sborník abstrakt z XI.Pařízkových dní ke stažení
Transkript
Onkologické centrum J.G.Mendla Centrum pro trombózu a hemostázu Nový Jičín XI. PAŘÍZKOVY DNY Mezinárodní konference Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25. až 26. února 2005 Nový Jičín Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Spolek pro trombózu a hemostázu Občanské sdružení se sídlem v Hradci Králové II. Interní klinika Fakultní nemocnice, Sokolská 408 Vážení kolegové Obracíme se na Vás po předchozích jednáních s návrhem spolupráce při sestavování pracovních skupin Spolku pro trombózu a hemostázu (STH) v rámci jednotlivých krajů. Rádi bychom vytvořili pracovní kolektivy nebo skupiny, které by se mohly stát jádrem členské základny občanského sdružení STH, jehož ustavující valná hromada se uskutečnila 2. 11. 2004 v Brně. Zde byla zvolena rada ve složení Blatný Jan (Brno), A.Bulíková Alena (Brno), Dulíček Petr (Hradec Králové), Gumulec Jaromír (Nový Jičín), Kessler Petr (Pelhřimov), Kohoutek Ladislav (Litoměřice), Malý Jaroslav (Hradec Králové), Penka Miroslav (Brno), Vlašín Michal (Brno). Předsedou se stal Prof. MUDr. Jaroslav Malý, DrSc., místopředsedou Prof. MUDr. Miroslav Penka, Csc., sekretářem MUDr. Ladislav Kohoutek. Členem se můžete stát již během konference u stánku STH nebo doma u Vašeho osobního počítače na www.thrombosis.cz 1 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Vědecký výbor konference Prof. MUDr. Miroslav Penka, Csc. Prof. MVDr. Petr Klement, Ph.D. MUDr. Jaromír Gumulec Organizační výbor MUDr. Jaromír Gumulec RNDr. Martin Radina Prof. MUDr. Miroslav Penka, Csc. MUDr. Martin Brejcha MUDr. Drahomíra Klodová MUDr. Marek Wróbel Generální sponzoři JANSSEN-CILAG NOVARTIS ONCOLOGY Hlavní sponzoři BAXTER CZECH BIOVENDOR GLAXO SMITH KLINE NOVONORDISK OLYMPUS C+S ORION PHARMA ORPHAN PHARMACEUTICALS SANOFI AVENTIS SCHERING-PLOUGH TEVA ZENTIVA Sponzoři A.L.INSTRUMENTS BIOGENICS DIALAB IVAX MEDIAL MILLER PIERRE FABRE MEDICAMENT ROCHE SCHERING 2 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Program konference Pátek 25. 2. 2005 Fibrinolýza z pohledu základního výzkumu 13:00 – 15:30 1) t-PA: its unsuspected role in the brain and implications for ischemic stroke Medcalf R., Monash University, Melbourne, Australia 2) Tissue factor and oncogene-driven tumor angiogenesis - Is there a connection? Rak J., McMaster University, Henderson Research Centre Hamilton, Ontario, Canada 3) Novel approach to arterial thrombolysis Klement P., McMaster University, Henderson Research Centre Hamilton, Ontario, Canada 15:30 – 16:00 přestávka Fibrinolýza z hlediska aplikovaného výzkumu 16:00 – 18:00 4) TAFI – úloha v regulacii fibrinolýzy a perspektivy jeho vyšetrovania v klinickej praxi 5) Význam genetických dispozic z hlediska poruch fibrinolytických mechanismů 6) Staško J, Hudeček J, Kubisz P., KHaT JLF UK, Národné centrum hemostázy a trombózy, Martin, Slovenská republika M. Penka1, J. Gumulec2 , R. Richterová2, M. Radina2, L. Dušek3, M. Kučerová2, M. Brejcha2, A. Buliková1, P. Smejkal1, Z. Čech1, OKH FN Brno1 a Centrum JG Mendela Nový Jičín2 & CBA MU v Brně3, Česká republika Vliv polymorfismu PAI-1 4G/5G na riziko žilního tromboembolismu u nosičů Leidenské mutace FV a polymorfismu protrombinu 20210A Gumulec J., Brejcha M., Klodová D., Wróbel M.,*Penka M.,*Blatný J., Richterová R., Janotová P., Klaricová K, Kneiflová M, Radina M, Centrum hemostázy a trombózy při Onkologickém centru J.G.Mendela v Novém Jičíně, *Centrum trombózy a hemostázy při Oddělení klinické hematologie FN Brno, Česká republika 7) Fibrinogen jako cíl fibrinolytických procesů 8) Možnosti detekce hypofibrinolýzy Dyr J.E., Brynda E., Ústav hematologie a krevní transfúze, Ústav makromolekulární chemie AV ČR, Praha, Česká republika Novotný J., Penka M., Zavřelová J. Oddělení klinické hematologie FN Brno, Česká republika Společenský večer Sobota 26. 2. 2005 Jaké praktické využití lze spatřovat dnes v oblasti fibrinolýzy ? 9:00 – 11:00 9) Změny hemostázy a jejich terapie u nemocných s akutní promyelocytární leukémií Žák P., Dulíček P., Malý J., Pecka M., II. interní klinika- OKH, FN a LFUK Hradec Králové, Česká republika 10) Jaké je postavení trombolýzy v léčbě akutního IM ? Janoušek S., FN Brno, Česká republika 11) Cílená a kontrolovaná trombolýza v léčbě masivní hluboké žilní trombózy Hofírek I., Penka M.1, Šárník S., Rotnágl J., Blatný J.2, Zvarová M.3, Vojtíšek B.4, Šmídová J.4 I.interní kardioangiologická klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny v Brně, 1Oddělení klinické hematologie FN Brno – Bohunice, 2Oddělení klinické hematologie FDN JGM Brno, 3Oddělení klinické hematologie FN u sv. Anny v Brně, 4Klinika zobrazovacích metod Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny v Brně 12) Trombolýza mozkového infarktu – historie, budoucnost Dufek M, Goldemund D, Reif M, Mikulík R, FN u svaté Anny Brno, Česká republika 13) Naše zkušenosti s trombolýzou, soubor pacientů největší v ČR Goldemund D, Dufek M, Reif M, I.neurologická klinika LF MU FN u svaté Anny Brno, Česká republika Prohlídka Onkologického centra J.G. Mendela Oběd na rozloučenou 3 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Fibrinolýza z pohledu základního výzkumu Robert Medcalf M.D., Ph.D. NH&MRC Senior Research Fellow Dr Medcalf commenced his research at Box Hill Hospital in 1993 after having spent seven years in the Department of Haematology, University of Lausanne in Switzerland. His research activities address the regulation of gene expression of the main components of the plasminogen activator (fibrinolytic) system using in vitro and in vivo systems. A large part of this program investigates post-transcriptional changes in the expression of these genes. His research has now extended to investigate the post-transcriptional mechanisms responsible for the elevated levels of prothrombin in patients with the G20210A prothrombin gene polymorphism. Dr Medcalf also has an interest in the role of t-PA within the central nervous system. Dr Medcalf serves on the Editorial Boards of The European. Journal of Biochemistry, and the Journal of Thrombosis and Haemostasis. Dr Medcalf is president-elect of the International Society of Fibrinolysis and Proteolysis (ISFP) and will be congress present of the International ISFP congress to be held in Melbourne, Australia in 2004 (“ISFP2004”: http://www.icms.com.au/ISFP2004). t-PA: its unsuspected role in the brain and implications for ischemic stroke Medcalf R., Monash University, Melbourne, Australia data that demonstrate the ability of t-PA to influence calcium movement in neurons and promote cell death. I will also present data that compares the neurotoxic effects of t-PA with that of a plasminogen activator originally described in the saliva of vampire bats (Desmodus rotundus salivary plasminogen activator; DSPA). t-PA is now known to have an important function in the central nervous system where it has been shown to have both beneficial and detrimental effects. The detrimental effects include its ability to promote excitotoxic and ischemic injury. I will give an overview of the data that led to the discovery of the role of t-PA in the brain and I will present some of our own e-mail: [email protected] 4 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Janusz Rak M.D., Ph.D. regulated programmed cell death (ARPCD) or 'anoikis' (Rak et al 1995), 3. "Multicellular drug resistance" in cancer (StCroix et al 1996, 1998). 4. The interrelationship between angiogenesis and tumor progression (Rak et al 1993, 1995, 1996, 1997, 1999, 2000, Villoria-Petit et al 1997, 2001, Yu et al 2001, 2002). The latter studies dealt specifically with the role of oncogenes as inducers of tumor angiogenesis (reviewed in Rak et al J. Exp. Der. 2000) and as regulators of 'angiogenesis dependence' of cancer cells (revied in Rak et al Cancer Res, 2002). Dr Rak joined the Henderson Research Centre in 2000 as an Assistant Professor affiliated with the Department of Medicine and the Division of Oncology, McMaster University. His laboratory is currently pursuing studies on the relationship between angiogenesis and various activities of the hemostatic system both, in cancer and in other 'angiogenesis -dependent' diseases. Dr Rak is an author or co-author of over 70 publications, recipient of peer-reviewed grants from the National Cancer Institute of Canada (NCIC) and Natural Sciences and Engineering Research Council of Canada (NSERC), and a reviewer for several research journals (Lancet, Journal of Cell Science, Cancer Research, International Journal of Cancer and others). Dr Janusz Rak graduated medicine and received his medical licence at the Medical Academy in Wroclaw, Poland. He received his PhD degree in tumor biology from the Ludwik Hirszfeld Institute of Immunology and Experimental Therapy, Polish Academy of Sciences in 1986 for studies on transplantable tumor models as predictors of treatment efficacy in cancer, changes in tumor-host interactions resulting from anti-cancer treatment, and interactions between tumor cells and the vasculature in the course of cancer metastasis. In 1988, as a recipient of the Fullbright-Hays Postdoctoral Scholarship he joined the Michigan Cancer Foundation (MCF) in Detroit, Michigan, where he worked with Drs Fred and Bonnie Miller, and Gloria Heppner on tumor cell heterogeneity, tumor cell interactions in metastasis, alterations in cancer cell glycosylation and the role of ras oncogene in tumor progression. Some of these themes accompanied Dr Rak during his subsequent postdoctoral work with Dr Robert S. Kerbel at the University of Torono. Studies undertaken during this period of time included: 1. The role of ras oncogene in such aspects of cancer as: regulation of tumor cell-cell interactions, resistance to mechanical forces and growth under growth-restrictive and three-dimensional conditions (Rak & Kerbel 1993). 2. The role of ras oncogene in resistance of cancer cells to adhesion http://www.hendersonresearchcentre.com/henderson/main.asp Tissue factor and oncogene-driven tumor angiogenesis - Is there a connection? Rak J., McMaster University, Henderson Research Centre Hamilton, Ontario, Canada dependent on MEK/mitogen-activated protein kinase (MAPK) and phosphatidylinositol 3 -kinase (PI3K). Furthermore, the levels of cell-associated as well as circulating (microvesicleassociated) TF activity are linked to the genetic status of cancer cells. Finally, RNA interference experiments suggest that TF expression is an important effector of the K-ras*dependent tumorigenic and angiogenic phenotype in vivo. Thus, this study establishes a causal link between cancer coagulopathy, angiogenesis, and genetic tumor progression. Tissue factor (TF) is the primary cellular initiator of blood coagulation and a modulator of angiogenesis and metastasis in cancer. Indeed, systemic hypercoagulability in patients with cancer and TF overexpression by cancer cells are both closely associated with tumor progression, but their causes have been elusive. We now report that in human colorectal cancer cells, TF expression is under control of 2 major transforming events driving disease progression (activation of K-ras oncogene and inactivation of the p53 tumor suppressor), in a manner e-mail: [email protected] 5 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Petr Klement D.V.M., Ph.D. A veterinary surgeon and scientist, Dr. Klement performs animal-based research and serves as a valuable resource person to other members of the HCHRC. His major research interests, which he pursues in collaboration with Drs. Jeffrey Weitz and Laszlo Bajzar, focus on new antithrombotic and clot-digesting drugs. Development of new strategies for preventing clot formation or dissolving existing clots will help in the identification of better treatments for heart attacks, stroke and deep vein thrombosis. The Henderson Research Centre (HRC) was established in 1988 as a joint initiative of the Hamilton Health Sciences and McMaster University. Initially, there were two programmes, Experimental Thrombosis and Atherosclerosis (ETA) and Clinical Trials Methodology (CTM), both of which were located in a temporary facility at the Henderson General Division. In 1992, a third programme, the Preventive Cardiology and Therapeutics (PCT), was added to the Research Centre. In 1994, the Clinical Thromboembolism Programme (CTE) was launched. The programmes span the spectrum of research in cardiovascular medicine, thrombosis and atherosclerosis. http://www.hendersonresearchcentre.com/henderson/main.asp Novel approach to arterial thrombolysis Klement P., McMaster University, Henderson Research Centre Hamilton, Ontario, Canada against TAFIa or potato carboxypeptidase A and B inhibitor PTI) improves several parameters of clot lysis. In experimental settings that mimic conditions such as acute myocardial infarction (AMI), massive pulmonary embolization (PE) and cardiopulmonary bypass (CPB) addition of TAFIa inhibitors alleviated the severity of ongoing thrombosis and led to accelerated vascular recanalization. Interestingly, such combinations were not associated with haemostatic incompetence (bleeding complications). We propose that targeting TAFIa may represent an attractive therapeutic opportunity in diverse vascular conditions where rapid thrombolysis may be of importance (AMI, thromboembolic stroke, massive PE). In spite of clinical prevalence of thromboembolic complications superimposed onto coronary vascular disease, the success rate of the respective treatments with traditional fibrinolytics (tPA, SK) has been limited. Among several reasons this could be due to resistance of thrombi to enzymatic digestion due to removal of lysine residues by carboxypeptidase – B class enzymes. Prominent in this category is the active form of the thrombin activatable fibrinolysis inhibitor (TAFIa), which is abundantly generated at the sites of clot formation. We hypothesized that antagonists of TAFIa may add to efficacy of the current fibrinolytics, such as tissue type plasminogen activator (tPA) by preserving the substrate (fibrin) sensitivity. Indeed, our data obtained in animal models of arterial thrombosis indicate that a combination of TAFIa blocking agents (neutralizing antibody e-mail: [email protected] 6 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Fibrinolýza z hlediska aplikovaného výzkumu TAFI – úloha v regulacii fibrinolýzy a perspektivy jeho vyšetrovania v klinickej praxi Staško J, Hudeček J, Kubisz P., KHaT JLF UK, Národné centrum hemostázy a trombózy, Martin, Slovenská republika predĺženie času lýzy koagula a aktiváciu TAFI trombínom sú však potrebné vysoké koncentrácie trombínu, na rozdiel od tvorby fibrínu a aktivácie trombocytov, kde stačia len malé množstvá trombínu. Vzťah medzi tvorbou trombínu závislou na FXI, aktiváciou TAFI a inhibíciou fibrinolýzy účinkom TAFI dokazuje korelácia medzi koncentráciami TAFI a časom euglobulínovej lýzy koagula v plazme u normálnych jedincov, a chýbanie tejto korelácie v situácii keď bol čas lýzy koagula meraný za prítomnosti protilátok proti FXI. Trombínom aktivovateľný inhibítor fibrinolýzy (thrombin activatable fibrinolysis inhibitor - TAFI), prvýkrát popísaný v r.1988 ako labilná karboxypeptidázová aktivita v sére, predstavuje nový inhibičný mechanizmus regulácie fibrinolýzy, ktorý je závislý na aktivácii koagulačnej kaskády. TAFI, synonymá - plazmatická prokarboxypeptidáza B (plasma procarboxypeptidase B-CPB), prokarboxypeptidáza U (procarboxypeptidase U-CPU) a prokarboxypeptidáza R (procarboxypeptidase R-CPR) je proenzým, odlišný od serínových proteáz, a je členom rodiny metalokarboxypeptidáz. Aktiváciu TAFI na aktivovaný TAFI (TAFIa) zaisťuje trombíntrombomodulínový komplex. Úloha trombomodulínu (TM) v aktivácii TAFI TM urýchľuje aktiváciu TAFI trombínom 1250-násobne. TM tiež urýchľuje aktiváciu proteínu C (PC) trombínom. Aktivačný účinok TM na TAFI a PC je sprostredkovaný jeho doménami pre epidermálny rastový faktor (EGF domény). TM má dvojakú úlohu – jednak vo vyššej koncentrácii (>10 nmol/l) znižuje tvorbu trombínu aktiváciou PC komplexom TM-trombín, a jednak nízke koncentrácie TM (<5 nmol/l) sú účinné v aktivácii TAFI, čím sa zníži fibrinolýza (down regulácia fibrinolýzy). T.j. TM je antifibrinolytický v nízkej koncentrácii a profibrinolytický vo vysokej koncentrácii. Dôležitým faktorom in vivo pre regulačný účinok TM na TAFI a fibrinolýzu je veľkosť cievy. Je známe, že koncentrácia TM v plazme sa zvyšuje smerom od aorty ku kapiláram, t.j. v kapilárach je účinkom vyšších koncentrácií TM najmenšia aktivácia TAFI, a tým aj najmenšia inhibícia fibrinolýzy. Funkcia TAFI vo fibrinolýze Fibrinolytický systém je aktivovaný po vytvorení fibrínu naviazaním plazminogénu a t-PA (tkanivového aktivátora plazminogénu) na fibrínový povrch. Tam je plazminogén zmenený na plazmín účinkom t-PA. Plazminogén naviazaný na fibrín je pre t-PA lepší substrát než voľne cirkulujúci plazminogén (zvyšuje sa katalytická účinnosť tvorby plazmínu). Plazmín potom štiepi fibrínové koagulum na fibrín degradačné produkty (FDP). Tvorba plazmínu sa zvyšuje pozitívnou spätnou väzbou. Pri nej koncové karboxylové lyzínové reťazce degradovaného fibrínu, ktoré sú tvorené pri štiepení plazmínom, viažu ďalší t-PA a plazminogén na fibrín. Tým sa zvyšuje tvorba plazmínu a účinnosť fibrinolýzy. TAFIa znižuje tvorbu plazmínu tým, že štiepi koncové karboxylové lyzínové reťazce degradovaného fibrínu, a tak blokuje kofaktorovú funkciu fibrínu pre štiepenie plazminogénu na plazmín, ktoré zaisťuje t-PA. Odstránenie koncových karboxylových lyzínových reťazcov degradovaného fibrínu účinkom TAFIa zabráni tvorbe komplexu tPA/plazminogén/fibrín, a tým sa zníži tvorba plazmínu a rozpúšťanie fibrínového koagula. Pritom TAFIa blokuje tak tvorbu plazmínu stimulovanú DD(E) ako aj bráni premene DD(E) na fragmenty E a DD, z ktorých DD môžu poškodzovať polymerizáciu fibrínu. Úloha TAFIa pri „ochrane“ čerstvo vytvoreného fibrínového koagula. Plazmín môže postupne štiepiť fibrín x-krát pred úplnou inaktiváciou fibrínu ako kofaktora, pričom vznikajú FDP. Pri každom štiepení sa nielen spotrebováva fibrín, ale obnažujú sa aj koncové karboxylové lyzíny (KKL). Obnažené KKL sú silnejším kofaktorom pre aktiváciu plazminogénu navodenú tPA než samotný fibrín. Keďže TAFIa urýchľuje odstránenie KKL, oslabuje aj ich kofaktorovú aktivitu, a tým aj spomaľuje rýchlosť tvorby plazmínu. Výsledkom je zníženie fibrinolýzy a „ochrana“ čerstvo vytvoreného fibrínového koagula. Kľúčovú úlohu pre stabilitu a „ochranu“ čerstvo vytvoreného fibrínu má stimulácia TAFIa nízkou koncentráciou TM. K postupnej lokálnej inaktivácii TAFIa s následnou „reparatívnou“ aktiváciou fibrinolýzy (za účasti tPA, plazmínu) čerstvo vytvoreného fibrínového koagula dôjde pri prevládnutí fibrínovej kofaktorovej aktivity (a voľných KKL) pre aktiváciu plazminogénu nad aktivitou TAFIa (zníženie TAFIa v dôsledku zvýšenia lokálnych koncentrácií TM). Úloha vnútornej cesty koagulácie v aktivácii TAFI Aktivácia TAFI trombínom potvrdzuje úlohu koagulačnej kaskády v regulácii fibrinolýzy. Dôkazom sú pacienti s deficitom faktora XI (FXI), ktorí sú náchylní na krvácanie do tkanív s vysokou lokálnou fibrinolytickou aktivitou (uropoetický systém, nos, ústna dutina, tonzily). Opačným príkladom sú protrombotické mutácie FV Leiden a mutácia protrombínu G20210A u ktorých sa, okrem rezistencie na APC resp. zvýšených hladín protrombínu so zvýšenou tvorbou trombínu v koagulačnej kaskáde, uplatňuje aj antifibrinolytická úloha trombínu cestou zvýšenej aktivácie TAFI. Čas euglobulínovej lýzy koagula je predĺžený v prítomnosti FXI, a tento účinok FXI je závislý na prítomnosti TAFI. Pre Trombín a trombomodulín (TM) v regulácii fibrinolýzy pomocou TAFIa a aktivovaného proteínu C (APC) 7 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků Na základe poznatkov o úlohe komplexu trombín-TM v aktivácii APC a TAFI možno vplyv trombínu a TM na a) b) c) d) e) f) g) h) 25-26. února 2005, Nový Jičín fibrinolýzu veľmi zjednodušene zhrnúť nasledovne: ↓ koncentrácie trombínu → ↑ APC → trombín je profibrinolytický („up“ regulácia fibrinolýzy) ↑ koncentrácie trombínu → ↑ TAFIa → trombín je antifibrinolytický („down“ regulácia fibrinolýzy) ↓ koncentrácie TM → k ↑ TAFIa → TM je antifibrinolytický („down“ regulácia fibrinolýzy) ↑ koncentrácie TM → ↑ APC → TM je profibrinolytický („up“ regulácia fibrinolýzy) ↓ trombínu a ↑ TM → antikoagulačný stav („up“ regulácia fibrinolýzy) ↑ trombínu a ↓ TM → prokoagulačný stav („down“ regulácia fibrinolýzy) fyziologický stav → ↓ trombín a ↓ TM → antikoagulačný stav navodený ↓ trombínom zabráni tvorbe fibrínu („up“ regulácia fibrinolýzy) stabilita vytvoreného fibrínu → zaistená ↓ TM→ ↑ TAFIa („down“ regulácia fibrinolýzy) Meranie TAFI a TAFIa 2003). Leidenská trombofilická štúdia (Van Tilburg et al., 2000) zistila zvýšené hladiny TAFI u pacientov s venóznou trombózou, a podľa ďalšej štúdie (Eichinger et al., 2002) je zvýšená hladina TAFI v plazme významný nezávislý rizikový faktor pre recidivujúcu venóznu trombózu. Pri ischemickej mozgovej príhode boli zistené významne vyššie hladiny TAFIa, čo podľa autorov poukazuje na úlohu zvýšených hladín TAFIa v patofyziológii arteriálnej trombózy (Santamaria et al., 2003). Zvýšené hladiny TAFI boli zistené u pacientov s diabetes mellitus 2. typu, pričom diabetici s mikroalbuminúriou mali hladiny TAFI významne vyššie ako diabetici bez mikroalbuminúrie (Yano et al., 2003). Pacienti s chronickým zlyhaním obličiek (CHZO) liečení peritoneálnou dialýzou (PD) a pacienti s CHZO po transplantácii obličky majú zvýšený TAFI Ag aj TAFIa na rozdiel od pacientov s CHZO na hemodialýze (HD), u ktorých zvýšenie TAFI nebolo zistené (Hryszko et al., 2001). Zvýšenie hladín TAFI Ag a TAFIa sa ešte zvýrazňuje u pacientov s CHZO na podklade diabetickej nefropatie (Malyszko et al., 2004). Znížená koncentrácia TAFI vedie k výraznejším krvácavým prejavom pri krvácavých ochoreniach (napr. hemofília) (Broze et al., 1996, Mosnier et al., 2001). Rekombinantný aktivovaný faktor VIIa (rFVIIa), používaný najmä pre profylaxiu a liečbu krvácania u hemofílie s inhibítorom, predlžuje fibrinolýzu in vitro, a tento účinok je závislý na TAFI (Antovic et al., 2003). Veľmi nízke hladiny TAFI boli zistené u pacientov s cirhózou pečene, a dokonca boli nemerateľné u pacientov s pokročilým hepatocelulárnym ochorením (Van Thiel, 2001). Pri reumatoidnej artritíde boli tiež nájdené znížené hladiny TAFI (Campbell et al., 1990). Znížené hladiny TAFI boli zistené u pacientov s akútnou promyelocytovou leukémiou (AML-M3 FAB). TAFI antigén bol síce v norme, avšak TAFI aktivita bola znížená o 60%. Zníženie TAFI aktivity u AML-M3 je spôsobené pravdepodobne účinkom plazmínu na TAFI, lebo v experimentoch plazmín len mierne znižoval antigén TAFI, avšak výrazne znížil TAFI aktivitu (Meijers et al., 2000). Podrobnejšie bola sledovaná úloha TAFI u zápalových ochorení. TAFI bol označený ako proteín akútnej fázy (Sato et al., 2000). Predpokladá sa, že TAFIa funguje nielen v inhibícii fibrinolýzy, ale má aj významnú protizápalovú úlohu. V mieste zápalu TAFIa inaktivuje kiníny, anafylatoxíny a trombínom aktivovaný osteopontín, prostredníctvom ktorého trombín reguluje zápal a hojenie tkanív (Myles et al, 2003). V klinickej štúdii hladiny TAFI dobre korelovali s CRP a haptoglobulínom (Silveira et al., 2000). Pri diseminovanej intravaskulárnej koagulácii (DIK) vedú zvýšené hladiny TAFI k protrombotickému a antifibrinolytickému stavu. Aktivácia TAFI antigén (Ag) v plazme sa stanovuje ELISA (enzyme-linked immunoassay) metódou s monoklonálnymi a polyklonálnymi protilátkami. Ďalšou metódou pre meranie TAFI Ag v plazme je raketová imunoelektroforéza. Stanovenie TAFIa vyžaduje najprv aktiváciu TAFI komplexom trombín-TM. TAFIa sa potom meria pomocou použitia chromogénneho substrátu. Iné metódy merajú množstvo kyseliny hippurovej, ktoré sa uvoľní z hippuryl-arginínu účinkom TAFIa, buď vysokotlakovou kvapalinovou chromatografiou alebo kolorimetricky, prípadne spektrofotometricky. Najčastejšie sa TAFIa stanovuje amidolytickou metódou s komerčne dostupným kitom. Génový polymorfizmus TAFI V TAFI géne bolo popísaných viacero polymorfizmov. Nie je však jasné, ktoré z polymorfizmov sú zodpovedné za účinok na hladiny TAFI. V kódujúcej sekvencii TAFI génu boli zistené 2 varianty Ala147Thr a Thr325Ile. Variant Ala147Thr neovplyvňuje funkciu TAFI. Naproti tomu, variant Thr325Ile zapríčiňuje zmenu stability TAFIa. Táto zmena sa týka aj hladiny Ag, pričom alela TAFI-Thr325 má najvyššie hladiny TAFI Ag. Komerčný TAFI Ag kit (ELISA) vykazuje rozdielnu imunologickú reaktivitu s rôznymi TAFI izoformami.,čo môže viesť k ťažkostiam pri interpretácii hladín TAFI aj vo veľkých epidemiologických štúdiách pri rôznych chorobných stavoch. TAFI a vybrané chorobné stavy V klinických štúdiách bola zistená pozitívna korelácia medzi koncentráciou TAFIa a vekom u mužov a u žien, ktoré neužívali orálne kontraceptíva (Schatteman et al., 1999). Hladina TAFI Ag v populácii afrických mužov bola významne nižšia než v populácii bielych mužov (Chetaille et al., 2000). Hormonálna liečba orálnymi kontraceptívami zvyšovala hladiny TAFIa nezávisle od iných faktorov (Meijers et al., 2000). Tehotnosť nemala žiadny významný vplyv na koncentrácie TAFI (Chabloz et al., 2001). Zvýšené hladiny TAFI boli zistené pri niektorých trombotických stavoch. Pacienti so stabilnou anginou pectoris a ischemickou chorobou srdca mali zvýšené hladiny TAFI (PRIME Study, Morange et al., 2003, Silveira et al., 2000), podobne boli nájdené významne zvýšené hladiny TAFIa u mladých pacientov s infarktom myokardu (Zorio et al., 2003) a u pacientov s nestabilnou anginou pectoris korelovala refraktérnosť ochorenia s hladinami TAFI Ag (Brouwers et al., 8 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků TAFI pri DIK je stimulovaná solubilným TM, rovnako ako zníženou aktivitou systému PC (Hosaka et al., 1998). Ku zníženiu hladiny PC v plazme pri DIK-u dochádza účinkom endotoxínu. Úloha zvýšených hladín TAFI pri DIK-u je dvojaká: jednak zvýšený TAFI prispieva k inaktivácii zápalových mediátorov (anafylatoxíny, C3a, C5a peptidy), čím znižuje náchylnosť k septickému šoku, a jednak zvýšený TAFI vedie k zvýšenej inhibícii fibrinolýzy, a tak zhoršuje nepriaznivé pôsobenie DIK-u (Bouma et al., 2001). V experimentoch sa tiež zistilo, že TAFI zvyšuje angiogenézu a rast nádorov tým, že inhibuje antiangiogenetický a antitumorózny účinok endostatínu (Reijerkerk et al., 2001). 25-26. února 2005, Nový Jičín TAFI a profibrinolytický účinok antitrombotík V experimentálnych štúdiách bol sledovaný účinok aspirínu (ASA), ibuprofenu a acetaminofenu na plazmatické hladiny TAFIa. ASA a jeho 2 metabolity – salicylová (SA) a salicylurická kyselina (SU) inhibovali TAFIa. Pritom koncentrácie ASA, ktoré in vitro inhibovali TAFIa boli ekvivalentné plazmatickým koncentráciám ASA dosahovaným pri liečebných dávkach ASA (Alexander et al., 2002). Z ďalších 2 nesteroidných antireumatík nemal ibuprofen žiadny a acetaminofen mal len slabý inhibičný účinok na TAFIa. Inhibícia TAFI predstavuje nový mechanizmus účinku ASA, a vysvetľuje tak zvýšenú fibrinolytickú aktivitu zistenú v plazme počas liečby ASA. Významný priaznivý účinok liečby ASA pri kardiovaskulárnych ochoreniach možno teda vysvetliť synergizmom medzi zvýšenou fibrinolýzou v dôsledku inhibície TAFI a antitrombotickou aktivitou inhibíciou COX enzýmov (Alexander et al., 2002). Nefrakcionovaný heparín (UFH), nízkomolekulové heparíny (LMWH) a pentasacharidy rovnako inhibovali hladiny TAFIa, pričom najúčinnejší v inhibícii TAFIa bol UFH, keďže inhibícia TAFIa bola proporcionálne závislá od hladiny anti-II komponenty heparínov (Florian et al., 2001, Walenga et al., 2002). Priamy inhibítor trombínu melagatran na zvieracom modeli arteriálnej trombózy taktiež inhiboval TAFIa (Mattsson et al., 2002). Inhibícia TAFIa a trombolýza Štúdie na zvieracích modeloch dokázali, že TAFIa účinkuje in vivo ako antifibrinolytikum. Na králičom modeli arteriálnej trombolýzy bol skúmaný účinok inhibítora TAFIa na t-PA navodenú lýzu koagula (Klement et al.,1999). Ako inhibítor TAFIa bol použitý tzv. potato tuber carboxypeptidase inhibitor (PTCI), izolovaný zo zemiakov. Pri podaní PTCI spolu s t-PA sa významne zvýšil trombolytický účinok t-PA, samotný PTCI však nemal významný vplyv na trombolýzu. Iní autori (Nagashima et al., 2000, Minnema et al., 1998) potvrdili u králikov na modeli venóznej trombolýzy významný trombolytický účinok aj samotného PTCI, a podobne aj trombolytický účinok anti-XI protilátok. V ďalšej štúdii venóznej trombolýzy u králika malo kombinované podanie PTCI spolu s t-PA za následok 3-násobný účinok na odstránenie trombu oproti samotnému t-PA (Refino et al., 1998, 2000). V štúdii na psoch s koronárnou trombózou bola dokázaná tvorba TAFIa pri trombolýze s t-PA (Redlitz et al., 1996). Pri trombolytickej liečbe streptokinázou u pacienta s infarktom myokardu bolo zistené zvýšenie hladín TAFIa už v úvode trombolytickej liečby, pravdepodobne aktiváciou TAFI plazmínom (Hudson et al., 1998). Tieto štúdie dokazujú, že reverzibilné inhibítory TAFIa by sa mohli stať adjuvantnými liekmi, ktoré by potencovali účinok trombolytickej liečby bez rizika inhibície trombínu, najmä u pacientov s akútnym infarktom myokardu. e-mail: [email protected] Záver TAFI je dôležitou spojkou medzi fibrinolýzou a koagulačnou kaskádou. Inhibícia TAFIa (reverzibilnými špecifickými inhibítormi TAFIa, napr. PTCI alebo anti-XI protilátkami) ponúka do budúcnosti možnosť liečebného ovplyvnenia zníženej fibrinolýzy a zvýšenia účinnosti trombolytickej liečby u akútnych trombotických stavov so súčasným znížením rizika krvácania pri tejto liečbe. U krvácavých ochorení (hemofília A, B) by naopak mohli byť využité lieky, ktoré zvyšujú účinnosť TAFI (špecifické aktivátory TAFI, ktoré neaktivujú PC) za účelom inhibície aktivovanej fibrinolýzy. Význam genetických dispozic z hlediska poruch fibrinolytických mechanismů M. Penka1, J. Gumulec2 , R. Richterová2, M. Radina2, L. Dušek3, M. Kučerová2, M. Brejcha2, A. Buliková1, P. Smejkal1, Z. Čech1, OKH FN Brno1 a Centrum JG Mendela Nový Jičín2 & CBA MU v Brně 3, Česká republika mohou být provázeny genetickou odchylkou. Ukazuje se, že klinicky významné jsou defekty Plg a PAI-1. Zatímco vrozená hypoplazminogenémie bývá spojena s chronickými záněty mukózních membrán (pseudomembranózní konjunktivitida, pseudomembranózní obstrukční bronchitida či bronchopneumonie, při postižení zažívacího traktu obstruktivní ileózní stavy) a dysplasminogenémie má význam docela nejasný a v souvislosti s žilní trombózou se zmiňují jen málo, pak geneticky podmíněné změny na úrovni PAI-1 již klinicky významné z hlediska trombembolické nemoci či jí asociovaných syndromů jsou. Ukazuje se, že kolísání hladiny či Fibrinolytické mechanismy představují nejvýznamnější regulaci procesů krevního srážení na úrovni finální přeměny fibrinogenu ve fibrin a konformačních změn při tvorbě fibrinové sítě. V souvislosti s tímto aspektem je možno se setkávat s celou řadou možných odchylek postihujících základní komponenty fibrinolytického systému či jejich systém vzájemné interakce a regulace. K základním prvkům fibrinolytického systému patří plazminogen (Plg), tkáňový aktivátor plazminogenu (t-PA), -2-antiplazmin ( -2-AP) a inhibitor aktivátoru plazminogenu 1 (plasminogen activator inhibitor 1 – PAI-1). Všechny z vyjmenovaných komponent 9 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín více než je popisováno v literatuře v normální populaci, ale stejně jako v naší kontrolní skupině). PAI-1 polymorfismus nebyl prokázán jako statisticky významný rizikový faktor, i když se 4G homozygotní genotyp projevoval jako faktor zvyšující riziko opakovaných potratů. Projevy žilního trombembolismu nevykazovaly rozdíl mezi jednotlivými genotypy PAI-1 a jejich incidence nebyla vyšší ani ve skupině žen s opakovanými potraty. polymorfismus PAI-1 může významně ovlivňovat především sklon k trombotickým projevům, ale i problémům v těhotenství apod., přičemž se uplatňuje především lokální charakter jeho účinku, kdy cílovými substráty mohou být nejen t-PA, ale i trombin, APC a trombomodulin. Za normálních okolností tvoří PAI-1 komplex s vitronektinem, kdy dochází k prodloužení jeho biologického poločasu a zvýšení inhibičního účinku na aktivovaný protein C (APC). Není bez zajímavosti, že zmíněný protrombotický potenciál může být relativně často umocňován významně současným výskytem Leidenské mutace faktoru V (FVL). V případě zvýšené hodnoty PAI-1 dochází k potlačení fibrinolytické aktivity a zvýšenému riziku arteriální a venózní trombózy. Zvýšení PAI-1 je nezávislým rizikovým faktorem koronární trombózy a ischemické cévní mozkové příhody. Je však také nezávislým rizikovým faktorem žilní trombózy. Alela 4G ze společného polymorfního traktu 4G/5G PAI-1 promotorového genu je spojena se zvýšenou aktivitou PAI-1. U 4G homozygotních žen je pak v důsledku řečeného pozorována zvýšená incidence těhotenských komplikací a u homozygotních mužů trpících ischemickou chorobou srdeční zvýšené riziko náhlé smrti. Závěr této analýzy tedy byl ten, že ani přesto, že literární data poukazují na zvýšenou incidence porodnických komplikací u nosičů 4G homozygotního genotypu, v naší analýze jsme nezjistili statistickou významnost 4G/4G genotypu pro výskyt opakovaných potratů. Potenciálu fibrinolytických mechanismů lze využít velmi významně i k léčebným účelům. Jsou vyvíjena nová trombolytika – 3. generace, jsou profilovány indikace jejich podání. Objevují se alternativy rozličných možností jejich aplikace nebo způsoby kombinované léčby. Existuje celá řada studií, především v kardiologii, kde se posuzují různé léčebné postupy a vyhodnocuje se jejich účinnost a bezpečnost. V tomto směru však dosud neexistuje žádná studie, která by zohledňovala účinnost a bezpečnost léčby v závislosti na genetických změnách endogenních komponent fibrinolytického systému organismu. Je znám významný vliv fibrinu na aktivaci především t-PA, méně však, jaký dopad to má na léčebné úsilí. Sami jsme prováděli analýzu, jejímž cílem bylo zjistit prevalenci 4G homozygotních žen s opakovanou ztrátou plodu, a to především ve skupině s časnými aborty. Pozornost se také zaměřila na projevy venózního trombembolismu a přitom posoudit i současný výskyt dalších trombofilních rizik u 4G homozygotních pacientek se záměrem posoudit u nich vaskulární riziko ve srovnání s osobami s jiným než 4G/4G genotypem. Je ještě celá řada neznámých, které je třeba v souvislosti s účinky fibrinolytických mechanismů rozkrýt – účast fibrinolytických mechanismů v souvislosti s těhotenstvím a růstem plodu a jeho selháních, změny fibrinolytické aktivity u nemocných se systémovými chorobami, záněty. Samostatnou kapitolu představuje v tomto směru onkologie. Zde se ukazuje, že právě v případech některých nádorů může mít fibrinolytická aktivita rozhodující vliv na růst a metastazování nádorů. Některé ukazatele, jako je např. urokinázový aktivátor plazminogenu (u-PA) a jeho receptor (u-PAR) jsou toho důkazem. Jejich kolísání může odrážet např. i aktivitu nádoru. Ani tady ale nejsou k dispozici zkušenosti, které by odhalovaly případnou souvislost s genetickými změnami jednotlivých prvků fibrinolytického systému. Bylo vyšetřeno na 115 pacientek s věkovým mediánem 27 a rozpětím 17 až 40 let. Izolace genomové DNA z periferní krve byla provedena na zařízení BioRobot M48 (Qiagen). K detekci FVL a mutace protrombinu PT G20210A byly použity primery a proby popsané von Ahsenem a spol., pro PAI-1 polymorfismus Nauckem a spol. 4G homozygotních pacientek bylo 36 (31%). Počet abortů činil v celé skupině 226, z toho časných 178. Počet žilních trombóz dosáhl 15 (13 %). V rodinné anamnéze bylo zaznamenáno 16 případů opakovaných potratů (14 %) a 46 trombotických příhod (40 %). Prevalence genotypu 4G/4G činila v celé skupině nemocných s opakovanými potraty 33% (něco málo Použitá literatura 1. Arcasoy S.M., Kreit J.W.: Thrombolytic Therapy of Pulmonary Embolism. A Comperhensive Review of Current Evidence. Chest, 1999; 115/6: 1695 – 1707 2. Horrevoest A.J.G.: Plasminogen activator inhibitor 1 (PAI-1): in vitro activities and clinical relevance. BJH 2004; 125: 12 – 23 3. Oqbal O., Messmore H., Hoppensteadt D., Fareed J., Wehrmacher W.: Thrombolytic Drugs in Acute Myocardial Infarction. State-of-the-Art Review. Clin Appl Thrombosis/Hemostasis, 2000; 6: 1 - 13 4. Lane D.A., Grant P.J.: Role of hemostatic gene polymorphism in venous and arterial thrombotic disease. Review Article. Blood, 2000; 95/5: 1517 – 1532 5. Medved L., Nieuwenhuizen W.: Molecular mechanisms of initiation of fibrinolysis by fibrin. Review Article. Tromb Haemost 2003; 89: 409 – 417 6. Tefs K., Georgieva M., Seregard S., Tait C.R., Luchtman-Jones L., Ziegler M., Hügle B., Schuster V.: Characterization of plasminogen variants in healthy subjects and plasminogen mutants in patiens with ihnerited plasminogen deficiency by isoelectric gel electrophoresis. Tromb Haemost 2004; 92: 352 – 357 e-mail: [email protected] 10 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Vliv polymorfismu 4G/5G v promotorové oblasti genu PAI-1 na riziko žilní TEN a jeho interakce s Leidenskou mutací FV a s polymorfismem genu protrombinuG20210A Gumulec J., Brejcha M., Klodová D., Wróbel M.,*Penka M.,*Blatný J., Richterová R., Janotová P., Klaricová K, Kneiflová M, Radina M, Centrum hemostázy a trombózy při Onkologickém centru J.G.Mendela v Novém Jičíně, *Centrum trombózy a hemostázy při Oddělení klinické hematologie FN Brno faktor snižující riziko žilního tromboembolismu, ale dokonce vede ke snížení velikosti bércové ulcerace.(Gemmati D et al 2004, Muszbek L et al 1999) Z review literatury publikované Bradburym a spol. vyplývá, že prevalence trombofilních stavů u osob s chronickou žilní ulcerací je srovnatelná s prevalencí trombofilií u pacientů s anamnézou HŽT a to i přes fakt, že řada pacientů s chronickým bércovým vředem žilního původu nemá známou anamnézu ani sonografické známky prodělané trombózy. Trombofilie totiž může přispívat k rozvoji ulcerace trombotickým postižením jak velkých cév (flebotrombózou) tak trombotickou okluzí mikrocirkulace. Tento fakt je důvodem pro další výzkum, důslednou prevenci HŽT a PTS a komplexní péči o pacienty s onemocněním žil.(Muszbek L et al 1999) Ze zkušeností vyplývá, že populace nosičů zvláště heterozygotních forem Leidenské mutace FV (FVL) a/nebo mutace genu protrombinu G20210A je z hlediska rizika TEN poměrně heterogenní skupinou. Skutečnost, že existují rodiny s některou z těchto vloh, které mají velmi sugestivní rodinnou anamnézu TEN a současně rodiny s velmi chudou trombofilní anamnézou svědčí pro to, že se tyto vlohy různě kombinují s dalšími protrombotickými faktory (genetickými nebo faktory prostředí) nebo naopak z nejrůznějšími protektivními vlivy. Mnohé práce svědčí o podílu poruch fibrinolýzy v etiopagogenezi žilního tromboembolismu i při rozvoji potrombotického syndromu. V těchto souvislostech je velmi podrobně studován význam inhibitoru aktivátorů plazminogenu 1 (PAI-1). Jde o serpin (serine proteinase inhibitor) s mocným inhibičním vlivem na tkáňový aktivátor plazminogenu (t-PA, s převažujícím vlivem na intravaskulární fibrinolýzu) a urokinázový typ aktivátoru plazminogenu (u-PA, s pericelulární proteolytickou aktivitou zasahující do remodelace tkáňových procesů).(Gils A et al 2004) PAI-1 tedy tlumí fibrinolýzu zmíněnou inhibicí t-PA a v situacích s prolongovaným zvýšením své aktivity může docházet k destabilizaci rovnováhy s převahou hypofibrinolýzy, která může být zodpovědná za zvýšení rizika vzniku žilní TEN nebo poruch mikrocirkulace s rozvojem těžkých forem PTS. Kromě zvýšení plasmatické hladiny PAI-1 je pozornost zaměřena na genetické vlohy pro změny aktivity PAI-1. Doposud byla popsána řada změn v sekvenci aminokyselin v oblasti promotoru PAI-1 genu. 4G/5G polymorfismus v promotorové oblasti genu PAI-1 představuje inserci/deleci guanosinu 675 bp proti proudu od počátku transkripce. Podle in vitro studií je přítomnost alely 4G spojena s vyšší aktivitou PAI-1 ve srovnání s alelou 5G. Alela 5G totiž má přídatné vazebné místo pro DNA-vázající protein, který pravděpodobně působí jako transkripční represor. Nosiči genotypu 4G/4G mají, pravděpodobně celoživotně, až o 25% vyšší plasmatickou aktivitu PAI-1 proti nosičům genotypu 5G/5G.(Erikson P et al 1995) Nelze vyloučit, že díky sklonu k nižší aktivitě PAI-1 představuje genotyp 5G/5G svým nosičům ochranu před trombotickými příhodami.(Jones K et al 2002) Výskyt hluboké žilní trombózy (HŽT) v populaci hospodářsky vyspělých zemí se pohybuje mezi 2-3%, počet nových onemocnění HŽT je odhadován na asi 150-180 případů na 100 000 obyvatel za rok. V České republice tedy každým rokem přibývá 15 000 až 20 000 nových případů za rok. Do 45 let věku jsou, nejspíše díky souvislosti onemocnění s graviditou a užíváním hormonální antikoncepce, častěji postiženy ženy, celkově se však HŽT častěji objevuje u mužů v poměru 1,2:1. Tromboembolická nemoc (TEN), resp. fatální plicní embolie (PE) je na prvním místě v příčinách úmrtí žen v období kolem porodu a celkově na PE ročně umírá více žen než např. na karcinom prsu. S odstupem měsíců až let po proběhlé HŽT se může objevit tzv. potrombotický syndrom (PTS). K jeho kožním projevům patří pigmentace, depigmentace, indurace a ulcerace. Odhaduje se, že různá stadia tohoto syndromu se vyskytují v populaci v 8-40%, přičemž nejzávažnějším stupněm žilní insuficience – bércovým vředem trpí asi 1,4% obyvatel vyspělých zemí. Vzhledem k četnosti výskytu a terapeutickým úskalím je potrombotický syndrom velmi významným medicínským i socioekonomickým problémem. Patofyziologickým podkladem známek chronické žilní insuficience je žilní hypertenze, která vzniká v případě potrombotického syndromu jako následek žilních obliterací a poškození žilních chlopní (Heit JA et al 2001, O’Shaughnessy AM et al 2001). Výskyt onemocnění stoupá s věkem. PTS je tedy nepochybně častou pozdní komplikací HŽT. Účinná prevence HŽT ve vysoce rizikové populaci pacientů a snížení rizika rekurence TEN představuje cestu ke snížení rizika rozvoje PTS. Pro efektivní a cíleně zaměřenou prevenci PTS je nutné jednak identifikovat pacienty s vysokým rizikem PTS a v této skupině exaktně zhodnotit efekt eskalované tromboprofylaxe, trombolýzy a důsledného používání kompresivních punčoch.( Kahn SR et al 2004) Je pravděpodobné, že pacienti s vysokým rizikem vzniku a rekurence HŽT mají zároveň vysoké riziko PTS. Z tohoto pohledu je třeba zhodnotit vztah významných trombofilních stavů a PTS. FVL se vyskytuje velmi často u pacientů s potrombotický bércovým vředem,(Hafner J et al 2001, Gemmati D et al 2004) mírně zvýšená prevalence FVL je však i u osob s nonpotrombotickým vředem.(Hafner J et al 2001) O synergickém vlivu protrombotických změn koagulace a/nebo poruch fibrinolýzy na patogenezi bércové ulcerace svědčí i některé kasuistiky (Kolbach DN et al 2002, McLoone N et al 2003) a nebo malá studie s pacienty s bércovou ulcerací na podkladě leukocytoklastické vaskulitidy, z nichž 38% bylo zároveň nositelem FVL a u 15% byl prokázaný lupus antikoagulans.(McLoone N et al 2003) Zajímavou roli hraje v etiopagogenezi bércové ulcerace FXIII. Deficit FXIII byl prokázán u pacientů s chronickou bércovou ulcerací a substituční léčba koncentrátem tohoto faktoru vedla ke zlepšení hojení vředů. Kromě toho polymorfismus genu FXIII Val34Leu (genotyp -34Leu, méně Val34Leu) působí nejen jako protektivní 11 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín což svědčí o lokální dysbalanci koagulačního a fibrinolytického systému.(Kolbach DN et al 2004) Významnou roli v patogenezi bércové ulcerace žilního původu hraje matrix metaloproteináza-2 (MMP-2), která je aktivována prostřednictvím u-PA. Aktivita MMP-2 je potencována vazbou u-PA na jeho receptor (u-PAR). Zvýšená exprese u-PA a u-PAR v tkáni bércové vředu na rozdíl od zdravé kůže potvrzuje hypotézu vystupňované aktivace plazminogenu v oblasti bércové ulcerace. Je tedy velmi pravděpodobné, že tato enzymatická kaskáda hraje zásadní roli v udržování zvýšené proteolytické aktivity v bércových vředech žilního původu.(Herouy Y et al 2000) Jsou-li aktivace koagulace a poruchy fibrinolýzy významnými rizikovými faktory rozvoje těžkého potrombotického syndromu (časně manifestovaná, rozsáhlá a rekurentní TEN, prolongovaná resoluce žilního trombu s výraznějším poškozením chlopní, přidružená porucha mikrocirkulace) vyvstává otázka, jak u vysoce rizikových pacientů upravit profylakticko-terapeutickou strategii. K úvahu přichází: • správně vedená tromboprofylaxe s cílem zabránit vzniku flebotrombózy zvláště u vysoce rizikové populace (přesná stratifikace rizika TEN, zvýšení profylaktické dávky LMWH u zvláště rizikových osob, kombinace s mechanickými profylaktickými modalitami) • včas zahájená a správně vedená iniciální léčba heparinem, nejspíše LMWH s cílem rychlého nástupu účinné léčby s minimálním kolísáním (sledování anti-Xa nejen u dětí a gravidních, ale i u obézních a extrémně hubených osob, resp. u pacientů se zvláště vystupňovaným rizikem) • specifická indikace trombolýzy (nejspíše lokální) ve vysoce rizikové skupině pacientů s žilní trombózou s cílem zrychlit resoluci trombu, rychle snížit žilní hypertenzi a snížit pravděpodobnost poškození chlopní • správně a dostatečně dlouho vedená antikoagulace warfarinem s cílem snížit riziko rekurence flebotrombózy • důsledné využívání kompresivních punčoch • kombinovaná farmakoterapie, s cílem ovlivnit mikrocirkulaci, posílení endogenní fibrinolýzy... V klinické praxi prokázaly korelaci mezi genotypy 4G/5G a 4G/4G a zvýšenou hladinou PAI-1, resp. sníženou fibrinolytickou aktivitou u pacientů s HŽT (na rozdíl od osob bez známek trombózy) výsledky několika klinických studií.(Sartori MT et al 1998, Stegnar M et al 1998, Segui R et al 2000, Sartori MT et al 2003) Přes tyto skutečnosti řada prací nepotvrzuje příčinnou souvislost polymorfismu 4G/5G v promotorové oblasti PAI-1 genu a HŽT.(Stegnar M et al 1998, Ridker PM et al 1997, Morange PE et al 2000, Gubric N et al 1996) Z jiných prací však vyplývá, že sledovaný polymorfismus zvyšuje riziko rozvoje HŽT u nosičů jiných hereditárních trombofilií.(Segui R et al 2000, Sartori MT et al 2003) Významné jsou mimo jiné kongenitální deficit proteinu S (Zoller B et al 1998), FVL (Akar N et al 2000, Visanji JM et al 2000, Junker R et al 1998, Junker R et al 1999) nebo polymorfismus genu protrombinu G20210A.(Barcellona D et al 2003) Podle práce Sartoriho a spol. zvyšuje genotyp 4G/4G dokonce riziko vzniku idiopatické HŽT (odds ratio 3,1; 95% CI 1,26-7,59).(Sartori MT et al 2003) Poškození mikrocirkulace u pacientů s chronickou žilní insuficiencí vede k chronickému zánětu a dystrofickým změnám směřujícím k rozvoji bércové ulcerace. Systém aktivace plazminogenu navíc představuje významný mechanismus extracelulární proteolýzy a je nezastupitelnou komponentou jak „fyziologického“ hojení ran, tak součástí patogeneze nehojících se chronických vředů. U pacientů s onemocněním žil dolních končetin bylo prokázáno zvýšení plasmatické aktivity PAI-1, přičemž osoby s lipodermatosklerózou mají plasmatickou hladinu PAI-1 vyšší než pacienti s bílou atrofií.(Margolis DJ et al 1996) Podobně byla nalezena vyšší plasmatická aktivita PAI-1 (a t-PA) i u pacientů s chronickou žilní insuficiencí a s bércovou ulcerací, kde bylo navíc prokázáno zvýšení plasmatické aktivity fragmentu protrombinu 1+2.(Blomgren L et al 2001) Lokální změny hemostázy a fibrinolýzy na úrovni mikrocirkulace u osob s různým stupněm chronické žilní insuficience popisují další práce. V biopsiích kůže pacientů z bércových ulcerací byla, na rozdíl od osob s nižším stupněm chronické žilní insuficience, imunohistochemicky v kapilárách prokázána zvýšená depozice von Willebrandova faktoru, PAI-1 a u-PA, e-mail: [email protected] Fibrinogen jako cíl fibrinolytických procesů Dyr J.E., Brynda E., Ústav hematologie a krevní transfúze, Ústav makromolekulární chemie AV ČR, Praha, Česká republika koronární arteriální angioplastiku. Zatím toho víme málo o vztahu mezi mechanickými vlastnostmi fibrinu a rychlostí fibrinolýzy. Víme, že in vitro připravené fibrinové sítě pacientů s kardiovaskulárními problémy jsou převážně pevnější a rigidnější ve srovnání se zdravými dárci. Viskoelastické, mechanické vlastnosti fibrinu jsou pozoruhodné a výjimečné mezi ostatními polymery. Tyto vlastnosti určují jeho (pato)fyziologickou funkci. Viskoelastické vlastnosti trombu rozhodnou, jak bude deformován tokem krve a smykovým napětím v cévách, jestli praskne či bude embolizovat, jak bude reagovat na léčbu, na trombolýzu nebo 12 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Skenovací elektronová mikroskopie fibrinových sítí, délka úsečky 0,5 μm, fibrinogen, koncentrace 1 mg/ml, trombin, koncentrace 0,01 (A), 10 NIH u/ml (B). závislá na výchozí koncentraci fibrinogenu. Působení trombinu V poslední době bylo zřetelného pokroku dosaženo pomocí rentgenostrukturální analýzy. Ta potvrdila a doplnila data o struktuře molekuly fibrinogenu a o její doménové organizaci. Z těchto studií vyplynuly i některé zcela zásadní informace o konformačních změnách provázejících odštěpování fibrinopeptidů a následnou polymerizaci fibrinu. Nová data objasňují molekulární mechanismus aktivace fibrinolýzy, plasminogenu a t-PA a iniciaci některých těchto procesů fibrinem. Fibrin, na rozdíl od fibrinogenu, má celou řadu funkcí, které jsou vykonávány určitými specifickými strukturálními motivy. Velká část z nich již byla velmi podrobně popsána. Byly také získány nové, velmi detailní informace o tvorbě a uspořádaní fibrinové sítě. Potvrdilo se, že struktura fibrinu je určována především množstvím vznikajícího trombinu, tedy počáteční rychlostí "aktivace" fibrinogenu (odštěpováním fibrinopeptidů A a B) a je méně in vivo je výrazně odlišné od jeho aktivity in vitro v izolovaných systémech. Fibrin in vivo rozsáhle modulují krevní bílkoviny a krevní destičky a průtok krve. Byly získány nové poznatky o provázanosti fibrinu s destičkovými bílkovinami. Struktura fibrinu ovlivňuje také angiogenezu. Novější data ukazují, že pro rychlost proteolytické degradace fibrinu je určujícím parametrem tloušťka fibrinových vláken. Byla popsána korelace mezi rychlostí fibrinolýzy a průměrem vláken. Opticky hustší a mechanicky hrubší gely lýzují rychleji než gely s tenčími vlákny, které vznikají při větší koncentraci trombinu. Kompaktní fibrinové „kloty“ s tenkými vlákny a malými póry s pevně vázanou vodou jsou zřetelně více trombogenní než tlustá fibrinová vlákna tvořící rozsáhlé póry, které snadno ztrácejí vodu a snadněji se zbortí u cévní stěny. e-mail: [email protected] Možnosti detekce hypofibrinolýzy Novotný J., Penka M., Zavřelová J. Oddělení klinické hematologie FN Brno, Česká republika s diskutabilním klinickým významem (de Mooerloose et al, STH 1998, 24,4). Je tomu tak nejspíše proto, že zatím nemáme V současnosti je zcela zřejmé, že fibrinolytický systém zastává v organizmu řadu důležitých rolí mimo hranice hemostázy. Vedle významného podílu na regulaci fluidokoagulační rovnováhy zasahuje fibrinolýza jak přímo prostřednictvím plazminu, tak i nepřímo přes aktivaci matrix-metaloproteináz a štěpením jiných proteinů do procesů remodelace extracelulární matrix, proliferace a diferenciace buněk, modulace migrace buněk, řízení imunitní odpovědi a do v současnosti ostře sledované oblasti modulace angiogeneze, neoangiogeneze a růstu i metastazování maligních nádorů. Fibrinolytický systém může být aktivován, podobně jako koagulační kaskáda, vnější i vnitřní cestou a rovněž analogicky ke koagulační kaskádě zde hraje zásadní úlohu aktivace zevní cestou přes liberaci tkáňového aktivátoru plazminogenu (tPA). Podíl poruch fibrinolýzy na vzniku a/nebo manifestaci hyperkoagulačních příhod v tepenné i žilní oblasti není v současnosti přesně znám a je různými autoritami odhadován v širokém rozmezí mezi 0 – 20 %. Například de Moerloose a kol. ve svém přehledném článku, zabývajícím se klinickým významem jednotlivých vyšetření antitrombotického potenciálu uvádějí, že testy na přítomnost hypofibrinolýzy (s výjimkou dysfibrinogenémie, kdy vlastně nejde o poruchu v oblasti faktorů fibrinolytického potenciálu) patří mezi testy k dispozici spolehlivý test, který by jednoznačně detekoval klinicky významnou hypofibrinolýzu a navíc k nejasnostem v této oblasti přispívají i hemostazeologické paradoxy, kdy například u probandů s homozygotním defektem plazminogenu i v jejich rodinách není zvýšená frekvence trombotických příhod a na druhé straně jemnější poruchy fibrinolytického potenciálu ( např. vysoká aktivita PAI a/nebo TAFI) jsou mnohdy u pacientů s hyperkoagulačními syndromy detekovány. Uvádí se, že defekty fibrinolytického potenciálu, spojené s trombotizací, jsou zastoupeny v 80% vysokou hladinou PAI, v 19% může jít o poruchu liberace tPA a pod 1% se pohybují defekty plazminogenu a dysfibrinogenémie. Oblíbeným testem na hypofibrinolýzu je sledování euglobulinové fibrinolýzy před a po stimulaci venookluzním testem nebo podáním vasopresinu (DDAVP). Většina autorů uvádí nízkou výpovědní hodnotu i reproducibilitu testu. Takzvaná „euglobulinová frakce“, kterou získáme po acidifikaci, ochlazení a odstředění plazmy, je tvořena dosti nekonstantním poměrem fibrinogenu, plazminogenu a aktivátorů i inhibitorů fibrinolýzy, což vede k následnému vysokému rozptylu naměřených hodnot s prokázanou i nízkou reproducibilitou u 13 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín tromboemboliím u rizikových skupin pacientů ( ortopedie, onkologie, obézní…), vztahu 4G4G polymorfizmu k tíži DIC u sepsí a je prokázán potencující vliv PAI na progresi malignit. PAI má unikátní postavení mezi serpiny tím, že existuje v několika izoformách – v latentní, aktivní a substrátové, což dále ztěžuje klinickou interpretaci laboratorních nálezů. TAFI je relativně nedávno objeveným inhibitorem fibrinolýzy a v literatuře můžeme nalézt řadu protichůdných údajů, zvláště ohledně vztahu vysokých hladin TAFI a arteriálních trombóz. V oblasti VTE je situace přehlednější. V literatuře je diskutováno ovlivnění výsledků studií zvolenou metodikou měření TAFI, kdy ELISA metody jsou málo spolehlivé a nejlepší výsledky poskytují imunoelektroforetické a chromogenní testy. V minulém roce byla publikována prospektivní studie 600 pacientů s idiopatickou VTE, která multivariační analýzou jednoznačně prokázala RR rekurence u pacientů s vysokou hladinou TAFI kolem 2,0; vysoká hladina TAFI byla navíc spojena s vysokými hladinami koagulačních faktorů VIII, IX a XI (Eichingerová et al, Blood 2004, 103: 3733). V minulém roce byl rovněž objeven nový inhibitor fibrinolýzy – APCE. Jedná se o antiplazmin-cleaving enzyme, který odštěpením 12 aminokyselin z molekuly &2-antiplazminu způsobuje asi 13x rychlejší navázání antiplazminu na fibrinové koagulum, čímž zvyšuje rezistenci koagula vůči fibrinolýze ( Lee et al, Blood 2004, 103: 3783). Nový inhibitor bude jistě předmětem dalšího zkoumání jak v oblasti diagnostiky, tak i léčby hyperkoagulačních stavů. Závěrem lze říci, že v současné době bohužel nemáme k dispozici spolehlivý test nebo testy pro detekci hypofibrinolytických stavů, navíc podíl poruch fibrinolýzy na manifestaci hyperkoagulačních stavů je zatím nejasný. Vyšetřování poruch fibrinolytického potenciálu patří proto k nejobtížnějším úkolům, které před nás staví klinika i laboratoř. jednotlivých vyšetřovaných osob. Test je navíc hodnocen subjektivně zrakem. Na našem pracovišti jsme vyzkoušeli možnosti detekce hypofibrinolýzy pomocí trombelastografického (TEG) vyšetření, zatím bohužel s neuspokojivými výsledky. Vyšetření antigenů tPA, PAI a komplexů tPA/PAI a ještě více stanovení aktivit obou faktorů je citlivé na zachování kautel atraumatického odběru ( zdrojem obou aktivit jsou endotelie i destičky) a následné manipulace s vzorky a naměřené hodnoty proto mohou kolísat i řádově. Dle panelové diskuze expertů College of American Pathologists není vyšetřování defektů plazminogenu a tPA u pacientů s trombofilií oprávněno. Stanovení koncentrace a aktivity plazminogenu je plně indikováno u pacientů s lignózní konjunktivitidou (Brandt JT et al, Arch Pathol Lab Med 2002, 126:1376). Dysfibrinogenémie, i když je poměrně nízce u trombofilních pacientů zastoupena (pod 1%), může představovat významný trombofilní defekt a je ji třeba podrobeně vyšetřit. Při podezření na tyto poruchy vyšetřujeme mimo klasické testy vždy trombinový, reptilázový a eventuelně i ancrodový čas, dále srovnáváme koncentraci klotabilního (Clauss) a celkového fibrinogenu (nefelometrie), eventuelně indikujeme i jiná, běžně nedostupná vyšetření (krystalografie fibrinogenu, elektronová mikroskopie fibrinového koagula, HPLC detekce release FBA+B, interakce fibrinu s tPA, PLG, cytoadhezivními molekulami, MALDI-TOF vyšetření fragmentů fibrinu, DNA analýzu aj.…). Není jednoznačně prokázáno, že zvýšená aktivita PAI a/nebo PAI 4G4G polymorfizmus představují nezávislé rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění, vysokou aktivitu PAI však často detekujeme u pacientů s tzv. „metabolickým syndromem“ (vysoký BMI, inzulínová rezistence, dyslipidémie, často i kouření a hypertenze). Diskutuje se dále o vztahu vysoké hladiny a/nebo aktivity PAI k pooperačním venózním e-mail: [email protected] Jaké praktické využití lze spatřovat dnes v oblasti fibrinolýzy ? Změny hemostázy a jejich terapie u nemocných s akutní promyelocytární leukémií Žák P., Dulíček P., Malý J., Pecka M., II. interní klinika- OKH, FN a LFUK Hradec Králové, Česká republika 20%. Cílem sdělení je popsání mechanismů vedoucích k poruše krevního srážení u APL a možnosti jejich ovlivnění. I. Trombocytopenie je nejčastěji důsledkem porušené produkce, ale může být přítomna i zvýšená spotřeba. II. Koagulační porucha vzniká na podkladě 3 základních mechanismů: aktivací koagulačních mechanismů, hyperfibrinolýzy a aktivací nespecifických proteáz. • Aktivace koagulačních mechanismů. U APL jsou prokázány tři základní prokoagulační mechanismy: výrazná exprese tkáňového faktoru vede k aktivaci faktoru VII, je exprimován membránový receptor pro faktor V a cysteinová proteáza (nádorový prokoagulant) přímo aktivující faktor X. APL je specifický typ leukemie. V leukemických buňkách je detekována chromozomální přestavba genu zahrnující receptor pro retinovou kyselinu - RAR α. Tento gen je lokalizován na dlouhém raménku 17. chromozomu. U 95% případů je detekována translokace t(15; 17) (q22;q21) s fuzním genem PML-RARα. Vzácně je přítomna translokace t(11; 17), t(5; 17) a der (17). Znalost typu translokace je nezbytná pro diagnózu a správně vedenou léčbu. Klinický obraz je charakterizován stejně jako u jiných leukemií selhávající krvetvorbou vedoucí k anémii, trombocytopenii a granulocytopenii. Navíc je téměř vždy přítomna porucha koagulačních mechanismů. Počet časných úmrtí na hemorrhagické komplikace je udáván od 5 do 14 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín • Hyperfibrinolýza. Leukemické blasty obsahují jak tkáňový tak urokinázový typ aktivátoru plazminogenu. Na povrchu promyeloblastů je též silně exprimován annexin II - fibrinolytický protein zvyšující efektivitu plazminu. • Aktivace nespecifických proteáz (elastáza, cathepsin G, proteinasa 3) uvolněných z leukemických buněk vede ke štěpení fibrinogenu. Poruchy koagulačních mechanismů jsou zřetelné již při diagnóze a mohou se výrazně prohloubit po zahájení terapie ( v období, před zavedením all-trans retinové kyseliny - ATRA do léčby, docházelo po podání cytostatik k rychlému rozpadu leukemických buněk s uvolněním prokoagulačních a fibrinolytických látek). Podání ATRY je stran hemostatických změn výhodné, protože zvyšuje expresi trombomodulinu na endotelových bb., snižuje expresi tkáňového faktoru na endoteliích a snižuje sekreci prozánětlivých cytokinů (IL-1 beta a TNF – alfa). Diferenciační terapie: Je-li přítomna t(15;17) je zahájena terapie kyselinou all-trans retinovou v dávce 45 mg/m2. Tato léčba vede k diferenciaci a výraznému ovlivnění hemostatických vlastností leukemických buněk. Antileukemická terapie: Po zahájení podání kyseliny all-trans retinové (48 hodin) jsou podávány antracykliny. V této fázi lze očekávat prohloubení koagulační poruchy. Podpůrná terapie: Trombocytární koncentráty podáváme tak, aby počet krevních destiček neklesl pod 30 x 109/l (při aktivním krvácení pod 50 x 109/l)! Fibrinogen hradíme při poklesu pod 1g/l. Substituce ČZP při prodloužení aPTT a INR nad 1,5 násobek normy. Heparin je podáván jen v případě hyperkoagulačního stavu v dávce 100j/kg.d.. Antifibrinolytika: Kyselina tranexamová byla v některých studiích podávána rutinně (LPA 99). Domníváme se, že podání antifibrinolytika je výhodné jen u stavů s výraznou laboratorně prokázanou hyperfibrinolýzou. U pacientů s se závažnou hypofibrinogenémií, a pozitivitou FDP jsme se pokusili stav úspěšně ovlivnit kontinuálním podáním Antilysinu. Nálezy u pacientů při diagnóze APL (soubor 12 p. FN HK) D – dimery: zvýšeny u všech p., v rozmezí 8.9 - > 20 mg/l ( u 83% p. > 20 mg/l) Fibrinogen: 0,7 - 4,3 g/l s mediánem 1,5 g/l Ethanol gelifikační test: pozitivní u 50 % p. aPTT index: 0,85 - 1,75 , průměr 1,05 Antitrombin III: 70 - 130% , průměr 103% Euglobulinová fibrinolýza: nebyla zkrácena pod 2 hodiny Počet leukocytů: 1 - 15,6 x 109/l, průměr 6,8 x 109/l krevní destičky: 5 - 219 x 109/l , průměr 62 x 109/l schistocyty: u všech p. v mezích normy Rychlé stanovení diagnózy APL (včetně znalosti cytogenetiky) a neodkladné zahájení léčby zásadně ovlivňuje dosažené výsledky. Porucha koagulačních mechanismů a následného krvácení je nejčastější příčinou úmrtí. Podpůrná terapie musí vycházet z pravidelného monitorování počtu trombocytů a základních koagulačních parametrů s velmi intenzivní substitucí. Při tomto postupu je standardní dosažení více jak 80% ČR. Základní principy léčby e-mail: [email protected] Jaké je postavení trombolýzy v léčbě akutního IM ? Janoušek S., FN Brno, Česká republika koronární intervencí (facilitovaná PCI) - studie FINESSE, ASSENT 4 PCI, CARESS IN AMI, TIGER PA a další. Naproti tomu Česká republika má v současnosti jednu z nejhustějších sítí katetrizačních center na světe. Až na malé vyjímky se u nás přednemocniční IVT neprovádí. K zavedení rt-PA jako hlavního trombolytika u nás vůbec nedošlo, IVT prostřednictvím streptokinázy byla díky studiím PRAGUE a PRAGUE 2 prakticky vytlačena transportem nemocných k direktní PTCA. Mortalita na AIM přesto v současnosti dosahuje 8-10% i v našich velkých katetrizačních centrech. I přes současnou zdánlivě zcela jednostrannou situaci bude u nás nutné zavedení moderních ("bolusových") trombolytik současně s rozvojem přednemocniční IVT v léčbě AIM v kombinaci s následnou časnou PTCA, pokud má dále poklesnout mortalita na toto závažné onemocnění. I přes velké úspěchy intervenční léčby akutního infarktu myokardu(AIM) si intravenózní trombolytická léčba (IVT) ve světě stále udržuje svoje pozice. Ve vyspělých zemích je v současnosti zavedeným trombolytikem v léčbě AIM s elevacemi ST tkáňový aktivátor plasminogenu (rt-PA), v celé řadě zemí (Skotsko) se rozvinul propracovaný systém přednemocniční IVT. Nemocní v terciárních centrech vybavených katetrizačními sály jsou léčení direktní koronární angioplastikou (PTCA), ale transport k direktní PTCA bez IVT se až na vyjímky (Dánsko) nestal obecně převládající metodou, jeho základní limitací je čas transportu kratší jak 60 minut, což vyžaduje extrémně hustou síť katetrizačních center a relativně vysoké náklady na 24hodinový katetrizační provoz. V současnosti se ověřuje využití moderních bolusových trombolytik (tenektepláza a retepláza) v přednemocniční léčbě AIM s event. následnou akutní e-mail: [email protected] 15 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Cílená a kontrolovaná trombolýza v léčbě masivní hluboké žilní trombózy Hofírek I., Penka M.1, Šárník S., Rotnágl J., Blatný J.2, Zvarová M.3, Vojtíšek B.4, Šmídová J.4, I.interní kardioangiologická klinika Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny v Brně, 1Oddělení klinické hematologie FN Brno – Bohunice, 2Oddělení klinické hematologie FDN JGM Brno, 3Oddělení klinické hematologie FN u sv. Anny v Brně, 4Klinika zobrazovacích metod Lékařské fakulty MU a FN u sv. Anny v Brně, Úvod hodinových intervalech byly prováděny pravidelné DxSG kontroly stavu s případnou repozicí konce katetru do míst zbývajících trombů k pokračování cílené aplikace fibrinolytika. Každá manipulace s katetrem pod ultrazvukovým obrazem proběhla za sterilních podmínek. Výhodou byla možnost provést výkon i u lůžka pacienta. Bylo využito možností zobrazení cílového prostoru v různých osách sondami s pracovními frekvencemi 5 – 8 MHz a 3 – 6 MHz. Fibrinolýza dle rozsahu a stáří postižení trvala 24 až 120 hodin (5 dnů). Základní vyšetřovací metodou žilního systému je duplexní sonografie (DxSG). Její senzitivita a specificita je sice nižší než při rtg kontrastních flebografických metodách. Předností je šetrnost, dostupnost a opakovatelnost. Vyšetřitelnost je závislá na anatomických poměrech, habitu pacienta, zkušenostech vyšetřujícího personálu a na technickém vybavení. V terapii rozsáhlých hlubokých žilní trombóz (DVT) se může použít fibrinolýza (FL). Cílené lokální podávání do míst trombů je nejefektivnějším způsobem řešení trombózy v cévním systému. Výsledky Kromě v některých případech lokálních hematomů v místech přístupu nedošlo ke krvácivým komplikacím. Klinicky významná plicní embolizace se nevyskytla v žádné případě. Ve všech se podařilo obnovit průtok ve fibrinolyzovaných oblastech stehenního a pánevního řečiště. Kompletní nebo významná rekanalizace magistrálních žil s plnou klinickou úpravou stavu nastala u celkem 24 případů, u 4 došlo k částečnému, ale významnému zprůchodnění hlubokého žilního systému, a v 6 případech k mírnému zprůchodnění kmenového řečiště, ale s otevřením kolaterál. V případech dvou dětí s Budd Chiari syndromem se v jednom případě uvolnily všechny hepatální žíly a postupně vymizel ascites, což následně umožnilo pro jiné příčiny provedení transplantace kostní dřeně. Ve druhém případě došlo k zprůchodnění proximální části dolní duté žíly a jedné z hepatálních žil a navazující provedení TIPS. Závěr: U rozsáhlých hlubokých žilních trombóz je možné provedení lokální FL za ultrazvukové kontroly. Pod ultrazvukovou kontrolou je možné cílené podání fibrinolytika přímo do míst trombů a manipulovat s katetry. Výkony bez rtg záření ocení zejména péče o děti a mladistvé pacienty. Oproti případům se systémovým podáváním došlo ke zmenšení spotřeby fibrinolytika. Při uvážlivém dávkování a klinické a laboratorní pravidelné kontrole nebyly přítomné krvácivé komplikace. Možné jsou i výkony na dolní duté žíle, hepatálních žilách (Budd Chiary syndrom). Výkon může provádět sehraný tým i jen ve složení lékař sestra a při dobré psychologické přípravě byly pacienty snášeny bez potíží. Obtížné je určení stáří trombózy ještě vhodné k provedení výkonu. Cíl V práci je prezentováno použití cílené podávání fibrinolytika endovaskulárním umístěním katetrů přímo do trombů pod kontrolou duplexní sonografií. Pacienti a metoda: K výkonům byli indikováni pacienti s rozsáhlou trombózou žilního systému s možností podávání fibrinolýzy bez známých kontraindikací. Doba od prvních stop onemocnění byla 10 – 90 dnů, od jednoznačných klinických projevů onemocnění 5 – 21 dnů. Cílenou lokální fibrinolýzou pod duplexní sonografickou (DxSG) kontrolou bylo řešeno 34 případů (32 pacientů, z toho 2 pacienti dvakrát). V 27 případech se jednalo o ileofemorální trombózy, 2x trombóza v. subclaviae, v. axilaris a vv. jugulares. 3x trombóza dolní duté žíly ve 2 případech s Budd Chiari syndromem. 2x oboustranná ileofemorální trombóza, z toho jedna řešená přístupem ze zprůchodněné kontralaterální strany. Ve dvou případech byla cílená fibrinolýza provedena po chirurgickém výkonu, a to po 7 a 10 dnech. Pro nepříznivé anatomické poměry v místech přístupových žil se nepodařilo výkon provést u dalších 3 pacientů. Po diagnostice onemocnění, laboratorních vyšetřeních, podrobného poučení pacienta a podepsání informovaného souhlasu byla pod ultrazvukovou kontrolou byla provedena punkce vhodné přístupové žíly. Při ileofemorálních trombózách v. poplitea, nebo také v. saphena parva a jiných. Fibrinolýzy hepatálních žil se prováděly cestou z v. saphena magna a v. subclaviae. Pracovalo se s 4F instrumentariem zavedeným do trombů a fibrinolytikum se aplikovalo přímo do míst trombotických uzávěrů. Současně se podával systémově i.v. nefrakcionovaný nebo nízkomolekulární heparin. V 8 – 12 e-mail: [email protected] 16 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 25-26. února 2005, Nový Jičín Trombolýza u mozkového infarktu – historie, přítomnost, budoucnost Michal Dufek, David Goldemund, Cerebrovaskulární centrum neurol.kliniky FN u sv.Anny, Brno o 30% větší pravděpodobnost minimálního nebo žádného postižení za 3 měsíce od příhody. Mozkové hemoragie byly sice v léčené skupině téměř desetkrát častější, ale bez zvýšení mortality nebo morbidity. Důsledkem studie NINDS bylo, že FDA v r. 1996 schválila alteplázu k terapii mozkového infarktu. Trombolýza je tak jediná prokazatelně účinná terapie mozkového infarktu u přísně selektované skupiny pacientů. V České republice se začínala používat od r. 1998, od ledna 2005 platí závazný postup Lékařské komory stran TL iCMP. Budoucnost TL u iCMP se zdá jenom odhadovat. Na jedné straně se očekává pokrok ve vývoji trombolytických látek, zejména větší fibrin-specificitě, aby se minimalizovaly nežádoucí účinky. Budoucností TL dále jistě bude individualizace indikace, což znamená přizpůsobení časového okna konkrétnímu pacientovi. Studie ECAS a ECAS II, které využívaly 6 hodinové časové okno ukázaly, že existuje skupina pacientů profitujících z léčby i v tomto okně. K tomu nám mohou pomoci moderní zobrazovací metody (difusně a perfusně vážené obrazy magnetické rezonance, nebo CT perfuse). Další možností v budoucnosti TL by mohla být neuroprotekce. Předpokládá se rychlé podání neuroptoektivní látky (např. ve voze záchranné služby), která by pomohla získat čas - prodloužila časové okno. Trombolýza (TL) v léčbě mozkového infarktu se začala zkoušet od 60.let minulého století. První práce byly publikovány v 6070.letech, nicméně bylo to v době před érou CT a tak nebyla u těchto pacientů vyloučena hemoragie a bylo použito příliš dlouhé časové okno (až 3 dny), což byly důvody neúspěchu těchto prací. Důsledekm bylo, že TL nebyla schválena u této diagnózy, a zároveň byla kontraindikována (pro infarkt myokardu nebo systémovou trombembolii) u pacientů s cévní mozkovou příhodou nebo i jinou mozkovou lézí. S érou CT a možností včasné a správné diagnostiky ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) došlo v 80.letech k dalším pokusům o využití TL u iCMP, byly publikovány práce s intravenózním i intraarteriálním podáním, které měly již krátké časové okno (většinou 4-6 hodin) a riziko hemoragických komplikací bylo rovněž akceptovatelné. Začátkem 90. let byla provededa metaanalýza těchto prací, která ukázala že TL mozkového infarktu nepředstavuje excesivní riziko hemoragické transformace a že je potřeba provedení velké multicentrické studie, která by přesně stanovila efekt a riziko této terapie. Velkých multicentrických studií s intravenózním podáním trombolytika bylo provedeno několik - ECAS, ECAS II, NINDS, ATLANTIS, všechny používaly tkáňový aktivátor plazminogenu (alteplázu). Nejdůležitější studií byla studie NINDS, která jednoznačně potvrdila efekt TL. Časové okno bylo 3 hodiny, dávka 0,9mg/kg. Pacienti v léčené skupině měli Naše zkušenosti s trombolýzou, soubor pacientů největší v ČR Intravenozní trombolytická terapie v souboru 120 pacientů – srovnání se studií NINDS, hemoragické komplikace Goldemund D, Dufek M, Reif M, I.neurologická klinika LF MU FN u svaté Anny Brno, Česká republika Úvod Výsledky Účinnost a bezpečnost trombolytické terapie (TL) mozkového infarktu byla prokázána klinickými studiemi. Na naší klinice byl trombolytický program zaveden v roce 1998. Práce srovnává výsledky našeho pracoviště se studií NINDS. Ve sdělení bude diskutována též problematika krvácivých komplikací TL. Zlepšení NIHSS o více jak 4 body do 24 hodin po aplikaci rtPA bylo u 51% pacientů, po 2 týdnech bylo procento pacientů s National Institute of Health Stroke Scale (NIHSS) 0-1 23 %. Po 3 měsících bylo procento pacientů s NIHSS 0-1 30%, s modifikovanou Rankinovou škálou (mRS) 0-1 40%. Mortalita byla shodně 13,2 %. Procento symptomatických intracerebrálních krvácení v prvních 14 dnech bylo 4,1%, asymptomatických 10.4%. Materiál a metodika Závěr Prospektivní otevřené sledování souboru 120 pacientů léčených intravenózní trombolýzou na naší klinice s použitím kriterií velmi podobných studii NINDS. Průměrné vstupní NIHSS bylo 13,4 průměrná doba od vzniku obtíží k aplikaci byla 136 minut. Pacienti s mozkovým infarktem léčení trombolytickou terapií na naší klinice dosáhli obdobných výsledků jako ve studii NINDS. e-mail: [email protected] 17 Pokroky ve fibrinolýze a proteolýze, oblasti zájmu kliniků i výzkumníků 18 25-26. února 2005, Nový Jičín
Podobné dokumenty
SPC - Takeda
pozorovány teratogenní účinky ani poruchy fertility. Co se týče různých farmakologických zkušebních
objektů (izolované orgány, krevní tlak, dýchání), byla PAMBA prakticky indiferentní.
Po dlouhodob...
DRAVCI a SOVY
Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT
• Registrační číslo projektu :
CZ.1.07/1.4.00/21.1836
• ZŠ Břeţany zpracovala v rámci projektu DUMY :
Přírodopis, 7. třída, listopad 2012
• Zpracoval...
verze 2014 - Cerebrovaskulární sekce
Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti České lékařské společnosti J.E.P.
I. Úvod
1. Každý pacient s akutními klinickými příznaky rychle se rozvíjejícího ložiskového
postižení mozku ...
Formát PDF - Doc. MUDr. Marek Ľubušký Ph.D.
a její výskyt stoupá směrem k termínu porodu. Současný stav našeho poznání vztahu trombofilních mutací v etiologii porodnických komplikací neumožňuje ve většině případů učinit jednoznačný závěr. Je...
závěrečná zpráva 2.2 MB
praxe si v průběhu let 2003 – 2004 vynutily jiné, nyní již zcela funkční uspořádání. Veškeré
níže popsané aktivity jsou organizovány a odborně garantovány Centrem biostatistiky a
analýz (CBA) a Cen...
Prevence žilní trombózy a plicní embolizace: obecně platná pravidla
vydáno 16:03:2006 u příležitosti konání XII. Pařízkových dní, doplněno 30:05:2006
dostupné na www.thrombosis.cz a www.onkologickecentrum.cz
Časopis - Beckman Coulter
Beckman Coulter
Karcinom prostaty je jednou z hlavních příčin úmrtí na nádorová onemocnění. Co je PSA a jak nám znalost jeho struktury
může v prevenci tohoto zpočátku často nenápadného onemocnění p...
world ranking list
WORLD RANKING LIST in HOT AIR BALLOONING - 2013
of the Commission International Aérostatique (CIA) within the Fédération Aéronautique International (FAI)
Časopis - Beckman Coulter
1. Smith, R.A.; Cokkinides, V.; Brooks, D.; Saslow, D.;
Brawley, O.W. Cancer Screening In the United States, 2010: a review of current American Cancer
Society guidelines and issues in cancer screen...
Životopis Doc. MVDr. Michal Vlašín, Ph.D.
9th Joint Meeting of the American-Society-of-Transplant-Surgeon/AmericanSociety-of-Transplantation, MAY 30-JUN 03, 2009 Boston, MA, USA.
American Journal of Transplantation 9, Supplement 2:380, 200...