Laryngeální tubus v neodkladné péči: Prakticky orientovaný návod k
Transkript
Laryngeální tubus v neodkladné péči: Prakticky orientovaný návod k
Laryngeální tubus v neodkladné péči: Prakticky orientovaný návod k použití H. Ocker T. Semmel Laryngeální tubus v neodkladné péči: Prakticky orientovaný návod k použití Zajištění dýchacích cest je jedním z hlavních aspektů při provádění úspěšné resuscitace. V aktuálních směrnicích European Resuscitation Council (ERC) a American Heart Asociation (AHA) byl znovu zdůrazněn význam laryngeálního tubusu jako nástroje k zajištění dýchacích cest při kardiopulmonální resuscitaci. Tímto prakticky orientovaným popisem laryngeálního tubusu chceme přispět k bezpečné manipulaci s tímto nástrojem v praxi a především ku prospěchu našich pacientů. Thomas Semmel Dr. med. Hartmut Ocker 3 Problém neodkladné resuscitace Zavedení umělého dýchání u akutních pacientů staví každého uživatele bez ohledu na to, zda se jedná o zdravotníka rychlé lékařské pomoci či pohotovostního lékaře, před mimořádnou výzvu, protože na rozdíl od klinických rutinních opatření není možné akutní pacienty považovat za pacienty s lačným žaludkem. U akutních pacientů je třeba vždy vycházet z toho, že se v jejich žaludku nacházejí zbytky potravy. Během zavádění umělého dýchání pomocí resuscitačního vaku a masky může dojít k spontánnímu refluxu obsahu žaludku, někdy může být příčinou i dodatečné nadmutí žaludku. Pokud se obsah žaludku dostane do plic, může vést k aspirační pneumonii, která má v následné intenzivní nemocniční péči za následek vážné postižení plic pacienta. Vedle počáteční oxygenace by tedy vždy měla být cílem resuscitace ochrana před aspirací. Efektivního zabezpečení dýchacích cest je možné dosáhnout jen endotracheální intubací. Než je připraven intubační materiál, je však nutná počáteční oxygenace. Všeobecně se proto začíná nejprve s resuscitací pomocí resuscitačního vaku a masky. Vedle problému správného přizpůsobení obličejové masky je zde další možný problém: vyvíjený resuscitační tlak je přenášen jak na ústí průdušnice, tak na ústí jícnu. Zdravý pacient je v nemocničním zařízení při celkové anestezii chráněn před nadmutím žaludku tlakem více než 20 cmH2O na epiglotis. V rámci reanimace může ale tlak na epiglotis klesnout až na cca 6-8 cmH2O [1]. Pokusy na resuscitačních modelech s takto redukovaným tlakem na epiglotis ukázaly, že za těchto okolností při zavedení umělého dýchání pomocí resuscitačního vaku a masky insuflaci žaludku takřka není možné zabránit. Do žaludku se může dostat až 50 % vdechovaného objemu vzduchu (tidal volume) [2]. Při resuscitaci pomocí vaku a masky se tedy riziko aspirace během reanimace výrazně zvyšuje. Proto je u akutních pacientů žádoucí použít k zajištění průchodnosti dýchacích cest endotracheální intubaci. Provedení endotracheální intubace za mimořádných podmínek přímo na místě první pomoci (pacient s nevyprázdněným žaludkem, komplikovaná poloha pacienta, poraněný obličej, nedostatečné osvětlení, střídající se týmy) je vždy třeba považovat za nesnadnou intubaci. Je třeba počítat s tím, že obzvláště v počátečních pokusech se neodkladná intubace často neobejde bez problémů, a to se týká i zkušených lékařů záchranné služby. Aby byla současně zajištěna kontinuita nepřímé srdeční masáže, měla by masáž být možnými neúspěšnými pokusy intubace přerušována jen krátce. 4 Supraglotické pomůcky k zajištění průchodnosti dýchacích cest jako řešení? Vzhledem k těmto okolnostem byly supraglotické pomůcky k zajištění průchodnosti dýchacích cest, jako je laryngální maska a kombitubus, už v roce 2000 zahrnuty do směrnic resuscitace jako alternativní pomůcky pro zajištění průchodnosti dýchacích cest. Pro rychlou lékařskou pomoc z toho vyplývá povinnost vozit minimálně jednu další pomůcku pro zajištění průchodnosti dýchacích cest a v případě potřeby ji odborně použít. O laryngeální masce je však známo, že nenabízí bezpečnou ochranu před aspirací [3]. Manipulace s kombitubusem se ukázala jako komplikovaná a navíc je ho možné použít jen u pacientů s tělesnou výškou nad 150 cm [4]. Laryngeální tubus V aktuálních směrnicích European Resuscitation Council (ERC) [5] a American Heart Asociation (AHA) [6] je laryngeální tubus (LT) uveden jako další supraglotická pomůcka k zajištění průchodnosti dýchacích cest. Zpočátku byl laryngeální tubus zamýšlen pro klinické využití. V mnoha výzkumech se laryngeální tubus u několika stovek dospělých pacientů a také u dětí osvědčil jako spolehlivý nástroj k zajištění průchodnosti dýchacích cest [7,8]. Výzkum ukázal, že zavedení laryngeálního tubusu je jednoduché a rychlé [9]. Pomocí LT mohou být aplikovány pulmonální dechové objemy srovnatelné s dechovými objemy endotracheální intubace [10]. Utěsnění jícnu navíc minimalizuje riziko nadmutí žaludku. Díky této aspirační ochraně se tak obzvláště v rámci primární ventilace laryngeální tubus ve srovnání s kombinací obličejová maska / Guedelův tubus ukazuje jako výhodnější alternativa [11]. Podle nejnovějších směrnic ERC má být laryngeální tubus upřednostňován před ventilací resuscitačním vakem a maskou. Přednostní použití LT má tu výhodu, že komprese hrudníku může pokračovat bezprostředně po zavedení LT. Princip utěsnění jícnu pomocí laryngeálního tubusu se na druhé straně včas ukázal jako centrální problém při použití u akutních pacientů. Vedle spontánního refluxu u pacienta se zbytky potravy v žaludku může být reflux vyvolán či zesílen také zvýšeným abdominálním tlakem v důsledku nepřímé masáže srdce. Reflux při uzavřeném jícnu může v ojedinělých případech vést k tak vysokým tlakům, že hrozí nebezpečí ruptury jícnu [12]. 5 Z toho důvodu byl vyvinut LTS (S=suction; odsávání) s doplňkovým drenážním lumenem. Lumen nabízí možnost zavedení žaludeční sondy k odsání zbytků potravy [13]. Tímto aktivním a pasivním uvolněním tlaku žaludku může být ochrana před aspirací výrazně zlepšena. Na rozdíl od kombitubusu není možné tímto druhým lumenem nechtěné zavzdušnění žaludku. Zkušenosti s prvními modely LTS vedly k vývoji rozsáhle přepracovaného následného modelu. Vedle optimalizovaného zavádění bylo u LTS II výrazně zlepšeno systematické utěsnění [14]. Zejména při využití LTS II nemusí být při resuscitaci přerušována nepřímá masáž srdce. Úspěšné využití laryngeálního tubusu u akutních pacientů bylo popsáno v několika publikacích [15,16,17]. Tyto výzkumy přispěly k tomu, aby byl laryngeální tubus etablován v mnoha oblastech záchranné služby jako nástroj k zajištění průchodnosti dýchacích cest. Pro předklinické využití LT a zejména LTS II z toho vyplývají následující možnosti: 1. Iniciální neodkladná resuscitace a náhrada ventilace resuscitačním vakem a maskou. Endotracheální intubace jako definitivní zajištění dýchacích cest může být provedena později. 2. Jako alternativní nástroj k zajištění průchodnosti dýchacích cest, pokud není možná intubace. 3. Jako nástroj k zajištění průchodnosti dýchacích cest nelékařským zdravotnickým personálem. Použití laryngeálního tubusu Ze silikonu vyrobený LT je po vyčištění a sterilizaci parou možné použít až 50krát. Jako LT-D (D=disposable; na jedno použití) je k dostání také konstrukčně odpovídající produkt z PVC na jedno použití. U zdokonaleného LTS II je navíc začleněn druhý lumen k uvolnění gastrického tlaku. LTS II je rovněž vyráběn jako produkt na jedno použití: LTS-D. Zavedení různých modelů laryngeálního tubusu je možné bez dalších pomůcek. 6 Ústa pacienta je třeba otevřít (nejlépe křížovým hmatem) na cca 2-3 cm a laryngeální tubus se zavede středem podél horního patra až se dostaví lehký odpor. Podle okolností může otevření úst a zavedení tubusu usnadnit mírný záklon hlavy (obr. 1). obr. 1: Zavedení LT Ventilační otvory laryngeálního tubusu se po zavedení nacházejí před ústím hrtanu (obr. 2). Hloubku zavedení je možné kontrolovat pomocí rysek na horní části tubusu: podle vhodně zvolené velikosti tubusu by se měla prostřední ryska nacházet ve výšce pacientovy horní řady zubů. Odchylky nahoru nebo dolů jsou přípustné nanejvýš v oblasti vyznačených hranic (obr. 3). Speciální tvarování laryngeálního tubusu vede přes lehké esovité zakřivení v dolní části tubusu k vložce distální části do jícnu. Pomocí distálního nízkotlakého balonku dochází ve směru dolů k utěsnění jícnu. Zatímco je u LT/LTD jícen zcela utěsněn, je u LTS II/LTS-D drenážním lumenem možná suflace obsahu žaludku přes žaludeční sondu. U všech modelů uzavírá proximálně umístěný nízkotlaký balonek ve směru nahoru oblast ústní dutiny a hltanu. Dva asi 1,5 - 2 cm velké podélně oválné ventilační otvory ležící mezi oběma balonky se po zavedení nacházejí před ústím hrtanu (obr. 2). 7 Pro snadnější manipulaci jsou oba balonky spojeny vyrovnáváním tlaku, a mohou tak být zablokovány pouze jedním přívodem. Vždy je přitom nejprve naplněn proximální balonek, aby byl tubus stabilizován a aby byla uzavřena oblast ústní dutiny a hrtanu. S malým časovým prodlením je naplněn vzduchem distální balonek, který utěsní jícen. Proximální balonek je navržen tak, že je zamezeno rozpínání ve směru hrtanové záklopky, čímž je zajištěna optimální ventilace (obr. 2). 71.751 obr. 2: Umístění LT obr. 3: Značení hloubky zavedení LT Různé laryngeální tubusy jsou k dostání v různých velikostech. LT, LT-D a LTS II se vyrábí v sedmi rozdílných velikostech od vel. 0 pro malé děti po vel. 5 pro dospělé s tělesnou výškou nad 180 cm. LTS-D jsou v současnosti vyráběny ve velikostech 3 až 5. Při volbě vhodné velikosti tubusu je třeba dbát na to, že u dětí určuje velikost tělesná hmotnost, zatímco od mladistvého věku, resp. od tělesné výšky nad 125 cm je rozhodujícím klíčem pro volbu velikosti tubusu tělesná výška (viz tabulka). Volba odpovídající velikosti probíhá podle obdobných kritérií jako při volbě laryngeální masky. 8 Velikost Pacient Váha / výška pacienta Barva konektoru 0 malé děti < 5kg transparentní 1 malé děti 5 - 12kg bílá 2 děti 12 - 25kg zelená 2.5 děti / mladiství 125 - 150cm oranžová 3 děti / malí dospělí < 155cm žlutá 4 dospělí 155 - 180cm červená 5 vysocí dospělí > 180cm fialová Tab.: Velikostní výběr laryngeálních tubusů Podle odpovídající velikosti jsou laryngeální tubusy označeny barevně stanoveným konektorem. Stejné barevné rozlišení se nachází i na přiložené 100 ml stříkačce (60 ml stříkačce pro vel. 2 a 2.5; 20 ml stříkačce pro vel. 0 a 1). Objemy nutné pro správné nafouknutí balonku se nacházejí mezi 10 ml pro LT vel. 0 a 90 ml pro LT vel. 5. Potřebné objemy vzduchu jsou přitom vyznačeny stejnou barvou odpovídající barvě konektoru tubusu. To ulehčuje správné použití právě v akutních situacích. Nafouknutí balonku laryngeálního tubusu je však možné provést i pomocí kontrolního manometru (obr. 4). Plnící tlaky jsou potom nastavovány od 60 do 70 cmH2O. obr. 4.: Nafouknutí LT pomocí kontrolního manometru 9 Podstatnou změnou u LTS II a u odpovídajícího jednorázového produktu LTS-D je doplňkový drenážní lumen umístěný v části tubusu přikloněné k patru. Tímto lumenem je možné zavést žaludeční sondu, resp. odsávací katetr až do 16 CH. Zvláště při ošetření akutních pacientů se zbytky potravy v žaludku je tak možné uvolnění gastrického tlaku (obr. 5a, 5b). obr. 5a, 5b: Vložení žaludeční sondy přes doplňkový drenážní lumen u LTS-D Tipy pro použití laryngeálního tubusu V důsledku výrobních postupů, zvlášť po dlouhém skladování, mohou balonky laryngeálních tubusu obsahovat malé množství zbytkového vzduchu. Aby bylo zajištěno, že se tím nedojde k problémům při zavádění nebo k poškození balonku, měly by být před zavedením balonky aktivně odvzdušněny. Před zavedením laryngeálního tubusu je potřeba prohlédnout pacientovu ústní dutinu a oblast hltanu. V případě, že má pacient z důvodu nedostatečného svalového napětí zapadlý jazyk, je třeba jazyk před vložením laryngeálního tubusu např. Esmarchovým hmatem nebo zajištěním ukazovákem dostat do fyziologické polohy. V opačném případě hrozí nebezpečí, že jazyk ležící v zadní oblasti hrdla zabrání správnému zavedení laryngeálního tubusu. Při resuscitaci pomocí laryngeálního tubusu není redukce dechového objemu k zamezení 10 zvýšeného plicního tlaku bezpodmínečně nutná. Při primární ventilaci pomocí laryngeálního tubusu je zajištěn dostatečný inspirační objem. Za předpokladu iniciálního kyslíkového deficitu z toho pacient bude profitovat. Nasazení bakteriálního filtru je u laryngeálního tubusu bezproblémové. Z důvodu působení pákového efektu se ukázalo jako vhodné dodatečné využití prodlužující hadice, tzv. „husího krku“. Tím se značně snižuje riziko nechtěné změny polohy laryngeálního tubusu. Minimální zvětšení mrtvého objemu je možné vyrovnat přizpůsobením dechového objemu. Díky umístění dvou balonků není bezprostřední fixace laryngeálního tubusu nutná. Použití protiskusové vložky s možností fixace (dodávané s tubusem) je však v dalším průběhu smysluplná z důvodu zabránění nechtěné změny umístění tubusu. I když byla mnohokrát potvrzena jednoduchá manipulace s laryngeálním tubusem, je nutný strukturovaný výcvik a pravidelný trénink. Jen tak může být zaručeno správné užití laryngeálního tubusu v akutních situacích. Podle zkušeností autorů je v tomto směru nutný opakovaný nácvik na resuscitačním modelu v maximálně tříměsíčních intervalech. Aby byla možná verifikace použití laryngeálního tubusu, je v dodatku připojen návrh protokolu k zajištění kvality. 11 Potřebný materiál: a: laryngeální tubus, stříkačka a protiskusová vložka. b: Aquagel: zvlhčovací prostředek v praktickém jednorázovém balení. Po vyjmutí ze sterilního obalu je třeba laryngeální tubus před zavedením dostatečně navlhčit, např. aquagelem. Alternativně postačí i navlhčení vodou. Přes společný přívod vzduchu je nutné oba balonky úplně odvzdušnit stříkačkou. 12 Ústa otevřít křížovým hmatem asi na 3 cm. Hlava může zůstat v neutrální pozici. Uchopit laryngeální tubus jako tužku ve výšce rysek pro zuby (tři černé čárky). Laryngeální tubus špičkou zavést podél tvrdého patra do úst pacienta. Doporučuje se zajištění jazyka ukazovákem, aby nedošlo k jeho zapadnutí a uzavření zadní oblasti hrdla. Laryngeální tubus dál jemně zasunovat středem podél patra do hypofaryngu. 13 Laryngeální tubus zasunout tak hluboko, až se dostaví pružný odpor. Prostřední silná černá ryska by se teď měla nacházet ve výšce horních řezáků. Následně fixovat polohu laryngeálního tubusu nafouknutím balonků přiloženou stříkačkou množstvím vzduchu podle barevného značení. Připojení resuscitačního vaku na normovaný konektor. Neprobíhá-li u pacienta v dalším průběhu ventilace optimálně, může být u LT/LTS II upravena hloubka zavedení v rámci horní a dolní zubní rysky. Může pomoci, je-li tubus zaveden nejdříve o něco hlouběji a se zavzdušněnými balonky potom opatrně povytažen zpět. Povytažením je odtažena tkáň před resuscitačními otvory, a je tak umožněna optimální ventilace. Kontrola polohy laryngeálního tubusu auskultací a měřením objemu vydechovaného vzduchu. V akutním případě je dostačující optická kontrola pohybů hrudního koše. 14 Vložená protiskusová vložka. Protiskusová vložka ve správné poloze. Správně zavedený a fixovaný laryngeální tubus. Resuscitace s využitím prodlužující dýchací hadice, tzv. husího krku. 15 Bakteriální filtr připevněný na laryngeální tubus. Resuscitace dýchací hadicí s použitím bakteriálního filtru. Kardiopulmonální resuscitace s využitím laryngeálního tubusu. V nouzi zvládne provádět kompresi hrudníku i resuscitaci jedna osoba. 16 LITERATURA 1. Bowmann FP, Menegazzi JJ, Check BD, Duckett TM: Lower esophageal sphincter pressure during prolonged cardiac arrest and resuscitation. Annals of Emergency Medicine 1995; 26: 215-219 2. Ocker H, Wenzel V, Scvhmucker P, Dörges V: Effectivness of various airway management techniques in a bench model simulating the cardiac arrest patient. Journal of Emergency Medicine 2001; 20: 7-12 3. Barker P, Langton JA, Murphy PJ, Rowbotham DJ: Regurgitation of gastriccontents during general anaesthesia using the laryngeal mask airway. British Journal of Anaesthesia 1992; 69: 358-360 4. Atherton, GL, Johnson JC: Ability of pramedics to use the combitube in prehospital cardiac arrest. Annals of Emergency Medicine 1993; 22(8): 1263-1268 5. Deakin CD, Nolan JP, Soar J, Sunde K, Koster RW, Smith GB, Perkins GD: European Resuscitation Council Guidelines for Resuscitation 2010. Section 4: Adult advanced life support. Resuscitation 2010; 81: 13051352 6. Neumar RW, Otto CW, Link MS, Kronick SL, Schuster M, Callaway CW, Kudenchuk PJ, Ornato JP, McNally B, Silvers SM, Passman RS, White RD, Hess EP, Tang W, Davis D, Sinz E, Morrison LJ: Part 8: Adult Advanced Cardiovascular Life Support: 2010 American Heart Association Guidelines for Cardiopulmonary Resuscitation and Emergency Cardiovascular Care: Circulation 2010; 122; 729-767 7. Dörges V, Ocker H, Wenzel V, Schmucker P: The laryngeal tube – a new device with aspiration protection. Anesthesia & Analgesia 2000; 90: 12201222 8. Genzwuerker HV, Hohl EC, Rapp HJ: Ventilation with the laryngeal tube in pediatric patients undergoing elective ambulatory surgery. Pediatric A Anesthesia 2005; 15: 385-390 9. Kurola J, harve H, KettunenT, Laakso JP, Gorski J, Paakonen H, SilfvastT: Airway management in cardiac arrest comparison of the laryngeal tube, tracheal intubation and bag-valve-mask ventilation in an emergency medical training.Resuscitation 2004; 61: 149-153 17 10. SchmidtbauerW, Bubser H: Einsatz des Larynxtubus während einer präklinischen Reanimation. Der Notarzt 2002; 18: 206-208 11. Bein B in Dörges V, Paschen HR: Management des schwierigen Atemweges, Springer Verlag 2004; 397-401 12. Adler J, Dykan M: Gastric ruptur: An unusual complication of the esophageal obturator airway. Annals of Emergency Medicine 1983; 12: 22-514 13. Dörges V, Ocker H, Wenzel V, Steinfath M, Gelach K: The laryngeal tube S A modified simple airway device. Anesthesia & Analgesia 2003; 96: 618621 14. Genzwuerker HV, Altmayer S, Hinkelbein J, Gernoth C, Viergutz T, Ocker H: Prospective randomized comparsion of the new laryngeal Tube Suction LTS II and the LMA-ProSeal for elective surgical interventions. Acta Anaethesiologica Scandinavica 2007; 51: 1373-1377 15. Genzwuerker HV, Dhonau S, Ellinger K: Use of the laryngeal tube for outof hospital resuscitation. Resuscitation 2002; 2: 2251-2254 16. Kette F, Reffo I, Giordani G, Buzzi F, Borean V, Cimarosti R, Codiglia A, Hattinger C, Mongial A, Tararan S: The use of laryngeal tube by nursess in out of-hospital emergencies: Preliminary experience. Resuscitation 2005; 66: 2125 17. Wiese CH, Semmel T, Müller JU, Bahr J, Ocker H, Graf BM: The use of the laryngeal tube disposable (LT-D) by paramedics during out-of-hospital resuscitation-an observational study concerning ERC Guidelines 2005. Resuscitation 2009; 80(2): 194-198 18 Protokol k záruce kvality při použití laryngeálního tubusu Číslo nasazení:_________ Údaje o pacientovi: Věk: _________ Tělesná výška: _________ muž žena pravděpodobně primární zástava dechu pravděpodobně primární zástava srdce Údaje o aplikaci: LT LT-D LTS II LTS-D Velikost laryngeálního tubusu: ________ Kdo provedl ošetření: pohotovostní lékař odsávací katetr: ano rychlá záchranná služba lékař / jiné ne Důvod použití: iniciální resuscitace (alternativně k resuscitaci pomocí resuscitační masky) po úspěšné resuscitaci pomocí resuscitační masky nebyla možná resuscitace pomocí masky nebyla možná intubace Problémy při použití laryngeálního tubusu: (možno zatrhnout více odpovědí) ztížené zavádění tubusu nutné druhé zavedení resuscitace byla možná, ale s netěsností resuscitace pomocí LT nebyla možná Další průběh: endotracheální intubace byla provedena: pohotovostním lékařem rychlou záchrannou službou pacient byl s laryngeálním tubusem převezen do nemocničního zařízení Poznámky: 19 Oficiální odborná zpráva od ITLS Německo e.V. www.itrauma.de medakademie Berlin státem uznaná škola zdravotnických záchranářů - DIN EN ISO 9001:200Cicerostrasse 27 10709 Berlin Tel: +49 - 30 - 89 54 30 90 Fax: +49 - 30 - 89 54 30 92 [email protected] www.medakademie.de Dr. med. Hartmut Ocker odborný lékař pro anesteziologii a urgentní medicínu - vedoucí lékař Thomas Semmel - dozent - zdravotnický záchranář - ERC ALS - instruktor Laryngeální tubus vyrábí: VBM Medizintechnik GmbH | Německo Tel.: +49 7454 / 95 96 10 | Fax: +49 7454 / 95 96 33 www.vbm-medical.de | e-mail: [email protected] ISBN 978-3-00-023621-1 2.0/03.11-CZ
Podobné dokumenty
noviny rybolov brezen.indd
Závěrem bych chtěl apelovat na všechny, kteří používají partikl, aby ho dostatečně a správně připravili. Jednak tím
několikanásobně zvýšíte jeho účinnost,
ale také tím předejdete zdravotním problém...