Pohádka na dobrou noc

Pohádka na dobrou noc
Vyprávěnı́ chudáka (David K.) k táborové hře Cesty ke štěstı́ (Sněžná 2009)
22. června 2009
To bylo tak. Před nedávnými časy v zemi Sněžná žil jeden dobrý král, a ten král to jsem byl já. Žil jsem
si vskutku št’astným životem. Každé ráno jsem vyjı́žděl na lov do okolnı́ch lesů se svou věrnou družinou
a vracel se až za soumraku na starobylý hrad našeho panstvı́, kde už mě čekala královna, má milovaná
žena, u prostřeného stolu s bohatou večeřı́. Poddaný lid oddaně miloval svého krále pro jeho dobrotu a
nı́zké daně a země Sněžná žila po dlouhé roky v pokoji a mı́ru.
Avšak jednoho dne přišla do našeho královstvı́ katastrofa. V ten osudný den jsem jako každé ráno usedl
na královského koně a vydal se s družinou svých věrných přátel na lov, a to na lov jelena k výročı́ svatby
s mou panı́-královnou. Počası́ nám však nepřálo. Byla hustá mlha tak, že by se dala krájet, a já jsem se při
pronásledovánı́ statného šestnácteráka se svým rychlým koněm brzo ztratil z dohledu ostatnı́m členům
lovecké družiny. V hustém lese jsem zůstal sám, obklopen mohutnými buky se strašidelným kapradinovým
porostem mezi kameny, z nichž v povzdálı́ vykukovaly parohy pronásledovaného jelena. Zamı́řil jsem svůj
samostřı́l, avšak na poslednı́ chvı́li nevystřelil, poněvadž jelen se proměnil v člověka. Nebyl to člověk jen
tak ledajaký, byla to žena, vlastně mladá dı́vka s rudými vlasy a smaragdově zelenýma očima.
A takto na mě promluvila: Vı́m, co zde pohledáváš, králi. Přišel jsi ulovit jelena šestnácteráka
”
k výročı́ svatby se svou panı́-královnou. Avšak ten jelen jsem byla já, mocná čarodějka tohoto lesa. Svým
mocným kouzlem, mlhou a proměnou, jsem tě odlákala od tvé věrné družiny, poněvadž neodolatelnou
nabı́dku tu pro tebe mám. Hle, je tomu přesně týden, co jsem tě poprvé spatřila ve své křišt’álové kouli,
a mé srdce k tobě vzplanulo nepoznanou láskou. Stačil jen jeden pohled a já hned věděla, že právě tys
ten, koho chci pojmout za muže. Zapud’ svou panı́-královnou a staň se mým mužem.“
A já jsem odpověděl: Jsi krásná, mladá čarodějko, avšak miluji svou panı́-královnu, ne tebe. Ona mi
”
byla dána za ženu, zrovna dnes máme výročı́ svatby, milujeme se a naši lásku nic nerozdělı́.“
Mladá čarodějka se usmála. Poslyš, králi, tvá žena zestárne a zošklivı́ se ti. Já však vládnu mocným
”
kouzlem a má krása vytrvá navěky. I tobě mohu dát kouzlo, že nikdy ve svém životě nezakusı́š stářı́,
nemoc a ošklivost.“
K čemu by mi to vše bylo bez lásky?“ řekl jsem. Doma mě dnes večer bude čekat královna, má
”
”
věrná žena, jež mi byla dána za ženu, a ji miluji, ne tebe.“
Čarodějka pokračovala. K čemu vám bude vaše láska, až vás zastihne stářı́ a vaše těla pozbydou
”
sil? A copak jsi nepomyslel na všechno to neštěstı́, jež na vás mohu seslat svým mocným kouzlem? Kde
bude vaše štěstı́, když přijdete o své blı́zké, přátele, váš hrad, ba i celé královstvı́ vám mohu sebrat a lid
poštvat proti vám. Kam se poděje vaše láska? Já však vládnu mocným kouzlem a mohu ti zaručit, moc,
slávu a bohatstvı́ po celou dobu tvého života. Stačı́ jen, když zapudı́š svou ženu královnu a mě přijmeš
za ženu.“
A dalšı́mi podobnými řečmi mě lesnı́ panı́ balamutila celé dopoledne. Avšak láska mého srdce ke
královně byla pevná jako hráz a nic nezmohla sladká slova a krásný zjev mladé čarodějky. Dokonce i
jejı́ kouzlo nad lesem začalo pozbývat moci, mlha ustoupila a slunečnı́ paprsky se prodraly korunami
statných buků. Netrvalo dlouho a družina mých věrných přátel mě znovu dostihla a obklopila čarodějku.
Čarodějka se zachvěla. A já nemám lásku poznat?“ zeptala se. Ach, bud’ milosrdný, králi. Dej mi
”
”
své srdce, nebot’ svět je velice krutý a já mám strach.“
Tu jsem pravil: A čı́m bych miloval svou milovanou, kdybych srdce dal tobě? Mé srdce patřı́ mé
”
lásce. Pročež nezdržuj a klid’ se odtud.“
Mladá čarodějka zpopelavěla a kousla se do rtů, až vytryskla krev. V korunách stromů se mihla
silueta probuzené sovy a svým tichým letem sestoupila na zem vedle dı́vky. Čarodějka se jı́ dotkla bosou
nohou, chvilku mlčela a nakonec jı́ obličejem přeletěl výraz vzteku. Dobře, králi, vybral jsi si sám.
”
Když já nemohu být št’astná z tvé lásky, necht’ ani tvá panı́-královna. Sesı́lám kletbu na tebe a celé tvé
královstvı́. Tvá láska zhyne s královnou, o vše přijdeš a zbytek svého života prožiješ v zármutku a bı́dě.
1
Svou lásku jsi mi nechtěl dát, o svojı́ přijdeš. Tvůj lid tě bude nenávidět pro neštěstı́, které jsi na ně
seslal. Jelikož, když já nemám lásku poznat, necht’ rovněž nikdo v této zemi.“
A na jejı́ pokyn se sova zase v tichosti vznesla, přeletěla nad hlavami mé družiny a v tu chvı́li se
z nich, mých bývalých věrných přátel, stali oddanı́ služebnı́ci zlé čarodějky. Tak mocné bylo jejı́ kouzlo.
Jejı́ služebnı́ci mě shodili s koně, zbili a svlékli z královských šatů. Poté mě pod jejı́m vedenı́m přivlekli
k hradu, kde před mýma očima zabili mou panı́-královnu. Mladá čarodějka se smála podivným úsměvem.
Tak veliké bylo mé hoře a ponı́ženı́, až mi přišlo, že pláče, snad radostı́.
A o všechno jsem přišel, o svou lásku, své přátele, hrad, všechnu moc a bohatstvı́. Od té doby mám
jen tento šat, jenž jsem dostal od jednoho milosrdného poustevnı́ka, a žebrám v prachu cest jako ten
největšı́ chudák, já bývalý král země Sněžné.
Ale mladé čarodějce mé neštěstı́ nestačilo. Rozhodla se dostát svému slovu a zničit štěstı́ všech lidı́
v mém královstvı́. Svým mocným kouzlem si podmanila všechny čtyři živly světa a seslala je na nebohý
lid mé země, který mě od té doby nenávidı́.
Nejdřı́ve přikázala zemi, aby se zatřásla, a zemětřesenı́ srovnalo se zemı́ města a vesnice mého
královstvı́. Z rozpukané země se vylila láva a pole zůstala neplodná po mnoho let. Avšak i v této době
bı́dy a hladu se našlo v zemi Sněžná pár lidı́ št’astných, ze vzájemné lásky.
Zlá čarodějka pak přikázala vodě, aby se vylila z břehů řek, a potopa zničila nově postavená obydlı́
mého královstvı́. Z řek vylezli hadi, potkani a všeljaká dalšı́ vodnı́ havět’ a země byla zamořena nemocemi
po mnoho let. Avšak i v této době utrpenı́ se našlo v zemi Sněžná pár lidı́ št’astných, ze vzájemné lásky.
Čarodějka tedy přikázala vzduchu, aby se proměnil v zničujı́cı́ masu vichrů, a uragány a tornáda
proměnily celé mé královstvı́ znovu v nehostinnou pustinu. Avšak i v této době dalšı́ho strádánı́ se našlo
v zemi Sněžná pár lidı́ št’astných, ze vzájemné lásky.
Nakonec mladá čarodějka přikázala ohni, aby sestoupil na zem, a požáry spálily celé královstvı́ na
popel. Z nekonečných požárů se zvedl oblak prachu, který zastı́nil slunce na mnoho let. Avšak i v této
době tmy a zimy se našlo v zemi Sněžná pár lidı́ št’astných, ze vzájemné lásky.
Ta mnohá utrpenı́ učinila život lidı́ v mém královstvı́ nadmı́ru těžkým. Lidé skutečně pozbývali štěstı́
v mnoha ohledech, radost se vytrácela, přátelstvı́ se měnilo v nenávist, odvaha ve zbabělost, poctivost
a obětavost už nehrály žadnou roli. Avšak vždy se našlo pár lidı́, kteřı́ to všechno zlé dokázali proměnit
v dobré vzájemnou láskou. Vidı́c, že ani všechny čtyři živly světa jı́ nepomohly zničit štěstı́ lidı́ úplně,
si mladá čarodějka uvědomila, že jejı́ kletba bude účinná, až teprve po uzamčenı́ té cesty ke štěstı́
nejdůležitějšı́: lásky. Na to však tehdy jejı́ mocná kouzla nestačila.
Jala se tedy studovat černou magii, aby se jı́ postupně podařilo zaklı́t všechny cesty ke štěstı́ lidı́, to
jest přátelstvı́, radost, odvahu, poctivost, obětavost . . . a lásku. Podle starého proroctvı́ nakonec vskutku
dojde k uzamčenı́ všech cest, i cesty k lásce, a znamenı́m toho bude nalezenı́ klı́če cizinci v zemi Sněžná.
Tito cizinci jsou pak poslednı́ nadějı́ pro mé královstvı́, aby jejı́mu lidu znovu otevřeli cesty ke štěstı́ a
zbavili tak zemi kouzla zlé čarodějky.
2