buddha - Duchovní podpora

Buddha
ivot a p sobení p ipravovatele cesty
v Indii
BUDDHA
ivot a p sobení p ipravovatele cesty v
Indii
P ijato omilostn ným a k tomu povolaným lov kem
z Abd-ru-shinova okolí
Vytiskla roku 1939 knihtiskárna F. Obziny ve Vyškov na Morav .
Mimo náklad vydáno 25 výtisk' na Japanu.
Soukromá kopie pro vlastní studium s barevn
cenzurovanými vý atky
-6-
ozna enými
Palác Potala – Lhasa v Tibetu
-7-
V paláci Kapilavastu panoval ,ilý ruch: byl o,ekáván kní/e, který se m l vrátiti z lovecké
výpravy.
Ji/ deset dn' byl vzdálen mu/, který byl st2ediskem své rodiny, dvora i 2íše. Co se mu asi
p2ihodilo? Ješt nikdy nebyl tak dlouho vzdálen domova.
„Kdy p2ijde otec?“ vyptával se mali,ký Rahula nes,etn krát za den, a lichotil se brzy ke
kolen'm mat,iným, brzy mazliv se tulil v náru,í své kojné.
Le, ani matka, ani ch'va nemohly dáti dít ti odpov di a ut šovaly je všemo/nými
pamlsky. Matka, krásná kn /na Mája, p2istupovala stále ,ast ji k vysokým okn'm a pohlí/ela
tou/ebn dol' do údolí. Jejím rt'm unikl tichý sten:
„Siddharto, choti m'j milovaný, kde meškáš tak dlouho?“
Marné volání, marné b dování! Ba i slzy, stékající nezadr/iteln kn /n po tvá2ích, byly
prolévány nadarmo. Man/el se nevracel. Den po dni míjel, ani/ došly zprávy o vzdáleném
kní/eti.
Mája zahalila svou jemn formovanou hlavu, s ní/ splývaly ,erné, modrav lesklé copy,
bílým závojem a odmítala jakýkoliv pokrm. Stará kojná jí proto domlouvala:
„Kn /no, m'j kv te, mé dít ! Nesmíš ztráceti odvahu! Odlo/ vdovský závoj! Ješt není
,as, abys jej nosila!“
Vatha, která ji od narození vychovávala, vrhla se své paní k nohám s prosbou, aby n co
pojedla.
V tom zazn lo radostné voláni a b2eskné zvuky roh'! I gong se rozhlaholil. Ne, není to
klam! Kní/e se vrátil!
Mája se vzchopila, rozb hla se k své vyhlídce, ale zahlédla jen ,etný pr'vod práv
vjí/d jící do nádvo2í paláce. A ji/ také p2ib hl starý v rný sluha Kapila, maje ruce zk2í/ené
na prsou a hluboce se uklán je, oznamoval:
„Kní/e se vrátí ješt p2ed západem slunce. Poslal nap2ed loveckou ko2ist a ,ást svého
pr'vodu, pon vad/ má v úmyslu vrátiti se dom' jinou cestou.“
Palác rázem o/ivl. Ko2ist byla slo/ena a vzbudila všeobecný obdiv. Jízdní zví2ata a lovní
ptáci byli dopraveni do svých útulk'. To se ovšem neobešlo bez št betání. V/dyC si m li tolik
co vypráv t! Mimoto bylo nutno všechno p2ipraviti k d'stojnému uvítání kní/ete. Celý palác
m l zá2iti krásou!
Kní/ecí palác byl v ru krásný, pohádkov krásný! Vystav n z bílých kamen' na p2edho2í
vzdorného, zasn /eného poho2í Himalájí, shlí/el daleko do údolí, jeho/ úrodnou rovinou
protékal veliký proud, odvád jící své vlny do vzdáleného mo2e.
Bílý zámek, který se jasn odrá/el od temného, skoro chmurného pozadí, byl daleko
viditelný. Kolem zámku rozkládaly se p2ekrásné, pe,liv p stované zahrady plné kv tin.
Dlouhé úponky, obsypané velikými kv ty, ovíjely se kolem vysokých strom' a p2e,nívaly s
jedné koruny na druhou, tvo2íce tak stinná loubí, jimi/ bylo mo/no se procházet a vdechovat
líbeznou v'ni.
V zahradách rostly vzácné plody a ,etné slu/ebnictvo staralo se o to, aby jedovatí hadi
nebo jiná malá škodlivá zví2ata nerušili klid.
-8-
Palác
byl ji/ od pradávna sídlem kní/ecího pokolení Dakja, které vládlo nad
nádhernými rovinami Gangu a daleko za poho2í Himalájí. Blahobyt a št stí doprovázely
odedávna kní/ata Dakja, kte2í si s oblibou 2íkali Gautama. V rukou nyn jšího kní/ete, všemi
milovaného Siddharty, zm nil se blahobyt v bohatství, št stí v pozemskou bla/enost.
Nyní se vracel dom'! Slunce stálo ješt na nebi, ale sklán jíc se k západu, m nilo ji/ své
zabarvení.
Št betání ptactva zm nilo se v n /ný zp v, kdy/ se pr'vod blí/il. V ,ele pr'vodu jela
t lesná strá/ kní/ete na malých hbitých koních. Vojáci byli od ni v bílá vlající roucha,
p2epásaná pestrými šerpami. Na hlavách m li bílé roušky um lecky z2asené a bohat
zdobené. Ji/ na slu/ebnictvu bylo vid ti bohatství kní/ete.
Za nimi blí/il se mohutnými kroky Siddhart'v oblíbený veliký slon. Nad nádherným
rudým sedlem vypínal se jakýsi druh zlatého baldachýnu, který m l kní/ete chránit p2ed
slune,ními paprsky. Nyní si paprsky zapadajícího slunce pohrávaly se zlatými ozdobami,
lesknoucími se a t2pytícími se v jeho svitu.
Za slonem šel lehkým, skoro tane,ním krokem bílý o2 kní/ete. Bylo to vzácné zví2e z
dalekých zemí. Jeho h2íva a dlouhý, hustý ohon t2pytily se st2íbrnou b lostí.
Pak šli kon pr'vodc' a za nimi jako poslední, zbrojnoši, kte2í m li kolem t la ovinuté
zelené šerpy a zelené šátky vpletené do bílých turban'.
Pr'vod se stále více blí/il. Mája mohla ji/ nyní všechno z2eteln rozeznati. Sp chala
choti v ústrety. S druhé strany p2ihnal se princ Rahula, který utekl kojné, je/ se udýchan
belhala za ním.
A,koliv všichni sp chali, p2ece p2išli k vysokému, pozlacenému palácovému portálu
teprve tehdy, kdy/ kní/e sestupoval ji/ po zádech skr,eného kle,ícího sluhy se slona dol'.
Radostn vykro,il vst2íc svým drahým.
Byl to dosud mladý mu/, krásných rys' a vyšší postavy, jevící sklon k t lnatosti. Dlouhé
vlasy spadaly mu v hedvábných vlnách na ramena, ku,eravý vous, vroubící tvá2e, zvyšoval
dvojnásob bledost jeho obli,eje.
Vztáhl k svým milým dlouhé, úzké ruce, volaje p2i tom radostná slova pozdrav' a
lichotek. Vstoupil s nimi do paláce a krá,el t2pytnými, bohat zdobenými komnatami.
Tam ho p2ijali sluhové a doprovodili do místnosti, kde v nádr/i, vylo/ené hlazenými
plotnami vzácných kamen', šplouchala vonná voda.
Po koupeli p2išli slou/ící s vonnými mastmi a potírali jeho t lo tak dlouho, a/ údy
pocítily úlevu. Odpo,ívaje na drahocenných pokrývkách, p2ijal kní/e ob,erstvující nápoj a
odebral se potom do zahrady za svou chotí a dít tem. Našel je odpo,ívající na koberci pod
vysokým, košatým stromem.
Vypráv l jim nejprve o lovu, p2i kterém uko2istili mno/ství zv 2e a krom toho i jednoho
tygra a dva veliké leopardy.
„Ko/išina jednoho z nich bude zdobiti l'/ko Rahulovo,“ sliboval mali,kému. Ale
chlapec pot2ásl hlavou.
„Rahula nechce ni,eho, co zast2elili jiní. Zanedlouho si uko2istí ko/išinu sám.“
Otec se usmál.
„Chlapec je úpln jiný ne/ já. V jeho v ku nemyslel jsem ješt na budoucí námahu,
nýbr/ vzal jsem, co mi sluhové p2inesli a co mi dal m'j otec. Jsem /ádostiv, co se z n ho
vyvine. V 2ím, /e všechna ta nádhera, která ho obklopuje, je mu lhostejná.“
Mája to potvrdila a dolo/ila:
„Jest mnohem vá/n jší, ne/ jiné d ti jeho v ku. Mo/ná, /e bude u,encem.“
Chlapec p2ed n kolika minutami odb hl p2es bujn zarostlý záhon k hustému k2oví.
Rodi,e ve svém rozhovoru nedávali na n ho pozor. Nyní p2iblí/il se k nim plou/ivými kroky
a jeho tvá2i,ky byly zaplaveny slzami. Vrhl se vedle otce na zem a propukl v usedavý plá,.
-9-
Na starostlivé otázky mat,iny po p2í,in jeho plá,e neodpov d l a jen zvolna se
uklidHoval. Potom zvedl hlavu a vá/n se tázal:
„Co/ to smí být, aby veliký had spolkl zp vavého ptá,ka? Ptá,ek tak líbezn zpíval. Tu
p2išel on... och...“
Mája zd šen vysko,ila a zatleskala rukama, aby p2ivolala slu/ebnictvo.
„Had, veliký jedovatý had je v zahrad ! Nem'/eme zde z'stat!“ volala na p2isp chavší
slu/ebníky.
Kní/e Siddharta ji uklidHoval.
„Nech jen lidi hledat, má kv tino! Nic se nám zde nestane!“
Pak se obrátil na svého malého synka, jeho/ o,i byly dosud na n ho tázav up2eny, a
lehce prohodil:
„Had m l hlad, cht l jíst a nasytiti se.“
„M l si tedy vzíti jiné zví2e, myš nebo krysu,“ 2eklo dít s d'razem. „Pro, vlastn lidem
a zví2at'm p'sobí bolest?“
Kní/e chvíli p2emýšlel. Co má chlapci na to odpov d t?
„Had je pr'vodcem Višnu. Víš kdo je Višnu?“ „Ano, to vím,“ 2ekl Rahula pyšn . „To mi
2ekla Vatha. Višnu je zlý, temný b'h, který nenávidí všechno /ivé.“
„Ví m'j syn také, jak se jmenuje sv tlý b'h, který miluje celé stvo2ení?“ tázal se otec
n /n , shrnuje d cku kade2e s rozpáleného obli,eje.
„Dobrý b'h se jmenuje Sivá. Ale jest ješt jeden b'h. Vatha 2íká, /e stojí nad ob ma a
spojuje je. M'/eme spojiti dobro a zlo? Jest snad tento b'h trochu dobrý a trochu zlý?“
„Chceš v d ti p2íliš mnoho najednou, m'j synu! Lidé 2íkají, /e nad Sivou a nad Višnu
stojí Brahma. Mo/ná, /e pozd ji uslyšíš o n m více.“ Rahula nebyl s odpov dí spokojen, ale
nic jiného se nedov d l. P2išla Vatha a odvedla ho do paláce. Místo chlapce navázala nyní na
otázku Mája. „Kdo jest Brahma, m'j choti?“ tázala se zamyšlen . „Ty jsi to 2ekl tak n jak
zvláštn : lidé 2íkají. Co/ ty to ne2íkáš? Ty nev 2íš v Brahmu?“ „Ne, Májo, nev 2ím,“ zn la
p2ekvapující odpov I. „Brahma jest pojem, který si vymyslili mudrci a u,enci, aby mohli
lidu vysv tlit, co by jinak nedovedl pochopit. Jestli/e v 2í lid, /e n jaký vyšší b'h dr/í ve
svých dvaceti rukou nitky vlády nad sv tem, tedy se netá/e ji/ dále, pro, jednoho z nich stihá
takový osud a druhého op t n co jiného.“
P2i tom pohlí/el do dáli nep2ítomným zrakem.
Mája byla však vylekána. A/ dosud pevn v 2ila v Brahmu a nyní její choC, který se jí
zdál býti nejmoud2ejším a nejlepším ,lov kem, svrhl n kolika slovy její obraz boha v prach.
Nemohla se tím spokojit.
„Siddharto, ty také nev 2íš v Šivu a Višnu?“
Tázaný se na okam/ik zarazil, pak obrátil tvá2 k své /en . V o,ích se mu objevil výraz
porozum ní. Náhle v d l, /e vzal této d tské duši pevnou oporu, kdy/ jí 2ekl pravdu:
„P2ece, Májo, v 2ím v n , i kdy/ snad trochu jinak ne/ ty.“
Mája si oddychla.
„A v Brahmu skute,n nev 2íš?“
„Mohu 2íci jen to, /e jsem ho nenalezl, ale dosud jsem ho také nehledal. Jsi nyní
spokojena, má malá kv tinko? Zvedni jen krásnou hlavinku a nehloubej ji/! Zpívej rad ji!“
Mája se spokojen usmála. Vzala malý strunový nástroj, který le/el vedle ní a p2i jeho
zvucích zpívala úchvatn krásným hlasem r'zné písn . Kní/e le/e na zemi, díval se vzh'ru
do hluboké mod2e nebes a cítil se být nejšCastn jším ,lov kem na zemi.
- 10 -
Tak p2ešlo n kolik rok' nezkaleného št stí. Druhý chlapec, pojmenovaný po d de,kovi
Suddhodana, hrál si kolem šCastných rodi,'. Rahula miloval svého malého brat2í,ka a aby
mu zp'sobil radost, ú,astnil se jeho divokých her, a, jinak byl ješt zádum,iv jší.
Jakmile zpozoroval, /e otec má náladu vypráv t, obléhal ho otázkami a prosbami, aby
mu vypráv l n co ze svého mládl nebo z minulosti jejich rodu. Také dnes naléhal na otce tak
dlouho, a/ svolil. „Suddhodana má jméno po d de,kovi. To byl tv'j otec? O kní/eti
Suddhodanovi mluví národ s úctou. Ale o babi,ce nevím nic. Byla také tak krásná jako moje
matka?“
„Babi,ka se jmenovala Mája jako maminka a byla takté/ krásná. Pocházela z kní/ecího
rodu, který panoval na opa,né stran Himalájí. Nikdy jsem ji nevid l, proto/e zem2ela za
n kolik dn' po mém narození.“
„Ot,e, tys vyr'stal bez matky? A kdo t vychoval?“
„Starý v rný sluha,Kapila, který ovšem tenkrát nebyl ješt tak stár jako dnes, a jeho /ena
Kusí. Otci nezbývalo ,asu, aby se mohl mnou obírati, proto/e ho sousedé p2íliš zam stnávali.
Upírali mu jeho práva a nezbývalo mu nic jiného, ne/ je stále zahán ti se svými vojáky od
hranic. Mn však nic nescházelo. V rnost obou zahrnovala mne vším, co dít pot2ebuje.“
„Také láskou?“ zeptala se Mája.
Nedovedla si p2edstavit, /e by dít bez matky opravdu nestrádalo.
„Také láskou!“ opakoval kní/e d'razn . „Dím starší jsem byl, tím více jsem se u,il
oceHovati lásku, která nevznikla z p2irozených pout, nýbr/ z v rnosti, ochotna vzdáti se v
p2ípad nutnosti i /ivota. To je pravá láska. Mate2skou lásku pociCují i zví2ata. S takovou
láskou, jaké mn se dostalo v d tství a mládí, shledáváme se jen u lidí, kte2í stojí velmi
vysoko.“
„Co/ Kapila jest ,lov k, který stojí vysoko? Je to p2ece jen sluha!“ vyptával se chlapec.
Kní/e ho pou,il, /e Kapila pochází ze vznešeného domu, ale shodou událostí stal se
odvislým slu/ebníkem.
„Jmenuje se snad naše m sto Kapilavastu podle n ho?“ tázal se chlapec neúnavn dále.
„Nikoliv podle n ho, ale podle jeho p2edk', kte2í toto m sto kdysi zalo/ili,“ odpov d l
otec. „Ot,e, znamenají jména v/dy n co významného?“ zn la chlapcova nejbli/ší otázka.
„Pro, jste mi dali jméno Rahula? To zní skoro tak jako „zaslíbený“. Komu jste mne
zaslíbili?“
„Za své jméno d kuješ jistému moudrému mu/i, který jda svou cestou, zavítal k nám
práv v den, kdy jsi se narodil. Prosil mne, abych ti dal toto jméno. Pozd ji prý poznáš jeho
význam. Hled, moje jméno je Siddharta, to znamená: ten, který dosáhl svého cíle. TeI se
moje jméno pro mne ješt nehodí, ale pozd ji, dosáhnu-li cíle, pak se naplní i smysl mého
jména.“
„Pro, se jmenujeme Gautama? Co vyjad2uje toto jméno?“
„Jméno Gautama pochází z prastarých dob. Je to odkaz p vce, který byl kdysi ozdobou
starého rodu. Proto pou/íváme jeho jména.“
Rahula by se byl rád tázal ješt dále, ale otec se chystal na vyjí/Iku ; p2ed branou paláce
,ekal ji/ jeho bílý k'H.
Mája dívala se za odcházejícím chot m. Ji/ po n kolik týdn' její duši svíral smutek,
který si nedovedla ni,ím vysv tliti. Kárala samu sebe, vy,ítala si, /e má p2ece vše, ,eho si
p2eje, ale úzkostné
tušení, jako by její št stí nem lo míti dlouhého trvání, ji stále skli,ovalo.
Její v 2ící zbo/ná mysl nedala se výrokem chot o bozích oblouditi. Netázala se více,
zato tím vroucn jší modlitby vysílala k nebi a její city stoupaly vysoko vzh'ru, daleko nad
Šivu a Višnu, k Brahmovi, v jeho/ všemohoucnost a velikost, dobrotu a lásku pevn v 2ila.
Jak ,asto se o tom p2esv d,ila! Velmi ,asto, kdy/ se nalézala v n jaké tísni, aC zevní
- 11 -
nebo vnit2ní, která se nevyhnula ani jejímu, št stím po/ehnanému /ivotu, obracela se k
bo/ství se /houcími prosbami. Pak nalézala také odpov di. BuIto se její prosby splnily, nebo
tichounké hlasy jí šeptaly, aby vy,kávala nebo jí nazna,ily, n jaké jiné východisko.
P2ed nedávném našla p2ítele, který jí byl poslán do cesty Bohem, jak byla o tom pevn
p2esv d,ena. Sed la-li sama v zahrad , p2idru/il se k ní mu/í,ek, o nic v tší, ne/ její chlapci,
ale sta2i,ký.
Byl oble,en jako brahman a zdálo se, /e má i takové v domosti. Mohla s ním mluviti o
všem, co zam stnávalo její mysl i duši. V d la, /e se jí dostane p2átelské rady a moudrého
pou,ení. Zakázal jí však, aby s nikým o n m nehovo2ila. Objevil-li se n kdo nablízku, tu
mu/í,ek, který si 2íkal „starý duch zámku“, okam/it zmizel. Nebylo toho však zapot2ebí,
neboC ostatní lidé ho stejn nevid li.
Ani dnes nebyla Mája dlouho sama. Tichý smích vytrhl ji z jejího zadumání. P2ed ní, na
pa/ení okna, z n ho/ se dívala, sed l starý mu/í,ek. Ješt nikdy se nestalo, aby se ji ukázal v
paláci. P2átelsky ji oslovil a tázal se jí, pro, je sklí,ena.
„Sama nevím, pro, cítím takovou úzkost,“ odpov d la. „Mám strach z budoucnosti,
a,koliv si neustále p2ipomínám, /e se nemáme ,eho obávat.“ „Tvoje úzkost jest od'vodn ná,
kn /no,“ 2ekl mu/í,ek vá/n . „Tv'j
choC jest p2íliš bezstarostný. T /ce pohn val
sousedního mocného kní/ete a všechna varování svých rádc' odbývá jen smíchem. Místo,
aby vypravil své vojáky a zabezpe,il hranice, projí/dí se po lesích. Dostal jsem p2íkaz, abych
t varoval. Všechno, co máš cenného, klenoty, šperky a šaty slo/ do n kolika vak' a m j je
p2ipraveny, abys mohla se svými syny a Kapilou prchnout, jakmile to bude zapot2ebí.“
Kn /na byla nejvýš polekána. „Dovol mi, abych sm la tuto výstrahu sd liti svému
choti,“ prosila. „Snad se nechá ješt zadr/eti osud, visící nad námi!“
„Smíš mu to 2íci, jakmile se s ním shledáš, zatím však m j všechno p2ipraveno. Ješt
dnes ve,er musí býti všechno hotovo. TeI však pojI se mnou, uká/i ti tajnou chodbu, která
vede z paláce daleko do hor. Nikdo ji ji/ nezná. Pou/ij jí se svými syny!“
„Vatha nesmí jíti s námi? O ní jsi se nezmínil.“
Mu/í,ek rozp2áhl své malé ru,ky a zavrt l st2íbrošedou hlavou.
„Jest p2íliš stará,“ 2ekl kone,n .
„Nebude trp ti, necháš-li ji zde.“
„A m'j choC? Nedá-li se nešt stí ji/ odvrátit, musím ho opustit? Nesmí se zachrániti s
námi tajnou chodbou?“
„Musíš ho opustit! Livot pot2ebuje tvých syn' a oni pot2ebují matky. Tvoji synové
nesm jí zahynout! Kní/e však musí se od2íkáním nau,iti tomu, co dnes v'bec nezná: /e nad
ním /ije v ,ný B'h. Modli se za n ho, aby brzy nalezl pravou moudrost! A teI pojI se
mnou!“
Mu/í,ek vedl /enu po mnoha stupních dol' a ona šla za ním jako ve snu. Hr'zou se
zachv la, kdy/ vstoupila do sklepení, kterého nikdy nevid la.
Kone,n p2išli do jakési kom'rky. Podobala se spíše dí2e a nem la ani oken ani dve2í.
Vedle hromady kamení, které zde le/elo, jakoby náhodou, stiskl mu/í,ek vý,n lek ve zdi a
,ást zdi oto,ila se sk2ípav stranou. Otvor byl dosti veliký, aby se jím mohl protáhnouti
,lov k. Sta2ec ukázal /en na svazek pochodní, tr,ící ve zdi.
„Zde jest východ, nezapomeH si vzíti s sebou oheH, aby sis mohla posvítit. Vejdi jen
srdnat dovnit2! Cesta jest bezpe,na a vede tak daleko do poho2í, /e vás nikdo nenajde.
Zapamatuj si jen dob2e zpáte,ní cestu, abys v p2ípad nouze tento úkryt našla.“
Kdy/ se dostala kn /na do svých komnat, prosila Brahmu o pomoc a sílu. V d la zcela
ur,it , /e cosi strašlivého se vznáší p2ed ní a /e je to neodvratné. Nato se dala do skládáni
v cí.
Sotva/e byla se vším hotova, zmocnil se jí vnit2ní neklid takovou silou, /e hledala
zam stnání. Chopila se vak' a vlekla jeden po druhém po mnoha stupních dol', aby si tak
- 12 -
snáze zapamatovala cestu. Nyní slo/ila ve sklepení poslední. Kní/e Siddharta se dosud
nevrátil. Zabloudil snad? Nebo se mu n co p2ihodilo?
Kdy/ se setm lo a nastal ,as k no,nímu odpo,inku, poslala kn /na chlapce na lo/e. Ona
sama nepomýšlela na spánek. Oble,ena posadila se k d2ímajícím chlapc'm a modlila se.
Ale pak musela p2ece jen trochu usnouti. Nepopsatelný hluk ji náhle probudil. Komnata
byla ozá2ena jako ve dne, avšak jas p2icházel zven,í. Min,eni zbrani zaznívalo, výk2iky
bolesti mísily se s pok2ikem mu/'. D2íve ne/ si uv domila, co se stalo, v2ítil se Kapila do
komnaty:
„Kn /no, zachraH sebe i d ti! M sto i palác padlo do rukou nep2átel.“
„Kde je kní/e?“
„Nevíme! Nevrátil se z vyjí/Iky. Ani on, ani jeho pr'vodci! Ale zachraH sebe! Nep2átelé
v2ítili se ji/ do komnat.“
Mája vzala pod šené chlapce za ruku a volajíc na v rného sluhu, aby ji následoval,
sp chala dol' do sklepení. D2íve ješt , ne/ dosáhli posledního stupn , napadlo ji, /e
zapomn la na oheH. Cht la se vrátiti, ale t /ké kroky rozléhající se ji/ na stupních, ji donutily
k nejrychlejšímu út ku. Vid la, /e se musí obejíti i beze sv tla.
Kone,n se dostali do malé, pov domé kom'rky. Tu ho2ela ve zdi vedle vý,n lku zastr,ená lou,, která jí m la p2inésti záchranu.
„D kuji ti, starce, za tvoji v rnou pé,i!“ zvolala kn /na tém 2 s jásotem.
Pak otev2ela dve2e ve zdi, pustila chlapce i Kapilu nap2ed a pe,liv op t uzav2ela za
sebou vchod. Dlouhou to,itou chodbou dostali se v poledne p2íštího dne ven do p2írody.
Tam, kde chodba ústila, bublal silný, chladný horský pramen. Nedaleko stálo stavení,
které kdysi slou/ilo za útulek pastevci, nyní však, a, skoro ji/ rozpadlé, bylo jejich jediným
úto,išt m. Vd ,n p2ijali tento útulek, ani/ se tázali, kde najdou potravu. Jediná jasná
myšlenka Maji platila jejímu vzdálenému choti.
- 13 -
Kapilavastu padlo do rukou nep2átel. M sto bylo zpustošeno, nep2átelé pálili, vra/dili a
loupili. Po mnoho dni zazníval zoufalý ná2ek m stem, a/ dosud tak šCastným.
Ostatní ,ásti zem podrobily se bez odporu ze strachu, /e by je stihl tý/ osud jako hlavní
m sto. Vít zný kní/e p2ipojil malou 2íši k své jako provincii. Po,ínal si jako neomezený
vládce.
Kní/e Siddharta se dosud nevrátil! Jist se mu p2ihodilo n jaké nešt stí, jinak by se byl
ur,it vrátil, zejména, kdy/ jeho zem byla posti/ena tak krutou ranou.
Ti, kte2í takto uva/ovali, m li pravdu. V onen ve,er, tak osudný pro jeho zemi, narazil
kní/e, který si vyjel pouze s malou dru/inou, na ,etu dob2e ozbrojených nep2átel, a byl jimi
na zpáte,ní cest p2epaden. Bránili se udatn , a/ rána me,em srazila Siddhartu jako mrtvého
k zemi.
Mnohokrát za noc se probudil sténaje, aby znovu upadl do hlubokého bezv domí, které
obest2elo na dlouho jeho smysly.
Prole/el v bezv domí celou noc i den a teprve v noci druhého dne p2išel k sob , zesláblý
bolestmi, ztrátou krve a hladem, ale p2i jasném v domí. Vid l, /e le/í vedle svých v rných
pr'vodc', kte2í v rnost zaplatili /ivotem. Ale i nep2átelé le/eli zde na zemi. Zdálo se, /e
neunikl ani jediný.
Siddharta se pohnul, cht je vstát, ale nešlo to. Rána ho bolela tak siln , /e m l strach,
aby se krev znovu nevy2inula. Co má d lat? Má bídn zahynout opušt n a sám? Musel ji/
býti dlouho vzdálen z domova. Pro, ho nikdo nehledá? A co se takto obíral myšlenkami,
které trýznily jeho unavenou hlavu, jedna z nich se v/dy ost2eji vyno2ovala :
„Co mám d lat, abych zachoval sv'j /ivot?“ Nenalézal odpov di. Kdyby v 2il v bohy,
byl by se nyní modlil. Ale bohové byli pro n ho jen pojmem, nikoliv pravdou! A op t
sklán la se noc. Siddhartova trýzeH byla nesnesitelná. Co/, aby se alespoH pokusil nalézti
pomoc v modlitb ?
Za,al vzývati bohy, ale proto/e se za jeho modlitbami skrývala myšlenka: kdo ví, zda to
pom'/e, scházela jeho prosbám síla, aby se mohly vyšvihnouti vzh'ru.
Sv tlé nitky ho hledaly. Nitky vycházející ze zbo/ných modliteb jeho choti, které však v
jeho pochybova,ných myšlenkách nemohly nalézti zakotvení a zachycení. Neustále se
musely vraceti zp t k té, která je nev domky vysílala.
Nakonec za,al Siddharta boh'm vy,ítat. Sní/il se tak dalece, /e je prosil o pomoc, a oni
ho nevyslyšeli! Tedy skute,n nejsou! On m l p2ece jen pravdu!
Noc zdála se nekone,ná. Ké/ by mohl zem2ít! Bylo by mu tisíckrát lépe, kdyby mohl
okam/it opustit tuto zemi, ne/ býti takto trýzn n k smrti! V tom ho zavalily nové myšlenky.
Opustiti zemi? A co pak? Kam povede pak jeho cesta? Není-li boh', není také onoho sv ta!
Rozplyne se v nicotu? Kdyby ho byly d2íve napadly podobné otázky, byl by je od sebe ihned
zapudil. Na takové otázky je p2ece dosti ,asu, a/ bude stár a slab. Le, nyní si pln
uv domoval, /e se musí s nimi vypo2ádat, ale nenalézal odpov di. Jak strašlivé!
Slunce vycházelo a vysílalo své n /né paprsky do lesního porostu, kde le/el umírající
kní/e. Jeden z t chto slune,ních šíp' pohrával si na t2pytících se krovkách malého brou,ka,
který se na zemi vedle kní/ete prodíral rostlinami. Siddhart'v pohled sledoval brou,ka a v
ran ném ozvala se závist. „Pro, smíš /íti, musím-li já zahynout?“ Zvedl mdlou p st, aby
brou,ka usmrtil. V tom okam/iku cítil, jako by jeho ruka byla n ,ím zadr/ena. Ne, nebyla to
slabost, neboC jinak byla by klesla dol'. N jaká neznámá moc ji spoutala. Co to bylo? V tom
slyšel také hlas:
„Nikomu nesmíš p'sobiti utrpení!“
Odkud p2ichází tento hlas? Zdálo se mu, jako by zazníval z jeho vlastního nitra. Leckdo
to dr/í tak pevn jeho pozvednutou p st? Byly by na sv t p2ece bytosti, kterých není mo/no
vid ti a které jsou mocné? Paprsek nad je rozechv l duši kní/ete.
- 14 -
„Vy neviditelní, aC jste kdokoli,“ prosil pln vroucnosti, „pomozte mi! Nenechte m
zahynout! Chráníte-li takového malého brou,ka, smilujte se také nade mnou!“
Mnohokrát op toval prosbu, která zaznívala stále vroucn ji, a/ praskot v tví a rachot
kamení mu oznámil p2íchod n jaké bytosti.
D2íve ne/ Siddharta mohl rozeznati, je-li to zví2e nebo ,lov k, stanul p2ed ním mu/ v
ubohém od vu. Byl to p2íslušník nejni/ší kasty, jeho/ dotknutí by se byl kní/e d2íve s
odporem vyhnul. Nyní však vid l v n m jen svého zachránce.
„Pomoz mi,“ šeptaly jeho bledé rty. Mu/ se na n ho zadíval.
„Zdá se, /e jeden z nich dosud /ije,“ 2ekl udiven . „Domníval jsem se, /e jste všichni
mrtví. Doufal jsem, /e zde najdu bohatou ko2ist a nyní bys mi v tom cht l zabránit? Nejlépe,
kdy/ to s tebou rázem skoncuji.“
„Vy neviditelní, kte2í jste zachránili brou,ka, pomozte také mn !“ zvolal Siddharta z
posledních sil.
Mu/ se hrub zasmál.
„Nezachránil jsem /ádného brou,ka, ale ponechám t na /ivu, nebudeš-li mi p2eká/et,
abych mohl mrtvým odejmouti, ,eho ji/ nepot2ebuji.“ Kní/e se ot2ásl hr'zou. Olupova,
mrtvol! T /ké tresty byly vypsány na tento zlo,in, ale nemoha tomu zabránit, bezmocn
p2ihlí/el.
Mu/ sesbíral vše, co se mu zdálo býti cenné, do plášt a obrátil sek odchodu. Kní/e
znovu za prosil: „Nenech m tu le/et! P2ines mi n co pít a vše, co mám u sebe, je tvoje.“
A op t bylo slyšet n jaké kroky a mu/ prchl! Ten, který nyní p2icházel, nevypadal lépe
ne/ mu/, který zde práv loupil. Podíval se na mrtvoly zbavené od vu, dotkl se jich špi,kou
nohy, aby se p2esv d,il, není-li v nich p2ece ješt /ivot, a pak se obrátil ke kní/eti.
„AlespoH jednoho mi tady nechal, ten zlod j!“ zamru,el pro sebe, a nerozmýšleje se,
za,al zran ného svlékati.
Náhle spat2il Siddhartovy široce rozev2ené o,i prosebn na sebe up2ené. Pod šený mu/
pustil ob C z rukou. Cht l utéci jako ten druhý, kdy/ v tom ho zasáhl slune,ní paprsek
takovou silou, a/ oslepen zavrávoral.
Co se odehrávalo v tomto okam/iku v jeho duši? Obrátil se ke kní/eti a zeptal se:
„Mám t odnésti n kam do stavení, kde bys dostal n co jíst?“
Z o,í zran ného vy,etl odpov I. Nato vyzvedl tém 2 bezv domého kní/ete na svá silná
ramena a nesl ho houštinou.
Kdy/ Siddharta p2išel k sob , shledal, /e le/í na ko/išin v pom rn prostorné jeskyni.
Vedle n ho stála veliká nádoba s ,ajem a na dosah ruky le/el v tši kámen, na n m/ byly
r'zné potraviny. Kní/e byl však p2íliš slab, aby mohl na n dosáhnouti, a,koliv hladov l a
trp l /ízni.
Nová trýzeH! Mu/ ho patrn oloupilo všechen od v, pon vad/ ho mrazilo. Podíval se na
sebe. Cáry nejhoršího druhu zahalovaly jeho t lo.
„Vy neviditelní, zachránili jste m p2ed rychlou smrtí jen proto, abych nyní zde
zahynul?“ tázal se kní/e nikoliv ji/ tak zpupn , nýbr/ /alostn . „Pomozte mi p2ece, prosím
vás, a, vás nevidím a neznám, v n / však v 2ím, proto/e nyní u/ vím, /e jste.“
Z pozadí jeskyn , kam nemohl pohledem proniknouti, p2icházelo dít , malé d v,átko.
Zv dav pozorovalo a/ dosud spícího mu/e, který se nyní pohnul.
„Mu/i, chceš pít?“ tázalo se.
Pokleklo na zem a podr/elo kní/eti u rt' pohárek, do kterého nalilo z velké nádoby ,aje.
Ach, jaké dobrodiní! Potom mu podalo sousto chleba.
Toto malé d v,átko z'stalo po mnoho dn' jedinou spole,nicí Siddhartovou. Pe,ovalo o
jeho rány, jak nejlépe dovedlo. P2inášelo mu potravu a ,aj, kdykoliv o to po/ádal. Ale
nemluvilo, jen to nejnutn jší. Pravd podobn mu bylo nakázáno, aby ml,elo.
Rány se zvolna hojily a kní/eti se pomalu vracely síly. Jednoho dne mohl se posadit a
- 15 -
zanedlouho nato pokoušel se u,initi n kolik krok'. Sna/il se vyzv d ti na své spole,nici, kde
se nalézá. Dívenka však pot2ásla hlavou. Nezbývalo nic jiného, ne/ ,ekati tak dlouho, a/
zesílí, aby mohl jeskyni opustit.
I toho se kone,n do,kal. Zeptal se dít te, m'/e-li odejít, kam se mu zachce. D v,átko
p2ikývlo. Pod koval mu vlídnými slovy a po/ádal je, aby mu alespoH sd lilo své jméno, ale i
to dít zatajilo.
„Mali,ká, já jsem kní/e!“ vysv tloval jí. „A/ se zase vrátím do své 2íše, mohu se ti
odm nit za tvoje slu/by.“
Dít ukázalo prstí,kem na jeho cáry a dalo se do veselého smíchu. Siddharta vzal
potravu, kterou mu dít dalo a vykro,il ven do lesa. N jaký hlas v jeho nitru p2ikazoval mu
jíti ur,itým sm rem, který dodr/oval, proto/e nev d l, co má d lat.
Po n kolika dnech ch'ze pozoroval, /e les 2idne. K ve,eru vyšel z lesa a octl se na
vrcholku hory. Dole p2ed sebou uvid l Kapilavastu.
Radostí ani nedýchaje, hledal sv'j palác. Co to? Sní snad? Nevid l jeho b lostné
nádhery! Rozhodl se, /e po,ká a/ do rána, pak bude moci všechno lépe rozeznati. Le, i v
denním sv tle zjevil se p2ed ním tý/ nezm n ný obraz. Tam, kde se kdysi vypínal jeho
pohádkový palác, válely se jen z,ernalé trosky zdiva.
Tak rychle, jak mu síly dovolovaly uhán l dol' po svahu. Dím blí/e p2icházel k místu,
tím z2eteln ji poznával, /e b lostné kameny byly z,ernalé kou2em. Strašlivý po/ár zni,il jeho
sídlo.
Kde byla /ena a d ti? T /ce dýchaje vystupoval na kopec, kde stával jeho hrad. Pasák
tam pásl stádo dlouhosrstých ovcí, které s nechutí okusovaly popelem zasypané rostliny.
Siddharta oslovil mu/e, který s odporem odvracel tvá2 od otrhance. Kone,n dal se
naléhavými prosbami /ebrákovými pohnouti k tomu, /e mu vyhov l, i kdy/ nechápal, pro,
chce tento ubohý pária v d t n co o kní/ecí rodin .
Vypráv l o nešCastné noci, a o dnech hr'zy, které po ní následovaly. Oznamoval, /e
zem má nyní jiného kní/ete, který nevládne o nic h'2e, ne/ bývalý vlada2. Co se stalo se
Siddhartou a s jeho rodinou, není známo. Kn /na i její synové zahynuli pravd podobn v
plamenech. Avšak kní/e Siddharta se více nevrátil ze své vyjí/Iky, kterou podnikl práv v
onen neblahý den.
„A je dob2e, /e se nevrací, i kdyby byl dosud na /ivu,“ p2ipojil pastevec. „Nový kní/e
vypsal na jeho hlavu cenu, kterou vyplatí tomu, kdo ho p2ivede /ivého nebo mrtvého.“
Siddharta vrávoral dále. Schopnost myšlení ho opustila. Jen pry,, pry, z tohoto místa
n kdejšího, tém 2 nevy,erpatelného št stí! Jako /ebrák krá,el nepoznán krajinou, která ho
d lila od východních sousedních zemí.
Ani zde se necht l dáti poznat, je/to nev d l, není-li zdejší vlada2 sp2ízn n s
nep2átelským kní/etem. Takto nemusel se alespoH obávat, /e bude poznán. Zde si ho nikdo
nevšímal. Házeli mu k nohám milodary,které si vyprosil, a no,ní útulek nacházel pod cizí
st2echou.
Všem jevil se jako pária, jako p2íslušník nejni/ší kasty, která byla opomíjena a
proklínána. Ani se nedivil: n kolikatýdenní špína a zaschlá krev pokrývaly jeho t lo. Jeho
vlasy byly zcuchané a vpadlé tvá2e zarostlé divokým vousem.
Ani stopy nez'stalo po jeho n kdejší p st nosti a kráse! Také jeho veselá mysl a
bezstarostnost byly ty tam. NešCastný, opušt ný mu/ plou/il se ulicemi a hledal. Co hledal?
Sám nev d l! Jeho drazí byli mrtví, zahynuli v plamenech!
M'/e mu n kdo 2íci, zda se s nimi op t nesejde v n jaké jiné postav ? Chlapci byli p2ece
ješt velmi malí. aby si byli na sebe uvalili n jakou vinu, za kterou by museli v jiném vt lení
pykat. A Mája? N /ná kv tina? Ta byla zajisté bez viny a odešla nahoru do neznáma.
Jen on zde z'stal. Pro, jen, pro,? Musí v tom být p2ece n jaký smysl! V sv t se ned je
nic bez ú,elu, tím si byl jist. Má hledati tedy d'vod pro sv'j další /ivot na zemi? Ano, bude
- 16 -
tomu tak!
Nejd2íve cht l p2ijíti na to, pro, lidé v'bec musí /íti. P2ipadal-li mu d2íve /ivot jako
nádherný dar n jaké neviditelné moci, zdál se mu nyní nekone,ným 2et zem utrpení.
Kamkoliv se podíval, nalézal jen utrpení, nic ne/ utrpení!
Jeho cesta vedla ho ní/inami /ivota. Kam up2el sv'j zrak, všude z2el zb dované,
zotro,ené lidstvo. Dev tadvacet let /il na zemi, ani/ tušil, co bídy skrývá v sob sv t, který se
mu a/ do této chvíle zdál tak krásný!
Miloval zá2ící slunce. Nyní poznal, /e jeho pal,ivé paprsky vyvolávají u t /ce
pracujících proudy potu, /e silnice prom Hují se v jeho /áru v bezedný prach, v kterém
poutníci jen s námahou vlá,ejí své unavené nohy.
S rozkoší prohán l se v sedle hbitého o2e nebo se dával kolébati na h2bet bezpe,n
krá,ejícího slona. TeI však musel polykati prach, který jiní zví2ili. Musel uskakovati stranou,
projí/d la-li kolem ,eta jezdc'.
Jak málo si d2íve vá/íval doušku vody! Nyní mu ,asto scházela. Lízni v plou/il se silnicí.
Mimo to ,asto vídal, jak lidé sami musí pohán ti pumpy. Den po dni byli zapra/eni do
velikých kol, chodíce v kruhu, a/ je jímala závraC. O, b da, ó, utrpení! P2i okraji silnic
nalézal le/ící mu/e, /eny a d ti, modré a zdu2elé, nesoucí na sob všechny známky nejt /ších
chorob. Jejich t la, pokrytá hnisavými v2edy, ší2ila morový puch.
Nalézal i takové ubo/áky, jich/ jednotlivé, sn hobílé údy byly v polovi,ním rozkladu!
Malomocenství! Jednal tak, jako ostatní — zd šen prchal, jakmile zavadil pohledem o
takové obrazy bídy. Ani na okam/ik nepomyslel na to, /e by se mohl pokusit zmírnit jejich
utrpení.
Šest m síc' ji/ putoval, pohán n dv ma myšlenkami :
„Jak uhájím /ivot? A pro, v'bec /iji?“ Jednoho dne sešel se na silnici se zaklína,em
had', který byl p2íliš unaven, aby mohl dojíti do nejbli/šího m sta a nésti ješt koše
zmítajících se zví2at.
Odedávna cítil Siddharta odpor k had'm, ale v obli,eji mu/ov zra,ilo se n co, co ho
p2itahovalo. P2istoupiv k n mu, nabídl se, /e mu pom'/e. Mu/ rozradostn n p2ijal jeho
nabídku.
„Nemáš strach, /e se zne,istíš, proto/e jsi nucen pova/ovati m za pariu?“tázal se
Siddharta opatrn .
Mu/ zavrt l hlavou.
„Nejsem stoupencem Brahmy, a nestarám se také o kasty a podobné v ci.“
Nato vzal Siddharta t /ké koše a krá,el zvolna vedle cizince. K ve,eru p2išli do jakési
osady, kde byl mu/ patrn velmi znám. Byl radostn pozdravován a byla mu vykázána kolna,
kde mohl p2enocovat se svými zví2aty.
„Smí se mnou p2enocovat také m'j sluha?“ tázal se zaklína, a lidé, kte2í se domnívali, /e
sluha je tého/ stavu jako jeho pán, ochotn svolili.
M'j sluha! Toto slovo projelo Siddhartou jako blesk. On, který byl zvyklý porou,et
zástupu slu/ebnictva, lenivé trestal a bil, on sám byl nyní nazván „sluhou“. A ješt musel býti
rád! Touto slu/bou vyslou/il si první st2echu nad hlavou po více, jak p'l roce.
Jeho „pán“, Sariputta, mu p2ikázal, aby se v koln poohlédl po myších.
Siddharta, a, se štítil také t chto malých hbitých zví2átek, pustil se p2esto bez reptání do
chytání myší a poda2ilo se mu jich polapit dostate,né mno/ství.
Nyní krmil hady. Sariputta p2i tom vypráv l r'zné p2íhody ze /ivota zví2at, a/ Siddharta
pochopil, /e ani hadi nejsou na sv t nadarmo.
Jakmile se dovedl natolik ovládnouti, /e je mohl pozorovati zblízka, musel p2iznati, /e
jsou krásní. Ka/dý m l jinou kresbu a jiné zbarvení. A co bylo zvláštního, /e se /ádné zví2e
nestav lo proti n mu nep2átelsky. Sariputta se z toho radoval.
„Ješt jsem nem l pomocníka, který by byl had'm vítán. Tob budu moci brzy sv 2iti kr-
- 17 -
mení!“
Kdyby tak byl n kdo Siddhartovi p2edpov d ly /e ješt rád bude n kdy slou/it zaklína,i
had', a /e jeho hadi mu nebudou nep2íjemní! A p2ece tomu tak bylo! Po prvé od onoho
strašlivého nešt stí Siddharta v d l, co má d lat a jak m'/e býti u/ite,ný. Toto v domí ho
uspokojovalo.
P2íštího dne, d2íve ne/ mohli vyraziti dále,, musel zaklína, uspo2ádati na tr/išti obce
p2edstavení. Zp'sob, jakým se obrovská t la had' kolébala p2i zvucích píšCaly, jak
vystrkovali své hlavi,ky do výše a znovu je sklán li dol', podle toho, jak tiše nebo hlasit
bylo pískáno, vzbudil Siddhart'v obdiv.
A kdy/ se kone,n Sariputta rozhodl provád ti um lecké kousky bez had', tu po prvé
prochv lo srdcem kní/ete cosi jako radost.
V m st , které Sariputta navštívil, koupil svému sluhovi p2im 2ený od v. To byl
veliký krok po namáhavé cest vzh'ru, kterou se m l Siddharta ubírat. Vyb2edl-li jednou z
kasty nejvíce opovrhované, zajisté se mu poda2í dostati se také dále. Pod koval Sariputtovi,
ten však pravil, odmítaje jeho dík:
„Co jsem u,inil, ud lal jsem p2edevším pro sebe. Nemohu cestovati se sluhou, kterým by
lidé opovrhovali. Mimoto jsem si povšiml, /e nejsi páriou. Snad mi ,asem povíš, co se ti p2ihodilo, /e jsi se vydal na pout v t chto cárech.“
Práce bylo nyní dosti. Sariputta dovedl ješt jiné v ci, ne/ pískati had'm k tanci. Chodil
do dom', kam byl zván, uzdravoval nemocné a zaklínal démony. Všechny pot2ebné pom'cky
skládaly se jen z n kolika svazk' pestrých pávích per, která namá,el do vody, krop jimi nemocné.
Siddharta se o tom dov d l jen z rozhovoru jiných lidí. On sám, zatím co jeho pán
navšt voval r'zné domy, kam ho nesm l doprovázeti, pe,oval o koše s drahocenným
obsahem. Také ji/ necítil opovr/ení p2i ka/dém kroku. Jiní sluhové, ba i 2emeslníci ,asto s
ním rozpráv li a p2inášeli mu potraviny i ovoce.
Po n kolika dnech pokra,ovali op t v cest . Sariputta se zotavil a byl hovorn jší.
Vyptával se Siddharty, ,ím se to neustále obírá ve svých myšlenkách a nevysmál se mu, kdy/
Siddharta 2ekl, /e hledá smysl svého /ivota.
„Víš, co je to /ivot?“ tázal se sluhy.
„Livot je utrpení,“ odpov d l tázaný rychle.
„Víš-li to, pak jsi se ji/ mnohému nau,il,“ pochválil ho mistr.
„ Ano, /ivot je utrpení. Z toho vyplývá, /e /ivot nám byl darován proto, abychom
p2ekonali utrp ní.“
Siddharta ml,el. Nemohl pochopiti tak rychle smysl slov. Nato se tázal:
„Má to v'bec n jaký smysl, p2ekonáme-li utrpení? V/dyC je neustále zde! Ka/dý nový
/ivot znamená nové utrpení! P2em'/eme-li utrpení, které nám bylo vym 2eno /ivotem, do/ili
jsme také sv'j /ivot. Jaký je v tom smysl?“
„Na to musíš p2ijíti sám, Siddharto,“ 2ekl Sariputta.
„Mohu ti dát jen malý pokyn, ale odpov I na svoji otázku musíš si najít sám. Tím také
najdeš to, pro, /ivot stojí za to, aby byl /it.“
Jindy vyptával se Siddharta svého pána, v 2í-li v bohy. Dostalo se mu p2ekvapující
odpov di:
„Demu 2íkáš „bohové“? „Myslím Višnu a Šivu,“ odpov d l kní/e jaksi rozpa,it .
„V 2ím v Šivu, ni,itele všeho /ivoucího,“ 2ekl Sariputta slavnostn , nemohl však
pokra,ovat, neboC Siddharta ho polekan p2erušil:
„P2e2ekl jsi se, Šiva je p2ece dobrý a moudrý b'h!“
„Vylo/ si to, jak chceš! V 2ím v n ho, jako v ni,itele veškerého /ivota. Co/ není v tom
dobrodiní, ukon,í-li n co, o ,em my se ,asto domníváme, /e toho ji/ déle nesneseme? Není
dobrý, ukon,í-li utrpení, které jsme nemohli vlastní silou p2ekonat?“
- 18 -
Siddharta zmlkl, nebyl však p2esv d,en. TeI, kdy byl skoro ji/ tak daleko, /e cht l
uv 2iti v Šivu, byl mu ukázán ve zcela jiném sv tle. Tento mu/ nazýval ho dobrým a p2esto
ni,itelem. Kn /í v Kapilavastu u,ili, /e je podporovatelem a udr/ovatelem. Kdo z nich má
pravdu?
- 19 -
Tak chodil Siddharta se Sariputtou ji/ n kolik m síc' a úpln
p2ivykl tomuto /ivotu.
Jednoho dne mu Sariputta sd lil, /e se musí rozejíti.
„Dostal jsem rozkaz, abych t nechal jíti op t vlastní cestou, abys mohl postoupiti zase o
jeden stupeH výše. Pokud chodíš se mnou, nem'/eš se dostati dále. Co mi bylo poru,eno,
abych pro tebe ud lal, to jsem vykonal!“
„Kdo ti to poru,il? Kdo se stará o mne a m'j vzestup?“ zatou/il Siddharta dychtiv .
Sariputta posadil se naproti n mu a za,al vysv tlovat. Prohlásil, /e jest joginem, to jest
mu/em, který se sna/í zbo/ným cvi,ením pozvednouti se z davu.
Má v'dce, který se mu z2eteln projevuje. Tento v'dce ukládá mu úkoly, které musí vykonat a modlitby, které se musí modlit. Nedosáhl ješt nejvyššího stupn , ale ve svém
vzd lání dostal se a/ k „Havran'm“, to znamená ke stupni pomáhání.
„Je nutno, abys v d l,“ pou,oval pozorn naslouchajícího Siddhartu, „/e všechny stupn
mají svá jména, podle nich/ se mezi sebou poznáváme. Jako takový musím nyní pomáhati
svému spolubratru dále. Mn jsi byl p2iveden ty, abych ti uleh,il b2ím tvého /ivota, a to se
mi poda2ilo. Zbavil jsi se cár' pári' a nabyl jsi poznatk', které ti pomohou dále. Pros
nejvyššího Boha, jeho/ jméno nesmím vyslovit, aby ti také poslal v'dce. NeboC najdeš-li ú,el
svého /ivota, pak budeš sm ti p'sobit k po/ehnání mnohým.“
Rozlou,ení bylo krati,ké. Tím, co slyšel, byl Siddharta p2íliš omámen, ne/ aby se mohl
vyptati na všechno, co by byl ješt tak rád v d l.
Pod koval Sariputtovi za jeho pomoc a naposledy nakrmil hady, které si zamiloval. Pak
se jejich cesty rozdvojily.
„Jaké poznatky jsem získal?“ tázal se sám sebe. „Vím, /e /ivot je utrpení, ale toto utrpení
nedoléhalo na mne ji/ tak siln od té chvíle, co jsem pracoval a chodil po boku Sariputtov . Z
toho vyplývá, /e zahálka utrpení jen podporuje, ne-li je dokonce vyvolává! Ano, tak tomu asi
je! Zahálka vzniká z touhy a /ádosti po rozkoši, ze samolibosti a pohodlnosti. Utrpení jest
tedy následek /ádostivosti. Umrtvíme-li v sob /ádostivost, p2em'/eme také utrpení. Je to tak
správné? O tom se musím teprve p2esv d,it.“
Radostn krá,el svou osam lou cestou. Cosi v jeho nitru mu 2íkalo, /e to, k ,emu dosp l,
je rozhodn velmi cenné poznání.
Sariputta mu dal trochu pen z, aby nemusel jíti op t /ebrat, ne/ si najde jinou práci. Ale
práce se brzy našla. Pomáhal všude, kde vid l, /e je jeho pomoci zapot2ebí. Proto/e m l
dobrou v'li a neštítil se /ádné práce, byly jeho slu/by všude vítané. V /ádné osad nezdr/el
se p2íliš dlouho. Stále ho to hnalo kup2edu.
Tak se také sešel na silnici s cestujícím kupcem, který vezl mnoho zbo/í, zvlášt
drahocenných látek, a který byl práv ve veliké tísni. Jeho ta/ný v'l si zlámal nohu a on ho
musel zabít. Široko daleko nebylo nikoho, kdo by mu byl mohl prodati jiného.
Siddharta se nabídl, /e mu pom'/e dotáhnouti v'z a/ k nejbli/ší osad . Šlo to lépe, ne/
si oba s po,átku myslili.
Vd ,ný kupec, jménem Amuruddba, shledal, /e ochotný Siddharta byl by vítaným
spole,níkem. Vyptal se ho, odkud a kam jde a a,koli mu kní/e dal jen strohou odpov I,
uspokojil ho tolik, /e mu nabídl, aby u n ho z'stal tak dlouho, ne/ se mu hodí n co jiného.
Siddharta nabídku s radostí p2ijal. Tou/il po práci a Amuruddba se mu líbil. Co/ se sejde
se svými pomocníky v/dycky jen na silnici?
Z pen z, které dostal od Sariputty, koupil si lepší od v a p2esko,il tak celou kastu
/ivnostník'. Vous si dal ji/ dávno oholit a tvá2e se mu za,ínaly ji/ op t zaokrouhlovati.
P'sobil dojmem statného, d'v ru vzbuzujícího kupce. Amuruddba brzy zpozoroval, /e
od té doby, co má spole,níka u sebe, mnohem více prodává. Koupili si nového tahouna.
Jeden z nich sed l st2ídav na voze, zatím co druhý šel podle vozu a cestou rozpráv li.
Amuruddba na svých dlouhých cestách mnoho p2emýšlel. I on se zam stnával „smyslem
- 20 -
/ivota“, došel však k naprosto jiným uzáv r'm, ne/ jeho nový spole,ník.
„Já v 2ím,“ pravil, „/e jsme vyšli z duše sv ta a /e se tam musíme op t navrátit. Proto/e
však tato duše sv ta jest souhrn všeho dobra, tu musí být naší jedinou snahou, státi se nejvýš
dokonalými. Vidím proto ú,el /ivota jen v nejvyšším mo/ném zdokonalení. Je na bíledni, /e
k tomu nesta,í jeden jediný /ivot a proto v 2ím v st hování duší.“
To bylo pro Siddhartu op t n co nového, prozatím však nev d l, co s tím. P2emýšlel dále
sm rem, kterým se dostal k svým uzáv r'm a shledal, /e je nutno potla,iti /ádosti, má-li se
zameziti utrpení.
Amuruddba cht l býti dokonalý, aby se mohl vrátiti k východisku /ivota. Ano, kdyby
m l pravdu, /e všechen /ivot tryská z duše sv ta, pak by kupc'v poznatek byl o mnoho
stupH' vyšší ne/ jeho! Ano, kdyby ale m l pravdu! Kdo mu to však m'/e zaru,it?
Siddharta se za,al pomalu v/ívat do myšlenek kupcových, kdy/ tu se ji/ op t rozlou,ili.
Amuruddba cht l nakoupiti nové zbo/í a navracel se proto do svého rodného m sta. Jeho
mladší bratr zatím dorostl a byl ochoten provázeti ho na jeho dalekých cestách. Siddharta byl
p2ebyte,ný. P2es rozdíl v nazírání dob2e si spolu rozum li. Ob ma bylo líto, /e se rozcházejí.
U Siddharty lítost dlouho netrvala. Byl skálopevn p2esv d,en, /e se mu naskytne op t
n co nového.
„Nepot2ebuji d lat nic jiného, ne/ jít na silnici,“ 2ekl si. „Tam najdu jist nového pána, a
ka/dý z nich mi pom'/e o kousek dále.“
Od chvíle, kdy ztratil své št stí, uplynuly více ne/ dva roky. Dastokrát tou/ebn
vzpomínal na Maj' a syny, ale nad vším ostatním z jeho d2ív jšího /ivota le/el jakoby závoj
zapomn ní. Nebyl by se znovu vrátil, i kdyby se mu k tomu byla naskytla p2íle/itost.
„Kam se pod lo mé utrpení?“ tázal se sám sebe.
„Zmizelo a zaniklo v práci a pohybu. Nemám ji/ ,asu zabývati se chmurnými
myšlenkami,“ odpov d l si sám na otázku, z které podle svého zvyku vyvozoval op t nové
uzáv ry.
Ji/ n kolik dn' krá,el tak sám a stále napjat ji o,ekával, co mu osud p2inese a jaký bude
jeho nový ur,ený mu spole,ník.
Náhle se zarazil.
„V 2ím-li, /e mi m'j spole,ník bude p2iveden, pak musím také p2iznati mo/nost vedení,
o n m/ mluvil Sariputta. Zdá se mi, /e prod lávám všemo/né zm ny, ani/ bych co
pozoroval!“
Zamyšlen krá,el dále, a/ ho z jeho sn ní probudilo hlasité zavolání. Vzhlédl a spat2il
brahmana sklon ného nad mu/em, le/ícím u silnice.
„Jsi-li tím, kým se mi jevíš,“ zvolal na n ho brahman, „tedy pojI, a pomoz mi! Zde jest
,lov k, který nás pot2ebuje.“
Siddharta p2istoupil blí/e a spat2il mu/e v zubo/eném stavu. Krvácel z mnoha ran a šaty
na n m visely jako cáry. Byl v bezv domí, proto jim nemohl 2íci, co se mu p2ihodilo.
Brahman se také ani netázal po p2í,in jeho zran ni, nýbr/ s pomocí Siddhartovou ho narychlo obvázal, na,e/ vyzval pomocníka, aby pospíšil do nejbli/ší osady a obstaral tam pro
zran ného povoz. Siddharta s radostí uposlechl a cestou p2emýšlel.
„Má-li býti tento brahman mým novým pánem, pak budu na tom dob2e. Zdá se, /e je
moudrý a ušlechtilý ,lov k.“
Zran ný se neprobral z bezv domí, ani kdy/ ho nalo/ili na v'z ta/ený voly a opatrn
odvezli do malého m ste,ka, vzdáleného n kolik mil. Tam sv 2ili ho pé,i kn ze, jemu/ dal
brahman spoustu pokyn'. Nato obrátil se mudrc na Siddhartu a tázal se, kam jde.
„Hledám zam stnám,“ 2ekl tázaný hbit . „M'/eš-li m pot2ebovat, šel bych nejrad ji s
tebou.“
„Mohu-li soudit podle šat', tedy jsi kupcem,“ pravil brahman, jménem Maggalana.
„Avšak podle 2e,i nále/íš k vyšší kast . Umíš ,íst a psát?“
- 21 -
Siddharta p2ikývl.
„Pak t rád p2ijmu za spole,níka a /áka,“ svoloval Maggalana. „Chceš-li, m'/eš jíti se
mnou a pomáhati mi jako dnes, zaopat2ení ti mohu poskytnout, ale více nem'/eš o,ekávat.“
„Jsem spokojen,“ odpov d l Siddharta pot šen.
Op t se dostal o kus dále, zevn i vnit2n — op t našel svého mistra na silnici.
Tentokrát to bylo namáhavé p ší putování. Cesta však ubíhala ve vá/ných rozmluvách,
které u/aslému Siddhartovi otevíraly celý sv t brahmanské víry.
Bylo mu jedenat2icet let a /il stále uprost2ed svého národa, jemu/ tato víra byla svatá. A
on o ní nev d l zhola nic! Kdy/ se m l jako chlapec u,it, vzpouzel se tomu a u,ení svého
starého kn /ského u,itele kritizoval vychytralou pochybova,ností.
Jeho choC, Mája, si uchovala svou d tinnou víru po celou tu dobu, co ji znal. Chránil se,
aby ji o tuto víru p2ipravil, ale potají se jí posmíval. Ach, jaký byl pošetilec! Jak byl bláhový!
Maggalana ho nau,il chápat, /e Amuruddba se svou vírou v duši sv ta m l pravdu.
Maggalana jmenoval však tuto duši Brahmou.
Pou,oval ho, /e Brahma, Sivá a Višnu tvo2í trojici, která zahrnuje v sob všechno, co
pomáhá lidstvu k spáse. Ní/e pod touto trojicí jsou ješt jiní bohové, které Siddharta také
pozd ji pozná. Hlavní v cí jest, aby /ák m l jasnou p2edstavu o trojici nejvyšších boh'.
Brahma stojí na vrcholku trojúhelníku. Vdechuje všemu /ivoucímu vlastní dech, o/ivuje
všechno a všechno ovládá. On je dobrota a láska, z ní/ pramení všechna dobrá hnutí lidí.
Pod ním, avšak nerozlu,n s ním spjati, jsou Sivá a Višnu. První z nich je dárcem radosti
a vykonavatelem ,i provad ,em myšlenek. Oproti tomu Višnu je rušitelem a ni,itelem všeho
nep2átelského, všeho toho, co se chce stav t proti bo/ské trojici.
Tato trojice je tak pevn vzájemn spjata, /e ani mudrc ,astokrát nem'/e rozeznat, který
z boh' jest práv p2i díle. Co Brahma zapo,ne, Sivá provádí a Višnu háji a brání.
Opakem všech jest Maro, zlý princip, pokušitel všech lidi. On to je, který vzn cuje zlé
/ádosti, který štve lid proti sob , ni,í mír a št stí, vyvolává války, nešváry a zkázu. On
rozsévá násilnou smrt!
Siddharta p2ijímal u,eni bd lými smysly. Nemohl pochopit, jak mohl pochybovat o
bo/ství a mohl ozna,ovat Brahmu za pojem. Vyr'stal v n m nový /ivot, který ho obla/oval,
dávaje mu nové síly. Náhle nabyl jistoty, /e jeho bytí na zemi má ú,el a cíl.
Také o tom mluvil s Maggalanou.
„Ka/dý /ivot má ú,el a cíl,“ pravil mistr vá/n . „V 2ím však, /e tv'j /ivot má vyšší
smysl, ne/ v tšiny jiných lidí. Necht l bys mi vypráv ti p2íb h svého /ivota?“
Siddharta, který a/ dosud byl v',i ka/dému ml,elivý, vyhov l. Bylo to zvláštní. Zatím
co prostými slovy vypráv l o svém /ivot od doby d tství, zdálo se mu, /e všechny události
nabývají nového, d'le/itého smyslu. To, co Sariputta nazýval „vedením“, probíhalo celým
jeho /ivotem jako ,ervená nit. Kdy/ skon,il, umlkl i Maggalana na delší dobu. Pak vstal a
/ehnaje polo/il pravici na Siddhartovu hlavu.
„Brahma zamýšlí s tebou n co obdivuhodného,“ 2ekl slavnostn . „Nále/íš k jeho
milá,k'm. Bylo by chybou, kdybys nejlepší sv'j v k promarnil na silnicích. Máme mnoho
dobrých škol, a nejlepší z nich jsou na jihu naší zem . Zavedu t tam, aby ses nau,il všemu,
,emu t kn /í mohou nau,it. Snad se staneš sám kn zem, snad jsi také ur,en k n ,emu
jinému. Já to nevím. Ale aC je to, jak chce, u,it se musíš ješt hodn a není ,asu nazbyt.“
Siddharta byl srozum n a skoro s radostí se t šil na školu. TeI prošel tém 2 všemi
kastami zdola nahoru. Scházela jen kasta vále,ník', k ní/ kdysi pat2il! Jaké to vedení — jaká
to cesta!
Maggalana pobízel kup2edu. Najal slona, který na svých širokých zádech m l pohodlnou,
nosítk'm podobnou boudu. Vp2edu na krku sed l Ind, který veliké zví2e 2ídil. Oba cestující
nemuseli se starati o nic a mohli nerušené hovo2iti o všem, co je práv napadlo.
Siddharta si p2ál v d ti ješt n co o ostatních bozích, aby nebyl ve škole tak nev domý.
- 22 -
Maggalana s úsm vem vyhov l jeho prosb , dob2e v da, /e to není zbo/nost, která ho k tomu
/ene, nýbr/ spíše cti/ádost.
Jmenoval mu strá/ce sv t', jemu/ je sv 2en dozor, aby všechny povely Brahmovy byly
správn vypln ny, aby kolo, které 2ídí všechna souhv zdí,
se správn otá,elo a b /elo. Lokapales se jmenuje tento b'h, který se lidem nikdy
nezjevuje, proto/e mu na to nezbývá ,asu.
„Je mo/no vid t t2i nejvyšší bohy?“ tázal se Siddharta udiven .
„Oby,ejní smrtelníci jich nevidí. Ale mezi mudrci jsou také takoví, kte2í mají zvláštní
vnit2ní zrak. Tito sm jí vid ti bohy, aby o nich mohli vypráv ti lidem.“
„Kdo je to Indra?“ ptal se Siddharta a jako na omluvu p2ipojil: „Moje /ena o n m ,asto
mluvívala.“
„Práv jsem ti cht l o n m vypráv t,“ odpov d l Maggalana. „My na jihu 2íkáme mu
Sagra mocný. Jest v'dcem voják'. On to je, který jim sílí pa/e, jestli/e se pro spravedlivou
v c chopili zbran . On to je, který dává všem vnit2n bojujícím sílu a odvahu, aby zvít zili
nad zlými /ádostmi a nalezli op t pravou cestu, jestli/e zbloudili na klamné stezce vábení
Marová.“
- 23 -
Dím více se blí/ili k svému cíli, tím více se krajina m nila. Rostly zde jiné stromy,
ovoce bylo v tší a kv tiny pest2ejší.
Zdálo se, /e i lidé jsou jiní. Zatím co na severu byli pln jších postav, zdáli se býti zde
tém 2 vysušení a také menší. Vzduch byl p2íliš horký, slunce pal,iv /hnulo. Zato v noci
vanul ,asto osv /ující vánek, p2inášející ob,erstvení.
Maggalana vysv tloval, /e je to vítr vanoucí od mo2e. Mo2e! Siddharta je dosud nevid l,
ale slyšel ji/ o n m. Je prý obdivuhodné se svými hu,ícími, burácejícími vlnami, nekone,n
v tší, ne/ posvátný proud Gangu.
I stavby byly zde úpln jiné, ne/ v jeho ot,in . Vzdušné chrámy podobaly se dom'm
urozených, ale zdálo se, /e t ch je tu velmi málo. Chýše chudšího obyvatelstva naproti tomu
budily dojem, jako by to byly chaty uhn tené z hlíny, které bez ladu a skladu byly postaveny
jedna vedle druhé. Nem ly oken, pouze otvory, jimi/ se bylo mo/no protáhnouti dovnit2 a je/
byly zast2eny roho/í nebo 2ídkou tkaninou. Nikde však nebylo vid ti otvor' pro odvád ní
kou2e z krbu.
Siddharta se nad tím zamysli], ale nenalézal vysv tlení. Proto se zeptal Maggalany:
„V/dyC se musí v kou2i udusit, proto/e z nízkého otvoru, který jest ke všemu ješt
uzav2en nem'/e v'bec nic ven,“ pravil Siddharta zamyšlen . „V mé ot,in máme komíny
pokud mo/no nejvýše.
„Ano, tomu v 2ím, vy však musíte ve svých obydlích také rozd lávati oheH,“ odpov d l
brahman, „ale naši lidé va2í venku. Podíváš-li se byst2eji, pak shledáš, /e vedle ka/dé chýše
jsou narovnané kameny, které slou/í za ohništ . V tšinou se však u nás neva2í v'bec. Mléko
a ovoce se pojídá syrové a pouze ,as od ,asu se pe,e chléb.“
„Pro, si vaši lidé nepostaví po2ádné domy?“ tázal se Siddharta, zkoumaje bedliv okolí.
„Jest zde p2íliš horko na bydlení v kamenných nebo d2ev ných domech. Zem udr/uje v
chladu místnost, jí/ se stejn pou/ívá jen na noc nebo v dob dešC'. Tyto chýše, uhn tené z
hlíny, nejsou znamením zvláštní bídy, neboC mnohá rodina má takových chat více. Pro
strašná vedra vyhýbáme se spole,nému bydlení. Stavíme rad ji více chat vedle sebe.
Divíš se, pro, tyto domy postrádají jakékoliv ozdoby? To lze od'vodnit p2íliš velkým
parnem. Obydlí nás net ší, proto/e nám slou/í pouze v nouzi. V tšinu ,asu trávíme v p2írod
pod stinnými stromy.
Všechnu touhu po ozdob a všechnu radost z krásy, vyjad2ujeme výzdobou chrám'.
Teprve, a/ uvidíš naše svatyn , nebudeš se ji/ domnívat, /e našim lidem chybí smysl pro
krásu.“
Cestovali ji/ hodn dlouho. Siddharta ztratil úpln pojem ,asu. Domníval se, /e jsou na
cest ji/ n kolik týdn'.
Tu se po jejich pravici vyno2ily op t hory, vysoké kopce, porostlé zelení. Scházela jim
divoká nádhera sn hem pokrytých Himalájí. Cesta je vedla k tomuto poho2í, kam také po
n kolika dnech dorazili.
Zde vym nili trp livého slona za chundelaté mezky a p2ikázali Indovi, jemu/ slon
nále/el, aby po,kal na návrat Maggalan'v. Brahman cht l jeti op t na sever, jakmile
doprovodí Siddhartu na místo.
„Vezmeme si n jakého Inda za pr'vodce?“ tázal se Siddharta.
„Zde nejsou Indové. Domorodci jmenují se Dravidové. Jsou temné pleti, menších postav
a bujných vlas' j v posledních dnech jsi je“ ,ast ji vídal.Mají své vlastní nábo/enství, jsou
však d tsky povolní a mírní. A,koliv neradi pracují, co/ jest od'vodn no nesmírným parnem,
jsou p2esto nejvýš ochotní a úslu/ní.“
„V jaké bohy v 2í?“ p2ál si v d ti Siddharta. Maggalana ho vlídn pou,il.
„Nalézají se dosud v jakémsi stavu d tství a nemohou vid ti p2íliš daleko, ,ím výše se
n který národ vyvine, tím vyšší jsou také jeho bohové; neboC on je bezd ,n hledá nad
- 24 -
sebou. Je-li však n který kmen ješt tak málo vyvinut jako naši Dravidové, nalézá jen bytosti,
které jsou v jeho t sné blízkosti, v samotné p2írod , a tyto vzývá pak jako bohy.
Dravidové jsou t sn spjati s duchy, kte2í o/ivují kv tiny a stromy, proudy vod, vítr a
oheH. Jsou to jejich p2átelé, pomocníci, u,itelé i v'dci. V dík za vše, co od nich p2ijali,
p2inášejí jim ob ti a vzývají je. Jsou p2i tom šCastni a v 2ím, /e ani Brahma nep2eje si ni,eho
jiného, ne/ aby si tuto svou bla/enost uchovali a/ do té doby, kdy budou moci pochopit n co
jiného. Teprve pak bude ,as, aby se nau,ili znát skute,né bohy.“
Siddharta sice naslouchal, ale ve svém myšleni se zastavil u jedné v ty:
„Dím výše se n který národ vyvine, tím vyšší jsou i jeho bohové. O, jaký výhled!“
„Myslíš, Maggalano, /e kdy/ se budeme dále vyvíjet, /e se nám poda2í nalézti ješt
vyšší bohy?“
„To nevím, Siddharto, a,koli v jsem se ji/ o tom sám mnoho nep2emýšlel. Doufám a
v 2ím, /e i naše národy se vyvinou výše. Jak vysoko p'jde tento vývoj, sta,í-li, abychom u/
nemuseli p2icházeti více na zemi jako národ, nýbr/, abychom sm li z'stati a /íti dále na
onom sv t , ,i p'jde-li to po stupních pozemsky ješt dále, to nemohu p2edvídat. A ješt
mén mohu 2íci, jaká víra v bohy bude odpovídat tomuto vývoji.
Brahma zdá se mi býti lim, který nem'/e býti ji/ ni,ím p2ekonán: nejvyšším a
nejdokonalejším. Ale je také mo/né, /e tomu tak není, /e je nad ním ješt n kdo jiný, vyšší, k
n mu/ teprve pozd ji dosp jeme. Co/ nám nesta,í, abychom poznávali bohy, které smíme
pochopit a sna/ili se jim slou/iti, abychom k nim usilovali ze všech sil?“
Siddharta cht l se s tím spokojit, ale tato otázka zam stnávala ho pak po celý /ivot.
- 25 -
Nevzhledná, avšak u/ite,ná zví2ata stoupala stále výš a výše. P šinka byla úzká, plna
kamení, a co horšího, byla opravdovým rejdišt m velikých had', zvaných kobry. Mihla-li se
taková kobra znenadání n kde za kamenem nebo sklouzla-li dol' se stromu, tu mezci usko,ili
i s nákladem prudce stranou a ohro/ovali tak /ivot jezdc'.
Zví2ata chv la se tak siln , /e /ádná domluva je nep2im la, aby šla dále, dokud plaz
nezmizel s dohledu. Maggalana vypráv l,/e mnoho a mnoho lidí u/ podlehlo uštknutí t chto
jedovatých had', neboC jejich jed je smrtelný.
Siddharta jasn vid l zajímavé kresby na plochých hlavi,kách. Práv takoví byli ti
nejsiln jší hadi, s nimi/ se seznámil u Sariputty. Ani na okam/ik se nezachv l strachem,
naopak m l chuC pokusiti se získati si p2átelství t chto divokých had'.
Ani/ se Maggalanovi zmínil o svém zám ru, slezl s mezka a šel p2ed nimi,upíraje o,i na
všechny strany.
Tu zahlédl neoby,ejn velikou kobru le/eti svinutou p2i cest . Zdálo se, /e spí a za/ívá.
Nebyla tedy nebezpe,ná, i kdyby m la nep2átelské úmysly. Siddharta zvolna p2istoupil blí/e,
up2el na ni svoje o,i a tiše si pohvizdoval.
Had zvedl trojhrannou hlavi,ku a naslouchal. Mezci, kte2í ustoupili dozadu, stáli bez
hnutí, avšak Maggalana p2ihlí/el napolo s hr'zou, napolo s obdivem k po,ínání Siddhartovu.
Siddharta hovo2il k hadovi polohlasná, zvláštní slova, vypadalo to, jako by mu vlídn
domlouval. Nádhern zbarvené hadí t lo se pomalu rozvinulo, had se zvolna odplazil, a/
zmizel stranou v k2oví, uvolHuje tak mezk'm p šinku.
Duši Siddhartovu zavalila vlna nevýslovného št stí, které nebyl schopen vyjád2iti slovy.
Nebylo to sebev domí, ani myšlenka, /e by mohl ovládati tvory, byl to daleko více pocit
spojení s p2írodou, který ho ,inil šCastným.
To se opakovalo ješt t2ikrát. Siddharta rozmlouval s hady, prosil je, aby neškodili lidem
a zví2at'm, kte2í by se rádi dostali nahoru a hadi u,inili podle jeho v'le. Ba ješt více:
Siddharta najednou v d l, /e budou moci stoupati vzh'ru a /e ani jeden had nezk2í/í u/ jejich
cestu.
Kdy/ to 2ekl svému u,iteli, zahled l se Maggalana na n ho n mým pohledem. Dravid,
který je doprovázel, p2istoupil k n mu a políbil lem jeho roucha. V jeho d tských tazích
zra,il se takový výraz nadšení, /e nehezký obli,ej byl úpln prom n n.
Pak vyno2ily se p2ed nimi bílé špi,ky v /í, vysoké, kulaté kopule a ploché st2echy. Bylo
to m sto?
Maggalana ukázal na n prstem a pravil: „Utakamand“. Radost a hrdost chv la se v
t chto slovech. Siddharta, a,koliv toto jméno dosud nikdy neslyšel, poznal, /e je to ký/ená
vysoká škola.
Malebn rozkládala se na náhorní planin ukryta mezi skalami. Slune,ní sv tlo
oza2ovalo bílé zdi budov, tak/e se t2pytily a oslHovaly zrak.
Horský pot',ek s šumotem stékal dol' do údolí, rozbíhaje se v nes,etné vodopády a
rozst2ikoval kolem dokola své kr'p je. Bylo to pohádkov krásné. Tam, kde slune,ní paprsky
dotkly se kr'p jí, hrály nejkrásn jšími duhovými barvami.
Nade vším vznášela se jemná mlha a Siddhartovi bylo, jako by vid l mihati se v ní
n /né, bílé údy, jako by slyšel v zur,ení vody jemné zvuky nejvyšší milostnosti. Jeho celé
nitro bylo napln no vroucí zbo/ností a velebením. Koho vzývá — nev d l.
Jeli dále a vbrzku vyno2ila se p2ed nimi nejv tší brána vn jší budovy. Byl to jakýsi druh
pr'chodu, jím/ vjeli na veliký dv'r. P2edali svá zví2ata do opatrování n kolika sluh'm, o,ividn Dravid'm, a vstoupili do jedné ze sv tlých budov.
Siddbarta /asl. To /e má býti škola? Jeho vlastní palác nebyl nádhern ji vybaven a vyzdoben! Barevné roho/e, koberce a gobelíny, kamkoliv oko pohlédlo.
Na sloupech z tmavého, a/ ,erného d2eva, stály malé i v tší zlaté sošky boh', n které
- 26 -
byly dokonce z bronzu. Vedle ka/dého um leckého díla, jimi/ sochy skute,n byly, stály dv
bronzové vázy napln né pestrými kv tinami.
Prošli n kolika komnatami, z nich/ ka/dá byla podobn vyzdobena, a/ se octli v pokoji
nejvyššího brahmana, kterého zastihli sklon ného nad rukopisy a obklopena /áky. Byl to
b lovlasý, d'stojný mu/, který se s Maggalanou p2átelsky pozdravil. Kdy/ uslyšel, /e
Siddharta p2ichází jako /ák, n kolikráte se na n ho pronikav zadíval. Pak zvolna 2ekl:
„Lák nám byl ohlášen, ty, Maggalano, m l jsi ho p2ivést. A/ sem se to shoduje. Ale on
má jiné jméno.“
Po delším ml,ení rozjasnil se pojednou jeho obli,ej a /iv se zeptal:
„Mekni,Siddharto,nemáš snad ješt jiné jméno?“
„Míkají mi Gautama,“ odv til tázaný, jen/ na toto p2íjmení svého rodu ji/ skoro
zapomn l.
Tu brahman radostn rozechv n p2istoupil k n mu.
„Pak jsi to p2ece ty, který nám byl zaslíben! Rádi t chceme vyu,ovat a pom'/eme ti,
aby ses p2ipravil pro sv'j úkol zde na zemi. Ké/ nám Brahma milostiv pom'/e, abychom t
u,ili podle jeho v'le!“
N kolik dn' sta,ilo, aby se Siddharta, který se nyní nazýval Gautama, úpln p2izp'sobil
obci, která ho p2ijala do svého st2edu. Maggalana mohl svého chrán nce klidn opustit a
odebrati se na zpáte,ní cestu k chladn jšímu severu.
- 27 -
Livot ve škole, a,koliv byl p2izp'soben pot2ebám /ák', byl podroben p2ísným
pravidl'm. Vstávalo se velmi ,asn . První paprsky slunce musely zastihnouti všechny
obyvatele „školní pevnosti“ ji/ ustrojené a na modlitbách.
Tato ranní modlitba konala se v jedné, k tomu ú,elu ur,ené kopulovité dvoran a
skládala se z n kolika modliteb. N který z brahman' vzýval hlasit Brahmu, d kuje mu za
ochranu po dobu spánku. Nato všichni p2ítomní vpadli slavnostním chórem:
„Brahmo, zdroji všeho dobra, d kujeme ti!
Prom H náš dík v radostný ,in, aby m l cenu!“
Poté prosil brahman o pomoc a sílu pro denní úkoly. Ostatní p2ítomní prosili sborem :
„Sivo, ty dobrod ji, který provádíš myšlenky
Brahmovy, dej nám sílu, abychom i my jednali podle jeho v'le.
Višnu, ty ni,iteli všeho zla, uml, v nás ka/dé zlé hnutí!“
Nato byly dány zvláštní pokyny pro den nebo byli upozorn ni na nebezpe,í, v tšinou
duchovního rázu, hrozící jednotlivc'm nebo celku.
Z „ranní dvorany“ šli pr'vodem na terasu, kam Dravidové p2inášeli snídani, která se
odbyla za smíchu a /ertování.
A,koliv zde byla trvale radostná nálada, p2ece nikdy zábava nevybo,ila v p2íliš hlasitou
mluvu a bujný smích. Jestli/e n který z nová,k' zvolil p2íliš hlasitý tón 2e,i, tu ho jeho
sousedé vlídn upozornili. Neuposlechl-li pokyn', byl poslán nejvyšším brahmanem sluha, a
vyzval doty,ného, aby se posadil ke stolu brahmana.
Po snídani se n kolik hodin vyu,ovalo st2ídav v r'zných u,ebnách. Kolem u,ícího
brahmana seskupil se v/dy menší po,et /ák' a on jim vykládal své v d ní.
Gautama brzy vypozoroval, /e p2i ranním vyu,ování si m'/e ka/dý zvolit u,itele, kde/to
vyu,ování ve,erní se 2ídí pevnými pravidly.
Jakmile za,ínalo p2íliš veliké parno, rozhlaholily se údery na gong a oznamovaly, /e
ranní vyu,ování je skon,eno. Láci i u,itelé se odebrali do vzdušných lo/nic, zastín ných
bílými plátny proti slunci a natáhnuvše se na odpo,ívadla, ,etli, hovo2ili nebo d2ímali —
podle p2ání a libosti.
Dravidové ustavi,n pohybovali na strop p2ipevn nými v jí2i, ochlazujíce tak vzduch.
Jiní post2ikovali podlahu vodou nabíranou ze zur,ícího chladného horského potoka. P2esto
bývalo ,astokrát tak nesnesitelné parno, /e ka/dá myšlenka na u,ení zanikla. Asi k
polednímu p2inášeli sluhové koše s ovocem a nabízeli je odpo,ívajícím.
Teprve, kdy/ vysoké hory zadr/ely slune,ní paprsky, rozezvu,ely se op t údery gongu,
zvoucí ke koupeli ve velikých nádr/ích, napájených horským potokem, avšak dostate,n
proh2átých slune,ním teplem, aby neškodily.
Tyto koupele pod širým nebem, konající se i v dob dešC', nále/ely k tomu
nejblahodárn jšímu, co den poskytl.
Po lázni byl podáván v prostorné síni vydatný ob d. Zábava byla ji/ mén /ivá, ne/ za
chladného jitra.
Po skon,eném ob d byly v p2írod provozovány r'zné hry, p2i nich/ nejoblíben jší byl
b h. Potom se odebrali všichni do práce. Brahmani p2ednášeli a /áci pak p2ednášky
rozebírali, vykládali a po p2ípad vyjád2ili své námitky. Ostatní /áci pak museli p2evzíti
obhajobu. Ve všem ozýval se radostný, sv /í tón.
Brahmani, kte2í stá2ím a moudrostí vysoko
vynikali nad /áky, p2áli si jen, aby byli jejich staršími bratry,.dobrými kamarády, kte2í
tou/í pomáhati mladším vzh'ru. To vtiskovalo celému /ivotu ve škole zvláštní ráz.
P2es všechnu veselost nebylo mo/no, ani na malou chvíli zapomenouti, /e zde /ijí proto,
aby nalezli cestu, po ní/ má krá,eti duše. Ka/dý musel najíti svou vlastní cestu, nesm l
odpo,inout, dokud nebyl p2esv d,en, /e ji jasn poznává. Teprve pak bylo mo/no jíti
- 28 -
spole,n s t mi, kte2í byli stejného smýšlení.
Kdo se vyhýbal, tomu se neobdivovali, ani jím nebylo opovrhováno. Bylo prost vzato
na v domí, /e jeho cesta musí vésti zprvu samotou. Ale ten, kdo cestu nenašel, pon vad/ ji
hledati necht l, zmizel nenápadn z jejich spole,nosti.
Gautamu uchvátil tento nový /ivot nejv tším nadšením. P2estal se ptáti na ú,el a cíl
svého bytí.
Spokojil se s okam/itým stavem a byl šCasten jako nikdy p2edtím.
Jednoho dne zavolal si ho nejvyšší brahman. Tázal se ho, ,emu se a/ dosud nau,il.
Gautama mu radostn odpovídal, vypo,ítávaje v domosti, které získal, a vypráv l, co se mu
zdá býti ješt nejasné.
Brahman pot2ásl hlavou.
„Gautamo, nebyl jsi p2iveden k nám proto, abys zde získával pozemské v domosti.
Brahma
obmýšlí s tebou n co jiného. Vidím ji/, /e tvé u,ení musím vzíti sám do ruky. Zít2kem
po,ínaje odlou,íš se od svých spolupracovník' a soudruh' a vyhledáš mne.“
Gautama trochu zmaten vrátil se zp t k ostatním, z nich/ se ho nikdo netázal na ú,el rozmluvy. Kdy/ p2íštího jitra scházel, nastalo s po,átku zd šení, proto/e se n kte2í obávali, /e
školu opustil. Zamilovali si veselého a chytrého spole,níka a byli by ho jen neradi postrádali.
Zvlášt Ananda, jeden z nejstarších /ák', p2ilnul ke Gautamovi opravdovou láskou.
Proto také neustal, dokud nevypátral, co je p2í,inou jeho nep2ítomnosti.
Sd lil to ostatním a ve všech to vzbudilo veliký zájem. Aby /ák byl vyu,ován úpln sám
a k tomu ješt nejvyšším brahmanem,to se ješt nikdy nestalo. Gautama musí býti milá,kem
boh'.
P2i hrách závodili všichni, aby mu ukázali své dobré smýšlení.
Gautama se však velmi málo ú,astnil spole,ných her. Od té doby, co byl vyu,ován o
samot , stala se s ním zm na. Ji/ d2íve býval hloubalem, který všechno, co mu ostatní 2ekli,
nep2ijímal tak prost , jak to bylo 2e,eno, nýbr/ obracel a kroutil tak dlouho, a/ to vid l se
všech stran.
Nyní však ukázal mu starý brahman n co úpln jiného: ukazoval mu Brahmovy zákony k
výstavb a udr/ování vesmíru v r'zných událostech a z2ízeních, napomínaje ho, aby o nich
p2emýšlel a p2izp'sobil se jim.
Tímto zp'sobem zjevil se mu vlastní /ivot v naprosto jiném sv tle. Sta2ec se ho tázal,
zdali porozum l ji/, pro, musel klesnouti z nejvyšší kasty a/ do té nejhlubší, aby pak zvolna
se mohl op t vypracovávati nahoru.
Gautama odpov d l podle pravdy, /e tento význam dosud nepochopil. Ale myslí si, /e
m l všechny kasty poznati z vlastní zkušenosti.
Brahman zavrt l hlavou.
„Pak jsi ješt daleko od cíle,“ 2ekl laskav . „Za n kolik m síc' zeptám se t znovu.“
„Mezitím však vyu,oval /áka neúnavn dále. Dovolil mu ú,ast p2i 2ešení problém'
vyskytujících se nej,ast ji p2i výchov mladších mu/'. Kdykoliv se jednalo o ,ist pozemské
v ci, dovedl Gautama dáti okam/it správný posudek i dobrou radu. Jednalo-li se však o n co
hlubšího, pak zklamal.
Toto selhání bylo vysv tlitelné jen jeho ustavi,ným hledáním a hloubáním o bo/ství. Jak
,astokrát býval ji/ blízek tomu uznati Boha nad sebou jako v'dce a 2editele, nechC se
jmenoval jakkoliv, ba vzývati ho a d kovati mu, ale v/dy ho n co zahnalo pry, s této cesty!
Le, sta2ec neztrácel trp livost. Nedomlouval mu, nýbr/ pro/íval s ním svou víru v pevné
nad ji, /e nastane doba, kdy se jí /ák p2ece jednou otev2e.
Tak uplynuly krásné tiché m síce. Tu zeptal se Brahman op t na p2í,inu náhlého pádu
svého /áka.
Tento zdráhav odpov d l:
- 29 -
„Ot,e, v 2ím, /e jsem se musel mnohému nau,it: poko2e, Ochot pomáhat, po/ehnání,
které spo,ívá v práci, št stí ve spojení se spolutvory. V 2ím, /e všemu tomu musel jsem se
nau,it na svých namáhavých poutích od svých „pán'“.
„Milý synu, zdá se mi, /e ji/ prohledáš,“ smál se mudrc. „Za n kolik m síc' zeptám se t
znovu.“
V tšinou, kdy/ si ostatní hráli, chodíval Gautama v blízkosti h2išt nahoru a dol' tak, jak
to ,inili všichni ti, kte2í se necht li ú,astniti her.
Jednoho pozdního odpoledne zvlášC parného dne, vyrušil ho z jeho hlubokého zadumání
hlasitý výk2ik. Vzhledná zpozoroval, /e všichni /áci utíkají v nejv tším sp chu na opa,nou
stranu h2išt . Pro, asi?
N kolika dlouhými kroky vykro,il na opušt né h2išt nedbaje pod šených výk2ik' /ák',
a spat2il p2ed sebou velikého, podrá/d ného hada. Byla to zvlášC krásná kobra.
Vztekle sy,íc up2ela, na n ho svou hlavi,ku a vystrkovala p2i tom jazý,ek. Gautama
za,al tiše pískat nespoušt je z ní o,í. Pobou2ená kobra se okam/it uklidHovala. Pískání
stávalo se hlasit jší a p2echázelo do z2ejmého rytmu.
Ho2ejší ,ást hadova t la se za,ala zvolna kolébati sem a tam, jak to ,iní tancující hadi.
Láci jako okouzleni p2ihlí/eli tomuto divadlu a nikdo z nich se neodvá/il ani pohnout.
Duší Gautamovou prochv lo op t ono veliké št stí spojitosti s tvory. P2estal pískat a tiše,
láskypln promlouval k jedovatému hadu.
Kobra klesla dol' a p2iplazila se pon kud blí/e k n mu, pak se obrátila a v širokém
okruhu se odplazila do lesního houští, odkud p2išla.
Ohromný jásot, který se v záp tí rozlehl, byl daleko v tší, ne/ výk2iky strachu, které
p2ivolaly všechny brahmany. Marné bylo všechno napomínání ke klidu, neboC i ti
nejzdr/enliv jší museli si n jakým zp'sobem uleh,iti, proto/e svou radost nad zázrakem
nedovedli jinak projevit.
Jeden z mladších brahman' se tázal:
„Gautamo, kdy/ jsi m l zví2e ve své moci, pro, jsi mu dovolil, aby se op t odplazilo?
Pro, jsi je neusmrtil?“
„Usmrtit zví2e, jeho/ p2átelství jsem si práv získal?“ vyhrkl tázaný pobou2en. „Tento
had se sem u/ nikdy nevrátí, slíbil mi to.“
Vzrušení se ješt vystupHovalo.
„Neslyšeli jsme ješt hada mluvit!“ volali n kte2í, zatím co jiní se ptali: „Co 2íkal?“
Gautama pokr,il rameny a vešel do domu, p2enechávaje brahman'm pat2i,né vysv tlení.
Kdy/ však vid l, /e tato prostá událost vzbudila takové vzrušení, jeho radost ochabla.
Ve,er, sotva/e vstoupil do pokoje nejvyššího brahmana a promluvil s ním n kolik slov,
poznal, /e sta2ec není touto událostí zvlášC p2ekvapen, /e v ní nevidí nic obdivuhodného, tím
mén tajuplného. Bylo to n co jiného, ,ím se jeho mysl zam stnávala.
„Gautamo,“ pravil zamyšlen , „2ekni mi, jak je to mo/né, /e vyciCuješ spojitost s tvory v
tak vysokém stupni a /e nem'/eš poznati Stvo2itele t chto tvor'?“
„Nevím to sám, m'j ot,e,“ p2iznal se Gautama. Poskytni mi k tomu ,as. P2eji si co
nejtou/ebn ji, abych dosáhl tohoto cíle.“
„Snad t tomu nau,í tito tvorové!“ mínil sta2ec.
Tato cesta se Gautamovi zalíbila. Za,al rozmlouvati s ptáky, kte2í p2ilétali k n mu,
jakmile krá,el samoten zahradou nebo lesem.Tázal se jich, mohou-li vid ti bohy, nebo zdali
bohové v'bec jsou. A tu se domníval, /e vnímá jejich odpov I:
„Rozhlédni se kolem sebe, stojí vedle tebe!“
Ale a,koliv se díval, nevid l nic.
Na jedné ze svých cest nalezl zran nou tyg2ici. Le/ela, /alostn sku,íc, v houštin , kam
vedla její krvavá stopa. MHoukala jako obrovská ko,ka.
Gautama se však domníval, /e rozumí jejímu ná2ku, který se netýkal jejích hlubokých
- 30 -
ran, nýbr/ mláIat, která z'stala opušt na v jeskyni a bez matky musí zahynouti hladem.
„O, dobrá matko,“ pravil Gautama vlídn , po,kej jen trochu, poohlédnu se po tvých
d tech.“
Veliké zví2e klepalo ohonem o zem, jako kdyby mu tím cht lo projevit sv'j dík a radost.
Nato vydal se Gautama na cestu a dal se vésti šeptajícími hlásky: „Tamtudy musíš jít! —
Hle, zde je tvoje cesta!“
Šel, sleduje tak neviditelné ukazovatele a dostal se zanedlouho k tyg2í jeskyni, v ní/ se
provalovali dva p2ekrásní mali,cí tyg2íci. Vlídn k nim hovo2il a uchopil jednoho z nich do
náru,í.
Prskajíc sna/ilo se k n mu vysko,it i druhé mlád , avšak on je ut šoval, /e se co nevid t
pro n vrátí. Tu slyšel šeptající hlásky, jak domlouvají mlád ti, které se nyní úpln upokojilo.
Radost staré tyg2ice, kdy/ vid la u sebe ob pijící ko,i,ky, mluvila tak z2eteln z jejích
o,í, /e Gautama se nemohl od ní odtrhnout. Kdy/ malí byli utišeni, p2inesl vodu, vymyl a
obvázal její rány. Poté odešel pro maso, které si vyprosil ve školní kuchyni.
N kolik dn' pe,oval o zran nou a její mláIata, a byl s nimi stále d'v rn jší. Jednoho
dne nalezl u svých chrán nc' nádherného vzrostlého tygra, který p2i Gautamov p2íchodu
vysko,il a vyrazil ze sebe hlasité za2vání. Ale tyg2ice ho upokojila a mali,cí vesele
poskakovali kolem Gautamy.Tu se i starý tygr uklidnil. P2íštího dne zmizel s celou rodinou.
Nyní sna/il se Gautama rozluštiti hádanku šeptajících hlásk'. Posadil se pod veliký
košatý strom a tiše se tázal:
„Kdo jste vy mali,ké bytosti, které jste mn tak nápomocny, kdykoliv zví2at'm
pomáhám? Jste také tvorové? Kdo je vaším Stvo2itelem?“
Tu slyšel tichý chechtot a zdálo se mu, jako by n kdo hladil n /n jeho ruku. On sám
však nic nevid l, zato slyšel nyní hlásek, který k n mu tiše a rychle pravil:
„Ty veliký, bláhový ,lov ,e! Ty si myslíš, /e toho tolik víš a neznáš zatím ani p2írodu,
která t obklopuje! My jsme strá/ci všech bytostí. Není zví2ete, aC je veliké nebo malé, které
bychom neošet2ovali, není bylinky, ani kaménku, o který bychom nepe,ovali. Jsme
slu/ebníky boh'. Více o sob nevíme.“
„Pov zte mi, vy mali,cí, kdo vás stvo2il?“ vyptával se Gautama, v jeho/ duši se ozývala
láska k t mto tvor'm.
„Byli jsme zde ješt d2íve ne/ ,lov k. Snad nás stvo2ili bohové, snad jsme na sv t
sou,asn s bohy. Nevíme to a také se po tom netá/eme. My pouze slou/íme boh'm a
chráníme tvorstvo.“
„Pro, vás nemohu vid t?“ naléhal znova Gautama.
„Veliký ,lov ,e, to my nevíme. Otev2i své o,i a pak nás uvidíš. A nem'/eš-li tak u,init
vlastní silou, popros Višnu, aby zni,il v tob vše, co ti v tom brání.“
„Jak jste chyt2í!“ zvolal Gautama pln obdivu. A nový chechtot byl mu odpov dí.
„Ty nejsi chytrý, alespoH dosud ješt ne, ,lov ,e,“ šeptal hlásek. „Ale jsi dobrý a to je
lepší ne/ chytrý. Máš rád zví2ata. Pomohl jsi Main , tyg2ici a nebojíš se také had'. Proto ti
pomáháme. Jen nás zavolej, jsme v/dycky kolem tebe, chceme však, abychom byli o pomoc
po/ádáni. Pomáháme také bez prošení, ale jen v nejv tší nouzi.“
Gautama se musel vrátiti do školy. Jeho duše však byla plni,ka radosti a št stí. Byl-li tak
zajedno s celým stvo2ením, pak mu také otev2e všechna svá tajemství, bude mu pomáhat, aby
nalezl bohy a poznal je.
Nemyslel na to, aby vypráv l svému u,iteli o tomto pro/ití, ale brahman vid l i beze slov
velikou zm nu, je/ se udala s Gautamou.
- 31 -
Op t minulo n kolik m síc' a mudrc se vrátil k své p'vodní otázce. Tentokrát byl
Gautama na ni p2ipraven a rychle odpov d l.
„Ach, ot,e, a, jsem byl kní/etem, byl jsem nev dom jší, ne/ nejubo/ejší pária. Proto
jsem se musel pro/itím nau,it propracovati se všemi kastami. Vd ,ím svému osudu, /e jsem
tak mohl u,init v n kolika letech, místo abych to musel pro/ívat v n kolikerých pozemských
/ivotech.“
„Milý synu, tentokrát jsi nalezl to pravé,“ pochválil ho mudrc. „Jen se mi nelíbí, /e
d kuješ za to svému osudu. Co je to osud?“
„Nevím, m'j ot,e,“ p2iznal se Gautama. „Je to cesta, po ní/ musím jít. Kdo však tuto
cestu ur,uje, to mi není jasné.“
„Modli se proto k Šivovi, aby otev2el tv'j zrak!“ pravil u,itel.
Mu/í,kové poukázali ho na Višnu a u,itel op t na Šivu. Gautama se rozhodl, /e se
skute,n za,ne modlit a bude se p2i tom obracet k Brahmovi, pon vad/ v n m jsou p2ece oba
bohové soust2ed ni.
Jakmile se jednou vá/n rozhodl, po,al své rozhodnutí také provád t. Modlíval se sice
ji/ s ostatními, ale tato modlitba byla pro n ho spíše pouhou formou.
Nyní, kdy/ se v dom obracel s n jakou zále/itostí k Brahmovi, pozoroval, jaké
po/ehnání spo,ívá ji/ v tom, /e je vnit2ním cht ním spojen s bytostí výšin. Nebylo ani tak
d'le/ité, aby jeho modlitba byla vyslyšena, jen kdy/ mohl pronikat stále hloub ji do tohoto
spojení.
Neustále jím proudil pocit št stí, který se s d2ív jším nedal v'bec srovnávat. Jestli/e ho
jednotnost s tvorstvem naplHovala radostí, tu vystoupení vzh'ru do vyšších 2íší ,inilo ho
bla/eným.
Teprve teI za,ínal za vším pozemským vid ti hlubší smysl. Poznával, jak byl a/ dosud
povrchní, a,koliv se zam stnával tolika myšlenkami. To nebyl správný zp'sob.
Nesmí o Brahmovi p2emýšlet, musí se hýbat a usilovat, aby dosáhl spojení s ním. Pak ho
v sob pro/ije a bude o n m v d t! Tomu ho ovšem nemohl nikdo nau,it.
A Gautamova postava, je/ byla v tšinou sklon ná, pon vad/ m l hlavu stále schýlenou k
zemi,
se nap2imovala a narovnávala. Jeho rysy ztratily ustavi,n se m nící výraz. Zá2ila z nich
vnit2ní bla/enost, která nemohla být nikomu utajena. Jeho trochu nedbalé pohyby staly se
harmonickými a uhlazenými. Co d lal, bylo v souzvuku s jeho myšlenkami a tyto op t se
zachvívaly v dom ve všech zákonech vesmíru.
O n kolik dní pozd ji p2edstoupil p2ed svého u,itele a 2ekl mu prost , avšak s hlubokým
p2esv d,ením :
„Nalezl jsem Boha. Jmenuje-li se Brahma, nevím. Chci ho tak jmenovat, pon vad/
nemám pro n ho jiného jména. Višnu a Sivá se mu však nepodobají. Není s nimi ani trochu
bytostn sp2ízn n. Oni jsou jeho slu/ebníci; to vím tedy zcela jist .“
Brahman se radoval s ním, ale 2ekl mu pak s ur,itostí:
„Pak jest tvá u,ební doba skon,ena. Ni,emu jinému t nem'/eme nau,it. Své nejlepší
v d ní musel jsi nabýti sám. Pe,uj a opatruj je, aby se rozši2ovalo a p2inášelo stále nové
ovoce.“
„Mám vás opustit, ot,e?“ tázal se Gautama s lítostí. „Nesmím z'stati zde ve škole, pokud
nebudu v d t, jaká je v'le Brahmova? Netuším dosud, co bych m l d lati ve sv t a jak bych
tomuto nejvyššímu Bohu m l slou/it!“
Le, brahman byl neoblomný.
„Kdy/ jsi nám byl oznámen, dostali jsme p2íkaz, abychom t nau,ili všemu, co sami
víme. Potom však máš jíti ven do sv ta. Svou úlohu najdeš, jako jsi našel všechno ostatní.“
„Tedy musím op t putovati po silnicích,“ 2ekl Gautama s úsm vem. „Všechno dobré
- 32 -
našel jsem jen tam.“
„Pokus se o to,“ radil mu jeho u,itel.
Pak ji/ spolu o tom nehovo2ili. O n kolik dní pozd ji sestupoval Gautama dol', krá,eje
vst2íc novému /ivotu.
- 33 -
Odporující si myšlenky naplHovaly pocestného. Kdy/ se po prvé octl osam lý na
silnici, musel bojovat o svoji existenci. Nyní to nebylo nutné. Byl bohat školou vybaven,
tak/e mohl /ít dosti dlouho.
Tím mu však byl vzat ur,itý popud. Bylo p2ece tak lhostejné, kam se obrátí, tak
lhostejné, bude-li v'bec putovat ,i polo/í-li se do stínu stromu, aby snil. To v n m vyvolalo
pocit znechucení. Byl p2esycen sám sebou, pon vad/ nev d l, co za,ít.
Ale do tohoto lenivého p2emítání zah2m lo najednou jako hlas polnice:
„Vzh'ru, Gautamo! Hledej svou úlohu! Dosti ,asu jsi ji/ ztratil! Ani jeden den nesmíš
strávit v ne,innosti!“
Mu/, který byl práv vším nespokojen, jemu/ mnoho nescházelo, aby propadl sn ní a
hloubání, se vzp2ímil, narovnal se, uv domiv si, /e má v /ivot ú,el a cíl.
Nedaleko osady nalezl pla,ící dít . Mohlo býti asi v stá2í jeho mali,kého Suddhodany,
kdy/ ho vid l naposledy.
Po prvé po letech myšlenka na rodinu se z2eteln dotkla jeho duše. V d l p2ece, /e byli
mrtví, /e zahynuli v strašlivých plamenech! Kde se asi nyní nalézají? Kdo by mu to mohl
2íci?
Vlídn se obrátil k pla,ícímu d cku, zvedl je se zem a vyptával se ho, pro, plá,e.
P2erývanými slovy dov d l se od chlapce, /e nem'/e najít otce ani matku. Vzdálil se z
domova bez v domí rodi,'.
Dobrotiv s ním rozmlouvaje nesl Gautama vzlykající dít do osady, aby se tam p2eptal.
Nebylo toho však zapot2ebí, neboC potkal na2íkající matku, která mu chlapce vytrhla z náru,í
a vd ,ného otce, který ho zval jako hosta do své chaty, aby mu mohl n ,ím odplatiti, /e mu
p2inesl jeho dít .
Gautama vstoupil do obydlí prostých lidí, a pojedl s nimi. Mezitím p2idru/il se k n mu
mali,ký strakatý pes s dlouhýma p2evislýma ušima. Gautama takového psa ješt nikdy
nevid l. Hladil ho, a,koliv dotknutí psa se pova/ovalo za ne,isté. Mluvil s ním a chytré o,i
zví2ete zdály se mu odpovídat:
„Nech mne u sebe!“
„Prodali byste mi toho psa?“ obrátil se k lidem.
Okam/it svolili a /ádali ho, aby si psa vzal v upomínku na jejich vd ,nost. Ale
Gautama necht l o tom ani slyšet. Dal jim peníze a vzal si mali,kého, radostn poskakujícího
fleká,ka. Ptal se, jak na zví2e volají, ale nikoho ani nenapadlo, aby dal zví2eti jméno.
„Budu ti tedy 2íkati „Ut šitel“, neboC budeš m doprovázeti na mé osam lé pouti a
zjasHovati mé chmurné myšlenky.“
Pejsek byl spokojen. Radostn pobíhal kolem svého nového pána, který se op t vydal na
svoji pout.
Tak došli na k2i/ovatku. Gautama cht l jíti cestou vlevo, ale pes mezitím sko,il napravo,
vrátil se však zpátky a št kaje, tahal Gautamu za šaty, zd'razHuje tak, /e pravá cesta vede
vpravo. Gautama dobromysln svolil.
„Ut šiteli, ty chceš býti mým v'dcem?“ tázal se s úsm vem.
P2i tomto slov vzpomn l si na výrok Sariputt'v o tom, /e má v'dce. Mohl by mít sám
také takového pomocníka, kdyby o to poprosil Brahrnu?
Pohrou/il se okam/it do modlitby a prosil o v'dce, proto/e sám neví, jak by dosáhl své
úlohy. Nato zvedl se posiln n a krá,el zmu/ileji ne/ dosud svou cestou. Byl pevn
p2esv d,en, /e v pravý ,as se v'dce dostaví.
Celý den minul, ani/ se ukázala n jaká osada.
„Ut šiteli, ty m vedeš do samoty?!“ volal na zví2átko tém 2 vy,ítav .
„Osam lost!“ odpov d l v n m n jaký hlas. „Dlov ,e, pot2ebuješ nyní samotu, aby sis
ujasnil vše, co jsi p2ijal v posledních letech! Co jsi z toho pro/il? Pátrej a dívej se, modli se a
- 34 -
zahloubej se do svého nitra, jen tak najdeš svou úlohu. Nejprve p2iprav nástroj a teprve pak
jej pou/ij! Nap2ed pomoz sám sob , pak budeš moci pomáhati také jiným.“
„Kdo to ke mn mluví? Nejste to vy, vy malí, neviditelní? Dí je to snad hlas mého
vytou/eného v'dce?“ —
Minuly týdny, v nich/ Gautama z2ídkakdy spat2il ,lov ka. Nikdy nep2enocoval pod
ochrannou st2echou. Ut šitel, jak se zdálo, dovedl volit ty nejopušt n jší silnice. Nau,ili ho
tomu lidé, kte2í ho pova/ovali za ne,istého. Vyhýbal se jim.
Gautama se sna/il 2íditi se podle pokyn'. V myšlenkách vyno2oval se p2ed ním celý jeho
/ivot. Uv domoval si, /e teprve na silnici za,al /ít vlastním /ivotem, /e teprve zde za,alo
pravé u,ení a pro/ívání. Teprve zde nabyl den ceny.
A jeho „páni“ vystupovali v duchu p2ed nim s otázkou:
„Demu jsme t nau,ili?“
Ka/dý z nich mu n co dal, práv to, co na tomto stupni svého vývoje mohl p2ijmout.
„Budou-li n kdy lidé sv 2eni mému vedení, cht l bych to d lati také tak,“ pomyslel si,
ani/ si uv domil dosah této myšlenky.
Vyno2ivší se myšlenka nedala se ji/ zapudit. Stále ,ast ji se vtírala do jeho úvah. Nebyla
nikdy tá/, ale byla zde stále.
Gautama se sna/il navázati spojení se svým v'dcem. Ale odpov di nedostal, zato
poka/dé vycítil zjasn ní, jakmile se soust2edil proto, aby se na to, ,i ono zeptal v'dce.
Jasn si uv domoval, /e je to ten nejlepší zp'sob, jak se zhostiti toho, co musí p2ekonat
nejd2íve. V'dce neodpovídal ani na otázky, aC je opakoval sebe ,ast ji, avšak hledal-li
Gautama odpov I ve svém nitru, pak ji v/dy nalezl.
Aby se mohl cele v novat vnit2nímu naslouchání, uzav2el se i mali,kým neviditelným
bytostem, které jej obklopovaly, nezavad ani pohledem o zví2ata kolem sebe. Jediné Ut šitel
byl výjimkou.
Pomalu za,al si zase všímati vn jších v cí. Bohat proudila k n mu síla se všech stran.
Doprovázely ho op t šeptající hlásky a zví2ata p2ibli/ovala se k n mu s d'v rou. Jeho /ivot
byl bohatý a nabyl pro n ho ceny.
- 35 -
Nádherný den se chýlil k ve,eru. Slunce, jako ohromná zlatá zá2ící koule, sklán lo se
dol'. Na modrém ve,erním nebi vyno2ovala se hv zda za hv zdou a zanedlouho byla celá
obloha plna st2íbrného jasu.
Gautama ulehl k odpo,inku pod osam lý veliký strom a rozhlédl se s porozum ním po
svém okolí. Co div' bylo všude! Jak mohl kdy pochybovat o jsoucnosti Bo/í tvá2í v tvá2 této
nádherné zákonitosti!
Ut šitel se p2itulil k jeho nohám. P2ítulnost milého zví2ete mu/e obla/ovala. Sh'ry
snášely se k n mu jemné zlaté a sv tlé nitky, jakých Gautama ješt nikdy nevid l, a nev d l
také, odkud p2icházejí. Vid l však, /e se sklán jí k n mu.
V tom za,aly také hlásky šeptat:
„Gautamo, slyš! Nitky t nalezly! Hledaly t sedm let! Sedm plných let p2icházely,
hledajíce t a nemohly dosáhnouti s tebou spojení, pon vad/ jsi je v/dy znovu nev domky
odpuzoval. Dnes jsi se kone,n otev2el sv tlu natolik, /e nitky mohou k tob dol', mohou
zakotviti.“
„Odkud p2icházejí?“ tázal se Gautama neviditelných.
Neodpov d li mu. Však hle! Po prvé mu/ovu otázku zodpov d l jeho v'dce:
„Vycházely ze zbo/ných myšlenek a modliteb ,lov ka, který prosil za tvoje blaho. Víš,
kdo t m l tak rád, /e sedm dlouhých let den co den vzpomínal a modlil se u Brahmy za
tebe?“
„Mája, moje /ena!“ vyk2ikl Gautama p2esv d,iv . „Ona byla zbo/ná, byla dobrá a
opravdu m milovala.“
„Ano, Gautamo, tvá /ena prosila za tebe! Jejím stálým prosbám d kuješ, /e se k tob
mohou p2iblí/iti síly, které jsou tebou teprve málo p2itahovány. Vzdej jí za to sv'j dík,
zaslou/í si toho!“
Gautamovi ani nenapadlo zeptati se, kde se Mája zdr/uje. Hledal ji na onom sv t a
radoval se, /e odtud na n ho v lásce vzpomíná. D koval jí z plna srdce, ale jako zem2elému
duchu, sv ty vzdálenému.
Obloha byla nyní jediným t2pytícím se mo2em hv zd. Gautama nemohl odvrátiti pohled
od hv zd, které oblohu tak obdivuhodn oza2ovaly.
„Hv zdy!“ volal. „Jste i vy slu/ebnicemi Brahmovými?“
Ale hv zdy neodpovídaly; Gautama se zamyslel. Všechno na sv t ubíralo se svými
p2esn vym 2enými drahami, všechno m lo ú,el a cíl. Tedy i on se musí pod2ídit zákon'm
vesmíru, nemá-li jeho /ivot míjeti bezú,eln a nemá-li být n kde zavát pískem.
Za,al se modlit tak vroucn , jako dosud nikdy, aby Brahma pozvedl kone,n závoj halící
mu jeho cestu. NechC Brahma dovolí, aby kone,n sm l vid t svou úlohu. Nacházel stále
nová slova pro svoji prosbu, a stále vroucn ji vysílal je vzh'ru, jako by cht l nebe dobývati.
Vy,erpán, kone,n umlkl. Jeho pozemské t lo bylo ot2eseno silou, jí/ duše zápasila.
V tom zaslechl nadzemské zvuky, které jako jemné, m kké vlny se snášely zvolna dol'.
Bylo to, jako kdyby se v t chto tónech všechno v p2írod zachví válo, jako by se stromy a
kv tiny v nich sklán ly, jako by hv zdy tan,ily v nich sv'j t2pytný rej.
Jeho okolí zalilo se r'/ovým sv tlem, které p2ijímalo na sebe tvar kv tinových lístk'.
Tento kv t, v jeho/ st2edu sed l, p2ipomínal mu obrovský kv t lotosu z posvátného proudu
Gangu.
Náhle zazn ly jiné zvuky. R'/ová barva kv tu zm nila se ve sv tle modrou, pak /lutou a
nakonec se celý kv t zaskv l nej,istší b lostí. Jeho duše /asla. Byl prost ka/dé myšlenky.
Jediné ,istým cht ním p2ijímal, co se mu nyní zjevovalo.
A zvu,ný hlas pravil:
„Siddharto, opatruj ,istotu, která t nyní obklopuje! Zahal se jí tak, jako se kv tinové
lístky v ochran zavírají nad vnit2kem kv tu. Tak, jako posvátný proud Gangu nese na svých
- 36 -
vlnách kv t lotosu, tak se dej vésti proudem /ivota! Kv t lotosu ší2í kolem sebe v'ni a je svou
líbezností osv /ením lidskému oku.
Tak také dávej i ty z v d ní, je/ ti Brahma daroval! Ut šuj a posiluj jím lidi, kte2í k tob
p2ijdou. Ale tak, jako kv t lotosu pevn tkví svými ko2eny na dn proudu, tak nechC i ty jsi
pevn zakotven na onom sv t , odkud se ti Brahmovou milostí dostane v/dy nového v d ní.
Nenech se od n ho odlou,it!“
Hlas umlkl. Zvuky slábly, ,istý kv t zmizel. Duše Gautamova byla dosud u vytr/ení a
dychtiv vpíjela všechnu tu nádheru, jako doušek nej,istší vody.
Blí/ily se nové zvuky. Le, tentokrát to nebyly n /né záchv vy. P2íroda byla plna
šum ní, ba zdálo se, jako by její zp v cht l zv stovat n co nekone,n vznešeného,
velebného. Gautama to vycítil. Vrhl se na kolena a dotkl se ,elem zem .
Znovu se ozval hlas vedle n ho.
„Dlov ,e, pohlédni vzh'ru!“
Gautama uposlechl a zvedl zrak. Obloha p2ímo nad ním zdála se býti otev2ena a tryskala
z ní záplava sv tla a lesku. Dívající se duši p2ipadalo to jako cesty paprsk'. Duchovním
zrakem sledovala tyto zlaté cesty v/dy výš a výše.
V tom spat2ila chrám svítící nej,istší b lí.Proudy vod zdály se z n j tryskati, rozlévaly se
do vesmíru a osv /ovaly jej.
A pak se otev2ely i brány tohoto chrámu, vyšly z nich sv tlé bytosti s ,istými k2ídly a
rozhrnuvše zlatý záv s, postavily se stranou. Duše Gautamova spat2ila svatostánek. Hlas
vedle n ho pravil:
„Jsi omilostn n mezi tisíci lidmi, /e toto smíš spat2it! Siddharto, uchovej na v ky obraz,
který z2íš, ve své duši! Pevn a nesmazateln ! Nikdy na n j nezapomeH! Zde vidíš chrám
toho, který jest Pánem všech sv t'. A to vidíš jen nejni/ší ze všech chrám'. Z celé duše
usiluj, aby ti mohl býti ukázán i n který vyšší.“
Úchvatn krásný obraz se rozplynul, op t dozn ly tóny, ale hlas zn l dále:
„Pán všech sv t', který t dal vésti a p2ipraviti, volá t do svých slu/eb! Siddharto, chceš
mu zasv titi sv'j /ivot? Chceš býti jeho slu/ebníkem, v rným a spolehlivým, p2ipraveným v
ka/dou hodinu?“
Pon vad/ hlas zmlkl, Gautama odpov d l:
„Ty, jen/ mne voláš jménem Pán , nechC jsi kdokoliv, slyš: chci tomu!“
„Volám t tedy jménem Pána všech sv t', jeho/ sluhou jsem, k slu/b v tvém vlastním
národ ! Procházej zemí, po ní/ jsi putoval posledních sedm let, shroma/Iuj kolem sebe
u,edníky a vyu,uj je! P2i tom p2etvo2íš v d ní dané ti V ,ným tak, aby tv'j národ je mohl
p2ijmouti a rozum ti mu. U, /íti lid v ,istot , u, ho, aby byl ,inný! P2edevším však nau, lid,
aby z celé duše vzýval V ,ného, Pána všech sv t'!
Zakládej všude ve veliké 2íši obce t ch, kte2í V ,ného poznali a cht jí mu slou/it. Pou,
je, /e i oni mají u,iti ostatní ve svém okolí. Tak se bude ,istá nauka pomalu ší2it, jako se
rozv tvují ko2eny velikého stromu. Tento strom, který V ,ný dnes do tebe vno2il, abys jej ze
semene vyp stoval a p2ivedl k rozkv tu, ponese bohaté ovoce!
Siddharto, Pán všech sv t' o,ekává od tebe n co velikého! Vynalo/ všechny síly, abys
to splnil! Na tvé cest hrozí ti jediné veliké nebezpe,í: /e se v blahobytu staneš nedbalým.
Nyní znáš toto nebezpe,í, proto se mu vyhni!“
Hlas ztichl. Siddhartova duše se zvolna vracela. Jásot, chvála a dík naplHovaly jeho nitro.
Na modlitbách vy,kával jitra.
TeI, kdy kone,n našel svou úlohu, p2ipadalo mu sv tlo slunce úpln nové. Všechno,
všechno mu bylo pov d no. V d l, jak má jíti, aby splnil p2íkaz Pána všech sv t'.
A zatím co si Gautama vyvolával v pam ti slova slu/ebníka Pán , aby je nikdy
nezapomn l, napadlo mu, /e hlas ho volal jménem Siddharta. Má si 2íkat op t tímto jménem?
Nebyl jizvíce Gautama? Siddharta znamená: ten, který dosáhl cíle!
- 37 -
To bylo ono! Dosáhl prvního, jemu stanoveného cíle, našel svou úlohu. Gautama mohl se
jmenovati ka/dý z pokolení Dakja, ale Siddharta bylo jeho vlastní jméno.
„Smím státi v kv tu lotosu uprost2ed veškeré ,istoty, z'stanu-li sám ,ist,“ jásalo to v
n m. „Brahmo, pomoz mi k tomu!“
Ut šitel poskakoval kolem, lísaje se k n mu a tiše kHu,e. Sklonil se k psu a hlad ho
pravil:
„Nebudeme ji/ dlouho sami. Na pokyn Pána sv t' budou se k nám p2idávati /áci.“
Zví2átko se na n ho pozorn zadívalo.
„Ty také nevíš, jak se to stane?“ smál se Siddharta. „Musíme ,ekat. Rozkaz zn l:
„Shromá/di u,edníky“ nikoliv: „Hledej u,edníky!“ Budu ,ekat a u,edníci se najdou.“
Jsa v dobré nálad , vztáhl ruce nahoru k stromu, pod ním/ v noci pro/il takovou nádheru.
Skvostné ovoce visící ve v tvích zapudilo jeho hlad.
„Dík tob , strome, za vše, cos mi dal,“ zvolal
Siddharta radostn . „Ode dneška budu t nazývati stromem Brahmovým.“
Kdy/ se p2ipravil na další pout, spat2il mu/e blí/ícího se po cest . Mídký zjev v této
opušt né kon,in ! Zv dav se na n ho díval. Co hledá zde tento mu/? Ke které kast nále/í?
Daleko d2íve, ne/ mohl rozeznati tahy blí/ícího se mu/e, prozradil mu jeho od v, /e je to
kn z. Tmavomodré hedvábí t sn lnulo k t lu, jako by byl do n ho zavinut. Tento dojem byl
ješt zvýšen velmi širokou, pest2e vyšívanou šerpou, uvázanou v pasu. Práv tak bývali
oble,eni starší /áci, s nimi/ se Siddharta v posledních m sících stýkal. Napjat se zadíval na
p2íchozího. Mu/ vyrazil ze sebe najednou výk2ik radosti a dal se do b hu.
„Gautamo, Gautamo!“ volal radostn . „Kone,n jsem t našel! Hledám t ji/ mnoho
týdn'. Dastokrát jsem se domníval, /e jsem ti ji/ zcela nablízku, ale v tom jsi se najednou octl
op t ve veliké dálce. Dnešní noci slyšel jsem kone,n z2eteln slova: „Dnes se s ním sejdeš!“
Byl to Ananda, /ák, který k Siddhartovi nejvíce p2ilnul. Siddharta se radoval ze shledáni
s d2ív jším spolu/ákem, ale nedovedl si vysv tliti, pro, ho vlastn hledal.
„Gautamo, cht l bych býti tvým /ákem, tvým u,edníkem,“ prosil Ananda. „Neodhán j
mne od
sebe! Nejvyšší brahman tni 2ekl, /e je to v'le Brahmova!“
Místo odpov di, obrátil se Siddharta k psovi a zakrývaje hluboké dojetí pravil /ertovn :
„Tak vidíš, Ut šiteli, nemusíme ani dlouho ,ekat! Nemáme hledat, nýbr/ shroma/Iovat.
Ji/ máme jednoho a kde je jeden, tam jich za ním p2ijde víc.“
Pak vypráv l p2íteli o svém pro/ití a dovolil mu, aby ho doprovázel. Kladl si jen dv
podmínky:
Nesmí pova/ovati psa za ne,istého, proto/e co Pán sv t' stvo2il, nem'/e býti ne,isté, a
nesmi mu u/ 2íkat Gautama.
„Stal jsem se Siddhartou!“ skon,il s nádechem hrdosti.
Mezitím vydali se na cestu a ani/ si toho Siddharta uv domoval, za,al vyu,ovati
Anandu, vypráv je mu o svých zkušenostech.
Ananda byl pozorným poslucha,em, který se dovedl zeptati v pravý ,as, tak/e Siddharta
byl nucen všechno, co p2ijal, nap2ed p2etvo2it a o/ivit, aby to mohl správným zp'sobem
p2edávati dále.
„Ješt se domníváš, /e /ivot je jedinou 2adou utrpení?“ tázal se Ananda.
Siddharta dlouho uva/oval, ne/ odpov d l:
„Je jisté, /e to neodpovídá v'li Brahrnov , neboC Pán sv t' nestvo2il tvory proto, aby
trp li. Ale je práv tak jisté, /e náš úd l na zemi jest jen
utrpení. Stalo se tak tedy proti v'li Brahmov . Je to výsledek našeho špatného jednání,
my sami jsme si je zavinili!
Víme-li to, pak máme také v ruce zbraH, jak bojovati proti n mu: sami se musíme zm nit
a teprve pak se zm ní náš /ivot!“
- 38 -
Ananda ho p2erušil.
„Jak to myslíš: náš /ivot se zm ní?“
„To je p2ece jasné,“odpov d l Siddharta rychle. „Zm níme-li se, pak nebudeme ji/ k
sob p2itahovat špatné ú,inky. Livot, místo 2et zu utrpení, stane se radostí.“
„Ale tím se nic nezm nilo, svým polepšením jsme si jej jen jinak utvo2ili,“ trval na svém
/ák. „TeI tomu rozumím.“
„Ano, m'/eš to vzíti i tak,“ souhlasil Siddharta a pokra,oval dále:
„Nu/e, chci-li odstraniti utrpení, které p2išlo na sv t bez Brahmovy v'le, musím se sna/it
polepšit lidi. To je moje úloha. A proto/e by k takovému úkolu jeden ,lov k nesta,il, musím
kolem sebe shromá/diti /áky, kte2í by sdíleli se mnou mé pro/ití. Musí mi pomáhati
rozši2ovati mezi lidmi to, co by jim pomohlo, aby se stali lepšími.“
„Dím se lidé polepší?“ tázal se Ananda zamyšlen .
„Pravým v d ním o Brahmovi, Pánu sv t'!“
Siddharta cht l mluviti dále, byl však p2erušen
u,edníkem, který puzen neznámou jemu mocí, se tázal:
„Jest Brahma skute,n Pán sv t'?“
Siddharta zara/en zíral na tazatele.
„Jak m'/eš pochybovat po všem tom, co jsem ti vypráv l?“ tázal se. Ananda se však
p2esto nedal odstrašit:
„Znali jsme Brahmu d2íve, ne/ ty jsi se domníval, /es ho nalezl. V 2ím, /e ten, jeho/ jsi
nalezl, je mnohem výše nad Brahmou.“
„Vím, /e ten, jeho/ jsem nalezl, je opravdu Pánem sv t'! Ur,itého jména pro n ho
nemám. Jmenuji ho Brahmou.“
„Ale Siddharto, to nesmíš!“ 2ekl Ananda vzrušen . „Tím bys zmátl pojmy. Pomysli jen
na všechny ty lidi, kte2í a/ dosud v d li o Brahmovi. Mekneš-li jim, /e tento b'h je Pánem
sv t', pak se jich to nijak nedotkne. Nezachv je to jejich duší, tak jako to nezachv lo mou,
proto/e... nu proto/e... to není pravda!“
Tu Siddharta zpozoroval, jak lehkomysln si po,ínal se svatým v d ním, je/ mu bylo
zjeveno. Nyní cítil také sám, /e kdykoliv mluvil o Brahmovi, nezachvívalo se to v n m a
nezvu,elo tak, jako kdy/ vyslovil jméno „Pán sv t'“. Byl vd ,en Anandovi, /e mu dopomohl
k lepšímu poznání.
Lák, krá,ející po jeho boku, byl mu najednou nepohodlný. Jak rád by byl mluvil se svým
v'dcem a zeptal se ho, jak má Pána sv t' nazývat. V tom však p2isko,il k n mu znenadání
Ut šitel, jako by mu cht l 2íci:
„PohleI, já t p2ece také neruším! Nech jen jíti Anandu vedle sebe, jako já poskakuji
kolem tebe, jako n co, co k tob pat2í, co t však nem'/e odvád ti od sm ru tvých myšlenek,
dokud ty sám tomu nebudeš chtít.“
Siddharta se pohrou/il do svého nitra a rozpráv l se svým v'dcem, jak tomu uvykl.
Jediná odpov I, jí/ se mu dostalo, zn la:
„Dekej!“
K ve,eru p2išli k osad a rozhodli se stráviti tam noc. Ubytováni brzy našli. Lidé byli
d'v 2iví a veselí, tém 2 jako Dravidové, nále/eli však k jinému kmenu. P2ed usnutím modlil
se Siddharta o osvícení s veškerou vroucností, jí/ byla jeho duše schopna. A v noci se mu
ukázal neoby,ejný obraz:
Vid l p2ed sebou rozprostírati se zemi, jako obrovskou plochu pokrytou horami a 2ekami,
m sty a vesnicemi, o/ivenou zví2aty, rostlinami a lidmi.
Mezi tím vším chodily, vznášely se a pluly pr'zra,né, sv tlé postavy r'zných tvar' a
velikostí. Zdálo se, /e pe,ují o vše /ivé.
Ale ani jedna z t chto postav nebyla zde sama. P'sobily dojmem 2et zu visícího shora
dol' a byly nejni/ším ,lánkem tohoto 2et zu. Met zy tvo2ily podobné bytosti, jako byly samy.
- 39 -
Docela naho2e sbíhaly se v jeden jediný, veliký, význa,ný ,lánek. Siddhartu p2i spat2ení
bytosti, která tvo2ila tento ,lánek, naplnila vznešená, úctyplná bázeH.
„Byl to Pán sv t'?“
Hluboce zn jící hlas zvolal:
„Brahma!“
Siddharta se probudil, a p2ece v d l, /e to, co sm l vid t, nebyl sen, nýbr/ skute,nost,
opravdov jší skute,nost, ne/ jeho bd ní za dne. V d l však také, /e to, co mu m lo býti
zjeveno, nebylo tím ukon,eno. Proto o tom s Anandou nemluvil. Ananda, který si povšiml, /e
v duši Siddhartov se odehrává n co velikého, navrhl, /e obstará nákup potravin a vrátí se a/
na noc.
Duše Siddhartova byla celý den pod dojmem
vid ní.
„Byli to asi neviditelní, které jsem sm l spat2it,“ uva/oval. „Pak by byl Brahma v'dcem
a 2editelem neviditelných a nemohl by býti Pánem všech sv t'. Di snad ano? Kde je potom
Višnu a Sivá?“
Nemohl se tém 2 ani do,kati noci. Jeho modlitby nesly se bou2liv vzh'ru, tou/ebn si
/ádajíce dalšího v d ní.
Tu se p2ed ním vyno2il jiný obraz:
Vid l Brahmu státi na pokraji nesmírn velikého prostoru, který se zdál býti napln n
vzduchem a vid l 2et zy bytostných táhnoucí se od
Brahmy dol'. Siddhartovo oko jen pozvolna si /výkalo na rozlehlost a výšku.
Pak poznal, /e to, co prve pova/oval za vzduch, byly rovn / bytosti, nádherné a sv tlé,
které v trvalém radostném pohybu tvo2ily kruhy. Tyto kruhy hrály t mi nejn /n jšími
barvami a tóny doprovázely všechen ten /ivot.
Sm rem nahoru se kruhy zmenšovaly, a,koliv bytosti, které je utvá2ely, byly stále v tší a
majestátn jší. Siddharta nyní vid l, /e st2edisko všech kruh' tvo2il modrý záv s, z n ho/
ustavi,n padaly dol' ,ervené r'/e.
Vidoucí v d l, /e za tímto záv sem jest skryto nejsv t jší tajemství. Kdyby /ivoucí,
tekoucí tento záv s byl odsunut stranou, teprve pak by se zjevil Pán sv t'.
„Jeho nem'/e nikdo vid ti,“ pravil hluboký hlas, Siddhartovi ji/ pov domý.
„Jak smím nazývati Toho, který jest tak vznešený, /e and lé se neodva/ují k n mu
p2iblí/it?“ prosil ,lov k.
„Nazývej ho V ,ným,“ odpov d l hlas.
Jakmile vy2kl toto jméno, tu vytryskly ze záv su proudy nádherného sv tla. Do duše
Siddhartovy pronikla síla a zajásaly hlasy t ch, je/ nev domky pojmenoval and ly.
Lhavý dík a vznešená radost naplHovala omilostn ného ješt dlouho po tom, kdy/ se
obraz
v tichých tónech rozplynul. R ránu však zaslechl hlas svého v'dce, jen/ zn l úpln jinak,
ne/ hluboký hlas v noci:
„Siddharto, vzchop se! Nesni o tom, co ti bylo dáno, ale p2em H to v ,in! Po dvoudenní
jízd odtud dostaneš se do království Magadhy. Král Bimbisara t pot2ebuje!“
Siddharta odhodlán okam/it uposlechnouti rozkazu, vzbudil Anandu a ješt d2íve, ne/
se slune,ko vyhouplo za horami, vydali se na cestu. U,edník sice trochu reptal na cestování
po tm , ale Siddharta, byv pevn p2esv d,en, /e jedná správn , krá,el zmu/ile dále.
Jeho duše jásala a on sám si nyní op t za,ínal všímati svého okolí. A hle: mali,ké
bytosti, které mu byly tak ,asto nápomocny, nebyly pro n ho u/ neviditelné. Od chvíle, kdy
je sm l spat2iti obrazn , sm l je vid ti i ve skute,nosti. Dile zam stnány kmitaly se kolem
n ho, jako by mu cht ly ukázat svou horlivost ve slu/b Pán .
Díval se, jak pomáhají ptá,k'm stav ti hnízda, jak narovnávají v trem pocuchané
úponky, jak st2ásají tu a tam p2íliš bohatou rosu s kv tinových kalíšk'. Pracovaly s radostí a
- 40 -
tuto radost sdílely se vším, co se jí otev2elo.
Siddharta o tom vypráv l Anandovi a cht l v n m vzbuditi nadšení pro nové vid ní. Ale
u,edník, který nic nevid l ani necítil, domníval
se, /e je pro n ho lépe, p2idr/í-li se pouze boh', jim/ m'/e rozum ti.
„Rozum ti boh'm!“ zvolal Siddharta zd šen . „Anando, kde mám za,ít, abys prohlédl?“
A tu mu /ák p2ipamatoval, /e on to byl, který upozornil Siddhartu na falešný názor o
Brahmovi. Mistr nezapíral, nýbr/ prosil druha, aby z toho nevyvozoval, /e ji/ všechno ví, a
/e se nemusí ni,emu u,it.
„P2išel jsem, abych se u,il,“ pravil Ananda. „Ty však se musíš smí2iti s tím, /e p2ijmu
jen to, co mohu sám pochopit. Mám-li uv 2iti v bytosti, o nich/ jsi mi práv vypráv l, pak se
mi zajisté také projeví.“
Siddharta se tím spokojil a byl jist, /e Ananda pozná ,innost mali,kých slu/ebník'
V ,ného.
- 41 -
Šli ji/ dva dny a ,as od ,asu se vyptávali v osadách na Magadhu. Teprve t2etího dne
dorazili do opevn ného a výstavného m sta.
Shledali, /e brána je zav2ena a všechno volání bylo marné. Livé duše nebylo vid ti.
Zvláštní bronzová brána, zapušt ná do zdi, se ani nepohnula. Siddharta si ji podrobn
prohlí/el. Jeho zrak byl upoután r'znými znameními. N která byla vryta do kovu, jiná
vypouklá. Zajisté m la ur,itý smysl. Zamyšlen p2ejí/d l prsty po t chto znameních, kdy/ v
tom se brána samo,inn znenadání otev2ela. Sou,asn vy2ítili se z ní ozbrojenci a roz,ilen
volali:
„Komu se poda2ilo otev2íti naši bránu?“ Siddharta p2iznal, /e to byl on, kdo tak u,inil,
proto/e na jeho volání mu nikdo neodpovídal a on musí naléhav mluvit s králem
Bimbisarou.
Mu/i nejvýš p2ekvapeni se dívali jeden na druhého a potom obstoupili oba p2íchozí.
D2íve ne/ je odvedli, upozorHovali, /e psa musí nechati venku za branami m sta.
„Od Ut šitele se neodlou,ím,“ namítl Siddharta. Zavolal psa k sob a vzal ho do náru,í.
Oba poutníci, doprovázeni velkým zástupem lidí, byli dovedeni do st2edu m sta, kde na
volném prostranství stála budova podobná paláci. Jeden z v'dc' vstoupil do paláce, zatím co
se kolem obou cizinc' uzavíral stále t sn jší kruh zv davc'.
„Otev2eli naši bránu“ volali ozbrojenci. „A znají jméno našeho krále!“
Ob v ty byly p2ijaty s hlasitými projevy údivu. Všechno bylo tak neskute,né, a
Siddhartovi to p2ipadalo, jako by snil.
Kone,n se brána budovy otev2ela. Objevili se slou/ící a majíce ruce zk2í/ené na prsou,
hluboce se uklán li. Zvali cizince, aby vstoupili dovnit2. Pes m l z'stati venku. Siddharta
vzal p2esto psa s sebou, a, v d l, /e král to bude pravd podobn pova/ovati za nedostatek
úcty. Ale n co, co bylo siln jší ne/ všechno jeho uva/ování ho nutilo, aby tak u,inil.
Ve veliké, zše2elé komnat bylo shromá/d no n kolik lidí, z nich/ jeden sed l na
pozlaceném.stolci. Byl to asi král.
Siddharta z'stal stát a ,ekal, a/ ho pozdraví. Král vstal. Byl to mu/ st2edních let, ostrých
rys'
a velmi malých, pronikavých o,í. Nyní se zplna up2ely na Siddhartu, který pohled klidn
op toval. „Cizince, tys otev2el naši bránu?“ tázal se král místo p2ivítání. Siddharta ml,el.
„Odkud znáš mé jméno?“ Ani tentokrát tázaný neodpov d l. „Cizince, prosím t ,promluv!“
zap2ísahal král ml,elivého. „Velmi mnohé závisí od tvé odpov di pro mne i pro moji zem!“
„Jak mohu mluvit, jestli/e nedbáš ani té nejprostší zdvo2ilosti, králi z Magadhy?“ zn la
Siddhartova lhostejná odpov d.
„Cizin,e, odpusC mi ceremonielní pozdravení,“ prosil král. „Nemáme ,asu nazbyt.
Pozd ji vynahradím, co jsem teI zameškal, ale prosím t neotálej ji/ s odpov di!“
Siddharta mluvil jako z donucení. Sám nemohl pochopit, pro, ne2ekne, /e to byla pouhá
náhoda, která mu pomohla otev2ít bránu. N co mu v tom zabraHovalo.
Král rozradostn n díval se na n ho a prosil: „Mekni mi ješt , jsi to ty, který putuje po silnicích, prošel všemi kastami?“
„Ty jsi 2ekl!“ zn la p2ekvapená odpov I,neboC jak se zdálo, král o n m v d l.
Bimbisara m l radost a tuto radost dával najevo všemo/ným zp'sobem.
„Budi/ vítán, vznešený kní/e,“ pravil hluboce se uklán je. „Dekáme ji/ dlouho na tebe.
Kní/e sousední veliké 2íše, jemu/ od poslední prohrané bitvy mého p2edch'dce jsme povinni
odvád ti poplatek, osobuje si v',i nám stále v tší práva. Nyní na nás /ádá, abychom mu
odvedli všechny desetileté dívky. V nejbli/ších dnech mají býti dopraveny p2es hranice a
mezi dívkami je i má dcera, princezna této 2íše.“
Siddharta udiven naslouchal. „Pro, se ti lidé nebrání?“
- 42 -
Král však vypravoval dále:
„Bylo nám p2edpov d no, /e a/ zpupnost kní/ete dosáhne nejvyššího bodu, pak p2ijde
nám na pomoc cizí kní/e. Putuje po silnicích a prošel prý všemi kastami. Otev2e naši
zav2enou bránu, její/ tajemství jest známo jen n kolika zasv ceným a bude znát i tajné jméno
krále.
Nyní víš, pro, jsem se nemohl do,kat, jsi-li ty onen zaslíbený. Pomoz nám nyní!“
„Ano, pomoz nám, kní/e!“ prosili p2ítomní rádcové a slu/ebníci. Siddharta se však ptal:
„Nic jiného vám nebylo o pomocníku zv stováno?“
„Nau,íš nás znáti nebeské bytosti, bez jejich/ pomoci bychom stále znovu propadali
moci temného kní/ete,“ pravil král po krátké úvaze.
„Co víte o bozích?“ vyptával se Siddharta chvatn .
„Nic, m'j kní/e,“ odpov d l Bimbisara. „Nikdo nám o nich nevypráv l.“
„Koho vzýváte?“ ptal se Siddharta dále.
„Kní/e, nenašli jsme nikoho, kdo by byl hoden vzývání,“ zn la odpov I.
Tu Siddharta v d l, /e zde má býti východisko jeho práce. Bída, v ní/ se lid nalézal,
m la mu otev2íti jejich srdce. To bylo jasné. Ale Ananda, který byl p2ítomen,nebyl zd šením
schopen slova.
„Mist2e, pojIme rad ji odtud,“ naléhal. „V ru, tento lid propadl pro svoji nev ru hn vu
boh'. Z'staneme-li zde, zahyneme s ním.“
„Mýlíš se, Anando! Odejdeme-li odtud, pak zaslou/íme trestu V ,ného, z'staneme-li
však, pom'/eme lidu ze tmy k sv tlu.“
Krati,ká rozmluva byla vedena potichu. P2ítomní se úzkostliv dívali na cizince. Na ,em
se rozhodnou?
V tom se obrátil Siddharta vlídn ke králi a pravil:
„Chci vám pomoci!“
Výdech hlubokého uleh,ení prochv l lidmi.
„Chci vám pomoci. Nemohu to však vykonat vlastní silou. Volám ku pomoci Pána všech
sv t', který m k vám posílá. Prop'j,í-li mi sílu, pak p2emohu ka/dého. Vypravuj mi, ó,
králi, o svém
sousedu! Pov z, kdy mají býti dívky dopraveny na hranici a kde se tak má stát.“
A král vypráv l, /e ka/dým druhým rokem je po/adován od nich v/dy v tší a v tší
poplatek. Posledn museli dopraviti p2es hranice zbran pro sto ozbrojenc' a jízdní zví2ata.
Tentokrát jsou po/adovány dívky.
„Zpupnost sousedova jde ji/ tak daleko, /e chce d2íve ne/ p2evezme daH, zápasit mu/
proti mu/i s nejurozen jším vále,níkem jejich lidu. Vzkázal, /e zvít zí-li vále,ník, nebude ji/
vícekrát po/adovati poplatku a upustí od n j i tentokrát.
Nikdo však není schopen p2emoci kní/ete, jemu/ pomáhají zlé mocnosti. Bojuje s hady a
tygry, se šakaly a hyenami, které štve na protivníka.“
Siddhartovi bylo najednou lehko u srdce. Byl si náhle jist, /e zvít zí. V ,ný by mu byl
také nep2ikázal pomáhati králi Bimbisarovi, kdyby ho necht l chránit.
Král vyzbrojil svého pomocníka dobrou zbraní a vhodným štítem. Cht l mu dáti také
jízdní zví2e zvyklé boji, ale Siddharta to odmítl. Necht l p2edstoupiti p2ed protivníka sed v
sedle.
Kdy/ nadešel rozhodný den, vydal se veliký pr'vod ozbrojenc' s králem v ,ele na cestu,
doprovázejíce Siddhartu. Na jeho rozkaz z'staly vy/ádané dívky doma. Král m l tak silnou
d'v ru
v zaslíbeného pomocníka, /e se bez odporu pod2ídil jeho v'li.
V pravou chvíli p2ekro,ili hranice. Nyní se nalézali na jedné z velkých mýtin lesa. Tu
sklonil se Siddharta p2ed o,ima všech a t2ikrát dotkl se ,elem zem . Nato z'stal kle,et a
modlil se:
- 43 -
„O, V ,ný, Vznešený, který jsi, a,koliv lidé o tob nic nev dí! Poslal jsi mne, abych
probudil srdce tohoto lidu. Dej mi sílu, abych mohl vysvobodit tento lid z poroby temnot a
zla!“
S ú/asem naslouchali mu/ové modlitb , kterou si vykládali vlastním zp'sobem. V t chto
slovech zachvívala se taková jistota a taková vznešená úcta, /e srdce t ch, kte2í zde v úzkosti
a bolesti ,ekali, byla hluboce uchvácena. Bylo to první seménko, které zapadlo do jejich
srdcí.
Nyní i s druhé strany mýtiny p2iblí/ili se ozbrojenci, v jejich/ ,ele byl obrovský kní/e se
zlatot2pytnou zbraní. M l hlavu hrd vzty,enu a jeho o,i metaly hn vivé blesky na
shromá/d né.
„Kde jsou dívky, které jste m li dnes p2ivést, abychom s nimi nalo/ili podle své libosti?“
vyk2ikl na krále.
Místo n ho odpov d l Siddharta klidným, avšak jasným a mohutným hlasem:
„Nep2ivedli jsme jich, pon vad/ bychom se zbyte,n namáhali dopravovati je op t
dom'.“
Takovou odpov I kní/e ne,ekal. Za2val vztekem a vyzval troufalce k boji. Siddharta
klidn p2edstoupil.
„D2íve ne/ za,neme bojovat, musíš mi 2íci, souhlasíš-li s t mito podmínkami: z'stanu-li
vít zem, propustíš tento lid z poroby. Ty však staneš se mým zajatcem.“
„A budu-li já vít zem?“ k2i,el kní/e.
„To se nikdy nestane! Jen odpov z na moji otázku!“
Kní/e se cht l smát a tropiti si posm šky, ale jeho jazyk byl jako ochromen. Schvátila ho
úzkost p2ed tak velikou jistotou ve vít zství. Pak si však vzpomn l na své tajemné
pomocníky, odpo,ívající v pozadí, a slíbil, co Siddharta po/adoval.
Siddharta tasil me,, polo/il naH ruce a modle se, ,ekal na protivníka. Tu vid l p2ed sebou
malého bytostného, jak se kolem ostra/it rozhlí/el.
„Dlov ,e, chraH se!“ zašeptal hlásek a mali,ký ukazoval prstem ke kraji lesa, z n ho/ se
vyplazili dva obrovští hadi.
Siddharta se vesele usmál a za,al pískati mezi zuby, jak byl zvyklý. Hadi naslouchali. On
však za,al k nim mluvit a p2ikázal jim, aby opustili zápasišt . Okam/it ho uposlechli.
Protivník p2ekypoval vztekem a k2i,el na hady, aby splnili jeho rozkaz. Nedbali však
toho a odplazili se pry,.
Tu Siddharta pravil:
„Vizte, mu/ové! Zví2ata jsou tvorové V ,ného. Poslouchají rad ji sv tlo ne/ temnotu!“
Nep2ítel povzbudiv zavolal a tu p2isko,ili k Siddhartovi dva nádherní tyg2i pušt ní ze
2et zu.
Podíval se na n , ani/ promluvil. Odvrátili se od n ho, avšak 2ítili se proti králi
Bimbisarovi, který nechrán n stál p2ed svými mu/i. Na zavolání Siddhartovo z'stali stát.
„Ani t mto zde nesmíte ublí/it, vy p2ekrásná zví2ata,“ lichotil jim. „Pat2í ke mn a cht jí
se nau,it provád t pokyny V ,ného. Vy však máte hlad. Dovoluji vám, abyste poz2eli mu/e,
který vás poutal 2et zy a nechával hladov t!“
D2íve ne/ n kdo z p2ítomných mohl porozum t, o, se jedná, sko,ili tyg2i proti nep2átelskému v'dci a rozsápali ho. Se svou ko2istí odb hli do lesa, tak/e na mýtin nez'stalo po
kní/eti ani stopy. Jeho lidé s k2ikem prchali, jako by se obávali, /e se jim stane toté/.
Siddharta stál zá2e št stím uprost2ed bojišt . Kdy/ nep2átelé zmizeli, zavolal k sob
Bimbisara a jeho ozbrojence. P2ikázal jim, aby s ním poklekli a pod kovali V ,nému za to,
/e jim zde tak viditeln pomohl.
Ani jeden se nezdráhal. Z rozechv lých srdcí stoupal vzh'ru dík k Bohu, který se jim dal
této chvíle poznati, aby v n ho mohli uv 2iti.
Siddharta z'stal na královském dvo2e á u,il všechny, kte2í k n mu p2išli. Ananda
- 44 -
procházeje 2íší ,inil toté/. Po t2ech letech nem l lid z Magadhy jiné tu/by, ne/ slou/iti Bohu
a plniti jeho v'li.
S tímto v d ním navrátilo se op t do zem št stí a radost. Lidé, kte2í se ji/ d2íve
namáhali poctiv /ít, byli dobrých a ,istých mrav'. Bimbisara z2ekl se své královské
d'stojnosti a stal se nejvyšším kn zem Bo/ím v 2íši Magadhy, kterou pln horlivosti projí/d l,
u,il lid a napomínal ho.
P2esto, /e si Siddharta zamiloval lid, mezi ním/ nyní /il a p'sobil, pohán lo ho to dále.
Zde ho ji/ nebylo zapot2ebí a jeho místo mohl zaujmouti n kdo jiný. Dosud však nev d l,
kam se má obrátit.
- 45 -
Tu jednoho dne p2išla ze sousední 2íše malá skupinka mu/' s prosbou, aby p2inesl i
jejich lidu po/ehnání, jemu/ se t ší lidé z Magadhy.
Bimbisara si tímto po/adavkem op t p2ipomn l všechno neblahé, ,ím jeho lid trp l od
nespoutaných soused' a vá/n napomínal:
„Siddharto, nechoI k nim! Jejich mravy jsou p2íliš drsné, srdce p2íliš zatvrzelá. Kdy/ jsi
k nám kdysi p2išel, nem li jsme boh', oni však jich mají, ale jejich bohové jsou strašliví!
P2inášejí jim i lidské ob ti!“
„Práv proto musím k nim jít, Bimbisaro,“ odpov d l Siddharta p2esv d,iv . „Zeptám se
svého v'dce a co ten mi 2ekne, tomu se s radostí podvolím.“
A mudrc p2ednesl v modlitb svou otázku k nebi a dostal stru,nou odpov d:
„Je nutno se tázat?“
„Ne, v ru ne!“ zvolal Siddharta. „Okam/it jsem v d l, /e to má býti má další cesta.“
P2ikázal posl'm, aby na n ho po,kali a zavedli ho k svému kní/eti. Nato se rozlou,il a
vydal se s Anandou na cestu. Nedošel však ješt p2íliš daleko, kdy/ slyšel za sebou sp šné
kroky. Ohlédl se a zjistil, /e jeden z ni/ších kn zi z Magadhy sna/í se je dostihnouti.
Siddharta z'stal stát a po,kal na n ho. Dekal také trp liv , a/ mu/ rychlým b hem
vy,erpán, mohl promluvit. Teprve potom se ho ptal na jeho p2ání.
„Mist2e, p2ijmi mne za svého /áka!“ prosil kn z. „Jakýsi hlas se ve mn ustavi,n ozývá
a nabádá m , abych se k tob p2ipojil. Prosím, vezmi m s sebou!“
„Pak má hlas asi pravdu,“ svoloval Siddharta dobrotiv . „Jak ti mám 2íkat?“
„Dej mi n jaké jméno, které bych od nyn jška nosil ke cti V ,nému,“ zaprosil kn z.
Hlavou Siddhartovou se mihla myšlenka: teI by mohl po2ad obrátit. Jeho u,edníci
mohou míti jména jeho n kdejších pán'!
„Nu/e, p2íteli, budu ti 2íkat Maggalana. První Maggalana, který vstoupil do mého /ivota,
byl brahrnanem, práv tak, jako ty. Usiluj, abys byl také tak ,istý a prostý jako on!“
Maggalana pod koval mistrovi a p2ipojil se k Anandovi, jemu/ toto rozmno/ení jejich
skupinky bylo milé. Bimbisara dal odcházejícím p2átel'm s sebou ozbrojence, aby v nové
zemi nevypadali uboze. Ka/dý p2íslušník vyšší kasty se po,ítal dvojnásob.
Sotva/e p2ekro,ili hranice, ji/ byl z2ejmý veliký rozdíl ve všem, co spat2ili. Zem byla
rozervána pásmem hor, je/ porušovaly její celistvost.
V údolích mezi horami, p2esto /e krajina byla úrodná, neboC zde protékaly potoky a
2eky, nebylo provozováno polní hospodá2ství. Stáda skotu, zvlášt koz, pásla se na úpatích
hor, avšak i ony budily dojem polodivokých zví2at.
Nedaleko obydlí le/eli v k2oví silni, chrochtaví yaci, kterých se pou/ívalo k tahu. I oni se
zdáli býti zanedbaní. A co/ teprve obydlí! Ubohé chaty, ledabyle slepené z bláta, slámy a
d2eva, jim/ byla v nována ta nejmenší pé,e.
O ka/dé z t chto obydlí bylo op2eno hrub vy2ezávané a pest2e pomalované prkno, které
p2edstavovalo lidskou postavu strašliv znetvo2enou. Ut šitel kHu,el na tyto obludy a
Siddharta mu musel dáti za pravdu. I jemu se tém 2 svíralo hrdlo, kdy/ krá,el kolem nich.
Jeho pr'vodci se však poka/dé uklonili a na jeho dotaz mu odpov d li, /e tyto obrazy
p2edstavují bohy.
„Vy si smíte d lati obrazy svých boh'?“ tázal se Siddharta pod šen. Odpov d li mu
dosti nedbale:
„A kdo by nám v tom mohl bránit?“
Mistr se u/ dále nevyptával a rozhodl se, /e po,ká, a/ si promluví s kní/etem. To se stalo
ješt tého/ ve,era. P2ed západem slunce vjela ,eta do hlavního m sta, skládajícího se z v tší
,ásti ze stejných chat z lepenice, jaké bylo vid t v zemi.
M stských zdí nebo bran zde v'bec nebylo. Jelo se po silnici bez p2eká/ky a/ do st2edu
sídla.
- 46 -
Zde stálo n kolik kamenných budov. P2esto, /e byly vystav ny neum le a byly k2ivé,
p2ece prozrazovaly jakousi snahu vyrovnati se sousedním zemím. Palác kní/ete p2ipomínal
promyšlenou napodobeninu paláce Bimbisarova.
Nový kní/e vítal Siddhartu velmi poní/en . V d l, /e mudrc byl p2í,inou smrti jeho
p2edch'dce a /e mu musí býti za to vd ,en. Ji/ dávno si p2ál státi se vládcem Virud', proto/e
se domníval, /e má k tomu mnohem více práva, ne/ kní/e, který se zmocnil tr'nu na vlastní
p st.
Byl-li však poslední kní/e rozeným vlada2em, který dovedl ovládati celý národ /eleznou
p stí, tu Viruda-Sava, jak se nový kní/e jmenoval, byl slaboch, v jeho/ rukách se všechno
rozpadalo. Pozoroval to a hledal proto n jaké východisko. Závistivým okem pokukoval na
rozkv t sousední zem a p2i,ítal jej nové ví2e.
TeI si p2ál toté/ pro Virudy. Siddhartovi to bylo brzo jasné. A,koliv se kní/e sna/il
zakrýti své myšlenky, mistr ho snadno prohlédl. Pramen, z n ho/ tryskala touha po v d ní o
V ,ném, byl ne,istý. Mohlo zde vzejít po/ehnání? Siddharta odpov d l vyhýbav , svolil
však z'stati v paláci jako host.
Špína a ne,istota, kam se podíval!
„Podívejte se,“ pravil Siddhartaksvým dv ma pr'vodc'm. „Duše vytvá2í si své okolí
podle svého vlastního stavu. Distá duše nemohla by bydleti v takovém d su!“
Dal rozkaz, aby komnaty ur,ené pro n ho a jeho lid byly vy,išt ny jeho vlastními sluhy.
Palácoví slu/ebníci p2ihlí/eli s ú/asem k této
práci.
Kdy/ místnosti byly jak/ tak/. u,in ny obyvatelnými, nahrnuli se mu/ové dovnit2,
cht jíce shlédnouti zázrak. Nejprvn jší z nich byl sám kní/e Viruda-Sava. Nemohli pochopit,
/e tato zm na nebyla zp'sobena ni,ím nep2irozeným. Trvalo to hodn dlouho, ne/ zv davci
byli upokojeni a ne/ se Siddharta mohl odebrati na odpo,inek.
Tou/il promluviti si se svým v'dcem o své práci mezi tímto temným lidem. Byl naprosto
jist, /e dostane rozkaz jíti dále, ale nestalo se tak.
„Siddharto, musíš vynalo/it všechny své síly,“ 2ekl mu v'dce vá/n a ur,it . „Tento lid
nesmí /íti jako trvalé nebezpe,í sousedních zemí.“
„NechC se brání ozbrojenou mocí!“ vyk2ikl Siddharta. „Co/ m'/e z tolika temnot
vykvésti n co ,istého?“
„Není tvým úkolem rozhodovati o hodnot nebo bezcennosti lidi!“ napomínal ho v'dce.
„A zde se také nejedná o odvrácení vn jšího nebezpe,í. Dokud tento lid vzývá své, vlastním
cht ním vytvo2ené modly, dotud bude vysílati do svého okolí špatné myšlenky. Temnoty jsou
hodn zam stnány. Nikdy neustanou a nikdy neumdlí, jedná-li se o to, získati nové
stoupence. Z toho si m'/eš vzít ponau,ení.
P2ijímej denn novou sílu a pracuj jako nikdy, aby alespoH n kte2í z tohoto lidu byli ješt
zachrán ni. NeboC je v'lí V ,ného, /e tak, jak jsou, nemohou déle /ít!“
Nyní Siddharta v d l, /e je to skute,n jeho úloha. V d l, /e zde musí p'sobit a proto se
dal ihned následujícího dne do práce. Jeho duše p2ekypovala odvahou k boji, cítil, /e se zde
nejedná jen o zv stování jména jeho Pána, ale daleko více, o boj s temnotami.
Kdy/ Viruda-Sava opakoval svou otázku, zda chce jeho lidu pomoci, odpov d l mu, /e
ano. Kní/e rozradován zvolal, /e on sám chce býti
první, kdo bude vzývati nového Boha! NechC jen Siddharta p2ipraví ob C, chce ji
vykonat.
„Co chceš ob tovat?“ tázal se mistr p2ekvapen .
„To, co nový B'h bude po/adovat! Jen to 2ekni. P2ivedli jsme práv deset zajatc', dob2e
jsme se o n starali a jsou tlustí. Máme je zabíti Bohu ke cti?“
Siddharta zhnusen a zd šením málem bez sebe, nemohl dlouhou chvíli promluvit.
Viruda-Sava pova/oval však ml,ení za projev nespokojenosti s bezvýznamnou ob tí.
- 47 -
Cht l si získati náklonnost u,itele a proto horliv zd'razHoval:
„Máš pravdu, cizí mu/i nejsou dosti dob2í pro vznešeného Boha, kterého nám chceš dát.
Lidé, které ob tujeme, musí býti z našeho národa. Postarám se o to, aby bylo p2ipraveno
deset našich voják'.“
Tu to ze Siddharty vyhrklo mocnou silou. Zdráhal se pronésti jediného slova o V ,ném,
dokud Viruda-Sava je schopen vysloviti takovou myšlenku.
Kní/e stál p2ekvapen nad bezmezným hn vem, jeho/ byl nep2ímým p'vodcem. Cht l se
omluviti, Siddharta však na n ho k2i,el, aby ml,el a zdálo se, /e není k usmí2ení. V tom
objevila se p2ed ním sv tlá postava a polo/ila prst na ústa. Sou,asn slyšel lahodný hlas:
„Siddharto, tv'j hn v se nesrovnává s v ,nými zákony. Jak m'/eš /ádat od tohoto mu/e
n co lepšího, kdy/ mu to dosud nikdo neukázal. Uka/ mu, /e V ,ný jest jiného druhu, ne/
jeho neschopné modly. Ale uka/ mu to v dobrot ! Jak jinak by mohl uv 2it v dobrotu Pána
všech sv t'? Podle slu/ebník' soudí se pán! BuI toho pam tliv!“
Siddharta se zastyd l. Vlídn se obrátil na t2esoucího se kní/ete a pravil:
„Viruda-Savo, ty nevíš dosud, /e Pán sv t' ne/ádá ob tí. Pán sv t' ne/ádá, aby se z
lásky k n mu vra/dilo. On je dárcem /ivota. Ješt se k n mu nesmis modlit. Nejd2íve musíš
se nau,it ho znát.1 vycítili jeho vznešenost, teprve pak se smíš pokusit o to, p2iblí/iti se mu v
modlitb .“
Viruda-Sava sice nerozum l smyslu t chto slov, ale cítil, /e tohoto nového Boha obestírá
cosi zvláštního. Úcta, jí/ nikdy nepoznal, ho zachvátila, tak/e on m l.
Siddharta za,al vykládat. Brzy zpozoroval, /e pojem Boha je kní/eti n ,ím naprosto
neznámým. Toto slovo nedovedlo v n m vyvolati p2edstavu.
„Které bohy jste a/ dosud vzývali?“ tázal se u,itel, doufaje, /e zde bude moci navázati
dále.
Místo odpov di Viruda-Sava zatleskal a na2ídil p2isp chavším sluh'm, aby p2inesli jeho
bohy. Za chvíli se vrátili se dv ma ohyzdn vy2ezávanými a pomalovanými prkny. VirudaSava vysv tloval:
„Tento zde je Hagšr a druhý Šuvi.“
Bezd ,n se p2i tom uklonil, tak/e Siddharta zpozoroval, /e kní/e m l p2ed t mito
ohavnostmi skoro vrozenou bázeH. Trp liv tázal se dále:
„Modlíš se k boh'm?“
„Nikoliv, p2ináším jim ob ti.“
„Kdy jim ob tuješ? Jen tehdy, /ádáš-li od nich n co, anebo tak ,iníš pravideln ?“
„Jak se to hodí,“ zazn la neuspokojivá odpov I.
Siddharta zaprosil:
„Vypráv j mi p2ece n co o svých bozích!“
Viruda-Sava zvolna za,al:
„Jsou takoví, jak je vidíš —• oškliví, ukrutní a krvela,ní. Nep2inášíme-li jim ob tí, škodí
nám. D sí nás v noci, /e nem'/eme spát a štvou proti nám divokou zv 2. Sesílají na nás
nemoci i smrt a jsou p2í,inou, /e naše podnikání setkává se s nezdarem.
Proto jim musíme neustále p2inášeti ob ti, abychom ušli strastem, zejména, máme-li v
úmyslu vydati se na výboj nebo na loupe/. Ovšem, dovedeme být také chyt2í. Nep2inášíme
boh'm ob ti p2ed vále,ným ta/ením, nýbr/ slíbíme jim ob tovati zajatce, dopomohou-li nám
k vít zství. Pak se bohové starají u/ sami, abychom m li hodn zajatých.“
Mu/ si oddechl a umlkl vy,erpán nezvykle dlouhou 2e,í.
Siddharta byl zara/en. Dra vidové byli nevinní, ,istí lidé, jich/ d tské nazírání je chránilo
od zlého, kde/to Virudové propadli úpln temnotám.
Nev d l, jak za,ít, aby t mto ubohým duším pomohl k sv tlu. P2i opakováni jmen boh'
ho a/ zamrazilo a uv domil si, /e jejich jména jsou mu známá, avšak ukrutn zkomolená.
Šuvi byl o,ividn Višnu, Hagšr Sagra.
- 48 -
„Tvoji bohové ti nemohou ublí/it, nebudeš-li se jich bát,“ pravil p2esv d,iv VirudaSavovi. „Vytvo2ila je lidská ruka a lidská ruka je m'/e také zni,it!“
„Jsou to sice jen jejich obrazy, ale ani ty nesmíme poškodit, proto/e bohové by se jistojist pomstili,“ pospíšil si Viruda-Sava s odpov dí.
„Ty pravíš, /e toto jsou jen jejich obrazy, kde jsou bohové sami?“ tázal se Siddharta,
raduje se, /e nalezl mo/nost k navázáni rozmluvy.
„Bohové jsou všude — kolem nás,“ ozval se druhý bázliv .
„Co by se mi stalo, kdybych zni,il jeden z t chto obraz'?“ vyzvídal u,itel.
„Nevím, ale myslím si, /e by t asi zasáhl blesk nebo by t b'h vlastní rukou zardousil.“
„Pravím ti, Viruda-Savo, /e se nic takového nestane. Dávej pozor!“
Ne/ mu v tom mohl kní/e zabránit, uchopil
Siddharta jeho zbraH op2enou o st nu, zvedl ji a ude2il vší silou do b'/ka.
Viruda-Sava za2val strachem a zakryl si o,i ob ma rukama. V komnat bylo ticho, nic se
nestalo.
„Neboj se a podívej se,“ dodával mu Siddharta odvahy. „Obraz je rozbit a bohové se
nehlásí. Víš pro,? Proto/e není boha, který by se podobal této hnusné znetvo2enin .
Nepopírám, /e jsou temné mocnosti, které se snad podobají t mto p2íšerám, ale t ch já
neznám a ony se na mne neodvá/i, jeliko/ jsem sluhou Pána všech sv t'.“
Viruda-Sava vrhl úzkostlivý pohled na hromádku t2ísek na zemi a tázal se:
„Jsem chrán n také já, stojím-li u tebe?“
„Jsi chrán n, proto/e jsi poznal nicotnost svého b'/ka a proto/e chceš býti /ákem nové
víry. Viruda-Savo, p2emýšlej: kdyby vaši bohové m li takovou moc, jakou ty jim p2ipisuješ,
nebyli by tyg2i rozsápali tvého p2edch'dce, jakmile jsem jim to dovolil. Kdo myslíš, /e mi
dal moc nad zví2aty?“
Ani/ odpov d l na poslední otázku, Viruda-Sava prudce vyhrkl:
„Ten násilník si nic jiného nezaslou/il!“
Zdálo se, jako by se duše kní/ete Siddhartovi op t vymykala; musel ji pevn ji p2idr/et.
Rychle rozhodnut rozbil i druhou modlu. Prudký pohyb prosp l i jemu, pon vad/ se mohl
alespoH pon kud zbavit vnit2ního odporu. Viruda-Sava u/ nem l strach, u/ ne,ekal, /e se
stane n co hrozného.
„Poru, svým sluh'm, aby zapálili venku hranici,“ navrhoval Siddharta,“ spálíme tam
tyto t2ísky.“
Dekal, /e kní/e bude odporovat, ale ten byl podle všeho spokojen. Kdy/ se hranice
rozho2ela, sám mistrovi pomáhal vhazovati do plamene trosky n kdejších b'/k', a náhle
vít zn vyk2ikl a za,al prozp vovati:
„Zde ho2í Šuvi a Hagšr, falešní bohové. Jsou p2íliš zbab lí, ne/ aby se pomstili za to, /e
jsme rozbili jejich obrazy. Mají strach z cizího velikého Boha. PojIte lidé a podívejte se, jak
ho2í!“
Pak za,al k2ep,it kolem plamene a diváci se p2idali k n mu.Vznikla nepopsatelná v2ava,
neboC i ostatní dali se do zp vu, mo/no-li pova/ovati za zp v neartikulované sk2eky, které
vyrá/eli, o tom, /e Suvi a Hagšr jsou nav/dy zni,eni.
Plameny zvolna doho2ívaly, kdy/ si lidé vzpomn li na obrazy nestv'r, které m li doma,
rozb hli se pro n a tak, jak byly, naházeli je do plamen', které poka/dé jasn vzplály. Jedna
nestv'ra po druhé stala se ob tí plamene.
Leny a d ti p2ivábeny strachem, p2ihlí/ely z dálky tomuto divadlu. Kdy/ vid ly, /e se
nejedná o lidské ob ti, ale /e jsou spalovány ohyzdné
modly, smály se a tleskaly rukama. Chlapci popadli malé, pronikav v2eštící trumpety a
spustili ohlušující 2ev.
Siddharta a oba jeho /áci dívali se roz,ileni a s tlukoucím srdcem na hnusný výjev, který
se p2ed nimi odehrával. A p2ece cítili, /e byl u,in n veliký krok dop2edu. Le, Siddharta sm l
- 49 -
vid ti ješt n co jiného:
Vid l, jak z plamen' vystupují ohyzdné útvary... myšlenky, které lp ly na pitvorných
b'/cích!
A tyto útvary sna/ily se upnout na k2i,ící a zu2ící dav. Ale z plamen' vystupovaly ješt
jiné postavy, nebyly to útvary, nýbr/ bytosti sv tlé, barevné a jasné, které zahán ly útvary a
p2inutily je k ústupu, a/ je uchopily vzdušné bytosti a s kou2em je odvály.
„D kuji ti, V ,ný, za to, co jsem sm l vid t!“ modlil se hluboce dojat. „Jak je to krásné,
víme-li, /e jsme v ka/dém okam/iku obklopeni tvými slu/ebníky, kte2í nám pomáhají.“
Kone,n , kone,n nem ly plameny potravu a zvolna dohasínaly, a/ s praskotem uhasly.
Kolem ohništ bylo dusno k nesnesení. Bláznivým tancem vy,erpaní lidé se zvolna
uklidHovali, divoce lapajíce dech. Siddharta na n zavolal a vyzval je, aby si sedli kolem
n ho, /e jim bude vypravovat.
„Vypravovat!“
Jásali jako d ti. Neznali nic krásn jšího. Siddharta za,al lí,it, jak vid l vystupovati z
plamen' všechny ty zlé útvary, které však slu/ebníci V ,ného, Pána všech sv t', zahán li,
tak/e musely v dýmu stoupati vzh'ru a dým byl v trem rozehnán.
Siddharta byl rozený vyprav , pohádek. Sám netušil, jak úchvatn dovede lí,it, jak
barvit umí p2ednášet.
Poslucha,i viseli na jeho rtech a nikomu nenapadlo pochybovat o tom, co 2ekl.
Avšak na nikoho nezap'sobilo jeho lí,ení tak hluboce, aby se zamyslil nad tím, co slyšel,
aby se cht l na n co zeptati. P2ijímali jeho slova jako krásnou, líbivou pohádku. Kdy/
skon,il, prosili ho, aby p2íští den vypráv l znovu.
„Zapálíme op t hranici?“ p2áli si v d t.
„V/dyC jsme spálili u/ všechny obrazy,“ 2ekl Siddharta uleh,ené, ale na jejich naléhavé
prosby jim p2islíbil, /e kdyby se našly ješt jiné obrazy, dá zapálit novou hranici.
Vy,erpán, zoškliven a p2esto vd ,en, odebral se ve,er na lo/e. Tento den mu p2inesl
nesmírn mnoho.
- 50 -
P2íštího jitra p2išel k n mu Ananda pln starostí.
„Pane, kn /í jsou na tebe rozezleni. Spálil jsi obrazy, s nimi/ provozovali zázraky. Nyní
usilují o tv'j /ivot.“
„ Anando, ty se domníváš, /e mi mohou ublí/it?“ odpov d l Siddharta pln d'v ry. „Pán
všech sv t' mne ješt pot2ebuje pro svoje veliké dílo. Dokud mu smím slou/it, nic zlého se
mi nestane, i kdyby se proti mn spikli všichni kn /í Virudy. Ale p2esto ti d kuji, /e jsi m
varoval; neboC v domí toho pom'/e mi snad zlomiti moc kn /í.“
K polednímu byl Siddharta zavolán. Na nám stí shromá/dilo se mnoho lidí a byla
zapálena hranice. Obrovská kupa b'/k', daleko hrub ji zpracovaných, ne/ v,erejší, ,ekala na
spálení. Siddharta p2istoupil blí/e. Na hranici, jen jemu viditelný, poskakoval mali,ký
bytostný v pestrém kabátku a pochechtával se:
„ViruIané nejsou hloupí. Toto vše, co tu vidíš, zhotovili p2es noc a dnešního rána, aby
plameny m ly potravu.“
To bylo nep2íjemné p2ekvapení. Siddharta pod koval ,ipernému mu/í,kovi, ale pak
uva/oval, jak by si m l po,ínat, aby zabránil podobným událostem. Z jeho nitra vydral se
výk2ik o pomoc:
„V ,ný, my p2ece nechceme po2ádat p2edstavení! Vnukni mi, jak si mám po,ínat!“
Modlitba dala mu uklidn ní. Obrátil se k nakupeným modlám a vzal jedno prkno do
ruky. Lidé ho napjat pozorovali. Pot2ásl hlavou a pravil:
„Spálíme-li tato prkna, pak budou sice ošklivé myšlenky stoupati vzh'ru, ale slu/ebníci
Bo/í nebudou zahán ti zlé duchy, proto/e jste jednali potm šile, kdy/ jste v noci a dnes ráno
potají zhotovili tyto obrazy. Tím jste si k sob zlé duchy sami p2ivolali.
Stáli zde se sv šenými hlavami jako pokárané d ti, neschopni slova na svoji obhajobu.
Plamen, ni,ím ne/iven, s praskotem uhasí. Siddharta p2ivolal mu/e k sob a slíbil jim, /e
jim bude op t n co vypráv t. S uleh,ením p2istoupili blí/e a posadili se kolem n ho.
Tentokrát vypráv l jim o slu/ebnících Pána
sv t'. Lí,il, jak horliv vykonávají všechny sv 2ené úkoly, jak lidem pomáhají a jak je
u,í, jsou-li ,istí a otev2ení.
Vzadu za skupinou mu/' utvo2il se kruh naslouchajících /en a d tí. Všichni napjat
poslouchali a Siddharta vypráv l tak dlouho, a/ hluboká noc donutila lidi vyhledati svá
obydlí.
Kdy/ se rozcházeli, po/ádal Viruda-Savu, aby nechal hranici prken odstranit a spálit je v
krbu. Nebyli to sice b'/ci, ale p2esto nemají býti s nimi provozovány n jaké nep2ístojnosti.
Nato se obrátil k odchodu.
V tom ho uchopila zezadu tvrdá ruka a druhá ruka sahala mu po hrdle.
Siddharta se bleskurychle obrátil a silou, jí/ by v n m byl nikdo nehledal, úto,níka
odmrštil. Tento vyrazil ze sebe kletbu a utekl. Nikdo p2epadení nepozoroval a Siddharta o
tom poml,el.
V p2íštích dnech pokra,oval ve vyu,ování a vypráv ní. Dokud jen vypráv l, lidé ochotn
naslouchali. Mluvil-li však o Pánu sv t', vykládaje, /e ten, kdo mu chce slou/it, musí býti
cist a bez chyb, pak se jeho poslucha,i nudili. Za,ali si mezi sebou tiše šeptat a smát se, a/ se
kone,n vzdálili.
Jen nepatrný krou/ek poslucha,' p2imkl se t sn ji k n mu. Byli to mu/ové, jejich/
obli,eje nevypadaly tak zví2ecky jako v tšiny ostatních. Jejich o,i zaplály, vypráv l-li jim o
V ,ném a
,astokrát p2erušili jeho 2e, jásavým zvoláním. Ale Viruda-Sava nebyl mezi nimi!
Tu se Siddharta rozhodl za,íti jinak. Pozval mu/e, kte2í u n ho setrvali a/ do konce, na
p2íští den na dv'r paláce a 2ekl jim, aby se ostatním o tom nezmiHovali. Nebude ji/
pravideln vypráv ti na velikém nám stí.
- 51 -
Jak si p2ál, tak se také stalo. Denn p2icházeli k n mu jedni a tití/ mu/ové a ,ím déle je
u,il, tím byli /ádostiv jší. Ji/ kladli také své vlastní otázky, na které jim rád odpovídal.
Dastokrát p2ivád li s sebou n koho nového, který se cht l takté/ zú,astnit a Siddharta ho
vlídn p2ijal do svého kruhu.
Vyu,oval v hlavním m st ji/ n kolik m síc' a domníval se, /e je ji/ ,as, aby šel
p'sobiti dále do zem . Vyzval mu/e, z kterých se stali jeho /áci, aby ho doprovodili a oni
radostn souhlasili.
Jednoho dne vyrazili. Cht l poslati ozbrojence zp t, ale Ananda i Maggalana ho naléhav
varovali, aby tak ne,inil. Vzal je proto s sebou.
Procházeli úrodnou, avšak zanedbanou zemí. Kde p2išli na osady, tam se zastavili.
Siddharta mluvil k obyvatel'm a doprovázející ho Virudové vynášeli z dom' b'/ky a pálili
je.
Dbali však p2ísn toho, aby se spalování d lo pokud mo/no klidným zp'sobem, proto/e
Siddharta jim 2ekl, jak odporný byl divoký tanec.
Našel-li u,itel n kde duši, v ní/ se ozvala touha po V ,ném, zdr/el se v osad delší
dobu. V tšinou však po dvou a/ t2ech dnech, chudší o nad ji a s mysli pokleslou putoval
dále.
Stalo se také, /e se k n mu p2ipojovali lidé z osad, jimi/ procházeli. Za2adil je mezi své
nejstarší poslucha,e, kte2í je cestou vyu,ovali.
- 52 -
Tímto zp'sobem míjel ,as jako v letu. Ani nev d l, kolik m síc' ji/ putoval. Dva roky
snad? Kdo/ to ví! Nikdo mu to nemohl 2íci. S dru/inou, která zatím vzrostla asi na sto /ák',
proputoval k2í/em krá/em zemi Virud'.
Jednoho dne stanul na úpatí vysokého poho2í, tvo2ícího hranici zem . A,koliv byli
všichni unaveni, Siddharta cítil, /e musí vystoupiti nahoru. Statn krá,el vp2edu po úzké
p šince, vyšlapané kozami. Šlo to lépe, ne/ se domníval. I jeho pr'vodci ho bez reptání
následovali.
D2íve ne/ slunce zapadlo, stáli naho2e a dívali se dol'. Úrodná rovina, rozprostírající se
mezi vysokými a ni/šími pásmy hor, le/ela p2ed nimi jako koberec. Dole 2eka Krišna valila
své mohutné vlny do mo2e, které se jevilo v dáli jako modravá ,ára.
„Jak krásná je zem Virud'!“ pravil Siddharta k svým pr'vodc'm, „ale lid si toho
nevá/í, nedbá velikého daru, který mu byl dán. Nedbal ani milosti, kterou mu V ,ný prokázal
tím, /e poslal lidem o sob zv st. Proto bude lid vyhlazen a/ na malý hlou,ek, který zde stojí
se mnou. Zmizí s povrchu zemského se všemi svými h2íchy. A po krásné zemi Virud'
nez'stane ani stopy.“
Mluvil jako v štec. Neznámá vnit2ní moc ho k tomu nutila. Nev d l ani sám, co práv
2ekl. Jeho pr'vodci strnuli p2ekvapením. To p2ece nem'/e býti pravda! Jak by se to mohlo
stát?
Maggalana p2istoupil k mistrovi a oslovil ho. Siddharta se probudil jako ze sna a kdy/
mu u,edník sd lil, co práv 2ekl, tu se obli,ejem u,itele mihl hluboký stín smutku.
„Nev d l jsem, co jsem vám 2ekl,“ vysv tloval. „Ale ten, který mluvil skrze mne, ten to
v d l. Je ,as, aby soud V ,ného dopadl na Virudy. Není správné, aby tito lidé temnot stali se
zkázou všech okolních zemí. Vy, kte2í jste se mnou, nestrachujte se! Vy budete zachrán ni,
neboC jste se stali slu/ebníky V ,ného. Musíte se mnou p2ihlí/eti zániku svého lidu, abyste o
tom mohli sv d,iti jiným.“
Strávili noc pod zá2ící hv zdnou oblohou a nové jitro je vítalo. S úsvitem bylo mo/no
pozorovat v zemi nesmírné dun ní a chv ní.
„To jsou slu/ebníci V ,ného, pracující ve skalách,“ vysv tloval Siddharta.
Rozpoutala se ohromná vich2ice p2icházející od mo2e. Rozb sn né /ivly nará/ely s
hukotem a sténáním na skálu, na ní/ se tísnila Siddhartova dru/ina.
„Vrhn te se na zem,“ poru,il u,itel, „jinak nás vzdušni odnesou.“
Bou2e propukla plnou silou. Proudy vod 2inuly se dol' a nastala úplná tma. Tu a tam
kmitl se ohnivý blesk. Tak to trvalo mnoho hodin. Aby jim déšC nešlehal do obli,eje, p2itiskli
se mu/ové obli,ejem k zemi, le, v této poloze nemohli u/ tém 2 ani dýchat.
Kone,n pr'tr/ trochu polevila. Zu2ení /ivl' pomalu utichávalo, chv ní a kolísání zem
zmizelo.
První vstal Siddharta, ale ješt se ani nerozhlédl po svém okolí, kdy/ se z jeho hrudi
vydral výk2ik nejvyššího zd šení. Ostatní vysko,ili, rozhlédli se a vzk2ikli rovn /.
V místech, kde se p2ed n kolika hodinami rozkládala úrodná zem , burácely nyní vlny
mo2e, z n ho/ vy,nívaly jen vrcholky hor jako nepatrné ostr'vky. Zem Virud' zmizela!
Hrstka lidí, kte2í p2e/ili katastrofu, hled la do neklidných vod. Nikdo z nich nemohl
promluvit. Kone,n se Siddharta za,al z celého srdce modlit.
D koval V ,nému, /e je Zachránil v soudu, který stihl ztemn lé lidstvo, na,e/ vyzval
své pr'vodce, aby druhou stranou kopce sestoupili dol' do sousední zem . Op t ho ochotn
následovali.
V strašlivém pro/ití, které se ka/dého z nich p2ímo dotklo, stali se upot2ebitelnými
nástroji V ,ného. Jejich domovy, /eny a d ti, stáda a ná2adí, všechno, všechno pohltily vlny
mo2e, které se nade vším uzav2ely, jako by zde nikdy nic
nebylo.
- 53 -
Nyní si uv domovali lidskou nicotnost, mlhav chápali vznešenost Pána sv t' a jak
vysoko tr'ní nad nimi. Sta,í jen jediné jeho slovo a všechna lidská díla jsou ta tam.
Siddharta dovolil, aby všichni tito ot2esení mu/ové z'stali u n ho. Pomáhali mu jako
dosud. Ale lid, který nyní navštívili, nepropadl jako Virudové ješt zcela temnotám. V tšina z
nich otev2ela se s radostí a s jásotem zv sti, kterou jim Siddharta a jeho u,edníci p2inášeli.
Mistr za,al posílati své u,edníky ve skupinkách po zemi. Kam p2išli, všude vyvolávala
jejich slova touhu po v d ní o Pánu sv t' i snahu po lepším
/ivot .
Siddharta se nyní rozhodl vybudovati svou nauku na širším základ a pokud mo/no ji
ješt prohloubit. Za tím ú,elem cht l se trvale usídlit ve vnitrozemí. Ji/ dosti dlouho putoval
po zemi. Získal p2i tom mnoho neocenitelných poznatk' a nyní se mu zdálo, /e je ,as, aby
místo n ho chodili zase jiní.
Se svými /áky, které hodlal vyslati do zem , si umluvil, /e v pravidelných intervalech
budou se vraceti k n mu a vyslechnou, co jim má 2íci nového, lepšího. Oni pak podají mu
zprávu o své ,innosti mezi lidmi a o pokrocích ve v d ní o V ,ném.
Samoz2ejm , /e i oni, v/dyC jinak to ani není mo/né, najdou práv tak /áky a pr'vodce,
budou-li u,iti správn . Tyto nové /áky nechC vezmou p2i ka/dém svém návratu s sebou k
dalšímu prohloubení!
P2ed o,ima tanul mu na mysli obraz školy, která by se podobala škole v Utakamandu.
Ale nap2ed musí najíti místo, které v duchu vid l.
Cestou na sever dostal se do krajiny mezi dv ma veletoky: posvátného Gangu a Indu,
který praobyvatelé tohoto uzemí pova/ovali za svého otce.
Domnívali se, /e vznikli z bahna tohoto veletoku a /e jim Brahma v paprscích slunce
vdechl /ivot. A proto jim byl posvátný i tento proud; cítili s ním vnit2ní spojitost.
Mezi t mito ob ma proudy rozkládala se veliká poušC, zvaná Thar, kterou Siddharta na
radu mali,kých bytostných p2átel se svými pr'vodci objel.
„V tomto území najdeš jen písek, kamkoliv se podíváš. Je to smutný kousek zem .
Vyhni se mu! Obrátíš-li se však dále k severu, dostaneš se do úrodné krajiny. Tam zalo/ své
m sto.
Nedej se zlákati, aby ses usadil v n které ji/ zbudované osad . Víš dob2e, /e bys mohl
tak p2ijíti do okruhu ne,istého vyza2ování, nedobrých myšlenek. M sto, které máš
vybudovat, má býti vystav no ke cti Pána všech sv t' a má ji/ od základ' zá2iti ,istotou a
myšlenkami na V ,ného. Toho bud pam tliv!“
V domí, /e smí vystav ti m sto ke cti Pána sv t' naplnilo Siddhartu velikou radostí.
Pracovních sil bude míti dost, neboC na všech stranách p2ipojovali se k n mu u,edníci ze
všech kast. Byli mezi nimi i 2emeslníci všeho druhu.
N kterým z nich zmínil se o svém úmyslu. M li radost, /e budou sm ti spolupomáhati na
tomto díle.
Siddharta se cestou mnohokrát zamyslil, jak je to mo/né, aby se uprost2ed zem , v
samém sousedství neoby,ejn úrodného území, rozkládala tak veliká poušC. A pon vad/ se
nemohl této myšlenky zhostiti, rozhodl se zeptati se svých mali,kých p2átel. Mo/ná, /e mu
pov dí, jak vznikly tyto rozdíly v p'd .
Ovšem, /e to v d li a ochotn mu sd lovali: „P2ed dávnou, dávnou dobou, kdy tato ,ást
zem nebyla ješt lidmi obydlena, bylo všechno utvá2eno úpln jinak. Mo2e, které se
nyní rozlévá do nedozírné dálky po obou stranách zem syn' Indu, tvo2ilo tehdy jediný celek.
Od poho2í Vindhja, které jsi p2ed n kolika m síci s takovými obtí/emi p2ekro,il, burácelo
mohutné mo2e a/ nahoru k vysokým Himalájím, které znáš. Ji/n odtud vyno2ila se z mo2e
zem jako veliký ostrov.“
„Tomu nerozumím,“ pravil Siddharta zmaten. „A co Indus a Ganges?“
Vypráv jící mu/í,kové se dali do smíchu.
- 54 -
„Ty bláhový, posvátný Ganges tehdy ješt neexistoval! Indus, váš otec, valil se stejn
jako dnes dol' s Himalájí, vrhal však své bou2livé vody ihned do mo2e, neboC zde nebylo
zem , jí/ by nap2ed protékal.“
„A ji/ tehdy jste byli zde?“ ptal se Siddharta. „Vid li jste to na vlastní o,i?“
„Nikoliv, p2ed námi zde byly siln jší bytosti, které spolupracovaly na p2estavb hor a
údolí, na odvád ní proud' a mo2e. Mo2ské nymfy o tom p ly. Zpívaly, jak na rozkaz Pána
sv t' musely opustiti krásné nivy na úpatí sn hem pokrytých posvátných hor. V nitru zem to
dun lo, kameny se tla,ily na povrch, zem se vyno2ovala z vod a mo2e ustupovalo na ob
strany, zanechávajíc za sebou široké pruhy neúrodného písku.
I to se stalo na p2íkaz Pána sv t', jemu/ všichni slou/íme. On ví, pro, to tak na2ídil. Ale
tam, kde mo2e nechalo za sebou tu,né bahno, kde jeho rostliny a zbytky zví2at v zemi
zpráchniv ly, tam vznikla úrodná krajina a tam t také nyní vedeme.
Tehdy se sm l i Indus protáhnout. Detné 2eky valily k n mu vody se všech stran. Tak
vznikl také Ganges, protékající celou rozlehlou ní/inou.“
„Smím zalo/iti m sto ke cti Pán na jeho b2ezích?“ vyzvídal Siddharta, který napjat
sledoval vypráv ní mali,kých.
„Nikoliv, nesmíš stav ti v blízkosti jeho vod, neboC ,as od ,asu vystupuje z b2eh' a
zaplavuje své okolí. Pro pole je to po/ehnáním, avšak m stu to neprospívá.“
Náhle se zvedl ostrý vítr a p2inášel s sebou ze západu jemná zrne,ka písku jako pozdrav
poušt Thar. Nyní v d l Siddharta, pro, ho mali,cí varovali p2ed tímto úsekem zem .
Zrne,ka písku je citeln bodala, vnikala od vem a/ na t lo. Nosy jim opuchaly, o,i se zanítily
a uši za,aly bolet.
A to bylo utrpení jen jedné hodiny!
Co by byli asi zakusili, kdyby je byli mali,cí nevedli? Znovu a znovu cítil Siddharta,
jakou vd ,ností je jim zavázán.
Dím více pronikal k severu se svou stále po,etn jší dru/inou, tím nádhern jší byla
krajina.
Úrodnost byla jedine,ná. Širé lány podobaly se nesmírn veliké zahrad plné ovocných
strom' všeho druhu, které byly obsypány ovocem a mezi nimi/ rostly popínavé, ohniv
kvetoucí kv tiny vydávající sladkou v'ni.
Nádhern zbarvení ptáci o/ivovali krajinu, v ní/, jak se zdálo, nebylo m st, nýbr/ jen
malé osady a samoty.
„Kdo chce obd lávati zemi, ten musí z'stati sám,“ pou,oval Siddharta /áky, kte2í se ho
na to vyptávali.
,ím dále postupovali touto ní/inou, tím ,ast ji se objevovaly opice. Skoro nesnesitelný
k2ik pronikl ,as od ,asu ost2e tichem, kterého u,ící se poutníci tolik pot2ebovali.
Dlouhoocasá, obratná, lidem se podobající zví2ata, obt /ovala poutníky svou velikou
dot rností. Opice se neostýchaly krásti jim potraviny, ba i ,ásti od v', které upoutaly jejich
pozornost a probudily jejich chtivost. Obratnými prsty zmocnily se všeho, aby to co nejd2íve
rozbily nebo pou/ily pro svoje ú,ely, ,asto vlastnímu ú,elu naprosto odporující.
Lidé vid li ji/ opice, opice všeho druhu i velikostí, ale na takové mno/ství, jaké jich bylo
zde, dosud nikdy nep2išli. V lesích jich /ila celá stáda p2ísn odd lená podle druh'.
Ne/ily mezi sebou v míru. Jakmile se ,len jiného
kmene p2iblí/il k stádu, nastala okam/it vojna a 2e/, p2i které se jejich 2ev, beztoho ji/
šeredný, ztrojnásoboval, tak/e /áci smutn na2íkali:
„Copak je mo/né, abychom zde vystav li m sto ke cti Pána sv t'? Opice budou neustále
rušit mír a harmonii.“
Siddharta zmalomysln né ut šoval. Však se i zde najde odpomoc. V d l, /e je jen t2eba
spojiti se s opicemi a pak je p2im ti k tomu, aby m ly úctu p2ed m stem V ,ného.
Ale teI na to ješt nepomýšlel. Jeho spole,níci se mohou od t chto zví2at nekone,n
- 55 -
mnoho nau,it. NechC jen nahlédnou, jak je šeredné nesmyslné /van ní a jak je bezú,elný
ustavi,ný svár.
- 56 -
Jednoho dne dovedli mali,cí Siddhartu na výšinu, odkud se otevírala pohádkov
krásná
vyhlídka na širou zemi. Po obou stranách táhla se úrodná zem zavla/ovaná vodami
posvátného proudu, který nedaleko odtud protékal. Na poledni stran leskla se v dálce /lutavá
poušC a na severu upoutávaly zrak zasn /ené vrcholky vysokých hor.
Siddhartovo srdce mocn ji zabušilo. Himaláje!
I kdy/ nemohl nic z2eteln rozeznat, p2ece mohl vytušit, /e tam v dáli ,ní nebety,né
hory, v nich/ le/í skryt jeho domov.
Domov! Jak dávno tomu, co Siddharta ji/ na n j nemyslel. Doba jeho pozemského št stí
hluboko zapadla v tomto velikém pro/íváni. Vše se zdálo skoro jako pohádka. Avšak dnes
probudilo se v n m cosi jako stesk a touha po tom, co kdysi bylo jeho.
V tom dotkl se jeho sluchu hlas dlouho postrádaného v'dce:
„Siddharto, zde je místo, na n m/ vystavíš m sto ke cti Pána sv t', V ,ného,
Vznešeného! Má se státi m stem moudrosti a u,ení, m stem ,istoty a usilování. Proto musí
býti celé vystav no z bílého kamene, aby vám neustále p2ipomínalo sv'j ú,el.“
„Kde najdeme bílé kameny?“tázal se Siddharta, jeho/ myšlenka na stavbu hluboce
zaujala. „Všechny valouny zde jsou šedé nebo na,ervenalé.“
„Bude ti pomo/eno tak, jak se otev2eš pomoci a také kameny budou v pravý ,as na svém
míst . M sto se má jmenovat Indraprastha.“
V'dce umlkl.
Siddharta oznámil svým pr'vodc'm, /e zde z'stanou a za,nou budovati m sto. Za tím
ú,elem nechC všichni opustí horu a vystav jí si na jejím úpatí nebo v polovi,ní výši obydlí.
Pak budou sm t pomáhati naho2e.
ŠCastni, /e dlouhá pout je skon,ena, dali se mu/ové s chuti do p2id lené práce a stav li
obydlí podle svých národních zvyklostí. Na ho2e však spolupracovali bytostní.
Nejd2íve bylo zapo,ato se stavbou školy. Siddhartovi býval v noci ukazován p2esný
postup stavby, tak/e ve dne mohl dávati bez rozmýšleni p2esné pokyny, jak mají v práci
postupovat.
Prvého jitra p2istihl mistr obrovské stádo opic, zam stnávající se bílými kameny.
Bytostní pomocníci stáli stranou a m li z2ejmou radost z horlivé zv davosti, s jakou zví2ata
se všeho dotýkala a o,ichávala.
Siddhartovi to však p2ipadalo jako znesv cení. Prosil o vnit2ní pomoc a posléze oslovil
opi,í zástup, vlídn sice, ale d'razn :
„ Stavba, kterou zde chceme vybudovat, má slou/iti ke cti Pána sv t' a vydávati o N m
sv dectví. Nesluší se, abyste se svými prsty dotýkaly ,istých bílých kamen'. Rozumíte tomu,
vy chytrá zví2ata? „
N které opice vá/n p2ikývly, jiné se ušklíbly, ale všechny okam/it pustily vše, co
dr/ely svýma ne,istýma rukama.To dodalo Siddhartovi odvahy a mluvil dále :
„My lidé musíme se nejprve nau,it, jak Pánu sv t' nejlépe slou/it. K tomu pot2ebujeme
nerušeného klidu. Ládám vás, abyste se v budoucnosti vyhýbaly této ho2e, aby zvuk vašich
hlas' nás nerušil v naší zbo/nosti.“
Siddharta mluvil slavnostním tónem, zapomínaje tém 2, /e mluví se zví2aty. Opice se
také z2ejm nedaly rušit jeho slovy, ale jejich smysl p2ece pochopily: z lásky k Pánu sv t'
mají se vyhýbat této ho2e!
To bylo opravdu velmi t /ké, neboC byly tolik, tolik zv davé vid t, co se zde bude d lat!
Siddharta náhle porozum l. Man se usmál opi,í zv davosti a uva/oval, jak dalece jim
smí vyhov t, kdy/ tu jeden z velkých bytostných promluvil:
„TeI vidíš, pro, jsme zastavili svou práci a ustoupili t m všete,kám. Kdy/ jsi prve p2išel
sem nahoru, nedovedl jsi to pochopit. Nesmíš tato mrštná zví2ata tak úpln oddalovati, bylo
by jim toho líto. Dovol jim, aby se sem sm ly v ur,itý ,as podívat, ani/ se ,eho dotýkaly.
- 57 -
Víme, /e budou tiché.“
Siddharta se poklonil moudrosti bytostných a svolil. Jakmile ,iperky zpozorovaly, /e se
o nich mluví, ze samé radosti za,aly zase št betat. Na ostrý výk2ik svého v'dce okam/it
ztichly.
Stavba nerušené pokra,ovala. Kdy/ stála škola se všemi vedlejšími budovami, byl
vystav n rozsáhlý obytný d'm asi pro sto osob.
Siddharta dosud nev d l k jakému ú,elu bude slou/it, ale pon vad/ od svého v'dce
dostal k stavb p2íkaz i plán, nestaral se ji/ o ostatní. V tomto dom byly neoby,ejn malé
kom'rky mimo dva velké, podlouhlé sály.
Tyto prvé dv stavby t sn sousedily. Pon kud dále stála hostinská budova, ur,ená k p2echodnému ubytování u,edník'. Jednotlivé pokoje byly prostorn jší a velmi vzdušné. Celek
byl obklopen zahradou. Mimo tyto budovy byly zde kuchyn , pekárny a stáje pro dobytek.
Siddharta se s po,átku domníval, /e musí svou dru/inu, která byla prozatím ubytována
dole, p2est hovati nahoru. Záhy však poznal, /e to není v'lí V ,ného.
Po dokon,ení všech staveb, svolal Siddharta u,edníky a /áky na veliké prostranství
ukryté pon kud stranou ve stínu vysokých palem a pod koval Pánu sv t' za veškerou pomoc,
jí/ se jim dostalo. Vyprošoval po/ehnání Pán novému m stu, aby vše, ,emu se v n m bude
u,it, o ,em se bude p2emýšlet a co se v n m vykoná, slou/ilo Bohu ke cti. Sliboval, /e
všichni cht jí /ít v jednom duchu a bázni Bo/í.
Potom vybral mezi /áky ty, kte2í m li vstoupit jako první do školy. Bylo to asi
sedmdesát starších a mladších mu/', kte2í z duše tou/ili p2iblí/iti se k prameni v d ní.
Dále ur,il ty, jim/ cht l sv 2iti n jaký ú2ad. Vedení školy si ponechal pro sebe, avšak
pot2eboval ješt u,itele, které snadno našel mezi svými u,edníky.
Nyní se ohlí/el po n jakém kupci, který by mohl p2evzíti obstarávání nákup' v m st .
Našel staršího /áka, který se práv vyslovil, /e by cht l u Siddharty z'stati nav/dy.
Mistr na pam C svého n kdejšího pána, kupce Amuruddby, pojmenoval po n m tohoto
/áka. Amuruddbovibylo sv 2eno všechno zevní vedení.
Spole,n se Siddhartou ur,oval ubytování /ák' a hostí a m l míti na starosti zásoby
,erstvých potravin..
Pln horlivosti ujal se sv 2eného úkolu. Uva/oval, jak by bylo výhodné, kdyby mohli v
údolí získat pole a p stovati na nich obilí na chléb a ovoce. Mezi svými druhy našel by dosti
rolník' z této krajiny, kte2í by se jist rádi ujali této práce.
Pak byli vybráni kucha2i, peka2i, zahradníci, krmi,i dobytka a r'zni slu/ebníci, zejména
takoví, kte2í se vyznali v úprav šat' a obsluze lázní, je/ byly denn všemi pou/ívány.
Tak z'stala ji/ jen skupina asi dvaceti starších mu/', pro n / nebylo práce. Všichni
pocházeli z kasty u,enc' a sna/n prosili, aby sm li tráviti sv'j /ivot na ho2e.
Siddharta je p2ijal zprvu jako hosty a slíbil, /e další jim poví pozd ji. A hle: jedné noci si
uv domil, k jakému ú,elu má vlastn slou/iti veliký d'm s malými kom'rkami. Byl ur,en
pro takové mu/e, kte2í cht jí zasv titi sv'j /ivot výhradn slu/b V ,ného. P2ed p2ijetím
musí se podrobiti zkoušce a ur,itým pravidl'm.
Prozatím, pokud nem l tato pravidla stanovena, rozhodl se nechati mu/e v klidu a
nev domosti o jejich budoucnosti.
Nutilo ho to, aby všechny pozemské a vn jší
zále/itosti uspo2ádal co nejd2íve, aby se mohl nerušen v novati prohloubení nauky.
Cht l se rozd liti se /áky o výsledky svých dlouhých úvah, o nové poznatky, které mezi tím
ješt nalezl. Staré výrazy cht l nahraditi vhodn jšími, srozumiteln jšími.
Kdy/ vnit2ní za2ízení školy bylo hotovo, /áci se do ní nast hovali. Tím se uvolnily
budovy na úpatí hory a byly ur,eny k ubytování nová,k'.
Po,átek školního vyu,ování m l býti zahájen velikou spole,nou slavností. Den p2edtím
p2išli neo,ekávan Ananda s Maggalanou se skupinou pr'vodc' a nová,k'.
- 58 -
Radost byla všeobecná. Zatím co se p2íchozí obdivovali osad na ho2e, dal si Siddharta
vypráv ti o všem, co za/ili a vykonali. Pochválil jejich dobrou práci a pravil, /e p2icházejí v
pravý ,as, aby si odnesli nové podn ty.
- 59 -
Zá2ivé jitro uvítalo shromá/d né na velikém prostranství, kde Siddharta v kruhu svých
prosil Pána sv t' o po/ehnání pro školu. P2ed tvá2í V ,ného stanovil n které zákony, je/
nesm ly býti p2estoupeny:
„Nejvyšším pánem Školy i osady jest Pán sv t'! Nikdo mu není roven, a nikdo necht j
se mu rovnati ani v myšlenkách!
Všichni tvorové V ,ného jsou si rovni. Kastovnictví neexistuje!
Všechno tvorstvo, aC jsou to lidé, zví2ata nebo rostliny, nutno stejn ctíti. Nikdo se nesmi
na nich proh2ešit.“
Tyto zákony m li stoupenci bezpodmíne,n zachovávat. Pro školu je ješt doplnil
n kolika
dalšími:
„Nepijte opojných nápoj'! Ohlupují vás a zavád jí do h2íchu.
Lijte cudn a mravn ! Koupejte se ka/dý den a pé,í o svoje t lo vzdávejte dík Tomu,
který vám je dal.
Nel/ete! Le/ sni/uje práv tak vás, jako toho, jeho/ jste obelhali. Všichni si zaslou/íme,
abychom slyšeli pravdu. Opovrhujte l/í! BuIte p2ímí i v jednání a nep2edstírejte n co jiného,
ne/ na co myslíte a co cítíte.
Nikdo neber druhému, co jeho jest!“
Kdy/ Siddharta ustanovil tyto zákony, tázal se všech, zdali je uznávají. Slavnostní p2íslib
byl mu odpov dí.
P'vodn bylo ur,eno, /e /áci p'jdou se svými u,iteli (Jo jednoho z velkých školních
sál', aby tam vyslechli, co jim má Siddharta 2íci. Ale proto/e se nyní sešlo na ho2e mnoho
hostí a všichni prosili, aby sm li vyslechnouti Siddhartovu 2e,, bylo rozhodnuto, /e z'stanou
pod širým nebem, zvlášt kdy/ slunce ješt p2íliš nepra/ilo.
Siddharta za,al mluvit:
„BuIte zdrávi, milí p2átelé, /áci, hosté i vy bytostní, kte2í jste zde s námi!
Toto jest první 2e, o u,ení V ,ného, kterou k vám pronáším. Naslouchejte pozorn a
p2ijímejte má slova svým srdcem! Doufám, /e nemluvím k vám naposledy, le, to, co vám
nyní sd lím, jest zvlášC d'le/ité.
Kdysi, kdy/ jsme mluvili o /ivot , 2ekl jsem vám, /e /ivot je 2et zem utrpení, a,
mnohému z vás se to tak nejevilo. Toto utrpení jsme si sami p2ivodili hlavn svými
nesprávnými a falešnými /ádostmi. Proto je nutno tyto /ádosti potla,it, aby utrpení na nás
tolik nedoléhalo.
To jsem vám 2ekl d2íve, nyní slyšte n co, o ,em jsem s vámi dosud nemluvil. Dávejte
pozor!
Chceme-li potla,iti /ádosti, musíme se zm nit. Jak si máme po,ínat, zejména my starší,
kte2í máme ji/ podstatnou ,ást /ivota za sebou?
Dlouho jsem o tom p2emýšlel, a/ mi Pán sv t' seslal pomoc. Nalezl jsem cestu k
úplné,p2em n ,lov ka. Skládá se z osmi stupH', z nich/ ka/dý jednotlivý musí býti úpln
pro/it, ne/ m'/eme p2istoupiti k dalšímu. Nesmíme také /ádný p2esko,it, neboC stupn
navazují jeden na druhý.
Chcete-li jíti se mnou touto cestou, tedy vystupte nejd2íve na první stupeH, v jeho/
pr',elí stkví se slova:
Pravá víra.
Ob slova musíte stejn zd'raznit, neboC zále/í nejen na ví2e, nýbr/ i na její pravosti.
Bez víry nejste ni,ím! Z víry vzniká v d ní. Ale vaše víra musí býti pravá, musíte býti
skálopevn p2esv d,eni, /e V ,ný je Pánem sv t'. Ostatní bohové, jako Sagra, Višnu, Sivá a
- 60 -
Lokapales jsou jeho sluhové,
kte2í vám mohou jen pomáhat, jestli/e spolu s nimi budete slou/iti V ,nému. Maro je
zlý, od toho se odvraCte! Uv 2íte-li tomu správným zp'sobem a z celé duše, pak se vám
poda2í vystoupiti na druhý stupeH, na jeho/ brán jsou vytesána slova:
Odhodlání.
Víra v Pána sv t' musí býti tak silná, aby ve vás probudila odhodlání slou/iti jen jemu,
pak zapomenete sami na sebe a všechno, co vás a/ dosud poutalo, odhodíte stranou. Za,n te
/ít novým /ivotem, tak jak to v tšina z vás ji/ u,inila. OdhoIte staré! Všechno, co vás poutá
k minulosti, musí zmizet! Ani/ co zpozorujete, vstoupíte pak na nový stupeH, který se
jmenuje:
Slovo.
V ,ný nepot2ebuje mnohomluvných slu/ebník'! BuIte skoupí na slovo a o ka/dém
slov , které promluvíte, uva/ujte, je-li plnocenné. Sem pat2í také p2íkaz: Nel/ete! BuIte toho
pam tlivi! Slovem se snadno h2eší, ale špatn napravuje. Ze slova vzniká však:
Din.
To jest další stupeH. Výsledek jest stále tý/, jestli/e slova vámi promluvená p2im jí k
,inu vás nebo jiné. Jsou-li vaše slova dobrá, dobré skutky
vydají o nich sv dectví. Nedbáte-li však svých slov, vzniknou z nich špatné ,iny, které
nejen vám, nýbr/ i ostatním zp'sobí škodu. ChraHte se toho! Zato usilujte ze všech sil, aby
neminulo dne, v n m/ byste nevykonali alespoH jeden jediný dobrý skutek. Sna/te se
p2ekonat samy sebe. Donutíte-li se vykonávat v ci, které se vám zdají být t /ké, tím leh,eji
p2ekonáte tento stupeH.
A povím-li vám o p2íštím stupni, tu se mnozí z vás budou usmívat. Jmenuje se:
Livot.
Ano, usm jete se, neboC si pomyslíte, /e všichni /ijeme a musí-li se o tomto stupni
zvlášC mluviti, /e by m l státi na prvém míst . Ale není tomu tak, milí p2átelé, vy ne/ijete!
Zíti neznamená hov ti p2irozeným pot2ebám, jak je tomu u zví2at nebo rostlin. Zít znamená
hýbati se a býti ,inným, dokázati skutkem, /e jsme opravdu /iví. Je to naprosté vyu/ití
ka/dého okam/iku, aC ji/ prací nebo myšlením. Pak, a/ nadejde náš ,as, dovede nás takový
/ivot do opravdového /ivota na onom sv t .
A proto p2íští stupeH se nazývá:
Snaha.
Máte usilovat /íti tak, abyste nalezli op t své východisko. Z onoho sv ta jsme p2išli, na
onen sv t musíme se op t vrátit. Vy víte, /e toho nedosáhneme jediným /ivotem a /e se
musíme vícekrát narodit na tento sv t.
Avšak slyšte mne: vrátíme se na sv t op t jako lidé, nikoliv jako zví2ata nebo rostliny,
neboC jsou jiného druhu ne/ my! Dlov k, zví2e a rostlina se nikdy nesmísí! Brahmanská víra
nás u,í, /e hn vivý ,lov k stane se tygrem, bázlivec myší. Tá/i se vás: co by tím získal? Byl
by to pro n ho pokrok? Nikoliv!
Navrátíme se zp t na tuto zemi, ale jako lidé.
- 61 -
Tak dlouho se budeme vraceti, dokud nedosáhneme svého východiska. Dosáhneme ho
tím, /e v ka/dém /ivot se propracujeme o kousek výše, a tomu se 2íká pravá snaha.
Jestli/e jsme toho dosáhli, aby celý náš /ivot se stal správným a opravdovým usilováním,
pak bude to:
Dík
tomu, kdo nám /ivot dal. Naše nitro má býti napln no díkem, díkem, který nás obla/í a
obšCastní. ,lov k, který d kuje, nemá ,asu k /alobám a kdo správným zp'sobem d kuje, ten
prom ní tento dík v ,in! Bude pomáhati jiným tak, jako jemu bylo pomáháno.
Poslední stupeH p2ijme jen ty, kte2í v rn prošli všemi ostatními a všechny pro/ili.
Jmenuje se:
Poh2í/ení v sebe sama.
A/ dojdete k tomuto bodu, bude vám dána schopnost naslouchati sami sob . Pak se vám
zjeví velikost. Ne, co vy si myslíte, nýbr/ to, co vám V ,ný zjevuje a oznamuje! Jeho
slu/ebníci k nám promlouvají v tichu. Kdo se dovede poh2í/it v sebe sama, aC v myšlenkách
nebo v modlitb , ten uslyší hlasy a pozná, /e ji/ zde na zemi je spojen s oním sv tem.
Tím stane se novým ,lov kem, který p2ekonal všechny /ádosti, p2emohl všechna
utrpení!
Ješt n co cht l bych vám 2íci. UpozorHuji vás na to hned na za,átku. Musíte procházeti
stupeH po stupni. Ani na jeden nesmíte vstoupiti d2íve, dokud jste p2edcházející také skute,n
nesplnili. Tím však nemyslím, /e starý je prov/dy vy2ízen. To nesmíte z mých slov
vyvozovat, naopak, co získáte na jednom stupni, musíte si tak osvojit, aby vás to v p2íštím
stupni provázelo jako vaše nezcizitelné vlastnictví!“
Všichni pohnut naslouchali a nebylo zde ani jednoho, kdo by byl slov'm mistrovým
nerozum l. Nebylo také ani jednoho, kdo by byl odešel bez p2edsevzetí, vy dáti se na
osmidílnou cestu.
- 62 -
Po slavnosti nastala doba horlivé práce. Siddharta se musel více v novati návšt vník'm
hory, ne/ ostatním. Zvlášt Ananda m l mnoho otázek.
V m st V ,ného scházel mu chrám.
„Nedostal jsem p2íkaz k jeho vybudování,“ pravil Siddharta. „Ve škole je modlitebna
jako v Utakamandu; /ák'm to posta,í. Ve velikém dom , který bych cht l nazvati klášterem,
je rovn / místnost k pobo/nostem. Všichni ostatní nechC se scházejí k modlitbám v p2írod !
Mimo to m'/e se ka/dý jednotlivec pomodliti tam, kde cítí nutnost modlitby. P2í,í se mi
ur,ovati k tomu n jaké místo.
Nejd2íve musíme zapomenouti na chrámy boh', pak snad V ,ný dovolí, abychom mu
vystav li chrám všech chrám'.“
P2išel Maggalana. V myšlenkách se zabýval
uspo2ádáním osady a tou/il promluviti si o tom se Siddhartou.
„Mist2e,“ za,al nesm le, „dovol mi otázku: z ,eho /ijete?“
„Na to se musíš zeptati Amuruddby, já se o to nestarám,“ zn la lhostejná odpov I.
„Mist2e, ptal jsem se ho a jeho odpov d m vylekala. Nepova/uj mne za panova,ného,
jestli/e t napomenu: peníze, které máte, se také jednou vy,erpají. A co si po,nete pak?“
„Nakoupili jsme polnosti a z jejich výt /ku m'/eme /ít.“
„Mist2e, výnos polí snadno spot2ebujete. P2ijdou-li ješt jiní lidé, budete muset
p2ikupovat. Mimoto musíte míti r'zné látky, pergamen,barvy a ješt mnoho jiných v cí. Dím
to chcete zaplatit?“
„To nevím, Maggalano,“ odpov d l Siddharta, kterého slova u,edníkova nep2ivedla ani
trochu z rovnováhy. „A/ k tomu dojde, pak nám V ,ný jist i v této v ci oznámí svou v'li.“
„Domníváš se, mist2e, /e Pán sv t' nám bude stále radit v pozemských v cech? Sami se
musíme p2i,init a hledati východisko!“
„A znáš snad sám n jaké východisko?“
„Ano, mist2e! Myslím si, /e lidé, které hodláš p2ijmouti do kláštera, zde je /iviti a
vydr/ovati bez jakékoliv náhrady, mohli by se starat o pot2ebné peníze. Nech je procházeti
krajem a sbírati milodary! V 2, /e jejich /eH bude práv tak bohatá, jako /eH brahman'.
Ka/dý je rád obdaruje, zvlášt budou-li vykládati ješt naše u,ení, pokud to dovedou.
Sbírati almu/nu není hanba,“ p2ipojil Maggalana jako na omluvu.
Plán se zalíbil nejen Siddhartovi, který by se tak zbavil obtí/né otázky pen z, nýbr/ také
ostatním, zvlášt Amuruddbovi.
Bylo rozhodnuto, aby byly opat2eny nádoby na milodary, podobné t m, jakých u/ívají
brahmani. Ananda se nabídl, /e je obstará. Cht l také zaopat2iti pot2ebnou látku na oble,ení
/ebravých ,i prosících brat2í.
Siddharta na2ídil, aby tito brat2i nosili svrchní roucha /luté barvy na znamení, /e jsou
ochotni nésti sv tlo do temnot. Pod ním m li míti kolem beder ovázaný modrý šat, v n m/ by
byl dosti hluboký záhyb, aby v n m mohli nosit veškerý sv'j majetek: párátka, b2itvu na
holení vousu a ,ásti hlavy, jehly a nit .
Proto/e se mají ka/dý den koupat, mohou si p2i té p2íle/itosti vyprat i spodní šat. Slunce
jej rychle op t osuší. AC jsou kdekoliv, v/dy mají spáti ti a zemi, nikoliv na l'/ku!
Jejich kom'rky v „klášte2e“ byly proto tak mali,ké, proto/e v nich nebylo v'bec
za2ízení. Podlaha byla pokryta roho/í. To bylo vše.
Tito prosící brat2i vypadali tém 2 chudobn . P2esto Siddharta po/adoval, /e se musí lišiti
,istotou, jako/ i bezvadným stavem svého od vu od /ebrák', oble,ených v cáry.
Nebylo trp no, aby jejich /lutá roucha byla rozedrána nebo zne,išt na. Všechno muselo
být okam/it opraveno. Nebylo-li to ji/ mo/né, dostal nositel svrchní od v nový.
Nebylo také dovoleno, aby šli všichni najednou sbírat milodary. St2ídali se podle pevn
stanoveného plánu, tak/e byli delší dobu doma, ne/ na svých poch'zkách, aby mohli
- 63 -
p2emýšleti o V ,ném. Siddharta cht l zamezit, aby si brat2i nezvykli na silnici a na /ebrotu.
Kdy/ bylo všechno uspo2ádáno a mohl skute,n zapo,ít pravidelný /ivot, ukazovaly se
,asem op t opice. Chovaly se však nejvýš skromn a zdálo se, /e ,ekají na okam/ik, kdy se
jim poda2í upoutati na sebe Siddhartovu pozornost.
P2íle/itost se brzy naskytla. Siddharta procházel se zamyšlen zahradou nahoru i dol'.
Byl tak zahloubán do svých myšlenek, /e zameškal i hlavní jídlo. Za,al se ozývati hlad a
mistr se rozhlí/el po n jakém zralém ovoci.
Náhle se vztáhla k n mu z tmavozeleného loubí stromu chlupatá pa/e a malá ruka
nabízela mu nádhern zralé mangové ovoce.
S díkem je p2ijal a sou,asn uchopil pracku
dárkyn , p2itahuje ji k sob z loubí. Musel se smát /ertovnému obli,eji opi,ky, která tak
p2ítuln a rozpa,it k n mu vzhlí/ela. Sou,asn si však také uv domil, co znamená tato
slu/ba lásky.
„Cht ly byste se zde poohlédnout?“ tázal se vlídn .
Diperka vd ,n p2ikývla.
„Nu/e, p2ijIte p2ed západem slunce! Slabíte-li, /e se budete chovat klidn a skromn ,
dovolím vám, abyste si všechno prohlédly. Hluk zde netrpíme a kráde/ je práv tak zakázána.
Zatou/íte-li po n ,em, musíte o to poprosit.“
Opi,ka se vyšvihla na strom a zmizela mu rychle s o,í. Nato Siddharta ostatním oznámil,
/e povolil ,iperkám návšt vu. Všichni se t šili. I ti, kte2í se d2íve tolik zlobili na opice a
jejich hašte2ení.
M li radost z toho, /e zví2átka k nim p2ijdou na návšt vu jako hosté. Kolik jich asi bude?
Zástup opic, které se dostavily p2esn v stanovenou hodinu, byl nespo,etný. Jejich touha,
sm ti si prohlédnout m sto, byla tak veliká, /e a, v houfu byly pohromad opice všech druh',
zachovávaly p2i tom mezi sebou mír.
Dile se rozb hly na všechny strany, vyšplhaly se i na st2echy a všude, kde našly jaké
okno nebo otvor, vykukovala jejich zv davá o,ka ; nevynechaly ani jednu místnost. Všechny
prob hly neslyšnými kro,ejemi.
Ut šitel je ned'v 2iv o,ichával, a,koliv pochopil, /e jsou to hosté jeho pána. Opice se
však o psa nestaraly. Cítily se v bezpe,í a v ochran Siddhartov .
Zachovávaly naprostý klid a nebylo jich ani slyšet. Bylo to pro/ití, které p2im lo tyto
tvory, aby p2emohly svou hlasitou št betavou p2irozenost. Jeden z mladších /ák' na n
ukázal a obraceje se k svému u,iteli, pravil:
„Nem li bychom se p2ed nimi styd t? Co ony doká/í, to my ješt nedovedeme.“
Kdy/ Siddharta vid l, /e zví2ata si ji/ všechno prohlédla, zavolal je k sob a pochválil
jejich dobré chování. Potom jim dovolil, /e si sm jí vzíti v mangovém háji ka/dá jedno zralé
ovoce, aby neodešly odtud s prázdnem. Šklebily se na d'kaz, /e jsou spokojeny, ale jejich
/ebravé o,i byly stále ješt na n ho up2eny. A on jim porozum l.
„Ano, smíte p2ijít op t, a/ m síc bude po druhé v úplHku,“ svoloval.
Houf se vesele rozprchl.
Ješt dlouhý ,as pohrával si v obli,ejích obyvatel hory radostný úsm v, kdykoliv si
vzpomn li na opi,í návšt vu.
- 64 -
P2icházeli noví lidé a prosili o p2ijetí. Proto/e Siddharta s ka/dým nová,kem mluvil
nap2ed sám, ne/ ho p2id lil do školy, kláštera, nebo k domovinám, byl siln zaneprázdn n.
Tentokrát cht lo mnohem více /adatel' rad ji do kláštera, ne/ do školy. Siddharta byl
udiven a ptal se proto jednoho staršího mu/e, pro, tolik naléhá státi se prosícím bratrem.
„Proto/e tímto zp'sobem je mo/no u,init velmi mnoho dobra,“ zn la odpov I.
P2i podrobném vyptávání vysv tlil m u/, /e brat2i jsou dole v ní/in všude radostn
vítáni. Ochotn pomáhají a neštítí se /ádné práce. Znají mnoho lé,ivých prost2edk' pro
zví2ata i lidi a dovedou obdivuhodn vypráv t.
Ka/dý se t ší na p2íchod /lutého, ka/dý rád dává, neboC to, co za to dostane, je cenn jší,
ne/ jeho nepatrný dar.
To bylo pro Siddhartu novinkou. Vyptával se svých /lutých brat2í a zjistil, /e konají
nejr'zn jší práce. Jako dík za dary cht li pomáhati lidem v ka/dém sm ru, nejen duchovn .
Proti tomu nedalo se nic namítat.
Mezi nová,ky byli i takoví, kte2í zna,n lp li na pojmu ob ti, domnívajíce se, /e dokud
nep2inesou Pánu sv t' ob C, neslou/í mu cele.
Nadarmo se sna/il Siddharta jim vysv tliti, /e vzdání se vlastního já, je nejv tší a také
tou jedinou ob tí, kterou ,lov k m'/e p2inésti V ,nému. Tou/ili vykonat z2ejm n co
viditelného.
„NebuI tak zatvrzelý,“ napomínal v'dce Siddhartu, kdy/ vid l nepochopeni brat2í a
pokra,oval dále:
„Ulo/ jim n co, co se jim zdá býti t /ké. Uspokojí je to, jejich duším to pom'/e a
nikomu to neuškodí.“
Siddharta navrhl lidem, aby se dvakrát m sí,n postili: od východu slunce a/ do druhého
dne do rána. To je obla/ilo. To byla skute,ná ob C!
Poka/dé p2i zm n m síce se postili a v tento den byla mezi nimi slavnostní nálada.
Jejich chování p'sobilo na ostatní, kte2í je cht li napodobit. Prosili Siddhartu, aby zavedl
posty na2ízením. Ale ten se proti tomu ohradil 2ka:
„Tito mu/ové se postí z toho d'vodu, proto/e si p2ejí p2inésti Bohu ob C. Mají-li však
míti tyto
ob ti n jakou cenu, musí býti p2inášeny dobrovoln , z vnit2ní touhy. Chcete-li se postit,
musíte to d lat sami, bez rozkazu.“
S tím souhlasili všichni. P'st p2i úplHku a novém m síci se úpln v/il. Avšak tomu, kdo
se postit necht l, nesm l nikdo vy,ítat.
- 65 -
V horlivé práci a ,ilé snaze míjel m síc po m síci, rok za rokem. Nikdo toho ani
nepozoroval. Postní dni a návšt vy opic byly ur,itými mezníky v b hu ,asu pro všechny,
kte2í nepracovali p2ímo v p2írod . Tam se ovšem v r'stu a zanikání jasn ukazovalo, /e op t
minul rok.
Jednoho dne sed l Siddharta ve své komnat a namáhal se rozluštiti rukopis, který
Amuruddba získal dole v údolí od jakéhosi kupce.
Tu náhle dolétly k jeho sluchu ostré zvuky, jaké slýchával v dávných dobách.
Naslouchal. Nebyl to klam! Zaklína, had' našel cestu sem na horu. To si nedá ujít.
Rychle sp chal do zahrady, kde zastihl hlou,ek /ák' a u,itel' seskupených kolem
starého mu/e, který vyluzoval ze své píšCaly tóny, p2i jejich/ zvucích se v taktu kolébali t2i
neoby,ejn krásni
hadi. Dlov k i zví2ata ho vábili. Prošel 2adou divák' a p2istoupil k starci. Sta2ec vzhlédl,
jejich o,i se setkaly a mistr radostn vyk2ikl:
„Sariputto!“
Opravdu byl to jeho první pán, s ním/ se setkal na své pouti v prachu silnice. Byl to
Sariputta, který ho nau,il spojení se zví2aty. Kone,n mu mohl pod kovati za všechno, co
naplnilo a obohatilo jeho /ivot a pro/ívání.
I mu/ s hady ho poznal, a,koliv zde byl veliký vn jší rozdíl mezi n kdejším
opovrhovaným páriou a mistrem v bohatém šat . Nijak se nedivil, /e se shledává se svým
bývalým sluhou v lesku a nádhe2e.
„V d l jsem, Siddharto, /e budeš stoupati vzh'ru, neboC jinak bych byl kdysi nedostal
p2íkaz, abych t vyu,oval,“ pravil s ur,itou samoz2ejmostí.
St2ídav vypravovali pak naslouchajícím /ák'm o dob , kdy se poznali a kdy spole,n
putovali s hady.
„Nejsou to ji/ tehdejší hadi,“ vykládal Sariputta.
Mistr si p2esto p2ál vid t, zda dosud m'/e ovládati krásná zví2ata svou v'lí. Vzal
píšCalku a za,al pískat.
Ale tóny, které vyluzoval ze d2eva, nepodobaly se pronikavým zvuk'm Sariputtovým.
Hadi se na okam/ik zarazili, pak se napolo vztý,ili do výše, a/ diváci daleko odstoupili,
za,ali se kolébati a proplétati tak, /e dosud nikdo nic podobného nevid l.
Po n jaké chvíli Siddharta odlo/il píšCalu a za,al s hady hovo2it. Zdálo se, /e pozorn
naslouchají, zvolna se oto,ili blí/e k n mu a posunovali své t2íhranné hlavi,ky nahoru po
jeho šat .Vlídn
je pohladil.
Tu se odvá/ili více. Opatrn plazili se po n m vzh'ru, omotávajíce se kolem n ho, avšak
tak n /n , /e t /ká zví2ata tém 2 ani necítil. A tak jako kdysi, naplnila se jeho duše bla/eným
št stím.
„P2átelé, vraCte se zp t do svých koš',“ pravil Siddharta laskav . „Svou p2íchylností
ud lali jste mi velkou radost.“
Hadi uposlechli. V kruhu /ák' propukl jásot. To, co mistr dovedl, bylo prost velkolepé:
V ,ný mu dal skute,n moc nad lidmi i nad zví2aty!
Sariputta, který byl s po,átku údivem neschopen slova, vysv tlil kone,n ú,el své
návšt vy. V údolí vid l /luté bratry, pozoroval je a slyšel, /e v dí o bozích více ne/ on. P2išel
proto s prosbou, aby ho mudrc p2ijal do u,ení jako /áka.
Siddharta milerád svolil. S radostí cht l 2íci vše co v d l, mu/i, který první polo/il
základ jeho
v d ní.
„Sariputto, nep'jdeš do školy,“ pravil laskav ,
„nýbr/ budeš se u,iti u mne, kdykoliv budeš chtít. Nedostaneš také nové jméno, neboC
- 66 -
všechna jména mých n kdejších pán' ji/ mám, pouze Sariputta mi dosud chyb l. Z'staH jím
ty sám!“
Ale co se stane s hady? Sariputta nev d l. Siddharta klidn rozhodl:
„AC se sami rozhodnou, co cht jí d lat.“ P2istoupil k nim a oslovil je:
„Milí p2átelé! Váš mistr, Sariputta, chce z'stati na ho2e V ,ného. Ji/ nikdy nebudete
tan,it pro almu/nu, proto si sami zvolte, jak chcete dále /íti. Tam je les. Chcete-li, vraCte se
do lesa, ale v okruhu této hory nesmíte nic usmrcovat mimo škodlivé myši. Nechcete-li se
pod2ídit této podmínce, m'/ete odejíti.“
Hadi pozorn naslouchali. Jeden z nich, jako na rozlou,enou ovinul se okolo t la
Sariputtova a obrátil se pak do nízkého porostu, kde rychle zmizel. Oba zbývající
nenásledovali však jeho p2íkladu.
Plazili se sem a tam a nakonec zvolili si k'lnu na ná2adí, dávajíce tak z2eteln najevo, /e
ji pova/ují za sv'j p2íští domov.
Siddharta uva/oval:
„P2átelé, vy chcete z'stati u nás?“ pravil pot šen. „Rádi p2ijímáme vaši pomoc na
vyhlazení myší. Ptactvo však musíte nechat na pokoji, jak ji/ víte. Ale pon vad/ by se mohlo
stát, /e byste
n kdy omylem uštkli n jakou neobratnou lidskou ruku, musíte nám dovolit, abychom
vám vytrhli jedovaté zuby.“
Tak se také stalo a hadi z'stali po mnoho let vítanými spole,níky lidí na ho2e. S
Ut šitelem uzav2eli v rné p2átelství. Pomáhali mu udr/ovati v pat2i,né vzdálenosti nevítané
návšt vníky. Asi po dvou m sících vrátil se i t2etí had a dobrovoln si nechal odstranit
jedovaté zuby.
- 67 -
Pomalu byly škola a klášter p2íliš malé pro ,etné lidi, kte2í /ádali o p2ijetí. Na prosby
svých u,edník' a v souhlasu se svým v'dcem, rozhodl se Siddharta vystav ti na r'zných
místech zem kláštery a dosaditi tam své u,edníky jako vedoucí.
Kde to bylo mo/no, zvolil pro klášter nebo školu n jakou horu. Vn jší stavba byla v/dy
provedena podle slohu na ho2e V ,ného, ale bílých kamen' nebylo ji/ pou/íváno. Kláštery a
školy byly na,ervenalé nebo šedivé. Škola, ve které byl Ananda p2edstaveným, byla vystav na z tvárného /lutohn dého kamene a nazývala se /lutá.
Ka/dou z t chto staveb zasv til Siddharta sám V ,nému, i kdy/ byla od hory sebe
vzdálen jší. S t mito odbo,kami bylo udr/ováno ustavi,né spojení; poslové chodívali sem i
tam. Z klášter'
a škol p2icházely na horu návšt vy, ponejvíce to byli bytostní, kte2í p2inášeli r'zné
zprávy.
Jednoho dne p2ijel Maggalana s velkou dru/inou. Mezi jeho pr'vodci byl mu/, který
všechny p2evyšoval a byl nápadný i výrazem svého obli,eje. Nebylo mo/no ho p2ehlédnout.
„Siddharta!“ volali n kte2í ze stálých obyvatel' hory. Maggalana se jen usmíval.
„P2ipomíná vám ho také?“ tázal se, jsa jist odpov dí. „Od prvého dne jeho vstupu do
kláštera bylo všem nápadné, /e má rysy našeho mistra. Proto jsem ho p2ivedl sem, aby se ho
mistr sám vyptal, není-li s nim sp2ízn n.“
Tu k nim p2istoupil Siddharta a kdy/ se oba mu/ové octli proti sob tvá2í v tvá2, byla
jejich podobnost ješt nápadn jší. I Siddharta si toho povšiml. Bylo mu, jakoby vid l sama
sebe v dob , kdy byl ješt kní/etem v Kapilavastu.
Dojat zvláštní podobností, pokynul hostu, aby vešel s ním do jeho komnaty. Tam se ho
tázal na jeho jméno a p'vod.
„Jmenuji se Rahula,“ odpov d l cizinec, který byl nemén dojat ne/ Siddharta.
„Rahula!“ vyk2ikl Siddharta tém 2 p2emo/en radostí. „Pak jsi m'j syn, mé dít , mé
oplakávané dít , pova/ované za mrtvé! Kde /ije Mája, tvá matka a tv'j bratr Suddhodana?“
Cizinec nemohl p2ekvapením promluvit.
„Ty znáš mou matku a mého bratra? Kdo jsi?“
„Jsem tv'j otec, Rahulo! Otec, který vás ztratil, kdy/ jsi byl ješt malým chlapcem!“
Teprve teI pochopil Rahula, /e našel svého otce, kterého pova/oval za mrtvého a jeho/
ji/ dávno oplakali. Horlivé otázky a odpov di se rychle st2ídaly. Pomalu se rozrušení obou
mu/' uklidHovalo a jejich myšlenky se urovnávaly.
Siddharta se dov d l o zázra,ném zachrán ní své rodiny a o jejich vzdáleném /ivot .
Dlouhou dobu z'stala Mája s chlapci a v rným Kapilou v horách. Rahula nemohl 2íci, jak to
bylo dlouho. Po tu dobu /ivili se lesním ovocem.
Bytostný, který byl mat,iným p2ítelem, dopomohl jim k n jakému ptáku, jeho/ si mohli
upéci, neboC ohn m li dost. O ten se staral jejich p2ítel, jeho/ vídávali i chlapci a kterého
m li velmi rádi. Nazývali ho „pomocníkem“ a on jím skute,n byl.
Jednoho dne p2išli s druhé strany poho2í zbo/ní mu/ové a sd lovali, /e je posílá B'h, aby
vyhledali opušt né lidi a postarali se o n . Matku a Kapnu doprovodili na mezcích do
bezpe,í. Suddhodana a on si sm li ,asto p2isednouti.
Po dlouhé, n kolikadenní jízd dostali se do krásného údolí, kde stál klášter. Matka se
Suddhodanou a Kapilou byli ubytováni ve vkusné chat klášterní zahrady. Byla jí dána i
práce. Sbírala
pro klášter lé,ivé byliny a s pomocí v rného Kapily je udr/ovala v dobrém stavu.
Jeho, Rahulu, zbo/ní mu/ové p2ijali do klášterní školy a vyu,ovali ho. Tam také zv d l o
Vznešeném a tam také slíbil celý sv'j /ivot zasv titi jeho slu/b . Kdy/ byl Suddhodana
starší, p2ijali mu/ové i jeho do školy.
Teprve p2ed n kolika lety zem2el Kapila a po n m matka. Radovala se, /e smí odejíti na
- 68 -
v ,nost, pon vad/ se tam smí shledati se svým man/elem, jeho/ jí osud vzal. Nedala se nikdy
p2esv d,iti, /e bylo v'lí Vznešeného, odtrhnouti kní/ete od jeho rodiny.
„Brahma nem'/e po/adovat od lidí nic nep2irozeného,“ 2íkávala v/dy. „Opustí-li kní/e
zemi a svou rodinu, je to nep2irozené.
Zbo/ní mu/ové nabádali Rahulu, aby netrápil matku svým v d ním. Byla šCastna ve
ví2e, která prýštila z opravdové zbo/nosti. V ,nému to sta,í.
Zpráva o smrti jeho choti se Siddharty bolestn dotkla. V okam/iku, kdy spat2il syna,
probudila se v n m touha po Maji.
Jak zvláštní! Domníval se, /e je mrtva a nyní, kdy/ slyšel, /e a/ do nedávná /ila, ztratil ji
po druhé!
„A co bylo pak s vámi, Rahulo?“ tázal se Siddharta syna.
„Zbo/ní mu/ové ji/ dávno doporu,ili Suddhodánu ke dvoru jednoho kní/ete, aby se tam
nau,il všemu, co jako kní/ecí syn pot2ebuje v d t. Krátce p2ed mat,inou smrtí vrátil se zp t.
Pozd ji jel na radu brat2í do Kapilavastu, kde byl, ot,e, jako tv'j nástupce lidem s radostí
p2ijat. Lidé byli vládou uchvatitele ji/ dávno p2esyceni.
Po/ehnání Vznešeného, který si p2ál, aby Suddhodana p2evzal vládu v zemi, bylo s ním.
Bratrovi se poda2ilo vyhnati nep2ítele a státi se vlada2em.“
Siddhartovi zn l zvuk otcovského jména jako rajská hudba. Znovu se za,ínala kolem
n ho navazovati roztr/ená pouta.
„Pro, ses nestal mým nástupcem ty, Rahulo — nejstarší syn?“ tázal se dále.
„Ot,e, zapomínáš, /e jsem se zaslíbil Vznešenému. Jemu slou/it zdá se mi mnohem
krásn jší, ne/ všechno ostatní. P2ál jsem si býti sluhou, nikoliv vlada2em!“
Nato vypráv l Siddharta synovi stru,n všechno co pro/il a oba s ú/asem pozorovali
divuplné vedení, které je 2ídilo.
„Ot,e, nech mne vstoupit do svého kláštera,“ prosil syn. „P2ihlásil jsem se ji/ u
Maggalany, ješt d2íve, ne/ jsem o tob v d l. P2eješ-li si, p'jdu op t k n mu, ale rad ji bych
z'stal v tvé blízkosti a u,il se od tebe.“
„O tom dnes nebudeme rozhodovati, Rahulo,“
I odpov d l otec. „P2enecháme v'li V ,ného, kde mu máš slou/iti.“
V noci si Siddharta uv domil vábivá pouta, která se p2i ka/dém vyslovení otcovského
jména, ba ji/ p2i pouhém spat2ení synov sna/ila kolem n ho ovíjet.
Jen proto ho V ,ný odlou,il od všeho pozemského, aby p2i první nahodilé p2íle/itosti
uvoln ná pouta op t navázal? Zmu/ile bojoval proti ka/dému hnutí, které ho vábilo. Ráno
byl ji/ volný a ujišCoval syna, /e bude lépe, vrátí-li se s Maggalanou do jeho kláštera.
Rahula porozum l otci a sklonil se p2ed jeho velikostí. Po n kolika dnech odjí/d l a
/ivot na ho2e zapadl op t do obvyklých kolejí.
Nem lo to však býti na dlouho. Z Utakamandu p2išla zpráva, /e nejvyšší brahman zem2el
a /e ur,il Siddhartu za svého nástupce. Brahmani prosili, aby p2išel, i kdyby to bylo pouze na
jeden rok. Také oni si p2áli proniknouti do nové nauky. Je to také jeho povinností, neboC
po,átek k tomu získal v jejich škole.
Utakamand byla jedna z nejmilejších mistrových vzpomínek. Rád uposlechl volání,
a,koliv jen t /ko opoušt l horu a Indraprasthu. Vábilo ho donésti zv st o V ,ném tam, kde
lidé byli tak blízko pochopení. Bylo by to nádherné pracovat, mysleti a ml,et tam s nimi!
Všechno ponechal však v'li V ,ného a prosil svého v'dce, aby mu zjevil, jaká je v'le
Pána všech sv t'.
„Dob2e jsi volil, Siddharto,“ zn lo rozhodnutí. „Na dlouhé jízd do Utakamandu m'/eš
navštíviti školy a kláštery, je/ byly mezitím vybudovány. Odkryješ p2i tom r'zné chyby a
p2ijdeš na všeliké nedostatky. P2edevším však nau,íš se mnohému, co bude prosp šné tob i
ostatním.“
A pon vad/ Ananda p2ijel p2ed n kolika dny, odevzdal mu Siddharta vedení
- 69 -
Indraprasthy a odjel na jih, doprovázen pouze n kolika v rnými.
- 70 -
Jeho jízda trvala mnoho týdn', a,koliv se nikde p2íliš dlouho nezdr/el. Stále ho to
pohán lo kup2edu. Dím blí/e p2icházel k cíli, tím mocn jší byla jeho touha. Mnohé se
zm nilo. Z malých sídlišC vyrostla m sta a vzniklo mnoho nových osad.
Vid l, jak všude /ijí stoupenci brahmanismu v naprostém klidu s vyznava,i nauky o
Pánu sv t'. Dokud p2íslušnici Siddhartovi, jak jim ostatní 2íkali, nestav li chrám', dotud byli
pova/ováni za neškodné.
Siddharta se domníval, /e u,edníci Brahmovi jsou p2edch'dci pravé nauky, jakýsi stupeH
vedoucí k ní. Byl p2esv d,en, /e snadno bude moci odstraniti závoj, zahalující jejich o,i.
Jednoho ve,era octl se v krajin , která se mu zdála být mile pov domá. Rozhlí/el se
kolem, a/ si náhle uv domil, kde se nalézá. Mekl svým pr'vodc'm, aby se utábo2ili k
no,nímu odpo,ink' a sám jel dále, a/ dojel k obrovskému mangovníku, pod ním/ ji/ jednou
strávil noc.
Zde tehdy našel svou úlohu, zde se jeho víra upevnila! Sesko,il s kon a nechal ho voln
pásti. Zví2ata, která byla na n ho zvyklá, pon vad/ slou/ila k jeho vlastní slu/b , nikdy
nep2ivazoval. Rozmlouval s nimi a napomínal je, aby se nevzdalovala p2íliš daleko a také se
nikdy nestalo, /e by se n které zví2e zatoulalo, nebo /e by se mu bylo p2ihodilo nešt stí.
Nyní le/el op t pod stromem a nad ním klenula se t2pytná hv zdná obloha. Zaposlouchal
se do sebe a jeho nitro bylo plné vd ,nosti Pánu sv t', který jeho /ivot tak zázra,n vedl a
stál p2i n m v ka/dý ,as.
Z tohoto díku vyrostl nový slib a prosba: „Ó, V ,ný,dovol,abych t v/dy více poznával!“
A op t jako tenkrát, kdy/ po prvé odpo,íval pod stromem, rozezvu,ely se kolem n ho zvuky,
rozzá2ily se sv tlými
barvami a shlukovaly se v tvar podobající se kv tu lotosu. Le,
Siddharta nebyl tentokrát v jeho st2edu. Ze zá2ivé b li kv tinových lístk' zat2pytilo se
zlatem znamení nikdy nevid né.
Toto znamení promlouvalo k jeho duši. Vnímal z2eteln jeho mluvu, která vypráv la o
sv t
v závratné výši, k n mu/ byla jeho duše mocn p2itahována, p2ipoutána jakoby zlatými
vlákny, tak jemnými, jako závan dechu.
Naslouchal zvon ní, naslouchal tomu, co mu sd lovalo a p2ijímal ustavi,n se m nící
barvy. Jeho bytost se cele odevzdala okam/iku pro/ívání, byla jen pouhou nádobou, do které
V ,ný st2ásal svou milost, aby ji jeho duch uchoval a p2edával dále jiným. Pronikaly jím
proudy svatých sil.
Cítil, /e je tvorem V ,ného, nerozlu,n spjat s celým okolním sv tem, do n ho/ proudila
síla jeho bytostí. Cítil také, jak ho zlaté nitky mocí p2itahují vzh'ru.
Náhle pocítil kruhovité záchv vy, v nich/ sm l býti nepatrnou ,áste,kou. Zara/en a p2emo/en, modlil se.
A op t sjel shora dol' ohnivý chomá, paprsk', jak to ji/ jednou sm l vid t, obklopil ho a
vynesl jeho duši o kus výše. Op t vid l chrám V ,ného, „ten nejni/ší“ jak tehdy 2ekl hlas.
Ale tentokrát nemusel se na n j dívati jen z dálky, sm l vstoupiti do svatyn a octl se ve
spole,nosti duší, jim/ jeho duše zajásala vst2íc: „Brat2i“.
Modlil se s nimi p2ed svatostánkem, sklán je Delo a/ k zemi, tak/e nic jiného nevid l.
O,i jeho duše byly p2íliš osln ny.
Posléze zvedl zrak a vid l, /e se nalézá op t v mo2i zvuk' dole pod stromem. P2ed ním
zá2il
kv t lotosu nebeskou ,istotou, v jeho/ srdci plálo zlatem obdivuhodné znamení.
Tou/ebn po n m vztáhl své ruce.
Najednou cítil, jako by neviditelná ruka polo/ila kv t na jeho srdce a potom na jeho ,elo.
Cítil, jak se kv t no2í na obou místech hluboko do jeho nitra a vyvolává tam netušené city.
A jasný, melodický hlas nebeského posla pravil:
- 71 -
„Nes toto znamení svého Pána! Uchovej je ,isté a zá2ící! Bude udr/ovati tvou duši a
myšlenky v ,istot , pokud sám svaté znamení lehkomysln nezni,íš.“
Závoj zapomn ní snesl se zlehounka dol' a zahalil Siddhartu. Ráno probudily ho h2ejivé
paprsky slunce a dotek ch2ípí jeho v rného kon , který stál nad ním.
Siddharta rozradován uva/oval:
„Já /e smím nosit znamení svého Pána — Pána všech sv t'?“
A p2emýšlel dále:
„Pro, jsem nebyl tentokrát v kv tu lotosu? Proto/e v n m bylo n co jiného! Tomu
jinému musel jsem ustoupit. TeI vím, co to znamená: d2íve jsem si p2ipadal tak d'le/itý, /e
se všechno muselo otá,eti kolem mne, teI se u,ím ustupovati stranou. Nyní kone,n vím, /e
všechno se soust2eIuje a otá,í kolem Pána všech sv t'. O, jaká bla/enost, /e jsem na to sm l
p2ijít!“
- 72 -
Kone,n
vid l le/eti p2ed sebou Utakamand, jak se na n j kdysi díval s Maggalanou.
Váhal zajeti dovnit2. Cht l vychutnati všechny dojmy, které na n ho škola u,inila, cht l si je
vrýt p2ehluboko do srdce, aby je nikdy neztratil.
I tuto noc strávil v p2írod , ale pak vyjel byst2e nahoru. Cesta byla upravena a rozší2ena,
tak/e mohl vyjeti koHmo a/ na samý vrcholek.
Jeho p2íchod byl záhy zpozorován. Všichni bráhmanští u,itelé a /áci byli na nohou a
sp chali mu vst2íc. Uvítání bylo víc ne/ radostné.
Rušnému pracovnímu shonu v Utakamandu ji/ odvykl. V Indraprasth2e se snad
nepracovalo mén , ale jaksi odm 2en ji, d'stojn ji. Bylo to tím, /e obyvatelé se p2iblí/ili v
poznání Pánu sv t'? N kolik dní uplynulo v p2ejímání vedení a r'zných jiných vn jších
zále/itostí. Ale pak shroma/Ioval Siddharta ka/dodenn kolem sebe všechny obyvatele
školy a vypráv l jim o V ,ném.
Dovolil jim p2ijíti kdykoliv do jeho komnaty a zeptati se na cokoliv. Teprve teI
zpozoroval, /e to není tak jednoduché, p2evésti brahmana na pravou víru. Dávno v/ité názory
a p2edstavy bránily p2ijmouti nové.
Vyznava,i Brahmovi hou/evnat lp li na své nauce o vt lování. Podle této nauky musel
se ka/dý ,lov k alespoH jednou vt liti na zemi do kamene, rostliny nebo zví2ete. Teprve
vt lení do lidského t la pozemského ,lov ka mohlo ho osvobodit od v ,ného kolob hu
opakujícího se rození.
Siddharta p2emýšlel a modlil se, aby nalezl pravá slova, schopná ukázati jim celou tuto
falešnou víru v její naprosté neudr/itelnosti. Kone,n to m l.
Ptal se brahman', jaký ú,el má opakující se vt lování. Odpov I, jí/ se mu dostalo, byla
zdrcující:
„Mist2e, nedovedeme ti to 2íci. V mnoha p2ípadech budou to patrn tresty, v jiných zase
neodvratné následky toho, co jsme si p2ivolali.“
„Jaký význam to má, p2ijdu-li v p2íštím /ivot na sv t jako kv tina?“
Cht li se vyhnout odpov di, p2edstírajíce nev domost, ale Siddharta je nutil, aby
odpov d li
tak, jako by odpovídali tázajícímu se /áku. Tu kone,n jeden z nich 2ekl:
„Mist2e, jsem toho názoru, /e vrátím-li se na zem jako kv tina,pak je to proto,abych se
zjemnil.“
„Víš snad, /e jsi v minulém /ivot byl ji/ kv tinou? Je ti v'bec známo, ,ím jsi kdy byl?
Ne? Co je ti tedy platné tak ,asté znovuzrození?“
A tu jim za,al vysv tlovat, /e sm ti se znovu narodit je milostí Pána všech sv t', který
svým lidem dává mo/nost vy pracovati se vzh'ru. M'/e se však jednati jen o vzestup v p2ímé
linii. Kdyby byl jednou to, po druhé ono, jednou ,lov k nebo zví2e, pak op t kámen nebo
rostlina, nevedlo by ho to vzh'ru, nýbr/ odvád lo z p2ímé cesty. Jedenkrát ,lov k... poka/dé
,lov k! Ovšem v pevném cht ní státi se lepším. To jediné vede vzh'ru vst2íc prap'vodu.
„Odkud jsme p2išli?“ cht li v d t. „Z onoho sv ta,“ odpov d l. „Lépe vám to nedovedu
2íci. Vím, /e jsme p2išli sh'ry a /e naše cesta, je-li pravou, vede op t nahoru. Co/ není toho
dost?“
Jindy se ho vyptávali na pojem h2íchu. „Mluvíš o h2íchu a vin , mist2e, kde/to my jsme
a/ dosud znali jen chyby. Je v tom n jaký rozdíl?“
„Chyby jsou to, co nás zaplétá do h2íchu,“ 2ekl Siddharta po krátkém p2emýšleni. Ale
h2íchem je všechno, co nás d lí od V ,ného naší vinou.“
„M'/e být h2ích odpušt n?“
Siddhartovou odpov dí bylo jen krátké, ostré „ne!“
Zalekli se.
„Mist2e, ud lá-li ti ,lov k n co zlého, pak se p2ece nebudeš na n ho v ,n hn vat.
- 73 -
Dozná-li svou chybu, lituje-li jí a sna/í se ji napravit, pak mu p2ece odpustíš. Co/ není V ,ný
lepší ne/ ka/dý ,lov k? Pro, neodpouští?“
„On ovšem odpouští, pon vad/ B'h je dobrota a milost, ale také spravedlnost sama!
Odpouští sice, ale my sami si nesmíme odpustit. Musíme se vyprostit z pout, je/ se nás sna/í
spoutávat. Musíme se osvobodit od h2ích', které vztahují po nás ruce. Nikdo jiný to za nás
nem'/e ud lat.“
Tomu nerozum li. Zdálo se jim, /e si mistrova slova odporují. Siddharta to cítil a v d l,
/e se mu nepoda2ilo dokonale vyjád2iti to, co jemu je tak jasné. Kdyby byl lidem 2ekl, /e je
mo/no dosáhnouti odpušt ní h2ích', nesna/ili by se polepšit, tím si byl jist.
Lépe, tisíckrát lépe je nechat je vzdychat nad jejich vinou! Tak z'stanou bd lí. Stále
jasn ji si uv domoval, /e jeho národ je národem snílk', který se rad ji ubíjí zm k,ilými
úvahami, ne/ aby se vychovával tuhou prací. Z toho vznikl také pojem nirvány, veliké nicoty,
v ní/ se zdokonalená duše sm la kone,n rozplynout, aby si odpo,inula po svém pozemském
putování.
Proti tomu musel bojovat ze všech sil. Jak jen mohl tak nesprávn brahmany posuzovat?
Pon vad/ sledoval jejich víru a našel p2i tom tu pravou, domníval se, /e se tak musí dít všem.
Tito poddajní, blouzniví vyznava,i Brahmovi mu v ru nikterak neuleh,ili, aby mohl získati
jejich duše. Prosíval ,asto: „Pane všech sv t', Ty V ,ný, pomoz mi! Nehledám pro sebe ,est,
p2eji si jen, aby t lidé poznali a tob slou/ili!“
Rok, který si ur,il pro Utakamand, uplynul jako v letu. Nedosáhl ješt ani polovi,ky
toho, co si vytkl uskute,nit, d2íve ne/ opustí školu. Pak cht l na svoje místo dosaditi
Maggalanu. Utakamand m l spravovati mu/, který mu tak siln p2ipomínal prvního
Maggalanu.
Nejd2íve však musela býti p2ipravena p'da a proto Siddharta pracoval neúnavn dále.
Sta2í i mladí, všichni na n m lp li, odevzdan naslouchali jeho slov'm a ,asto si je opakovali
mezi sebou. Ale jejich naslouchání bylo neplodné, neboC duše o ni,em nev d ly.
Siddharta se sna/il ukázati t mto lidem svou vlastní cestu, nechávaje je spolupro/ívati
ka/dý jednotlivý vývojový stupeH. Le, i to bylo bezúsp šné. Poslouchali ho, jako se
naslouchá vyprav ,i pohádek.
Jednou v noci m l zvláštní sen. Vid l chlapce, jak si z barevných kaménk' ud lal
dobyt,í ohradu. Ka/dý kamínek p2edstavoval yaka nebo buvola, kozu nebo ovci. Bla/en si s
nimi hrál a netou/il po ni,em lepším.
Tu p2išel mu/ a kaménky mu vzal.
„To je bezcenná hra,ka,“ pravil, „podívej se, zde mám zví2átka vy2ezávaná ze d2eva, tu
máš, h2ej si s nimi!“
Ale chlapec plakal pro kaménky a d2ev ná zví2átka zahodil.
„Jak je to bláhové od toho mu/e,“ pravil Siddharta probouzeje se.“M l vzíti kaménky a
hráti si s nimi s chlapcem a teprve pak mu m l ukázati d2ev ná zví2átka. Chlapec by byl sám
po nich zatou/il.“
A v nitru Siddhartov ozval se hlas:
„A ty?“
Jako kdy/ mu s o,í spadnou šupiny. Nyní jasn
vid l, v ,em chyboval. I p2i nejlepší v'lí d lal to všechno obrácen ! Jen jestli ji/
nenatropil p2íliš mnoho škod.
Od onoho dne mluvil s brahmany o Brahmovi a Sivovi, o Višnu a Marovi, o Sagrovi a
Lokapalesovi. S radostí naslouchali jeho slov'm a plni nadšení p2ijímali, kdy/ jim o t chto
bozích a jejich p'sobení 2ekl ješt n co více, ne/ sami a/ dosud znali.
Vypráv l jim o ,innosti bytostných, které jmenoval pro snadn jší porozum ní „ni/šími
bohy“. A hle, duše, je/ se p2edtím k2e,ovit uzav2ely ze strachu o sv'j posvátný majetek, se
nyní pozvolna otvíraly.
- 74 -
Poznali, /e jim nechce nic brát, naopak, /e jim chce dát ješt více. Radostn nyní sáhli po
tom, co se jim nabízelo. V neuv 2iteln krátké dob mohl jim vypráv ti zase o Pánu všech
sv t', který byl také Pánem všech boh'.
Nyní mu rozum li. Bylo to radostné p2ijímání a dávání, vzájemné pou,ování plné št stí,
je/ plnilo školu v Utakamandu, tak/e se všem zdálo, /e síla rozbo2í její staré zdivo.
Kdy/ se druhý rok schyloval ke konci, tu bylo dosa/eno všeho, co se na za,átku roku
zdálo býti nemo/né. Siddharta poslal Maggalanovi vzkaz. Týdny uplynuly, ale pak se
kone,n objevil v rný druh, doprovázen Rahulou. Bylo to radostné shledání otce se synem,
jich/ podobnost se stále stupHovala.
„U,iH Rahulu svým zástupcem zde,“ prosil Maggalana. „Zaslou/í si toho, on je dále ne/
já. Má zvláštní dar vyu,ovati jiné a rozum ti jim. A mne to táhne zase nazp t do okruhu
vlastní p'sobnosti.
„Mist2e, nech zde Rahulu, sv'j obraz. Bude-li k nám mluvit, bude nám tak, jako bychom
slyšeli tebe,“ prosili brahmani.
Rahula rád svolil p2evzíti úlohu, kterou mu otec nabídl. Ješt n jaký ,as vyu,ovali otec a
syn spole,n a pak se rozlou,il Siddharta se školou jemu dvojnásob milou. Vid l, /e s
Rahulou vejde do školy ,inorodý duch a ucelené myšlení, tak/e zde nikdy nebude místa pro
zmatek a neklid.
- 75 -
Nyní jel Siddharta op t po známých cestách. Op tn
strávil noc pod mangovým
stromem. Z jeho rozradostn né duše stoupal k nebi dík a uctívání Pána sv t', kterého vroucn
prosil o sílu. Le, tentokrát nevid l nic. Nehloubal, „pro,“ se tak stalo, nýbr/ tím vroucn ji
vzpomínal na bohatý poklad svých d2ív jších pro/ití.
Navštívil všechny školy a kláštery le/ící na cest . Tentokrát si k tomu dop2ál ,asu, neboC
Maggalana p2inesl z Indraprasthy dobré zprávy. Zkušenosti, kterých nabyl v Utakamandu,
mu všestrann pomáhaly. Stal se trp liv jší a dobrotiv jší.
Vzdálen od hory jen n kolik dní jízdy, p2išel do kláštera, kde k svému zd šení nalezl
také /eny. Byly oble,eny práv tak jako brat2i ve /luté vrchní a modré spodní roucho. Hlavu
a ramena
halila bílá rouška, tak/e obli,ej byl jí skoro úpln zahalen.
Siddharta s po,átku nic ne2íkal, poddávaje se všem dojm'm. Zde bylo mnohem
p2íjemn ji, ne/ v jiných klášte2ích, pon vad/ sestry dbaly na ,istotu a ozdobu kláštera. V
kom'rkách našel kv tiny. Smí to být?
„Jak jsi na to p2išel, p2ijmouti do kláštera také /eny?“ ptal se vedoucího.
„Mist2e, prosily o to. Vím sice, /e /eny jsou pova/ovány za mén cenné, ale ty sám jsi
kastovnictví zrušil a 2ekl jsi, /e všichni lidé jsou si rovni. M l jsem proto za to, /e ani mezi
mu/em a /enou není rozdílu.“
„Milý brachu, pomíchal jsi správné s nesprávným,“ prohodil Siddharta zamyšlen . „Je
pravda, /e p2ed V ,ným platí pouze stav duše, aC je to duše /eny nebo mu/e. Je docela
mo/né, /e /ena stojí dokonce výš, proto/e její cít ní je jemn jší. Jedno je však jisté, /e její
vyza2ování je jiné ne/ mu/ovo a proto všude tam, kde se /ena zdr/uje, projevuje se její snaha
vnésti do /ivota krásu a zjemn ní.
To však nem'/eme v našich klášterech pot2ebovat. Ne nadarmo je p2edepsána nejvyšší
prostota, ba m'/eme 2íci tém 2 úplné z2eknutí se všeho pohodlí. Je naprosto vylou,eno, aby v
jednom klášte2e /ili pohromad mu/i i /eny.“
Siddharta p2echázel komnatu dlouhými kroky. Cítil nutnost soust2editi své myšlenky.
Jaké byly vlastn jeho znalosti /en? Jediná /ena, která zasáhla blí/e do jeho /ivota, byla
Mája, je/ pro n ho zt lesHovala pojem všeho pozemsky vzácného. Dovedl by si p2edstavit
Maj' v klášte2e?
Dím déle o tom p2emýšlel, tím jasn ji vystupovalo v jeho nitru „ano“. Hluboká zbo/nost
Maji by se byla pod2ídila ka/dým pravidl'm, s radostí by byla podstoupila jakékoliv
od2íkání, ale... a nyní se v jeho mysli náhle úpln vyjasnilo... byla by se zdráhala /íti spole,n
s cizími mu/i ve zdech kláštera.
Ano, to bylo ono! P2ejí-li si /eny /íti klášterním /ivotem, musí /íti odlou,en . Pak se
mohou i pravidla p2izp'sobit jejich vlastnostem, neboC není mo/né, aby /eny spaly na holé
zemi. Jejich t lesné ústrojí je p2íliš k2ehké.
V ,ný ne/ádá, aby se lidská t la ni,ila. P2eje si jen, aby mu/i byli k sob tvrdí a stali se
schopnými a u/ite,nými nástroji.
Takto p2emýšleje obrátil se Siddharta op t na vedoucího:
„P2íteli, m'/eš mi 2íci, ,ím se zam stnávají tyto /eny? Posíláš je do sv ta také sbírat
milodary?“
„Neposílám je, ony chodí dobrovoln . Nechodí však s nádobami na almu/nu. P2esto se
stává, /e
,asto p2inesou dary. Bylo by nejlépe, kdyby ses na to zeptal p2ímo Anagy, kterou jsem
ustanovil za jejich p2edstavenou. Nerozumím jim,“ dolo/il rozpa,it .
„Zavolej tedy Anagu!“
Vedoucí se vzdálil, jsa šCasten, /e se zbavil odpov dnosti. Ovšem, m l se zeptati d2íve,
ne/ zavedl tuto novotu, ale Siddharta byl tehdy v Utakamandu Tím omlouval sám sebe.
- 76 -
N /ná, nep2íliš velká /ena, p2edstoupila p2ed Siddhartu. Uklán jíc se z'stala státi u
dve2í. Siddharta nebyl zvyklý jednati se /enami, tak/e ani nev d l, jak by m l za,ít. Nakonec
zvít zila vrozená rytí2skost, je/ ukon,ila trapné ml,ení.
„Jmenuješ se Anaga?“ tázal se vlídn .
„Ano, pane.“
Krati,ká odpov I byla vyslovena nesm lým, libozvu,ným hlasem.
„P2istup blí/e a vypravuj mi, co tebe i ostatní /eny p2im lo ke vstupu do kláštera. Pro,
jste nez'staly u svých rodin? Pro, se chápete v cí, na které d2íve nikdo nepomyslel?“
Ka/dou otázkou se jeho hlas zesiloval, jeho nelibost vzr'stala. Leny m ly z'stat tam,kde
byly! V/dyC jich není mo/no pou/ít k slu/b Bohu!
„Je tomu vskutku tak, Siddharto?“ tázal se v jeho nitru tichý hlas.
Le, Siddharta necht l slyšet. NechC mluví /ena!
„Mluv!“porou,el, ani/ si uv domil, /e tím nesm lou /enu p2ipraví o poslední zbytek
odvahy.
Lhavá ,erveH zaplavila jemný obli,ej, z n ho/ zá2ilo dvé modrých o,í jako drahokamy.
Modré o,i? Takové o,i ješt nevid l. Siddharta se do nich zadíval ješt jednou a lesk t chto
hv zd pronikl mu a/ do srdce. On, který si rozum l s n mými tvory, porozum l najednou
duši mluvící k n mu hloubkou o,í.
Dobrotiv a mírn , zcela jinak ne/ dosud, oslovil chv jící se /enu, je/ zde p2ed ním stála
jako n /ný, líbezný kv t.
„Posad se, Anago, sem, na tuto roho/ a sna/ se dáti mi odpov d na moje otázky.“
Lena se posadila, ruce slo/ila lehce v klín a sklopila o,i. Hedvábná rouška zahalující její
hlavu a ramena zasvítila oslHující b lostí.
„Anago, m'/eš mi 2íci, jakým zp'sobem jste se dov d ly vy, /eny, o V ,ném?“
Anaga p2ikývla a tiše zašeptala:
„Ano, pane! M'j mu/ se u,il slou/iti V ,nému. Všechno mi pov d l, také své v d ní o
Pánu všech sv t', je/ mu bylo vším. Jeho prost2ednictvím jsem se nau,ila ctíti V ,ného. M'j
mu/ mi 2ekl, /e i já mohu slou/iti V ,nému, budu-li vše, co d lám, konati jemu ke cti. Potom
náhle zem2el. Utopil se p2i zachraHování tonoucího dít te z 2eky...“
Nemohla mluvit dále, neboC vzpomínka byla
p2íliš bolestná. Siddharta se chránil p2erušiti proud jejích myšlenek, byC i jediným
slovem. Co zde promlouvalo k n mu ústy této /eny, bylo tak nové a mocné, /e byl /ádostiv
slyšeti všechno.
Po n kolika minutách Anaga pokra,ovala:
„Nem li jsme d tí. Po mu/ov smrti z'stala jsem na sv t úpln sama. Nejsem ze
vznešené kasty, kde se mohou /eny dát upálit, aby je duše mu/ova vzala s sebou na onen
sv t. My chudší musíme se samy starat, jak se dostaneme dále... ale v/dyC ty to pane p2ece
všecko víš,“ vzdychla.
Znovu se odml,ela a tiché hlasy v Siddhartov nitru šeptaly dále:
„Pro, sis nikdy nevzpomn l na duše svých sester? Proto, /es sám mu/, pova/oval jsi jen
mu/e za d'le/ité? Ty se domníváš, /e V ,ný ,iní rozdíly?“
Neodbytné tyto hlasy p2erušila Anaga, pokra,ujíc dále:
„V dob , kdy ješt /il m'j man/el, probudila se v mém nitru v2elá láska k Pánu sv t'. On
to byl, který ji probudil. Láska k Pánu sv t' se ve mn nyní rozho2ela mocným plamenem
tak, /e usilovala n jakým zp'sobem se projeviti.
Vid la jsem procházeti osadami /luté bratry a tu mi napadlo, jak by to bylo krásné,
kdyby také /luté sestry navšt vovaly /eny, kolem nich/ brat2i chodili nevšímav jako kolem
ne,istých.
Za,ala jsem navšt vovati /eny, o kterých jsem v d la, /e trpí. Našla jsem matku, její/
dít bylo nemocné a pomáhala jí je ošet2ovati. By latu /ena trpící bídou a nemající prost2edky
- 77 -
k /ivotu. Rozd lila jsem se s ní o sv'j majetek.
Ale všem /enám, k nim/ jsem p2išla, vypráv la jsem o V ,ném a o jeho veliké lásce a
dobrot . Všechny se cht ly stát jeho slu/ebnicemi! T m, které m ly mu/e a d ti, jsem 2ekla,
aby to d laly jako já, kdy/ byl ješt m'j Amaru /iv. Poradila jsem /enám, aby všechno, co
konají, d laly ke cti V ,nému a jejich d'm bude zkvétat.
Ostatní však, které m ly stejné sou/ení jako já, shromá/dila jsem kolem sebe. U,ila jsem
je rozum ti správn V ,nému, ukázala jim, jak mohou pomáhati jiným. D laly to po mn a
byly šCastné jako já. Pak p2išlo ono veliké pro/ití.“
Lena hluboce zamyšlena umlkla.
„Pane, s nikým jsem o tom nemluvila. Tob to budu vypravovati proto, abys nás
nevzdaloval slu/by Bohu. Slyš:
Sed la jsem u l'/ka t /ce nemocné /eny a modlila jsem se. Byla tmavá noc. Jen malá
lampi,ka blikala slabounkým plaménkem na druhém konci sv tnice. Modlila jsem se, abych
správn poznávala v'li svého Pána.
Náhle se rozlilo komnatou zvláštní, r'/ové sv tlo a kolem mne von lo to tak sladce, jako
by byl pokoj
pln nejnádhern jších kv tin a slyšela jsem hudbu, jakou pozemský nástroj nevykouzlí.
Myslela jsem, /e jsem um2ela, ani/ jsem to zpozorovala. Zdálo se mi, /e jsem zcela lehou,ká.
Potom p2estalo i to, u/ jsem se ani necítila, zcela jsem na sebe zapomn la. Rozumíš mi,
pane?“ zeptala se, sna/íc se mu vše co nejlépe vysv tlit.
Siddharta ji pobídl:
„Jen mluv dále, Anago, rozumím ti velmi dob2e.“ Byl hluboce dojat.
Ta /ena, je/ se mu zdála tak nepatrná, byla uznána za hodnu, aby p2ijímala poselství
sh'ry!
„Kdy/ jsem zapomn la zcela sama na sebe, stála pojednou p2ede mnou ,arokrásná
bytost. Tak krásnou /enu jest v'bec t /ko si p2edstavit. Byla celá v sv tlých závojích, v
náru,í dr/ela bílé vonící kv ty. A ta paní mluvila se mnou, Anagou, se mnou, její/ otec i
man/el byli jen prostými kupci. Pane, jaká bla/enost! Znala mé jméno!
„Anago,“ 2ekla, „Pán sv t' p2ijal tvé slu/by. Distý byl tv'j /ivot, ,isté i tvé cít ní.
Distotou svou máš svítiti na cestu ostatním /enám svého národa. Máš je pou,ovat, máš
probouzet jejich d2ímající duše. I ony se mají stát slu/ebnicemi V ,ného. Budeš míti kolem
sebe pomocnice, abys v d la v/dy, co Pán všehomíra, jen/ jest i tvým Pánem, od tebe a tvých
sester /ádá.
Ty, je/ jsi kolem sebe shromá/dila a je/ jako ty
cht jí slou/iti Pánu, slu/bou bli/nímu, p2etvo2 v pomáhající sestry. Jd te do kláštera,
zapomeHte samy na sebe a /ijte pouze slu/bám V ,ného!“
Pane, nemohu tak p2esn opakovat všechna ta nádherná slova, jak byla pronesena, ale
takový je asi jejich smysl.
Spanilá postava zmizela a s jejím odchodem zanikla i ona líbezná hudba a zá2e, v'n i
ona bla/ená radost, je/ mne naplHovala. Místo toho jsem pocítila sílu, takovou sílu, jí/ jsem
p2edtím nikdy t nepoznala. A touto silou jsem zastávala svou práci u nemocné, je/ se
uzdravila. Vyhledala jsem své pomocnice a šla s nimi sem do kláštera.
Ach, nedovedeš si p2edstavit, jak t /ké to bylo, nakloniti si vedoucího kláštera! Jak jsem
musela prosit a /adonit, ne/ se dal obm k,it, aby nás p2ijal! Kone,n povolil a od té doby
jsme zde.
A nyní, prosím tebe, mist2e, jemu/ jedinému jsem vypráv la o svém pro/ití: neposílej
nás pry,! Dovol, abychom jako sestry pomáhaly /enám a sm ly se p2i tom u,it poznávati
nejvyššího Boha!“
Anaga v prosb zvedla o,i a ruce do výše. Zdálo se, /e její bytost jest ozá2ena nebeským
leskem nadpozemské ,istoty.
- 78 -
Siddharta se ani na okam/ik nerozmýšlel. „Slyš, Anago! Z tvých slov jsem poznal, jak
nesprávn jsme jednali, /e jsme ve svém sna/eni
zapomn li na /eny, a jsem rád, /es mi otev2ela o,i. P2ijmi za to m'j dík!
Nechci vás vypov d ti z kláštera, kdy/ sám v ,ný B'h ti k n mu ukázal cestu. Ale
nehodí se, abyste /ily s mu/i pod jednou st2echou! Dám pro vás vystav ti klášter, nedaleko
odtud, kde budete moci /íti klidným /ivotem.Ty budeš p2edstavenou. Poradíme se spolu o
pravidlech a zákonech, je/ pro /eny musí býti p2irozen jiné, ne/ pro mu/e.
A/ do té doby /ijte jako dosud! Po/ehnání Pána sv t' jest viditeln s vámi!“
Rozradostn ná Anaga se vzdálila. Siddharta vyhledal vedoucího a dal mu p2íkaz, aby s
nejv tším urychlením dal vystav ti klášter pro /eny. Jednotlivé kom'rky m ly být alespoH
dvakrát tak veliké, jako kom'rky v mu/ských klášterech a v nich prosté, ale pohodlné l'/ko.
Obli,ej vedoucího vyjad2oval údiv, ale Siddharta vysv tloval :
„Uva/, /eny ošet2ují ve dne v noci nemocné. P2ijdou-li kone,n dom', musí si jejich t la
nále/it odpo,inout a osv /it se. Jejich t lesná konstrukce je jiná ne/ naše.“
Tento den ho mnohému nau,il. S p2íslibem, /e se vrátí k vysv cení kláštera, vyšvihl se
na kon a bez zastávky ují/d l k ho2e V ,ného, dop2ávaje si v noci jen n kolikahodinový
spánek.
Neohlásil sv'j p2íchod, ale ,eta jezdc' byla p2ece zpozorována a na celé ho2e zavládl
radostný šum. Nap2í, p2es cestu le/el had v celé své kráse, jako v rný strá/ce hory. Siddharta
ho pozdravil a pochválil jeho bd lost.
Ananda šCasten, /e se mistr op t vrátil mezi n , b /el mu naproti. A, byl dlouho vzdálen,
nep2ihodilo se nic zvláštního, pouze Ut šitel pošel. Pes Siddhartovi scházel, ale ani
domluvami nedal se pohnouti k tomu, aby si opat2il za n j náhradu. U,edníci ho prost
nechápali, ale on si umínil, /e ji/ nikdy srdcem k ni,emu nep2ilne, t2ebas to byl jen pes.
Ananda se vrátil k své vlastní práci a /ivot na ho2e b /el op t v pravidelných kolejích.
Siddharta dlouho uva/oval a p2emýšlel, a/ se kone,n rozhodl zaznamenati všechny
poznatky, které pova/oval za cenné, aby z'staly zachovány budoucím.
Za ,as p2išli poslové ze Srinaru se zprávou, /e klášter sester je ji/ hotov. Siddharta nebyl
p2íliš nadšen, /e musí zase odjeti, a,koliv p2ece jen tou/il podívati se na klášter, vy sv titi jej
a spat2iti p2i tom op t Anagu.
Úprava domu se svým zevn jškem nelišila od mu/ských klášter'. Zato vnit2ek p'sobil
p2íjemn jším dojmem. Anaga a její /eny zhotovily do ka/dé kom'rky hedvábný záv s místo
dve2í. Také
l'/ka byla pokryta barevnými pokrývkami a na ka/dém okn stála krásná váza s
kv tinami.
„Mist2e, nehn vej se „prosila Anaga. „Nám /enám je krása pot2ebou, chceme-li vnášeti
radost do /ivota jiných. Spln ní vyt,eného úkolu je nám daleko snadn jší, neuzav2eme-li se
docela kráse, která jest kolem nás.“
Anaga m la u sebe asi dvacet /en. Všechny byly stejn oble,eny, lišily se pouze velikostí
a postavou. Jasná zá2e, svítící se v o,ích /en, mluvila jasn o ,ilém /ivot ducha i o veliké
radostné touze slou/iti bli/ním a tím Bohu.
A tak docela p2irozeným zp'sobem utvo2ily se r'zné skupiny. N které /eny vyznaly se v
ošet2ování nemocných, znaly lé,ivé byliny a dovedly p2ipravovati r'zné masti a ,aje, jiné
v novaly veškerou lásku své duše opušt ným, zanedbaným nebo nemocným d tem.
Staraly se o n , u,ily je a sna/ily se z nich vychovati u/ite,né lidi. Jiné si vzaly za úkol
pomáhati p2íliš zam stnaným /enám v jejich domácnostech. Všechny, bez rozdílu, byly
ú/asn pilné a ochotné. Za svoji práci ne/ádaly odm nu a jestli/e n kde dostaly potraviny,
odvád ly je mu/skému klášteru.
Siddharta vyšet2oval, kdo se stará o vý/ivu sester a tu se zjistilo, /e nikdo nemyslel na to,
/e /eny musí také jíst.
- 79 -
Anaga 2ekla: „Jsme v tšinou mimo d'm a dostaneme tam, co pot2ebujeme.“
Siddharta se zalekl, jak málo jsou jeho lidé zvyklí mysleti na druhé. Na2ídil, aby Anaga
ve svém klášte2e dala va2iti a p2ipravovati pro /eny jídla. Nemají snad /ít v blahobytu, ale má
o n být dostate,n postaráno. Potraviny, které tu a tam z vd ,nosti dostanou za svoji práci,
nechC si v budoucnu nechají samy pro sebe!
Kdy/ byly vn jší zále/itosti urovnány, obrátila se mistrova pé,e k v cem duchovním.
Kdo má vyu,ovat sestry? Anaga mohla je u,it, ale mluviti k nim a modliti se s nimi? Ona,
/ena?
Siddhartovi se zdálo, /e by tuto práci m l vykonávati jen mu/. Rozhodl, aby ka/dého
sedmého dne vedoucí mu/ského kláštera p2ednášel ve velikém sále /en, kde se m ly všechny
sestry shromá/dit.
Teprve, kdy/ bylo všechno uspo2ádáno, nastoupil mistr cestu k domovu.
- 80 -
Jeho malá ,eta blí/ila se k domovu, kdy/ tu na samém úpatí hory narazili na pr'vod
mnoha jezdc', jich/ barevná roucha probudila v Siddhartovi vzpomínky. Kde ji/ vid l takové
vojáky?
Mu/ové o,ividn sm 2ovali k ho2e. Siddharta popohnal svého kon , aby se dostal nahoru
d2ív ne/ oni. Ují/d l tryskem. Sed l v sedle tak po rytí2sku, /e vzbudil v cizincích obdiv.
Na cest narazil na hadího strá/ce a p2ikázal mu, aby se odplazil stranou, pon vad/
p2íchozí jist nezamýšlejí nic zlého. Had se poslušn odplazil na pokraj silnice, svinul se do
klubí,ka a ,ekal.
Na ho2e byl jeho p2íchod ji/ zpozorován, tak jako byli zpozorováni také cizinci.
Siddharta m l práv tolik ,asu, aby sestoupil s kon a zam nil sv'j krátký jezdecký šat za
obvyklé dlouhé hedvábné roucho, kdy/ mu bylo oznámeno, /e poslové z Kapilavastu si p2ejí
s ním mluvit.
Proto mu byly tyto barvy tak pov domé!
Radostn vykro,il p2ivítati hosty. Práv sestupovali. Stáli zde jeden vedle druhého,
dívajíce se na n kdejšího svého kní/ete.
Jeden z nejstarších, který stál v první 2ad , to ji/ déle nevydr/el. S hlasitým voláním:
„Siddharto, m'j kní/e,“ klesl p2ed svým pánem na kolena, líbaje lem jeho roucha.
Siddharta ho poznal. Byl to jeden z jeho rádc' a pr'vodc', který p2i oné osudné jízd
musel z'stati doma, proto/e n kolik dní p2edtím spadl s kon a poranil se. Uvítání bylo
srde,né. Nato obrátil se Siddharta k ostatním 2ka:
„Srde,n vás všechny vítám! Je mo/né, /e n koho z vás ješt znám.“
P2istupovali k n mu jednotliv . U mnohých mu byla;nápadná podobnost, která mu
p2ipomínala jejich otce, avšak n které v'bec neznal.
Tém 2 poslední p2edstoupil mu/, který byl mnohem skromn ji oble,en, ne/ všichni
ostatní. Obli,ej jemných rys' a sv tlé pleti se nápadn lišil od jeho spolujezdc'.
„Mája!“ zvolal Siddharta, nev da co ,iní.
Cizinec se hluboce uklonil. Necht l dát na sob znáti dojetí, je/ ho p2emohlo. Siddharta
se však vzpamatoval. Uchopil mu/ovu ruku a.pravil:
„Suddhodano, m'j synu! Poznávám t , i kdybys zde stál p2ede mnou v cárech. Tvá
podoba s mou chotí jest p2íliš veliká. Budi/ mi vítán! Nosil jsem t na rukou, kdy/ jsi mi byl
uloupen...“
Tu ho syn, necht je p2ed ostatními dávati najevo dojetí, p2erušil radostným voláním:
„A na rukou budeš nositi op t sv'j obraz, ot,e! Mali,ký Siddharta p2išel s námi, aby
pozdravil svého d de,ka!“
Na pokyn mladého kní/ete odkvapil jeden sluha a p2inesl s sebou chlape,ka, který se ji/
zdatn stav l na no/i,ky, a,koliv byl ješt velmi mali,ký. Podobnost s d de,kem byla veliká.
Kdy/ hosté byli ubytováni a také mali,ký byl p2edán do spolehlivých rukou, sed li otec
se synem pohromad . A,koliv se ješt neznali, byli si blízcí.
Suddhodana vypráv l, jak Rahula poslal zprávu, /e našel otce. Byl by p2ijel ji/ dávno,
ale umínil si p2ivésti mali,kého Siddhartu k velikému.
„Proto jsem musel ,ekat, a/ se bude moci vydat na cestu bez ch'vy, neboC jeti se /enami
jsem necht l a proto jsem t nemohl vid ti d2íve,“ kon,il, sm je se.
Slunný smích, zp'sob, jakým dával hlavu nazad, všechno, všechno p2ipomínalo mu
Maj'. Zde mu byla vrácena ,ást jeho milované choti!
Op t cítil Siddharta, jak se kolem n ho ovíjejí
jemná pouta. To nesmí být! Musí se p2emoci, ale jeho vnuk a syn nesm jí tím trp t.
Po hostin navrhl Siddharta, aby si kní/e prohlédl stavby a zahrady. Z jedné zahrady, kde
d2íve bývalo ticho, zaznívalo radostné volání. Zamí2ili tam a spat2ili mali,kého Siddhartu
dokonale šCastného ve spole,nosti dvou velikých had'. Kní/e leknutím strnul. Jeho syn mezi
- 81 -
jedovatými zví2aty!
Ale ne/ mohl Siddharta vysv tliti, jaký vztah má k had'm, zvolal mali,ký:
„Jsou to tak milá, krásná zví2ata, /e mohu rozum t, co mi povídají. Vypravují mi, /e jim
d de,ek vytrhl jedovaté zuby a 2ekli mi, /e se jim líbím, pon vad/ jsem jako d de,ek a
rozumím
jim
l“
Bou2liv p2itiskl jednu z t2íhraných plochých hlavi,ek k sob .
Jeho otec dosud bojoval s vnit2ním nepokojem, ale Siddharta se díval šCastn na obrázek
u svých nohou.
„Dovedeš skute,n rozum ti zví2at'm, mali,ký?“ tázal se a m l radost, kdy/ slyšel, /e
dít mluví s ka/dým zví2etem a /e ka/dý tvor má k n mu d'v ru.
„Pak tedy 2ekni lidem, dít , aby nezp'sobovali /ádnému zví2eti úmysln nebo dokonce
ze zlomyslnosti bolest. Míkej jim to v/dy, kdykoliv
se ti k tomu naskytne p2íle/itost,“ prosil mistr.
Potom slíbil mali,kému zvláštní obveseleni. Byl úpln k a práv doba, kdy p2icházely
opice na návšt vu.
Kní/e Suddhodana zahrnoval otce prosbami, aby navštívil jeho 2íši, aby se ukázal svému
lidu, kde ho lidé mají dosud v dobré pam ti. Le, Siddharta byl neoblomný. Dokazoval
synovi, /e je nutno, aby z'stal zde u své práce a /e se ji/ vzdal všech myšlenek na vládu a
kní/ectví.
Nato za,al vypráv ti o Pánu všech sv t'.
Suddhodana nevyrostl nadarmo v Tibetu. M l dobrý základ, a jestli/e jmenoval V ,ného
Vznešeným, co zále/elo na jmén ?
„M'j synu, u,íš sv'j lid?“ ptal se Siddharta vá/n .
„Zajisté, ot,e! Povolal jsem kn ze z Tibetu, kte2í vykonávají v chrámech pobo/nosti.
Mnozí z našeho národa modlí se s námi k pravému Bohu. Kde vy máte chrám?“
Siddharta vypráv l synovi, pro, dosud chrám nevystav l. Suddhodana pot2ásl hlavou.
„To by nebylo u nás dob2e mo/né,“ pravil skromn . „Náš lid pot2ebuje viditelné znamení
pro svoje uctívání. Je to ji/ dosti špatné, /e nem'/eme dáti lidu obraz Boha, ale v tomto
sm ru jsem neoblomný. Kdo se nechce modliti k Neviditelnému, ten nechC z'stane u své
staré víry! Ale
vskutku, nedovedu si p2edstaviti naši zem bez chrámu.“
To bylo také jediné, co nedovedl syn úpln pochopit. Všemu ostatnímu se obdivoval a
mnohé se rozhodl napodobit.
Schylovalo se k ve,eru. To byla doba, kdy p2icházely na návšt vu ,iperky. Siddharta si
dal p2inésti dít a svým lidem nazna,il, aby se rozd lili mezi hosty z Kapilavastu tak, aby tito
nebyli snad opicemi obt /ováni, nebo aby je neplašili.
A pak p2išly zástupy opic, tiše a bez hlesu, slušn se chovající, ale zv davé a napln né
v dychtivosti jako v/dy. Mali,ký Siddharta radostí vyk2ikl, jakmile spat2il takové mno/ství
zví2at.
Nebyl k utišení, dokud ho d de,ek nepustil. Tak rychle, jak ho jeho mali,ké no/ky
mohly unést, rozb hl se mezi n . Zde vzal za ruku opi,ku, tam se obdivoval dlouhému ocasu,
který chytal svýma ru,i,kama. Pro opice bylo dít n ,ím naprosto novým. Obdivovaly se mu
a po chvíli za,aly si s ním potichu rozpráv t. Mali,ký tleskal radostí rukama:
„Tatínku, tatínku, ony mi rozum jí, a já jim také rozumím. Jsou to milí, malí lidé!“
Kní/eti to nebylo zcela p2íjemné. Nerad vid l dít mezi t mito divokými zví2aty. Opice
to vycítily a vyhýbaly se mu, zato dávaly svou p2ítulností Siddhartovi najevo, jak se jim dít
libí.
Le, mistr nevnímal n /né projevy zví2at, neboC jeho duše se zabývala vá/nými
- 82 -
myšlenkami. Styk mali,kého chlapce s opicemi byl mu n ,ím víc, ne/ pouhou hrou. Cítil, /e
mali,ký Siddharta nakloní si jednou tímto zp'sobem srdce i duše celého národa.
Nahlas však pravil:
„Koho ví/e vroucí spojitost s tvory V ,ného, ten stoji správným zp'sobem v kruhu
veškerého d ní. V/dy bude moci pln zastávati své místo, pon vad/ rozumí svému okolí,
miluje je a tím se o n stará.“
Kdy/ opice odešly, ani/ opomn ly zasko,iti si p2edtím na návšt vu do mangového háje
na ovoce, p2itáhl sta2ec svého vnuka k sob a pravil:
„Poprosím V ,ného, aby ti zachoval toto porozum ní, mé dít ! Staneš-li se pozd ji
u,itelem nebo kní/etem, toto spojení bude ti pomáhati vzh'ru.“
Dít mu sice nerozum lo, ale jeho duše uchovala si d dova slova, aby pozd ji p2inesla
ovoce.
Dni, které kní/e Suddhodana mohl v novati návšt v hory, ubíhaly p2íliš rychle. Se
slibem, /e se vrátí ješt jednou, dru/ina jezdc' se rozlou,ila. Mali,ký Siddharta sed l na
otcov koni.
- 83 -
Cizí hosté p2inesli s sebou p2ece trochu neklidu. I kdy/ na výslovný rozkaz Siddhart'v
ka/dý /ák a ka/dý pracovník šel po své práci, p2ece se naskytlo dosti p2íle/itosti, kdy si
mohli lidé vym niti mezi sebou své názory a vypráv ti si o mnohém.
Mysl všech se obírala myšlenkou, /e jejich mistr byl kdysi kní/etem. To bylo pro n
novinkou, z ní/ se t šili. Bylo p2irozené, /e jejich skryté myšlenky nez'staly mistrovi dlouho
utajeny. Jakmile to zpozoroval, sna/il se uvésti jejich mysl na pravou míru. Svolal je na
veliké prostranství a domlouval jim.
Jejich chování v p2ítomnosti host' dokazovalo, /e ješt dlouho potrvá, ne/ budou v sob
tak pevní, aby události zven,í na n nezap'sobily. Není správné, /e se poddávají tak
bezprost2edn vlivu lidí jinak zalo/ených a jinak školených. P2edevším
však není v po2ádku, /e se ješt nyní zabývají myšlenkami, které nemají nalézt u nich
ohlasu, tím mén však je pro n místo na ho2e V ,ného.
Je na tom n co zvláštního, /e byl kdysi kní/etem? V/dyC i oni všichni byli d2íve n ,ím
jiným, ne/ se stali slu/ebníky V ,ného. Co/ není lepší býti slu/ebníkem Pána sv t', ne/
kní/etem malé zem ?
Tímto zp'sobem mluvil s nimi tak dlouho, a/ zpozoroval, /e se zastyd li, na,e/ je
propustil a povzbudil, aby dvojnásobnou pílí nahradili zameškaný ,as.
Siddharta sna/il se znovu soust2editi se u svých rukopis' a — op t byl vyrušen.
Tentokrát p2išel Maggalana a za n kolik dní nato Ananda. Oba p2icházeli se stejnými
/alobami. V zemi vyvstal mudrc, který si 2íká Dschina a ká/e, /e boh'm je mo/no se zalíbit
jediné trýzn ním, mrza,ením sama sebe a podobnými v cmi.
Siddharta rozho2,en pot2ásl hlavou a pak 2ekl:
„Má nás znepokojovati to, ,emu n který hlupák u,í? Kdo mu uv 2í, není hoden lepšího!“
„Ale on zavádí lid!“ trval na svém Ananda. „Mist2e, bylo by dob2e, kdybys proti n mu
vystoupil!“
„Jak to myslíš, Anando?“ tázal se Siddharta zvá/n v. „Chceš mi snad radit, abych
vyhledal onoho blouznivce a ve2ejn se s ním potýkal?
Nebo mám jíti v jeho stopách a 2íkati lidu: nev 2te tomu, co u,í, není to pravda?“
Ananda byl dot,en. O,ekával, /e Siddharta vystoupí ost2e proti duchovnímu odp'rci, aby
ho zneškodnil. Místo toho, zdálo se, /e mistrovi je úpln lhostejné, ší2í-li n kdo bludy.
„Popírá onen mu/ Pána všech sv t'?“ tázal se Siddharta.
„Nikoliv,“ odpov d li oba u,edníci najednou. „On o n m v'bec nemluví, vykládá jen o
starých bozích, které znáš.“
„Pak se nás jeho nauka v'bec netýká,“ rozhodl Siddharta. „Kdyby napadal V ,ného,
museli bychom proti n mu vystoupiti.
Ale je lhostejné, jestli/e se lidé mrza,í jen proto, aby se zalíbili t m, kte2í jim p2ece
nemohou v'bec pomoci. Kdo poznal V ,ného, ten se bude míti na pozoru, aby se stal ob tí
takového bludu. Všichni ostatní aC si d lají, co cht jí!“
U,edníci vid li, /e Siddhartu k ni,emu nep2im jí. Tý/ den ve,er rozmlouvali spolu v
zahrad a tu Maggalana prohodil:
„Skoro se stydím, /e jsem s tímto nesmyslem šel k mistrovi.“
„Styd ti se? Pro,?“ zvolal Ananda zlostn . „Od Siddharty to není moudré, /e toho nedbá.
Bude-li Dschina zakládati školy, ztratíme stoupence!“ „Anando, co to mluvíš, vzpamatuj se!“
napomínal Maggalana. „Mistrovi se p2ece nejedná o po,et stoupenc', nýbr/ o to, aby lidé
poznali Pána sv t' a tím se osvobodili z pout h2ích'. Proto se také nestará o ty, kte2í necht jí
v d t o V ,ném. Práv proto se tolik stydím, pon vad/ jsem nedovedl rozlišit mezi tím, co
Pána sv t' sni/uje, a tím, co sni/uje lidi.“
„Mluvíš tak u,en , skoro jako mistr,“ obdivoval se Ananda, „/e ti n kdy ani
nerozumím.“
- 84 -
„A p2ece má pravdu,“ vmísil se do hovoru jiný hlas. „Nehn vejte se, /e jsem vyslechl
vaše názory. Kdo chce mluviti potají, nesmí mluviti tak nahlas.“
U,edníci se ohlédli, a poznali Sariputtu, který k nim p2istoupil blí/e. Jog byl ji/ stár,
velmi stár, ale jeho duch si uchoval obdivuhodnou sv /est.
Všichni ho m li rádi a také nyní byli oba ochotni shodnouti se v mín ní.
Klidn jim vypráv l,jakby bylo bezú,elné,kdy-by mistr potíral na ulicích a nám stích
Dschina. Demu špatnému u,í ten nový mudrc? Neví nic o Pánu sv t'! Dob2e, ale to neví ani
mnoho brahman'. V 2í ve staré bohy? I to je lepší, ne/ kdyby p2inášel nové anebo zavád l
modloslu/bu.
Chce vykoupiti h2ích trestem, který ,lov k provede sám na sob ? Proti tomu nelze nic
namítat, je v tom v/dy n co dobrého, cítí-li lidé lítost nad svými h2íchy.
„Sariputto, to on jen tak 2íká!“ vyhrkl Ananda, který nerad slyšel, kdy/ hovo2il n kdo
jiný. „On 2íká, /e mrza,ení se d je jen za ú,elem odpykáni h2ích'. Ale krom toho 2íká také,
/e je tím mo/no vykoupiti si lepší místo na onom sv t . Dokonce prý 2ekl: za ruku — st2íbrné
k2eslo, za ruku a nohu — zlaté k2eslo, hladov ní — tr'n na onom sv t . Kdo však doká/e,
aby jeho údy narostly k2ivé a zkomolené, ten sám se stane jedním z nejni/ších boh'.“
Sariputta se dal do smíchu. „Jestli/e v 2í lidé takovému bláznovství, nezasluhují nic
lepšího. Ale vy oba zanechte ji/ sporu! P2edstupujeme-li p2ed mistra, nemá být mezi
námi nesoulad.“
Maggalana podal ochotn druhému u,edníkovi ruku, který ji srde,n stiskl. Sariputta odcházeje pravil:
„V mistrov p2íkazu, /e za všech okolností máme udr/ovati mír, je p2ece n co velmi
krásného!“
- 85 -
Za své jízdy k ho2e p2enocoval Maggalana ve Srinaru a p2inesl odtud od Anagy prosbu.
Anaga, p2edstavená /enského kláštera se ptala, mohl-li by k nim mistr op t brzo zavítat,
neboC má toho mnoho na srdci.
„Radil jsem jí,“ oznamoval Maggalana, „aby jela se mnou. Byla však tímto návrhem
úpln zara/ena. „Leny“ pravila „nesm jí vyhledávati horu V ,ného, tam mají p2ístup pouze
mu/ové. Proto jsem jí slíbil, /e s tebou, mist2e, promluvím a na zpáte,ní cest , /e ji p2inesu
tvé rozhodnutí.“
Siddharta na to s po,átku v'bec nic ne2ekl, ale druhý den se k tomu vrátil.
„Maggalano, nevíš, co mi chce Anaga?“vyptával se.
„Nikoliv, mist2e, skoro se mnou ani nemluvila.“
„Pojedu tedy s tebou, ovšem nezdr/íš-li se zde p2íliš dlouho!“ rozhodl Siddharta.
Litoval sice, /e v/dy n co p2ijde, co ho vyruší z jeho práce, ale — 2íkal si stále — /e je
ur,en slou/iti Pánu v sou,asné dob a teprve na druhém míst pro budoucí pokolení. Proto s
veselou myslí vydal se na cestu do Srinaru.
T šil se na rozhovor s Anagou, od ní/ se mnohému nau,il. Ale kdy/ p2ed nim stanula,
byl p2ekvapen.
Byla to dosud tá/ Anaga a p2ece to nebyla ona. Její modré o,i byly ješt zá2iv jší. Lesk
o,í rozest2el se nyní po celém obli,eji a usídlil se na jejím ,istém ,ele. A,koliv bylo zahaleno
bílou hedvábnou rouškou, zá2e lesku, který nebyl pozemský, jí pronikala. Její postava se
nap2ímila, ch'ze a pohyby z'staly p'vabnými, ale staly se rychlejší a cílev dom jší.
„V ru,“ pomyslil si Siddharta, „povoláním k slu/b V ,nému byla vyzdvi/ena nad
všechny /eny našeho národa.“
Anaga ,ekala skromn na jeho oslovení. Kdy/ se jí pak tázal na její p2ání, klidn
odpov d la:
„Mist2e, musíme vystav ti mnohem více klášter',“ pravila naléhav . „Náš d'm je tak
p2epln n, /e v ka/dé komnat bydlí ji/ dv /eny a p2esto nám nesta,í. Za2ídila jsem to nyní
tak, /e ,ty2i /eny pou/ívají jednu a tuté/ kom'rku.
Kdy/ dv jsou zam stnány dole svou slu/bou, jsou druhé dv v dom . Ale na dlouho
nem'/eme si takto vypomáhat.“
„Pro, jsi nenechala d'm zv tšit, Anago?“ tázal se Siddharta. Ale d2íve, ne/ odpov d la,
v d l ji/, co 2ekne.
„Mist2e, to by nebyla odpomoc. Je-li zde na malém kousku naší zem tak veliká pot2eba
/enského kláštera, jak to asi vypadá v jiných krajích? Všude se vede /enám stejn . Mu/ové
p2ijímají nauku o V ,ném, ale z2ídkakdy se najde mezi nimi takový, který by ji sdílel se svou
/enou.
Mist2e, kláštery musíme vystav t všude, po celé zemi! Je to nutné! Zde je dosti /en, které
by byly schopny státi se vedoucími t chto klášter'. Dovol, aby všude tam, kde je mu/ský
klášter, byl vybudován také jeden pro /eny. Bratry v'bec nerušíme. Náš /ivot probíhá
naprosto spo2ádanými a úpln rozdílnými cestami. Mist2e, dovol, aby ,etné duše /en mohly
nalézti cestu k sv tlu!“
Tato slova, pronášená prosebným hlasem, pronikala k sluchu Siddhartovu, zatím co
Anaga p2i tom prosebn spínala své ruce. Duší mistrovou ozývaly se hlasy.
„Co/ jsi se dosud nenau,il ctíti sesterskou duši? Není bezcenná! Jest ,istší ne/ duše
mu/', leh,í a sv tlejší. Ujmi se jí, aby na tebe n kdy ne/alovala p2ed tr'nem Nejvyššího!“
Siddharta byl vá/ný, tak hluboce vá/ný, /e se Anaga chv la o spln ní své prosby. A ona
p2ece cht la ješt n co jiného, mnohem v tšího!
Kone,n mistr promluvil:
„Máš pravdu, Anago, musíme /enám pomoci! Je to tv'j svatý úkol, který ti V ,ný sv 2il,
zastati se sesterských duší. Já ti mám pomáhat, aby ti pozemská cesta byla urovnána. Jen mi
- 86 -
to p2ipomeH a zavolej m , v/dy budu stát po tvém boku! Neprosíš nadarmo!
Dám rozkaz všem vedoucím klášter', aby podle tohoto vzoru dali nedaleko svých
klášter' vystav ti kláštery pro /eny.Ty si zvol vedoucí a pou, je, aby byly p2ipraveny, a/
budou kláštery vystav ny.“
„Myslela jsem,“ pravila Anaga, kdy/ radostn pod kovala, „/e ka/dé vedoucí dáme s
sebou n kolik zdejších sester, aby nebyla docela sama.Tim se sou,asn uvolní našemu
klášteru, tak/e jej nemusíme zv tšovat.“
„To je velmi dobrá myšlenka,“ chválil Siddharta.
„Také ty, Anago, musíš si najít pomocnice, budeš-li chtít opustit zdejší klášter.“
„Myslíš mist2e, /e mám vésti n který z nových klášter'? Jsem p2ipravena!“
Anaga to sice 2ekla, ale v jejím hlase bylo mo/no pozorovati jisté zdráhání. Kam ji
zavolá mistrova v'le?
„Samoz2ejm , /e zde nem'/eš z'stat. Budeme mít p2i nejmenším dvacet nových
klášter'. Musíš je všechny vésti tak, jako já soust2eIuji ve své ruce vedení mu/ských
klášter'. Za tím ú,elem je nutno, abys p2evzala klášter, který zbudujeme ke cti V ,ného také
na ho2e!“
„ Mist2e!“ zajásala Anaga. „Tedy i /eny budou sm ti p2icházet na horu V ,ného?
Nejsme p2íliš nepatrné? Obda2il nás V ,ný touto vznešenou milostí? Ó, V ,ný, Vznešený, ty
vládce všech sv t', d kuji ti! D kuji ti jménem všech tesknících /enských duší, je/ chceš k
sob pozvednout!“
Siddharta byl dojat bla/eným dikem /eny. Mu/ové, kte2í p2icházeli na horu V ,ného, se
sice radovali, ale p2ijímali to jako n co zcela samoz2ejmého, jako jistou odm nu za to, /e
cht jí slou/it. Ale /eny slou/ily prost , z nejvnitrn jšího popudu, pova/ujíce se za nehodné
ka/dé milosti. Jaký p2íklad!
Vlídn obrátil se op t k Anaze:
„V budoucnu budeme pracovati vedle sebe a spole,n k blahu celého našeho národa.
Anago, t ším se ji/ na to! Máš snad ješt n jaký plán, který by mohl p2icházeti v úvahu?“
„Mist2e,“ p2iznávala /ena, „chovám v srdci ješt jednu velikou myšlenku, které se
nemohu zhostit. Vím, /e ji probudila v mé duši sv tlá postava /eny, seslaná V ,ným a proto
bude také
správná. Ale ty mi musíš pomoci, aby mohla být uskute,n na.
Pohled, d ti našeho národa p'sobí mi starosti. Tolik jich vyr'stá, ani/ v dí o V ,ném, ba
ani/ mají v d ní o bozích. Poznala jsem d ti, v kterých je vnit2ní, neuv dom lá touha po
vzývání n ,eho tak silná, /e si d lají bohy ze d2eva a cár' a poklekají p2ed nimi. Kam to
m'/e vést? Tyto d ti vyrostou a budou tvo2iti národ. Nepostaráme-li se o d ti, pak národ d2ív,
ne/ vyroste, bude zni,en. Nedovedu nalézt vhodná slova, jimi/ bych mohla vyjád2iti to, co
cítím,“ omlouvala se /ena.
„Anago, velmi dob2e ti rozumím“ ujišCoval Siddharta. „Chceme-li pomoci národu i v
budoucnu, musíme se ujmouti d tí. Máš pravdu! P2emýšlela jsi také o tom, jak to provést?“
„Ano, mist2e!“ zvolala Anaga, které bylo najednou tak lehko u srdce, kdy/ zpozorovala,
/e její veliká prosba nenarazila na odpor. „Jsem toho názoru, /e bychom mohli zbudovati
školy, v kterých by byly vyu,ovány d ti jen takových rodi,', kte2í nalezli cestu k
V ,nému...“
Siddharta ji p2erušil.
„Školy?“ tázal se, „jak víš, máme školy jen pro dosp lé, a ,emu by se m ly d ti ve
školách u,it? V celé zemi není ani jediné školy pro d ti. Jak to myslíš?“
„Nemám na mysli školy pro dosp lé,“ pravila Anaga bezd ,n se usmívajíc.
Touto myšlenkou zabývala se ji/ dosti dlouho a promyslela ji dopodrobna. Nedovedla
pochopit, /e si mistr ihned neuv domil, jaké školy má na mysli.
„P2emýšlela jsem o tom, /e povedeme d ti k ,istot , dobrým mrav'm a k
- 87 -
mírumilovnosti. Budeme je u,it vzývati V ,ného, aby ho pochopili tak dalece, jak to jejich
d tský duch doká/e. Mimoto m'/eme dívkám podle jejich zru,nosti ukázati, jak se šije a
vyšívá, jak se sbírají byliny a ošet2ují nemocní. Chlapci nás tak jako tak opustí, jakmile
dosáhnou šestého roku.“
„Pro, chceš chlapce poslati ji/ tak brzo pry,?“ tázal se mistr.
„Jejich další výchovu musí p2evzíti mu/i. V tomto v ku pomáhají ji/ v tšinou v dílnách
nebo jsou u/ite,ní jiným zp'sobem. Ach ano, chlapci jsou na tom lépe ne/ d v,ata,“ p2ipojila
s povzdechem.
„Anago, co/ abychom ji/ d2íve d ti rozd lili, zvlášC chlapce a dívky? Vy /eny vyu,ovaly
byste d ti velmi útlého v ku, do jejich/ mladých duši,ek vlo/ily byste první pojem o Pánu
sv t'. Starší dívky vzaly byste si na starost vy, kde/to chlapci by p2išli do školy, kde vyu,ují
brat2i.“
Anaga se op t zaradovala.
„Mist2e, kdyby to bylo mo/né, pak by byly spln ny všechny mé nejtajn jší sny. Práv
tak jsem to myslela, ale neodva/ovala jsem se ti 2íci toho tolik najednou.“
„Jen mi 2ekni v/dy všechno, co si myslíš, Anago! Tím pom'/eš nám ob ma, ba i národu.
Tvé myšlenky jsou jasné a dobré!“
Po mnoho dní se zam stnávali r'znými plány, uva/ujíce o nich a op t je zavrhujíce, jako
neuskute,nitelné. Nakonec se však shodli na tom, aby bylo všechno za2ízeno tak, jak o tom
hovo2ili po prvé.
V celé zemi za,ala nyní horlivá práce. Školy, prosté domy se vzdušnými sín mi, byly
postaveny v údolích, aby do nich mohly chodit i ty nejmenší d ti. Kláštery sester stály však v
polovi,ní výši mezi školou a klášterem mu/'. Tak byly v jejich ochran a p2ece neodvislé.
Siddharta sám projí/d l od kláštera ke klášteru, aby promluvil s vedoucími o všem
pot2ebném. Všude, kam p2išel, našel jen radost, nikdo neodporoval, jak se obával. P2išel ,as,
kdy ovoce muselo dozráti. Nyní se tak stalo. Jak velkolep projevovala se v/dy a všude v'le
V ,ného, bylo-li jí dbáno.
Také na ho2e V ,ného byl vystav n klášter pro sestry. Jako všude jinde, ani zde nem l
státi a/ na samé výšin , ale p2esto dosti vysoko, aby se snad
/eny necítily odstr,eny. Dole v údolí stála škola, sv tlá, avšak úpln prostá budova, která
nevzbuzovala pozornost.
Po skon,ení všech prací vydal se Siddharta na cestu, aby se zú,astnil velikého st hování
ze Srinaru. Vymyslil si plán, jak nejlépe uskute,nit p2esídlení do nových klášter'. A tento
plán mu p'sobil radost.
- 88 -
V p2esn
stanovený den se objevil ve Srinaru se stádem ocho,ených slon', kte2í nesli
na svých širokých zádech pohodlná sedadla. Celý Srinar zevloval na zví2ata, je/ byla všem
sice dob2e známa, ale kterých v takovém mno/ství nikdy nespat2ili.
Na prosbu Anagy m lo býti nejprve po/ehnáno /enám, které opoušt ly klášter, aby
p2evzaly svou práci zasv cenou slu/b V ,nému.
Siddhartovi se nyní vedlo tak jako prve mu/'m se slony. Ješt nikdy nevid l takový
zástup /en. Byl opravdu nejvyšší ,as, aby se v klášte2e trochu uvolnilo.
„Nepozoruješ u t chto /en n co zvláštního?“ tázal se vedoucího mu/ského kláštera, který
se s nírn procházel mezi budovami.
„Nemohu nic 2íci, mist2e, jsem na n zvyklý.
Ale p2ece, zadívám-li se na n pozorn ji, zdá se mi, /e jsou šCastn jší, ne/ jejich sestry.
Všechny jsou krásné,“ dodal. „Volila snad Anaga úmysln /eny výjime,n krásné?“
„Tomu nev 2ím,“ smál se Siddharta. „Všechny naše /eny jsou krásné. Nevypadají-li tak,
pak je to naše vina. Tak málo jsme si jich všímali, ba dokonce jsme je i utla,ovali. Tyto
sestry netí/í pouta, poda2ilo se jim set2ásti je a proto se jejich duše mohou rozvíjet. Duše!
Ano, to je ono zvláštní kouzlo, které proniká jejich t ly a ,iní je krásnými.“
Slavnost, je/ byla konána na velikém prostranství, m la skv lý pr'b h. Siddharta
po/ehnal /enám a p2islíbil jim sílu sh'ry, dokud budou státi ,isté ve slu/b V ,ného.
Po skon,ení slavnosti navštívil s n kolika /enami a brat2ími nov vystavenou školu.
P2ivítaly ho veselé, d tské hlasy.
Malé d ti, které Anaga zde shromá/dila, pohlí/ely zv dav na lidi a hlasit se radovaly z
v cí, které jim školské sestry daly ke hraní. Tyto první d ti školy byly ubohou,ké,
vyhladov lé, jejich t lí,ka nesla stopy úplné zanedbanosti, ba i zlého nakládání. Laskavou
pé,í i to se ponenáhlu zlepší.
Teprve p2íštího dne m li se všichni dov d ti, k jakému ú,elu vzal Siddharta s sebou tolik
slon'. M li pomáhati /enám k p2ekonání obtí/í cesty.
Mistr rozhodl, aby všechny /eny jely s sebou do Utakamandu. Tam cht l nechati ty, je/
byly ur,eny pro tam jší školu a klášter. S ostatními cht l jeti dále, od kláštera ke klášteru, a/
by zbylo jen on ch n kolik /en, které mimo Anagu m ly /íti na ho2e V ,ného.
Tak snadno, jak si to Siddharta p2edstavoval, to p2ece jen nešlo. V tšina /en m la strach
z velikých zví2at a jen donucením bylo je nutno p2ivésti k tomu, aby se usadily na pohodlná
sedadla na h2bet slon'. Tam se tém 2 zhroutily. Nahán l jim strach dokonce Ind, který
lhostejn sed l na krku slona.
Anaga, která sv'j po,áte,ní strach p2ekonala, chodila od zví2ete ke zví2eti a ut šovala
postrašené /eny. UjišCovala pon kud zmateného mistra, /e úzkost zmizí, jakmile si /eny
zvyknou na nový zp'sob jízdy.
Ale trvalo to p2ece jen n kolik dní, ne/ spolucestující zaujímaly ráno bez domluv svá
místa. T šily se na Utakamand, proto/e tam si budou moci n kolik dní odpo,inout a závid ly
t m, které tam sm jí z'stat.
I Siddharta m l radost, /e uvidí op t milovanou školu. T šil se i na Rahulu, svého syna.
A také od n ho uslyšel jen samé dobré zprávy. Klášter i škola vzkvétaly. Sestry byly uvítány
s otev2enou náru,í. Dím hloub ji brat2i pronikáli do /ivota lidí, tím jasn ji poznávali bídu
/en.
„Milý synu, jsi šCasten ve svém ú2ad ?“ tázal se otec, jeho/ pohled se zálibou spo,inul
na štíhlé, mu/né postav synov .
„Ano, ot,e, jsem dokonale šCasten a v 2, /e si nedovedu p2edstavit krásn jší práci! Je mi
líto Suddhodany, který se musí trápit s lidmi r'zné víry. PohleI, jak nádhern se zde všechno
kolem rozvíjí! A pro,? Proto/e známe jen jedinou v'li a všichni slou/íme jednomu Pánu!“
„Jsem jist, /e by Suddhodana s tebou nem nil. On je rozený vlada2! Je zcela jinak
- 89 -
zalo/en, ne/ ty. Zevn podobá se ka/dým rysem své matce, vnit2n však mému otci, po n m/
má jméno.“
„A co/ malý Siddharta? Je to tv'j jmenovec. Jestlipak se ti také podobá?“ smál se
Rahula.
„Tvá2í i nitrem ovšem, m'/e-li se u tak malého dít te o tom v'bec mluvit,“ potvrzoval
Siddharta.
Rahula se však zamyslil.
„Tak docela malý u/ nem'/e být, ot,e! VzpomeH si p2ece, kolik let uplynulo od té doby,
co jsi ho nevid l. Bude mu ji/ asi deset rok'.“
„Máš pravdu, Rahulo! Zdá se, /e ztrácím smysl pro pojem ,asu. P2ipadá mi stále kratší.
Ka/dý den je pln vyu/it, /e nezbývá ,asu je po,ítat. Je to opravdu ji/ tak dávno, co si
mali,ký hrál s hady a opicemi?“
„Jen si p2ipomeH všechno to, co se od té doby udalo!“ p2ipomínal syn. „Všechny
kláštery a školy jsou u/ vystav ny a to vy/adovalo mnoho ,asu!“
Jen nerad se lou,il Siddharta s tímto kouskem zem , který mu byl zvlášC milý. Nerad
opoušt l lidi, které zde zanechal. Le, musel jeti dále. Jeho cesta ho vedla od kláštera ke
klášteru, všude vyslechl hlášení vedoucích a uvád l p2edstavené /enských klášter' i jejich
pomocnice do jejich ú2ad'.
Jeli kolem Srinaru. P2íliš dlouho byly n /né /eny na cest . Siddharta si byl v dom, /e
cestu správn nepromýšlel a také se o tom rozhovo2il p2i nejbli/ší zastávce s Anagou.
„Pro, jsi mne neupozornila, Anago, na moji chybu?“ tázal se vy,ítav .
Podívala se na n ho vlídn .
„Nezále/í na tom tolik, mist2e, /e nás cesta unavila. U/ily jsme za to hodn radosti.
Vid ly jsme mnoho krásného, a co je daleko cenn jší, nau,ily jsme se mnohému. Mimoto,
mohu si nyní velmi dob2e p2edstavit vedoucí p2i práci a to je jist také velmi d'le/ité.“
„Jen mne neomlouvej,“ bránil se mistr. „Na tohle všechno jsem v'bec nemyslel! Vzal
jsem vás s sebou jako se veze zbo/í, které je nutno odevzdat na r'zných místech. Op t se
p2esv d,uji, /e nejsem zvyklý zacházeti se /enami.
- 90 -
Kone,n
dojeli do Indraprasthy. Srdce Anagino bou2liv bušilo. M la spat2iti horu
V ,ného a sm la na ni vystoupit! Ráno, den p2ed p2íchodem na horu, po/ádala Siddhartu,
aby sm la tuto cestu vykonati se svými t2emi sestrami p šky.
„Nebude t výstup p2íliš namáhat?“ tázal se mistr starostliv , zahled v se na útlou
postavu Anagy.
„Mist2e, není mo/no, abych na tuto horu jela,“ pravila s ur,itosti. „Dostanu k tomu sílu,
kterou budu pot2ebovat.“
A tak se stalo. Siddharta byl se svými pr'vodci na ho2e jásav p2ivítán.
Mu/ové p2ijali jako uleh,ení, /e p2ijel bez /en, ale mistr na to ani nevzpomn l. Byl
okam/it zahrnut op t prací tak, /e na /eny úpln zapomn l.
Mezitím stoupaly /eny krok za krokem ml,ky vzh'ru. Jejich nitro bylo plno myšlenek na
Pána sv t'. Co krok to vroucí velebení v ,ného Boha. A nyní v zatá,ce cesty náhle se p2ed
nimi vyno2ily bílé budovy.
Anaga zavrávorala! Jaká krása! Nechala jíti své spole,nice nap2ed a sama usedla na okraj
cesty. Ani jedna z nich si nevšimla velikého hada, svinutého nedaleko v k2oví.
Anaga se poh2í/ila v sebe sama. Cht la naslouchati hlas'm sh'ry, které k ní ,asto
hovo2ily. Také nyní ne,ekala marn . Zdálo se jí, /e p2ímo nad její hlavou sklání se k ní dol' z
modré klenby nebes zá2ící, vznešená postava /eny tak líbezné, /e to nelze ani slovy vylí,it.
Stanula p2ed ní a oslovila ji: „Anago, teprve nyní nastupuješ svou pravou slu/bu! A/ dosud
byla jsi jen p2ipravována. Le, nyní za,íná tvá veliká svatá úloha. StaH se v'dkyní a
pomocnicí /en svého národa! Tebou, tvým p2íkladem, ale i tvou p2ísností a výchovou máji se
probuditi k pravému /ivotu. Musí se z2íci svého nyn jšího, kv tinám podobného /ivota a
musí se nau,it /íti. Starost o trpící, ustarané, utla,ované, choré a umírající /eny musíš
p2enechati svým pomocnicím. Tvým úkolem je vyhledávati spící a probouzeti je!
Bude ti dána veliká síla. Sv tlí pomocníci budou ti ukazovati cestu k spícím duším tvých
sester. Probouzej spící, uka/ jim, co znamená sm ti býti /enou! Chceš tak u,initi, Anago?
Chceš slou/iti V ,nému, jako jeho v rná slu/ebnice?“
Duše Anagina rozechv na svatým okam/ikem, zašeptala prostá, vroucí slova:
„Ano, chci tomu, paní vznešená!“
„Budi/ tedy po/ehnána!“
Postava zmizela. Ješt dlouho sed la Anaga pohrou/ena do modlitby a pak statn
vykro,ila vst2íc svému cíli. Vedle ní krá,el sv tlý pomocník. Di byla to snad pomocnice?
T2i p2icházející /eny byly spat2eny. Mekli to Sid-dhartovi, který si vzpomn l, /e cht l
,ekati Anagu v klášte2e sester. Rychle se vydal na cestu a p2išel práv v nejvyšší ,as, aby
p2icházející /eny zadr/el v dalším výstupu. Dívaly se na p2icházející Anagu, je/ se rozhlí/ela
kolem sebe jako u vytr/ení.
„Anaga jest stále sv tlejší,“ prohodila jedna z /en.
„Znáte p2í,inu toho?“ tázal se Siddharta. Leny se na sebe podívaly a pak jedna z nich
odpov d la: „Proto/e její duše rozkvétá.“
- 91 -
Pomáhajícím /enám nastala doba plná horlivé práce. Sariputta jim ozna,il mnoho chat,
ve kterých bude jejich pomoc vítána. Všude byly vlídn p2ijaty, ani si nep2edstavovaly, /e
budou mít tak snadný za,átek.
„To je tím, /e bydlíme na ho2e V ,ného,“ vysv tlovala Sisana, nejmladší ze ,ty2 /en.
„Lidé se radují ze všeho, co odtud k nim p2ichází.“
Ale /lutí brat2i vyciCovali to jinak. Plni údivu pozorovali výkon útlých /en, které
pracovaly dobrovoln v naprosté odevzdanosti. S vytrvalostí, jí/ by nikdo z mu/' nebyl
schopen, ujímaly se, bylo-li to nutné, i té nejt /ší práce, stále usm vavé, stále v radostné
nálad .
„Mist2e,“ pravil Amuruddba jednoho dne, „i pro nás stal se p2íchod sester na horu
po/ehnáním. Od té doby, co /eny pozorují bratry p2i práci,
pracují tito s daleko v tší ochotou, jak v zahradách, tak i ve stájích. I mu/i v údolí
mnohem snadn ji p2ijímají naše slova, neboC nám /eny upravily cestu k jejich domov'm a
srdcím.“
Anaga, pam tliva svého úkolu, nezú,astHovala se t chto prací. S po,átku musela se
v novati pln vedení školy, ale pozd ji si vychovala pomocnici, které mohla bez obav sv 2it
d ti. Pomocí této mladé vdovy, je/ bydlela nablízku a její/ duše nále/elaV ,nému, udr/ovala
dru/inku v bezvadném po2ádku.
TeI byla Anaga volná a mohla se v novati svému zvláštnímu úkolu. Jak má za,ít?
A,koliv se modlila a prosila o ukázání cesty, neslyšela nic. Pravd podobn musí si cestu
najíti sama.
Kdyby tak alespoH n který z brat2í jí ukázal takovou spící /enskou duši! Ona sama se
styd la vyptávati se, proto/e úkol, který jí byl sv 2en, opatrovala jako svátost.
Jednoho dne sešla do údolí a zamí2ila cestou vedoucí mezi rozkvetlými zahradami. V
jedné zahrad zahlédla dva stromy obsypané nádhernými kv ty. Anaga se bezd ,n zastavila,
kv tiny ji neodolateln p2itahovaly.
V tom spat2ila pod jedním stromem l'/ko upravené z drahocenných, hebkých ko/išin a
na n m le/ící mladou /enu. Postava /eny byla celá zahalena závojem, asi proti hmyzu,
pon vad/ slune,ní paprsky byly zachycovány listovím strom'.
Lena se nehýbala. Spala snad? Jakmile se v ní tato otázka vyno2ila, Anaga nabyla jistoty.
„Hle, spící duše! Musíš jíti k ní.“
Tiše vstoupila do zahrady, a,koliv byla d2íve tak plachá, /e utíkala p2ed lidmi.
Potichounku se p2iblí/ila ke kyprému lo/i. Lena nespala. M la o,i otev2eny a dívala se
up2en k nebes'm. Nyní obrátila sv'j zrak k vet2elkyni.
„Co tu chceš?“ ptala se líným hlasem, v n m/ nebylo mo/no poznat, zda se v otázce
chv je rozho2,ení nebo údiv.
„PromiH, p2ítelkyn ,“ odv tila n /n Anaga. „Ješt nikdy jsem nevid la tak krásné kv ty.
Mohu se na n podívat zblízka?“
Neuznávajíc cizinku hodnu odpov di, /ena se odvrátila. V jejím chování bylo tolik
opovr/eni, /e jiná /ena by byla jist ztratila veškeru odvahu. Anaga však jen polohlasn
zvolala:
„Chudinko!“
Co to 2ekla cizinka? Jak p2išla na ono slovo? Co/ nebyla Vasissa nejbohatší /ena v celém
okolí? Co nedokázala vlídnost Anagy, to se poda2ilo jejímu výk2iku. Lena na lo/i se napolo
zvedla a zadívala se up2en na cizinku, prudce se tázajíc:
„Jak t mohlo napadnout, nazvati mne chudinkou? Co/ nevidíš blahobyt mne
obklopující? Mluv, pro, jsi m tak nazvala!“
„Co/ nejsi chudinka, odpovídáš-li na vlídnou prosbu opovr/ením?“ odpov d la tázaná,
podmaniv se usmívajíc. „Tvé srdce jest jist prázdné, proto jsem t politovala. Nejsi ubohá,
- 92 -
m'/eš-li le/eti zde, pod nejnádhern jšími kv ty a nevšimnouti si jich? Musíš být ubohá,
vydr/íš-li ne,inn le/et, místo co bys mohla radostn pracovat!“
Vasissa naslouchala se vzr'stajícím údivem. Takhle s ní ješt nikdo nemluvil.
„Proto jsi p2išla do mé zahrady, abys mi to 2ekla?“ ptala se posm šn .
„Myslím, /e asi ano. Vešla jsem do zahrady podívati se na kv ty. Ale já hledám spící
duše a proto jsem byla jist sem p2ivedena.“
„Co je to spící duše? Kdo t vedl ke mn ?“
„P2ítelkyn , na to nemohu jen tak stru,n odpov d t. Sm la bych se posadit vedle tebe?“
Anaga ne,ekajíc na odpov I, usedla na kámen obrostlý mechem a upírajíc na /enu své
,arokrásné modré o,i, pravila:
„P2eješ si v d t, co je to spící duše? Nu/e, p2edstav si spícího ,lov ka. Dýše sice,
proto/e to d lá jeho t lo samo,inn , avšak ,lov k neví o sob . Lije, ale z tohoto /ití nic
nemá. Ji/ mi rozumíš, jak to myslím?“
Anaga cht la nyní p2irovnati také duši, ale toho nebylo ji/ t2eba. Z /eny to vyrazilo
nezadr/itelnou silou:
„Nemluv o spících lidech! Co jiného je náš celý /ivot, ne-li trvalým spánkem!
Zabýváme se my /eny n ,ím jiným, mimo jídlo, pití, spaní a dýchání? A pro, to d láme?
Proto/e musíme /íti! Tisíckrát lépe by bylo, kdybychom se byly nikdy nenarodily! Tisíckrát
lépe, kdybychom sm ly zem2ít. Zem2ít a rozplynout se v nirván ! Splynouti s onou velkou
nicotou nás obklopující.“
Lena mluvila stále vášniv ji, a/ proud slz p2erušil její slova. Anaga vstala, p2istoupila k
pla,ící a n /n se dotkla rukou jejího ,ela.
„Sestro, byla jsem k tob p2ivedena v pravý ,as,“ pravila a její slova prochvíval
nekone,ný soucit. „HleI, ty víš, co je to spící duše. Sesterská duše, probuI sé! Dovol, abych
ti ukázala, /e /ivot je darem boh'! Le je to dar V ,ného! Na nás zále/í, abychom se nau,ily
správn /ít.“
Anaga mluvila dále s Vasissou, její/ slzy pomalu osychaly. Z'stala u ní ješt dlouho, a/
se objevilo slu/ebnictvo. Tu se Anaga rozlou,ila, slibivši, /e p2íštího dne p2ijde op t.
Dostála slovu a kdy/ p2íštího jitra p2icházela k zahrad , spat2ila ,ekající /enu státi na
cest . Spole,n se pak procházely nádherou je obklopující.
Anaga ukázala ubohé boha,ce, kolik radostí jí m'/e dát nevyu/ité bohatství. P2emluvila
ji, aby spole,n s ní natrhala plný koš kv t' a doprovodila ji do školy a k n kterým /enám,
které jist nikdy nem ly vlastních kv tin.
Duše Vasissy byla blízka probuzení. Pot2ebovala jen láskyplné opory Anaginy, aby byla
p2ivolána k /ivotu. Pojednou se probudila, rychle se rozvíjejíc netušenou krásou. Plna
vroucnosti p2imkla se k Anaze, kterou stále podporovala svými dary pro chudé, nemocné a
slabé.
V sousedstvu to vzbudilo pozornost, kdy/ bylo vid ti bohatou /enu tak ,asto ve
spole,nosti /luté sestry. Zv davost p2im la brzy tu, brzy onu zahál,ivou /enu, aby se p2eptala
Vasissy, pro, tak ,iní.
V tšina z nich jí nerozum la. N které byly uchváceny a sna/ily se za2íditi své návšt vy
na. onu dobu, kdy Anaga Vasissu navšt vovala. Naslouchaly pak, kdy/ sestra mluvila o Pánu
všech sv t'. Vyptávaly se dále a také zde to netrvalo p2íliš dlouho, kdy i ony se za,aly
probouzet.
Tu poznávala Anaga, jaký zázra,ný úkol jí byl sv 2en. Cítila hlubokou vd ,nost. Její
vlastní duše rozkvétala stále bohat ji akrásn ji. S ka/dým dáváním sama p2ijímala, ani/ si to
uv domovala.
Siddharta, kdykoliv ji potkal, zadíval se na ni s ú/asem. Co to jen bylo, co tuto n /nou
sestru tak odusevnovalo? Zdálo se,/e ji/ ani nekrá,í, její krok se jen vznášel.
Kdekoliv zavítala mezi lid, zdálo se, /e ší2í kolem sebe proudy míru. I brat2i ji ,astokrát
- 93 -
vyhledávali, aby si vyprosili její pomoc a po/ádali ji za vysv tlení, jestli/e se jejich názory
n kde rozcházely.
Klášter sester se zvolna za,al plnit obyvatelkami, kterým byla okam/it p2id lována
práce.
V této dob mohl se Siddharta op t více v novati svému spisovatelství. Bla/ilo ho, kdy/
mohl p2i psaní zachycovat své myšlenky a t2íbiti je. Mnohé z toho, co d2íve 2ekl, nezdálo se
mu býti dosti vhodné, aby se to v p'vodní form dostalo mezi lid.
Myšlenka týkající se odpušt ní h2ích' ho zvlášC siln zam stnávala. Vycházeje z toho
nejlepšího úmyslu, necht l p2ipustiti odpušt ní h2ích'. Smí na tom setrvat? Nebyl národ nyní
ji/ zralejší ne/ p2ed lety? Je nyní schopen slyšeti pravdu?
Rozhodl se, /e o tom promluví s Rahulou. Syn má tak klidný a jasný úsudek. Zp'sob,
jakým se dovede vyjád2it, je tak skromný, a p2ece tak sebev domý. Od n ho by se nejlépe
dov d l, co by bylo správné.
Vzkázal pro syna, aby p2išel a podal mu zprávu o Utakamandu. V/dyC to bylo ji/ p2es
dva roky, co tam byl naposledy. Jak ten ,as letí!
A zatím co jeho myšlenky ,ast ji zalétaly k synovi, myšlenky mladšího se obíraly jím a
p2ijaly na sebe dokonce hmatatelnou formu.
- 94 -
Jednoho dne p2ekro,il práh jeho komnaty jinoch, pozvedl k n mu sv'j zrak a pravil:
„Znáš mne?“
Siddharta se na n ho jen letmo podíval a ji/ v d l, koho má p2ed sebou.
Jako kdy/ se dívá do zrcadla, které by m lo omlazující kouzlo, tak vid l p2ed sebou sv'j
vlastní obraz.
„Siddharto!“ zvolal radostn .
Jinoch m l radost, /e se mu p2ekvapení poda2ilo. Dostal se tajn na horu, zanechávaje
své pr'vodce dole. Pak uprosil všechny sluhy, aby ho neohlašovali. Nikomu nemusel 2íkat
kdo je, jeho jméno bylo lze snadno vy,ísti s jeho tvá2e.
„D de,ku, jdu se k tob u,it! Je mi dvanáct let. Otec i já myslíme, /e nemohu ud lat nic
lepšího, ne/ vstoupiti k tob do školy.“
„Siddharto, mám radost z tvého rozhodnutí,“ povzbuzoval ho mistr.
„Nechala t tvá matka dobrovoln odejít?“
„Matka?“ smál se jinoch. „Matce jsem ji/ dávna odrostl! Má koho hý,kat. Po mn je
malý Rahula, jemu/ jest skoro osm let. Pak je tu malý Suddhodana, pak malý Asura, který má
jméno po mat,in otci a kone,n loni p2išla mali,ká Mája.
Tak vidíš, d de,ku, /e m matka skute,n nepostrádá. Otec m poušt l však s t /kým
srdcem,“ 2ekl Siddharta vá/n , „ale on ví, /e je to jen na n kolik let a /e jen u tebe se mohu
nau,it všemu, co pot2ebuji pro náš lid.“
Kdy/ Siddharta p2ivedl hocha — sv'j v rný obraz — do školy, byl všemi radostn p2ijat.
Pouze u,itel upozorHoval, /e by bylo dob2e, kdyby byl jinoch jinak jmenován.
„Míkejte mu Gautama,“ navrhl Siddharta. „Je to naše rodové jméno a mimoto i mn se
tak 2íkalo po celou dobu, kdy jsem navšt voval školu.“
Všichni byli spokojeni a Gautama se vmísil mezi ostatní /áky, kte2í byli mnohem starší
ne/ on. P2esto bylo jeho cít ní tak ,isté a sv tlé, /e chápal mnohem lépe, ne/ všichni ostatní.
Nejrad ji sedával u Siddharty a vyptával se na všechno, ,ím se jeho mysl práv obírala.
Minulo n kolik m síc' a p2išel Rahula. U,edníci zajásali, jakmile vid li státi všechny t2i
vedle sebe. Rahula i Gautama se tolik podobali Siddhartovi, /e to vzbuzovalo zdání, jako by
mistr stál p2ed nimi sou,asn v trojím r'zném stá2í: jako jinoch, zralý mu/ a sta2ec.
Nebylo lze tajiti, /e mistr zestárl. Kolik mu bylo asi let? Sám to nev d l! Po,ítali, /e je
mu jist kolem sedmdesáti. P2esto, vypadal jako jeden z nejzdatn jších. Jeho duch byl
nezkalen, jeho o,i se leskly mladistvým /árem.
Tak brzo, jak jen bylo Siddhartovi mo/no, polo/il synovi otázku, je/ ho tolik
zam stnávala. Musel mu nejd2íve vysv tliti, co ho kdysi p2im lo k falešným výklad'm.
Rahula pot2ásl hlavou.
„Ot,e, nev 2ím, /e bylo nutné, 2íci lidu n co, co sám jsi nepova/oval za správné. Jsem
toho názoru, /e udr/ovati v platnosti špatný výklad ješt teI, není t d'stojno!“
V tom zazn l hlas nejmladšího, o n m/ se domnívali, /e je v zahrad .
„Chápu, pro, to tak d de,ek 2ekl. Pomysli jen, Rahulo, jací lidé tehdy byli, dokud
nev d li o V ,ném. Kdyby je byl d de,ek utvrdil v tom, /e B'h, Pán sv t', odpouští h2íchy,
byli by se nikdy nepohnuli. Ty jsi byl celý ten ,as v Utakamandu, kde všichni lidé v 2í ve
V ,ného. Kdybys /il v Kapilavastu, smýšlel bys také jinak! Náš národ, který dovede tak
t /ce pracovat, musí-li to být,
nerad se duchovn namáhá. Jde rad ji k v štc'm nebo ,arod j'm.“
„Co to povídáš, Gautamo?“ tázal se Rahula zd šen . „Co je to za lidi, o nich/ mluvíš?“
„Jsou to špatní lidé, kte2í ší2í kolem sebe temnoty. Poutají lidské duše tvrzením, /e
dovedou uchlácholiti hn v boh' a nakloniti je k mírnosti. Tan,í a od2íkávají všemo/né
nesmyslné pr'pov di, p2ijímajíce za to peníze a lidé nepozorují, /e jsou podvád ni. Je to
p2ece mnohem pohodln jší, zbaviti se tímto zp'sobem h2ích', ne/ vlastním úsilím,
- 95 -
p2emáháním sebe sama nebo pokáním. Otec 2íká, /e je to nemoc našeho lidu a /e velká ,ást
národa se nikdy správn neprobudí. Mnozí usínají i tehdy, kdy/ byli probuzeni.“
„Aj, aj, slyšme chlapce!“ sna/il se Rahula za/ertovat, aby Gautama nezpozoroval, jak
jsou oba mu/i na n ho hrdí.“On mluví jako dosp lý!“
Gautama nev d l, má-li se durdit nebo d lat, jako by posm ch neslyšel. Rozhodl se pro
to druhé; proto/e toho m l ješt velmi mnoho na srdci.
„Cht l bych proto také, a/ budu starší, p2enechati vládu našemu malému Rahulovi a státi
se lidu tím, ,ím jste vy oba. Cht l bych slou/it, nikoliv panovat!“
Oba se na sebe podívali. Jak se vše ve všech t2ech postupn opakuje! Ve všech plála
/havá
láska k národu a p2esto necht li býti vládci, nýbr/ tuto lásku projevovali slu/bou.
„Gautamo, necht l bys jíti se mnou do Utakamandu, kde byl d de,ek tak šCasten?“ lákal
Rahula chlapce, neboC zatou/il po tom, aby mohl zdokonalovati tuto obdivuhodn otev2enou
duši.
Le, Gautama odmítl.
„Na to je dost ,asu, a/ d de,ek navštíví op t Utakamand, snad mne pak vezme s sebou.
TeI nesmím promeškati ani den, kdy se mohu od n ho u,it.“
Nyní hovo2ili o Anaze. Rahula se vyptával na práci sester a na pokroky kláštera.
Siddharta dovedl odpov d ti na všechno, ale 2íci, co d lá Anaga, která byla p2ece tak
neúnavn ,inná, nemohl.
„Ty to nevíš, d de,ku?“ tázal se Gautama udiven. „Ona probouzí spící duše. Práv jsem
slyšel, jak kterási /ena, jménem Vasissa, pravila:“Anaga burcuje /enské duše, aby tím
bohat ji kvetly, von ly a p2inášely plody. To je její práce.“
„Velmi rád bych s ní mluvil,“ prosil Rahula.
Siddharta dal k tomu rád své svolení, p2edpokládaje, /e Anaga svolí.
Rahula ji cht l navštíviti v klášte2e, le, nezastihl ji doma. Druhý den byl Siddharta
po/ádán, aby k ní p2išel.
Siddharta s po,átku myslil, /e Anaga patrn
špatn porozum la zpráv , kterou jí Rahula zanechal a domnívá se, /e se mistr po ní
tázal. Proto chvíli váhal, má-li vyhov ti prosb , nebo má-li poslati Rahulu, kdy/ tu Gautama
jeho nerozhodnost ukon,il slovy:
„Nu/e, nechC jdou všichni t2i Siddhartové spole,n , to ji pot ší!“
Siddharta se domníval, /e se Anaga zaraduje a všichni t2i putovali malý kousek cesty
dol' a/ ke klášteru. V klášte2e vládlo nehlu,né, ale silné vzrušeni.
„Mist2e, naše matka nás hodlá opustit!“ volaly n které ze sester, které pla,íce stály p2ed
domem. Siddharta se velmi ulekl. To p2ece nem'/e být: Anaga byla dosud ta“k mladá a zde jí
bylo tolik t2eba. Svým tichým, samoz2ejmým zp'sobem stala se st2ediskem všech /enských
klášter', vedoucí všech škol. Všechno, co vzala do ruky, bylo provázeno št stím. A nyní, /e
by m la být odvolána?
„Kde je?“ ptal se Siddharta. Byl uveden do vzdušné komnaty, kde sed la Anaga u okna,
oble,ena ve své /luté roucho s bílou plachetkou na hlav , majíc ruce podle svého zvyku
voln sepjaty.
Nepozorovala, /e za mistrem vstoupili také oba další. Dívala se jen na Siddhartu. ŠCastný
úsm v p2elétl její bledý obli,ej, který se nevýslovn zú/il.
„Mist2e, d kuji ti, /e jsi p2išel. Musím se rozlou,it. Sv tlý posel V ,ného m zavolal!
Smím vystoupiti vzh'ru a naho2e slou/iti dále. Mé síly pro zemi ji/ nesta,í. Vyškolila jsem
Patnu, tak/e m'/e zaujmouti zde dole mé místo. Doká/e to, proto/e její cht ní je ,isté a její
síla dosud neopot2ebovaná.“
Anaga ztichla. Siddharta cht l promluvit, ale ona ml,ky pokynula, aby ml,el.
„Mist2e, musím ti ješt mnohé 2íci. Dovolil jsi mi pracovat. D kuji ti za to! Nikdy jsi
- 96 -
ne/ádal, abych se odpovídala z toho, co d lám. V d l jsi, /e má práce byla mi p2ikázána
sv tlým poslem V ,ného. Vlastní mé povolání bylo probouzeti spící duše. Nyní tak bude
,initi na mém míst Vasissa. I ona mne nahradí, neboC v jejím nitru ho2í /havá láska k duším
sester. D kuji ti za všechno, mist2e, co jsi dal mn , co jsi dal nám i našemu lidu!“
O,i Anaginy se rozší2ily, t lo se lehce nap2ímilo a a,koliv zahlédla p2ítomné, zdálo se,
/e se dívá daleko za n .
„Slyšte, co praví posel V ,ného:
„Siddharto, mu/i ,istého cht ní, pevného srdce a velikého poznání, dbej, abys V ,nému
slou/il více, ne/ svému lidu!
Rahulo, který jsi v tší ne/ Siddharta, dbej, aby t tv'j vnit2ní oheH nestrávil p2ed,asn !
Jsi povolán vykonati veliké v ci, ale nespaluj své t lo s obou stran, jinak zhasne d2íve, ne/
dokon,íš
svou úlohu!
Gautamo, který budeš nejv tší, z'staH cist, pokorný a cudný a budeš V ,ným zavolán
mezi jeho slu/ebníky na v ,nosti!“
Komnatou zazn ly tiché zvuky. T2em rozechv lým mu/'m bylo, jako by vid li státi
kolem Anagy sv tlé postavy. Pojednou za,ala tato op t mluvit, le, tentokrát neplatila její
slova lidem:
„Ty vznešená — Panno, jí/ nále/í m'j /ivot! Dovol mi dále slou/iti, aC je to kdekoliv!“
Potom vid l Siddharta otev2eným duchovním zrakem, jak se nad sestrou sklání ,arovn
krásná postava, uvolHujíc jemn její duši a odnášejíc ji s sebou.
Kdy/ t2pyt a tóny dozn ly, odpo,ívalo na l'/ku bezduché t lo Anagy, její/ obli,ej byl
zjasn n nadpozemskou bla/eností.
- 97 -
Na na ho2e V ,ného vládl veliký smutek pro milovanou sestru, která je tak záhy
opustila. Všichni se cítili býti s ní spjati, a,koliv byla zevn všem stejn vzdálena.
Vasissa a Patná b dovaly, /e nedoká/í zv ,n lou nahradit. M ly sice tu nejlepší v'li, ale
chyb la jim síla, která pronikala Anagou.
Kdy/ to Rahula uslyšel, po/ádal otce, aby sm l promluviti se /enami. Cítil, /e Siddharta
byl stejného mín ní, jako na2íkající /eny. Nikdo není schopen nahraditi Anagu! Kdyby on
ob ma /enám domlouval, pak by jeho slov'm chyb lo p2esv d,ení.
Zato Rahula myslel jinak. Ctil Anagu a obdivoval se její ,innosti, ale nestál v blízkém
kruhu, který byl neustále kolem ní. Proto si zachoval jasný pohled.
V d l, je-li n kdo povolán k slu/b V ,nému, /e zále/í pouze na n m, p2ijme-li silu,
které je mu t2eba.
Místo ná2ku, m ly se prost ob /eny vzchopit a prosebn vzhlédnouti vzh'ru. Pomoc
jim nebude odep2ena. V tom smyslu jim to také 2ekl, prost sice, ale d'razn .
Na Vasissu ud lala jeho slova hluboký dojem. Vzchopila se a pod kovala mu:
„Rabulo, velmi jsi mi pomohl! Denn budu prositi o sílu a u,iním vše, co bude v mé
moci. Nebudu se porovnávati s Anagou, nebudu hloubati, zda to, ,i ono jsem mohla ud lati
lépe.“
„Tak je to správné, Vasisso,“ pochvaloval Rahula její rozhodnutí. „V ,ný ne/ádá více,
ne/ aby ka/dý dal své nejlepší. Co pak nad to chybí, to dá k tomu on sám.“
Patná však nebyla k uklidn ní. Rahula nechal ji chvíli b dovat, a/ vy,erpala celou
zásobu slov a myšlenek. A kdy/ i potom byl tiše, pohlédla na n ho s o,ekáváním. Jestli/e
prve pochválil Vasissu, musel si p2ece povšimnouti její skromnosti, i toho, /e dobrovoln
ustupovala
stranou.
Le, Rahula, který /il v zcela jiném sv t , který sám sebe pln zapomínal, m l vzácný
dar, jakému se t šilo jen málo smrtelník': dovedl pohlédnouti lidem a/ na dno duše. A nyní
vid l, /e skromnost Patnina byla ve skute,nosti jen zdánlivá.
Na její tázavý pohled pravil:
„Cítíš správn , Patno, pochybuješ-li o tom, /e bys dovedla místo Anagy správn
zastávat. K takovému úkolu je t2eba daleko více, ne/ ty jsi schopna dát.“
Prudce ho p2erušila:
„Sama Anaga m ur,ila k tomu úkolu! Budu si po,ínat jako Vasissa a pak to p'jde. Pro,
by zrovna mn V ,ný neprop'j,il silu, které budu pot2ebovat?“
„Proto/e ti chybí pokora, Patno! „zn la p2ísná odpov I Rahulova. „Svým planým
ná2kem cht la jsi m p2im ti jen k tomu, abych ti domlouval a chválil t .
Ty sama ve svém nitru jsi p2esv d,ena, /e bys dovedla zastati práci, která ti byla sv 2ena,
práv tak dob2e, jako ji d lala Anaga. Ale m jsi pln p2esv d,ila o tom, /e nejsi toho
schopna! Po/ádám svého otce, aby ti dal jinou práci.“
O,i Patniny se úd sem rozší2ily. Takhle si nep2edstavovala rozmluvu s Rahulou. Jak byl
bezohledný!
Ale ne/ se vzpamatovala a uv domila si, co by m la odpov d t, opustil Rahula klášter a
stoupal klidným, jistým krokem vzh'ru. Rahulova ch'ze budila v/dy dojem vnit2ní pevnosti
a na diváky p'sobila uklidHujícím dojmem.
Siddharta se zhrozil, kdy/ mu Rahula vypráv l o výsledku své rozmluvy.
„Nebyl jsi na Patnu p2íliš p2ísný, synu? Leny mají r'zné slab'stky, s nimi/ nutno
po,ítat.“
„Já myslím, ot,e, cht jí-li /eny slou/iti V ,nému, musí p2ekonávati své slabosti práv
tak, jako my. Ale to, ,emu v tomto p2ípad 2íkáš slab'stka, p2irovnal bych spíše k shnilému
ovoci, které je napohled velmi krásné. Takové ovoce je t2eba odstraniti v,as, ne/ nakazí jiné.
- 98 -
Cht l bys mi dáti Patnu s sebou, aby se v /enském klášte2e v Utakamandu nau,ila
skute,nému slou/ení?“
Siddharta se nedal tak lehce p2esv d,it a Rahula by byl musel mo/ná ješt hodn dlouho
mluvit, kdyby v tom nebyla vstoupila do komnaty Patná, nikým neohlášena.
Jak se ta /ena zm nila v n kolika málo hodinách! Sli,ný obli,ej zhrubl a kolem úst
hn vem sta/ených rýsovaly se nep kné vrásky.
„Co zde hledáš naho2e, mé dít ?“ tázal se Siddharta s laskavou vý,itkou.
„Ano, vím, /e je nezvyklé, vstoupí-li /ena do domu mu/', a,koliv my /eny neplatíme
zajisté mén p2ed o,ima V ,ného,“ pronesla Patná vzdorn . „Ale musela jsem p2ijít! Myslela
jsem si, /e tento zde,“ a ukázala na Rahulu, který p2i jejím vstupu vstal se sedadla a postavil
se k oknu, „bude t chtít popuditi proti mn .
P2ehán la jsem, kdy/ jsem se p2ed jeho o,ima tak sni/ovala. Doufala jsem, /e m ut ší.
Kdy/ se tak nestalo, dala jsem se strhnout ješt dále. Jen on sám je tím vinen, jestli/e se mu
má slova nelíbila. Mist2e, v 2, /e jsem dostate,n schopna nahraditi Anagu ve všem všudy a
vésti pevnou rukou všechny kláštery v zemi!“
Me, Patnina dokazovala mnohem srozumiteln ji, ne/ všechna synova slova, jak Rahula
správn usuzoval. Ta /ena by mohla celé v ci jen uškoditi. A hlas v jeho nitru zašeptal
Siddhartovi jméno jiné /eny. V d l, co má d lat.
„Patno, není to ani v mé, ani v tvé ruce ur,ovati, kdo má nahraditi Anagu,“ pravil se vší
ur,itostí. „V ,ný sám o tom rozhodl. Práv teI mi bylo zjeveno, /e je k tomu vyhlédnuta
Sisana. Nu/e, tato otázka je tím vy2ízena a mezi námi m'/e nastati op t harmonie.“
Patná zbledla jako k2ída.
„Anaga umírajíc m ur,ila k tomuto úkolu,“ pravila. „Ona byla vedoucí /enského
kláštera, nikoliv ty, mist2e! My /eny 2ídily jsme se tím, co ona 2ekla.“
„Ka/dé z tvých slov t soudí, Patno,“ odv til klidn . „Zp'sobuješ mi bolest, ubohé dít ,
/e se dáváš tak strhnouti. Jdi do své kom'rky a sna/ se v modlitb najíti op t rovnováhu své
duše!“
Patná štkajíc opustila mistrovu komnatu. Nebyla schopna ovládnout se ani tolik, aby p2ed
jinými skryla své city.
O to v tší byla sebekázeH mu/': nikdo z nich nemluvil s jinými o této /en . Netou/ili
také v d ti s jakým /alem se vlá,í. Nemohli jí pomoci a proto nevysílali své myšlenky tímto
sm rem.
B hem dne svolal Siddharta /eny na veliké prostranství a tam jim oznámil, /e Vasissa,
která zesnulé pomáhala probouzeti spíci duše sester, p2evezme nyní tuto práci po Anaze a
Sisana se ujme vedení klášter'.
Patná p2i tomto prohlášení chyb la. Siddharta to pln chápal. Nebylo ji vid t ani v
následujících dnech, tak/e mistr ji dal k sob zavolati. Jeho posel se vrátil zp t s nepo2ízenou.
Patná nebyla k nalezeni.
Siddharta se vydal za ní sám, ale i jeho dotazy v klášte2e z'staly bezvýsledné, dokud se
nevrátila Vasissa, která pracovala n kolik dní v údolí.
Vypráv la, /e se dole setkala s Patnou oble,enou v šaty, které nosívala d2íve. Mekla jí, /e
slu/ba V ,nému volá ji daleko do zem , kde má získávati duše. To bylo poslední, co bylo o
ní slyšet.
- 99 -
Kdy/ se Rahula vrátil dom', zabral se Siddharta op t do svých rukopis'. Poslední
slova Anagina tanula mu stále na mysli. Co mínila svou výstrahou? Slou/í-li svému národu,
slou/í tím p2ece také V ,nému. Bylo by mo/né, zapomenouti p2i tom na Pána sv t'?
Výstraha nevyšla z její duše, nýbr/ p2icházela sh'ry. Musí jí býti pam tliv. To také cht l,
ale nerozum l jí.
Nerozum l ani smyslu slov, ur,ených Rahulovi. Jak by mohl strávit své sily p2ed,asn ?
Rozum l sice podobenství o sv tle ho2ícím na obou koncích. Byl snad Rahula takovým
sv tlem? Tyto ob výstrahy týkaly se pravd podobn n ,eho v budoucnu, ale pro sou,asnost
nep2icházejí dosud v úvahu. Tím se kone,n uklidnil.
O posledních slovech Anaginých p2emýšlel
ješt n kdo jiný. Byl to Gautama. Slov, je/ se týkaly jeho, tém 2 ani neslyšel. Jeho mysl
byla p2íliš zaujata ob ma výstrahami.
Je mo/né, aby Rahula byl v tší Siddharty, jeho/ nazývali mistrem? V ,em tedy spo,ívá
velikost? Mladý Gautama marn p2emýšlel a hloubal o obou mu/ích, na které se díval jako na
vzory. Rozlušt ní nenašel.
Kdy/ se jednoho dne procházel zamyšlen zahradou, padl jeho pohled na veliký, k nebi se
pnoucí cedr. Jeliko/ byl v této kon,in cedr vzácností, byla mu proto ponechána volnost r'stu
a nic se kolem n ho nep stovalo.
Do široka rozkládal své v tve, vydechuje ve slune,ním sv tle jemnou korennou v'ni. Na
svých procházkách chodíval Gautama ,ast ji kolem cedru, ale dnes ho zvlášC upoutal.
P2emýšlel: Rahula je jako cedr! Usiluje stále vzh'ru a nic ho v jeho úsilí nem'/e zadr/et.
A tak, jako cedr skýtá jiným stín a vydechuje korennou v'ni, tak i Rahula myslí na jiné a sv'j
/ivot v nuje jen slu/b . Náhle jinoch v d l, pro, byl Rahula v tší, ne/ Siddharta. Porozum l
také, co to má znamenat, /e stravuje sv'j plamen p2íliš rychle.
Gautama pono2il jednou do nádoby s olejem knot a to tak, aby oba konce vy,nívaly ven.
Knot byl napájen olejem jen uprost2ed. Nato oba
konce zapálil a m l radost, jak p kn ho2í, a/ náhle v neuv 2iteln krátké dob oba
plaménky zhasly.
Rahula pracoval nad svoje síly. Zasahoval všude, kde se jednalo o to, p2isp ti t lesnou
silou, kdy/ bylo málo pomocných sil. Toho si všiml i Gautama.
Jeho pr'vodci mu vypráv li, jak se neúnavn stará o svoje pod2ízené, u,í je, t ší,
rozohHuje a napomíná. V noci pak píše. Ký div, /e sám V ,ný mu dává výstrahu, pomyslel si
Gautama.
Siddharta byl jiný. Nev noval se úkol'm tak bezvýhradn , nýbr/ p2emýšlel p2i tom ji/ na
úkoly nové nebo na klidn jší mezidobí. Siddharta dovedl prole/et také celý den n kde pod
stromem a p2emýšlet. N co podobného si Gautama u Rahuly nedovedl v'bec p2edstavit.
Shledával správným, /e se mistr šet2í, proto/e je stár. Bylo by smutné, kdyby odešel na
onen sv t jako Anaga a nastaly pak spory o nástup nictví. Mo/ná, /e jeho nástupcem by byl
Rahula. Ananda sice zastupoval v tšinou Siddhartu v jeho nep2ítomnosti, nebo kdy/ si cht l
odpo,inout, ale nebyl tak moudrý, ani tak vynikající jako d de,ek a strýc.
Zatím co tak p2emýšlel, jeden z jeho malých p2átel mu zastoupil cestu.
„Gautamo, pojd se mnou,“ 2ekl kývaje na n ho.
Jinoch okam/it uposlechl. Dosti ,asto se stáválo, /e ho mali,cí upozorHovali na n co
krásného nebo i p2íšerného.
Nyní ho mu/í,ek vedl do lesa. Prodíraje se hustým podrostem, dostal se na osam lé
místo sluncem ozá2ené. Zde le/el jeden ze strá/ných had', rozhlí/eje se kolem sebe
hasnoucími zraky.
„Milý, krásný hade, chystáš se opustiti tuto zemi?“ ptal se Gautama a schoulil se vedle
n ho.
- 100 -
Porozum l, /e had si p2ál vid ti ho ješt jednou, /e se cht l naposled rozlou,iti s ním,
který m l pro n ho v/dy vlídné slovo. M kce p2ejel rukou po krásné kresb jeho h2betu, ale
had si p2ál n co více. Gautama vyrozum l jméno: Sariputta.
„Co je se Sariputtou?“ ptal se láskypln . „Mám ho zavolat? Ne? Co tedy chceš?“
Mali,ký mu/í,ek se do toho vlo/il jako prost2edník.
„Cht l t poprosit, aby ses ujal Sariputty, který bude velmi opušt n. Je poslední ze t2ech
had' a starce denn navšt voval. Bylo to jeho tichou radostí. Sariputta je velmi stár, bud k
n mu hodný!“
Gautama to slíbil. Byl dojat, /e zví2e ve své v rnosti bylo tak veliké, /e necht lo opustiti
zemi, ani/ se postaralo o ,lov ka. Rozmlouval tiše s hadem a d koval mu za jeho v rné
slu/by, které on i jeho brat2i v novali ho2e.
„Budete nám scházet,“ zalitoval.
Had se namáhav odplazil do k2oví. Gautama prosil, aby z'stal, ale had nedbal jeho slov.
Mu/í,ek však pravil:
„Nech ho! Co/ nevíš, /e zví2e nem'/e um2ít, spo,ine-li na n m oko ,lov kovo?
Kdybyste to vy lidé v d li, netrápili byste svou ú,astí umírající zví2ata, vám milá. Posledními
silami se vzchopí, jen aby o mali,ko prodlou/ili sv'j /ivot a mohli zem2ít o samot .“
Gautama zamyšlen vracel se zp t do školy. Jak mnoho se nau,il! Vyhledal Siddhartu a
vypráv l mu o smrti posledního hada.
„Musíme si opat2iti jiná zví2ata k hlídání. Hadi byli dobrými strá/ci.“
„P2išli nevoláni,“ odpov d l Siddharta. „Mo/ná, /e a/ budeme pot2ebovat hlída,e, najde
se zase n jaké zví2e.“
Gautama hodlal zastihnouti starého jóga na jeho obvyklé vycházce za sluncem.
Ostýchav ho oslovil. Sta2i,ký mu/, tém 2 vysušený, vzbuzoval v n m v/dy úctu. Nesm le
vy2izoval mu pozdrav hada obávaje se, /e Sariputtu rozesmutní. Le, sta2ec 2ekl skoro vesele:
„Jak se mi uleh,ilo! Jsem rád, /e sm li odejít p2ede mnou. Kdo by se byl jinak o n
staral?“
Gautama byl p2ekvapen vroucností vztah', které pojily ,lov ka se zví2aty, /e se jeden
staral o druhého, ani/ p2i tom myslel na sebe.
Sariputta se rozhovo2il o velikém poslání, které ,eká na mladi,kého Gautamu.
„Gautamo, vím, /e v tvoje ruce bude vlo/en osud celého našeho velikého národa. P2i,iH
se, aby ses mu nau,il rozum t! Nez'stávej stále zde, ale jdi do sv ta a u, se poznávat jiné
kraje!
D'v 2uj mi! Se svými hady prošel jsem zemí k2í/em krá/em, od vysokých poho2í, a/ k
modrému mo2i, poznal jsem studené ,ásti naší zem i horká pásma. Všude jsou lidé jiní,
nejen podle zevn jšku, nýbr/ i v mravech a cít ní. Ani dv kní/ectví si nejsou podobna. A
naše zem má jich p2es dvacet! Nau, se je znát, neboC jinak je neovládneš!“
„Sariputto, já také nechci býti vládcem, já chci slou/it!“ pravil Gautama odhodlan . Jeho
zrak se rozzá2il.
„Komu bys cht l slou/iti, ty, syn kní/ecí?“ tázal se Sariputta. „Víš, co znamená slou/it?“
„Slou/it znamená, oddati se celou duší úkolu, který jsme poznali jako sv'j vlastní.“
,A komu chceš tak slou/it?“
Sariputta tázal se naléhav . Gautama bez rozmýšlení odpov d l:
„Chci slou/it V ,nému!“
„A svému národu ne?“ protáhle, skoro bolestn vycházela slova z úst Sariputtových. Prosebn se zadíval na jinocha.
„Ovšem/e chci slou/iti svému národu, to znamená, chci ve svém národ slou/iti
V ,nému. Tak je to správn 2e,eno,“ opá,il Gautama.
Nerozum l bolesti starcov . Sta2ec za,al hovo2it zprvu pomalu a rozvá/n , jak bývá
- 101 -
zvykem velmi starých lidí, avšak ,ím déle mluvil, tím rychleji plynula jeho 2e,.
„Gautamo, slyš mne! Osud našeho národa musí nám le/eti více na srdci, ne/ všechno
ostatní na zemi. V ,ný má zástupy slu/ebník' zde dole i tam na onom sv t . Ty to viš tak
dob2e, jako já. V/dyC je m'/eš i vid t! Nemyslíš, /e jich má dost? Ale náš národ bude míti
jen tebe, který mu m'/e pomoci!
Gautamo, ratolesti kmene Dakja, nezavrhuj sv'j kní/ecí p'vod! Kdyby byl cht l V ,ný
míti z tebe sluhu, byl by ses narodil v n které chat .
Gautamo, vidím p2icházeti dobu a ta není ji/ daleká, v ní/ se náš národ octne na scestí.
Nauku, kterou mistr p2inesl, lidé pomísí s jinými naukami. Drahocenná moudrost se ztratí,
pohlcena chytráctvím rozumu a falešným myšlením. Vidím dobu, mo/ná /e je vzdálena,
mo/ná /e blízka, kdo/ to ví — naho2e ve sv tle není dlouhé ,i krátké doby — kdy celý náš
veliký národ bude podman n cizími panovníky. Stanou se z nás všech páriové! Slyšíš, ze
všech, z celého národa!
Gautamo, milá,ku boh', jen ty tomu m'/eš zabránit! Vzdej se svému národu celou svou
duší!
Chop se pevnou rukou /ezla své 2íše! Siddharta má stoupence ve všech kní/ectvích,
shromá/di je, ujmi se jejich prost2ednictvím vlády nad 2íší, spoj se s jejich vlada2i nebo je
p2emoz — t2ebas i bojem! Je lhostejné, jak to ud láš, jen kdy/ z mnoha jednotlivých ,ásti
utvo2íš silný celek. Pak bude národ a/ do pozdních dob dosti silen, aby mohl vzdorovati
cizím dobyvatel'm. Pak bude rozkvétati k pot še lidí a k radosti V ,ného.
Gautamo, rozpomeH se! Úkol, který ti zde nazna,uji, je hodný ,lov ka, jako jsi ty, jemu/
V ,ný po/ehnal! Budeš v tší ne/ Siddharta, staneš se milá,kem národa, národa, který jsi
zachránil p2ed bídou a p2ed porobou!“
Sariputta t /ce dýchaje musel skon,it, ale jeho o,i, ty pronikavé, ostré o,i prosily a
/adonily dále. Gautama stoje p2ed ním, vydr/el jeho pohled. Ale jeho o,i nemluvily. Byly
jakoby obráceny do sebe, pon vad/ celá jeho bytost byla jedinou, /havou modlitbou:
„V ,ný, dovol mi, abych poznal, je-li to pokušení nebo volání, je/ mi posíláš!“
„Gautamo, ani jedno, ani druhé,“ zazn lo v jeho nitru. „Musel jsi všechno vyslechnout,
aby sis ze svobodné v'le zvolil svou cestu. V ,ný si nep2eje míti slu/ebníky z donucení!“
A op t stoupala jinochova duše v modlitb vzh'ru:
„Pane všech sv t', chci býti tvým slu/ebníkem! Kamkoliv ty mne postavíš, tam chci
p'sobit. Ale chci býti sluhou, nikoliv vlada2em!“
Veliký mír naplnil duši Gautamovu. Láskypln obrátil se k starému jógovi, v jeho/
slovech nyní poznal a ocenil velikou, nezištnou lásku k jeho lidu.
„Sariputto, slibuji ti, /e já, sluha Pána všech sv t', nikdy nezapomenu na sv'j lid. AC
u,iní ze mne vlada2e, mudrce nebo pomocníka, chci svou láskou zahrnout celý náš národ.“
„Nu/e, zavolej Siddhartu, abych se mohl rozlou,it,“ zašeptal Sariputta.
Netrvalo dlouho a mistr p2išel rozechv n myšlenkou, /e jeho první „pán“ ho chce
opustit.
„P2ej mi smrti, Siddharto,“ prosil sta2ec mdle. „Nemohu ji/ býti prosp šný svému lidu,
ale vím, /e po mn p2ijde jeden, který mu pom'/e.“
Mínil-li jog Gautamu, ,i vid l-li n koho jiného, o tom se nikdo neodva/oval rozhodovat.
O,i Sariputtovy se uzav2ely pro tento sv t, ale ony druhé, vnit2ní, se otev2ely. Pravd podobn vid l krásné obrazy míjeti p2ed svým zrakem, neboC sta2ecký, a/ do té chvíle t2aslavý
hlas, zazn l jásav :
„Vidím sv'j lid v bíd a nouzi! Vidím jej zotro,ený cizinci, kte2í t /í z toho, co naše
nádherná zem plodí krásného. Ale vidím jednoho, který je silný i mocný, spravedlivý a
dobrotivý! Ten p2ijde a ten osvobodí lid! Uká/e mu správné cesty a probudí spící duše.
Pane, ty V ,ný, prosím t : dovol mi, abych se sm l vrátiti v t le do svého národa a/
p2ijde vlada2 a sm l p2ipraviti lid pro jeho vládu! Ó, V ,ný, celý m'j /ivot pat2il mému lidu.
- 102 -
NechC se tak stane ješt jedenkrát!“
Uchváceni pohlí/eli oba návšt vníci na starce, jeho/ rysy byly prom n ny. Op t za,al
mluvit, ale tentokrát tišeji:
„O, V ,ný, d kuji ti, /e chceš vyslyšeti mou prosbu! Ano, všeho se chci z2íci pro sv'j
lid. Po,kám n kde na onom sv t , a/ p2ijde ,as, kdy budu sm t op t na zem, abych sv'j
národ p2ivedl, vlada2i. D kuji ti!“
T lem projelo trhnutí. Pak bylo ticho. Siddharta polo/il ruku na srdce v rného druha —
netlouklo ji/.
„Sariputto, v lásce k svému lidu byli jsme zajedno. Ké/ i mn V ,ný dop2eje, abych ti
sm l pomáhati v dob , v které chceš p2ipravovati náš národ pro vlada2e!“
Tiše se pomodlil a pak spole,n odcházeli ohlásiti brat2ím, /e Sariputta je opustil na
v ky.
- 103 -
Sariputta byl ulo/en k odpo,inku tak, jako p2ed tím Anaga a jak to Rahula vídal ve
svém mládí na druhé stran Himalájí. A/ dosud bývalo zvykem, /e bezduchá t la vznešených
mu/' byla spalována na hranicích. Dím vyšší kast zem2elý nále/el, tím ušlechtilejšího d2eva
bylo pou/ito.
Zem2el-li bezd tný nebo jestli/e jeho synové byli ji/ dorostlí a nepot2ebovali u/ matky,
nechávaly se vdovy spáliti s mrtvolou, aby jejich duše p2ešla s duší mu/ovou na onen sv t.
T lesné poz'statky všech ostatních byly pevn zavinuty do látek a odnášeny daleko ven
do les', na pospas zv 2i. Pon vad/ duše podle brahmanské víry nastoupila svou pout,
nezále/elo ji/ na t le.
Od té doby, kdy široké davy lidu uv 2ily ve V ,ného, vymýtil Siddharta tento strašný
nemrav. Horlil proti upalování vdov a proti zneuctí vajícímu vynášeni mrtvol do les', ale
neukázal jim nic lepšího.
Ponechal lidem na v'li, budou-li všechny své mrtvé spalovati na hranicích. V tšinou se
tak d lo, jen n kte2í odnášeli mrtvoly k posvátnému proudu Gangu a házeli je rybám.
Jednoho dne vypráv l Rahula, jak v tibetských klášterech pochovávají své mrtvé. Jeho
vypráv ní Siddhartu cele zaujalo a rozhodl se zavésti tento zp'sob i zde. Proto nechal Anagu
i Sariputtu poh2bít v malých jeskyních na ho2e V ,ného.
Jeskyn hýly zazd ny pokud mo/no stejnými kameny. Vp2edu byla zasazena tabule a na
ni stru,ný nápis. P2ed hrobkou Anaginou bylo mo/no ,ísti:
„Anaga, naše sestra v duchu.“ Hrob byl tak polo/en, /e /eny m ly k n mu snadný
p2ístup. P2inášely s sebou v/dy kv tiny, které zasunovaly za tabuli nebo je kladly na zemi.
Kdy/ m la býti nyní zhotovena tabule pro Sariputtu, Siddharta dlouho p2emýšlel o vhodném
nápisu. Nemohl si vzpomenouti na nic, co by stru,n vyjad2ovalo to, co by byl rád 2ekl.
Ji/ mnohý nápis sestavil, ale poka/dé, kdy/ m l dáti bratru rozkaz k vytesání, rukopis
zni,il. Tak se stalo i dnes.
V tom vstoupil k n mu Gautama. Jinoch od smrti Sariputtovy velmi zvá/n l. Siddhartovi
se vymykalo vše, co se d lo a odehrávalo v této duši. Pon vad/ vnuk sám o tom nemluvil,
d de,ek ctil jeho ml,ení.
„Siddharto, dal jsi ji/ p2íkaz k zhotovení nápisu na hrobku Sariputtovu?“ vyptával se
jinoch skromn . Tázaný zavrt l hlavou.
„Tedy t prosím, abys dal vytesati tato slova: „Sariputta, náš bratr, byl u nás. Vrátí se
op t jako pomáhající bratr celého našeho národa.“
„Je to dobré, Gautamo! Mekni bratrovi, aby to vytesal!“
To bylo vše, co mohl Siddharta 2íci. Dojalo ho, /e mladík p2išel na to, o ,em on tak
usilovn po mnoho dní marn p2emýšlel.
Anaga m la pravdu! Gautama byl nejv tší ze všech t2ech Siddhartu.
Gautama obraceje se k odchodu, aby vyplnil mistr'v p2íkaz, ohlédl se ješt jednou a
pravil z2ejm pevn rozhodnut:
„Siddharto, m l bys pro mne ,as? Pozd ji cht l bych se t na n co zeptat.
Mistr p2ikývl, a jinoch odb hl. Siddharta si v tom okam/iku uv domil, /e se nyní doví,
,ím se obírá ,istá duše jinochova. Napadlo mu také, /e Gautama ho náhle pojmenoval
Siddhartou. Cht l se zeptati pro,.
Jinoch se vrátil velmi brzy a usedl u nohou
Siddhartových na tyg2í ko/išinu, své to oblíbené místo. Siddharta se díval do ,istých rys'
obli,eje, které sice vypadaly vá/né, ale nejevily nejmenší stopy vzrušení. Mladý obli,ej
vyjad2oval klid a vyrovnanost.
„Siddharto, ty víš, /e jsem zde rád...“ Srdce starcovo sev2elo se úzkostí. Snad ho nechce
mladík opustit? N co z toho odrá/elo se v jeho rysech.
Gautama s prosebným posunkem polo/il svou
- 104 -
ruku na ruku d dovu.
„Ale já musím jíti dále,“ pokra,oval neochv jn mladistvý hlas. „Musím poznati
všechny kláštery v zemi a tím i národ jako celek. Sariputta 2ekl mi to v hodin p2ed smrtí.
Nerozum l jsem ihned jeho slov'm, ale v d l jsem, /e je v nich skryt rozkaz V ,ného.
TeI to vím! Sariputta mi pomáhá. On je ješt zcela blízko nás, ale nyní rozumí
mnohému lépe ne/ p2edtím. Vidí to jinak.
Mekl mi, /e zde dole v 2il, /e to, co V ,ný ode mne o,ekává, mohu vykonati jen jako
vlada2. Nyní však ví, /e mohu slou/it v jakékoliv vn jší form . Ale aC je ze mne cokoliv,
musím pomoci celému národu, všem syn'm Indu, nejen jedné ,ásti. Proto se musím nau,it je
všechny znát.
Ty sám jsi p2ece také byl ve svém mládí veden celou širou zemí. Jist mi porozumíš!“
„Ale tys mladší, ne/ jsem byl tehdy já,“ namítal Siddharta, jemu/ slova jinochova
p'sobila bolest.
„Le jsi byl k tomu p2iveden pozd , to spo,ívalo ve zvláštnosti tvého /ivota, Siddharto!
Mn je dovoleno za,íti d2íve. Není-li/ pravda, necháš mne odejít? Ráno chce jeti Sawi se
svými pr'vodci zp t dom'. Nech mne s ním odjet!“
„Ji/ ráno?“ b doval Siddharta.
Pak se vzchopil. To, /e se na toto dít tak upjal, je známkou stá2í. To nesmí být!
„Jdi a u, se, mé dít ,“ pravil m kce. „Vidím, /e je to v'le Pána všech sv t'. Chceš-li býti
jeho slu/ebníkem, tedy t povede a nechá t p2ipravit. Nám lidem nep2ísluší do toho
zasahovati.“
Gautama v2ele pod koval a jeho obli,ej, s po,átku tak vá/ný, se radostí rozzá2il.
P2ípravy k jízd byly skon,eny tak rychle, /e Siddharta právem usuzoval, /e Gautama
m l vše ji/ dávno p2ipraveno.
„Necht l bys jeti nejd2íve k Rahulovi?“ ptal se ve,er Siddharta mladíka. „P2ijal by t s
láskou a porozum l by ti. Je našeho druhu.“
„Práv proto nechci jeti nejd2íve k n mu!“ 2ekl Gautama rozhodn . „Musím býti prost
všech pozemských pout, všech vliv', které vznikají ze stejného druhu. Nesmím znáti ji/ ani
otce, ani matku, aby m mohl V ,ný zformovati tak, jak
m m'/e pot2ebovat. Musím býti volný v jeho stvo2ení! Sm jí m utvá2eti všichni jeho
slu/ebníci, všechny moci a síly vycházející z n ho, ale nikdy milující lidé.“
„Proto mi 2íkáš Siddharta?“ tázal se sta2ec s probouzejícím se pochopením.
„Ano, proto! P2išlo to nehledan . Ctím t jako mistra, jím/ jsi pro mne jako pro všechny.
Jen tak mohu s tebou udr/eti spojení. S d de,kem musel jsem je rozvázat.“
Rozlou,ení p2íštího jitra p2ed o,ima brat2í bylo srde,né, ale velmi krátké. Brat2i litovali,
/e Gautama odchází. Doprovázela ho nes,etná p2ání, po/ehnání, je/ volali za ním a spousta
proseb, aby se brzy vrátil.
Všem chyb la slunná p2ítomnost mladíkova. Nebyl hlu,ný, z2ídkakdy na sebe upozornil,
ale proudy radosti, které od n ho tryskaly ke druhým, nyní vyschly a to jim scházelo.
Naproti tomu jiní cítili je prouditi dále, pozorovali, /e Gautama byl v duchu ješt ,asto s
nimi a /e spojení p2etrvá rozluku.
K nim pat2il i Siddharta. Jeho touha po Gautamov p2ítomnosti netrvala ani den a ji/
nalezl v duchovním proud ní bohatou náhradu. P2icházely k n mu podobné zlaté nitky, jako
kdysi, kdy se zbo/né modlitby Majiny op2ádaly kolem n ho. Jak mohl na to tak docela
zapomenout!
I tyto nitky m ly ho n ,emu nau,it. Ukazovaly p2ece tak z2eteln , /e modlitby nejsou
nadarmo, vycházejí-li z ,istého srdce. P2ipínají se na druhého, posilují ho a vytvá2ejí spojení.
Kam? Sta,í, je-li navázáno spojeni mezi dv ma lidmi? Siddharta p2emýšlel.
Ne, modlitby musí pronikati vzh'ru k tr'nu V ,ného a teprve pak mohou míti ú,inek.
Pro, jsou tedy zlaté nitky, napínající se od jednoho ke druhému?
- 105 -
Siddharta byl ze svého p2emýšlení vyrušen. Byl ohlášen p2íchod cizinc', kte2í byli
spat2eni na cest . Od té doby, co cestu nest2e/ili hadi, byli lidé dvojnásob bd lí. Ješt nikdy
nepostihlo horu V ,ného n co zlého, ale Amuruddba byl také p2íkladn opatrný.
I on zestárl a jeho odchod jednou t /ce postihne horu. Mistr se rozhodl promluviti s ním
p2ímo a po/ádati ho, aby si vychoval za sebe náhradníka. Kdo by se jinak staral o všechny ty
v ci, které v rný Amuruddba ml,ky a nenápadn vzal na sebe?
Znovu se cht l zahloubati do svých myšlenek, kdy/ tu zazn lo volání, které
nasv d,ovalo, /e hosté došli. Sp šné kroky mí2ily ke komnat a kní/e Suddhodana p2ekro,il
práh. To byla ne,ekaná radost a otec se synem se srde,n p2ivítali.
Sotva se kní/e posadil, aby si trochu odpo,inul, tázal se:
„Kde je Siddharta? Rád bych si s ním promluvil o n ,em d'le/itém.“
Mistr se zalekl. Pomalu, skoro zajíkav vypráv l, /e Gautama nebyl k udr/ení.
„Tak, on je u/ pry,?“ zvolal otec a slunný úsm v p2elétl jeho obli,ej. „A já sem schváln
proto jedu! Dov d l jsem se, /e m'j nejstarší syn má v úmyslu v novati se slu/b V ,nému a
vzdáti se kní/etství. Napadlo m , /e by bylo na ,ase, aby poznal celý náš národ, neboC
celému národu má jednou pomoci.“
„Ty i Gautama, vy oba mluvíte „o našem národ “, co tím míníte? Chlapce jsem se na to
necht l ptát, ale ty mi vysv tli, co myslíte t mito slovy.“
Suddhodana dlouho se nerozmýšleje, pravil: „Slovy „náš národ“ rozumím všechny lidi,
kte2í pocházejí z kmene Ind', lhostejno jsou-li to Dravidové, Virudové nebo Vastusové.
Podle prav kých zkazek byl Indus otcem všech t chto lidí. Obývají území rozkládající se
mezi Himalájemi a mo2em, nep2ehlednou širou zemi, omývanou na všech stranách bou2nými
vlnami. Jen na jedné stran strm jí do závratné výše vysoké, zasn /ené hory, strá/ci to
našeho pohrani,í.
Celá tato zem je rozd lena pásmy hor nebo ojedin lými horami na mnoho malých ,ástí,
jim/ vládneme jako kní/ata, co/ jest správné, neboC je naší p2ední povinností starati se o
svoje poddané.
Mimo kní/ata jsou však nutní také takoví mu/i, jako jsi ty, ot,e, a jakým se má jednou
stát Siddharta mladší, kte2í by na všechna malá kní/etství pohlí/eli jako na jeden jediný
celek, jako na sv'j národ, sjednotili jej v jediné ví2e a pomáhali mu k vnit2nímu i zevnímu
r'stu a síle.“
Suddhodana na okam/ik umlkl.
„Ot,e,“ 2ekl po chvíli nadšen . „Dlouho jsem o tom p2emýšlel a málem jsem dostal chuC
vzdáti se své 2íše a dáti se do slu/eb V ,ného. Ale malý Rahula je dosud p2íliš mlád. Musel
bych ješt dlouho ,ekat, ne/ bude natolik rozumný, aby ovládl zemi.
Le, sv tlý posel, který ke mn mezitím p2išel, mi ukázal, /e pochopím-li správn sv'j
úkol jako kní/e, mohu také slou/iti Bohu. P2ikázal mi, /e musím p2ím ti svého syna,
Siddhartu, k dalšímu u,ení a kone,n mi sv 2il práci, kterou smím vykonávat ve slu/b
V ,nému.
Proto jsem na ,as opustil 2íši a navšt vuji jedno kní/etství po druhém, domlouvaje se s
vlada2i. Sv tlým poslem byl mi dán p2íkaz, abych upozorHoval na nebezpe,í, které hrozí
našemu národu, nesemkneme-li se pevn k sob . Mám se pokusit o vybudování svazu, v
n m/ by si v nebezpe,í a nouzi všichni vzájemn pomáhali.
Poda2í-li se mi to, pak bude i cesta mého syna, Siddharty, leh,í.“
Sta2ec Siddharta sleduje pozorn toto vysv tlování s povzdechem 2ekl:
„Mé nitro jásá nad touto myšlenkou. Pozoruji však, /e d2íve zestárnu, tak/e nebudu moci
2ešit ani tvoji, ani Gautamovu úlohu. Chápu, pro, vy oba jste nadšeni myšlenkou na
sjednocení všech kmen'. A teI mi pov z n co o svých drahých!“
Kní/e vypráv l tak výmluvn , /e probudil v Siddhartovi touhu je všechny vid t. „Mo/ná,
/e se p2ece ješt jednou podívám do své staré 2íše,“ prohodil jsa v dobré nálad , „i kdyby to
- 106 -
bylo jen proto, abych se podíval na své potomky vyr'stající v paláci.“
„Ot,e, m l bys vid t také chrám, který jsme vystav li. Nechápu, /e ti neschází. Je to tak
slavnostní, modlíme-li se k Pánu sv t' v krásn vyzdobené svatyni.“
„M'/e být krásn jší svatyn , milý synu, ne/ ta, kterou on sám dal zbudovati? Kdy/ se
nad námi klene nekone,ný blankyt nebes, kdy/ nás celuje v'n kv tin nebo kdy/ vítr p je k
našim slov'm sv'j doprovod? Ne! Cítíme, /e stojíme uprost2ed stvo2ení V ,ného, spjati s
jeho dílem.
VyciCujeme vroucí spojení s jeho slu/ebníky a proto také p2es veškeru nedokonalost
máme s Ním spojení.“
„Ovšem, ot,e, tak to cítíš a chápeš ty!“ pravil Suddhodana, dosud nep2esv d,en. „V 2
mi, jen málokdo z lidí cítí stejn jako ty. V 2, /e nev dom strádají, odpíráš-li jim chrám
V ,ného!“
Siddharta slíbil, /e o tom promluví se svými v rnými, ale pak p2ipojil:
„I kdy/ se rozhodnu pro stavbu chrámu, uskute,ní ji stejn a/ Gautama. Prosím Pána
sv t', aby mne ponechal v mém ú2ad ješt tak dlouho, ne/ Gautama dosp je, aby jej mohl
p2evzíti z mých rukou. On po,ítá sice s tím, /e zavolám svého nejstaršího syna, ale Rahula
p2íliš srostl s Utakamandem a pro horu V ,ného je t2eba sv /ích sil.“
Potom mu vypráv l, co 2íkala Anaga p2ed svou smrtí i o Sariputtovi, pokud to sám v d l.
To nejlepší 2ekl jog d2íve, ne/ k n mu p2išel.
Suddhodana se pozd ji ptal, zda rozumí otec ješt 2e,i zví2at. Siddharta p2ikývl a
p2ipojil:
„I v tom mne Gautama p2edstihl. Je nepochopitelné, jak dovede jednat se vším
stvo2eným. On mluví dokonce i s kv tinami a stromy.“
„Nem l bys chuC své znalosti zase jednou vyzkoušet?“ ptal se syn. „P2inesl jsem ti párek
nových strá/c' pro horu.“
Zatleskal. Sluhové, kte2í jak se zdálo, ,ekali
jen na toto znamení, vstoupili a polo/ili k nohám mistrovým dv mlaIounká lví,ata.
Zvi2átka lísala se p2ítuln k jeho nohám. Sklonil se k nim a pohladil je.
„Suddhodano, myslíš to doopravdy, /e bychom mohli tyto drav,íky nechat voln
pobíhati kolem? Dím bychom je /ivili, a/ budou starší? Pak bychom jim p2ece museli dovolit
trhati zv 2 a ty víš, /e si nep2ejeme, aby na ho2e V ,ného byla prolévána krev.“
Mistr se díval starostliv na rozmilé, ale ne/ádoucí hosty.
„Ot,e, nech si je zde a/ do mého odjezdu,“ navrhoval kní/e. „Pak se snad najde n jaká
rada.“
Lví,ata se nehnula od Siddharty a chodila za ním všude jako psi. Šel-li Siddharta na
prostranství k pobo/nosti, museli je zav2ít, aby nešli za ním. A tu pak /alostn mHoukali a
2vali tak dlouho, dokud jim mistr sám neslíbil, /e se brzy vrátí.
Horliv prohán li myši a prospívali tak osad , neboC podle nápadného rozmno/ení t chto
trapi,' bylo znát, /e zde scházejí hadi.
Siddharta ,ekal s nap tím na p2íští návšt vu opic, ale ,iperky m ly z lví,at radost a hrály
si s nimi. Vypadalo to, jako by se i zví2ata 2ídila p2íkazem, /e na ho2e V ,ného nesmí býti
prolévána krev.
Ze dn' staly se týdny a Suddhodana vypravil se na další cestu. Na lví,ata však
zapomn l! Kdy/ si to Siddharta uv domil, byl syn ji/ p2íliš daleko, aby ho bylo mo/no
p2im ti k návratu. Tak z'stali lvi na ho2e. Snad se pozd ji uká/e, co s nimi.
Zatím se mistr t šil z p2ítulných a veselých zví2at.
- 107 -
Vasissa a Sisana se v/ily do své práce. Všechny /eny v'bec vykonávaly své povinnosti
,asto nep2íliš lehké, tak samoz2ejm a tiše, /e se o nich skoro ani nev d lo.
Mistra z2ídkakdy vyhledávaly. Stalo-li se tak p2ece, musela býti k tomu n jaká zvláštní
pohnutka, která je p2im la k návšt v hory. Tak bylo tomu i tentokrát. Ob ma le/ela na srdci
naléhavá prosba a cht ly ji spole,n vy2ídit.
Siddharta s pot šením naslouchal, co mu vypráv ly. Vasissa m la úsp chy v probouzení
spících duší. Mnohé /enské duše se probudily a ne,inný /ivot kv tin prom nily v radostný
,in.
Ob /eny dosp ly k názoru, /e není správné omezovati se pouze na jediné kni/etství. V
tichosti vyškolila Vasissa n kolik ušlechtilých /en, které samy na sob poznaly mrákotný
spánek duše i radostné probuzení a m ly tudí/ pro to také porozum ní. Nyní se p2išly poraditi
se Siddhartou, jak umístiti /eny po celé zemi.
„Ké/ byste byly p2išly d2íve!“ b doval Siddharta. „Kní/e Suddhodana mohl vzíti /eny
velmi dob2e s sebou. Já sám jsem ji/ p2íliš stár, abych mohl podnikati ješt tak daleké cesty.“
„PromiH, mist2e, tak jsme to nemyslely. Ne/ádáme, aby /eny byly uvád ny do svých
ú2ad' ve2ejn a se vší d'stojností, neboC sestry, je/ se dosud neprobudily, chovaly by k nim
ji/ s po,átku ned'v ru. Bude zajisté lépe, budou-li procházeti zemí p šky, v naprosté tichosti,
a zcela nenápadn vyhledají kláštery a p2ipojí se k nim. Dáš-li /enám pr'vodní list pro
vedoucí /enských klášter', budeme ti velmi povd ,ny.
Siddharta rozum l pohnutkám, ale lekal se p2emíry sebeob tování, je/ tyto útlé /eny,
zvyklé pohodlí, vyhán lo na silnici.
„Myslím, /e si nedovedete v'bec p2edstavit, co to znamená!“ varoval je. „Takové
n kolikatýdenní putování znamená veliké strádání, zejména pro /eny. Nohy otekou a bolí.
V/dyC já to znám z vlastní zkušenosti! A tehdy, kdy/ mne mé vedení vrhlo do prachu silnic,
byl jsem silný mu/. Ké/ byste alespoH cht ly jeti na slonech!“
Vasissa se usmála.
„Ne/ sednouti na takovou obludu, to rad ji jíti p šky! O tom nám ji/ vypráv ly /eny,
které za/ily takovou jízdu. Ne, ne, mist2e, /eny jsou ochotny podstoupiti všechno, i
nevyhnutelnou tí/i cest, jen kdy/ sm jí slou/iti. Z vd ,nosti, /e našly cestu k Pánu sv t',
cht jí ji ukázati také jiným. Kdyby pou/ily jízdních zví2at, vzbudily by zbyte,ný rozruch.“
Ješt jednou se pokusil Siddharta p2emluviti ob /eny, le, marn . Prosily ho, aby pokud
mo/no brzy p2išel k nim do kláštera a sám se p2eptal sester, o n / se jedná.
Druhého dne navštívil /enský klášter a našel tam skupinu asi dvaceti /en urozeného rodu
odhodlaných na cestu. Byly dosud mladé a t šily se na práci, ale jejich t la byla útlá. Kdy/
Siddharta vyslovil své obavy, daly se /eny do smíchu:
„Jsme útlé, ale zato vytrvalé. Vydr/íme více, ne/ se kdo domnívá. Mist2e, nemáš-li
jiného d'vodu proti našemu plánu, m'/eš nás nechat klidn odejít.“
I stalo se, jak si /eny p2ály. Dvacet z nich odešlo do zem . Nešly všechny spole,n , ale
rozd lily se na skupinky. Po dvou nebo po t2ech opoušt ly klášter r'znými sm ry. Byly v
ochran V ,ného, pon vad/ nebyla mezi nimi ani jediná, která by podnikala tuto cestu jen k
v'li sob samé.
- 108 -
O Gautamovi, který byl ji/ dlouho vzdálen, p2išla dobrá zpráva. Otec ho zastihl
sv /ího a horliv se u,ícího v jednom klášte2e na druhé stran poho2í Vindhja a byl
p2ekvapen zm nou, která se udala s mladým mu/em.
„Není ji/ chlapec, ale také ani jinoch,“ psal kní/e. „Z jeho o,í, které zá2í velikou
bla/eností, dívá se zralý mu/. Do/ijeme se na n m jen dobrého.“
Posel p2inášející toto psaní doplnil je ješt ústním vypravováním. Kní/e vypráv l
Gautamovi o lvech. Mladík se zd sil p2i pomyšlení, /e by se zví2ata k v'li p2íkazu na ho2e
m la snad po celý /ivot /iviti proti své p2irozenosti travou. Bude-li s tím mistr srozum n,
nechC pošle ob zví2ata Gautamovi. V blízkosti kláštera jsou rozsáhlé lesy, v nich/ budou
moci lovit.
Návrh se Siddhartovi zalíbil. Slíbil lv'm, /e se jim povede daleko lépe u Gautamy ne/
zde, proto/e on rozumí jejich 2e,i. Ochotn se dali umístit do koš' a vyzvednouti na h2bet
slona, který je m l dopraviti na místo.
Zato slon byl ji/ mén ochotný, neboC pach zví2at byl mu odporný. Za,al tak úzkostliv
troubit, /e se všichni mu/ové sb hli. Hlída, cht l slona ude2it, ale Siddharta, který práv
p2išel, nep2ipustil, aby zví2e bil. Jemn polo/il svou ruku na bok slona a polohlasn mu
domlouval. Zví2e se uklidHovalo, pouze chobotem pohazovalo se strany na stranu.
Mistr mu domlouval, /e má odnésti jen ob ko,ky ke Gautamovi. Zví2ata jsou jinak
naprosto neškodná a úpln krotká.
Na2ídil, aby lví,ata byla vyndána z koš', vzal je do náru,í a nosil je kolem. S laskavými
slovy domluvy ukazoval je slonu, a/ se kone,n docela upokojen dotkl svým chobotem obou
malých tvor'. Teprve teI mohla býti lví,ata umíst na na h2bet slonov .
Siddharta se oto,il k Indovi a pravil:
„Vid l jsi, /e láskou se mnoho doká/e. Co bys z toho m l, kdybys byl slona ude2il? Byl
by ses p2ipravil o jeho d'v ru a p2íchylnost, neboC zví2e bylo p2ece v právu. Odpor proti
dravc'm je mu vrozen, jak jinak by se mohlo jim ubránit? Kdyby se byl tento odpor nezlomil
domluvou, v 2 mi, holí bys toho nikdy nedokázal!“
A Ind, který miloval své zví2e, porozum l.
- 109 -
Znovu uplynulo n kolik m síc', kdy/ tu p2išel na návšt vu Ananda s Maggalanou. Oba
zestárli a vysv tlovali, /e si vychovali za sebe nástupce, kte2í místo nich vedou kláštery a
školy dále. Nejsou si ji/ jisti, /e by dovedli všechno vykonávati tak, jak to V ,ný /ádá. ,asy
se zm nily. Je nutné, aby vedení p2evzali mladí lidé.
„Co hodláte nyní d lat?“ ptal se Siddharta, vida, /e jim nem'/e ji/ sv 2it jiný ú2ad.
„Mysleli jsme, /e bychom si v blízkosti svého mistra mohli odpo,inout a ,ekati, a/ nás
V ,ný zavolá.“
„Pak vystavíme p kný d'm, v n m/ byste mohli i s ostatními starci, kte2í jist ješt
p2ijdou, skon,iti sv'j /ivot,“ navrhoval Siddharta.
M li radost z této myšlenky a zahrnovali mistra prosbami, aby.v dom odpo,inku dal
za2íditi komnatu také pro sebe.
On však zavrt l hlavou.
„Milí p2átelé, nemohu se ješt vzdáti svého ú2adu, proto/e Siddharta-Gautama je dosud
p2íliš mlád, aby mohl být mým nástupcem. Není však v'lí V ,ného, abych vedení hory
p2edal na ten krátký ,as n komu jinému, kdo by je potom musel op t p2edávati. Mám dosti
pomocník', kte2í mi pomohou, tak/e mi zbude i n kolik volných hodin, které šCasten ztrávím
ve vaší spole,nosti.“
Maggalana cítil vnit2ní touhu po n jaké ,innosti. Nabízel se proto Siddhartovi, /e mu
bude psát, 2ekne-li mu mistr, co si p2eje, aby zaznamenal. Maggalana by to snad mohl upravit
a sepsat.
„Dob2e, Maggalano, m'/eme to zkusit,“ 2ekl Siddharta vesele. „Podívej se, zde je toho
tolik, co bych cht l 2íci, ale hledám-li pro to vhodná slova, pak mi to zmizí.“
„A je to dosti zralé k sepsání?“ ptal se Maggalana p2emítaje.
Siddharta mu nerozum l.
„Pro, ne?“ tázal se, ne,ekaje na odpov I.
P2i spole,né práci vzpomn l si Siddharta jednoho dne na myšlenku o zlatých
vláknech.Vypráv l o tom Maggalanovi, který m l z toho radost.
„Mist2e, v/dy jsem cítil,“ pravil /iv , „/e myšlenky vysílané v modlitb hledají ,lov ka,
za kterého byly vysílány. Jak je to krásné, /e se z nich utvo2í zlatá vlákna, která jiného uchopí
a táhnou s sebou.“
„Kam ho táhnou, Maggalano? P2ece jen k tomu, kdo se modlil. Vidíš, to je bod, p2es
který se nemohu dostati, a,koliv jsem o tom ji/ hodn p2emýšlel. V/dyC se nejedná o to,
abychom my lidé byli mezi sebou spojeni!“
„Zadr/, mist2e!“ p2erušil ho prudce Maggalana. „Tvé myšlenky jdou nesprávným sm rem. VzpomeH si p2ece, kam sm 2ují všechny naše modlitby, jsou-li skute,n opravdové?
Mají vystupovati vzh'ru k V ,nému, aby se polo/ily ke stupH'm jeho tr'nu.“
Nyní to byl Siddharta, který druha p2erušil:
„Ano, vím to a v 2ím tomu, Maggalano! Ale vysv tli mi, odkud se pak berou ona zlatá
vlákna, která ke mn p2icházejí?“
„HleI, bude-li se tv'j syn Rahula za tebe modlit, tu se jeho myšlenky obírají tebou.
Staneš se p2edm tem jeho modlitby.Tyto myšlenky z lásky vysílané plují k tob , jako zlatá
vlákna a sna/í se, jsi-li schopen je p2ijmout, aby t vzaly s sebou.
Stane-li se, /e se v té dob práv i ty modlíš, nebo je-li tvá duše n jakým zp'sobem
otev2ena, dostane se myšlenkám modlícího se Rahuly síly. Spolu s tvými vystupují pak
vzh'ru, jejich prosby se zdvojnásobí. Mist2e, je to p2ece tak jednoduché!“
„Ano,“ p2iznával mistr. „Je to tak jednoduché, /e by tomu dít mohlo rozum t, ale já ji/
nejsem ve svém hledání a hloubání jako dít . Jak je dob2e, Maggalano, /e jsi p2išel a pomohl
mi!“
Maggalana odešel do zahrady pod stinné, vysoké stromy a p2emýšlel. Jeho bytost
- 110 -
op2ádaly sv /í, radostné myšlenky, které se shlukovaly ve sv tlé, jasné útvary a pluly dále
hledati stejný druh.
V Maggalanovi vyr'stalo n co, jemu a/ dosud neznámého. Nutilo ho to k psaní a toto
nutkání bylo stále mocn jší. Vrátil se rychle do kom'rky, ur,ené k této práci a dal se do
psaní. Psal bez p2erušení, zachycuje písmem, co vyv ralo z n ho jako tryskající pramen.
Vypráv l p2íb h zbo/né dívky, která své srdce zasv tila cele V ,nému, ale pak se setkala
s mu/em, jen/ si ji /ádal za /enu. Rodi,e dívky souhlasili. Dívka sama, jménem Kalisadha,
mu/e milovala, ale zdráhala se vzíti si ho, proto/e necht l nic slyšet o Pánu sv t'.
V hn vu opustil krajinu. Modlitby Kalisadhiny ho hledaly a našly, prosily a naléhaly.
Teprve v hodin jeho smrti, kone,n nad ním zvít zily. Vedly ho vzh'ru, tak/e se mu dostalo
poznání.
Nave,er p2ed,ítal Maggalana svou povídku v p2ítomnosti Siddhartov a jeho v rných.
Vypráv ní podané prostou formou, ale zato vroucími slovy, bylo prodchnuto takovou krásou,
/e duše poslucha,' byly uchváceny.
„Odkud jsi ,erpal látku k této p2íhod ?“ vyptával se Amuruddba. „Zachytils ji
mistrovskými slovy.“
„Odkud? Ani sám nevím. P2išla ke mn , kdy/ jsem sed l v zahrad .“
„Jak mohla k tob p2ijít,“ smál se Ananda?
„Ani o tom ti nemohu více 2íci, ne/ to, /e se mi najednou zdálo, jako bych vid l p2ed
sebou Kalisadhu,její rodi,e, mu/e, jeho/ milovala a všechno, co d lali. Vid l jsem je úpln
jasn a šli se mnou, i kdy/ jsem vstoupil do domu a p2ipravoval se k psaní.
Nikdo z nich se ji/ nesmál. Spat2ovali v tom n co velikého. To bylo um ní, ,ím se
Maggalana zabýval. O vyprav ,e povídek nebyla sice nouze, /ilo jich dosti v zemi, ale nikdo
z nich nenapsal n co podobného. Maggalanova povídka byla jedine,ná svým druhem, neboC
obvykle to byly jen boje,dobrodru/ství a hr'zostrašné p2íb hy,o nich/ se vypráv lo.
Maggalana psal nyní denn své povídky a nám ty k nim si nosil ze zahrady. Ve,er je
op t p2ed,ítal a nikdo se nemohl ve,era ani do,kat.
Jejich /ivot byl op t obohacen o n co nového. Ale Siddharta p2išel op t o pomocníka.
Nejinak, jako by se všechno spiklo proti sepsání jeho nauky.
- 111 -
Na horu V ,ného p2icházeli op t hosté. Byla spat2ena 2ada statných slon', provázená
jezdci. Kdo to asi byl? Vypadalo to jako dru/ina n jakého kní/ete.
Siddharta vyšel p2íchozím naproti, a/ ke školské brán . P2ekvapen se díval, jak se sedla
prvního velikého slona byl spušt n dol' jakýsi druh /eb2íku, po n m/ jezdec pomalu a
obez2ele sestupoval. On sám si vypomáhal v/dy zády svých slu/ebník'.
Sestupující byl prost2edn veliký, zámo/ný mu/, oble,ený v bohatý hedvábný šat. Více
prozatím nevid l. Také s ostatních zví2at sestoupili druzí jezdci a p2icházeli na pomoc svému
pánu.
Nyní stál návšt vník p2ed mistrem. Byl to starý mu/, jeho/ sn hobílé vlasy vroubily
zvadlý, kdysi plný obli,ej. Také t lo jevilo sklon k t lnatosti.
O,i m ly zvláštní výraz i pohled. Kde jen ji/ Siddharta vid l tyto o,i?
Pozdravil hosta a tázal se, co si p2eje. Mu/, ani/ prozradil své jméno, prosil o dovolení,
aby sm l vstoupiti do domu. Má za sebou velmi dlouhou jízdu a byl by rád, kdyby mohl op t
jednou po dlouhé dob zam niti h2bet slona za roho/ nebo lo/e.
Teprve, kdy/ host a urození mu/ové z jeho pr'vodu byli zavedeni do p2ijímacího pokoje,
po,al cizinec vypráv t, ani/ 2ekl kdo je. V Siddhartovi probudil však i hlas dávné, dávno
dozn lé vzpomínky, ale nebyl schopen se blí/e upamatovat. Proto, kdy/ host nyní vypráv l,
naslouchal dvojnásob pozorn .
„P2ed n kolika m síci jsem ani nepomyslel, /e podniknu tak dlouhou jízdu. A/ jednoho
nádherného ve,era zvlášC parného dne, nalézal jsem se s n kolika svými p2áteli na velmi
opušt ném míst našeho širokého 2í,ního proudu. Byli jsme unaveni a nemluvili jsme.
Náhle jsme byli vyrušeni praskotem v tví a hlukem upozorHujícím nás na p2íchod
n jakého velikého zví2ete. Mnozí z nás byli jako ochromeni, n kte2í vysko,ili. Nikdo z nás
nem l zbran , kdy/ tu zví2e proniklo podrostem: byl to nádherný královský tygr, p2icházející
k napajedlu.
Vítr byl nám sice p2izniv, tak/e nás zví2e nezv t2ilo a bylo rovn / tak p2ekvapeno jako
my. Na okam/ik se zarazilo. Tu jeden z mu/' dopustil se neobratného pohybu a tygr sko,il
sm rem ke mn . Nemohl jsem zd šením pohnouti ani údem a vid l jsem, /e jsem ji/ ztracen,
kdy/ tu náhle zazn l jasný hlas:
„P2íteli, nedotýkej se ,lov ka! On t nenapadl, je bezbranný. Není v'lí V ,ného, aby
jeho tvorové p2epadali jeden druhého z touhy po krvi.“
Nádherné zví2e jako zázrakem uposlechlo. Ve skoku se oto,ilo, tak/e spadlo dol'
nedaleko mne na zem.
Pak zvedlo hlavu a sou,asn s námi pohled lo na mluv,ího. Byl to mladý mu/, který
nyní p2istoupil k tygrovi, pochválil ho a vyzval, aby se šel klidn napít. Nikdo mu v tom
nebude bránit. A op t tygr uposlechl. Napil se a pak d'stojn odcházel zp t do lesa.
Nyní jsme m li ,as, poohlédnouti se po svém zachránci.
„Siddharta!“ vydralo se z mých rt' a mu/ usmívaje se, pravil:
„Králi, ty m znáš?“
„Pak se jmenuješ také Siddharta jako ten, který nás kdysi dávno vysvobodil z veliké
bídy,“ volal jsem p2ekvapen
Vyprav , se nedostal dále, neboC Siddharta mocn dojat zvolal:
„Králi z Magadhy, tys vid l mého vnuka?“ „Gautamu?“ volali Siddhartovi v rní a za,ali
se o p2ekot vy ptávat.
Byl to skute,n Bimbisara, který povzbuzen vypravováním Gautamovým rozhodl se
navštíviti svého prvního zachránce. M li si toho oba dost co vypráv t. Gautama na své pouti
zemí p2išel i do hlavního kláštera v Magadze, aby se tam u,il. Na jedné z osam lých toulek
lesem, setkal se s králem a jeho dru/inou práv ve chvíli, kdy jim šlo o /ivot.
„Bimbisaro, ty ses p2ece z2ekl své královské hodnosti, kdy/ jsem t kdysi opustil?“ tázal
- 112 -
se Siddharta p2ekvapen.
„M'j nástupce v krátké dob zem2el a nezanechal jiných potomk'. Na naléhavé p2ání
svého lidu p2edal jsem kn /skou hodnost jinému a ujal se op t vlády ve své zemi, neboC i
jako král mohl jsem slou/iti V ,nému. Ale nyní mne jala touha znovu t spat2iti.
Pon vad/ vedoucí klášter' hovo2ili o tob jako o „mistrovi“, nenapadlo mi, abych v
tomto mistru hledal tebe. Teprve tv'j vnuk mi vypráv l o tob , o tvém /ivot a o ho2e
V ,ného. Jeliko/ m'j syn je ji/ dosp lý, mohl jsem snadno opustiti zemi. TeI jsem zde a
hned tak brzy odtud nep'jdu.“
Kdy/ Bimbisara /il na ho2e ji/ n jaký ,as, zalíbil se mu d'm odpo,inku, který sp l k
dokon,ení, tak/e prosil, aby byl do n ho p2ijat.
Poslal svou dru/inu zp t do Magadhy, ponechávaje u sebe pouze jednoho sluhu. Ostatní
byli spokojeni. Bimbisara byl v rným sluhou V ,ného, od n ho/ se všichni mohli ješt
mnohému nau,it, tak jako on od nich.
P2icházel z horké krajiny, kde /il jiný lid, jeho/ mravy byly také úpln jiné ne/ zde, v
okolí Himalájí. Stále znovu upozorHovali mu/ové na rozdíly, které je z,ásti obveselovaly a
,áste,n v nich probouzely všemo/né vá/né myšlenky.
„Jak je dob2e, /e se Siddharta, jeho/ nazýváte Gautamou, u,í poznávat všechny syny
Indu,“ schvaloval Bimbisara. „Jen tak jim jednou porozumí a tím je i ovládne. Siddharto, on
je rozený vlada2! Vzpomínám na jeho zjev, kdy/ se tehdy s klidnou d'stojností objevil p2ed
námi a p2ed tygrem, zmirHuje paprskem lásky svých o,í ostrá, rozkazující slova. Zap'sobil na
nás tak zvláštním dojmem, /e nám všem bylo, jako bychom mu museli vzdáti hold.“
„Nev 2ím, /e bude panovníkem,“ mínil Siddharta tém 2 s lítostí. „Chce být sluhou
V ,ného jako já. A jako takový, nesmí vládnouti zemi a starati se o poddané.“
„Siddharto, tak já to také nemíním,“ p2ipojil Bimbisara. „On nemá býti kní/etem, nýbr/
vlada2em v 2íši ducha. Podrobí si duše a tím je p2ivede V ,nému.“
Ješt ,ast ji o tom spolu rozmlouvali, zvlášt tehdy, kdy/ byl d'm odpo,inku dohotoven
a obydlen. Siddharta ,asto zavítal do kruhu starých p2átel. Navykl si s nimi ob dvati a stále
více prodlu/oval hodiny spole,ných rozprav po jídle.
Tento tichý /ivot byl náhle p2erušen. P2išel Suddhodana. Touha podívati se op t jednou
na otce, p2ivedla ho na horu V ,ného.
„Ot,e, p2ivezl jsem ti zase n co mladého,“ pravil svým veselým zp'sobem, „ale neboj
se, tentokrát to není dravec!“
Zatleskal rukama jako posledn , kdy/ p2inesl lví,ata. Na znamení se však neobjevili
sluhové, nýbr/ p2ed Siddhartu p2edstoupil hoch sotva odrostlý chlapeckému stá2í a hluboce se
uklonil.
„Je to m'j jmenovec, náš Suddhodana! Mimo jméno nemá se mnou mnoho spole,ného,
ba ani ne podobu,“ /ertoval kní/e. „Podobá se Siddhart'm zevn jškem i nitrem, proto také
nechC se u,í zde na ho2e V ,ného! Jeho cílem je pomáhati jednou svému bratru, Gautamovi.“
Tak vstoupil i mladý Suddhodana jako /ák do školy na ho2e. Obýval tyté/ komnaty jako
jeho starší bratr. Po/íval tých/ práv, je/ m l kdysi Gautama. U,il se ješt s v tší horlivostí a
porozum ním, ale... byl naprosto jiný, ne/ jeho bratr.
Co u Gautamy bylo nejvnitrn jším vzplanutím, toho Suddhodana dobýval teprve
namáhavým hloubáním. Na svoje stá2í byl daleko vá/n jší, tak/e se mnozí domnívali, /e
dít tem ani nikdy nebyl. Svého okolí si v tšinou nevšímal.
Slu/ebnictvo sice netrápil, ale také s nimi zbyte,n nemluvil. Byl pravý opak Gautamy,
který míval i pro nejnepatrn jšího sluhu p2ív tivé slovo. Jinoch p2ijímal prokazované úsluhy
jako samoz2ejmost. Podle jeho mín ní m l ka/dý vykonávati svou práci bez ohledu na dík
nebo uznání.
P2ed d de,kem a jeho starými p2áteli m l vrozenou úctu, která mu však nijak nebránila,
aby beze strachu vyslovil své mín ní, je/ se však pov tšin s jejich názorem nesrovnávalo.
- 113 -
„Suddhodano,“ povzdychl si jednou Siddharta, „,emu se chceš u nás nau,it? V/dyC
všechno víš mnohem lépe ne/ my.“
„PromiH, d de,ku,“ 2ekl jinoch s d'stojností, je/ by se u ka/dého jiného jevila sm šnou.
„Vím to pouze jinak, ne/ vy, je-li to však lepší, to se musí teprve ukázat.“
V/dy m l poslední slovo, ale 2ekl to tak, /e nikdy nezavdal p2í,inu k výtce.
Jednou se ho Siddharta tázal, má-li také spojení s bytostmi a se zví2aty. Jinoch se smál.
Jeho smích zn l nehezky, pon vad/ mu chyb la ona slunná veselost jeho otce.
„Ne, d de,ku, to p2enechávám úpln d tským duch'm. Zví2ata jsou tak hluboko pode
mnou, ,lov kem, /e nepova/uji za nutné, abych se s nimi stýkal jinak, ne/ jako pán.
„Bytosti“, jak ty je jmenuješ — pravd podobn myslíš gnómy a jim podobné nevidím a nemá
to také smyslu, abych se o n staral.“
„Mo/ná, /e budeš jednou ješt rád, p2ijdou-li ti na pomoc,“ odpov d l Siddharta trochu
netrp liv .
Tento vnuk mu byl úplnou záhadou. Pocházel p2ece z tého/ rodu jako Gautama a m l
skute,n opravdovou touhu po pravd , a p2esto byli brat2i tak rozdílní.
Mnoho o tom p2emýšlel, ale se svými v rnými necht l o tom mluvit, p2ipadalo mu to, /e
by tím vnuka sni/oval.
Tu jednoho dne se zeptal jinocha sám: „Suddhodano, m'/eš mi 2íci, ,ím to je, /e jsi
úpln jiný, ne/ Gautama? Vy oba chcete p2ece dosáhnouti tého/ cíle. Chcete býti slu/ebníky
Pána všech sv t'!“
„D de,ku, ty pova/uješ za správné, abychom se sna/ili dosáhnouti tohoto cíle stejnými
cestami, abychom p2edhán jíce jeden druhého neporušili tvou p2edstavu? D de,ku, nelam si
se mnou hlavu! Jsem p2esv d,en, /e musím býti takový, jaký jsem, mám-li býti doplHkem
Gautamovým.
Jsem zcela jinak zalo/en ne/ on, jemu/ se obdivuji. Rád bych se mu cht l vyrovnat, ale
n co mi 2íká: z'staH takový, jaký jsi, dokud t tvé zvláštnosti nepovedou na scestí!
Pohledl, d de,ku, Gautama bude jednou velikánem! Pak se k n mu lidé pohrnou,
pochlebováním budou usilovati o jeho p2ízeH. Jiní zase budou se p2ed ním t2ásti strachem a
neodvá/í se mu 2íci, co si myslí a co je snad naprosto správné.
Pak tu musím býti já, abych ho p2ed lichotníky varoval a nesm lé povzbuzoval. Proto
také v dom odvrhuji všechno, co je od tebe nebo od n ho.
Avšak s mou úctou a láskou k tob nemá to nic spole,ného. Musím projíti touto
namáhavou cestou, dobývaje všeho sám — jen sám. Ve všem musím býti pevný a jistý,
abych byl p2ipraven, a/ Gautama bude pot2ebovat prvního slu/ebníka.“
Dosud nikdy ne2ekl toho vnuk tolik najednou, ješt nikdy nebyl Siddhartovu srdci tak
blízký! Hle, jaké nádherné jádro se skrývá pod drsnou slupkou!
Za rozmluvy zaujal mladík nev domky Gautamovo místo na tyg2í ko/išin . D de,ek ho
pohladil po hladkých, modro,erných dlouhých vlasech a na okam/ik nechal spo,inouti svou
/ehnající pravici na hlav vnukov .
Jinoch k n mu vzhlédl a v jeho jasných o,ích odrá/el se vnit2ní klid a pravda.
„Le jsem mohl být tak slepý!“ povzdechl si Siddharta, kdy/ osam l. „Kdyby nebyl
Suddhodana dobrý hoch, jist by ho jeho otec nep2ivedl na horu V ,ného!“
Za dlouhou dobu bylo to pouze jedenkrát, co oba mluvili spolu tak d'v rn , ale od té
doby si vzájemn rozum li. Dastokrát zalétl letmý pohled plný porozum ní od jednoho ke
druhému. I kdy/ Suddhodana n co 2ekl, nikdy se mu ji/ nepoda2ilo Siddhartu popudit.
Jeho u,itelé byli s ním spokojeni. D lal veliké pokroky, za n / vd ,il více své veliké píli
a vytrvalosti, ne/ svým vrozeným schopnostem.
Dím se zabýval ve volném ,ase, nikdo nev d l. Nem l zdánliv lib'stek; ,etl pouze to,
co mu dali u,itelé. Se slu/ebnictvem se nestýkal a také ho nebylo vídat ani ve stájích. Jakmile
bylo vyu,ování skon,eno, zmizel a vrátil se teprve tehdy, kdy/ byl zase ,as k vyu,ování.
- 114 -
Siddharta rád by se byl dov d l, ,ím se jinoch v této dob zam stnává, ale rozhodl se
po,kati tak dlouho, a/ bude míti Suddhodana k n mu tolik d'v ry a poví mu to sám, bez
ptaní.
Do,kal se. Jednoho dne se op t duše jinochova tichounce otev2ela:
„D de,ku,“ pravil hluboce zamyšlen, „,etl jsem, co jsi 2ekl o utrpení a o osmidílné cest .
Je to velmi krásné, ale není to všechno. My lidé pot2ebujeme k uzav2ení kruhu svého bytí
mnohem více. P2íliš mnoho ceny p2ikládáš jednání. Dokud d láme n co jenom proto, /e to
sami chceme, nejsme dosti otev2eni pro vedení. Musíme se dostati tak daleko, aby síla sh'ry
mohla v nás p'sobit a tvo2it, abychom d lali jen to, co z nás pronikne, jako výslednice p2ijaté
vyšší síly námi zu/itkované.“
„Suddhodano, ty chceš tedy p2ece n co d lat!“ nadhodil Siddharta. „Nesmíme skládati
ruce v klín, zvlášt má-li náš národ sklon k snivosti a zapomíná tak na skute,nost.“
„Zajisté, všichni musíme n co d lat, ale nesmí to býti cht né jednání! Nedovedu vyjád2iti
slovy, co cítím,“ st /oval si mladík. „Gautama to jednou vysv tlí a pak tomu všichni lidé porozum jí.“
Po krátké p2estávce ptal se vnuk znovu, ale tentokrát jeho myšlenky sm 2ovaly jinam:
„Nedávno jsi mi 2ekl, /e budu mo/ná n kdy pot2ebovati pomoci neviditelných. Víš o tom
ješt ? Jak sis to p2edstavoval?“
„Tak, jak to za/ila tvá babi,ka, kdy/ ji i její oba syny zachránil bytostný pomocník
V ,ného. Znáš p2ece onu událost?“
Vnuk zavrt l hlavou. A,koliv se to zdálo být neuv 2itelné, m l asi otec n jaký d'vod, /e
nemluvil se svými d tmi o zázra,ném zachrán ní.
Siddharta vypráv l mu nyní o tom, jak nejlépe dovedl, a jinoch bez dechu naslouchal.
„Pro, jsem se to nedov d l ji/ d2íve?“ vyhrkl. „Byl bych mnohé posuzoval zcela jinak a
o mnohém byl bych p2emýšlel mnohem p2irozen ji!“
„Nu, nu, na to není dosud pozd ,“ ut šoval ho mistr. „A pak, nezapomeH, cht l jsi p2ece
všechno pro/ívati sám! Snad práv proto ti to tv'j otec zaml,el.“
„Máš asi pravdu. Le, toto vypráv ní úpln p2evrátilo obraz, který jsem si ud lal o Bo/ích
slu/ebnicích. Ale jsem rád, /e jsem to sm l aspoH teI slyšet.“
Od onoho dne udala se s jinochem zm na, jí/ si všichni povšimli. Byl nyní ,ast ji vid n,
jak zamyšlen stojí p2ed kv tinou nebo u pta,ího hnízda. Stal se laskav jší a jeho rysy nebyly
ji/ tak odpuzující jako d2íve.
Pak se náhle rozhodl, /e se zde ji/ dosti nau,il a /e chce jíti hledat Gautamu. Siddharta
navrhoval, /e pošlou nejd2íve posla do horských krajin, aby zjistil, kde se Gautama zdr/uje.
Le, Suddhodana ne,ekal na provedení Siddhartova plánu a jednoduše zmizel. Ujel na
svém malém bílém koni, doprovázen dv ma sluhy. Nezbývalo, ne/ spokojiti se tím, /e aspoH
znali cíl jeho cesty.
- 115 -
Amuruddba našel si nástupce, kterého nejd2íve zapracoval a jemu/ pozd ji p2edal sv'j
ú2ad. Jindy tak ,inný mu/, sedával nyní lenošn pod rozlo/itým stromem a dumal.
Nebyli zvyklí vid ti Amuruddbu zahálet a také jemu se ne,inný /ivot pranic nelíbil.
Za,al churav ti a za n kolik m síc' zem2el.
Nikdo nebyl u n ho v jeho poslední hodince. Ve,er uléhaje na lo/e, pravil k Anandovi:
„D2íve jsem se t šíval ka/dý ve,er na ranní vstávání. TeI to ji/ nemá pro mne smyslu.“
Pak více nevstal. Kdy/ se p2átelé p2išli na n ho podívat, nalezli na jeho l'/ku pouze
bezduché t lo.
Ulo/ili mrtvého do jeskyn poblí/ Sariputty a p2ed vchodem upevnili desku s nápisem:
„V rný Amuruddba“. Ve,er po poh2bu se Siddharta rozhovo2il :
„ Bylo p2ece jen dob2e, /e jsem trval na tom, aby Amuruddba p2edal sv'j ú2ad n komu
mladšímu. Co bychom nyní d lali, kdyby byl neposlechl?“
Maggalana tiše, le, samoz2ejm odpov d l:
„Byl by pak ješt mezi námi!“
„Jak to myslíš?“ vyzvídal mistr udiven .
„Zem2el z omrzelosti /ivota, který nem l ji/ pro n ho práci,“ zn la odpov I.
Tato odpov I vyvolala v nich nové myšlenky a za,ali hovo2it o ,innosti a zahálce.
Siddharta vypráv l také to, co mu jeho vnuk v této v ci 2ekl. Jejich mín ní se r'znila.
Bimbisara byl šCasten, /e m'/e po /ivot plném námahy a práce jednou úpln odpo,ívat.
„V 2ím,“ pravil, „/e na základ tohoto pocitu. vznikla také u brahman' víra v nirvánu.
Unavení lidé s radostí vítají myšlenku na rozplynutí se v nicotu.“
Maggalana mu odporoval:
„A/ budu moci odejít na onen sv t, pak bych cht l i tam pracovati,“ 2ekl zvolna.
„Ne,inné bytí, aC je kdekoliv, nemá pro mne ceny.“
„Pro, takové protiklady?“ ptal se Ananda. „Spojte p2ece svá p2ání a tak se dostanete na
dobrou st2ední cestu. Myslím si, /e na onom sv t budeme míti mnoho r'zných radostí, je/
nás budou zam stnávati, ani/ bychom se museli namáhati.“
„Co o tom soudíš ty, mist2e?“ ptali se.
„Myslím si, /e na onom sv t budeme se sm ti u,iti dále. Všechno uvidíme jinýma
o,ima a mnohému porozumíme lépe ne/ dnes. To nás povede dál a dále. Je mo/né, /e se
staneme v'dci on ch lidí z našeho národa, kte2í hledají V ,ného.“
Nato se op t vrátili k po,áte,ní rozmluv a Siddharta /ádal p2átele, aby /ili, jak cht jí.
Necht l by ješt n koho z nich ztratit z omrzelosti /ivota.
Sám si však netajil, /e jeho dny jsou se,teny. Poslal k svým syn'm a ke Gautamovi tajn
posly, od nich/ se dov d l, /e Gautama práv p2išel do Utakamandu, do poslední školy,
kterou hodlal navštíviti. Siddharta jim vzkázal, aby si pospíšili, cht jí-li ho ješt vid t.
Pak se dal do p2ehlí/ení svých rukopis', d lal poznámky, p2ehlí/el všechna za2ízení, ale
,inil tak jen letmo a nepromyšlen , zcela jinak, ne/ tomu byli u n ho zvyklí.
Jeho v rní byli tím upozorn ni. Tázali se, není-li to snad n jaké zlé znamení.
Neodva/ovali se s ním o tom mluvit, a, on by si byl s nimi tak rád pohovo2il, kdyby se byli
zeptali. Ké/ by p2išel aspoH Suddhodana starší! Ale syn byl daleko.
Neklid ponenáhlu ustupoval stavu trvalého sn ní. Vyhledával samotu. On, který byl v
posledních letech nejrad ji v kruhu svých u,edník', dr/el se nyní v ústraní neopoušt je ,asto
po mnoho dní komnatu, kde byl pohrou/en v hluboké myšlení.
Kolem n ho objevovaly se postavy, jich/ dávno nevid l. P2icházeli k n mu sv tlí
poslové, kte2í ho upozorHovali na to, ,i ono. Stýkal se s nimi a mluvil s nimi. Zdálo se, /e ji/
nemyslí na lidi ve svém okolí, ani na svoji úlohu mezi nimi.
Kone,n , tém 2 sou,asn , p2išli oba jeho synové. S Rahulou p2išel i Gautama. Nikdo z
nich si nedovedl p2edstaviti, /e Siddharta, v/dy tak ,ilý, /ije nyní v naprosté odlou,enosti.
- 116 -
Spole,n vstoupili do komnaty, kde ho zastihli v nejhlubším pohrou/ení. Neslyšel jejich
oslovení, tak/e se ulekli, zda ji/ neopustil tento sv t. Toliko jeho hruI se zvedala
pravidelným oddechováním. Dekali dlouho. Tu ho jeden syn cht l oslovit, ale Gautama zvedl
varovn ruku do výše.
„Nevidíte“, zašeptal, „/e s ním mluví posel V ,ného?“
Kdy/ sv tlá postava, viditelná jen Gautamovi, opustila komnatu, Siddharta otev2el o,i.
Jeho radost, kdy/ spat2il všechny t2i mu/e státi vedle sebe, byla nezm rná.
Jeho první otázka neplatila jim, nýbr/ jinochu, který odešel hledati bratra. Nikdo ho
nevid l, ani o n m neslyšel. Starce to rozrušilo. Domlouváli mu, aby d'v 2oval v pomoc, jí/
se dostane i tomuto vnukovi.
Siddharta se nyní za,al vyptávat na všechno, ,ím se obíral v posledním ,ase. Ale d2íve,
ne/ mu mohli správn odpov d t, kladl nové a nové otázky.
Rozhodli se, /e u Siddharty, který se lou,il se /ivotem, z'stane v/dy jen jeden. Bude to
pro n ho snadn jší. Jeho myšlenky se op t soust2eIovaly a zdálo se, /e o/ivl.
Prohlásil Gautamu slavnostn za svého nástupce. Na Gautamovu prosbu o pokyny, jak si
to neb ono p2edstavuje, odpov d l:
„Toho není t2eba, Gautamo! M'j ,as je ten tam a s ním prchly i mé myšlenky. Nesmíš
provád ti všechno tak, jak já jsem zamýšlel, nýbr/ tak, jak ty to s pomocí svého v'dce uvidíš.
Je úsvit nové doby, staré zajde se mnou, nové p2ichází. K rozkv tu sp je v našem národ 2íše
Pána všech sv t'.
Ty, Gautamo, jsi povolán stav ti dále na tom, co já jsem zapo,al. Tebe provází síla
nebes! TeI vidím mnohé, co m lo být lepší, ale ,eho já nemohu u/ zm nit. Vím, /e tak
u,iníš ty.“
Jednoho dne si p2ál, aby byl donesen na veliké prostranství. Dokud nebyli všichni
mu/ové shromá/d ni, odpo,íval na svém l'/ku, postaveném pod velikým stromem. Ale pak
vstal a zaujal své obvyklé místo v jejich st2edu.
Jasnými a z2etelnými slovy se s nimi rozlou,il. Mekl jim, /e na p2íkaz Pána sv t' vyvolil
Gautamu za svého nástupce. Tím se stává nejvyšší hlavou všech slu/ebník' V ,ného v celém
národ .
„Milí p2átelé, ne2ídí se to podle stá2í, nýbr/ podle moudrosti, prop'j,ené V ,ným.Tebe,
Gautamo, však prosím, podr/ nadále jméno, které máš! Jméno Siddharta nechC zanikne se
mnou! Dosáhl jsem svého cíle a brzy se probudím na onom sv t .“
Pro ka/dého m l ješt vlídné slovo. Pak pokynul rukou všem na rozlou,enou a dal se
odnésti zp t do školy. S nikým ji/ nemluvil. V myšlenkách se ji/ rozlou,il s touto zemi.
Jeho rty se tiše pohybovaly, sna/ily se ješt n co 2íci. Najednou kolemstojící z2eteln
zaslechli, jak vyslovil neznámé jméno. Pak zvolal:
„M'j pane, jemu/ jsem se sna/il slou/iti, neopoušt j mne v této hodin , která mi zjevuje
mou nicotnost!“
Zdálo se, /e ho obletují sv tlé postavy. Jeho obli,ej se vyjasnil a on zvolal ješt jednou :
„Ano, chci pomáhati svému národu, a/ p2ijdeš, abys jej soudil!“
To byla jeho poslední slova na zemi. —
- 117 -
Následující dni míjely jako ve snu. Truchlili pro Siddhartu, ale jeho odchod s tohoto
sv ta nep2išel ne,ekan . Jeho poslední proslov vyvolal u nich silný dojem. Cítili, /e s ním
odešlo n co „starého“ a /e „nové“ musí p2ijít.
Jak bylo dob2e, /e byl ur,en nový mistr a /e nemuseli teprve hledati!
Gautama sám stál stranou. Obvyklé p2ípravy k Siddhartov poh2bu p2enechal ostatním,
le, podle malých, neznatelných zm n, bylo mo/no pozorovat, /e sám všechno 2ídí.
Maggalana prosil o dovolení, aby sm l býti na strá/i u bezduchého t la mistrova.
Gautama se na n ho pronikav zadíval. Maggalana se ji/ ji/ obával p2íkrého odmítnutí, kdy/
v tom o,i mladého mistra zazá2ily.
„Ano, Maggalano, mu/i ze všech nejv rn jší, jestli/e se jeho duše k n komu z vás ješt
jednou p2iblí/í, pak to budeš jen ty! Z'staH u n ho, pokud se jeho duše zdr/uje nedaleko
t la.“
Odkud znal Gautama nejskryt jší myšlenky druhých? Sta2ec se s obdivem sklán l p2ed
touto velikostí. Pod kovav opustil komnatu a šel do místnosti, kde odpo,ívalo Siddhartovo
t lo p2ipravené k balzamování. Jako n kdejší kn z se v tom nejlépe vyznal a proto mu byl
sv 2en tento úkol.
S modlitbou na rtech blí/il se k lo/i. Nemodlil se však k Siddhartovi, ale vzýval V ,ného
a prosil, aby mistr, který nyní vidí mnohem více, ne/ za svého /ivota, sm l jim všem pov d ti
ješt n co, co by jim mohlo pomoci vzh'ru. Pak se s láskou ujal svého díla.
V té dob sed li ostatní u,edníci pospolu a domlouvali se o p2ípravách.
„Musíme rozeslati posly po celé zemi a oznámiti Siddhartovu smrt,“ pravil jeden, maje
radost, /e na tuto velkou myšlenku p2ipadl první.
Ostatní s ním souhlasili.
„S poh2bem musíme po,kati tak dlouho, a/ se poslové vrátí,“ projevil sv'j náhled
Bimbisara.
Ale pak se rozhodli, /e nesm jí n co takového podniknouti, dokud se nezeptají Gautamy.
Ananda se nabídl, /e s ním promluví. Kdy/ se zmínil, /e musí býti vysláni poslové do
klášter' a škol, aby oznámili Siddhartovu smrt, dostalo se mu klidné, p2átelské odpov di:
„Ji/ se stalo!“
Ananda poplašen vracel se zp t k p2átel'm. Všichni p2ece v d li, /e v posledních dnech
nikdo neodjel!
„Spatn jsi asi rozum l! Gautama snad 2ekl, /e toto opat2ení není podle jeho mín ní
nutné,“ mínil Bimbisara.
Všechny je to rozrušilo. A nyní také nev d li, mají-li ,ekati na zprávy z klášter'.
Tentokrát rozhodl se Bimbisara, /e se Gautamy zeptá sám.
„Ti vedoucí, kte2í jsou hodni zú,astniti se mistrova poh2bu,dostaví se jist v pravý ,as,“
ujišCoval Gautama s naprostou jistotou.“Jeliko/ Maggalana t lo ji/ nabalzamoval, m'/eme
po,kati, a/ bude hotova i tabule.“
„Je rozhodnuto ji/ o nápise?“ tázal se Bimbisara a Gautama odpov d l, /e um lec ji/ na
ní pracuje.
Nemén vylekán, ne/ prve Ananda, vracel se nyní také Bimbisara do domu odpo,inku.
„Nedá se 2íci, /e by Gautamovi chyb la úcta k stá2í,“ ujišCoval Bimbisara, „ale st /í se
kdo odvá/í na n co se ho zeptat. Jeho o,i zdají se pronikati tazateli a/ do ledví. Jeho odpov I
je v/dy taková, /e man vzbuzuje domn nku, /e pova/uje otázky za naprosto zbyte,né.“
„Ono nové, o kterém Siddharta mluvil, se ji/ hlásí,“ pravil Ananda /ertem. „Musíme si
na to zvykati.“
Jeskyn , která m la pojmouti t lo zem2elého mistra, byla p2ipravována s pé,í a láskou.
Jednoho jitra, kdy/ mu/ové cht li prost2íti na podlahu roho/, zjistili, /e celá jeskyn je
vyzdobena bílými kameny, jakých bylo pou/ito ke stavb školy.Odkud se vzal ten kámen tak
- 118 -
najednou? Kdo to ud lal?
Jakýsi sta2ec, pomáhající kdysi p2i stavb , vytušil, /e je to práce bytostných pomocník'.
Vypráv l, jak byly tenkrát postaveny základní zdi z bílých kamen'.
Mohl míti pravdu. Jen Bimbisara si nedovedl p2edstaviti, /e by bytosti, které nejsou z
masa a krve, mohly pohnouti tak t /kými balvany.
„Ne/ tomu uv 2ím, musím to nap2ed vid t!“ 2ekl pokyvuje hlavou.
Bylo by tak prosté zeptati se na to Gautamy. On to p2ece musí v d ti! Ale nikdo se toho
neodvá/il. Jakási plachost je zdr/ovala v uctivé vzdálenosti od mladého mu/e, který vyr'stal
mezi nimi, spjat se všemi, kte2í tehdy /ili na ho2e. Ale zdál se jim býti úpln jiný, ne/ v oné
dob .
( innost bytostných pomocník nemá té um"lecké tvo%ivosti, jako práce provedená
lidskou rukou, nýbr+ projevuje se „p%irozeným“ p%esunem zem" a kamen .)
Jeho vzp2ímená postava vypadala mnohem vyšší. Sv tlé proud ní, které z n ho
vyza2ovalo, halilo jej plášt m nedotknutelnosti.
A zatím co všichni obraceli své myšlenky na líc i na ruby, tak/e nakonec ztratily svou
hloubku, byly rozt2íšt né a m lké, sedával Maggalana den po dni v tiché kom'rce, kam
docházíval zpravidla ráno a ve,er jen Gautama.
Jeho ustavi,né modlitby byly vyslyšeny. První den ,ekání minul, kdy/ náhle spat2il
Siddhartovu duši. AspoH zjev, který se mu ukázal, za ni pova/oval.
Stála p2ed ním sv tlá bytost, která upomínala svými rysy i postavou na Siddhartu. Byla
však mlhovitá, pr'hledná, lehce pohyblivá. Brzy se podobala vyšlehujícímu plameni, brzy se
vznášela jako lehký závoj. Nezjevovala se stále, ani nemluvila. Objevila se neo,ekávan a
také tak zmizela. Byl to Gautama, který ji p2im l k mluvení. Stál modle se vedle Maggalany,
kdy/ se postava op t objevila. Laskav se na ni díval, nejsa ani v nejmenším p2ekvapen.
„Siddharto, nesmíš se ješt odpoutati od své pozemské schrány? Po,káme rad ji s
poh2bem, a/ budeš moci zapo,íti se vzestupem. Bude to pak pro tebe snadn jší.“
Tichý hlas nesl se prostorem, Maggalana nemohl 2íci odkud p2icházel:
„D kuji ti, Gautamo, po/ehnaný Pán ! D kuji Pánu sv t', /e vše, co jsem nechal
nedokon,eno, sm l jsem vlo/iti ve tvoje ruce. To mi umo/ní vzestup. Jinak bych byl ješt
dlouhý ,as upoután k svému nehotovému dílu.“
Maggalana se zachv l. Jak m'/e veliký mistr mluviti takovým zp'sobem o své
pozemské práci, jí/ v noval všechny své síly! Nevyslovil sice svou myšlenku nahlas, ale jeho
myšlenkám rozum l jak Siddhart'v duch, tak i Gautama.
Znovu zazn l prostorem hlas, jemný jako dech: „Ji/ za svého /ivota na zemi jsem v d l,
/e jsem v posledních letech ochabl. Omlouval jsem se vysokým stá2ím. Nyní vidím, /e /ádný
úsek našeho /ivota nás neopravHuje k tomu, abychom nevynalo/ili všech sil k slu/b
V ,nému. Mekni to ostatním starc'm, Maggalano! D'm odpo,inku je zkázou všech! NechC je
zrušen! I pro ty, kte2í zestárli, je ješt tolik úkol'! Je t2eba se jen po nich poohlédnout!“
„Siddharto, ješt stále hloubáš?“ ptal se Gautama láskypln . „Nepoznáváš tam, kde nyní
jsi, /e lp ní na myšlence, která nás utvrzuje v tom, /e jsme n co ud lali špatn , nás nep2ivádí
dále? OdvraC se od zem i od „svého díla“, jak tomu 2íkáš! Nemáš s ním ji/ nic spole,ného.
ObraC se duchem nahoru, a za,ni se vzestupem!“
Jak veliký musel býti Gautama, /e mohl dávati napomenutí Siddhartovi! Maggalana zíral
u/asle, ba tém 2 zbo/n na dosud mladistvého • mistra, v jeho/ rysech se odrá/el nebeský
mír.
Postava zmizela a n kolik dní nebyla k vid ní. Ji/ to cht l Maggalana oznámiti
Gautamovi, kdy/ se znenadání duchovitá bytost op t projevila. Byla jemn jší, pr'zra,n jší a
hlas, oslovující Maggalanu, byl ješt tišší.
„Ó, v rný, ujmi se starc'! NechC neochabují ve své ,innosti! AC si vezmou p2íklad z tvé
neúnavné ,innosti a sna/í se pracovat ka/dý podle svých sil.
- 119 -
Gautama vás povede správnou cestou. Napraví ,etné mé chyby a uvede na pravou míru
to, ,emu jsem nesprávn u,il. V 2te mu, m jte k n mu d'v ru!“
Ne/ Maggalana mohl odpov d t, postava zmizela a nikdy víc se neukázala.
Na horu V ,ného se scházeli u,edníci zem2elého mistra a jim blízcí. Bylo jich tolik, /e
bylo nutno postaviti stany, aby mohli býti všichni ubytováni.
P2išli vedoucí klášter', jak mu/ové, tak i /eny z celé širé zem . P2ijí/d li tak rychle, jak
jim to okolnosti dovolovaly.
Bimbisara s Anandou se tu a tam vyptávali:
„Jak jste se dov d li o mistrov smrti?“Odpov I byla stále tá/:
„Poslové p2išli!“
Odpov di byly tak rozhodné, /e se neodva/ovali vyptávati dále.
A nyní ur,il Gautama p2esný den poh2bu. Za2ídil vše jinak, ne/ bylo dosud zvykem.
Ve,er p2ed slavností, jak poh2eb pojmenoval, bylo Siddhartovo t lo doneseno do krásn
vyzdobené jeskyn .
Bílé kameny jen zá2ily a kolem nich byly rozestaveny kv tiny. To bylo vše. Ani
drahocenná látka, ani st2íbrné nebo zlaté p2edm ty nezdobily hrob. K nohám l'/ka byla
postavena prostá miska s kadidlem, vedle ní/ usedl Maggalana, který cht l i tuto poslední
strá/ p2evzíti sám.
P2íštího jitra p2i východu slunce, shromá/dili se mu/ové a /eny na volném prostranství.
A/ dosud se /eny nesm ly zú,astniti slavností. Jestli/e n kdy z ur,itých d'vod' sm ly
naslouchati Siddhartovým proslov'm, pak se musely spokojiti tím, /e sm ly státi vzadu za
mu/i.
Tentokrát tomu bylo jinak. Sám Gautama je dal zavolati a zavedl je do st2edu
prostranství, kde m ly kolem vysokého kamene utvo2iti vnit2ní kruh.
Bílý kámen byl tého/ druhu, jakého pou/ívali k stavb . T2pytil se ,istotou a jasem. Kdo
to byl, kdo jej dovedl postaviti p2es noc? Na n m stála miska p2ekrásného tvaru, v ní/ ho2elo
vonné kadidlo, vydávajíc namodralý, k nebi stoupající dým.
Vedle kamene stál Gautama s Rahulou. Vzadu za /enami stav li se mu/ové, tak jak
p2icházeli, v stále širším kruhu. A za nimi, na zemi a ve v tvích strom' sed ly na bobku
opice. Ani sebemenším pohybem neprozradily svou p2ítomnost.
Lidé, jich/ vnit2ní zrak byl otev2en, mohli vid ti zástupy velkých i malých bytostí, jak se
vznášely mezi lidmi a nad nimi.
Gautama promluvil. Jeho jasný hlas nesl se širou plání:
„Vy v rní! Musíme se rozlou,iti s naším mistrem, který vnesl do /ivota nás všech to nejlepší, co máme: v d ní o Pánu všech sv t'.
Dnes ukládáme jeho t lo do hrobky, kterou ruce jeho bytostných p2átel tak krásn
vyzdobily, /e bychom toho nikdy sami nebyli dokázali. Byly to také jejich ruce, které nám
postavily tento kámen jako místo, odkud mají nadále vystupovati vzh'ru k V ,nému ob ti
našich modliteb.
Jeho t lo vracíme zemi, s kterou byl spjat vzájemnými pouty lásky. Jeho duše nastoupila
cestu do sv tlých výšin. Vzestup bude sice namáhavý, ale nedaleko stojí pomocníci,
p2ipravení ku pomoci. Kdo z nás je si v dom, /e mu dlu/í dík, ten vzdej tento dík modlitbou,
která vystupujícího láskypln podep2e.
Sh'ry byla mi dána slova, je/ zdobí jeho náhrobek: „Ten, který dosáhl svého cíle na
zemi, Siddharta — stal se tím, který se probudil na onom sv t : Buddha.“
P2átelé, chápete co to znamená? Siddharta zm nil se v Buddhu. Probudil se na v ,nosti,
kterou ji/ nikdy nemusí opustit. To, co mu dosud chybí, aby se mohl navrátit v domov své
duše, to nyní získá p2i svém vzestupu.
Radujte se, /e uzav2el kruh svých /ivot' na zemi! Radujte se, /e sm l dlíti mezi námi, /e
byl naším u,itelem, našim mistrem!
- 120 -
Gautama se vroucn pomodlil a po n m se ujal slova Rahula:
„Milí p2átelé, stojím p2ed vámi na p2íkaz V ,ného! On sám vyvolil Gautamu a dal ho
p2ipravit za vašeho v'dce.
Má za,ít n co nového, tak zn la Siddhartova slova. On v d l, /e Gautama není našeho
druhu, v d l, /e jeho, který pochází z jiných sfér ne/ mý, Pán všech sv t' nám lidem pouze
prop'j,il. Má nám všem sd liti v d ní, které nosí /ivé v sob , abychom snáze mohli jíti
v dom cestou, kterou nám V ,ný p2edur,il.
Poslouchejte svého v'dce! Následujte ho, neboC chce všechny, kte2í jsou dobré v'le,
vésti vzh'ru. Nez'stávejte lp ti na starém, je/ jako p2echod k lepšímu bylo svou dobou
správné, ale které musí nyní zmizet, aby uvolnilo místo lepšímu. NechC modlitby udr/ují vaše
duše v/dy a v ka/dý ,as otev2ené, neboC pak se vám také sh'ry dostane síly, abyste ji mohli
p2edávati dále t m, kdo/ k vám p2ijdou!
Nikdy neumdlévejte ve své ,innosti!“
Po t chto slovech se rozhostilo naprosté ticho. Ka/dý se sna/il, aby si z toho uchoval
pokud mo/no nejvíce. Všichni cítili, /e do jejich /ivota vešlo n co velikého. Plaše vzhlí/eli k
mladistvému v'dci, který zde p2ed nimi stál tak prost .
Nyní dal znamení k rozchodu. Ve skupinkách, jak to na2ídil, odcházeli k hrobce, nahlédli
dovnit2 a rozlou,ili se s mrtvým.
I Maggalana se zú,astnil slavnosti na prostranství u kamene a do jeskyn ji/ nevkro,il.
Kdy/ se poslední vrátili zp t, byla na pokyn Gautam'v p2inesena náhrobní tabule, na ní/ byla
vyryta slova, která jim práv byl 2ekl.
Bílý kámen, na n m/ se zlat t2pytila vytesaná slova, ,ist zá2il. Tichý šepot jako dech
vánku nesl se kolem:
„Siddharta se stal Buddhou!“
Všichni napjat p2ihlí/eli, dokud tabule nebyla zasazena na svoje místo. Poté opustil
Gautama s Rahulou prostranství, následováni ostatními. Od onoho dne se ji/ nikdy neukázaly
opice na ho2e V ,ného.
- 121 -
Livot na ho2e vrátil se op t do svých kolejí. Dosud zde byli všichni hosté, kterým
Gautama vzkázal, /e si p2eje, aby zde z'stali tak dlouho, pokud s nimi nepromluví.
N kte2í z nich zahloubali se do rukopis', kterých nebylo nikde tolik, jako na ho2e
V ,ného. Jiní hovo2ili mezi sebou o r'zných otázkách a sd lovali si myšlenky, je/ je
zam stnávaly. A,koliv zde bylo veliké mno/ství lidí, nebylo zde hluku ani neklidu.
Rozhovory byly vedeny polohlasn , nikde nebylo slyšet prudkých, nechutných debat a spor'.
A/ jednoho dne byli mu/i i /eny op t svoláni na veliké prostranství. Mu/ové, ani/ jim
kdo co 2íkal, ustoupili do pozadí a uvolnili tak /enám místo uprost2ed kruhu.
Gautama stál vedle vyku2ovadla, kde/to Rahulá se svým bratrem Suddhodanou, vmísili
se mezi zástup mu/'.
„P2átelé, vyzval jsem vás, abyste p2išli sem na toto místo, proto/e nemáme tak velké
místnosti, abychom se do ní všichni vešli. Rád bych si s vámi promluvil o tom, jak si
p2edstavuji nejbli/ší budoucnost a co pova/uji za d'le/ité. Prosím, abyste ka/dý bez ostychu
projevil sv'j náhled. P2eji si, abychom vyslechli ka/dého jednotlivce. O všem se pak
spole,n poradíme.
P2átelé, ji/ od svého p2íchodu na horu p2emýšlel jsem o tom, /e nemáme modlitebny a
nekonáme pravidelných pobo/ností. Siddharta m l pro to své d'vody, jim/ jsem rozum l, le,
které jsou nyní bezp2edm tné. Doba se zm nila a my smíme nyní pomýšleti na stavbu domu
V ,nému. Kdo není tého/ názoru, pozvedni ruku!“
Zkoumav rozhlédl se kolem. Zvedlo se mnoho rukou.
„P2átelé, m'/ete mi 2íci, pro, smýšlíte jinak?“ tázal se povzbudiv .
Ozvalo se mnoho odpov dí sou,asn . Gautama se dal do smíchu a jeho obli,ej smíchem
zkrásn l tak, /e se zdál tém 2 nadpozemsky krásný.
„Musíte mluviti jednotliv , jinak si v'bec nebudeme rozum ti. Za,n me zde,“pravil,
ukazuje p2i tom na Bitnbisaru, který stál v jeho blízkosti.
„Já si myslím, /e to, co bylo dobré za Siddharty, nemusí být tak brzo po jeho odchodu
m n no,“ zavr,el sta2ec.
„Bimbisaro, tvá v rnost t ctí,“ odpov d l Gautama, „ale vzpomeH jen, /e on sám
poukázal na nové, je/ musí p2ijít.“
„Zde na ho2e m'/eme sice chrám vystav t,“ ozval se další mu/, „ale dole v údolích
budeme míti potí/e s brahmany, budeme-li chtít stav t.“
„Proto také postavíme chrám nejd2íve zde na ho2e. Další se pak uvidí,“ odpov d l rychle
Gautama.
Mnoho vzta/ených pa/í kleslo. V tšina mu/' zabývala se t mito námitkami. Pak bylo
slyšet ješt n kolik jednotlivých v t jako: „Na stavbu nejsou prost2edky“ nebo „chrám
V ,ného musí se svým zevn jškem lišiti od dosavadních staveb toho druhu. Kdo navrhne k
n mu plán?“
I tyto 2e,i byly brzy vy2ízeny, tak/e nakonec bylo rozhodnuto postaviti chrám na ho2e
V ,ného.
„Se stavbou za,neme pokud mo/no brzy,“ sliboval Gautama. „ A k vysv cení op t vás
všechny svolám. Bude to veliká, posvátná slavnost, na kterou buIte stále p2ipraveni!“
Všichni m li radost a z2ejm ji dávali najevo. Potom se Gautama rozhovo2il ješt o
všeli,ems, ,eho si povšiml p2i svých návšt vách v r'zných klášterech a školách.
„Je správné,“ pravil, „/e se v hlavních v cech 2ídíte tím, ,emu jste se nau,ili zde na
ho2e. Siddharta dostal k tomu sm rnice od svého sv tlého v'dce a víme proto, /e jsou ve
smyslu V ,ného.
Nebylo by však správné, abychom nepromyšlen a bez uvá/ení cht li všechno jen napodobit. Lidé /ijící na severu liší se podstatn od lidí z jihu, východu a západu. Musíte se
p2edevším 2íditi vnit2ními a vn jšími pot2ebami obyvatelstva, neboC jste zde k v'li lidem,
- 122 -
nikoliv oni pro vás.“
„Jak to myslíš, Gautamo?“ tázal se jakýsi sta2ec.
„ Myslím na to, /e v krajinách, kde se snadno ší2í nemoci, musí býti v nována mnohem
v tší pé,e t l'm i mezi oby,ejným lidem. Zde na ho2e, kde nep2ijdeme tém 2 do styku s
ostatním obyvatelstvem, pln sta,í naše denní koupele a omývání, ale všude jinde, /ebráci i
ti, které navšt vujete v jejich chýších, znamenají pro vás mo/nost nákazy. Proto jste-li ve
styku s takovými lidmi, musíte dbát daleko více na ,istotu a musíte se také sna/iti vychovati
lid k nejv tší ,istot .
Zde na ho2e pou/íváme k nošení b2emen koní a malých chundelatých mezk'. V
krajinách kolem Utakamandu a Magadhy musíte pou/ívati slon', kde/to na západ jsou
nejvhodn jší velbloudi. Vy však hou/evnat lpíte na koních, proto/e jich pou/íval Siddharta.
Zamyslete se jen, jaké výhody by p2inesli takoví dva sloni klášteru!“
Nyní porozum li, co mínil svými slovy a slíbili, /e se v budoucnu vyst2íhají všeho
napodobování.
Od toho dne se za,ali hosté rozjí/d ti. Odjí/d li spole,n ve skupinkách. Stany mohly
být op t str/eny a posléze obyvatelé hory osam li. Pocit prázdnoty, který se za,ínal ji/ ji/
vkrádati, Gautama v,as za/ehnal.
Maggalana oznámil p2átel'm Siddhart'v vzkaz. Dekal, /e opustí d'm odpo,inku. Le, nikomu z nich to ani nenapadlo, a,koliv museli vid ti, /e se Maggalana uchýlil se svým psaním
op t do malinké klášterní cely.
V sepisování svých povídek, jich/ nám ty si p2inášel ze svých toulek po zahrad , byl
neúnavný. Mimo to p2evzal do opatrování ,ást veliké kv tinové zahrady. Bylo-li sucho, tu
neúnavn vlá,el vodu a v dob dešC' vyva/oval úponky, okopával rostliny a staral se pe,liv
o svoje sv 2ence.
Ostatní ned lali docela nic. To se mu nelíbilo a proto se rozhodl, /e je ješt jednou
napomene.
Jednoho dne ho Ananda pozval, aby nave,er p2išel do domu odpo,inku a trochu si s nimi
pohovo2il. Sel rád, jsa p2esv d,en, /e by nenašel vítan jší p2íle/itosti.
Deset starc' pohodln rozlo/ených ,ekalo na n ho. Radostn ho p2ivítali, vyptávajíce se,
není-li ješt syt svého mali,kého byte,ku.
„Tv'j starý pokoj ,eká na tebe!“ zvolal jeden z nich, zatím co druhý zpola posm šn
prohodil: „Maggalana má strach, /e by stykem s námi p2išel o svoje šCastné nám ty k
povídkám!“
„To není to, milí p2átelé, vidíte p2ece, /e jsem p2išel, za,al oslovený jaksi váhav . „Od
okam/iku, kdy mi Siddharta sv 2il úkol postarati se o zrušení tohoto domu, je mi zhola
nemo/né v n m bydlet. Byl bych tak rád, kdybyste i vy jej opustili.
Siddharta 2ekl, /e pro ka/dého z vás je zde dosti úkol', na které sta,í vaše ubývající síly.
Jen se ota/te Gautamy, nevíte-li sami, jak a ,ím byste mohli býti u/ite,ní.“
„Sám Siddharta se nám postaral o tento vskutku zaslou/ený odpo,inek,“ namítal
Ananda. „Rozum l jsi mu asi špatn , kdy/ ses domníval, /e ho slyšíš. Kdyby si byl nep2ál,
abychom byli za svoji práci n jak odm n ni, nebyl by 2ekl, abychom /ili, jak je nám libo.
Nikdo ji/ nemá zem2ít z omrzelosti /ivota.“
„0, Siddharto!“ pomyslel si Maggalana, jak trpce nyní sklízíš, co jsi neuvá/iv zasel!“
Nahlas však 2ekl:
„P2átelé, v 2te mi p2ece! Mistr p2ehlí/eje s výše sv'j /ivot poznal, /e práv tento výrok
byl nesprávný. Cht l vás uvarovat nesnází a škod a proto vám to vzkázal. Nechcete-li ho
uposlechnouti, pak mu jen zt /ujete jeho vzestup. Vaše nesprávné jednání postihne jeho,
proto/e on byl toho p2í,inou.“
Ale ani tato slova, Maggalanou jen t /ce pronášená, nezap'sobila na starce, kte2í si ji/
p2íliš zvykli na pohodlí, ne/ aby se jej mohli z2íci.
- 123 -
Na chvíli byl zaujat myšlenkou, /e se musí obrátiti o pomoc ke Gautamovi. Le, op t ji
zavrhl, pon vad/ mu to p2ipadalo, jako vyvyšování nad ostatní, jako by na n /aloval.
Nakonec se tím vroucn ji modlil za svoje p2átele.
- 124 -
Gautama tou dobou vypracovával plány podle obraz', které dostával sh'ry. Prosil
bytostné o kameny a kdy/ jeho prosba byla spln na, za,al na volném prostranství, kde se
shroma/Iovali, stav ti chrám.Práce bylo dost a dost a najednou starci v dom odpo,inku byli
vyzváni, aby se ujali takových úkol', na n / sta,í jejich síly.
To se jim nelíbilo. Radili se mezi sebou a došli k názoru, /e výzvy musí uposlechnouti a
/e se musí chopiti práce, ne však nadlouho. Pak budou hled t, aby se op t co nejd2íve dostali
do ústraní.
P2id lené úkoly nebyly sice t /ké, ale jejich provedení muselo býti p2esné a p2edepsaná
doba dodr/ována. Práv to p2icházelo starc'm za t /ko. Ve,er, kdy/ po denní námaze
odpo,ívali, hovo2íce o práci, kterou dnes vykonali, vstoupil mezi n Gautama.
Pod koval jim, /e tak ochotn zasko,ili v dob , kdy je nedostatek pracovních sil. Práce
bude ,ím dál tím více a proto je dob2e, kdy/ si nyní na ni pomalu op t zvyknou.
Ješt jedna zále/itost ho tí/í. D'm odpo,inku se musí zbourat. V klášte2e je dostatek
volných kom'rek, kam by se mohli všichni uchýlit. Nejlépe by bylo, kdyby šli hned s ním a
usadili se v novém prost2edí.
Ani/ jim poskytl ,asu, aby mohli tuto novotu prodebatovati, p2átelsky a vlídn je pozvav,
vzal je s sebou do kláštera a usadil jednoho sem a druhého tam, pokud mo/no nejdále od
sebe.
„P2ijmete to jist s povd kem,“ pravil laskav , kdy/ ve,er, unavení prací, p2ijdete dom'
a budete moci pln vychutnati klášterního klidu. Jeliko/ není dovoleno po ve,e2i mluvit,
m'/e se ka/dý z vás p2ed spaním oddati myšlenkám na V ,ného.“
Zákaz mluvení byl pro n n ,ím novým. P2íštího dne se dov d li, /e tento p2íkaz zavedl
Gautama teprve p2ed nedávném. Brat2i se z toho jen radovali, pon vad/ ve,ery byly jejich
jediné chvíle, kdy se mohli nerušené zabývati sami sebou.
„My pot2ebujeme klidu,“ 2ekl jeden ze starších bratr', „a pon vad/ to nová,ci dosud
nev dí, rušili nás ,asto svými bláhovými, neu/ite,nými 2e,mi.
Starc'm se nelíbilo, /e se mají ješt jednou pod2izovati kázni, ale pak se p2ece podrobili.
D'm odpo,inku byl zbourán, ale na jeho míst nebylo zatím postaveno nic, tak/e Ananda
mínil, /e jist nebylo zapot2ebí tak velikého sp chu.
Stavba chrámu v',ihled pokra,ovala. V noci pracovali bytostní, ve dne lidé. Gautama
byl na stavb dnem i nocí. Nikdo nemohl 2íci, kdy vlastn odpo,ívá.
P2esto byl sv /í a silen, vypomáhaje i p2i t ch nejt /ších pracích. Ládnou práci
nepodceHoval, zasko,il všude, kde n kdo scházel a stal se tak všem /ivým p2íkladem svých
slov, /e práce ,lov ka nikdy nesni/uje.
I /enám sv 2il práci. Musely zhotoviti roho/e pro chrámovou podlahu.
Podlaha byla sice vylo/ena tak jako st ny bílými kameny, ale nohy po nich notn
klouzaly a v dob dešC' by bílé kameny p2íliš trp ly. Proto m ly býti pokryty barevnými
roho/emi.
V n kterých krajinách dovedly /eny zvlášC zru,n tkáti. Odtud si Gautama vy/ádal látky,
kterých cht l pou/íti na záv sy. V okolí Utakamandu pletly /eny nádherné v ci z lýka. I t ch
bylo mo/no pou/ít v novém chrámu.
Jednou, kdy/ Gautama stál na staveništi, radostn pohlí/eje na okrouhlé zdivo, p2istoupil
k n mu mladý mu/, který se díval stejn ml,ky a se zalíbením na stavbu.
Byl to Suddhodana mladší, který se nenadále vrátil. Vyrostl, byl štíhlý a z jeho tvá2e do
hn dá opálené, upíraly se jasné o,i na bratra.
„P2išel jsem, abych se stal tvým sluhou! Neodhán j mne od sebe,“ prosil pokorn .
Gautama se usmál.
„A p2ece t pošlu pry,!“
Mladík se zalekl, ale starší mluvil dále:
- 125 -
„Práv jsem si p2ál, kdybych tak m l n koho, komu bych mohl sv 2it nutné poslání. A tu
p2icházíš práv ty! Naho2e v Himalájích, v krajin , kde byl vychován náš otec, jsou místa,
kde se lijí pr'hledné, pestré sklen né plotny. Musíš vyhledati ta místa a zmín né plotny mi
p2ivézti!“
Suddhodana m l radost z úkolu, který mu byl sv 2en a vyptával se na r'zné podrobnosti.
Nato v pr'vodu n kolika sluh' s nákladními zví2aty odjel.
Gautama mu radil, aby jel nap2ed k otci, který mu p2esn poví, kudy p'jde. Byl by mu
mohl sice také sám cestu popsat, proto/e jeho v'dce mu p2esn vysv tlil, kde najde správné
plotny, ale pova/oval za d'le/it jší, aby se jinoch nap2ed ukázal rodi,'m. Byl vzdálen z
domova p2íliš dlouho.
Chrám rostl a duší Gautamovou míhala se jedna myšlenka za druhou. Zdálo se mu, jako
by mimo tohoto zevního, viditelného chrámu m l býti na zemi vybudován i chrám duchovní,
jeho/ nosné pilí2e by byly zapušt ny ve všech kní/etstvích národa.
„T mito sloupy jsou kláštery a školy,“ p2emýšlel. „To je správné a podle pot2eby mohou
býti v/dy rozmno/eny. Ale tak, jako náš chrám bude míti na svém vrcholu pr'hlednou
kopuli, tak také duchovní stavba musí sm 2ovati vzh'ru a všechny sloupy musí se sbíhati v
jedno.“
Tímto duchovním st2ediskem m la býti hora V ,ného! Je jím také skute,n ? A je-li jím,
pak musí býti p2ístupna všem! Nemají míti vedoucí škol a klášter' s horou lepší spojení ne/
dosud?
Siddharta povolával mu/e na horu, kdykoliv se zabýval n ,ím zvláštním. Nebylo by
lépe, kdyby p2icházeli pravideln v ur,itý ,as? Tím by se také ji/ v zárodku potla,ilo
nebezpe,í, /e by vedoucí škol nebo klášter' vtiskl celku sv'j ráz.
Gautama neúnavn p2emýšlel dále, radil se se svým v'dcem a tázal se na v'li V ,ného.
Ne/ byl pozemský chrám dokon,en, vypracoval také sm rnice pro výstavbu chrámu
duchovního.
Cht l navštíviti kláštery v zemi, ale pokud nebyla stavba chrámu dokon,ena, nemohl se
vzdá-liti. Nikdo nev d l, jak má stavba vypadati, nikdo se správn nevyznal v plánech
zaznamenaných Gautamou.
T2i roky p2ešly od chvíle, co bylo zapo,ato se stavbou, ne/ mohl Gautama op t svolati
mu/e na horu. Ani tentokrát nevyjeli poslové a p2ece Gautama výslovn 2ekl, /e vedoucím
poslal zprávu. Tu jeden z u,edník' odvá/il se zeptati, koho/e to poslal se vzkazem.
„Copak vy to nevíte?“ smál se Gautama. Mali,cí slu/ebníci Bo/í rádi vy2izují podobné
p2íkazy. Míkají to od úst k úst'm a taková zpráva se dostane v neuv 2iteln krátké dob na
místo svého ur,ení, kde je pak p2edána lidem, kte2í bytostným rozum jí.“
Le na to sami nep2išli! V/dyC je to tak prosté! Ve dnech p2ed vysv cením chrámu bylo
ješt plno práce s r'znými p2ípravami k po2adu slavnosti. Leny vily v nce a kv tinové
záv sy, dívky nacvi,ovaly tane,ní kroky a v jejich ladných pohybech odrá/ela se veliká
zbo/nost.
N kte2í z mladších obyvatel' hory vyhledali Gautamu.
„Nechceš si zvolit z našeho st2edu také u,edníky?“ tázali se.
Tázaný zavrt l hlavou, ale mu/i byli neústupní.
„Siddharta m l u,edníky a také jiní mudrci je mají! HleI, my t ctíme, jako svého
mistra, dovol nám, abychom sm li býti tvými u,edníky. Naše v rnost buI naším díkem!“
„Toho není mezi námi t2eba,“ 2ekl Gautama.
„U,edníky m'/e míti jen ten, kdo je opravdovým mistrem a tím já nejsem. Jsem pouze
sluhou V ,ného, jimi/ i vy chcete býti! Jsem tedy vaším bratrem, nikoliv vaším mistrem.
Spojte svou v rnost s mou, ale p2inášejte ji Pánu všech sv t', nikoliv mn ! Jemu d kujeme za
vše, ,ím jsme a co víme! Na to nikdy nezapomínejme!“
Znovu byly postaveny stany jako p2i poh2bu Siddhartov . V místech, kde stával d'm
- 126 -
odpo,inku, byla postavena d2ev ná budova pro /eny.
Všechno bylo za2ízeno prost , ú,eln , ale krásn .
Hosté p2icházeli. Na ho2e vládl ,ilý ruch. Mezi pozvanými byl i Suddhodana otec a
Rahula syn.
Gautama je zavolal ne proto, /e to byli jeho p2íbuzní, nýbr/ proto, /e se na n díval jako
na sloupy duchovního chrámu. A oni to cítili.
P2esto, /e Gautama byl k nim vlídný a laskavý, byl i jim tak vzdálen, jako všem
ostatním. Zdálo se, /e stejnou láskou miluje všechno tvorstvo a jeho pé,e, /e platí všem.
Zasv cení chrámu bylo ur,eno sh'ry. Spolupráci bytostných bylo mo/no ve všem jasn
vytušit. Nikdy nezá2ila obloha takovou mod2í, nikdy slunce tak zlatov nesvítilo. Jemný,
chladný vánek p2inášel s sebou sladkou v'ni kv tin, ba zdálo se, jako by se v n m chv ly
zvuky milostných, lahodných tón'.
Tiše, beze slov, radili se lidé p2ed školou.V p2edu šli starci, za nimi /eny a naposled
tém 2 nep2ehledný zástup mu/'.
Sisana se skupinou dívek stála ve chrámové brán , ,ekajíc na p2íchozí. Na ka/dém ze
širokých schod' stály d ti v bílých šatech, dr/íce v rukou kv tinové záv sy.
Jejich st2edem ubíral se dlouhý pr'vod vzh'ru. Nyní dosáhl první brány, je/ se pod
lehkým stiskem Sisaniny ruky rozlétla.
Ú,astníci p2icházející ze slune,ního jasu byli osln ni záplavou sv tla,která vycházela z
chrámu. Jak to bylo mo/né? Neodva/ujíce se pozvednouti o,í, krá,eli se sklon nými hlavami
za Sisanou. Mladí mu/ové ,ekající uvnit2 chrámu je uvád li na místa Gautamou vykázaná.
Prostorem rozezvu,ely se tóny, sice pozemské, ale p2esto svou líbezností unášely srdce
vysoko vzh'ru.
Sklon né hlavy se zvolna pozvedaly. Všude, kam o,i pohlédly, samá krása! Slune,ní
sv tlo pronikalo barevnou sklen nou st2echou kopule a zbarvovalo se, jisk2iv se lámajíc v
p2ehojných broušených drahokamech.
Uprost2ed rotundy stál bílý kámen, postavený ji/ d2íve bytostnými. Na n m /hnula
drahocenná ,íše vzácné um lecké práce ze zlata a rudých drahokam'.
Gautama p2istoupil ke kameni. Vztáhl pa/e do výše /ehnaje chrámu vystav nému ke cti
Pána všech sv t'. Dívky p2i zvucích hudby za,aly tan,it sv'j posvátný rej. Ov n,ily kámen
kv tinami a ustoupily pak stranou.
A nyní za,al Gautama mluvit. Jeho hlas nesl se chrámovou prostorou a zn l úpln
jinak,ne/ venku pod širým nebem. P2ítomní pozvedli všichni své hlavy, jako by se cht li
p2esv d,it, zda je to skute,n jejich mladý mistr, který k nim promlouvá.
„Kdy/ jste prve vystupovali po stupních chrámových — jich/ je jedenadvacet — stály po
obou stranách sv tlé dív,í postavy s kv tinovými 2et zy v rukou a sledovaly, jak stoupáte
vzh'ru. M ly vám obrazn znázornit stupn na onom sv t , po kterých se musí vaše duše
krok za krokem ubírati. Aby mohla stoupati od jednoho stupn ke druhému, musí vynalo/iti
všechny své síly. Není však sama. Nedaleko ní stojí sv tlé bytosti p2ipraveny pomáhati jí
vzh'ru.
I to, /e to byla práv Sisana, /ena, která vám otev2ela chrámovou bránu,bylo cht né. Pán
sv t' stvo2il /enu sv tlejší a leh,í, aby krá,ela p2ed námi mu/i a urovnávala nám cestu. Na to
vše jsme b hem svých pozemských /ivot' zapomn li. Nyní vám to znovu p2ipomínám.
Mu/ové, ct te /eny, které vám pomáhají uchovati mravní ,istotu a které tvo2í spojení se
sv tlými výšinami!
A vy, /eny, chovejte se tak, abyste i v tom plnily v'li V ,ného! U,te své sestry
poznávati, jaký ú,el má jejich bytí na zemi.
V tomto sm ru naše zem p2íliš mnoho promeškala! I zde musí býti všechno nové.
Pomáhejte mi v tom, vy všichni, kte2í chcete býti slu/ebníky V ,ného!“
Pak mluvil Gautama o duchovním chrámu, který má býti zbudován, o sloupech a kopuli,
- 127 -
která by se duchovn klenula nad celým národem.
„Slyšte nyní, co V ,ný mými ústy ur,uje:
Ka/dý vedoucí musí strávit v/dy t2etí rok zde na ho2e V ,ného. Musí se postarati o to,
aby jeden z brat2i mohl p2evzíti na ten rok vedení. Kdy/ se pak po dvanácti m sících vrátí
zp t do kláštera nebo školy, pak bratr, který ho po dobu jeho nep2ítomnosti zastupoval, p2ijde
na horu a ztráví zde rovn / jeden rok. Sestry si budou po,ínati práv tak.
Tím se bude udr/ovat nejen stále /ivá vým na myšlenek, plán' a za2ízení, nýbr/
p2edevším všichni tím duchovn porosteme.
Já sám však nez'stanu na ho2e. Ka/dý rok bude mne zastupovati jiný bratr, který bude k
tomu poka/dé ur,en. Budu projí/d ti zemí od školy ke škole, zvlášt tam, kde dosud škol
není a budu hlásati a vypráv ti o V ,ném. Celý národ má býti probuzen z duchovního
spánku. Sám Brahma, který je sluhou V ,ného, si nep2eje, aby v tší ,ást našeho národa se
zastavila v jeho uctívání. Je naší povinností p2esv d,iti brahmany o polovi,atosti jejich víry.
Ale slyšte mne, p2átelé: máme je p2esv d,ovati, vy i já, p2edevším svým /ivotem, silou
své víry a radostným ,inem.Pak budou donuceni zeptati se nás: „Brat2i, kdo vám pomáhá?“
Teprve pak smíme mluvit.
D2íve by to nebylo nic platné. Kdo nep2esv d,uje sám sebou, svou bytostí, ten nechC
rad ji ml,í! Není k u/itku, spíše ke škod . Abychom mohli býti lidem skute,nými v'dci,
musíme vylou,iti a v,as zabrániti všem nešvar'm. Domníváte se, /e bychom slou/ili
V ,nému, kdybychom k v'li n mu rozpoutali v zemi r'znice a spory?
P2ál bych si, aby tento chrám vám stále p2ipomínal má slova, která jsem sm l dnes 2íci.
M jte v úct chrám, neboC je vystav n ke cti Pána sv t'! Ka/dý sedmý den se zde sejdeme,
abychom Ho spole,n vzývali a slyšeli o N m. Pak zanecháte vší práce, abyste si v klidu
mohli promýšleti vše, co jste v chrámu p2ijali. To je op t n co nového, co vám V ,ný tímto
dává. P2ijm te to také správným zp'sobem!“
Modlitbou a po/ehnáním byla slavnost skon,ena. Dojem, který v poslucha,ích
zanechala, byl nesmazatelný.
O n kolik dní pozd ji se hosté op t rozjí/d li. I Gautama se chystal na dlouhou cestu.
Sv 2il bratr'm jednotlivé úkoly, ale kdo ho má zastupovati v chrámu, dosud ne2ekl. Zdálo se,
/e dosud váhá. A,koliv si toho všichni povšimli, nikdo si nedovedl vysv tlit pravou p2í,inu.
Ovšem, kdy/ se zamysleli a uva/ovali o jednotlivcích, nenašli mezi sebou opravdu nikoho,
kdo by ho mohl práv zde zastupovati.
Tu jednoho dne p2išel na horu mu/, jeho/ šat prozrazoval kn ze. M l na sob volný šat z
m kké bílé vlny. Jednoduchý pás ze stejné látky p2idr/oval záhyby roucha. Ani/ byl mu/
ohlášen, šel mu Gautama vst2íc a srde,n ho vítal.
„Dekal jsem na tebe, brat2e!“ pravil, tak/e to všichni kolemstojící mohli slyšet,
„p2icházíš v pravý ,as!“
Oba mu/i zmizeli v Gautamových komnatách a zanedlouho obyvatelé hory vid li
Gautamu, jak provází cizince a seznamuje ho s horou V ,ného.
P2i nejbli/ší pobo/nosti Gautama oznámil, /e bratr Te-Yang z Tibetu, kterého poznal za
svého pobytu v Utakamandu, je ochoten zastupovati ho zde na ho2e. Bude vykonávati
pobo/nosti a p2evezme vedení místo Gautamy. Ládal bratry, aby
Te-Yangovi zplna d'v 2ovali. Je to velmi u,ený mu/ a v rný sluha V ,ného.
Za n kolik dn' Gautama odejel, doprovázen dv ma pr'vodci a dv ma sluhy.
„Budu s vámi udr/ovati spojení,“ zvolal p2i lou,ení s bratry, kte2í jeho odchodu bolestn
/eleli.
- 128 -
Všichni m li za to, /e pojede jako obvykle na jih. On však, jakmile p2išel do údolí, dal
se sm rem východním podél Gangu. Úrodná rovina obla/ovala jeho o,i, mohutný proud stále
se rozši2ující uvád l ho v ú/as.
Pro, sem brat2i dosud nikdy nešli?
Zdálo se mu, /e si matn vzpomíná, jak Siddharta kdysi vypráv l, /e lidé zde /ijící,
nále/ejí k jakémusi p2ist hovaleckému kmenu, jeho/ víra je úpln odlišná.
Zap'sobiti na jejich duše vypráv ním o Brahmovi a Sivovi bylo nemo/né a jestli/e
za,ali mluviti p2ímo o Pánu sv t', probouzelo se v lidech nep2átelství.
Ovšem, to bylo ji/ hodn dávno a mimoto Gautama se cht l sám p2esv d,iti. V dobré
nálad projí/d l krásnou, bohat po/ehnanou krajinou.
Míjel malé osady a v noci p2enocoval pod širým nebem.
Pátý den schyloval se ji/ k ve,eru, kdy/ dojel k prvnímu význa,n jšímu m stu.
Vypadalo vlastn jako velmi dlouhá ves, pon vad/ domy nebyly o mnoho lepší chat. Špína
byla daleko široko viditelná, a,koliv posvátný proud Gangu nedaleko odtud valil své
mohutné vlny.
Gautama jen nerad vjí/d l do m sta, ale cht l-li p2ijíti do styku s lidmi, nezbývalo mu
nic jiného. Jednou tak musí u,init!
Nedaleko obce setkal se s mu/i, kte2í se vraceli z lovu. Tázal se jich na jméno osady.
Nerozum li jeho otázce. Z jejich odpov di post2ehl jakousi p2íbuznost s tibetštinou,
kterou znal a která mu umo/nila, /e se s lidmi dorozum l. Pov d li mu, /e m sto se jmenuje
Bhutan-Ara a /e práv dnes se tam bude konati veliká slavnost na po,est boha Bhuty.
Tázal se, smí-li se slavnosti zú,astnit, le, mu/ové, jak se zdálo, nemohli pochopiti jeho
otázku. Pro, by se jí nesm l zú,astnit? Gautama sestoupil s kon a ubíral se s nimi k chatám.
K jeho sluchu zalétal temný hlomoz, který byl stále z2eteln jší, ,ím více se blí/ili k
Bhutan-A2e. Zn lo to jako rachot n jakého obrovského bubnu, do kterého se mísily je,ivé,
pronikavé zvuky malých nástroj'. Po n jakém, byC i vzdáleném rytmu nebylo ani stopy, a,
údery na buben by byly mohly udávati jakýsi takt.
A ke všemu se do toho ješt vmísily hluboké a vysoké hlasy lidí, aby tak projevili svou
radost ,i zbo/nost. Jestli/e tento 2ev byl zevním projevem uctívání, jaký byl asi b'h, jemu/ to
všechno platilo?
Jen s nejv tším sebezap2ením šel Gautama dále. Vid l, jak strašlivé útvary valí se proti
n mu jako hustá mlha, jak vystupují vzh'ru a znovu klesají.
Kdy/ došel se svými pr'vodci a/ k místu, na kterém se konala slavnost, za,aly útvary
krou/iti kolem n ho. Sna/ily se navázati s ním spojení, ale neda2ilo se jim to. Všechno v n m
bylo bd lé, p2ipraveno na obranu.
Ohlédl se po svých ,ty2ech pr'vodcích. Šli vzp2ímeni a nebyli obt /ováni p2íšerami jako
on. M li výhodu, /e je nevid li.
Distota myšlení byla jejich p2irozenou obranou a d la se nev dom .
Leny, d ti, jinoši, všichni sp chali k lovc'm a s nepopsatelným k2ikem vrhli se na jejich
ko2ist. Byli to ponejvíce gazely a vodní ptáci, kte2í, jak se zdálo, byli zvlášC vítaní. Úbor /en
byl prajednoduchý. Omotaly jednoduše kolem sebe jeden nebo n kolik kdysi pestrých cár',
nyní však špinavých a bezbarvých. Mu/ové a d ti byli úpln nazí.
Nedostatek od vu si za to vynahradili r'znými 2et zy a kovovými kruhy, kterými byli a/
p2etí/eni. Na nohách, od kotník' a/ nahoru, m li úzké kruhy ze st2íbra, zlata a bronzu
neum le zpracované, bez sebemenší ozdoby, které p2i ka/dém kroku hlu,n ch2estily. Kruhy
kolem hrdla byly trochu širší, ale jejich po,et nebyl u ka/dého stejný.
Gautama brzy vypozoroval, /e ,ím urozen jší mu/, tím v tší po,et kruh' m l na krku.
Modro,erné, pon kud kade2avé vlasy byly upraveny do vysokého ú,esu, do n ho/ vetkávali
kovové jehlice, ba i kousky d2ev.
- 129 -
Gautama pova/oval za bezpe,n jší, nechati jízdní zví2ata p2ed osadou. Dal svým
spole,ník'm a sluh'm tajný pokyn, aby se utábo2ili na b2ehu Gangu. On sám p2ijde pozd ji
za nimi a p2enocuje s nimi. Proto nechC udr/ují oheH, aby je snadn ji našel.
Mu/ové naléhali, aby aspoH jednoho z nich si nechal u sebe k své ochran , le, Gautama
trval na tom, aby rad ji dob2e opatrovali zví2ata. O sebe se nebál, v d l, /e má tu nejlepší
ochranu.
Bhutanarové ned'v 2iv pošilhávali po odvád ných zví2atech. Domnívali se snad vid ti
v nich vítanou ob C, kdyby se jim poda2ilo zmocniti se jich? BuI jak buI, ale práv tyto
/ádostivé pohledy p2im ly Gautamu k tomuto opat2ení.
Zástup lidí, kte2í je doprovázeli, stále rostl, a/ kone,n došli na místo, kde se konala
slavnost. V pánvích, zav šených na k'lech, ho2el hnusn páchnoucí, štiplavý oheH, který, jak
se zdálo, slou/il dvojímu ú,elu: oza2oval prostranství a slou/il za ob tní plamen. Dým, který
se valil z pánví, byl srá/en okam/it k zemi, ve vzduchu plujícími útvary lidských myšlenek
a vášní.
Gautama v hr'ze, v které se z nenadání octl, volal v duchu zoufale o pomoc. Cht l se
pokusiti p2iblí/iti se k t mto neblahým duším, je/ st /í bylo lze pojmenovati lidmi. Le, k
tomu pot2eboval pomoc sv tlých sil, které se také v záp tí dostavily. Vid l, jak se k n mu
prodírají sv tlé postavy, které ho od2ízly od temna a zjednaly mu mo/nost voln si
vydechnout.
P2ed ním na rozlehlém prostranství tan,ili mu/ové, /eny a d ti v divokém bezuzdném
víru. To,ili se kolem modly vy2ezané ze d2eva a pest2e pomalované, která tr'nila vysoko nad
lidmi. Hlava Bhutova p2ipomínala prase.Veliké tesáky a široký, krátký rypák podobnost ješt
zvyšovaly.
Gautamovi nyn jší pr'vodci vmísili se i s lovci mezi k2ep,ící dav, zatím co /eny se
zam stnávaly p2ípravou jídel u ohništ . Pekly zví2ata tak, jak byla, ani/ je d2íve stáhly nebo
oškubaly. Nesnesitelný zápach ší2il se a/ sem.
Zdálo se, /e slavnost sp je k svému vyvrcholení. Dva kn /í prodrali se davem a postavili
se vedle modly. Jeden z nich byl od hlavy a/ k pat zavinut do ko/išin a v ruce dr/el
obrovský me,, o který se opíral. Byla to skute,ná zbraH a bylo vid t, /e je velmi ostrá.
Druhý mu/ p2edstavoval patrn kohouta, neboC m l na sob šat z pe2í vzadu s
obrovským kohoutím ocasem, dovedn napodobeným. I pokrývka hlavy p2edstavovala
kohoutí h2eben. Chvílemi zamával rukama, k nim/ m l p2ivázána krátká k2ídla a vyrá/el ze
sebe zvuky podobné kokrhání.
A,koliv se to Gautamovi protivilo, p2esto jej toto podivné divadlo upoutalo, pon vad/ se
sám sebe tázal, co to má vlastn znamenat.
Kone,n „kohout“ vysko,il na modlu, o kterou byl vzadu op2en jakýsi /eb2ík a dal se do
strašlivého k2iku.
Nástroje rázem utichly. Tane,níci z'stali stát na svých místech jako p2ikováni.
Z pozadí vy2ítila se tlupa mu/' a vrhla se na hlou,ek mu/' a /en, stojících nejblí/e
modly.Tito se sna/ili sice utéci, ale byli zru,nými mu/i pochytáni, svázáni a p2ivedeni p2ed
kn ze s me,em, který dob2e mí2enou ranou stal všem hlavy.
Gautama napo,ítal dvacet ob tí. Ostatní ú,astníci slavnosti vrhli se s divokým k2ikem k
nešCastným ob tem, aby byli co nejvíce post2íkáni jejich krví.
Po skon,ené krvavé lázni byly mrtvoly nešCastných ob ti ledabyle naházeny na nosítka a
celá horda se dala za svitu pochodní na pochod ke Gangu.
Gautama se zachv l úzkostí. Aby tak našli le/ení jeho lidí! Záhy však vypozoroval, /e
krví zpitý dav sm 2uje k ur,itému místu.
Pob2e/í, ke kterému se nyní blí/ili, bylo široko daleko bahnité.V tomto bahn
p2evalovala se stáda gaviál', které Gautama znal ji/ z d2ív jška. Tato zví2ata podobná
krokodýl'm, tlustoocasá, s obrovsky dlouhými zašpi,at lými tlamami vzbuzovala v n m
- 130 -
odjak/iva hr'zu.
A t mto hnusným netvor'm p2edhodil šílený dav t la ob tovaných.
Chtiv rozevíraly své hladové tlamy, bylo slyšet jejich mlaskání a praskot drcených
kosti. Tu a tam n který netvor opustil sv'j bahnitý pelech a batolil se blí/e k lidem, kte2í s
k2ikem ustupovali zp t.
Ob ti byly pohlceny, ale zví2ata nebyla dosud nasycena. Podnikavá zví2ata, la,ná ko2isti,
pronásledovala lidi rychlostí, jí/ by byl Gautama u nich nehledal. Pronikav je,ící divoši
rozprchli se všemi sm ry.
Gautama z'stal úmysln vzadu. Nyní se bude odbývati veliká hostina, p2i ní/ ú,astníci
budou pravd podobn pít opojné nápoje z rý/e nebo ko2ínk'. S takovými tvory,
nepodobnými lidem, nemohl by tak jako tak mluvit. Pomalu šel po b2ehu, a/ spat2il záblesk
ohn svých spole,ník'. Gaviálové ho neznepokojovali.
Jeho pr'vodci se zaradovali, kdy/ se k nim vrátil zdráv a d2íve ne/ doufali. Nebylo mu
do 2e,i, i jídlo odmítal. Zadumán sed l u ohn a p2emýšlel, jakým zp'sobem by nejsnáze
pronikl k duším t chto tvor'.
Jeho lidé ji/ dávno spali a Gautama dosud uva/oval. Prosil svého v'dce o radu a pomoc.
Prosil úp nliv . Ké/ by sm l vyrvati tyto zvl,ilé lidi z objetí hr'z a temnot, v kterém se
nalézali.
V tom spat2il svého v'dce, kterého sm l vid ti jen ve výjime,ných p2ípadech. Oby,ejn
ho Gautama jen vycítil a vnímal jeho hlas. Le, v'dce nebyl sám, p2išla s ním ješt jedna
postava. Byl to nahý divoch s kruhy kolem krku a na nohou. Gautama vid l, /e je to duch.
V'dce za,al mluvit.
„To je první král Bhutanar', který vládl v této zemi asi p2ed sto lety. M l v lásce sv'j lid
a p2esto, /e nev d l o V ,ném, na2ídil, aby uctívání Bhuty se d lo d'stojnou formou. T /ce
nesl, /e jeho národ mohl b hem doby klesnouti a/ na tento stupeH. Je-li n kdo, kdo by ti mohl
ukázati cestu k jejich srdcím, pak je to on. Mluv, Bhutani!“
A,koliv král mluvil nesm le a neobratn , Gautama mu p2ece rozum l. D koval mudrci,
/e se chce pokusit o záchranu jeho lidu.
Mekl mu, aby vypráv l, /e vid l jeho, Bhutaniho. To zap'sobí na jeho lid, neboC
vzpomínku na n ho chovají dosud v /ivé pam ti. Je udr/ována dávnou p2edpov dí, která
praví, /e a/ se Bhutani zjeví, zavítá št stí mezi lid.
Oba kn /í provozují r'zné ,áry a kouzla. P2ed nimi nechC se má Gautama na pozoru!
„Nebojím se, Bhutani!“ odpov d l Gautama klidn . „P2išel jsem ve jménu Pána sv t' a
ten ochrání svého sluhu!“
- 131 -
Druhý den k polednímu, kdy/ stálo slunce vysoko na nebi, vydal se na cestu k BhutanA2e. M l za to, /e se lidé ji/ prospali z následk' slavnosti. Ubíral se tou/ cestou jako
p2edešlého dne, vyhýbaje se b2eh'm Gangu.
V osad panovalo mrtvé ticho. Zdálo se, /e všichni dosud spí. Slavnostní prostranství
rudlo krví ob tí, ale socha Bhutova byla ji/ odstran na.
Gautama se pátrav rozhlí/el kolem sebe. Kone,n zahlédl p2ed jednou chatou chlapce,
jeho/ jasné o,i si ho zv dav prohlí/ely. Vlídn se ho zeptal na obydlí královo, pou/ívaje
tibetštiny. Ale dít mu p2esto nerozum lo. Dalo se do pronikavého k2iku a zmizelo v chat .
Za malou chvíli vyšel ven mu/ a m 2il si cizince nevrlým pohledem. Gautama opakoval svou
otázku. Nato se mu/ zeptal:
„A kdybych ti 2ekl, kde ho najdeš, co mu chceš?“
„To povím jen jemu!“ odpov d l klidn Gautama.
Mu/ na okam/ik zaváhal, ale pak zvít zila zv davost.
„Nu/e pojI!“ vyzval cizince a vedl ho spleti chat, a/ p2išli k jakémusi v tšímu domu, u
kterého stála malá soška Bhutova.
Vedle této modly byl upevn n buben, na který mu/ za,al okam/it tlouci p stmi.
Kolem stavení za,ínalo býti rušno. P2ibíhaly /eny a d ti. Posléze ukázal se mu/, ni,ím se
nelišící od ostatních, krom neuv 2iteln velikého po,tu kruh', které obepínaly jeho krk.
Bylo z2ejmé, /e pro samou urozenost nem'/e mu/ ani hlavu sehnout.
To byl tedy král pom rn veliké 2íše! Byl mrzut, proto/e byl vyrušen ze spánku a ptal se
zlobn cizince, co si p2eje.
„Mám ti vy2ídit vzkaz od Bhutaniho,“ odv til tázaný.
P2i vyslovení jména dali se všichni p2ítomní do nehorázného k2iku. Gautama umlkl.
Stejn by mu byl nikdo nerozum l. Kone,n se rozruch trochu utišil a král dal znamení, aby
host pokra,oval.
„Nebylo by lépe, kdybys vyslechl poselství ty sám?“ navrhoval Gautama. Ale král
rozhodl jinak:
„Ne, aC všichni slyší, co mi máš 2íci! Mluv jasn ! Kdes vid l Bhutaniho?“
„P2išel dnes v noci ke mn .“
„Cizince, ptám se t , kdes ho vid l a ne kdy! Na tom zále/í!“ zn la nevrla odpov I.
„Na b2ehu Gangu, asi šedesát mu/ských délek odtud.“
Op t se rozlehl 2ev, který pronikal a/ do morku kostí. A znovu další otázka:
„Jak vypadal?“
„Jak ho m l Gautama popsati? Bezradn se rozhlí/el kolem sebe a v tom jej zahlédl.
Ukazuje na n ho rychle prstem, pravil:
„Tam stojí, vidíte ho? Je podoben tob , králi!“
O,i všech up2ely se sm rem, kam Gautama ukazoval, ale pravd podobn ho nikdo
nevid l. Zato odpov I byla asi správná, proto/e urputný výraz králova obli,eje zmizel, kdy/
se ptal:
„A co nám Bhutani vzkázal?“
„V ,ný, vnukni mi teI správná slova!“ tou/ebn zaprosil Gautama a pak pomalu a s
d'razem pravil:
„Je smuten, /e jeho lid zapomn l na to, ,emu on ho kdysi u,il. P2ál by si, aby národ,
který miloval, poznal ono zaslíbené št stí, ale pokud budou Bhutovi p2inášeny lidské ob ti a
bude uctíván takovým zp'sobem, /e se Bhutani musí rdíti za to studem, do té doby nem'/e
svému lidu pomoci ke št stí!“
Tentokrát se neozval o,ekávaný k2ik. Mu/ové dívali se ml,ky na sebe a nepromluvili ani
slova. Gautama povzbuzen, pokra,oval dále:
„Bhutani p2išel ke mn a prosil m , abych se ujal jeho lidu. Mám vás nau,iti lepším
- 132 -
mrav'm, mám vám pomoci, abyste se op t stali dobrými, jako jste bývali kdysi. Tak najdete
skrze mne zaslíbené št stí!“
Znovu se rozlehl k2ik. Jestli/e po prvé vyjad2oval údiv a ú/as, nyní byl projevem radosti.
Obstoupili cizince, sna/íce se dotknouti se ho a projeviti mu n jakým zp'sobem svou d'v ru.
Kone,n , kdy/ se utišili, král pokra,oval:
„Místo, na kterém se ti Bhutani zjevil, bylo nám ozna,eno p2edpov dí. V 2ím ti, cizince,
a prosím t , abys nás u,il a pomohl nám. M'/eš-li vid ti Bhutaniho, pak ti také 2ekne, co
nám máš ukázat. Rádi t budeme poslouchat.“
„Bhutani se raduje ze svého lidu, proto/e z tvých slov, králi, poznal, /e nejste ješt
docela špatní. Pom'/e mn i vám!“
Zástup poslucha,' stále vzr'stal. P2ítomní sd lovali nov p2íchozím, co se p2ihodilo.
Náhle jakýsi zavalitý mu/, zvlášC zví2ecího vzez2ení, prodíral se davem.
„Netrp, ó králi, aby cizinec ovlivHoval náš lid!
Cht jí se zmocniti naši zem ! Chce-li se Bhutani projevit, aC se zjeví nám, kn /ím!“
To je tedy ten mu/ s me,em, pomyslil si Gautama, ale nahlas 2ekl:
„P2išel jsem k vám sám, tak2ka bezbranný. Jak bych mohl dobýt vaší zem ?“
„Ano,tento mu/ to s námi myslí jist dob2e!“ k2i,ela v tšina mu/'.
Ale kn z dal rukou znamení, aby umlkli. Pak se obrátil ke Gautamovi:
„Jestli/e se ti Bhutani zjevil, pak ti také 2ekl, pro, má Bhuta prase,í rypák.“
Gautamovi bylo, jako by slyšel odpov I, kterou mohl jen hlasit opakovat.
„Tak dlouho jste hrabali zakopané poklady, /e se rty boha stále více prodlu/ovaly. V ru,
neslou/í vám to ke cti, Bhutanarové!“
„Tvá odpov I je správná,“ 2ekl p2ekvapený kn z. „Ale dosud ti nev 2ím. Musíš se
podrobit ješt jedné zkoušce.“
Nem lo to však dojít tak daleko. Svatá sila naplnila Gautamu takovou silou, /e z n ho
mocn vyza2ovala. Kn z oslepen sv tlem zav2el o,i. Gautama, v/dy tak mírný, zvolal
mohutným hlasem:
„Nemáš práva, abys ty, špatný v'dce zaslepeného národa podroboval zkoušce toho,
kterého sám Pán všech sv t' k vám posílá! Nezasluhujete si, abych vám pomohl! Jen k v'li
vašemu králi, který trpí, chci se pokusit o záchranu vašich duší. Ty však, kn zi, dr/ se
skromn stranou a nikdy víc mi nevkro, do cesty!“
Nositel me,e mocn rozechv n slovy, ale daleko více zá2í, která vycházela z cizince,
ustupoval krok za krokem.
Gautama prohlásil, /e bude vypráv ti povídku a kdo chce, /e m'/e naslouchat. Všichni
do jednoho, jako d ti, posadili se u jeho nohou a napjat ,ekali, co bude vypráv t.
Gautama za,al. Byl to Bhutani, který mu vypráv l události dávno minulé, ,i našeptával
mu n kdo jiný slova, která m l opakovat? Netázal se na to, nýbr/ vypráv l o tom, co se v
n m probouzelo k /ivotu:
„P2ed dávnou, dávnou dobou, kdy/ ješt nikdo z nás nebyl na sv t , ale kdy zde /ili naši
pra-prap2edkové, bylo toto údolí, rozkládající se mezi ob ma velkými proudy, obydleno
spokojenými a veselými lidmi. Všeho, ,eho pot2ebovali, m li nadbytek. Úrodná rovina
skýtala hojnost zrní a ovoce, proudy vod dávaly jim ryby a husté lesy zv 2.
Jejich b'h, kterého nazývali Bhuta byl jim p2átelsky naklon n a rád posílal své malé
pomocníky, aby pomáhali také lidem. A mali,cí jim ukázali, jak mají pou/ívati vody a ohn ,
p2inášeli jim rudu a vzácné kameny.
Le, ó b da v národ se probudil zlý pud: opájení krví! Jakmile zabili n jaké zví2e, vrhli
se la,n na jeho t lo a /ízniv pili teplou zví2ecí krev. Touha po krvi hnala je k tomu, /e
zabíjeli zví2ata jen pro krev, ne proto, aby jim maso poskytlo potravu.
Bhuta se rozhn val a zakázal další zabíjení, a/ na nejnutn jší. Na chvíli se lidé
vzpamatovali, poslouchali Bhutu, ale zakrátko propadli znovu svému starému zlozvyku.
- 133 -
V té dob /il mezi nimi moudrý král...“
„Bhutani, Bhutani!“p2erušily vyprav ,e hlasité výk2iky a potvrzovaly tak, /e lidé
naslouchají s velikou pozorností.
„Ano, ten král se jmenoval Bhutani,“ pokra,oval Gautama dále, zaujat nejvyšší m rou
vlastním vypráv ním. „Slyšel o Bhutov hn vu a zap2isahal sv'j lid, aby upustil od
šeredného zlozvyku, který je pomalu, ale jist zavle,e do záhuby. Sou,asn s ním /il však v
národ kn z, práv tak moudrý jako král, jen/e ne tak dobrý. Udr/oval spojení s temnými
mocnostmi a pán t chto sil mu pomáhal, aby odvedl národ od Bhuty a p2ivedl jej jemu.
Tento kn z, jménem Vutra, našeptal tajn mu/'m, /e pití krve posiluje t lo. ,lov k, který
pije denn teplou krev, je nep2emo/itelný. A tak podporováni kn zem za,ali znovu zabíjet.
Bhutani v zoufalství dovolával se Bhutovy pomoci a poda2ilo se mu p2emoci Vutru, proto/e
sv tlo je v/dy siln jší temnot.
Aby vylé,il lid z krvavého opojení, p2ísn zakázal všechny ob ti. Od té doby bylo
uctíváni Bhuty op t ,isté. Vutra ze strachu p2ed trestem utekl. Obával se, /e bude zabit. Lidé
se op t polepšili a Bhuta m l z nich radost.
Jednoho dne jim slíbil, /e najdou veliký poklad, veliké št stí. A/ Bhutani zem2e, smí se
svému lidu ješt ukázat a 2íci mu, /e nastala doba spln ní. Bude to cizinec, který jeho národu
pom'/e!
Lili šCastn a t šili se nad jí na dobu zaslíbeného št stí. Avšak lidé op t klopýtli. Místo
co m li usilovati o v tší ,istotu, aby jejich duše byly stále sv tlejší, za,ali klesati stále hloub a
hloub ji, a/ zapadli op t do starých b2ich' a vin. Ji/ dávno se nemohl Bhuta nikomu z nich
ukázat. Zoškliven odvrátil od nich svou tvá2. Národ, který se vrátil op t k svým krvavým
ob tem, který zabíjel dokonce i lidi, se mu zhnusil! Od té doby, co schopnost vid ti Bhutu v
nich nadobro pohasla, museli si d lati jeho obrazy, které byly stále zví2e,t jší. Podívejte se na
n ! Tém 2 celý národ klesl do bahna a tmy.
A,koliv toho lidé ji/ nezasluhují, sv tlo splHuje sv'j p2íslib. A tak byl nyní vyslán
cizinec, aby p2inesl národu Bhutanar' spásu a št stí. Ten cizinec stojí p2ed vámi. Podívejte se
na mne!“
Gautama vstal a stanul p2ed nimi s rozev2enou náru,í.
„P2išel jsem, abych vám pomohl! Radujte se, ubozí, smím vám p2inésti radostnou zv st!“
Jen nemnozí porozum li hlubokému smyslu slov, ale všichni pochopili, /e oni jsou oním
zpustlým národem, o kterém mluvil a /e nyní svítá doba zaslíbeného št stí. D'v 2iv se tla,ili
k cizinci, jeho/ by byli v,era ješt s radostí ob tovali.
Kdy jim uká/e zakopaný poklad? NeboC, /e se musí jednati o n co takového, tím si byli
víc ne/ jisti. Jen plachost je zdr/ovala, /e se neodva/ovali na n ho naléhat.
V následujících dnech vykládal jim stále o Bhutovi. Uv domil si, /e tento b'h není nikdo
jiný, ne/ Brahma.V/dyC p2ece 2íkali svému velikému proudu Brahma-Bhuta.
Mluviti o tom s králem, nem lo smyslu. Byl práv tak ob tí hlouposti, jako jeho poddaní.
Le, p2ece dostal vysv tleni a sice od Bhutaniho, který mu 2ekl, /e Bhutanarové se
p2ist hovali kdysi do této krajiny od východu a usedlé obyvatelstvo, které uctívalo Brahmu,
zapudili.Tito vyhnaní nazývali sv'j proud synem Brahmovým, Brahmaputrou. Dobyvatelé
cht li na Brahmovo místo dosaditi svého boha a proto pojmenovali veletok Brahma-Bhuta.
Gautama o tom vypráv l lidem. Projevili sice radost, /e slyší n co pozoruhodného, ale
více o tom nep2emýšleli. Všechno jim musel názorn ukázat a objasnit, a/ do nejmenších
podrobností. Kone,n p2ece pochopili, /e Bhuta je pomáhající b'h a /e toté/ vy/aduje od
lidí.
Nyní nastalo to nejt /ší: ukázat lidu, /e Bhuta je pouze sluhou Boha daleko vyššího. Zde,
kde celý národ bez výjimky byl podroben jediné králi, kde neznali slu/ebnost, m l Gautama
velice stí/en nález vhodného p2irovnání, kterému by mohli rozum ti. Vid l, /e musí hledat
jiný zp'sob. Prosil o pomoc a byl vyslyšen.
- 134 -
Jednoho dne propukla neo,ekávan prudká bou2e. Blesk za bleskem bi,oval oblohu,
burácení hromu zn lo jako nep2etr/ité dun ní. Bou2e byla tak strašlivá, /e podobné nebylo
pam tníka. Tu král v nejvyšší nouzi, kdy/ blesky sjí/d ly kolem, volal o pomoc k Bhutovi:
„O bo/e, za/eH bou2i!“
Le, bou2e se jako v odpov I ješt více rozb snila. Ohnivé blesky neúprosn zasahovaly,
rozsévajíce smrt. Tu Gautama vid l, /e p2išel jeho ,as. Vystoupil na kámen, aby ho všichni
vid li, zvedl ruce k nebi a prosil:
„V ,ný, Pane všech sv t', uka/ tomuto lidu svou velikost! Utiš zu2ení bou2e, odejmi
ohni jeho moc!“
Sotva/e dokon,il, bou2e se uklidnila, dun ní hromu utichlo. V p2írod nastal klid.
P2estrašeni lidé volali:
„Pane, ty máš jiného Boha? Tv'j B'h je mocn jší ne/ Bhuta! Chceme, aby byl i naším
Bohem!“
Nyní mohl Gautama snadn ji mluviti o V ,ném, Pánu sv t', kterému je podroben i
jejich b'h Bhuta.
Pon vad/ lidé nedovedli pochopit pojem „V ,ný“, pou/il Gautama nového jména: KrálB'h.
Tomu rozum li všichni. Král boh' vládl nad bohy, jako kdysi Bhutani vládl svému lidu.
Bhuta byl jedním z boh', kte2í byli podrobeni Králi-Bohu. Ale oni, Bhutanarové, byli
podrobeni Bhutovi, po n m/ mají i své jméno. Všichni byli spokojeni a t šili se z nových
poznatk'. Jen král se cítil jaksi zkrácen.
„Pane,“ pravil /alostn , „co bude se mnou? Nyní pova/ují všichni moji lidé Bhutu za
svého vládce a domnívají se, /e ji/ nepot2ebují pozemského vlada2e.“
Svou /alobou vlo/il sám král Gautamovi do úst slova, kterými mohl lidu všechno
objasnit. P2i nejbli/ší p2íle/itosti stanovil následující.
„Naho2e, v nejvyšší výši, tr'ní Král boh', který vládne všem ostatním boh'm. Po n m
p2ichází Bhuta, neviditelný král Bhutanar', který má ve vašem králi zde na zemi svého
viditelného zástupce.“
Tomu rozum li.
Nyní Gautama odstranil strašlivou modlu. Rovn / tak zakázal i ob tní slavnosti. Sám se
modlil s nimi k Bhutovi a ke Králi boh'. Jen jedna v c jej tí/ila: poklad, který m li nalézti,
bylo v d ní o V ,ném. Oni však ,ekali na pozemský poklad a nemohl je za to p2i jejich duchovní omezenosti ani pokárat!
Op t se obrátil se svými starostmi k nebi, p2enechávaje i tuto zále/itost V ,nému.
Ji/ dlouho /il u Bhutanar' a necht l je opustiti d2íve, dokud se jejich nad je nesplnila, t.j.
pokud neporozum jí duchovnímu spln ní.
S ,ástí lidu odešel a/ k mohutnému proudu Brahma-Bhuty, který se s hukotem a
burácením valil dol' s vysokých hor. Vypráv l jim o neviditelných slu/ebnících Krále boh',
kte2í ovládají tyto spousty vod a stav jí také vysoké hory.
Zbo/n naslouchali. Pomáhali mu rozši2ovati v d ní o Králi boh' i mezi ostatními
kmeny svého národa. Od té doby, co cítili, /e jsou spojeni s vyššími sv ty, byli mravn jší a
ukázn n jší.
Jednoho dne se hovo2ilo o stavbách. Gautama vysv tloval, jak se v jiných zemích stav jí
domy.
Král projevil touhu míti také takové obydlí a Gautama slíbil, /e jim se stavbou pom'/e,
kdy/ mu slíbí, /e staré chaty spálí, jakmile budou postaveny nové; neboC a/ bude státi jeden
d'm, ostatní budou rychle následovat.
Gautama na2ídil, aby nejd2íve vykopali p2íkop aby stavba m la pevn jší základy. A p2i
tomto kopání splnilo se jejich dávné p2ání — mu/ové narazili na poklad.
Byly to vzácné p2edm ty ze zlata a st2íbra, zdobené drahokamy, pravd podobn n kdejší
- 135 -
majetek praobyvatel', kte2í jej kdysi dávno ukryli p2ed vet2elci v zemi. Mu/ové jásali a
Gautama vroucn d koval V ,nému za neo,ekávanou pomoc.
Navrhl, aby nejkrásn jší p2edm ty darovali Králi boh'. Mohou mu vystav ti chrám a
p2edm ty v n m umístiti. Všichni byli nadšeni touto myšlenkou a tak místo králova obydlí,
byl nejd2íve postaven malý úhledný chrám.
Gautama strávil u Bhutanar' celé dva roky, ale nelitoval jich. Pomocí V ,ného dosáhl
krásných výsledk'. Nau,il úpln zdivo,elý lid hledati Boha a /íti pokud mo/no podle jeho
zákon'. Gautama slíbil, /e místo sebe pošle jim kn ze Krále boh' a vydal se pak, nevšímaje
si úp nlivých proseb lidí, na cestu k domovu.
- 136 -
Jeho pr'vodci, které dávno ji/ poslal dom', dostavili se op t p2esn
v ,ase, který jim
bytostní udali. Cestou mu vypráv li o všem, co se zatím p2ihodilo na ho2e V ,ného a byli
p2ekvapeni, kdy/ Gautama všechno v d l. Cht necht dal se do smíchu.
„Copak jsem vám ne2ekl, /e budu udr/ovati s vámi spojení? Neviditelní p2inášeli mi
všechny zprávy a nosili také zp t mé rozkazy.“
Tak také v d l, /e tibetský kn z vyhov l jejich naléhavým prosbám a z'stal s nimi další
rok, ale nyní, /e trvá na svém odchodu. Chce vy,kati pouze Gautamova návratu.
Gautama m l radost, kdy/ z dálky spat2il horu V ,ného. Cítil, /e tam byl jeho pozemský
domov. Svými p2áteli byl bou2liv p2ijat.Velmi ho postrádali. A, byli v nejlepších rukou TeYangových, p2ece cítili rozdíl, i kdy/ se domnívali, /e jej musí p2i,íst na vrub cizímu p'vodu
TibeCana.
Ananda mezitím zem2el a byl poh2ben v jeskyni, která byla sice ozna,ena tabulí, ale
které chyb l nápis, s ním/ cht li po,kati a/ na Gautamovo rozhodnutí.
Vypráv li, /e u,edník se necht l podrobiti Te-Yangovu vedení. [Neustále reptal, /e za
Siddharty to bylo jiné. Proto ho lama zprostil veškeré pracovní ,innosti a Ananda velmi
rozradostn n u/íval bla/en /ivota. Avšak o n kolik dní pozd ji byl nalezen na svém lo/i
mrtev.
Dekali, /e Gautama 2ekne :
„Zde vidíte, pro, jsem vás nabádal k práci!“
On však ml,el. Pro, m l 2íkati to, co všichni v d li?
Byv tázán, jakými slovy má býti ozna,en Anand'v hrob, rozhodl, aby ha tabuli byla
vytesána tato slova:
„Ananda, první u,edník Siddhart'v.“
Suddhodana mladší sna/n prosil bratra, aby ho p2íšt vzal s sebou.
„Býti tvým sluhou, zdá se mi tím nejvyšším pozemským vyznamenáním. Gautamo,
dovol, abych ti sm l býti nablízku!“
A bratr mu to slíbil. Z jinocha se stal pevný, p2ímý mu/ a styk s nim mudrce t šil. Rahula
p2išel na horu, aby zde strávil p2edepsaný rok.
M l radost z nového ustanovení, které mu umo/nilo slyšeti a vid ti jednou n co úpln
nového a moci se pln pohrou/iti do vlastních myšlenek. Stalo se ovšem jinak. Gautama ho
prosil, aby se v t chto m sících ujal vedení a pobo/ností na ho2e. On sám cht l op t co
nejd2íve odcestovat a doprovoditi kousek cesty Te-Yanga.
Nave,er svolával v tšinou mu/e do školního sálu a vypráv l jim o zdivo,elých lidech, s
kterými se setkal. M li mnoho otázek. V tšina z nich si v'bec nedovedla ani p2edstavit
takové zesurov ní.
I ti, kte2í p2icházeli z ciziny, museli vypráv t. Byla to ,ilá vým na myšlenek. A/ tu náhle
Gautama prohlásil, /e dostal p2íkaz, následujícího dne vyraziti. Tentokrát krom Suddhodany
nevzal s sebou nikoho. Jen Te-Yang jel s nimi.
Op t se ubírali k severu, blí/e k pramen'm posvátného proudu. Te-Yang s Gautamou
mezi sebou u,en rozpráv li, ale mladší se nezú,astnil jejich hovor'. Le, podle svitu jeho o,í
bylo mo/no pozorovati, /e celou svou bytostí byl s nimi.
Pak musel Te-Yang, 2íd se pokynem, který dostal, jeti dále na Amritsar a p2ekro,iti
horskou 2eku Saletsh, kde/to oba brat2i obrátili se na západ do hor.
Náhle se Suddhodanovi rozb2esklo. V d l kam sm 2ují. Jejich cílem bylo Kapilavastu!
Na to si ani nevzpomn l, /e by Gautama, který set2ásl se sebe všechna pozemská pouta, cht l
navštíviti rodi,e! Mekl to také nahlas, ale bratr pravil:
„Nejdu tam, abych navštívil rodinu. Mám býti postaven p2ed rozhodnutí. Jakého druhu
bude, to nemohu dosud 2íci! Ale dovím se to v p2íhodnou dobu. Ty však u/ívej domova plnými doušky, v/dyC to bude beztoho naposledy, co jej spat2íš!“
- 137 -
Neohlášeni vjeli jednoho dne do m sta. Le, jejich p2íchod nez'stal dlouho utajen,
neboC podobnost prozradila jejich p'vod.
Zpráva o p2íchodu kní/ecích syn' vyvolala mezi obyvatelstvem radostné vzrušení a
let la daleko p2ed nimi do paláce na výšin . Shledání s rodi,i a sourozenci bylo neoby,ejn
srde,né zejména, kdy/ Gautama prozradil, /e má v úmyslu z'stati delší ,as doma.
V paláci i v m st se máloco zm nilo. Gautama vid l, /e otec i bratr vládnou zemi úpln
ve smyslu nauky o V ,ném, /e mají dobrý vliv na sv'j lid, ba /e tento vliv sahá a/ daleko za
hranice k soused'm.
Kní/e se rozhovo2il o sousedním kní/etství a Gautama záhy vypozoroval, /e to je ten
d'vod, pro, musel jíti dom'.
Otec nyn jšího vlada2e spojil pevnou rukou t2i malá kní/etství v nedílný celek a prohlásil
se králem.Tento titul i zdárn rozkvétající 2íše p2ešly na jeho syna, nyn jšího krále.
Zem i národ za jeho vlády vzkvétaly, blahobyt vzr'stal, mravy byly ,isté a ušlechtilé,
zkrátka, vše bylo tak, jak si to jen kní/e m'/e p2áti. Jen jedno mu chyb lo k úplnému št stí:
nem l syna, kterému by odevzdal zemi i korunu.
Na dvo2e Khatmandu vyr'stala p2ekrásná, líbezná dcera. Jediným p2áním stárnoucího
krále bylo, provdati tuto dceru tak, aby zemi vzešlo sHatkem po/ehnání.
Princezna Jananda byla nejen spanilá a dobrá, nýbr/ m la nadto ješt vzácný dar, který jí
umo/Hoval vid ti ve snu v ci, které se pozd ji také skute,n staly. Ji/ jako docela mladi,ké
d v,átko, vid la ve snu svého chot a zdráhala se pojmouti jiného kní/ete za man/ela.
Popisovala ho tak p2esn , /e ti, kte2í znali Siddhartu, nepochybovali, /e on je tím vyvoleným.
Král Khat mluvil o tom se Suddhodanou. Byl by rád vid l, kdyby se syn tohoto rodu ujal
jeho 2íše, ale kní/e, který byl p2esv d,en, /e se Gautama za nic na sv t nevzdá své slu/by,
zp ,oval se povolati syna dom'. Kdy/ v ci dosp ly a/ tak daleko, tu p2išel Gautama sám —
ne,ekan a nevolán. Kní/e se domníval vid ti v tom prst Bo/í.
„A ty myslíš, Gautamo, /e bys nemohl býti sluhou Pána všech sv t',kdyby ses o/enil?“
tázal se otec.
Ale Gautama stále odmítal, aC mu kní/e sebe sv'dn ji lí,il, jak by to bylo krásné, kdyby
z jeho sHatku s Janandou vzešli synové, kte2í by mohli pak býti op t slu/ebníky V ,ného.
„Gautamo, je to veliká 2íše a mocná. Na to musíš také myslet! Jako král Khatmandu
nabyl bys ohromné moci. Pak bys také v ší2ení nauky mohl p'sobit zcela jinak, stálo by za
tebou bohatství a vojsko.“
„Zadr/, kní/e!“ p2erušil ho Gautama /iv ji, ne/ bývalo jeho zvykem. „Kdyby Pán sv t'
pot2eboval na zemi bohatství a moci, pak by mohl s nimi voln nakládati. Mohl by mi dáti
2íši tak velikou, jakou si ani nedovedeme p2edstavit... kdyby, ano, kdyby on tomu cht l! Ale
abych porušil slib jemu daný, abych se zap2edl do pozemských pout, toho si nep2eje!“
„Pro, by t byl sem posílal?To mi vysv tli! Ty sám jsi vypráv l, /e p2icházíš na rozkaz
Pán !“
„Nem'/e to být také proto, aby vyzkoušel mou pevnost?“
Tím tato rozmluva skon,ila, Gautama však dob2e vid l, /e otce nep2esv d,il a v d l
také, /e d2íve odtud neodejde, dokud tato otázka nebude vy2ešena jednou prov/dy.
Za n kolik dni za,al kní/e nanovo:
„Poslyš, Gautamo, obdr/el jsem dnes zprávu, /e král Khat si t p2eje vid t. Vyhoví ti ve
všem, co budeš po/adovat! M'/eš býti m síce vzdálen z 2íše, její/ vládu bys mohl zatím
sv 2iti Janand , ale neodmítej ho! Jeho bolest by se nikdy nezacelila!
Vzpomínal by na nás ve zlém, ba stal by se naším nep2ítelem. Tím bys ohrozil existenci
naší 2íše, neboC on je siln jší nás. A není zajisté ani p2áním Pána sv t', aby za tvoji
tvrdošíjnost pykala naše drahá vlast.“
Gautama ml,el. Necht l odpovídati stále toté/ a p2ece v d l, /e nikdy nesvolí.
- 138 -
Celou noc se vroucn modlil. Hledal zp'sob, kterým by kní/ete p2esv d,il, ale
bezvýsledn . A/ tu zaslechl jakýsi tichý šepot pomáhající bytosti, která mu našeptávala plán
tak dobrodru/ný, /e se jej Gautama zprvu a/ zalekl. Dím déle však o n m uva/oval, tím lepší
se mu zdál.
Druhý den ráno vyhledal kní/ete a po/ádal ho o n kolikadenní dovolenou. Chce v
odlou,enosti p2emýšleti o svém rozhodnutí.
Suddhodana m l radost, /e syn p2ece uva/uje o otcov p2ání. Domníval se, /e odpor je
tím ji/ zlomen.
Mezitím si Gautama opat2il pomocí starého, v rného sluhy lovecký šat a vydal se na
cestu lesem. Cestu mu ukazovali bytostní, kte2í m li veliký podíl na zdaru celého plánu.
Druhý den nalézal se Gautama na b2ehu p2ekrásného modrého horského jezera, v n m/
se zrcadlily zasn /ené vrcholky hor. Stál nad klidnou hladinou, pohrou/en do sebe sama,
kdy/ tu náhle pocítil lehké zatahání za od v. Vzhlédl a spat2il malého bytostného, jak mu
dává rukou znamení, aby ho potichu následoval.
Po n kolika krocích stál ji/ p2ed otev2eným letohrádkem, jakých bylo v horách velmi
mnoho. Na l'/ku odpo,ívala dívka líbezného zjevu a pokojn d2ímala.
Gautama zatajil dech. Milostn jší dívky co /iv nespat2il! Zlehounka, tiše, jak dovedl,
blí/il se k l'/ku. Drahocenný šat prozrazoval, /e je to dcera královská. To musí býti Jananda!
O, jaká bla/enost, sm ti tuto /enu nazývati svou! Jaké št stí moci po jejím boku
vládnouti spo2ádané 2íši!
Byl to pouhý okam/ik, zlomek vte2iny, kdy tato myšlenka p2emohla Gautamovy smysly.
Násilím ji zapudil. Bla/enost? Slast? Co/ existuje na sv t v tší št stí, ne/ býti sluhou Pána
všech sv t'? Je mo/ná vyšší bla/enost ne/ v domí, /e smíme p2inésti národu pravdu?
Ustup pokušení! Svod, který vztáhl po tomto ,istém mu/i svá chapadla, musel ustoupit.
Tiše, tak jak p2išel, cht l Gautama op t odejíti. Promluviti a setkati se s královskou
dcerou, která hledala se svými /enami ochlazení u jezera, spadalo sice do jeho plánu, ale
naslouchati potají — ne — toho si nep2ál.
D2íve ne/ došel k východu, dívka se probudila. Její úlek, /e není sama, ustoupil nejvyšší
radosti. Zde p2ed ní stál ten, jeho/ vid la ve snu!
„M'j choC!“ vyk2ikla, jsouc napolo ješt v mrákotách.
Pak si pojednou uv domila, /e se prozradila a nev d la, jak zakrýti sv'j stud.
Gautama, který byl probojovaným vnit2ním bojem op t posiln n, p2iblí/il se zvolna k
dívce a oslovil ji. Prosil ji, aby mu v novala d'v ru. Velmi mnoho na tom závisí, aby si oba
úpln porozum li.
„Janando,“ pravil vá/n , „v 2íš v Pána všech sv t'?“
„Z celé duše!“ odpov d la dívka.
„Cht la bys mu v rn slou/it?“
„Nedovedu si p2edstavit nic krásn jšího!“
Otázky a odpov di se rychle st2ídaly. Gautama uchopil nyní štíhlou ruku dívky do svých
rukou a zahled l se na spanilý, ušlechtilý dív,í zjev.
„TeI práv , v tomto okam/iku, Janando, volá t V ,ný k své slu/b ! M'/eš mu slou/iti
i našemu celému velikému národu tím, /e na mne zapomeneš. ZapomeH na sv'j sen, z2ekni se
svého p2ání! Já nejsem zrozen pro pozemské št stí. Zasv til jsem sv'j /ivot slu/b
Nejvyššímu. Pomoz mi, abych t mohl opustiti, v da, /e v tvém srdci není ho2kosti nad
ztraceným snem.“
Vroucnost vyznívala z jeho prosby.
Stáli proti sob n mí, pohlí/ejíce si vzájemn do o,í a sna/ili se jeden druhému ,ísti v
duši. Pak za,al Gautama vzývati V ,ného, aby prop'j,il Janand sílu. Bylo to, jako by /havé
p2ání Gautamovo dívku p2emohlo. Nezdráhala se ji/.
„Chci, Gautamo! Mekni mi, co mám d lat.“
- 139 -
Domluvili se o plánu, k v'li n mu/ sem Gautama p2išel. Jananda byla ochotna ob tovati
celý“ sv'j /ivot, je-li to v'le Bo/í. Gautama sv'j ji/; ob toval, ale to jí ne2ekl.
Rozlou,ili se jako p2átelé. Nikdy nebyla dívka pocházející z urozeného rodu Ind'
p2ítelkyni mu/e, ale nikdy se také ve v rnosti nesetkaly dv tak ,isté lidské bytosti, které by
se byly vzájemn z2ekly jedna druhé, pro slu/bu V ,nému.
Teprve za dlouho, kdy/ Gautama ji/ dávno zmizel v lese, zavolala Jananda na své /eny.
N kolik dní pozd ji 2ekl Gautama svému otci, /e pojme princeznu za choC, je-li opravdu
oním mu/em, jeho/ vid la ve snu. Odhodlal se k tomu jen proto, aby od svého národa
odvrátil mo/né nebezpe,í.
Rozradostn ný kní/e poslal pozvání na královský dv'r. Hosté brzo p2išli. Byla to
slavnostní chvíle, kdy Jananda po boku svého otce vstoupila do veliké sín , v ní/ byla
shromá/d na šlechta obou národ', aby vyslechla její p2ípov I. Její zjev, a,koliv byla v
obli,eji velmi bledá, byl okouzlující.
„Janando,“ oslovil král své dít , „pohled, zde stojí ušlechtilí synové kní/ecího rodu a
vy,kávají tvého pohledu. Podívej se na n a 2ekni mi, je-li mezi nimi ten, jeho/ ti osud ve snu
ukázal.“
S nap tím dívali se všichni na dívku, její/ bledé tvá2e polil nach. Nemluvila. Její veliké
tmavé o,i pomalu klouzaly s jednoho na druhého.
„Poznáváš tvá2, kterou jsi vid la ve snu?“ vyzvídal král.
„Ano, ot,e!“
Tiše jako dech splynulo to s krásných rt' dív,iných. Radami divák' prob hlo radostné
vzrušení. Všichni p2ece v d li, /e se Gautama nebude zdráhat, padne-li volba na n ho.
„Kdo je to?“ tázal se král naléhav .
Kní/e Suddhodana, jemu/ bylo líto zara/ené dívky i její plachosti, za2ídil to tak, aby
kní/ecí synové p2istupovali jeden po druhém p2ed Janandu a poklekli. Vyvoleného m'/e tak
jen ozna,iti.
První p2edstoupil a poklekl budoucí kní/e Rahulá. Musel však povstati, ani/ si ho
Jananda blí/e povšimla. Nyní byl na 2ad Gautama, který nenápadn pokynul mladšímu
bratrovi Suddhodanovi, aby šel p2ed ním.
Jinoch díval se s horoucím nadšením do obli,eje, který se nad ním sklonil s takovou
roztomilostí.
„Ot,e, tento je to,“ zašeptala dívka.
Jásot, který po t chto slovech zaburácel sálem, nebral konce. Prve ješt nikdo
nepomyslel na to, /e by mladší bratr mohl staršího vypíchnout a nyní to všichni najednou
chápali. Jak by ne, Suddhodana se Gautamovi velmi podobal, jen/e nebyl tak nep2ístupný.
Není divu, /e si princezna zvolila rad ji za chot mu/e, jako jsou jiní, ne/ svatého
mudrce! Jeden p2edstihoval druhého v dohadech a nikdo nepozoroval, /e práv v tomto
okam/iku dv lidská srdce pro/ívala pro svoji v rnost chvíle nejtrp,ího od2íkání.
Slavnosti st2ídaly jedna druhou, ale Gautama se jich málo ú,astnil. Ka/dý chápal, /e se
chce op t vrátit k své práci. Suddhodana p2istoupil k svému bratrovi a pravil:
„Gautamo, propustíš m ? Cht l jsem ti slou/it celým svým /ivotem.“
„V/dyC to ,iníš, brat2e! Pouze však jinak, ne/ m'/eš nyní ješt pochopit.“
A bylo to po prvé, co ho pojmenoval bratrem. Suddhodana poznal, /e odlou,ení od
mladého mistra je mnohem t /ší, ne/ si p2edstavoval.
Gautama opušt n a sám, ují/d l sm rem k jihu.
- 140 -
Minula léta. Proud událostí stejnom rn
plynul a unášel s sebou všechno staré,
opot2ebované, zanechávaje na svých b2ezích nové. A léta, která se zdála unášeti s sebou
všechno tvorstvo jako v hu,ícím víru, bou2liv se hnala dále.
Bylo to, jak by si V ,ný p2ál ukázati lidu, co je to bída, aby se v strastech nau,il
tou/ebn vztahovati ruce k nebes'm.
I posvátný proud snad do,ista zapomn l, /e znamenával pro okolní obyvatelstvo zdroj
veškeré úrodnosti. Neustále vystupoval ze b2eh', zaplavuje pole a osady, tak/e po opadnutí
vod, zanechával za sebou místo kvetoucího /ivota, jen smrt a zkázu.
Zemi pokrývalo bahno, v n m/ se provalovali hnusní gaviálové, podnikající daleké cesty
bahnem a/ k lidským p2íbytk'm. Tou/ebn vyprošené dešt se nedostavily. Meky a strouhy
vyschly, tisíce ,erpadel ustalo ve své ,innosti, úroda p2ed,asn zaschla a strašný hlad drtiv
dolehl na lidi i na zví2ata.
Veliké umírání táhlo zemí. V jeho šlép jích šel veliký mor, který neúprosn kosil své
ob ti, rozmno/uje 2ady mrtvých nejstrašliv jším zp'sobem.
Zmu,ené lidstvo zoufale vyk2iklo, le, jen nepatrná ,ást vztahovala prosící ruce k
nebes'm. Mnoho, ba velmi mnoho bylo t ch, kte2í sténali a na2íkali v tupém zoufalství, bez
nad je na mo/nost záchrany, kterou ani nehledali.
Jejich víra je p2ece u,ila, /e osud nelze zm nit, /e je nutno p2ijímat, co /ivot dává! Jen ve
smrti kyne vykoupení. V nirván naleznou ubohé duše kone,n klid!
A ostatní nemohoucn svírali ruce v p sti a u,ili se proklínati. Klnuli lidem, kte2í
nepomýšleli na záchranu, klnuli a vyhro/ovali pomstou mocnostem, které se neúprosn
ubíraly p2edepsanou drahou! Jak si tuto pomstu p2edstavovali, sami nev d li. Ale kletby
uleh,ily jejich myslím a dovolovaly jim v 2it, /e jsou ješt n ,ím.
A mezi rozervanými, uštvanými lidmi procházeli brahmani bezmocní a malomyslní a
sna/ili se dáti jim aspoH út chu. Poukazovali na Brahmu, který nebude v ,n trestati. T šili,
/e se p2ece jen do,kají, /e slunce jeho milosti zasvitne zase nad nimi. Kdo vytrvá a/ do té
doby, tomu bude pak dvojnásob pomo/eno. Dím jasn ji vid li svou bezmocnost, ,ím více si
uv domovali, /e nemohou ni,ím p2isp ti k zmírn ní bídy a utrpení, tím horliv ji odkazovali
lid na pozd jší dobu. Byli ú/asn vynalézaví v lí,ení budoucích zlatých ,as', které se op t
vrátí.
Jak si p2edstavovali spln ní svých 2e,í, které zn ly více jako proroctví, za to nep2ejímali
odpov dnost. Pravd podobn mysleli na to, co 2íkali,, tak málo, jako proklínající na svoje
kletby. Zále/elo jim pouze na tom, aby svými slovy p2ehlušili skute,nost.
Gautama a jeho lidé ml,ky p2ihlí/eli k událostem, v nich/ z2eteln poznávali ruku Pán .
Chránili se vhán ti malomyslné planou út chou na nesprávné cesty. V ,ný cht l národ
zburcovati! Oni nesm jí zpívati lidu ukolébavky!
Jednou se musí kone,n projeviti, co si lidé sami svým jednáním po léta p2ipravovali. A
mají-li sou,asné události p2inésti opravdové po/ehnání, musí se projeviti správným
zp'sobem. Sta a sta lidí nestalo se snad ob tí slepé ni,itelské vášn ,, nýbr/ zahynuli proto, /e
neslyšeli varovného hlasu, kdy/ je volal, proto/e — necht li slyšet.
Slu/ebníci V ,ného neodmítali zoufalé, kte2f se p2icházeli ptáti; odpov d li jim, jak
nejlépe dovedli. Tam, kde se probouzející duše uchopila podané jí ruky, byla podchycena a
vyta/ena ze zkázy a zániku.
Brat2i a sestry neúnavn pracovali, pomáhali bli/ním a slou/ili tak svému Pánu. Gautama
se nadlidsky ob toval. V/dy byl tam, kde bylo nejh'2e. Jeho pomocníci vodili ho do
nejohro/en jších kon,in.
Jakmile se n kde objevil, zmu,ení lidé si oddechli. Lidé, kte2í nedovedli nic jiného, ne/
proklínati, sv sili své zaCaté p sti a dívali se na toho, který jako záchranná skála je všechny
p2e,níval. Mnohý z nich, veden jeho p2íkladem, poznal správnou cestu a dal se pou,iti.
- 141 -
Gautama ,astokrát 2íkával brat2ím, /e je mnohem snadn jší zachrániti ,lov ka
zkrušeného zoufalstvím, ne/ takového, který propadl tupé beznad ji. Sebe laskav jší pé,í
poda2í se jen velmi málo takových lidí zachrániti, proto/e sami necht jí.
N která kní/etství jak/ tak/ vyvázla. Zato v jiných 2ádila smrt a zkáza stonásobnou
silou! Krajiny na jihu 2íše z'staly nejhoršího ušet2eny. Reka Krišna stejnom rn a št d2e
rozdávala své vody, tak/e veliká sucha nenatropila tolik škod, jako jinde.
I ze spojených 2íší Suddhodany a Khata docházely dobré zprávy. Naproti tomu rovina
Bhutanar' byla krut posti/ena. Veliký proud pohltil z v tší ,ásti obydlí, ba strhl i jejich
chrám. Pole byla zpustošena, stáda dobytka zni,ena. Zem le/ela ladem, pon vad/ nebylo
lidí, kte2í by ji obd lali.
Ze severovýchodu p2itrhly divoké hordy a zmocnily se území bez pán'. Divoši vypadali
ješt h'2e, ne/ kdysi lidé Bhutovi. P2inesli si sebou hr'zné modly, jich/ bo/stva si /ádala
krvavých ob tí. A tyto ob ti si opat2ovali z 2ad okolního obyvatelstva. Byli mnohem vyšších
postav a daleko siln jší, ne/ lidé Indu a lehce je p2emohli.
Utrápení sousedé poslali ke Gautamovi na horu V ,ného posly s prosbou o pomoc. Ten
však ji/ o tom v d l a uva/oval, co by m l d lati. P2í,ilo se mu prolévati krev, aC ji/ v
jakékoliv form , a p2ece nahlédl, /e jen v,asný zákrok zbraní m'/e p2ekaziti, aby se
nebezpe,í nerozší2ilo po celé zemi.
Z tohoto východního kouta 2íše p2icházelo v/dy jen špatné. Dopustil V ,ný, aby
Bhutanarové, propadající v/dy znovu a znovu starým ne2estem, zahynuli jen proto, aby se po
zemi rozeb hli ješt horší lidé, skute,ní Iáblové v lidské podob ? Slovy zjednati odpomoc
bylo nemo/né. Den za dnem, noc za nocí se modlil a prosil o vyjasn ní.
A d2íve, ne/ je našel, zalehl k n mu nový výk2ik o pomoc z této kon,iny.
Zdálo se, jako by tento výk2ik roztrhl poslední závoje halící jasné poznání. V tém/
okam/iku Gautama znal pravé východisko. Posti/ení lidé se musí sami vzchopit. S d'v rou v
pomoc sh'ry musí se mu/n a pevn postaviti proti temnému nep2íteli. Suddhodana, který
vedl do pole tolik vyškolených vále,ník', bude jejich vojev'dcem.
Gautama odjel k posti/eným, aby je svými slovy povzbudil. Ukázal jim, /e i této bídy
V ,ný pou/il, aby se národ probudil a stal se silným.
„Sami musíte bojovat, musíte brániti sv'j /ivot, pak i Pán sv t' bude p2i vás,“ domlouval
sklí,eným.
To pomohlo, mu/i se vzchopili.
Gautama poslal posly do Kapilavastu a Khatmandu. V d l, /e není zapot2ebí jeho osobní
p2ítomnosti, aby kní/ata v d la, co mají d lati. Také se nemýlil. Ješt d2íve, ne/ vojsko s hor
dorazilo, vrátil se Gautama zp t ke své klidné práci.
Bída, ten krutý host, který navštívil zemi, zp'sobila u mnoha lidí obrat v smýšlení. Slabé
bylo nutno posilovat, kolísající op t zachytiti. Dastokrát se stávalo, /e brat2i, ani/ se mezi
sebou dorozum li, p2icházeli s návrhy, aby byly polo/eny mosty mezi víru ve V ,ného a
nauku brahman'.
Gautama nedovedl pochopiti jejich myšlení. Znovu a znovu poukazoval na to, /e
brahmani nepot2ebují nic jiného, ne/ otev2íti o,i a pak snadno uvidí, /e z'stali státi v
polovin cesty.
Zde není zapot2ebí mostu. Oni musí jíti jen dále, od boh' k Bohu. Bylo to tak prosté a
samoz2ejm .
Le se brahmani ve své nauce zamotali do p2ediva lidských myšlenek a /e nemohou
poznati nyní prostotu, která se jim nabízí, pon vad/ ji ani poznati necht jí, Gautama chápal.
Ale /e brat2i, kte2í poznali pravdu, mohou vá/n pomýšleti na nutnost mostu, to p2esahovalo
jeho chápání!
Neodmítal jich, kdy/ p2icházeli s takovými návrhy. Trp liv je vyslechl a sna/il se jim
ukázati nesprávnost jejich smýšlení. Oni však, je/to byli ve v tšin , byli toho mín ní, /e je to
- 142 -
známka nutnosti. A Gautama nechápav vrt l hlavou.
„I kdybychom skute,n cht li a mohli zbudovati takový most, jaký u/itek si od toho
slibujete?“
„Budeme /íti bratrsky se stoupenci Brahmovými Všechny kmeny budou jednotný v
obran proti r'zným naukám, které tak zvaní mudrci, ku p2. Dschina, zavád jí v zemi.“
„Co/ ne/ijete s ostatními v bratrské shod ?“ ptal se Gautama p2ekvapen. „V/dyC je
zakázáno vyvolávati spory o víru!“
Museli p2iznati, /e svornost není nikde porušena, ale p2esto pova/ovali za výhodn jší jíti
s brahmany spole,nou cestou.
Gautama ji/ neodpovídal, nýbr/ obrátil se se svými myšlenkami v modlitb k V ,nému.
V d l, /e pro ,istotu víry musí z'stati pevný a neochv jný. Ale jak má p2esv d,iti ostatní?
Za n kolik dn' nato, rozeslal po celé zemi posly se vzkazem, aby se všichni brat2i a
sestry, kte2í si p2ejí sbrat2ení s brahmany a jejich naukou, dostavili v ur,itý den na horu
V ,ného. NechC p2ijdou jen tito, ostatní aC pracují dále!
Obával se, /e zp'sob vyzvání p2íliš z2eteln vyjád2í jeho vlastní myšlenky a mnoho kolísajících, /e nep2ijde. Ale nebylo tomu tak.
Brat2i p2icházeli v zástupech, pot šeni, /e se mnohému z nich naskytla p2íle/itost dostati
se na horu V ,ného. Sester mezi nimi nebylo. Ani jediná se k nim nep2ipojila.
Gautama dal nedaleko kláštera sester urovnati veliké prostranství a p2ipraviti je k p2ijetí
davu. Chrámová síH by je byla všechny nepojmula.
Mimoto se to nesrovnávalo s Gautamovým cít ním, projednávati n co takového v
chrámu V ,ného. Gautama jindy tak klidný, namáhal se ze vší síly, aby nevybuchl; vroucn
prosil o rovnováhu a klid.
Kone,n p2isel okam/ik, kdy m l promluviti k brat2ím. Stál p2ed nimi a oni se v
polokruhu seskupili kolem n ho. Jeho pohled zkoumav klouzal po p2ítomných. M l tichou
radost, kdy/ ve shromá/d ných nenalezl tentokrát bratry, které v/dy pova/oval za lepší. Není
tedy tak sám se svými názory, jak se domníval.
Nejd2íve hlasitou procít nou modlitbou vyprošoval na Pánu sv t' po/ehnání pro všechny
zú,astn né a pak za,al zvolna mluvit. N kolika slovy vyjád2il p2ání p2ítomných: utvo2iti
most mezi brahmanskou naukou a u,ením o V ,ném.
Pak umlkl. Museli p2ece poznati nemo/nost toho, co po/aduji. Le, marn nenahlédli to.
Napjat se dívali na mluv,ího. Byli p2ipraveni vyslechnouti, co jim chce 2íci.
A pak pokra,oval dále. Jeho s po,átku tichý hlas se zesiloval, a/ se podobal orkánu,
dunícímu nad jejich hlavami. Za,al tím, /e lí,il vodu jako obdivuhodný nápoj, ur,ený k
osv /ení /íznících. I mléko je posilou mnohých. Smícháme-li však mléko s vodou, p2estane
býti voda osv /ujícím nápojem a mléko ztratí svou sílící hodnotu.
„Tomu rozumíte! Pro, však nechcete pochopiti, /e by bylo neodpustitelnou slabostí, aby
drahocenný, tryskající pramen v d ní o V ,ném byl pomíchán s naukou, která sama o sob
není nesprávná, ale která z'stala tr,eti v po,átcích?
Není myslitelný most mezi brahmany a námi! Oni musí u,initi krok k poznání Pána
všech sv t'! A k tomu jim nabízíme pomocnou ruku. Ale vycházeti jim vst2íc, ne to
nem'/eme, proto/e my sami šli bychom tím zp t!“
Na chvíli umlkl a zkoumav se zadíval po shromá/d ných, aby podle záblesk' v
jednotlivých obli,ejích poznal, zdali p2ece jeho slova zap'sobila. Le, zklamán pokra,oval
dále.
„P2edstavte si hluboký p2íkop. Po nekone,né námaze dostali jsme se na druhou stranu a
stojíme vedle n ho na bezpe,né, pevné zemi. Na druhé stran se však plaho,í brahmani a
nemají odvahy u,initi rozhodný krok, který by jim pomohl na druhou stranu.
Vztahujeme ruce, abychom jim pomohli, ale oni si nevšímají našich rukou. Máme snad
jen proto sestoupiti k nim do p2íkopu, do kterého by mo/ná se své strany sesko,ili, abychom
- 143 -
byli s nimi pohromad ? Jak bychom jim pak mohli pomoci? V/dyC bychom si tím jen
uškodili!
V 2ím, drazí p2átelé, /e jste mi nyní porozum li! Cítím, /e padají závory, jimi/ jste se
obehnali! Pod kujte spole,n se mnou V ,nému, /e nám projevil svou milost tím, /e se nám
dal poznati. Tato milost nás však také zavazuje! Ani na jediný krok nesmíme uhnouti s cesty
vedoucí k n mu. Ani jednu, jedinkou okliku nesmíme ud lat!“
Kdy/ skon,il, poslal je všechny do zahrad, aby p2emýšleli o jeho proslovu, ale radil jim,
aby o n m spole,n nerokovali. A/ je op t zavolá, pak ti, kte2í budou míti ješt n jaké
pochyby, nechC to beze studu 2eknou!
Nedoufal, /e by se nikdo nenašel, kdo by nem l námitek. A skute,n , n kte2í z mladších
i starších bratr' /ádali o slyšení.
Jeden z nich si p2ál v d ti, pro, byla uznána brahmanská nauka a pro, se ješt mluví s
lidmi o Sivovi, Višnu a jiných. S jeho námitkou souhlasili mnozí.
Znovu byl Gautama postaven p2ed hádanku.
„Milí p2átelé,“ pravil, nut se do klidu. „Mekl jsem vám p2ece, /e brahmanská nauka ve
svých po,átcích byla správná. Zastavila se však na svém vývoji podobna poup ti — nerozvila
se. Byla-li správná, pro, bychom jí nem li pou/ívat a nemluvili s lidmi tak, aby nám
rozum li? Sami víte, /e Višnu, Sivá i ostatní bohové jsou skute,nými bytostmi. Nejsou však
ve skute,nosti bohy, nýbr/ slu/ebníky V ,ného!“
„Není nutné, abychom sestupovali do p2íkopu k brahman'm,“ namítal jiný. „M'/eme
jim podati jen prkno, po n m/ by mohli p2ejíti k nám.“
„A jak si p2edstavuješ toto prkno?“ptal se Gautama laskav .
„To nevím. Budeme-li chtíti jim podati tuto pomoc, pak také najdeme vhodný zp'sob.“
„To je jen plané povídání!“ zvolal jeden z brat2í popuzen. „TeI tomu rozumím, jak to
Gautama míní! Nesmíme ustoupiti ani o krok od své nauky. Cht jí-li ji míti také ti ostatní,
musí to býti oni, kte2í u,iní první krok vedoucí k ní. Nem'/eme p2es p2íkop polo/iti prkno,
proto/e takové prkno neexistuje.“
Jiný bratr navrhoval, aby brahmani byli získáváni slibem, /e mohou z'stati i nadále
kn /ími, budou-li v 2iti ve V ,ného. Tento návrh byl šmahem po zásluze odsouzen.
Po n kolika hodinách mohl Gautama bratry propustiti a byl jist, /e jsou nyní jedné mysli
a /e upustili od všech podivných myšlenek.
Tento den ho úpln vy,erpal, a,koliv jinak neznal, co je to únava. Pomalými kroky
zamí2il nahoru k mu/skému klášteru a odebral se do malé, pon kud stranou le/ící cely.
Tam u okna, ozá2en posledními paprsky zapadajícího slunce, sed l sta2i,ký mu/, který
radostn obrátil sv'j vrás,itý obli,ej, kdy/ spat2il p2íchozího.
D tinná radost a št stí vyza2ující z t chto o,í, vítaly Gautamu. O,i zachovaly si svou
mladost a mladou byla i duše, o ní/ vypráv ly.
„Maggalano, ot,e! Jdu si k tob odpo,inout, f sem tolik, tolik unaven!“ zdravil Gautama
starce.
N kolika rychlými kroky k n mu p2istoupil a posadil se na polštá2 u jeho nohou. Bylo to
jeho obvyklé místo. Ruka kmetova lehce pohladila ,elo mladého mu/e, vzhlí/ejícího k n mu.
„Vidím, Gautamo, /es unaven a /e dnešní den t neuspokojil. Co/ jsi nemohl ony
bláhovce p2esv d,it?“
„Ach ano, ot,e, nakonec p2ece pochopili, o, se jedná. Ale to, /e v'bec mohli p2ijíti s
takovými návrhy, m p2esv d,uje, /e ji/ nev dí, jaký poklad mají. Proto jsem smuten! Místo
aby se v d ní o V ,ném stále více prohlubovalo — jak málo vlastn víme o N m — cht jí je
pomísiti s lidskými myšlenkami a tak zni,iti.
A teI, kdy/ kone,n pochopili, jak nesprávné by bylo, kdyby se byl uskute,nil jejich
úmysl, neustanou, pokud jejich mysl nenajde n co jiného, mo/ná ješt bláhov jšího.
Ovšem vystoupím op t proti nim, ale jak dlouho zde ješt budu, abych to mohl d lati?
- 144 -
Má se po mé smrti nauka rozpadnouti jako by nebyla od Boha, nýbr/ od lidí?“
„Gautamo, nepoznávám t ! Tvá sklí,enost je nesprávná,“ káral ho jemn Maggalana.
„Od koho máme svou nauku? Kdo se zjevil Siddhartovi? Pro, to V ,ný u,inil? P2ece ne
proto, aby zjevil lidem svou pravdu a dal jim ji jen na krátký ,as. M'j synu, v 2, budeš-li
jednou odvolán, pak zde budou ruce jiných, které se uchopí vláken, je/ jsi musel odlo/iti. Je
to zále/itost Pána všech sv t', na to nezapomínej!“
„Máš pravdu, ot,e! Stydím se za svoji malomyslnost. Není správné ani to, /e m lidé
unavili.“
V kom'rce, ve které oba sed li pospolu se zše2ilo, ale ob ma to bylo milé. B hem let se
vyvinula mezi nimi obdivuhodná, láskyplná d'v ra, která oba bla/ila.
Gautama si zvykl hovo2iti s Maggalanou o v cech, které ho siln zam stnávaly. Sta2ec
mu nikdy nevnucoval své rady. Bylo to, jako by Gautama nacházel v duši druhov ozv nu,
je/ mu umo/Hovala rychlejší objasn ní.
Dnes po prvé sm l sta2ec nahlédnouti, jak teskní nad lidmi. Dasto, velmi ,asto p2epadal
ho v tichu stesk.
Nyní klidn rozmlouvali o jiném. Maggalana mu vypráv l, co za den napsal a Gautama
se ho vyptával na první po,átky hory. Sta2ec o tom velmi rád vypráv l a Gautama se z toho
v/dy n ,emu nau,il.
„Nyní musím op t brzo odcestovati,“ 2ekl náhle. „Mo/ná, /e se p2ipojím k brat2ím,
jdoucím do Magadhy. Maggalano, netou/íš spat2it op t svou vlast?“
„M'j domov je zde, nikde jinde, Gautamo!“ odpov d l sta2ec. „Ale mé dni jsou se,teny.
Hled, abys nebyl dlouho vzdálen, neboC bych si p2ál, abys byl p2i mn , a/ se budu lou,iti se
sv tem.“ „Naši bytostní p2átelé podají mi zprávu, a/ bude tvá duše p2ipravena opustiti tuto
pozemskou schránu, ot,e,“ ubezpe,oval jej Gautama. Nato se rozlou,ili.
- 145 -
Za n kolik dni odjí/d l Gautama s posledními bratry s hory. Dekal ješt
na zprávy z
východu. A,koliv boje nebyly dosud nadobro skon,eny, p2ece se poda2ilo Suddhodanovi a
jeho spojenc'm zahnati vet2elce za hranice 2íše.
Pronásledovati je i tam, bylo znemo/n no nesch'dností poho2í a neznalostí zem .
Suddhodana navrhoval, /e mezi horami vystaví opevn nou zeI, která by zabránila nevítaným
návšt vník'm vpadnouti do zem .
Gautama byl s tím srozum n. Všechny tyto starosti mohl klidn sv 2iti do rukou krále
Suddhodany. Bratr mu úpln rozum l a v/dy se sna/il jednati ve smyslu v ,ných zákon'.
Zda také porozum l jakou ob C i on sám musel p2inésti? Byla obloha jeho št stí bez
mrá,k'? Gautama se nikdy neodva/oval na to ptáti.
Zprávy o rodinném /ivot jeho drahých k n mu nepronikly.
Ješt teI byl p2esv d,en, /e tehdy nemohl jednati jinak a vzpomn l-li si n kdy na
Janandu, sna/il se ze vší síly vid ti v ní královnu khatmandskou.
Ji/ mnoho dní byla malá ,eta na cest a den po dni se rozpadávala. Brat2i postupn
opoušt li dru/inku, podle toho, jak jejich cesta odbo,ovala, a/ nakonec z'stal sám se dv ma
velmi mladými bratry z Magadhy.
M li k n mu tak velikou úctu, /e se neodva/ovali ani mluviti. Byl zcela zaujat vlastními
myšlenkami. Nevšiml si také, /e se na obloze shlukovaly hrozivé mraky. Marné bylo
varování jeho mali,kých p2átel — neslyšel jich!
Náhle propukla strašlivá bou2e. Na další jízdu nebylo pomyšlení. Gautama se tázal brat2í,
nev dí-li, je-li nablízku n jaká osada.
„Daleko široko není osady,“ 2ekl jeden z obou plaše. „Ale tam, za oním pahorkem, je
veliký brahmanský klášter. Tam bychom mohli brzy doraziti. Ale ty asi nebudeš chtít
po/ádati o p2ijetí.“
„Pro, ne?“ divil se Gautama. „Jist nás neodmítnou.“
Zamí2il tryskem ozna,eným sm rem a zanedlouho se octli p2ed branami výstavného
kláštera.
Gautama dosud nikdy do podobného nevkro,il a s nap tím o,ekával, co tam najde.
Promo,ení poutníci byli vlídn p2ijati a nabídnut jim suchý od v. Ve tm , která byla
zjasHována jen zá2í blesk', k2i/ujících oblohu, si brahman, který je p2ijal, ani nepovšiml
jejich šat'.
Tak se stalo, /e kdy/ se pozd ji objevili u jídla v nejprostších šatech, které jím byly
zap'j,eny, byli pova/ováni za oby,ejné cestující.
Bou2ka sice p2ešla, ale déšC se 2inul dosud tak vydatn , /e p2ede dnem nebylo ani
pomyšlení na další jízdu.
Nikdo se jich neptal, jak se jmenují. Vlídn jim vycházeli vst2íc a m li radost, kdy/ se
pocestní zú,astnili modlitby k Sivovi. Po jídle, které se skládalo z rý/e a ovoce, z'stali
klášterní brat2i ve velikém sále a vyzvali hosty, aby z'stali té/.
Zvolna se rozp2edl hovor, který se však s po,átku to,il jen kolem nejb /n jších událostí.
Gautama se vyptával na ú,inky pohrom minulých let a dov d l se, /e i zde v Magadze, byly
snesitelné.
„To je tím,“ pravil jeden moudrý brahman, „/e jsme v naší zemi z'stali pov tšin v rni
staré ví2e. Bohové nás za tuto v rnost viditeln odm nili!“
„Ale v okolí Utakamandu nebylo v'bec škod,“ namítl Gautama, „a p2ece tam všichni
lidé v 2í krom boh', ješt v Pána všech sv t', který je nad nimi.“
„Kdopak ti vypráv l, /e stoupenci nové víry z'stali v rni našim boh'm?“ vyzvídal jiný
starý brahman. „Je zde p2ece jen jedna mo/nost. BuI v 2í v bohy, tak jako my a naši otcové
p2ed námi, nebo vzývají nového Boha a starými opovrhují.“ „Pro, by m li opovrhovati
starými?“ ptal se Gautama, jeho/ rozprávka za,ínala zajímati. „V/dyC p2ece všichni v n
- 146 -
v 2ili. Jestli/e nyní našli toho, který je nad bohy, pak postoupili o krok výše, a vy m'/ete míti
z toho jen radost!“ Brahmani se udiven zadívali na mluv,ího. „Jsi snad také jedním z t ch,
kte2í tento krok ud lali?“ vyptávali se.
Gautama p2ikývl. Ned'v 2iv si ho prohlí/eli. Slyšeli, /e stoupence nového u,eni lze
snadno poznati podle ,ihavých rys' v obli,eji a podle jejich domýšlivosti. U t chto zde
nebylo ani jedno, ani druhé, ba naopak, ,ím déle hosty pozorovali, tím více se jim líbili.“
„Zdáš se býti poctivcem. Vypravuj nám o svém u,ení,“ /ádali.
Nikdo neum l vypráv t lépe ne/ on. Bylo to, jako by kolem nich vlály zlaté závoje,
zahalující posvátná d ní a jako by mluv,í z nich odhaloval jeden závoj po druhém.
Mluvil o jejich bozích tak, jak dosud nikdo k nim nemluvil. Zevšedn li jim a nyní se
p2ed nimi, dík jeho poutavému lí,ení, objevovali v pravém sv tle.
Gautama jim je ukazoval p2i práci, ukazoval jejich úkol, který jim Pán sv t' sv 2il.
Nezapomn l ani na malé slu/ebníky, kte2í vykonávají rozkazy V ,ného. P2ed duchovním
zrakem poslucha,' vyr'stal ucelený obraz stvo2ení se všemi podrobnostmi.
Setm lo se ji/ a ani toho nepozorovali. Nyní p2inášeli slou/ící brat2i lampi,ky a pokrm.
Gautama musel vypráv ní p2erušiti a tu jeden z brahman' vyslovil to, co všichni cítili:
„Cizin,e, byC jsi kýmkoliv, jsi po/ehnán mezi tisíci! V našich srdcích vystav l jsi
nádherný chrám! Z'staH s námi, dokud neumístíš do tohoto chrámu obraz toho, pro n ho/ byl
zbudován!“
Gautama si nep2ál nic jiného. Ochotn svolil a oba své pr'vodce, kte2í byli uchváceni
velikostí toho, co sm li práv pro/ít, poslal dom', necht je nadu/ívati pohostinství
brahman'.
Den po dni vypráv l o Pánu všech sv t' a vzn coval v srdcích t chto správných lidí
touhu, státi se jeho slu/ebníky. Horliv s nimi vykládal, všechny námitky a otázky sm li mu
2íci a on je všechny uspokojiv zodpov d l.
Nyní si p2áli v d ti, co mají d lat, aby našli cestu k nové ví2e. Gautama je ubezpe,il, /e
jsou-li p2esv d,eni o neviditelném v ,ném Bohu, našli také k ní cestu.
„Není nutno odp2isáhnouti starou nauku?“ vyptával se jeden brahman.
„Ne, jist ne, neboC vy jste si uchovali starou nauku ,istou, bez p2imísení lidských
myšlenek a p2ísad. Podr/te, co máte a k tomu p2ijm te to, co vám bylo darováno jako nové!“
„Dím máme dokázati, /e se chceme státi slu/ebníky V ,ného?“
„Zcela prost — svým /ivotem! V 2te v N ho, zv stujte Ho a dr/te se jeho cest!
Po/ádám bratry v Magadze, aby vás ,as od ,asu navštívili a porozprav li si s vámi. Mo/ná,
/e n kdo z vás p2ijde také n kdy na horu V ,ného. Pak sta,í, p2ipojíte-li se k brat2ím.“
Kone,n se p2ece odvá/ili polo/iti otázku, kterou se ji/ dlouho zabývali. „Mist2e, jak ti
máme 2íkat?“ Gautama jim 2ekl prost své jméno, které neznali. Bylo mu to milejší, ne/ aby
mu byli pro toto jméno nyní prokazovali zvláštní úctu. Pobyl u nich ješt n kolik dní a pak jel
dále.
Ké/ by tak byli mohli všichni brat2i, kte2í hodlali stav ti mosty, sdíleti s ním toto pro/ití!
Jak bylo snadné p2im ti tyto brahmany k poslednímu kroku, neboC jakmile jej poznali,
ud lali jej sami, bez jakéhokoliv p2emlouvání. Tak to musí býti! Tito brahmanští brat2i budou
se o tom ší2iti dále mezi svými. Za,átek je ji/ u,in n. —
Ve škole v Magadze, která byla jednou z nejvýznamn jších v celé zemi, byl Gautama
radostn p2ijat. Mladí brat2i vypráv li ostatním o debat na ho2e.
Nyní si všichni tou/ebn p2áli slyšeti, ,eho Gautama u brahman' dosáhl. Jeho úsp ch byl
nepopiratelným d'kazem správnosti jeho myšlení a sou,asn vzorem a vodítkem.
Ani zde se mistr dlouho nezdr/el. Mocn ho to táhlo do Utakamandu, do jediné školy,
která k shromá/d ní nevyslala ani jednoho bratra. Rahul'v vliv na bratry byl veliký a jeho
názory se v/dy shodovaly s Gautamovými. Nikdy nebylo nutno, aby se tito dva o n ,em
domlouvali, a,koliv velmi rádi spolu rozmlouvali o v ,ných v cech.
- 147 -
Gautama hluboce zamyšlen ují/d l sm rem k Utakamandu. Doprovod odmítl.
Vzpomínal na Siddhartu, který tuto cestu ,asto konal a náhle vyvstala p2ed ním i vzpomínka
na mangový strom, pod ním/ jeho d d pro/il tak veliké zjevení.
Probudila se v n m vroucí touha, aby i on sm l býti ú,asten stejné milosti. Ani/ si toho
sám uv domoval, toto p2ání zm nilo se v modlitbu, která nesena nej,istším citem
vystupovala vzh'ru.
Zamyšlen zapomn l dávati pozor na cestu a kdy/ p2ikva,ila noc, nev d l, kde se nalézá.
Na št stí byla obloha plni,ka hv zd a nemusel se obávati nepohody.
Hady i jinou nebezpe,nou zv 2 udr/í bytostní v pat2i,né vzdálenosti, tak/e nemusí
zapalovati ani oheH. Potravy pro kon bylo zde dost a dost a jemu také nijak neublí/í,
nebude-li jísti.
Rozhodl se, /e místo co by jel dále a snad ješt zbloudil, p2enocuje rad ji zde, poblí/
malého pot',ku.
Unaven slezl s kon a natáhl se do m kké trávy. Jak byly hv zdy veliké a jak oslniv svítily! Jaké to zázra,né dílo stvo2ení inu jako vše. Díval se na n a jeho obdiv vzr'stal.
Pojednou se mu zdálo, /e se hv zdy k n mu blí/í a sou,asn pocítil jakousi lehkost, jako
by nem l úd'. Zpozoroval, /e to nejsou hv zdy, které se k n mu blí/í, ale /e on sám letí jim
vst2íc. Jak daleko byl ji/ asi od zem ?
Puzen zv davostí ohlédl se zp t a vid l, /e jeho t lo le/í v tráv a spí. Nyní si uv domil,
/e to byla jeho duše, je/ se sm la vydati na pout a veliká radost ho zaplavila.
Kam letí jeho duše, nemohl ji/ sledovat. Cítil, /e vklouzl do sv ta tón' a sv tla, jeho/
jednotlivosti nemohl pochopit.
Obklopovala ho ,arovná krása, lahodné tóny slábly, barevné paprsky pohasly a vznášení
ustalo. Nalézal se na jakési louce, na které tu a tam stály stromy. Zdálo se mu, /e pro/ívá
krásný sen, jak neskute,né se mu vše jevilo a p2ece mohl krá,eti po zemi, tiše a lehce, jako
by nem l tí/e. Nikde nebylo vid ti zví2ete, ani ,lov ka, ani duchovní bytosti. Vše bylo mrtvé
a tiché. Kde se to jen octl? Jeho oko si pomalou,ku zvykalo na okolí a tu, asi uprost2ed veliké
roviny, zahlédl n co, jako zd nou studnu. Zamí2il k ní.
TeI spat2il i ,lov ka naklán jícího se nad okraj roubení ; z2ejm se díval do hloubky.
Nato mu/ ustoupil, u,inil n kolik krok' kup2edu, ale po n kolika krocích, jako mocí
p2itahován, vracel se op t zp t ke studni.
Gautama došel a/ k n mu. Byl to Siddharta! Co tam asi vidí? Gautamova duše cht la ho
osloviti, ale nemohla. Siddharta jí nedbal. Byl cele zaujat díváním. Pak se vzchopil a šel
kousek dále. Tohoto okam/iku vyu/il Gautama a naklonil se p2es roubení studn .
Studna byla hluboká, velmi hluboká, avšak dole nebyla voda, nýbr/ krajina o/ivená
lidmi. Byla to hora V ,ného. V té/e chvíli p2istoupil Siddharta znovu ke studni, odstr,il
dívající se duši nev domým pohybem ruky stranou a naklonil se op t dol'.
Gautama bolestn dot,en se nap2ímil. V tom okam/iku byl op t uchopen, vyzdvi/en a
cítil, /e pluje. Op t slyšel tóny a barvy, vnímal paprsky a krásu a cítil teplo. Najednou byl
zase u vody a le/el v tráv . Jeho k'H se ho dotýkal ch2ípím.
Co m lo znamenati toto pro/ití? M lo mu cosi 2íci, tím si byl jist. Pro, se díval Siddbarta
ustavi,n touto hlubokou šachtou dol'? D je se snad na ho2e n co zvláštního? Hrozí jí
nebezpe,í?
Gautama se znepokojil a d'tkliv prosil v'dce, aby mu pomohl.Vycítil blízkost svého
pomocníka a vnímal jeho hlas, který pravil:
„Siddharta lpí celou duší na národu a zemi! Slou/il sice V ,nému, ale jen ve svém
národ . Je dosud pevn spjat s oním kouskem zem , v které /il a jeho duše se nem'/e od ní
oprostiti.
Uplyne ješt hodn ,asu, ne/ na,erpá poznáním a cht ním tolik síly, aby pokra,oval ve
vzestupu, teprve teI zapo,atém. A/ se mu poda2í vlastní silou svrhnouti se sebe všechna ta
- 148 -
pouta a 2et zy, do kterých se zamotal, teprve pak bude moci stoupati vzh'ru.
Ty však, Gautamo, sm l jsi to vid t!“
Hlas ztichl. Le/ící mu/ usínal hlubokým, osv /ujícím spánkem. Probouzeje se, okam/it
si vzpomn l, jak na vid ní, tak na slova svého v'dce.
Nyní pochopil, pro, práv jemu to bylo ukázáno. I on se za,al v myšlenkách obírati
osudem svého národa! Pozbýval mysli p2i pomyšlení, /e jej bude muset opustiti!
M l snad propadnouti i on t m/e chybám jako Siddharta? Ledový strach jim prochv l.
Jen to ne!
„O, V ,ný, d kuji ti! Ode dneška chci ti lépe slou/iti!“
Osv /en koupelí v chladné 2í,ce, pokra,oval v další jízd . Brzy našel správnou cestu a
ješt p2ed ve,erem dojel do Utakamandu.
Utakamand byl zv tšen p2ístavbou nových budov. Mimo škol a klášter' byly zde dílny
2emeslník', v nich/ se pracovalo na mnoha krásných v cech.
Leny sbíraly v rozsáhlých morušových hájích hedvábné kokony, z nich/ p2edly a tkaly
hedvábí. Takto zpracovanou látku barvily zvláštním zp'sobem, jemu/ je nau,ili bytostní.
„Co d láte s tolika látkami, Rahulo?“ vyptával se Gautama.
„Hedvábí, které sami nespot2ebujeme, dopravujeme do m st na pob2e/í, kam ,asto
p2ijí/d jí po lodích kupci, kte2í za tyto látky platí vzácnými v cmi. Tímto zp'sobem
vym Hujeme si slonovinu, ze které vy2ezáváme poháry a mísy, vázy i ozdobné jehlice. Musíš
se podívati také na naše vy2ezávané práce, Gautamo!“
Rahula zavedl hosta do prostorných síní, v nich/ mladí lidé horliv pracovali. Pod jejich
dovednými prsty vyr'staly pravé um lecké poklady 2ezbá2ského um ní, které, jak Rahula
vysv tloval, jsou pozd ji práv tak dopravovány na lodi. Za n dostávají vým nou op t jiné
v ci.
„Pro, to d láš, Rahulo?“ vyzvídal Gautama. „A/ dosud byly naše školy studnicemi, z
kterých se mohlo ,erpati v d ní o V ,ném. Nyní mi to p2ipadá, /e se z nich staly dílny a
tr/išt .“
V této otázce nebyla nelibost, nýbr/ prozrazovala, /e Gautama tomu v'bec nerozumí.
Rahula se dal do smíchu.
„Naše školy se mohou stále ješt p2irovnávati k jasným z2ídl'm v d ní. Máme však
p2íliš mnoho /ák'. Jak je máme u/ivit? A mimo to /áci zvykají si snadno na zahálku a
propadají sn ní, k n mu/ tak jako tak náš národ tíhne.
Jedné noci byla mi ukázána tato cesta. Nyní musí pracovati všichni /áci, jak mu/i, tak i
/eny, aby si vyd lali na /ivobytí. N které denní hodiny jsou ur,eny k pou,ení, ostatní k
prohloubení.
Všechno je jak se pat2í usm rn no a v 2íme, /e nikdo není p2i tom zkrácen. Kdy/ nás po
,ase mladí lidé opoušt jí, odnášejí si s sebou do /ivota krom toho nejlepšího, co mohli v
naší škole získati, to jest v d ní o V ,ném, i to, ,emu se zde nau,ili a co jim v /ivot m'/e
poskytnouti další ob/ivu. Nejdovedn jší z'stávají v dílnách jako u,itelé a jsou zde rádi.“
Nyní, kdy/ se po n kolikerých návšt vách škol p2esv d,il, /e nejen u,itelé, nýbr/ i /áci
jsou duchovn hodn vysoko, zalíbilo se to i Gautamovi.
„Rahulo, jak je to s pé,í o choré a pot2ebné? Té jste se ji/ nadobro vzdali?“ ptal se
jednoho dne.
„Ne, /lutí brat2i chodí jako d2íve,“ zn la odpov I, „ale co za svoje slu/by dostanou, sta,í
práv 4ak jen pro klášter. Proto jsme si museli pomoci sami.“
Ješt n co mohl Rahula Gautamovi ukázati. Zavedl ho do dílny, kde byly z drahých kov'
zhotovovány ,íše. Byly lity v r'zných velikostech a svým tvarem p2ipomínaly kv ty lotosu.
Do jednotlivých lístk' kv tu vrývali pak mladí lidé ostrými nástroji jemné /ilky a vzniklými
zá2ezy byla docílena nádherná hra sv tla a stín'.
Gautama vzal jedno z t chto malých um leckých d l do ruky a zkoumav je prohlí/el.
- 149 -
„Jaká to krása!“2ekl s obdivem. „Je to skoro škoda prodat. Co s tím hodláte ud lati?“
„Cht li jsme ka/dému chrámu V ,ného darovati po jedné z t chto ,íší,“ odpovídal
Rahula radostn . „Dlouho jsme museli šet2iti, ne/ jsme ušet2ili na zlato a st2íbro. Zavedli
jsme v m síci ješt t2etí den postu, abychom na to všichni p2ispívali. Nejednou se stalo, /e
jsme dostali za svoji práci více, ne/ jsme po,ítali. I tento p2ebytek mi byl odvád n. Nyní
budou ,íše brzy hotovy a m'/eme je dáti do chrám'. Ten den, kdy se tak stane, bude pro nás
pro všechny velikým svátkem!“
Gautama stále z2eteln ji nahlí/el, /e Utakamand, tak jako d2íve, byl i nyní všem školám
a klášter'm vzorem. Tak prost a samoz2ejm , jako v této škole nebylo nikde vetkáno vysoké
duchovní v d ní do všednosti dn' vypln ných horlivou prací.
„Cht l jsem t poprositi, Rahulo, abys jel se mnou na horu a p2evzal tam op t na jeden
rok vedení. Ale nyní nemám odvahu t odvolati, dokud ,íše nebudou dohotoveny!“
„P'jdu rád s tebou, Gautamo,“ zn la vlídná odpov I.“ Zhotovení tolika ,íší si vy/ádá
více ne/ rok. A pak zde je více brat2í, kte2í m nahradí.“
Gautama vypráv l o tom, co za/il v klášte2e brahman' a ptal se, zda i Rahula m l
podobné zkušenosti.
„S t mi n kolika brahmany, kte2í jsou dosud v naší krajin , /ijeme v míru,“ pravil
Rahula. „Das od ,asu n který z nich k nám zavítá a vyptává se na naše u,ení. V/dy poznáme,
/ene-li ho k tomu zv davost ,i touha a podle toho 2ídíme svou odpov I. N kte2í sta2í
brahmani poznali Pána všech sv t', u,í o n m a jejich /áci pak v tšinou p2icházejí ješt na
n kolik m síc' nebo let k nám. A ostatní, kte2í nemají odvahy pokra,ovati dále kup2edu, nás
neruší.“
Nyní se ptal op t Rahula, kdo ze Siddhartových u,edník' je dosud na/ivu.
„Jen oba z Magadhy,“ odpov d l Gautama. „A jsou ji/ velmi sta2í. Maggalana je a/
nápadn ,ilý, kde/to Bimbisara, „král“, jak si dává op t 2íkat, libuje si v ne,innosti.
P2est hovali jsme ho do malé, velmi nepohodlné klášterní cely, abychom ho donutili k
n jaké práci, ale on si jednoduše ud lá venku pod širým nebem pohodlné l'/ko, nebo se
vyspí v n kterém kout školního sálu. Zatím co Maggalana z'stal mladý a sv /í, Bimbisara
duchovn usíná.“
„Píše Maggalana ješt povídky?“
„Jen velmi z2ídka, 2íká, /e pramen vyschl. Místo toho d lá opisy vzácných rukopis',
které pak posíláme ostatním školám. Pokoušel se také o sepsání Siddhartova /ivota, z'stalo
to však v za,átcích.“
„ A p2ece práv tento /ivota b h by stál za to, aby byl uchován, neboC mistr byl
obdivuhodn veden. Ty i já ve srovnání s ním, jsme nepro/ili zhola nic.“
„Cht l bys m niti? tázal se Gautama, v jeho/ duši náhle o/ila vzpomínka na no,ní
pro/ití.
„Ne, to ne!“
Zdálo se, jako by Rahula cht l ješt n co p2ipojiti, le, po letmém uva/ování ztichl.
- 150 -
Po n kolika dnech vyjeli doprovázeni sluhou na sever. Rahula zamí2il západn ji k
mo2i, aby mohl Gautama shlédnouti krásu skalnatého pob2e/í.
Objí/d li dosti vysoké horstvo, jeho/ úbo,í byla porostlá neznámými rostlinami.
Divák'm p2ipadaly jako malé, z ko2en' se rozv tvující stromy. Sv /í, zelené lístky
srdcovitého tvaru houpaly se na ohebných stoncích.
A,koliv se Rahula po prvním údivu ji/ dále o n nezajímal, nemohl se Gautama od nich
odtrhnouti ani pohledem, ani myšlenkami. Úmysln volil své le/eni tak, aby m l
obdivuhodnou rostlinu na o,ích.
„Mali,cí ochránci rostliny, uka/te mi, prosím, jak jsou vaše chrán nky uzp'sobeny,“
/adonil.
Ji/ delší ,as se mu zdálo, jako by vid l mezi zvláštními lodyhami poskakovati malé
mu/í,ky.
Ochotn vyhov li jeho prosb a p2inášeli s sebou lodyhu, na ní/ mu ukázali, /e se tém 2
celá skládá z vláken, podobajících se lýku. Tato vlákna byla zahn dlá a pevná. Gautama je
kroutil mezi prsty a mu/í,kové m li z2ejm radost.
„Tak je to dob2e!“
P2inášeli další vlákna, co mo/ná dlouhá, proto/e Gautama upevniv je na silnou v tev,
za,al z nich stá,eti dlouhý provaz, který se zdál býti velmi pevný. Takové lano hodilo by se
jist k r'zným ú,el'm. Uva/oval, zda by se mohlo pou/íti t chto vláken také k vyplétáni
nebo tkaní.
Rahula se probudil a s údivem zíral na druha, který místo co by spal, horliv pracoval.
„Jen se podívej, Rahulo, na co jsem p2išel!“ volal Gautama pln radosti. „Mu/í,kové mi
p2inesli vlákna ze svých ke2'. Tyto provazy budou trvanliv jší, ne/ vlákna stá,ená z bavlny.
Jsou také siln jší ne/ lýko, z kterého /eny pletou roho/e. Vy mali,cí, d kuji vám!“
V následujících dnech objeli nejvyšší bod poho2í. Hory z'staly jim po pravici,kdy/ tu
objevili neoby,ejn úrodnou rovinu s rozlehlými lány
rý/e a prosa. Na levé stran , ,ím více se stá,eli k západu, lesklo se modré mo2e.
Jednoho dne stanuli na mo2ském b2ehu a s útesu, jimi/ byl b2eh poset, dívali se na vlny,
které se pod nimi majestátn valily a zaplavovaly pob2e/í,
nebo se op t t2íštily, rozst2ikujíce daleko své bílé p ny.
„Vidíš bytosti, které skota,í na vlnách?“ ptal se Gautama druha. Rahula sm je se,
zavrt l hlavou.
„Ne, mohu je pouze vytušiti. Jako dít jsem
sice vídával kolem sebe vlídné mu/í,ky, ale nyní se mi vyhýbají. T ší m , /e ty je m'/eš
vid ti.
Podobají se on m mu/í,k'm, kte2í ti nedávno ukázali lýko?“
„Ne, jsou zcela jiní. Jejich t la jsou n /ná, skoro jako nadýchnutá a svými pohyby
splývají s vlnami. Vlající sv tlé vlasy utáp jí se v bílých p nách, jemné ruce pohrávají si s
mušlemi a rostlinami, nebo se prohán jí s rybami o závod. To jsou n /né, /enské bytosti.
Ostatní, pon kud hrubších t l, avšak stále ješt pr'zra,ní a n /ní, /enou p2ed sebou vlny.
Ve skota,ivé radosti rozhazují ruce do výše a do/enou-li n kterou vlnu a/ k úskalí, tu se vyšvihnou pokud mohou nejvýše a vrhají se st2emhlav, s radostným výk2ikem op t dol', do
svého mokrého /ivlu.
Všechno je to krásné a ,ím déle se na to dívám, tím více vidím.
Ké/ bych to mohl ukázati lidem!“ pravil Gautama po delším zamyšlení. „Kdyby to
správn pochopili, byli by spjati se všemi ,ástmi stvo2ení a bylo by prost nemo/né, aby /ili
proti zákon'm. V/dyC kdysi p2ece museli býti lidé takto spjati s p2írodou. Co je vehnalo na
jiné cesty?“
„Ona neblahá chtivost v d ní, Gautamo,“ 2ekl vá/n Rahula. „Mekni lidu n co a oni to
- 151 -
okam/it op2edou vlastními myšlenkami. Pohled na prostotu a p2irozenost si zkalí. Honosí se
vlastním v d ním a postupem ,asu si tak od2ízli spojení se vším, co není ,lov k, jako oni.
V 2 mi, ten, komu se poda2í nasaditi lidskému rozumu smrtelnou ránu, ten vykoná dobré
dílo!“
„A p2ece i rozum je darem V ,ného!“ odpov d l Gautama. „S tím /e oprávn ním mohl
bys 2íci: proto/e oheH je p2í,inou ,astého nešt stí, nedá-li ,lov k na n j pozor, musí býti
všechen oheH uhašen. Ne, Rahulo, zasaditi lidskému rozumu smrtící ránu, to ne, ale musíme
se nau,iti správn jej pou/ívat. Tak to musí býti!“
V následujících dnech prostupovalo horstvo stále více k mo2i. Jezdci museli dávati
pozor, aby v,as našli pr'chod a nebylo jim tak zabrán no v jejich cest na sever. Ob ma bylo
zat /ko odlou,iti se od modrých vln mo2e, které se na západ prostíralo do nekone,ných
dálav.
Rychle se blí/ili ke známým krajinám a nacházeli op t kláštery a školy, jako/ i osady s
malými chrámy V ,ného, které stály pov tšin uprost2ed. Všude byli radostn vítáni a
obyvatelé na n naléhali, aby se zdr/eli co nejdéle. I ,etné otázky museli zodpov d ti.
V krajin , kterou práv projí/d li, zni,ila úporná sucha celou sklizeH bavlny.
Gautama poslal lidi do hor, aby odtud p2inesli rostliny, které mu bytostní ukázali. Prosil
Rahulu, aby na n ho ne,ekal, jel nap2ed a ujal se vedeni na ho2e. On sám cht l jeti s
výpravou do hor, aby snadn ji našli rostlinu, kterou bytostní pomocníci jmenovali jutou.
Ukázal jim, /e nesm jí sbírati ,erstvé výhonky, nýbr/ takové, které ji/ zasychají.
Nasbírali toho celé náklady, které nalo/ili na soumary a vraceli se dom'.
Nyní za,ala horlivá práce. Podle Gautamových pokyn' byla nap2ed nad lána vlákna,
která pak byla stá,ena dohromady. Dím lépe se práce da2ila, tím v tši byla radost. Leny
zkoušely provazce splétati nebo tkáti z nich. Z obojího vznikla trvanlivá, hrubá látka, která se
dob2e hodila na roho/e a podobné v ci.
„T chto silných kus' m'/eme pou/íti i k balení zbo/í,“ pravil jeden z mu/'. „Mám zato,
/e déšC touto látkou nepronikne.“
Vyzkoušeli to a ukázalo se, /e domn nka byla správná. Kdy/ déšC do ni nepral zrovna po
n kolik dní, nepropustila ani kapku vody. Le, n které z /en nedovedly tkáti tak hust , tak/e
tkanina byla dosti 2ídká.
„Co s tím máme teI d lat?“ b dovaly.
Vedoucí nedalekého kláštera v d la si rady.
„Pokusme se, nechá-li se takového tkaniva upot2ebiti k výrob soli,“ navrhovala. „A/
dodnes polévali jsme metly mo2skou vodou a sušili je na slunci. Dost mo/ná, /e zrovna tak
upot2ebíme i toto 2ídké tkanivo.“
Také tato rada byla dobrá. Gautama vypráv l šCastným lidem o mu/í,cích, kte2í ho
nau,ili pou/ívati vláken. Všichni s radostí naslouchali, ale jen nemnozí si dovedli p2edstaviti
spojení mezi ,lov kem a pomáhajícími sluhy V ,ného.
Zdr/ev se zde n kolik týdn', ují/d l poté Gautama za Rahulou a dostal se bez dalšího
zdr/ení na horu. O,ekávala ho tam zpráva král Bimbisara zem2el. Jeho duše se po t /kém
zápase uvolHovala z t la. Zdálo se, jako by v'bec cht la ješt z'stati na zemi.
Kdy/ Maggalana s Gautamou osam l, vypráv l, /e Bimbisara p2išel k n mu krátce ne/
zem2el a st /oval si na ubývání t lesných sil.
„Snad jsem ne/il v posledních letech tak, jak jsem m l,“ prohodil. „Vidím podle tebe, jak
ti práce sv d,í, jsi tak sv /í, a, jsi p2ece starší ne/ já. Je-li to na onom sv t takové, jak se
nám to Gautama sna/il vylí,iti, snad se mi tam poda2í napraviti, co jsem zde zanedbal. V 2
mi, Maggalano, p2es všechnu náklonnost k pohodlí, jsem v rným sluhou Pána všech sv t'!“
Gautama se vá/n zadíval na mluv,ího.
„Poznal svou chybu, Maggalano, ale teprve tam, naho2e, ji pocítí v celé její tí/i,“ pravil.
„Je mi líto, /e jsem p2ece starce nep2im l, aby se rozhýbal. Snad bych mu tím byl mnohé
- 152 -
uspo2il, ,emu se nyní nevyhne a co musí podstoupiti.
„Jaký nápis bude na jeho hrob ?“ p2ál si v d ti Maggalana.
„Král Bimbisara z Magadhy“, odpov d l Gautama. „Tolik si zakládal na svém titulu, a/
nakonec zapomn l býti sluhou V ,ného.“
- 153 -
Gautama znovu odjí/d l. Tentokrát jej cesta vedla na východ, odkud byli zahnáni
vet2elci. Cht l se podívati na vystav nou zeI a mimo to cht l zjistiti, v jakém stavu se nyní
nalézá zpustošená zem .
Do Kapilavastu a Khatmandu nehodlal jeti. Avšak jeho myšlenky se tam bezd ,n
,ast ji vracely a odtud zalétaly k n mu zp t op t tiché zv sti. Suddhodana starší opustil ji/
tento sv t, tak jako král Khat, který ji/ p2ed delším ,asem odevzdal vládu Suddhodanovi
mladšímu.
V Kapilavastu vládl Rahula a radoval se ze zdravého syná,ka, kterého mu povila jeho
choC, kde/to man/elství Janandino a Suddhodany bylo a/ dosud bez d dice. N kolik
roztomilých d v,átek hrálo si kolem rodi,', avšak jejich p2ání, míti syna, z'stalo nespln no.
M la býti nesmírná ob C Janandina p2inesena nadarmo? Jak náhle se tato myšlenka
vyno2ila v mysli Gautamov , tak prudce ji zapudil. Pry, s myšlením! Co se stalo, stalo se a
nem'/e býti na tom ji/ nic zm n no. Má v domí, /e se tak stalo v nej,istším úmyslu.
V zemi Bhutanar' byly z2ejmý dosud stopy velikých boj', které tam zu2ily. Ješt ani
jediný chrám nebyl znovuz2ízen, ba ani pole nebyla obd lána, a,koliv krajina byla úrodná.
Rozsáhlé hvozdy padly za ob C plamen'm.
Lidé, kterých se na to vyptával, potvrdili, /e divoši lesy zapálili, aby tak získali ochranný
val mezi sebou a úto,ícím vojskem. Minulá léta byla chudá na déšC a stromy byly vyschlé.
Zdolati oheH vy/adovalo ohromnou námahu.
„Ale Suddhodana mohl poru,iti duch'm ohn ,“ 2ekl jeden starý mu/. „Prosil je, aby
nestrávili více, ne/ je nezbytn nutno. Po n kolika dnech oheH skute,n uhasí, a,koliv dosud
zu2il s neoby,ejnou prudkostí.“
Duchové ohn jim radili, aby popel nechali le/eti na míst , a/ do p2íštího dešt . Zemi to
poslou/í a úroda se zdvojnásobí!
Proto také nebyly dobývány pa2ezy a ko2eny, aby se zem mohla dosyta napíti sílící
vláhy. Podle pokyn' neviditelných smí býti s tím zapo,ato teprve teI.
Znovu m l Gautama p2íle/itost upozorniti lidi na obdivuhodnou pomoc malých
slu/ebník'. I zde našel uši otev2ené a duše ochotné p2ijímat.V/dýC tuto pomoc všichni
pro/ili!
Gautama se zajímal, zda všichni Bhutanarové zahynuli, neboC nikde nevid l jejich
nápadn ošklivých obli,ej'.
N kte2í mu/ové mu vypráv li, /e Bhutanarové, kte2í p2i /ivelní katastrof vyvázli
/ivotem, p2idali se na stranu vet2elc' a byli spole,n s nimi vyhnáni ze zem .
Suddhodana pak 2íši rozd lil mezi lid r'zných kmen', kte2í se zú,astnili boje.
„A /ijete spolu v míru?“ ptal se Gautama p2ekvapen.
„Všichni vzýváme Pána všech sv t' a proto není mezi námi nešvar'.“
„A kdo vám vládne?“
„Syn sousedního kní/ete. Suddhodana nám ponechal na v'li, abychom se rozhodli,
kterého vlada2e si p2ejeme. Našel t2i kní/ecí syny. Prosili jsme o tohoto, proto/e víme, /e je
spravedlivý a dobrý.“
Jeliko/ zde bylo všechno v po2ádku, mohl Gautama klidn jeti dále. Mocn ho to táhlo
do hor. P2esto, /e byl veliký rozdíl mezi v ,n hu,ícím a stále se vlnícím mo2em, p2ece zde
bylo n co, co bylo ob ma spole,né: jak mo2e, tak i hory vypráv ly svým prav ,ným hukotem
o tv'r,í síle Pána všech sv t'.
„Zahledím-li se na vás, vy ob2i, vnukáte mi myšlenku, /e stojíte na svých místech pevn
a neochv jn !“ zvolal Gautama, vzhlí/eje pln obdivu k ledovým vrchol'm.
„A p2ece pro/ily ji/ mnoho zm n a ješt mnohokrát se musí zm niti jejich tvá2nost, ne/
zem dokon,í sv'j b h,“ ozvalo se jako v odpov I.
Mezi dv ma skalními útesy vykukoval zv tralý obli,ej. Bílý vous splýval starci dol' s
- 154 -
brady, jako by se do údolí valil horský vodopád. Tato hlava, a, veliká, nevzbuzovala strachu.
„BuI pozdraven, strá/ce hor!“ zvolal Gautama.
„I ty, slu/ebnice V ,ného!“ zn la odpov I.
„Jste to vy, kte2í pohybujete horami?“ vyptával se Gautama.
„Kdy/ náš Pán na2ídí, tedy posunujeme zemi v jejích útrobách. UvolHujeme základy, na
kterých stojí hory, vyhlubujeme a vyplHujeme mezery, stla,ujeme horniny nebo je
roztahujeme.“
Obli,ej zmizel. Gautama se rozhlí/el kolem.
Dostal se výše, ne/ p'vodn zamýšlel. Bylo nemo/né, aby se ješt dnes vrátil do
obydlené kon,iny. Nedaleko odtud lákav zvala k odpo,inku prostorná jeskyn , v které
jezdec i zví2e mohli bezpe,n p2enocovati, proto/e dosud nebylo chladno. Oba se ulo/ili k
spánku.
Gautama p2emýšlel o obli,eji, který vid l p2ed chvílí. Jak ohromní byli tito slu/ebníci
Bo/í a jak miziv mali,cí naproti tomu jsou mu/í,kové, kte2í vynášejí z nitra hor na denní
sv tlo drahé kameny.
Všechno v p2írod bylo obdivuhodn p2izp'sobeno, zasahovalo vzájemn do sebe. Bylo
mu, jako by kolem sebe vid l poskakovati mali,ké sk2ítky, ale d2íve, ne/ si je mohl lépe
prohlédnouti, usnul.
V noci se probudil. Jeskyn byla osv tlena sv tlem, jeho/ zdroj se marn sna/il najíti.
Vzp2ímil / se na svém mechovém lo/i a rozhlí/el se zv dav kolem. V tom p2istoupila k
n mu n /ná, /enská postava v bílém šat .
„Janando!“ zvolal vyskakuje. „Jak to, /e p2icházíš ke mn ?“
„Prosila jsem o to, abych t sm la vyhledati a promluviti si s tebou, Gautamo!“ zn l
Janandin hlas, tak tichounce, jako by p2icházel z veliké dálky.
Cht l se ptáti dále, ale jemná, bílá ruka mu pokynula, aby ml,el.
„Neta/ se mne nyní, milý! Slyš, co ti mám 2íci! Nemohu stoupati vzh'ru, dokud ti
neotev2u o,i a nezjevím ti, v ,em jsme oba pochybili. Jednali jsme sice v nejlepším úmyslu,
ale proh2ešili jsme se proti Bo/ským, v ,ným zákon'm.“
„Pravíš, /e bys nemohla zapo,íti se vzestupem... Janando, co/ ty ji/ nejsi mezi /ivými?“
„Ne, Gautamo! V ,ný m odvolal, proto/e jsem zde byla zbyte,ná. Ale nech mne
domluvit. Je mi pop2áno jen málo ,asu.
Oba dva jsme špatn pochopili, ,emu lidé 2íkají „povinnost“. Povinnost je
bezpodmíne,né pln ní v'le Bo/í v úkolu nám ur,eném. Mou povinností bylo dáti 2íši d dice,
vychovati ho v bázni a úct k V ,nému. Této povinnosti nemohla jsem dostáti, proto/e mu/,
jemu/ jsem m la p2inésti syna, se mi vyhnul. Postoupil m jinému.
Onen druhý je dobrý a miloval mne, le, já jsem nikdy nedovedla zapomenouti na toho,
který se mi zjevil ve snu. To jsem pova/ovala za h2ích. A,koliv jsem byla druhému mu/i
dobrou /enou, p2ece jsem velmi ,asto proplakala celé noci, pon vad/ jsem si stále jasn ji
uv domovala, /e sní/ivši se ke l/i, neslou/ila jsem V ,nému. Jestli/e ses domníval, /e tvá
povinnost ti velí /íti osam le, pak jsme se tomu m li podvoliti oba dva. Nem li jsme práva
uchylovati se ke l/i jen proto, abychom zachovali 2íši mír.
Co jsme ud lali, je naším provin ním, naším h2íchem, který se o nic nezm ní, i kdy/ se
nám zdál tehdy nutný. Ale to, co jsem zde dole jen podv dom tušila, vím nyní zcela jist .
Naše ob C byla marná! Domníváš se, /e bych byla vid la tv'j obraz ve snu, kdybychom
si nebyli dávno ur,eni? Ty i já, vzájemn spojeni, m li jsme dáti 2íši d dice, který by byl po
tvé smrti vedl 2íši i víru pevnou rukou. Kdo t nahradí, a/ budeš odvolán z této zem ?“
„Ach, to trápí i mne,“ vyhrkl Gautama prudce. „Ale vím i to, /e se nemám na to ptáti, /e
V ,ný rozhodne sám!“
„Gautamo, V ,ný ji/ rozhodl! Ale my jsme cht li býti chyt2ejší ne/ on. Neptali jsme se,
zdali to, co jsme u,inili, je jeho v'le. N který krátkozraký pomocník, ochotný pomáhati,
- 155 -
vnukl ti onen plán, proto/e jsi se nedovedl vymaniti z pojmu „povinnost“, jak tys jí rozum l.
Kdybychom byli poslouchali V ,ného, mohli jsme si ušet2iti ob C od2íkání. Mohl jsi býti
jeho slu/ebníkem a tím, /e by ses nebyl k nám p2ipoutal, mohl jsi dokázati svou slu/bu
pravým zp'sobem.
Byli bychom se stali národu zá2ným p2íkladem, byli bychom mu ukázali, jak má
vypadati pravé man/elství spo,ívající v Bohu. Bylo snadn jší z2íci se všeho ihned na za,átku,
ne/ p2inášeti denn ob C vzájemného rozlou,ení. Rozumíš mi, Gautamo?“
Otázka Janandina zn la naléhav .
Zasténáni bylo odpov dí. P2ed Gautamovým duševním zrakem se roztrhl závoj jeho
pochybení, do kterého strhl i tuto /enu a vše se p2ed ním objevilo v oslHujícím sv tle. M'/e
mu býti ješt n kdy odpušt no?
Jananda za,ala znova mluvit:
„Kdy/ jsem si uv domila, v ,em jsem chybila, prosila jsem V ,ného z hloubi srdce za
odpušt ní. Prosila jsem, aby alespoH Suddhodana nemusel trp ti se mnou. Má prosba byla
vyslyšena. Pán všech sv t' m odvolal a poslal mému choti milování hodnou /enu, která ho
obla/í d dicem.
Jsem V ,nému za to vd ,ná! Stále z2eteln ji poznávám svou vinu, je/ mi byla odpušt na
d2íve, ne/ jsem se z ní kála. V jiném /ivot bude mi dovoleno napravit, v ,em jsem
pochybila. Smím vystoupiti o kousek výše, aby se mé poznání prohloubilo. Ale nemohu
za,íti se vzestupem, pokud tebe neprobudím.
Gautamo, poznej svou vinu a ,iH pokání ji/ nyní, aby ti nebylo p2eká/kou na onom
sv t !
V ,ný mi dovolil, /e smím s tebou promluviti. Pamatuj na to! Lij blaze!“
Tiše, tak jak p2išla, postava Janandina zmizela. Gautama le/el na svém lo/i a plakal. Co
to jen ud lal! Domníval se, /e se ob toval. Jeho cht ní bylo ,isté.
A p2ece to bylo nesprávné! M'/e nás ,isté cht ní zavést falešným sm rem? Pak by
nebylo mo/no v 2iti ani samu sob . Pak by všechno to, co myslíme a konáme, mohlo býti
falešné. Kde je tu n jaká sm rnice?
Jak to 2ekla Jananda?
„Neptali jsme se, zda to, co jsme ud lali, bylo podle v'le Bo/í!“
Ano, tak to bylo! Ve slepé horlivosti pustil se do toho a zapomn l se tázati na v'li Bo/í.
A p2ece, jak jinak si po,ínával jindy! Chystal-li se k n ,emu, d2íve ne/ p2istoupil k provedení
zamýšleného ,inu, vkládal rozhodnutí o tom do rukou V ,ného! Le, tentokrát tak neu,inil.
Byl si svou v cí naprosto jist, pon vad/ p2i tom jeho srdce krvácelo. A Pán všech sv t'
ne/ádal této ob ti!
Nenajde-li se po jeho smrti nikdo, kdo by bd l nad v d ním o V ,ném a udr/oval je
,isté, pak to byl on, jediné on sám, který to zavinil! Strašlivé poznání!
V ,ný vyvolí a dá vychovati zv stovatele pravdy, dá jej p2ipraviti a vésti /ivotem, a
pak... tento slu/ebník sel/e!
Gautamovo zoufalství se stále více stupHovalo.
„Mohls to v d t, musels to v d t!“ šeptalo to v n m.
Pro, jen ho jeho v'dce nevaroval? Proto/e sám se musel rozhodnout!
Tak strávil noc drásán mu,ivými vý,itkami, v bolesti a lítosti, ob/alovávaje sama sebe.
Ráno le/el na mechovém l'/ku zni,ený mu/. Ze všeho nejrad ji by se byl modlil:
„O, V ,ný, vezmi mne odtud! Nejsem hoden býti dále tvým sluhou!“
Kdy/ tento cit se v n m nejasn probouzel a on hledal slova, aby jej vyjád2il modlitbou,
objevila se p2ed ním op t sv tlá postava. Tentokráte to byl jeho v'dce, který se mu jen
z2ídkakdy ukázal.
„Gautamo, nep2ipojuj k h2íchu ješt i rouhání!“ napomínal ho vá/n . „Jen sám Pán m'/e
rozhodovati o tom, jsi-li dosud schopen býti jeho slu/ebníkem. Vzchop se! Pomni, zda t
- 156 -
opustil n kdy v nesnázi, kdy/ jsi ho o n co prosil? Co/ nepo/ehnal tvému podnikání?
Kdyby se na tebe hn val, pak by byl ji/ dávno odvrátil od tebe svou svatou ruku. Ptal jsi
se, zda ,isté cht ní m'/e jíti také falešným sm rem.Vidíš to nejlépe sám na sob . Chybil jsi,
maje ten nej,istší úmysl. Pro,? Proto/e vycházeje z rozumového myšlení, stanovil sis sám
pojem povinnosti.
Tento strnulý pojem u V ,ného neplatí. P2i všem, co d láš, u, se ptáti v'le Bo/í! Zeptášli se, pak ji také plH, tím splníš nejlépe svou povinnost, jak ji lidský duch je schopen plniti!
Gautamo, neproh2ešuj se nesprávnou zasmušilostí! Poznej všeobsáhlou dobrotu a milost
V ,ného, spo,ívající ve výstraze, kterou ti dal! Dosud máš mo/nost od,initi pon kud své
provin ní
tím, /e budeš nabádati jiné, aby stav li v'li Bo/í p2ed všechno ostatní. Jen tak m'/eš
od,initi svou vinu!
Co jsi událostmi vyvolal k /ivotu a k sob p2ipoutal, toho ji/ nelze m niti. Zem2eš
nemaje d dice, nemaje nástupce! Pokus se o to vychovati n kterého z mladších brat2í, aby t
mohl vyst2ídati, a/ budeš odvolán z tohoto sv ta!“
V'dce zmizel. Gautama jako omámen, z'stal sed t ješt hodn dlouho na l'/ku.
Nejrad ji by byl jeskyni ani neopustil, ale myšlenka na kon , který by bez potravy ch2adl,
nutila ho jíti dále. Ji/ nikdy nesmí k v'li n mu n kdo trp ti. Jen pro zví2e zamí2il k lidským
obydlím, avšak do údolí sjí/d l vá/ný, napolo zlomený mu/.
Krása a velebný majestát hor nedovedly ji/ k n mu promlouvat. Nevid l mali,ké pomocníky kolem, neslyšel šeptající hlasy. Jeho duše se chv la pod p2emírou ob/alob.
A znovu sek n mu p2idru/il jeho v'dce. Tentokrát byla jeho slova ješt d'tkliv jší, ješt
naléhav jší ne/ p2edtím.
„Gautamo, musíš se vzchopit! Pon vad/ ses dopustil chyby, kterou sis tolik dlouhých let
v'bec neuv domil, neopravHuje t to p2ece k tomu, abys podlamoval v sob slu/ebníka
V ,ného, kterým dosud jsi a ,inil ho neschopným. Co jsi u,inil, nechC ti slou/í k pou,ení!
ChraH sebe i jiné
p2ed podobnými chybami! Ale na tom aC je dost! Kdy/ Pán všech sv t' vidí opravdové
poznání chyby a sou,asn up2ímnou snahu odlo/it tuto chybu prov/dy, pak se ji/ nehn vá.
To však neznamená, /e by zasáhl do kola událostí, aby odvrátil následky, které jsi p2ivodil
sob i svému národu! Toho nikdy neu,iní! Avšak odpouští ti a dovoluje, abys mu dále
slou/il. Spokoj se s jeho milostí!“
Gautama jel, ani nev da jak dlouho, a uva/oval o t chto slovech. Tu se p2ihnala bou2e a
on se musel skrýti p2ed dešt m. Sotva se bou2e p2ehnala, za,ali ptáci op t tu a tam vesele
cvrlikat. „Poslouchej nás!“ št betaly sladké pta,í hlásky. „Kdy/ je bou2e tatam, pod kujeme
p kn V ,nému, /e nás chránil a zpíváme jako p2edtím. U,iH také tak! Slu/ V ,nému lépe
ne/ dosud!“ „Máte pravdu, milí zp vá,kové!“ zvolal Gautama vá/n . „Co tam, to tam! A/
minulost zaCuká svými neúprosnými prsty na duši toho, který chce vykoupiti vinu,pak jí
neunikne!“
Gautama m l opravdovou snahu se vzchopit, ale nev d l kam, v kterou stranu má
obrátiti své kroky; p2ipadal si naprosto prázdný. Nikde na n ho ne,ekal n jaký zvláštní úkol.
Úp nliv prosil V ,ného, aby mu p2id lil práci sebe krušn jší, aby se ji mohl cele
v novati. Sesko,il s kon , aby se pomodlil. Nyní se op t vyšvihl do sedla a jeho zrak se st2etl
s velikýma o,ima zví2ete, které si ho zkoumav prohlí/ely.
„Cht l bys v d ti,starý brachu,kam p'jdeme?“ pravil popleskávaje p2átelsky koHovu
hlavu. „Ach, ano, kdybych to sám v d l!“
„K ho2e V ,ného!“ zazn l pojednou velmi ur,itý hlas v jeho nitru. „Maggalana posílá
vzkaz. Pot2ebuje Gautamovy milující síly.“
Nastala tedy doba, kdy Maggalana, v rný, smí opustiti zemi.
Zastavuje jen tehdy, kdy/ zví2e pot2ebovalo nutného odpo,inku, ují/d l Gautama zp t k
- 157 -
ho2e, kde ho nikdo ne,ekal. Prosil Rahulu, aby ho zastupoval i dále, jako by zde v'bec nebyl.
Rahula na první pohled zpozoroval, /e Gautama pro/il n jaký veliký vnit2ní ot2es, který
zanechal po sob hluboké stopy. Vid l, /e mudrc je úpln prom n n. Lalostná vá/nost se
dívala z o,í, d2íve tak slunných. Ka/dý jeho pohyb vyjad2oval ješt v tší klid a zdr/enlivost.
Gautama vyhledal co nejrychleji Maggalanu. Našel ho na jeho obvyklém míst u okna,
avšak ruce, jindy tak pilné, nyní odpo,ívaly. Sta2ec se díval zamyšlen do dálky. P2i
Gautamov vstupu p2elétl zákmit veliké radosti jeho klidný obli,ej.
„Gautamo tys opravdu p2išel, jak jsi mi slíbil?“ volal mu v ústrety. „Myslím, /e je ,as,
abych
se p2ipravil opustiti tuto zemi. Má touha t p2ivolala zp t!“
„P2išel jsem rád, ot,e! Hned, jak jsem obdr/el tv'j vzkaz, vydal jsem se na cestu,“
ubezpe,oval Maggalanu. „Ale ty m ani nepot2ebuješ.V rný sluha V ,ného, jím/ jsi v/dy
byl, smí bez bázn a strachu p2ekro,iti hranici, d lící tento sv t s oním
druhým.“
„Gautamo, i já v 2ím, /e mi bude lou,ení lehké. Tou/ím po odchodu a smrt m ned sí.
Ale s tebou jsem cht l ješt mluvit, proto/e mám pro tebe vzkaz. Sedni si sem ke mn a
poslouchej! P'jde to pomalu, neboC jsem u/ stár a myšlenky se mi ,asto ztrácejí, jako by to
byly ml/né stíny.“ Gautama posadil se k nohám mu/e, v n m/ v/dy vid l vzor dokonalého
,lov ka. Maggalana
za,al vypráv t:
„P2ed n kolika týdny za,aly m navšt vovati sv tlé bytosti z jiných sfér, zrovna tak, jako
kdyby cht ly p2ipraviti mou duši na krásu a nádheru, je/ m naho2e ,eká. Ka/dá z t chto
rozmluv uvolHovala pouta, která m ješt vázala. Nakonec zbyla jen má veliká láska k tob ,
Gautamo!
Dovedu ,ísti ve tvé duši, snad lépe, ne/ ty sám. Pro/íval jsem s tebou tv'j vnit2ní zápas,
ani/ bych se ti o tom zmínil. Nikdy jsi se mnou nepromluvil ani slova o ob ti, kterou jsi s tím
nejlepším úmyslem podstoupil pro svoji úlohu.
M'j synu, mé srdce krvácelo, kdy/ jsem vid l, /e práv touto ob tí jsi na sebe uvalil
vinu!“
Hluboký Gautam'v povzdech starce p2erušil.
„Ach, ot,e, já to teI vím! Poznal jsem svou vinu a ze srdce toho /elím.“
„Gautamo, p2i vzpomínce na okam/ik, ve kterém musíš dojíti k poznání, t /ce jsem
trp l. Le, pomoci jsem ti nemohl. Mohl jsem se jen obraceti k nebi s novými a novými
modlitbami. Tato starost o tebe, bylo to jediné, co m dosud dr/elo na zemi. Brzy jsem prosil,
aby ti V ,ný dovolil dojíti k poznáni d2íve, ne/ odejdu, a za chvíli jsem op t prosil, abych
sm l do té doby rad ji odejíti a býti ti nablízku, a/ na tebe dolehne tato nejt /ší hodina
/ivota.“
„Ot,e, pak jsem zp'sobil /al ješt i tob ,“ vyhrkl Gautama prudce. Ale Maggalana ho
pohybem ruky p2erušil.
„Ne tak, Gautamo, starost o tebe byla mým št stím! Avšak slyš dále! P2ed n kolika dny
p2inesla mi ,arokrásná, sv tlá postava zv st, /e Jananda sama ti sm la ukázati, v ,em jsi
chybil. „Jeho utrpení je veliké,“ pravila pr'zra,ná bytost, „ale poslou/í to k jeho zralosti.
Pozná-li svou vinu správným zp'sobem, smí p2ijíti ješt k tob . Pak mu 2ekni...“
Maggalan'v hlas se stal slavnostn jším, jeho o,i zazá2ily nadpozemským jasem.
„Pak mu 2ekni, aby neklesal na duchu! Toto pro/ití ho osvobodí od jeho vlastního já.
Dím pokorn jší se stane, v dom si své malosti, tím v tší m'/e býti V ,ný v n m a bude
p'sobiti skrze n ho. Toto poslední poznání je mu souzeno!“
Oba ml,eli. Duši Gautamovu ovanulo n co z míru, který naplHoval Maggalanu.
Pak otev2el Gautama starci celé své nitro. Pot2eboval si s ním promluviti o všem, co ho
zam stnávalo. Strasti, které ho su/ovaly, ho p2itom zvolna opoušt ly. Kdy/ vypráv l o
- 158 -
zjevení Janandin a o jejích slovech, tu stále jasn ji poznával nekone,nou milost, která mu
dovolila, /e sm l vyslechnouti tuto zv st.
Jednoho dne Gautama zahanben poznal, jak on — pohlí/eno se sv tla — si po,ínal, kdy/
V ,ného ustavi,n prosil o probuzení n koho, kdo by pokra,oval v zapo,atém díle. Nebylo
to tak, jako by on, zbloudilý ,lov k, Boha upomínal? A p2ece to byla jeho vlastní vina, /e
nem l nyní nástupce! Jak velkou trp livost musí míti Pán sv t' se svými sluhy!
Maggalanov n /né domluv se poda2ilo uklidniti i tyto bou2né city.
Nebyl-li Gautama u starce, procházel se s Rahulou zahradami a lesem. Mnoho v cí,
týkajících se velikého díla, museli spolu prohovo2it.
V Utakamandu, i zde na ho2e /ilo n kolik jinoch', z nich/ by bylo mo/no vychovati
p2íští v'dce.
Rahula navrhoval Gautamovi, aby je k sob p2ipoutal, aby v t sném sou/ití s ním mohli
dor'stati do nastávajících úkol'.
Le, práv s tím se mistr nedovedl a/ dosud sp2áteliti. Nyní na to pohlí/el, jako na ,ást
své viny, která ho nutí, aby k v'li nástupci se vzdal samoty. Ale ne/ p2istoupil na tento návrh,
ptal se svého v'dce, je-li tato ob C správná.
Kdy/ odpov I vyzn la kladn , po/ádal Rahulu, aby ony t2i jinochy z Utakamandu
povolal na horu V ,ného. Druhé t2i mladíky, které vyvolil z obyvatel' hory, vzal okam/it k
sob . P2ijal je nikoliv jako u,edníky, nýbr/ m li ho doprovázeti jako /áci.
Maggalana m l radost z tohoto rozhodnutí.
„To bylo to poslední, co jsem si ješt p2ál,“ p2iznával.
Na dotaz Gautam'v, pro, to ne2ekl, sta2ec odmítl dáti odpov I. V'bec ji/ málo mluvil a
dával p2ednost sed ti rad ji ml,ky v Gautamov spole,nosti. Kdy/ tak sedávali tiše pospolu,
tu se stávalo, /e se kolem nich objevovaly sv tlé bytosti, ob ma viditelné. Obklopovaly je
zvuky a tóny jiných sfér a pozvedaly je vzh'ru.
Jednou Gautama zaslechl, jak Maggalana rozmlouvá se sv tlým poslem. Ptal se ho cosi a
sv tlý posel mu z2eteln odpovídal:
„Siddharta to má t /ké. Dosud nepoznal, v ,em chybil. Nechce prohlédnouti! Jeho duše
/ije stále zde dole a sm la by p2ece vystoupiti vzh'ru! Kdyby se cht l odpoutati, nem l by
p2eká/ek!“
„Nemohl bys mu pomoci?“ ptal se Maggalana jemn .
„Nikoliv, Maggalano! Pomoc je po ruce, ale on sám musí po ní tou/iti, d2íve mu nesmí
nikdo pomoci. A/ pozná svou vinu a zazoufá sám nad sebou, teprve pak smíme zasáhnouti.
D2íve ne!“ Tak se Gautama dov d l, /e Siddharta dosud stoji nad bezednou studní a dívá se a
dívá... Kdy/ sv tlé bytosti odešly, vypráv l starci o svém pro/ití. „Bude to asi ješt hodn
dlouho trvati, ne/ jeho duše pocítí pouta, která ji ví/í k zemi,“ mínil Gautama. „VzpomeHme
na n ho p2ímluvou!“ Op t ub hlo n kolik dní. Gautama byl se svými /áky v jiné škole, aby
jim ukázal, jaké vn jší zm ny musel vedoucí tam jší školy v dom zavésti, aby to
odpovídalo pom r'm. Na zpáte,ní cest o tom rozpráv li. Jeden z mladík' mínil, /e je jist jší
neodchylovati se s p2edepsané dráhy. Pak není mo/no ud lati chybu!
Gautama mu dokazoval, /e práv tím by se ud lala ta nejv tší chyba. Zákony V ,ného
/ádají od nás, abychom byli /iví a proto musíme dbáti, abychom se nestali ob tí strnulých
forem.
Rozmlouvajíce z'stali po cest n kolikrát státi a tak se stalo, /e p2išli dom' o n co
pozd ji. Chvíle, kdy Gautama navšt voval Maggalanu, dávno ji/ minula. Rychle pospíchal
do cely a našel starce úpln poh2í/ena do sebe, tak/e jeho p2íchod ani nezpozoroval.
Mali,ká kom'rka tonula v ,arovném lesku, nevýslovn lahodné tóny zvu,ely prostorem.
„Jaká p2emocná milost!“ šeptaly starcovy rty. „Máš vskutku pro mne ve své v ,né 2íši
úkol, ó, Vznešený, Pane všech sv t'? Sm jí ti mé chabé síly slou/iti tam naho2e, ve sv tlých
výšinách? Pane, jak ti d kuji!“
- 159 -
Gautama se ji/ domníval, /e Maggalanova duše odešla, kdy/ v tom za,al znova mluviti.
„Gautamo, m'j synu, aC jsi kdekoliv, slyš mne! V ,ný ti odpustil! Vzdej mu dík tím, /e
ji/ nebudeš hloubati. P2iprav se! Zjeví ti veliké v ci!“
Pak zazn lo tiše prostorem!
„V ,ný, Vznešený, Pane, kterýs m povolal k svým slu/ebník'm, jsem p2ipraven!“
Modlící se Gautama kle,el vedle pozemské schrány, kterou duše, unášena sv tlýma
rukama vzh'ru, lehce opustila.
Vedle Sariputty byla upravena jeskyHka, kam byly poh2beny t lesné poz'statky tohoto
v rného ,lov ka. P2ipravujíce mu poslední místo odpo,inku, up2ímn /eleli jeho odchodu a
láska, která mnohého poutala k n mu, vysílala vroucí modlitby k nebi za jeho duši. P2ed
zazd nou hrobku dal Gautama zasaditi bílou desku, na ní/ se t2pytila slova: „Slou/í ve
sv tle!“
- 160 -
Za n kolik dn' po poh2bu p2ijeli mladí mu/ové z Utakamandu a Gautama se vydal na
cestu po 2íši se šesti /áky. M li poznávati r'znorodost národa, z n ho/ se skládala veliká
obec v 2ících.
Po cest naskytlo se dosti p2íle/itosti k pou,ení, zvlášt , kdy/ se zde jednalo o probuzené
duchy, kte2í svými otázkami ka/dou rozmluvu v/dy více prohlubovali.
Spole,nost u,edník' byla Gautamovi nepohodlná. Scházely mu tiché denní hodiny
vnit2ního soust2ed ní. Co všechno za svých d2ív jších jízd pro/il! Le, nyní nezbylo, ne/ se
p2izp'sobiti ostatním.
Avšak kdykoliv si na to cht l v duchu po/alovat, v/dy se upamatoval, z jakého d'vodu
se tak d je. Pak to bylo op t snesiteln jší.
Sna/il se najíti náhradu za minulé, tiché chvíle a nalézal je v noci. Probouzel se v ur,itou
no,ní hodinu, kterou podle mo/nosti trávil v p2írod pod hv zdnou klenbou nebes a pohrou/il
se do sebe.
Zvolna otvíralo se p2ed ním jedno poznání za druhým. Domníval se, /e m'/e nahlí/eti do
dílny p2írody. Vše, co bylo stvo2eno, bylo o/iveno. Všechno mluvilo k n mu prost2ednictvím
malých bytostí, které poslouchaly pokyn' V ,ného.
Sešel-li se pak za jitra se svými /áky, tu jim vypráv l o tom, co v noci p2ijal. Zvlášt
jeden z nich, jménem Nagardschuna, poslouchal ho se z2ejmou radostí.
Vbrzku se také ukázalo, /e vidí neviditelné bytosti, i kdy/ ne tak z2eteln a v kterýkoliv
okam/ik, jako Gautama. Vid l je, ale nerozum l jim. Neustále se vyptával, co má d lati, aby
dosáhl i toho.
Gautama p2emítal.
„Musíš se je nau,iti milovat, Nagardschuno!“ odpov d l.
„Pokus se pochopiti jejich bytost láskou, pak budou k tob sdílní. Jinou radu ti nemohu
dát!“
P2išel-li Gautama se svými /áky do n které cizí školy, tu se jeho /áci stávali p2edm tem
obdivu, jako by byli n co jiného, ne/ druzí. Nemohlo to býti ani jiné, neboC mistr a/ dosud
p2icházíval v/dy sám, bez pr'vodu. Tito jinoši musí mu býti asi zvlášC blízcí.
Ale lidé nez'stali pouze p2i obdivu, za,ali jim prokazovati úctu, aby si získali jejich
p2ízeH.
Mistr s po,átku nenápadn pozoroval, jak se jinoši zachovají. Pouze dva z nich, jak se
zdálo, si nevšímali horlivé snahy lidí po sblí/ení. Šli klidn svou cestou, nestarajíce se o
pochvalu.
Nagardschuna, kterého takové jednání odpuzovalo, dr/el se úmysln stranou, jakmile
vešli n kam do školy nebo kláštera. Tak se stalo, /e mu lidé za,ali 2íkati „muno“, poustevník.
Ostatní t2i však p2ijímali vše, ,ím jim lidé vycházeli vst2íc. Ba lichotilo jim, /e je
pokládají za n co lepšího, a/ kone,n sami uv 2ili, /e by si je byl Gautama jist nevyvolil,
kdyby toho nezasluhovali.
Jednoho dne jim všem mistr vá/n vysv tlil, jak veliké nebezpe,í pro p2ímý a správný
duševní vývoj spo,ívá v p2ijímání lidské chvály a holdu. Jen takový ,lov k, který se dovede i
od toho vnit2n osvoboditi, je tak dalece oprošt n, /e je schopen otev2íti se vyššímu poznání!
Nebylo by správné, aby to nyní m li lidem za zlé, nebo se od nich s nechutí odvraceli.
Všichni jsou vyvoleni, aby pomáhali lidem a tento úkol mohou plniti jen stálým stykem s
nimi.Poustevník svým sobectvím porušuje spln ní úkolu.
Je nutno nau,iti se uzavírati své nitro lidské chvále i han a hledati v sob st2ed vlastního
krou/ení. Najdeme-li tento bod, pak pocítíme, /e spo,ívá v naprostém klidu. Odtud vycházejí
všechna spojovací vlákna sm rem vzh'ru. Dím ,ast ji se v tomto jediném bodu
soust2eIujeme, tím pevn ji se tkají a navazují vlákna. Jen ten, kdo takto vnit2n zesílí, m'/e
se státi v'dcem a pomocníkem jiných!“
- 161 -
„Našel jsi také kv ty lotosu, které dostal Siddharta?“ptal se jeden z /ák'. „Rahula 2íká,
/e je m'/e dosáhnouti ka/dý, kdo o n vá/n usiluje.“
„Musím se p2iznati, /e jsem se nepídil po lotosovém kv tu. Sna/il jsem se býti stále
otev2en a dostal jsem pak sílu v takové form , v jaké jsem ji práv pot2eboval. V 2ím, /e u
ka/dého ,lov ka je to jiné.“
Gautama k své radosti vid l, /e jeho napomenutí m lo dobrý ú,inek. Mladíci si za,ali
mén všímati lidské p2ízn , a byla-li jim n kde a/ nápadn vnucována, klidn ji odmítali.
Na své pouti dostali se jednoho dne do osady, ji/n od poho2í Vindhja, v které nebyl
ješt chrám V ,ného. P2enocovali tam. Gautama v ren svému zvyku strávil noc v p2írod ,
kde/to /áci p2enocovali por'znu v chatách.
Ráno vypráv li, /e zaslechli o jakémsi velikém mudrci, který prý /ije v této krajin a u,í,
/e není Boha. Prosili Gautamu, aby mu/e vyhledal.
A,koliv by byl rad ji vid l, kdyby ho byl onen mudrc sám navštívil, p2ece vyhov l
prosbám svých /ák'. Znali p2esn cestu k jeho obydlí. Bydlí prý v horách na opušt ném
míst .
Opravdu! Zanedlouho se dostali k slušné chat , stojící na plochém skalním výb /ku.
Opodál pásly se dv kozy, p2ivázané ke k'lu. U vchodu le/el velký balvan, pokrytý kozí
ko/išinou, na kterém sed l mu/ v hn dém /ín ném šat . Vlasy i vousy m l p st ny.
Zaclán je si rukou o,i, díval se na p2íchozí. Dekali, /e se jich podle obecného mravu
zeptá, co si p2ejí. Le, mu/ se ani nepohnul, a jak se zdálo, ,ekal, /e ho sami osloví.
„Jsi Vindhja-muno?“ zeptal se kone,n jeden z jinoch'. Mu/ se dal do smíchu.
„Copak to nevidíš, /e se mne ptáš?“
Gautama došel zatím a/ na pokraj výb /ku a díval se po kraji. Láci si p2áli mu/e vid t,
aC se tedy pokusí dohodnouti se s ním. Jemu sta,il letmý pohled.
Šest mladík' stálo rozpa,it p2ed sedícím mu/em a nev d li, jak za,íti.
Zdálo se, /e Vindhja-muno je tím obveselen. Znovu se dal do smíchu a jeho obli,ej se
stáhl v posm šnou grimasu.
Nagardschuna se zlobil.
„TeI chápu, /e nev 2íš v Boha!“ vyk2ikl.
Tím vyvolal mu/'v zájem, tak/e se zeptal:
„Pro, myslíš?“
„Kdo m'/e tak, jako ty, ukrádati Bohu ,as a zahálet, a,koliv je zdráv, je /iv z almu/en a
sám nedává za to nic, ten nem'/e v 2iti v Boha, proto/e jinak by se musel báti Bo/ího
hn vu!“
Mu/ byl dot,en, a,koliv to necht l dáti na sob znát. Gautama byl zv dav, co bude dál.
„A v 2íš ty v n jakého Boha?“ zeptal se muno.
Otázka zn la výsm šn , ale Nagardschuna odpov d l zkrátka:
„Ano!“
„Poslyš, p2íteli,“ pravil mu/ nato, „v 2iti v Boha je nepohodlné. Lidé ho musí vzývati,
p2inášeti mu ob ti a pod2íditi se r'zným pravidl'm. O, snazší je /íti bez víry, voln a ni,ím
neobtí/en!“
V tom se Gautama obrátil k mluv,ímu:
„A kam t povede ten tv'j /ivot?“ ptal se vá/n . Mu/ se zalekl.
„Kdo jsi? Nedívej se tak na mne! Tvoje o,i mnou pronikají skrz naskrz.“
„Kam t povede ten tv'j /ivot?“ opakoval Gautama neúprosn , upíraje své zá2ící o,i na
munu.
„Nevím a také to nechci v d t! Sta,í mi, za2ídím-li si sv'j /ivot tak pohodln , jak to jde.
Je-li skute,n n co i za hranicemi /ivota, pokusím se, abych se s tím vypo2ádal!“
„Mu/i, pravím ti, po smrti ,eká na tebe n co, co ti pak bude velmi t /ké!“ zvolal
Gautama.
- 162 -
Muno se skr,il, ale ml,el.
Bylo slyšeti kroky. Po horské stezce blí/ili se dva mu/ové s ranci. Na munovi bylo
vid ti, /e p2ítomnost sedmi cizinc' je mu nep2íjemná.
Gautama pokynul svým /ák'm, aby trochu poodstoupili. P2esto mohli slyšeti ka/dé
pronesené slovo.
Mu/ové otev2eli rance a skládali na zem k nohám munovým zásoby všeho druhu.
D koval, jsa z2ejm v rozpacích. Zdálo se, /e nejsou na to zvyklí. Chvíli ml,eli, ale pak
se ho jali povzbuzovat:
„Ot,e, rádi bychom slyšeli tvou moudrou radu,“ pravili. „Pou, nás, jak se máme chovati
k posl'm nového u,ení a k tomu, ,emu u,í. Oni 2íkají, /e B'h je a /e vládne nade všemi
sv ty! Je-li takový B'h,pak bychom ho museli poslouchat!“
„Jednejte, jak sami chcete!“ 2ekl mu/ vyhýbav .
Mu/ové se na n ho nechápav podívali.
„Tak jsi s námi ješt nikdy nemluvil! U,il jsi nás p2ece, /e my, lidé, jsme tím nejvyšším
ve stvo2ení a proto si m'/eme všechno podrobiti. Míkáme-li to však brat2ím v klášterech, tu
nás odbudou slovy: „V/dyC nedovedete ovládnouti ani samy sebe!“ Co máme na to 2íci?“
„To jsou nemístné vtipy!“ zabru,el muno nevrle, „nejlépe na n v'bec neodpovídati!“
Jeho pohled, v kterém se zra,ila z2ejmá nevole, sklouzl man na cizince, jich/ si mu/ové
povšimli teprve teI.
„Muno, jsi snad k v'li nim tak rozlad n?“ ptal se jeden z nich. „Jsou to také stoupenci
onoho u,ení? Je-li tomu tak, mohl bys odpov d ti také hned za nás. Pou,ili bychom se z
toho!“
Poustevník ml,el, nehýbaje se s místa. Gautama však p2istoupil blí/e.
„Lidé, pro, odmítáte u,ení o Bohu?“ tázal se vlídn . „V/dyC vidíte, /e tento mu/ vám
nemá co 2íci, proto/e opravdu není d'kazu, který by ho opravHoval k tvrzení, /e není Boha.
Zato celá p2íroda v'kol nás jasn o N m vypráví. Všechno, co kolem sebe vidíte, sv d,í o
tom, ze B'h je!“
„Muno nám 2íkal, /e víra v jednoho Boha zbavuje /ivot svobody, /e se pak podobá
v zení. My však nechceme /íti nesvobodn , chceme u/ívati /ivota!“
„To je moudré od vás,“ pochvaloval Gautama. „A da2í se vám to?“
Mu/ové se podívali na sebe. Starší pak odpov d l:
„AC za,nu, co chci, nevycházím ze starostí a bídy! Tady mému sousedu se nevede o nic
lépe!“
„Dovedete-li si podrobiti celé stvo2ení, nu/e, poru,te si p2ece, aC se vám starosti a bída
vyhnou!“ „Pane, to nedoká/e nikdo na sv t !“ 2ekl
mladší. „Musíme snášeti, co je na nás sesláno.“ „Kdo to na vás sesílá? A pro,? Jak jste k
tomu
„To kdybychom v d li! Snad je p2ece n jaký B'h, který na nás posílá trápení a sou/ení.“
„Ne, lidé,“ 2ekl Gautama hlasit . „Není takového Boha!“
„Pak 2íkáš toté/, co tento zde!“ zvolal starší radostn . „Mekni nám tedy, jak nabudeme
jistoty v této v ci?“
„Není Boha, který by lidi týral!“ opakoval Gautama. „Je však B'h, milosrdný a
dobrotivý, který lidem pomáhá. Nikomu neukládá více, ne/ k ,emu sám dal popud.
Dám vám p2íklad. Poslouchejte! N jaký mu/ pohodí lehkomysln ve svém dom ho2ící
pochodeH a v dom vznikne oheH. Co soudíte, kdo zapálil stavení?“
„Kdo jiný, ne/ on sám?“ 2ekl mladší mu/.
„A stane se mu po zásluze, sho2í-li mu všechno,“ dolo/il starší.
„Tedy netvrdíte, /e B'h, který posílá sou/ení na lidi,zapálil d'm?“
Oba zavrt li hlavami. Pak jim ukázal, /e všechno, co je potkává, je odplata za jejich ,iny.
Tomu rozum li.
- 163 -
Tu po prvé otev2el muno svá ústa a pravil, posm šn se usmívaje :
„To se ti povedlo, mudrci! Ty sám dokazuješ, /e ,lov k je str'jcem všeho a /e není
Boha!“
Gautama mu odpov d l otázkou:
„Kdo stvo2il ,lov ka? Dokázal to snad také on sám?“
V tom starší z obou mu/' 2ekl up2ímn :
„Ji/ mnohokráte jsem o tom p2emýšlel, kdo asi stvo2il hory a 2eky, rostliny a zví2ata!“
„Ano?“ pravil Gautama laskav , obraceje se k mu/i. „Jestli/e jsi o tom p2emýšlel, pak jsi
také musel jasn vycítit, /e tu musí býti n jaká bytost, která stojí vysoko nad námi všemi.
Nem'/e to být ,lov k! A tuto bytost nazýváme Bohem. Poznáme-li, jak obdivuhodná jsou
díla Bo/í, pak on míme úctou p2ed nim a vzýváme ho.“
Muno proklínaje vyhrkl:
„Cizince, p2išel jsi sem proto, abys mi tu p2eká/el? Co je nám po tob ? Máme s tebou
n co
spole,ného?“
„Myslím, /e by bylo lépe pro tebe, kdybys poslouchal, co zv stujeme!“ odv til klidn
Gautama.
Poustevník bleskurychle zvedl se zem kámen a mrštil jím po Gautamovi. Jen tak tak, /e
kámen nezasáhl mistra do hlavy.
Gautamovo rychlé zavolání zabránilo, /e se /áci nevrhli na munu.
„Necht ho, ten mi nem'/e ublí/iti! Já jsem v ochran Bo/í!“2ekl Gautama hlasit a
z2eteln .
Oto,il se a následován svými /áky odcházel. Oba cizí mu/ové se k n mu p2ipojili a
prosili ho, aby šel s nimi a pov d l také jejich soused'm, co 2ekl jim.
Této prosb rád vyhov l.
Bylo to, jako by všechny tyto duše, je/ muno p2ipravil o víru v bohy, ale na jejich/ místo
nepostavil Boha jediného, a/ do té doby úp ly v 2et zech a poutech. Teprve Gautamovým
pou,ováním pouta zvolna povolovala.
Hrnuli se k n mu i lidé z jiných vesnic, tak/e Gautama rozd lil své /áky a poslal je tak
hluboko do zem , kam a/ zasahoval mun'v vliv.
Trvalo to n kolik týdn'. Tu jednoho dne se srazil s poustevníkem, práv ve chvíli, kdy/
na jistém malém nám stí vykládal nevelkému hlou,ku mu/' o Bohu.
„Zacht lo se mi slyšeti t ješt jednou!“ pronesl muno drze.
Gautama, neuznávaje jej za hodná odpov di, pokra,oval dále. Tu ho muno p2erušil,
volaje na n ho:
„Nev 2te mu, jé to podvodník! Jedná se mu jen o vlastní prosp ch!“
N kdo z hlou,ku vyk2ikl:
„To není pravda! Tys to byl, kdo po/adoval od nás za svoje rouha,ství ješt mzdu.
Museli jsme t /iviti i šatiti, ale tento mu/ ne/ádá od nás nic, naopak, u,í nás a jeho u,ení nás
obla/uje.“
„Necht mne, zeptám se hojen na jednu v c,“ naléhal muno. „Bude-li mi moci
odpov d ti, slibuji, /e odejdu a nebudu vás více rušit!“
Mu/ové p2ikývli na souhlas.
„Mekni mi tedy, moudrý mu/i, co je to duše?“
„Duše, muno, je to, co v tob dnem i nocí kvílí, pon vad/ ji necháváš hladov ti, proto/e
ji zanedbáváš! Duše je to nejlepší, co je v nás, co pochází sh'ry a co neustane, pokud to op t
nedovedeme nahoru. Ne,iníme-li toho, pak duše plá,e tak, jako ta tvoje!“
V tom okam/iku skryl mu/ sv'j obli,ej do obou rukou a ho2ce, usedav se rozplakal.
P2ítomní se zara/en na n ho dívali. Gautama jim pokynul, aby ho nechali a nerušili ho.
Kdy/ nejv tší nával plá,e minul, polo/il Gautama ruku kolem mu/ových ramen a pravil:
- 164 -
„Ubohý, cos musel vytrp ti! Jak asi strádala tvá duše, kdy/ jsi nedovedl najíti jiné cesty,
ne/ té, která ji ubíjela. Vidíš, p2íteli, duši nelze usmrtit! Ona je siln jší, ne/ všechno ostatní,
proto/e pochází sh'ry. Ví o Bohu, ale m'/e ti o n m vypráv t jen tehdy, pop2eješ-li jí
sluchu.“
Gautama domlouval mu/i, který šel s ním jako dít . Ani p2i jednom shromá/d ní
nechyb l. Stále m l mnoho otázek a kone,n prosil: „O, moudrý, vezmi mne s sebou!“ Avšak
Gautama mu nazna,il, /e jeho místo je zde.
„Zde jsi rozši2oval své falešné u,ení a zde musíš také z'stati a sv d,iti o Bohu! Jen tak
odpykáš svou vinu!“
Rok, který cht l Rahula stráviti na ho2e, minul. Na svoje místo dosadil jiného
vedoucího a vrátil se zp t do Utakamandu. Tam ho také zastihl Gautama, který m síc nato, v
pr'vodu svých /ák', navštívil školu.
Bylo mu milo, /e se m'/e domluviti s Rahulou o svém nástupci. Jediný, který mohl
p2icházeti v úvahu, byl Nagardschuna, ale Gautama se obával, /e se nenau,í p2im 2en krotiti
svou lehce vzn tlivou povahu.
Kdo chce vésti skoro na padesát škol a na t2icet klášter', musí býti vyrovnaný a klidný,
nesmí podléhati tak snadno r'zným vliv'm.
„Nech Nagardschunu zde, Gautamo,“ navrhoval Rahula. „I já musím pomýšleti na svého
nástupce, proto/e ji/ dlouho nebudu moci zastávati svou práci. Cítím, /e smím pomýšleti na
cestu vzh'ru. Dost mo/né, /e se jinoch zde zapracuje a jeho schopnosti nebudou le/eti ladem.
Rád bych ti dal s sebou jiné dva lidi. Jsou to zvlášC schopní mladí lidé. Ale víc ti o nich
ne2eknu!“
Gautama byl srozum n. Ládal jen Rahulu, aby mimo Nagardschunu p2ijal zp t ješt
jednoho jinocha z jeho dosavadních pr'vodc', který prokázal nejmén schopností a byl
takté/ z Utakamandu.
„Více ne/ šest /ák' bych m l nerad u sebe!“ pravil. Zakrátko vydal se na další pout.
Rahula jsa jist, /e se ji/ v tomto /ivot neshledají, lou,e se s ním, pravil:
„Nebudu t volati, Gautamo, a/ budu opoušt ti zemi. Máš na starosti n co jiného,
v tšího! P2ál bych si býti pochován zde, kde jsem pracoval. Je to jen t lesná schránka, která
zde bude odpo,ívati. A/ budu sm t odejíti, budeš to stejn v d t. VzpomeH si pak na mne a
p2ej mi, aby mne ji/ nevázala pouta k této zemi.“
Gautama se t /ce lou,il s Rahulou. BylC jediným, k n mu/ m l neomezenou d'v ru.
V d l, /e od nyn jška musí jíti sám a sám svou cestou. Cítil však také, /e je to správné,
neboC cesta má vésti k výšinám.
Mladí /áci ho velmi zam stnávali. Byli to probudilí, ,ilí duchové, úpln se od sebe lišící.
Jediné, co bylo ob ma spole,né, bylo jejich bezvýhradné cht ní slou/iti.
Starší, Wanandha, mnoho studoval. Dovedl od2íkávati dlouhé spisy, vysv tlovati je a
vykládati je. P2i tom si uchoval d tinnou víru, která ho uchránila nebezpe,í, je/ mu snad
mohlo hroziti z jeho u,enosti. Pohlí/el na Gautamu s hlubokou úctou. Ka/dou práci, i
takovou, která nebyla druhým dvakrát p2íjemná, vykonával s naprostou samoz2ejmostí.
Mladší, jménem Siddha, ,inil dojem zt lesn ného slune,ního paprsku. Jako by z jeho
nitra tryskal pramen sv tla a radosti, který se ni,ím nezakalil. I tehdy, krá,el-li ml,ky vedle
ostatních, p2echázel proud veselí na n .
Jednou se na to ptali Gautamy. Nemohli pochopiti, odkud prýští ona síla, kterou Siddha
na n na všechny p'sobí. Tázaný jim 2ekl, /e je to veliká síla sv tlých myšlenek Siddhových,
- 165 -
které p2echázejí na n .
„Je vám p2ece známo, /e naše city vytvá2ejí skute,né démony, kte2í, jsou-li námi
dostate,n /iveni, mohou se osamostatniti a napadati jiné lidi.“
O tom v d li, a n kte2í je dokonce i vid li.
„Nu/e, jd me dále,“ pokra,oval Gautama; „P2edstavte si tentý/ postup u sv tla. Dobré,
veselé, krásné myšlenky a city vytvá2ejí sv tlé útvary, které se podle své vnit2ní síly ubírají
v/dy jen tam, kde najdou stejnorodost. P2ipomeHte si, /e ,lov k veselé mysli doká/e mnohem
více, ne/ sklí,ený!“
Všichni m li jinocha rádi. Byl nejen veselý, nýbr/ také opravdu dobrý.
Bytostné sice nevid l, ale p2esto cítil, /e je s nimi spojen velikou láskou a pé,í ke všemu
stvo2enému. Vše, co Gautama 2íkal svým /ák'm, p2ijímal otev2enými smysly a p2ijaté dovedl
dávati dále zp'sobem, v n m/ se mu nikdo nevyrovnal.
Za krátký ,as Gautama v d l, /e v tomto jinochu vyr'stá mu nástupce. Jeho v'dce mu to
potvrdil a radil mu, aby se vrátil na horu V ,ného, p2evzal op t vedení do svých rukou, a
Siddhu pomalu zapracoval.
Gautama byl vzdálen více, ne/ t2i roky. Byl ze srdce rád, /e se m'/e vzdáti potulného
/ivota. I brat2i byli šCastni, /e ho mají op t ve svém st2edu. Zanedlouho však vycítili, /e
Gautama je všechny daleko p2evyšuje. Jeho bytost ší2ila kolem sebe takový jas, jaký je
prop'j,en jen vysoké duchovní zralosti. Nemluvil mnoho. Ka/dé slovo, které pronesl, se
hluboce vrylo, pon vad/ vystihovalo p2esn to, co m lo vyjád2iti. Sice ji/ hodn zešediv l,
ale jeho t lo bylo vzp2ímené, ch'ze pru/ná a o,i m ly op t sv'j d2ív jší slunný lesk, který se
jim tak dlouho vyhýbal.
Uprost2ed svých a p2ece odd len kruhem nep2ístupnosti, /il Gautama v rušné práci.
Nikdo ho netázán neoslovoval, avšak ka/dý se radoval, byl-li k n mu zavolán.
Zatím co dovolil Siddhovi ú,astniti se na všem, co se týkalo vedení a nauky, ulo/il
Wanandhovi sestaviti seznam všech mu/ských a /enských klášter' i škol, zbudovaných ve
veliké 2íši a p2ipojiti ke ka/dému jménu i popis místa, kde le/í.
Krom toho m l k tomu p2ipojiti také všechno, co o ka/dé jednotlivé škole nebo klášte2e
v d l. Jeden z ostatních /ák' mu sm l p2i tom pomáhati.
M lo to býti obsáhlé dílo, slibující p2inésti mnoho u/itku.
Na ho2e vládl nej,ilejší pracovní ruch. Podníceni mistrovou p2ítomností, sna/ili se d lati
to nejlepší, ,eho byli schopni. Z popudu n kolika málo Gautamových slov, který nikde
netrp l zastavení, vznikaly nové plány na zlepšení, rozší2ení, nebo i na zcela nová za2ízení.
Se zvláštní radostí v noval sv'j zájem ,innosti /en. Obez2etná Sisana vychovala si
nástupkyni. St /ovala si však, /e ani jeden z vedoucích mu/' na ho2e, ani Rahulu nevyjímaje,
nem l sluchu pro její zále/itosti.
„Nerozumíme /enám, to je tvou v cí!“ zn l obvyklý výrok, jím/ ji v tšinou odbývali.
Její vedení bylo p2esto tak silné, /e i bez pomoci vedoucích brat2í usm rHovala práci /en
a rozší2ila pole jejich p'sobnosti. Vedle škol pro malé d ti a dívky byly vystav ny i
domoviny pro nejmenší osi2elé d ti a /enské pracovny, v nich/ se zpracovávala bavlna nebo
hedvábí, podle toho, co se kde da2ilo.
Mnohé z nich ji/ Gautama v 2íši vid l a líbily se mu. Leny, které tam pracovaly, byly
všude nápadný svými dobrými mravy a svým veselým, nenuceným vystupováním.
„Od té doby, co jsme ,áste,n odejmuly usouzeným /enám starost o d ti, nepova/uje se
mate2ství ji/ za takové b2emeno,“ vysv tlovala Sisana. „Doufáme, /e z nich vyroste veselé,
svobodn jší pokolení!“
Kamkoliv se Gautama podíval, všude vid l pokrok a rozkv t. V ,ný bohat /ehnal jeho
,innosti. Stále znovu mu za to d koval, jsa si dob2e v dom, /e bez síly sh'ry a bez vedení, by
nic nepo2ídil.
Nyní m l také op t ,as k pohrou/ení se do sebe sama a tím i k prameni síly. Hodiny sou-
- 166 -
st2ed ní byly ty nejmilejší a nejlepší jeho chvíle, nesoucí bohaté ovoce.
- 167 -
Jednou v okam/iku pohrou/ení za,ala se p2ed jeho zrakem poodhalovati clona halící
onen sv t, z n ho/ tu a tam sm l n co zahlédnouti nebo vytušiti.
Náhle vešel k n mu Rahula. Zapadl tak samoz2ejm do jeho myšlenek, /e si s po,átku
nemohl uv domiti, /e zjev starc'v není z tohoto sv ta.
Radostn jej p2ivítal a jeho pozdrav byl op tován, avšak jako z veliké dálky. Nyní vid l,
/e postava je tém 2 pr'zra,ná.
„Rahulo, ty jsi sm l ji/ odejít?“ zvolal dojat. „P2ipoutal jsem t k zemi falešným
jednáním, /e nem'/eš dosud za,íti se vzestupem?“
„Ne, ne, Gautamo!“ smála se bytost. „Sm l jsem za,íti se vzestupem a povede m , jak
vidím, vzh'ru do sv tlých 2íší. Smím ti však p2inésti poselství:
Ukon,i svá díla, abys byl kdykoliv p2ipraven opustiti svou práci, jakmile uslyšíš zavolání
sh'ry. Nech pracovati jiné a sám jen dohlí/ej! Pán má pro tebe jinou práci! Raduj se z toho!“
A Gautama se radoval.Toto poselství bylo p2ece novým d'kazem, /e Pán sv t' mu
odpustil. Bylo mu i potvrzením toho, /e nyní jedná správn , soust2eIuje-li se ve svém nitru,
dívá se a p2ijímá, aby mohl lidem ješt mnohé zv stovati.
Zdálo se mu, jako by se od onoho dne snášela na n ho zvláštní síla. Kdykoliv se odebral
do samoty, pronikalo ho posvátné v d ní, poznával náhle souvislost a otevíraly se p2ed ním
daleké výhledy.
P2istupovaly k n mu bytosti a upozorHovaly ho na rozdíly i v 2íších, z nich/ ony
p2icházejí. Ukazovaly mu, /e se neliší pouze tvarem a prací, nýbr/ i svým p'vodem.
Kdy/ to p2ijal a pochopil, bylo mu v/dy, jako by se p2ed jeho zrakem vyno2ovaly
barevné kruhy, otá,ející se kolem jediného bodu. Dím blí/e st2ediska krou/ily, tím se mu
jevily jemn jší, sv tlejší a zá2iv jší.
„Kde jsou lidé?“ zeptal se man jednou p2i takovém pro/ití.
„Podívej se!“ zn la odpov I a ruka ukazovala na nejvzdálen jší, nejt /ší a nejhutn jší
kruh, který p2esto projevoval snahu krou/iti a zá2iti. „To jsou ti, kdo/ jsou dobré v'le.“
„Kdo je ten, kolem kterého se všechno otá,í? Je to B'h?“ tázal se, tém 2 se chv je.
„Ješt ho nem'/eš vid ti, Gautamo! Ale jednou ho spat2íš! Není to Pán všech sv t',
nýbr/ je to jeho ,ást —Svatá V'le!“
Gautama p2íliš hluboce procítil, /e mu bylo dáno veliké zjevení. Stále znovu p2emýšlel a
uva/oval : v'le Bo/í, ,ást Boha!
Není v'le B'h sám? Samoz2ejm musí to býti to nejsiln jší z Boha. V/dyC také lidská
v'le je to, co ,lov ka /ene, co provádí jeho ,iny. A v'le Bo/í? Byla to ona, která stvo2ila
sv ty? Ano, tak je to! Gautama jasn cítil, /e mu bylo dáno to pravé.
Jak má jmenovati tuto ,ást Boha, a/ bude o ní hlásati lidem? Toto v d ní nedostal jen
proto, aby je podr/el pro sebe. Musí o tom mluviti, dokud ješt m'/e! Ale jak má
pojmenovati toto zá2ící st2edisko?
„V'le Bo/í, svatá v'le!“ 2ekl hlas.
Tomu by však lidé nerozum li. Znamená to p2ece, /e B'h odd lil od sebe ,ást sebe sama
a tato ,ást, /e je samostatná. Smí 2íci: „Syn Bo/í?“
V myšlenkách se stále k tomu vracel. Dím déle o tom p2emýšlel, tím jasn ji cítil, /e se
dotýká n ,eho neoby,ejn svatého.
Musel o tom mluviti s ostatními, ale nemohl tak u,initi d2íve, pokud nestálo všechno
naprosto jasn p2ed jeho duchovníma o,ima. Jinak by zjevil lidem jen polovi,ní pravdu.
„V ,ný!“ /adonil, „nedopusC, aby mé myšlenky zbloudily! Dovol, abych mohl lépe
spat2iti tvou vznešenost! Uka/ mi, je-li mé cít ní správné! Dovol, aC zvím jméno svaté v'le!“
Takové a podobné prosby vysílal ,astokrát k nebes'm a v/dy ho naplnila veliká síla, ale
jméno nikdy neslyšel.
Naproti tomu sm l vid ti stále z2eteln ji obraz otá,ejících se kruh'. Za,aly harmonicky
- 168 -
zvu,eti, jejich paprsky se vzájemn protkávaly a p2ece byly z2eteln odd leny.
Ze zdánliv zast2eného st2edu vyšlehovaly však ,asto jasné paprsky, podobné
plamenným snop'm, které vyst2elovaly p2es hranice kruh', všechny je osv tlovaly a svým
sv tlem spojovaly. Bylo to ,arovn krásné a tak mnoho to povídalo!
„Snad bych mohl p2ece lidem o tom 2íci. Onen úst2ední bod nemusím jmenovati,“ p2emítal. „I kdy/ jim nemohu ješt 2íci to nejlepší, pro, bych jim m l zaml,ovati všechno
ostatní?“
A za,al vypráv ti /ák'm o velikém Bo/ském p'sobení, o tom, jak je všechno v celém
stvo2ení uspo2ádáno.
„Pro, vidíš kruhy?“ ptal se jeden mladík. „Já jsem si v/dy p2edstavoval jen stupn .“
Siddha mu na to odpov d l::
„Stupn jsou té/! Všichni se musíme po nich šplhati, chceme-li se dostati tam, odkud
jsme p2išli.
HleI, brat2e! Všechno, co se ve stvo2ení pohybuje, opisuje kruh. My pocházíme sh'ry a
nahoru se chceme také vrátit. Ze semene vyroste strom, strom ukládá svá semena op t do
zem a kolob h se opakuje.
AC se podíváš kamkoli, všude vidíš krou/ení! Proto bych 2ekl: pohyb duchovního druhu
je kolob h. Je tomu tak, Gautamo?“ p2ipojil tázav .
Mistr p2ikývl.
„M'/eš ješt p2ipojiti, Siddho, /e naše myšlenky, slova i skutky se k nám vracejí,
jakmile opsaly kruh a p2inášejí nám svým p'sobením po/ehnání nebo utrpení. Ale...“ a zdálo
se, /e jeho duch prodlévá nyní n kde daleko, u toho, co nyní pomalu, le, se stále vzr'stajícím
nadšením 2íkal, „ka/dý kruh musí míti n jaké st2edisko, kterým nesmíme býti my. Dosud je
zahaleno. Je to však v'le, Svatá v'le! Pozd ji dostaneme pro ni jiné jméno. Pak bude naše
radost úplná!“
Láci dívali se uchváceni na mistra. To, co zde 2íkal, bylo pro n p2íliš vysoké,
nerozum li mu. Ale zp'sob, jakým to pronášel je uchvátil a ukázal jim, /e stáli na prahu
svatosti.
Op t se jim Gautama n kolik dní vyhýbal, dávaje p2ednost samot . Jeho duše se
zabývala svatými v cmi, je/ se mu zjevovaly.
P2emýšlel o p'vodu ,lov ka. A/ dosud myslíval, /e byl stvo2en tak, jako všechno
/ivoucí. Ale tím, /e se ,lov k vracel zp t na zem, aby odpykával svá provin ní a aby se u,il,
lišil se od jiných tvor', kte2í tak u,inili.
V ,lov ku bylo n co, co tou/ilo vzh'ru a co on nazýval duší. Tato duše musí býti
nepomíjivá. Sv'j kolob h nem'/e dokon,iti v jediném, ubohém lidském /ivot . K tomu je
t2eba více /ivot'. Pro, to nev d l d2íve?
Mnoho, ba mnohem více byl by mohl 2íci lidem!
„Odkud se to nyní ve mn bére?“ tázal se sám sebe a sám si také odpov d l:“B'h mi to
zjevuje!“
Posílá-li mi B'h toto v d ní a/ nyní, tedy práv teI nadešla p2íhodná chvíle. Tím se upokojil a p2edsevzal si, /e se bude rad ji sna/iti p2ijímati vše, ,eho ho B'h uznal za hodná.
Uva/oval: duše je nepomíjivá, pochází sh'ry. Ale bo/ská není, jinak by Boha vytušila.
Mo/ná, /e by ho sm la i vid ti. Vznikla tedy z v'le Bo/í, ze svatého st2ediska, kolem n ho/
stvo2ení krou/í.
Toto uva/ování p2erušil Wanandha, p2inášeje s sebou n jaký rukopis. Ládal o pokyn, co
má napsati o klášte2e, který nezná.
Gautama mu dal ochotn /ádané vysv tlení a pak, kdy/ se Wanandha chystal ji/ k
odchodu, p2ekvapil ho otázkou:
„Wanandho, odkud pochází lidská duše?“ Tázaný, který byl pln zaujat svou prací, byl
otázkou velmi p2ekvapen. Chvíli p2emýšlel a pak 2ekl:
- 169 -
„Jsem toho mín ní, /e duše roste v nás, jako naše srdce.“
„V/dyC naše srdce nestoupá vzh'ru, opustíme-li své t lo,“ namítl Gautama. Wanandha
znovu uva/oval. „Mist2e, nevím to! Avšak hle, zde p2ichází práv Siddha, snad ten to bude
v d t!“
A d2íve, ne/ mohl Gautama dáti k tomu svolení, volal na Siddhu, šCasten, /e unikl
otázce: „Siddho, odkud je lidská duše?“ „Sh'ry, Wanandho!“ zn la rychlá odpov I. Další
otázku p2evzal Gautama. „Ty se tedy domníváš, /e je bo/ského p'vodu?“ „Ne, mist2e, to
nemyslím! Všechny bytosti nás obklopující, naši velcí i malí pomocníci, p2icházejí také sh'ry
a nejsou bo/ského p'vodu. Odkud oni pocházejí, odtud jsou i naše duše.“
„A jak si p2edstavuješ tuto duši?“ ptal se Gautama, maje radost ze Siddhových odpov dí.
„P2edstavuji si ji jako sv tlého, n /ného and la, jako sv tlou bytost, která je v nás zajata
a ,eká na osvobození. Musí to býti /ivá byt'stka, proto/e dovede jásat a plakat, zpívat i býti
smutná.“
Dále nemohli mluvit. Byli vyrušeni vstupem mladíka, který zhotovoval pro chrám
nádherné um lecké p2edm ty ze zlata. P2inášel mistrovi ukázat op t n co pozoruhodného a
všichni t2i si nadšen dílko prohlí/eli.
Byl to kv t lotosu na vysokém, rovném stvolu. Listy byly ovinuty kolem stonku takovým
zp'sobem, /e kv t z'stal volný. Nahoru, do prohlubn n /ného kv tinového kalíšku, bylo
mo/no nalíti vonný olej a zapáliti jej. Vypadalo to velmi krásn , jako by z kv tiny vystupoval
vzh'ru ob tní plamen.
„Hle, naše duše!“ 2ekl Wanandha, ale náhle zrozpa,it l. Nejrad ji skrýval p2ed lidmi své
city.
Gautama um lce pochválil. Mu/ vypráv l, /e po t2i dny nalézal na svém pracovním stole
lotosový kv t v této úprav . Nepochybn mu jej tam dali bytostní, pon vad/ zde naho2e
nejsou p2ece takové kv ty.
„Bylo to lehké pracovati podle vzoru. Nezasluhuji si tvé pochvaly, Gautamo!“
„Mistr se pak odebral s mladým mu/em naproti do dílny, aby si prohlédl ostatní práce.
Jeden z nejmladších /ák' vykouzlil ze st2íbra mali,kou postavi,ku. Dlouhé, splývající roucho
zahalovalo t lí,ko, jako oblá,ek páry. Na ramenou m la tato malá byt'stka p2ipevn na
k2idélka ze st2íbrné síCoviny, v ní/ byly zasazeny barevné drahokamy.
Gautama byl tím nadšen.
„Brat2e, kdes vid l tuto postavi,ku?“ vyptával se mladistvého um lce, který se
za,ervenal.
„Mist2e, takové bytosti vídávám v/dy u kv t'.“
„To m t ší!“ odpov d l Gautama.
M l v/dy radost, dov d l-li se, /e je brat2ím dovoleno pozorovati /ivot i za hranicemi
hrubé hmotnosti. Takovým zp'sobem byli spjati s n /n jšími bytostmi a tak se nejsnáze
zamezilo tomu, aby sami nezhrubli.
Gautama pot šen vracel se do své komnaty.
Lidé byli uchváceni radostným tvo2ením, v kterém bylo z2ejm vid t p'sobení ducha.
Jejich duše byly pevn zakotveny v nadzemských výšinách. Veliká spojitost, sahající daleko
za hranici kni/etství, spojovala bratry, sjednocujíc je stejným sna/ením.
Jednotlivé obce brahman', jevící se jako skvrny v ko/išin pardála, byly sice tu a tam
rozsety mezi v 2ícími v Boha, ale Gautama je stále ješt pova/oval za stupn pravého
poznání a nev noval jim proto zvláštní pozornost.
Nechovali se také nep2átelsky, naopak, byli tiší a dr/eli se v ústraní. Ostatní, tu a tam se
vyno2ující u,itelé a mudrci, nemohli své názory prosadit. V d ní o Pánu sv t' /ilo v lidu
p2íliš mocn a nedali si je nikým vymluvit.
„O, V ,ný!“ modlil se Gautama pln vroucnosti, „jak moud2e jsi vedl lid, za/ehávaje v
nás plamen opravdové víry. Zde, kde a/ dosud /il národ snílk', vystav l sis 2íši. D kuji ti!“
- 170 -
Co se neodva/oval vysloviti nahlas, co však p2esto jeho nitro hluboce rozechvívalo, bylo
p2ání, odevzdati práci mladším, zdatn jším rukám a sám sm ti odejít do ústraní, kde by se
mohl oddati tichému rozjímání. Toto p2ání nosil po celý dlouhý /ivot ve svém srdci.
Pán, znaje touhu svého v rného slu/ebníka, poslal k n mu posla, který mu sm l
zv stovati, /e jeho touha byla vyslyšena.
„Gautamo,“ pravil posel slavnostn , „v rn jsi slou/il Pánu sv t'! Vyslyšel tvé p2ání a
dovoluje ti stráviti konec /ivota ve vytou/ené osam losti. Vezmi s sebou jednoho /áka a
sluhu a a/ bude m síc v úplHku, vyjeI s nimi na sever, sm rem k horám. Cesta ti bude
ukázána!“
Do stanovené doby scházelo jen n kolik dn'. Ani/ mluvil s n kým o svém zám ru,
vykázal Gautama Siddhovi a ostatním ješt jednou jejich práci. Siddha tušil, /e cesta, o ní/ se
mistr zmínil jen mimochodem, má veliký význam. O,i Gautamovy zá2ily, jeho pohyby byly
zrychlené, nejinak, ne/ jako by se starci vracelo nové jaro /ivota.
Siddha neprozradil ani slovem, ani pohledem, /e ví o tom, co si mistr p2eje zaml,et.
Ostatní nepozorovali v'bec ni,eho. Sna/ili se odvrátiti Gautamu od zamýšlené vyjí/Iky,
poukazujíce na jeho pokro,ilý v k— blí/il se k osmdesátce — a na to, /e to bude pro n ho
p2íliš vy,erpávající. Ale kdy/ vid li, /e je stále sv /ejší, ztichli.
Lidandha, jeden z nejmladších /ák' a sluha Wada, který se ji/ dlouho o Gautamu v rn
staral, radostn se chystali doprovázeti mistra. Byli hrdí na to, /e mistrova volba padla práv
na n .
„Vezmeme s sebou dva nákladní kon , na které nalo/íme stany a potraviny,“ p2ikazoval
Gautama den p2ed odjezdem. „Mám v úmyslu zamí2iti nejd2íve do samoty, kde budeme
mo/ná nuceni starati se sami o sebe.
- 171 -
Druhý den ráno, hned po úplHku, vyrazili. Dlouhý kus cesty doprovázeli je /áci a
brat2i. Rozlou,ení, po n m/ se ji/ na této zemi nem li shledat, bylo srde,né a veselé. I Siddha
se nutil do veselosti.
S po,átku Gautama rozmlouval se svými pr'vodci, a, to d2íve nebývalo jeho zvykem.
UpozorHoval je na zá2ící barvy v p2írod a lí,il jim, jak mali,cí slu/ebníci Pán jsou t mto
barvám a svému okolí d'mysln p2izp'sobeni.
„To nám jasn ukazuje,“ pravil, „/e je p2áním V ,ného, aby všechno vzájemn do sebe
zapadalo, aby nikde nebylo násilných p2echod'. My, lidé, musíme se mnohem více 2íditi
podle stvo2ených, kte2í jsou kolem nás, ne/ jak jsme tomu dosud zvyklí.“
Cesta sm 2ovala na sever do hor. Ji/ drahnou chvíli pozoroval Gautama, jak veliký,
sv tlý bytostný vede jeho kon a úpln se podvolil jeho vedení.
Ve,er, kdy/ se chystali utábo2it, bytostný zmizel, aby se ráno, ne/ vyrazili, op t ujal
svého úkolu.
Gautama za,al s ním neslyšn rozmlouvat, ani/ se ho ptal na cíl jejich cesty. Prosil o
pou,ení v mnohém, co po cest upoutalo jeho pozornost.
V'dce ho ochotn pou,oval. Tak se stalo, /e Gautama, ani/ si to uv domoval, se svými
spole,níky skoro nemluvil. I tito se obírali vlastními myšlenkami a byli rádi, /e je ticho.
Po desetidenní jízd dostali se na zelenou 1ouku, obklopenou kolem dokola vysokými
horami, na ní/, jakoby p2ilepeno ke skále, stálo lidské obydlí. Byla to slušná chata, vystav ná
z kamení a ze d2eva, vzdorující pov trnosti. Nechyb lo zde ani sedadel, ba ani pohodlného,
širokého l'/ka.
„Jsme u cíle,“ poznamenal bytostný. „Tuto chatu nech z2íditi pro sebe! Kousek dále je
jiná, prostorn jší, kterou mohou obývati tvoji pr'vodci. Tam vzadu le/í v tší osada, ve které
si m'/ete nakoupiti potraviny. BuI šCasten!“
V'dce zmizel a Gautama uchvácen se rozhlí/el po okolí. Jaké to krásné místo mezi
horami a nebem! Horský pot',ek se s hukotem valil do údolí, kalíšky kv tin pest2ily zeleH a
nedaleko odtud stálo na tichém míst n kolik jehli,natých strom', slibujících milý stín.
Zatím co Wada upravoval l'/ko a rozprostíral po podlaze m kké roho/e, ubíral se
Gautama s Lidandhou dále, sm rem ozna,eným bytostným v'dcem. Ji/ po n kolika krocích
našli druhou, v tší chatu.
Byla sice trochu pobo2ená, ale to se nechá snadno opravit a ob ma pr'vodc'm m'/e
velmi dob2e poslou/iti za útulek. Vedle ní byla ješt jakási stáj. Pravd podobn zde d2ív jší
majitel choval kozy.
„Rozhodne-li se Gautama pro delší pobyt zde, m'/eme to ud lati také tak,“ pomyslel si
Lidandha.
Kdy/ se po všem d'kladn poohlédli, Gautama zamí2il zp t ke své chat .
„Je zde nádhern !“ zvolal nadšen . „Schází mi tu jen n jaký v tší kámen, asi tak
uprost2ed této zelené plochy, kde bychom mohli vykonávati své pobo/nosti. Lotosový kalich
jsem si vzal s sebou!“
Ji/ p2íštího rána stál na Gautamou ozna,eném míst ob tní kámen. Z pozadí skal
vykukovaly sm jící se obli,eje bytostných, kte2í cht li vid ti, má-li mistr radost z jejich
práce.
Gautama je hledal, rozhlí/eje se kolem, kdy/ v tom je náhle spat2il.
„D kuji vám, pomocníci!“ volal na n nahoru a v okam/iku cítil, /e je vnit2n spjat s
tímto novým domovem.
Jeho pr'vodci zatím opravovali svou chatu. Po skon,ení nutných prací vydali se na
výzkumnou pout po okolí. V opa,ném sm ru, ne/ kudy p2išli nahoru, spat2ili v tší osadu a
rozhodli se, /e ji co nejd2íve navštíví.
Jen myšlenka, /e budou míti pravd podobn málo pen z, bude-li jejich pobyt zde trvati
- 172 -
déle, je pon kud znepokojila.
Vrátiti se a jeti zp t, na to nebylo ani pomyšlení. Cest bylo tak nesmírn mnoho, /e by si
je byli nepamatovali, i kdyby si jich byli úmysln všímali. Oni však na takovou mo/nost ani
nepomysleli.
Ml,ky vraceli se ke Gautamovi, který, jsa v dobré nálad , se jich ptal po p2í,in jejich
starostí. Kdy/ mu vypov d li, co je tí/í, dal se do smíchu.
„Copak si asi myslíte, /e zde budeme d lati s p ti koHmi, které máme?“
Kone,n vid li východisko z nouze.
„Ale neprodávejte je všechny najednou,“ radil Gautama. „Zde naho2e je dosti trávy,
tak/e se tu n kolik zví2at lehce u/iví. Nejd2íve vezm te s sebou dva kon . Pak se ji/ uvidí, co
dále.“
Hned nazít2í vydali se oba mu/i na cestu a kon ur,ené k prodeji vzali s sebou. Majíce
hlavy plné toho, co vid li a slyšeli, vraceli se za soumraku zp t. Ob nákladní zví2ata
výhodn prodali.
„Tázali se nás, zdali se zde naho2e op t usadil poustevník. P2isv d,ili jsme. Lidé v 2ící
ve V ,ného m li z toho nesmírnou radost.“
„Jmenovali jste p2i tom mé jméno?“ ptal se Gautama trochu starostliv , pon vad/ mu
nebylo zrovna milé, aby lidé o n m v d li. Nep2ál si navazovati s nimi spojení.
„Cht l jsem tak u,init,“ p2iznával se Wada, „ale Lidandha m p2edešel a 2ekl, /e jsi
poustevníkem z pokolení Dakja. Proto se nyní jmenuješ Dakjamuno.“
Gautama si jméno pomalu opakoval.
„Dakjamuno, to je hezké jméno. Od nyn jška si je podr/ím. Je zajímavé, /e svého
vlastního jména jsem u/íval jen pokud jsem byl dít tem. Pozd ji, na p2ání V ,ného, p2ijal
jsem rodové jméno Gautama. A teI budu ješt ú/eji spjat se svým rodem, a,koliv jsem se od
n ho nitern úpln odpoutal.“
Lidandha pot šen, /e se mistr na n ho nehn vá pro jeho troufalost, vykládal horliv dále:
„Osada se jmenuje Kusinara a je hlavním m stem kní/etství Kusinary, které sousedí s
královstvím Khatmandu.“
Mekl to, nev da, /e bratr Gautam'v je králem sousední 2íše. Gautama o tom ml,el.
Ješt d2íve, ne/ nastal nový úpln k, trojice si zde úpln zvykla. Ka/dé ráno vítali nový
den pobo/ností u ob tního kamene, ke které se scházívalo ke Gautamov veliké radosti i
hodn neviditelných.
Potom chodíval mistr oby,ejn kousek dále do hor, kde se oddával svým myšlenkám.
Wada se pe,liv staral o /ivobytí a o kon , k nim/ p2ibylo i n kolik koz. Lidandha se
sna/il zaznamenati oproti tomu vše, co mistr p2edcházejícího dne 2ekl.
K ve,eru se Gautama op t vracel k svým pr'vodc'm a dovolil jim, aby sdíleli s ním, co
za den vnit2n pro/il. Livot, který vedli, byl prostý, ale za to velmi bohatý.
Jednoho ve,era p2ipadali Gautamovi jeho spole,níci tak trochu nesví, jako by se báli mu
2íci, co se jim p2ihodilo. Copak se asi stalo?
Zeptal se jich a Lidandha vypráv l, /e sem p2išly dv /eny a cht ly mluviti s
Dakjamunou. On, Lidandha, /e však necht l Gautamu vyrušovat.
Mekl jim, /e nemohou s munou mluviti, pon vad/ práv rozmlouvá s Bohem. Cht jí-li se
spokojiti s jeho /ákem, s radostí jim odpoví na jejich otázky. A ony byly spokojeny.
Vyptávaly se na všelicos, a pak, jako odm nu, nechaly zde toto nádherné ovoce.
Gautama se smál.
„Jsi sice ješt hodn mladý na mudrce, Lidandho“ pravil, „ale kdy/ byly /eny spokojeny,
musím být spokojen i já. V ru, nebylo by mi bývalo milé, kdybys m byl vyrušoval. Ale
pov z mi, nebylo by bývalo lépe, kdybys byl poslal /eny s nepo2ízenou dom'? Nyní sem
bude choditi jeden za druhým!“ dolo/il s povzdechem.
„Ne, mist2e!“ odpov d l /ák, „nemohl jsem poslati /eny pry,, nešlo to, proto/e
- 173 -
poustevník, který zde d2íve /il, byl rádcem všeho lidu. To u/ pat2í jaksi k v ci. Ale 2ekl jsem
jim, /e m ly št stí, /e zde naho2e budou udíleny rady pouze ka/dý sedmý den. Podle toho aC
se lidé za2ídí.“
Gautama byl z2ejm obveselen moudrou obez2elostí mladíkovou, ale p2esto byl zv dav,
na co se /eny tázaly.
„Nejd2íve se ptaly, v 2íme-li v Pána všech sv t'. Kdy/ jsem p2isv d,il, tu jedna z nich si
p2ála v d t, je-li pravdou, /e veliký mistr Gautama staví /eny p2ed mu/e. I na to jsem
p2isv d,il.
Ale pak p2išla t /ší otázka: pro, není n jaká Bo/ská bytost, která by se ujala /en. Je
zcela jisté, /e v Bo/í blízkosti musí býti také n jaká /ena! Ona a její známé to ur,it cítí.
Jedna z /en sm la ji/ vid t nebeskou postavu /eny.“
„A cos na to 2ekl?“ ptal se Gautama, jsa v',i této /enské otázce dosti bezradný.
„Co jsem jí m l 2íci? Nic o tom nevím! Mekl jsem jí, /e jsem jen /ákem munovým.
Zeptám se ho a budou-li chtít za sedm dní op t p2ijít, oznámím jim jeho odpov d.“
Wada se smál.
„Vida, našeho mali,kého! Jak je chytrý! „volal rozja2en . „Co nedovede zodpov d ti
sám, str,í klidn na mistra!“
„Je to p2ece lepší, ne/ kdybych jim dal falešnou odpov d,“ hájil se Lidandha.
Gautama s ním souhlasil, ale pak zvá/n v, 2ekl:
„Leny se tu ptaly na n co, co jsme my všichni stále p2ehlí/eli.
P2eje-li si v ,ný, aby /eny stály nad námi, pak je zajisté i naho2e v nebeských zahradách
/enská bytost, která by vedla sestry zde na zemi. Le jsem se o to nikdy nestaral!“
Nato se Gautama poh2í/il do vlastních myšlenek a za celý ve,er nepromluvil ji/ ani
slova.
Jeho spole,níci ho ji/ znali a neodva/ovali se rušiti jeho rozjímání, krom velmi
naléhavých p2ípad'.
Kdy/ Gautama ve své chat osam l, oddal se celou duší modlitb . Pak vyšel ven do
p2írody. Zdálo se mu, /e pod širou, hv zdnatou klenbou nebes snáze najde to, co hledá.
V paprscích m síce, které dopadaly na zem tak jemn a n /n , jako by se prom nily v
závoje zahalující líbeznou tvá2, vznášely se sv tlé postavy.
„Podívej se na nás, Gautamo!“ ozvaly se v tom n /né hlásky. „Jsme /enské bytosti.
Dasto jsi nás vídal, ale nikdy jsi se nezamýšlel, pro, nás vidíš vedle bytostí mu/ského rodu.“
„Je všude toto dvojí rozd lení?“ ptal se Gautama.
„Sahá tak daleko, kam a/ jsme schopny dohlédnout,“ šeptaly n /né postavi,ky. „Všude
stojí /eny vedle nebo i nad mu/em.“
„Všude?“ tázal se Gautama, ale pak hlasit zvolal:
„Ne, všude ne! B'h, V ,ný, Pán všech sv t' jest sám!“
„Máš pravdu, Gautamo,“ ozval se hlas jeho v'dce. „B'h, Pán, je nadpomyslný! V n m je
všechno. U n ho není rozd lení na mu/ské a /enské, pon vad/ on je všechno ve všem. Ale
pod ním jsou vznešené bytosti, daleko vyšší ne/ Brahma a Sivá a u t ch lze vid ti ji/
rozd lení. Jsou to bytosti /en a mu/', z nich/ /enská bytost je tou nejvyšší!“
„Jak ji mám pojmenovati? Jak ji mám /enám vylí,it?“ naléhal Gautama.
„Bude ti dovoleno ji vytušit. Pak také sám najdeš pro ni jméno, které by tvému národu
nejvíce prosp lo. Má mnoho jmen, neboC její bytost je mnohostranná. Je to ta nejdokonalejší
/ena a po/ehnaný ten, který ji smí spat2iti.“
„Kdy, kdy ji budu moci shlédnouti?“ /adonil Gautama.
„Nevím! Modli se a ,ekej!“
Následující dny, v ren pokyn'm, trávil Gautama na modlitbách. Oddal se úpln
myšlence na nejvznešen jší všech /en, ani/ si p2i tom mohl o ní utvo2iti obraz. Noc co noc
chodil ven pod t2pytnou, temn modrou oblohu a modlil se.
- 174 -
V jedné takové noci se Gautamovi zdálo, jako by celá p2íroda ztichla. Ani líste,ek se
nepohnul, ba i divoce skota,ící horský potok umlkl ve svém šumotu.
Všechno bylo plno o,ekávání, tak/e i duše Gautamova byla zachvácena posvátnou
nad jí. P2istoupil k ob tnímu kameni, polo/il na n j své ruce, jednak aby se op2el, a sou,asn
hledaje spojení.
Paprsky dopadající na zem, zvolna, skoro neznateln r'/ov ly. Zm nil snad m síc
sv tlo? Gautama zvedl o,i k nebi. Práv nad ním na temné mod2i nebes, pluly sv tlé oblá,ky
té nejn /n jší r'/ové barvy.
Odsunuly se, jako by laškujíce, stranou a uvolnily místo širokému proudu zlatých
paprsk', který jimi prorazil. Ve sv tle t chto nadpozemsky krásných paprsk' jevily se
oblá,ky jako malé, roztomilé d ti.
Le, Gautama si jich ji/ nevšímal. Zázrak, odehrávající se v jejich st2edu ho cele zaujal.
Cosi r'/ového, t2pytného a svítícího klouzalo po zlatých paprscích dol'. S po,átku se to
jevilo také jako veliký oblak, který se po chvíli za,al m nit a nabývati tvaru a nad divákem se
pojednou vznášel obraz nejspanilejší /eny, kterou lidské oko dosud nespat2ilo.
Tmavomodrý plášC, barvy no,ního nebe, zdál se haliti n /nou postavu, její/ dlouhé,
st2íbrem se t2pytící vlasy ji odívaly, jakoby druhým plášt m.
P2ed obli,ejem, jeho/ milostnost bylo lze jen vytušiti, vznášel se sv tlý závoj, jím/
probleskovaly o,i jako slunce.
Tato /enská bytost m la na své p2ekrásné hlav zlatou korunu se sedmi barevnými
drahokamy, z nich/ vycházely sv tlé paprsky sm rem vzh'ru.
Gautama padl na kolena.
„Paní nebes!“ modle se jásal. A „paní nebes“ zn lo to tisícihlasn kolem n ho, jako tichá
hudba.
Vztáhl ruce k nebes'm. Zmocnila se ho neskonalá touha.
„Vznešená, svatá! D kuji, /e, jsem t sm l uvid t, d kuji, /e smím lidem o tob p2inésti
zv st!“
Zvon ní, které zaznívalo kolem n ho, se zesilovalo. Bylo mu, jako by proudy sily
vycházely z této nejvznešen jší z /en a pronikaly jím.
Domníval se, /e v tomto zvon ní slyší nevýslovn lahodný hlas:
„Mekni pozemským /enám, /e naho2e v bo/ských zahradách je zahrada ,istoty. NechC se
sna/í, aby jí dosáhly!“
Barvy zvolna bledly, zvon ní sláblo. Obdivuhodný obraz tiše mizel, tak tiše, jak byl
p2išel. Gautama, jeho/ duše se chv la jásotem, vroucn d koval „V ,nému.
- 175 -
Za dva dny m ly p2ijíti /eny. Gautama si p2ál s nimi promluviti sám. Za2ídil to tak, aby
jeho spole,níci z'stali nablízku a mohli rozmluvu slyšeti.
Dasn zrána, d2íve ne/ se ud lalo horko, stoupaly /eny nahoru. Tentokrát to byly t2i
/eny, které si p2išly pro odpov I na otázku.
„Dakja-muno!“ zvolaly pot šeny, /e ho vidí. „TeI uslyšíme to pravé!“
Pokynul jim, aby se posadily na kámen a odpo,inuly si. Rády si sedly, neboC cesta
nahoru byla obtí/ná.
Potom opakovaly svou otázku a Gautama jim potvrdil, /e jejich tušení bylo správné. V
jedné z posvátných zahrad, které se nalézají hluboko dole pod p2íbytkem V ,ného, vládne
zázra,ná, svatá /ena: paní nebes!
Je tak krásná, /e nikdo z lidí by nesnesl jejího pohledu a proto její spanilý obli,ej
zahaluje lehounký závoj.
Tato paní v lásce vzpomíná pozemských /en, nabádajíc je k ,istot a p2ipomíná jim, aby
z'staly ,isté a mohly tak jednou najíti posvátnou zahradu ,istoty. Oddanost, kterou cítil,
vnukla mu i pravá slova, je/ mu nehledan plynula se rt'. V d l sice, /e sám všechno ješt
p2íliš málo pochopil, aby mohl toho 2íci více.
Snad ani to, co 2ekl, nebylo všechno správné. Avšak /eny si p2ály míti odpov I a paní
nebes stála tak jasn p2ed jeho duchovním zrakem, /e mohl pouze popisovat, co vid l.
Radost /en byla nesmírná. D kovaly vroucn za to, co se dov d ly.
„Nyní víme bezpe,n , /e se nás v nebesích ujímá /ena. Ona také zp'sobila, /e veliký
mistr, Gautama, sHal s /en opovr/ení a postavil je p2ed mu/e. Pro, nám jen ne2ekl o paní
nebes?“
„Proto/e o ni nev d l,“ 2ekl Gautama nesm le, narazil však na prudký odpor.
„Já to vím,“ pravila mladší z /en, „musel ,ekati tak dlouho, a/ se samy na to
zeptáme.Teprve pak se nám mohlo dostati odpov di. Nemyslíš, ,akja-muno, /e bychom m ly
jíti do /enských klášter' a vypráv ti tam o paní nebes?“
„Ano, jd te!“ zvolal rozradostn ný Gautama.
„To je ten pravý sesterský zp'sob. Dostane-li se nám n ,eho vzácného, dávejme to dále!
Zp'sob vašeho myšlení je správný a mám z vás radost! Ale,“ zarazil se p2emítaje, „nebudou
vám v 2it, neznají Dakja-munu.“
Nejmladší se na n ho zadívala podivn v doucíma o,ima.
„Dovolíš-li nám, nebudeme t v klášterech jmenovati Dakja-munou, nýbr/ pou/ijeme
tvého pravého jména. Pak nám uv 2í. Nemusíš se však obávati, /e bychom prozradily tv'j
zdejší pobyt. Vycítily jsme, /e jsi úmysln volil samotu a ctíme tvou v'li!“
„Odkud víš, kdo já jsem?“ tázal se p2ekvapený Gautama.
„Dasto jsem t vídala v noci, kdy/ se mé myšlenky obíraly V ,ným. Kdy/ jsem t teI
uvid la, poznala jsem t .“
Nato jim Gautama dovolil, aby jeho jménem pov d ly všem /enám o paní nebes. Leny
prosily, aby po/ehnal jejich p2edsevzetí a vyprosil jim sílu V ,ného.
Bylo to pro všechny n co velikého.
Kdy/ odešly, 2ekl Lidandha s lítostí v hlase.
„A ani jsme se jich nezeptali, jak se jmenují!“
Gautama m l za to, /e na jménech nezále/í. Leny, kterým se dostalo pro jejich pozemské
sestry svatého zjevení, byly naho2e ve sv tle známy a to sta,í.
Gautama se stále hloub ji no2il do nového v d ní. Paní nebes se mu jevila jako n co, co
ji/ dávno a dávno znal a co se mu p2esto teprve teI ukázalo.
Necht l tápati kolem, necht l se dohadovati a p2ece se jeho myšlenky neustále vracely k
tomuto bodu. Vyvolával si v pam ti vznešenou postavu, lahodný hlas a pak stoupalo z hlubin
jeho duše jméno, které nebyl schopen zachytit.
- 176 -
Toto jméno tajilo v sob nekone,nou bla/enost. A s ním se vyno2ovalo ješt jiné jméno,
jeho/ síla jej úpln p2emáhala.
Bylo to nádherné, i kdy/ se marn namáhal odposlouchati správn ona jména. V d l, /e
jednou se tak stane, i kdyby to bylo teprve v hodin kdy se bude lou,iti s touto zemí.
- 177 -
M síce míjely. První rok uplynul a trojice toho ve své samot
ani nepozorovala.
Mnohokrát p2icházeli lidé z údolí s r'znými zále/itostmi.
Jednou p2inesli s sebou nahoru i nemocné dít , prosíce, aby mu muno po/ehnal. Bylo mu
líto chlapce. S vroucí modlitbou v srdci polo/il ruku na rozpálené ,elí,ko dít te a hore,ka
zmizela. Chlapec se uzdravil. Aby však zamezil p2ívalu prosebník' na horu, zakázal lidem o
tom vypráv ti.
Slíbili to sice, ale stav náhle uzdraveného chlapce se nedal zatajit. Proto odcházel
Gautama ka/dý sedmý den ,asn zrána hloub ji do hor, nechávaje Lidandhovi na starosti,
aby odpovídal lidem na r'zné dotazy. K uzdravování se nedal p2ím ti a tak proud prosebník'
ustal sám sebou.
Lidé p2inášívali s sebou jako protislu/bu potraviny, které byly velmi vítány, jeliko/
výt /ek za prodané kon byl ji/ skoro ten tam. Wada se starostliv ptal:
„Mist2e, co budeme d lat? Prodáme-li ješt své kon , nikdy se odtud nedostaneme!“
„Své kon si nechte a prodejte mého,“ zn la odpov I, nad ní/ se oba zalekli. „Já ho
nebudu ji/ pot2ebovat!“
Jeho spole,níci byli zarmouceni. To bylo p2ece znamení, /e Gautama hodlá zem2íti zde
naho2e, snad dokonce cítí blí/ící se smrt.
P2emítali o tom i onom, jak by se vyhnuli prodeji koní. V tom z2eteln zaslechli tichý
hlásek. A,koliv se Wada rozhlí/el, jak mohl, nemohl zjistiti, odkud hlas p2ichází.
Lidandha však spat2il státi p2ed sebou malého, hn dého mu/í,ka, jak natahuje k n mu
ruku, v které se t2pytí vzácné kameny r'zných barev. „Vezmi, Lidandho, dostaneš za n
mnoho pen z!“ povzbuzoval mu/í,ek. „Bude-li míti mistr nedostatek, zavolej nás!
Pom'/eme!“
Lidandha sáhl bezd ,n po kamenech a mu/í,ek bleskurychle zmizel. Wada slyšel
všechno, ale dárce nevid l. Oba byli plni toho, co práv pro/ili a d kovali V ,nému.
Lidandha donesl kameny Gautamovi. Byl mezi nimi také takový, jaký Gautama dosud
nikdy nevid l. Byl to /lutý k2išCál zá2ícího ohn . Druhé dva, syt modrý a krásn ,ervený,
znal. Takové kameny bytostní mnohokrát ukazovali brat2ím, hledajícím v horách, /lutým
kamenem byl však uchvácen.
„Kde jste jej našli?“vyptával se, všecek o/ivuje. Lidandha vypráv l, za jakým ú,elem
mu/í,ek kameny p2inesl. Gautama m l radost, ale hned také p2emýšlel, jak by mohl tento
kámen, který se mu zdál zvlášC cenný, dopraviti na horu V ,ného.
Kdy/ ho /ák opustil, zavolal Gautama na mu/í,ka, který okam/it p2išel.
„V d l jsem, /e budeš míti radost z kamene,“ 2ekl mali,ký /iv . „Chceme ti ud lati
,elenku a dáme do ní tyto t2i vzácné kameny.“
„Nepot2ebuji ji/ ,elenky,“ bránil se mistr. „Ale p2ál bych si v d ti, kde se najdou takové
kameny.“
„Jsou ukryty v písku našeho proudu. Kdo je dovede hledat, najde ,asto velmi krásné.“
„Tolik bych si p2ál, aby takové kameny byly zasazeny do ob tního poháru, který se
nalézá v chrámu na ho2e V ,ného. Nevím však, jak by se tam mohla poslati zpráva. Mali,ký,
cht l bys mi poslou/iti za posla?“
„Mist2e, nevolal jsi ješt nikdy duši Siddhovu?“ zeptal se mu/í,ek. „Velmi ,asto t
hledá.
Zavolej ji a pov z Siddhovi o kamenech. Pak budeme moci brat2ím p2i hledání pomáhati.
Našinci v dí v posvátném proudu o místech, kde je ulo/ena samá /lutá krása.“
Mu/í,ek zmizel a Gautama p2emýšlel. Siddhovu duši, /e má zavolat? Pak by navázal
znovu spojení s lidmi a znova by uslyšel o ho2e. Tomu se cht l vyhnouti.
Avšak myšlenka na výzdobu poháru pro svatý chrám byla p2íliš vábná. Mistr znovu
uva/oval, co by m l d lat.
- 178 -
Zabývaje se neustále jednou a tou/ myšlenkou, polo/il, ani sám nev da, ji/ most, po
kterém se duše Siddhova mohla dostati k n mu. V noci stála p2ed ním, sv tlá a slunná, tak jak
v/dycky proza2ovala Siddhovou bytostí.
Radost Gautamova byla nesmírná. Všechno uva/ování bylo rázem zapomenuto. Jak
nádherné v domí, /e tento jinoch bude jeho nástupcem! Siddha sám byl p2eštasten, /e
kone,n po ,trnácti m sících mistra našel.
„Dasto jsem ti byl nablízku, Gautamo,“ pravil, „ale ty jsi se úpln uzav2el. Nemohl jsem
se k tob dostati.“
Gautama vypráv l Siddhovi o /lutém kameni. Ukázal mu jej a dal mu pokyny, jak jej má
býti pou/ito v chrámu.
O mistrových zá/itcích, nebo o tom co brat2i pro/ili v 2íši, nebylo u,in no ani zmínky.
Siddha byl práv tak zdr/elivý jako v/dy a vy,kával, a/ se ho mistr sám zeptá. Ale on si
nep2ál v d ti ji/ o ni,em, co by jeho myšlenky mohlo odvésti od vnit2ního soust2ed ní.
Lou,il se vlídn se sv tlou, veselou duší Siddhovou, který ho prosil:
„Mist2e, smím p2ijíti k tob , a/ se budeš lou,iti se zemí? Dovol, abych sm l býti v tvé
blízkosti.“
V domí, /e je mo/no p2ivolati lidskou duši, nebo poslati svou duši, aby vyhledala jinou,
bylo pro Gautamu velikým pro/itím. Slyšel sice o tom, /e velcí mudrci dovedli n co
takového. On sám však nikdy na to nepomyslel, aby to zkusil.
Je to vlastn samoz2ejmé. M'/e-li duše procházeti vzdálenými, výše le/ícími sférami,
pro, by nemohla jíti v dom , ve známém jí okolí, na jiné místo? Pro, ho na to v'dce nikdy
neupozornil?
Pon vad/ na to musel p2ijíti sám, ocitnuv se ve veliké tísni. Siddhova v rnost našla k
n mu cestu. Jeho ,istota ho povede, /e najde mnohé a pom'/e tak lidu výše.
M l mu vypráv ti o paní nebes! Le si na to nevzpomn l! Ale co/, mají-li býti /eny první,
které o ní uslyší? Je to pravd podobné, proto/e vznešená /enská bytost, kterou sm l spat2iti,
byla nebeskou pomocnicí /enstvi.
Op t se mu jasn zjevila p2ed duchovním zrakem. Zdálo se mu, /e vidí r'/ové, sv tlé
oblá,ky a /e slyší lahodné zvuky. Znovu se v n m vyno2ovalo jméno, jméno, které na zemi
nikdy neslyšel, a které mu p2esto bylo tak známé. A s ním i ono druhé jméno, jméno dárce
síly.
Gautama kle,e na kolenou, modlil se a prosil :
„O, V ,ný, dovol, abych mohl zachytiti ona jména, jimi/ je celé mé nitro p2epln no! Je
mou vinou, /e mne dosud d lí lehký závoj, p2ed zjevením toho, co je /ivot sám?“
Tu mu byl ukázán obraz. Vid l sv tlé, do nekone,na se táhnoucí sin . Proudily jimi
paprsky sv tla, p2icházející sh'ry, které se vracely pak zp t, soust2eIujíce se uprost2ed v
jediném bodu, odkud op t vystupovaly vzh'ru. Byl to nep2etr/itý kolob h nejnádhern jšího
druhu.
Dlouho, hodn dlouho se sm l Gautama dívati na obraz. Více nevid l. Obraz pronikal
hluboko jeho duší a probouzel tam d2ímající vzpomínky.
Kdy jen ji/ vid l tyto sín ? Kdy to jen bylo, kdy i on sám pro/íval toto proudící zá2ení?
Dosud to nev d l. V jeho duši se za,ala vyno2ovati vzpomínka na nádobu nade vše
drahocennou, v které proudí zá2ící síla. A na kohosi, kdo zvedal tuto nádobu.
V tom okam/iku se mu op t zdálo, jako by závoj zastíral další vzpomínky. A p2ece
v d l, /e tento kdosi byl st2ediskem všeho krou/ení, jaké kdy vid l. M la-li jeho duše /íti,
musel nalézti tohoto neznámého.
Vid ný obraz ho cele zaujal. Sv tlé sín jej zdravily, kdykoliv se pohrou/il do modlitby.
Zdálo se, /e ho zá2ení pro/havuje a proniká stále novou silou.
A/ jednoho dne našel souvislost. Byl-li tento mu/, který pozvedal nádobu, st2ediskem
veškerého krou/ení, pak to byla svatá v'le Bo/í.
- 179 -
Posvátné zjevení, které ot2ese v modlitb lidskou duší! Jen jeden krok ho ješt d lil od
poznání tohoto jediného, o n m/ pojednou v d l, /e ho znal. Jeho duše ho znala!
Duše poznej ho i nyní, abys našla pravý /ivot!
Gautam'v vn jší /ivot se siln zm nil. Mnohdy prosnil celé dny. Jeho /ivot se podobal
tiché d2ímot , která pak p2echázela v polovi,ní bd ní, v kterém rozmlouval s neviditelnými.
Mu/í,kové vodili ho ke vznik'm pramen', do svých dílen v horách a klenotnic.
Vypráv l o tom svým pr'vodc'm p2i jídle, které p2ijímal pouze jednou denn .
Nadarmo nosíval mu Wada ovoce, které jindy tak rád jídával. Gautama o n ji/ nedbal.
Pouze ve,erní jídlo p2ijímal pravideln a v opaku k svým d2ív jším zvyklostem, stával se
hovorný, jakmile spat2il n co pozoruhodného.
„Zapamatujte si to, musíte o tom pov d t také ostatním!“ napomínal je.
Teprve, kdy/ oba odešli do své chaty, aby se ulo/ili k spánku, za,ínal pro n ho skute,ný
/ivot. Noc trávil na modlitbách a v rozjímání. Jeho duše podnikala daleké cesty, ale nikdy tak
ne,inila samovoln . I zde se dával Gautama vésti.
Tak sm l také jedenkrát spat2iti Siddhartu. Nedíval se dol' ji/ tak la,n , a,koliv se stále
ješt nemohl odtrhnouti od studny. Zdálo se, /e se v této k zemi p2ipoutané duši rozednívá, /e
jí svítá, /e se musí a m'/e zbaviti pout ví/ících ji k jejímu národu.
V Gautamovi se probudilo vroucí p2ání: ké/ se tento slu/ebník V ,ného m'/e oprostit!
P2ání zm nilo se v modlitbu, jí/ byla prop'j,ena síla zat2ásti duší druhého. Siddharta vycítil
tento vliv. Udiven rozhlí/el se kolem, upíraje tázav pohled do dálky.
„O, Pane všech sv t', dop2ej, aC nalezne!“ prosil Gautama.
- 180 -
Jidandha a Wada odjí/d li op t do Kusinary na nákup. V poslední dob
se st2ídali.
Jeden z nich zdr/oval se stále v blízkosti Gautamov , ale tentokrát mistr se smíchem trval na
svém, aby jeli oba spole,n .
„Co by se mi zde stalo?“ ptal se. „A budu-li pot2ebovati pomoci, pak tu mám spoustu
bytostných, na které se mohu obrátit.“
Kdy/ znovu cosi namítali, pravil:
„ Mnohem snadn ji by se mohlo jednomu z vás n co p2ihodit, sjí/díte-li samotni s p2íkré
skály. Jsem klidn jší, vím-li, /e jste spolu.“
Opustili ho s pevným úmyslem, nezdr/eti se dlouho. Vedle kamene, u n ho/ se
modlívali, napjali látku, která vrhala stín na odpo,ívajícího. V poslední dob tam Gautama
le/íval nejrad ji.
Dnes si ud lal z pokrývek pohodlné sedátko a shrnul si látku tak, aby se mohl skulinou
dívati do nebe.
Nyní klidn sed l, opíraje se zády o kámen, ruce slo/eny v klín, a tou/ebn hled l
skulinou vzh'ru k nebi.
Tiše, ani/ co zpozoroval, obstoupily ho sv tlé postavy. Stály za ním, tak/e je nevid l.
Zato vid l paprsky snášející se dol', jako tekuté ryzí zlato, které, jak se zdálo, hledaly k n mu
cestu. S po,átku byly pouze t2i, pak jich p2ibývalo a bylo jich stále více.
Ji/ slyšel i zvon ní, n /né, tiché tóny spolu s hu,ícími a jásavými, které zrychlovaly tep
jeho srdce tak, jako by se m lo rozsko,iti. A nyní proudila dol' záplava barev, jako p2edzv st
vznešeného zjevení.
Z ,arovné záplavy vyno2il se znovu obraz, který sm l ji/ jednou vid ti, ale tentokrát se
nezdálo, /e by to byl pouhý obraz. SíH byla o/ivena proud ním všeho druhu. Na oltá2i stála
/hnoucí, svítící nádoba, ke které se tla,ily zástupy vznešených bytostí.
Gautamova duše pocítila spojitost se vším. Bou2liv si p2ála býti mezi ostatními. Tiše,
ani/ to pozorovala, byla vyzdvi/ena. A v záplav cit' koktala slova, vyrá/ela jména, která
znala, o nich/ však Gautama ni,eho nev d l.
Zdálo se, /e zlatý záv s naho2e se odsunuje stranou. Rozezvu,ely se nádherné slavnostní
a posvátné akordy, kdy/ ze záhyb' záv su vystoupil mu/ a chopil se nádoby. Jeho roucho
bylo bílé, kade2e leskly se st2íbrem a jeho o,i byly jako ohnivé plameny. (Od vodn ní
mo nosti takového druhu vid ní mo no nalézti v Abd-ru-shinov p ednášce: „Z ist
duchovni íše stvo eni“ v knize „Poselství Grálu doznívá...“.)
„Parsifale, m'j Pane a králi!“ jásala Gautamova duše. „Tob jsem slou/il, ani/ jsem si to
uv domoval. Ty jsi st2ediskem všeho krou/ení, veškerého d ní. Ty — svatá v'le Bo/í, v'le
V ,ného tvého Otce!“
Jako poslední dar milosti Bo/í dostalo se mu celého velikého zjevení. Jeho duše jej s
jásotem p2ijala, zbavena dalšího hledání, jista v ,nou, nepomíjivou pravdou.
Le, slabé t lo nesneslo tuto p2emíru síly. Sv tlé ruce tiše rozvazovaly pouta, ví/ící je k
duši, vznášející se do výše, která pospíchala dostati se tam, kam ji zavolal její král. Sp chala
vst2íc bytostem, které ji p2ijaly, které jí pomáhaly.
Nebeské sv tlo pohasínalo. Gautamovo t lo le/elo na zemi v ochranném stínu.
Nekone,ný mír zjasnil rysy obli,eje, který nabyl op t své d tinné krásy.
Vedle n ho stály dv duše, které opustivše lidská t la, p2išly sem, aby v t chto minutách
nejvyššího pro/ití, byly mu nablízku.
Byla to veliká milost V ,ného. Duše to v d ly a d kovaly mu. Všechno, všechno sm ly
vid t a vypráv ti o tom, aby tak pomáhaly prorá/eti lidem cestu ke sv tlu.
Byl to král Suddhodana a Siddha, nejvyšší bratr. Svou v rností byli zavoláni k n mu v
jeho posledních okam/icích oni dva, kte2í /ili dosud na zemi, kte2í ho milovali a kte2í byli
- 181 -
nejsv tlejší z nej,istších.
Jejich duše plny vd ,nosti vracely se zp t do svých pozemských t l a oznamovaly
Gautam'v odchod z tohoto sv ta.
„Nyní se i on stal Buddhou. Probudil se na jiné úrovni. Gautama-Buddha je v tší, ne/
Siddharta-Buddha!“
Tato zv st rozechvívala národ syn' Indu od vrcholk' Himalájí, a/ dol' na pob2e/í
hu,ícího mo2e.
Kdy/ se ob duše rozlou,ily, p2istoupili neviditelní k bezduché schrán svého p2ítele.
Malí, hn dí mu/í,kové p2inášeli slíbenou zlatou ,elenku s drahocennými /lutými kameny.
„Pat2í mu, proto/e sm l vid ti krále!“ šeptali, pokládajíce ji na vychládající ,elo.
Na jeho prsa polo/ili zvláštní šperk, /e podobného lidské oko v této zemi nikdy
nespat2ilo. Byl to rovnoramenný k2í/, v jeho/ st2edu /hnul bílý kámen.
„Slou/il v ,nému k2í/i, Pravd ,“ šeptali si mezi sebou „a proto, a/ jeho pozemská
schránka bude ukládána k odpo,inku, smí ji zdobiti jeho znamení!“
Kdy/ se krátce p2ed západem slunce vrátili oba spole,níci na horu, shledali, /e mistr
usnul na v ky. Lidandha vid l, /e mu/í,kové a veliké, zá2ící bytosti stojí na strá/i u
bezduchého t la. Ot2eseni ztrátou svého mistra, zírali oba s ú/asem na šperky, které u n ho
nikdy nevid li.
„Jako slu/ebník nejvyššího krále smí je nositi!“ zašeptal jeden z mu/í,k' Lidandhovi.
„Ké/ bychom byli p2ece u n ho z'stali!“ /aloval Wada, „takto musel zem2íti opušt n a
sám!“ „Nikoli — sm l odejít!“ opravil jej Lidandha, a,koliv i jemu se lítostí bolestn svíralo
srdce. Cítil nevýslovnou opušt nost.
Celou noc prodleli na modlitbách u Gautamovy t lesné schránky. S rozb2eskem dne,
dolehla na n starost, jak uv domiti bratry o Gautamov smrti, aby mohlo býti jeho bezduché
t lo dopraveno na horu V ,ného. Co mají d lat?
Lidandha se rozhodl, p2eptati se na to mu/í,k'. Jejich odpov I zn la:
„Se,kejte ješt malý okam/ik! Všechno je ji/ obstaráno.“
Naprostá d'v ra v pomocníky p2im la Lidandhu, /e domlouval i Wadovi, aby všechny
starosti pustil z hlavy. O mistra bude postaráno.
K polednímu, kdy/ slunce dosáhlo svého nejvyššího bodu, p2ijí/d l nádherný pr'vod. V
paprscích slunce zjevily se postavy jezdc' na koních v bohatých postrojích. Jezdec jedoucí v
,ele pr'vodu, byl celý Gautama z mladších let.
P2ekvapeni a jako omámeni dívali se oba osi2elí na blí/ící se pr'vod. Kdo to asi je?
Jezdci sesko,ili s koní a blí/ili se uctiv k ob tnímu kameni, u jeho/ paty dosud
odpo,ívalo Gautamovo t lo, zakryté kusem vyšívaného hedvábí.
V d l ji/ n kdo o jeho smrti? Pravd podobn ano, neboC mu/ové z'stali stát v kruhu
kolem kamene. Jejich v'dce však p2istoupil k bezduchému t lu, nadzvedl p2ikrývku a pln
bolestné lásky zadíval se do krásného, ztichlého obli,eje. „Mu/ové khatmandští,“ oslovil po
chvíli p2ítomné hlasem, který a/ ot2ásl ob ma Gautamovými druhy, jak siln jim p2ipomínal
zesnulého. „Gautama se stal Buddhou! Byl vyvolen z tisíc' slou/iti Pánu všech sv t' a tuto
slu/bu plnil s nasazením celého /ivota. Pohán la ho k tomu v rnost, jí/ byl povinen svému
Pánu. Lidé nikdy nepochopí, ,eho všeho se vzdal, aby jim mohl hlásati o V ,ném. Nikdy
ni,eho nepostrádal. Cítil se bohat odm n n tím, /e sm l slou/it!
My všichni jsme mu zavázáni díkem. OplaCme mu jeho lásku tím, /e se nikdy
neuchýlíme od toho, ,emu on nás u,il!“
Suddhodana skon,iv, tázal se po Gautamových spole,nících. P2istoupili a pov d li vše,
co v d li. Nato ujal se král znova slova a vypráv l dojatým lidem o smrti velikého Buddhy.
Nerozum li sice celé souvislosti, ale p2ece se p2ed nimi zjevilo n co, co vytrhlo jejich /ivot
vysoko nad všednost dn'. Nikdo z p2ítomných nezapomn l na tuto hodinu pro/itou vedle
mrtvého Buddhy.
- 182 -
Potom dal král Suddhodana p2inésti nosítka, na nich/ m lo býti bratrovo t lo sneseno k
úpatí hory. Tam ,ekal ji/ na drahocenné b2emeno pozlacený, bohat vy2ezávaný v'z, ta/ený
,ty2mi ,istokrevnými koHmi.
Lidandha sleduje p2ípravy, sebral všechnu svou odvahu a zeptal se:
„Králi, kam ho chceš dopraviti?“ Suddhodana se na okam/ik zarazil, pak se p2emohl a
pravil :
„Byl bych ho rád zavezl do Kapilavastu, ale máš pravdu, jeho místo je na ho2e V ,ného.
Svou otázkou jsi mi ukázal, jak sobecky jsem smýšlel!“ „Je nutno, abychom jej v Khatmandu
nejd2íve nabalzamovali, jinak se nám t lo rozpadne d2íve, ne/ dorazíme k cíli!“
Tak se stalo. Gautamovi spole,níci se p2ipojili k pr'vodu, který vezl Buddhu do
Khatmandu a odtud cestou na horu V ,ného.
Sotva pr'vod dorazil na rovinu posvátného proudu, ji/ proti n mu p2ijí/d la jiná, stejn
nádherná dru/ina. Byl to Siddha s brat2ími, jedoucí pro t lo mrtvého mistra.
Na ho2e V ,ného se zatím shromá/dili vedoucí klášter' a škol, brat2i a sestry ze všech
,ástí velké 2íše. Kam nedorazili jízdní poslové, tam donesli zprávu bytostní.
Oni to také byli, kte2í vylo/ili skalní hrob vzácnými bílými kameny a ke hlavám l'/ka,
které m lo p2ijmouti t lo zv ,n lého mistra, postavili jako ob tní plamen zlatý pohár se
sedmi /lutými kameny. Mistrovské dílo, jemu/ nebylo rovna.
Vidoucí i ti, jim/ byly dnes o,i otev2eny, jasn vid li veliké i malé bytostné ú,astniti se
Gautamova poh2bu.
Siddha se rozlou,il s mistrem u ob tního kamene a pak, jako Suddhodana v Kusina2e,
vypráv l i zde o mistrov odchodu z této zem .
Dovedl lépe ne/ král vylí,iti prostými, všem srozumitelnými slovy, co pro/ili. Jeho 2e,
vyvolala v poslucha,ích hluboké pohnutí, neboC Pán sv t', darovav ve své milosti svému
lou,ícímu se slu/ebníku tak vysoké zjevení, obdaroval i je.
Siddha dal p2ipraviti náhrobní tabuli. Na bílé ploše, ov n,ena zlatým listovým, byla
jasným a ,itelným písmem vytesána pouze dv slova:
Gautama- Buddha.
Na udivené otázky mnoha brat2í odpovídal Siddha skromn :
„Bylo to jeho p2ání.“
Ne2ekl jim však, /e dostal od Gautamy zprávu, kde prosí, aby na náhrobek nebylo psáno
nic více. Co mistr dále vzkázal svému nástupci, m lo z'stati nav/dy uzav2eno v jeho duši.
- 183 -
Gautama Buddha sm l vystoupiti do sv tlých výšin, po nich/ jeho duše tolik prahla.
Siddha spole,n s duchovn vysp lými bratry vedl školy a kláštery dále v duchu
Gautamov . Poslouchal svého vedení a obracel se o rady i k bytostným, kte2í mu darovali své
p2átelství.
Avšak po jeho smrti vet2ely se lidské myšlenky do nauky, která p2išla kdysi sh'ry tak
,istá. Zprvu nepozorovan , le, pozd ji stále z2eteln ji a siln ji byla jednotlivými u,iteli
k2ivena. Domnívali se, /e ji musí p2izp'sobiti své dob a místo toho p2izp'sobovali ji temnu,
které horliv ,íhalo jen na to, jak zkaliti i tuto harmonii, jak pokáleti její ,istotu a strhnouti ji
dol'.
Tak došlo k slou,ení nauky o V ,ném s naukou brahmanskou. Toto splynutí bylo však
jen p2echodné.
Najednou se jednotliví u,itelé rozpomn li na zkazky, podle nich/ se Gautama-Buddha
bránil splynutí nauk. Chopili se toho, odtrhli se od brahman' a pojmenovali svou nauku
buddhismem.
Tento buddhismus m l sice viditelný úsp ch a daleko se rozší2il. Byl p2ijat Míší st2edu,
kde byla kdysi Lao-Tsem rozší2ena nauka o Vznešeném a,tím p2ipravena dobrá p'da k p2ijetí.
Co však bylo plátno, /e buddhismus získával stále více a více stoupenc', kdy/ za to vnit2n
zplošt l?
A na zemi nebyl nikdo, kdo by to pozoroval, kdo by tomu by] u,inil p2ítr/! Ka/dý
horliv p2ispíval k tomu tím, co sám se domníval v d t a pomáhal tak navalovati stále více
sutin na p'vodní nauku, která le/ela poh2bena dole, zasypána lidským v d ním.
Nikdo nebyl na zemi, kdo by byl cítil za to odpov dnost, ale v jemnohmotnosti......tam
trp l
kdosi nesmírná muka p2i pohledu na duchovní úpadek svého národa.
Byl to Siddharta! Den po dni, rok po roce a stále dál a dále musel p2ihlí/eti k tomu, co se
dole odehrává. Co bude z nauky o V ,ném, nep2ijde-li nikdo, kdo by ji vyhrabal ze sutin! Jen
proto pro/íval sv'j /ivot v národ , jen proto byl zde na v ,nosti k n mu p2ipoután?
P2ipoután! Sotva/e si to pomyslel, tu to s n ho spadlo jako ml/ný závoj. Ano, byl
p2ipoután!
Ale ne proto, aby pomohl národu, nýbr/ pro svoji vinu. Domníval se, /e slou/í V ,nému
pln a bez výhrad a p2ece m l na mysli jen a jen sv'j národ.
Byl Buddhou — mo/ná, ale jen takovým, který se probudil na nesprávné úrovni. Nyní se
kone,n vid l tak, jaký ve skute,nosti byl. Vid l svou chybu, která mu a/ dosud bránila ve
vzestupu.
Volal a k2i,el k Bohu o pomoc. Le, stále byl nucen dívati se na to, co se odehrávalo v
jeho národ . Vid l, jak ob postavy Buddh' staly se legendami a byly vzájemn pomíseny.
Sna/il se volati dol'.
„Chvalte p2ece pravého, velikého Buddhu, nikoliv moje zá/itky! On byl ,istší a lepší ne/
já! Jeho nemusel V ,ný stále znovu napomínat a burcovat!“
Ale jeho hlas nepronikl dol'. Musel se dívat, jak všechno bylo zfalšováno a pok2iveno.
Zmocnil se ho nevýslovný /al. A veliká vnit2ní trýzeH, která ji/ nyní neplatila klesajícímu
národu, nýbr/ znehodnocené pravd , dohnala ho kone,n k tomu, /e odvrátil tvá2 od strašlivé
studny, u které po staletí stál.
Sotva/e se od ní odvrátil s pevným rozhodnutím nedívati se ji/, spat2il v dálce t2pytící se
sv télko. Rychle rozhodnut, vykro,il k n mu. Sv télko rostlo, mohutn lo, a/ se p2ed jeho
o,ima
zm nilo v zá2ící k2í/. Tu v d l, /e se nalézá na správné cest .
„V ,ný, Pane všech sv t', odpust mi! Ukon,i mé pokání! Dovol, abych ve slu/b sm l
odpykati svou vinu!“
- 184 -
Prosba, vycházející z hlubin o,išt né duše, byla vyslyšena. Sv tlý posel p2istoupil k
n mu, vzal ho za ruku a vedl ho dlouhou cestou sm rem vzh'ru.
Pak ho obest2ely mrákoty. Siddharta usnul. Kdy/ se probudil, cítil, /e v jasném t2pytu,
který ho obklopoval, je daleko leh,í. Nalézal se v prostorné jeskyni uprost2ed nádherné,
rozsáhlé zahrady plné strom' a kv tin takové krásy a hojnosti, jaké nikdy nevid l. Slou/ící
pobíhali kolem v rušném shonu. P2inášeli ovoce a ,erpali vodu z ,istých pramen'.
Jímala ho závraC. Kde to byl? S po,átku se nemohl upamatovati na strašlivou dobu
ztrávenou u studn , ba i vzpomínka na dobu pro/itou na zemi, byla jakoby odvanuta n kam
nesmírn daleko.
TeI p2icházely k n mu duše, které ho jmenovaly Buddhou a mistrem a mluvily s ním o
v ,ných v cech. Ponenáhlu je poznával, jednoho po druhém. P2ed dávnou a dávnou dobou
byli jeho u,edníky.
Zdálo se. /e za ním le/í v ,nost a v ,nost pro/íval nyní. Dastokrát p2ipojila se k nim
nová duše, p2inášející zprávy zdola.
Pak se probudilo v Siddhartovi-Buddhovi v d ní o tom, co kdysi bylo. Pomalu se
zesilovalo a a/ teprve po staletích zv d l, jaký byl jeho pozemský /ivot.
Náhle proniklo všemi úrovn mi prudké vzrušení, jaké nikdo z jejich obyvatel ješt
nepocítil. Rozlehl se nepopsatelný jásot, rozléhaly se zvuky pozoun' a posvátné melodie
plnily sféry. Sv tlí poslové V ,ného p2ipojovali sek duším,které zde v jemnohmotnosti
,ekaly na další vzestup.
Zv stovali, /e v'le Bo/í, t lem u,in ná spravedlnost sestoupila k zemi, aby naposledy
p2inesla hrubohmotnému sv tu zjevení pravdy, aby Sv tlo p2emohlo temnoty. V'le Bo/í
svázala ji/ vládce temnot a chce zachrániti lid!
Neslýchaná zv st! Naslouchající duše p2ipojily se k všeobecnému jásotu.
Potom vyvolávali sv tlí poslové jednotliv ty, kte2í kdysi prosili, aby sm li slou/iti
svému národu, a/ ude2í hodina záchrany. Všemi úrovn mi, všemi nebesy zn la tato jména.
V tom sklouzlo s vysokých výšin dol' n co sv tlého, jasného a vít zného.
„Sariputta!“ koktal Siddharta-Buddha p2ekvapen.
Tento v rný mu scházel mezi u,edníky. A ješt jednoho postrádal: Maggalanu! Le, tento
ze všech nejv rn jší nebyl zavolán.
Od tabule, u ní/ sed l Buddha se svými u,edníky, se zvedli dva: Ananda a Bimbisara.
Nebylo to po prvé, co šli na zem od té doby, kdy se s nimi Siddharta zde sešel, ale po ka/dém
ukon,ení /ivota na zemi, vraceli se k n mu v/dy zp t.
Jestli/e se jich tázal, nemohou-li vystoupiti výše, pak mu odpovídali, /e jsou rádi, /e se
dostali tak daleko. Ka/dým /ivotem tam dole je prý to stále t /ší.
Nyní sm li op t na zem. Mimo n ješt mnoho jiných. Jen Siddharta-Buddha nebyl
volán. Tu se rozpomn l a p2istoupil ke sv tlému poslu V ,ného, aby se ho zeptal:
„I já jsem kdysi sliboval pomáhati svému národu, a/ ude2í hodina jeho vykoupení. Je to
dávno ji/, tenkrát, kdy/ se Sarriputta lou,il se zemí. Nejsem toho ji/ více hoden?“
Posel se laskav zadíval na tazatele.
„Raduj se, nyní za,íná tvá práce ve slu/b Pánu! Smíš býti v'dcem Sariputtovým, a/ v
novém pozemském šat bude slou/iti národu a tím V ,nému. M j strpení, ne/ jeho pozemské
t lo dosáhne pat2i,né zralosti.“
Doba ,ekání minula rychleji, ne/ si Buddha myslel. Stále znovu p2icházeli sv tlí
poslové, vypravujíce o Synu Bo/ím, který se vt lil na zemi. Co 2íkali, bylo tak svaté a
nádherné, /e Siddharta se v/dy dlouhý ,as z toho t šíval.
A pak p2istoupil sv tlý posel také k n mu a vyzval ho, aby jej následoval. Vstoupili
spolu do jakési p2ístavby. Siddharta sm l se podívati dol'. U,inil tak a spat2il Sariputtu, jak
se op t plaho,í v prachu silnic.
Tentokrát nem l s sebou hady. U,il a zv stoval. Vyu,oval zanedbaný národ, mluv lidu
- 185 -
o ,istších mravech. A lid ho p2ijal za svého v'dce. Byl tak zkrušen cizím panstvím a bídou,
/e vzhlí/el k mu/i, který p2išel, aby mu pomohl, jako k Bohu. Posel Pán pou,il Siddhartu,
/e má býti v'dcem Sariputtovým. Má v n m udr/ovati v domí, /e to nebude on, který
pom'/e národu, nýbr/, /e smí býti pouze p2ipravovatelem cesty tomu, který rozvá/e všechna
pouta, a to nejen pozemská, nýbr/ p2edevším duchovní.
Siddharta-Buddha to slíbil. V rn se namáhal o svého n kdejšího u,edníka, který
vystoupil výše ne/ on sám a který p2ece ve shonu a v oblacích temna, je/ svíralo zemi, jako
neproniknutelný plášC jedovatých par, zdál se zapomínati toho, který ho poslal a jemu/ se
zaslíbil.
Znovu a znovu probouzel Buddha v Sariputtovi, který nyní op t p'sobil v Indii, v d ní o
V ,ném, o svatém pomocníku.
Vid l ješt jiného u,edníka, který se také domníval, /e v jeho rukou je pomoc. Dást
národa jásala mu vst2íc a on vyu/íval uja2meni národa k tomu, aby dosáhl lepšího vlivu na
davy. Bylo to všechno velmi t /ké. Na všem spo,ívala tí/e. Jak to asi muselo doléhati na
svatou v'li Bo/í, která se sama vydala na zem, aby zachránila toto zka/ené lidstvo?
„V'le Bo/í! Kde je?“ tázal se Siddharta-Buddha v duchu. V tom ji uvid l.
Op t m l V ,ný chrám na ho2e, v n m/ se ho lidé sna/ili vzývat. Chrám byl prostý a
jednoduchý. Co/ bylo v'bec mo/no, /e se lidé nesna/ili p2inésti do chrámu to nejlepší, co
m li? A tak prostý, jako chrám, byl i ten, který byl tohoto chrámu kn zem, král král', Syn
Pána všech sv t'.
TeI teprve Siddharta-Buddha poznával a chápal, jakého zjevení se mu mohlo dostati ji/
dole, kdyby byl býval horliv jší.
Jen šeptem vyslovoval svaté jméno, které se tak mnohý ,lov k odva/oval lhostejn
pronášet, ani/ p2i tom pocítil hlubokou, úctyplnou bázeH.
A pak vid l, /e také Anandovi a Bimbisarovi bylo dovoleno slou/iti Synu Bo/ímu. Král
z Magadhy sm l /íti v jeho svaté blízkosti a Ananda sm l ší2iti v d ní o v ,ných v cech dole
v údolí.
Oba byli po/ehnaní mezi tisíci. Ale Siddharta jim nezávid l. M l svou úlohu. Tentokrát
necht l ztratit ani okam/ik a cht l ji v rn plnit.
Za,al úporn bojovat o duši Sariputtovu.
Tento p2ípravovatel cesty zapadal do t ch/e chyb, pro n / Siddharta-Buddha tak t /ce
trp l. Ba, byla to skoro v tší bolest dívati se na tohoto skv lého u,edníka a vid ti, jak
klopýtá. A pon vad/ Buddha to ji/ pro/il, mohl a cht l mu pomoci.
Prosil V ,ného, aby sm l zavolati duše svých n kdejších u,edník' nahoru do
jemnohmotných zahrad, kde snad ve známém jim kdysi kruhu, budou p2ístupn jší pou,ení,
které m l pro n ji/ uchystáno.
Bylo mu to dovoleno. Musel však dlouho volat, ne/ duše Sariputtova m la pro n ho ,as.
Domníval se, /e duše nevýslovn šCastna poletí ihned nahoru, ale ona odpov d la:
„Podívej se na m'j lid! Noc co noc bdím p2emýšleje, jak nalézti odpomoc. Nezbývá mi
,asu mysliti na sebe.“
Ho2ce zklamán Siddharta-Buddha umlkl. Avšak tak to nesmí být! Nesmí zanedbati svou
povinnost! Snad po druhé bude u,edník p2ístupn jší. Zatím nabyl velikého vlivu na lid, který
se k n mu hrnul se všech stran. Zále/í jen na tom, aby tohoto vlivu vyu/il správným
zp'sobem.
V tichu noci p2istoupil Siddharta k n mu.
„Brat2e, i já vím o našem národ ! Dívám se na vás dol' se své vysoké strá/e. PojI, uká/i
ti, jak se to vaše sna/ení vyjímá shora.“
Tentokrát uhodil na pravou strunu. Sariputta šel s ním.
Nádherné zahrady neu,inily na n ho dojmu, nevzbudily v n m dávné vzpomínky. Jeho
snaha nesla se jen ke slíbené vyhlídce, k místu, odkud se smí podívati na sv'j lid. Rozhlédl se
- 186 -
a — zhrozil se. „M'j národe, kdo t to vede tak špatn ?“ lkal jeho zarmoucený hlas. „V
pozemském myšlení sice rosteš! Usiluješ osvoboditi se z pout utiskovatel'! A p2i tom
nepozoruješ, /e kní/e temnot t spoutává daleko siln jšími pouty! Nezále/í na tom, jak
ztrávíš sv'j b dný pozemský /ivot, nýbr/ na tom, abys zachránil duše v soudu, který se valí
nezadr/itelnou rychlostí!“
Hluboce zarmoucen opoušt l Sariputta vyhlídku. Nebylo s ním 2e,i. AC Siddharta
naléhal, co mohl, cht je mu ukázati, /e on to je, kdo vede lid, duše neslyšela. Úpln se
uzav2ela.
Nicmén cesta stálého spojení s ním byla kone,n nalezena. Sám od sebe, nevolán,
objevil se tu nejednou v noci, aby se podíval na lid vedený špatnými cestami.
Pak se Siddhartovi naskytla ješt jedna p2íle/itost zeptati se ho:
„Pozoruješ, brat2e, /e se náš národ nalézá na falešné cest ? Víš, kdo jej vede? Ty sám!
Zadívej se na svoji vlastní cestu! O ,em mluvíš k zástup'm uštvaných a znavených lidí?“
Sariputta ho p2erušil. Bylo to po prvé, kdy se dal do hovoru se svým n kdejším mistrem.
„Jsou tak usouzení, /e v jejich srdcích není místa pro n co jiného, ne/ pro myšlenku
pozemské svobody. Na tu je musím získat a teprve pak mohu mluvit dále a ukázati jim n co
lepšího!“
„Brat2e, na to nemáš ji/ ,asu!“
„Tolik ,asu mi ješt zbude. V 2ím, /e není tak nasp ch. Nemohu p2ece jíti mezi lidi a
volati na n : „ZachraHte se!“ myslí-li na záchranu jen s hlediska pozemského. Pak bych to
teprve d lal nesprávn .“
„Brat2e, p2edstav si ho2ící d'm! Budeš mluviti také nejd2íve o tom, kdo zalo/il oheH?
Nevyraziš prost dve2e a nevyk2ikneš: „ZachraHte se!?“
Více nemohl tentokrát dosáhnouti. P2i dalších návšt vách nebylo se SaripUttou ani 2e,i.
Odmítal jakoukoliv rozmluvu a cht l se jen dívat a dívat.*.
Starost o jiného u,edníka za,ínala t /ce doléhati na duši Siddhartovu.
Vid l kluzkého hada, jak se v lichotivých zákrutech plazí k Anandovi. U,edník ho dosud
nevid l a had m'/e mu býti nebezpe,ným.
Tu zavolal Buddha i tuto duši nahoru do svých zahrad. Duše slyšela volání a s radostí
cht la vyhov t, ale bez pomoci nemohla najíti cestu. Byla slabá a nesamostatná, a,koliv se
domýšlela, /e je neoby,ejn silná.
.
Mnohokrát musel Siddharta volati duši k sob , ne/ si zvykla na ch'zi v jemnohmotných
zahradách.
Byla jako opojena v domím, /e je omilostn na toto všechno vid ti. Toho si však
Siddharta nep2ál. Hledal pouze p2íle/itost, aby s ní mohl promluviti. Prosil:
„Anando, vypravuj nám o TOM, jemu/ smíš slou/iti v hrubé hmotnosti!“
U,edník se smíchem odmítal.
„To p2ece m'/ete vid ti odtud, shora! Cht l bych se zde poohlédnout a všechno si
prohlédnout.
Cht l bych v d t, komu z nás se poda2ilo, dostati se a/ sem!“
„Anando, co/ jsi zapomn l, /e jsi byl zde naho2e, kdy/ t zavolal král král'? Zde je ti
všechno známé, jak sám poznáš, ponecháš-li duši volnost, aby mohla vnímati dojmy svého
okolí, místo co bys v horlivém shán ní pobíhal kolem. PosaI se vedle nás, Anando, a
vypravuj nám o svém a našem Pánu!“
Nechati se Buddhou prositi, to se Anandovi líbilo. TeI m'/e svému n kdejšímu mistrovi
prokázati milost. Všem jim m'/e ukázati, jak je d'le/itý!
A za,al vypráv ti. P2i vypravování se jeho duše otev2ela a dávala ze svých bohatých
poklad'. Láska k TOMU, jemu/ slou/il, tryskala z jeho duše a zaplavovala všechen bující
plevel. Siddharta m l radost. Dosud není všechno ztraceno!
Horliv bojoval o duši Anandovu.
- 187 -
Pak p2išel den, kdy i Sariputta byl více p2ístupn jší, ne/ jindy. Jeho lid se dostal dále na
cest , kterou mu nazna,il, ne/ si sám p2ál. Nyní zpozoroval, /e je snadn jší masy rozpoutati,
ne/ je op t uklidniti.
Unaven p2isedl k tabuli, u které práv sed l Ananda. A tu se Siddharta obrátil s prosbou
na duši Anandovu, aby pov d la vy,erpanému o Vykupiteli a Soudci sv ta.
Ananda prosb vyhov l. Jako v/dy, kdy/ se duše podvolila sledovati toto vyzvání,
nalézal /havá, uchvacující slova. Indický pr'kopník zapomn l p2i nich na svoji únavu. Jeho
bd lost byla na strá/i. Z vypravování utkv lo v n m jen jedno:
„Poslední soud se blí/í! Je mnohem blí/e, ne/ jsem tušil! Ani den, ba ani hodina nesmí
býti ji/ ztracena!“
Do jeho duše se vryl i obraz toho, o n m/ musí hlásati svému lidu. Nebyl to sice ten
pravý obraz, proto/e si jej utvo2il ze slov Anandova lí,ení, le, v Sariputtovi se probudilo
vroucí p2áni:
„Buddho, vypros mi p2íle/itost, abych sm l spat2iti krále. Nech mne aspoH jedenkrát
podívati se na svatou horu!“
„Takovou milost si musíš nap2ed zaslou/iti!“ odpov d l Ananda místo Siddharty, a bylo
vid t, jak je hrd na to, /e sm l V ,ného vid ti.
Sariputta zesmutn l.
„Anando, do tvé sv tlé duše se zahryzl ,erv. Z ješitné, marnivé povrchnosti se ceníš
p2íliš vysoko! U, se poko2e, jinak tvá duše propadne temnu!“
Siddharta vid l, /e Anandu nesmí u/ volati k sob . Poskvrn ná duše nesmí u/ vstoupiti
do jemnohmotných zahrad.
Kdy/ po druhé p2išla nevolána, našla bránu zav2enu.
Tu se Ananda rozhn val na strá/ce brány i na Siddhartu-Buddhu. Nevid l, /e se sám
vlastní vinou vylou,il.
Jeho duše se rozlítila a vpustila k sob ,erva hlodajícího na jejím povrchu. Propadla
slepému vzteku. Derv rostl, lísal se k n mu a ovíjel se kolem n ho jako had.
To jej bla/ilo. Necítil, jak ho had strhuje do bahna, kde byl jeho p'vod.
Siddharta to vid l a nemohl tomu zabrániti. Vid l Anandovu kdysi sv tlou duši zapadati
píI po pídi do bahna a kalu. Vid l, jak strhuje s sebou i jiné, kte2í mu v 2ili.
Nejen to! Musel se dívati ješt na n co horšího!
Ananda se stal hadem, hadem, který svým jedem a slinami poplival sv tlý, zá2ící obraz
toho, jemu/ jeho duše sm la slou/it!
Ruce bytostných to byly, které odvrátily jedovaté sliny d2íve, ne/ mohly zasáhnouti cíl.
Sv tlí pomocníci stáli p2ipraveni, aby na pokyn sh'ry uchopili hlavy had' a pono2ili je do
bahna, aby se v n m zadusili.
Siddharta se s hr'zou odvrátil. Od nyn jška cht l všechny své síly a ka/dý okam/ik
v novati práci na Sariputtovi.
Ješt nenastal ,as. Ješt mu nemohl dovolit pohlédnouti ani na okam/ik na horu spásy,
ale v d l, /e v duši tohoto u,edníka /iv plane jméno V ,ného.
Vid l, jak se pr'kopník namáhá probuditi v duších lidí krom strachu z posledního soudu
i touhu po sv tlých výšinách. A vid l té/ oddanost t chto duší ke králi král', jakmile budou
úpln probuzeny.
Tu a tam doutnaly plaménky, pospíchaly k sob , sílily, a/ se zm nily v jeden plápolající
plamen. Siddharta-Buddha z2el v p2edtuše dobu, kdy jeho milovaný národ stane se ohnivým
po/árem Pána a krále, jemu/ on slou/il.
- 188 -
***
Vydané v edici HLAS Brno 1939 v ad : Zaváté doby se
probouzejí.
-------------------------------------------------------------V textu výše modrou barvou ozna)ené )ásti chybí v knize BUDDHA
vydané v r. 1992 nakladatelstvím Stiftung Gralbotschaft
Stuttgart.
- 189 -
BUDDHA
Vytiskla roku 1939 knihtiskárna F. Obziny ve Vyškov na Morav .
Mimo náklad vydáno 25 výtisk' na Japanu.
- 190 -