GUYANA Informace o zemi Oficiální název země je Kooperativní

GUYANA
Informace o zemi
Oficiální název země je Kooperativní republika Guyana (Co-operative Republic of Guyana).
Geografická poloha: sever Jižní Ameriky. Sousední státy jsou Brazílie, Surinam a Venezuela.
Guyana leží při pobřeží Atlantského oceánu, severně od rovníku; rozkládá se na území o rozloze
214 970 km², 8 % zabírají vodní plochy. Je třetím nejmenším státem Jižní Ameriky, rozloha
odpovídá přibližně Velké Británii. Hlavní město je Georgetown. Žije zde přibližně 770 000 obyvatel,
z nichž 90% pobývá na úzkém pobřežním pásu (10% celkové rozlohy Guyany). Hustotou osídlení 4
osoby na km2 se řadí na 220. místo na světě. Úředním jazykem je angličtina. V zemi je dalších
nejméně dvanáct jiných jazyků (např. kreolština, hindština, urdština, arabština, portugalština,
španělština, Patamona, Warrau, Carib, Wapishiana, Arekuna, indiánské dialekty), kterými se v zemi
mluví. Angličtina je používána například ve školách. Karibskými jazyky (Akawaio, Wai-Wai,
Arawak a Macushi) mluví malá menšina, zatímco guyanská kreolština je široce používaná. Guyana
vznikla 26. května 1966 (nezávislost na Velké Británii). Nejvyšší hora Mount Roraima dosahuje
2835 metrů n. m.
Více než 80 % plochy země zaujímají lesy. Pěstují zde cukrovou třtinu, rýži, maniok, banány a
kokosové palmy. Chová se skot, ovce a drůbež. Důležitý je rybolov (ryby, krevety). Mezi přírodní
zdroje patří bauxit, zlato, diamanty a tvrdé dřevo. Nejvíce se vyváží cukr, zlato, bauxit a oxid hlinitý,
rýže, krevety, melasa, rum, dřevo, rýže, cukr a citrusové plody. Lesy jsou domovem více než 1 000
druhů stromů. Tropické klima, unikátní geologie a relativně nedotčené ekosystémy podporují
rozsáhlé oblasti, bohaté na deštné pralesy a vzácná přírodní stanoviště. Je zde přibližně 8 000 druhů
rostlin, přičemž polovinu z nich nikde jinde nenalezneme. Guyana má jednu z nejvyšších úrovní
biologické rozmanitosti na světě: 1 168 druhů obratlovců a 1 600 druhů ptáků; může se pochlubit
jednou z nejbohatších savčích faun (na srovnatelném území) na světě. Na rozdíl od jiných oblastí
Jižní Ameriky, zůstalo přes 70% typů přírodních stanovišť nedotčených.
Zdroj: Wikipedie
Stát Guyana má pouze jednu diecézi Georgetown, která vznikla 29. 2. 1956. Katolická církev tady
začala oficiálně působit od 12. 4. 1837, kdy založila Apoštolský vikariát Britské Guyany. Žije zde
přes 60 000 katolíků (8.1%). Diecéze má 24 farností, 5 diecézních kněží, 28 řeholních kněží, 35
řeholníků a 44 řeholnic. Na jednoho kněze zde připadá téměř 2 000 katolíků.
Zdroj: Catholic-hierarchy
Křest
Slavení této svátosti se různí, ovlivňuje to počet dětí ke křtu a zvyky ve farnosti. Početné křty pro
skupinu dětí se slaví obvykle mimo mši svatou. Křty s menším počtem křtěných slaví jednotlivé
rodiny během nedělní mše svaté. Příprava zahrnuje tři přípravná setkání pro rodiče a kmotry dětí.
Pokud je křest slaven během mše svaté, jsou děti a příbuzní přivítány u dveří kostela; toto
symbolizuje uvítání dětí do společenství věřících. Samotný křest se koná po homilii. Dělá se to tak,
že se dítě vezme nad velkou misku a kněz mu lije malé množství vody na hlavu. Křest ponořením či
vyléváním vody na celé tělo se u dětí nedělá. Rodiny pak mívají při té příležitosti soukromou hostinu.
Křty pro dospělé se obvykle konají na Velikonoce. Větší množství kandidátů je křtěno v katedrále;
menší množství v dalších kostelích. Obvykle se toto koná vylitím vody na hlavu osoby, která se
nakloní nad velkou mísu ve křtitelnici. Nicméně, stále více farností nyní křtí dospělé užitím
nafukovacího bazénku v prostoru kostela. Dotyčný si do bazénku klekne a voda se na něj lije.
Děti, kterým je více než pět let, se účastní obvyklé přípravy v rámci hodin náboženství. Věk
dospělých katechumenů je různý. Novokřtěnci mají oblečené šaty bílé barvy. To bývala katolická
praxe, dát dítěti jméno svatého jako jeho druhé nebo prostřední jméno, už když se eviduje narození
dítěte. Ale stále více lidí při evidenci svým dětem jména svatých nedává. To znamená, že si rodiče
vybírají jméno svatého patrona pro své dítě, až když se přicházejí připravit ke křtu; vybírají jména
těch zde oblíbenějších svatých. Dospělé vedeme k tomu, aby věnovali čas a přečetli si o životě světce
– svého patrona dřív, než si ho vyberou. Dospělí kandidáti užívají jména i těch světců, kteří nejsou
tolik známí. Co se týká křtu malých dětí, probíhá příprava vždy jedno odpoledne v týdnu v průběhu
třech týdnů. Pro děti, kterým je více než pět let, se vše spojuje s přípravou před přijetím prvního
svatého přijímání. Dospělí bývají křtěni na Velikonoce, prochází přípravou, která trvá ideálně dva
roky, musí v ní být jedny Velikonoce. Podle možností farních společenství se konají duchovní
obnovy. V poslední době městské farnosti konají při této příležitosti víkendová duchovní cvičení. I
když zde byly případy křtu, který konali katechisté, obvykle křtí kněz. U křtu dětí se vyžaduje, aby
nejméně jeden rodič byl katolík. Dospělí prochází obvyklou přípravou.
Biřmování
Přijetí svátosti biřmování je velmi významnou událostí v životech našich mladých lidí a toto je
zdůrazněno - pro tuto příležitost zvláště krásnou - dekorací posvátného prostoru kostela. Než začne
mše svatá, koná se v některých farnostech vstupní procesí, během kterého kmotři symbolicky
odevzdávají kandidátům rozsvícenou svíci. Svátost uděluje biskup. Kandidáti musí dosáhnout věku
14 let, než mohou být biřmováni. Biřmovanci obvykle při této příležitosti zvláštní dary nedostávají,
vše záleží na finančních možnostech farnosti. Nicméně, v málo případech, katechetičtí koordinátoři
dávají kandidátům dary jako bibli nebo jednoduchou kytici. Po obřadech v kostele se může konat
slavnostní snídaně nebo odpolední hostina pro nově biřmované. Aby se pomohlo mladým lidem
zaměřit se na to, co je skutečně v čase biřmování důležité, nedoporučuje se jim, aby si pořizovali
složité či náročné oblečení. Kandidátky – ženy nosí bílé šaty, ale ne rukavice nebo závoje, zatímco
muži mají bílé košile a tmavé kalhoty. Jen několik mladých mužů nosí oblek. Jako své patrony si
kandidáti vybírají jména starších, více oblíbených svatých: Mary, Elizabeth, Teresa, Ann, Angela,
Bernadette, John, Jude, Andrew, Anthony, Matthew nebo Peter. Klasická příprava na svátost zabere
dva roky. Jen málo farností, které mají poblíž duchovní centrum, organizuje pro kandidáty duchovní
cvičení. Jsou to obvykle víkendové pobyty od pátku večera do nedělního oběda. Pro mnoho farností
jsou víkendové pobyty příliš drahé, takže místo toho mívají u sebe ve farnosti jednodenní rekolekci
nebo modlitební den. Místní biskup jezdí tuto svátost udělovat i do velmi vzdálených oblastí.
Základní požadavky podle diecézního katechetického programu jsou:
- během prvního roku uskutečnit speciální projekt – služba potřebným
- pravidelná účast na nedělních bohoslužbách a hodinách přípravy
- přijetí svátosti křtu, smíření a svatého přijímání
- kmotři musí být biřmovaní, praktikující katolíci
První svaté přijímání
Katechisté připravují na tuto svátost děti obvykle 1 až 3 roky. Během tohoto času mohou být některé
křtěny nebo přijaty do církve a všechny vykonají první svátost smíření. První svaté přijímání je
speciální den. Kostel je krásně vyzdobený, rodiče doprovázejí děti k přijetí svátosti a později se děti
mohou účastnit slavnostní snídaně po prvním svatém přijímání. Dospělí se připraví během dvou let,
což vrcholí přijetím iniciačních svátostí na Velikonoce. Obvyklý věk dětí pro první svaté přijímání
dětí je 7 let. Oblékají si bílé šaty nebo bílé košile a tmavé kalhoty. Příprava kandidátů bývá jeden až
tři roky, to zaleží na jejich věku, docházce a na tom, jak vše chápou. Dospělí někdy mívají před
přijetím této svátosti víkendová duchovní cvičení. Kandidáti musí jako obvykle absolvovat
předepsaný program, být pokřtěni, přijati do církve a dodržet eucharistický půst.
Eucharistie
Na bohoslužby to trvá některým lidem až několik hodin chůze. Nedělní mše svatá trvá jeden a půl
hodiny. U oltáře je možno vidět ministranty - muži i ženy; jáhni zde nejsou. Počet lidí na
bohoslužbách se těžko odhaduje, protože se často mění, ale kostely jsou plné na Popeleční středu a
na Velký pátek. Při mši svaté uslyšíte od tradičních varhan, klavíru, kytary, trumpety, tamburíny a
bubnu, až po místně vyrobené ocelové kastrůlky a chrastítka (skack-skacks) z dýně, naplněná
sušenými semínky. Při zvláštních příležitostech - jako např. v rámci novény vánočních bohoslužeb farníci přináší v obětním průvodu dary: základní potraviny pro chudé. Samozřejmostí je vstupní
procesí, kterým začíná nedělní mše svatá, a průvod s dary k obětování. Při zvláštních příležitostech,
v pobřežních a vzdálených komunitách, uvidíte i liturgický tanec, za kterým jde obětní průvod. Co se
týká počtu kostelů či kaplí, které k farnosti patří: na pobřeží (hodně zalidněné) může k farnosti patřit
1 až 3 oblasti s vlastními kostelíky. Ve vnitrozemí jich může být až dvacet. Bohoslužebným jazykem
je většinou angličtina, ale v odlehlých oblastech lidé stále používají rodné amero-indiánské jazyky,
které se kněží musí naučit, aby jim lidé rozuměli. V hlavním městě je kněz, který slaví mši svatou
v portugalštině.