Stáhnout - Letní filmová škola

oříškovo–filmové listy
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
sobota 01.08.2015
2
4
5
Ozvěny LFŠ
Rozhovor: Helena Třeštíková
Dotazník: Martin Severýn
7 Současný finský film
7 Finský Hollywood
10 English friendly page
r.
H M
→ ele allor
K na
in T
ř
1 9 o H eš y
.3 vě tík
0 zd ov
a á
9
Mix
Stane se
LFŠ hlášky
Během letošní Filmovky se toho v Hradišti hodně vidělo, vypilo,
snědlo a taky řeklo. Na následující hlášky naše redakce dlouho
nezapomene…
„Na začátku kariéry jsem rád používal dlouhé statické záběry – a lidi
pak odcházeli z kina.“ – německý režisér Christoph Hochhäusler
o tom, proč začal svým filmům dávat atraktivnější kabát.
„Ve Finsku, když jdou dva kamarádi spolu do hospody, tak si dají pivo
a za dvě hodiny jeden z nich řekne: na zdraví.“ – Mika Kaurismäki popisuje, jak se pije u nich.
„Můžu ležet na gauči, sledovat filmy, a když s tím má manželka problém, jen bogartovsky ucedit: neruš, pracuju.“ – hlavní dramaturg
LFŠ Jan Jílek odpovídá na otázku, co je na jeho práci nejzábavnější.
„Ráno jsem si schválně vzal trenýrky se sekyrkami. Ale neukážu.“ –
dramaturg Petr Vlček o své pečlivé přípravě na úvod k filmu Dům
hrůzy, kde se vraždí sekyrkou.
„Komiksy byly tenkrát určené primárně dětem, a ani jejich filmové
adaptace se nezdržovaly takovými věcmi, jako jsou logika, kauzalita
nebo fakt, že ve vesmíru není kyslík.“ – Jiří Flígl na úvodu k filmu Superman 4 z roku 1987.
„Jestli chceš mít dneska kde spát, tak se okamžitě zvedneš a odejdeš!“ – nespokojená divačka dramatu Cyklista nepřipustila, že by
její přítel mohl Makhmalbafův snímek dokoukat do konce.
„Že ve Strace v hrsti hráli chartisti? Potřeboval jsem zarostlé chlapy.
Nevěděl jsem nic o jejich politickém smýšlení, já je ani neznal jménem – něco mi o nich prozradili až estébáci, když mě vyslýchali.“ –
Juraj Herz vzpomíná na problémy kolem svého slavného filmu.
„Ve Finsku mají hodně dřeva, tak si ho prostě nařezali do kolíků, jeden
vzali a snažili se jím trefit do ostatních.“ – Michal Švec ze Skandinávského domu vysvětluje vznik tradiční finské venkovní hry Mölkky.
„Ty vole, já se zhulil, šel jsem na ten Slow West a vono je to fakt slow.
Ale dobrý! Ten vítr třeba tam, to je úplně super.“ – mladý divák ocenil jeden z filmů AČFK.
Anketa
O kom by podle vás měla Helena Třeštíková
natočit svůj příští časosběrný dokument?
Michal Kubina
otec na rodičovské dovolené
S nějakým náckem, který je
opravdu hardcore, co má číslo 88
vytetované na rameni, prostě s někým, koho je těžké pochopit. Aby
byla vidět celá jeho geneze, že to
není jen monstrum ze sídliště.
Markéta Sára Valnohová
studentka
O mně. Budu teď slavit dvacáté
sedmé narozeniny, a přitom se
cítím tak na šedesát, takže by to
bylo zajímavé. Navíc mám dvě
jména, takže by to byla oproti
Marcele a Mallory fajn změna.
Ozvěny LFŠ
Nestihli jste na letošní Filmovce vše? Vybrané snímky máte
šanci vidět ještě od 3. do 7. srpna v pražském kině Aero a brněnské Scale v rámci Ozvěn
LFŠ. Čeká tam na vás silná pětka složená ze tří klasik a dvou
novinek. Klasiku zastupují Občan Kane Orsona Wellese, tradičně považovaný na jeden
z nejlepších snímků všech dob,
drama Milán, kalibr 9 vykreslující milánské podsvětí 70. let
a americko-německý krimi thriller Obvyklí podezřelí. Novinkami
jsou polské drama z lékařského
prostředí Bohové a finská komedie Mrzout. Více informací najdete na stránkách kinoaero.cz
a kinoscala.cz. (šk)
Lekce filmu podle
Heleny Třeštíkové
↓
Kino Reduta 2 / 15.30
Helena Třeštíková je nadanou pozorovatelkou mezilidských vztahů a sociálního vyloučení. Její
časosběrné snímky, jimž se začala věnovat už na začátku 80.
let, posbíraly řadu domácích
i zahraničních ocenění včetně
prestižní Evropské filmové ceny
(tu získala za Reného). Přijďte se
známé dokumentaristky zeptat
v rámci sobotní lekce třeba na
osudy jejích hrdinů.
Rosso se ruší,
Electro bugalú se
přesouvá
↓
Kino Hvězda / 17.00
Dnešní projekce Kaurismäkiho
filmu Rosso se ruší, ale pro velký
úspěch se z kina Mír do větší
Hvězdy přesouvá pestrobarevné osmdesátkové inferno Brejkovat 2: Electro bugalú. A opět
jej doprovodí vícehlasý simultánní překlad slovácké pěnice
Samanthy Bifidus a Jíry Fostré.
Kýč, absurdní dialogy a live zpěv
i rap zajištěny!
Slavnostní
zakončení
↓
Kino Hvězda / 19.30
41. ročník LFŠ se dnes večer oficiálně uzavře. Během slavnostního zakončení obdrží dokumentaristka Helena Třeštíková
Výroční cenu AČFK v podobě
zlaté zmrzliny. Poté bude promítána její novinka Mallory, v níž
filmařka po dobu několika let
sleduje osudy silné ženy, která
našla odvahu seknout s drogovou závislostí (na fotce nahoře).
Safety First, Please
The Trees
↓
Kolejní nádvoří / 19.30
Koncertní hradišťskou noc zahájí kvarteto ze Slovácka Safety
First, které se věnuje experimentálnímu post-rocku. A ze stejného žánru vychází i skupina Please
The Trees (na fotce dole), jež slaví
úspěchy i za hranicemi naší země
a za své třetí album A Forest Affair získala cenu Anděl v kategorii alternativní hudby. (aka)
2
41. LFŠ pro vás připravili
a za návštěvu vám děkují:
3
Android
Váš hlas
a obraz
Hradiště
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
@lfskola
letnifilmovaskola
iOS
Letní filmová škola
Uherské Hradiště
Taguj #lfs2015
Windows
Aktuální informace
a program 41. letní
filmové školy Uherské
Hradiště najdete
na www.lfs.cz.
Pro návštěvníky je také
letos připravena pohodlná mobilní aplikace
LFŠ – Letní filmová
škola vytvořená firmou
Ackee.cz, s programem, novinkami a informacemi o filmech.
Němá kapela
ex-Nylon Jail
Nylon Jail měli stát za hudebním
doprovodem k některému z němých filmů už na loňské LFŠ.
A nic. A letos taky nic. V květnu se totiž rozpadli. Bývalí členové Roman Vičík a Vašek Hruška to ale vzali na sebe, spolu
s Jirkou Strouhalem, kytaristou
z jejich nové skupiny. „Na troskách alt country kapely se současným zvukem vzniká nový, zatím bezejmenný projekt. Držím
jim palce,“ říká hudební dramaturg festivalu Zdeněk Blaha. Od
14.30 na Hvězdě tedy na projekci romantické němé komedie Rozmary bohaté ženy uslyšíte, čím se Nylon Jail mohli i měli
stát.
Mimochodem – příběh milionářské dcerky, která dostane
výchovnou lekci, označil jeho
režisér Alfred Hitchcock za svůj
nejméně oblíbený film. (ivp)
Foto: Diana Zehetner
Rozhovor
4
Helena Třeštíková:
Nejsem šutr
Dokumentaristka Helena Třeštíková dnes
večer v rámci slavnostního zakončení
Filmovky převezme Výroční cenu AČFK,
a to „za citlivost, vnímavost a empatii,
s nimiž sleduje osudy svých obyčejných
i neobyčejných hrdinů a skládá
jejich prostřednictvím obraz našeho
skutečného světa“. Hned poté se bude
promítat její novinka Mallory – snímek
o ženě, jež se dokázala zvednout ze dna.
Klára Kolářová
Jak jste Mallory objevila?
V roce 2002 jsem se podílela
na dokumentárním cyklu o závislostech. Vyfasovala jsem
téma „ženy a drogy“ a nechala si poradit, že by bylo dobré
mít tam aspoň jednu ženu, jež
přestala fetovat kvůli narození dítěte. A dostala jsem tip
právě na Mallory. Když se člověk věnuje dokumentům delší
dobu, už pozná, kolem kterých
lidí jde postavit film a kolem
kterých ne. Chce to takové, již
jsou před kamerou přirození,
otevření a dostatečně autentičtí. A Mallory byla přesně ten
případ.
Její osudy jsem zaznamenávala i po skončení cyklu, za
vlastní peníze. Mezitím ale byla
v běhu spousta jiných mých
projektů, a tak jsem nakonec
neměla sílu ani finance pokračovat a vypadalo to, že skončíme. Naštěstí se do toho vložila
produkční společnost Negativ.
Ta si může dovolit točit, i když
na projekt zrovna nedostane
dotaci.
5
Zaráží mě, že zrovna vám Státní fond kinematografie finanční
podporu odepřel.
Něco jsme dostali, ale jen desetinu z toho, o co jsme žádali.
Bylo to tehdy hrozné zklamání.
Ty nejzajímavější části dokumentu – třeba Malloryino bydlení v autě v době, kdy neměla
kam jinam jít – jsme točili bez
velkých prostředků v zádech.
Shánění financí je vždycky náročný proces, kdy dlouho nemáte nic jistého. Mezitím se
může v životě člověka, kterého
sledujete, stát spousta zásadních věcí, jež nechcete minout.
Nakonec do projektu vstoupila
Česká televize a my jsme mohli
pokračovat.
Bylo těžké se do Malloryina
života nevměšovat a jen ho
zaznamenávat?
Já se docela vměšovala. Nicméně za aktivistickou filmařku se nepovažuju, Mallory není
o tom, co dělám já pro ni. Je to
film o ní. Já ve svých dokumentech nebojuju, nejsem Michael
Moore, pozoruju životy ostatních. Zároveň ale samozřejmě
nejsem šutr, co stojí celou dobu
stranou.
Rozmlouvala jste Mallory některé její partnery? V dokumentu se
projevují celkem jako zmetci.
Rozmlouvala, ale do filmu jsem
to nakonec nedala. Zrazovala
jsem ji zvlášť od toho posledního frajera. Ale zase jsem na
ni nemohla moc naléhat, nikdo nemá rád, když mu mluvíte do života. A ona sama ví, že
si pořád vybírá stejný, špatný typ chlapa. V jedné scéně,
kterou jsme ve finále vystřihli, dokonce říká: „Mě vzrušují hajzlíci, já na slušný kluky
nejsem.“
Kolik dokumentů máte v současnosti roztočených?
Je toho víc. Časosběrný dokument je disciplína náročná
v tom, že pracujete průběžně na
více věcech najednou. Točím
dál Manželské etudy i osudy Reného. Celkově jde asi o dvacet
příběhů, které se mi prolínají životem. V těch natáčeních jsou
ale strašně velké pauzy – není
to tak, že jsem s těmi lidmi pořád, i když to tak možná někdy
vypadá.
Dvacet příběhů zní jako hrozně
velké číslo…
Nevadí mi to. Necítím se zavalená příběhy – sama jsem si je vybrala a rozhodně si nestěžuju.
Ne se všemi svými hrdiny ale
máte dobré zkušenosti.
René nám vykradl byt. Jeho osud
byl původně součástí cyklu šesti
filmů o mladých delikventech,
který se rozjížděl v roce 1989.
Zajímalo mě tenkrát, jak se mladý člověk vyrovnává s tím, že je
zavřený ve vězení. René byl od
začátku ze všech, o nichž jsme
točili, nejzajímavější. Nejlépe
mluvil a formuloval, a tak jsem
s ním natáčela dál. Pak jsme
skončili, rozloučili jsme se, já
odjela na stipendijní pobyt do
Německa a pak přišel ten vykradený byt. René věděl, že jsem
pryč, i to, že doma nebude ani
můj manžel. Ten byl zrovna na
chalupě.
Napadlo vás tenkrát, že by za
tím vykradeným bytem mohl být
René?
Absolutně ne. Navíc to mělo
spoustu tragikomických doher.
Než jsem vyrazila do Berlína,
zabalila jsem dětem kufry na
školu v přírodě. René se svým
komplicem ale věci z kufrů vyházeli, aby do nich mohli nastrkat co nejvíc cenností. Takže jsme jako první věc sháněli
nová zavazadla, aby děti mohly
vůbec odjet. Taky nám zmizely
všechny budíky a ráno jsme se
neměli jak budit… Bylo to celé
dost absurdní.
Na to, že to udělal René, přišla policie asi za měsíc. Strašně jsem se naštvala. Dotočila
jsem ještě tuhle epizodku, protože podle mého muže to byla
skvělá pointa. Ale pak jsem už
nechtěla mít s Reném nic společného. Časem jsem si to ale
rozmyslela, došlo mi, že takovou věc provede jen silná
osobnost. A tak jsme pokračovali – a vznikl celovečerní dokument, který skončil momentem, kdy nám René ukradl pro
změnu kameru, již jsme mu
dali, aby zaznamenal své první
dny na svobodě. Dneska už je
René v pohodě. Myslím, že nějaká podobná pointa už nepřijde, ale kdo ví.
← Lifebox
HELENA TŘEŠTÍKOVÁ za
své časosběrné dokumenty
získala několik ocenění –
například Evropskou filmovou cenu nebo Českého
lva. Často natáčí o lidech
žijících na okraji. Známé
jsou především její snímky
Katka, René či Soukromý
vesmír. Její televizní Manželské etudy a Manželské
etudy po dvaceti letech,
v nichž sleduje osudy šesti
párů, patří k nejlepším dokumentárním cyklům, které
u nás kdy vznikly. Třeštíkové její kritici vyčítají malou
angažovanost. Na to však
ona odpovídá, že není aktivistka, ale pozorovatelka.
Bratrstvo neohrožených:
Martin Severýn
Zeptali jsme se lidí, kteří
připravují Letní filmovou
školu, na pár zvídavých,
ale co si budeme zase
nalhávat, jinak docela
zbytečných otázek.
Dnes je hostem rubriky
Martin Severýn, jenž
má na starosti odborný
program.
Co je na vaší práci
nejzábavnější?
Celá moje práce je švanda
k popukání. Vloni mi
paní v New Yorku na
poslední chvíli nechávala
digitalizovat svou VHS,
běžela ze střižny, zatímco já
v Hradišti v noci na záchodě,
abych nikoho nerušil, čekal,
volal USA a stahoval. Ráno
se snímek promítal.
Co je váš šestý smysl?
Ten nemám. Vy něco vidíte?
Kdyby o vás natočila
dokument Helena Třeštíková,
jak by se jmenoval?
Registrované etudy po
deseti letech.
Chuck Norris, nebo Jean-Claude Van Damme?
A mám s nimi jít na kafe,
nebo potřebuju zachránit
z hořícího domu? Obojí
u nich vyjde asi nastejno.
Björk, nebo Amy?
Island se mi sice zaryl
hluboko do srdce, ale ten
Amyin jazz…
Jaké by bylo vaše
mafiánské jméno?
Severinno!
U jakého filmu jste brečel
a stydíte se za to?
Jesus Christ Superstar.
Vy jste snad věděli, jak to
dopadne?!
Je Miroslav Donutil
nespolehlivý vypravěč?
Je Halina Pawlowská
spolehlivá kuchařka?
Doporučujeme
Klíč k určování trpaslíků aneb
Poslední cesta Lemuela Gullivera
→ Kino Reduta 1 / 09.00
Pokud se toužíte seznámit s myšlením filmaře nové vlny šedesátých let Pavla Juráčka (režíroval mj. Postavu k podpírání, podílel
se na scénářích k Ikarii XB 1, Sedmikráskám
či ke Konci srpna v hotelu Ozon), může být
nejsnazším krokem pustit si hodinový dokument Martina Šulíka. Už proto, že Juráčkovy deníky, vydané poprvé a naposledy v roce
2003, dnes neseženete ani po antikvariátech. Slovenský dokumentarista ze zápisků
sestavil víceméně chronologickou mozaiku
sledující především dvě linie: vývoj Juráčkova manželství a pak jeho snahu natočit vysněný gulliverovský projekt, který známe
jako Případ pro začínajícího kata. Jak víme,
ani jedna z těch linek nemá tak úplně šťastný
konec. Manželství se rozpadlo a film šel brzy
po dokončení do trezoru. (zbn)
Prach
→ Klub kultury / 11.30
Vít Zapletal se pro svůj komorní Prach inspiroval Schikanederovým obrazem, na němž
je dům a stará žena. Do domu umístil jejího
umírajícího muže a nechal za ním přijet jejich
syny. „Filmaři jsou nedokončení malíři,“ řekl
kdysi na LFŠ Robert Sedláček. A Zapletal
jako by se snažil jeho bonmot stvrdit – pečlivě buduje kompozici záběrů i míchá barvy.
Jeho Prach byl jedním ze tří absolventských
famáckých filmů v soutěžích letošního karlovarského festivalu. Což je rozhodně neobvykle vysoký počet. I proto se hned začalo mluvit o „nové vlně“. Je to asi trochu předčasné,
nicméně je fakt, že se Mielnik, Těšitel i Zapletal dokázali svými celovečerními debuty
úspěšně vymezit proti středním kádrům typu
Hřebejka, a otevřeli tak zajímavý prostor pro
budoucí vývoj české kinematografie. (zbn)
Nesmrtelný příběh
→ Kino Reduta 1 / 11.30
Původně chtěl Orson Welles natočit celý soubor
povídek Karen Blixenové (a to ještě před tím,
než dánskou spisovatelku proslavila Pollackova
adaptace jejích Vzpomínek na Afriku). Ale jak se
mu po Občanu Kaneovi stávalo často, jeho velké plány nevyšly. Z těchhle zůstala jen hodinovka, původně natočená pro francouzskou televizi. Welles si v ní opět zahrál osamělého boháče
s prázdným životem. Ten by rád pro vlastní potěchu realizoval jednu bizarní přístavní historku
o oplodnění a najme si na to špinavého anglického námořníka a už dávno ne nevinnou dceru
svého bývalého obchodního partnera v podání
Jeanne Moreauové. Pokud vám herecké výkony
a dekadentní atmosféra Macaa konce 19. století
budou připadat zvláštní, interpretujte si to celé
jako horečnatý sen. (ivp)
Sedím na konári a je mi dobre
→ Klub kultury / 15.00
Sedím na konári a je mi dobre uvedl Boleslav
Polívka na své letošní hradišťské lekci filmu
jako příklad svého staršího snímku, na který se občas podívá jako na otisk doby, a ani
mu nepřijde, že v něm hrál on sám – dívá se
na mladého Polívku jako na cizího člověka.
Mladého herce Polívku a zralého režiséra
Jakubiska si dnes můžete užít i vy – snímek
z roku 1989, odehrávající se ve vykloubené
době od konce války po komunistický převrat, patří k posledním všeobecně uznávaným dílům velikána slovenské kinematografie a byl mimo jiné oceněn na benátském
festivalu nebo na přehlídce v Moskvě. Diváky vznešenějšího ducha potěší Jakubiskova
jedinečná výtvarná stylizace, diváky zemitější pak třeba nahé scény s Markétou Hrubešovou. (šk)
Čas růží
→ Kino Reduta 1 / 15.00
Asi každého občas napadne, jaké by to bylo,
kdyby nám místo politiků vládli nestranní
vědci a úředníci. Určitě by rozhodovali pouze s ohledem na blaho lidstva a zabránili by
válkám, hladomorům a revolucím. Anebo
taky ne. S touto myšlenkou si pohrávali autoři orwellovsky laděné dystopie Čas růží z roku
1969. Námět až filosofického rozměru vytváří pozadí pro milostný příběh mezi historikem
Raimem a dívkou Kisse odehrávající se v budoucnosti – v roce 2012. Raimo je fascinován
životem modelky Saary, která žila v 70. letech
20. století. Na dokumentu o jejím životě chce
ukázat, jak byl život v minulosti otřesný, a legitimizovat tak soudobý systém. Saařina dvojnice Kisse mu v tom má posloužit. Originální zápletka i futuristická estetika dohromady ústí
v poměrně unikátní divácký zážitek. Obzvlášť
když si na jeho konci uvědomíte, jak snadné je
manipulovat s minulostí… (bb)
Cesta do Říma
→ Klub kultury / 17.30
Vašek je ten typ nekňuby, který zabere na první zrzavou femme fatale, jež jde okolo. Ukradne kvůli ní vzácný obraz a vydává se vlakem na
absurdní pouť do Říma, aby jej předal překupníkovi. Cestou je svědkem i posluchačem řady
bizarních příhod – a možná si k němu do kupé
vedle všech těch kanovníků, paniček a exotů
přisedne i bůh. Celovečerní debut absolventa
FAMU Tomasze Mielnika čerpá z hravé retro
poetiky snímků Wese Andersona. Mielnik se
navíc jako jeden z mála nebojí komediálního
žánru, jejž obohacuje spiritualistickými momenty i černým humorem. Příběh má strukturu propojené mozaiky, v níž jednotlivé střípky
osudů prazvláštních cestujících směřují k promyšlenému, metafyzickému konci. A pro starší ročníky je tu i Miroslav Donutil coby noirový
vyšetřovatel! (aka)
6
Program
Fokus:
Současný finský film
Co děláme pro
mrzouty
Barbora Bednaříková
„Jednou jsem čekal na autobus ve sněhu dva dny.
Když nepřijel, šel jsem domů. Tak se to u nás totiž
dělalo,“ říká osmdesátiletý hlavní protagonista filmu
Mrzout, jediné čistokrevné komedie v sekci LFŠ
věnované současnému finskému filmu.
Čas růží (režie: Risto Jarva)
→ sobota 01.08. / Kino Reduta 1 / 15.00
7
Snímek Domeho Kar ukoskiho v y práví
o konfliktu mezi ultrakonzervativním staříkem a životním stylem mladé generace. Ústřední hrdina se po úrazu nohy musí
na čas nastěhovat do velkoměsta k synovi
a snaše, kde mu dělá problém sžít se se všemi těmi podivnými vymoženostmi od elektrického zubního kartáčku přes organickou
stravu až po rovnost pohlaví. Mrzout se stal
po svém uvedení ve Finsku velkým diváckým hitem.
Ačkoliv host letošní Filmovky Mika Kaurismäki prohlásil, že za nově vznikajícími
finskými snímky stojí stále stejná skupinka
lidí, a proto vypadají všechny stejně, při pohledu na finskou sekci máte spíše opačný
dojem. Diváci mohli zhlédnout mimo zmiňované komedie také dokument, rodinná
dramata či thrillery.
Stávající generace tvůrců točí především o mezilidských vztazích – příkladem
může být třeba drama Mattiho Ijäse Co děláme pro lásku – ale objevují se také náměty s politickým nábojem. Filmaři se zabývají nerovnostmi, problematikou integrace či
sociálního státu – tedy tématy, jež v současné finské společnosti rezonují v nebývalé
míře (jak ukázaly také poslední volby).
Režiséři se nezřídka vracejí rovněž
k druhé světové válce. Důkazem je mimo
jiné snímek hvězdy nové vlny 60. let Jörna
Donnera – psychologický thriller Výslech
z roku 2009.
A neměli bychom zapomenout zmínit ani teenagerovskou road movie s hororov ými pr vk y Uprchlíci nebo osobit ý
dokument P unkov ý syndrom o rockové
skupině Pertti Kurikan Nimipäivät (Jmeniny Perttiho Kurikky), jež je složena z lidí s mentálním postižením a která se probojovala až do letošního finále Eurovize.
A měla ho vyhrát!
Fokus: Finský Hollywood
Cesta do Ameriky
Barbora Bednaříková
Sekce Fokus: Finský Hollywood představila
návštěvníkům Filmovky snímky finských režisérů, kteří se mezi lety 1937 a 1971 pokusili
přiblížit lesku tehdejší americké produkce.
Mnoho z těchto titulů je v severské zemi
stále velmi populárních – ať už pro své umělecké kvality, nebo z čiré nostalgie.
Nejprve se ale přesuňme ještě do roku 1923.
Tak trochu stranou všech finských filmů
uváděných na LFŠ totiž stojí němá groteska prvního významného finského režiséra
Erkkiho Karua Ševci z Nummi. Adaptace divadelní hry Aleksise Kiviho, venkovská romance o prostém ševci, který se po nepodařené veselce rozhodne už nikdy neoženit,
využívá na svou dobu převratnou rotaci kamery a flashbacky.
Ale zpět k severskému Holly woodu.
Předválečné finské filmy se často pohybovaly na hranici kýče. Nicméně jak už to
tak bývá, získaly si zároveň velký divácký
ohlas, a toto období tak bývá označováno za
zlatou éru tamní kinematografie.
Hereckou a pěveckou ikonou byl tehdy
Tauno Palo, jedna z nejslavnějších finských
filmových hvězd všech dob a dodnes idol
všech finských babiček. Na LFŠ se představil hned ve dvou romancích – v Děvčeti
z venkova a v Melodii mládí.
Fantasy podle Kalevaly
První výraznější úspěch země tisíce jezer
na mezinárodním kinematografickém poli zaznamenal čarodějnický horor Bílý sob.
Všimli si ho v Cannes (1953) i v Karlových Varech (1954) a snímek v roce 1957 obdržel také
Zlatý glóbus za nejlepší cizojazyčný snímek.
Hororovou atmosféru, i když v trochu
úsměvnější podobě, navozuje také sovětsko-finská fantasy Sampo, která zpracovává národní epos Kalevala. Film to opravdu
dopracoval až do Holly woodu, Američani ho předabovali, zkrátili a pod nepříliš
Mrzout (režie: Dome Karukoski)
→ sobota 01.08. / Kino Hvězda / 08.30
odpovídajícím označením „sci-fi horor“ nabídli domácímu publiku.
Když už chcete vidět finské sci-fi, sáhněte spíše po Času růží režiséra Rista Jarvy.
Představitel nové vlny patřil k nejosobitějším tvůrcům své doby. Ve svých dílech často
podroboval kritice různé aspekty soudobé
společnosti, zároveň se ale vyhýbal tehdy
tradičnímu uchopení sociálních témat. Dystopie stavějící do kontrastu divoká 60. léta
se zdánlivě perfektní budoucností v sobě
nese prvky antielitářské i feministické kritiky. Snímek dávají dnes v 15.00 v Redutě 1
a určitě byste si ho neměli nechat ujít!
Fotogalerie
Nově a lépe!
Fotografka Helena Fikerová po celý
festival rekonstruovala záběry ze slavných
a na LFŠ promítaných snímků. Do
závěrečného čísla Filmových listů jsme
z jejího projektu vybrali to nejlepší.
8
Pro momentku z Rašómona Akiry Kurosawy…
… zapózovali Jaroslava Náplavová, Jan Šrámek a Dominik Straňák.
Na Kočár do Vídně Karla Kachyni…
… si zahráli Karolína Beránková a Mikuláš Zich.
Záběr z filmu Všichni ostatní Maren Adeové…
… rekonstruovali Zbyněk Vlasák a Klára Kolářová.
Stalo se
Předpremiéra nového Greenawaye
„Nezapomeňte, že jste elitní diváci, kteří
vidí film jako první. A pokud se vám bude
líbit, mluvte o něm dál, aby síla sdílené
informace vydržela až do listopadu,“ vyzval hlavní dramaturg LFŠ Jan Jílek v úvodu české předpremiéry snímku Ejzenštejn
v Guanajuatu, jenž půjde do oficiální kinodistribuce pod vlajkou AČFK až letos
na podzim. Podhoubí nového opusu Petera Greenawaye mohli poznat i návštěvníci
loňské Filmovky, na níž byl slavný britský
režisér hostem – a kde prezentoval i výstavu kreseb pořízených právě při natáčení tohoto snímku. (šk)
9
Wellesova esej
Orson Welles postavil svou kariéru na mystifikaci a manipulaci. A tyto prvky se objevují i v jeho posledním dokončeném filmu
F jako falzifikát. Prolíná se zde několik dějových linií, jejichž středobodem je životní
osud padělatele obrazů Elmyra de Horyho.
Spletenec příběhů kromě něj drží pohromadě motiv hledání hodnoty umění a autorství. „Welles ve filmu pregnantně sumarizoval své názory na uměleckou tvorbu,
a snímek se tak stal v podstatě jeho testamentem,“ shrnul v úvodu k dokumentární eseji na LFŠ oceněný dramaturg Michael
Málek. (bb)
Továrna na brakové sny
„Možná vás překvapí vidět béčkové akční herce a vedle nich velké herecké osobnosti s řadou ocenění na kontě, známé
účinkováním v seriózních dramatech,“
Maďarská válečná fraška
Komedie Desátník a ti druzí z roku 1965
popisuje chaotické období ke konci druhé světové války. Pomocí ironie a absurdního humoru zachycuje přesun frontových
linií i tradiční převlékání kabátů. „Tato fraška byla paradoxně jedním z prvních maďarských snímků, jenž reflektoval druhou světovou válku. Do té doby bylo její explicitní
zobrazování tabu,“ prozradila během svého úvodu Štěpánka Ištvánková. Film sleduje ztřeštěnou šarádu vychytralého desátníka Molnára, který cítí možnost vytřískat
ze závětří „velkých dějin“, co se dá. „V Maďarsku se film dodnes těší velké popularitě a hlášky z něj zlidověly,“ doplnila Ištvánková. (aka)
prohlásil Jiří Flígl (na fotce) v úvodu přednášky Cannon Films – hokynáři s láskou
k filmu poté, co promítl propagační spot
této společnosti z konce 80. let. „V tom
sestřihu nechyběl Superman ani baletní
génius Michail Baryšnikov. Toto všechno
vskutku jsou Cannon Films.“ Tím ve zkratce shrnul podstatu činnosti produkční firmy, kterou sám nazývá „továrnou na brakové sny“. Potom s pomocí dalších ukázek
a archivních materiálů vyložil genezi jejího vzniku, vzestupu ke slávě a také jejího
propadu a zániku. (šk)
Nina na koni
„Tohle je zrovna jeden z filmů, kvůli kterému si klademe otázku, zda má označení Berlínská škola ještě smysl,“ uvedl Pavel
Sladký titul Zlato, antiwestern z divoké kanadské přírody, jíž ve snaze dostat se na
Klondike prochází skupina Němců. A postupně se tenčí a tenčí. Společných znaků
s pro Berlínskou školu typickými současnými dramaty z obyčejného života bloumajících lidí s krizí identity totiž dva roky
starý snímek už zas tolik nemá, ač jeho
tvůrce Thomas Arslan zůstal u lakonického a civilního stylu. „Vydal se jinam. Podobně jako třeba jeho kolega Petzold se
svým snímkem Fénix, který byl vidět tady
a díky AČFK i v kinech,” podotkl Sladký.
Oba filmy spojuje herečka Nina Hossová,
jež o roli ve Zlatě stála natolik, že se kvůli
ní naučila jezdit na koni. (ivp)
Vybízet k návštěvě muzea může znít školometsky, ale stejně si myslíme, že byste si
místní Slovácké muzeum neměli nechat ujít
– už proto, že sídlí ve Smetanových sadech
hned za kinem Mír a v přízemí najdete festivalovou výstavu filmových plakátů s Rudolfem Hrušínským. Neprohloupíte ale, ani
když vystoupáte do patra a projdete si stálou
expozici o Slovácku – je až překvapivě dobře
řešená, částečně interaktivní a vsadíme se,
že zaujme i většinu těch, kdo povinné školní
výpravy do muzeí protrpěli. Zažijete exkurz
do válečných a vojenských dějin Uherského
Hradiště a seznámíte se s lokálními umělci.
A co výlet na Buchlov? Ve Filmových listech už jsme vám pár tipů na výlety v dosahu festivalového města dali, ale hrad Buchlov,
v němž cinefilové rozpoznají kulisu pohádky
O statečném kováři nebo Jakubiskovy Bathory, jsme zmínili jen letmo, což je škoda. Hrad
tyčící se na kopci v Chřibech má i krásné okolí
a autobusy do Buchlovic – kde si můžete prohlédnout pro změnu zámek – jezdí z Hradiště
každou chvíli. Zítra navíc bude v zámeckém
amfiteátru koncertovat Karel Plíhal.
Nebo se běžte okúpat na Štěrk. Kdo se
nechce kúpat – pozor, pro některá místní jezera platí zákaz vstupu do vody – může si od
sledování thrillerů, hororů a válečných dramat odpočinout třeba sledováním vážek, žab
a při troše štěstí i vodních hádků.
Chill-out
Koňský salám, Karel
Plíhal i vodní hádci
Štěpán Kučera
Z filmů vás bolí oči, z nočního života všechno ostatní a přemýšlíte, jak strávit poslední
festivalový den? Máme pro vás pár nápadů, co stihnout před odjezdem z Hradiště.
Dejte si v Konibaru víno z Blatnice pod Svatým Antonínkem a talířek koňského salámu.
„Dřív býval koňský kabanos samočinně lepší
s každým dnem: v úterý lepší než v pondělí
a ve čtvrtek úplně nejlepší. To je tím, že se
ta voda nevylévala, a jak se v ní salám vařil
celý den, tak to bylo chutnější,“ připomene
jistě i vám zlaté časy kabanosu vstřícný vrchní na dvorku zarostlém vzpomínkami a vinnou révou.
English friendly
WHAT
TO SEE
The Immortal Story
→ Kino Reduta 1 / 11.30
Initially, Orson Welles meant to
adapt the complete collection
of Karen Blixen’s stories. But
just as many other great plans
after The Citizen Kane this one
finally crashed too. The remaining one-hour film was originally shot on demand of the French
television. As usually, Welles
performs the role of a lonely wealthy man living an empty
life, who would like to carry out
one dirty port story.
The Time of Roses
→ Kino Reduta 1 / 15.00
What if politicians were replaced
with scientists and officers? Their
decisions would surely respect all
humans’ well-being. They would
prevent the world from wars, famine and revolutions. Would that
be so? This is a core idea of the
Orwellian dystopia from 1969. An
original plot and a retro futuristic aesthetics result in a unique
experience. Especially, when you
disclose how easy it is to manipulate with the past...
Foto: Tomáš Třeštík
Dust of the Ground
→ Klub kultury / 11.30
Vít Zapletal’s debut was inspired
with Schikaneder’s painting of
a house and an old woman. Into
the house, he brought a dying
man and let his sons to visit him.
“Filmmakers are the unfinished
painters,” said Robert Sedláček
at SFS some time ago. And Zapletal somehow fulfils his words – he
thoroughly builds his composition with shots and colour mixing.
Helena Třeštíková:
I am not a rock
Journey to Rome
→ Klub kultury / 17.30
Vašek is a nitwit who gets hooked
up by the first femme fatale in the
street. He steals a valuable painting for her and sets off on an absurd journey to Rome to sell it.
During his travels, he listens and
experiences many bizarre stories – and with all those canons,
ladies and weirdos he might as
well meet the God. Tomasz Mielnik’s feature-length debut refers
to the playful retro poetics of Wes
Anderson. Mielnik enriches the
comedy genre with the spiritual
moments and black humour.
Upcoming
events
Safety First,
Please The Trees
→ Kolejní nádvoří / 19.30
Moravian-Slovakia experimental post-rock quartet Safety First
will kick off the night. They will
be followed by Please The Trees,
who play in the same genre and
receive ovations far abroad.
Their latest album A Forest Affair
won the Anděl Music Prize for
the best alternative work.
On the occasion of the tonight’s SFS closing ceremony an
AČFK Annual Prize will be awarded to Helena Třeštíková
“for her sensitive, perceptive and empathetic attention to
ordinary and extraordinary heroes, whose faiths form the
complex picture of our real world”. Her new documentary
Mallory, a story of a woman who managed to put herself
together from the lowest ebb, will be screened afterwards.
Klára Kolářová
How did you find Mallory,
the title hero of your latest
documentary?
I took part in making a documentary cycle about the drug
abused in 2002. I was assigned
to the topic of „women and
drugs“ and was told to include
at least one woman who quitted after having given birth.
And someone recommended
Mallory. When you’re engaged
in making documentaries for
a long time, you can easily distinguish between those who
fit into film and those who
don’t. It’s fine to have someone
who is natural on camera, outright and genuine. And Mallory
was exactly that kind of personality. I kept following her even
after the end of this cycle for my
own money.
Was it hard to watch Mallory’s life and not to interfere in it?
Actually, I did interfere. Yet
I don’t consider myself an activist filmmaker, Mallory is not
about me helping her. The film
is about her. I don’t fight in the
documentaries, I’m not Michael
Moore. I just watch the lives
of others. On the other hand,
I’m not a rock that would stand
aside all the time.
How many documentaries
have you been working on
right now?
There’s quite a few of them.
A time-collecting documentary is a strenuous discipline as
you don’t make films one after
each other but all at one time.
I’ve been working on my Marriage Stories and I’m still in
touch with René. Overall, there
are about twenty stories.
You’ve also had bad experience with some of the
protagonists.
René, a hero of a same name
film, burgled our flat and stole
camera. His story was originally a part of a six-movie cycle
about young delinquents from
1989. I was interested of how
a young man copes with the imprisonment. Of all the prisoners, René seemed to be the
most remarkable to me. I liked
how he talked and expressed
his attitudes, so I kept shooting him. After we had finished
I went to Germany and my flat
was robbed. René knew I had
gone away.
Did you suspect him?
Absolutely not. The police arrested him about a month later.
10
Kecy po dvou deci
Tak prima, jsme
domluvený. Hnutí
grálu přece nelže!
No jasně. Když je
zejtra ten konec
světa, tak se
zabijeme společně.
Tři,
dva,
jedna,
teď!
Sem nevěděla, že mi skočí
na každou hovadinu.
Dopito
Tenkrát poprvé
Adéla Kabelková
Já vím, že je už hloupé pořád omílat, jak je krásné, že na LFŠ jezdí zástupy filmových nadšenců. Jenže i mě, se srdcem prožraným pesimismem a sírou, dojímá dlouhá řada diváků, kteří chtějí urvat místa
na němý tříhodinový snímek. Stáhnout si poslední komedii s Adamem
Sandlerem nebo vyrazit do kina na novou marvelovku je kolorit doby
– něco jako burgery nebo plátěné tašky. Ale stát na dešti kvůli íránskému dramatu z osmdesátých let, to už je, nebojme se to říct… láska?
Jako mladší jsem filmy moc neřešila. V patnácti mi máma kvůli
nemoci nedovolila jít ven s mou nejlepší kámoškou z gymplu. Znuděná jsem si zapnula televizi, kde dávali Vykoupení z věznice Shawshank. Dám tomu hodinu a pak půjdu někoho zabít v The Sims, říkala jsem si. Jenže jsem vydržela do konce a zůstala naprosto užaslá,
povznesená a bezmocná: divila jsem se, jak silný emoční otřes ta barevná políčka dokážou vyvolat. Nepřikládám ve svém životě přílišný
význam prvnímu rande, prvnímu opití nebo prvním láskám. Nikdy
ale nezapomenu na svůj první opravdu prožitý film. O měsíc později
už jsem si dávala budíček na druhou ráno, kdy běželo sovětské drama Jdi a dívej se. Stal se ze mě fanatik, jehož zálibou bylo přehrabovat se haldou DVD v Levných knihách. S trochou štěstí se tu dal vedle Žraločího tornáda 3 a koncertu obstarožního dua Kamélie (věděli
jste, že v Německu vystupovaly pod zvukomalebným jménem Hana
und Dana?) najít i nějaký ten Kurosawa, Truffaut nebo Almodóvar.
A jaké bylo vaše „tenkrát poprvé“?
Filmové listy pro vás připravili: Klára Kolářová (šéfredaktorka), Iva Přivřelová (zástupkyně šéfredaktorky), Zbyněk Vlasák (editor), Barbora Bednaříková, Adéla Kabelková, Štěpán Kučera,
Jan Škoda (redaktoři), Veronika Pleskotová (korektury), Irena Křiváková (překlad), Štěpán Malovec (grafika), Jaromír Hárovník, Štěpán Marko (sazba), Helena Fikerová, David Kumermann,
Marek Malůšek (fotografové), Michaela Churavá (asistentka), Jakub Plachý (kresba komiksu), Adéla Kabelková, Klára Kolářová (scénář komiksu), Agentura NP (tisk).
místo
place
název
title
sekce
section
úvod
introduction
08.30
Kino Hvězda
Mrzout
F
Ema Stašová
08.30
Slovácké divadlo
Macbeth
I
Iva Hejlíčková
09.00
Kino Reduta 1
Klíč k určování trpaslíků aneb
Poslední cesta Lemuela Gullivera
Z
Aleš Říman
09.00
Klub kultury
Okno do dvora
AČFK
host
guest
jazyk
language
el. české
titulky
Iva Hejlíčková
Aleš Říman
el. české
titulky
min.
země
country
rok
year
113
Finsko
2014
89
USA
1948
58
Česká republika
2002
112
USA
1954
108
Itálie
1970
strana brožury
brochure page
čas
time
english friendly
SOBOTA / Saturday
66
•
74
126
•
120
80
09.30
Sportovní hala
Nejkrásnější manželka
10.00
Divadelní stan
Workshop animovanému filmu
2. skupina
11.00
Kino Hvězda
Nikdo nevolá
V
Petr Vlček
el. české
titulky
86
Polsko
1960
•
108
11.00
Slovácké divadlo
Neznámý voják
F
Olaf Möller
el. české
titulky
199
Finsko
1985
•
62
11.30
Kino Reduta 1
Nesmrtelný příběh
I
Iva Hejlíčková
62
Francie
1967
11.30
Klub kultury
Prach
V
host: Václav Hrzina
I
157
180
DP
76
98
Česká republika
2015
•
112
129
USA
1952
•
79
83
Rakousko,
Německo
2004
•
92
Polsko
12.00
Kino Mír
Tichý muž
I
Věroslav Hába, Michael Málek
el. české
titulky
12.00
Sportovní hala
Hotel
S
Pavel Sladký
el. české
titulky
13.00
Kavárna Respekt
Polské krátké filmy
OP
60
14.00
Divadelní stan
Divadlo Koráb: Princezna na hrášku
DP
120
14.30
Kino Hvězda
Rozmary bohaté ženy
hudební doprovod: ex-Nylon Jail
I
Věroslav Hába, Zdeněk Blaha
el. české
titulky
105
Velká Británie
1928
•
84
15.00
Kino Reduta 1
Čas růží
F
Olaf Möller
el. české
titulky
111
Finsko
1969
•
60
15.00
Klub kultury
Sedím na konári a je mi dobre
V
Aleš Říman
121
Československo
1989
89
Německo
2007
15.00
15.30
Slovácké divadlo
Kino Mír
Yella
Arzenál II.
↴
S
Jan Jílek
Z
hosté: Radim Procházka,
Adam Oľha
el. české
titulky
151
155
106
•
26
Česká republika
2015
130
Amatérský film
Z
26
Česká republika
2015
130
Lekce filmu podle
Heleny Třeštíkové
15.30
Sportovní hala
Skvělí Ambersonové
17.00
Kino Hvězda
Brejkovat 2: Electro bugalú
90
I
Iva Hejlíčková
81
USA
1942
•
73
I
Jiří Flígl
overvoice
94
USA
1984
•
85
el. české
titulky
94
Německo,
Francie
2004
•
92
99
ČR, Polsko
2015
•
110
111
USA
1958
•
75
90
Polsko
1967
108
30+
101
Česká republika
2015
111
17.30
Kino Reduta 1
Marseille
S
Jan Jílek
17.30
Klub kultury
Cesta do Říma
V
host: Václav Hrzina
17.30
Slovácké divadlo
Dotek zla
I
Michael Málek
Petr Vlček
el. české
titulky
Sportovní hala
Slunce vychází jednou za den
19.30
Kino Hvězda
Slavnostní zakončení
Mallory
19.30
Kolejní nádvoří
Safety First, Please The Trees
20.30
Slovácké divadlo
Katalin Varga
S
Pavel Sladký
el. české
titulky
82
Rumunsko,
Velká Británie
2008
21.00
Kino Reduta 1
V pondělí uděláme okna
S
Jan Jílek
el. české
titulky
87
Německo
2006
•
93
Michael Málek
el. české
titulky
104
USA
1949
•
74
•
164
18.00
Klub kultury
Třetí muž
21.00
Šapitó Letní poloha
DJ Little Frank –
Frankie Goes to Hradiště
21.30
Letní kino
Smetanovy sady
21.30
21.00
V
DP / V
host: Helena Třeštíková
DP
I
•
150
DP
180
Noc rozhodnutí
L
69
Sportovní hala
Salva pro černého buvola
V
22.00
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Andělé všedního dne
L
22.00
Divadelní stan
Vertigo Goodbye Party
23.30
Kino Hvězda
Samba
Štěpánka Ištvánková
el. české
titulky
98
97
Česká republika
23.30
Kino Reduta 1
Les pro stromy
S
Jan Jílek
el. české
titulky
23.30
Slovácké divadlo
Pan Arkadin
I
Michael Málek
el. české
titulky
23.40
RWE letní kino
Masarykovo nám.
Perný den
23.59
Klub kultury
Dobrodružství Robina Hooda
I
Věroslav Hába, Michael Málek
23.59
Sportovní hala
Sindibád sedmi moří
I
Jiří Flígl
23.59
Kino Mír
LFŠ Midnight Party
DP
AČFK
el. české
titulky
L–
Letní kina
OP –
Odborný
program
DP –
Doprovodný
program
Francie,
Maďarsko
ČR, Slovensko,
Velká Británie
163
107
138
2014
165
118
Francie
2014
121
81
Německo
2003
91
99
Španělsko,
Francie
1955
•
75
87
Velká Británie
1964
•
120
102
USA
1938
•
77
93
Itálie, USA
1989
•
87
•
165
240
Z –
Zvláštní uvedení
135
•
Iva Hejlíčková
AČFK –
AČFK uvádí
98
1993
DP
AČFK
V –
Visegrádský
horizont
150
host: Helena Třeštíková
OP
S –
Spektrum
130
52
Z
Kino Reduta 2
I –
Inventura
93
50 %
15.30
F–
Fokus: Finsko
Veškerý program
včetně odborného
je veden v českém
jazyce, případně
tlumočen, projekce
doprovází české
titulky.