informační průmysl - Slezská univerzita v Opavě

informační průmysl - Slezská univerzita v Opavě

Slezská univerzita v Opavě
FPF
INFORMAČNÍ PRŮMYSL
Distanční studijní opora
Milan Konvit
Opava 2016
Obor: Informační věda, Sociologie, ekonomie, management, psychologie, filosofie
Klíčová slova: Informační průmysl, informace, informační obsah, komunikace, medium,
hypertext, autorský zákon,
Anotace: Informační průmysl svojí existencí přispívá k změnám v struktuře i charakteru
společnosti, zejména k nástupu tzv. informační společnosti. Z dlouhodobého
hlediska zřejmě přinese také paradigmatickou změnu kultury a civilizace, kde
vedlejším efektem bude relativizace času a prostoru. Tato opora poskytuje
základní informace o obsahu pojmu informační průmysl a jeho agendách.
© Milan Konvit, prof.,Ing., PhD
Lektoři: D. Katuščák, prof., PhDr., PhD, B. Jakubíková, PhDr.
ISBN
Rychlý náhled studijní opory
Tato studijní opora poskytuje základní informace o podobách, aktivitách, používaných
technologiích a poskytovaných službách informačního průmyslu. Studijní opora je
vybudována kolem klíčových konceptů, které úzce souvisí s fungováním informačního
průmyslu:
Koncepty „informace, medium, komunikace“.
Koncept sítě,
Koncept informačně-komunikační služby,
Koncept informačního průmyslu
Koncept Masových medií,
Koncept digitalizace,
Koncept autorských práv,
Koncept digitální knihovny,
Koncept elektronického obchodování
0 ÚVOD
Dnes si všichni pomalu zvykáme na život v e-světe kde rohlíky a mléko se již nebudou
kupovat v samoobsluze na rohu, ale v e-obchodě za e-peníze, děti budou ze školy nosit
poznámky v e-žákovské knížce, podepisovat do ní se budeme e-podpisem, vládnout nám bude
e-government, který si zvolíme v e-volbách a který s námi bude komunikovat jenom formou
e-komunikace. No a nakonec, když už budeme mít po krk e-reality v e-mediích, sáhneme po
e-knize. Jde o noční moru, nebo o světlou budoucnost? To zřejmě závisí od toho, jak se
chopíme příležitosti, kterou nabízejí nové informačně-komunikační technologie. A ty nemají
v ponuce nic víc a nic míň jako otevřen elektronický informační prostor. Jeho součástí je
i informační průmysl opírající se o e-komunikaci1. V reálním světe žijí lidé a ti většinou mají
rádi iluze. Ještě před dvaceti léty bol hlavním dodavatelem iluzí film. Dnes nám iluze, jak
jinak, za peníze dodává tzv. průmysl zábavy, který je také jednou ze součástí informačního
průmyslu. Co všechno další ještě zahrneme pod pojem „informační průmysl“ zřejmě závisí
od toho, jak definujeme pojem informace2. O informaci se dneska všeobecně mluví
v souvislostí s přírodou, člověkem i strojem. Z pohledu člověka, v tom nejširším ponímaní,
pod tímto pojmem chápeme cokoliv, co působí na lidské smysly (Mc Luhan). Při takovémto
ponímaní by jsme ovšem do informačního průmyslu měli zařadit nejen průmysl zábavy
(počítačové hry, kasina, diskotéky, zábavné parky, ...), kulinářství, ale i „průmysl“ poskytující
sexuální služby ba dokonce i mučení. Ve skutečnosti se informační průmysl v zásadě
spokojuje s působením jenom na dva klíčové lidské smysly: zrak a sluch. Předmětem zájmu
informačního průmyslu je tak generování a veškerá manipulaci s informacemi, resp. daty, ať
již jde o jejich sběr, přenos, zpracování či uschovávaní.
Informační průmysl svojí existencí přispívá také ke změnám v struktuře i charakteru
společnosti, zejména k nástupu tzv. informační společnosti. Z dlouhodobého hlediska zřejmě
přinese také paradigmatickou změnu kultury a civilizace, kde bočným efektem bude
relativizace času a prostoru.
Tato učební opora přibližuje problematiku informačního průmyslu přes následující tematické
okruhy:
1. koncept „informační průmysl“, vývojové trendy
2. koncept informace, informační/znalostní společnost
3. okruh produkce informačních obsahů
3.1 právní aspekty – autorský zákon, direktivy EU, trendy v ochraně autorských práv
3.2 technologické aspekty – vydávání knih, eknihy
3.3 digitalizace
4. okruh infrastruktury
4.1 přenosová/záznamová media
Pod e-komunikací budeme rozumět komunikaci s pomocí prostředků IKT mezi lidmi, člověkem a strojem,
anebo mezi stroji navzájem a to jako v reálním světe, tak i ve světe virtuální reality.
2
Tu vycházíme z následujících dvou definic: A) Informace je výsledkem vyhodnocení smyslových vjemů v
mozku člověka na základě jeho předchozích zkušeností a poznatků. B) Informace je význam, který člověk
přisuzuje datům. Data jsou obrazem vlastnosti objektu, vhodně formalizované pro přenos, interpretaci nebo
zpracování prostřednictvím lidí nebo automatů. (ČSN 36 9001),
1
4.2 IKT sítě
5. Okruh informačních služeb a aplikací
5.1 koncept/model informačních služeb
5.2 koncept knihovny
5.3 koncept archivu
5.4 distribuce informací
5.5 prodej informací,
6. okruh využití informací
6.1 difuze inovací,
6.2 rozhraní
6.3 zprostředkovatelé (konsultanti, poradci,…)
6.4 informace veřejné správy,
1 KONCEPT „INFORMAČNÍ PRŮMYSL“
Každý diskurs by měl začínat ujasněním si významu pojmů, se kterými se bude pracovat.
Věrni tomuto pravidlu uvádíme v této kapitole nejčastěji citované definice pojmu „informační
průmysl“, jeho historii a náhled do jeho budoucnosti. Přesněji, budeme hledat odpovědi na
následující otázky.
Jaký byl důvod vzniku a historický vývoj IP?
Jaké jsou současné trendy v oblasti IP?
Kde jsou hranice, vymezující pojem IP?
Při vysvětlování obsahu pojmu „informační průmysl“ je důležité sjednotit se nejdříve na tom,
co budeme chápat pod pojmem „průmysl“. Zatím co v Evropě je tento pojem spojován spíše
s produkcí materiálních statků, v anglosaských zemích, zejména v Americe, je používán jako
střešní pojem pro všechny aktivity, přinášející zisk, bez ohledu na to, jestli tento pramení z
manipulace s materiálními/nemateriálními statky anebo službami. V tomto duchu definuje
pojem „průmysl“ i výkladový slovník princetonské univerzity:
(pojem průmysl označuje)
1. Lidi anebo společnosti angažující se v jistém typu komerčních aktivit. Synonymum
pro podnikání.
2. Organizovaná činnost produkce tovarů a služeb za účelem prodeje.
(the people or companies engaged in a particular kind of commercial enterprise; "each
industry has its own trade publications" ; The organized action of making of goods and
services for sale;)
(zdroj: wordnet.princeton.edu/perl/webwn)
Dedukcí pak můžeme dospět k závěru, že pojem „informační průmysl“ bude zřejmě zahrnovat
organizovanou činnost produkce, zpřístupnění, distribuce, atd. informací. Tuto dedukci
potvrzuje i anglická verze wikipedie, podle které
„Informační průmysl (nebo informační průmysly) je volně definován termín pro průmysly,
které jsou tím či oním způsobem informačně intenzivními.“
(Information industry or information industries is a loosely defined term for industries that are
information intensive in one way or the other). ...
en.wikipedia.org/wiki/Information_industry
Šíře záběru informačního průmyslu je tady jenom volně ohraničena co potvrzuje i další
definice:
(informační průmysl zahrnuje) Všechny počítačové, komunikační a elektroniku produkující
organizace včetně hardvéru, softvéru a služeb. (All computer, communications and
electronics-related organizations, including hardware, software and services.)
http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/information+industry
1.1 Trh informačního průmyslu
V trhové ekonomice jedním z rozhodujících kriterii, podle kterého se posuzuje budoucnost
konkrétního průmyslu je velikost trhu, ať již trhu existujícího anebo potenciálního. Jestli
spočteme roční příjmy průmyslu, orientujícího se na nakládání s informacemi (např. tvorbu,
zpracování, distribuci, zpřístupnění atd. - pozor, ne na zkreslování informací), jehož
typickými odnožemi jsou vydavatelská činnost, provádění výpočtů, telekomunikace,
zpracování dat, zábava, spotřební elektronika a pod., pak dospějeme k číslu řádově několik
trilionů Eur.
Toto číslo je velice těžké více upřesnit, protože máme problém s ostrým
vymezením hranic informačního průmyslu. Jinými slovy, je zapotřebí nanovo definovat oblast
působení informačního průmyslu, berouc ohled na vplyv IKT na toto odvětví. Původně
informační průmysl vytvářeli tři vzájemně nezávislé průmysly:
-
průmysl výpočetní techniky,
-
průmysl automatizace kancelářských prací,
-
telekomunikace.
Každý z nich měl vymezen vlastní „píseček“, vlastní technologie a vlastní organizaci procesů.
Díky konvergenci technologií se hranice mezi nimi postupně setřeli a dnes tvoří prakticky
jednolitý celek, využívající tytéž informačně-komunikační technologie a tím pádem i velice
podobné postupy. Když tedy hledáme novou definici pojmu „informační průmysl“, musíme
se na něj podívat z poněkud širšího úhlu pohledu. Jeden z možných pohledů, jenž se uplatňuje
dnes, je pohled přes matici, v níž řádky popisují co se děje s informací a sloupce zas popisují
formy, jež informace může nabýt - obr.1.
Typ nosiče informace
archivace
video
Zábava/počítačové hry/animace/webcasting
prezentace
obraz
Fotografie/počítačová grafika/umění
Přenos/distribuce
Zvuk
Telefon/rozhlas/telekomunikace/webcasting
zpřístupnění
Vydavatelská činnost
Dig. zpracování
text
Zpracování dat/výpočty/simulace
Způsob manipulace s informací
tvorba
data
Obr.1: maticová prezentace informačního průmyslu
Každá oblast, vymezena na obr. 1 (tj. zpracování dat, vydavatelská činnost, atd.) si vyžaduje
své dodavatele hardvéru/softvéru, dodavatele infrastruktury a služeb a konečně, dodavatele,
resp. tvůrce, informačních obsahů.
Až do konce 20. století se informační průmysl štěpil na několik více – méně
samostatných průmyslů, právě podle vertikální osy v obr. 1. V důsledku toho se vytvářelo nad
společnou základnou, kterou byla informace, několik „komínů“, reprezentujících například
novinový průmysl, telekomunikace, rozhlasové vysílání a pod. Objektivně pro to existovali
dva důvody:
-
každý „komín“ si vyžadoval vlastní, specifickou technologii, která byla schopna
pracovat pouze s daným typem informace, tj. nebyla aplikovatelná mimo svého
„komínu“.
-
stát svými regulačními pravidly znemožňoval průmyslu z jednoho „komínu“ vyvíjet
aktivity v jiných „komínech“ (tj. na jiných segmentech trhu) z důvodu boje proti tzv.
vertikální integraci, která by mohla umožnit malé skupině finančních magnátu převzít
kontrolu nad tvorbou i distribucí informací různými distribučními kanály.
Pokud nahlédneme hlouběji do historie, prvním informačním průmyslem v dnešním
ponímání slova „průmysl“ byl knihtisk, jehož počátky sahají do 15. století, kdy Guttenberg (v
roce 1455) vynašel tiskací stroj.
Prvním informačním „byznysem“ se tak stal tisk
náboženských knih, především bible. Až o několik století později se k němu přidružil tisk
novin, čímž se původně jednolitý průmysl rozštěpil do dvou větví – vydávání novin a
vydávání knih. V obou větvích začali velice rychle pociťovat nedostatek informačních
obsahů, co vedlo ke vzniku nové profese – profese autora: autora beletrie, resp. autora –
žurnalistu. V návaznosti na hromadní produkci bylo také zapotřebí vytvořit nové distribuční
kanály, včetně míst prodeje. Tak přišla na svět knihkupectví, do trafik se dostali noviny a
v masovém měřítku se začala aplikovat myšlenka vybírání předplatného. Můžeme se ptát,
proč právě trafiky – vždyť informace a tabákový kouř jsou (naštěstí) od sebe hodně daleko.
Odpověď je prostá: není důležitá podobnost produktů ale fakt, že trafika byla „poutním
místem“ kam lidi pravidelně denně chodili pro svou dávku drogy. Tak proč je nenavyknout i
na novou drogu, zvanou informace? (mimochodem, tutéž filozofii aplikují dnešní novodobá
poutní místa – hypermakety). Konečně, aby to všechno fungovalo, musely být vyráběny
stroje. Stroje pro tisk, dopravu, ale také kasy do trafik.
Tímto detailním popisem vývoje jednoho segmentu informačního průmyslu sledujeme
jediný cíl – plasticky ilustrovat, jak se již od počátku vykrystalizovali tři typy rolí pro hráče,
hrající na písečku souborně označovaném termínem informační průmysl. Jde o tyto tři typy
rolí:
role tvůrce informačních obsahů,
role poskytovatele služeb,
role poskytovatele infrastruktury.
Aby to všechno mělo praktický smysl, musí k těmto rolím přistoupit ještě role konzumenta,
resp. koncového uživatele.
Tvůrce obsahů vytvoří produkt – informaci v té či oné podobě, ale není schopen ji sám doručit
koncovým použivatelům v pro ne atraktivní formě. Kvalifikaci vhodně „zabalit“ informaci a
nabídnout ji použivatelům způsobem, na který již jsou zvyklý, anebo si na něj rychle
zvyknou, mají poskytovatelé služeb – ať jsou to již služby přenosu informace, distribuce,
zpřístupnění, atd. První dvě role by se jen stěží dali efektivně zvládat bez technologické
podpory. Dnes v této souvislosti zpravidla mluvíme o infrastruktuře, tj. o spojení hardvéru,
softvéru a organizačních opatření které spolu vytvářejí prostředí podporující činnosti tvůrců
obsahů, poskytovatelů služeb, ale také koncových uživatelů.
Započali jsme prvním typem informačního průmyslu a teď se pro změnu přesuneme
k nejnovějšímu
typu,
konkrétně
průmyslu,
pracujícímu
s obrazem
(nepohyblivým
i pohyblivým). Průzkumy ukazují, že dnes nejfrekventovanější podobou informace je právě
obraz. Podle nás je tomu tak ze dvou důvodů:
-
nejpřirozenější lidskou vlastností je línost a její dvojče pohodlnost. V důsledku toho
lidé upřednostňují informace, jež jsou podávána v „polopatistické“ formě. A právě
takovou formou je obraz. Člověk se jenom podívá a hněď je všechno jasné – nemusí
v hlavě dekódovat symboly, jak je tomu v případě písma, nemusí si ze sáhodlouhého
povídaní konstruovat výslední představu – to všechno už obraz v sobě má.
-
obraz je nejčastěji sepjat s tím, čemu dnes říkáme zábava – tj. s filmem, videem,
počítačovými hrami, komiksem a pod. Když člověk má možnost volby mezi prací
a zábavou, výsledek volby je předem jasný.
-
Obrazy je lidstvo posednuto již od pravěku. Důkazem jsou jeskynní malby zvířat,
pocházející z období dávno před n.l. Motiv proč to dělali si můžeme jen domýšlet –
mohlo to být umělecké nutkání, nebo ty malby byly míněny jako karikatury, nebo to
byl první pokus o jídelní lístek, nebo, ... Důležité je, že touha zachytávat obraz
a fixovat jej na pevný podklad tak, aby byl dostupný i po čase lidstvo neopustila. Její
praktickou realizací našla ve fotografování. Fotografie je svým způsobem zázrak –
dokáže zastavit čas a fixovat v něm existující realitu. Dnes ji vnímáme jako
samozřejmost, ale faktem je, že fotografie se zrodila relativně nedávno – oficiálně se
za jejího otce považuje pan Louis Jacques Mandé Daguerre který nejen že byl bohatý
na jména ale dokázal i, v roce 1839, svým aparátem zachytit obraz na měděnou
plotnu, pokrytou vrstvičkou stříbra. To byl pověstný základní kámen pro dnešní
fotografický průmysl, jenž zahrnuje nejen fotografii tradiční a digitální, ale také různé
formy kopírováni, 2D a 3D skenování, počítačovou tomografii, magnetickou
rezonanci a pod. Všechny tyto formy mají společnou myšlenku - nejdřív zachytit
obraz reality, pak jej uložit na záznamové medium a zobrazit.
Nástup digitální
fotografie však dal této myšlence nejen nový rozměr ale taky ji obohatil o možnost
následního upravování záznamu reality.
-
Ještě předtím jako nastoupila digitalizace se obraz naučil pohybu. Byli to opět
Francouzi, bratři Lumierovy, kteří naučili nepohyblivé obrázky vytvářet iluzi pohybu
a dali tak vzniknout filmu. Schválně jsme použili slůvko „iluzi“ protože film ve
skutečnosti není nic jiného, než řada za sebou promítaných, nepatrně se od svých
sousedů lišících nepohyblivých obrázků takou rychlostí, že je oko vnímá jako souvislý
pohyb. Prakticky je tu využita, tak jako v mnoha jiných případech v oblasti
informačního průmyslu, nedokonalost lidských smyslů. Pohyb do slova a do písmene
vdychl obrázkům život a tím změnil i způsob jejich vnímání lidmi. Zatím co
nepohyblivé obrázky si člověk zpravidla prohlíží
sám, nebo v malé skupince
známých, na pohyblivé obrázky se lidi chodili dívat masově do kin. Bylo to přirozené
– fotografie zachytává osoby a věci blízké a tím pádem je zajímavou jen pro ně, film
vypráví příběh cizích lidí, který dokáže zaujmout prakticky všechny. Ne nadarmo se
Hollywoodu říká „továrna na iluze“. Nic na tom nezměnilo ani domácí video. Rozdíl
mezi filmem a videem je jenom v tom, že film se promítá v menším počtu kin s větší
kapacitou a video se promítá ve větším poštu domácností s menší kapacitou.
Surovinou, se kterou pracuje informační průmysl, je informace v různých podobách, např.
-
text, např. kniha,
-
nepohyblivý obraz (malba, graf, fotografie),
-
zvuk (telefonní hovor, rozhlasová relace, hudba),
-
audiovizuální dílo (film, TV relace)
-
multimediální dílo (prezentace obsahující text, zvuk a/anebo pohyblivý obraz,
počítačová hra)
Na to jsou pak navázané jednotlivé odvětví informačního průmyslu:
1. údaje: průmyslová automatizace, výpočtová technika
2. text: typografie, vydavatelství (knih, novin, časopisů)
3. nepohyblivý obraz: fotografování, kopírování,
4. zvuk: telekomunikace, nahrávání audio záznamů (hudby/slova),
5. audiovizuální dílo: filmové studia. TV studia,
6. multimediální díla: reklama, webové služby, průmysl zábavy, spotřební elektronika
Základné aktivity, vykonávané nad informačními obsahy jsou:
-
sběr,
-
tvorba informačního obsahu, (např. autorského díla, databáze, počítačového
programu),
-
záznam (nahrávka zvuku, obrazu, zápis textu, zhotovení fotografie, skenování
dokumentu a pod.),
-
zpracování (DTP, zvětšení/zmenšení/mixování/komprese/střih/spájení, efekty,
animace),
-
přenos (online/offline),
-
prezentace (např. zobrazení, tisk, přehrávání zvukového záznamu, přehraní
audiovizuálního/multimediálního díla),
-
archivace (dlouhodobá/krátkodobá),
Charakteristickými znaky dnešního informačního průmyslu jsou:
A. Rychlý růst ponuky a poptávky po informačních produktech/službách. To má
za následek prakticky nepřeberné množství služeb, ponoukaných přes různé
komunikační platformy.
B. Zkracování životního cyklu informačních produktů/služeb, projevující se na
jedné straně jejich rychlou akceptaci použivateli (například zatím co posílání
faxových správ se masově rozšířilo v průběhu cca deseti roků, posílání SMS
správ se masově „chytlo“ prakticky ihned po zavedení služby).
C. Vysoká a stále rostoucí efektivita projevující se vytvářením nadnárodních,
často až globálních korporací a neustálou změnou počtu a charakteru
soutěžitelů na trhu. Díky tomu můžeme říci, že klíčovými slovy, ukazujícími
další vývoj v oblasti informačního průmyslu jsou slova konvergence,
konsolidace, globalizace a aliance.
Předpovědět budoucnost informačního průmyslu je ve všeobecné rovině relativně jednoduché
– všechno bude digitální a všude se budou používat prakticky stejné, rozuměj digitální,
technologie. Důsledky tohoto vývoje jsou také relativně jednoducho předvídatelné – uvnitř
informačního průmyslu bude dále probíhat konsolidace, tj. vytváření menšího počtu větších
podniků u kterých úzká specializace ustoupí širšímu záběru. Pravděpodobný výsledek tohoto
pohybu je znázorněn na obr. 0.1.
INFORMAČNÍ PRŮMYSL
Informační obsahy
Informačně-komunikační (multimediální) služby
Informačně-komunikační infrastruktura
(informační dálnice)
Obr.0.1: Budoucí struktura informačního průmyslu
Klíčovou úlohu v informačním průmyslu bude zřejmě i nadále sehrávat tvorba informačních
obsahů – v anglosaské literatuře se často setkáváme s tvrzením, že „Content is the king“, tj.
(informační) obsah je králem. V porovnaní s poskytováním infrastruktury, anebo výrobou IK
zařízení tvorba informačních obsahů poskytuje mnohem více prostoru pro kreativitu. Jednou
z nejcharakterističtějších a zároveň nejzajímavějších vlastností digitálního obsahu je, že ho
možno v průběhu okamžiku udělat dostupným z celého světa jednoduše tým, že ho vystavíme
na webe. Proto další důležitou činností bude tvorba toho, co dnes rozhoduje o prodejnosti
většiny tovarů: hezký obal. Mluvit o balení digitální informace se může zdát, vzhledem na
její nehmotnou povahu, na první pohled nepochopitelným. Když si ale uvědomíme, kolik
informací dnes každou sekundu vzniká, pak nám bude jasnější, že i v případe informačních
obsahů bude platit, že obal prodává.
Oblasti, kde se budou používat informační obsahy je také lehké identifikovat na základe
anticipování současných trendů:
-
zábava,
-
e-vzdělávání,
-
telemedicína,
-
e-obchod,
-
e-vláda,
-
e-umění (e-knihy, počítačové umění,)
-
e-media
-
e-banking
-
e-…
1.2 Základní charakteristiky informačního průmyslu
1. síťový charakter odvětví
2. nehmotný produkt
3. konzumace produktu si vyžaduje použití informačně-komunikačních (IK) technologií
(koncové zařízení, IK systém, síť)
hodnotový řetězec informačního průmyslu tvoří následující funkční bloky:
Tvorba info
obsahů
fixování info
obsahů
na
nosič
vystavení
info obsahů
distribuování
info obsahů
(online, off
line)
Při tvorbě informačních obsahů je zdrojem přidané hodnoty vlastní produkt, tj. autorské dílo
(literární dílo, databáze, počítačový program, audio, audiovizuální dílo), resp. jiné dílo
intelektuálního vlastnictví (patent, know-how, průmyslový vzor, ochranní značka). Jde tedy o
výslovně tvůrčí činnost.
Fixování informačních obsahů na nosič je proces záznamu informačního obsahu na disk,
disketu, USB klíč, CD, DVD, magnetickou pásku nebo jiný typ fyzikálního nosiče, který je
schopen:
-
uchovat informační obsah po relativně dlouhou dobu,
-
umožnit opakované přehrávání obsahu,
-
případně umožnit smazání záznamu a jeho nahrazení novým záznamem.
Vystavěním informačního obsahu rozumíme zpravidla jeho umístnění na web, resp.
v některém typu počítačové sítě (např. LAN síť). Smyslem vystavění informačního obsahu je
jeho zpřístupnění veřejnosti anebo vybranému okruhu použivatelů.
Distribuce informačního obsahu z místa jeho uložení na místo použití je dalším zdrojem
přidané hodnoty. Může mít podobu různých online služeb poskytovaných prostřednictvím IK
infrastruktury anebo to může být distribuce off line na různých typech nosičů.
Shrnutí kapitoly
Můžeme shrnout, že předmětem zájmu informačního průmyslu je všechno to, co si lidé
vyměňují v průběhu interpersonální komunikace (soukromé i pracovní), počítačem
podporované komunikace (tzv. ekomunikace) všechno to, co je šířeno masovými medii,
všechno to, co je dostupné a šířeno novými medii a všechno to, co nabízí tzv. průmysl
zábavy.
Náplň pojmu
„Informační průmysl“ (po anglicky Information industry/industries) se,
podobně jako tomu je u většiny pojmů z oblasti informačně-komunikačních technologií
(IKT), s časem měnil a mění. Původně se pod informačním průmyslem chápal jen průmysl,
zabývající se zpracováním dát pomocí počítačů, automatizací kancelářských prací a dálkovým
přenosem dat. Dnes „informační průmysl“ pokrývá mnohem více odvětví, které se zabývají
zejména:
1. tvorbou informačních obsahů a jejich záznamem na nosiče v textové, zvukové,
obrazové anebo multimediální formě,
2. online/offline distribucí informací pomocí drátových/bezdrátových
pozemských/satelitních přenosů, resp. fyzických nosičů informací (CD,DVD, USB
klíč,...),
3. zpřístupněním/šířením informací prostřednictvím tradičních a nových médií,
4. zpracováním informací pomocí aplikačního softvéru, včetně kopírování, tisku
a konverze nosičů (např. změna textu na řeč), tvorby
informačních/expertních/znalostních systémů,
5. výrobou hardvéru pro tvorbu, přenos, šíření a zpracování informací,
6. výzkumem a vývojem v oblasti tzv. vysokých technologií (high-tech technologies),
7. prodejem informací ve formě produktů/služeb,
8. využitím informací jako polotovarů při tvorbě jiných produktů/služeb (např.
konsultační služby, bankovnictví, pojišťovny, průzkum trhu atd.)
V užším slova smyslu však i dnes pod pojmem „informační průmysl“ chápeme především
tvorbu, přenos, zpřístupnění, šíření a prodej informačních obsahů.
V tomto kontexte se
budeme informačním průmyslem zabývat i my.
Z výše uvedeného je zřejmé, že v rámci informačního průmyslu se vykonává celý rad
různorodých činností. Jinými slovy, z úhlu pohledu struktury můžeme informační průmysl
popsat následujícími rolemi:
- tvůrci informačních obsahů,
- poskytovatelé informačně-komunikační infrastruktury,
- poskytovatelé IK služeb.
Mezi tvůrce informačních obsahů patří zejména: autory autorských děl, redakce novin,
rozhlasové a TV studia, tvůrce databází, tvůrce softvéru, reklamní studia, tvůrce www
stránek/sídel, atd.
Hlavními
poskytovateli
IK
infrastruktury
jsou
především:
operátoři
fixních/mobilních/satelitních telekomunikačních sítí a dodavatelé hardvéru/softvéru.
Poskytovatele IK služeb representují poskytovatelé připojení k internetu (po anglicky ISP –
Internet service provider), provozovatelé portálů, elektronických obchodů, webových služeb,
a pod.
Základnými charakteristikami informačního průmyslu jsou:
1. síťový charakter odvětví,
2. nehmotný produkt,
3. konzumace produktu si vyžaduje použití informačně-komunikačních (IK) technologií
(koncové zařízení, IK systém, síť).
2 KONCEPT INFORMACE, KOMUNIKACE A MEDIUM
Triáda informace – komunikace – médium vlastně dala vzniknout informačnímu průmyslu.
Proto je důležité pochopit jejich podstatu a projevy. Opět tu budeme diskutovat známé
definice a pokusíme se vybrat ty, které nejvíce směrují do oblasti informačního průmyslu.
2.1 Koncept „informace“
Nejpodrobnější vysvětlení konceptu „informace“ nalezneme v „České terminologické databáze
KIV“3:
„V nejobecnějším slova smyslu se informací chápe údaj o reálném prostředí, o jeho stavu a
procesech v něm probíhajících. Informace snižuje nebo odstraňuje neurčitost systému (např.
příjemce informace); množství informace je dáno rozdílem mezi stavem neurčitosti systému
(entropie), kterou měl systém před přijetím informace a stavem neurčitosti, která se přijetím
informace odstranila. V tomto smyslu může být informace považována jak za vlastnost
organizované hmoty vyjadřující její hloubkovou strukturu (varietu), tak za produkt poznání
fixovaný ve znakové podobě v informačních nosičích.
V informační vědě a knihovnictví se informací rozumí především sdělení, komunikovatelný
poznatek, který má význam pro příjemce nebo údaj usnadňující volbu mezi alternativními
rozhodovacími možnostmi. Významné pro informační vědu je také pojetí informace jako
psychofyziologického jevu a procesu, tedy jako součásti lidského vědomí. V exaktní vědě se např.
za informaci považuje sdělení, které vyhovuje přísným kriteriím logiky či příslušné vědy. V
ekonomické vědě se informací rozumí sdělení, jehož výsledkem může být zisk nebo užitek. V oblasti
výpočetní techniky se za informaci považuje kvantitativní vyjádření obsahu zprávy. Za jednotku
informace se ve výpočetní technice považuje rozhodnutí mezi dvěma alternativami (0, 1) a
vyjadřuje se jednotkou nazvanou bit.„
Základní aktivity, vykonávané v souvislostí s informací jsou:
-
sběr,
-
tvorba informačního obsahu, (např. autorského díla, databáze, počítačového
programu),
-
záznam (nahrávka zvuku, obrazu, zápis textu, zhotovení fotografie, skenování
dokumentu a pod.),
Tato definice byla do české terminologické databazy převzeta z publikace Katuščák, D. a kol.: Informačná
výchova: terminologický a výkladový slovník, 1998, ISBN 80-08-02818-1
3
-
zpracování (DTP, zvětšení/zmenšení/mixování/komprese/střih/spájení, efekty,
animace),
-
přenos (online/offline),
-
prezentace (např. zobrazení, tisk, přehrávání zvukového záznamu, přehrání
audiovizuálního/multimediálního díla),
-
archivace (dlouhodobá/krátkodobá),
2.2 Koncept „komunikace“
Slovo komunikace pochází z latinského slova „communicatio“ „Communicatio“ obsahuje dva
původní kořeny: „cum“ (znamená „s“, resp. „spolu s“) a „union“(znamená „spojit“,
„sjednotit“). Podle toho komunikace je tedy spájení (sjednocovaní se) spolu s ... To měl
zřejmě na mysli i K. Shannon, když definoval komunikaci jako „přenos a příjem informací“ .
Z množství definic pojmu „komunikace“ jsou z pohledu informačního průmyslu relevantní
dvě:
„Komunikace je sdílení jisté zkušenosti“.
„Komunikací v širším slova smyslu rozumíme interakci mezi dvěma anebo vícerými objekty,
jejíž j cílem je odevzdání, resp. získání určité správy.“
V této definici jsou důležité tři skutečnosti:
1. jde o činnost, sledující určitý cíl,
2. komunikuje se prostřednictvím výměny správ, přičemž správa může mít různou
formu,
3. proces komunikace má interaktivní charakter.
Proces komunikace je ovlivňován množstvím různých faktorů, takže můžeme říci, že se
komunikace odehrává v multidimensionálním prostoru – obr. 1.
technologie
techniky
místo
čas
nástroje
účastníci
…
Obr. 1: Multidimenzionální prostor komunikace
Podle počtu komunikujících na každé straně rozlišujeme komunikaci typu:
1:1 - jeden původce a jeden adresát,
1: n - jeden původce a n adresátů, kde n je velké číslo, přičemž adresáti mohou být předem
známí (vybrány původcem), nebo se adresáty stávají spontánně (viď masová komunikace).
n: m .- konference (tj. víc původců i adresátů, přičemž si mohou zaměňovat role).
Komunikace mezi lidmi je považována za úspěšnou jenom tehdy, když všichni zúčastnění pochopí
komunikovanou informaci (téměř) stejným způsobem. Komunikace, do které je zapojen stroj nebo
proces je úspěšná již tehdy, když proběhne bezchybný přenos správ. Komunikace
může selhat z
zeěchtojména z t důvodů:
1. Objektivní důvody (platí pro člověka a zčásti i pro stroj), jako např.: používání neznámých
slov (symbolů), kulturní rozdíly, osobnostní rozdíly, různost jazyků, rušení,
2. Subjektivní
důvody (platí pro lidi) např.: konzervativizmus, předsudky, podezřívavost,
neupřímnost, netaktnost, agresivnost, atd.,
3. technologické/technické důvody: technologické poruchy, provozní poruchy, technická
nekompatibilita apod.
Zatím co v minulosti dominovala komunikace člověk – člověk, dnes čím dál tím víc roste podíl
komunikace člověk – stroj, resp. stroj – stroj, anebo dokonce člověk proces. Tím se mění i charakter
komunikace – zatím co v minulosti převládala výměna (osobních a obchodních) informací,
dnes převládá získávání informací z různých informačních databází, transakce a přenosy dat
mezi počítači. V důsledku toho se mění i parametry komunikace:
-
zkracuje se doba trvání,
-
roste frekvence,
-
roste podíl tzv. asynchronní komunikace.
2.2.1 Elektronická komunikace
Definice:
Specifický způsob komunikace mezi lidi, stroji a procesy anebo jejich variací uskutečňován
prostřednictvím výměny datových správ s využitím elektronických prostředků. Přitom do
kategorie elektronických prostředků spadají i prostředky optické a magnetické.
Vysvětlení:
Specifický proto, že si vyžaduje jisté zručnosti a klade na komunikaci jistá omezení
Spojení „datová zpráva“ zdůrazňuje skutečnost, že se komunikuje pomocí nového typu zpráv,
vytvářeného, přenášeného, zpracovávaného, uschovávaného, zpřístupňovaného a
prezentovaného páve pomocí elektronických prostředků. Např. v zákonu o elektronickém
podpisu je datová zpráva definována jako „elektronická data, která lze přenášet prostředky pro
elektronickou komunikaci a uchovávat na záznamových médiích, používaných při zpracování
a přenosu dat elektronickou formou“ (§ 2 zákona č. 222/2000 Sb. O elektronickém podpisu)
Poznámky k definici
1. akt komunikace bývá zpravidla spojován s člověkem a společností. Akt elektronické
komunikace je spojován nejen s lidmi, ale i se stroji (především počítači) a procesy,
probíhajících v těchto strojích.
2. při elektronické komunikaci jsou informace obsaženy v datových zprávách, které jsou
vhodné pro manipulaci elektronickými prostředky (manipulací rozumíme vytváření,
přenos, zpracování, úschovu, zpřístupnění a prezentaci informace.
3. vzhledem na stav technologií se manipulace s datovou zprávou může odehrávat nejen
prostřednictvím elektrických prostředků, ale také s využitím prostředků optických,
magnetických anebo jim obdobných prostředků (např. fotoelektrických).
4. elektronická komunikace může probíhat v čase synchronním i asynchronním
způsobem (adresát komunikace nemusí být procesu komunikace účasten v rovnaném
čase jako iniciátor komunikace).
5. elektronické prostředky mohou s datovou zprávou manipulovat jako s celkem, nebo
s její částmi.
6. použití termínu „datová zpráva“ navádí k představě, že jde o zprávu v digitální formě.
Na druhou stranu běžně užívaný termín „elektronické média“ v sobě zahrnuje média,
šířící informace digitální i analogové (přechod na digitální vysílání rozhlasu a televize
je v ČR i okolních zemích situován za rok 2010). Z toho můžeme vyvodit, že termín
„elektronická komunikace“ možno použít i na označení elektronické komunikace
v nedigitální (tzv. analogové) formě. .
7. tradičně se termínem „komunikace“ rozumí proces sdělování a výměny informací
mezi lidmi. Dnes se nim označuje i výměna informací mezi stroji, resp. Procesy, anebo
výměna zpráv mezi lidmi a stroji, resp. procesy. Navíc, dnes IKT umožňují kromě
sdělování a výměny realizovat i jiné typy manipulace s informací, především její
zpřístupnění na internetu. Zpřístupnění informace na síti můžeme chápat jako jistou
formu asynchronní komunikace, kde iniciátor komunikace odevzdá zprávu síti a blíže
neurčený adresát si ji může vyzvednout kdykoliv po dobu její existence na síti.
8. anglický ekvivalent termínu „elektronická komunikace“ je „electronic
communication“.
Shrnutí
Elektronickou komunikací rozumíme proces sdělování a výměny informací s pomocí
specifických prostředků jež pracují nejen na elektronickém principu, ale také na principu
optickém, magnetickém nebo principu těmto principům podobném nebo z nich odvozeném.
Elektronická komunikace eliminuje prostor (vzdálenost) a dovoluje „posouvat“ čas, tj.
vytváří iluzi přímé komunikace a umožňuje ji realizovat asynchronním způsobem. Cenou
za to je (z pohledu člověka) ztráta bezprostředního kontaktu s partnerem, potřeba
ovládat/přizpůsobovat se IKT, přidání nové položky do seznamu příčin selhání
komunikace.
Související literatura
United Nations Convention on the Use of Electronic Communications in International
Contracts ,[citováno 2. 10. 2009], dostupný z:
http://daccessdds.un.org/doc/UNDOC/GEN/N05/488/80/PDF/N0548880.pdf?OpenElement
Zákon o elektronickém podpisu, ,[citováno 2. 10. 2009], dostupný z:
http://web.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2000/sb068-00.pdf
2.2.2 „e-komunikace“
Formálně jde o zkrácenou podobu pojmu „elektronická komunikace“.
Novodobý výklad pojmu: jde o moderní formy komunikace využívající IKT sítě, např. email.
V plné míře se tu uplatňuje ponětí komunikace jako výměny datových zpráv. Výraz „ekomunikace“ se používá například v souvislosti s e-obchodováním, kde značnou část
komunikace tvoří výměna datových zpráv mezi tzv. softvérovými agenty (speciální programy,
zabezpečující vyhledání/nabídku zboží a jeho koupi/prodej). Dále se tohoto pojmu užívá
zejména na označení komunikace v souvislosti s egovernmentem a epodpisem, tj. v oblasti
komunikace strojů, resp. člověka se strojem.
2.2.3 „elektronické komunikace“
Z jazykového hlediska je spojení „elektronické komunikace“ chápáno jako množné číslo od
„elektronická komunikace“. Odborné ponětí se ovšem značně liší od jazykového hlediska.
Pojem „elektronické komunikace“ je terminus technicus, užíván namísto dřívějšího pojmu
„telekomunikace“ (viď např. zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, který
nahradil dřívější zákon o telekomunikacích). Označuje komunikační systémy a zařízení, které
jsou potřebné pro přenos elektrických signálů po metalickém vedení, optickém vláknu,
mikrovlnném spoji, satelitním spoji, rádiovým vysíláním, nebo jiným technologicky
příbuzným způsobem. Důvodem pro zavedení termínu „elektronické komunikace“ je
probíhající konvergence technologií v sektorech telekomunikací, medií, zábavy a zpracování
dat. Její výsledkem je sjednocení postupů při přenosu zpráv od zdroje informací k přijímateli.
Do české odborné terminologie se výraz „elektronické komunikace“ dostal pravděpodobně
v procesu harmonizace legislativy ČR s právem EU jako mechanický překlad anglického
termínu „electronic commuinations. Nicméně dnes je již tento termín běžně užíván jako
souhrnné označení technologií a zařízení tvořících infrastrukturu IKT sítí – objevuje se nejen
v názvu rovnocenného zákona, ale i v dokumentech (zrušeného) Ministerstva informatiky ČR.
Související literatura
Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích (již zrušen).
Směrnice č. 2002/21/EC Evropského parlamentu a Rady o společném regulačním rámci pro
sítě a služby elektronických komunikací
Tušerová, L.: Elektronická komunikace versus elektronické komunikace, citováno 2.10.2009,
dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/elektronicka-komunikace-versus-elektronickekomunikace-39898.html
2.3 Koncept „medium“
Na pojem "médium" můžeme nahlížet přes optiku etymologie, filozofie, umění, fyziky,
technologie, atd. Tím dospějeme vždy k jinému obrazu a z něj se odvíjející jiné teorii. Obraz
o médiu závisí i na tom, jak vysoko stojíme na žebříčku abstrakce. Na jeho dolní příčce je
konkrétní médium, na nejvyšší příčce zas koncept média jako takového. Zmíněný žebříček
můžeme v zásadě zredukovat na dva stupně:
1. Primární média
2. Sekundární média
Primární média odvozují svou existenci od samotného konceptu média. Principiálně existují
jen tři - orální, písemné a digitální (zpravidla označované jako „nové medium“).
Sekundární média jsou nadstavbou nad primárními médii. Je jich hodně druhů, z nichž každý
existuje v čase a prostoru, má určitý mód a je podporován určitou technologií. Podle toho
hovoříme o interpersonálním médiu masovém médiu, personalizovaném médiu, synchronním
/ asynchronní médiu, terestriálním, resp. družicovém médiu a pod.
Při zkoumání, resp. vysvětlování obsahu pojmu médium se můžeme setkat s různými náhledy,
od inženýrského, které vnímá médium jako analogii potrubí (viz Shannon), přes
technologicko-deterministický, připisující médiu téměř magickou moc (Mc Luhan, Ignis,
Carpenter) až po popírání existence média jako zvláštní kategorie (Umberto Eco).
Asi nejvíce analyzované, chváleny i kritizovány jsou Mc Luhanove výroky "medium is the
message" (médium je zprávou), "the medium is the massege" (médium masíruje (smysly)),
"the medium is mass-age" "(médium je reprezentantem věku masmédií) a další typu "the
medium is ..." (médium je ...). Mc Luhan dává do vztahu "Message" a "Mess Age", resp.
"Massage" a "Mass Age". Česky řečeno média daly vzniknout věku zmatků a věku mas či
masmédií. Mc Luhan razí teorii, že už jen samotná existence určitého média se podepíše pod
změnu charakteru společnosti:
"In a culture like ours, long accustomed to splitting and dividing all things as means of
control, it is sometimes a bit of a shock to be reminded that, in operational and practical fact,
the medium is the message". (Pro naši kulturu, která z titulu vytvoření kontroly nad věcmi je
štěpí na menší a menší části je šokem uvědomit si, že médium je ve skutečnosti poselstvím.)
Jsou to média, které určují charakter společnosti, aniž si to společnost uvědomovala:
"All media work us over Completely. They are se Pervasive in their personal, political,
Economic, Aesthetic, psychological, morální, Ethical, and social Consequences that they
leave no part of us untouched, unaffected, unaltered. The medium is the massage. Any
understanding of social and cultural change is impossible without a knowledge of the way
media work as environments "(Média nás celkem změní. Jsou natolik pronikavé v jejich
personálním, politickém, ekonomickém, estetickém, psychologickém, mravním, etickém a
sociálním působení, že nenechají na nás nedotčený, neovlivněn a nezměněný ani kousek.
Médium je masáž. Bez porozumění způsobu, jakým média fungují jako prostředí nelze
pochopit žádnou sociální a kulturní změnu.)
Nezpochybňuje existenci mediálního obsahu, jen mu upírá patent na vliv na člověka i
společnost:
"(Content is) ... the juicy piece of meat carried by the burglar to distract the watchdog of the
mind." (Mediální obsah je pouze kusem šťavnatého masa kterým se zloděj pokouší oklamat
hlídacího pse naší mysli.)
Mc Luhan není se svým viděním postavení médií v naší kultuře jediný. Velmi podobný pohled
má i jeho souputník E. Carpenter:
"Each medium, if its bias is properly exploited, reveals and communicates a unique aspect of
reality, of truth. Each offers a different perspective, a way of seeing an otherwise hidden
dimension of reality. It's not a question of one reality being true, and others distortions. One
allows us to see from here, another from there, a third from still another perspective. "(Každé
médium, pokud je jeho pohled správně využit, odhaluje a komunikuje unikátní aspekt reality,
pravdy. Každé nabízí jiný pohled, způsob, jak vidět jinak skryté dimenze reality. Není to
otázka jedné pravdivé a ostatních klamných realit. Jedno médium nám umožňuje vidět věci
odsud, další odtud a třetí ještě z jiného pohledu,)
Carpenter doplňuje Mc Luhanove postřehy na téma "médium" o pozorování, že tak jako
rostliny a živočichové existují v určitém prostředí, prostředím člověka jsou média:
Media are really environments, with all the effects geographers & biologists associate with
environments. We live inside our media. We are their content. TV images come to us se fast,
in such Profusion, they engulf us, tattoo us. We're immersed. It's like skin diving. We're
Surrounded & whatever Surrounds, involves. TV doesn't wash over us and then go "out of
mind." It goes into mind, deep into mind. The subconscious is a world in which we store
everything, not something, and TV extends the subconscious ...."
(Média jsou opravdu prostředím, se všemi důsledky, které geografové a biologové s pojmem
prostředí spojují. Svůj život žijeme v médiích. Jsme jejich obsahem. TV obrazy k nám
přicházejí tak rychle, v takové hojnosti, že nás pohlcují, tetujú. Dostávají se nám pod kůži.
Jsme jimi obklopeni a cokoliv nás obklopuje, nás ovlivňuje. TV námi neproteče, aby pak
"sjela z mysli." Jde do mysli, hluboko do mysli. Podvědomí je svět, ve kterém je ukládána
všechno, ne jen něco a TV rozšiřuje podvědomí ....)
Oproti tomu Umberto Eco nevidí v médiu nic, co by svou existencí změnilo tvář společnosti:
"The medium is not the message; the message becomes what the receiver makes of it,
Applying to it his own codes of reception, which are neither those of the sender nor those of
the scholar of communications ..." (Médium není žádným poselstvím. zpráva se stane tím, co
z ní udělá přijímač, který na ni aplikuje svůj vlastní recepční kód, který není ani kódem
vysílače ani kódem specialistu na komunikaci ...)
2.3.1 Definice pojmů „medium“ a média“
Podobně jako při informaci, ani pro pojem "médium" neexistuje jedna jediná univerzální
definice. Pokud se opřeme o berličkou webového vyhledávacího stroje a zadáme příkaz
"define: medium" získáme v odezvě více než tisíc různých odezev. Výkladový slovník vidí
médium (média) jako:
1. zprostředkující osoba při spiritistických, okultistických ap. jevech
2. odb.. prostředí: kapalné, plynné m.
3. odb.. zprostředkující činitel, nástroj: Inform. paměťové m. prostředek na záznam údajů;
komunikační m. jazyk, kód;
elektronické m-ia rozhlas, televize;
publ. masové m-ia tisk, rozhlas, televize;
→ tištěné m.;
→ tiskové m.
4. sport. poloměkký lyžařský vosk;
Ještě bohatší jsou anglické slovníky. Z nich citujeme pro ilustraci 15 různých vysvětlení
uváděných ve Webstrovom online slovníku:
1. Something, such as an intermediate course of action, that occupies a position or represents
a condition Midway between Extremes. (Něco jako střední průběh děje, to, co zajímá pozici,
nebo reprezentuje stav uprostřed mezi extrémy.)
2. An intervening substance through which something else is transmitted or carried on.
(Pomocné látky (substance, jejichž prostřednictvím je něco jiného přenášeno nebo
prováděné.)
3. An agency by which something is accomplished, conveyed, or transferred (eg The train was
the usual medium of transportation). (Prostředek, pomocí kterého lze něco dosáhnout,
dopravit, nebo přesunout - např.. Vlak byl běžný prostředek dopravy.)
4. A mean of mass communication, such as newspapers, Magazines, radio, or television.
(Prostředek masové komunikace, jakým jsou noviny, časopisy, rozhlas nebo televize.)
5. pl. media - The group of journalists and others who constitute the communications industry
and profession. (Novináři a další, kteří pracují v odvětví masové komunikace.)
6. (Computer Science) An object or device, such as a disk, on which data is stored. (Místo,
nebo zařízení, jako např.. Disk, na kterém jsou uložena data)
7. A person thought to have the power to communicate with the spirits of the dead or with
agents of another world or dimension. (Osoba, o níž se domnívají, že má moc komunikovat s
duchy mrtvých nebo se zástupci jiného světa nebo vesmíru)
8. A surrounding environment in which something functions and thrives. (Okolní prostředí, ve
kterém něco funguje a roste.)
9. The substance in which a specific organism lives and thrives. (Látka, ve které určitý
organismus žije a roste.)
10. A culture medium. (Kulturní medium)
11. A specific kind of Artistic technique or means of expression as Determined by the
materials used or the creative methods involved: the medium of Lithography. (Specifický druh
umělecké techniky nebo výrazový prostředek, určený použitými materiály nebo použitými
tvořivými metodami - např.. Litografické médium.)
12. The materials used in a specific Artistic technique: oils as a medium. (Materiály použité v
konkrétní umělecké technice - olejové barvy jako médium)
13. A solvent with which paint is thinned to the proper consistency. (Rozpouštědla, kterými je
barva ředěná na vhodnou konzistenci.)
14. (Chemistry) A filtering substance, such as filtr paper. (Filtrovací látka, jako například
filtrační papír.)
15. A size of paper, Usually 18 × 23 inches or 17 1 / 2 × 22 inches. (Papír, obvykle 18 × 23
palců nebo 17 1 / 2 × 22 palců)
Pokud jde o plurál od slova médium, tj. pojem "média", obvykle se dnes téměř automaticky
ztotožňuje s masovými médii a to hned ve dvou významech:
1. společné označení všech institucí, jejichž proklamovaným nabízející masové komunikace tzv.. sedmá velmoc,
2. Prostředky masové komunikace, zejména noviny, rozhlas a televize.
Ve druhém pořadí se termínem "média" označují nosiče informačních obsahů - CD, pevné
disky, USB klíče a pod. S označením "média" můžeme setkat i v názvech obchodních
společností, organizací třetího sektoru, ale i jiných, méně frekventovaných kontextech - viz
následující ilustrační výpočet webových definic:
"In the arts, media (PLURAL of medium) are the materials and techniques used by an artist to
produce a work". (Ve oblasti umění, média (množné číslo od médium), jsou materiály a
techniky používané umělci při tvorbě děl.
"Objects on which data can be stored. These include hard disks, floppy disks, CD-roms, and
tapes. "(Nosiče, na kterých mohou být uloženy data. Mezi ně patří pevné disky, diskety, CDROM, a mg pásky.)
"The PLURAL form of medium; the term has come to mean all the industrial forms of mass
communication combined." (Množné číslo od médium, termín, zahrnující všechny formy
masové komunikace dohromady)
"Forms of mass communication. Newspapers, Magazines, direct mail, Billboard's, bus signs,
radio, television and internet are some important media that carry Advertising. "(Formy
masové komunikace. Noviny, časopisy, direct mail, billboardy, dopravní značky, rozhlas,
televize a internet jsou některé důležité média, které přinášejí reklamu.)
"Include Films, video Cassettes, CDS, etc. that require the use of special listening or viewing
equipment. "(Zahrnuje filmy, videokazety, CD, atd., které vyžadují použití audio či video
zařízení.)
"The forms of publication. Traditional advertising media include newspapers, Magazines,
Billboard's, radio and television. Digital Interactive Advertising media started with the
Internet, accessed at an indoor computer, but is quickly spreading to television, cellular
devices and outdoor locations. "(Formy zveřejnění. Tradiční reklamní média jsou noviny,
časopisy, billboardy, rozhlas a televize. Digitální interaktivní reklamní média vznikly s
internetem a přístupem na domácí počítač, ale rychle se šíří do televize, mobilů a vnějším
umístěním.)
"The different means of Communicating information to reach large audiences." (Různé
způsoby sdělování informací s dopadem na široké publikum.)
Jen pro úplnost uvádíme, že slovo Media se vyskytuje již v starořeckým mýtu o Argonautech,
kde Medea, Jasonova manželka se po vynuceném odchodu z Athén usadila v oblasti Media,
situované na křižovatce řeckého, egyptského a babylonského světa.
2.3.2 Etymologie pojmů "médium" a "média"“
S pojmem "médium" se v současnosti pracuje v následujících kontextech:
- Komunikace,
- Přesun v čase / prostoru,
- Profese,
- Substance,
- Agent,
- Průmysl.
Zatímco v oblasti umění je médium materiálem, resp. nástrojem, ve sféře ICT představuje
"potrubí" pro přenos signálů, v přírodních vědách jde o substanci, schopnou podporovat život
atd..
Pokud jde o etymologii, slovo médium, pochází z latinského medius - tj. střed mezi dvěma
extrémy, to, co se nachází uprostřed. Uvedený význam evokuje představu média jako pasivní
mrtvé věci fungující způsobem "prober a odevzdej", což ale ne vždy odpovídá skutečnosti. Ve
starověku, středověku a době před příchodem novin bylo médium chápáno ve smyslu
"prostředníček v době" tj. osoba, zprostředkující komunikaci mezi živými a zesnulými. S
příchodem "mechanického věku" se pojem médium začal používat ve smyslu "zajišťující
transport" - například transportní médium (např. vlak), teplonosné médium a pod. S nástupem
informační společnosti došlo k dalšímu posunu smyslu slova médium směrem k jeho vazbě na
šíření informace. Přesně v takovém pořadí uvádí jednotlivé významy i slovníky bez ohledu na
jazyk.
Plurál od slova médium, tj. média "se ve větší míře začal používat až po vzniku rozhlasového
vysílání začátkem dvacátých let dvacátého století, obvykle s přívlastkem" masové ", tj.
masové médium. (Noviny byly pouze noviny a na jejich označení se nepoužíval termín
médium.)
Představa média, tj. toho, co je uprostřed, jako mrtvé věci obstojí v geometrii, resp. všude
tam, kde jde o tzv. transportní médium - například voda jako teplonosné médium, měděný
vodič jako médium pro přenos elektrických signálů. Pokud ale jako specifický případ média
vezmeme Rembrantovu Mona Lízu, Homérovu Odyseu, či jiné umělecké dílo, v žádném
případě nemůžeme mluvit o jakémsi mechanickém prostředníkovi, spojujícího dvě různé
entity, tj. umělce a konzumenta jeho díla, napříč časem a prostorem. Naopak, zde médium
aktivně diktuje formu komunikace informace. Důsledkem je, že tatáž informace,
zprostředkovaná přes různé typy média má diametrálně odlišný dopad na příjemce:
"Jestliže člověk řekne" Miluji tě "osobně, po telefonu, nebo na plakátovací plošně, bude to
právě použité médium, který zřejmě nejvíc ovlivňuje charakter odpovědi ... Položíme li
veškerý důraz na obsah a prakticky žádný na médium, ztrácíme veškeré šance k pochopení a
ovlivnění účinku nových technologií na člověka, a proto jsme vždy ohromeny a nepřipravený
na převratnou transformaci prostředí, které nová média způsobilá.
Rozdílné pohledy neexistují jen na pojetí pojmů "obsah" a "médium / média" ale i na teorii
média / médií. Podle toho, zda pracujeme s pojmem médium v singuláru nebo plurálu,
zkoumáme buď podstatu / princip (teorie média), nebo jednotlivé projevy / formy (teorie
médií).
Mc Luhan dělí média na orální médium (člověku nejpřirozenější - řeč), písemné médium
(druhé nejpřirozenější médium) a elektrické médium (dnes bychom řekli elektronická média,
jejichž vlajkovou lodí dnes je a také v dobách Mc Luhan byla televize). Přitom pojem
"přirozený" můžeme chápat minimálně dvěma způsoby: přirozený člověku, tj. takový, se
kterým dokáže člověk intuitivně zacházet, nebo přirozený jako opak umělého, tj. takový který
lze nalézt v přírodě (přírodní). V případě orálního a písemného média přicházejí v úvahu oba
výklady - jde o média, se kterými člověk umí intuitivně manipulovat a zároveň o média, které
mohou svou funkci plnit, aniž potřebovali člověkem vytvořené "berličkou". V případě
písemného média se dnes sice "berličkou" používají - píšeme perem, resp. tiskneme tiskárnou
na papír, což jsou všechno umělé výtvory člověka (tedy "berličkou" písemného média), ale v
principu člověk může psát i holí do písku, nebo na hliněnou destičku a pod. Oproti tomu
elektrické (elektronické) médium je stoprocentním umělým médiem, které existuje jen tehdy,
když funguje člověkem vytvořená "berličkou", dnes obecně označována zkratkou ICT informačně-komunikační technologie. Podstatným zde je poslední slovo - technologie, jasně
potvrzující, že máme do činění s umělým médiem. Členění na přirozené a umělé média
zdůrazňujeme proto, že zatímco přirozené média (celkem přirozeně) nezměnily podstatně ani
člověka ani společnost, pro umělé média platí přesně opačné tvrzení: umělé média dnes
podstatně formují i jednotlivce, i celou společnost.
Pokud bychom chtěli prodloužit Luhanovu klasifikaci médií až po dnešek, dostali bychom
následující žebříček:
- Orálně médium,
- Předelektronické média založené na písmu (psaný dokument, kniha, noviny), Luhanem
označované za specializovaná média, působící na vybraný lidský smysl. Narušují přirozenou
rovnováhu smyslů (jeden smysl se stává dominantním a překrývá ostatní, což vyvolává změny
v chování člověka). My dodáváme, že jsou nespojité v čase a prostoru - jsou schopny zachytit
jen samé děje (časové úseky) v jisté oblasti (zeměpisném prostoru) a mají paměť. Paměť
médiu umožňuje archivovat informaci a tak ji uchovat pro budoucnost. Díky tomu můžeme i
dnes číst romány o událostech, které se odehrály před staletími.
- Elektronická média (rozhlas, televize), které nejvýstižněji charakterizuje termín masmédia
jsou fenoménem, výrazně ovlivňujícím společnost. Ve své tradiční podobě jejich působení
téměř končí na hranicích států. Jinými slovy tradiční elektronická média měly tradičně
národní charakter. Probíhající globalizace se projevila vznikem globálních sdělení v
hromadných sdělovacích gigantů pro jejichž národní hranice nic neznamenají. Tím se jednak
vytváří možnost globálně informovat, na druhé straně zde je reálné nebezpečí globálního
informačního diktátu.
- Postelektronické (nové) médium o definici kterého se stále vedou polemiky. Všichni se však
shodují v tom, že jde o umělé médium, vybudované kolem univerzálního číslicového
počítacího stroje a má síťový charakter. Touto trochu archaickou konstrukcí (univerzální
číslicový počítací stroj) se chce říci, že charakteristiky (vlastnosti) nového média jsou
determinované programem, který je vložen do počítače. Nové (postelektronické) médium je
spojité v čase i prostoru. Jeho síť nezná hranice států a jak říká Luhan, "spojuje lidstvo do
globálního kmene a mění svět na globální vesnici". Pokud jde o čas, nové médium je k
dispozici 24/7/12 (tj. 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a 12 měsíců v roce, tedy prakticky
nepřetržitě) a má zanedbatelnou dobu zpoždění - dokáže okamžitě zpřístupnit něj vloženou
informaci každému, kdo je k němu připojen, bez ohledu na jeho geografickou polohu. Zde
třeba poznamenat, že Mc Luhanovo "nové médium" není totožné s tím, co pod tímto
termínem chápeme dnes. Mc Luhanovo nové médium již bylo "elektrické" ale ještě ne
digitální a v jeho centru nebyl počítač jako univerzální stroj. Na druhé straně i novodobé nové
médium je "elektrické". Mc Luhanovo nové médium tak můžeme vidět jako abstraktnější
koncept, více abstrahovaný od technologií, jako koncept současného nového média.
My budeme chápat pojem "médium" z pohledu komunikace v širším kontextu, zahrnujícím
její technologické, lingvistické, psychologické, sociologické i umělecké aspekty. Médium
tedy pro nás je:
- Prostředek přenosu,
- Nástroj na fixaci informace,
- Systém pro šíření informací v libovolné podobě,
- Prostředník při zprostředkování příběhů,
- Prostředek na tvorbu umění.
Takové médium je charakterizováno:
1. Jazykem (abeceda určuje úplnost média a oblasti aplikace - kultura, umění, ..)
2. Fyzikální podstatou (nosičem)
3. Principem komunikace, kterou podporuje - 1:1, 1: n, ..
4. Organizací
5. Vztahem ke konci kom. Řetězce - aktivní / pasivní
6. Časovou stálostí
Od komunikačního média vyžadujeme:
- Dostupnost,
- Pohotovost,
- Věrnost,
- Bezpečnost,
- Spolehlivost,
- Dostatečná kapacita,
- Komplexnost,
- Rychlost,
- Ovladatelnost,
- Jednoduchost zvládnutí.
3 KONCEPT GRAMOTNOSTI
Největší hnací silou lidského pokroku je línost. Člověk byl líný vláčet břemena v rukách a tak
vymyslel kolo a kolečko. Podobně lenosti vděčíme za vývoj písma: první typy písma, které
člověk vymyslel (např. klínové písmo) obsahovaly množství komplikovaných znaků, které se
stejně komplikovaným způsobem vyrývaly nejčastěji do hliněného podkladu. Líný člověk
proto objevil pergamen, papyrus a štětec, které spolu změnily otročinu psaní na umění
malovat obrázkové písmo. Počet písmen obrázkového písma se počítal (a počítá - viz Čína,
resp. Japonsko) na tisíce. Zapamatování jejich významu bylo pro člověka – lenocha příliš
mnoho a tak se písmo dále zjednodušovalo - přišla řecká abeceda a za ní latinka, v níž počet
písmen klesl doslova na několik málo desítek. Zde se na dlouhou dobu pokrok zastavil - byl
dosažen stav rovnováhy mezi leností a náročností vymýšlet jednodušší písmo. V poslední
době se však vývoj dal opět do pohybu, dokonce bychom mohli hovořit o revolučním skoku:
celou latinskou abecedu nahradily dvě číslice a jakoby toho nebylo dost, člověka nahradil v
procesu tvorby a prezentace písma počítač.
Definice gramotnosti podle UNESCO (www.UNESCO.org): „gramotností rozumíme
schopnost člověka identifikovat, porozumět, interpretovat, vytvořit, komunikovat a počítačem
zpracovávat (informaci) s využitím tištěných a psaných materiálů, v různých kontextech.“
Obecnou požadavkem na jakékoli médium, které má sloužit člověku je, aby bylo vnímatelné
lidskými smysly. Tento požadavek je tzv.. nutnou požadavkem, splnění níž vede k přijetí
média člověkem. Naopak, její nesplnění vede k neznalosti média - člověk není schopen
registrovat existenci takového média. Vnímatelnost média lidskými smysly není ale zároveň i
tzv.. dostačující podmínkou, tj. nezajistí automaticky to, abychom mohli hovořit o zvládnutí
média člověkem. To nastane až tehdy, když člověk porozumí zprávě, zprostředkované
médiem. V případě písemného média je nutná podmínka splněna - tištěný, resp. psaný text je
vnímatelný zrakem. Avšak ne každý, kdo vidí dokáže písemné médium akceptovat - na to je
nutná gramotnost.
Ačkoli člověk vynalezl písmo už dávno, pojem "gramotnost" začal být aktuální až po
vynalezení knihtisku. Je to pochopitelné, pokud si uvědomíme, že do té doby se potřeba umět
číst a psát týkala pouze velmi omezenému okruhu zasvěcenců (kněží, písaři, vědci). Masová
výroba knih přinesla potřebu gramotnosti mas. Jelikož tuto potřebu vyvolala tištěná kniha
(reprezentant písemného média), pod gramotností se od prvopočátku chápala a stále ještě
zúžené chápe jako schopnost číst tištěný / psaný text a schopnost psát. Skutečnost, že někdo
dokáže přečíst to,co je napsáno ještě automaticky neznamená, že pročtení i porozuměl.
Dokazují to i výsledky průzkumů na základních školách v EU, které ukázaly, že značná část
žáků neporozuměla smyslu toho, co přečetla (odkaz). Jinými slovy, povinná školní docházka
teoreticky odstranila negramotnost v tom nejužším slova smyslu, ale nedaří se nad schopností
mechanicky číst / psát vypěstovat i vyšší schopnost porozumět přečtenému. Tento stav má z
části na svědomí i to, že mládež v předškolním věku se stále častěji setkává s obrazovou
informací, která je do značné míry sama sebe vysvětlující a její porozumění je jednodušší, než
pochopení informace, vyjádřené písmem. Navíc, dnes už jen s tradiční gramotností člověk
nevystačí. Podle statistických zjištění dnes člověk stráví pouze 15% svého času komunikací
prostřednictvím čtení a psaní (zdroj: http://www.mediaawareness.ca/english/resources/educational/teaching_backgrounders/media_literacy/expandin
g_definition.cfm )
Tradiční gramotnost tedy představuje schopnost číst a psát. Dnes, kdy vedle knihách existuje
řada jiných informačních zdrojů, založených zpravidla na IKT, se pojem "gramotnost" často
používá i v přeneseném slova smyslu jako určitá (lidská) schopnost v určité oblasti. Například
v oblasti IKT se vyžaduje počítačová gramotnost, což je schopnost efektivně využívat IKT
pro práci s informacemi se zas vyžaduje informační gramotnost, porozumění masovým
médiím je podmíněno mediální gramotnost a pod. Logicky z toho vyplývá, že nové médium
bude vyžadovat zvládnutí gramotnosti nového média. Co všechno tato gramotnost zahrnuje?
Nutnou podmínkou v případě nového média je schopnost vnímat informační obsah,
zprostředkovaný tímto médiem (tj. zpravidla multimediální informaci). Postačující
podmínkou je zas schopnost porozumět informaci, obsažené v daném informačním obsahu
(včetně té informace, která je skrytá "mezi řádky", zda jak by bylo v tomto případě
příhodnějším říci, skrytá za rastrem monitoru).
3.1 Informační gramotnost
Dnešní člověk je zavalen přívalem informací z nejrůznějších informačních
zdrojů. Informace se dají získat v knihovnách, novinách, časopisech, rádiu, TV, Internetu, od
specializovaných agentur a organizací, z vládních zdrojů atd.. Pouhé zlepšení přístupu k
množství informací však ještě automaticky nezaručí lepší informovanost jednotlivce, zda
společnosti jako takové. K tomu je třeba získat určité dovednosti, týkající se vyhledávání,
získávání, třídění, vyhodnocování a využita informací.
O informační gramotnosti se začalo mluvit ještě v éře před internetem, na přelomu 60. a 70.
let minulého století, tj. v době prudkého nárůstu dálkových přenosů informací a jejich
počítačového zpracování. Náplň pojmu "informační gramotnost" se od těch dob měnila,
především v závislosti na vývoji technologií, používaných při nakládání s informacemi. Podle
P. Zurkowského, prezidenta americké IIA (Information Industry Association) byla v
zmíněných 70-tých letech informační gramotnost reprezentována schopností jednotlivce
využívat při své činnosti informační zdroje a zvládnutím technik a nástrojů pro práci s
informacemi. Na konci 80. let se ve zprávě výboru pro informační gramotnost americké
asociace knihoven (ALA - American Library Association) uvádí, že informační gramotnost je
"schopnost efektivně vyhledávat a hodnotit informace, vztahující se na určitou potřebu".
(Angl, zdroj) Na první pohled kosmetická změna - vložení schopnosti informace i
vyhodnocovat - ve skutečnosti znamená významný posun směrem ke zvýšení důrazu na
porozumění informací a jejímu následnému využití.
Informační gramotnost je soubor schopností, umožňující jednotlivci rozpoznat, kdy jakou
informaci třeba, lokalizovat ji, vyhodnotit ji a efektivně použít (zdroj). Informačně gramotný
člověk dokáže:
• Určit typ potřebné informace,
• Určit rozsah nezbytné informace,
• Efektivním a účinným způsobem získat informaci,
• Kriticky zhodnotit získanou informaci a informační zdroj,
• Dělat syntézu informací z různých informačních zdrojů,
• zakomponovat získanou informaci do vlastní bázi znalostí,
• Použít efektivní informaci pro dosažení uvedeného cíle,
• Znát ekonomické, legislativní a sociální ohraničení týkající se použití informace
• Respektovat etické a legislativní normy nakládání s informacemi.
Jak vytvořit základní dovednosti, podporující gramotnost.
3.2 Mediální gramotnost
Váha masových médií ve společnosti se s časem měnila a mění: příchod novin způsobil
revoluci v distribuci informací ve společnosti a básník by řekl, že noviny vyorali hlubokou
brázdu na panenském poli informování veřejnosti. Postupně si však společnost na toto
médium zvykla a jeho váha ve společnosti zákonitě klesla. Až příchod elektronických médií
(a především televize s jejím obrazovým zpravodajstvím) opět vrátil médiím moc a schopnost
manipulovat s veřejným míněním. (Mc Luhan - vnímání média). IKT umožňují nejen
prakticky okamžitě informovat o událostech, které se staly na různých místech světa, ale také
prezentovat "upravenou" realitu. Běžní členové společnosti si to neuvědomují a mají tendenci
"věřit vlastním očím", tj. tomu, co vidí na TV obrazovce. Mementem v tomto směru je
argument typu "musí to být pravda, protože to bylo v televizi". Mediální gramotnost by měla
napomáhat nalézt rovnovážní polohu mezi informacemi z různých zdrojů.
Absolutní objektivita, stejně jako absolutní pravda je jenom fikcí, když už ne kvůli jinému tak
kvůli neúplnosti lidského poznání - objektivita a pravdivost vždy měříme ve vztahu k
aktuálního stupni lidského poznání. Ku příkladu v době, kdy církev i věda unisono tvrdili, že
matička Země má tvar ploché desky, bylo tvrzení, že Země je ve skutečnosti kulatá
hodnoceno jako nepravdivé. Dnes naopak, je za nepravdivé považováno tvrzení o tom, že
Země je plochá.
Kromě neúplnosti informace je bariérou objektivity medií i vědomé zkreslování informací
novináře ve snaze udělat informaci více zajímavou, anebo ve snaze někomu se zalíbit. Ke
zkreslení může také dojít v důsledku podání neúplné / nevyvážené informace.
Postupným získáváním dalších informací by se teoreticky mělo zkreslení minimalizovat, ale
není tomu tak vždycky.
Závěr: mediální informace rozhodně nejsou vědeckou zprávou o průběhu a výsledcích
laboratorního pokusu. Jsou zatížení chybou měření (objektivita prvotních zdrojů - očitých
svědků, politiky,), chybou pozorovatelé (objektivita novináře, úhel pohledu), časovou chybou
(neověřená informace, neúplné první informace)
Proč tedy media akceptujeme jako zdroj informací? Protože působení medií má vícero
rozměrů:
- Vytváření vzory chování,
- Role předžvýkavače,
- Formování / deformovaná veřejné minka,
- Vytváření iluze
- Odvádění pozornosti,
- Zloděj času (sledování media znemožňuje vyhledávání jiných - alternativních - informačních
zdrojů).
Účinnost působení media roste se stupněm vizualizace informace. Je to svým způsobem
reminiscence na předmediální doby, kdy platilo "co vidím na vlastní oči, je pravda". Tehdy se
oči ovšem dívali na reálnou realitu. Specifikem medií je, že ponoukají realitu filtrovanou
mediálním filtrem (jeho parametry jsou čas, prostor, postoj), realitu narušování technologiemi
(střih, mix, detail, zpracování obrazu ,...), realitu virtuální, vytvoření "na objednávku". To vše
vytváří možnost oklamat (úmyslné / neúmyslné) oči masy.
Kdybychom jsme zkoumali působení medií z dlhouhodobého hlediska mohli by jsme se opřít
o postřeh Marshala Mc Luhana, podle kterého "medium zlepšuje jeden lidský smysl na úkor
jiných smyslů" (Luhan 2000). Toto své tvrzený opírat Luhan o fakt, že příchod nového,
písemného, media zvýraznil postavení oka na úkor ucha, jenž bylo dominantním v době
orálního media. Aplikované na dnešek, kdy televize bezesporu hraje roli dominantního media,
se stalo oko dominantním orgánu, prostřednictvím kterého člověk vstřebávat informace. Na
rozdíl od písemného media jde o medium audiovizuální které vsadí na obrazové informaci.
Obraz, na rozdíl od písma jenž realitu kóduje do abstraktních symbolů (písmen), podává
realitu přímo, "na podnosu" a nepředstavuje žádnou zátěž pro zpracovatelské centra v mozku.
To nepřímo napomáhá Přímočaré akceptování vizuální informace zprostředkovávané médií.
Mediálně gramotný člověk umí:
- Třídit a analyzovat informace
- Aplikovat kritické posuzování na všechny informace, které jsou mu dostupné (nabízeny,
nařizovány) bez ohledu na jejich formu (noviny, rádio, tv, video, film, billboardy, atd.).
- Uvědomovat si vliv peněz, vlastnictví, řebříčku hodnot, motivů, stavu poznání, stavu
technologií na informační obsah.
Mediální gramotnost zahrnuje zručnost v:
- Přístupu k informacím (výběru informačních zdrojů),
- Analýze informací,
- Hodnocení informací,
- Tvorba zpráv (předávání informace dalším členům společnosti / poskytování informací
médiím),
bez ohledu na formu, resp. platformu, přes kterou komunikace probíhá.
Před příchodem webu se pozornost při posuzování informační gramotnosti soustředila na
schopnost najít si a získat potřebné informace. Bylo to přirozené v éře, která byla
charakterizována nedostatkem informací. Web s sebou přinesl informační povodeň a tím i
jinou prioritu: schopnost efektivně pracovat s nadbytkem informací. Takovou schopnost má
člověku poskytnout informační gramotnost. Naproti tomu, mediální gramotnost se zaměřuje
na pěstování schopnosti analyzovat informace, zprostředkovány médii.
Kombinací informační a mediální gramotnosti pak vznikne informačně-mediální gramotnost,
která by měla člověku dát schopnost tvořit, vyhledávat, používat a sdělovat informace,
porozumět jim, hodnotit jejich a kriticky je analyzovat bez ohledu na jejich formu a zdroj.
Mediální gramotnost je nejčastěji definování jako schopnost jednotlivce vyhledávat (získávat)
mediální informace, analyzovat je, vyhodnotit důležitost sdělovaných obrazu, zvuku a
(písemných) zpráv se kterými je konfrontován a taky kompetentně komunikovat s (především
novými) médií. Mediální gramotnost se tudíž nevztahuje jenom na tzv.. tradiční media (TV,
rozhlas, tisk) ale také na nové medium, jehož páteř je tvořena internetem.
V širším kontextu je mediální gramotnost nutnou přerekvizitou nejen pro aktivní přístup
jednotlivce k svobodu projevu a právo na informace, ale takové k jeho ztotožnění se s
principy ochrany intelektuálních práv.
3.3 Vizuální gramotnost
Jak jsme již konstatovali v úvodu této kapitoly, současný trend v prezentování informací
směřuje k vizualizaci informací.
- Informace vytvořené ve vizuální formě,
- Informace dodatečně vizualizovány.
Dodatečná vizualizace informací usnadňuje jejich chápání - například vizualizace dat
umožňuje si udělat představu o trendu (roste, klesá, je konstantní) a velikosti změn (lineární /
nelineární nárůst / pokles, trvalý pohyb jedním směrem, resp. střídání fází růstu a poklesu,
atd.. ). Bez vizualizace bychom takovou informaci pracně "dolovalo" z dat.
Obecně se vizuální gramotnost zaměřuje jak na produkci tak i na "konzumaci" vizuálních děl.
Na straně tvorby (produkce) jde o to, aby vizuálně dílo co nejvíce splnilo účel, pro který bylo
vytvořeno. Účelem přitom může být, kromě estetického působení, přehlednost,
pochopitelnost, zvýraznění souvislostí, zvýraznění detailu, resp. naopak, zvýraznění průměru,
trendu a pod. Na straně uživatele se důraz klade na pěstování schopnosti vybrat si z obrázku
to podstatné a pochopit zprávu, kterou tvůrce do vizuální informace zakódoval. Přitom je
třeba zdůraznit, že interpretace vizuální informace nemusí být vždy jednoznačná - například
se dodnes vedou spory o tom, co vyjadřuje úsměv Mona Lízy. Vizuální gramotnost se proto
zaměřuje na pěstování schopnosti člověka interpretovat, komunikovat a rozpoznávat smysl
informací, prezentovaných ve formě obrazu. Vychází se přitom z předpokladu, že obraz lze
"číst" podobně jako text.
V odborné literatuře se můžeme setkat i s trans-gramotností. Trans-gramotností (anglicky
transliteracy) rozumíme schopnost číst, psát a reagovat bez ohledu na typ komunikační
platformy, nástrojů a média (od orálního, přes písmo až k novému médiu). Předpona "trans"
může naznačovat jednak pohyb směrem do hloubky (tj. něco, co jde ještě dále, než tradiční
gramotnost), nebo pohyb směrem do šířky (tj. jakousi univerzální gramotnost, zahrnujících v
sobě všechny dnes známé typy gramotnosti). Z jiného úhlu pohledu předpona "trans" může
naznačovat jistý druh mapování jednoho souboru symbolů do jiného souboru tak, že každému
původnímu symbolu hledáme nejblíže symbol nový (např. nejpodobnější zvuk, nejpodobnější
znak (písmeno), a pod.). To, co se dnes vyžaduje, je praktický pohyb ve všech třech
zmíněných směrech - do hloubky, šířky i prostoru. Trans - gramotnost v sobě zahrnuje jak
digitální gramotnost, tak i mediální gramotnosti.
4 ELEKTRONICKÁ KOMUNIKACE JAKO SOUČÁST PRŮMYSLU
INFORMACÍ
V této části budeme elektronickou komunikaci označovat zkratkou „e-komunikace“.
Pod pojmem „e-komunikace“ budeme rozumět komunikaci s pomocí prostředků IKT mezi
lidmi, člověkem a strojem, anebo stroji.
Důvodem, proč se uchylujeme k e-komunikaci je zpravidla snaha o zvýšení dosahu
komunikace a rozšíření možností komunikace. Systém e-komunikace obsahuje následující
funkční bloky:
- koncové zařízení (telefon, PDA, notebook, mobil, PC, rádio, TV,)
- přístupová síť
- transportní síť
e-komunikace vnáší do procesu komunikace dva „cizorodé prvky“:
- technologický komunikační systém (např. telekomunikační systém)
- softwarové aplikace (např. email)
Při rozhodování o různých aspektech e-komunikace třeba brát do úvahy skutečnost, že tato je
jakoby umístěna v multidimenzionálním prostoru, kterého nejdůležitějšími rozměry jsou:
makroekonomický vývoj, transparentnost legislativy, kupní síla obyvatelstva a nabídka na
trhu – viď. obr. 1.
makroekonomika
legislativa
kupní sila
stav trhu
technologie
Obr. 4.1.: Multidimenzionální prostor e-komunikace
Z pohledu logické architektury můžeme v systému e-komunikace identifikovat následující
úrovně:
- úroveň přenosu (analogová síť, ISDN, datové sítě, přepojování kanálů, paketů, QOS)
- úroveň služeb (e-Mail, streaming, VoIP, POTS, WWW
- úroveň obsahů (interní/externí databáze, monomediální/multimediální)
použivatelé systému e-komunikace mají naň následující požadavky:
- možnost komunikovat kdykoliv,
-
možnost komunikovat odkudkoliv,
možnost komunikovat z čehokoliv.
Systém e-komunikace zůstává před použivatelem skrytý (není důvod na to, aby každý musel
vědět, jak tyto technologie fungují) a použivateli se jeví jen jako soubor služeb, z kterých si
může vybrat
tu která nejlépe uspokojí jeho momentální komunikační potřebu.
Z marketingového hlediska se dnes při nabídce služeb využívají dva principielně odlišné
přístupy:
- tzv. push přístup, kdy se použivateli „vnucují“ nové služby - např. 3G služby
- tzv. pull přístup, kdy se služby formují podle požadavek použivatelů - např. e-mail
4.1 Přínosy služeb e-komunikace pro zákazníka
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
rychlé splnění potřeb (komunikace, získaní informace, zábava apod.)
pohotovost, tj. možnost využít služby kdykoliv,
spolehlivost
úplnost,
zvýšení efektivity (eliminace prostoru)
ochrana soukromí,
možnost personalizace služby
interaktivita (u vybraných služeb)
modularita (možnost vyskládat si službu podle potřeby z ponoukaných modulů)
Používáním služeb e-komunikace dnes možno nejen získat konkurenční výhodu před
ostatními soutěžiteli ale také dosáhnout zvýšení produktivity.
4.2 Členění služeb e-komunikace
Podle ITU-T jsou termínem služba označovány telekomunikační možnosti (capabilities), které
si zákazník kupuje, anebo pronajímá od poskytovatele služby.
Termínem aplikace podle ITU-T označujeme:
- slovo aplikace je použité jako generický termín na reprezentování souboru
vlastností, umožňujících spojení komunikace a zpracování dokumentů. Operace,
které možno vykonávat pomocí aplikace závisí od použitých pracovních metod
a od přidělených práv při zpracovaní dokumentu. Příklady takovýchto aplikací
jsou: otevřená výměna zpracovatelných dokumentů, práce na společném dokumente
a pod.
- soubor aktivit, vykonávaných za účelem reakce na potřeby zákazníků v dané situaci,
např. pro účely podnikání, vzdělávání, osobní komunikace anebo zábavy. Implikuje
automatické/částečně automatické použití hardwaru/softwaru a může být přístupna
lokálně anebo vzdáleným přístupem. V případě vzdáleného přístupu si vyžaduje
využití telekomunikačních služeb.
Tradiční členění služeb
1. Základní služby poskytující přenos a zprostředkování základných typů informací, tj.
hlasu, textu, dat, nepohyblivých a pohyblivých obrazů.
2. Doplňkové služby doplňují základné služby v tom smyslu, že poskytují komfortnější
a uživatelsky příjemnější základní služby (např. zkrácená volba, odkazovač) .
3. Služby s přidanou hodnotou (VAS) ve všeobecnosti umožňují kromě přenosu
a zprostředkování informace i její zpracování.
Členění služeb podle typu informace
Jiným členěním služeb je členění podle typu nosiče informace:
1. textové
2. data
3. audio
4. grafika
5. statické obrazy
6. pohyblivé obrazy
4.3 Informačně-komunikační sítě
Náš život si již málem nevíme představit bez možnosti sdílet informace kdykoliv
s kýmkoliv ať již i je kdekoliv. . Umožňují nám to rozličné typy informačně-komunikačních
sítí jež jsou schopny přenášet informace v nejrůznějším tvaru (například řeč, data, text,
obraz).
Dnes pracuje na světe obrovské množství informačně-komunikačních sítí. Největší je ještě
stále celosvětová telefonní síť, která je bezkonkurenčně největším systémem, jaký kdy člověk
vytvořil. I tak ale ještě stále dvě třetiny lidí, kteří dneska chodí po světe v živote
netelefonovalo.
Aby jsme se věděli lépe orientovat v problematice informačně-komunikačních sítí a mohli je
kategorizovat, případně porovnávat, zavedeme si dělení sítí podle následujících hledisek:
1. Podle rozlohy sítě rozlišujeme:
-
globální sítě, pokrývající celý kontinent, resp. planetu,
-
rozlehlé (národní) sítě, pokrývající území jednoho státu,
-
metropolitní sítě určené pro jedno město,
-
lokální sítě pokrývající území jednej lokality a
2. Podle typu poskytované služby poznáme dva typy sítí:
- specializované (například telefonní, datová), které jsou budovány tak, aby poskytovali
optimální podmínky pro poskytování jednoho typu služby,
- univerzální, které si kladou za cíl vytvořit podmínky pro poskytování libovolných služeb.
Příkladem je digitální síť integrovaných služeb (po anglicky Integrated Services Digital
Network - ISDN.
3. Podle topologie dělíme sítě na sítě typu:
- hvězda - obr. 3.1.a,
- kruh, resp. smyčka - obr.3.1b
- strom - obr. 3.1c,
- sběrnice - obr.3.1d,
- společný kanál - obr. 3.1.e,
- mřížová (polygonální) - obr. 3.1f.
obr.3.1.a
obr.3.1b
obr.3.1.d
obr.3.1c
obr.3.1.e
obr.3.1f
Obr. 3.1: Používané topologie informačně-komunikačních sítí
Charakteristiky informačně-komunikačních sítí
Při hodnocení kvality sítě jsou z hlediska uživatele důležité především následující parametry:
-
pohotovost sítě,
- spolehlivost sítě,
- bezpečnost přenosu informací v síti,
- cena.
Pojem pohotovost sítě zahrnuje v sobě další dva pojmy:
- propustnost a
- zpoždění doručení zprávy.
Propustností sítě rozumíme jej schopnost úspěšně přenést jistý objem informací (dát) za
jednotku času. Jinými slovy jde o schopnost sítě uspokojit naše požadavky ihned, jak je
uplatníme. Zpoždění doručení zprávy zas vyjadřuje schopnost sítě pronést zprávu na jej
druhý konec do jisté doby.
Spolehlivost sítě je schopnost doručit správu adresátu i při stěžených podmínkách, například
když část sítě pro poruchu nepracuje.
Bezpečnost přenosu je charakteristika, která odráží schopnost sítě doručit správu adresátu
bez chyb. Z tohoto pohledu je objektivním kritériem bezpečnosti přenosu chybovost přenosu.
Pojem bezpečnost přenosu se však užívá ještě i v jiném smyslu a sice na vyjádření míry
ochrany přenášené informace před zásahem nepovolané osoby.
5
DIGITALIZACE
Možných výkladů pojmu „digitalizace“ je vícero. Digitalizaci můžeme chápat jako proces
vytváření digitálního obrazu, jako transformaci analogové veličina na veličinu digitální, jako
změnu způsobu fungování společnosti, jako řízený proces zpřístupňování kulturního dědictví
apod. Digitalizaci můžeme zkoumat z pohledu teoretických principů, technologického
postupu, organizace procesu, finančních nákladů atd.
Principiálně existují dva typy digitálních děl:
a. digitální díla, které již vznikly v digitální podobě
Příklady takových děl:
- Literární dílo, vytvořené pomocí textového editoru,
- E-kniha,
- Digitální audio dílo (např. hudební nahrávka),
- Digitální audiovizuální dílo (např. videozáznam na DVD),
- Multimediální dílo (např. prezentace obsahující text, grafy, animace, zvuky a pohyblivé
obrazy),
- Počítačové umění (díla vytvořená s využitím speciálních grafických programů),
- Počítačový program,
- Atd..
b. digitální díla, vzniklé digitalizací původních děl, zachycených na nedigitálních médiu
Příklady takových děl:
- Oskenované literární dílo, původně zaznamenány na papírovém nosiči (a eventuálně
převedeny do ASCII znaků pomocí programu na rozpoznávání písmen),
- Digitální fotografie malby,
- Trojrozměrný sken trojrozměrného díla (např. busty, sochy, stavby),
- Digitální přepis analogové audio nahrávky (např. záznam na magnetofonové pásce nebo
gramofonové desce),
- Digitální přepis audiovizuálního díla (např. filmu zaznamenaného na celuloidové nosiči,
nebo videa zaznamenaného na magnetofonovou pásu),
- Digitalizovaná fotografie, původně zachycena na fotografickém papíře,
- Atd..
5.1 Definice pojmu „digitalizace“
Když pátráme po definici pojmu „digitalizace“ zjistíme, že možných výkladů je vícero. Pro
ilustraci tohoto tvrzení si uvedeme klíčové definice z anglických on-line slovníků a definice
z českých odborních textů a oficiálních dokumentů:
•
Digitization - The process of creating a digital image; the process of creating a digital
image and then presenting it on a computer, local area network or the Internet.
•
Digitization - The process of translating data into digital form (binary coded files for
use in computers).Scanning images, sampling sound, converting text on paper into text
in computer files, all are examples of digitization.
•
Digitization or computerization, refers to the shift to a society where computers are
ubiquitous; to carry out, control, or conduct by means of a computer.
(zdroj: http://www.thefreedictionary.com/digitisation)
•
Digitalizace je konverze obsahu dokumentů v tradiční podobě (tedy na analogovém
médiu)do digitální podoby. Informace může být ve formě textové, obrazové, zvukové,
audiovizuální popřípadě ve všech jejich kombinacích.
•
Digitalizace je převod vybraných měřitelných fyzikálních veličin digitalizovaného
objektu do numerických hodnot, jejich kódování a uložení za účelem pozdějšího
vygenerování jiných fyzikálních veličin s cílem umožnit pozdějšímu uživateli
fyziologické vjemy nahrazující přímé vnímaní originál.
(zdroj: Psohlavec, Stanislav. Digitalizace – co tím myslíte?. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 11. [cit. 2009-10-27].
Dostupný na World Wide Web: <http://www.ikaros.cz/node/450>. ISSN 1212-5075.)
Můžeme tedy říci, že digitalizace je:
- Fenomén, formující podobu současné společnosti,
- Aktivita na záchranu kulturního dědictví,
- Proces transformace způsobu vysílání masmedií,
- Technologický proces vytváření digitální kopie k analogovému originálu,
5.2 Digitalizace jako fenomén formující podobu společnosti
Jedním z klíčových fenoménů formujících charakter společnosti v novověku je stav
technologií. Objev parního stroje dal nejen vzniknout továrnám, ale taky způsobil migraci
obyvatelstva z venkova do měst a následně také změnu charakteru společnosti. Parním
strojem dneška jsou informačně-komunikační technologie.
Digitální pracoviště
Bez ohledu na typ pracoviště, kde člověk pracuje, je obklopen digitálními technologiemi:
V bance, pojišťovně, na letišti, nádraží, atd. se využívají počítače, digitální přenosy dat,
digitální informační systémy, různé automaty apod. Práce z domu přechází ze stránek
časopisů do reality a dnes již značné procento zaměstnanců zapíná svůj počítač ne ve firmě,
resp. Instituci, ale ve své domácí pracovně.
Dnešní doba si kromě individualit vyžaduje i týmovou práci. IKT vytvořili podhoubí pro
tzv. kolabolativní formy práce, kde víc pracovníků sdílí společný digitální pracovní prostor,
včetně digitálních knihoven, blogů, wiki a digitální komunikace.
Digitální domácnost
Evropská unie ve svých dokumentech rámcujících principy fungování tzv. informační,
resp. znalostní společnosti připisuje klíčovou roli připojení domácností k internetu. To má
umožnit nejen přístup k různým typům (digitálních) informací, ale také digitalizaci procesů
státní správy, samosprávy, zdravotnictví, policie, atd. Cílem je zlepšení informovanosti
obyvatelstva, odstranění duplicitních aktivit, zvýšení efektivnosti a transparentnosti fungování
orgánů a institucí.
Digitalizace v domácnosti však jde dále. Obydlí nám střeží digitální kamery, napojené na
digitální poplachový systém, pohodu v domácnosti zabezpečuje digitální řízení systému
vytápění, o zábavu se postará digitální domácí kino. To vše je stále jenom povrch ledovce. Do
větší hloubky dávají nahlédnout Japonci, kteří zavádějí do domácnosti tzv. „pet roboty“, které
dokáží číst děcku pohádky, dávkovat a podávat léky nemocné pani domácnosti, servírovat
nápoje při domácí párty apod.
Digitální vzdělávání
Heslo „e-learning“ je již dlouho a dostatečně známo. Často se ale interpretuje příliš úzce,
jenom jako inovace forem vzdělávání. Ve skutečnosti digitální vzdělávání v sobě ukrývá
potenciál revoluce. Revoluce v tvorbě a dostupnosti vzdělávacích materiálů, revoluce v jejich
komunikaci, revoluce ve vztahu učitel – student apod.
Digitální svět
Matkou globalizace je digitalizace všech oblastí lidské činnosti a jejím otcem internet.
Podle Mc Luhana se svět, díky „elektrickým mediím“ stal jednou globální vesnicí, kde
všichni vědí všechno o všem, co se ve světe stane.
5.3 Digitalizace kulturního dědictví
Digitalizací kulturního dědictví rozumíme proces vytváření digitálních reprezentací původně
nedigitálních děl, resp. předmětů kulturního, intelektuálního a vědeckého dědictví. Tento
proces zahrnuje následující aspekty:
a. technologický aspekt, zaměřený na výběr a provoz digitalizačních zařízení,
b. organizační aspekt, zaměřený na řízení procesu digitalizace (řízení kompetencí, lidských
zdrojů, financí, řízení přístupu k dílům, řízení dlouhodobého uchovávání děl)
c. právní aspekt, zaměřený na řešení otázky autorského práva, nákupu a prodeje licencí k
autorským dílům,
d. společenský aspekt, zaměřený na prezentaci kulturního dědictví v zahraničí, pěstování
kulturních hodnot, podporu vzdělávání a pod.
e. politický aspekt, zaměřený na podporu a zachování národní identity.
Při realizaci projektu digitalizace třeba počítat se čtyřmi typy činností:
- Restaurování originálů děl - hlavně u starších dokumentů je třeba počítat s tím, že před jejich
digitalizací bude třeba jejich zrestaurovat tak, aby se manipulací (např. obracením stran v
knize) nezničili,
- Vlastní digitalizace - vytvoření digitální repliky díla ve zvoleném formátu a se zvolenou
rozlišovací schopností,
- Tvorba metadat a katalogizace - aby nevzniklo smetisko digitálních děl třeba ke každému
přiřadit standardní metadata,
- Technologická podpora.
Jednou z nejdůležitějších otázek, které je třeba před zahájením vlastní digitalizace
zodpovědět, je "Co a v jakém pořadí digitalizovat?" Při hledání odpovědi na tuto otázku je
třeba vzít v úvahu:
- Společenskou hodnotu daného díla / předmětu,
- Společenský přínos zavedení digitální reprezentace daného předmětu,
- Dostupnost originálu,
- Možnost vypořádání autorských práv,
- Technologickou náročnost procesu digitalizace a kvalitu výsledků,
- Časovou trvanlivost originálu.
Kategorie děl, které přicházejí v úvahu pro digitalizaci
- Literární díla,
- Dramatické díla (záznamy),
- Hudební díla (záznamy),
- Obrazy, malby, grafika a pod.,
- Audiovizuální díla (video, TV, film),
- Zvukové záznamy,
- Architektonická díla,
- Předměty kulturního dědictví přicházející v úvahu pro nepřímou digitalizaci (např. přes.
digitální fotografie, animace), kde originály zpravidla nemají charakter autorského díla:
- Architektonické památky,
- Patenty, vynálezy,
- Intelektuální dědictví (lidová kultura, věda, lidová tvořivost)
Část těchto předmětů, které nemají povahu autorského díla bude pro digitalizaci dostupná
pouze přes fotografie, zpěvníky, video záznamy a pod.,které již mohou být chráněny
autorským právem. Rozhodujícím kritériem zde je, zda jde o tvůrčí zpracování myšlenky,
nebo jen o dokumentování. Např. fotografie, která je reprodukcí obrazu slunečnic malíře Van
Gogha není autorským dílem, koláž fotografie stejného obrazu a fotografie jiného předmětu
už je autorským dílem, protože má v sobě tvůrčí prvek.
5.4
Digitální knihovna
Při úvahách o budoucnosti knihoven se digitalizace často uvádí jako jeden z argumentů pro
zánik tradičních knihoven. Když vezmeme do úvahy primární roli knihoven, tj. zajistit
přístup k informacím pro širokou veřejnost, pak můžeme konstatovat, že digitalizace působí
spíše ve směru podpory existence knihoven: zlepšuje dostupnost informací a rozšiřuje jejich
nabídku. Proto
namísto vytváření katastrofických scénářů je na místě spíše diskuse o
transformaci podoby tradičních knihoven. Zatím se, povedla zachování tradiční podoby tzv.
„kamenných“ knihoven, rýsují dvě nové podoby:
1. Digitální knihovny,
2. Hybridní knihovny.
Digitální knihovnou (někdy též označovanou termínem „virtuální knihovna“ anebo
„elektronická knihovna“
se dnes ve všeobecnosti rozumí kombinace specifického typu
informační
informačního
služby
a
zdroje,
který
je
dostupný
prostřednictvím
telekomunikačních sítí. Fyzické zapůjčování dokumentů je nahrazeno dálkovým přístupem
k nim.
Zatím neexistuje jediná, komplexní definice pojmu „digitální knihovna“. Parciální
definice vždy zdůrazňují jistý úhel pohledu – například přes optiku IKT, informační vědy,
anebo řízení:
IKT pohled:
(digitální knihovna je) Spravovaná sbírka informací spolu s odpovídajícími službami, přičemž
informace jsou uloženy v digitální podobě a jsou dostupné prostřednictvím sítě. (1)
Informační věda:
(digitální knihovna je) Integrovaný systém zahrnující soubor elektronických informačních
zdrojů a služeb umožňující získávání, zpracovávání, vyhledávání a využívání informací v
tomto systému uložených. Digitální knihovny jsou zpřístupňovány prostřednictvím
počítačových sítí. Účelem budování digitální knihovny je poskytnout uživatelům možnost
jednotného přístupu k digitálním anebo digitalizovaným dokumentům, případně i k
sekundárním informacím o tištěných primárních zdrojích, uložených ve fondu knihovny. (2)
Řízení:
Organizace, které poskytují zdroje (včetně specializovaného personálu) umožňující provádět
výběr, strukturování a zpřístupnění sbírek digitálních prací, tyto práce dále distribuovat,
udržovat jejich integritu a dlouhodobě uchovávat – a to vše s ohledem na snadné a
ekonomické využití určitou komunitou nebo množinou komunit uživatelů.(3)
Digitální knihovna se od tradiční knihovny liší následovnými atributy:
-
Vzdálený přístup k digitálním dokumentům přes IKT sítě,
-
Dokumenty v digitální formě,
-
Možnost strojového zpracování (metadat i dokumentů)
-
Atomizace dokumentu až na úroveň elementárního digitálního objektu,
-
Možnost síťového propojení informačních zdrojů,
-
Charakter dokumentů – kromě tradičních dokumentů může digitální knihovna nabízet
i hry, dokumenty komerční (podnikové) sféry, www stránky, dokumenty síťových
sociálních skupin, audio/video/multimediální dokumenty, atd,
-
Možnost interaktivního přístupu.
Dále, v digitálních knihovnách vystupují do popředí požadavky na:
-
Stálost dokumentů: digitální dokument může být na jedné straně prakticky nepřetržitě
modifikován a na druhé straně kdykoliv vymazán.
-
Původ dokumentu: je důležité zajistit autenticitu a důvěryhodnost dokumentu,
-
Identifikace dokumentu: jeho lokalizace v prostoru digitálních dokumentů a zdrojů,
-
Kontext: s čím vším je dokument vázán a, eventuelně, jak byl vytvořen (např.
kompilací/indikací více dokumentu)
-
Ochranu autorských práv: tzv. Digitální řízení autorských práv.
Příklady netradičních digitálních knihoven
Internet Pubic Library [cit. 2009-10-20].. Dostupné z URL: < http://www.ipl.org/ >
the argus Clearinghouse [cit. 2009-10-20].. Dostupné z URL:
<http://www.virtualref.com/abs/181.htm >
Inomine , [cit. 2009-10-20].. Dostupné z URL: <http://inomine.deviantart.com/>
Hybridní knihovna
Jako napovídá její název, jde o
kombinací tradiční a digitální knihovny. Její vznik byl
stimulován těmito faktory:
1.
Změna paradigma přístupu k informačním zdrojům (od fyzické návštěvy
knihovny k virtuální návštěvě)
2.
Změna formy dokumentů (od papírových na digitální)
3.
Změna ve způsobu zpřístupnění informací (od lokálního k vzdálenému –
síťovému)
4.
změna formy informací (od textové k vizuální/multimediální)
Hybridní knihovna si klade za cíl optimálně využít přednosti klasické knihovny (soukromí
studovny, personální obsluha) a digitální knihovny (online přístup, širší sortiment služeb, širší
ponuka dokumentů) a zárod eliminovat jejich úzká místa (tradiční knihovny: vysoké provozní
náklady, potřeba fyzické návštěvy, digitální knihovny: neosobní přístup, nedořešena autorská
práva)
5.5 Europeana
Slovo „Europeana“ je akronym, který byl zvolen pro označení projektu vytvoření digitální
knihovny evropského kulturního dědictví. Často je ale prezentována jako něco víc než
knihovna – jako evropská digitální knihovna, muzeum a archiv v jednom. Koncepčně
umožňuje přístup k dokumentům uchovávaným ve sbírkách evropských muzeí, knihoven,
archivů a audiovizuálních sbírek zapojených do projektu.
Informační obsah je členěn na následovní kategorie:
- knihy, periodika
-
hudební nahrávky
- mluvené slovo
- výtvarná díla,
- audiovizuální díla,
- záznamy vydílání,
- mapy a kartografické díla
- jiné.
Historie projektu
V roce 2005 přijala Evropská komise doporučení i2010: Digitální knihovny. V roce 2006
Evropská komise rozhodla o vytvoření skupiny národních expertů pro oblast digitálních
knihoven. V tom stém roce Evropská komise přijala Doporučení k digitalizaci a ochraně
digitálních zdrojů číslo IP/06/1124, konečně v roce 2007 byla myšlenka budování EDL
schválena v Evropském parlamentu.
V oblasti výzkumu Europeaně předcházeli projekty Michael, TEL-ME-MORE, DELOS a
další financované z fondů EU.
Cíle projektu
Cílem projektu Europeana je on-line zpřístupnit evropské kulturní dědictví z různých období
a různých oblastí. Předchůdcem projektu Europeana byl projekt Evropské digitální knihovny
(European Digital Library) probíhající od roku 2007 a byl do jisté míry vyprovokován
projektem Kongresové knihovny v USA „American Memory Programme“ a projektem
masové digitalizace firmy Google.
Projekt předpokládal, že v roce 2010 by Europeana měla mít více než šest milionů položek,
pocházejících z národních a univerzitních knihoven, fondů národních archivů zemí EU,
institucí uchovávajících audiovizuální materiály, hudebních archivů a dalších institucí.
Europeana staví na rozdílné strategii jako firma Google, která odstartovala vlastní masovou
digitalizaci. Europeana naopak, staví na přístupu k již digitalizovaným materiálům ve
fondech evropských paměťových institucí. V první fáze projektu bylo zapotřebí rychle
Europeanu zviditelnit. Proto byl důraz položen na zpřístupnění volných děl, u kterých nebylo
zapotřebí řešit komplikované otázky autorských práv. ve své druhé fáze se již zaměřuje na
řešení otázek interoperabilita zdrojů, možnost sdílení digitálních obsah, multijazyčnost,
otázku metadat apod. Rotmální řízení projektu Europeana bylo svěřeno Nadaci Evropské
digitální knihovny (European Digital Library Foundation. Hostitelskou institucí Europeany je
Národní knihovna Nizozemska (Koninklijke Bibliotheek).
Europeana v současnosti nabízí přístup k více než pěti milionům digitálních objektů a
spolupracuje s více než 150 partnery z krajin EU. Europeana má, popři zpřístupňování
obsahů z jednotlivých členských zemí EU, fungovat i jako evropský:
1.
2.
3.
4.
5.
agregátor dat,
distributor informačních obsahů,
katalyzátor nových technologií, nástrojů a postupů
inovátor disponující moderní infrastrukturou pro výzkum
propagátor/ facilitátor.
Více informací o Europeaně najdete na adrese http://www.europeana.eu/.
- Evropská komise. Europe´s Information Society Thematic Portal [online]. Brussels :
European Comission [cit. 2009-02-18]. I2019: Digital Library Initiative. Dostupný z
WWW:
<http://ec.europa.eu/information_society/activities/digital_libraries/index_en.htm>.
- Europská unie. Evropská digitální knihovna „Europeana“ je nyní přístupná on-line
[online]. Brussels : European Comission [cit. 2009-02-18]. Europeana: press releases
Rapid. Dostupný z WWW:
<http://europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/08/1747&format=HTML&a
ged=0&language=CS&guiLanguage=en>
- Europeana [online]. The Haague : National Library of the Netherlands, 2008 [cit. 200909-20]. Dostupný z WWW: <http://www.europeana.eu/portal/>.
6 6 DIGITÁLNÍ ŘÍZENÍ AUTORSKÝCH PRÁV (DRAP)
Digitální řízení autorských práv (po anglicky DRM – digital rights management) řeší problém
aplikace ochrany autorských práv v digitálním prostředí, včetně administrace těchto práv.
Intelektuální vlastnictví
Intelektuální, resp. duševní vlastnictví (po anglicky intellectual property) je střešní pojem,
pokrývající nehmotné vlastnictví, které vzniká tvořivým zpracováním nápadu, myšlenky
anebo ideje.
Intelektuální vlastnictví je na mezinárodní úrovni definované organizací WIPO (World
Intellectual Property Organization) v článku 2 ods. VIII. Dohovoru taxativním výpočtem
možných typů takto:
literární, umělecké a vědecké díla,
výkony výkonných umělců, zvukové záznamy a rozhlasové a televizní vysílání,
vynálezy ze všech oblastí lidské činnosti,
vědecké objevy,
průmyslové vzory a modely,
továrenské, obchodné známky a známky služeb, jako i obchodní jména a obchodní
názvy,
g. ochrana proti nekalé soutěži
a.
b.
c.
d.
e.
f.
Základní složky systému DRAP (DRM)
1. adresářové služby podporující procesy autentifikace a autorizace,
2. prostředky na vyjádření práv
3. prostředky na ochranu práv
adresářové služby zahrnují:
- Manažment identity použivatele, včetně formátu, struktury databáze údajů .
o použivateli, ochrany soukromí a ochrany osobných údajů .
- Autentifikaci použivatele (ověření identity použivatele),
- Autorizaci použivatele (řízení přístupových práv).
Model systému DRAP
-
Model DRAP systému zahrnuje technické, obchodné, společenské a legislativní
aspekty nakládání s autorskými právy.
Samotná architektura systému DRAP zahrnuje tri oblasti:
-
jazyk pro vyjádření autorských práv (Language for rights assertions – ODRL),
mechanizmy ochrany práv (Protection mechanisms – ODRP)
-
protokol pro obchodování s právy (Trading Protocol - ODRT) - obr.1.
DRAP – legislativní aspekty
DRAP – společenské aspekty
DRAP – technické spekty
DRAP Architektúra
ODRL
ODRT
ODRP
obr.1
Funkcionální architektura systému DRAP
Funkcionální architektura vychází ze třech různých modulů:
-
-
-
Tvorba autorských díl a získávání autorských práv (Intellectual Property (IP) Asset
Creation and Capture),v sobě pokrývá: ověření práv (Rights Validation) generování
práv (Rights Creation) umožňuje novému obsahu přiradit autorské práva a spravování
práv (Rights Workflow)
Obchodování s autorskými právy (IP Asset Management) má dvě základné funkce:
uschovávaní obsahů a metadat (Repository functions) a řízení transakcí (Trading
functions) souvisících s udělováním licencí a platbami za ne.
Využívání díl, chráněných autorskými právy (IP Asset Usage). Jde o manažment
povolení a monitoring dodržování podmínek licence.
Schematické znázornění bloků funkcionální architektury je uvedeno na obr.2.
Vstup do systému DRAP
Registrácia
nových díl
Overovanie
práv
Manažment
duševného
vlastníctva
Využívanie
udelených práv
Priraďovanie
práv
Manažment
povolení
Spravovanie
práv
Repozitár
Obchodovanie
právami
Obsah
Metadáta
Platby
Zmluvné strany
licencie
Práva
fulfilment
Díla
packaging
s
Sledovanie
využívania práv
Obr. 2: Funkcionální architektura DRAP systému
Informační architektura
Informační architektura popisuje:
-
modelování prvků (použivatel, dílo a práva)
identifikaci a popis prvků
deklarování práv ( povolení, omezení, povinnosti a jiné informace o použivateli a díle
(obsahu) ve vztahu k autorským právům.)
PRÁVA
vlastnictví
POUŽÍVATEL
Aplikace na
Tvorba,
využívání
DÍLO
Obr. 3: Informační architektura systému DRAP
Charakteristickou črtou digitálního obsahu je, že ho možno modifikovat. Táto vlastnost potom
implikuje potřebu modelování samotného informačního obsahu. Příkladem takovéhoto
modelu je model vypracovaný mezinárodní federací asociací knihoven (International
Federation of Library Associations – IFLA) [IFLA]. V tomto modelu se ve vztahu k obsahu
rozlišují čtyři různé úrovně
-
dílo (Work),
interpretace (Expression),
vydání/předvedení/stvárnění díla (Manifestation)
a položka (Item).
Základní podmínkou využitelnosti informační architektury je možnost identifikovat
a standardizovaným způsobem popsat všechny entity z pohledu autorských práv. Popis práv
musí obsahovat:
1. popis povolení, určujících, co může držitel povolení s obsahem legálně dělat,
2. omezení, vztahujíce se na udělené povolení, např. povolený počet kopií, povolený
počet přístupů k obsahu, zákaz přenosu obsahu na jiný typ nosiče a pod.
3. povinnosti, vyplývajíce pro držitele povolení z nákupu licence – např. zaregistrovat se,
strpět určitý způsob kontroly dodržování licence a pod.
4. popis oprávnění jednotlivých držitelů práv.
počet
použití
Časový
limit
Geografické
limity
jiné limity
obmezení
přehrávat
platit
povolení
Vytlačit
Rozmnožovat
Registrovat
se
Strpět
kontrolu
Povinnosti
Držitelé práv
jiné
Prezentovat
veřejnosti
Vydat
vydávat
jiné
Obr. 4: Informační architektura z pohledu udělování práv
Přínosy zavedení systému DRAP
Zavedení systému DRAP umožní zpřístupnit díla, chráněna autorským zákonem, v digitální
formě on-line (internet) i off-line (CD nosiče).
Držitelé práv k autorským dílům samozřejmě doufají, že zavedením systému DRAP se
eliminuje většina „pirátských“ aktivit.
7 PROGNÓZOVÁNÍ POPTÁVKY PO IK SLUŽBÁCH
Ve všeobecnosti je poptávka po IK službě funkcí zejména následujících parametrů:
poptávka = f(cena služby, příjem domácnosti, počet potenciálních klientů, cena náhradních
řešení a cena substitutů, užitečnost služby pro zákazníka, módnost, státní dotační politika,
...)
Podobný vztah možno napsat i pro ponuku IK služeb:
ponuka = f(výška potenciálních zisků ze služby, ceny konkurenčních služeb, stav technologií,
cena vstupů, dostupnost zdrojů, regulace trhu, ...)
Analýzou parametrů těchto funkcí můžeme získat globální představu o potenciále poptávky,
resp. velikosti ponuky na trhu pro určité skupiny služeb. Zatím co v předchozím období, kdy
jedinou službou byla tzv. hlasová služba, bylo prognózování redukované na prognózování
vývoje časového radu, prognózování mobilních služeb se stalo jednou
z nejkomplikovanějších úloh. Nejmarkantnějšími důkazy tohoto tvrzení jsou prognózy
rozvoje ISDN (nadhodnoceny), resp. GSM a v souvislosti s GSM hlavně služby SMS
(podhodnoceny o několik řádů).
Hlavními zdroji omylů přitom jsou:
-
zle odhadnutý užitek, který služba použivateli přinese,
-
zle odhadnutá latentní potřeba,
-
zle odhadnuté možnosti služby,
-
zle odhadnutý vývoj technologií a s tým souvisící vývoj nákladů a cen,
-
zle odhadnutý vplyv reklamy a změny životního stylu.
Největší problémy přitom jsou s tzv. měkkými faktory, jakými jsou například dlouhodobé
působení TV (televize je dnes vnímaná jako náhrada plnohodnotného života, zatím co telefon
bol vždy vnímán jen jako rozšíření možností člověka), propagace e-věku a s tím související
způsob trávení volného času a stav kultury (rozhodujícím se stává, co právě letí a ne to, co
potřebujeme), stav společnosti (způsob vytváření příjmů, stav rozvoje výrobních procesů
a zavádění nových technologií), vplyv globalizace, vplyv státu, morálka, aktuální řebříček
hodnot, atd.
Zlé odhady pro jednotlivé faktory se pak v konečném důsledku projevili v zlém odhadu
vývoje počtu použivatelů služby. Průnik nových IK služeb na trh možno ve všeobecnosti
charakterizovat tzv. Bassovou formulí :
(5.1)
V Bassové formule jsou použité tri parametre:

m = potenciál trhu, t.j. celkový počet potenciálních zákazníků nové služby;

p = koeficient, odrážející vnější vplyvy, tj. pravděpodobnost, že někdo, kdo ještě
nemá předplacenou tuto službu tak udělá pod vplyvem marketingové kampaně,
článků v novinách, popřípadě působením jiných vnějších faktorů;

q = koeficient, vyjadřující tzv. vnitřní vplyvy, tj. pravděpodobnost, že někdo, kdo ještě
nemá předplacenou tuto službu tak udělá pod vplyvem doporučení některého
z použivatelů služby.
Typická Bassova křivka pro p = 0,03 a q = 0.38 (co jsou typické průměrné hodnoty
koeficientů) je znázorněna na obr. 4.1:
počet použivatelů
inovace
čas od uvedení inovace na trh
Obr. 4.1: Typická Bassova křivka
Difuze IK služeb však má svoje specifika, například množství potenciálních zákazníků do
značné míry závisí od tzv. počítačové gramotnosti. V důsledku toho třeba použit
modifikovanou Bassovu formuli:
Inovací rozumíme situačně nový vývoj a / nebo uvádění nových nástrojů a zařízení, pomocí
kterých lidé provádějí interakce s okolím.
Inovací může být výrobek nebo služba.
8 FILOZOFIE E-OBCHODU
E-obchod je typickým příkladem, jak nové technologie mění nejen zažité paradigmatu, ale v
dlouhodobém horizontu i charakter společnosti. Na druhé straně je třeba říci, že hlavně v
začátcích e-obchodu se mu přisuzovala vyšší váha, jakou ve skutečnosti ve společnosti hraje.
Jednalo se zejména o příliš optimistické předpovědi rozvoje e-obchodu, pokud jde o rychlost
migrace od klasického nakupování na nakupování v e-obchodě, počet kupujících i objem
prodeje. V souvislosti s tím spatřilo světlo světa i několik mýtů o e-obchodu, z nichž
nejznámějšími jsou:
• Bude se řídit zcela jinými ekonomickými pravidly jako tradiční obchod (tzv. nová
ekonomika)
• Vytvoří se ideální trh, kde kupující i výrobci budou mít úplné informace, což zamezuje
plýtvání (výrobě ležáků) a tím sníží ceny
• Většinou se bude nakupovat "po částech" tj. jen tolik, kolik právě potřebuji (vztahuje se
hlavně na kupování nehmotných zboží)
Reálný život tyto mýty rychle vyvrátil. Tvrdě na to doplatili internetové firmy, označované
jako dot-comy, z nichž velká většina zkrachovala právě kvůli nedodržování základního
ekonomického pravidla, podle kterého náklady nesmějí dlouhodobě překračovat příjmy. Tak
isto se nepotvrdila teze o vytvoření ideálního trhu. Technologie, využívané při provozu eobchodu sice umožňují oběma stranám (kupujícímu i prodávajícímu) získat více informací,
ale jejich vyhodnocování není zdaleka jednoduchým cvičením. Cena zboží se rapidně
nesnížila, ale zrychlily se operace, zautomatizoval se celý proces a zvýšila se možnost
porovnání. Dále, e-obchodování změnilo hodnotový řetězec z něhož vypadlo několik
mezičlánků a vytvořily se i nové modely podnikání. Vytvořila se výroba a prodej produktů,
šitých na míru v množstvích odpovídajících aktuálním potřebám. Zkvalitnila a zrychlilo se
obchodování s nehmotnými produkty (digitální hudba, video, texty, ...) a službami (rezervace
v hotelech, letadlech, vlacích, divadlech, e-banking, ...)
Navzdory prognózám o rychlém rozvoji e-obchodu v sektoru B2C největší obrat stále ještě
vykazuje sektor B2B.
Rychlejší pokrok e-obchodu brání celá řada bariér. Z nich nejzávažnější jsou:
- Nízký příjem domácnosti,
- Nízké vzdělání (bez střední školy a počítačové gramotnosti),
- Jazyková bariéra (většina obsahů je v angličtime),
- Nemožnost připojit se na internet (život v odlehlých oblastech - lazy),
- Vyšší věk az toho vyplývající odmítání novinek,
- Tělesné postižení.
Pokud se na e-obchod díváme jako na systém, můžeme jej rozdělit do tří funkčních bloků:
• informační báze (katalog produktů)
• vyhledávací systém
• elektronický platební systém
Elektronické obchodování však nepřineslo do obchodování jen elektronický "rozměr, ale
zasáhlo přímo do filozofie vztahů mezi výrobcem, prodejcem a zákazníkem. Zatímco v
"kamenném" světě platí posloupnost:
vyrobit produkt - vytvořit poptávku - prodat produkt,
v "elektronickém" světě se razí zásada
zmapovat poptávka - vytvořit produkt na míru - prodat produkt a obdrží platbu v okamžiku
objednávky
Jednou z ne zcela zodpovězeno otázek je otázka, jak určit hodnotu e-obchodu. Kritéria,
používané při validace klasického obchodu (tj. poloha, velikost prodejní / skladové plochy,
zásoby, známost jména, tradice, počet zákazníků a pod.) Se na e-obchod nedají aplikovat.
Proto prakticky od objevení se e-obchodů na webu se hledají nová kritéria pro určení jejich
hodnoty a úspěšnosti. Postupně byly zavedeny následující kritéria:
• počet návštěv www stránky e-obchodu:
• počet "kliků"
• objem prodeje
• příjmy
• počet zákazníků
• věrnost zákazníků
• ...
hodnota versus objem dat
Ne všechna data mají stejnou cenu. Obecně platí, že čím "surovější" jsou data, tj. čím jsou
blíže strojovým datům, tím menší hodnotu mají. Naopak, nejcennější jsou data o zákaznících
(věk, vzdělání, zájmy, co kupují a pod.), Protože podle nich lze "šít na míru" nabídku.
hodnota
Dáta o
zákazníkoch
e-obchod dáta
Web dáta
Objem
Objem dát
dát
příklad: Protože proces e-obchodování je do značné míry automatizovaný, existuje o jeho
průběhu množství údajů, zaznamenaných v pamětech počítačů. Jde zejména o údaje o
návštěvnících stránky (jejich lokalizace), realizovaných nákupech (druh zboží, objem
nákupu), záznamy diskusních skupin, dotazy a připomínky od kupujících, atd.. Samy o sobě
tato data nemají velkou vypovídací hodnotu, ale pokud se podaří dát je do vzájemné
souvislosti, stanou se cenným zdrojem informací. Tomuto procesu se říká data mining.
Příkladem výstupů z takového dolování v datech je klasifikace zákazníků podle stanovených
kritérií, identifikace typického chování zákazníka v e-obchodě (nalezení vzorů) a pod.
Počítače, podílející se na procesech e-obchodování jsou schopné vzájemně od sebe získávat
strojově generované údaje, například IP adresu, časové údaje a URL data. Relativně bohatým
zdrojem informací jsou i "koláčky" - cookies.
• datum / čas http request
• IP adresa zákazníka
• URL
• požadavek (query string)
• http status
• agent zákazníka
• cookies ID
e-obchod: vznik, definice, základní pojmy
Lidské potřeby
Člověk přišel na svět díky tomu, že na rozdíl od ostatních tvorů nejen že pociťoval potřeby,
ale i nepřekonatelné nutkání tyto potřeby uspokojovat. Tak se stalo, že kvůli uspokojení
potřeb opustil bezpečí korun stromů, kde žil bezstarostným životem opice a vydal se na
strastiplnou a nikdy nekončící pouť za uspokojováním svých potřeb. Lidské potřeby jsou
různé a ne všechny jsou pro člověka stejně důležité. Žebříček lidských priorit z pohledu
uspokojování potřeb je znázorněn na obr. 1.1 (podrobněji viz Abraham Maslow: Toward a
Psychology of Being):
fyziologické
bezpečnosť
spoločnosť
uznanie okolia
sebarealizácia
Obr.1.1: řebříček lidských potřeb
Rozvoj lidstva tak má na svědomí triviální vazba, znázorněna na obr. 1.2.
Potřeba
uspokojení potřeby
Obr. 1.2
Na tomto obrázku je klíčovým faktorem oboustranná šipka, která naznačuje, že nová potřeba
nejen že vyvolá aktivity směrem k jejímu uspokojení ale i naopak, uspokojena potřeba je
zároveň automaticky zárodkem nové potřeby. Tím se vytváří nekonečný cyklus vzniku a
uspokojování potřeb.
Nejprve se člověk sám snažil uspokojit své potřeby - sám si sháněl něco na zub, sám si na
míru spichl oblek z kožešin, sám si nabrousit kamennou sekeru, sám zbil svou družku v
jeskyni, sám zplodil potomstvo, atd.. Rychle se však ukázalo, že na všechno nestačí například pokud celý den běhal za mamutem, večer v jeskyni už neměl chuť ani na bitvu, ani
na sex, což samozřejmě vyvolávalo nespokojenost jeho partnerky. Ta rozhodla, že to takto
dále nejde a nařídila dělbu práce - oráč bude orat, myslivec lovit, švec šít, horník fárat, básník
básnit, milovník milovat atd.. Tak přišla na svět výměna - stehno z divočáka za mísu čočky,
tchýni za pytel brambor (metrák za metrák) a pod. Později se proces výměny povýšil na
umění, dnes známé jako obchodování a na světě se objevil nový specialista jménem
obchodník (některé zdroje však tvrdí, že pojem obchodník je jen nové synonymum k mnohem
staršímu pojmu zloděj). Tak či onak, od vzniku obchodu si člověk své potřeby uspokojuje
nákupem výrobků nebo služeb. A opět zde přichází ke slovu dělba práce - produkt vyrobí
výrobce, distributor ho dopraví blíže ke spotřebiteli a obchodník mu ho prodá - obr. 1.3.
potřeba
Vytvoření produktu,
uspokojujícího potřebu
(výrobku, služba)
distribuce
prodaj
Uspokojení potřeby
Obr. 1.3
Kromě této přímé linie existuje ještě i vedlejší, pomocná linie, reprezentovaná bankami,
poradci, zprostředkovateli, atd.. jejímž smyslem je napomáhat realizaci procesů, probíhajících
po přímé linii.
Hodnotový řetězec
Na první pohled jednoduchý výraz "uspokojování potřeb" v obrázku 1.2 však ve skutečnosti
reprezentuje složitý posloupnost činností, uspořádaných do tzv.. hodnotového řetězce, v němž
každý článek přidává k již vytvořené hodnotě hodnotu novou - obr.
dodávateľ
Producent (výrobca,
poskytovateľ služby)
Banky
Poradcovi
a
Brokeri
Servis
distribútor
predaj
spotrebiteľ
1.4.
obr. 1.4: hodnotový řetězec
Ve skutečnosti je situace ještě komplikovanější tím, že každý článek řetězce v něm může hrát
několik rolí - například výrobce může být v určitých případech i dodavatelem, prodejcem,
nebo spotřebitelům. Bez ohledu na roli, mezi každou dvojicí sousedních článků řetězce
probíhá obchodování, zahrnující zejména tyto procesy - obr. 1.5:
ponuka
výber
Objednávanie
Uzavretie zmluvy
platba
Dodanie tovaru
Popredajná
komunikácia
Článok n
obr. 1.5
Článok n+1
Podle toho, jakým způsobem (a s pomocí jakých technologií) se tyto procesy realizují
mluvíme
o
tradičním
obchodování
nebo
o
elektronickém
obchodování.
E-obchod, e-obchodování, e-podnikání
Elektronický obchod, resp. zkráceně e-obchod, je často, zejména v médiích označován za
průkopnický vynález, který v krátké době od základu změní náš způsob života. Praxe ukazuje,
že, jak již x-krát předtím, lidstvo obecně nemá rádo revoluční změny. Pravdou je, že
elektronický ochod je na vzestupu, ten však zdaleka není tak rychlý, jak tvrdili proroci.
Než začneme rozebírat jednotlivé aspekty elektronického obchodu, podívejme se na to, co
znamená pojem obchod:
Slovo obchod má několik významů. V svém základním významu označuje místnost, kde lze
nakupovat různé zboží. V přeneseném významu vyjadřuje součást podnikatelské činnosti,
případně vydařenou koupi, resp. úspěšný prodej něčeho. V ekonomické teorii je obchod
označován za nejrozvinutější formu věcí podle-peněžních vztahů, atd.. V samotné definici
pojmu obchod se blíže nespecifikuje prostředí, v němž probíhá výměna produktů. A právě ono
je dnes rozhodujícím kritériem umožňujícím rozlišit klasický obchod od elektronického
obchodu. Pokud je tímto prostředím vyhrazen fyzický prostor (místnost, budova), kde musí
zákazník, který chce nakupovat fyzicky přijít, hovoříme o tradičním obchodě. (Dnes se často
namísto pojmu "tradiční obchod" používá pojem "kamenný obchod" čímž se chce nepřímo
naznačit, že jde o cosi, co již patří do doby kamenné.). Pokud proces výměny probíhá ve
virtuálním prostoru (např. na www stránce) hovoříme o e-obchodu. Mezistupněm mezi
tradičním obchodem a e-obchodem je zásilkový obchod, kde si zákazník vybírá z katalogu
(tištěného tištěný na papíře či zobrazovaného k obrazovce TV přijímače) a zboží je mu
doručeno domů na dobírku.
Spojení e-obchod, resp. elektronický obchod se do češtiny dostalo mechanickým překladem z
angličtiny. V angličtině se v této souvislosti používají tři výrazy: online shop, e-commerce a
e-business. Zatímco pojem online shop označuje zpravidla konkrétní www stránku, zabývající
se prodejem zboží, druhý pojem v pořadí (e-commerce) označuje obchodování na internetu,
poslední pojem (e-business) zahrnuje nejširší spektrum aktivit, souvisejících s podnikáním,
přičemž alespoň část těchto aktivit probíhá ve virtuálním prostoru. V českých tištěných i
elektronických médiích se téměř výhradně používá jen pojem elektronický obchod, či e-
obchod. Přitom i v ČR existují pojmy obchodování, resp. podnikání, takže nic nebrání tomu,
aby se mluvilo také o e-obchodu a e-podnikání. Abychom se vyhnuli nejasnostem, budeme,
vycházejíc z významů slov obchodování a obchod, považovat pojem e-obchodování za širší
pojem, zahrnující v sobě kromě e-obchodu (tj. aktu koupě a prodeje) i další činnosti, jako
například vyhledávání zboží, sledování dodávky , sjednávání obchodu a pod. Pojem epodnikání budeme používat zas jako termín, zastřešující všechny aktivity, spojené s
podnikáním, využívajícím alespoň v některých fázích, internet. Přesnějši definice pojmů epodnikání, e-obchodování a e-obchod jsou uvedené zde:
Elektronické podnikání (e-podnikání, e-business) je podnikání, kde jsou procesy, související s
produkcí, stykem se zákazníkem, resp. dodavatelem, řízením atd.. realizované s využitím
počítačových sítí.
Příklady procesů v e-podnikaní:
- Zakázky, objednávání, řízení zásob, platby, řízení dodavatelů, řízení výroby, podpora
rozhodování,
- Marketing, e-obchod, zpracování objednávek, platební systém, podpora zákazníka,
- Vnitropodnikový informační systém, informační služby zaměstnancům, rozvoj lidských
zdrojů.
E-podnikání se neobejde bez infrastruktury, potřebné pro podporu procesů e-podnikání.
Infrastrukturu e-podnikání tvoří zejména:
- Počítačový hardware,
- Telekomunikační sítě (pozemské, satelitní, ....),
- Systémový software,
- Aplikační software,
- Služby (design www stránek, web hosting, certifikace, e-platby, poradenství, ...)
E-obchodování (e-commerce) je libovolná transakce, jejíž součástí je přechod vlastnických
práv k výrobkům (produktům, službám), realizovaná s podporou počítačových sítí.
Příklady transakcí při e-obchodu jsou:
- Koupě CD přes e-obchod,
- Nákup surovin (polotovarů) přes EDI, resp. přes aukci na webu,
- Rezervace letenky přes web,
- Koupě počítače přes internet s využitím volání na 800kové číslo (bezplatné volání),
- Vnitropodniková objednávka komponentů přes intranet,
- V širším slova smyslu i výběr peněz z bankomatu.
K přechodu vlastnických práv dochází po uzavření a splnění podmínek kupní smlouvy mezi
kupujícím a prodávajícím (i za nulovou cenu, jak tomu je například při volném softwaru).
e-obchod je virtuální prostor, vytvořený za účelem prodeje produktů a služeb prostřednictvím
počítačových sítí, především internetu kde prodávající prostřednictvím integrace různých typů
e-komunikace, správy dat a služeb zabezpečení mohou rychle a bezpečně prodávat výrobky a
služby a přijímat platby a objednávky od zákazníků .
Obsah pojmů e-obchod, e-obchodování a e-podnikání se vyvíjel s časem. Pro ilustraci si
uveďme, jak chápou tyto pojmy významné celosvětové organizace, jako jsou světová
obchodní organizace (WTO - World Trade Organization), organizace pro ekonomickou
spolupráci (OECD) a ICT fora uspořádány podle doby vzniku od nejstarších po nejnovější:
1. E-podnikání = proces výroby, reklamy, prodeje a distribuce produktů s využitím
telekomunikačních sítí. (Zdroj: WTO)
2. E-obchodování = obch. transakce, do níž se mohou podílet různé organizace i jednotlivci,
založená na zpracování a přenosu digitalizovaných dat včetně textu, zvuku a vizuálních
produktů a která se uskutečňuje jako přes otevřené sítě (např. Internet), tak i přes uzavřené
sítě (např. Minitel) , vybavené branami do otevřených sítí. (Zdroj: OECD)
3. E-obchodování = vedení obchodních transakcí a obchodních činností pomocí kombinací
výměn strukturovaných elektronických zpráv (EDI), nestrukturovaných zpráv (E-mail),
binárních dat, sdílených dat, databází a přístupů k databázím a to vše v rámci široké škály
síťových technologií aplikovaných jako v soukromém tak i ve veřejném sektoru. (Zdroj: ICT
forum)
Dnes v literatuře i na webu lze nalézt desítky dalších definic e-obchod, e-obchodování a epodnikání. Některé z nich jsou uvedeny zde.
Namísto uvádění dalších pohledů na e-obchod, e-obchodování a e-podnikání si vyjmenujeme
jejich nejpřesvědčivější rysy:
- Využití webu, resp. obecně internetu na obchodní komunikaci a uzavírání obchodních
transakcí,
- Manipulace s digitálními daty,
- Elektronická forma platby.
Zatímco spojení "elektronický obchod" a elektronické obchodování původně označovali
pouze elektronický transfer dokumentů pomocí k tomu určených systémů (především EDI),
souvisejících s obchodními transakcemi, po tom, jak vznikl web, e-obchodování začalo být v
pravém slova smyslu elektronickým a pokrývá všechny jeho fáze.
Ekonomickým základem e-obchodu je největší vynález 20. století - samoobsluhy. Pro někoho
to může znít nadneseně, ale vynález samoobsluhy byl skutečně geniálním, mnohem
geniálnější (a mějme lidstvu užitečnějším) jako vynález atomové bomby. Říkajíce řečí teorie
hromadné obsluhy umožnil znásobit počet obslužných linek a tak zrychlit obsluhu. Z pohledu
zákazníka přinesl možnost blíže se seznámit se sortimentem zboží a "sáhnout si na zboží"
ještě před jeho koupí. Druhým - technologickým - základním kamenem e-obchodování se stal
internet - síť sítí - umožňující "domlouvat se" počítačem na celém světě.
Předchůdcem dnešního elektronického obchodování byl projekt systému elektronické výměny
dat (Electronic Data Exchange) EDI, který byl experimentálně ověřován již v šedesátých
letech. EDI je uzavřený komunikační systém vyžadující, aby všechny firmy, které jej
využívají byly propojeny podle předem definovaných norem umožňujících faktuře systému
jedné firmy komunikovat s kanceláří objednacího systému druhé firmy. K tomu musí
vybudovat odpovídající fyzické připojení. Dnes jsou podnikové informační systémy navrženy
tak, aby respektovaly EDI a aby byly zároveň schopny pracovat s XML. To umožňuje
uživatelům EDI obchodovat i s firmami, které EDI nepoužívajú.Približne stejně dlouho
používají banky specializované sítě pro elektronický transfer peněz (Electronic File Transfer)
EFT.
E-obchod, z pohledu teorie, je systém, který neobsahuje jen procesy, přímo související s
nákupem a prodejem zboží a služeb, ale také podpůrné procesy, které podporují tvorbu
příjmu. Typickým příkladem takových procesů je tvorba poptávky pro dané zboží a službu,
resp. podpora prodeje a služby zákazníkům (viz. obrázek č.. 1), nebo e-komunikace mezi
obchodními partnery.
Prístup
Pokračovanie predaja
Hľadanie
Dotazy
Prezeranie
Zákazníci
Online objednávky
Online inzercia
Štandardné objednávky
Distribúcia
Online:
nehmotný tovar
Dodávka:
hmotný tovar
Elektronická
Prezeranie
podpora zákazníka
Obrázok č. 1: . Cyklus elektronického obchodu
V ideálním případě elektronický obchod zachovává výhody tradičního obchodu a přidává mu
flexibilitu, kterou poskytují elektronické sítě.
Elektronické podnikání zvyšuje efektivitu podnikání například i tím, že usnadňuje kooperaci
dodavatelů a odběratelů, ale i spolupráci různých oddělení firmy, které si mohou vyměňovat
informace o marketingové kampani, nových produktech a pod. Realizace procesů s využitím
elektronických sítí automaticky odstraní typické omezení kamenného obchodu související s
otevíracími hodinami. e-obchod může fungovat 24 hodin denně a 7 dní v týdnu; navíc,
objednávky na výrobky nebo služby mohou být přijímány odkudkoli.
Nástup Internetu a následně objev principu webu změnil nejen přístup podniků k
elektronického obchodu, ale, co je rozhodující, i přístup individuálních spotřebitelů k tomuto
jevu. S růstem počtu firem používajících Internet as růstem počtu koncových uživatelů se
rozšiřují možnosti využívání elektronického obchodu. Nárůst objemu elektronického obchodu
zas umožnil vznik obchodních společností, které podnikají pouze na Internetu. Druhá
polovina 90. let byla charakterizována boomem takzvaných "dot.com ů" ao e-obchodě se
mluvilo jako o průmyslu třetího tisíciletí.
Ve svých počátcích se e-obchod týkal pouze řízení nákupních a prodejních transakcí.
Následně se k tomu připojil transfer plateb přes počítačové sítě. Dnes se již rozvinul natolik,
že zahrnuje prodej a koupi nejen hmotných, ale i nehmotných komodit, jako jsou např.
digitální informace. Malé firmy zjišťují, že mohou realizovat své obchody on-line stejně jako
jejich větší konkurenti a tak snížit své náklady.
Hodnotový řeťězec tradičního obchodu možno znázornit následovně:
masová reklama
výrobce - distrib. - velkoobchod - maloobch. - zákazník
zpětná vazba od zákazníka
Naproti tomu hodnotový řetězec e-obchodu je, aspoň teoreticky, jednodušší:
Výrobce
Zákazník
V skutečnosti je mezi výrobcem a zákazníkem ještě internet, resp. web, poskytující tzv.
síťové služby – obr.2:
síťové služby
výrobce
zákazník
Skutečnost, že všichni - výrobci i zákazníci - jsou "zesítěný", představuje hlavní kouzlo
elektronického obchodování: bez ohledu na skutečnou fyzikální vzdálenost je nyní výrobce od
spotřebitele vzdálený jen na jedno kliknutí myší.
Náklady na distribuci zboží v klasickém hodnotovém řetězci tvoří cca 50-80% koncové ceny.
Protože zisk se dělí podle obdobného klíče, peníze jdou hlavně do kapes obchodníků a
zprostředkovatelů a výrobcům zůstane jen malý zbytek. Odbourání rozhraních umožní
producentovi zabít dvě mouchy jednou ranou: ponechat si celý zisk, resp. jeho podstatnou část
pro sebe a zredukují obchodních marží distributorů vytvořit prostor ke snížení koncové ceny a
tím zvýšení vlastní konkurenceschopnosti. Na druhé straně je taková změna spojena i se
značnými komplikacemi: výrobce si musí vybudovat náhradu za klasické distribuční kanály a
ukončit vztahy s distributory, kteří do té doby zajišťovaly distribuci jeho zboží.
Trh e-obchodu
Elektronický obchod je v současnosti v centru pozornosti nejvýznamnějších regionálních a
světových organizací, jako např. Světové obchodní organizace (WTO), Konference OSN pro
obchod a rozvoj (UNCTAD), Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN), Organizace
pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), Komise Evropské unie (EK) a Mezinárodní
telekomunikační unie (ITU).
V elektronickém obchodu působí tři typy aktérů:
- Vláda (government, G),
- Podniky / podnikatelé (business, B)
- Zákazníci / občané (consumers, C)
Bez ohledu na to, zda jde o klasické podnikání nebo e-podnikání, jedním z parametrů, který je
třeba při podnikatelském rozhodování zohlednit je velikost relevantního trhu. Jde o to, že pro
každý produkt nebo službu existuje vždy jiný, konečný počet potenciálních spotřebitelů. Aby
podnikatel začal uvažovat o výrobě určitého produktu, resp. poskytování určité služby, musí
pro něj existovat dostatečně velký trh. Z pohledu e-obchodu lze potenciální trh rozdělit na
následující segmenty:
- Segment podnik - podnik (B2B),
- Segmet podnik - koncový zákazník (B2C),
- Segment podnik - vláda (B2G),
- Segment vláda - občan / zákazník (G2C)
- Segment zákazník - zákazník (C2C).
Teoreticky největším segmentem je segment B2C, kde se předpokládá, že každý člověk je
potenciálním zákazníkům. To znamená, že velikost segmentu B2C by, opět teoreticky, měla
být rovná počtu lidí na Zemi. Ve skutečnosti tomu tak není hlavně kvůli tomu, že nutnou
podmínkou pro to, aby se člověk stal účastníkem e-trhu je, aby měl připojení, resp. alespoň
přístup na internet. Tím je většina obyvatelstva Země odříznuta od možnosti zkusit si něco
koupit přes e-obchod. Navíc i tam, kde je reálná možnost připojení se na internet je často
bariérou vstupu zákazníků na trh vysoká cena počítačů a poplatků za připojení.
Pokud bychom velikost segmentu trhu posuzovaly podle velikosti obratu, pak by jako největší
logicky vyšel segment B2B, přestože ani segment B2G není k zahození. V současnosti narůstá
i význam ďalšíieho segmentu vláda-občan/zákazník (government to consumer GC) zejména
kvůli klamání myšlenky elektronické vlády (e-government) as tím sävisiacim rozšiřováním
počtu placených a neplacených služeb občanovi ze strany státu.
Firmy obchodující na internetu v segmentu B2C lze rozdělit do následujících skupin:
- Známé firmy (velké nadnárodní společnosti), které znají skoro všichni, včetně děti, pro které
je jsou aktivity na internetu otázkou prestiže, ale nejsou pro ně rozhodujícími z hlediska
tvorby zisku,
- Firmy produkující špičkové výrobky (obvykle pouze jeden výrobek nebo skupinu výrobků)
a budující své jméno na tom, že to co dělají, dělají nejlépe včetně péče o zákazníky, jejíž
součástí je i e-obchod.
- Firmy, specializované na prodej úzkého specifického sortimentu, jako např.. knih, CD,
DVD, software a pod. Tyto firmy získávají prostředky právě jen z tohoto prodeje, takže je
pochopitelný zájem těchto firem prodat patřičné množství produktů. Z této kategorie firem je
největší počet těch, kterým se podařilo vydělat na tomto trhu a zbohatnout. To vytváří mezi
těmito firmami mimořádně silný konkurenční boj a tlak, který v dnešní době globální
společnosti, vede k integrování těchto firem a odkup menších.
- Firmy, nabízející širokou škálu zboží, které se snaží vytvořit alternativu ke "kamenným"
obchodním domem - virtuální obchodní domy, obvykle propojené na externí síť výrobců a
dodavatelů.
Hlavním zájmem firem z prvních dvou skupin není maximalizovat objem prodeje přes
internet - tyto firmy již mají vybudovanou rozsáhlou a kvalitní distribuční síť. Jejich eobchody jsou spíše splněním povinnosti sledovat vývojové trendy, a proto jsou jejich e-
obchody zaměřené spíše na technickou podporu svých výrobků a vytváření diskusních skupin,
kde se mohou zákazníci dozvědět o novinkách, vyměnit si zkušenosti a nechat si poradit.
Druhé dvě skupiny firem jsou v jiném postavení - jejich podnikání je založeno na
obchodování na internetu. Snaží se přilákat zákazníky novou přidanou hodnotou nakupováním v papučích.
Rozšiřování segmentu B2B má své logické opodstatnění: jeho členy jsou firmy, pro které
vzájemný obchod, úspora nákladů a další výhody obchodování na internetu přinášejí přímý
zisk. Stejně využívání výpočetní techniky a informačních systémů je v tomto sektoru mnohem
více rozšířené než v domácnostech. Podobné tvrzení platí pro přístup k Internetu a jeho
dostupnost.
Oproti segmentu B2C můžeme v odvětví B2B jasněji identifikovat charakteristické typy
systémů e-obchodu:
- Systémy vytvořené na obchodování s určitým typům komodit, obvykle vázány na jednu
průmyslovou oblast, například na strojírenství, finančnictví, potravinářství a podobně,
- Systémy snažící se vytvořit standardizované obchodní rozhraní pro firmy, obchodující na
internetu, kde cílem je vytvořit elektronickou tržnici. Obchodování v e-tržnici je za poplatek
firmě, která ji provozuje.
- Systémy e-obchodu vytvořené obvykle jednou firmou, jejichž hlavním úkolem je zajistit
komerční komunikaci a vztahy s dodavateli a odběrateli této firmy.
Systémy patřící do první skupiny jsou zpravidla vytvářeny a provozovány konsorcii, sdružují
uživatele těchto systémů. Charakter systémů e-obchodu je přizpůsoben potřebám jednotlivých
odvětví a obchodním zvyklostem v daném odvětví. Následkem toho je většina těchto systémů
vzájemně nekompatibilní.
Systémy e-obchodu z druhé skupiny se snaží prosadit standardizované způsoby komunikace,
standardizované rozhraní a zavést normy pro obchodní transakce. Zde se angažují kromě
různých internetových fór hlavně softwaroví giganti, kteří mají dostatek zdrojů na realizaci
takových projektů a snaží se. vytvořit prostředí, kde by se mohly stát monopolním
dodavatelem.
Systémy e-obchodu z třetí skupiny jsou opět doménou velkých společností, pro které je
výhodné mít takový systém kvůli snížení vlastních nákladů. Jejich dodavatelé a odběratelé
musí své informační systémy přizpůsobit požadavkům koncernu, se kterým obchodují.
Ukazuje se, že ani segment trhu B2B nemá tak dynamiku rozvoje, jaká se původně očekávala.
Dalo by se říci, že brzdou je v tomto případě setrvačnost - těžké z večera na ráno změnit
zvyklosti a reorganizovat procesy podle nových požadavků.
Od systémů e-obchodu v segmentu B2C se nevyžaduje až takový stupeň vzájemné integrace
jako v segmentu B2B. E-obchod v tomto segmentu je určitě perspektivní - potenciálně může
oslovit obrovský počet potenciálních zákazníků, poskytuje možnost vynechat alespoň část
dodavatelského řetězce, umožňuje přímý kontakt se zákazníkem včetně zpětné vazby, atd.. Je
však stále otázkou, kdy tyto faktory převáží brzdami rozvoje e-obchodu, ke kterým patří:
- Nepřipravenost společnosti na revoluční změnu procesu obchodování,
- Vysoké vstupní náklady na straně kupujícího,
- Nezformované právní prostředí (autorská práva, obchodní známky, jména domén, soukromí,
clo, daně, regulace telekomunikačních sítí, ---)
- Drahý přístup účastníků trhu k internetu,
- Nevyřešena obchodní logistika (dodávky produktů).
To je jeden z důvodů, proč se e-obchod zatím více rozvíjí v odvětví podnik - podnik (70% 80% z celkového objemu). Ve sféře podnik - zákazník více než 50% zisku pochází z prodeje
softwaru, finančních služeb, turistika, her, Gambling a pod., Tj. z prodeje nehmotných
produktů.
Obchod
Jak ekonomická kategorie je pojem obchod definován takto: Obchod je výměna produktů
(statků, výrobků, zboží a služeb) formou koupě a prodeje.
E-obchod
1. společnost, obchodující na internetu
2. společný trh firem, obchodujících na internetu
3. uzavření obchodu prostředníctvím internetu
Zde
• Jde o obchodování prostřednictvím internetu, tj. založeno spíše na elektronických než na
papírových dokumentech. (Www.winters.co.uk / Factsheets / ecommerce.html)
• Způsob provádění transakcí a sdílení informací s jinými podnikatelskými subjekty,
zákazníky nebo vládními složkami s využitím počítačových a telekomunikačních sítí včetně
internetu. (Www.ciltuk.org.uk / process / glossary.asp)
• Proces provádění finančních obchodních transakcí prostřednictvím internetu.
www.nkemp.demon.co.uk / glossary.htm
• E-obchodování je provádění obchodní komunikace a obchodních transakcí přes počítačové
sítě a pomocí počítačů, připojených na web. V užším slova smyslu e-obchodování je nákup a
prodej zboží a služeb a transfer zdrojů prostřednictvím digitálních komunikací. Třeba také
říci, že e-obchod také zahrnuje mezipodnikové a vnitropodnikové funkci (jako např.. Prodej,
marketing, účetnictví, logistiku, výrobu a vyjednávání), umožňující obchod a využívají
elektronickou poštu, EDI, přenos souborů, digitální fax, videokonferenci, nebo interakci se
vzdáleným počítačem.
• E-obchodování také zahrnuje kupování a prodej přes web a internet, elektronický přenos
souborů, platební karty, digitální hotovost a jiné metody provádění obchodních transakcí přes
digitální sítě.
• E-obchodování je kupování a prodej produktů a služeb podnikatelskými subjekty a
zákazníky přes internet. Dělí se do tří kategorií: B2B (např. Cisco), B2C (např. Amazon), C2C
(eBay).
• E-obchod je způsob dělání obchodních transakcí v reálném čase přes telekomunikační sítě
přičemž zákazník a obchodník jsou na různých geograficky vzdálených místech. EDI, e-mail),
přístup k datům (např. sdílené databáze, builletin boards) a snímání dat (např. čtečky znaků).
• EDI, e-mail), přístup k datům (např. sdílené databáze, builletin boards) a snímání dat (např.
čtečky znaků).
• E-obchodování je širší koncept, který zahrnuje virtuální prohlížení zboží (browsing), výběr
zboží, které zákazník chce koupit a platební systémy. E-obchodování funguje na bona fide
základě bez předchozích úmluv mezi zákazníky a obchodníky. E-obchodování se realizuje
přes internet a využívá libovolnou kombinaci technologií podporujících výměnu dat (např.
EDI)
8
INFORMAČNÍ PROSTORY
Pojem " informační prostor" v sobě spojuje dva pojmy : "prostor" a "informace" . I když jde o
pojmy, které dnes patří do tzv. běžné slovní zásoby, vysvětlení jejich obsahu je netriviální
úkolem. I proto jsou ve filozofické literatuře kategorie "prostor" a "informace" jedněmi z
nejvíce diskutovaných. Všechny lidské aktivity se odehrávají v prostoru a čase. Je tomu tak
proto, že prostor a čas jsou nutnou podmínkou existence hmoty. Aktivity zaměřené na
manipulaci s hmotou (nejčastěji přesun hmoty , např. chůze, jízda autem, převoz zboží, ale i
výroba materiálních statků , atd. ), se odehrávají ve fyzikálním prostoru . Aktivity, zaměřené
na manipulaci s informacemi (komunikace informací , zpracování informací, zpřístupňování
informací ... ) se odehrávají v prostoru, který v dalším budeme nazývat informačním.
Informační prostor je tak ve smyslu dialektiky, protikladem fyzikálního prostoru. Na druhé
straně, aktivity ve fyzikálním a informačním prostoru jsou vzájemně provázané. Pohyb
objektu (a obecně celá jeho existence), ve fyzikálním prostoru je ovlivňován výsledkem
zpracování informací z informačního prostoru. V tomto kontextu můžeme fyzikální a
informační prostor chápat jako komplementární dvojici .
Informační prostor je multidimenzionálním prostorem, kde nejdůležitější dimenzemi jsou:
- Analogie euklidovských dimenzí ( vzdálenost, velikost,).
- Stabilnost prostoru.
- Způsob prezentace informace.
- Škálovatelnost prostoru.
- Relace mezi objekty.
- Způsob organizace prostoru.
- Zpráva (management) prostoru.
- Povolené operace.
- Přezkoumatelnost prostoru.
- Struktura prostoru.
- Dostupnost prostoru.
digitální IP
Původní koncept informačního prostoru je " humanocentrický ". Ideu informačního prostoru
vztahuje výlučně na člověka . Digitální informační prostor se stává prostorem pro lidi i stroje.
Připomeňme si, že během své existence prošel informační prostor přes několik fází vývoje.
Do nové fáze přešel vždy, když došlo ke změně způsobu získávání informací a jejich přenosu,
tj. k nástupu nového média . První fází vývoje informačního prostoru byl prostor na bázi
orálního média , druhou prostor na bázi písma, třetí prostor na bázi tištěného dokumentu , a
zatím poslední , čtvrtou fází je prostor na bázi digitálního objektu. Cesta ke vzniku digitálního
informačního prostoru tak vede od prostoru, udržovaného jen v hlavách lidí a doplňování /
aktualizovaného řečí , zpěvem, rituálními tanci a pod ., přes prostor, doplněný o externí
informační objekty ( kresby, písmo, později tisk) k prostorám, podporovaným ICT. ICT
změnily procesy prohledávání prostoru, dlouhodobého uchování informací , vyhledávání a
získávání informací . Obecně se v digitálním informačním prostoru nachází dva typy
informace - původní digitální a digitalizované.
Aktuální trendy v digitálním informační prostor je lze shrnout následovně:
- Exponenciální nárůst počtu informačních objektů.
- Rostoucí převaha dat nad informacemi. (potřeba interpretační vrstvy IO ).
- Růst složitosti informací ( po stránce obsahu, formy , struktury, ... ).
- Růst provázanosti informací (prolinkování).
- Růst neuspořádanosti prostoru a z toho vyplývající nutnost dolování informací z dat.
- Posun v posuzování důvěryhodnosti zdroje informace - průměrnému blogerovi věří více lidí
než profesionálnímu žurnalistovi,
- O výběru informačního zdroje více rozhoduje provokativní nadpis, jako věrohodnost zdroje,
- uplatňuje se filozofie a la Facebook : vaši přátelé vědí lépe, co je skutečně důležité jako
šéfredaktor uznávaného média.
- Současná idea reality pochází z druhé, resp. až z n - té ruky. Idea reality je dnes
editovatelná, filtrovatelná a obecně manipulovatelná jednotlivci, médii i online komunitami.
- Občanské ( amatérské ) naplňování informačního prostoru má stoupající tendenci (chaty,
videa, blogy, ... ).
- Monopolizace vlastnictví informačního prostoru - globální online informační prostor bude
zanedlouho vlastnit minimální počet hráčů typu Google, Facebook.
- Snaha o vytvoření softwarového personálního asistenta, řídicího vlastní aktivity jednotlivce
a aktivity jeho přátel ( vaši přátelé právě čtou / mají rádi toto) s přihlédnutím k afinitě (
hustotě kontaktů ) , relativní váze obsahu ( korelace aktivit jednotlivce a přítele ) a aktuálnosti
aktivit (čím starší aktivita, tím menší váha ).
- Jednotlivec do informačního prostoru stále více vstupuje jako člen komunity / skupiny a
podílí se na vkládání a vytváření informací základě spolupráce.
Při koncipování nového digitálního informačního prostoru třeba odpovědět na následující
otázky :
• jaký má být účel prostoru?
• Jaké typy informace má obsahovat?
• Jaký typ navigace je pro daný prostor optimální ?
• Jaký je optimální počet interních / externích linek ?
• Jak co nejvíce respektovat zásady informační architektury ?
• Jak redukovat heterogenitu z hlediska obsahu , formy , podoby informace atd. . ?
Nutnou podmínkou pro to, aby se digitální informační prostor stal pro konzumenta přínosem
je možnost vyhledávat, prohlížet / prohlížet dokumenty v něm umístěny. Vzhledem k
rozměrům aktuálního informačního prostoru, jehož větší část dnes tvoří web, třeba najít nový
specifický způsob jeho procházení. V úvahu přicházejí dvě principiálně odlišné metody náhodný výběr dokumentů z informačního prostoru ( vzorkování) nebo povrchní prohlížení
teoreticky všech dokumentů, nebo alespoň té části, kterou ve vymezeném čase obsáhneme.
Obě naposledy uvedené metody spadají pod anglický termín " browsing ", původně používán
při popisu způsobu získávání / výběru potravy živočichy4. Termín " povrchní " zde nelze
ztotožňovat s nedbalostí, ale naopak s efektivitou a rychlostí. Jde o to, abychom v krátkém
čase vyhodnotili relevanci maximálního množství dokumentů ve vztahu k danému tématu /
problému. Připomeňme si, že normalizovaná stránka formátu A4 obsahuje 30 řádků textu ,
přičemž v každém řádku je 60 znaků . Na jedné A4 straně je tak, při 8bitová kódování znaků,
1800x8 = 14 400 bitů informace. Oproti tomu, při rozlišení 1280x900 pixelů a černobílém
zobrazení bez odstínů obsahuje jedna obrazovka 1,08 Mbit informace. Pokud jde o množství
informace je rozdíl mezi jednou stránkou textu a jedním černobílým obrazem cca dva řády , tj.
obraz nabízí n.100 bitů informace více jako text a při barevném obraze je tento rozdíl ještě
větší. Aby takové množství informace mozek dokázal zpracovat, potřebuje čas a koncentraci.
Při "surfování" na webu se mu nedostává ani jednoho, ani druhého. Pokud tedy obraz na
monitoru jen přeletíme bez toho, abychom se déle zdrželi zkoumáním jistého detailu , resp.
bez vracení se k tomu, co jsme již viděli, jakoby jsme ho četli technikou rychločtení. No i
přesto dochází ke kognitivnímu přetížení . Kognitivní zatížení konzumenta lze, bez zmenšení
4
Asi nejbližší český termín by byl paběrkování.
rozměru informačního prostoru, snížit zvýšením transparentnosti informačního prostoru.
Transparentnost informačního prostoru zvyšuje :
• Jasné vymezení hranic prostoru.
• Jasné vymezení obsahu prostoru.
• Rozčlenění prostoru na subprostory podle předmětu.
• Jasná pravidla přezkoumávání prostoru.
• Platnost zákona aditivnosti v informačním prostoru.
• Možnost objektivně posoudit kvalitu, věrohodnost a aktuálnost informací.
• Nezávislost od technologií.
• Vizualizace - analýza obsahu dokumentu pomocí softwarových nástrojů.
V poslední době se stále více DIP optimalizuje pro tzv. tuláka. Tulák po informačním prostoru
se podobá Adamsovmu průvodci po Galaxii . Tulák je vnímavý na krásu, poeticky naladěný,
zároveň je kritický a kreativní. Abychom mu vyhověli, musí být informační prostor
prezentován přes vhodné rozhraní, ukazující ho v graduálním kontinuu od detailu až do
abstrakce. Detail je reprezentován náhledem dokumentu ( text, klip, zvuková ukázka ) .
Abstrakce staví na vizualizaci - objekty jsou situovány na časové ose, nabízejí se mapy
prostoru, grafy v různých podobách a pod.
V souvislosti s rozvojem digitálního informačního prostoru lze hovořit o prostoru první
generace, ve kterém převládaly sice digitální, ale jen offline dostupné informační objekty,
prostoru druhé generace, kde klíčovým fenoménem se stal fenomén IK sítě a prostoru třetí
generace, který je charakterizován fenoménem " inteligentní " sítě.
Vzdálenost v DIP
Nejvhodnější mírou vzdálenosti v DIP je podobnost . Ta ale může mít celou řadu rozměrů:
- Podobnost metadatová ,
- Podobnost obsahová ( sémantická ),
- Podobnost podle popisu (hlavně u netextové informace),
- Podobnost abstraktu,
- Podobnost formy vyjádření informace ,
- Časová
personalizace DIP
- Vlastním výběrem , kdy si uživatel DIP podle své potřeby / vkusu vymezuje svůj DIP a to
buď fyzicky, ukládáním kopií vybraných informačních objektů např. . na vlastní disk, nebo
symbolicky , ukládáním adres objektů
- Vnucen , kdy vyhledávací stroj, " v dobré víře " a na základě analýzy vyhledávacího profilu
uživatele , personalizuje výsledky vyhledávání.
charakteristiky DIP
DIP je , i přes jeho exponenciálnímu růstu , stále jen podprostorů globálního IP a objektivně
tomu tak bude , dokud budou existovat nedigitální součásti globálního informačního prostoru
. Jeho výhodou i prokletím zároveň je, že vznikl v Petriho misce informačně - komunikačních
technologií a bez nich přestává existovat. IKT dávají digitálnímu informačnímu prostoru nové
vlastnosti v oblasti přenosu, ukládání , předávání , prezentace, zpřístupňování informací ,
nový obsah získává i koncept interaktivity a koncept sítě. Asi nejcharakterističtějším znakem
DIP je heterogenita - heterogenita z pohledu kvality , aktuálnosti, věrohodnosti informačních
objektů, způsobu zpracování , heterogenita tematická , stylová , heterogenita formy , atd. .
vlastnosti DIP
- Materializovatelný jen přes jeho reprezentaci ( nejčastěji na obrazovce ) .
- Obsahuje informace v podobě posloupností bitů , navenek přístupných ve formě
informačních objektů.
- Člověk má tendenci vnímat ho na jedné straně jako místo , na druhé straně jako
neohraničený prostor .
- Pohyb v DIP vyžaduje existenci navigace.
- Navigace vyžaduje existenci organizace prostoru ( z pohledu IS iz pohledu člověka . )
- K organizovanému prostoru se přistupuje přes rozhraní - rozhodující je proto prezentace
prostoru na rozhraní.
- Přes rozhraní je prezentován jako špička ledovce , vždy jen výsek DIP .
- Realizací konceptu hypertextu v DIP se vytvořila technika přístupu k teoreticky
nekonečnému množství informací rozprostraněnému do teoreticky nekonečného počtu směrů /
rozměrů.
- Nelinearita uspořádání informace vnesena do DIP hypertextom nás nutí opustit
geometrickou představu vnímání prostoru přes perspektivu a vytvořit novou , založenou na
postupném ( a nutně nedokončeném ) vnímání DIP přes pozorování jeho výseků , přičemž
výběr výseků je více - méně náhodný .
Díky digitalizaci probíhá agresivní remediace orálního a písemného informačního prostoru do
DIP dosud nevídanou rychlostí a v dosud nevídaných objemech. Stejně nevídanou rychlostí
av dosud nevídaných objemech vzniká i nový , původní digitální obsah .
IKT otevřeli v DIP Pandořinu skříňku datovizace prostoru činíc DIP stále více prostředím
strojů jako prostředím pro člověka . Zjednodušení procesu vytváření nových digitálních
objektů má také dvě tváře : ta příznivá ukazuje nárůst dostupných informací , ta odvrácená
představuje ekologickou zátěž: DIP je znečištěný chybnými informacemi a zdvojit více , než
kterýkoliv jiný informační prostor , projevuje se efekt nadbytku informací ( iv důsledku
masové digitalizace a redundance informačních objektů ) .
Z hlediska času sleduje DIP zákon působení entropie tj. směřuje ke stále větší neuspořádanosti
. Můžeme mu přiřadit několik ně " přívlastků :
- Netransparentní ,
- Nestrukturovaný ,
- Neohraničený ,
- Nelineární ,
- Nehmotný .
Jakoby DIP trpěl dětskými nemocemi . Jejich nejtypičtějšími syndromy jsou :
• mcDonaldizacia prostoru : stále více je DIP zaplňování " sériovými " informačními objekty
obsahujícími povrchní , předžvýkané informace , které musí být navíc " cool " .
• syndrom poštovního koně : kdysi poštovní kůň automaticky zastavil před každou poštou a
kolem ostatních stavění prošel bez povšimnutí. V DIP se vytvářejí " pošty " , při kterých se
většina uživatelů automaticky zastaví . Tím se jiné objekty dostávají do virtuálního stínu "
pošty " .
• Minimálního minima : ve snaze prozkoumat co nejvíce zajímavých míst v DIP se při řešení
pracovního problému uživatel snaží najít co nejrychleji minimálně minimum informací ,
dostačující na jeho vyřešení.
• Maximálního maxima : při odpočinku / zábavě se uživatel snaží z DIP vytěžit maximálně
maximum požitku a to často bez ohledu na čas.
• následovnická : následuj proroka
• Amerického turistu : v minulém století známý americký film " Pokud je čtvrtek , musíme být
v Paříži" parodoval americký způsob poznávání zemí podle předem nastavené šablony.
Podobný přístup se dnes uplatňuje v DIP .
• Slepého kuřete : známá lidová moudrost optimisticky tvrdí, že i slepé kuře si nakonec najde
své zrnko . Aplikovány na DIP : i informačně negramotný může nakonec najít co potřebuje .
Každou minutu se :
• objeví 48 hodin nových příspěvků na YouTube
• pošle 285 000 000 mailů
• zaznamená 2 000 000 poptávek na vyhledávání dokumentu
• vygeneruje 35 000 " lajků "
• Stáhne 47 000 aplikací
• Objeví 570 nových www sídel , 3 100 nových fotografií , cca 28 000 příspěvků do blogů
• ...
Digitální informační objekt
Jiné je zkoumat informaci jako koncept, a jiné je zkoumat informaci v kontextu prostoru. V
druhém případě bere informace na sebe navenek podobu objektu. Její vlastnosti / atributy /
charakteristiky pak popisujeme analogicky jako atributy objektu.
Základním stavebním prvkem digitálního informačního prostoru je digitální objekt. "
Digitální informační objekt je diskrétní sbírkou informací a dat společně s metadaty a
referenční informací potřebnou na reprezentaci sbírky jako izolované konceptuální entity a
včetně unikátního identifikátoru . "
Fyzikální digitální informační objekt představuje zápis znaků na daném médiu.
Nejdůležitějšími atributy digitálního objektu jsou :
- Editovatelnost .
- Interaktivnost ( přes aktivovatelnost v něm zabudovaných funkcí ) .
- Přístupnost ( pro uživatele i jiné informační objekty) .
- Modifikovatelnost ( pro uživatele i jiné informační objekty) .
- Otevřenost ( ve smyslu definice otevřeného systému ) .
- Reprogramovatelnost .
- Distribuovanost ( vícenásobné kopie stejného objektu / části objektu na různých místech ) .
Web jako informační prostor
Web jako informační prostor představuje pro jeho konzumenta příležitost i výzvu zároveň .
Příležitost odhalovat neustále nové a nové zákoutí, z hlediska lidských možností prakticky
nepřezkoumatelný webu. Výzvou je právě množství dostupných informací , navíc při absenci
možnosti seznámit se s kompletní nabídkou . Konzument webu si v něm proto postupně
vymezuje jeho vlastní informační subprostor prostřednictvím nástrojů , nabízených
jednotlivými aplikacemi ( seznam navštívených sídel, tagy , bookmarky , ale i kopírování
dokumentů do vlastního zařízení ) . Vytvářením vlastního informačního subprostoru se
uživatel smaží redukovat informační zahlcení původního webového prostoru . Personální
informační prostor je podobný webovému prostoru v tom , že s časem narůstá. Na rozdíl od
webu však poskytuje přidanou hodnotu tím, že je jistým způsobem organizován a obsahuje
pouze dokumenty podle osobního výběru konzumenta .
Pokud budu koncept informačního prostoru chápat jako celkový objem dostupných informací
o určitém předmětu , nebo jako abstraktní koncept všech znalostí, praktik a informací
dostupných na webu, pak takovému vymezení se v praxi nejvíce blíží hypertextový globální
informační prostor , reprezentovaný webem. Web , z pohledu teorie informačního prostoru ,
se vyznačuje následujícími vlastnostmi :
- Obsahuje heterogenní informační obsahy , přičemž heterogenita se vztahuje na kvalitu ,
formu, styl, způsob zpracování , téma , odbornost , aktuálnost , pravdivost, atd. . ,
Heterogenita může být zamýšlena , nebo vnesena digitalizací , vnesena zvenčí ( externí linky )
.
- Z hlediska času sleduje zákon entropie , tj. směřuje ke stále větší neuspořádanosti ,
- Absentuje celkový seznam dokumentů v prostoru i jejich kategorizace ,
- Prostor se vyznačuje velkou redundantnosti informací .
- Má vlastnost "ne " - netransparentnost , nestrukturovanost , neuspořádanost , bezhraničnost ,
( aktuálně se uvádí velikost v Exabyte ( číslo mající 18 nul ) )
- Ekologické problémy: znečištění chybnými informacemi , zdvojit , nadbytkem informací ( i
jako důsledek digitalizace ) .
Pohyb v digitálním informačním prostoru
Hypertextový informační prostor je formálně distribuovanou databází. Při pohybu v něm
přicházejí v úvahu následující strategie informačního chování :
1. Vzorkování ( scanning ) - povrchní zkoumání rozlehlého informačního prostoru .
2. Prohlížení ( browsing ) - sledování určité cesty informačním prostorem dokud cíl není
splněn . Browsing vede na povrchní prohlížení jednotlivých informačních objektů (klik otevřít - klik - další objekt ) přes klikání na linky
3. Vyhledávání ( searching ) - snaha najít explicitně vymezený cíl / dokument . Vyhledávání
představuje hlubší zkoumání objektu , vybíraného nejčastěji přes zadávání klíčových slov.
4. Průzkum ( exploring ) - získávání představy o rozsahu informačního prostoru ,
vybudovaného kolem daného výrazu ( viz např. . Službu informačního průzkumu
poskytovanou knihovnami ) .
5. Toulání se ( surfing ) - bezcílně procházení se v informačním prostoru .
Výsledky prohledávání webového informačního prostoru zhoršují následující faktory :
- Intuitivní volba klíčových slov.
• Nerespektování zásad informační architektury.
• Špatně řešená navigace .
• Odkazy jako problémový prvek.
• Čas jako problémový prvek.
• neexistující souhrnná í kategorizace / katalog .