Katecheze - Diecézní centrum mládeže Brno

Nevypínejte své srdce.
DIECÉZNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE
Katedrála sv. Petra a Pavla 28. března 2015
Motto: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
(Mk 5, 8)
Blahoslavení čistého srdce, neboť
Katecheze otce biskupa Vojtěcha Cikrleho
Milí mladí přátelé,
téma, o kterém si máme dnes povídat, je napsáno nade mnou: Blahoslavení čistého srdce,
neboť oni budou vidět Boha. Všichni v sobě máme touhu slyšet slova života, slova, která
vedou naše srdce, aby bylo schopné milovat, která vedou k tomu, aby byla naše láska pevná,
krásná, plodná. A proto jsme dnes zde. Abychom si nejen vyslechli, ale i porozuměli slovům
života, která říká Ježíš Kristus. V evangeliu svatého Matouše je psáno, jak Ježíš vystoupil na
horu a kolem něj se shromáždily zástupy, aby mu naslouchaly. A on je učil. Říkal jim, co to
znamená, aby byl člověk blažený. Tedy šťastný. Řekl také: Blahoslavení čistého srdce, neboť
oni budou vidět Boha. Jak to tehdejší posluchači chápali? Možná trochu jinak, než my dnes.
Pro nás je srdce sídlem citu. Ale pro Ježíšovy současníky bylo srdce těžištěm jejich života.
Místem, kde se rodily jejich myšlenky, kde rozlišovali co je dobré a co zlé, místem, kde
rozmlouvali s Bohem. Pro ně nebylo srdce pouze svalem. Srdce bylo středem jejich života.
A o tom pán Ježíš mluví. V Bibli je řada příkladů, kdy zlý uvažuje ve svém srdci, dobrý
uvažuje ve svém srdci, kdy ze srdce člověka vychází něco, co je krásné a dobré a kdy ze srdce
člověka vychází něco, co ho ničí, co je destruktivní…
Prožíváme poslední dny před vrcholem Velikonoc. Dobu, kdy se připravujeme pochopit
tajemství lásky Boha k člověku. Tajemství lásky Boha ke každému z nás. Když na toto téma
před několika týdny mluvil Svatý otec František – bylo to přesně 21. února, tak všem
přítomným rozdal po katechezi malé knížečky. My pro vás máme také připravený dárek –
výňatek z textu papeže Františka, zpovědní zrcadlo, které napsal a pojmenoval Pečuj o své
srdce. (Pozn. red.: Text zpovědního zrcadla podle papeže Františka je na konci této kapitoly)
Papež František v něm nabízí k přemýšlení okolnosti, kterými si necháváme srdce pošpinit.
Neuvádí je ale proto, aby nás strašil, ale proto, abychom byli ochotni nechat si srdce očistit
a pečovat o ně. Rád bych se zastavit u tří vybraných bodů, které jsou jakýmsi shrnutím
vztahů, jež člověk prožívá. Vztah k Bohu, ten je určující, dále vztah k lidem, kteří nás
obklopují a do třetice vztah k sobě samému.
Začnu tedy vztahem k Bohu.
V divadelní scénce, kterou jste před chvílí viděli, to bylo názorně předvedené. Zahrada,
ve které má člověk blízko k Bohu - Eden, ráj. A najednou se v ní objeví pokušitel:
„A skutečně věříš tomu, že tě Bůh má rád? Nechce tě jen o něco okrást? Toto ti zakázal,
ale co když právě to dá tvému životu šťávu, co ho úplně promění?“ A člověk přestane Bohu
věřit, začne pochybovat o tom, že je dobrý a že to s ním myslí dobře. Ve Vyznání víry
se každou neděli modlíme: Věřím v Boha, Otce všemohoucího… Říkáme: Otce. A jakoby
se najednou víra, která ovlivňuje život člověka, ztratila, nebo jsme víru přenesli na toho zlého.
Jestli uvěříme našeptávání zlého, že Bůh nás chce okrást o všechny radosti, že nás chce zbavit
svobody, že se o nás nestará, potom se nám zatemní obraz láskyplného odpouštějícího Boha
a ztratíme víru. Správný obraz o Bohu jako dobrém Otci je nesmírně důležitý pro náš rozvoj.
Pro to, abychom poznávali Boha takového, jakým opravdu je. Nemůžeme se ho dotýkat,
ale to, jaký je, vidíme na životě a postojích Ježíše Krista. Víra je nesmírný dar, který nám byl
svěřen. Ve víře se lidem děly a dějí velké věci. Ve víře Abrahám vyšel ze svého rodu, ve víře
uvěřil, že z něj vzejde velké potomstvo. Ve víře jedna izraelská dívka počala Boha. (A to je
šance i pro nás. Každý z nás má počít Boha, aby se narodil do světa, v kterém žijeme.).
V Listu Židům je vypočítávána řada událostí, k nimž došlo díky lidské víře. Proto je vztah
k Bohu tak důležitý.
A nyní pokročím k druhému bodu, to je vztah k druhým.
Zase nebudu vypočítávat jednotlivé věci, které zpovědní zrcadlo nabízí. Obecně bych řekl,
že naše srdce je často zamazané tím, že druhého využíváme k tomu, abychom na jeho úkor
nějak vynikli. Abych ukázal jak je hloupý, nešikovný, zamindrákovaný, nepřijatý, abych ho
před druhými zesměšnil, ponížil. Jedná se o falešnou prospěšnost, abych z jejich
nedokonalostí něco vytěžil pro sebe.
Vztah k druhému zahrnuje i skutečnost, že se chceme podobat ostatním kolem nás. Žijeme
v době, která věřící považuje za jakési exoty, kterým se druzí vysmívají. A je pro nás velmi
těžké to přijmout, protože cítíme, že nám připisují něco, co nám nepatří. Ale pokud známe
životopis Pána Ježíše, tak jemu také přisuzovali vlastnosti, které mu nepatřily: že je posedlý
zlým duchem, že je divný, zatímco oni jsou všichni úplně normální, že se povyšuje na Boha,
že se rouhá, že provokuje… A nakonec ho odsoudili k smrti za bezbožnost. Chtěl bych vás
povzbudit: Nebojte se být jiní než diktuje svět. Nebojte se, nebojte se - Pán bude s vámi.
Třetí bod je vztah k sobě samému.
To je také podstatná věc, která určuje náš život. Když se cítíme opuštěni, vstupujeme
do různých závislostí. Například do závislostí na tom jak vypadáme, k čemuž nás nutí
reklamy valící se ze všech stran. A vybereme-li si jednu věc a tu věc povýšíme nad ostatní,
už jdeme špatně. Chtěl bych vypadat jako herecký idol, chtěl bych být kulturistou s břišními
svaly jako pekáč buchet, aby na mne holky letěly, další si řekne, že by chtěl vyhrát olympiádu
nebo Zlatého slavíka – a mohl bych pokračovat dlouho dál. Řeknete si - je na tom něco
špatného? Rozhodně není. Jestli je někdo sportovně nadaný, tak ať rozvíjí své schopnosti.
Stejně tak, má-li někdo herecký či hudební talent. Ale já o tom mluvím proto, že někdy
se schopnosti mohou stát našim bohem. A tak upadáme do závislostí, abychom vzbuzovali
obdiv a úctu druhých. A závislosti jsou i jiné. Závislosti na internetu, závislost na pornu.
Mnozí si řeknou: „Dyť já to musím všechno znát, musím to vidět“. A najednou zjistí, že bez
toho nemůže být, že to musí jet do tří do rána… A začne být nevyspaný, ve škole
nepřipravený, uzavřený do sebe, přestane vnímat druhé. Najedou se ocitá out. Ano - chceme
vypadat in, ale mnohými závislostmi se ocitáme out. A tak vztah k sobě samému, přijetí
se jako toho, kterého Bůh stvořil, kterého vede, kterému je přítelem a s důvěrou ho posílá
do světa jako dar pro druhé, je nám mnohdy zcela vzdálený.
I toto jsou věci, které máme smýt, odstranit, abychom měli čisté srdce. A to je jeden
z nejdůležitějších úkolů před Velikonocemi. Vyčištění „domu“, umytí srdce, abychom
chápali, abychom rozuměli, abychom viděli Boha. Máme smýt všechno, co brání v růstu
našeho přátelství s Bohem. S čistým srdcem budeme vidět nově.
***
Rád bych vám pověděl jeden příběh nebo chcete-li podobenství.
Kolem roku 1879 pracoval Tomáš Alva Edison (1847 – 1931) s velkým pracovním týmem
na tom, aby bylo čím svítit - na žárovce. Různé pokusy zkoušeli už dlouho, ale vždycky
to nějak ztroskotalo. Edison to ale nevzdával a hledal stále nové možnosti. Měl za sebou
kolem šesti tisíc pokusů při hledání materiálu, který by měl v žárovce svítit. Zkoušel všechno
možné. Lidské vlasy, a to samozřejmě zuhelnatělé, bavlnu, s tou měl poměrně velký úspěch,
ale asi nejvíc se osvědčil bambus. Zuhelnatělá bambusová vlákna. Ta svítila někdy třicet
vteřin, někdy třeba i minutu… A tak stále dokola dělal pokusy a zkoušel, co by mělo být
vláknem, které se rozžhaví. Edison si uvědomil, že velký vliv na výdrž vlákna má také
vzduchoprázdno. V jeho týmu byl matematik, jmenoval se Francis Robbins Upton, a Edison
mu dal nádobu hruškovitého tvaru, v níž vlákna zkoušeli, a řekl mu: „ Potřebuji zjistit její
objem.“ A vynikající matematik Upton nádobu obkreslil, měřil, potom sčítal, násobil,
odmocňoval, derivoval, integroval, nadával na to, jaký je to hloupý tvar, že se to nedá moc
dobře spočítat, že kdyby to byla koule nebo válec, má to hned, ale druhý den přišel
za Edisonem s radostnou zprávou: „Už to mám, jenom to hodím dohromady a hned ti dám
výsledek.“ A Edison se na něj podíval a řekl: „Dej mi tu baňku“. Když mu ji Upton podal,
Edison do ní nabral vodu a dodal: „Běž to vylít do odměrky.“
Jak už jsem říkal, ten příběh je podobenství. Někdo, kdo je omezený jen svým oborem
a zaběhanými stereotypy, dojde k cíli, ale trvá mu to velmi dlouho a může při tom udělat
množství chyb. Jiný člověk, jehož oborem je něco jiného, najde řešení hned. A to řešení
přesné, proti němuž se nedalo nic namítnout. Říkám to proto, že ti, kdo jsou čistého srdce,
mohou vidět věci novým způsobem a mohou přicházet k řešením mnohem rychleji, než
ostatní. Pán Ježíš neříká: Blahoslavení ti, kteří ovládají matematiku, blahoslavení ti, kteří mají
IQ 190, blahoslavení ti, kteří mají svaly, jak nejlepší kulturista, blahoslavení ti, kteří vyhráli
Miss Universe, blahoslavení ….. já nevím kdo. Ježíš říká: Blahoslavení čistého srdce, protože
- a teď použiji termín svatého apoštola Jana - ti budou šťastní, blahoslavení, blažení, protože
poznali lásku, poznali Boha.
Přeji vám pěkný den.
PEČUJ O SVÉ SRDCE
Text zpovědního zrcadla podle papeže Františka
Papež František řekl: ,,Je třeba pečovat o své srdce, aby se nestalo náměstím, na němž může volně
pobíhat kdekdo, ale kde zcela chybí Ježíš.“
ZPOVĚDNÍ ZRCADLO PODLE SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA
Zpytování svědomí ve vztahu k Bohu
· Obracím se na Boha jedině tehdy, když něco potřebuji?
· Účastním se mše o nedělích a zasvěcených svátcích?
· Zahajuji a zakončuji každý den modlitbou?
· Nepoužívám nepatřičně („nadarmo“) jméno Boží ani jméno Panny Marie a svatých?
· Nestyděl jsem se přiznat, že jsem křesťan?
· Co dělám pro svůj duchovní růst? Jak to vypadá? Jak často se této oblasti věnuji?
· Bouřím se proti Božím plánům a záměrům?
· Nesnažím se Boha dotlačit k tomu, aby konal mou vlastní vůli?
Zpytování svědomí ve vztahu k bližním
· Dokážu odpouštět druhým, vžívat se do jejich těžkostí a pomáhat jim?
· Nepomlouval jsem? Nekradl jsem? Nezneužíval jsem ty, kdo jsou slabí a bezbranní?
· Nejsem plný nenávisti, hněvu a nespravedlnosti?
· Starám se o chudé a nemocné?
· Nestydím se za vzhled nebo chování svých bratří a sester?
· Jsem čestný vůči každému člověku, nebo podporuji „kulturu vyčleňování“?
· Nepodněcoval jsem někoho ke špatnému jednání?
· Držím se manželské a rodinné morálky tak, jak nás tomu učí evangelium?
· Jak naplňuji svou zodpovědnost za výchovu vlastních dětí?
· Ctím a respektuji své rodiče?
· Odmítl jsem přijmout nově počatý život?
· Dopustil jsem se zničení daru života (i nenarozeného)? Nenapomáhal jsem k tomu?
· Chráním přírodní prostředí?
Zpytování svědomí ve vztahu k sobě
· Nejsem napůl světákem a napůl věřícím?
· Nepřeháním to s jídlem, pitím, kouřením a zábavami?
· Nestarám se přehnaně o své tělesné zdraví a o svůj majetek?
· Jak využívám čas, který mám k dispozici?
· Nejsem líný?
· Chci, aby mě všichni obsluhovali?
· Vážím si čistoty srdce, myšlenek i jednání a snažím se tuto oblast kultivovat?
· Nespřádám odplatu? Neživím v sobě nenávist?
· Jsem tichým a pokorným nástrojem pro budování pravého pokoje?
(Prameny: PAPA FRANCESCO. Custodisci il cuore. Vaticano: Libreria Editrice Vaticana, 2015, 28 s.
ISBN 978-88-209-9491-4)