Estonská arch

10.3.2015 . Estonská architektura: cesta k funkcionalismu
Vliv německé architektury.
Na přelomu 19. a 20. století, Estonsko – jedna z nejvyvinutějších provincií Ruska. Růst
průmyslu a rychlý rozvoj měst. Zahraniční investice – kapitál do zahraničí. Místní domy
dřevěné, ne tak často kamenné a zděné jako v Rize či Helsinkách.
Systematický plán města- finský architekt Eliel Saarinen. Počátek 20. století – prakticky
žádný architekt estonského původu. Architektonická scéna – dominace Pobaltští Němci,
kteří studovali v Rize, a několik Rusů.
V Estonsku se narodil jeden z nejslavnějších moderních architektů Louis I. Kahn (19011974). Pocházel z židovské rodiny, narodil se na ostrově Asel (dnes Saarema), v roce 1906
odcestoval s matkou a zbytkem rodiny do USA (Philadelphie), kde se prosadil jako jeden
z nejpozoruhodnějších architektů 20. století (např. Salk Institute, La Jolla, Kalifornie,
realizace v USA a Indii). V roce 1929 absolvoval jednoroční cestu do Evropy, navštívil
Československo, Litvu a Estonsku.
Art Nouveau kolem roku 1904 – sepjetí s historickými styly.
Estonští architekti – nejblíže Finové. Herman Gesellius, Armas Lindgren a Eliel Saarinen
Národní Romantismus- realizovali nikoliv Estonští architekti, ale Pobaltští Němci.
Kolem roku 1910 – Novoklasicismus a neobiedermeier
1. Nefunkční továrna na barvy Flora, Tallin (dějiště Stalkera, režie Andrej Tarkovskij)
2. – 3. dtto
4. Nikolai von Glehn, Zámek Glehn, Nomme, 19886-1902
5. Nikolai von Glehn, dtto
6. Nikolai von Glehn, Socha Klevipoega, c. 1902
7. Nikolai von Glehn, Drak, c. 1902
8. Otto Wildau, Zámek Taagepera, 1912
9. Německé Divadlo (nyní Estonské Dramatické Divadlo), 1910, Tallinn – architekti
z Petrohradu - Alexander Bubyr a Nikolaj Vasilijev, vítězové soutěže z roku 1906.
10. Karl Burman, Sportovní klub Kalevi, 1912, Pirita, Tallinn, zničeno
11. Karl Burman, Dům fotografa Rietiho, 1914, Viljandi. – Letní dům A. Laikmaa, Taebla,
1923, - Projekt villy Ipsberg, 1912, Tallinn
12. Dům malíře Ants Laikmaa, 20 l., dnes Laikmaa Museum, Taebla
13. Herman Gesellius, Armand Lindgren, Eliel Saarinen, dělnický klub pro nábytkářskou
továrnu Lutherovu, Tallinn, 1905
14. Eliel Saarinen, Návrh na radnici v Tallinnu, 1912
15. – 16. Eliel Saarinen, Kostel sv. Pavla, Tartu, 1919
17. -18. Eliel Saarinen, Radnice v Joensuu, Finsko, 1914
Architektura po roce 1918
Nezávislost Estonska: 1918.
Architekti: několik generací- starší vystudovaná v Rize, mladší, který studovala ve
dvacátých letech v Evropě, nejmladší, absolventi talinské Techniky (založené roku 1918).
Řada architektů ve dvacátých letech studovala ve střední Evropě: Berlín, Karlsruhe,
Darmstadt, Budapešť , Praha (Eugen Sacharias, L. Haljak), Brno (E. Kesa, Peter a Paul
Tarvas).
Eugen Sacharias – funkcionalismus, činžovní domy 30. léta, vily
1
Modernismus a památkářství. Ernst Kuhnert, Niguliste kongregační dům, 1922, Tallinn.
Eugen Habermann, Přístavba Jegorovova domu, 1930-31, Tallinn
19. Herbert Johanson a Eugen Habermann, Budova a zasedací síň parlamentu, 1922.
Tallinn
20. Toompea, Tallinn
21. Hradby hradu v Tallinnu
22. Herbert Johanson a Eugen Habermann, Budova a zasedací síň parlamentu, 1922.
Tallinn
23. dtto, interiér
Expresionismus
24. Eugen Habermann, Textilní továrna Rauaniit, 1926-32, Tallin.
Krystalinický (dekorativní) expresionismus
v národních službách
25. Robert Natus, Pojišťovna EKA, 1932, Tallinn
26. Robert Natus, Vchod. Pojišťovna EKA, 1932, Plastiky Jaan Koort. Tallinn
27. Jaan Koort, Starý estonský muž, fasáda EKA, 1932
28. Robert Natus, Obchodní budova, 1936, Tallinn
29. Johan Fredrich Hoger, Chilehaus, 1922-1924
Funkcionalismus v Tallinnu
30.-31.. Anton Soans a Edgar Kuusik, Tallinská výstavní hala, 1934, Tallinn
Glazovaná fasáda, metafora abstraktní malby v rámu.
Niky: po sochy Krásy a Práce Juhana Raudseppa.
32. Edgar Kuusik, Obytný dům pro Venkovskou banku, 1937, Tallinn
Estonský funkcionalismus.
Místní verze mezinárodního směru. Nebyla opozice tradice. Nebylo avantgardistické hnutí
architektů za výraznou sociální, estetickou a technologickou reformu. Průmyslové stavby
– nejranější v novém, funkcionalistickém slohu.
Počátky kolem roku 1929.
33. Vila Herbarta Johansona v Tallinnu z roku 1929.
Dobová kritika ploché střechy. Tradiční plán. Vila nebyla stavěna z betonu, ale tradičně
nosné stěny z omítaného kamene. Proto nemohla být využita pásová okna. Iluze pásových
oken v zadní části: glazované modré cihly mezi okny. Dekorativní (nebo
expresionistický) přístup k funkcionalismu – typický pro Pobaltí, také pro architekturu 30.
let v Litvě a Lotyšsku.
Módní prvky: rohová okna, obloukové vchody. Jedním z rysů estonského funkcionalismu:
prvky tradice.
34. – 35. Almar Lohk, Budova EEKS, 1937, Tallinn
36. Eugen Sacharias, Obytný dům, 1935 Tallinn
37. Eugen Sacharias, Blok obytných domů, 1937, Tallinn
2
Parnu a „přímořský“ (plážový) funkcionalismus.
Ve třicátých letech věhlasné lázeňské a rekreační přímořské středisko, Olev Siinmma se
stal městským architektem.
38. -44. Olev Siinmaa, Dům Oleva Sinimaa, 1933, Parnu
Trojůhelníkový rohový pozemek. Prádelna na terase (časté řešení estonského
modernismu). Vnitřní okna – transparence. První moderní a racionální kuchyně
v Estonsku.
45. Olev Siinmaa a Jakob Soans, Villa Jakobson, 1933 - 1936, Parnu.
„Nejinteligentnější“ funkcionalistická vila v Estonsku. Roh ulice, okna ze tří stran.
Fasáda: moderní kompoziční design. Tmavý malovaný „sokl“ – aby se bílá omítka
nezašpinila od bláta.
46. Olev Siinmaa, Krytá scéna v plážovém areálu, 1937, Parnu.
Železobetonová konstrukce.
47.-54. Olev Siinmaa a Anton Soans, Parnu Rannahotell, 1937, Parnu.
Aluze k formě zámořského parníku. Tradičí prvky v interiéru.
(49. Vrtulové motorové sáně, design 1932)
55. – 57. Olev Siinmaa, Plážový pavilón, 1939, Parnu
58. Alexander Nurnberg, Hotel vasa, 1938, Parnu
Alvar Aalto v Tartu
59. – 61.. Alvar Aalo, Villa Tammekann, (dnes Grano Centrum univerzit v Turku a Tartu),
1932, Tartu
Tartu: univerzitní město.
August Tammekann, profesor zeměpisu na univerzitě, zakoupil pozemek v nové zahradní
čtvrti Tartu Tahtvere. Tammekann byl studentem jednoho z finských profesorů na
univerzitě, prof. J. C. Grano, který byl pozván spolu s dalšími pěti finskými profesory na
univerzitu počátkem 20. let. Prostřednictvím Grano v Turku potkal A. Aalta, který navrhl
vilu. 1940 – rodina uprchla před Sověty, po roce 1945 vila znárodněna, proměněna v malý
činžovní dům pro 6-8 partají. Plochá střecha změněna na šikmou, zadní terasa obestavěna
vápencovou zídkou, přístavby a přestavby vně i uvnitř. 1994 vila vrácena původním
majitelům, pak zakoupena Univerzitou v Turku, která prostřednictvím univerzitní nadace
zahájila restaurování a navrácení do původního stavu.
Aalto navrhoval v době, kdy dokončoval Sanatorium v Paimio. Exteriér opisuje účel,
sledovaný v návrhu interiéru. Čistá funkce, žádná zdobnost. Hygienická aseptičnost,
zdůraznění světelnosti interiérů. Základní prostor: velké pásové okno v kovových rámech
s otevřeným krbem pod ním. Bez jakýchkoliv tradičních elementů.
Aalto – účast na soutěži estonské národního muzea (galerie) v roce1937 pro Tallinn.
„Vápencový“ funkcionalismus 30. let.
Vápence, tradiční kámen severního Estonska.Ve třicátých letech Herbert Johanson, hlavní
městský architekt, pracoval s rustikálním vápencem. D té doby bílé funkcionalistické
stavby. Město – preference reprezentativního tradicionalismu. Založeno na výběru
materiálu.
Archaická a monumentální podoba – vhodná pro církevní stavby.Současně levnější než
kasické omítané stavby, mohlo se pracovat i v zimě.
62. Herbert Johanson, Kaple na hřbitově Liiva, 1935, Tallinn.
3
63. Herbert Johanson, Kaple na hřbitově Metsa, 1935, Metsa.
64. Herbert Johanson, Požární zbrojnice, 1939, Tallinn
Ve třicátých letech: betonové projekty
65. Elmar Lohk a ing. August Komendant, Stadion Kadriorg v Tallinnu (1936-38).
Komendant po válce pracoval v USA a spolupracoval s Kahnem. Stavitelské finesy v
principech výstavby betonové struktury údajně pochytil Kahn od Komendanta.
Častý produkt funkcionalismu: vyhlídkové věže. Nacionalistický aspekt: pohled na
rodnou zem a na významná architektonická a historická místa.
66.Alar Kotli, Návrh arény pro písňové festivaly, 1958
67. Alar Kotli, Aréna pro písňové festivaly, 1960
68. Louis Kahn, Kimbell Art Museum, 1967-1972, Forth Worth, Texas. – O. Siinmaa,
Krytá scéna v plážovém areálu, 1937, Parnu.
Tallinský dům
69.-70. Starý dřevěný Tallinn
Liivi Kunnapu, Estonian Architecture. The Building of a Nation. Helsinky 1992. - Mart
Kalm, Estonian 20th Century Architecture. Tallinn 2002; recenze: Jánis Krastinš,
Centropa 3, May 2003, No. 2, s. 167 – 168.
4