rok 2011 časopis jezuitských novicov
Transkript
ROK 2011 LISTY ČASOPIS JEZUITSKÝCH NOVICOV Úvodník Po roku, s novými Listami v rukách, stojíme opäť pred rozhodnutím, ktorou cestou sa vydať. Je to vraj už 10 rokov odkedy znova funguje noviciát v Ružomberku. Ľudia vravia, že za ten čas sa zo „šupákov“ stali „čuníci“ a z „čuníkov“ „suchári“. Nech je to ako chce, novú dekádu začíname „od Adama“. V tomto . . čísle Listov. pre. vás na úvod . pripra. vil Peter pohľad . . do ešte staršej histórie Spoloč. nosti Ježišovej a jej no. . . . viciátu na území Slovenska . a potom . sa so. svojou osobnou skúsenosťou . . podelil páter Šuppa, ktorý bol prvým novicmajstrom . . v obnovenom . . noviciáte v. Ružomberku. . . P o. t a. k ý. c h v á ž n y. c h v e ciach nasleduje krátky príbeh z poľského . noviciátu (zhoda mien je teda. čisto náhodná). . Často od jezuitov počúvate o duchovných cvičeniach. Možno .. viete, nie. My sme . o čo ide, možno . ich na jar zažili a o tom, prečo sa to oplatí aj . vám, . píše Jirka. . Profesor Zasępa, ktorý mi . . na jeseň ako prvý otvoril dvere novici. . . átu sa s nami podelil o svoju skúsenosť s jezuitmi. Nasleduje stručný prehľad našej činnosti, po ktorom si môžete vďaka Samuelovi podrobne prečítať o stretnutí novicov v Juskovej Voli, ktoré sa nám podarilo úspešne zorganizovať a aj absolvovať. Ak by ste sa náhodou chceli modliť ako známi jezuiti, prípadne ich aj nasledovať, ďalšia dvojstránka od Petra (CZ) a Petra (SK) je práve pre vás. V duchu ignácovského: „Robiť vždy to, čo nám lepšie pomáha slúžiť Bohu“, sa s nami niektorí rozlúčili a iní sa k nám naopak pridali. Predtým ako predstavíme nové tváre, pozrieme sa na to, ako uplynulý rok hodnotia tí, ktorých už poznáte. Nasledujúce strany ponúkajú čítanie na voľný čas. No a čo na to všetko hovoria naši pátri provinciáli si môžete prečítať na záver týchto Listov. Dvojstránka v strede, plná tvárí a spomienok, je preto taká „sterilná“, lebo novici prvého ročníka pracovali v lete v hospici a tam to inak nešlo, veď by tí ľudia náhodou zomreli skôr, ako mali. Verím však, že vnútorná obálka s fotkou stropu kostola sv. Ignáca v Ríme, ktorý maľoval brat Andrea Pozzo SJ, vám to vykompenzuje. Vďaka za vaše modlitby, je ich treba. Jozef LISTY 1 História SJ História noviciátu SJ Slovenská provincia Spoločnosti Ježišovej si v tomto roku pripomína 450. výročie príchodu jezuitov na Slovensko. Aj náš noviciát si tento rok pripomína veľké udalosti z dávnej i nedávnej histórie. V prvom rade si pripomíname 350. výročie odovzdania do užívania prvej budovy noviciátu na území Slovenska. Bolo to v roku 1661 v Trenčíne. Z nedávnej minulosti si pripomíname 10. výročie prenesenia noviciátu z Trnavy späť do Ružomberka. Pri tejto príležitosti sme sa rozhodli zmapovať v skratke históriu noviciátu Spoločnosti Ježišovej na Slovensku. Jezuiti ihneď po svojom príchode do Trnavy 23. apríla 1561 začali pastoračne pôsobiť na našom území. Ich slová a príkladný rehoľný život postupne začali mnohých oslovovať. Viacerí mladí muži oslovení ich príkladom pocítili túžbu nasledovať Krista v šľapajach sv. Ignáca. V tých časoch Slovensko nebolo samostatnou provinciou, bolo súčasťou Hornonemeckej a od roku 1563 Rakúskej provincie. Kandidáti zo Slovenska absolvovali noviciát vo Viedni, niektorí aj v Brne, ktoré patrilo do Rakúskej provincie. Narastajúci počet kandidátov v Rakúskej provincii ukázal, že viedenský noviciát už kapacitne nestačí. Pristúpilo sa preto k založeniu druhého noviciátu, 2 LISTY ktorý mal slúžiť predovšetkým pre uhorských kandidátov Spoločnosti. Ako miesto nového noviciátu bolo zvolené mesto Trenčín. Jezuiti pôsobili v tomto meste od decembra 1646. Rok predtým už pôsobili i na Skalke pri Trenčíne. Trenčiansky noviciát Spoločnosti bol založený v roku 1655. Po zriadení trenčianskeho noviciátu väčšina mladíkov zo Slovenska vstupovala do tohto noviciátu, no niektorých posielali predstavení aj naďalej do viedenského noviciátu. Dôvody mohli byť viaceré: osvojenie si nemčiny, voľné miesta vo viedenskom noviciáte... So stavbou budovy noviciátu sa začalo v roku 1656. Novici počas výstavby bývali v Popelovom dome. Do novej budovy sa novici presťahovali v roku 1661. Dlho tu však nepobudli. V dôsledku priameho ohrozenia Trenčína Tatármi jezuiti v auguste 1663 poslali novicov do viedenského noviciátu. Noviciát zostal vo Viedni do roku 1666. Potom sa opäť vrátil do Trenčína. Pobyt novicov v tomto meste bol viackrát prerušený. V roku 1683 to bolo v dôsledku povstania Imricha Thökolyho. V roku 1703 vypuklo povstanie Františka Rákociho a jezuiti spolu s novicmi odišli do Trnavy a Viedne. Noviciát bol opäť obnovený v roku 1712 po uzatvorení satmárskeho mieru. Odvtedy fun- História SJ goval bez prestania až do zrušenia Spoločnosti Ježišovej v roku 1773. Zachovaná matrika trenčianskeho noviciátu obsahuje zoznam všetkých prijatých novicov od založenia noviciátu až do zrušenia Spoločnosti. Bolo to spolu 1724 novicov-školastikov a 707 novicov-bratov. Posledných štrnásť novicov zapísali do matriky 17. októbra 1773. No títo už nemohli zložiť rehoľné sľuby. 20. septembra 1773 Mária Terézia totiž dala súhlas s promulgovaním pápežského breve Dominus ac Redemptor, ktorým bola Spoločnosť Ježišova zrušená. Komunita Spoločnosti Ježišovej v Trenčíne bola rozpustená 21. októbra 1773. Zrušenie Spoločnosti Ježišovej v roku 1773 najvyššou cirkevnou autoritou nebolo ani geograficky všeobecné ani neproblematické. Oživenie tohto organizmu nechalo na seba čakať 41 rokov. Dňa 7. augusta 1814 pápež Pius VII. bulou Sollicitudo omnium Ecclesiarum obnovil Spoločnosť Ježišovu na celom svete. Jezuiti sa na územie Slovenska oficiálne vrátili 22. mája 1853, keď bolo založené kolégium v Trnave spolu s noviciátom Spoločnosti. Veľkou historickou udalosťou, ktorá ovplyvnila život noviciátu bola bezpochyby 1. svetová vojna. Začiatky vojny v roku 1914 trnavský noviciát ešte veľmi nepociťoval. Vojnový rok 1916 však už poznamenal aj trnavskú komunitu. V roku 1917 boli na fronte okrem iných aj štyria novici-bratia. Rakúsko-Uhorská monarchia sa po skončení 1. svetovej vojny rozpadla. Na jej troskách vznikli nové štátne útvary. V dôsledku tejto zmenenej politickej situácie vznikli aj nové provincie Spoločnosti Ježišovej. Česko–Slovenská viceprovincia bola utvorená dekrétom generálneho predstaveného Spoločnosti Wlodimira Ledóchowského dňa 8. decembra 1919. Do tohto obdobia spadá prenesenie noviciátu z Velehradu, ktorý bol založený v roku 1891, do Trnavy v roku 1920. Tento spoločný noviciát zostal v Trnave do leta 1924. V ňom sa pripravoval všetok dorast z celej Česko–Slovenskej viceprovincie. Čoskoro sa ukázalo, že je potrebné pre slovenskú oblasť zriadiť vlastný noviciát a pre českomoravskú takisto vlastný, a síce na pôvodnom mieste na Velehrade. Noviciát v Trnave zostal až do roku 1930. Rok 1929 priniesol zmenu v štatúte Česko–Slovenskej viceprovincie: 16. augusta tohto roku bola ustanovená Česko–Slovenská provincia. Pre náš noviciát je veľmi dôležitý rok 1930. V tomto roku sa preniesol noviciát z Trnavy do Ružomberka. Jezuiti prišli do tohto mesta 5. augusta 1922, na sviatok Panny Márie Snežnej. Ich domovským stánkom sa v Ružomberku stal opustený piaristický kláštor, ktorý im daroval spišský bisLISTY 3 História SJ kup Ján Vojtaššák. K tomu, aby dom po každej stránke vyhovoval zložitej úlohe výchovy novicov a školastikov, potreboval dôkladnú stavebnú úpravu. Vedenie provincie dospelo k názoru, že najlepším riešením bude novostavba noviciátnej budovy na pozemku kláštora. Základný kameň posvätil 8. septembra 1931 ružomberský prelát Andrej Hlinka. V novembri bola budova pod strechou a posviacka novostavby bola už 17. júla 1932. Posviacku vykonal spišský biskup Ján Vojtaššák. Prvú sv. omšu v noviciátnej kaplnke celebroval spomínaný biskup J. Vojtaššák a súčasne na námestí farár A. Hlinka pre veriacich, ktorí sa nemohli dostať do kaplnky. Obrady a reči sa prenášali na námestie rozhlasom. Noviciát sa sem nasťahoval v lete toho istého roka. Oltárny obraz Panny Márie s troma jezuitskými svätcami, Alojzom, Jánom a Stanislavom, namaľoval Ružomberčan, akademický maliar A. Fellegi. Počet členov neustále rástol a na Slovensku sa utvárali predpoklady, aby sa slovenská časť provincie 4 LISTY stala samostatnou organizačnou jednotkou. Stalo sa tak 2. februára 1931. Táto provincia bola de iure závislá od českej, no de facto bola samostatná. Dňa 23. augusta 1938 generálny predstavený Wlodimir Ledóchowsky vyhlásil slovenskú viceprovinciu za samostatnú. V krátkosti treba spomenúť stavbu Trlenskej chaty v roku 1935, ktorá slúžila ako zotavovňa pre noviciát. Ďalšou historickou udalosťou, ktorá ovplyvnila život noviciátu, bola druhá svetová vojna. Život v noviciáte počas prvých rokov druhej svetovej vojny plynul viac menej pokojne, no druhú polovicu roku 1944 a prvú polovicu roku 1945 prežíval ružomberský dom vo veľkej neistote. Od 15. novembra sa musela uvoľniť budova noviciátu pre školské vyučovanie, lebo školy obsadili vojaci. Novici sa natlačili do starej budovy. 14. decembra 1944 odvlieklo gestapo z jezuitského noviciátu Tomáša Munka (v súčasnosti prebieha proces jeho blahorečenia). Pred blížiacim sa frontom bol noviciát z Ružomberka presťahovaný dňa 11. februára 1945 do Piešťan. V júni 1945 sa novici spolu so svojimi predstavenými vrátili späť do Ružomberka. Život ružomberského noviciátu plynul pokojným tempom. Zvrat nastal v roku 1950, kedy v noci z 13. na 14. apríla obsadili jednotky národnej bezpečnosti a ľudo- História SJ vých milícií všetky mužské kláštory v republike. Myslím, že netreba písať, čo nasledovalo po tejto barbarskej noci. Počas totalitného režimu nemohli rehoľné spoločenstvá slobodne pôsobiť. Pán žatvy ani v tomto ťažkom období neprestával povolávať mladíkov, ktorí ho chceli nasledovať v zasvätenom živote. Aj napriek zákazom a možným postihom zo strany vlády sa mnoho mladíkov rozhodlo aj v týchto časoch nasledovať Krista v šľapajach sv. Ignáca. Formácia kandidátov samozrejme prebiehala v tajnosti. Oficiálne noviciát nefungoval. Budovy a majetky vlastnil štát. Nežná revolúcia v novembri 1989 priniesla so sebou veľké zmeny v politickom, hospodárskom, ale i v spoločenskom živote obyvateľov vtedajšieho Československa. To, v čo mnohí jezuiti dúfali, sa stalo realitou. Mohli vystúpiť z tieňa ilegality a začať verejne pôsobiť. Oficiálne bola činnosť rehoľných rímsko-katolíckych rádov obnovená 17. januára 1990. Nastalo obdobie reštitúcií a obnovy rehoľného života. Navrátenie majetku pôvodným majiteľom sa nie vždy stretlo u užívateľov s kladným postojom. Veľmi dlho sa ťahalo navrátenie budovy kláštora a noviciátu v Ružomberku. Noviciát využíval Detský diagnostický ústav so sídlom v Banskej Bystrici a kláštor Ľudová škola umenia. Najmä vedenie Detského diagnostického ústavu ro- bilo značné obštrukcie pri navrátení budovy. Vila Trlensko bola v užívaní Školskej správy 2 v Bratislave a slúžila ako škola v prírode. Vrátili ju s pochopením. Udalosti barbarskej noci treba chápať v dejinných súvislostiach vtedajšej doby. Keď sa komunisti zmocnili vlády 25. februára 1948, bolo viac ako jasné, že pre Katolícku cirkev nastal čas veľkých skúšok a prenasledovania. Slovenskí jezuiti, okrem predstavených (tí boli sústredený v kárnom kláštore v Pezinku), spolu s novicmi boli sústredení v premonštrátskom kláštore v Jasove. Novici sa združili okolo svojho novicmajstra, ktorým bol páter Mikuš. Jezuiti v Jasove nepobudli dlho. V noci z 24. na 25. apríla 1950 ich všetkých premiestnili do kláštora redemptoristov v Podolínci. Napriek obmedzeným možnostiam sa pokračovalo vo formácii. V júni 1950 boli najmladší školastici-gymnazisti a novici poslaní na práce pri budovaní priehrad. Brancov povolali do armády. Kláštorný život ako taký prestal v roku 1950 v Česko–Slovensku existovať. Jeho tradičné štruktúry boli zničené. Vtedajší provinciál Slovenskej viceprovincie páter Ján Srna vymenoval v roku 1949 za svojich zástupcov pátra Mateja Marka a pátra Rudolfa Mikuša a zveril im plné právomoci, najmä čo sa týkalo LISTY 5 História SJ prijímania nových členov do rehole, pripúšťania k rehoľným sľubom, organizovania filozofického a teologického štúdia a pripúšťania ku kňazským sväteniam. Internácia a neskoršie udalosti potvrdili správnosť a prezieravosť tohto kroku pátra Srnu. Tí mohli robiť rozhodnutia na podklade dostupných informácii, ktoré od jednotlivcov dostali. Skôr ako došlo k barbarskej noci a už po prevzatí moci komunistami vo februári 1948, vstúpilo do Spoločnosti Ježišovej na Slovensku ešte legálne niekoľko mladých mužov. Boli medzi nimi pátri Ferdinand Takáč (vstúpil 30.7.1948), Karol Ďurček (7.9.1949), Vincent Petrík (8.9.1949) a rehoľní bratia Anton Štyrák, Štefan Halenár, Ferdinand Žilavý a ďalší. Posledným, ktorý vstúpil ešte legálne (1.3.1950) – tesne pred povestnou aprílovou nocou – bol gréckokatolík Michal Fedor. Oni už nestihli celú noviciátnu formáciu. Po prepustení do civilného života nasledovala tajná formácia novicov a v tajnosti zložené sľuby. 6 LISTY V týchto rokoch boli rehoľná formácia a štúdiá veľmi individuálne. Väčšinou záviseli od možnosti kontaktu s formátormi či profesormi. S tým súviselo niekedy až príliš dlhé obdobie štúdií. To sa zlepšilo a nabralo veľmi dobrý systém až v sedemdesiatych rokoch. Po ťažkých rokoch utrpenia, žalárovania a iných druhov neslobody sa koncom šesťdesiatych rokov situácia a postavenie rehoľníkov trocha zlepšili. Všetci boli prepustení z väzenia na slobodu. Buď im už vypršal trest, alebo dostali amnestiu. Život jezuitov v tomto období ovplyvnil 2. vatikánsky koncil, návšteva generálneho predstaveného pátra Pedra Arrupeho SJ v roku 1969 a skladanie posledných sľubov 15.9.1969 v Beckove (vyše 30 jezuitov). Bolo to krátke nadýchnutie sa a načerpanie nových síl do ďalších bojov. Napriek tomu, že prišla onedlho tzv. normalizácia a mocnári pokračovali v podobných praktikách a perzekúciách ako predtým, jezuitská rehoľa stihla nabrať nový, zachraňujúci dych. Sedemdesiate a osemdesiate roky sa v princípe nelíšili od predchádzajúcich dvoch desaťročí. Totalitný režim pretrvával naďalej. Menili sa však formy prenasledovania a boja predstaviteľov totalitného režimu voči cirkvi. Napriek tomu tajný rehoľný život si začínal vytvárať provizórny, ale systematický ráz. História SJ Po roku 1968 sa mnohé veci zosystematizovali a začalo sa realizovať prijímanie záujemcov do rehole na dvoch úrovniach. Niektorí pátri nadviazali kontakty s bratislavskými bohoslovcami zo seminára a stali sa aj ich spovedníkmi, a navyše dvaja jezuiti – Andrej Osvald a Ignác Kriššák – išli priamo do seminára dokončiť teologické štúdiá. To malo pozitívny vplyv na nové jezuitské povolania z radov seminaristov a ich následnú rehoľnú formáciu. Treba pripomenúť, že sa to všetko robilo v skrytosti. Druhú úroveň tvorili skryté pastoračné aktivity pátrov, ktorí nemali štátny súhlas, a tých, ktorí začali pôsobiť v diecéznej pastorácii. Stretávali sa takto s mnohými laikmi, medzi ktorými bolo dosť mladých mužov s otvoreným a načúvajúcim srdcom. Tí, ktorí boli postupne prijímaní do rehole vytvorili druhú líniu – dorast, ktorá mala svoju osobitnú tajnú formáciu, tajné štúdiá a tajné svätenia, a ako kňazi potom vykonávali tajnú pastoračnú činnosť. Práve tieto dve úrovne prijímania a formácie nových členov – seminárska a mimoseminárska – stanovili charakter, spôsob a formy pastoračnej činnosti slovenských jezuitov na ďalšie dve desaťročia, ba sčasti ešte aj na obdobie po roku 1989. Podľa Katalógu Slovenskej provincie Spoločnosti Ježišovej z roku 1990, za obdobie od roku 1969 do 11.11.1989, keď do rehole vstúpil tajne posledný jezuita (dnešný páter Marcel Mecko), bolo prijatých a vyformovaných päťdesiat jezuitov. Po roku 1968/1969 nadobudla formácia už určitú systematickosť. O necelých desať rokov, keď bol 13.11.1977 menovaný nový provinciál jezuitov na Slovensku, páter Andrej Osvald, sa celá formácia a štúdiá úplne zosystematizovali a umocnili. Bol stanovený iba jeden novicmajster. Predtým viedli novicov viacerí pátri. Tí, ktorí vstúpili ako kňazi, mali systém tajnej formácie podobný alebo spoločný s ostatnými spolubratmi mimo seminára. Paralelne popri tajnej seminárnej jezuitskej formácii existovala, v podstate nepretržite od roku 1950, jezuitská formácia v podzemí. Po uplynutí dvoch rokov noviciátnej formácie nasledovalo skladanie prvých rehoľných sľubov. Tie sa robili tajne za prítomnosti minimálneho počtu predstavených a spolubratov. Takýmto spôsobom prebiehala formácia mladých jezuitov počas komunizmu až do roku 1989. spracoval Peter eŠ. „Kde je láska, tam sa dejú veľké veci.“ sv. Ignác LISTY 7 História SJ Spomienka na obnovu noviciátu Pred vyše dvadsiatimi rokmi sme na Slovensku ako jezuiti nemohli verejne žiť a pôsobiť. Vtedajšia doba ateizmu a komunizmu nechcela o rehoľnom živote nič počuť. Ba ako malému chlapcovi mi v škole učitelia hovorili presný dátum, kedy zanikne Cirkev. A predsa, tak v mojom, ako aj v srdciach toľkých mladých ľudí Boh žil, tvorili sme jeho Cirkev. Pán nás volal, aby sme boli jeho aj uprostred tohto prostredia. Chcel, aby sme sa stali jeho kňazmi a rehoľníkmi. Do našich sŕdc vlieval nielen túžbu po ňom, ale aj radosť z rehoľného života; robil nás vnímavými na jeho význam a poslanie. Spomínam si na začiatky svojho rehoľného života – na svoj noviciát. Bol som už vysvätený kňaz, keď som vstúpil k jezuitom. Mali sme svojho novicmajstra. Bol ním páter Karol Ďurček, ale nemali sme noviciátny dom, v ktorom sa záujemci pripravujú na rehoľný život. Boli sme jezuitskými novicmi, verejne však o tom nemal nik vedieť; dokonca ani vlastní rodičia a často nie ani všetci 8 LISTY rehoľní spolubratia. Boli sme novicmi, no pritom každý z nás mal svoje vlastné zamestnanie. Eucharistiu sme neslávili v noviciátnej kaplnke, ale na rozličných miestach a v súkromných bytoch. Boli sme novicmi, a svoje veľké duchovné cvičenia sme smeli prežívať iba na rôznych miestach; niektorí v horách, iní ukrytí v súkromných domoch. Sám som si ich robil na fare pátra Jozefa Porubčana po celý čas v jednej izbe. Boli sme novici, no nemohli sme skladať svoje prvé sľuby v kaplnke noviciátu, lež v súkromných bytoch. Prirodzene, všetky písomné záznamy sme museli po zložení sľubov zničiť, aby sa nedostali do rúk nepovolaných. A tak doklad o tom, že som jezuita, som mal vpísaný do svojho srdca, do svojej duše, do svojho každodenného úsilia žiť ako rehoľník tam, kde som bol. Prišiel však rok 1989. Otvorila sa možnosť verejne žiť svoje rehoľné zasvätenie. Zrazu sa „odhalilo“, že sme jezuiti. No nemali sme svoje rehoľné domy, svoje kostoly, ani noviciátny dom. Vláda sľúbila vrátiť budovu noviciátu v Ružomberku až o desať rokov. Preto páter provinciál Andrej Osvald zakúpil jednoposchodový rodinný dom v Trnave, v ktorom sa mohol otvoriť Noviciát Spoločnosti Ježišovej na Slovensku zasvätený História SJ svätému Stanislavovi Kostkovi. V malých priestoroch s neveľkou záhradou tu žili novici vyše desať rokov. Dnes sú mnohí z nich už rehoľní kňazi a bratia. Vyrastal tu aj terajší páter provinciál Peter Bujko. Pôvodne do roku 1930 bol noviciát v Trnave, od roku 1930 v Ružomberku, kým ho v roku 1950 nezlikvidovali. Po vyše päťdesiatich troch rokoch štát konečne vrátil budovu nášho bývalého noviciátu, kde bol medzitým diagnostický ústav pre deti. Rekonštrukcia budovy trvala takmer rok, viedol ju páter Jozef Dojčák s viacerými ochotnými obyvateľmi mesta, zvlášť s pánom Jaroslavom Barancom. Pomocnou bola aj ústretovosť predstaviteľov mesta a najmä finančná pomoc pátra generála. 20. mája 2001 sa konala slávnosť požehnania obnoveného noviciátneho domu. Slávnostnú svätú omšu celebroval diecézny biskup Mons. ThDr. František Tondra spolu s emeritným biskupom, jezuitom, Petrom Dubovským, s Pátrom Generálom Petrom Hansom Kolvenbachom a s generálnym asistentom Boguslawom Steczkom. Na slávnosti sa zúčastnili mnohí naši pátri, diecézni kňazi a početný zástup Božieho ľudu. Vo svojom príhovore nám Páter Generál povedal: Želám tu prítomným novicom v Ružomberku, a aj tým, ktorí prídu po nich, aby si hlboko osvojili náš životný ideál a apoštolskú službu pod zástavou kríža. Nech sa ich noviciát stane duchovným centrom, ktoré vyžaruje a pomáha dnešným ľuďom, predovšetkým mladým, nájsť zmysel života. Modlime sa dnes za nové pevné povolania pre cirkev na Slovensku. A osobitne sa modlime za jezuitov, aby mohli uskutočniť svoje poslanie v tejto novej etape ich histórie, na väčšiu Božiu slávu. Pri tejto príležitosti Páter Generál spolu s Pátrom asistentom navštívili aj neďalekú Trlenskú chatu. Svoju službu novicmajstra som v roku 1994 v Trnave prevzal od pátra Ivana Bunčeka, on od pátra Ladislava Csontosa. Do noviciátu som prišiel z nitrianskeho kňazského seminára, kde som bol špirituálom. Pretože proces riadnej noviciátnej jezuitskej formácie bol štyridsať rokov prerušený, bolo potrebné sa stále učiť a hľadať skúsenosti, k čomu nám postupne pomáhali stretnutia novicmajstrov na medzinárodnej úrovni a v rámci našej asistencie. Tiež pravidelné stretania sa s poľskými novicmi, ktoré sme začali organizovať raz do roka. Do obnoveného noviciátu sa presťahovalo dvanásť novicov. Sami sa podieľali na jeho zariaďovaní a hneď pokračovali vo svojej formácii. Popri svojej dennej duchovnej, komunitnej a intelektuálnej činnosLISTY 9 História SJ ti, novici pravidelne navštevovali starých a chorých ľudí v domove dôchodcov. Každý rok usporiadali letné tábory pre povolania na Trlenskej chate pod názvom Cesta-Pravda-Život pre mladých, ktorí hľadajú životné povolanie. Venovali sa tiež práci s miništrantmi a pripravovali liturgiu v kostole. Noviciátny dom v Ružomberku má svoju cennú históriu. Nie natoľko v tom, že tomu bude 90 rokov, čo prišli jezuiti do Ružomberka a budovu noviciátu vybudovali pred osemdesiatimi rokmi za jeden rok. No najmä v tom, že v tomto noviciáte vyrastalo a formovalo sa mnoho našich významných pátrov a frátrov, medzi nimi pán kardinál Ján Ch. Korec, biskupi Pavol Hnilica, Dominik Kaľata, Peter Dubovský a mnohí ďalší. Osobitne by som však chcel spomenúť mladého novica Tomáša Munka, ktorého proces blahorečenia sa pripravuje. Pochádzal z Ružomberka, pôvodne zo židovskej rodiny, ktorá konvertovala na katolicizmus. Nadaný, mladý Tomáš sa do noviciátu prihlásil v roku 1943. No Tomáš dobre vedel, že ani jeho neminie koncentračný tábor. Predtým, ako ho v piatok 15. decembra 1944 nacisti odvliekli z noviciátu, povedal: Zajtra ráno už určite prídu. Nešiel spať, išiel do kaplnky, celú noc prekľačal pred bohostánkom. Ráno vyšiel s úsmevom na tvári a so slovami: Tejto noci 10 LISTY som ponúkol Bohu svoj život za svoj židovský národ. Do koncentračného tábora sa dostal spolu aj so svojím otcom, tiež vynikajúcim katolíkom. Spolu prežívali utrpenie a každý večer si na posteli opakovali Ježišove blahoslavenstvá: Blahoslavení chudobní, tichí, ktorí plačú, ktorí sú smädní, ktorí sú prenasledovaní, ktorí sú milosrdní... Tomáš, ktorý bol intelektuálne veľmi nadaný, ale nie natoľko šikovný v ručných prácach, jedného dňa lopatou nakladal piesok do miešačky. Pre svoju slabosť, aj nezručnosť mu časť piesku z lopaty padala na zem. Keď to videl gestapák, prišiel k nemu, vzal mu lopatu a ukázal, ako to má robiť. Potom mu ju vrátil a čakal, ako pôjde práca Tomášovi. Tomu sa však nedarilo, vtedy gestapák udrel Tomáša celou silou päsťou do tváre. Tomáš zakrvavený padol na zem a tíško upäl. Nato prišiel jeho otec, sklonil sa k nemu a pošepol mu: Tomáš, Ježiš, ktorý pre náš bičovaný bol. Nato Tomáš vstal a pokračoval v práci. O nejaký čas pri pochode gestapo zastrelilo jeho i jeho otca. Tomáš Munk patrí k autentickým svedkom Ježišovho evanjelia i jezuitského spôsobu života. Kiež nám je jeho príklad povzbudením i pomocou milovať Ježiša Krista až do zabudnutia seba samých. Jozef Šuppa SJ Spiritualita Príhody jezuitských novicov (1. časť) Nemám kaše – sklamal som sa v povolaní... A znova skutočná udalosť. Je reč o ozajstnej kaši, kaši s hrozienkami. Vec sa odohrala v poľskom noviciáte. Malého Jožka vzal jeho otec, zeman, na púť k Matke Božej do Starej Wsi. Po pobožnosti navštívili aj pátrov a tí ho pohostili. Jožko dostal veľký tanier výbornej kaše s hrozienkami. Čas utekal. Jožko rástol ani z vody a navštevoval gymnázium. Po 4-tej triede príde raz k otcovi a vraví mu: Otecko, keď mi dovolíš, ja sa stanem jezuitom. - Veľmi rád, dieťa moje, len si celú vec dobre rozmysli, poraď sa! O krátky čas už bol Jožko v noviciáte. A hľa, milé prekvapenie. Hneď prvý deň priniesli na stôl dobrú kašu s hrozienkami. Ale beda! Na druhý deň jej už nebolo, ani na tretí a tak dlhý čas. Jožko sa najprv tešil s nádejou, že sa to napraví, ale keď sa ani neskoršie vec nenapravovala, veľmi zosmutnel. Nič ho už netešilo, všade sa zle cítil. Sklamal sa v jezuitoch. Hej, kým vtáčka lapajú, pekne mu spievajú, ale potom sa už naň ani nepozrú. Všetkým padla do očí zmena na chlapcovi. Predtým samý oheň, veselosť, a teraz chodí mĺkvy, bez úsmevu, ani obarený. Dal si ho zavolať predstavený: Ako sa máte, carissime?* - Ďakujem, dobre. - Ale od istého času ste akýsi smutný. Azda vám čosi chýba? No len povedzte pekne, nehanbite sa! - Prosím, ja som sa sklamal v povolaní. - V čom? Len povedzte pekne všetko, úprimne. - Nuž, ja som si myslel, že u jezuitov budem dostávať každý deň kašu s hrozienkami. Predstavený nevedel, kam sa podieť od smiechu. - Synku, ak vám len to chýba, od dnešného dňa budete dostávať každý deň kašu s hrozienkami. A keď vám bude niekedy čosi chýbať, len mi pekne príďte povedať. A Jožko odišiel ani vymenený. Znovu zažiarila radosť na jeho tvári. Kašu dostával. Ale po dvoch týždňoch sa mu už prejedla. Šiel k predstavenému, že už ostane jezuitom aj bez kaše. A spolunovici sa záhadne usmievali zmene. A keď už bol staručký, často vravieval novicom: „Pozrite sa, carissimi, už toľko rokov nosím toto rehoľné rúcho a ešte nikdy som neobanoval, že som ho obliekol.“ vybral Ján Ď. * Carissimus, titul, ktorý sa dával jezuitským novicom. LISTY 11 Reflexia PROČ PRÁVĚ DUCHOVNÍ CVIČENÍ?... Před časem mě, náš redaktor Samuel požádal, abych napsal krátký článek o Duchovních cvičeních sv. Ignáce z Loyoly do našich Listů. Těch pár uplynulých týdnů jsem přemýšlel nad zněním příspěvku, lámal si hlavu s tím, jak psát o útlé knížečce, která změnila srdce mnoha a mnoha lidí. Magistr Ignác své hluboké duchovní zkušenosti zdaleka nezamýšlel nabízet jen „duchovním profesionálům“, nýbrž každému bez ohledu na věk, původ, vzdělání. Tento poklad církve je určen nejen pro katolické křesťany, nýbrž je určen pro všechny lidi s otevřenou myslí a otevřeným srdcem. Řada autorů z oblasti humanitních oborů se s větším, či menším úspěchem pustila do analýzy díla, které znatelně předběhlo svoji dobu a je stále živé. „Dílko“ dostalo jako jedno z mála děl duchovní literatury stvrzení papežskou bulou. Nakonec jsem si řekl, že popisovat Duchovní cvičení, jejich průběh, jednotlivé části apod. nemá valný význam. Fundovaných, kvalitních publikací od renomovaných autorů vyšlo povícero a tak případný zájemce o tato cvičení si může snadno vyhledat jemu odpovídající titul v knihovně nebo knihkupectví, eventuálně nalezne nepřeberné množství informací na internetu. Raději bych 12 LISTY se chtěl v tomto črtu okrajově zamyslet nad tím, proč se zúčastnit Duchovních cvičení, proč si vyhradit čas na klid v ústraní, proč se zastavit v každodenním běhu? Vždy jsem rád poslouchal lidi, všímal si, jak žijí, čím žijí, co je trápí a co od života očekávají. Se zájmem jsem, nejenom se svými přáteli, debatoval o tématech bezprostředně spjatých s každodenním životem. Výsledky těchto rozhovorů byly málokdy uspokojivé, názory se v mnohém radikálně rozcházely a spíše se množily nové a nové otazníky. Velmi na mě dopadaly otázky smysluplného života a hlavně jak žít, abych byl dobrým člověkem. Často jsem pomýšlel na tyto otázky v různostech a paradoxech života pluralitního prostředí, ve kterém jsem se pohyboval. Býval jsem častým návštěvníkem knihkupectví a poohlížel se po nabídce knižních titulů. Zajímaly mě publikace z oblasti psychologie, filozofie, duchovní literatury a to nejen křesťanské. Měl jsem spadeno zvláště na ony autory, kteří se snažili nabídnout čtenáři pomoc při orientaci v každodennosti, všednosti, starostech, úzkostech, radostech člověka tohoto času. Téměř každý týden přicházely a stále přicházejí nové knihy s touto tématikou a člověk se v tom pomalu přestává Reflexia orientovat. Při četbě mnohých knih jsem nabýval dojmu, že informace zde obsažené se vzájemně popírají, vyvracejí, napadají. Autor XY píše o této osvědčené radě. Pisatel YX zase nabízí jinou staletími ověřenou alternativu. Lidé kolem mne přicházeli s jinou „vědecky“ podloženou metodou správné životní orientace atd. a tak pod. Zkrátka často nic odpovídajícího realitě mých zneklidňujících pochybností, otázek. Z nepřeberného množství médií všeho druhu se vtírají do vědomí, či nevědomí sugestivní obrazy toho „nejlepšího“ životního stylu. Často jsem si zpětně všímal vlastních omylů v úsudcích, spoléhal-li jsem se jen a pouze na sebe, své nálady, „svá“ nastavení vzorců jednání, myšlení. Tady ať si milý čtenář dosadí další své zcela specifické individuální faktory, „determinující“ jeho každodenní život. Tak to pokračuje stále dále a dále. Najednou se člověk dostává do situace, že se cítí vnitřně rozpolcený, nesvůj, jakoby odcizen sám sobě. Ono „vybalancovávání“ různých stavů bere nutně energii a s tím i radost ze života. Ztrácí půdu pod nohama, začne jít bezmyšlenkovitě s davem, přejímá stereotypy a život mu proklouzává mezi prsty. Jedinec začíná mít mlhavou představu o tom „co je vlastně nahoře a co dole“. Mnohdy ztrácí „nezvratné životní jistoty“, pevný opěrný Bod v bouřích života. Tam někde v nitru se ozývá varovné STOP, zastav se, zamysli se, změň svůj život. Avšak zjišťuje, že jakákoliv změna stávajícího live stylu je spojena s určitou dávkou námahy nebo bolesti. Zvláště bolest spojena s růstem osobnosti, někdy nutná a žádoucí, je v dnešní společnosti soustředěné na požitek, (krédem je: „Užij si, neboť nicota se ti šklebí přes rameno!“) „úspěšně“ potírána všemi možnými „opiáty“ naší společností. Tyto „opiáty“ známe všichni, nikdo toho není ušetřen a je nezbytné žít v bdělosti,pokud se člověk nechce zaplést do rafinovaných tenat „ohlupovačů“. Jistě mi někteří namítnou, že tato předešlá slova zní trochu přeexponovaně, že přeháním, či se snažím o jakýsi druh náboženské agitace. Dostat člověka do kouta a pak na něj „vybalit svá řešení“. Chtěl jsem tím jen poukázat, kam až to může vést, pokud člověk na nepozorovaně nakloněné životní rovině nešlápne důrazně na brzdu a nezařadí zpátečku vedoucí dopředu. Ale z vlastní zkušenosti (mnohdy draze zaplacené) vím, že ono nezpozorované odbočení mimo cestu, jež vede k plnosti a celistvosti života, díky „nežádoucím látkám v organismu“, je velmi časté. Sám jsem prost a dalek toho, abych naši dobu démonizoval. Jsem vzdálen tomu, abych používal apokalyptického stylu některých sektářských skupin, rostoucích LISTY 13 Reflexia v naší společnosti jako houby po dešti a kydal „hnůj“ na současnou tzv. „bezbožnou“ společnost. Jsem upřímně rád za možnost žít v naší době. Děkuji za mnohé možnosti, které se nám nabízejí, a o kterých generace našich rodičů mohla jen snít. Na tomto místě bych však chtěl vyzdvihnout důležitou věc a tou je zodpovědná orientace v nepřeberné nabídce dnešního světa. Umět zvolit nejlepší pro mě osobně vhodnou cestu životem, učit se žít v harmonii s lidmi, s životním prostorem, se sebou samým, umět užívat věcí natolik, nakolik mě vedou k Plnosti bytí, najít a nacházet Boha ve všech věcech. ŽÍT JEDNODUŠE SVŮJ ŽIVOT. K tomu všemu pomáhají Duchovní cvičení velkého znalce a učitele života Magistra Ignáce, pokud se člověk rozhodne setkat se sám se sebou a se svým Tvůrcem, pokud sám využije nabídku vstoupit do života Tesaře z Nazareta, čili vstoupit do vlastního života. Ignác z Loyoly mimo jiné vyzdvihoval důležitou zkušenost: „Neboť nenasycuje a neuspokojuje duši, jestliže mnoho ví, nýbrž pociťuje-li a zakouší-li věci vnitřně.“(DC 2). A Bůh není teorie odtržená od každodenního života. Bůh je velmi intimní zkušenost každodenního života... Jirka Hebron Ja a jezuiti Pamätám si ako chlapec otca Mrozeka z Częstochowej, jezuitu, ktorý zostal jediný vo veľkej budove jezuitov pri Jasnohorskom kláštore. Budovu zoštátnili v 60-tych rokoch počas komunizmu a umiestnili tam nájomcov, ktorí sa o budovu vôbec nestarali. Môj otec pomáhal otcovi Mrozekovi postupne presťahovať zlých susedov, kvôli ktorým otec Mrozek prišiel o okná 14 LISTY a iné veci. V 70-tych rokoch sa už mnohí presťahovali do sociálnych bytov, keďže stav budovy sa radikálne zhoršil. Otec Mrozek k nám často chodieval na obed. Nás, 4 súrodencov mal rád. A aj my sme ho mali radi. Dodnes si pamätám jeho úsmev a cukríky, ktoré nám nosieval. V tom čase boli cukríky raritou. Reflexia Veľmi som sa tešil, keď jezuiti získali budovu späť po roku 1989 a prerobili ju na duchovno-rekolekčné centrum. Keď som v Częstochowej, vždy navštívim tie miesta a pozriem sa na budovu, ktorá je na nerozoznanie od tej v minulosti. Jeden z novších zážitkov s jezuitmi mám od roku 2008, keď som sa ocitol v ťažkej chorobe. Ako nový rektor Katolíckej univerzity v Ružomberku som hľadal nejaký byt na prízemí, v ktorom by som mohol bývať. A kto mi pomohol? Jezuiti. To je tá zásada krúženia dobra. Dobro sa vždy vráti. A tak už štvrtý rok bývam v dome jezuitského noviciátu. Na svojich 8 m2 cítim priestor, ktorý prerastá moje potreby, nakoľko ide o veľký duchovný priestor. Vládne tam mimoriadna otvorenosť, žičlivosť, možnosť pozorovania prírody - a to som nikdy nezažil, keď som býval vo veľkých mestách. A takto pozorujem včely, vtákov, veveričky, slimáky - prírodu vo svojej kráse a bohatstve. Veľmi sa teším aj rozvoju života jezuitov prostredníctvom nových povolaní zo Slovenska a Čiech. Mladí inteligentní ľudia hľadajú cestu svojich životov. Som rád, keď môžem s nimi variť a rozprávať sa. Sledujem ich duchovný rozvoj a lásku v tejto podobe života. Pre mňa, 65-ročného kňaza, ktorý má už 40 rokov kňazstva za sebou, a ktorý s výnimkou 3 rokov práce v pastorácii strávil celý život na univerzitách, je to nová skúsenosť. Mám šancu a čas pozerať sa do hĺbky a prežívať veľkú radosť z povolania a z práce s ľuďmi a pre ľudí. Je to veľká Božia milosť, že som sa ocitol v jezuitskej komunite na Slovensku. Prof. T. Zasępa, rektor KU „Ako by som Ťa mohol nemať rád, Ježiš, môj Boh, môj krásny Brat?“ sv. Ignác LISTY 15 Náš život Náš život do leta Koncert 15.12.2010 V tento středeční den jsme navštívili koncert v ružomberské Fullově galerii. Koncert se konal při příležitosti vzpomínkového večera na židovské občany Ružomberka, deportované během 2. světové války do vyhlazovacích táborů. Mezi ně patřil také novic Tovaryšstva Ježíšova Tomáš Munk. Krátce před koncem války, v roce 1945, byl při pochodu smrti společně se svým otcem zastřelen. V současnosti probíhá jejich proces blahořečení. Na koncertu vystoupila hudební uskupení v čele s rabínem Baruchem Mayersem z Bratislavy s repertoárem chasidských písní. Dobrá novina 6.1.2011 Na Tři krále, po dopolední mši svaté, se v pastoračních prostorech našeho domu sešli tříkráloví koledníci. Přišlo asi 20 koledníků ve věku od 8 do 13ti let, k tomu 3 otcové Tovaryši a 6 noviců (jeden z nich je kněz). Ustanovily se 4 sku16 LISTY piny. Po vydatném obědě a nácvicích koled jsme vyrazili do ulic Ružomberku. Nutno vyzdvihnout velkorysost zdejších občanů. Vykoledovaná částka – přes 2000 eur – hovoří za vše. Peníze byly odeslány do ústředí Dobré noviny a jsou určeny na důležité projekty v Africe, kde pomohou mnoha strádajícím lidem. V Česku je obdobou Dobré noviny Tříkrálová sbírka. Ekumenické setkání 23.1.2011 se uskutečnila ekumenická pobožnost v evangelickém kostele v Ružomberku. Zástupci zdejších křesťanských církví (Evangelická církev, Řecko-katolická a Římsko-katolická církev) se setkali při příležitosti Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Tento rok se hostitelství ujali pastoři ze zdejší evangelické farnosti. Setkání zpěvem doprovázel místní pěvecký sbor Pedagogické fakulty KU pod vedením Dr. Zuzany Zahradníkové. Náš život Výměna 1.2.2011 Po 6ti letech vystřídal P. Vojtěcha Suchého SJ ve funkci novicmistra P. Jan Adamík SJ. Pater V. Suchý SJ nastoupil do naší školy Nativity v Děčíně. Pater J. Adamík SJ do nástupu na tuto funkci byl superiorem komunity v Českém Těšíně. Tímto stávající team noviců děkuje P. Vojtěchovi za jeho činnost, za jeho doprovázení a pomoc, a P. Janovi přejeme mnoho zdaru v tomto tolik nelehkém a zodpovědném poslání. Prosíme čtenáře o modlitbu za náš noviciát. Experimenty 28.3.-29.4.2011 V tomto termínu se novicové prvního ročníku účastnili experimentu 30ti denních duchovních cvičení, které proběhly v Kolíně. Jediný „druhák“ Jirka Hebron v tom samém čase pobýval v Norimberku. Zatímco první ročník prohluboval svůj vztah s Kristem v modlitbě, Jirka prohluboval svou znalost němčiny, kterou bude potřebovat na další etapě své jezuitské formace. Setkání noviciátů 2.-8.6.2011 Na Východním Slovensku, v pastoračním centru řeckokatolické církve „Bárka“ ve vesnici Juskova Voľa, si dali dostaveníčko novicové z pěti evropských jezuitských noviciátů. Ze dvou Polských, z Maďarského, Chorvatského a našeho společného Slovensko-Českého noviciátu. Celkem se sešlo 38 noviců a 8 formátorů. Program se nesl v duchu sportovně-poznávacím. Navštívili jsme mimo jiné prešovského řeckokatolického vladyku Jána Babjaka SJ v jeho biskupském sídle, prohlédli jsme si Prešov, Košice i Bardejov a neopomněli jsme též navštívit sakrální stavby, zvláště staré dřevěné kostelíky z 16. stol. v malebných vesničkách tohoto kraje. Podnikli jsme celodenní túru do přírody v okolí Juskovej Voľi a nechyběl ani tradiční fotbalový turnaj. Zúčastnily se ho dva teamy z Polska, jeden z Maďarska a smíšený team Chorvatska, Ukrajiny, Kazachstánu, Česka a Slovenska, který se pod vedením chorvatského kouče P. Stipa stal celkovým vítězem. Bez nadsázky můžeme říci, že všichni prožívali celé setkání v atmosféře přátelství, poznávání a prohlubování jezuitského ducha, který nemá hranic působení a šíření dobra a víry. Příští rok se těšíme na následující setkání do Maďarska. zpracoval Jirka LISTY 17 Náš život Náš život od leta Prázdninové experimenty 22.6.-31.7.2011. Čtyři novicové prvého ročníku, odcestovali do Prahy na nemocniční experiment, který tento rok probíhal ve dvou hospicích na území hl. m. Prahy. Práce spočívala v ošetřování těžce nemocných pacientů, kterým se novicové dle svých možností pokoušeli poskytnout i duchovní útěchu. Během experimentu novicové pobývali v residenci pražské komunity SJ, s kterou se rozloučili poslední červencový den při oslavě slavnosti sv. Ignáce. Novic druhého ročníku Jirka Hebron, po odjezdu „prváků“ do Prahy, v době od 25.6-3.7.2011 putoval spolu s malou skupinou poutníků pod vedením P. M. Hudáčka SJ z Maďarska do Slovenské Levoče. Po ukončení tohoto experimentu, cestoval Jirka v čase o několik století nazpátek a v Budkovicích na jižní Moravě se zúčastnil rytířského tábora. Dne 31.7. se ale v Praze připojil k „prvákům“ na slavnosti sv. Ignáce. Dovolená v Děčíně 1.8.-13.8.2011. Den po slavnosti sv. Ignáce odcestovali všichni novicové do Děčína kde strávili společnou dovolenou. Program byl složen z dnů osobního volna a z výletů do okolí. Novicové si během výletů prohlédli především přírodu Česko-Saského 18 LISTY Švýcarska, a v předposlední den dovolené navštívili i Drážďany. Rytířský tábor 13.8.-25.8.2011. Novicové prvého ročníku Samuel, Jozef a Petr se v uvedené době zúčastnili jako instruktoři, posledního letošního turnusu Rytířských táborů v Budkovicích na jižní Moravě. Novicové provázeli mladé adepty rytířství, během zdolávání nelehkých úkolů nutných k vytouženému rytířskému titulu. Po pasování na rytíře se novopečení válečníci spolu s novici vydali na svou první výpravu v které slavně dobyli město nepřátel. Náš život Sliby 7.9.2011. Jiří Hebron, složil po dvouletém noviciátě, při mši sv. do rukou českého provinciála TJ, P. Františka Hylmara své první sliby. Z novice Jiřího Hebrona se tak stal scholastik Jiří Hebron. Další kroky Jirky směřují do německého Mnichova kde se bude věnovat studiu filozofie. Gratulujeme a přejeme do další etapy jezuitského života, mnoho Boží milosti. Pouť do Bratislavy 27.9.2011. V tento den byla v Bratislavě otevřená diecézní část (fáze) procesu blahořečení Tomáše Munka a jeho otce Františka. Z Ružomberka byl do Bratislavy vypraven poutnický autobus. Novicové spolu s ostatními poutníky nejprve zavítali na poutnické místo Marianka, kde se konala adorace a pobožnost křížové cesty. Následně se všichni poutníci přesunuli do Bratislavy kde byli v jezuitském kostele účastni otevření diecézní fáze blahořečení. Akademie 13.11.2011. Tak jako každý rok i tentokrát uspořádali novicové při příležitosti oslavy svátku patrona noviciátu sv. Stanislava Kostky, krátkou akademii. Celá akce začala v kostele adorací a modlitbou za nová povolání do SJ. Následovalo hudebně - dramatické pásmo o životě Tomáše Munka. Událost zakončilo pohoštění v pastoračních prostorách noviciátu. Nový novic 14.9.2011. Do noviciátu přicestoval nový novic za slovenskou provincii, Michal Krauter. Po ukončení první probace Michal dne 30.9.2011, složil noviciátní příslib a plně se tak zapojil do života v noviciátu. Představení Michala naleznete uvnitř časopisu. zpracoval Petr LISTY 19 TVÁRE NOVICIÁTU SPOLOČNOSTI JEŽIŠOVEJ V RUŽOMBERKU 2001 - 2011 PAMÄTÁTE SA NA NICH EŠTE? Náš život Stretnutie noviciátov – Juskova Voľa Tohtoročné stretnutie novicov na J. Voli (okres Vranov nad Topľou) možno nazvať výnimočným z viacerých hľadísk. Na tomto stretnutí, ktoré trvalo 6 dní (od 2. do 8. júna), sa stretlo 5 noviciátov, čo je zatiaľ v doterajšej histórii týchto stretnutí rekordný počet. „Nováčikom“ bol noviciát Maďarskej provincie. Udivuje aj pluralita zúčastnených novicov – stretli sa tu Poliaci, Česi, Maďari, Chorváti, Rumuni, Ukrajinec, Rus, Kazach a domáci Slováci. Za zmienku stojí aj to, že sa medzi prevažujúcim latinským obradom našlo aj pár gréckokatolíkov. To by len malo potvrdzovať fakt, že Spoločnosť Ježišova je skutočne medzinárodným a univerzálnym spoločenstvom. Po zvítaní sa a vzájomnom predstavení sa, čakala na nás počas prvého dňa prehliadka Prešova, jeho historického centra. Na poludnie sme sa presunuli najprv na Kalváriu, odkiaľ 22 LISTY je nádherný výhľad na Prešov a hneď potom do Exercičného domu, kde sme obedovali. Poobede sme strávili na gréckokatolíckom arcibiskupstve, kde nám vladyka, Ján Babjak SJ, ukázal jeho priestory a štedro nás pohostil. Priestor dostala aj diskusia s ním a spoločne slávená sv. liturgia sv. Jána Zlatoústeho, ktorej predsedal vladyka Ján SJ. Viacerí účastníci stretnutia sa vyjadrili, že najmä sv. Liturgia bola pre nich veľmi obohacujúca a veľmi sa im páčila. Druhý deň nemožno nazvať inak, než turistický. Spoločne sme vyšli na Makovicu a aj napriek tomu, že sa približne dve tretiny zúčastnených stratili (:-) ), všetci boli spokojne unavení. Večer sme spoločne pozerali zaujímavý dokument „Ivetka a hora“ o jednej z litmanovských vizionárok a je potrebné povedať, že skutočne zaujal. Zaujala najmä Ivetkina prirodzenosť a jednoduchosť. V nedeľné Náš život dopoludnie dostala priestor spoločne slávená Eucharistia a napoludnie bolo venované dôležitej udalosti – futbalovému turnaju. Všetci zúčastnení sa snažili na 110 percent a na okraj môžeme skromne zdôrazniť, že sme ho vyhrali (!), teda – náš noviciát v spojení s chorvátskym a so silnou podporou východnej Európy, konkrétne Volodyu (UA) a Vyacheslava (KAZ). Nemožno opomenúť skvelý coaching P. Stipa z chorvátskeho noviciátu (jeho obľúbeným pokrikom bolo „Stanko, idemo!“). Večer nasledovala spoločná grilovačka, ktorá vyvrcholila spoločným spevom tých najrozličnejších piesní a ktosi podotkol, že tu zazneli piesne v 11 (!) jazykoch. V pondelok sme mali vďaka ochote Milana Lacha SJ možnosť navštíviť drevené kostolíky. Ten gréckokatolícky aj so zaujímavým výkladom o. Milana SJ sme navštívili v Tročanoch a takisto sme zašli aj do rímskokatolíckeho dreveného kostola v Hervartove. Aj napriek nabitému programu sme si našli trocha zvyšného času a neplánovane navštívili a videli aj krásne námestie Bardejova. Eucharistiu sme v tento deň slávili v centre úcty k Božiemu Milosrdenstvu na Slovensku – v Nižnom Hrušove. V utorok sme mali vyhradený na návštevu Košíc. Doobeda sme si prezreli Rezidenciu SJ v Košiciach, Centrum spirituality Východ-Západ Michala Lacka SJ a spoločne sme slávili Eucharistiu v tunajšom krásnom kostole. Prítomný bol aj páter provinciál Spoločnosti Ježišovej na Slovensku, P. Peter Bujko SJ. Za chutný obed a za pohostinnosť ďakujeme Košickej komunite, zvlášť Danielovi Bezákovi SJ a Milanovi Lachovi SJ. Napoludnie sme mali možnosť vidieť kostol Premonštrátov na Hlavnom námestí, ktorý je postavený na mieste umučenia 3 košických mučeníkov. Tiež sme videli nádherné námestie Košíc a pobudli chvíľku v Dóme sv. Alžbety. Utorňajší večer bol venovaný spoločnému rozlúčkovému stretnutiu, na ktorom mohol každý vyjadriť svoje pocity z celého stretnutia. Najviac rezonovali 2 slová – vďačnosť a prijatie. Večer prebehol v uvoľnenej atmosfére. V stredu sme absolvovali spoločné raňajky a rozlúčili sme sa, vymenili si kontakty a vzájomne sa nádejali a uisťovali, že toto nebolo naše posledné stretnutie. Myslím, že všetci opúšťali Juskovu Voľu s pocitmi vďaky. Tento týždeň bol krásnou ukážkou toho, že Spoločnosť Ježišova je medzinárodným spoločenstvom a Tým, ktorý zjednocuje všetkých jezuitov aj napriek ich rozdielnosti a pluralite je Ježiš Kristus, Alfa a Omega, Počiatok, Stred a Zavŕšenie celých dejín. Samuel LISTY 23 Spiritualita Modlitby našich předků Pedro Arrupe, SJ (1907–1991) Martin Středa, SJ (1587–1649) „Naším hlavním úkolem je milovat všechny lidi, bez výjimky, včetně našich nepřátel. Je to těžké, ale je to opravdové vtělení svědectví evangelijního ducha.“ „Budeš-li mít k Bohu stálý důvěrný vztah, budeš s Ním jako jeden duch.“ Modlitba za soucit Nauč mne cítit s trpícími, ubohými, slepými, zmrzačenými, malomocnými; ukaž mi, jak jsi zjevil své pohnutí – to nejhlubší – když jsi plakal, když jsi zakoušel smutek a úzkost do té míry, že ses krví potil a že bylo potřeba útěchy anděla. Hlavně si přeji poznat, jak jsi nesl poslední bolest kříže a též opuštění od svého Otce. Modlitba k Duchu Svatému Ohnisko lásky, Duchu Svatý, tvým působením jsem takový, jaký jsem. Nedopusť, prosím, aby Tvá úžasně milá a konejšivá dobrota byla překonána mým zlovolným a podlým nevděkem. Slituj se nade mnou, prosícím, stále utvrzuj a zdokonaluj, cos na mně, nehodném, započal, a v čem jsi tolikerým způsobem pokračoval. ... Hle, Tobě patří všechno, co mám. Jsem bezvýhradně Tvůj a ani nechci nic víc a ani patřit někomu jinému než Tobě. (Převzato z: Arrupe P. - Pokojně v Protikladech, Velehrad 2002; Koláček J. – Martin Středa SJ, Olomouc 2009; www.jesuit.cz) 24 LISTY Spiritualita http://jezuiti.sk/blog/bozievolanie Pri prezeraní dennej tlače či surfovaní po internete nezriedka človek stretáva mnoho ponúk. Lákajú ho heslá typu: „Buď úspešný! Buduj svoju budúcnosť! Máš na viac!“ Za týmto všetkým je legitímna starosť firiem o to, aby mali ľudí, ktorí budú pre ne vytvárať produkty, resp. ktorí budú iným ľuďom ponúkať ich služby. Lákadlom pre človeka je prísľub skvelej kariéry, napredovania a postupu. Dá sa povedať, že tak firma ako aj jej potencionálny pracovník sa vzájomne potrebujú. Človek je ochotný na sebe naozaj tvrdo pracovať, aby danú prácu získal, potom si ju udržal a napredoval v nej. Nie zriedka sa však stáva, že očakávaný pocit naplnenia či šťastia neprichádza ani po rokoch. Jednotlivec konfrontuje svoje očakávania s prežitou realitou. Pritom niekedy je svedkom toho, akú vysokú cenu zaplatil za to, čo mu neprináša uspokojenie. Možno sú to obetované vzťahy s priateľmi, ktoré zanedbával; alebo hodnoty, to, čo mu bolo od malička sväté a čoho sa zriekol kvôli práci; možno vidí svoje hodnotové ústupky a nezdravé kompromisy, ktoré pre to urobil. Takýto človek sa nachádza na križovatke. Kríza, ktorú momentálne prežíva je preň výzvou na zmenu života. Je úchvatné, že aj sám Boh volá človeka k spolupráci. Hľadá * peter.girasek(a)gmail. com veľkodušných ľudí pre svoje veľké dielo lásky. Kto utrie slzu zarmúteným? Kto sprostredkuje odpustenie tým, ktorých zotročuje hriech? Kto sa ujme tých, o ktorých nikto nemá záujem? Kto prinesie svetlo Jeho pravdy do sveta lži a nespravodlivosti? Kto bude svedčiť o veľkom priateľstve Boha a človeka? Boh nesľubuje človeku obdiv a priazeň všetkých; ani život plný pohodlia, no dáva prísľub svojho mocného požehnania a istoty, že je s nami až do skončenia sveta; že nám posiela svojho Tešiteľa, svoje Svetlo a pokoj. Boh pozýva každého kresťana, aby svedčil o jeho láske v Ježišovi Kristovi na tom mieste, kde je; v tej práci, ktorú má. No niektorých povoláva osobitne do rehoľného alebo kňazského stavu. Manželstvo a zasvätený život nie sú vzájomnou konkurenciou, ale vyjadrením rôznosti darov Ducha Svätého pre budovanie Cirkvi. Milý mladý priateľ! Maj odvahu kráčať s Ním! Ak cítiš v sebe duchovné povolanie, modli sa za to, hľadaj! Maj odvahu byť krehkou hlinenou nádobou, do ktorej chce Boh vložiť Seba a byť prinášaný do tohto sveta. On vloží Seba do teba a teba do Neho. Peter Girašek SJ* promótor povolaní LISTY 25 Po roku Otázky na novicov po roku v noviciáte 1. Ako hodnotíte prvý rok strávený v noviciáte? Petr – Ptát se fotbalisty v půlce zápasu, jak hodnotí první polovinu hry, je poněkud ošidné. Rozumný hráč by asi odpověděl, počkejme do závěrečného hvizdu. A jestli je hra rozehrána dobře či špatně, to ať zhodnotí diváci. Sil máme zatím dost a hra nás baví, takže pokračujeme dále. Takže asi tak. :) Jozef – Ako úspešný. Moja návšteva v Ružomberku sa trocha predĺžila a to znamená, že sa mi tu páči a pravdepodobne som na správnej ceste. Priberať, priberám a myslím, že sa aj k Bohu približujem, takže je všetko tak, ako má byť. Samuel – Ak sa zamyslím nad prvým rokom noviciátu, prídu mi na um azda 2 najcharakteristickejšie slová – rast a bolesť. Azda aj preto, že rast a bolesť sú často vzájomne podmienené. Prvý rok priniesol veľa pekného a radostného, ale i náročného a ťažkého. Znamenal pre mňa tiež hľadanie. 2. V čom sa odlišoval od Vašich očakávaní a predstáv? Petr – Nepamatuji si, jestli jsem měl nějakou konkrétní představu o tom, co se v noviciátě bude dít. Příchod do noviciátu pro mne byla zcela nová zkušenost a tak každý den kromě 26 LISTY svých radostí a starostí přinášel i nová překvapení a dobrodružství. Jestli jsem měl nějaké představy, týkaly se spíše mé celkové budoucnosti a mého života v Tovaryšstvu. V tomto ohledu jsem poznal, že chceme-li být skutečnými přáteli Krista, nemůžeme žít s kompromisy, a neustále si namlouvat, že si něco můžeme schovat a vyhradit čistě jen pro sebe. Naopak musíme se Mu darovat celí, bez kompromisů. A tak po prvém roce v noviciátu, kdy se o to pokouším, zjišťuji, že vedle Něho (Krista), bylo všechno ostatní, co jsem dosud měl jen představou a marným očekáváním. Jozef – Od kedy som bol prijatý, tešil som sa na nové dobrodružstvo s Bohom a ono to nakoniec aj bolo a stále je. Neviem, či som mal nejaké predstavy, a tak som bral všetko tak, ako to prichádzalo. Niečo ľahšie, niečo menej. Vtedy ma podržali múdre slová skúsenejších (napr. P. Suchý: „vydržať!“, P. Adamík: „odvahu!“, P. Nadal k tomu pridáva aj pokoru, no a samozrejme rady otca Ignáca o rozlišovaní duchov). Bál som sa, že tu „zhnijem“, ale našťastie sa tu chodí skoro každý týždeň na výlet do lesa, takže to tu vôbec nie je zlé. Dokonca som vymenil televíziu za knihy a neľutujem. Samuel – Asi vo všetkom :) Je potrebné, aby očakávania a predstavy Po roku dozrievali a očisťovali sa, aby sa stávali skutočnejšími a podstatnejšími, aby sme viac poznávali a milovali Toho, Ktorý je Láskou. Aby naše srdce bolo viac otvorené pre Krista, aby som sa Mu dokázal viac odovzdať. 3. Čo očakávate od druhého roku noviciátu? Petr – Očekávám, že bude přibývat stále více těch dnů, kdy budu moci večer na sklonku dne, poděkovat Bohu, za to, že jsem udělal aspoň něco dobrého. A bude-li se mi ještě k tomu dařit, to dobré dělat čím dál tím více po „jezuitsku“, budu celkem spokojen. :) Jozef – Pokračovanie v prehlbovaní vnútorného života, zmene zmýšľania, ale aj v získavaní nových skúseností jezuitského spôsobu života a ďalších kíl (svalov samozrejme). Samuel - Očakávam hľadanie, boj, rast, pády, dozrievanie, službu, mnoho otázok a odpovedí. Očakávam viac lásky, viac otvorenosti. Viac poznania a pravdivosti, viac pokory a poníženosti. ... aby smutno nebolo Za císařovny Marie Terezie docházelo ve Vídni k uvolňování mravů. To se projevilo například tím, že dvorní dámy nosily hluboké dekolty. Dvornímu kazateli se to nelíbilo, a tak proti této módě brojil z kazatelny: „Tyto ženy zasluhují, aby se po nich plivlo.“ Císařovna, sama dotčena, ho vyzvala, aby se omluvil a svůj výrok odvolal. Kazatel tak učinil následující neděli slovy: „Tyto ženy si ani nezasluhují, aby se po nich plivlo.“ Misionář, běloch, byl hostem v černošském shromáždění. Když vstupoval na kazatelnu, přivítali ho černoši bručením a podupáváním. Předsedající černošský kazatel utišil projevy nevole slovy: „Klid přátelé! Tento bratr, který k vám dnes promluví, má sice bílou pleť, ale jeho srdce je stejně černé jako to vaše.“ Starý posmívač Voltaire potkal kněze, který pospíchal se svátostí k zaopatření umírajícího, a smekl klobouk. „Jak, vy jste se smířil s Bohem?“ řekl muž, který to sledoval. „My se zdravíme,“ odpověděl Voltaire s úsměvem, „ale nemluvíme spolu.“ Z knižky Bůh má veselé lidí rád vybral Michal LISTY 27 Reflexia Boh, Ktorý prichádza Túžbu po láske a zmysle nesie v sebe každý človek. Celá história ľudského rodu nám ukazuje človeka, ktorý Boha raz hľadá, inokedy sa pred Ním skrýva a inokedy pred Ním zas uteká a podlieha pokušeniu „byť ako Boh“ (Gn 3,5). Nietzsche volá - „Ako môže existovať Boh? Ak existuje, potom Ním už nemôžem byť ja sám....“. Život človeka je darom, ale i zápasom o pravdu a lásku. Do všetkých ľudských zápasov, pádov, útekov, do jeho túžby po Zmysle prichádza v tichu a pokore Betlehema Boží Syn, Ježiš Kristus, Spasiteľ a Záchranca každého človeka. Prichádza On, Večné Otcovo Slovo a stáva sa človekom. Sv. Tomáš Akvinský hovorí: „Keďže jednorodený Boží Syn chcel, aby sme mali účasť na jeho božstve, prijal našu prirodzenosť, stal sa človekom, aby ľudí urobil bohmi.“ Do ľudskej snahy o život bez Boha, do tragickej snahy nebyť na Ňom závislým prichádza Boh, ktorý sa stáva človekom a poukazuje tak na jeho hodnotu. Poukazuje na nesmiernu hodnotu človeka, ktorú má v Božích očiach. Prichádza, aby priniesol zranenému a padnutému človeku odpustenie a nádej. On, Boh, prichádza a stáva sa človekom, aby sme sa my mohli stať božími synmi a dcérami. Prichádza z lásky k nám, berie na seba ľudskú prirodzenosť a prekonáva nekonečnú 28 LISTY priepasť medzi Bohom a človekom, priepasť, ktorú človek vytvoril a vytvára svojím nie nekonečnej Božej láske. Prichádza a vstupuje do osudu každého človeka a ukazuje mu, že mu na ňom záleží. Ukazuje mu, že Boh neopúšťa človeka, ale dáva mu to najvzácnejšie, čo má, len aby prekonal neprekonateľnú priepasť ľudského hriechu a ľudskej nevery. Príchodom Krista na svet Boh vyvádza človeka z mylnej domnienky, že ho opúšťa a že Mu na človeku nezáleží. „Slovom, ktoré sa stalo telom, vyslovil Boh svoje definitívne, najhlbšie a najkrajšie slovo. Vložil ho do sveta a nikdy ho nevezme späť. Pretože týmto rozhodným činom On sám do sveta volá: Svet, mám ťa rád! Človek, mám ťa rád!“ (Karl Rahner) V poníženosti a pokore Betlehema sa Boh skláňa k človeku a prichádza k nám ako nevinné a bezbranné dieťa. Ľudskú snahu o domnelú veľkosť a nezávislosť prekonáva svojou pokorou a poníženosťou. Prichádza, aby sme mali život a aby sme ho mali v hojnosti, prichádza a sníma hriech sveta, prichádza, aby na seba vzal každú chorobu a slabosť, prichádza, aby uzdravil naše rany, prichádza, aby nám daroval večný život. Prináša dokonalý pokoj a milosrdenstvo. Prichádza, aby ukázal človeku, že má svoju hodnotu. Prichádza Reflexia a ukazuje, akou krásou zažiari človek, ktorý zverí svoj život Bohu. Priepasť medzi Bohom a človekom bude definitívne prekonaná, putá a okovy hriechu budú zlomené. Prichádza, aby sa neskôr v pádoch na Kalvárii spojil s každým človekom, ktorý padá a nevládze vstať. Prichádza, pretože je nekonečnou Láskou. Zrieka sa seba samého, pretože sa nevie zriecť človeka. Ježiš Kristus je otázkou a zároveň odpoveďou, najkrajšou a definitívnou odpoveďou na všetku ľudskú zlobu, svojvôľu, na vše- tok hriech. Kristus je odpoveďou na existenčnú túžbu človeka po zmysle a láske. Sviatky Narodenia Pána nás napĺňajú radosťou a vedomím, že Boh neopúšťa človeka, že ho miluje a dáva mu Seba samého. Že Boh je Tým, Ktorý je verný a kráča s nami. Preto nech v našich srdciach ale aj celým svetom znie radostný spev Povečeria Narodenia Pána: S nami Boh, čujte všetky národy a kajajte sa, lebo s nami Boh! Samuel LISTY 29 Spiritualita To je kríž Ježišu, akú slávu znamená, ten trám, čo drží božské ramená, tie drevá, priečne zbité cez seba? Bez tých driev nemožno vojsť do neba. To je kríž... Na ňom pnel som pre hriechy človeka... Kríž môj je zdroj útechy. Kríž výkrik nenávisti bezo dna... No nehovorím, že zem bola nehodná mojich nôh, mojej lásky, pohľadu. Zradila? ... Nepamätám na zradu. Kladivom údy mi naň pribila? ... Odpúšťam, keď vyzná, že chybila. Nech sa mu tvoje srdce nebráni, veď môj kríž je znak v Božom sčítaní, vpísaný medzi zem a nebesá... Blažený, kto oň s vierou oprie sa. Kríž je trón... Z neho budem kraľovať nad vekmi... Môj kríž! ... chceš ma milovať... Objím ho, obrň si ním ramená, a skúsiš, že môj kríž slasť znamená ... Zovrieš ho, pobozkáš ho radostne sťa dieťa, keď dostane v šťastnom sne anjela, po ktorom vždy túžilo. Dopraj si srdcu, aby užilo z prameňa nepoznaných sladkostí... Môj kríž je slovo lásky, milosti, čo od večnosti v Trojjedinom krúžila hľadajúc zostup, aby slúžila... Môj kríž vždy kypí slasťou neklamnou. Objím ho... Pobozkaj ho... Poď za mnou! Gorazd Zvonický 30 LISTY Predstavujeme Michal Krauter Volám sa Michal Krauter. Narodil som sa 6. 2. 1990. Pochádzam z obce Veľké Uherce pri Partizánskom. Mám troch starších súrodencov. Detstvo som mal veľmi pekné, boli pri mne ľudia, ktorí ma mali radi a ja som mal rád ich. Rodičia, súrodenci, kamaráti... Aj teraz sa občas v myšlienkach vraciam k rokom minulým. Ako päťročný som začal miništrovať v našom kostole sv. Michala archanjela. Služba pri Pánovom stole ma sprevádzala až do odchodu do noviciátu. Myslím, že práve pri oltári som „pričuchol“ ku kňazstvu. Samozrejme, aj dobrý Pán Boh tu zohral dôležitú úlohu. Väčšmi som si tým istý, keď sa pozriem na svoju úbohosť a hriešnosť. No ako mi raz povedala pani katechétka z našej obce Anička Hamadová (nedá mi jej meno nespomenúť): Pán Boh si volí práve hriešnych ľudí, aby bol väčšmi oslávený. Asi nikdy nebudeme úplne schopný pochopiť tento „Boží paradox.“ Základnú školu som navštevoval v našej obci. Po jej ukončení som začal študovať na Strednej priemyselnej škole v Partizánskom. Po dvoch rokoch som prestúpil na odbor biotechnológia a farmakológia (zostal som však na priemyslovke) a v tomto odbore som aj zmaturoval. Vo štvrtom ročníku, keď sa bolo treba rozhodnúť či ísť na vysokú školu alebo nie, podal som si prihlášku na Univerzitu Konštantína Filozofa do Nitry, odbor učiteľstvo nemčiny a histórie. Prijali ma, avšak Božia vôľa bola iná. Poslal som si teda žiadosť o prijatie do Spoločnosti Ježišovej, s ktorou som sa „zoznámil“ v roku 2008. Absolvoval som examináciu a 14. 9. 2011 som prišiel do Noviciátu SJ v Ružomberku. S pomocou Pána Boha by som chcel vo svojom živote napĺňať známe heslo: OMNIA AD MAIOREM DEI GLORIAM – Všetko na väčšiu Božiu slávu, ktoré som si napísal krátko po príchode do svojho zápisníka. Tu sa mi žiada poďakovať najprv dobrému Pánu Bohu za to, že ma povolal (vlastne skúmam či ma povolal) napriek mojim slabostiam, LISTY 31 Rozhovor mojim rodičom za život a lásku, ktorú mi dávali a dávajú, súrodencom, bez ktorých by to nebolo ono, mojej starkej a mnohým priateľom a známym, ktorí mi boli vždy nablízku. Menovite ešte ďakujem nášmu pánovi farárovi Vladimírovi Páleníkovi, ktorý nás, niekoľkých mladých z obce, spojil v malé spoločenstvo a „priučil“ ma rôznym úlohám kňaza. Všetkým vyprosujem Božie požehnanie. Jan Adamík SJ Už 3/4 roka v noviciáte a stále o ňom tak málo viete. Náš nový novicmajster je opäť Čech a všetko ostatné už prezradí sám. 1. Kedy vo Vás dozrelo povolanie ku kňazstvu a prečo ste sa rozhodli realizovať ho v Spoločnosti Ježišovej? Kde ste absolvovali štúdiá a ako si spomínate na tento čas formácie? Otázka povolání je velmi osobní věc, jak z hlediska vnitřního tak i vnějšího. Když jsem byl malý, tak mi jedna paní říkala, že bych mohl být knězem. V době dospívání se tento vnější hlas pozvání ozýval skrze některé duchovní osoby, kněze a salesiánské spolupracovníky, o kterých nikdo nevěděl, že jsou saleziáni. Mě v té době víc „bavil“ svět a o Boha jsem se zajímal jen natolik, nakolik „jsem musel“. Ke zlomu došlo až v době vojenské základní služby, kde bylo poměrně dost času 32 LISTY uvažovat o životě, o tom, co je opravdu důležité. A tak jsem se po vojně hlásil do kněžského semináře v Litoměřicích. Nevzali mě, a nevyšlo ani v následujících letech. Tenkrát mi P. Josef Čunek, který v té době působil v Lidečku, a já ho znal z jeho kaplanského působení v Přerově, nabídl možnost studovat tajně, pod záštitou jezuitského řádu. Moc jsem toho v té době o jezuitech nevěděl, jakým duchem žijí, co dělají apod. Trochu jsem si to uvědomil po dvoutýdenních exerciciích vykonaných na faře v Lidečku. Obavy ze studia teologie při práci Bůh poměrně rychle změnil v touhu poznat Tovaryšstvo lépe, neboť se to všechno stalo v roce 1989, kdy přišla změna politického systému, a tak nějak přirozeně jsem v dubnu následujícího roku nastoupil do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova na Svatý Hostýn. Ohledně formace mohu říci asi toto. Při vstupu do noviciátu jsem neměl nejmenší tušení ani předsta- Rozhovor vu, že bych studoval mimo Českou republiku. Po dvou letech noviciátu se studuje filozofie, a tu jsem společně s dalšími absolvoval v polském Krakově. Na teologii jsme šli už na různá místa. Někteří studovali v Irsku, jiní v Bratislavě, a já jsem byl poslán – v pořadí přibližně jako čtvrtý do Říma. Před studiem teologie jsem byl nejprve rok ve vatikánském rádiu a potom jsem nastoupil na Gregoriánské universitě v Římě. Poslední část formace, tak zvanou „třetí probaci“, jsem absolvoval v Austrálii. Oficiální formace sice skončila, ale je ještě taková, která vlastně trvá až do konce života. Ta je možná ještě důležitější. Stále se máme v něčem zdokonalovat, dorůstat do plnosti lidství v Kristu Ježíši. Tato cesta je společná úplně všem. 2. S akými pocitmi a túžbami ste prichádzali do Ružomberka? Pět let jsem působil jako kaplan v naší jezuitské farnosti Český Těšín. V loňském roce jsem měl nastoupit do Prahy na místo přestaveného české provincie. Pro vážné problémy s očima se změna v předpokládaném čase nemohla uskutečnit. A když se po několika měsících vyčkávání ukázalo, že změna nebude proveditelná, po zralé úvaze, dosavadní P. Provinciál, František Hylmar, zůstal ve funkci, a já byl jmenován na funkci magistra noviců, která je pro oči méně náročnou. Pocity a touhy při příchodu do noviciátu byly různé. Nová funkce je vždy pozváním vyrůst. Nové věci odhalují naše možnosti, ale co je hlavní, vždy znovu a znovu nás nově otevírají na Boha, od kterého se učíme dělat věci v jeho duchu. Být v noviciátě je časem blízkého sdílení osudu mladých mužů, kteří hledají svou životní cestu k Bohu charakterizovanou svatým Ignácem. Každý novic je jiný a každý má svou osobní cestu, i tu ignaciánskou. To se s bázní učím respektovat a pomáhat novicům k nalézání jeho hlasu v každodenním životě. Nevím, jaké pocity mají rodiče, ale v jistém smyslu máme podobnou úlohu. 3. Ako hodnotíte súčasných novicov – poslúchajú? :-) Poslouchat je charakteristikou jezuitů. Avšak aby člověk dobře poslouchal, je třeba, aby se naučil naslouchat. Bohu a jeho různým projevům v životě. Poslušnost je pak jednodušší, neboť je projevem důvěry. 4. Aké výzvy podľa Vás očakávajú Cirkev dnešných čias a ako LISTY 33 Rozhovor vidíte úlohu Spoločnosti Ježišovej v dnešnom svete? Dnešní svět potřebuje svědky života, který pramení v Bohu. Potřebuje opravdové Ježíšovi společníky. 5. Je známe/vieme, že ste absolvovali časť štúdií v Ríme. Mali ste možnosť stretnúť nejakého jezuitu, ktorý Vás špeciálne oslovil a čím? V Římě je možné potkat mnoho osobností a velkých nádherných lidí plných Boha. Mezi nimi byl i Tomáš kardinál Špidlík SJ, P. Generál Peter Hans Kolvenbach SJ, a mnoho jiných. Rád vzpomínám na jednoho velikána, kterého moc lidí mimo jezuity asi nezná. Je to spirituál z naší koleje „Del Gesù“, španělský jezuita P. Mariano Ballester. Je velký svou normálností a přirozenou blízkostí k Ježíši. Prožíval s námi studenty všechno, co jsme prožívali i my. Byl, a myslím, že stále ještě je, velkým duchem této římské koleje. Jeho velikost spočívala v jeho klidu, odevzdanosti, lidskostí, přátelstvím, velkorysostí, a hlavně důvěrou a blízkostí k Bohu, ke které nás P. Mariano doprovázel. Jeho průpovídkou bylo, že není „spirituál-duchovní vůdce“, ale ten, který pomáhá rozvíjet rovinu duchovní, psychickou i tělesnou, tedy celého člověka. Víra je tedy moudrost, jak každý den plně prožívat celé své lidství. 34 LISTY 6. Predstavte si, že k Vám príde neznámy človek a opýta sa: Kto je to jezuita? Čo by ste mu odpovedali na túto otázku? Kým má byť jezuita? Jezuita je člověk, který se cítí dobře ve společenství Boha i lidí. Zakouší a učí jiné lidi vidět a zakoušet, že Bůh je dobrý, že je ve všech věcech a všechny věci v Bohu. 7. Pán Ježiš sa rozhodol znova prísť na zem, čo si myslíte, že by povedal človeku 21. storočia, človeku, ktorý sa často trápi a trpí. Aký je Jeho odkaz? Asi by se snažil, aby lidé pochopili, co znamenají slova „Otče náš“. To, že Bůh je dobrý, že je Otec, a řeknu-li to trochu zvláštně, že neumí nic jiného, než mít rád. Problémy a těžkosti, které zakoušíme, jsou důsledky hledání štěstí a plnosti života mimo vztah s pravdivým a pravým životem, který pramení jedině z Boha. Pochopíme-li, že přikázání jsou cestou, která život chrání, a blahoslavenství jsou cestou, která život ukazují v jeho pravé svobodě, nalezneme pokoj a hluboký mír, který může dát jedině Pán. Všichni jsme na této objevné a postupně zakoušené cestě na různém stupni, a přeji všem, aby na ní věrně a vytrvale kráčeli ve vědomí neustálé bdělé blízkosti a láskyplné pomoci Nejsvětější Trojice. Ďakujeme za rozhovor Rozhovor Čo na to pátri provinciáli? V tomto čísle nášho časopisu sme položili pár otázok otcom provinciálom, P. Bujkovi SJ a P. Hylmarovi SJ. Páter provinciál, prečo ste sa rozhodli pre kňazstvo a prečo práve v Spoločnosti Ježišovej? P. Bujko: O kňazskom povolaní som začal uvažovať pomerne dosť skoro. Myslím, že myšlienku a túžbu stať sa kňazom zasial do môjho srdca náš pán farár, ktorý spozoroval, že sa celkom živo zaujímam o to, čo nám rozpráva na náboženstve a rád sa modlím. Povedal mi: Ak vytrváš vo svojom záujme a budeš sa ďalej modliť, možnože ťa Pán povolá a staneš sa kňazom. Táto myšlienka stať sa kňazom už neopustila moje srdce a sprevádzala moje ďalšie rozhodnutia a životné kroky. Krátko pred pádom komunistického režimu som začal pracovať v Bratislave ako sanitár v ústave pre telesne a mentálne postihnuté deti. V tomto čase som spoznal aj tajných rehoľných kňazov. Bol som najprv prekvapený, že existuje aj takáto forma kňazstva, ale postupne som spoznával, že práve takéto prežívanie kňazstva a služby Bohu v úplnom zasvätení ma priťahuje. Nevedel som však rýchlo rozlíšiť, v ktorej reholi je moje miesto. Po nežnej revolúcii som v r. 1990 preto nastúpil do kňazského seminára na Spišskej Kapitule ako bohoslovec Košickej diecézy. Po troch rokoch rozlišovania a hľadania som vstúpil do noviciátu Spoločnosti Ježišovej. Jezuiti ma priťahovali svojim dôrazom na duchovný život a solídne štúdium. Túžba po intenzívnom duchovnom živote a láska k štúdiu ma usmerňovali do Spoločnosti Ježišovej. P. Hylmar: Rozhodoval jsem se pomalu, trvalo mi dost dlouho, než jsem si uvědomil, že něco jako povolání asi mám, a než jsem získal dost jasnosti a odvahy za ním vykročit. O možnosti stát se knězem přede mnou v mládí hovořila má matka a další „kostelní“ lidé v mém okolí. Moc rád jsem takové řeči neslýchal, ale nějak mi přeci uvízly v mysli a nenacházel jsem nějak důvody, proč takovou možnost vyloučit. Kněžství tehdy znamenalo jít do litoměřického semináře, protože řády veřejně nepůsobily a kontakty jsem s nimi neměl. Po gymnáziu pro mne byl seminář ještě subjektivně nemyslitelný a po vysoké škole zase LISTY 35 Rozhovor nedostupný, protože se tehdy zájemci s předchozím studiem nepřijímali. Stejně jsem věc odsouval, i když ke konci vojenské služby jsem už vnímal, že se tím směrem pohybuji a připadalo mi to jako romantické dobrodružství a úplné bláznovství zároveň. Chodil jsem tehdy prostě jen do kostela. Ministroval jsem, to ano, ale neměl kolem sebe kromě části rodiny a několika přátel širší podporu ani vzory, ani přesnější a bližší ponětí o životě církve a o duchovním životě. Hledal jsem však vždycky, i když dost amatérsky, cosi hlubšího a pravdivého a nenacházel jsem to nakonec jinde než v katolickém křesťanství. Jak se blížila třicítka, začal jsem si uvědomovat, že se musím pro něco trvalého v životě rozhodnout, a kněžství se přede mnou znovu vynořilo jako cesta. Vnímal jsem už jasněji, že je to povolání potřebné a vrcholně užitečné, že vnáší do světa něco, co jiná povolání při nejlepší snaze přinést nemohou. Tehdy už několik let sloužil v kapli na Rožberku v Hradci Králové, kam jsem chodil, otec Josef Tichý, o kterém se vědělo, že je jezuita. Byl mi nějak sympatický a vnímal jsem, že se kolem něj dějí dobré věci, které se nedají přičítat jen jeho lidským schopnostem. Jezuitský řád, který míval v Hradci kolej a kostel Panny Marie, jsem znal jen z knížek, ale také mě něčím přitahoval. Hodnotil-li 36 LISTY tehdejší režim jezuity jako to nejhorší z církve, museli to být, tak jsem uvažoval, dobří chlapíci. Vábilo mě jejich spojení horlivosti, touhy po pravdě, vzdělanosti, náročnosti a zároveň lidského realismu. Aspoň tak jsem si to představoval na základě četby. Vytvořil jsem si tehdy jakýsi soukromý pohled na svět a na církev, který jsem později musel v mnohém upravit, ale to podstatné zůstalo nosné. Nakonec jsem otce Tichého někdy začátkem roku 1988 oslovil a poprosil o radu. Řekl mi, že je možné vstoupit do řádu tajně, hovořili jsme a dal mi také něco dalšího ke čtení. Po roce jsem se rozhodl požádat o vstup a tehdejší provinciál pater Pavlík mě začátkem září 1989 přijal jako novice, samozřejmě zcela neveřejně. Po pádu komunismu jsem pak v květnu 1990 přešel do noviciátu na Hostýn. Čo môže SJ podľa Vás ponúknuť človekovi 21. Storočia? P. Bujko: SJ sa od svojho oficiálneho schválenia už 470 rokov usiluje napĺňať svoje hlavné poslanie, ktorým je služba viery - pomáhať ľuďom na ich ceste hľadania Boha, usiluje sa o zachovanie a prehlbovanie viery veriacich a tiež vovádzať ľudí do čo najdôvernejšieho vzťahu s Bohom skrze Ježiša Krista. Spoločnosť Ježišova má k tomu vynikajúci prostriedok v duchovných cvičeniach Rozhovor sv. Ignáca, ktoré sú Božím darom pre celú Cirkev. Okrem toho SJ má bohatú tradíciu celostného formovania človeka nielen v duchovnom rozmere, ale aj v tom intelektuálnom a ľudskom. Možno práve dnes, keď človek stráca základnú orientáciu a pravý význam svojej existencie poskytuje ignaciánska spiritualita, ktorú Boh dáva cez sv. Ignáca a Spoločnosť Ježišovu tomuto svetu, vzácny prostriedok, ako žiť s Bohom uprostred sveta a nachádzať Ho v tomto svete, či správne rozlišovať, čo vedie k skutočnému Životu. P. Hylmar: Může nabídnout přemýšlivou a poučenou službu hlásání a upevňování víry, která se snaží jít do hloubky a rozvíjí lidskou svobodu. To je, myslím, zvlášť v 21. století důležité, i když paradoxně zdaleka ne tak rozšířené a přijímané, jak by se dalo předpokládat, protože i dnes mnoho lidí věřících i nevěřících touží po jednoduchých příkazech a odpovědích a po spíše populárním podání. Ale jezuité by měli umět „vejít dveřmi svých posluchačů“. Jezuité nabízejí spiritualitu s rozlišováním, duchovní doprovázení a cvičení, školy, misie, média, práci v sociální oblasti, ve vědě i v umění i klasickou pastoraci. Ve středoevropských provinciích ovšem všechno toto realizujeme pouze v nám odpovídajícím spíše menším měřítku. Vzhledem k potřebám dnešního světa chceme předávat křesťanskou víru spolu s jejími neodmyslitelnými důsledky. Jsou to společenská spravedlnost, dialog s jinými názory na život a dialog se současnou kulturou, nebo spíš kulturami, poněvadž svět je velice pestrobarevný, což si jako celosvětově rozšířený řád, který počítá s působením svých členů v různých místech světa, silně uvědomujeme. Samozřejmě ne každý všechno může a umí, záleží na schopnostech a darech jednotlivců. Naše práce slouží bezprostředně lidem, ale chce být nakonec vždycky k větší slávě jejich Tvůrce, což se vzájemně vůbec nevylučuje. Aké sú úlohy a výzvy Cirkvi a SJ v 21. storočí? P. Bujko: Jednou z najdôležitejších úloh pre Cirkev a SJ v tomto sekularizovanom svete je ako ohlasovať evanjelium dnešnému človekovi, ktorý akoby nejavil záujem o duchovné hodnoty a nepotreboval Boha. Ak nadviažem na predchádzajúcu otázku, je to služba viery. Ako vzbudiť vieru v človekovi, ktorý žije len pre hodnoty tohto sveta. Veľmi dôležitou úlohou pre Cirkev a SJ sa v dnešnom rozdelenom svete stáva otázka dialógu a spolužitia rozličných náboženstiev, kultúr. SJ prijala túto výzvu veľmi vážne LISTY 37 Rozhovor a angažuje sa v medzináboženskom dialógu, v službe zmierenia na rozličných úrovniach. Tých výziev je samozrejme veľa. Je veľa nespravodlivosti, bolesti, trápení a potrieb ľudí, v ktorých je potrebné vidieť výzvu a Božie pozvanie. P. Hylmar: Svět a člověk se neustále mění a určitě musíme pořád hledat nové cesty, jak lidem předkládat a předávat evangelium jako pramen života a také se stále učit sami z tohoto pramene čerpat a žít. Křesťanství nemá alternativu, nic lepšího na světě není, a přesto ne vždycky snadno hledáme způsoby, jak o tom sebe samé i druhé lidi opravdu přesvědčit. Velkou výzvou dneška je podle mého názoru nutnost trpělivě nést i mnohé výtky, které se proti církvi a Tovaryšstvu vznášejí, ať v různém stupni oprávněně nebo naprosto nespravedlivě. Je to mnohdy těžký kříž, ale dnes patří k věci jako v minulosti různá pronásledování. V čom konkrétne spočíva Vaše poslanie provinciálneho predstaveného? Mohli by ste nám priblížiť svoj bežný „pracovný“ deň? P. Bujko: Provinciál sa podieľa na riadení Spoločnosti Ježišovej. Je akoby predlženou rukou P. Ge38 LISTY nerála, ktorý má plnú právomoc na konkrétnom území provincie. K jeho úlohám patrí: osobná starostlivosť o všetkých jezuitov v provincii (prijímanie, zachovanie a rast jednotlivých členov, starosť o ich zdravie, formáciu, duchovný, apoštolský a komunitný život), starosť o apoštolské diela, ich zachovanie a rozvoj, atď. Keďže v mojej službe provinciála musím aj dosť veľa cestovať, navštevovať komunity a spolubratov doma aj v zahraničí, môj pracovný deň sa odvíja podľa konkrétnych povinností jednotlivého dňa. Na vizitáciách sú to predovšetkým osobné stretnutia a rozhovory. Doma na provincialáte musím reagovať na korešpondenciu, vypracovať rôzne správy, pripravovať rozličné podklady pre život provincie, generalát, prijímať rôzne stránky, atď. Ako provinciál musím robiť aj náročné rozhodnutia a to chce niekedy čas, vždy však modlitbu, často konzultácie. P. Hylmar: Provinciál je z pohledu zvenku něco jako ředitel slušně velkého podniku, který je zároveň knězem a duchovní osobou. Řízení provincie má být v Tovaryšstvu především duchovní s důrazem na péči o osoby jezuitů, spolupracovníků i těch, kterým sloužíme; o to se snažím a trávím dost času jednáním s lidmi při vizitacích a jiných návštěvách komunit. Ve správě administrativních, práv- Rozhovor ních a majetkových záležitostí mi neocenitelně pomáhají spolubratři. Můj den obvykle začíná mší svatou a modlitbou a pak úřaduji. Čas a pozornost musím věnovat naší církvi a Tovaryšstvu v rámci asistence střední a východní Evropy a konference evropských provinciálů. Jednou za pár let se k tomu přidá i nějaké aktivita celosvětového TJ. Setkávám se zájemci o Tovaryšstvo, dojednávám studia našich a dispozice s biskupstvími. K životu patří i starost o staré a nemocné a pohřby, určitě i další styk s lidmi, médii a podobně. S tím vším je samozřejmě spojené cestování. Vždycky si nechávám čas i na nějakou duchovní práci, na duchovní doprovázení a občas i na exercicie. Tím si nejlépe „dobíjím baterie“. Loni jsem převzal ještě starost o školu Nativity v Děčíně, kam častěji zajíždím. Aký je odkaz Ježiša Krista – čo hovorí človeku dnešných čias? P. Bujko: Ježiš nám zjavuje pravdu o Bohu a pravdu o človekovi. Odhaľuje nám pravdivo našu zamotanosť v hriechu, tragédiu nášho odchodu z Otcovho domu a to, ako veľmi potrebujeme Boha a jeho lásku, to, že bez nej nie sme schopní existovať a táto láska je nám za každých okolností bezpodmienečne ponúkaná. V Ježišovi sa nám zjavuje, akou krá- sou môže zažiariť ľudský život, keď sa človek úplne otvorí Bohu. Všetka dobrota, milosrdenstvo, láskavosť, pozornosť, ochota, trpezlivosť, ktorá žiari v Ježišovi je mierou našej ľudskej veľkosti, do ktorej s pomocou Jeho milosti môžeme dorastať. Ježiš nám zjavuje Boha takého, aký je. Sám nám hovorí: Kto vidí mňa, vidí Otca. On je vrcholom Božieho zjavenia. Mnoho ráz a rozličným spôsobom k nám hovoril Boh, nakoniec k nám prehovoril vo svojom Synovi. Nik nepozná Otca, iba Syn. On nám hovorí o tom, čo videl a počul u svojho Otca. V Ježišovi Kristovi k nám Boh skrze vtelenie prehovoril ľudským slovom. V ňom dostáva Boh milujúcu tvár. Ježiš nám zjavuje Boha, ktorý je Otcom plným milosrdenstva a dobroty. Zjavuje nám Boha, ktorý je láska. V osobnom stretnutí s Ježišom zažívali jednotlivci intenzívny dotyk lásky. V jeho blízkosti sa cítili byť prijatí, milovaní, aj tí najopovrhovanejší skusovali pri ňom svoju vlastnú ľudskú hodnotu a veľkosť, ktorú má každý z nás v Božích očiach, cítili sa byť bezhranične a bezpodmienečne milovaní. Ježiš prišiel, aby sme mali život a aby sme ho mali v plnosti. Nie len niekedy po smrti, ale aby sme už teraz žili skutočným životom. Ježiš Kristus je ten istý včera, dnes a naveky, živý Pán, prítomný v tomto svete, ktorý chce aj nás uzdravovať, oslobodzovať, posilňovať a viesť nás LISTY 39 Poďakovanie P. Hylmar: To, co kdysi a stále s během času: „Dívejte se pozorně kolem sebe, Boží království je kolem vás a ve vás, snažte se žít podle toho s důvěrou v Boha, který je vaším Otcem. Dívejte se také na mě a uvažte, co dělám – proměňuji člověka k lepšímu a snáším při tom i odmítání a nespravedlivé utrpení, dávám život – podle toho suďte a postavte se k mému učení a k mé osobě.“ Mnohým i dnes nabízí: „Pojď a následuj mne.“ Za rozhovory ďakujú Jiří a Samuel OBSAH k tej plnosti života, pre ktorú sme stvorení. História SJ História noviciátu SJ Spom. na jeho obnovu str. 2 str. 8 Reflexie Proč právě DC? Ja a jezuiti Po roku Boh, Ktorý prichádza Akcie str. 12 str. 14 str. 26 str. 28 str. 16 Spiritualita Próza Modlitby Pre hľadajúcich... Poézia Predstavujeme str. 11 str. 24 str. 25 str. 30 str. 31 Rozhovor Z celého srdca, Vám, drahí naši rodičia, príbuzní, dobrodinci, priatelia a známi ďakujeme za modlitbu, za milé slovo, za povzbudenie a podporu, za úsmev, za spoločenstvo a za nádej, že jezuitská služba má zmysel. Želáme Vám požehnaný čas Vianoc a uisťujeme Vás všetkých o našej dennej spomienke na Vás Vaši novici, pátri a frátri SJ 40 LISTY Jan Adamík SJ Pátri provinciáli str. 32 str. 35 Foto: T2.sk + archív SJ * * * Vydávajú novici Českej a Slovenskej provincie Spoločnosti Ježišovej NEPREDAJNÉ Vytlačila Dobrá kniha v Trnave * * * NOVICIÁT SPOLOČNOSTI JEŽIŠOVEJ Námtie A. Hlinku 56/1 034 01 Ružomberok tel: 044/430 51 26 email: [email protected] web: www.jezuiti.sk www.juit.cz č.ú: 142 740 1959/0200 www.jesuit.cz www.jezuiti.sk foto by Bruce McAdam
Podobné dokumenty
vanoce 2003
Zjednoti v Kristovi ako v hlave vetko,P. Jozef J
èo je na nebi aj èo je na zemi. (Ef 1,10)
V Stanovách SJ sa píe: Vo výchove novicov majú ma prvé miesto duchovné cvièenia (DC), keïe sú hlav...
popis mag+s skupín
V meditačnom tanci je priestor pre túžby, emócie, rozhovor, tiché spočinutie, stretnutie.
Pozývame ťa na 5-dňové stretnutie s vlastným vnútrom v spoločenstve ľudí, s ktorými sa
o túto skúsenosť môţ...
Šesté číslo - Psalterium - zpravodaj duchovní hudby
příspěvky, dar či předplatné (podle toho, z jakého titulu odebíráte „náš“, či snad raději „svůj“ časopis na rok
2012. Velmi si vážíme každé koruny, kterou nám posíláte. Jednak je potřebujeme, proto...
10 / 2011
3.- 4. 12. 20101. Témou bola práve vyššie uvedená dilema a výsledkom zasa široká škála rôznych názorov, informácií, stanovísk, ktoré viac či menej korešpondovali so
zadaním. To je totiž výhoda, ale...
2:1 - HC Motor České Budějovice
přetáhl Chomutov. K tomu je potřeba
přičíst ztrátu útočníků Martina Frolíka, Richarda Diviše a Marka Čurilly,
kteří v minulých letech jasně patřili
do základní sestavy, ve vší tichosti se
vytratil ...
zoznam-august-november/december
Aktivizácia seniorov s ochorením demencie
The book of beetles
Všechno dobré je k něčemu zlé, aneb, Řešení paní Hekate
Násilná kriminalita
Aktuální otázky metodologie právního myšlení
Politický pros...