Klíč

Klíč
k francouzskému jazyku
přehled časů
A. Daim
Obsah
1.
Indicatif
1.1. Présent
1.2. Passé récent
1.3. Passé composé
1.4. Passé imparfait
1.5. Passé plus-que-parfait
1.6. Passé simple
1.7. Passé antérieur
1.8. Futur proche
1.9. Futur simple
1.10. Futur antérieur
2. Subjonctif
2.1. Subjonctif présent
2.2. Subjonctif passé
3. Conditionel
3.1. Conditionel présent
3.2. Conditionnel passé
4. Infinitiv
4.2. Infinitif passé
5. Participe
5.1. Participe présent
5.2. Participe passé
6. Gérondif
A. Impératif
B. Negation
C. Interrogation
Slovesa s être – seznam
Participe passé – seznam
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
222
222
233
233
244
255
266
277
308
309
30
5
1. Indicatif
Oznamovací způsob. Popisuje skutečnost. Nesmí
být použit pro: vyjádření přání, pochyby, možnosti či touhy (subjonctif); příkaz (impératif);
možnost či podmínku (conditionel).
6
1.1. Présent
Přítomný čas. Užívá se pro vyjádření: současného děje, stavu, obvyklého děje, události blízké
budoucnosti.
Vytváří se pomocí slovesa v příslušné osobě:
Je vais à l’école. Tu est malade.
Vazba être en train de se používá pro vyjádření
okamžitého děje:
Je suis en train d’aller à l’école.
I. parl-e
parl-es
parl-e
parl-ons
parl-ez
parl-ent
II. fini-s
fini-s
fini-t
finiss-ons
finiss-ez
finiss-ent
III. vend-s
vend-s
vend-
vend-ons
vend-ez
vend-ent
7
1.2. Passé récent
Blízký čas minulý. Užívá se pro vyjádření právě
proběhlého/skončeného děje.
Vytváří se pomocí vazby venir de a infinitivu
významového slovesa:
Je viens de lui téléphoner.
8
1.3. Passé composé
Čas minulý (vid dokonavý). Užívá se pro označení minulého děje ukončeného, jednorázového
nebo náhlého.
Vytváří se složením pomocného slovesa (avoir/
être) a příčestí minulého (participe passé).
J’ai parlé de ma rose.
Elle est déjà arrivée.
9
1.4. Passé imparfait
Čas minulý (vid nedokonavý). Užívá se pro označení dějů, které trvaly delší dobu nebo se opakovaly; pro označení stavu v minulosti; při popisu,
vysvětlení, a nebo zároveň s passé composé pro
znázornění délky popisovaného děje.
Vytváří se přidáním následujících koncovek ke
kmeni přítomnému (po odtržení koncovky -ons
od tvaru první osoby množného čísla):
-ais
-ais
-ait
-ions
-iez
-aient
J‘aimais ma femme.
La nuit était noire, sans lune.
10
1.5. Passé plus-que-parfait
Čas předminulý. Užívá se pro vyjádření děje,
který proběhl dříve nežli děj již popsaný.
Vytváří se převedením pomocného slovesa
(avoir/être) passé composé do passé imparfait.
J’avais chanté.
Les voisins m’ont dit que l’arbre était tombé.
11
1.6. Passé simple
Minulý čas jednoduchý. Užívá se při vyprávění;
dnes již pouze v psané formě. Popisuje jisté děje.
Vytváří se převedením významového slovesa do
příslušného tvaru:
I. parl-ai
parl-as
parl-a
parl-âmes
parl-âtes
parl-èrent
II. fini-s
fini-s
fini-t
fin-îmes
fin-îtes
fin-irent
III. jako II. (nekopíruje zcela zastoupení sloves)
Il éteignit une à une toutes les lampes, rentra
dans sa chambre, se déshabilla hâtivement
et se glissa entre les draps. (…)
12
1.7. Passé antérieur
Předminulý čas. Užívá se pro vyjádření děje, který proběhl před dějem hlavním v passé simple.
Vytváří se převedením pomocného slovesa
(avoir/être) passé composé do passé simple.
Vous eûtes couru…
13
1.8. Futur proche
Blízký čas budoucí. Užívá se pro vyjádření blízkého děje; v současné době rovněž pro jakýkoliv
děj.
Vytváří se pomocí pomocného slovesa aller a
infinitivu významového slovesa.
Je vais parler français.
Tu vas lui téléphoner.
14
1.9. Futur simple
Budoucí čas. Užívá se pro vyjádření budoucího
děje.
Vytváří se z infinitivu významového slovesa,
k němuž se přidá příslušná koncovka slovesa
avoir vyčasovaného v přítomném čase:
-ai
-as
-a
-ons
-ez
-ont
Je te l’achèterai.
On finira à sept heures.
15
1.10. Futur antérieur
Předbudoucí čas. Užívá se pro vyjádření děje,
který v budoucnosti proběhne před dějem hlavním (budoucím) nebo konkrétním časovým údajem (quand, lorsque, après que,…)
Vytváří se převedením pomocného slovesa
(avoir/être) passé composé do budoucího času
(futur simple).
Quand il aura préparé le dîner, il nous apellera
à table.
Quand j’arrivera vous serez déjà partis.
16
2. Subjonctif
Konjunktiv, slovesný způsob, který v češtině
neexistuje. Je používán tam, kde je výpověď
zpochybněna, tedy tam, kde děj není jisty (přání,
vůle, rada, názor, domněnka, pocit, obava). Použit je rovněž, když je jistota daného výroku nějak měřena (peut probace, beaucoup probace,…).
Nejčastěji je používán ve vedlejších větách
předmětných (po que).
17
2.1. Subjonctif présent
Konjunktiv přítomný. Užívá se v základních případech přání, vůle, rady, názoru, domněnky,
pocitu, obavy.
Vytváří se převedením významového slovesa do
příslušného tvaru – ke kořeni (pro 1.-3. os. jednotného čísla a 3. os. množného čísla z tvaru
3. os. mn. č.; pro zbylé osoby množného čísla
z tvaru 1. os. mn. č.) přidáme příslušnou koncovku:
-e
-es
-e
-ions
-iez
-ent
Je souhaite que je sois un musicien.
Il semble qu’il pleuve.
Il me parait qu’il pleuve.
Nous cherchon un ouvrier qui puisse le raper.
18
2.2. Subjonctif passé
Konjunktiv minulý. Užívá se stejně jako přítomný, pokud je uvozující věta v čase minulém.
Vytváří se převedením pomocného slovesa
(avoir/être) passé composé do subjonctivu.
Je souhaitais que j’aie été un musicien.
Il m’a semblé qu’il ait plu.
19
3. Conditionnel
Podmínka, tedy podmiňovací způsob. Používá se
v případě, že by se něco stalo za předpokladu,
že…Podmínková věta podmiňuje větu hlavní.
Bývá uvozena spojkou si (jestli, pokud).
1. podmínka skutečná (condition réelle)
Si (kdyby) + présent, présent.
S’il fait beau, il sortira.
Si (jestliže) + présent, futur simple.
S’il veut, il le fera.
2. podmínka možná (condition potentielle)
Si (jestli) + imparfait, conditionnel présent.
S’il faisait beau demain, je sortirais.
Si (kdyby) + imparfait, conditionnel présent.
S’il faisait beau, je sortirais.
3. podmínka neskutečná (condition irréelle)
Si (kdyby byl/o/a) + plus-que-parfait, conditionnel
passé.
S’il avait fait beau, nous serions sortis.
20
3.1. Conditionnel présent
Přítomný podmiňovací způsob.
Vytváří se přidáním koncovky passé imparfait
k infinitivu.
-ais
-ais
-ait
-ions
-iez
-aient
S’il fait beau, nous sortons.
S’il fait beau, nous sortirons.
Je serais un docteur.
Tu parlerais de ma profession.
21
3.2. Conditionnel passé
Minulý podmiňovací způsob.
Vytváří se převedením pomocného slovesa
(avoir/être) passé composé do kondicionálu.
S’il avait fait beau, nous serions sortis.
22
4. Infinitif
Neměnná forma slovesa. Užívá se jako samostatně stojící sloveso a při krácení dvou vět se
stejným podmětem.
Je le fait pour être célèbre.
Je suis content de venir à temps.
4.1. Infinitif passé
Složený infinitiv. Užívá se pro krácení dvou vět
se stejným podmětem, jsou-li věty v minulosti
nebo se v minulosti odehrává děj věty vedlejší (s
infinitivem).
Vytváří se převedením pomocného slovesa
(avoir/être) do infinitivu.
Je le faisait pour avoir été célèbre.
Je suis content d‘être venu à temps.
23
5. Participe
5.1. Participe présent
Příčestí přítomné. Užívá se pro nahrazení věty
předmětné, pokud popisuje děj, který probíhá
zároveň s hlavním dějem.
Vytváří se přidáním koncovky -ant ke kmeni přítomnému.
Il a rencontré un homme pauvre mourant de
faim.
Elle avait des yeux brillant de fiévre.
Může fungovat i jako přídavné jméno, tedy adjectif verbal. V tomto případě ovšem dochází ke
shodě v rodu a čísle. Tvary se vytváří trochu jinak
(některá -ons na -ent; některá -quer na -cant;
některá -guer na -gent).
un femme travaillante
C’est une histoire amusante.
24
5.2. Participe passé
Příčestí minulé. Užívá se v různých složených
časech (např. passé composé).
Vytváří se přidáním koncovky ke kmeni přítomnému – pravidelně nebo nepravidelně.
I. parl-é
II. fin-i
III. vend-u
Elle s‘est lavée.
J’ai fait ça.
25
6. Gérondif
Přechodník. Užívá se, pokud chceme spojit dva
děje, které probíhají ve stejném čase a mají stejný podmět.
Vytváří se z participe présent předsazením slova
en.
Il est tombé en courant.
Elle travaille toujours en écoutant de la musique.
26
A. Impératif
Rozkazovací způsob. Užívá se jako v češtině.
Vytváří se vynecháním podmětu. Ve 2. osobě
jednotného čísla je (mimo případy nutné kvůli
výslovnosti) místo koncovky -es koncovka -e.
Parle !
Commençons !
Donne-le-moi !
Apportez-la-lui !
27
B. Negation
Zápor. Užívá se stejně jako v češtině.
Vytváří se ze slova ne, které se nachází hned za
podmětem, a druhé části: pas (ne), rien (nic),
personne (nikdo), jamais (nikdy), plus (už ne).
Je ne sais pas.
Je n’ai pas de café à la maison.
Il ne le rend jamais.
Ne le leur explique pas !
28
C. Interrogation
Otázka. Užívá se stejně jako v češtině.
Vytváří se třemi způsoby.
Může nabývat více variant: qui (kdo), que (co),
où (kde), quand (kdy), comment (jak), pourquoi
(proč), combien (kolik).
1. intonací
Vous êtes musicien ?
Qui a faim ?
2. inverzí
Êtes-vous musicien ?
Ça coûte combien ?
3. konstrukcí est-ce que
Est-ce vous êtes musicien ?
Combien est-ce que ça coûte ?
Qu’est-ce que tu cherches ?
29
Slovesa s être – seznam
aller – allé
arriver – arrivé
descendre – descendu
devenir – devenu
entrer – entré
monter – monté
mourir – mort
naître – né
partir – parti
rentrer – rentré
rester – resté
retourner – retourné
revenir –revenu
sortir – sorti
tomber – tombé
venir –venu
+ všechna zvratná slovesa!
30
Příčestí minulé – seznam
I. parler – parlé
II. finir – fini
III. vendre – vendu
apprendre – appris
avoir – eu
boire – bu
comprendre – compris
connaître – connu
couvrir – couvert
croire – cru
devoir – dû
dire – dit
écrire – écrit
être – été
faire – fait
lire – lu
mettre – mis
mourir – mort
naître – né(e)(s)
offrir – offert
ouvrir – ouvert
paraître – paru
peindre – peint
pouvoir – pu
prendre – pris
prendre – pris
recevoir – reçu
savoir – su
souffrir – souffert
suivre – suivi
venir – venu(e)(s)
vivre – vécu
voir – vu
vouloir – voulu
Vydalo nakladatelství Mae corp.
jako svou 15. publikaci
v nákladu 2 výtisků.
Vydání první.