Adalbert cesky 1

Napsala Margit Pietschmannová
Nakreslila Ursula Pietschmannová
Tato obrázková kní!ka je pro mne vhodná, jestli!e
" se dovedu o n#co déle soust$edit
" znám 4 ro%ní období
" chápu, co je budoucnost a minulost
Adalbert, mali%k& zahradní trpaslík, stál v jedné
p$ekrásné zahrad# na hezkém, slunném míst# hned
vedle 'e$íku.
Poka!dé, kdy! vy'lo slunce, zamrkal Adalbert radostn#
do sv#tla a jeho blon(até vlásky se zat$pytily pod
%ervenou %epicí.
„Jsem nej')astn#j'í zahradní trpaslík v této zahrad#,“
pomyslel si Adalbert poka!dé.
Nebylo také divu. Ka!d& den, kdy! vysvitlo sluní%ko,
p$i'el do zahrady star& zahradník v zelené zást#$e, aby
se postaral o své p$átele, kv#tiny a ke$e. Poka!dé také
p$i'el k 'e$íku a pozdravil svého malého kamaráda,
zahradního trpaslíka: „Ahoj Adalberte, m*j mali%k&
trpaslíku, jak se dneska má'?“
Adalbertovy zelené o%i se poka!dé pod sv#tl&mi vlasy a
%ervenou %epicí rozzá$ily radostí.
„Star& zahradník na m# nikdy nezapomene!“ radoval se
Adalbert.
Jednoho dne pr'elo, zem# pod Adalbertov&ma nohama
byla mokrá a de')ové kapky pleskaly o jeho mal& obli%ej.
Adalbert proto myslel na dal'í slune%n& den a nebyl
v*bec smutn&, !e jeho malá zelená zást#rka, jeho
obli%ej a dokonce i jeho %ervená 'pi%atá %epi%ka byly
celé pokryté hn#d&mi skvrnami od hlíny.
Kdy! zase vykouklo sluní%ko, p$i'el i star& zahradník.
Pozdravil své kv#tiny, poblahop$ál jim k p#knému lijáku
a poté 'el p$ímo k Adalbertovi.
Opatrn# trpaslíka zvedl, z ta'ky vytáhl velk& 'átek a
celého ho vyle'til, a! se bl&skal.
„Ty m*j uboh& trpaslíku,“ zasmál se star& zahradník.
„Tob# se dé') jist# nelíbil tolik jako na'im kamarádkám
kv#tinám. Ale te( jsi u! zase such& a p#kn&.“
S t#mito slovy polo!il Adalberta zp#t na své místo pod
'e$ík.
Kdy! p$i'la zima, zabalil star& zahradník Adalberta
opatrn# do m#kkého 'átku, a proto!e v'ude kolem n#j
u! byla tma, mohl Adalbert celou zimu spát v krabici na
poli%ce zahradního domku.
Zatímco venku sn#!ilo, snil Adalbert o lét#, zahrádce a
svém starém zahradníkovi, kter& se o n#j v!dy láskypln#
staral stejn# jako o své kyti%ky a ke$íky.
Av'ak jednoho studeného a de'tivého podzimního dne
se Adalbert*v !ivot najednou zm#nil.
Pr'elo u! n#kolik dní a u Adalbertov&ch nohou le!elo
mnoho list*:
„Zvlá'tní, !e si m# star& zahradník je't# nevyzvedl a
nezabalil m# do m#kkého 'átku,“ pomyslel si. „P$ece u!
nastal %as k zimnímu spánku.“
Adalbert ale %ekal marn#.