Energeticky soběstačné budovy

energeticky
2 0
1 2
4
soběstačné
budovy
První český titul zaměřený
na výstavbu a provoz budov
s nízkou energetickou náročností
Téma:
Tepelné mosty
První recenze nové knihy
architekta Aleše Brotánka
79 Kč
editorial
7136
Děkujeme!
Tímto vydáním uzavíráme první ročník titulu Energeticky
soběstačné budovy, proto si dovolím trochu bilancování.
Před rokem redakce dávala dohromady nulté číslo a titul byl
slavnostně pokřtěn. Vzhledem ke zkušenostem vydavatele, nebo spíše vydavatelů, protože od srpna stojí za titulem
Energeticky soběstačné budovy vydavatelství INFORMAČNÍ
CENTRUM ČKAIT, s.r.o. (před tím EXPO DATA spol.
s r.o.), panovala nálada spíše optimistická. Oprávněně. Oba
vydavatelské domy měly a mají velkou zkušenost s tituly
oslovujícími odbornou stavební veřejnost. Redakci od začátku řídila odborná redakční rada a titul od svého prvního čísla
stále zvyšuje kvalitu obsahu.
Nad čím visel velký otazník, byl záměr vydávat Energeticky soběstačné budovy nejen v tištěné, ale taktéž v elektronické interaktivní formě. Unikátní software umožňoval zachovat
ucelenost tištěného časopisu a být tím pádem „user VERY
friendly“, a přitom tento celek obohatit o řadu interaktivních prvků – o videa, audiozáznamy a fotogalerie, ale hlavně
rozšiřovat kontextualitu obsahu v podobě prokliků, „skrytých“ stránek a možnosti stahování různých doplňujících
dokumentů.
Jestli panovaly nějaké obavy nad čteností elektronicky
interaktivní formy, tak je statistiky přesvědčivě vyvracely
a zářijové vydání si v elektronické interaktivní formě doposud
přečetlo 7136 čtenářů. To je téměř fenomenální údaj, protože
cílová skupina titulu – odborná či poučená stavební veřejnost – nepatří mezi „masové“ skupiny a trend energetické
náročnosti ve výstavbě se v České republice teprve (pravda,
úspěšně) etabluje.
Vážení čtenáři, děkuji vám za vaši letošní přízeň a doufám,
že i ročník 2013 bude pro vás opět nejen obohacující, ale
také zábavný.
Mgr. Jan Táborský,
předseda redakční rady
2–3
obsah
aktuálně
6
pohled experta
Zavádění směrnice EPBD II v České republice ve finále
9
komentář
Rizika spojená s uvedením novely zákona o hospodaření energií do praxe
10
realizace
„Nejzelenější“ budovy podle amerických architektů
11
recenze
Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech
14
energetická náročnost budov
Energetická náročnost budov – požadavky, specifika a současný stav
16
tepelné mosty
Předsazená montáž otvorových výplní a kvantifikace lineárního tepelného činitele
20
profil
Ing. Jaroslav Šafránek, CSc. – stavební fyzik, který měl být kaličem kovů
24
realizace
Karlovarská Business Park – hala F
27
firmy a EPBD II
Systémová integrace v budovách 31
rozhovor
Vzdělávání architektů v ČR: problémy minulé i současné 32
certifikace
Německý certifikační systém DGNB Hlavní roli bude hrát kvalita prostoru – v budovách i v urbanizmu
35
38
lidé a budovy
Vnímanie prostredia ako komplexný proces
40
certifikace
Zkušenosti z realizace projektu usilujícího o certifikaci LEED
44
realizace
Experimentální pasivní dům
48
firmy a EPBD II
Zdravé bydlení
53
stavba a konstrukce
Zelené střechy z hydrofilních minerálních vláken
54
firmy a EPBD II
Nová omítka weber.pas topdry
57
aktuálně
Nový fasádní systém Qbiss Air v budově BELIMED
V srpnu letošního roku byla ve slovinském
městě Grosuplje dokončena realizace administrativní budovy a výrobního závodu
společnosti BELIMED, d.o.o. Zadáním
investora bylo vytvořit jednoznačný
koncept architektury, který bude odpovídat požadavkům současného stavebnictví
v oblasti energetické náročnosti a jednoduchého nadčasového architektonického
vzhledu. Tohoto úkolu se zhostila na konci
roku 2011 slovinská společnost Trimo d.d.
Projekt byl typologicky rozdělen
na výrobní část a kancelářské zázemí
představované novou čtyřpodlažní
administrativní budovou. Po hledání
vhodného řešení architekt zvolil rastrový
fasádní systém Qbiss One se stínovými
spárami, který v sobě spojuje technické
výhody sendvičových plášťů včetně rychlé
výstavby i estetická kritéria. V předsazené
části vstupního průčelí byl pak použit
zcela nový fasádní systém Qbiss Air –
systém v tomto případě spojující několik
částí fasády, jako je velkoformátové okno
s izolačním trojsklem a plně izolovaný
parapetní díl. Vnější pohledovou vrstvu
tvoří probarvené tvrzené ploché sklo.
Investor uvítal zejména malou tloušťku
panelu (133 mm), což zvýšilo variabilitu
půdorysného uspořádání i úsporu vnitřního prostoru. Izolační jádro tvořené pěti oddělenými uzavřenými komorami naplněnými oxidem uhličitým zajišťuje tepelnou
stabilitu pláště; materiálová různorodost
napomáhá zajistit akustický útlum.
Systém Qbiss Air je závěsný fasádní
systém. Jednotlivé díly byly s využitím
betonových stropních desek postupně
zavěšovány na fasádu a rektifikovány
do patřičné polohy. Nízká hmotnost panelů nepřetěžuje stropní desku. Spáry mezi
jednotlivými elementy vyplňuje pryžové
těsnění s vlastním drenážním systémem
umožňujícím odvod vody či kondenzátu
ven ze systému. Těsnost je zaručena i za extrémních podmínek (déšť, povětrnost).
Díky integraci průhledných okenních části
do fasádního bloku již v procesu výroby se
minimalizovala časová náročnost výstavby.
Konference BIM2Day 2012
Ve čtvrtek 29. listopadu 2012 se v Praze uskuteční konference BIM2Day zaměřená
na Building Information Modeling (BIM). Konference volně navazuje na červnovou
konferenci BIM Day 2012. Ta naznačila účastníkům možnosti zavádění BIM ve světě, zejména ve Velké Británii. Zároveň otevřela diskuzi nad možnostmi zavádění BIM
v podmínkách ČR. Za úspěch Odborné rady pro BIM lze v tomto směru považovat
zahájení konkrétních kroků spolupráce mezi CzBIM a profesní komorou ČKAIT (Česká
komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě), či zahájení diskuze se
zástupci Odboru městského investora, Magistrátu hlavního města Prahy.
Jedním z hlavních cílů zavádění BIM (nejen ve Velké Británii) je snaha efektivněji
nakládat s penězi daňových poplatníků při výstavbě i správě veřejných investic. Proto je
snahou Odborné rady pro BIM představit tuto metodiku v těchto souvislostech v České
republice.
Předpokládá se účast přibližně 200 posluchačů, kteří budou mít možnost vyslechnout
si šest až deset řečníků.
Více informací viz www.czbim.org
Ohlédnutí za Světovým
týdnem šetrného stavebnictví
Spolu s organizacemi z dalších devadesáti zemí světa se i Česká rada
pro šetrné budovy připojila ke Světovému týdnu šetrného stavebnictví,
který se konal 17.–21. září 2012. Účast CZGBC na této akci zahrnovala
workshopy, exkurze i semináře.
Začátkem týdne se uskutečnily dva workshopy. Na prvním zástupci
stavebních i jiných společností diskutovali na téma udržitelnost versus
ziskovost. Několik případových studií ukazovalo, že tyto dva pojmy rozhodně nemusí
být v protikladu. „Zelenější“ řešení může přinést větší poptávku zákazníků a vyšší zisky.
Druhý seminář byl určen pro širší veřejnost a týkal se udržitelného chování spotřebitelů.
Největší zájem však jednoznačně vzbudily prohlídky pražských certifikovaných budov.
Kapacita exkurzí byla vyčerpána dlouho před zahájením a pro velký zájem byly prohlídky
dokonce zdvojeny. Jako první jsme navštívili budovu City Green Court na Pankráci.
Tato budova se těší velkému zájmu veřejnosti, neboť byla dokončena teprve před několika měsíci a patří mezi první budovy v ČR s certifikací LEED Platinum. To také zaujalo
klienty a 95 % ploch bylo pronajato ještě před kolaudací. Další navštívenou lokalitou se
stal pražský Karlín, kde proběhly prohlídky budov Amazon Court a Main Point Karlin.
Amazon Court se pyšní certifikací DGNB Gold. Ta vyžaduje nejen technologickou
šetrnost budovy, ale zasahuje také do oblastí estetiky a etiky – takto oceněná budova tedy
musí splňovat i estetická kritéria a musí být přínosem své lokalitě.
Týden šetrného stavebnictví se však netýkal pouze certifikací. Další akce se zabývaly
také praktickými otázkami zdravého bydlení. Zajímavou přednášku na toto téma přednesl
například Martin Svoboda ze společnosti JRD, jež se specializuje na výstavbu pasivních
bytů a domů. Vladan Jesenský ze společnosti Zumtobel Lighting mluvil o problematice
umělého osvětlení a jeho vlivu na zdraví a pracovní výkon člověka. Tato témata ukazují, že
šetrné stavebnictví je komplexní téma, které se prolíná se do mnoha dalších oblastí.
Text: Michaela Hrabáková
Konference
o udržitelných
budovách CESB13
Třetí ročník mezinárodní konference Central Europe towards Sustainable Building
2013 (Udržitelná výstavba budov ve střední
Evropě) se uskuteční v Praze 26. až 28. června 2013. Hlavní odborná témata konference
jsou: šetrné rekonstrukce stávajících budov,
regenerace průmyslového dědictví, low-tech
a high-tech materiály pro udržitelné budovy, integrované navrhování budov, metody a nástroje pro hodnocení a udržitelná
výstavba budov ve výuce. Akce je součástí
skupiny mezinárodních konferencí pořádaných pod záštitou čtyř mezinárodních organizací iiSBE, CIB, UNEP-SBCI a FIDIC.
Místními organizátory jsou Česká společnost pro udržitelnou výstavbu budov a tři
instituty ČVUT v Praze: Centrum udržitelné výstavby při Fakultě stavební, Kloknerův ústav a Univerzitní centrum energeticky
efektivních budov (UCEEB). Na konferenci bylo v řádném termínu přihlášeno přes
250 abstraktů ze 44 zemí světa.
Více informací najdete na stránkách
konference www.cesb.cz.
Kurz BREEAM International Assessor Training
Ve dnech 6.–8. listopadu 2012 proběhl
v Praze historicky první kurz BREEAM
International Assessor Training. Unikátní
třídenní vzdělávací kurz vedou angličtí
lektoři, výuka probíhá formou prezentací
a interaktivních workshopů. Kurz byl
určen pro zájemce o navrhování a hodnocení budov podle environmentálního
systému certifikace BREEAM. Kurz je
pravidelně organizován v různých evrop-
ských městech, v České republice se konal
poprvé.
První dva dny se týkaly základů certifikačního systému, přednášena byla tato
témata: stručný úvod do problematiky
šetrného stavebnictví, splnění environmentálních požadavků prostřednictvím
certifikace BREEAM, technické aspekty společné pro všechna mezinárodní
schémata BREEAM, hodnoticí proces
a podpůrné struktury pro schémata
a hodnotitele. Třetí den školení byl zaměřen na technické aspekty staveb. Celý
kurz a veškeré podklady byly poskytnuty
v angličtině.
Kurz absolvovalo přes dvacet účastníků. V nejbližších termínech se kurz bude
konat v Rumunsku (27. až 29. listopadu, Bukurešť) a v Belgii (8. až 10. ledna
2013, Brusel).
inzerce
ŠETRNÉ BUDOVY 2013
MEZINÁRODNÍ KONFERENCE A EXPO ŠETRNÉHO
STAVEBNICTVÍ, INVESTIC A MANAGEMENTU BUDOV
22. 5. 2013 | PRAHA | CLARION CONGRESS HOTEL
NETWORKUJTE
SDÍLEJTE
KONZULTUJTE
ZÍSKEJTEJTE
s investory, developery
a dalšími klíčovými hráči
certifikace LEED, BREEAM
nebo SBToolCZ
inspiraci v panelech
a diskuzích
novou perspektivu
ve stavebnictví
s et
www.
O
EXP arma!
zd
y.cz
v
o
d
u
r n eb
6–7
aktuálně
1 První místo – projekt Rezonance, paměť
2, 3Druhé místo – projekt Semínko mongolské pampelišky
International VELUX Award 2012
V říjnu byly vyhlášeny ceny International VELUX Award 2012 pro
nejlepší projekty studentů architektury. Vítězství v pátém ročníku
soutěže si odnesla dvojice čínských studentů z univerzity ETH
ve švýcarském Curychu za svůj projekt Rezonance, paměť.
Podle vítězných studentů bylo pojetí jejich projektu vedeno
touhou posunout architekturu za rámec fyzického světa a vzbudit tak emoce. Inspirováni mnoha výlety do okolí postavili svůj
koncept na myšlence hypotetického sesuvu půdy a bahna, který
pohřbí vesnici ve švýcarských Alpách. Projekt pracuje s množstvím
průhledných sloupů termoplastu zasazených do země jako metaforickým znázorněním bývalé vesnice. Sluneční světlo se přenáší přes
sloupy do podzemního prostoru, kde poeticky osvětluje a připomíná někdejší místnosti v pohřbených domech. „V současné době se
stále více architektů snaží být kreativní a přemýšlet mimo zavedený rámec, ale téma soutěže nás naopak přimělo vrátit se do jeho
samého nitra. Jsme přesvědčeni, že čím se svět stává umělejším,
tím více se chceme vrátit zpět k přírodě. Téma Světlo pro budoucnost funguje jako připomínka toho, že můžeme pracovat zároveň
s umělým i přirozeným světlem a že oba tyto prvky mohou společně
fungovat,“ říká Bo Li, který vítězný projekt vytvořil spolu se svým
týmovým kolegou Ge Men.
„Vítězný projekt je skutečně velmi působivý, neboť se zaměřuje
na tři odlišné úrovně velmi výmluvně, intenzivně a komplexněji než
jakýkoliv další soutěžní příspěvek. Zároveň nás spojuje s minulostí
a odkazuje na věci, které zde kdysi byly,“ vysvětluje předsedkyně
poroty Brigitte Shim volbu vítězného projektu. ETH Zürich,
kterou oba vítězové studují, patří k nejprestižnějším univerzitám
na světě a podle žebříčků hodnotících úspěšnost univerzit se pravidelně umisťuje jako nejlepší na kontinentální Evropě.
Druhá cena do Koreje
Tým pěti studentů z Inje University v Koreji získal druhou cenu
za svůj nápaditý a inovativní projekt Semínko mongolské pampelišky napuštěné světlem. Projekt se snaží poskytnout mongolským
kočovníkům stín během dne a světlo a teplo během noci. Porota
návrh ocenila jako pozoruhodný, příkladný a skvěle prezentovaný.
Tým studentů z technické univerzity v polském Krakově získal
třetí místo za svůj konceptuální projekt Světlo jako nástroj k rozbití
struktury. O třetí místo se dělí s týmem z Tongji University v Číně,
který ve svém projektu Privatizace slunečního svitu zkoumal
vzájemné působení lidí a světla v budovách. Kromě prvních třech
míst porota udělila deset čestných uznání za příspěvky reprezentující Čínu (čtyři projekty), Belgii (dva projekty), Portugalsko (jeden
projekt), Španělsko (jeden projekt), Rumunsko (jeden projekt)
a Dánsko (jeden projekt).
Z České republiky se přihlásilo celkem patnáct soutěžních
projektů, které nepostrádaly originální přístup; neumístily se však
na předních pozicích.
Více informací: www.velux.com.
1
2
3
pohled experta
Zavádění směrnice EPBD II
v České republice ve finále
Zavádění evropské směrnice o energetické náročnosti budov 2010/31/EC (EPBD II, EPBD recast)
v České republice zaujalo nejen odbornou a laickou veřejnost, ale i politiky. Po bouřlivých diskuzích,
vetování prezidentem republiky a jeho přehlasování byla přijata novela zákona o hospodaření
energií č. 406/2006 Sb., pod číslem 318/2012 Sb., která je výchozím dokumentem pro zavedení
EPBD II v termínu od 1. ledna 2013.
V návaznosti
na tuto novelu,
která dává obecný
rámec a základní
principy zavedení EPBD II, se
připravují novely
řady prováděcích
vyhlášek řešících
podrobnosti
a technické detaily.
Jedná se především o vyhlášku o energetické náročnosti
budov (nahradí vyhlášku č. 148/2007
Sb.), vyhlášku o kontrole účinnosti kotlů
(novelizuje nebo nahradí vyhlášku č.
276/2007 Sb.), vyhlášku o kontrole klimatizačních systémů (novelizuje vyhlášku
č. 277/2007 Sb.), vyhlášku o energetickém auditu a posudku (nahradí vyhlášku
č. 213/2001 Sb.) a vyhlášku o energetických specialistech a osobě oprávněné
provádět instalaci zařízení vyrábějící energii
z OZE (nahradí zkušební řád, části vyhlášek č. 148/2007, č. 213/2001, č. 276/2007
a č. 277/2007 Sb.).
Všechny tyto vyhlášky jsou v době vzniku tohoto komentáře (říjen 2012) ve fázi
schvalování na různých úrovních. Nicméně již v současnosti je možno některé
zásady a principy v nich uvedené vysledovat; dále se zaměříme na novelu vyhlášky
o energetické náročnosti budov.
Významnou změnou oproti současnému stavu bude nový způsob hodnocení
energetické náročnosti budov a národní
definice budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Oproti stávajícímu stavu,
vycházejícímu z vyhlášky č. 148/2007 Sb.,
se mění vyjádření energetické náročnosti
budovy definicí sedmi ukazatelů, kterými
jsou: celková primární energie za rok,
celková dodaná energie za rok, neobnovitelná primární energie za rok, dílčí dodané
energie pro technické systémy vytápění,
chlazení, větrání, úpravu vlhkosti vzduchu,
přípravu teplé vody a osvětlení za rok,
průměrný součinitel prostupu tepla,
součinitele prostupu tepla jednotlivých
konstrukcí na systémové hranici a účinnost
technických systémů.
Pro stanovení referenční hodnoty se
v případě ukazatelů vyjádřených energií
použijí hodnoty vypočtené individuálně pro každý případ zvlášť metodou
tzv. referenční budovy, což je výpočtově
definovaná budova téhož druhu, stejného
geometrického tvaru a velikosti včetně
prosklených ploch a částí, stejné orientace ke světovým stranám, stínění okolní
zástavbou a přírodními překážkami, stejného vnitřního uspořádání a se stejným
typem typického užívání a klimatických
údajů jako hodnocená budova, avšak s referenčními hodnotami vlastností budovy,
jejích konstrukcí a technických systémů.
Pro ostatní ukazatele jsou referenční
hodnoty dány tabulkově v přílohách
vyhlášky.
S netrpělivostí byla očekávána též národní specifikace Budovy s téměř nulovou
spotřebou energie, jejíž výchozí definicí
danou EPBD II bylo dáno, že Budova
s téměř nulovou spotřebou energie je
budova, jejíž energetická náročnost určená
podle přílohy I je velmi nízká. Téměř
nulová či nízká spotřeba požadované
energie by měla být ve značném rozsahu
pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně
energie z obnovitelných zdrojů vyráběné
v místě či v jejím okolí. Novela vyhlášky
o energetické náročnosti budov tuto definici upřesňuje určením dvou ukazatelů.
Prvním je zpřísnění požadavků na průměrný součinitel prostupu tepla, který
je uvažován 60 % požadované hodnoty
podle ČSN 730540-2:2011 a zvyšuje
tak požadavky na kvalitu obálky budovy.
Druhým ukazatelem je snížení hodnoty
neobnovitelné primární energie stanovené
pro referenční budovu, které je dosažitelné
zvýšením využití obnovitelných zdrojů
nebo zvýšením parametrů stavebních nebo
technických systémů budovy v závislosti
na druhu budovy – rodinný/bytový dům
nebo ostatní.
Lze očekávat, že dopad této novely bude
zásadní pro další vývoj stavitelství v tuzemsku a bude velmi zajímavé sledovat,
zda tento ambiciózní projekt evropského
společenství skutečně dosáhne svého cíle,
a to snížení spotřeby energie a emisí CO2
a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů. Je
nutné si uvědomit, že rozšíření hodnocení
budovy především o hledisko neobnovitelné primární energie zcela změní pohled
na využití elektrické energie a dalších
neobnovitelných zdrojů.
Autor:
prof. Ing. Karel Kabele, CSc.,
Fakulta stavební ČVUT v Praze,
katedra technických zařízení budov
E-mail: [email protected]
8–9
komentář
Rizika spojená s uvedením novely
zákona o hospodaření energií do praxe
Shrňme si na začátek, jak se novela zákona o hospodaření energií, která transponuje směrnici
o energetické náročnosti do českého právního řádu, připravovala. Už od jara roku 2011 začalo
Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR novelu připravovat, oslovilo odborníky, profesní asociace,
zástupce z řad obchodu a svolávalo pracovní skupiny. Pak ovšem nastalo mnoho průtahů včetně
veta od pana prezidenta. Výsledkem je, že na přípravu uvedení do praxe jsou pouhé tři měsíce.
Dne 15. září 2011 poslalo Ministerstvo
průmyslu a obchodu ČR hotový zákon
do mezirezortního připomínkového řízení.
Popis jednotlivých průtahů, které novelu
na její cestě zdržovaly, by zabral několik
stran. Poslední tři měsíce legislativního
procesu přidal prezident svým vetem zákona. Nakonec novela vyšla ve Sbírce zákonů
3. října 2012. Celý legislativní proces tedy
trval déle než jeden rok. Tím se ovšem rozplynul původní předpoklad, že na přípravu oboru na nové požadavky bude alespoň
půl roku, ne-li tři čtvrtě. Do 1. ledna
2013, kdy zákon vstupuje v účinnost, tak
zůstaly jen tři měsíce. A to nestačí.
Na jednu stranu tedy máme dlouho
připravovanou novelu, kterou považujeme
za velmi kvalitní materiál. Na druhou
stranu víme, že její počáteční termín je
nesplnitelný. Co dělat, aby se zabránilo podobnému průšvihu, jaký nastal v systému
vyplácení sociálních dávek nebo v registru
vozidel? Jaká jsou rizika zavedení novely
zákona do praxe a jak jim můžeme čelit?
Rizika krátkého náběhu
Prvním rizikem je, že projekty budov, jež
se v současnosti připravují a stavebníci
by je měli podávat se žádostí o stavební
povolení hned začátkem roku, zatím
nemohou plnit nové požadavky, protože
ty detailně stanoví až vyhláška, která
zatím není vydaná. Stavebník tedy buď
stihne podat žádost do konce roku, nebo
bude muset projekt upravit a podá jej
následně. V mezidobí se bude projektová
dokumentace upravovat.
Druhým rizikem je, že majitelé budov
nabízených do prodeje či pronájmu přes
realitní kanceláře je nestihnou vybavit
do začátku roku průkazy energetické
náročnosti. Pokud se v současnosti vyrojí
mnoho nemovitostí s průkazem podle
stávající legislativy, bude to taky špatně.
Průkazy sice budou platit, ale protože
se počítaly podle jiné metodiky, není
žádoucí, aby se jejich nadměrné množství
pohybovalo na trhu dalších deset let.
Strategie pro lepší zavedení do praxe
První řešení je věcně poměrně jednoduché,
legislativně a procesně však ne zcela konformní: posunutí náběhu povinností podle
zákona až na začátek dubna roku 2013.
Pokud tato varianta nebude právně schůdná, nabízí se možnost řízené, tedy vyhlášené amnestie na kontrolu a sankce neplnění
povinností. Toto je však úkol Ministerstva
průmyslu a obchodu a profesní komunita
do toho nemůže téměř zasahovat.
Druhé řešení je zásadní: osvětová a vzdělávací kampaň pro všechny
zainteresované skupiny. Vlastníci domů,
projektanti, stavební firmy a realitní
kanceláře se musí včas zorientovat v tom,
co nová legislativa obnáší. Novela zákona
přináší významné nové povinnosti, vyhláška (v aktuální verzi v mezirezortním
připomínkovém řízení) nastavuje všechny
parametry velmi realisticky. Zákoutí nové
legislativy je však obsáhlé a je potřeba
o něm detailně informovat.
Třetím důležitým aspektem je kapacita
Státní energetické inspekce (SEI) pro po-
radenskou a následně kontrolní činnost.
SEI si musí vytvořit robustní metodiku,
jež nebude pracovníky vést k pouhému
přepočítávání průkazů po autorizovaných osobách, ale bude u výpočtů hlídat
kritická místa. Až v případě podezření
pracovník provede důkladnou kontrolu.
Zároveň si musí inspekce definovat, jakým
klíčem bude vybírat průkazy ke kontrole
při prodeji či pronájmu domů.
Čtvrtou klíčovou záležitostí je
informovanost stavebních úřadů, tedy povědomí, co mají od stavebníků vyžadovat.
Příliš se toho pro ně ve správním řízení
nezmění, průkaz je součástí dokumentace
již v současnosti. Na druhou stranu úředníci stavebních úřadů budou ti, kteří se
stavebníkem přijdou do styku, měli by se
ve věci orientovat a stavebníkovi poradit.
Toto je samozřejmě úkol pro Ministerstvo
pro místní rozvoj ČR.
Všechny zúčastněné a dotčené strany,
profesní komunita, si musí výše uvedené
aspekty pohlídat. Jinak hrozí, že slibně
se rozvíjející obor dostane vedle nové
legislativy, která je pro stavební veřejnost
příležitostí, také černou tečku v podobě
nezvládnutého náběhu. Bude potřeba
spojit síly a udělat maximum pro to, aby
se vše potřebné hladce zvládlo.
Autor:
Mgr. Petr Holub,
Iniciativa Šance pro budovy
E-mail: [email protected]
www.sanceprobudovy.cz
realizace
autorka: Petra Šťávová
1, 2 Kensington High School v Pensylvánii; při stavbě
byly využity recyklované stavební materiály –
ocel, sklo i zdivo (foto: Barry Halkin, Halkin
Photography)
„Nejzelenější“ budovy podle
amerických architektů
Americký architektonický institut (The American Institute of Architects – AIA) a jeho Komise
pro životní prostředí (The Committee on the Environment – COTE) každoročně vyhlašují deset
nejlepších projektů z oblasti zelené architektury – COTE Top 10 Green Projects. V tomto roce
byli vyhlášeni vítězové „nejzelenějších staveb“ již po šestnácté. Oceněny jsou budovy nejen
energeticky úsporné, ale i šetrné ke svému okolí, životnímu prostředí a poskytující zdravé
vnitřní prostředí svým obyvatelům.
Specifikem této soutěže je mimo jiné
i důraz na kvalitu architektonického návrhu. Škála vítězných projektů je široká,
zahrnuje kancelářské, administrativní
i veřejné budovy. Mezi letošními vítězi
tak najdeme radnici i novou budovu
střední umělecké školy. Oproti předchozím ročníkům byla tentokrát většina
oceněných projektů z kategorie školy
a vzdělávání a všechny jsou americké
(v minulých ročnících byly oceňovány
i zahraniční). Téměř všechny vítězné
projekty mají certifikaci LEED Platinum,
nebo o ni usilují. Část z nich navíc splňuje kritéria pasivní stavby.
Porota hodnotila přihlášené projekty
podle deseti kritérií: inovace, přínos
pro místní komunitu, lokalita a využití
půdy, klima, světlo a vzduch, hospodaření s vodou, energie, materiály, životnost,
edukativní prospěch pro společnost
a odezva veřejnosti. Zvítězily projekty,
které zdařile využily integrovaný přístup
navrhování a mají pozitivní vliv na místní komunitu. Technologie zajištující
energetické úspory se v jednotlivých
projektech často opakují: maximální
využití denního světla, úsporné systémy
pro sálavé vytápění a chlazení, zdrojové
větrání se zpětným získáváním tepla,
tepelná čerpadla. Ekologicky šetrná
řešení představují systémy hospodaření
s dešťovou vodou (potřeba pitné vody
z vodovodu je většinou redukována
o 50 až 80 %), využití brownfieldů,
velké množství osazené zeleně a využití
1
2
10–11
realizace
autorka: Petra Šťávová
3Schematický řez budovou radnice a aplikované udržitelné principy (obrázek: Smith Group JJR)
4Radnice Chandler City Hall v Arizoně (foto: Bill Timmerman)
5Porota ocenila i zajímavé architektonické a estetické detaily (foto: Bill Timmerman)
6Jihovýchodní pohled na budovu radnice (foto: Smith Group JJR)
3
4
zelených střech i použití recyklovaných
a přírodních stavebních materiálů.
Kensington High School
(Filadelfie, Pensylvánie)
Tato střední umělecká škola ve Filadelfii
získala certifikaci LEED for School, V2,
Platinum. Zaujme nejen osobitým vzhledem, ale i tím, že vznikla v místě dřívější
skládky – po pečlivé dekontaminaci
a rekultivaci. Při návrhu se kladl důraz
na transparentnost a vstřícné prostředí,
a to ve všech směrech. Po dokončení
budovy kleslo záškoláctví téměř na nulu,
výsledky žáků se výrazně zlepšily a počet
úspěšně maturujících se zdvojnásobil.
Budova má v sobě zakomponováno mnoho viditelných udržitelných
opatření, která jsou aktivně využívána
při výuce. Při stavbě bylo použito velké
množství recyklovaných a obnovitelných
materiálů, množství odpadu při stavbě
bylo redukováno na minimum. Velká
pozornost se věnovala orientaci tříd pro
zajištění optimálního denního osvětlení
a docílení maximálních úspor energie.
Chandler City Hall (Chandler, Arizona)
Radnice v horkém pouštním podnebí
patří mezi středně velké veřejné budovy.
Navržená koncepce zajišťuje velmi efektivní hospodaření s vodou – spotřeba
pitné vody z vodovodu byla redukována
o 83 %. Kromě běžných opatření se
využívá například i voda kondenzovaná
v chladicích věžích a v klimatizačních
5
6
7Budova Mercy Corps – pohled na západní fasádu (foto: Jeff Amram)
8Mercy Corps: průběh výstavby – 87 % původních zdí, podlah a střech bylo znovu využito;
černobílý snímek ukazuje původní budovu v roce 1880 (foto: THA Architecture)
9Univerzitní budova Bagley Classroom Building v Minnesotě (foto: Paul Crosby)
zařízeních. Pasivní stínění spolu s účinným zasklením omezuje tepelnou zátěž
vnitřního prostoru.
Mercy Corps Global Headquarters
(Portland, Oregon)
Sídlo humanitární organizace v Portlandu vzniklo restaurováním rozlehlé, ale
velmi zchátralé historické budovy. Projekt
zahrnuje zelenou střechu o ploše 350
m2, která nejen filtruje dešťovou vodu
a zpomaluje její vypouštění, ale výrazně
přispívá i k lepší kvalitě ovzduší v centru
města. Spotřeba pitné vody se snížila
o 40 % instalací úsporných zařízení
(baterie, kohoutky a splachování toalet).
Dlažba v okolí budovy propouští vodu
a usnadňuje tak její vsakování v místě.
Budova získala certifikaci LEED NC v2.2
Platinum; v oblasti energie obdržela maximální počet bodů. Energeticky úsporná
opatření u této budovy představují efektivně navržená obálka, přirozené větrání
a otevíratelná okna řízená podle potřeby
(díky monitorování CO2) a automaticky
řízené osvětlení.
Bagley Classroom Building
(Duluth, Minnesota)
Univerzitní budova v Minnesotě byla
navržena podle německé metodiky pro
pasivní domy a získala certifikaci LEED
Platinum. Budova slouží šesti různým
katedrám a je navržena tak, aby efektivně posloužila jako názorná ukázka při
vzdělávání studentů. Při návrhu byly
použity inovativní postupy pro návrh
školních prostor. Orientace budovy
spolu se stíněním okolními stromy eliminují chlazení. Tepelné ztráty byly díky
izolaci, oknům s trojskly a těsnosti budovy redukovány na minimum – budova
splňuje kritéria pasivní stavby. Fotovoltaické panely na střeše budovy zajišťují
elektřinu pro budovu, přebytky v letních
měsících jsou prodávány do sítě.
Autorka:
Petra Šťávová
šéfredaktorka
E-mail: [email protected]
7
8
9
12–13
recenze
autorka: Petra Šťávová
Jak se žije v nízkoenergetických
a pasivních domech
Koncem října vyšla v nakladatelství Grada kniha, kterou psal sám život a odborník na slovo vzatý –
akad. arch. Aleš Brotánek spolu se svou dcerou Klárou Brotánkovou. Kniha s výstižným názvem
Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech představuje jedinečnou studnici zkušeností
o návrhu, stavbě a užívání (nejen) těchto domů. Své si v ní najdou jak odborníci, tak i širší laická
veřejnost. Zeptejte se na cokoliv, co vás o pasivních domech napadne, a v knize téměř jistě najdete
alespoň stručnou, většinou však podrobnou odpověď od architekta nebo uživatele domu.
Kniha je přehledně řazena do čtyř hlavních kapitol. Orientaci v ní a snadnější
vyhledávání informací navíc usnadňuje
přehledný věcný a jmenný rejstřík.
První stránky knihy jsou věnovány
hlavnímu autorovi – akad. arch. Aleši
Brotánkovi. Stojí za to je přečíst, protože nejde jen o výčet bodů z jeho životopisu. Na několika stranách je popsána
jeho cesta k ekologickému vnímání
okolního světa a stavitelství. Grafické podklady obsahují fotografie jeho
prvních projektů ještě z dob studia.
Již v této úvodní části jsou vzpomínky
proloženy osobními zkušenostmi a pohledem architekta. Čtenář má možnost
sledovat postupný vývoj poznatků a návrhu nízkoenergetické koncepce budov.
Konec úvodní, tedy nulté kapitoly, má
spíše charakter eseje, úvahy, a řeší mj.
otázku, zda jsou významnější ekologické, nebo energetické vlastnosti budovy.
Šance, výzva, nebo nutnost
První kapitola vysvětluje, proč se
zabývat úsporami energie, pasivními
domy, ale i směrnicí EPBD II. Stručně
je popsán stav minulý i současný, šance
a možnosti, které máme do budoucna.
Teorii ilustruje několik příkladů –
budov, jako jsou základní škola, školka,
domov pro seniory či školicí středisko.
V závěru kapitoly je popsána situace
v energetickém hospodaření ve dvou
evropských zemích – ve Velké Británii
a Dánsku. Pro porovnání je popsána
i aktuální situace a vyhlídky České
republiky.
Pasivní dům je, když…
Druhá část knihy obsahuje kompletní
teorii o pasivních domech (PD), tedy
proč tato koncepce vznikla. Hovoří
rovněž o prvních nízkoenergetických
domech jako předstupni domů pasivních a jejich charakteristických zimních
zahradách. Stejně jako jiné části knihy,
i tato část zahrnuje teoretické poznatky
a obecný popis provázaný se zkušenostmi z praxe. Koncepce pasivního domu
je stručně a přehledně popsána na jedné
straně. Následující strany jsou věnovány
jednotlivým charakteristikám pasivního
domu, jako je tepelná obálka, problematika tepelných mostů, zasklení, okenní
rámy, neprůvzdušnost obálky, nucené
větrání se zpětným získáváním tepla,
vytápění. V závěru kapitoly je popsána
metodika výpočtu v programu Passive
House Planning Package (PHPP).
Architekt versus investor
Ve třetí kapitole se stupňuje čtivost
i zajímavost obsahu. Autor, zkušený architekt, totiž krok za krokem popisuje
proces návrhu domu s nízkou potřebou
energie. Ne však výčtem učebnicových
kroků procesu, ale popisem jednotlivých situací a možností, které mohou
nastat. Čtivou formou provádí čtenáře
jednotlivými etapami návrhu a popisuje
různé aspekty vztahu architekta a investora. Po rozhovorech s majiteli domů je
podle mého názoru tato kapitola druhou nejcennější částí knihy. Obsahuje
otevřenou zpověď architekta o tom, jak
Hlavní části knihy
1.Úvod
• motivace k udržitelné výstavbě;
• historický vývoj a aktuální stav;
• vývoj v jiných evropských zemích.
2.Koncept pasivního domu
• energetická krize a snahy
o soběstačnost;
• koncept nízkoenergetického domu;
• definice a charakteristiky pasivního
domu.
3.Proces návrhu a realizace
• investoři pasivních domů;
• spolupráce se zadavateli;
• vývoj a budoucnost pasivních domů.
4.Osobní zkušenosti
• popis domů a rozhovory s majiteli
• rozhovory s architektem.
Osobní zkušenosti
Největší a nejcennější devízou knihy
jsou podrobné rozhovory s majiteli
třinácti nízkoenergetických a pasivních
domů. Domy jsou seřazeny chronologicky – od prvního nízkoenergetického
domu v Čechách, dokončeného v roce
1999, až po dům blízký pasivnímu
standardu, který byl dokončen letos.
U každého domu je nejprve uveden
jeho popis, technické parametry, popis
konstrukce i systémů TZB. Bohatá
grafická dokumentace u každého domu
obsahuje půdorysy a fotografie, jež
poskytnou čtenáři názorné informace
o daném domě.
Následuje podrobný rozhovor s majiteli a obyvateli domu (do rozhovoru
se někdy zapojují i děti, které v domě
vyrůstaly). Rozhovory jsou vedeny
chronologicky – od motivace k pořízení
domu s nízkou spotřebou energie, jeho
návrh, stavbu, až po zkušenosti z jeho
obývání a provozu. Otevřené výpovědi
majitelů popisují nejen kladné aspekty
(které velkým poměrem převažují),
ale i konkrétní jednotlivé problémy
či nedostatky, s nimiž se setkali, jež
řešili nebo jež by případně změnili.
Závěrem
Dřevo-hliníkový okenní systém HF 200
Plast-hliníkový okenní systém KF 400
• Kvalita 100 % „made in Austria“
• Design produktů pro různé
architektonické styly
• Odborné poradenství a montáž
V NÍZKOENERGETICKÝCH
A PASIVNÍCH DOMECH
Aleš Brotánek
Již po přečtení několika stran vás autoři
přesvědčí, že to s ekologií a pasivními domy myslí vážně. Úcta k přírodě i člověku samému tvoří jemnou
www.internorm.cz
linii procházející
jak obecnou úvodní
částí, tak i rozhovory s majiteli domů.
Osobním pohledem, přesvědčením
a mnohaletými bohatými zkušenostmi
se kniha výrazně odlišuje od ostatních
publikací na trhu. Ještě cennější je však
otevřenost, s níž je napsána. Snaha
o poskytnutí co nejobjektivnějších
poznatků je nadřazena všem ostatním
zájmům; autoři nezastírají případné
problémy ze strany architekta, ale i investorů – majitelů domů. Tím je kniha
vskutku jedinečná. Třetím pozitivem,
které je třeba zmínit, je lokalizace knihy
do českého prostředí. Všechny uvedené
příklady, zkušenosti, se týkají místní
české praxe.
Věřím, že pro vyznavače pasivních staveb se kniha stane oblíbeným
kouskem jejich knihovny, ke kterému
se budou často a rádi vracet. Množství
popsaných detailů a zkušeností před-
• Evropská značka oken č. 1
• Důraz kladen na inovace, kvalitu a design
• Certifikované produkty
pro pasivní domy
JAK SE ŽIJE
JAK SE ŽIJE
V NÍZKOENERGETICKÝCH
A PA S I V N Í C H D O M E C H
Stejně cenný je následující rozhovor
s architektem, který popisuje návrh
domu i jeho realizaci ze svého pohledu.
Úvahy, které vedly k danému řešení,
sebereflexe, konkrétní zkušenosti s investory, řemeslníky – to vše je popsáno
velmi otevřenou formou rozhovoru.
V tomto
bodě
je třeba zmínit vynikající
MÉ OKNO
DO BUDOUCNOSTI
práci Kláry Brotánkové, která rozhovory vedla.
Klára Brotánková
komunikovat s klientem, jaké možnosti mohou při zadávání projektu
nastat, jaké typy zájemců o pasivní dům
mohou za architektem přijít, s jakými
požadavky se může architekt setkat
a jak se liší přístup mužů a žen.
Jedná se o poutavé, místy i humorné
povídání o profesi architekta, které by
mělo být povinnou literaturou studentů architektury před jejich vstupem
do praxe. Podrobněji jsou rozepsány
jednotlivé etapy procesu návrhu (studie, prováděcí projekt, finanční otázky)
i stavby domu. Stejně jako studentům
architektury lze tuto část doporučit
ke studiu i všem zájemcům o stavbu
(jakéhokoliv) domu. Získají v ní prakticky popsaný přehled, co je čeká a jak
postupovat při návrhu a realizaci domu.
Klára Brotánková, Aleš Brotánek
stavuje sumu vědomostí, které v žádné
učebnici nenajdete. A pro ostatní, laické čtenáře kniha nabízí příjemné čtení
a inspiraci pro bydlení. I při objektivní
snaze nalézt v knize nějaká negativa
jsem žádná nenašla – možná jen to, že
by uvedených příkladů realizací a osobních zkušeností mohlo být ještě více.
Autorka:
Petra Šťávová
šéfredaktorka
E-mail: [email protected]
Jak se žije v nízkoenergetických a pasivních domech
Autoři:
Klára Brotánková, Aleš Brotánek
Formát / počet stran: 16 × 24 cm, 304 stran
Nakladatelství: Grada
Datum vydání:
24. října 2012
ISBN:978-80-247-3969-4
14–15
energetická náročnost budov
autor: doc. Ing. František Kulhánek, CSc.
Energetická náročnost budov –
požadavky, specifika
a současný stav
Energie a všechny problémy s ní svázané stále intenzivněji zajímají odbornou, ale i laickou,
a dokonce i zcela neodbornou veřejnost. Stačí vyjít z permanentně se měnících cen pohonných
hmot, úprav cen elektřiny, plynu atd. I běžného občana tohoto státu začíná zajímat, kolik energie
spotřebuje na provoz svého bytu či domu, případně jak se tyto energie rozdělí mezi vytápění,
přípravu teplé vody, osvětlení atd.
Odborníci se po debatách, spojených
s vydáním nové evropské směrnice o energetické náročnosti budov
(EPBD II), zaměřili na projednávání
novely zákona o hospodaření energií
v parlamentu, následné prezidentské
veto a jeho přehlasování. V současnosti
se s určitým napětím očekává vydání
prováděcích předpisů ke zmiňovanému
zákonu, což především představuje náhradu vyhlášky Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR č. 148/2007 Sb. novou
vyhláškou. Energetika je tedy přímo
nebo nepřímo náplní každodenních
úvah každého člověka.
Provozní energetická náročnost
Tento druh energetické náročnosti ze
současného pohledu bezprostředně
souvisí s provozem budov a zahrnuje
všechny energie, jež s provozem
budovy souvisejí – od energie
na vytápění budovy přes energii
nezbytnou pro přípravu teplé
vody, umělé osvětlení atd. až
po takzvané pomocné energie, což
jsou energie nezbytné např. pro
pohon oběhových čerpadel nebo
ventilátorů v jednotlivých systémech
techniky vnitřního prostředí a energie
spotřebované pro zajištění provozu
systémů měření a regulace. Jak se
ukáže v dalším textu, ani toto dělení
není úplně jednoznačné.
Technické normy a předpisy
Základní právní rámec pro návrh
a hodnocení stavebních konstrukcí a budov z hlediska jejich tepelně
technických vlastností vytváří norma
ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov,
především její druhá část s označením
Část 2: Požadavky v platném znění
z října roku 2011. Na tuto v podstatě
fundamentální normu navazuje dlouhá
řada souvisejících normových dokumentů, jejichž pouhé vyjmenování by
zabralo několik stran.
ČSN 73 0540-2 redukuje energetické hodnocení budovy na ověření
tepelně izolační kvality stavebního
řešení obalových konstrukcí budovy
prostřednictvím průměrného součinitele prostupu tepla Uem, případně následným protokolem k energetickému
průkazu obálky budovy a samotným
energetickým štítkem obálky budovy.
Za určitou novinku v této oblasti lze
považovat fakt, že hodnocení průměrného součinitele prostupu tepla se provádí metodou referenční budovy, což
je virtuální budova stejného prostorového uspořádání a stejných rozměrů
jako hodnocená budova. U referenční
budovy jsou však u všech konstrukcí,
tvořících obálku budovy, uvažovány
konstrukce se součiniteli prostupu tepla s normou požadovanou hodnotou.
Z hlediska energetických kvalit
budov je pak velmi důležitá již zmiňovaná vyhláška Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR č. 148/2007, navazující
na zákon o hospodaření energií a evropskou směrnici EPBD I. Tato vyhláška
již počítá s komplexním energetickým
hodnocením budovy v úrovni, popsané
v předchozím textu. To znamená, že
počítá se všemi energiemi vstupujícími
k patě budovy. Hodnocení pak končí
energetickým průkazem budovy včetně
nezbytného protokolu. Je třeba přiznat,
že tento způsob hodnocení dává daleko
objektivnější názor na energetické
chování budovy jako celku – hodnocení
podle ČSN 73 0540-2 se vskutku týká
pouze stavebního (případně architektonického) řešení budovy. I když se očekává, že novela této vyhlášky, která se
v současnosti údajně právě dokončuje
(20. října 2012), přinese řadu významných změn. Musíme doufat, že základní
principy hodnocení energetických vlastností budov zůstanou zachovány.
Pro získání základního přehledu
o normových podkladech souvisejících
s energetikou budov je třeba uvést
dvě technické normalizační informace, týkající se budov s velmi nízkou
potřebou tepla na vytápění, to znamená
především nízkoenergetických a energeticky pasivních domů. Jedná se o TNI
73 0329 – Zjednodušené výpočtové
hodnocení a klasifikace obytných
budov s velmi nízkou potřebou tepla
na vytápění – Rodinné domy a TNI
73 0330, platnou pro bytové domy.
Analýza životního cyklu
Další možností, jak hodnotit energetickou náročnost budov, je použití metody
LCA (Life Cycle Assessment) neboli
hodnocení budovy z hlediska jejího
celého životního cyklu. Tato metodika
zahrnuje mimo jiné i všechny energie,
nezbytné pro postavení budovy (včetně
výroby stavebních materiálů a prvků,
jejich dopravu, montáž atd.), energie
potřebné pro provoz budovy, pro její
cyklické opravy a údržbu, i energii pro
demolici budovy po ukončení její životnosti (i s úvahou o případné možné
recyklaci některých jejích částí).
Jedná se tedy opravdu – jak se někdy
v tomto případě tomuto hodnocení
říká – o hodnocení budovy od kolébky
až do hrobu. Navíc toto hodnocení
zahrnuje i řadu ekologických, environmentálních a dalších faktorů. V posledních letech se tento způsob hodnocení
stále více prosazuje, a to především
v zahraničí. I v tuzemsku se však již
objevila řada budov, jež takového hodnocení úspěšně absolvovala – obvykle se
jedná o rozsáhlejší stavby nebo stavby
zahraničních investorů. Domnívám
se, že v nedalekém časovém horizontu bude hodnocení budov z hlediska
jejich životního cyklu (pravděpodobně
po určitých modifikacích) nezbytnou
součástí projektové dokumentace každé
větší stavby.
Tepelné ztráty
Máme-li zkoumat provozní energetickou náročnost budov z hlediska jejich
potřeby tepla na vytápění, je třeba
se věnovat především problematice
tepelných ztrát budov a možnosti jejich
snižování. Ponechme však stranou
výpočtové hodnocení tepelných ztrát
a věnujme se spíše praktickým otázkám,
které s optimalizací tepelných ztrát
budov bezprostředně souvisejí.
Výběr lokality
Zřejmě prvním dílčím úkolem, který
by měl být v této souvislosti vyřešen,
je otázka výběru staveniště. V českých
zemích bývá obvykle zvykem, že tvůrce
koncepce budovy, zpravidla architekt, je
postaven před úkol navrhnout budovu
na předem vybraném pozemku – výběr
lokality nelze tedy v tomto případě již
ovlivnit. Může však nastat situace, kdy
autor projektu má možnost zúčastnit se
výběru pozemku pro stavbu a v tomto
případě je třeba respektovat určité zásady, charakterizující z hlediska energetických úspor optimální pozemek.
Reálné tepelné ztráty ovlivňuje především teplota vnějšího vzduchu a intenzita i četnost výskytu větru. Z tohoto pohledu jsou nevhodná jak uzavřená údolí,
ve kterých v zimním období dochází
k hromadění studeného vzduchu, tak
i údolí protáhlého tvaru, kterými často
intenzivně vane vítr. Stejnou nevýhodu
mají i stavby solitérního charakteru
v otevřené krajině, případně na vrcholcích kopců. Nevýhodné jsou i severně
orientované svahy, kde hraje hlavní roli
především nedostatek slunečního svitu.
Prostorové řešení budovy
Také tvarové řešení budovy výrazně
ovlivňuje její energetickou náročnost.
Vliv tvarového řešení lze vyjádřit pomocí objemového faktoru tvaru budovy,
což je podíl plochy obalových konstrukcí budovy a objemu vytápěné zóny
A/V (m2/m3). Logicky spějeme k ideálnímu stavu, což znamená dosažení co
největší kubatury budovy při minimální
ploše ochlazovaných konstrukcí. Mimořádně příznivou hodnotu objemového
faktoru tvaru budovy má eskymácké
iglú, ideálním tvarem by byla samozřejmě koule. Při návrhu tvarového řešení
budovy by však neměl být vliv objemového faktoru tvaru budovy přeceňován
na úkor jejího vzhledu. Mnoho nízkoenergetických či energeticky pasivních
domů však ukazuje, že nad rozumným
16–17
energetická náročnost budov
kompromisem bohužel často převažují
striktní energetické ukazatele a výsledkem je tzv. „stodoloidní“ architektura
energeticky úsporných rodinných
domů.
Tvarové řešení budovy souvisí
i s pasivním využitím solárních zisků.
V geografické poloze ČR platí zásada,
že správně situovaná otvorová výplň
je z energetického hlediska aktivním
prvkem v obvodovém plášti budovy,
to znamená, že solární zisky touto
konstrukcí jsou v průběhu klimatického roku vyšší než tepelné ztráty. Hlavní
fasáda budovy s výrazně naddimenzovanou plochou prosklených konstrukcí by
proto měla být situována k jihu, naopak
severní fasáda, kde nelze očekávat jakýkoliv profit ze solární energie, by měla
mít otvorové výplně minimalizovány.
Samozřejmě že otopný systém budovy
musí být navržen tak, aby byl schopen
tyto solární zisky co nejrychleji a v maximální možné míře akceptovat, stejně
jako i případné tepelné zisky z vnitřních zdrojů budovy. Popsané řešení
přináší i riziko přehřívání osluněných
místností v letním období – tento problém lze však při znalosti specifických
trajektorií slunce v jednotlivých ročních
obdobích úspěšně vyřešit pomocí
celkem běžně dostupných technických
prostředků, především účinným stíněním.
Při dispozičním řešení energeticky
úsporných budov se obvykle doporučuje aplikovat tzv. zónování, to znamená seskupování místností, vytápěných
na stejnou teplotu, do uzavřených
skupin. Místnosti vytápěné na nejvyšší
teplotu jsou pak situovány k osluněné
fasádě, místnosti s nejnižší teplotou
naopak k fasádě severní. Při návrhu
obalových konstrukcí je také třeba
dbát na docílení potřebné tepelně
izolační schopnosti těchto konstrukcí,
vyjádřené obvykle pomocí součinitele
prostupu tepla U, při plném respektování normových požadavků na difuzi
a kondenzaci vodní páry uvnitř stavebních konstrukcí.
1
2
3
autor: doc. Ing. František Kulhánek, CSc.
1 Napojení okenních konstrukcí na železobetonový sloup – geometrie detailu, kritická izoterma
2 Napojení okenních konstrukcí na železobetonový sloup – dvojrozměrné teplotní pole
3 Atika – dvojrozměrné teplotní pole
Tepelné vazby a mosty
Samostatnou kapitolu tvoří tepelné
vazby a tepelné mosty. Jejich nedostatečné řešení by mohlo způsobit výrazné
zhoršení výsledné hodnoty součinitele
prostupu tepla příslušné konstrukce.
Proto je třeba všechny kritické detaily
budovy podrobit výpočtové 2D, případně 3D analýze, a snažit se o optimalizaci tepelných toků v příslušné
oblasti. Za ideální konstrukční řešení se
v tomto případě považuje situace, kdy
je tepelně izolační vrstva po celé obálce
budovy homogenní a nepřerušená.
Tohoto stavu lze nejsnáze docílit v případě, kdy je budova zateplena vnějším
kontaktním zateplovacím systémem
(ETICS).
I v této situaci se však mohou vyskytnout případy nesnadno zvládnutelných
tepelných mostů, které pak lze řešit
například oddilatováním jednotlivých
částí stavebních konstrukcí a dosažením
téměř absolutní homogenity tepelně
izolační vrstvy. V každém případě však
řešení tepelných mostů a tepelných
vazeb u energeticky úsporných budov
vyžaduje maximální pozornost.
Z hlediska tepelných ztrát jsou –
a pravděpodobně dlouho ještě budou – otvorové výplně nejslabším
článkem obvodového pláště budov.
Jedná se především o jejich tepelnou
ztrátu prostupem. Ztráta infiltrací – při
zvyšující se technické úrovní a kvalitě
oken – ztrácí na významu. Při návrhu
oken je třeba dbát nejenom na docílení
co nejpříznivější hodnoty součinitele
prostupu tepla okenního rámu i zasklívací jednotky (trojskla se stávají
stále častěji používaným prvkem), ale
je nezbytné věnovat pozornost i distančnímu rámečku zasklívací jednotky
(optimální jsou měkké, tedy „soft“
rámečky), řešení osazovací spáry okenní
konstrukce (použití parotěsné a difuzně propustné těsnicí pásky) i hloubce
uložení zasklívací jednotky. Zvýšenou
péči je třeba věnovat i tepelné stabilitě
prostorů v letním období, kdy z ener-
getického hlediska preferujeme různé
druhy stínicích prvků, které umožňují
podle oslunění upravovat jejich polohu
i orientaci. S ohledem na využití solárního záření jako zdroje energie v zimním období je prakticky vyloučeno
použití speciálních typů skel, která sice
v letním období blokují přísun slunečních paprsků do chráněného prostoru,
v zimě však zcela znemožňují využití
slunečního záření ke snížení energetické
náročnosti budovy. S problematikou otvorových výplní souvisí i otázka využití
tepelně izolačních clon a podobných
přídavných izolačních prvků (okenice,
mobilní tepelně izolační clony). Ty
v době přerušení vytápění nebo především v nočním období mohou výrazně
posílit tepelně izolační schopnost otvorových výplní.
Větrání
Ze systémů techniky vnitřního prostředí je třeba věnovat pozornost především
otázce větrání, protože se jedná o položku, které se u budov s kvalitními
obalovými konstrukcemi a fundovaně
navrženým systémem přípravy teplé
vody velmi často jeví jako dominantní
položka v celkové energetické bilanci
budovy. Doba, kdy výměnu vzduchu
v místnosti, potřebnou k odstranění
vodní páry a dalších škodlivin, souvisejících s lidskou činností zajišťovala
pouze infiltrace vzduchu spárami otvorových výplní, je již dalekou minulostí.
Předpoklad, že nezbytnou úroveň
větrání zajistí uživatel budovy včasným
otvíráním oken, však také nelze považovat za optimální, ale spíše za silně optimistický. Lidský faktor spojený s faktem,
že uživatel je jen stěží schopen určit
nezbytný rozsah a intenzitu větrání, jsou
v tomto případě velmi silným záporným
argumentem. Pro dosažení energetických
úspor bude třeba v budoucnu stále častěji používat nucené systémy větrání, jako
jsou řízené větrací systémy s rekuperací.
Ty nejenže přesně identifikují rozsah
a intenzitu nezbytného větrání, ale především pomocí zpětného získávání tepla
zajistí, že převážná část energie obsažené
v odváděném vzduchu bude předána
zpět přiváděnému vzduchu. Běžně používané deskové rekuperátory dosahují
účinnosti až 85 %. I když takovéto větrací systémy vyžadují určitý přísun energie
(především pro pohon ventilátorů a pro
systémy měření a regulace) i nezbytnou
cyklickou údržbu (čištění a případná
výměna filtrů), energetické zisky v tomto
případě velmi výrazně přesahují náklady,
potřebné pro jejich provoz.
Osvětlení
K dosažení energetických úspor je třeba
i kvalifikované řešení systémů umělého
osvětlení s použitím moderních zdrojů
světla s nízkým příkonem a vysokou
životností. Logické je i použití elektrických spotřebičů s odpovídající energetickou klasifikací (A+, A++) a omezení
provozu elektrických spotřebičů v pohotovostním (stand by) režimu. To sice
nepředstavuje vysoký podíl elektrické
energie odebíraný v daný okamžik ze
sítě, vzhledem k délce trvání však reprezentuje poměrně význačnou energetickou položku.
Autor:
doc. Ing. František Kulhánek, CSc.,
Fakulta stavební ČVUT v Praze
E-mail: [email protected]
www.fsv.cvut.cz
Ilustrační foto: YIT Stavo
18–19
tepelné mosty
autoři: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová
Předsazená montáž otvorových
výplní a kvantifikace lineárního
tepelného činitele
Na osazování otvorových výplní se klade mnoho požadavků – parotěstnost, vzduchotěsnost,
hlukový útlum, vodotěsnost, umožnění dilatace, pevnost atd. V tomto článku je pozornost
věnována pouze jedinému požadavku, a sice minimalizaci tepelné vazby vznikající napojením
výplně otvoru na stěnu.
Zásada je jednoduchá – otvorovou výplň
je potřeba osadit pokud možno doprostřed
konstrukce, která tvoří tepelně izolační
obálku budovy. U zděných jednovrstvých
konstrukcí to nečiní problém. Pokud je
však konstrukce budovy sendvičová, je
nutné osadit otvorovou výplň do tepelně
izolační vrstvy. To lze řešit různými způsoby – od přišroubování podkladního dřevěného hranolu pod okno přes osazovací rám
z OSB desek vyplněný polyuretanovou
pěnou či truhlík z OSB desek, osazení
pomocí ocelového úhelníku, pomocí kotev
z kompozitního materiálu až po různé
specializované osazovací kotvy. Jednou
z možností je použití COMPACFOAMu
jako nosné konstrukce pro otvorovou
výplň. Toto řešení minimalizuje tepelný
most (tepelnou vazbu) vzniklý osazením
otvorové výplně na nejnižší možnou míru,
a proto se jím bude text zabývat podrobněji. Většina z výše uvedených řešení je dále
rozkreslena a kvantifikována v připravovaném výpočtovém programu Tepelný most,
který se připravuje ve spolupráci s firmou
KCAD.
výpočtový rozdíl v prostupu tepla při
jednorozměrném a dvourozměrném uvažování konstrukce. Z této definice vychází
jak výpočet tepelného toku, tak i zpětně
výpočet lineárního činitele prostupu tepla.
Platí: L2D = Σ (U * A) + Σ (y * l).
Pokud výpočty provádíme na segmentu
o jednotkové délce, pak l = 1 a plocha A je stejná jako uvažovaný rozměr v řezu
detailem.
Vliv uvažování rozměrů stavební konstrukce je obzvláště zajímavý při projektování pasivních domů, neboť podle metodiky PHI lze lineární činitele prostupu tepla
Lineární činitel
prostupu tepla
Při kvantifikaci těchto stavebních detailů
z pohledu tepelných izolací jsme se zabývali i vlivem rozměrů na výslednou hodnotu
lineárního činitele prostupu tepla y. To
je koeficient, jímž se snažíme vyrovnat
Detail uvažované předsazené montáže otvorové výplně
y ≤ 0,01 W/(m.K) ve výpočtech zanedbávat. Na obr. 1 je simulována tepelná
vazba napojení předsazené otvorové výplně
na stěnu. V obrázku jsou naznačeny tři
možné rozměry otvoru, neboť velikost otvoru lze ve výpočtu uvažovat jako stavební
rozměr otvoru, skladebný rozměr otvoru,
nebo výrobní rozměr otvorové výplně. Při
kvantifikaci lineárního činitele prostupu tepla y pak v závislosti na uvažování
různých rozměrů otvoru vyjdou různé
hodnoty (tabulka 1).
Z uvedeného je patrné, že pouhou
změnou vztažných rozměrů lze stavební
detail ve výpočtech buď zanedbávat, nebo
jej naopak považovat za tepelný most.
Vliv typu konstrukce
Dalším faktorem určujícím velikost lineárního činitele prostupu tepla je druh
konstrukce. U různých oken například
bude pokaždé lineární činitel jiný, i když
zdánlivě půjde o stejný detail se stejným
řešením osazení. V tabulce 2 je ukázáno
porovnání různých hodnot činitele prostupu tepla v detailu podle obr. 1, a to
v závislosti na druhu otvorové výplně.
Při výpočtu se uvažovalo o třech různých
možnostech:
• náhrada okna deskou o součiniteli
prostupu tepla U = 0,9 W/(m2.K);
• plastové okno Ug = 1,1 W/(m2.K),
Uw = 1,234 W/(m2.K);
• plastové okno Ug = 0,6 W/(m2.K),
Uw = 0,865 W/(m2.K).
Pro úplnost jsou v tabulce 3 uvedeny
činitelé prostupu tepla pro různá řešení
stavebního detailu tak, jak to vyplývá z obrázků 2 až 9. Podrobněji jsou řešeny různé
varianty použití COMPACFOAMu a vliv
řešení stavebního detailu na velikost
lineárního činitele prostupu tepla y.
Tabulka 1 Lineární činitel prostupu tepla v závislosti na poloze osy
Stavební
rozměr otvoru
Skladebný
rozměr otvoru
Výrobní
rozměr okna
0,0021
0,0150
0,0279
Lineární činitel prostupu tepla y W/(m.K)
Tabulka 2 Lineární činitel prostupu tepla v závislosti na poloze osy a druhu okna
Stavební
rozměr otvoru
Skladebný
rozměr otvoru
Výrobní
rozměr okna
0,0021
–0,0098
0,0028
0,0150
0,0089
0,0151
0,0279
0,0277
0,0273
Deska, U = 0,9 W/(m2.K)
Okno Uw = 1,234 W/(m2.K)
Okno Uw = 0,865 W/(m2.K)
Mimo použití COMPACFOAMu bylo
také uvažováno klasické osazení pomocí
plastového osazovacího profilu. Lineární
činitelé prostupu tepla y, minimální
povrchové teploty v místě styku okna
s parapetem a teplotní faktor jsou uvedeny v tabulce 3.
Shrnutí
Při podrobnějším posouzení tepelných
mostů, v tomto případě tepelných vazeb,
existuje vždy mnoho různých způsobů,
jak detail řešit, respektive jak řešit styk
jednotlivých konstrukcí. Vždy je nutné vybrat si konkrétní řešení a to pak posuzovat,
popřípadě volit již osvědčená řešení a ta
optimalizovat porovnáním s alternativními
možnostmi provedení. Článek ukazuje
porovnávání různých řešení napojení okna
na sendvičovou stěnu z pohledu tepelných
vazeb a umožňuje projektantům seznámit
se s již kvantifikovanými tepelnými mosty
u některých způsobů osazení otvorové
výplně. Do volby konkrétního řešení
Předsazená montáž systémem EJOT – COMPACFOAM s použitím ocelového úhelníku; vpravo vizualizace rozložení teplot
20–21
tepelné mosty
3
4
5
6
autoři: Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová
detailu na konkrétní stavbě však ještě musí
vstoupit investor či ekonom, který musí
rozhodnout o tom, jaké řešení je pro něj
optimální z hlediska investice. Dále je
potřeba zohlednit i další specifika stavby,
např. velikost otvorových výplní a řešení
jejich dilatace.
K nutným hlediskům pro rozhodnutí
o konkrétním způsobu provedení stavebního detailu patří i to, jaká firma bude
detail provádět a zda jej bude schopná
provést tak, jak je navržen. Článek ukazuje
i další dosud opomíjenou skutečnost,
a sice že na velikost lineárního činitele
prostupu tepla má vliv nejen konkrétní
způsob řešení osazení otvorové výplně, ale
i to, jaké rozměry jsou ve výpočtech uvažovány a jaké okno bylo ve výpočtu simulováno. Aby nedošlo k nekonzistentním
výpočtům, je potřeba vždy uvažovat stejné
rozměry při kvantifikaci tepelného mostu
a při výpočtu tepelné ztráty obálkou budovy tak, aby byla započítána celá plocha
obálky a nevznikla na jedné straně místa,
která by nebyla započítána, a na druhou
stranu ani místa, která bychom uvažovali
vícekrát. Rádi bychom upozornili také
na skutečnost, že se to netýká pouze osazení okna, ale např. i lineárního tepelného
mostu zasklívací spárou apod.
Článek se nevěnuje všem způsobům
osazení okna, ale výhradně těm, kdy je
otvorová výplň osazena v rovině tepelné
izolace u sendvičového zdiva, a to tak, že je
vnitřní líc okna umístěn na vnější líc zdiva.
Pro úplnost je nutné upozornit na to, že
z hlediska minimalizace tepelných mostů
je vhodné otvorovou výplň osadit téměř
doprostřed tepelného izolantu tak, aby
střední izoterma procházela pokud možno
rovně. Z hodnocených řešení v tomto
článku se z pohledu tepelných mostů
jeví jako optimální použití systému
EJOT – COMPACFOAM.
Autoři textu a obrázků:
Ing. Roman Šubrt, Ing. Pavlína Charvátová,
Vysoká škola technická a ekonomická
v Českých Budějovicích
E-mail: [email protected], [email protected]
www.vstecb.cz
Tabulka 3
Lineární činitel prostupu tepla, minimální povrchová teplota a teplotní faktor
Lineární činitel
prostupu tepla y W/(m.K)
OSB
Plastový
podkladní profil
Podkladní profil
COMPACFOAM
7
Osazení
stavební
rozměr
otvoru
skladebný
rozměr
otvoru
Minnimální
teplota (°C) při
teplotě v interiéru
21 °C a v exteriéru
–15 °C
výrobní
rozměr
otvorové
výplně
Teplotní
faktor [–]
Systémem EJOT – COMPACFOAM (obr. 2)
0,003
0,015
0,027
15,75
0,854
Systémem EJOT – COMPACFOAM (ŽB stěna)
0,006
0,017
0,029
16,82
0,884
0,829
0,853
0,846
0,853
Průběžný ocelový úhelník (obr. 3)
0,030
0,042
0,054
14,83
Průběžný ocelový úhelník v oblasti TI (obr. 4)
0,009
0,021
0,033
15,71
Průběžný kompozitní úhelník
0,008
0,021
0,033
15,45
Průběžný kompozitní úhelník v oblasti TI
Průběžný ocelový plech (obr. 5)
Bodový ocelový úhelník (obr. 6)
0,004
0,003
0,024
0,017
0,016
0,036
0,029
0,028
0,049
15,73
15,79
13,27
Průběžný ocelový úhelník (obr. 7)
0,057
0,069
0,082
12,61
Průběžný ocelový plech (obr. 8)
0,025
0,037
0,049
13,37
0,785
0,767
0,788
Bodový ocelový úhelník – okno modelované včetně
podkladního profilu (stavební rozměr otvoru)
–
0,039
–
13,27
0,785
OSB kastlík – dřevěné okno (obr. 9)
0,031
0,035
0,039
12,47
0,763
0,855
3 Předsazená montáž s použitím průběžného
ocelového úhelníku umístěného pod osazovaným
oknem; vpravo vizualizace rozložení teplot
4 Předsazená montáž s řešením průběžného ocelového úhelníku umístěného v oblasti tepelné izolace;
vpravo vizualizace rozložení teplot
5 Předsazená montáž s použitím průběžného
ocelového plechu; pod oknem je použit jako nosný
materiál COMPACFOAM; vpravo vizualizace
rozložení teplot
6 Předsazená montáž s plastovým podkladním profilem uloženým bodově na ocelový úhelník – ten
tvoří bodový tepelný most, a proto ve výpočtu není
uvažován; vpravo vizualizace rozložení teplot
7 Předsazená montáž s plastovým podkladním
profilem uloženým na průběžný ocelový úhelník;
vpravo vizualizace rozložení teplot
8 Předsazená montáž s plastovým podkladním
profilem uloženým na COMPACFOAM, který je
přichycen na ocelový plech umístěný svisle; vpravo
vizualizace rozložení teplot
9 Předsazená montáž s použitím kastlíku z OSB
desek; vpravo vizualizace rozložení teplot
8
Literatura:
[1] Šubrt, R. a kol. Tepelné mosty. Praha:
GRADA 2011. 224 s.
9
22–23
profil
autorka: Petra Šťávová
Ing. Jaroslav Šafránek, CSc. –
stavební fyzik, který měl být
kaličem kovů
V lednu uběhne padesát let od doby, kdy Ing. Jaroslav Šafránek, CSc., nastoupil jako mladý
pracovník do Výzkumného ústavu stavební výroby. Stavební fyzika nebyla původně jeho
vysněným oborem, ale postupně si jej získala tak, že jí zůstal věrný dodnes. Stal se uznávaným
odborníkem v oblasti tepelně technických vlastností budov a energetického poradenství,
kterému se aktivně věnuje i v současnosti. V rozhovoru vzpomíná na svoje začátky
výzkumného pracovníka a přibližuje svoji nynější práci.
Pocházíte z rodiny se stavební tradicí –
váš otec měl menší stavební firmu. Jak
jste vnímal profesi stavbaře?
Stavební tradice sahá v naší rodině dokonce až k mému pradědovi. Od malička
jsem jezdil s tátou na stavby, sledoval, jak
se zdí domy i jak se projektuje. Už jako
kluk jsem tahal čáry po papíře – samozřejmě trochu neuměle, ale opravdu jsem
vyrůstal ve stavařském prostředí. Bydleli
jsme na vesnici nedaleko Prahy, takže šlo
spíše o menší stavební zakázky – rodinné domy, zemědělské stavby, rekreační
budovy. Vnímal jsem tedy prostředí
staveb přirozeně, jako svůj druhý domov.
Samozřejmě jsem během času chtěl chvíli
být hasičem, potom pilotem, autoopravářem. Ale pak jsem z toho byl vyléčen –
po dokončení základní školy mi bylo,
jako dítěti z rodiny živnostníka, studium
na střední průmyslové škole zapovězeno
a měl jsem se stát kaličem kovů. Nicméně
nakonec jsem se, díky přímluvě lidí, kteří
mě osobně znali od nás z vesnice, na stavební průmyslovku dostal.
Po střední průmyslové škole jste
pokračoval ve studiu na Fakultě
stavební ČVUT v Praze.
Ano. A popravdě můj hlavní motiv
k dalšímu studiu byl ten, že se mi nechtělo na vojnu. Po dokončení inženýrského studia jsem chtěl zůstat na Fakultě
stavební, protože mě studium i obor samotný bavil. Ale pak bylo z praktických
důvodů (odchodu několika odborných
asistentů na vojnu) rozhodnuto, že čtyři
asistenti půjdou na praxi do Výzkumného ústavu stavební výroby a já byl
mezi nimi. Nastoupil jsem do oddělení
stavební tepelné techniky. Zpočátku se
mi tato specializace moc nezamlouvala,
chtěl jsem projektovat, ale časem jsem
si tuto problematiku oblíbil a nakonec
jsem u ní zůstal již padesát let.
deset knížek a řekli mi, jaké části si mám
nastudovat. Plánoval jsem, jak budu navrhovat a projektovat, místo toho jsem
studoval německou, ruskou literaturu.
Nutno ale říci, že docent Řehánek se mi
intenzivně věnoval a pomohl mi do oboru proniknout. Vždy se snažil svým
spolupracovníkům poradit, nenechával
si věci pro sebe. S ústavem (tedy v současnosti již Centrem stavebního inženýrství) spolupracuje dodnes – celkem již
šedesát let.
To je dlouhá doba. Není moc obvyklé,
aby člověk vydržel na jednom pracovišti celý svůj život.
Měl jsem štěstí, že jsem se dostal na špičkové pracoviště v daném oboru. A když
jsem se rozhodl v tomto oboru zůstat,
proč bych odcházel někam jinam? Měli
jsme přístup k nejnovějším informacím,
možnost objednat si zahraniční literaturu,
což nebylo v té době obvyklé.
Jaké byly první úkoly, které jste řešil?
Mluvíme o šedesátých letech minulého
století, kdy se asi řešily poněkud jiné
problémy než v současnosti.
Na první úkol si pamatuji. Byly to clony
proti slunečnímu sálání. Jednalo se
o zajímavý projekt, na tehdejší dobu šlo
o nové, nevšední téma. Potom nastoupila éra výstavby zemědělských budov,
stavěly se velké kravíny, vepříny a řešila se
vlhkost – její vliv na stavební konstrukce
s ohledem na jejich životnost. Zjišťovali
jsme u pórobetonových konstrukcí vliv
vlhkosti, sondami jsme vlhkost měřili,
zkoušeli jsme vliv různých nátěrů.
Jaké byly vaše začátky ve výzkumném
ústavu?
Dostal jsem se mezi velice fundované
odborníky, kteří dokázali novému člověku pomoci. Musím zmínit například
docenta Řehánka a inženýra Janouše,
kteří již v té době představovali absolutní špičky ve stavební fyzice. Začátky ale
samozřejmě nebyly lehké – přinesli mi
Ovlivnila vaši práci energetická krize
v sedmdesátých letech?
Ano, začaly se totiž připravovat revize
norem a směrnice pro navrhování staveb,
Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.
ve které už tehdy bylo zahrnuto kritérium
spotřeby energie na vytápění. Ale tam jsme
tvrdě narazili, protože strana i vláda hlásaly
dostatek energie ze Sovětského svazu a tvrdily, že takové kritérium a úspory energie
nepotřebují. Změnu technické normy
týkající se požadavků na stavby nakonec
urychlila sama příroda – revize normy
byla připravena v polovině sedmdesátých
let, ale ležela na Úřadu vlády. Na Silvestra
v roce 1978 prudce klesla teplota z +9 °C
na –24 °C. Vše zamrzlo, v Praze nebylo
uhlí. A pak během tří týdnů, tedy v lednu
1979, byla norma vydaná.
Na jaké projekty z vašich začátků rád
vzpomínáte?
Těch by byla celá řada. Věnoval jsem se
například střešním konstrukcím, kondenzaci vodní páry ve střechách, zabránění
kondenzace – v tomto případě jsem se
dostával do střetu s naším pracovištěm
ve Zlíně, kde se navrhovaly jednoplášťové
neodvětrané střechy. Tehdy ale byla jiná
doba. Například když jsem se během rozhovoru v televizi zmínil o pórobetonových
stavebních konstrukcích, stěžoval si na mě
na ÚV ředitel z Generálního ředitelství
cihlářské výroby, že používám nevhodnou
reklamu, která je v socializmu nepřípustná.
Co rád děláte ve volném čase?
Dříve jsem hodně sportoval, hrál jsem
závodně asi do čtyřiceti let kopanou. Pak
samozřejmě přišla rodina, děti a volného
času bylo méně – věnoval jsem jej rodině.
V současnosti trávím volný čas údržbou
našeho rodinného domku, zahradničím
atd. Přestože jsem už v důchodu, volného
času příliš není.
Pokračuje vaše rodinná stavební
tradice?
Pokračuje (smích). Syn je stavař, navíc se
přímo věnuje stavební tepelné technice
a energetice. Věřím, že v naší tradici jednou bude pokračovat i vnuk.
Čemu se v současnosti věnujete? Před
naším rozhovorem jste byl na jednání
o nové vyhlášce.
Stále jsem zaměstaný v Centru stavebního
inženýrství i v České komoře autorizovaných inženýrů a techniků činných
ve výstavbě, letos jsem měl již více než
dvacet přednášek na různých seminářích a konferencích. Dále jsem členem
autorizační rady, komise pro vzdělávání.
V souvislosti s novou vyhláškou se připravuje řada seminářů, které je třeba pečlivě
připravit.
Zelená úsporám
Vaše jméno jsem zaslechla
i v souvislosti s programem Zelená
úsporám. Spolupracujete se SFŽP?
Ano, se Státním fondem životního
prostředí spolupracuji delší dobu. Přímo
na tvorbě programu jsem se nepodílel,
bohužel jsem byl jen členem komise, která dávala podklady řídicímu výboru v závěru. V současnosti jsem členem komise,
která hodnotí správnost podpořených
projektů. S kolegou inženýrem Vaverkou
z ČKAITu se snažíme vnést do hodnocení
lidský přístup – investoři si například
objednali zpracovatele projektu posudku,
který jim ho udělal špatně a kvůli tomu
by měli přijít o 100–150 000 Kč. Někdy
je možnost opravit vstupy, potvrdit splnění kritérií – i přes nedostatky původního
projektu.
Mohl být program Zelená úsporám
lépe definován, aby se podobným
situacím předešlo?
Něco se jistě dalo udělat jinak, ale nechci
teď být moc kritický. Hlavní chybu
programu vidím v nedostatku jednotných
vstupů, součinitelů tepelné vodivosti
materiálů. Byla dána celá možná škála
vstupních hodnot, což znamená, že i výsledek energetického hodnocení je různý.
Měly být jasně definované vstupy, výměna vzduchu, hodnoty součinitelů pro
materiály atd. To činí v současnosti hlavní
příčinu problémů. Navíc během podávání projektů došlo ke změně pravidel, první byla vydána v roce 2009, následně pak
v roce 2010 vyšla nová směrnice, která
pravidla do určité míry měnila. I přesto
je ale třeba říci, že jde o velmi úspěšný, až
grandiózní projekt – přes 80 000 podaných žádostí a 22 mld. Kč vyplacených
prostředků mluví samo za sebe.
Hovoří se o možném pokračování
programu.
Mluví se o tom a připravuje se pokračování – záleží samozřejmě na získání
prostředků, i když nějaké přísliby již jsou.
Je to ale vázáno na připravovanou vyhlášku – revizi vyhlášky č. 148/207 Sb.
Je třeba, aby požadovaná kritéria byla
v souladu s touto vyhláškou.
Aktuální dění
Jaký je Váš názor na směrnici EPBD II
a s ní související novelu zákona
o hospodaření energií?
Myslím si, že tento trend je správný –
energetickou náročnost budov je třeba
snižovat. Ale požadavky evropské směrnice (EPBD II) se mi přece jen zdají trochu přehnané. To, jak je nastavená, vede
k využívání netradičních zdrojů energie,
a to nejen na nových budovách – kde je
24–25
profil
autorka: Petra Šťávová
to bez problémů, ale i při rekonstrukcích. Kdo donutí majitele v penzi, kteří
topí elektřinou, aby v případě, kdy si
chtějí vyměnit okna a dům trochu zateplit, instalovali na střechu solární zařízení?
Jinak totiž nesplní požadavky na primární
energii. To mi připadá trochu přehnané
a v tomto směru souhlasím s prezidentem
Klausem, že je nám vnucováno určité řešení. Novela zákona o hospodaření energií musela vycházet z evropské směrnice
EPBD II a do značné míry tím již byla
daná. Vždy se dá samozřejmě něco udělat
lépe, ale vzhledem k času, který jsme
na její přípravu měli, a k dané situaci, je
optimální.
Problém tedy vidíte na straně evropské
směrnice EPBD II. Bylo by lepší,
kdyby členské státy měly více volnosti
v nastavení požadavků?
Myslím, že by to bylo vhodnější. Vezměte
si například požadované definování požadavků na nákladově optimální úroveň.
Nikdo nevěděl, co to je – i v samotné Evropě, nejen u nás. To, mimo jiné, komplikovalo zavedení definovaných požadavků
do českých předpisů.
Nový zákon o hospodaření energií
č. 318/2012 Sb. nabývá účinnosti
1. ledna 2013. Stihne se vše potřebné
připravit?
Zákon je takto připraven. Ale možná
nebude připravena vyhláška o energetic-
ké náročnosti budov, která má nahradit
vyhlášku č. 148/2007 Sb. I když ještě
existuje určitá šance, že vyhláška bude
přijata v prosinci tohoto roku, nikdo
s ní nebude umět pracovat. Pro školení,
která připravujeme, potřebujeme definitivní znění vyhlášky, a proto proběhnou
nejdříve v březnu a dubnu. V tom vidím
problém – v zákoně mohlo být počítáno
s určitou větší rezervou náběhu.
Jaké hlavní změny vyhláška
o energetické náročnosti budov
přinese?
Jak jsem již zmínil, jde o koncepci primární energie, která je definována úplně
jako nový požadavek. Druhou hlavní
změnou je hodnocení podle referenční
budovy, která je přesně definována a se
kterou bude srovnávána navržená budova.
To se odrazí například v ceně projektové
dokumentace – i při rekonstrukci bude
třeba počítat i hodnoty pro referenční
budovu.
Kdo bude tyto výpočty provádět?
Měli by je provádět energetičtí specialisté,
kteří absolvují zkoušku na Ministerstvu
průmyslu a obchodu ČR a získají oprávnění.
Současné průkazy energetické
náročnosti byly kritizovány – jak kvůli
nejasné definici jejich vyhodnocení, tak
i kvůli tomu, že se příliš nekontrolovaly.
Ing. Jaroslav Šafránek, CSc.
• Uznávaný odborník v oblasti tepelně technických a energetických vlastností budov.
• Absolvent střední stavební průmyslové školy a Fakulty
stavební ČVUT v Praze.
• Po studiu nastoupil do Výzkumného ústavu stavební
výroby (později Výzkumný ústav pozemních staveb,
v současnosti Centrum stavebního inženýrství) do oddělení stavební tepelné techniky.
• Dlouholetý spolupracovník doc. Ing. Jaroslava Řehánka, CSc.
• Spolupracuje s MPO ČR a SFŽP jako odborný poradce,
přednáší na seminářích a konferencích.
To se bohužel odvíjelo od definování
v předchozí vyhlášce (č. 148/2007 Sb.).
Často se hledělo pouze na výsledný
obrázek se šipkami, což dělaly bohužel
i stavební úřady. To by se mělo nyní
zlepšit – stavební úřady i zpracovatele
PENB bude kontrolovat Státní energetická inspekce (SEI). Pro ni již v současnosti
připravujeme školení a bude asi muset
rozšířit svoje řady, aby tuto povinnost
zvládla. Nově tedy bude vyvinut tlak ze
strany SEI a stavební úřad již dostane
dokument ověřený SEI.
Co si myslíte o současném stavu
českého stavebnictví obecně? Když
se oprostíme od nových předpisů
a zákonů, často je například
kritizována etika firem.
Skoro bych řekl, že stav je zoufalý.
Jednak je to dáno nedostatkem zakázek,
kdy spousta firem v současnosti krachuje, nebo se podbízí. Tím trpí kvalita
stavebních prací, což je v daném stavu
logické. Dále vidím problém v nízké
kvalitě řemeslníků – dříve byl mistr
na stavbě pan Někdo, což v současnosti
velmi chybí. Význam stavebního dozoru
je podceňován, šetří se i na něm, což je
krátkozraké.
Co byste vzkázal našim čtenářům?
Aby se nebáli průkazů energetické náročnosti budov – není to takové zlo, jak
se často prezentuje v televizi a médiích.
Na trhu jsou již tři roky, a že by to mělo
nějaký negativní dopad na stavebnictví
nebo chudáky stavebníky, jsem nezaregistroval. Doporučil bych pouze být
obezřetný při výběru zpracovatele – je
vhodné si ověřit, jakou má praxi, vzdělání, pověst, aby zpracování PENB mělo
smysl. Pak může být PENB například
smysluplným vodítkem při rekonstrukci – co zateplit, co ne, jaké opatření má
smysl.
Autorka:
Petra Šťávová
šéfredaktorka
E-mail: [email protected]
realizace
autor: redakce
Interiér haly
Karlovarská Business Park – hala F
Průmyslová budova, hala F, jež byla realizována na přelomu roku 2010/2011, je první budovou
se zakončeným procesem certifikace BREEAM Europe Commercial 2009 v České republice
a první průmyslovou budovou certifikovanou BREEAM celkově. Halu F má v současné době
v pronájmu společnost LINDAB.
Řešené území se rozkládá na západním
okraji Prahy, severně od ulice Karlovarská. Dopravně je napojeno na novou silnici vedoucí kolem budovy
a dále do stávající komunikační sítě
areálu Karlovarská Business Park. Celý
dopravní systém doplňují parkoviště,
pěší komunikace i uzamykatelné stojany pro cyklisty. V docházkové vzdálenosti se nachází autobusová zastávka
MHD Na Hůrce pro autobusové linky
336 a 347.
Koncepce budovy
Architektonickým záměrem bylo
vytvořit budovu se zastavěnou plochou
10 000 m2 s jednoduchým půdorysným tvarem a sedlovou střechou.
Vycházet měl z industriálního účelu
a také daného charakteru krajiny,
do které je umístěn. Podél východní
fasády budovy je administrativní zázemí se samostatným vstupem. Plochu
1.NP tvoří v převážné části výrobní
hala s funkční plochou 9239 m2 s vymezeným prostorem pro administrativní vestavbu o ploše 266 m2 a prostory strojoven infrastruktury.
U vstupu do administrativních
částí je recepce se zázemím pro
administrativní pracovníky. Na tento prostor navazuje velkoprostorová
kancelář se zasedacími místnostmi,
serverovnou a archivem. Za administrativní částí je situováno zázemí pro
pracovníky výroby s denní místností a toaletou, nabíjecí stanice pro
elektrické vozíky a kotelna. V jihovýchodním rohu je vestavěna kompresorovna. Většinu prostor vestavby
administrativní části v 2.NP o ploše
266 m2 tvoří velkoprostorové šatny
pro zaměstnance výroby se sociálním zázemím a úklidovou komorou.
Na ně navazuje strojovna vzduchotechniky. V jihovýchodním rohu je
umístěna technologie vzduchotechnického systému.
Konstrukce
Základní konstrukci čtyřlodní haly
tvoří systém ocelových sloupů se
zavětrováním, třemi řadami vnitřních
podpor a vnějším zatepleným opláštěním z trapézových plechů. Nosnou
konstrukcí střechy jsou ocelové vazníky, které jsou součástí ocelové rámové
konstrukce budovy. Střešní plášť se
skládá z nosné konstrukce z tenkostěnných Z vazniček, parozábrany, tepelné
izolace o tloušťce 120 mm na bázi minerálních vláken a vlastní střešní krytiny skládané z profilovaných plechů.
Obvodový plášť výrobního prostoru
se skládá z nosných tenkostěnných
ocelových Z paždíků a vnitřního trapézového plechu s výraznou vertikální
profilací. Mezi tímto plechem a tepelnou izolací je parozábrana, spojovaná
oboustrannou lepicí páskou výhradně
na paždících. Celková tloušťka opláštění činí 331, respektive 280 mm.
Vlastní konstrukce opláštění minimalizuje systémové teplené mosty vkládáním „mechových“ pásek do spoje
mezi vnější trapézové plechy a paždíky
opláštění – isobloky.
Jak hala, tak kancelářské prostory
haly jsou řešeny s maximálním důrazem na variabilitu. Hala je koncipo-
vána jako otevřený prostor s možností prakticky libovolného umístění
výrobních technologií. Kancelářské
prostory jsou pojaty jako tzv. open
space, umožňují tedy v daných
místnostech libovolné rozmístění
pracovních míst i nábytku. V případě budoucích požadavků na změnu
dispozičního řešení i mezi místnostmi je to možné s ohledem na zvolený systém suché výstavby, kdy dělicí
příčky jsou sádrokartonové a netvoří
nosnou část objektu.
Energetická koncepce
Při návrhu budovy byl kladen důraz
na snížení nároků na energii. To bylo
zohledněno jak při návrhu prvků
zajišťujících eliminaci tepelných ztrát
(nízké součinitele prostupu tepla obvodového pláště a střechy, okna, dveře,
vrata, světlíky), tak při výběru technických zařízení.
U technických zařízení šlo především
o tato opatření:
• Vzduchotechnika je navržena se
zpětným získáváním tepla.
• Chlazení je vybaveno moderním
zdrojem chladu a chladicími trámy.
• Pro vytápění byly navrženy kondenzační kotle s vysokou účinností
a velmi nízkými emisemi NOx.
• Pro osvětlení haly byla použita
svítidla s elektronickými předřadníky s úspornými zdroji a vysokým
světelným tokem, kanceláře osvětlují svítidla s úspornými zdroji;
v hygienickém zařízení jsou světla
řízena pohybovými čidly. Pro veřejné osvětlení byla vybrána svítidla
26–27
realizace
autor: redakce
s vysokou účinností a nulovými
emisemi; veřejné osvětlení je mimo
soumrakového stmívače řízeno i časově spínacími hodinami.
• Bylo zajištěno měření všech hlavních zdrojů energie, s podružným
měřením hlavních elektrických
spotřebičů.
Vytápění
Systém vytápění je navržen jako teplovodní uzavřený s expanzní tlakovou
nádobou a oběhovým čerpadlem. Zdrojem tepla je sestava dvou stacionárních
kondenzačních teplovodních kotlů.
Teplotní spád teplé vody v okruhu radiátorového vytápění se předpokládá
dTw = 70/50 °C při te = –13 °C.
Teplosměnnou plochou pro vytápění haly jsou teplovzdušné jednotky,
ovládané skupinově pomocí ovladačů.
Pro vytápění vestavby slouží desková
ocelová tělesa osazená regulační a uzavírací rohovou armaturou a termostatickými hlavicemi. Napojení jednotek
VZT je provedeno přes vodní regulační uzly vzduchotechnických jednotek.
Chlazení
Chlazení budovy zajišťuje vodní
uzavřený systém s expanzní tlakovou
nádobou a oběhovým čerpadlem.
Zdrojem chladu je monobloková
kompaktní jednotka s vodním hospodářstvím autonomním systémem MaR.
Chladicí plochou pro chlazení vestavku jsou vzduchotechnické chladicí
stropy (suply air beam – SAB), řízené
ve skupinách pomocí ovladačů, a dále
výměníky VZT jednotek, které jsou
napojeny přes vodní regulační uzly
vzduchotechnických jednotek.
Větrání
Větrání kanceláří, šaten i umýváren
zajišťuje systém rovnotlakého větrání
s nuceným přívodem i odvodem vzduchu ventilátory VZT jednotky. Zařízení doplňují dochlazovací koncové
jednotky. Vnitřní distribuce vzduchu
je řešena tak, aby prostor šaten byl
hala F
Umístění budovy ve stávající zástavbě
v přetlaku proti prostoru umývárny.
Hygienická zařízení se větrají podtlakovým systémem s nuceným odvodem vzduchu. Přívod vzduchu se řeší
z okolních prostor budovy. Vzduchotechnické zařízení vratových clon je
řešeno cirkulačním systémem.
vody 6 l/min u vodovodních baterií,
a 9 l/s u sprch.
• Úsporné splachovací nádržky na urinálech s dvojitým tlačítkem pro
regulaci množství splachovací vody
(3 nebo 6 l).
• Měření všech hlavních zdrojů vody.
Skladová a výrobní hala
Větrá se přirozeně – aerací, s přívodem
vzduchu otevíratelnými vraty a odvodem střešními světlíky, ovládanými
skupinově.
Proces certifikace
a hodnocení v jednotlivých
kategoriích
Úspora vody
V budově jsou instalována zařízení,
jež slouží k šetření vody a brání jejímu
plýtvání v případě technické závady:
• Elektromagnetické ventily osazené
na přívody studené vody do hygienických zařízení. Tyto ventily
umožňují dodávku vody do daného
prostoru pouze za přítomnosti osob.
• Perlátory osazené na sprchách a vodovodních bateriích; na perlátorech
je pevně nastaven maximální průtok
Před zahájením samotné výstavby bylo
rozhodnuto projít procesem certifikace
BREEAM, která umožňuje komplexní
hodnocení. Především řeší, jaký vliv
bude mít stavba na životní prostředí, její funkční a technickou kvalitu
i ekonomické dopady. Zahrnuty jsou
jak aspekty týkající se spotřeby energie
a vody, tak i kvalita vnitřního prostředí, doprava, použité materiály, odpady,
ekologie a řídicí procesy.
Před vstupem do certifikačního
procesu bylo s pomocí vybraného
Tabulka 1 Předběžné hodnocení před začátkem certifikačního procesu
Předběžné hodnocení
Ekologické dopady
Možný počet kreditů
Obdrženo kreditů
Obdrženo
v Výsledek
Management
12 %
11,00
5,00
45,45 %
5,45 %
Zdraví a pohoda pracovního prostředí
15 %
7,00
0,00
0,00 %
0,00 %
Energie
19 %
22,00
9,00
40,91 %
7,77 %
Doprava
8 %
10,00
3,00
30,00 %
2,40 %
Voda
6 %
9,00
0,00
0,00 %
0,00 %
Materiály
12,50 %
11,00
4,00
36,36 %
4,55 %
Odpady
7,50 %
6,00
3,00
50,00 %
3,75 %
Územní plánování a ekologie
10 %
10,00
3,00
30,00 %
3,00 %
Ovzduší
10 %
10,00
3,00
30,00 %
3,00 %
Inovace
10 %
10,00
0,00
0,00 %
Celkem
Tabulka 2 0,00 %
29,92 %
Výsledné hodnocení certifikace BREEAM
Finální hodnocení
Ekologické dopady
Možný počet kreditů
Obdrženo kreditů
Obdrženo
Výsledek
Management
12 %
11,00
8,00
72,73 %
8,73 %
Zdraví a pohoda pracovního prostředí
15 %
7,00
3,00
42,86 %
6,43 %
Energie
19 %
22,00
14,00
63,64 %
12,09 %
Doprava
8 %
10,00
6,00
60,00 %
4,80 %
Voda
6 %
9,00
5,00
55,56 %
3,33 %
Materiály
12,50 %
11,00
5,00
45,45 %
5,68 %
Odpady
7,50 %
6,00
4,00
66,67 %
5,00 %
Územní plánování a ekologie
10 %
10,00
7,00
70,00 %
7,00 %
Ovzduší
10 %
10,00
4,00
40,00 %
4,00 %
Inovace
10 %
10,00
1,00
10,00 %
1,00 %
Součet
57,06 %
Exemplární kredit
Celkem kreditů za inovace
Celkem BREEAM skóre
konzultanta (BREEAM Accessora)
provedeno předběžné zhodnocení,
jehož cílem bylo posoudit možnost
získat jednotlivé kredity a stanovit si
cílové hodnocení certifikace projektu.
Předběžný výsledek je uveden v tabulce 1. Na základě předběžného interního zhodnocení byla učiněna jednotlivá
opatření, která vedla k navýšení bodů
v jednotlivých kategoriích.
Změny se týkaly především těchto
oblastí:
• zdraví a pohoda pracovního prostředí;
• spotřeba vody;
• územní plánování a ekologie;
• ovzduší.
Odpadové hospodářství
Podrobně se řešilo nakládání s materiály a odpady. Základní koncepcí odpadového hospodářství je třídit a ukládat
hlavní druhy odpadu separovaně již
v místě vzniku a tím minimalizovat
manipulaci s odpadem. Dále je třeba
1,00 %
1,00 %
58,06 %
odpady ukládat separovaně podle jejich
charakteru v návaznosti na kategorizaci.
Odpady charakteru N (nebezpečný)
se ukládají odděleně ve speciálních
uzavřených nádobách konstruovaných
pro daný typ odpadu tak, aby nemohlo
dojít ke kontaminaci okolí. Prostory
pro uložení odpadu před odvozem
jsou situovány na komunikačně dobře
přístupném místě s návazností na vnitroobjektový transport, respektive i pro
odvoz mimo areál k likvidaci.
28–29
realizace
autor: redakce
Pro lepší hodnocení v procesu
certifikace hodnocení byla pozornost
věnována i vegetačním úpravám – bylo
nezbytné vysazovat především domácí druhy dřevin v rozsahu, který se
přibližuje původnímu objemu dřevin
v místě.
Výsledkem realizovaných opatření
se stalo dvojnásobné zvýšení celkového předběžného skóre z původních
30 % na téměř 60 %. V certifikačním
procesu bylo nakonec získáno hodnocení velmi dobrý se skórem ve výši
58,08 %. Certifikace proběhla v předpokládaném čase, a to do několika
měsíců po dokončení výstavby.
Pohled akreditovaného odborníka
(Accredited Proffesional)
Komentář poskytl Chris Owen.
Portland Trust stanovil pro tento
projekt jasný záměr v době, kdy již
bylo vydáno stavební povolení, a to
začlenit jednotlivá environmentální
opatření do stávajícího nabitého harmonogramu a zohlednit jejich cenu.
Souhrnně lze říci, že strategie BREEAM byla zaměřena hlavně na zlepšení
sekundárních prvků projektu:
• přípravu lepší strategie pro mírné
upravení návrhu strojních zařízení
a elektrických systémů během přípravné fáze projektu;
• navýšení ekologické hodnoty pozemku na základě doporučení definovaných v environmentální zprávě –
místní biodiverzita byla rozšířena
a bude udržována i v budoucnu
v souladu s dlouhodobým plánem;
• pečlivý management dopadu na životní prostředí zajištěný dodavatelem
stavby podle kodexu dodavatele zahrnoval mj. spotřebu elektrické energie
a vody v průběhu výstavby; splnění
cílů napomohla certifikace dodavatele podle normy ISO 14001 – Environmental Management System;
• byl vyvinut plán organizace dopravy
pro podporu udržitelné přepravy,
Zúčastněné společnosti:
•
•
•
•
cílený na omezení automobilové
dopravy pro potřebu jednotlivce; byl
navržen plán pro sdílení dopravních
prostředků, bylo zajištěno zázemí
pro cyklisty a zviditelnění informací
o místních autobusových linkách
a vlakových spojích, což přispělo
ke snížení emisí CO 2 z dopravy.
Tento projekt ukazuje, že i jednoduchá
funkční stavba může splňovat kritéria
udržitelného rozvoje a environmentální šetrnosti – pokud je k tomu vůle
na straně investora a jeho týmu.
Autor: redakce
Podklady poskytlo stavební oddělení firmy
Portland Trust s.r.o.
E-mail: [email protected]
www.portlandtrust.cz
Portland Trust s.r.o, developer;
Metrostav a.s., divize 3, generální dodavatel stavby;
Ateliér Hlaváček & Partner s.r.o., generální projektant;
Chapman Taylor, BREEAM Accessor.
firmy a EPBD II
zdroj: Schneider Electric CZ, s.r.o.
komerční sdělení
Systémová integrace v budovách
Jelikož je každá budova dynamicky využívána a nikdy nebude její vytížení konstantní, musí
se i její řídicí systémy chovat velmi dynamicky v souvislosti s vnějšími vlivy a jejím využitím.
Aby bylo možné řídit veškeré systémy budovy dynamicky, je nutné zejména sjednotit jejich
komunikační platformu na jednotnou komunikační sběrnici.
Běžnou praxí však bývá volba jednotlivých řídicích systémů podle cenových
nabídek, které se snaží snižovat generální dodavatel na minimum s cílem
maximalizace marží. Investor si však
neuvědomuje následky takto řízeného
projektu, jehož cílem je minimalizace
vstupních nákladů. Je však nutné si
uvědomit, že 75 % nákladů za dobu
životnosti budovy jsou právě provozní náklady a ty se dají ovlivnit pouze
správně navrženými technologiemi
budovy, kde nedochází ke konfliktům
díky transparentnosti mezi jednotlivými systémy. Maximalizace zisku z investičního kapitálu je pak možná díky
snadnější regulaci a analýze provozních
nákladů. Provoz energeticky náročné
budovy snižuje výnosy a atraktivitu pro
potenciální nájemníky, jelikož i ti se
snaží optimalizovat své provozní náklady, které jdou ruku v ruce se zvyšováním komfortu.
Současné technologie umožňují
vzájemnou vazbu mezi sebou a v tom
je klíč k úspěchu v regulaci energetického hospodářství komplexních budov.
Například firma CISCO vyvinula
a zpřístupnila široké veřejnosti protokol EnergyWise, který ve spolupráci
se společností Schneider Electric CZ,
s.r.o., využívá k monitorování a řízení
spotřeb IT infrastruktury v komerčních
budovách. Vzhledem k této vzájemné
vazbě systémů řízení budov a IT infrastruktury lze využívat společnou IT síť
bez nutnosti více separátních a autonomních sítí, které jsou v komplexních
budovách velmi nákladné, ale bohužel
i v současnosti stále běžné. Díky tomuto systému je možné regulovat veškeré
energie v budově prostřednictvím řízení
budovy. Například přístupový systém
umožňuje vypnout veškerá zařízení
příslušné kanceláře, která by byla běžně
napájena po celou dobu nepřítomnosti.
Budovy jsou v současnosti do slova
„prošpikovány“ technologiemi, ale pokud se snažíme provozovat budovu optimálně, nejde jen o teploty a vypnutí
či regulaci spotřebičů. Je nutné sledovat
trendy spotřeb v celém průběhu dne,
aby bylo možné vyhledávat problematické a komplexní vazby jednotlivých
procesů v rámci provozu budovy. Tento
přístup energetického managementu
vychází z norem EN 16 001 či nově
ISO 50 001 a je správným směrem, jak
provozovat energeticky optimalizovaný
celek. Pokud se podíváme na konci
měsíce na fakturu a budeme tak činit
celý rok, máme velmi zběžný pohled
na tok energií. Pokud však sbíráme
data po celý den minimálně každou
čtvrthodinu a celý rok, jsme schopni
analyzovat situaci daleko přesněji a zejména jsme schopni eliminovat téměř
neviditelné problémy daleko rychleji
a účinněji.
Energetický monitoring je prvním
stavebním kamenem v rámci integrace
technologií v budovách a měl by maximálně využít veškeré možné sběry dat
nejen k optimální automatizaci provozu, ale i k zefektivnění práce energetiků
ve spolupráci s facility managementem.
Současné systémy monitoringu jsou
schopny sbírat nejen data o elektřině,
ale i o plynu, vodě, páře, IT a dalších.
Data je možné dokonce sbírat z několika provozů a centralizovat jejich pohled
na jedné webové stránce.
Koncepčně by mělo dojít k vzájemnému propojení komunikačních
sběrnic všech systémů, které nějakým
způsobem mohou ovlivnit provozní
náklady budovy. Jak již bylo zmíněno,
energetický monitoring by měl zahrnovat sběr dat o veškeré silové elektřině,
tedy rozdělení na jednotlivé technologie (vzduch, chlad, světlo). Mělo by
se počítat i se sběrem dat ostatních
komodit, které potřebuje budova
k svému provozu, tedy s teplem, vodou,
plynem a případně dalšími. V současnosti zajímá i nájemníka, jak je na tom
s odběry energií. Chce mít možnosti situaci ovlivňovat. Dále však lze
ovlivňovat provozní náklady za energie
i prostřednictvím řízení energetického
maxima. Běžně se tak děje odpínáním
či regulací energeticky náročných technologií (chlazení, topení, ventilace). Je
tedy nutné uvažovat o možnosti tohoto
řízení ve vzájemné vazbě na sběr dat
o energetické soustavě.
Celá koncepce vzájemného propojení jednotlivých, zdánlivě nesourodých
systémů přináší obrovské výhody v managementu celého komplexu včetně
řízení veškerých energetických toků.
Schneider Electric tuto technologii nazývá EcoStruxure. Ta zastřešuje systémy
komplexního řízení v oblasti průmyslu,
infrastruktury, datových center a komerčních budov, pro které je subdoménou systém StruxureWare.
Autor:
Ing. Radim Stoklasa,
Schneider Electric CZ, s.r.o.
E-mail: [email protected]
www.schneider-electric.cz
30–31
rozhovor
autorka: Petra Šťávová
Vzdělávání architektů v ČR:
problémy minulé i současné
Architekti jsou někdy vnímáni spíše jako umělci a bývá jim vytýkán přílišný rozlet v oblacích,
který pak musí projektanti či investoři vracet zpět na zem. Bývají kritizováni, že nerozumí
technické stránce návrhu, neznají součinitele a nezohledňují ekonomické aspekty. Ze stejných
důvodů, nedostatku technických znalostí, je někdy kritizována i jejich výuka a vzdělání. Rektorka
první soukromé české vysoké školy v oblasti architektury, Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D.,
v rozhovoru popisuje svoje zkušenosti s výukou jak na státní, tak soukromé vysoké škole.
V letech 2002 až 2004 jste učila na Fakultě architektury (FA) ČVUT v Praze. Co vás vedlo k odchodu a založení
soukromé vysoké školy?
Na úvod bych ráda upřesnila, že jsem
neodešla, ale spolu s Martinem Roubíkem jsem byla odejita. Při obnovování
smluv jsme jako jediní dva neobhájili
svoje místo v konkurzu. Bylo to v době,
kdy jsme uspěli v soutěži o Velké egyptské muzeum, měli jsme oba velké množství zapsaných studentů, zrovna jsem
jako jedna z mála žen úspěšně obhájila
doktorát, ale pro tuto školu to asi moc
neznamenalo.
To jsem nevěděla. Našla jsem váš dokument ke kandidatuře na funkci děkanky FA ČVUT, který byl velmi kritický.
Čekala jsem tedy, že šlo o vaši volbu.
Ne, tak to nebylo a myslím, že je
důležité o tom mluvit. Když zmiňujete
můj volební text – přibližně sedmdesát
otázek k tehdejšímu stavu na fakultě –
jsem velmi ráda, že je to ještě na internetu dohledatelné. To byl jeden z důvodů,
proč jsem dokument připravila – aby
za deset až dvacet let nikdo nemohl říci,
že okolo roku 2000 bylo vše na vysokých
školách skvělé.
Buďme tedy trochu konkrétní. Všech
sedmdesát otázek asi neprodiskutujeme, ale zmiňme alespoň některé.
Co vám přišlo nejabsurdnější, nejvíce
alarmující?
Například, že děkan má svoje auto
a řidiče (smích). Ale to už je spíš taková
perlička. Šlo celkově o přístup vyučujících, o jejich nadřazenost, nevstřícnost
a nedochvilnost. Hodně mi vadilo, že se
fakulta po roce 1990 nepročistila. Začala
jsem na škole studovat právě v té době,
škola se tehdy otevřela i pro vyučující
ze zahraniční (přišel například právě
Martin Roubík z Norska) a výuka se
začala měnit v pozitivním slova smyslu.
Jenže když jsem na ní po roce 2007 končila, tak najednou tito předlistopadoví
vyučující byli všichni nazpátek. Škola se
vrátila zpět do tehdejších kolejí. V tomto ohledu musím souhlasit s Milanem
Knížákem, který po revoluci vypsal nový
konkurz na všechna pedagogická místa.
To se bohužel na jiných školách standardně nedělo a je to škoda – pokud by
se tak tehdy stalo, velmi by se nám nyní
v roce 2012 ulevilo.
Šlo tedy primárně o složení učitelského sboru?
Ano, to bylo hodně zásadní. Vadilo mi,
že učitelé bez omluvy nepřišli na výuku, že jeden člověk vedl několik ústavů
zároveň, dokonce i v různých městech.
Vyučující neměli svoje projekty, a tedy
ani publikace, a měli předávat svoje zkušenosti dál. Na ústavu urbanizmu seděli
lidé, kteří byli zodpovědní za spoušť, jež
v tuzemsku v období komunizmu byla
napáchána, a ti měli vychovávat další
generace. Když si uchováváme vysoké
školy fungující na základě profesur a docentur důchodců, co si pak asi mladí
lidé mohou ze škol odnést?
Vývoj na FA ČVUT jste tedy mohla
sledovat dohromady více než patnáct
let. Byl patrný nějaký vývoj, změny
v osnovách, modernizace výuky?
Byl, ale jak jsem mohla sledovat,
tak velmi malý. Výuka byla založena
na mnoha seminárních pracích, studiu
mnoha předmětů, mezi kterými se jeden
týká ateliérové výuky, což neodpovídá
způsobu výuky ve světě. Ale postupně
se alespoň obměnili lidé, například zmiňovaný ústav urbanizmu je již v současnosti jiný, učí v něm kvalitní architekti.
Na druhou stranu, dodnes se v ČR neučí
územní plánování, urbanizmus, krajinářská tvorba.
Neučí se jako předmět?
To ano, ale ne jako studijní program.
Jednotlivé předměty se najít dají, ale
ucelený program jako takový neexistuje – alespoň na základě veřejných informací škol na jejich webových stránkách.
Krajinářská tvorba se učí spíše v rámci
zahradní architektury, ne jako zacházení
s krajinou ve větším měřítku.
Někdy bývá s ohledem na kvalitu
výuky kritizován i velký počet studentů na vysokých školách. Konkrétně
na FA ČVUT jde o 300–500 posluchačů jednoho ročníku.
Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D.
To bych neviděla jako velký problém.
V roce 1990 nastoupilo do prvního
ročníku 240 lidí a prostory nebyly
vyhovující (předtím byl počet přijímaných studentů asi třetinový). V současnosti je již situace jiná, škola má novou
budovu a je na velký počet studentů
připravena. Mluvím o přednáškách,
které představují jen část výuky. Cvičení,
ateliéry i semináře vyžadují výuku více
kontaktní. Tento systém výuky je běžný
i na velkých univerzitách v zahraničí.
ČVUT je velká škola, která přijímá
mnoho studentů, má to takto nastavené.
Důležité je, kdo a jak vede kontaktnější
části výuky – ateliéry, semináře, apod.
jsme viděli, že škola těmto studentům neposkytovala dostatečné zázemí.
Přednášek v angličtině bylo minimum,
a to nevalné úrovně. Viděli jsme, že
sem jezdí hodně zahraničních studentů
a připadalo nám, že tento potenciál není
využitý. Dlouho jsme o tom pak hovořili
a plánovali jsme. K vlastnímu založení
pak přispělo ukončení práce na ČVUT.
Chtěli jsme oba učit a nezbylo nám tedy,
než si založit vlastní školu.
Sledovala jste během vašeho působení na FA ČVUT zavádění předmětů
týkajících se udržitelného stavění,
nízkoenergetické koncepce atd.?
Během mého studia byla výuka v tomto
směru velmi omezená. Nebyla dostupná
knihovna se soudobou literaturou – knihy byly zamčené v kabinetech u jednotlivých vyučujících. V ateliérech, v rámci
individuální tvorby, jsme k udržitelnému
navrhování podporováni nebyli. Vím,
že v současnosti knihovna na FA je –
v nové budově architektury. Jak je však
vybavená publikacemi týkajícími se udržitelného stavění, nevím. Z rozhovorů
se současnými studenty FA mi připadá,
že ani v současnosti není výuka cíleně
zaměřena tímto směrem, podrobnější
informace však nemám. V tomto směru
má možnost studenty výrazně ovlivnit
vedoucí ateliéru, který je upozorní, že
existují i další kritéria návrhu, jako jsou
energetická náročnost, či otázky demolice po dosloužení budovy.
Podpořil vás někdo při založení
ARCHIPu – ať už ze strany státu
či profesních organizací?
Minimálně. Cítila jsem souhlasnou
podporu v procesu získávání akreditace
a získávání státního souhlasu. Bylo oceňováno, že zakládáme první soukromou
školu v oboru, ve kterém to není běžné.
Ale šlo vlastně spíše o osobní podporu,
ne finanční ani žádnou jinou.
Jak vlastně myšlenka soukromé VŠ
vznikla? Souvisela s vaším odchodem
z ČVUT?
Ten nápad vznikl ještě před tím, než
jsme byli (spolu s Martinem Roubíkem)
ze školy odejiti. Při výuce na FA jsme
měli větší množství studentů ze zahraničí, protože jsme jako jedni z mála byli
schopni komunikovat anglicky. Zároveň
A podpora profesních organizací,
např. České komory architektů?
Tam to bylo spíše naopak – stala jsem
se členkou skupiny architektů, která
usilovala o aktivnější činnost komory
a její modernizaci. Zástupci naší skupiny
byli následně zvoleni do představenstva komory; já jsem byla v současnosti
v ČKA zvolena do pracovní skupiny pro
Můžete získat dotace na výuku?
Ne. Nárok na získání dotací mají jen
základní a střední soukromé školy,
vysoké soukromé školy ne. Nerozumím,
proč tomu tak je – vzděláváme i české
studenty.
vzdělávání. Ohledně spolupráce byla
vůči ARCHIPu komora vždy vstřícná.
Měla již předtím ČKA nějaký program
pro vzdělávání architektů?
Neměla, nebo pouze minimální. Na rozdíl od inženýrů, lékařů a mnoha dalších
oborů doposud nebylo u architektů požadováno další, celoživotní, vzdělávání.
Znamená to, že pro architekty není
další vzdělávání potřeba?
Samozřejmě, že je, stoprocentně. Měla
jsem možnost sledovat, jak to funguje
ve Stuttgartu v komoře architektů, a tam
je další vzdělávání samozřejmou součástí. Architekti sbírají body za absolvování
seminářů, kurzů, mají cílené vzdělávání
v oblasti udržitelnosti, využívání obnovitelných zdrojů atd.
Plánuje ČKA zavést podobný systém?
V dohledné době o tom budeme v rámci
pracovní skupiny jednat, já osobně jsem
určitě pro. Nejsem si jista, jestli bychom
měli napodobit vzor České komory
autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, jejich systém detailně
neznám, ale v zásadě bych obdobný
systém celoživotního vzdělávání vítala, je
totiž potřeba. Při předběžném projednávání jsme dostali podporu i ze strany
vedení komory – určitě se tedy v tomto
směru bude něco dít. Myslím ale, že by
se činnost komory neměla zaměřit pouze
na celoživotní vzdělávání architektů.
Měli bychom se zaměřit i na podporu
výuky na vysokých školách, středních,
základních a třeba i mateřských.
32–33
rozhovor
autorka: Petra Šťávová
Základní informace o tom, co člověka
obklopuje, by měly patřit do obecného
vzdělávání v každém věku.
se nezavalovat je mnoha podrobnými
technickými předměty, ale klást důraz
na ateliérovou tvorbu.
Máte za sebou první rok výuky
ARCHIPu. Jste spokojena s tím, jak
jste ji nastavili?
Nastavujeme. Stále jde o dynamický
proces. Jsem spokojená, že se podařilo
odbourat tradiční autoritativní model
vztahu učitel – student, který mi vadil
i na FA. Takový ten princip, který
v tuzemsku přetrvává už od dob Rakouska-Uherska, kdy je učitel, pak dlouho,
dlouho nic a potom student. Martin
Roubík měl ve své kandidatuře na děkana uvedeno, že učitel by měl každé ráno
zdravit studenty: „Dobrý den, co pro vás
dnes mohu udělat?“ To je samozřejmě
trochu přehnané, ale princip je zřejmý.
Myslím si, že se nám jej daří úspěšně
naplňovat. Se studenty máme otevřený
vztah. Stejně jako kritizujeme my je,
mohou oni kritizovat nás, ptáme se jich
na zpětnou vazbu. Tento osobní vztah
bychom chtěli uchovat i do budoucna.
Myslíte, že je to správný směr? Někdy
zaznívá, že architektům právě technické základy chybí a další profese (projektanti, realizační firmy) se s nimi
pak mají problém vůbec domluvit.
Myslím si, že toto musí být nějaká
chyba v komunikaci, chyba v překladu.
Technických předmětů se konkrétně
na FA ČVUT učí obrovské množství.
Je však otázka, jak se učí. Pamatuji si,
jak jsem v rámci svého studia kreslila
rozvinuté řezy kanalizací pro projekt
bytových domů. Jenže místo toho,
abychom se učili koncepčně, bylo tomu
přesně naopak – podrobné detailní řezy,
pohledy, tedy bez obecné koncepce.
Podobně jsme se učili podrobné zakládání staveb, do nejmenšího technického
detailu. A v tom právě vidím problém
– pokud se učíte věci do posledního detailu, je toho pak už moc a postupně je
všechny zapomenete, vypustíte. Mnoho
předmětů se vyučovalo do obrovských
podrobností, bez uvádění širších souvislostí, koncepčního přístupu. Možná
z toho posléze pramení určitá nechuť
vůbec tyto technické detaily řešit – a pak
vznikají problémy, které jste zmiňovala.
To je oproti velkým školám vaše výhoda. Pro některé studenty může být
neosobní přístup na státních vysokých
školách zásadním problémem.
Určitě, například pro starší studenty.
Pokud po střední škole nejdou rovnou
na vysokou školu, těžko se pak do standardní výuky opět zapojují. Obdobně
studenti ze zahraničí – jsou zvyklí
na jiný přístup, systém výuky. Snažíme
V ARCHIPu tedy asi dáváte přednost
koncepčnímu způsobu výuky.
Ano, klademe důraz spíše na principy
než na detailní podrobnosti. Studenti by
Ing. arch. Regina Loukotová, Ph.D. (*1971)
•
•
•
•
měli mít povědomí o technických aspektech, ale nemusí vše umět spočítat.
Reflektujete ve výuce zvyšující se
požadavky na energetickou náročnost,
udržitelné trendy ve stavebnictví?
Snažíme se o to. Máme pedagogy, kteří
tuto problematiku dobře znají, takže
věřím, že již do současných studentů bakalářského studia se podaří tyto
informace vpravit. Ať už ve zmíněném
předmětu Sustainable Architecture, tak
i v ateliérech.
Jakou máte vizi do budoucna?
Abychom se etablovali, zavedli, jako
mezinárodní škola, kterou stojí zato
studovat, anebo ji třeba jen navštívit
– pořádáme veřejné přednášky a akce.
Tedy abychom byli bráni jako škola,
kde se dějí zajímavé věci. Snažíme se
zapojovat do veřejného dění – byli jsme
například hlavními partnery festivalu
reSITE, připravuje se jeho druhý ročník
atd. A samozřejmě co nejdříve to půjde,
chtěli bychom zažádat o akreditaci magisterského programu. A vize vzdělávání?
Přála bych si, aby fungovalo vzdělávání
už od mateřské školy – aby se děti učily,
co je to dům, jak vypadá ulice – až
po celoživotní systém vzdělávání architektů po absolvování vysoké školy.
Autorka:
Petra Šťávová
šéfredaktorka
E-mail: [email protected]
Architektka, pedagožka, spoluzakladatelka soukromé vysoké školy ARCHIP.
Absolventka magisterského a doktorského programu Fakulty architektury ČVUT v Praze.
Od roku 1997 vedla vlastní architektonické studio.
V roce 2001 získala v rámci postgraduálního studia stipendium na Arkitekthoeyskolen (Vysoká
škola architektury) v norském Oslu.
• Ve spolupráci s architektem Martinem Roubíkem dosáhla úspěchu s projektem Velkého egyptského
muzea v Gíze, který se dostal až do úzkého finále v mezinárodní soutěži s více než 2500 konkurenty.
• V období let 2002–2004 působila jako pedagožka na Fakultě architektury ČVUT.
• Od roku 2010 je rektorkou soukromé vysoké školy ARCHIP.
certifikace
autor: Dr. Frank Heinlein
Německý certifikační systém DGNB
Certifikační systém DGNB byl vyvinutý Německou radou pro šetrné budovy
(German Sustainable Building Council, DGNB) jako účinný nástroj, který pomáhá
při navrhování, realizaci a provozu šetrných budov. Systém může být použit pro
nové a stávající budovy i městské části. Článek přináší základní informace o tomto
certifikačním systému.
Německá rada pro šetrné budovy
(DGNB) byla založena v červnu 2007
ve Stuttgartu. V současné době má více
než 1100 členů, kteří reprezentují celý
sektor stavebnictví a realitního trhu.
Systém certifikace DGNB slouží jako
podpora projektantům a stavebním
firmám při návrhu a realizaci šetrných
budov a městských částí. Současně nabízí
přesnou definici udržitelnosti a umožňuje
provést objektivní posouzení různých
budov v různých lokalitách.
Systém DGNB hodnotí budovu a její
vlastnosti jako celek. Vlastníci budov
a projektanti tak mají velkou volnost
a variabilitu při dosažení těchto cílů. Jsou
podporována inovativní řešení a díky
své flexibilitě může být systém snadno
aktualizován. Také může být snadno přizpůsoben různým technickým, kulturním
nebo klimatickým podmínkám. Prostřednictvím precertifikace během procesu
plánování mohou být kritéria DGNB
použita k identifikaci účinných a levných
opatření pro celkové zlepšení kvality budovy. Proces precertifikace také pomáhá
investorům ověřit si již v počáteční fázi
plánování, že výkonnostní charakteristiky
budovy splňují vytyčené síle.
Systém DGNB podporuje integrovaný
návrh budovy, díky čemuž nabízí potenciál pro optimalizaci celého cyklu – počínaje výstavbou, provozem až po demolici
budovy na konci její životnosti. Certifikáty DGNB nabízejí využití různých
profilů pro každý typ budovy. Nicméně
všechny budovy jsou hodnoceny stejným
systematickým přístupem, což snižuje čas
potřebný pro školení auditorů a usnadňuje používání systému.
Výrazná odlišnost systému DGNB
od jiných certifikačních schémat spočívá
v jeho důrazu na celý životní cyklus
budovy, a to jak s ohledem na její dopad
na životní prostředí, tak i na celkové
náklady (včetně výběru typu konstrukce,
provozu a nákladů na údržbu). Systém
je založen na mezinárodních normách
a předpisech (např. CEN/TC 350), ale
díky své flexibilitě může být přizpůsoben i jiným technickým, společenským,
kulturním a klimatickým podmínkám,
a to bez změny základního systematického přístupu.
Oblasti hodnocení
Základ systému byl původně vyvinut pro
budovy typu Nová kancelářská a administrativní budova. Od tohoto základu
se postupně vyvinuly další profily a schémata pro zcela odlišné typy budov. Jako
certifikace druhé generace se systém
DGNB vyznačuje velmi vysokou mírou
flexibility. Základem hodnocení je seznam
hlavních kritérií definovaných na základě
shody velké skupiny odborníků z mnoha různých oborů. V závislosti na typu
budovy je při hodnocení těmto kritériím
přidělována různá váha podle specifických
faktorů. Každý profil použití – tedy každý
typ budovy – má vlastní parametry a je
optimálně přizpůsoben svému specifickému použití.
Hodnotí se tyto oblasti: ekologické,
ekonomické, sociálně-kulturní a funkční
aspekty, technické parametry, procesní
kvalita a lokalita.
Těchto šest oblastí se zvažuje pro celkové hodnocení budovy podle určitých, předem definovaných kritérií. Ekonomické,
Certifikace ve vztahu k právním předpisům
34–35
certifikace
autor: Dr. Frank Heinlein
Oblasti hodnocení
systému DGNB
ekologické, sociálně-kulturní a funkční
a technické aspekty mají pro každou
tuto oblast k dispozici 22,5 % z celkového hodnocení budovy. Procesní aspekty
kvality mohou přispět zbývajícími 10 %.
Při hodnocení budov není hledisko
lokality zahrnuto v celkovém hodnocení,
ale hodnotí se samostatně. U městských
částí je toto hledisko samozřejmě nedílnou součástí celkového hodnocení.
Způsob hodnocení
Každá ze šesti hodnocených oblastí se
dělí podle několika kritérií, jako je např.
energetická náročnost, akustické vlastnosti
nebo zastavěnost prostoru. Pro každé kritérium jsou definovány konkrétní cílové
hodnoty. Jsou pro něj také specifikovány
metody měření a dokumentace potřebná
pro ověření plnění cílů. Kromě toho má
každé kritérium definováno specifický
faktor podle typu certifikačního schématu (profilu). Tento faktor odráží význam
daného kritéria pro společnost a s ohledem na daný typ použití certifikace.
Podle míry splnění jednotlivých kritérií
lze získat bronzový, stříbrný nebo zlatý
certifikát. Kvalita budovy se také vyjadřuje
v procentech, a to jak její celkové hodnocení, tak hodnocení jednotlivých oblastí.
Kritéria – základní
prvky certifikace
Při vývoji systému certifikace se definuje
šest hodnoticích oblastí tak, že každá
Tabulka 1 že hodnocení lokality je oddělené od celkového hodnocení budovy a nemá vliv
na výši dosaženého skóre. Důvodem je
možnost objektivního porovnání budov
v různých lokalitách.
Existující typy
certifikace DGNB
Aktuálně jsou v certifikaci DGNB definována schémata v tabulce 1. Ostatní
systémy jsou v současné době ve vývoji,
například pro menší obytné budovy.
Certifikace jako nástroj
optimalizace
Precertifikace umožňuje projektantům,
stejně jako investorům a majitelům
budov, optimalizovat své projekty již
ve fázi plánování. Proces vytváří základ
pro plánování udržitelné výstavby a podporuje její integrovaný návrh. Podporuje transparentnost procesu plánování
i výstavby a přispívá ke zlepšení kvality
budovy. Precertifikace také podporuje
jednotlivé rozhodovací procesy a zároveň
vyžaduje od všech zúčastněných stran
jasné definování požadavků. Stává se tak
důležitým zprostředkovatelem při komunikaci ohledně cílů plánování a výstavby
samotné.
Kromě toho precertifikace zvyšuje
pravděpodobnost, že budova skutečně
dosáhne po jejím dokončení plánova-
Existující schémata certifikace DGNB
Stávající (existující)
budovy
• kanceláře
a administrativní
budovy.
z nich obsahuje různá kritéria reprezentující danou oblast udržitelné výstavby.
Verze 2010 schématu certifikace DGNB
Nové kancelářské a administrativní budovy je například založena na 48 kritériích. Z nich 42 kritérií se týká vlastností
budovy a šest lokality, která se však
hodnotí samostatně.
Mezi kritéria z oblasti ekologických
aspektů patří například potenciál globálního oteplování, rizika pro životní
prostředí, šetrné využívání zdrojů/dřeva, spotřeba primární energie a podíl
obnovitelných zdrojů. Hodnocení
ekonomických aspektů se zaměřuje především na náklady související s životním
cyklem, zatímco z hlediska sociálně-kulturních a funkčních aspektů se hodnotí
faktory, jako jsou tepelný a akustický
komfort, kvalita vnitřního vzduchu,
dostupnost veřejnou dopravou, ale také
zajištění přístupu pro handicapované
osoby a aspekty bezpečnosti.
Technická kvalita stavby se odráží
v kritériích, jako jsou požární bezpečnost, snadné čištění a údržba, zvuková
izolace a těsnost obvodového pláště.
Integrovaný návrh je důležitým předpokladem udržitelnosti budovy, proto
hodnocení oblasti procesní kvality zahrnuje kvalitu procesu plánování i proces
výstavby. Poslední, ale ne nepodstatná
oblast hodnocení – lokalita – posuzuje
takové aspekty, jako jsou rizika mikroprostředí, stav lokality a jejího okolí,
dostupnost a vzdálenost prvků občanské
vybavenosti. Je však třeba připomenout,
Vícenásobné
certifikace pro nové
budovy
Nové budovy
• vzdělávací zařízení;
• kancelářské
a administrativní
budovy;
• komerční budovy;
• hotely;
• průmyslové stavby;
• nemocnice;
• laboratoře;
• nájemní
prostory;
• městské části;
• obytné budovy;
• veřejné budovy.
• vzdělávací zařízení;
• komerční budovy;
• hotely;
• průmyslové stavby;
• obytné budovy
Smíšené
obsazení
nových budov
Budovy používané
pro více účelů
• kanceláře
a administrativní
budovy;
• komerční budovy;
• hotely;
• obytné budovy.
Městské části
ných cílů a kvality. Proces také zvyšuje
pravděpodobnost, že dokončená budova
získá certifikát bez problémů a předběžného hodnocení bude skutečně
dosaženo. Precertifikace také poskytuje
marketingové výhody při uvádění budovy na trh ještě během jejího plánování či
její výstavby.
Vzhledem k tomu, že systém vyžaduje vysokou úroveň transparentnosti, je
možné doložit budoucí kvalitu a výkonové charakteristiky budovy již ve fázi
plánování, což zvyšuje šance, že se budova snadněji pronajme či prodá.
Internacionalizace
systému DGNB
Certifikace DGNB představuje systém druhé generace certifikací. Je tedy
komplexnější než dřívější snahy o změření udržitelnosti zastavěného prostředí.
Jednou z hlavních předností systému
DGNB je vysoká míra flexibility, která
umožňuje jeho přizpůsobení budoucímu
technickému i společenskému vývoji
a regionálním zvláštnostem. Mohou
zahrnovat klima, strukturální a právní
požadavky, kulturní zvyklosti. Díky
těmto vlastnostem je certifikace DGNB
velmi rychle internacionalizována. Jen
několik měsíců poté, co byly uděleny
první certifikáty DGNB, byly získány
certifikáty i v jiných zemích, jako je
například Rakousko. Mnoho dalších
projektů po celé Evropě získalo certifikaci v následujících letech.
DGNB si klade za cíl optimálně
přizpůsobovat svůj certifikační systém
požadavkům v jiných zemích. To se děje
pomocí partnerství s místními neziskovými a nevládními organizacemi. Mezinárodní rada představenstva DGNB
a její partnerské organizace pomáhají
zajistit vysoký standard kvality pro mezinárodní aplikace. Rakouská rada pro
šetrné budovy (Ogni) byla první, kdo
systém převzal a na jaře roku 2010 tak
byly uděleny první certifikáty v rakouské verzi systému DGNB. Bulharsko,
Podíl jednotlivých oblastí na celkovém hodnocení
Dánsko a Švýcarsko také systém převzali
a přizpůsobili jej svým specifickým potřebám. Jiné země, jako je Čína, Brazílie,
Thajsko a Španělsko, je v současné době
následují. Po snadnější šíření systému
za hranice Německa nabízí DGNB pro
konzultanty a auditory DGNB mezinárodní školení v Německu a dalších
zemích.
Závěr
kvalitu a transparentnost. Systém je
celý k dispozici v angličtině a všechna
definovaná kritéria odpovídají požadavkům v evropských normách. Oproti
jiným systémům je postup usnadňující
použití DGNB v různých zemích přímo
jeho integrovanou součástí. Pro snadnou
adaptaci v zahraničí jsou zohledněny
různé klimatické zóny, nákladové aspekty, je připravena databáze pro hodnocení
životního cyklu, ve které jsou k dispozici
soubory dat pro všechny evropské země.
Certifikace DGNB byla vyvinuta s cílem
poskytnout systém založený na mezinárodních předpisech a normách, čímž
je usnadněno jeho použití v různých
zemích. Důraz byl kladen na vysokou
Autor textu a obrázků:
Dr. Frank Heinlein
Deutsche Gesellschaft für Nachhaltiges
Bauen - DGNB e. V.
E-mail: [email protected]
Zdroje:
[1] http://www.dgnb-system.com/dgnb-system/en/system/dgnb-sustainability_concept/
[2] Přehled certifikovaných projektů DGNB http://www.dgnb-system.com/dgnb-system/en/projects/
36–37
certifikace
autor: Mgr. Jaroslav Pašmik
Hlavní roli bude hrát kvalita
prostoru – v budovách i v urbanizmu
Jeden za zakládajících partnerů německé certifikace DGNB a její současný ředitel Manfred
Hegger popisuje aktuální otázky týkající se certifikace DGNB, situace v Německu i udržitelného
stavebnictví obecně.
Někdy zaznívají názory, že německé
budovy jsou už v dobrém stavu a vše
kolem dobře funguje, není tedy
nutné řešit další udržitelná opatření.
Souhlasíte s tím?
Nesouhlasím. Myslím, že německé
budovy mají sice dobrý standard, ale
nejsou dobře adresovány všechny aspekty udržitelnosti. Budovy mají docela
dobrou životnost, technické parametry,
ale stále se málo staráme o materiály,
recyklaci, emise CO2 a spotřebu energie. A když mluvím o energii, nemám
na mysli jen energii spotřebovanou
během života budovy, ale i energii zabudovanou ve stavebních materiálech.
V této oblasti se pohybujete již
od sedmdesátých let minulého století.
Jaký vývoj v této oblasti jste během
let zaznamenal?
V sedmdesátých letech jsme začali u tzv.
„ekologické budovy“. Neměli jsme
tehdy mnoho znalostí, řídili jsme se
spíše citem. Věděli jsme, že používáme
příliš mnoho materiálů, že energetická
náročnost budov je špatná a že mnoho
obyvatel budov má zdravotní problémy.
Začali jsme se snižováním spotřeby energie, využíváním obnovitelných zdrojů
energie a obnovitelných materiálů. V té
době jsme ještě neřešili otázky recyklace
a likvidace materiálů. Definovali jsme
však třicet různých aspektů, které jsme
chtěli dodržet u každého projektu. K tomuto výchozímu souboru pak během let
přibývaly další hlediska a požadavky.
Vaše práce tedy sahá do doby před
třiceti lety. DGNB oproti tomu
má za sebou pouhých pět let své
existence. Proč?
Jedním z důvodů je obsáhlý systém
zákonných, tedy povinných, předpisů
a požadavků. Od začátku jsme se právě
z toho důvodu snažili jít ruku v ruce
s těmito předpisy a být v kontaktu
s vládou i ministerstvy. Více než deset
let jsme se snažili pro výzkum této
oblasti získat podporu. Vládní činitelé
a představitelé o to však neměli zájem.
Připravovali sice národní předpisy
dotýkající se udržitelnosti, ale nechtěli
akceptovat, že potřebujeme velmi podrobný audit budov. Teprve po mnohaletých pokusech o spolupráci a poté, co
jsme cítili i určitý tlak jak ze zahraničí,
tak od kolegů, jsme se rozhodli systém
DGNB založit.
Jak se systém DGNB vyvíjel během
své pětileté existence?
Již od začátku nám šlo o dosažení nejvyššího standardu. Také jsme chtěli mít
systém tzv. druhé generace, který bude
zahrnovat i ekologickou zátěž, tzv. LCC
(Life Cycle Cost) a LCA (Life Cycle
Analysis). Nebylo snadné toho dosáhnout, ale právě to v jiných systémech
chybí. I tento přístup má však svoje
nevýhody – lidé se někdy ptají, proč
to tak děláme, je to totiž příliš komplikované. Ve skutečnosti to ale není tak
složité. Od příštího roku, kdy začne
fungovat výpočtová aplikace on-line,
to bude dokonce velmi snadné. Během
uplynulých pěti let se tedy především
vyvíjel systém certifikace, byl zaváděn
na trh, vznikala základna pro certifikování. Certifikační systém zároveň
představuje určitou nádobu obsahující
všechny aspekty a parametry, které je
třeba zohlednit při plánování šetrné
budovy. Tento obsah nyní přelíváme
do dalších oblastí – do denní praxe,
poradenství, vzdělávacích programů pro
architekty, inženýry a širší stavební veřejnost. Zároveň samozřejmě pracujeme
i na zlepšování certifikačního systému,
vytváříme schémata pro specifické budovy, jako jsou např. laboratoře, i pro
rekonstrukce stávajících budov.
Poslední zmíněná možnost – využití
pro stávající budovy – je velmi
zajímavé a aktuální téma.
Myslím si, že toto schéma je velmi výhodné pro zájemce o pronájem či koupi
nemovitosti. Mohou si tak ověřit, jak
budova splňuje kritéria udržitelnosti
z dlouhodobého hlediska nebo jak se
hodí pro případnou modernizaci. Podle
mě je důležité získat ucelený pohled
na budovu. Toto schéma jsme začali
uplatňovat pro kancelářské budovy,
určitě ale dojde i na ty obytné.
Ve vaší přednášce mě zaujalo i trochu
provokativní téma, kam až bychom
měli v udržitelnosti dojít.
Samozřejmě jsme spokojeni s pokrokem, který jsme za posledních pět let
udělali. Zároveň ale nemůžeme říci,
že jsme hotovi a dosáhli jsme všeho,
co jsme chtěli. Je třeba jít dále, zapojit
všechny typy budov, použít holističtější
přístup pro výběr relevantních kritérií.
To je i důvodem, proč o sobě necháváme
slyšet a pouštíme se do určitých
provokací. Bez nich neexistuje vývoj.
Ředitel DGNB Manfred Hegger
Co tedy plánujete do budoucna?
Mám na mysli konkrétní změny
týkající se budov.
Určitě chceme udělat další krok v oblasti energetické účinnosti, zaměřit se
více na elektřinu – to, jak šetřit energii
na vytápění a přípravu teplé vody, již
bylo řešeno dostatečně. Dále se chceme
více zaměřit na otázku volby materiálů,
na stavební techniku umožňující změnu
materiálů a 100% recyklaci. U energie
máme k dispozici výsledky studií udržitelnosti měst a ty ukazují velké možnosti ve výrobě elektřiny obnovitelnými
zdroji energie. Pozitiva a vhodnou cestu
vidíme v decentralizovaném způsobu
výroby energie – přímo v budovách
a jejich blízkém okolí. Již v současnosti je totiž velmi snadné využít obálku
budovy jako zdroj energie, ať už jde
o střechu, stěny nebo i základy budovy. Další oblast, která čeká na změny,
je odpadové hospodářství – jak stavět
budovy, aby při jejich demolici nevznikal odpad.
Myslíte tedy koncepci tzv. od kolébky
do hrobu (cradle to cradle). Jakými
prostředky lze toho u budov
dosáhnout?
V podstatě to znamená, že nemůžete
použít žádné konstrukce ani materiály,
které jsou v současnosti k dispozici.
To už ale mluvíme o revoluci ve stavebnictví!
To ano. Ale nechci tím říci, že by se
v budoucnu nepoužíval například beton. Výrobci stavebních surovin a materiálů se ale budou muset více zajímat
o jejich udržitelné vlastnosti a opětovné
využití, recyklaci.
Víte o nějakých novinkách ve výzkumu? Kam se posunuje vývoj?
Mohu zmínit například izolace – máme
trochu problém s tím, jak se používají
čím dál větší tloušťky izolací. Výrobci
v tomto oboru v současnosti vynalézají
nové systémy, které jsou tenčí, efektivnější, neobsahují plasty – jde o mine-
rální izolační materiály, které je možné
opětovně recyklovat.
Zmínil bych ještě urbanizmus,
udržitelné plánování měst. Ve své
prezentaci jste zmínil koncept tzv.
minidomku.
Je to tak, ale je to jen jeden z mnoha
možných způsobů reakce na zvyšující
se hustotu osídlení. Dalším aspektem,
kterým bychom se v budoucnu měli
více zabývat, je využití prostoru – koncept samotného navyšování podlahové
plochy je podle mě špatný. Je mnohem
důležitější zaměřit se na celkovou kvalitu zastavěného prostředí. Pokud má
například místnost vyšší stropy, rozdíl
v m3 není nijak závratný, ale pocitové
vnímání takového prostoru je velmi
odlišné.
Je tento způsob návrhu aplikovatelný
i v urbanizmu, tedy v návrhu přesahujícím jednotlivé budovy?
Určitě. Kvalita prostoru, ne kvantita
se počítá, a to i ve městě. Pozornost si
žádá také mobilita ve městech. Doprava ve městech zabírá velkou část
prostoru, potřebujeme nový koncept.
Při územním plánování často dochází
k omezování právě s ohledem na dopravu, plánování infrastruktury, které se
řídí kvantitativními ukazateli. Zatímco
plánování městské zástavby se řídí více
kvalitativními ukazateli, měkčími parametry ve srovnání s přesnými čísly.
Je tedy řešením svedení dopravy pod
povrch?
To si nemyslím. Doprava je jednou
z cest, jak vnímat město. Nemyslím si
ale, že je do budoucna reálné, aby každé
auto bylo pět metrů dlouhé, dva metry
široké, navíc typicky obsazené jen
jednou osobou. Potřebujeme více a lépe
využívat hromadnou dopravu, která
musí být ovšem také kvalitnější, šetrnější k životnímu prostředí a zároveň musí
být rychlejší než doprava autem, aby ji
lidé využívali. Na druhou stranu auta
ve městech mohou být menší, pohá-
něná elektřinou, bez emisí. Je hloupé,
když 1,5 tuny oceli slouží k dopravě
člověka vážícího 75 kg.
Vrátil bych se ještě k certifikaci
DGNB. Jak pokračuje vaše spolupráce se státními úřady? Je již certifikace
povinná?
V současnosti je certifikace povinná pro
státní veřejné budovy – musí dosáhnout
alespoň stříbrného certifikátu.
Kolik takových budov již certifikaci
získalo?
Zatím jen málo – v současnosti systémem certifikace prochází přibližně asi
dvacet veřejných budov.
Jak se liší toto certifikační schéma
od certifikace komerčních budov?
Základ je stejný. Rozdíl je například
v zadávání zakázek subdodavatelům.
Stát vyžaduje, aby tyto firmy měly určitou kvalifikaci. Další věcí je navyšování nákladů, které stát velmi striktně
definuje – proto je například zvolen
stříbrný stupeň certifikace. Základní principy jsou však stejné – návod
k certifikaci i kritéria jsou identická,
stejně jako hodnoticí nástroje. Jen asi
dvě hodnoticí měřítka, požadavky, jsou
upravené.
Vzhledem k tomu, jak dlouho
v oblasti šetrných budov pracujete,
baví vás ještě tato práce?
Baví. Čím déle v tomto oboru pracujete, tím více vědomostí máte, dostáváte
se hlouběji pod povrch, rozumíte více
zákonitostem a objevujete nové principy. Tento obor má otevřenou budoucnost.
Autor:
Mgr. Jaroslav Pašmik,
Česká rada pro šetrné budovy
E-mail: [email protected]
www.czgbc.org
překlad: Petra Šťávová
38–39
lidé a budovy
autorka: doc. Ing. Veronika Kotrádyová, PhD.
Vnímanie prostredia
ako komplexný proces
Problematika správnej koncepcie priestoru, či už vo veľkej urbanistickej mierke, alebo v malej
mierke mikroprostredia – teda interiéru, je nesmierne obsiahla problematika, ktorú rozoberali
viacerí významní vedci. Príspevok sa zaoberá rôznymi prístupmi k analyzovaniu procesu
vnímania prostredia – z pohľadu neurovied, neurergonómie, kognitívnej, environmentálnej,
evolučnej a kultúrnej psychológie. Má za cieľ oboznámiť čitatelia s poznatkami z týchto
odborov, užitočnými pre tvorbu interiérových dizajnérov a architektov s ohľadom na človeka.
Prečo sa cítime v niektorých priestoroch
dobre a v iných nie? Prečo nás niektorý
priestor láka vstúpiť čo najskôr a zotrvať
čo najdlhšie a do iného sa bojíme čo
i len vkročiť? Teraz hovoríme aj o holých
priestoroch nezávisle od ich zariaďovacích
prvkov, o koncepcii priestoru, jeho členení
a možnosti pohybu v ňom. Pri koncipovaní akéhokoľvek priestoru, či už bytového
alebo verejného, sa dá v pozitívnom aj
negatívnom zmysle slova manipulovať so
správaním a pocitmi jeho budúcich stálych
či prechodných obyvateľov. Vedeli to veľmi
dobre stavitelia starovekých chrámov,
gotických katedrál, či komunistických a fašistických propagandistických stánkov, ale
aj stavitelia novodobých chrámov konzumu – supermarketov. Vždy to bola určitá
dobová dogma, ktorá ovplyvňovala to, ako
budú vyzerať predovšetkým verejné stavby.
U obytných jednotiek, kde je chápanie
domova zasa iným fenoménom, už prichádzajú viac na rad kultúrne vplyvy, módnosť, komerčne pretláčané trendy, ale aj naše
súkromné preferencie. Sú však preferencie,
ktoré máme všetci viac-menej spoločné
a pramenia z pravekej minulosti a pôvodného bydliska – divokej prírody. Má s tým
čo do činenia evolučná psychológia.
a tiež to, čo nám kultúra „vyberie“, že
si máme všímať. Odvážim sa vysloviť
hypotézu, že ľudia, ktorí sú otvorení aj
vnímaniu iných kultúr, zažili ich naživo
alebo sa vedia do nich aspoň empaticky vžiť prostredníctvom médií, majú
otvorenejšie videnie sveta – zmyslové
vnímanie.
Významnú rolu tu hrajú predsudky,
ktoré sú súčasťou kultúry. Ako sme už
spomínali, kultúra je niečo ako čočka,
okuliare, cez ktoré vidíme svet. Zrak
je mimoriadne selektívny, hmat je tiež
otázny, keďže vieme množstvo vnemov
Ako vnímame
prostredie okolo seba
Zmyslové vnímanie je vysoko selektívne,
vnímame len to, čo práve potrebujeme,
1
prekonať autosugesciou a ponímanie
vône, je príjemnosť či nepríjemnosť tiež
závislá na tom, aký vzťah ku objektu
máme. Vezmime si taký príklad olomouckých syrčekov. Keď ich niekto má
rád, ich charakteristická vôňa nevadí,
a naopak.
Zmyslovým vnímaním, jeho mechanizmami, sa zaoberajú neurovedy aj
kognitívna a environmentálna psychológia. Všetky majú k ich ponímaniu
špecifický prístup. Zmyslové vnímanie je podľa Jakuša (2010) schopnosť
rozoznať, detegovať a spracovať von-
1Najprv si všímame scenériu ako celok, hlavne to,
či je bezpečná, a až potom jednotlivé detaily a jej
kontext
2„Bay window“ (oblúkové okno) v rodinnom dome
vo Vorarlbergu je dobrou ukážkou proporcie medzi
výhľadom a úkrytom
kajšie podnety a odpovedať na ne. To,
kde sú v mozgu lokalizované jednotlivé zmysly, sme už spomínali vyššie
v texte pri neurovedách. Mechanizmus
funguje tak, že informácie prichádzajú
do centrálneho nervového systému
prostredníctvom reflexného oblúka.
Reflexný oblúk pozostáva z receptora,
aferentnej nervovej dráhy, centrálneho
nervového systému (mozog a miecha),
eferentnej nervovej dráhy a efektora
(sval, žľaza...).
Receptory
Receptory sú špeciálne nervové zakončenia (v koži, svaloch, cievach, kĺboch,
kostiach, v srdci, pľúcach a iných orgánoch). Premieňajú rôzne formy energie
(mechanickú, chemickú, tepelnú, elektromagnetickú) na elektrickú energiu
v jej dvoch formách (lokálny potenciál
→ akčný potenciál AP).
Telo obsahuje asi dvacať druhov
zmyslových receptorov, ktoré detegujú
napr. dotyk, tlak, teplotu, natiahnutie,
zvuk, svetlo, čuch, chuť, parciálny tlak
plynov, koncentráciu solí, hormónov,
atd. V tele chýbajú receptory pre ionizujúce žiarenie.
2
Zmyslové vnímanie
Odborníci z oblasti kognitívnej psychológie majú viacero prístupov ku štúdiu
zmyslového vnímania. Aj vnímanie
jednoduchých obrazov vyvoláva sofistikované procesy rozpoznávania (z angl.
cognitive processing), ako je vidieť pri
optických ilúziách a neuropsychologických poruchách. Používa sa termín
vnem (z ang. sensation) na vyjadrenie
zisťovania, vyhľadávania, určitej formy
energie niektorým zo zmyslov a termín
vnímanie (z angl. perception) na vyjadrenie procesu dávania zmyslu informácii, ktorú vyslali zmysly.
Vnímanie môže mať rôzne ciele.
Najbežnejšie ciele je vnímanie pre akciu
(z angl. perception for action) a vnímanie pre rozoznávanie (z ang. perception
for recognition). Je možné posudzovať
rozoznávanie a akciu ako štádia toho
istého procesu zmyslového vnímania,
tak že akcia by sa mohla stať, až keď sa
uskutoční rozoznávanie. Avšak reakcia
na objekty v prostredí musí byť niekedy
naozaj veľmi rýchla, takže niekedy je
definovanie objektu to posledné. Je tu
evidencia toho, že vnímanie pre akciu
a vnímanie pre rozoznávanie sú dosť rozdielne procesy, ktoré majú iné neurálne
mechanizmy [2].
Tok informácií
Ďalší spôsob diferenciácie prístupov ku
zmyslovému vnímaniu je posudzovanie
„toku informácií“ cez systém vnímania.
Napríklad proces haptického a vizuálneho vnímania môže operovať pri vytváraní
si obrazu prostredia jednak s vnemovými/
senzorickými informáciami a jednak
môže používať existujúce znalostí tak, aby
nová informácia dávala zmysel. Inými
slovami, tok informácií cez systém zmyslového vnímania môže plynúť buď zdola
hore, alebo z hora dole.
Prístup ku vnímaniu z dola hore (z ang.
bottom-up approach to perception) vidí
zmyslové informácie ako počiatočný bod,
s vnímaním vznikajúcim analýzou tejto
informácie, aby sa vygeneroval vnútorný, vlastný popis prostredia. Prístup ku
vnímaniu z hora dole dáva väčší dôraz
na používanie prvotnej informácie s tým
vedie proces vnímania [2]. Rôznym spôsobom vnímame tváre a ich emočný výraz
a inak rozoznávame siluety živých tvorov
a siluety neživých objektov.
40–41
lidé a budovy
autorka: doc. Ing. Veronika Kotrádyová, PhD.
Toto je štandardné ponímanie zmyslového vnímania. Podstatné je, že scénu
nejakého prostredia (environmentálneho
nastavenia) vnímame ako jeden celok
všetkými zmyslami zároveň. Takto sa to
poníma v environmentálnej psychológii.
Jedna z teórií kognitívnej psychológie –
Gestalt teória – tiež hovorí, že celok je
viac než sumár jednotlivých jeho častí.
Podľa Petera Naisha (2005) z pohľadu
zmyslového vnímania to znamená, že
obraz vnímame viac podľa usporiadanie jednotlivých jeho prvkov než podľa
vlastností jednotlivých prvkov samých
osebe. Platí to aj pre obraz zložený zo
všetkých zmyslových vnemov[2].
Popularita turistiky a všetkých outdoorových športov spočíva aj v tom, že
vystavenie sa všetkých svojich zmyslov,
a teda aj celého nervového systému
spôsobuje v tele a mysli príjemný stav,
ktorý má blahodarné účinky. Rekreácia
pre celý nervový systém je vlastne dokonalá regenerácia, je to absolútna terapia
prostredím. Futuristicky a možno aj
utopisticky raz možno bude existovať
prostredie, ktoré treba vyhľadávať pri
stavoch depresií, hyperaktivity, manickej aktivite, workoholizme, úzkostných
stavoch a pod.
Spolupôsobenie
Ak je nejaký stimul príliš výrazný,
napríklad ak cítime na mieste silný
zápach, tak vnímame predovšetkým ten
a ostatné podnety z prostredia ustupujú
do úzadia.
V reálnom svete sa objekty nikdy
neobjavia v izolácii, spolupôsobia (co-vary) s ostatnými objektmi a v určitom
prostrední poskytujú bohatý zdroj
kontextuálnych asociácií pre využívanie
zrakom. Prirodzený spôsob reprezentovania kontextu objektov je v zmysle jeho
vzťahu ku iným objektom. Alternatívne,
súčasné štúdie ukazujú, že štatistický sumár scény poskytuje doplnkový a efektívny zdroj informácií pre kontextuálne
domnienky, ktoré umožňujú človeku
rýchlo viesť pozornosť očí do oblastí
záujmu pri prírodných scénach.
3
Scény a objekty
Prostredie je tvorené objektmi spolu
s nastaveniami prostredia (z angl. environmental settings). Ak by sme chceli
byť trochu teatrálni, môžeme povedať, že
sa tak vytvárajú životné scény. Investori,
dizajnéri, architekti sú tak vlastne scénografmi ľudských životov.
Keď na takúto scénu vstupujeme,
v prvom momente vnímame celok,
skenujeme, či je „scéna“ bezpečná
a vhodná na zotrvanie v nej, vyhodnocujeme jej funkciu – či je dobré si v nej
oddýchnuť, pracovať, socializovať sa
a pod. Až neskôr prichádza interakcia
s jednotlivými prvkami tejto scény,
teda jej objektmi. V prvom momente
vnímame množstvo objektov a skôr
celkový dojem z ich kombinácie, či to
vytvára harmonický celok, alebo niečo
z tejto scény trčí a nervový systém má
dôvod nad tým špekulovať.
Vzápätí potom prichádza na rad
priama fyzická interakcia s objektmi
– ak produkt používame, zvyčajne ho
najprv zrakom skenujeme za účelom
zistiť, či je pre nás bezpečný, alebo
nie. Potom pátrame po jeho funkcii a zároveň z neho máme estetické
potešenie, alebo frustráciu. Pri skúmaní dotykom zisťujeme jeho textúru,
štruktúru, tvar, cítime tak komfort,
alebo diskomfort, a zároveň testujeme
inštinktívne aj vedome jeho funkčnosť.
Opäť tu nastáva komplexný proces
vnímania produktu biologicky, fyzicky,
aj intelektuálne, pretože objekty majú
aj svoj príbeh, ktorý je vďaka sociálno-kultúrnej podstate človeka nesmierne
významný pre celkové vnímanie objektu. Ak pozorujeme tiež „umelú“ scénu
v interiéri alebo v exteriéri, vnímame ju
najprv ako celok a až potom si všímame
jednotlivé detaily a tiež ich reflektívny
kontext.
Aspekt času
Ak by sme mali hovoriť o závislosti
s časom, čo sa vnemov z prostredia týka
a až potom reakcií, najprv zareagujeme
inštinktívne (na viscerálnej úrovni),
neskôr vnímame to, ako objekt funguje.
Sociálny, kultúrny, kontext objektu alebo prostredia môžeme poznať už predtým, než vnem zažívame. Preto je ťažké
hovoriť o súvislosti s časom. Na základe
neho si však jednoznačne vytvárame tzv.
„celkový dojem“, čo je či už pri kúpe,
3Chvíľkové nebezpečenstvo môže byt pozitívne
a stimulovať sympateticky nervový systém, ale pri
dlhodobom nastavení môže ohrozovať celkový
zdravotný stav – ako napríklad pri dlhodobom
sedení na presklenej podlahe alebo za skleneným
stolom
4, 5Farebné presklené fasády deformujú svetlo v interiéri, čo nepôsobí na zrak pozitívne a spôsobuje
únavu a bolesti hlavy
zaobstaraní, alebo pri zbavovaní, opúšťaní, najdôležitejšie.
Na základe vlastných výskumov estetických preferencií, a keďže je zmyslové
vnímanie komplexný proces, dovolím si
vysloviť hypotézu, že akýkoľvek materiál,
aj keď s ním máme len vizuálny kontakt,
vnímame cez predchádzajúcu skúsenosť inými zmyslami. Keď vidíme drevo,
nevnímame len jeho farbu samotnú a textúru ako geometrický vzor, ale už nám to
asociuje predchádzajúcu haptickú, dotykovú, akustickú aj čuchovú skúsenosť.
Čistá farba bez prirodzenej textúry a bez
plastickej hĺbky nie je taká atraktívna
práve preto, že nám neumožňuje zažiť
takú asociáciu s inými zmyslami.
Neurovedy a dizajn
Poznatky z neurovied slúžia nielen pre
posun vo vedeckom poznaní, pre zlepšenie verejného zdravia a blaha (well-being), ale tiež na stanovenie marketingových stratégií. Doslovne, aké výrobky
vyrábať a následne ako ich predávať tak,
aby boli neodolateľne atraktívne. Z neurovied vieme použiť v aplikovanej podobe
metódy ich skúmania práve vo výskume
v dizajne. Dizajnérom poznatky z tejto
oblasti môžu pomôcť ku pochopeniu
ľudského správania sa a konania, proces
rozhodovania pri kúpe, respektíve zaobstaraní a neskoršieho budovania vzťahu
ku prostrediu, to, ako sa v prostredí
orientujeme a fungujeme v ňom.
Pomôcť v tomto snažení môže práve
použitie výskumných metód, ako je
EEG biofeedback, skin conductance
response (SCR) či facial expresion. Dá
sa merať činnosť mozgu, respektíve
nervového systému, so zámerom zistiť
priame reakcie na určité environmentálne nastavenia, či reakcie na interakciu
s materiálom/jeho povrchom, či tvarom
objektu. Neurovedy používajú tieto metódy predovšetkým na liečenie rôznych
porúch, sú však použiteľné aj pre ľudí pri
tvorbe prostredia s priamym impaktom
na človeka a žiaľ tiež pre už spomínané
4
5
komerčné účely na zvýšenie predajnosti
produktov či služieb. Neuromarketing
je v súčasnosti v centre záujmu veľkých
hráčov na trhu.
Vyššie v texte sme síce spomenuli, že
telo je samoriadiaci inteligentný systém
bez centrálneho riadenia, ale v ponímaní
neurovied riadi telo práve nervový systém. Aj neurovedy na základe najnovších
výskumov pripúšťajú to, že tam funguje
aj spätná väzba alebo riadenie medzi
centrálnym nervovým systémom a vnútornými orgánmi.
Poskytli sme tu čitateľovi oba pohľady
na vec. Na ich základe by sme mohli
povedať, že inštinktívne, celým telom,
zvykneme zareagovať v nečakanom
momente, ale ak máme na rozhodnutie
dostatočný čas, máme na výber, ako
sa v situácii zachováme – pudovo ako
živočích, alebo ako racionálne uvažujúci
a kultúrou ovplyvnený človek – a toto
vedomé rozhodnutie sa odohrá v mozgovej kôre, za čo môže už spomínaná
schopnosť sebaregulácie a sebakontroly,
ktoré slúžia na potláčanie impulzívneho
chovania. Domnievam sa, že rácio by
sme v ostatnom tele ťažko hľadali. Pokrok v neurovedách vyvoláva naliehavé
otázky o osobnosti, identite, zodpovednosti a slobode.
Autorka:
doc. Ing. Veronika Kotradyová, PhD.,
Slovenská technická univerzita v Bratislave,
Fakulta architektúry, Ústav interiéru
a výstavníctva
E-mail: [email protected]
www.fa.stuba.sk
Literatúra:
[1]Jakuš, J: Biofyzika zmyslového vnímania Receptory Biofyzika zraku, www.jfmed.uniba.sk/index.
php?id=3646.
[2]Pike, G., Edgar, G., 2005. Perception. In: Cognitive Psychology, Oxford University Press.
[3]Gilford, R.: Environmental Pschology, Allyn and Bacon, 1997, ISBN 0-205-181-5.
[4]Beňuškova, L., 2002. Kognitivna neuroveda. In: Rybar, J.; Benuskova L.; Kvasnicka V. (eds)
Kognitivne vedy. Kalligram, Bratislava, pp. 47–104. ISBN 80-7149-515-8.
[5]Kotradyova, V. : Dizajn s ohľadom na človeka, Habilitačná práca, FA STUBA 2010.
[6]Kotradyová, V. a kol.: Dizajn s ohľadom na človeka, publikácia v procese prípravy do tlače,
Nakladateľstvo STU, Bratislava, 2012.
[7]Kotradyova, V. : Vnímanie prostredia a jeho prvkov ako komplexní proces z pohľadu environmentálnej, kognitívnej a kulturnej psychológie, dostupné z: http://www.beffa.eu/wp-content/
uploads/2012/06/s3-Veronika-Kotradyova-Vnimani-prostredi-a-jeho-prvku-jako-komplexni-proces.pdf (12. 10. 2012).
42–43
certifikace
autoři: Ing. Bohdan Víra, CSc., Ing. Petr Lhoták
Zkušenosti z realizace projektu
usilujícího o certifikaci LEED
Certifikace budov je novým dobrovolným nástrojem prověřování kvality budov, která zajišťuje
energeticky úsporné stavění, ohleduplné k životnímu prostředí, i následné provozování
budovy. Environmentální hodnocení budov je pojem, který se v současnosti stále více používá
a uplatňuje v oblasti komerční a developerské výstavby. Článek přibližuje zkušenosti získané
při výstavbě administrativní budovy City Green Court v Praze, která se uchází o získání
certifikátu LEED Platinum. Poznatky nabyté při realizaci této stavby se dají s výhodou
uplatnit i při realizacích jiných typů budov.
Certifikace, její verze
a referenční příručka
LEED je systém environmentálního
hodnocení budov, který se neustále
vyvíjí, a proto prochází nezbytnými
úpravami podle aktuálních normativních požadavků. Ty se mění i během certifikačního procesu projektu.
S kvartálním vydáním změn souvisí jak
možné změny v certifikačním procesu,
tak i změny konkrétních požadavků
certifikačního systému. Platné požadavky jsou dány referenční příručkou
daného systému a jejími změnami vydanými k datu registrace daného projektu. V tomto případě byl zvolen systém
LEED 2009 for Core and Shell ve verzi
platné k 5/2010. Jelikož provedené
změny požadavky většinou zpřísňují,
je možné aplikovat i změny, jež byly
vydány k pozdějšímu datu. Není to
však povinné.
V referenční příručce jsou specifikovány požadavky formou tzv. kreditů,
které popisují konkrétní podmínky
a vlastnosti. Tyto požadavky musí projekt splňovat a vykazovat, aby mohl být
za dané kritérium ohodnocen. Ve většině případů jsou takové požadavky
předepsány pouze citací normativního
základu, který požadavky dále rozvádí, rozšiřuje a upřesňuje. V referenční
příručce tedy nejsou uvedeny všechny
požadavky v takovém detailu, aby se
daly ihned aplikovat, případně zavést
do projektové dokumentace bez dalšího
vyhledávání.
Školení pracovníků
prohlubuje své znalosti dalším studiem,
jež ukončí složením zkoušky AP (LEED
Accredited Professional). Po úspěšném
složení této zkoušky může expert LEED
AP být pracovníkem zodpovědným
za certifikaci daného projektu.
Na zpracování dokumentace a na realizaci se podílí početný kolektiv pracovníků, který u těchto certifikovaných staveb
zpravidla doplňuje expert na certifikaci.
V době přípravy projektu City Green
Court byl výběr těchto specialistů omezený, proto se společnost Skanska rozhodla vyškolit vlastní specialisty. Velmi
důležitý je výběr kandidáta na experta
pro certifikaci. Musí to být člověk, který
má skutečný zájem o životní prostředí
a stavebnictví a který je komunikativní, aby v projektovém i realizačním
procesu mohl uplatnit požadavky, jež
přispějí k získání certifikace, což často
není vůbec snadné. Příprava takového
pracovníka, jeho studium, včetně složení
dvou předepsaných zkoušek, představuje
časově několik měsíců a také finanční náklady v řádu desítek tisíc korun.
Pracovník se musí naučit referenční
příručku pro daný typ stavby včetně
referenčních standardů pro udělení
relevantních kreditů. Následně musí
složit povinnou zkoušku GA (LEED
Green Associate). Po té musí aktivně
uplatňovat své znalosti na stavbě, která
usiluje o získání certifikátu, a současně
Angličtina v hlavní roli
Je třeba upozornit na skutečnost, že systém LEED vyvíjí společnost U. S. Green
Building Council (USGBC) v USA.
Proto jsou všechny relevantní texty,
a tedy i požadavky uváděny v anglickém
jazyce. V případě referenční příručky
pro jedno certifikační schéma hovoříme
o cca tisíci stranách anglického
odborného textu (připočteme-li
k tomu související referenční standardy
relevantních kreditů, je to řádově
několik tisíc stran).
Certifikační proces v LEED je
specifický tím, že veškerou dokumentaci všech projektů posuzují týmy
vybraných expertů z řad registrovaných
profesionálů společnosti Green Building Certification Institute (GBCI).
Veškerá komunikace s tímto certifikačním orgánem probíhá prostřednictvím
internetové platformy LEED Online.
Na ní jsou uloženy formuláře, které
je nutné vyplnit, a zároveň se na toto
místo ukládá dokumentace nezbytná
k důkladnému posouzení přiděleným
certifikačním týmem. Z tohoto důvodu
je nutné veškerou dokumentaci posky-
1 Montáž zdvojených podlah
tovat v anglickém jazyce, případně lze
odeslat vybrané přeložené pasáže textu.
Obstarávání dokumentace v angličtině
je, obzvláště u dokumentace stavebních
výrobků, v řadě případů velmi složitá
a zvyšuje režijní náklady vynaložené
na překlad. V případě této konkrétní
stavby se ukázalo, že ne všichni subdodavatelé jsou schopni dodat požadované
dokumenty v angličtině.
Projektová dokumentace
Záměr investora stavět certifikovanou
budovu by měl být vyjádřen ještě před
zpracováním projektové dokumentace
dané budovy, aby se již při projektování
mohly naplnit požadavky zvoleného
systému certifikace i její úroveň.
Rozhodnutí o certifikaci budovy je
samozřejmě možné provést ve fázi
výstavby budovy; představuje to však
obvykle přepracování projektové dokumentace, zvýšené náklady, časovou
prodlevu. Neexistuje žádná garance, že
již rozestavěná budova splní požadované
parametry zvoleného systému.
Je velkou výhodou, když projektovou
dokumentaci zpracovává ateliér, jehož
pracovníci mají již zkušenosti s projektováním certifikovaných budov, znají
požadavky a jednotlivá kritéria pro jejich
splnění. V případě, kdy architekti a projektanti navrhují certifikovanou budovu
poprvé, je třeba je předem seznámit
s požadavky na jednotlivé kredity a při
zpracování dokumentace průběžně konzultovat navrhovaná situační, koncepční,
konstrukční, výrobková i materiálová
řešení. Tato fáze projektu není vždy
snadná a především s architekty je třeba
hledat kompromisní řešení, která umožní zajistit vytýčené cíle certifikace.
Dokumentace k územnímu i stavebnímu řízení musí být provedena tak,
aby v dalším stupni dokumentace bylo
možné dodržet požadované parametry
certifikačních kritérií a přitom byly
naplněny představy investora a záměry
architekta. Při zpracování realizační do-
1
kumentace je třeba se věnovat každému
detailu tak, aby stavba kromě splnění
požadavků certifikace byla taky stavebně proveditelná, technicky spolehlivá
a provozně funkční. Samozřejmě je třeba
mít stále na zřeteli ekonomickou stránku
projektu.
Je-li projekt připravován od počátku
s ohledem na budoucí environmentální
hodnocení, je možné zaměřit se na výběr
vhodných stavebních materiálů a výrobků již před zahájením stavby. Správným výběrem a skladbou materiálů lze
dosáhnout i o stupeň lepší ohodnocení.
Nejsou-li zaneseny všechny specifikace
do projektové dokumentace, může to
mít za následek prodlevy při dodávkách materiálů, výměnu nevhodných
stavebních prvků a zařízení, vícepráce,
posouvání termínů a s tím spojené
vícenáklady.
Dokumentace stavebních výrobků
Pro dokladování environmentálního
dopadu použitých stavebních materiálů
a výrobků na stavbě usilující o certifikaci
LEED je potřebné zajistit předepsanou
dokumentaci. Nejprve je třeba identifikovat požadavky na dokumentaci
sledovaných vlastností materiálů, ideálně
na základě specifikací uvedených v projektové dokumentaci.
Vlastnosti materiálů lze doložit
několika způsoby, ne všechny jsou však
relevantní a přijatelné ve všech případech. Jako dokumentace výrobků může
sloužit: technický list, bezpečnostní
list, materiálový list, prohlášení výrobce
(v tuzemských podmínkách nejvhodnější, neboť mnohdy neexistuje dostatek
podkladů v angličtině) nebo certifikát
výrobku. Poslední jmenovaný se týká
zejména podlahovin s certifikátem
FloorScore, koberců s certifikátem Green
Label a Green Label Plus, nábytku
s certifikátem Greenguard. Tyto výrobky
jsou uvedeny v různých databázích šetrných výrobků a je snadné je získat.
Hodnota stavebního materiálu
z hlediska vlivu na životní prostředí se
zaměřuje na tyto vlastnosti:
• Obsah recyklované složky – pro
dokumentaci této vlastnosti je
nutno správně chápat definice pro
tzv. předspotřebitelskou a pospotřebitelskou složku recyklovaného
materiálu (definice jsou zakotveny
v ISO 14021) a správně je interpretovat osobám odpovědným za získání
potřebné dokumentace, eventuálně
přímo výrobci.
• Regionalitu – je nutno doložit místa
získávání surovin pro výrobu a místa
zpracování surovin na finální výrobek.
• Rychlost obnovitelnosti – v potaz
se berou pouze materiály rostlinného
původu s periodou získávání suroviny
z těchto materiálů kratší než deset let.
• Obsah těkavých organických látek
(VOC – Volatile Organic Compounds) – tato vlastnost se sleduje
u lepidel, tmelů, těsnicích hmot, nátěrů, maleb, stěrkových podlah apod.,
včetně materiálů na bázi aglomerovaného dřeva, které musí být bez přidaného močovinového formaldehydu.
Maximální přípustné limity těkavých
látek jsou v LEED dány americkými
normami (SCAQMD). Klíčové je
správné zařazení materiálu do kategorie podle definic v nich uvedených.
Hodnotu obsahu těkavých látek
pro vybrané chemikálie předepisuje
i český právní řád v bezpečnostních
44–45
certifikace
autoři: Ing. Bohdan Víra, CSc., Ing. Petr Lhoták
listech. Hodnoty získané testováním,
které se provádí na základě jiné metodiky, než předepisují americké normy
(ASTM), nelze porovnávat. Potřebné
dokumenty není snadné na českém
trhu obstarat, není to však nemožné.
Dodatek k certifikačním systémům
z července letošního roku přinesl
významnou úlevu u požadavků v podobě širšího záběru akceptovaných
testovacích metodik a ekoznačení.
• Původ materiálu – u dřeva jde o certifikát FSC. Znamená to, že dřevo
bylo získáno ekologicky přijatelným
způsobem. Jiný certifikát než FSC
není pro LEED relevantní. V současné době je na českém trhu dostatek
takového materiálu. Pro certifikační
orgán je nutné doložit faktury od prodejce certifikačního materiálu FSC.
Výše uvedené vlastnosti se hodnotí na základě ceny daného materiálu
ve vztahu k celkové ceně stavebního
materiálu, vyjádřené procentuálním
podílem. Cena materiálu je totiž jediným společným jmenovatelem těchto
sledovaných kategorií. Pro certifikaci je
výhodné se zaměřit zejména na materiály
jako beton, výztuž do betonu, ocel, sklo,
izolace z minerálních vláken, sádrokartonové konstrukce, minerální podhledy,
dřevěné prvky (dveře, podlahy), malby
a nátěry, lepidla a těsnicí hmoty.
Technická zařízení budovy
Některé požadavky jsou automaticky
splněny dodržením platných ČSN,
na jiné je nutno se zaměřit, zejména
na minimální účinnost zařízení, nutnost
instalace motoricky ovládaných uzavíracích klapek vzduchotechniky, přímé měření průtoku čerstvého vzduchu a další.
Výběr konkrétních optimálních strojů
a zařízení TZB probíhal schvalovacím
procesem, kterého se účastnil celý realizační tým – zejména projektanti profesí,
architekt, expert LEED AP, vlastník
budovy, budoucí správce budovy,
nezávislá kontrola projektu (tzv. commissioning) a techničtí poradci investora.
Expert LEED AP posuzoval zejména vliv
volby zařízení na energetickou náročnost budovy, na splnění minimálních
závazných požadavků podle standardů
ANSI/ASHRAE/IESNA a vliv na bodové ohodnocení budovy v certifikačním
procesu.
Povinnou součástí certifikačního
procesu je tzv. commissioning – nezávislá kontrola projektu a provedení stavby. Kontroluje projektovou
dokumentaci, prováděcí dokumentaci
dodavatelů systémů TZB, jejich instalaci a uvedení do provozu. Monitoruje spotřebu energií a chování
budovy po dobu přibližně jednoho
roku od obsazení budovy nájemníky.
Současně se podílí na tvorbě manuálu
systémů budovy. Nezávislost na projektovém a realizačním týmu a přímá
zodpovědnost investorovi jsou klíčové
vlastnosti osoby vykonávající commissioning budov většího rozsahu. Cílem
procesu commissioningu začleněného
do harmonogramu projektu při jeho
důsledném a zodpovědném plnění je
snížení provozních nákladů, delší životnost instalovaných zařízení a jejich
vyšší efektivita. Tento proces lze s výhodou spojit s vykonáváním funkce
technického dozoru investora (TDI).
Z uvedeného je zřejmé, že dokumentace stavebních výrobků a materiálů je obsáhlá. Z toho důvodu byl
pro sběr těchto důležitých podkladů
samostatně vyčleněn jeden odpovědný
pracovník.
Specifické požadavky
na organizaci a provádění
stavebních prací
Na stavbách certifikovaných v systému
LEED je několik specifických kreditů, které s sebou nesou nestandardní
požadavky na provádění stavebních prací
a na stavební činnost. Jedná se o vypracování a implementaci plánů pro omezení eroze a sedimentace, kvalitu vnitřního
prostředí v průběhu stavebních prací
a po obsazení budovy, plánu nakládání
s odpady a plánu commissioningu.
Plán pro omezení eroze a sedimentace
(Erosion and Sedimentation Control Plan)
Předepisuje postupy na omezení větrné
a vodní eroze a zanášení vodotečí ze
stavby. Jedná se o nestandardní požadavky v podobě dočasného zatravňování deponií a svahů, případně jejich skrápění
vodou v období sucha, instalace zábran
proti zanášení vodotečí kalem, ochrany
přilehlých komunikací proti nadměrnému znečištění při deštích apod. Splnění
tohoto požadavku lze zvládnout při
důsledném dodržování požadavků české
legislativy v oblasti ochrany životního
prostředí před vlivy stavební činnosti.
Kontrola navržených opatření se provádí
jednou týdně a je vhodné ji dokumentovat fotografiemi.
Plán pro kvalitu vnitřního ovzduší
V průběhu stavebních prací a po obsazení budovy (Indoor Air Quality
Management Plan) zahrnuje opatření
pro omezení prašnosti a produkce
škodlivin do ovzduší vlivem stavební
činnosti v jejím průběhu a po obsazení
budovy, opatření zlepšující návaznosti jednotlivých pracovních postupů
a podmínky pro aplikaci stavebních
materiálů. Obsahuje také prevenci
proti znečištění rozvodů a zařízení
vzduchotechniky a znehodnocení
stavebních materiálů vlivem vlhkosti a prašnosti. Ve fázi po obsazení
budovy je v plánu zahrnut tzv. „flush-out“, propláchnutí interiéru větším
množstvím čerstvého vzduchu (37 m³/
m² podlahové plochy). To je možné
provést jak před nastěhováním uživatelů interiéru, tak i po jejich nastěhování
po částečném propláchnutí interiéru
(cca 10 m³/m² podlahové plochy)
při dodržení podmínky minimálního
množství přiváděného čerstvého vzduchu během provozu budovy (cca 0,8 l/
m²). Kontrola se má provádět minimálně jednou týdně; dodržení plánu je
třeba prokázat fotodokumentací.
2 Základová deska s hydroizolací kombinovanou
z bentonitových rohoží a PE fólie
3 Zahájení betonářských prací
4 Bednicí a betonářské práce v 1.PP
5 Opláštění horních pater budovy
Plán nakládání s odpady
(Waste Management Plan)
Obsahuje plán odstraňování a likvidace odpadů vzniklých v souvislosti se
stavební činností. Způsob jeho naplnění
závisí na dohodě generálního dodavatele
stavby se svými subdodavateli. Likvidaci
odpadu může zajišťovat generální dodavatel stavby pro všechny subdodavatele,
nebo si ji každý subdodavatel zajišťuje
sám. V tom případě je nutné zakotvit
ve smluvních podmínkách se subdodavateli dokladování likvidace odpadů.
Pro splnění podmínek je potřeba získat
odpovídající údaje od společnosti likvidující odpad, zejména množství odpadu
a procento recyklace. Postačující je prohlášení likvidující firmy, nebo prohlášení
místní samosprávy, která udělila likvidující firmě povolení. Množství odpadu
se zjistí z vážních lístků, které se přiloží
k odesílané dokumentaci. Není možné
připustit, aby subdodavatel likvidoval
odpad z několika staveb najednou, neboť
pak nelze korektně zjistit, jaké množství
odpadu bylo ze sledované stavby.
Plán commissioningu
Zahrnuje kontrolu projektové dokumentace alespoň ve fázi pro stavební povolení, přípravu kontrolních
a zkušebních plánů TZB alespoň pro
systémy vytápění, chlazení, větrání
a klimatizace, přípravu teplé užitkové
vody, osvětlení a systémů obnovitelných zdrojů energie. Stanovuje procedury pro ověření správnosti instalace
a funkčnosti systémů na úrovni jednotlivých komponent. Commissioning lze
rozšířit i na další kontrolované celky,
např. prostup tepla a těsnost obálky
budovy, případně lze prodloužit časový
horizont provádění činnosti na dobu
trvání jedné plné sezóny (jeden rok).
Management
a koordinace prací
Vedení stavby, která usiluje o získání
certifikátu LEED, je svěřováno týmu,
2
3
4
5
který má za sebou již několik náročných a úspěšně zvládnutých staveb
a může svými znalostmi a zkušenostmi
přispět ke zdárnému průběhu výstavby.
Stavbyvedoucí se zúčastňují řady jednání s architektem, projektanty, investorem a expertem LEED AP již ve fázi
zpracování realizační dokumentace. Přitom získávají poznatky o požadavcích
na provádění stavby a současně sdělují
své připomínky s ohledem na organizaci a realizaci stavby, na jednotlivé
navrhované technologie, případně
materiály a finanční náročnost navrhovaných řešení.
Před vlastním zahájením stavebních
prací jsou všichni pracovníci – od mistrů po hlavního stavbyvedoucího –
proškoleni a seznámeni se specifickými
požadavky při stavbě environmentálně
certifikované budovy, o vedení potřebných dokumentů a zodpovědnostech za plnění jednotlivých úkolů.
Jsou obeznámeni s podstatně větším
počtem kontrol než na běžné stavbě,
které umožní průběžně sledovat postup
výstavby a zajistí okamžitou nápravu
případných nedostatků.
Při realizaci stavby je každý
dodavatel i subdodavatel před prvním
nástupem na provádění prací – tedy
každý stavbyvedoucí, mistr i dělník –
seznámen s konkrétními podmínkami
dané stavby (např. místo určené pro
ukládání tříděného odpadu, odběrná
místa napojení pro energie a vody atd.).
Toto školení je povinné a musí být
stvrzeno podpisem každého účastníka
výstavby. Dodržování pravidel se prů-
běžně kontroluje a případné porušení
se přísně posuzuje. Koordinaci jednotlivých pracovních procesů, dodávky
a odvoz materiálů a nasazení stavební
a dopravní techniky provádí stavbyvedoucí hlavního zhotovitele.
Shrnutí
Stavba usilující o environmentální hodnocení, a to nejen v certifikačním systému LEED, má své zvláštnosti a vyšší
nároky od projektu přes vlastní realizaci
až po ověření provozu. Vyžaduje především dobrou odbornou stavební erudici
všech zúčastněných na projektu, poctivý
a příznivý vztah k životnímu prostředí,
ohleduplnost na pracovišti, zvládnutí náročné administrativy a častějších
kontrol na stavbě a znalost anglického
jazyka od několika členů pracovního
týmu. Odměnou je stavba, která je sice
investičně o několik procent dražší než
běžné budovy, ale spoří značné množství
energie, je provozně levnější, šetrná k životnímu prostředí a poskytuje příjemné
prostředí pro práci i pobyt.
Autoři:
Ing. Bohdan Víra, CSc.,
E-mail: [email protected]
Ing. Petr Lhoták,
Skanska a.s.
E-mail: [email protected]
www.skanska.cz
Foto: Skanska Property Czech Republic s.r.o.
46–47
realizace
autor: Ing. Pavel Heinrich
Experimentální pasivní dům
V předchozích číslech časopisu Energeticky soběstačné budovy byl v obecné rovině představen
projekt výstavby experimentálního pasivního domu v Českých Budějovicích. Tento článek
přináší detailní informace o návrhu domu, stavebních detailech hrubé stavby a zkušenostech
z testu vzduchotěsnosti – blower door testu.
Projekt výstavby experimentálního
domu je zaměřen na výzkum nové generace cihelných prvků – cihel s integrovanou tepelnou izolací, na trh uvedených
pod označením Heluz Family 2in1. Spoluřešitelem u projektu při Ministerstvu
průmyslu ČR je katedra materiálového
inženýrství a chemie ČVUT v Praze,
vedená prof. Ing. Robertem Černým,
DrSc. Cílem projektu je ověřit možnosti použití nových stavebních výrobků
s ohledem na dosažení technologické
úrovně pasivních domů.
Bylo zadáno zpracování studie,
která pro daný případ vyhodnocovala
různé varianty návrhu konstrukce [1].
Pro daný případ zadání studie ukázala,
že z pohledu konstrukčního uspořádání
je výhodnější použít cihly šířky 500 mm
nebo cihly s integrovanou tepelnou izolací šířky 380 mm než použití sendvičové
konstrukce (úzká cihla a zateplení).
Studie vycházela ze současného stavu
s výhledem na třicet let při cenovém
růstu energií 2 % a diskontní sazbě 2 %.
Nízkoenergetická koncepce však nezávisí pouze na obvodové konstrukci,
ale i na celé obálce domu a technickém
zařízení domu, ideálně využívajícím
obnovitelné zdroje energie. Pro přístup
k těmto informacím bude dům vybaven
akumulační nádrží s možností ohřevu
teplé vody z fotovoltaických panelů instalovaných na střešní konstrukci domu.
Elektrická energie z fotovoltaických panelů bude sloužit i pro osvětlení a napájení spotřebičů. Cílem je ověřit možnost
dosažení ostrovního systému.
Dům bude vybaven technologií
pro inteligentní řízení domu tak, aby
všechna instalovaná zařízení zbytečně
nezasahovala do komfortu (potenciál-
ních) uživatelů domu. Zároveň tento
systém zabezpečí snímání dat z vnitřního
a venkovního prostředí budovy. Druhým
systémem bude samotné osazení měřicích snímačů v konstrukcích. Je třeba
zdůraznit, že se jedná o experimentální
dům, a proto se některá řešení v průběhu výstavby nebo i v následném provozu
mohou měnit nebo zcela přehodnotit.
Architektonické
a technické řešení
Původně měl být dům navržen ve standardu třídy energetické náročnosti A podle vyhlášky č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. S vývojem
nového typu cihel s vysokými tepelněizolačními vlastnostmi a také v souvislosti s novými požadavky směrnice EPBD
II došlo k přehodnocení stavu. Dům má
splnit požadavky podle TNI 73 0329
na pasivní standard, který byl podporován v dotačním programu Zelená
úsporám. Dá se předpokládat, že tento
typ nové výstavby bude podporován
i v následujících dotačních programech
(pokud budou realizovány).
Architektonické řešení domu zpracovala ČVUT v Praze. Dům je koncipován
pro čtyřčlennou až šestičlennou rodinu.
Má půdorys obdélníku 11 × 8,25 m,
delší stranou je orientován k jihu. Tuto
stranu domu zároveň charakterizuje
výrazné prosklení. Naproti tomu severní
strana domu je téměř bez oken. Dům
má pultovou střechu se spádem 7°.
Podle výpočtů v souladu s TNI
73 0329 je měrná potřeba tepla na vytápění EA = 16 kWh/m2.a, spotřeba
primární energie ještě není zcela přesně
známa, protože se momentálně jedná
o optimálním návrhu fotovoltaických
panelů a příslušném technickém zařízení.
Splnění požadavku PEA ≤ 60 kWh/m2.a
bude splněno. Podle dostupných zdrojů
se jedná o unikátní projekt, totiž o první
pasivní dům v ČR s konstrukcí z jednovrstvého konstrukčního systému.
Založení stavby
Celá stavba rodinného domu je založena
na železobetonové desce uložené na násypu z pěnového skla. Jedná se o netradiční řešení založení – založení stavby
rodinného domu se většinou realizuje
betonovými pasy. Založení na štěrkové drti z pěnového skla má výhodu
ve výrazném zlepšení tepelněizolačních
vlastností podlahy. Tím se ušetří tloušťka
tepelné izolace v samotné podlahové
konstrukci nad základovou deskou a dosahuje se větší volnosti ve volbě výšky
parapetů oken. Na druhou stranu je
nutné vyřešit detail propojení tepelněizolační roviny podlahy a jednovrstvého
zdiva. Běžně se bez statického posouzení
přesazují cihly přes základovou desku
o jednu sedminu šířky cihel. V tomto
případě se použily pro první řadu cihel
(a pro dvě řady cihel na jižní straně, kde
má být terasa) cihly s integrovanou tepelnou izolací šířky 380 mm, jež jsou slícovány s okrajem železobetonové desky.
Na ně jsou vyzděny cihly s integrovanou
tepelnou izolací šířky 500 mm. Přesah
cihel v patě stěny tedy činí 120 mm.
V případě statického posouzení
v místě paty stěny je rozhodující únosnost prvku s nižší pevností. V tomto
případě mají všechny cihly deklarovanou
1 Hrubá stavba domu
pevnost 8 MPa. Od zatížení se spočte
namáhání v patě stěny. Dále se stanoví
velikost normálové síly a ohybového
momentu vyvolaného excentricitou
zdiva o různých tloušťkách a porovná
se s požadavky. V uvedeném případě je
mez únosnosti 330 kN/m; pro běžné
dvoupodlažní domy o rozponech stropů
do 6 m je síla ve zdivu vyvozená od zatížení kolem 150 kN/m. Dá se tedy
předpokládat, že pro většinu rodinných
domů tento detail nebude problémový.
Vyztužení železobetonové desky bylo
navrženo s ohledem na nízkou ekonomickou náročnost. Při spodním okraji desky
jsou použity kari sítě s průměrem drátu
6 mm a okem 100 mm. Spodní výztuž
desky je doplněna o vázanou výztuž
po celém obvodu desky a pod vnitřními
nosnými stěnami s ohledem na předpoklad uložení desky na pružném podloží.
Horní výztuž desky je tvořena sítěmi
s průměrem drátu 8 mm a průměrem
oka 100 mm. Doplňuje ji vázaná výztuž
v rozích desky a pod nosnými vnitřními stěnami. Kolem prostupů potrubí
kanalizace, vody a chráničky pro přívod
elektrického proudu byly použity těsnicí
bentonitové provazce.
Samotná štěrková drť z pěnového
skla má výhody nejen po tepelněizolační
stránce, ale i z pohledu trvanlivosti. Jedná
se o anorganický materiál, jenž je nenasákavý a navíc šetrný k životnímu prostředí – vyrábí se recyklací ze zpětně odebraných skleněných láhví a jiných sklářských
výrobků. Uložení je velice jednoduché:
pěnové sklo se rozhrne po půdorysu
výkopu opatřeného geotextilií a drenážní
rourou, následně se po vrstvách o tloušťce
200 mm hutní vibrační deskou o váze
200 kg. Půdorysný rozměr jámy pro
umístění pěnového skla je o 1,5 m větší
na každou stranu oproti půdorysu domu.
Obvodové stěny
Obvodové stěny tvořící největší část obálky
domu jsou zhotoveny z cihel s integrovanou tepelnou izolací. Z vnitřní strany
1
jsou omítnuty sádrovými omítkami,
z vnější strany pak tepelněizolační omítkou se součinitelem tepelné vodivosti
λ = 0,11 W/(m.K). Běžné vápenocementové omítky s λ = 0,9 W/(m.K) se na zdivo
z tepelněizolačních cihel nehodí. Součinitel prostupu tepla této konstrukce
je Ud = 0,11 W/(m2.K). Zabudování
samozhášivého expandovaného polystyrenu do cihel přineslo výrazné zvýšení
tepelného odporu a akumulace tepla zděné
konstrukce. Šíření vodní páry v konstrukci se podrobně testovalo v laboratorních
podmínkách – byl stanoven součinitel
difuzní vodivosti vodní páry a faktor
difuzního odporu, který je stejný jako
u klasických cihel m ≈ 8 (–). Dále byly tyto
cihly testovány v podmínkách simulujících vnější i vnitřní prostředí v rakouské
laboratoři BTI Linz, kde bylo dosaženo
ustálené vlhkosti cihel 0,35 % hmotnosti
vlhkosti. Podle ČSN EN ISO 10456 se
uvádí objemová vlhkost cihelného střepu
0,7 % objemu, což odpovídá přibližně
0,5 % hmotnosti. Dosažená hodnota je
tedy nižší, než uvádí norma. Tabulka 1
ukazuje posouzení konstrukce podle požadavků ČSN 73 0540-2.
Velmi důležité je správné vyřešení
detailů napojení jednotlivých konstrukcí.
Musí se brát v úvahu statika, tepelněizolační vlastnosti (lineární činitel prostupu
tepla), proveditelnost a co největší jednoduchost. Při stavbě experimentálního
domu se jedná zejména o vyřešení detailu
v patě stěny, uložení stropní a střešní konstrukce, rohy domu, detaily stavebních
otvorů a prostupy vzduchotechniky.
Tabulka 1 Střešní plášť
Pro konstrukci střechy byla zvolena
těžká konstrukce z prefabrikátů, která
má oproti lehkým konstrukcím na bázi
dřeva výhodu ve své tepelně akumulační schopnosti a odolnosti proti pronikání vodní páry. Střešní plášť je složen
ze sádrové omítky v interiéru a stropu
z keramobetonových panelů uložených
ve spádu 7°, na nichž je nataven asfaltový pás. Po obvodě střešní konstrukce
jsou do panelů přichyceny podložky
z materiálu COMPACFOAM se
součinitelem tepelné vodivosti
0,04 W/(m.K), do kterých jsou přichyceny dřevěné námětky. Tento materiál
byl zvolen pro svou vysokou únosnost
a nízký součinitel tepelné vodivosti,
který redukuje tepelný most v místě
kotvení. Hlavní tepelněizolační vrstvu
střešního pláště tvoří navzájem převázané desky z polyisokyanurátových desek
(PIR) o tloušťce 100 mm o součiniteli
tepelné vodivosti 0,022 W/(m.K);
výsledná tloušťka izolační vrstvy je
300 mm. Na desky je položena pojistná hydroizolace, jež je přichycena
kontralatěmi (40 × 60 mm) kotvenými
do keramobetonových panelů. Vymezují vzduchovou mezeru o tloušťce
40 mm. Na kontralatě byl zhotoven
záklop z OSB desek, položena mikroventilační fólie s drenážní funkcí, nad
kterou se nachází finální vrstva z falcovaného plechu. V místě předpokládaného ukotvení fotovoltaických panelů
jsou kontralatě nahrazeny prkny, aby
Tepelnětechnické posouzení konstrukce podle ČSN 73 0540-2
Konstrukce z cihel
s integrovanou tepelnou
izolací šířky 500 mm
Součinitel prostupu tepla
0,11 W/(m2.K)
Množství zkondenzované/
vypařitelné vodní páry
Mc = 0,104 kg/(m2.a.) /
Mev = 2,327 kg/(m2.a.)
bilance aktivní
Normový požadavek
0,30 W/(m2.K)
Mc ≤ 0,5 kg/(m2.a) nebo 5 %
z plošné hmotnosti materiálu,
v němž dochází ke kondenzaci,
aktivní bilance zkondenzované/
vypařitelné vodní páry
48–49
2
3
4
5
6
7
8
2 Půdorys přízemí a prvního nadzemního podlaží
3 Násyp z pěnového skla Refaglass – zhutněná část
a nezhutněná část
4 Použití bentonitových těsnicích provazců kolem
prostupů chrániček
5 Přesazení cihel pro možnost zateplení soklu zdiva
extrudovaným polystyrenem
6 Detail izolace věnce v úrovni stropní konstrukce;
věncovky byly vysypány polystyrenem.
7 Nad prostupem vzduchotechniky byl použit
L profil pro uložení nosníků.
8 Detail ostění a nadpraží; do kapsy se vloží
extrudovaný polystyren
9 Detail soklu
10 Detail rohu zdiva
11 Osazení okna
12 Osazení ventilátoru – blower door test
13 Řádně zasádrovaná elektroinstalační krabice je
vzduchotěsná
9
10
11
12
13
50–51
realizace
autor: Ing. Pavel Heinrich
nedocházelo k protlačování kontralatí
do tepelněizolační vrstvy z PIR desek.
Výsledný součinitel prostupu tepla střechy je i se započítáním vlivu kotevních
prvků U = 0,11 W/(m2.K).
Okna
Při volbě oken se vycházelo z architektonického návrhu stavby. Nebylo
jednoduché se rozhodnout, zda dát
přednost oknům s horším součinitelem
tepelné vodivosti a vyšší propustností pro sluneční záření, nebo naopak
oknům s nižším součinitelem tepelné
vodivosti a horší propustností pro
sluneční záření, jež zajišťuje pasivní
tepelné zisky.
Ve výběru oken bylo nakonec rozhodnuto jít cestou co nejnižšího součinitele
prostupu tepla na úkor tepelných zisků
ze slunečního záření s přihlédnutím
na klimatické podmínky, kdy není jisté,
zda přínos tepelných zisků ze slunečního
záření „přebije“ vliv nízkého součinitele
prostupu tepla oken.
Zasklení instalovaných oken je unikátní – jedná se o systém se dvěma skly
na vnější a vnitřní straně, doplněný o dvě
fólie Heat Mirror upevněné mezi skly.
Laicky řečeno, jedná se v podstatě o čtyřsklo. Toto zasklení přináší minimálně dvě
výhody, a to: velmi nízký součinitel prostupu tepla zasklení Ug = 0,3 W/(m2.K)
a redukci hmotnosti zasklení, která má
vliv na mechanické namáhání rámu okna.
Součinitel tepelné vodivosti oken závisí
na jejich samotné velikosti, v průměru
však dosahuje velmi nadstandardní hodnoty Uw = 0,61 W/(m2.K). Zmiňovaná
hodnota propustnosti pro sluneční záření
je g = 0,35.
Podmínka platná pro zasklení pasivních domů Ug(W/m2.K) – 1,6*g ≤ 0
byla v našem případě splněna
(0,3 – 1,6*0,35 = –0,26 ≤ 0). Zároveň
je možné na tomto experimentálním
domě vybrané okno později přesklít
a vysledovat vliv zmiňovaných vlastností oken.
Tabulka 2 Popis stavu budovy při měření a výsledná hodnota n50
Nasávací VZT potrubí
Výfukové VZT potrubí
Rozvody kanalizace
Vstupní dveře
Otvory pro kliku v okenních rámech
Interval výměny vzduchu – průměr n50
utěsněno
utěsněno
utěsněno
neseřízeny
bez úprav
0,66
utěsněno
utěsněno
utěsněno
seřízeny
přelepeny
0,61
utěsněno
utěsněno
utěsněno
seřízeny
bez úprav
0,65
utěsněno
utěsněno
utěsněno
seřízeny
přelepeny
0,60
Blower door test
Aktuální stav
Test vzduchotěsnosti je podmínkou pro
kontrolu kvality provedení stavby. Pro
pasivní dům hodnotu n50 stanovuje
ČSN EN 13829: n50 ≤ 0,6 h–1. Na experimentálním domě bude provedena
sada několika měření, a to v průběhu
výstavby, po dokončení a v průběhu
užívání stavby. Měření provede Ing. Jiří
Novák, Ph.D., z ČVUT v Praze. Bude
se sledovat, jestli a jak se mění zjištěná
hodnota neprůvzdušnosti. První měření
proběhlo na začátku října roku 2012
ve fázi hrubé stavby, kdy byly zhotoveny
vnitřní omítky a osazena okna, ale nebyla
zhotovena konstrukce čisté podlahy. Při
prvním měření proběhly celkem čtyři testy a zjišťovala se místa netěsností v obálce
domu (tabulka 2).
Ve fázi rozestavěnosti tedy byly
zjištěny hodnoty n50 ≈ 0,63 h–1. Hlavní
netěsnosti, které byly detekovány, jsou:
otvory v okenních rámech pro osazení
ovládacích klik, místa průniku kanalizačního potrubí přizdívkami, kde se
nemohla snadno provést sádrová omítka
a napojení vnitřní příčky na obvodové zdivo v 1.NP. Některé nedostatky
je možné zcela eliminovat, jiné pouze
zmírnit, což se ukáže při dalším testu.
S přihlédnutím k dosaženému výsledku,
zjištění míst netěsností a rozestavěnosti
stavby lze předpokládat, že nakonec bude
dosažena hodnota n50 ≈ 0,4–0,35 h–1. Velký přínos může mít také omítnutí domu
z venkovní strany, nicméně požadovanou hodnotu n50 je nutné splnit pouze
při zhotovených vnitřních omítkách, jež
jsou považovány za hlavní vzduchotěsnicí rovinu.
V současnosti probíhá zhotovení konstrukcí čistých podlah a osazení technického zařízení budovy. Na začátek příštího
roku je plánováno další měření – další
blower door test – a s největší pravděpodobností i termovizní snímkování ještě
neomítnuté budovy. Na jaře roku 2013
by měl být dům omítnut i z vnější strany,
zkolaudován a opatřen vnitřním vybavením. Technickému zařízení budovy, jako
je větrání s rekuperací tepla, inteligentnímu systému ovládání domu a návrhu
měřicího systému, budou věnována další
čísla časopisu Energeticky soběstačné
budovy.
Dům je možné osobně navštívit. Více
o této možnosti najdete na webových
stránkách společnosti Heluz cihlářský
průmysl v.o.s. www.heluz.cz.
Dům byl realizován za finanční podpory
z prostředků státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR.
Autor:
Ing. Pavel Heinrich,
Heluz cihlářský průmysl v.o.s.
E-mail: [email protected]
www.heluz.cz
Literatura:
[1] Výpočet a optimalizace nákladově
optimální úrovně konstrukcí pro zvolený
rodinný dům Heluz Jantar. SEVEN,
o.p.s., Praha, leden 2012.
firmy a EPBD II
zdroj: LIKO-S Group
komerční sdělení
Zdravé bydlení
Jistě jste se s ní už sami setkali a určitě je jeden z vašich blízkých jejími
potížemi postižen – alergie. Za posledních dvacet let stoupl počet alergiků
čtyřnásobně a v současné době jich žije v České republice okolo dvou milionů.
Typů alergenů, které postihují tuto
velkou část populace, je opravdu mnoho: počínaje pylovými alergiemi a konče
alergiemi na různorodé plísně. I když by
se mohlo zdát, že většina zdrojů těchto
alergií na člověka útočí venku – v otevřeném prostoru – dostane se bohužel i velká
část alergenů dovnitř budov, ve kterých
trávíme většinu času svého života – tedy
dovnitř domovů.
Uvnitř domovů není ovšem vystavení
sebe samého kontaktu s alergeny nevyhnutelnou součástí života, existují způsoby, jak chránit zdraví obyvatel domů.
Jeden z nejefektivnějších a nejsnadnějších
postupů je bezchybná izolace. Takovou
možnost nabízí například stříkaná izolační pěna ICYNENE®, která je v Česku
právem nazývaná Chytrá izolace®.
Co může způsobit
nekvalitní izolace?
Alergologové upozorňují na skutečnost,
že příliš levné zateplení domu může
zhoršit nebo vyvolat alergická onemocnění. Jestliže zateplením, novými výplněmi otvorů a nedostatečným větráním
neprodyšně uzavřeme prostory domů,
vytvoříme ideální prostředí, ve kterém
se mohou držet alergeny roztočů a plísní. V tomto uzavřeném a minimálně
větraném prostoru se také koncentrují
nejrůznější chemické látky a výpary. I při
kvalitně provedené skladbě zateplení
střešního pláště může dojít k tomu, že
se v minerální vatě začne ukládat vlhkost,
jež znehodnotí vlastnosti tepelné izolace.
Nově použitá tepelná izolace by měla
vytvořit difúzně otevřený zateplovací systém, který umožní vašemu domu dýchat.
V praxi se také setkáváme s tím, že
u nově zateplených budov běžnými
izolacemi vznikají na povrchu vnitřních
omítek plísně. Je to zapříčiněno neprodyšností pláště budovy a nedostatečným
větráním prostor budovy. U Chytré izolace®
je zajištěna prodyšnost pláště budovy
a tím zamezení vzniku plísní.
Co je Chytrá izolace®?
Pro difuzně otevřený zateplovací systém můžeme použít stříkanou měkkou
izolační pěnu. Chytrá izolace® je stříkaná
izolační pěna vyrobená na vodní bázi,
která přispěje k ochraně zdraví obyvatel
domu a v neposlední řadě šetří peníze
za vytápění a chlazení domu. Tato pěna
po nastříkání expanduje a vytvoří tak
plně kompaktní, vzduchotěsnou, nenasákavou, ale zároveň prodyšnou, difuzně
otevřenou tepelně izolační vrstvu. Výhodou této izolační pěny je také skutečnost,
že velice pevně přilne na jakýkoliv povrch
stavebních konstrukcí.
Chytrá izolace® má jedinečné vlastnosti
• zdravotní nezávadnost;
• zabraňuje tvorbě plísní;
• šetrnost k životnímu prostředí;
• eliminuje vznik tepelných mostů;
• vynikající zvukovou pohltivost;
• úspora energií na vytápění a chlazení
domu až o 70 %.
U běžné izolace unikne denně nezaizolovanými místy
50 až 70 m3 vzduchu!
Plíseň je důsledkem ukládání vlhkosti v běžné izolaci
Chytrá izolace® poskytuje dokonalé zateplení každé budovy
Nechejte si poradit!
Vhodný výběr tepelné izolace vám
pomůže vytvořit zdravé a příjemné
prostředí domu. Při výběru izolace
se obraťte s dotazy na odborné firmy.
Naši poradci na zateplování vám rádi
podají potřebné informace a technickou
dokumentaci, navrhnou vhodný izolační
materiál a poskytnou veškerou péči.
Více informací na www.chytraizolace.cz
Chytrá izolace® vytváří zdravé prostředí pro vás i vaše děti
52–53
stavba a konstrukce
autor: Ing. Petr Vacek
Zelené střechy z hydrofilních
minerálních vláken
Zelené střechy jsou krásné, moderní, nelze je však použít na každou střechu. Zvláště
u rekonstrukcí je omezuje statika nosných konstrukcí. Lehké hydrofilní minerální vlny
mohou nahradit klasickou zeminu v systému zelené střechy a zlepšit navíc její tepelněizolační vlastnosti. Tento materiál lze použít pro ploché a nově i pultové střechy, s patřičnou
stabilizací bez tepelných mostů.
Většina izolačních desek z minerálních
vláken, které se používají ve stavebnictví a jsou dostupné na trhu v ČR,
jsou desky hydrofobizované. Ať už se
jedná o čedičové nebo skelné minerální desky, nutným doplňkem je i hydrofobizační činidlo, které zaručuje, že
desky nebudou nadměrně nasákavé
vodou. Tento parametr je důležitý
zejména u izolací, kde hrozí přímý
styk s vodou – např. u fasádních desek
do zateplovacích systémů. Pokud se
hydrofobizační činidlo vymění za činidlo hydrofilní, získáme izolaci,
která naopak drží vodu a je připravena
na stav permanentního vlhka. V zemědělství se hydrofilní minerální izolace
používají více než patnáct let.
Technické vlastnosti
Použití desek z hydrofilních minerálních vláken pro vegetační vrstvy
zelených střech má ve srovnání
s klasickou zeminou rozdíl ve své objemové hmotnosti, která se pohybuje
v rozmezí od 70 do 80 kg.m3 za sucha
a 260 kg.m3 v běžném vlhkém stavu,
podle druhu desky. Pro porovnání –
objemová hmotnost zeminy činí cca
1700 kg.m3. Proto je tento materiál
použitelný i pro rekonstruované střechy, kde je třeba kvůli statice nosných
konstrukcí omezit další zatížení. Jedná
se přitom o regulérní izolaci, takže
zelená střecha pak přispívá k lepší te-
pelně technické stabilitě místností pod
střechou. Tepelná účinnost závisí na navlhčení desky, pohybuje se v rozmezí
0,035–0,06 W/(m.K).
Další charakteristiky systému z hydrofilních minerálních vláken:
• Vegetaci je možné předem vysázet
na dílcích, které se pak uloží na střechu.
• Při poruše v souvrství je možné
potřebný díl minerální vlny vyjmout,
nebo nahradit novým dílem.
• Minerální vlna umožňuje ozelenění
i při větším sklonu střechy – desky se
nesesouvají a neodplavují se jednotlivé
částice, jako tomu bývá při použití
zeminy.
• Realizace detailů konstrukčních
řešení střech je jednodušší.
Rozdíl je v počtu použitých vrstev
v konstrukci a nahrazení zeminy
minerální vlnou.
• Střední součinitel tepelné vodivosti
desek je ve vlhkém stavu 0,14 W/(m.K).
Běžná vlhká zemina vede teplo desetkrát více než středně vlhká minerální
vlna.
• Desky jsou odolné vůči UV záření.
Systém lze použít jak pro střechu
s extenzivní zelení, tak i pro náročnější
intenzivní ozelenění.
Na druhou stranu ve srovnání s klasickou zeminou desky neobsahují živiny,
které je třeba během několika prvních
let dodávat uměle.
Extenzivní vegetační systémy
Kromě své estetické a ekologické funkce,
jimiž se liší od běžného střešního pláště,
neplní žádnou další funkci a mají malé
nároky na údržbu. Jsou vhodné pro
použití i u konstrukcí s menší únosností,
protože minimálně přitěžují konstrukci. Jejich obvyklá tloušťka se pohybuje
od 50 do 100 mm. Většinou pro ně
není potřeba instalovat systém umělého
zavlažování.
Intenzivní vegetační systémy
Tyto střechy se vzhledem podobají běžným zahradám. Kromě nízkých suchomilných rostlin na ně můžeme osázet
i keře či malé stromky. Jejich údržba je
však již náročnější – vyžaduje umělé zavlažování (kapkovou závlahu), a to buď
nadpovrchové, nebo podpovrchové. Jsou
vhodné pro použití u konstrukcí s vyšší
únosností, zejména pro betonové stropy.
Jejich obvyklá tloušťka se pohybuje
od 200 mm, a to v závislosti na zvolených rostlinách.
Při použití minerálních desek vyšších gramáží je možné vrstvení na sebe
a tím lze zajistit podmínky i pro rostliny s mohutnějším kořenovým systémem. Škála květin, keřů, nízkých stromů, ale také palem, které lze v rámci
intenzivního ozelenění uplatnit, je
velmi široká. Příklad takové střešní
zahrady je v boxu na další straně.
Údržba
Údržba vegetačních střech závisí
na zvoleném způsobu pěstování. Při
pěstování v klasické zemině si rostliny
berou živiny z půdy bohaté na minerální
látky. V případě pěstování v minerální
vlně je nutné rostlinám dodávat živiny
uměle. Po vysázení rostlin se zpravidla
provede první zálivka obsahující potřebné
živiny. Stejně jako při pěstování v zemině i v hydroponii je třeba respektovat
potřeby rostlin týkající se hodnoty pH
a poměru minerálních látek. V případě
střešní zahrady s extenzivní zelení dávkujeme živiny přibližně třikrát za vegetační
sezónu. Při intenzivním ozelenění je
vhodnější dávkování živin svěřit automatu, jenž živiny dávkuje při řízené závlaze.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Mechanická
stabilizace souvrství
Vrstvy střešní zahrady se pokládají bez
lepení a kotvení, hydroizolační vrstvy je nutné chránit před poškozením.
Mechanická stabilizace je tedy nutná.
U plochých střech se zajišťuje bezpečné
uložení vegetační vrstvy při sání větru,
u pultové střechy je třeba konstrukčně
řešit zajištění vegetační vrstvy při sesouvání pod tíhou sněhu a dosypu.
Byly provedeny podrobné statické
výpočty pro hodnoty sání větru podle
mapy větrných oblastí ČR: kategorie
terénu 1, 2, 3, 4; výšky domů 5, 10,
15 a 20 m a pro střešní plochy F, G, H
a I podle ČSN EN 1991-1-4 [5]. Pro
ilustraci je v následujícím textu prezentován příklad běžné střechy v zastavěném městském prostředí, převažující
větrné oblasti 2 a výškou střechy nad
terénem 10 m. Každá střecha se řeší individuálně, jedná se jen o jednu z možností statického řešení.
Přitížení – dosypy z kačírku
či štěrkodrti
Střechy se přitěžují podle statického
schématu v několika zónách. Na náro-
Skladba extenzívní vegetační střechy
1 – Rostliny
Rostliny pro extenzivní výsadbu musí být schopny
dlouhodobě snášet extrémní podmínky – vysoké teploty,
sucho i povětrnostní podmínky. Měly by vydržet a být
schopné regenerace i při minimální péči. Vhodné jsou
nižší rostliny, které se plošně rozrůstají, např. skalničky,
tučnolisté a sukulentní rostliny, nebo okrasné trávy.
2 – Krycí vrstva
Zajišťuje počáteční ochranu při zakořeňování rostlin
a dále plní funkci stabilizační. Může být tvořena
cca 20 mm zahradnického substrátu, v případě suchomilných rostlin v kombinaci s hrubým pískem
i kačírkovým stabilizačním prvkem. Pro větší plochy
střechy je nutné staticky posoudit sání větru a provést
některý z doporučených způsobů stabilizace.
3 – Vegetační vrstva
Tvoří ji hydrofilní desky a zajišťuje růst rostlin. Desky
jsou určeny pro pěstování rostlin bez styku s půdou.
Neobsahují živiny, proto je nutné je dodávat uměle.
Obvyklá tloušťka minerální vlny pro extenzivní
systémy činí 50 až 100 mm.
4 – Drenážní vrstva
Odvádí přebytečnou srážkovou vodu ke střešním
vpustím. Tvoří ji například děrovaná nopová fólie,
drenážní kamenivo či recyklát. Při velkých sklonech
střechy lze tuto vrstvu nahradit např. certifikovanými
smyčkovými rohožemi.
5 – Separační vrstva
Slouží jako ochrana hydroizolační folie a může ji
tvořit například geotextilie PES s gramáží 300 g/m2.
V některých případech je možné tuto vrstvu vynechat.
6 – Hydroizolační vrstva
Tvoří ji hydroizolační pás na bázi asfaltu nebo fólie.
Musí mít speciální atest proti prorůstání kořínků,
nebo musí být jinak chráněna – například vhodnou
separační vrstvou. V případě použití fólie z měkčeného PVC na EPS je nutná separace ještě pod
hydroizolací.
7 – Tepelná izolace
Omezuje nežádoucí tepelné ztráty či zisky budovy. Na betonových deskách se zpravidla používají
tepelné izolace buď z pěnového, nebo extrudovaného
polystyrenu. Pro lehké střechy na trapézovém plechu je
vhodnější použít minerální izolace, které plní i funkci
akustickou a protipožární.
8 – Parozábrana
Vrstva zamezující pronikání vodní páry z vnitřního
prostředí do střešního pláště.
9 – Nosná konstrukce
Tvoří ji železobetonová nosná deska, trapézové plechy
či dřevěná nosná konstrukce. Střešní zahrady s extenzivní zelení jsou vhodné i pro méně únosné střechy
a pro rekonstrukce.
54–55
stavba a konstrukce
autor: Ing. Petr Vacek
Příklad střechy
s intenzivním
vegetačním systémem
žích budov, kde nastává největší sání
větru, se používá přitížení 70 mm,
v běžné ploše potom 30 mm. Platí to pro
stav, kdy jsou desky suché a nepomáhají
vlastní tíhou ke stabilizaci. Ve skutečnosti budou však desky vždy mírně nasáklé
vodou, takže toto přitížení je na straně
bezpečnosti.
Přitížení s použitím liniových
prefabrikátů a plošných sítí
Místo plošného přitížení je možné zajistit střechu pásy betonových prefabrikátů a do nich ukotvit plošné stabilizační
sítě s oky o straně maximálně 150 mm.
V závislosti na síle sání větru se sítě
kotví v nárožích budovy ve vzdálenosti
2,2 m, v běžné ploše potom ve vzdálenostech každých 5,5 m. Pro maximální
efektivitu je možné obě tyto metody
kombinovat.
Konstruování protiskluzové zábrany
U pultových střech může docházet k sesouvání po nakloněné rovině. Systém
s vegetačními panely je tedy možné
použít do bezpečného sklonu 15°.
Zajištění proti sesouvání se navrhuje
pomocí hranolů z recyklovaných plastů
kladených rovnoběžně po vrstevnici,
které se mechanicky kotví do nosné
konstrukce a shora stabilizují plošnou
sítí. Po položení záchytného systému
je nutno znovu zajistit hydroizolační
funkci střešního pláště (osazením kotev
dojde k propíchnutí hydroizolace).
Závěr
Zelená střecha na bázi minerální tepelné izolace omezuje přehřívání v létě
a zároveň chrání prostory pod střechou
před tepelnými úniky. Budování ozeleněných střech také pozitivně ovlivňuje
životní prostředí – zvyšuje množství
kyslíku v ovzduší, snižuje podíl CO2,
prašnost, hladinu hluku a pojme až
50 % dešťové vody, která při následném
odpařování z povrchu zvlhčuje a ochlazuje ovzduší v okolí. Zelené střechy
Vybrané technické parametry desek Cultilene vhodných pro zelené střechy
Parametr
Jednotky
Hodnota
Norma
Rozměry výrobku
mm
500 x 1000,
1000 x 2000
ČSN EN 822
Tloušťky
mm
50, 75, 100
ČSN EN 823
Stlačitelnost při zatížení 2 kPa
%
<7
Obsah organických látek
%
<3
–
Třída reakce na oheň
A1
ČSN EN 13501-1
Průnik vody (deska 100 mm)
kg.m
2
737
ČSN EN 1928
Odtok vody (deska 100 mm)
kg.m
2
144
ČSN EN 1928
kg/m3
70–80
ČSN EN 1602
W/(m.K)
0,035
ČSN EN 12667
kg/m3
260
ČSN EN 1602
W/(m.K)
0,14
ČSN EN 12667
kg/m3
1080
ČSN EN 1602
W/(m.K)
0,606
ČSN EN 12667
Suchý stav
Objemová hmotnost
Součinitel tepelné vodivosti
Stav při běžné vlhkosti (RH25)
Objemová hmotnost
Součinitel tepelné vodivosti
Stav za maximálního nasáknutí
Objemová hmotnost
Součinitel tepelné vodivosti
také zvyšují rating budov v hodnocení
certifikačních systémů, jako je např.
LEED či BREEAM.
Náklady na pořízení zelené střechy
na bázi desek z hydrofilních vláken
odpovídají ceně běžných certifikovaných
zelených střech na bázi zeminy.
Autor:
Ing. Petr Vacek,
Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.,
divize ISOVER
E-mail: [email protected]
www.isover.cz
Literatura:
[1] Střešní zahrady Isover – Řešení pro novostavby a rekonstrukce – odborný prospekt
firmy Isover 2012.
[2] ČSN EN 1990 (73 0002): Zásady navrhování konstrukcí.
[3] ČSN/EN 1991-1-1 (73 0035): Zatížení
konstrukcí – Obecná zatížení – část
1-1 Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná
zatížení budov.
[4] ČSN EN 1991-1-3 (73 0035): Zatížení
konstrukcí – Obecná zatížení – část 1-3
Zatížení sněhem.
[5] ČSN EN 1991-1-4 (73 0035): Zatížení
konstrukcí – Obecná zatížení – část 1-4
Zatížení větrem.
[6] Statické tabulky TP 51, SNTL Praha 1983.
[7] ČSN EN 13162 Tepelně izolační výrobky pro stavebnictví – Průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny – Specifikace
(včetně navazujících norem).
firmy a EPBD II
zdroj: Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., divize WEBER
komerční
sdělení
Nová omítka weber.pas topdry
Se stále častějším zateplováním budov vnějšími kontaktními kompozitními systémy (ETICS)
vzrůstá i procento budov, které jsou na povrchu postupem času napadeny řasami a jinými
mikroorganizmy. Takto zasažené povrchy nejsou znehodnoceny funkčně ani materiálově,
ale především esteticky.
Náprava do původního stavu je poměrně drahá a technologicky náročná – řasy se nejčastěji musí odstranit
a povrch fasády opatřit novým nátěrem. Pro růst řas a plísní je v první
řadě potřeba voda. Dešťová voda sama
o sobě není dostatečným a pravidelným zdrojem živin pro mikroorganizmy, hlavním a trvalým zdrojem je
voda kondenzovaná na povrchu zateplených systémů v nočních hodinách,
kdy dochází za určitých podmínek
(teplotních, vlhkostních a polohových) k podchlazení povrchu.
Standardním způsobem ochrany
omítek weber.pas společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ,
a.s., divize Weber, proti růstu plísní
a řas je použití biocidních prostředků
v kombinaci s hydrofobním povrchem. Biocidy jsou, přestože velmi
omezeně, přece jen rozpustné ve vodě
(mj. proto, aby mohly být transportovány na místo, kde jsou potřeba).
Mohou tedy být ze systému vymývány, a protože se navíc bojem s mikroorganizmy spotřebovávají, jejich
množství v systému se neustále snižuje. Proto v závislosti na poloze budovy (vlhká místa, blízkost lesa, polí
apod.) mohou být biocidy v systému
zkonzumovány ještě před skončením
životnosti povrchové úpravy a výrobce
tuto okolnost nemůže nijak ovlivnit.
Stékající voda na hydrofobním
povrchu fasády smývá spory plísní
a řas společně s nečistotami z povrchu
omítky a tak ji chrání proti růstu plísní a řas. Avšak při stékání po fasádě
jednotlivé kapky vody do sebe mohou
absorbovat velké množství mikroorganizmů. Kapky vody nasycené mikro-
organizmy ulpívají na nerovnostech
omítky a vytvářejí ohniska biotického
napadení. Ta se na fasádě později projeví jako nevzhledné skvrny. Lokální
ohniska biotického napadení postupně mohou přerůst na celou plochu
fasády.
Zcela novým způsobem ochrany
omítky weber.pas topdry proti růstu
plísní a řas je využití přesně opačného
efektu – hydrofility. Omítka weber.
pas topdry má díky unikátní technologii weber topdry vysoce smáčivý
povrch, po němž se voda snadno
rozlévá, velmi rychle odtéká a zbylá mikrovrstva vody je absorbována
omítkou, ze které se ve velmi krátké
době odpaří do ovzduší. Na povrchu
omítky tedy neulpívá voda v kapalné
formě, ať už dešťová nebo zkondenzovaná, kterou plísně a řasy potřebují
pro svůj růst.
Omítka tak může být bez biocidních prostředků, čímž je zároveň
šetrná k životnímu prostředí. Tím se
snižují náklady a šetří zdroje na budoucí údržbu fasády a přispívá se tím
nezanedbatelně k ochraně životního
prostředí.
Inovativní tenkovrstvá pastovitá
omítka weber.pas topdry je určena k barevnému ztvárnění nových,
tradičních i zateplených fasád, jejich
rekonstrukci, modernizací a renovaci, především v lokalitách s velkým
biologickým zatížením fasád, jako
jsou vlhká místa či budovy v blízkosti
lesů a polí.
Omítka je připravena k přímému
použití. Je probarvitelná ve všech
odstínech vzorníku weber.color line
a jednoduše zpracovatelná.
Nejdůležitější vlastnosti:
• velmi vysoká odolnost proti mikroorganizmům;
• bez biocidních přísad pro ochranu fasády;
• vysoká pružnost;
• snadná aplikace;
• možnost úpravy pro práci v nízkých
teplotách;
• menší citlivost pro klimatické podmínky při aplikaci;
• dlouhá životnost;
• široký výběr barev a struktur.
Zbytkovou vodu, která zůstává po dešti nebo vlivem
kondenzace na povrchu omítky, mohou ke svému růstu
využít mikroorganizmy. Díky speciální technologii
weber topdry, která snižuje povrchové napětí mezi vodou
a omítkou, se zbytková voda rozlévá do větší plochy, aktivuje množství mikroskopických kapilár a je tak rychleji
odváděna z povrchu omítky. Zbytkovou vodu omítka
weber.pas topdry pojme a povrch je v krátké době suchý.
Pohlcená voda postupně odchází z jednotlivých kapilár
ve formě vodní páry, kterou nemohou mikroorganizmy
využít pro svůj život a fasáda zůstává po dlouhou dobu
čistá. Díky nové technologii weber.pas topdry je fasáda
chráněna proti mikroorganizmům bez použití biocidů,
čímž je zároveň šetrná k životnímu prostředí.
56–57
energeticky
soběstačné
budovy
Ročník: I
Číslo: 4/2012
Vydává
Informační centrum ČKAIT s.r.o.
Sokolská 1498/15, CZ – 120 00 Praha 2
www.ice-ckait.cz
Adresa redakce
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ – 648 03, Brno
Šéfredaktorka
Ing. Petra Šťávová, Ph.D.
Tel.: +420 607 633 408
E-mail: [email protected]
Redakční rada
Marie Báčová, Mgr. Jaroslav Pašmik,
Ing. arch. Josef Smola,
Mgr. Jan Táborský (předseda)
Odpovědný grafik
Petr Fajkoš
Tel.: +420 541 159 374
E-mail: [email protected]
Tisk
Tiskárna Didot, spol. s.r.o.
Trnkova 119, CZ – 628 00 Brno – Líšeň
První český titul zaměřený na výstavbu a provoz
budov s nízkou energetickou náročností
Možnosti odebírání časopisu
Inzertní oddělení
Tištěná forma
Zahrnuje roční předplatné tištěné verze
i přístup do elektronického archivu
na 1 rok (elektronická interaktivní
on-line verze a PDF tištěné verze
ke stažení), navíc poslední vydané
tištěné číslo ZDARMA
Cena: 245 Kč vč. DPH
Manažeři obchodu
Robert Hrubeš
Tel.: +420 724 164 264
E-mail: [email protected]
Elektronická forma
Zahrnuje přístup do elektronického
archivu na 1 rok (elektronická
interaktivní on-line verze a PDF
tištěné verze ke stažení)
Cena: 195 Kč vč. DPH
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
E-mail: [email protected]
Pokud chcete objednat jen jedno
tištěné vydání, pak přímou žádostí
na e-mail: [email protected].
Cena jednoho tištěného vydání:
79 Kč vč. DPH.
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
E-mail: [email protected]
Kontakt pro zasílání edičního plánu
v tištěné či elektronické podobě
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
E-mail: [email protected]
Informace o inzerci viz rovněž
www.esb-magazin.cz
Roční předplatné objednávejte
elektronicky na
www.esb-magazin.cz
Náklad
1000 ks
Copyright
Informační centrum ČKAIT s.r.o.
Povoleno
MK ČR E 20539
ISSN 1805-3297
EAN 9771805329009
Obsah elektronického časopisu Energeticky soběstačné budovy je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě bez písemného souhlasu
vydavatele je nezákonné. Redakce neodpovídá za obsah placené inzerce a za obsah textů externích redaktorů.
DOKOnaLé zatepLení
TradIcE
dOKONaLÉ
UTĚSNĚNÍ
STáLOST
vLaSTNOSTÍ
ÚSpOra
ENErgIE
ZdravÉ
prOSTŘEdÍ
rYchLOST
ZaTEpLENÍ
í
n
D
O
H
C
B
O
HLeDáMe eRY
paRtn
ž
a
E
T
E
Ř
T
E
š
U
70 %
á p Ě NÍ
T
Y
v
a
N
Ů
D
náK L a
www.chytraizolace.cz
LIKO-S, a.s.
U Splavu 1419, 684 01 Slavkov u Brna
tel.: +420 544 221 111
www.chytraizolace.cz