Čakovice od 16. století do začátku 20. století
Transkript
Čakovice od 16. století do začátku 20. století
Novovék nezačal pro Čakovice dobře. Z té dobyv známe pouze jedinou zprávu. V r. 1510 je řeč o tvrzi a nájemném dvoru v Cachovicích, který Petr z Křinévsi postoupil Dorotě z Blahotic. Rozvrácené poměry v celé zemi, násilnosti začátkem 16. století, morové rány i změny politické měly neblahý vliv na život obce. Podstatné byly i v klášteře Slovanském (který pořád Cakovice vlastnil) jako odklon od slovanské liturgie, právo dosazování (a ne volby) opata od krále, případné konše)ů novoměstských. Ti dosadili bez účasti duchovního úřadu opata Sovku, který po odjezdu krále Vladislava z Prahy v r. 1510 prohlásil na kázáni, že se odříká strany pod obojí. Na jeho doporučení a se svolením konšelů novoměstských byl zvolen opatem mistr Martin z Vlašimi V podstatě šlo o záměr převést opatství z rukou duchovenstva pod obojí zase ke straně pod jednou, protože nástupce Sovky sdílel i jeho názory. Tehdejší dějepisec komentuje změnu opatů slovy: "Sowa wyletěla z kláštera a weyr wklauzl do kláštera" Konec 15. století a celé 16. století (mimo r. 1510) nemáme o Čakovicích žádné zprávy. Nájemní smlouvy z té doby se ztratily nebo neexistovaly. Byl to mor nebo nějaká jiná pohroma, která téměř vymazala dějiny obce více jak na 100 let? Neměli v 15. i 16. století pronajmuty Čakovice Cachovští z Jinočan a Čachovští ze Svémyslic? V té době vlastnily tyto rody sousedníTřeboradice i zanikl~ Tryskovice. 8ezpo~hyby ovlivnilo toto vlastnictví i změnu názvu obce z Cekovic, případně z Cakovic na Cachovice. Život obce však musel jít v této historicky mlhavé době dál, protože při stanovení terminů konání a placení za bohoslužby v r. 1615 při počtu zádušním, za přítomnosti Adama Benedikta Bavorovského, opata Slovanského kláštera, bylo dohodnuto, že odměna za každou službu bude 1 kopa míšeňských "jak dříve se platilo". To znamená i dokazuje, že obec i v těchto dobách žila. Z uvedeného počtu zádušního se dovídáme i jiné zajímavé údaje, které nám osvětlí poměry v r. 1615. V zápisu se uvádí jméno obce "Čachovice", tzn. že tento tvar vznikl před r. 1615. v Je to první dosud archivovaný počet zádušní. V zápisu se uvádí, že tento počet zádušní, konaný 20. ledna 1615, byl pravděpodobně první. Text to dokumentuje "který téměř nad pamě" lidskou od žádného.?e nečinil." Jednání se zúčastnili poddaní místní, ale i občané z DábHc (poddanlarcibiskupa pražského) a Letňan (poddaní Adamaz Valdštejna), "kteříž tak po předcích svých i jináč k tomu chudému záduši se přiznali, bývajic tu účastni jak služeb Božích, křtu svýCh dítkám a pohřbův pro sebe i pro čeládku", Čakovice byly pronajímány klášterem Slovanským, který si i po zápisech (upsáni majetku státu) cisate Zikmunda, udržel všechny statky v pražském okoli, a to i dvory poplužni v Cakovicích. Nájemcem jednoho panskeho dvora byl v té době Jan Turek Načeradský, který se uvolil "dobrovolné, jiným ku příkladu" pokud bude nájemcem dvora, přispivati ročně zdejšimu záduší 1 kopu mršeňských. Opat Slovanského kláštera byl zřejmě již přikloněn ke straně katolické. Aby si zajistil vliv; při zdejšich bohoslužbách, vymínil si jejich konání "skrze kněze řádného od pana opata vyslaného a skrze žádného jlného~ Přesto však strana pod obojí měla silné kořeny nejen v obci, ale i podle obsazeni farnosti v okol(, hodně stoupenců. V r. 1612 byly na Brandýsku obsazeny jen 2 fary katolíky. Někteři čakovičti občane - poddaní si v r. 1615 stěžovali na opata u komory cisařské a nechtěli jej uznat za dědičného pána Čakovic. Pravděpodobně tuto stížnost sepsali na základě jednáni opata při počtu zádušnim, které se uskutečnilo již začátkem roku (20. ledna). Lidé byli rozděleni na dva tábory. Jedni poslušni pana opata. kteři se zúčastnili jednáni a po počátečnim zdráháni ("cizopansli dlouho na odporu byln se uvolili různou lormou přispívati ročně zdejšimu kostelu. Nejdřive to byl nájemce dvora panského, dále dědiční poddani klášternJ a jeden poddaný (Aron) dosazený na statek od vrchnosti, tj. od opata. Z Cakovic to byli celkem tři občané a rychtář, z Letňan 5 občanů a z Óáblic včetně rychtáře 4 občané. Toto zastoupeni nemohlO reprezentovat míněni obce. Druhá skupina lidí poznala kam jednání směřuje. Nechtěla návrat pod klášterní vrcl1nost Jistě pod vlivem Majestátu, který zaručoval svobodu náboženstv( /byl vyhlášen cisařem Rudolfem II. v r. 1609), bylo rozt)odnuto, že zdejši poddaní podají stížnost. Ta byla sepsána nejen před strachem jha klašlerniho, ale snad i z příčin, že statek měnil v náboženských třenicích majitele a byl dvě stoleti pronajfmán. Z dalšiho Jednáni opata Bavorovského, který měl v Čakovicich i kOllaluru, můžeme usuzovat, že podanásližnostovlivnila i jehodalšl rozhodnuti. Podal ještě v r. 1615 clsaři žádost, podepsanou všemi opaty benediktinskými. aby mohl Cakovice prodal. Bylo mu však doporučeno, aby se nejdřive obrátil na apoštolského nuntia a arcibiskupa pražského. To provedl a žádost zduvodnil potřebOU získat peníze na opravu klášterní střechy, ale j Hm, že dva sedláci čakovičtí, podporovani od "jinověrců" odmitají, aby klášter byl dědičným pánem Čakovic a tím se snaží "jho klášterní svrhnouti" Návštěvy Čakovic nepřinesly opatovi mnoho radosti. V žádosti Sl dále stěžuje, že v Čakoviclch SI "není ani životem jist" Spor rozřešila porážka stavovského vojska na Bllé hoře. Karel Lichtenštein, jmenovaný 17. XL 1620 mimořádným komisařem pro správu Čech, určil ještě v tomtéž roce dva zplnomocněnce, Jana Hlmmelšleina a Vojtěcha ~::~.,~. Prosete, aby opala Bavorovského na statek čakovický opět "řádně Jaký měl jmenovaný správce úkol? Potrestat odboj a provést okupaci a rekatolizaci všech obci. Byl též předsedou soudu, který v r. 1621 odsoudil 45 hlavnich účastníků odbOje ke zlrátě statků a 27 ke ztrátě hrdla. Nastoupilo právo moci - období Války třlcetileté. Střední Evropa vřela od r. 1618 až do r. 1648. F~rdinand II. zakázal nekalolická vyznání, ulvrdll robotu a rod habsbLJrsky dosadil dědičně na český trůn. Nespokojenost selského lidu na panstvíbrandýském a Iysském dostoupila vrcholu v r. 1625. Poddani byli nuceni, aby přistoupili k viře katolické. Shr~máždili se ~e velk~m .počtu pod bílými prapory se zlalými kalichy. Spravce panstvl brandyskeho Jun sliboval, že jejich přesloupeni k viře katolic,~é s~ odkládá a~ do dalšil10 nařizeni. Lid se však nedal těmito sliby upokOjil. Vysled.ek manifestace neznáme. Dle některých zpráv byli účastníci rozehnáni a přlsně potrestáni. Není známo, zda se tohoto shromáždění zúčaslnili i sedláci čakovišlí. V r. 1611, za vpádu Pasovských, byl zpustošen 1 klášter Slovanský. Ferdinand II. předal r.. 1636 klášter i s kostelem španělským monserátským benediktům; kteři jel obnovili. Lid je nazýval "černí Španělé" pro jejich tmavou plet ~osláni Slovanského klášte~a. které mu ~věřil jeho zakladatel Karel IV., de.flnillvně skonČilo. Benedikllni se museh vystěhovat ze Slovanského klašlera liž v r. 1635 ke sv. Mikuláši na Starém městě Pražském. Kromě opala 10 byli i dva poslední mrllšl. Dostali 10000 zl. a kostel sv. Mikuláše polovinu kost~lního náčiní a zustali jim všechny statky a platy kromě Prah/ Pro čak~vlcke o~čany to znamenalo len přestěhováni pana domácího. Z~e vsak ~asahla vlna válečná. Cakovlce byly od vojska vykradeny, zboreny a spaleny. V r. 1646 odvezlo císařské vojsko 163 korců obilí za dva roky řádilJ v čakovickém dvoře Švédové. Odvedli 37 kusu dobytka. 'Odvezli 3 vozy, 288 korců obili a dvůr zbořili. Nové zvolený opat kláštera Libor se vzdal hodnosti z o~avy, že zkáza statků znemožni výživu jeho řeholniků. Kostel čakovicky byl zničen tak. že z něho zbylo pouze zdivo. V r. 1642 byl okraden o zádušní potřeby v hodnOlě 99 kop. . Dvůr hořejší, zvaný Fouskovsky (po plVnim známém rychtáři čakovickem), byl během válečných lel také vyrabován a spálen. Prostředn( dvůr byl velmi spustošen a po válce pronajat opatem Man- nerem za ročn( plat pražskému měšťanu. Obdobný osud stihl i ostatní ča~o;~~~tc~~:~~~~'dní obce byly uprostřed rozmístěných posáde~ císařského vojska, které leželo r. 1621 v Praze, Kostelci nad Labe~ a 8r~ndysu. R. 1631 obsadili Sasové Brandýs a drancovali v širokém okoll. Totež se opakovalo v rN~~;~~í zlo pro Čakovice i okolí přinesli však Švédové, kteř~ ?6. 5. 1~39 přešli brod mezi Kostelcem a 8randýsem a 2. 6. 1639se zmocmll Brandysa. Osm c(sařských pluků svedlo se Svédy bitvu. Císařští ustoupili.ku Pra~e, sledováni Švédy. Ti byli opět zatlačeni k Brandýsu, kde se 26~? svédskYC~ vojáků opevnilo. Pokusili se ještě o j~den ,utok n,a ~ra~u, byli vs~k odražem a 19. 8. 1639 se stáhli opět do Brandysa. Utok clsarskych byl v ~reznu 1~40 odražen. 20. 3. 1640 začíná přesun oslabené švédské armady do Lito· měřicka. Od 24. 3. 1640 jsou již císařští vojáci v bran?ýs.~ém zá~ku, ~ to až do r. 1648. Švédové přichází opět od Litoměřic, dob.yvaJ,1 Br:sndys a tahnou opět na Prahu právě v době, kdy je uzavřen Vestfalsky mlr. Rokem 1648 kO~Č~:~~I~li~~~~čV:~~~ přehledu vidíme, že v okolí ~ocház~l? n~ustále k přesunům tisícových armád. Zásobováni potravinami ~ro vOJaky , koně se provádělo loupeží, při které se každý snažil ještě obohatl~ osobně. Kradlo se na polich i v domech. Sedláci uHkali z gruntů, ~tere pustly. ~ Malém Brázdimu nebyly obsazeny ještě v r. 1654.a ve Sluhach byly gruntY.1 chalupx opuštěny ještě v r. 1670. Tam byla též od Svédů.zbo~en.a .tv.rz. Totez prov~dll v dobách války ve Velkém Brázdimu, kde měli upalltl I!dl, které. tam dnve zahnali a uvěznili. Farní kostel v Třeboradicích byl od VOjska zboren, grunty opuštěny. Od Švédů byly Sluhy (al~ ji~tě i v~sn.ice ~ .~kolf) vypáleny: obyvatelé pobili. pokud se n~zachra~llI utekem .•Sved~ve radl~ krutě. Sami se chlubili, že za 1 rok vypáh v Čechach 6000 me~t~ VSI ~ d~oru. ,?ocho~ala se i zpráva, dle které hovorčovický ovčák zachranll sve stado pr~d vOJák~ lim, že ovce ukryl v místním kostelíčku. Ten se potom dlouho nazyval "OVČI kostel"., •• Po válce zůstaly obce rozbořené a. vylidněné. Jen tez~o a pomal~ se. probouzel život vesniček. Například vylld~ěn.é S!uh~ o~sadllo panstvo lidmi z Přezletic, Mratin lidem z Lukovce a Brazdlm lidmi az z~ Slezska. Pro ilustraci poválečných poměrů je dále uveden plny .t~xt. o. poměrech v Čakovicích, sepsaný neznámým pisatelem německy. Onglnal Je uveden v příloze. Ve volném překladu zní: ,Na budouci památku. Ve všech lěch mnohých válečných dobách, které v uplynulýc~ let~ch toto Královstv( České, kleré Je naší vlasti, sužovaly, byly mnohe nadherné kostely vypáleny a proměněny v, hromady k~menů a sice takovým. způ~ sobem, že z kostelu nezůstalo nic jiného než zdi. K těmto kostelům patřlltake kostel sv. Remigia, který se nachází v Cakovicích. Jakmile byl opět obnoven mír a veledůstojný pan Mallháus Ferdinandus von Bihlenberg byl zvolen opalem kláštera sv. Mikuláše na Starém Městě Pražském, řád sv. Benedikta a tak řečeno podal pomocnou ruku ve věcech finančních svému filiálnímu kostelu. V roce 1651 byla opravena kostelní věž a na kostel byla nově položena střecha. Ve znovuopraveném kostele nebyla sloužena mše svatá, nebol' svěcení kostela bylo zrušeno. Zvolený veledůstojný svalý prelát dne 5. října 1659 se získaným svolením znovu posvětil gregoriánskou svěcenou vodou kostel ke chvále Boží. Jaké byly důchody a příjmy kostela, prok~zují také svrchu j~en~)Van~ záležitosti na počátku této knihy. Tenkrát byla Ještě zbožnost starych Cech~ silná. avšak v té době den za dnem slábla. zvlášľ u farníků, kteří přislušell k tomuto kostelu. Neboť právě v tomto roce, kdy byl kostel znovu opraven, byla zádušni pole opět oseta a sklizena, ale staré dluhy byly neudržitelné. Z běžných závazků bylo plněno pouze dle vlastni ůvahy, nikoliv dle povin· nosti. Tomuto zlořádu jsme chtěli učinit přílrž a zavedli ročni farni ůčel. Tímto farním ůčlem měla být napříště plněna přIkázání Boží a kostel postupně znovu povznesen. Tak jsme snížili zádušní pole z množstvf 62 kop na 18 kop. Shledal.i jsme správným zapsat ty farniky, kteří nechali pole ležet ladem a ne~rállli. O~ oněch jsme požadovali českou kopu grošů. Toto opatření se použlvalo nynl u všech okolních kostelů." Tento list, neopatřený datem, sepsal pravděpodobně farář z kláštera sv Mikuláše. Stěžuje si na slábnoucí zbožnost éakovických larn(ků, přiznává, že některá pole byla oseta ažv r. 1651. Také musel být odpor sedláků proti vrácení poli, která před válkou patřila záduši. Po válce došlo i k závažným majetkovým změnám u čakovických dvorů: dvůr horni, zvaný Fouskovský, prodal v r. 1633 se svolením opatovým Jan Fousek Václavu Albrechtovi Vltavskému za 600 kop. V r. 1615 byl odhadnut na 2000 kop, ve válce však byl vyrabován a spálen. Dalším novým majitelem se stává se svolením klášterní vrchnosti r. 1655 Jan Jindřich Hubryk, hejtman poděbradský a kolínsk,Ý, který dvůr koupil za 2~00 kop. V r. 1668 jej prodal za 2400 kop hraběti Vratislavovi z Mitrovic. který Již měl koupený dvůr prostřední - Aronovský, dvůr prostřední, zvaný Aronovský, měl 55 kop záhonů, zadní a přední zahradu u dvora, vlastnil Vít Čurda. Zničený válkou byl opatem Mánnerem prodán za roční plat (pronajat) pražskému měšťanu Matěji Kunstedtovi. Ten nájem zrušil a klášter jej opět prOnajal r. 1660 hraběti Aleši VratislavovI z Mitrovic. který za opata Matouše z 8ilenberka koupil dvůr za 2000 kop, dvůr dolejši (panský) koupil 25. 2.1674 za 14 000 zlatých hrabě Karel Leopold Carreto z Millesimo. Povoleni k prodeji obdržel nástupce starých slovanských opatů. opal Prokop Manner, od císaře Leopolda I. To Již byl opat i slovanští mniši "přestěhováni" z kláštera. který pro ně postavil Karel IV .. do kostela sv. Mikuláše na Starém Městě. Timto prodejem skončilo pro klášter slovanský vlastnictví Čakovic, které držel ze všech majitelů nejdéle. Dvůr horní a prosaední koupil v roce 1671 až 1673 hrabě Karel Leopold Carreto z Millesimo. Po provedené koupi dvora dolejšiho r. 1674 mu náležely 9akovice úplné. Byl přislušníkem italského hraběcího rodu, který přesídlil do Cech v 17. stol. Žádný z členu toholo rodu však nezasáhl příliš do našich národních dějin. Kupní smlouva na dolejší dvur z r. 1674 Je pro nás zajímavá i z důvodu změny názvu obce. Dle histonka A. Sedláčka je to prvni listina, kde se uvádí název obce "Čakovice~ místo dosud uživaného "Čachovlce" Záznam v Knihách zádušnich však tento udaj vyvrací. Tam se název obce "Čakovice" piše již v r. 1660. Od r. 1674 začali v Čakovicích vládnout feudální majitelé, cirkevníjho bylo nahraženo panstvem dalšího vývojového typu. Nový majitel, hrabě Mllleslmo, nebyl schopen platit dluhy. Za dvůr dolejši měl doplatit 4000 zl., a to ročně po 1000 zl. s 3% úrokem. Přesto, že byl opatem Mannerem upomínán, nemohl pro jiné dluhy platit dojednané splátky. Tři hlavní věřitelé, hrabě Vojtěch Kolovrat, hrabě Jan Václav Vratislava nový opat Maurus, zabrali dolejší dvůr a dělili se o jeho výtěžek. Pro dluhy převzali správu dalších dvorů (homi a prostřední) v r. 1687 věřitelé: Anna Angelina hraběnka Galiová, metropolilní kapitula v Praze, hrabě Černín z Chuděnic a pan Diviš z Čakovic. V r. 1686 byl prováděn odhad pro věřitele, ve kterém je proveden popis statků: "V dolejšim dvoře bývala tvrz, ale v ten čas z ni zbyla Jen věž a byt pro správce, v prostřednim stála tvrz. bylo to stavení poschodl vysoke. které mělo v hořejším "ponebí" šest pokOJů, při dvoře hořeJšim, zvaném Fouskovský, tvrze nebylo.M Mimo tří dvoru měly Čakovice kovárnu s chalupou panskou krčmu koncem 17. stoleli: a polem I stoJici u kostela, pravděpodobně na místě původní fary. V r. 1665 se zde přlpominá krčmář Pavel Krejči. R. 1691 je zde šenkýř Salátek, ale také sládek Angr - krčma měla tedy I své pivo kde hospodařil Václav Kalysta. Stál u rybniku, na straně polední (jižnl) dvě chalupy postaveni opaty a pak prodány. Jedna z nich byla u rybníku na straně půlnoční (severní) s polem i a loukou. umístění druhé se neza· chovaly žádné zprávy. panská chalupa (asi dnešni Č. p. 12), kde neJdřive bydlel zahradník, který byl současně i kostelnikem. R. 1696 byla zabrána pro panského zaměstnance Zikmunda Jeřábka, betváře a kostelnika. Koncem 17. stqletí nastaly opět majetkové změny. Čakovice koupil hrabě František Josef Slik, prezidenl dvorské komory, zemský soudce a tajný rada, člen starého hraběciho rodu, který pochazel ze západních Cech. Jeho bratr působil ve Vidni, v r. 1713 jako nejvyšší kancléř. Vnuk Leopold Jindřich razil do r. 1767 dukáty a tolary. Nový majitel Čakovic koupil nejdřfve dvůr hořejší a prostředni a v r. 1698, po získání podílu opata MaL!.ruse za 5000 zl., koupil i dvůr dolejši. Rodina Slikova vlastnila Cakovice až do r. 1771 - tj. 73 let. Před prodejem dolejšiho dvora se snažil ještě opat slovanských benedlklů Maurus vyplatit ostatní spoluvěřitele a statek koupi\. Nebylo to však možné bez povoleni císařského. Opat je nezískal a tak se církev musela definitivně vzdát zbývajicího poddu na majetku v Čakovicíctl. Prvni počet zádušní byl konán po Válce třicetileté až v r, 1660. Je v něm uvedeno. že staré dluhy za pole zádušní nechtěl nikdo platit a z novýct1 dluhů platil co kdo chtěl a ne co měl. Proto bylo v r. 1659 roztlodnuto, že kostelníci budou dohlížet, aby pole neležela nikdy ladem, neboť "z těch jediný duchod jest.~ Mimo polí vlastnilo čakovické záduší ještě v 17. století I Iři Vinice, a to u Ctenic, "Odpoéivadel" i za kostelem. Ani koncem století farnici neplatili řádně nájem za zádušni pole. R. 1698 musel purkrabí Václav Prutký uzavřít nájem lim způsobem, že nájemníci Ihned po sklizni odváděli každý třetí mandel z úrody. V té době byla asi postavena i zádušní stodola za koslelem, v míslech, kde stojí nyní stará škola. Tam bylo obili sváženo a za úhradu mláceno. Sláma byla dána do panského dvora "k stráveni dobytku ovčimu zádušnímu~ statek ° Hrabě F. J. Šlik vlastnil Čakovice až do r. 1740- plných 421el. V létodobé provedl přestavbu tvrze na zámek v prostřednim dvoře, byl patronem při stavbě druhého čakovického kostela a držitelem Čakovic při prováděném soupisu půdy -tzv. Tereziánský katastr. Jeho zpracováni bylo zahájeno r. 171,3 prvn~m př~znánim poZ?mků. Ukončen byl až v r. 1790. Rozdělen byl na 2 dlly. rustlk~lnl (poddansky katastr) a dominikánský (panský). Tereziánský katastr česky - sv. 2 - rustik~1 uvádí ~a str. 45 pod pař. Č. 698, že Čakovice mě!y statek a hosr.ooářs.tvl, výlažnl rybník na 24 kop (užívá vrchnost) ve f.~S! ~vede~ 1 se!1kyr, ~tery byl současně švec. Ve vsi byli též 4 chalupnici. ZIVICI se nadennl pracl. Tereziánský katastr český, sv. 3 - dominikál uvádí na Slr. 506 Čakovice jak? sam?S!atné panství č. 698 v Kouřimském kraji, na str. 244 je rozloha poli, ktera Člnll~ 532 str. (mimo luk). Majitelé platili daň z panství 824,38 zl. N~ str. 2~5}e uvedeno, ž~ Čakovice ma.ji rybniky výtažné 16 kop - a to Dolnl sedlistnl ~dnes k~upaltšlě) a Návesnl (dnes městský park se sochou M. J. HUS~). Dale 1 mlyn o 1 kole - poddanský - uživá jej vrchnost. Obec měla též ~Inopal~u? m~sné.~rámy a ovčí~ (Stará náves - č. p. 13). • I když SI některe.~daJe.vzaJemněodpor~Jí, např. výtažnost (výlov) rybnika, presto nám Terezlansky katastr poskytuje zajímavé informace. Ten~o kataslr se ~tal také základem pro sepsáni knih purkrechtních. Čak?vlCká byla zalozena v.~. 1732. Evidovala již existujici grunty, ale i ty, ktere vrchnost v 18. stol. zndlla, vrchnostensky mlýn. panskou hospodu i domky nebo chaloupky již dřive nebo v tom čase stavěné. . !?Ie této purkrechtni knihy, byla také předepsána robota. Pro tehdy Jediného sedláka to byla povinnost: "k robotě potažni každý týden po 4 ~ovadech 3 d~i, kd~Ž ~I~ svátek jest, půl dne tažní roboty, pěši celoročně po J~dnom st~tn.em .kazdy tyden 4 dni, ruční ale také jen po jednom statném celý tyden posllatl ma, za to ale ode žní denně, poněvadž žádnou stravu a cl1leba nemají, po 6 kr. dostati maji." ? • ~.a gruntech, zřfzených po r. 1747 byla robota: "každý týden bud 3 dny pesl ~ebo 1 den s pot~hem robotovat, ve žni ale každý týden jednoho statneho 3 dny posílati, Jemuž na místě chleba po 6 kro denně dávati bude. ~dyž by ale r.obola .na ~Iat vzata byla, ročně 12 zl. skládat povinen bude, ve zni ale celotydenne 1 zence za 6 kro denně posilat bude." Podruzi, k.terým bylo v 1.8. stoleti ~skytnuto panské misto na postavení domku, odvadělt vrchnoslt z místa čtnži, obyčejné 1 zl. 10 kro a museli ve žnich odpracovati ,,6 dní roboty statnou osobou". Někteřl měli i jiné povinnosti. Např. zednický mistr Josef Sadil měl z domku č. 5 ročně ,,3 dni práce jakýkoliv zednický a 3 dni ordinámi ve žních ze zahrádky jeden den roboty". ' Yšichni po.druzi b~li povin~i: "dle císařského nařízení po řadě kurendy (nem. oběznlky) noSIt, v noc! po pořádku skrze škodlivej oheň ve vesnici vartovat a pozor dávat, léž i s vojáky poselstvi chodit." Pozd.ěji byla ~bot~ ješté.r~zšiřena: "vojsko do.kvartýru přijmouti, připlat na kasarny odvadětl, bedhvy pozor na oheň dati, podezřelé lidi u sebe nepřechovávati, nedovolené schůzky netrpěti, se svýma přináležejícíma bohabojný příkladný živat wásli, v obci tichým a srovnanlivým býti, všech škod jak na panských i na selských gruntech se vystřihati." V r. 1713 řádil v.Čechách mor. Muselo zemřili mnoho čak.ovických občanů. Byli pohřbem na hřbitov u kostela a 10 bez ohledu, platil-Ii zemřetý poplatek kostelu Či nikoliv. Slufský farář Pubal zjistil, že v Mratině od 5. září do 13. listopa?u r. 1713 na mor zemře.lo 45 lidí. Byla to asi jedna třetina obyvatel Mratl0a. Aád Jesuitů musel přivést do Mralína nové osadniky. Hrabě F.'J. Slik zemřel 5. 12. 1740 bez potomků. Odkázal poslední vůli z 3.10.1740 své ženě (Anna Josefarodem Kolovrat Krakovská) veškeré důchody ze statků - majitelé byli hrabata Josef a Quido z Weissenwolfu. Trl1ovou sml?uvou z 16. 4. 1760 nabyla však vdova po hraběti Šlikovi plné právo vlastnIcké na statek čakovický. Před smrtí manžela hraběnky Šlikové vzplála opět válka, když zemřel poslední mužský potomek habsburský. Proti dědičce Marii Terezi! se spoji! bavorský vévoda Karel Albrecht s králem pruským, saským, sicilským, francou.zským a španělským. JIŽ v listopadu r. 1740 obsadila cizi vojska i okoli Cakovlc. Ubeznický farář zapsal: "u nás bylo zle pro veliké daně a luráže, ale za Labem bylo čtvernásobně hůř. lid zděSené utíkal ze vsí do lesů, dělal si záse~y, a tam se i v zimě ve dne v noci při ohni skrýval." FrancouzI zřidih v r. 1742 v líbeznicich poštu. Ještě koncem t. r. se dali na pochod ku Praze. V řijnu rabovali ve Sluhách a Mralině, v listopadu v Mírovicich a HovorČovicích. Co zbylo po Francouzich, dobrali cisařšti. V r. 1744 řádili v okoli zase Prušáci. Podle císařského nařízení museli všichni poddaní odevzdat ročně 12 hlaviček vrabců, aby vrabce vyhubili - bylo to r. 1750. Ten roksetaké mnoho psů "pominulo" Mnoho pokousaných lidi zemřelo. lidi vycházeli ze svých příbytků jen když byli ozbrojeni silnou holi. Sedmiletá válka (1755-1763) přinesla opěl bídu a neštěsti. Nejhorší zde byl r. 1757 - válečný. V -dubnu t. r. táhlo císařské vojsko od Kostelce ku Praze a vyhodilo most přes Labe do povětří. O měsic později to samé provedla jiná část císařského vojska v Brandýsu. Prušáci, kteří dorazili k Labi, zhotovili most nový a již v květnu obsadili oblast od Brandýsu až ke Sluhám. Začalo pustošeni všech vesnic. 6. května zaviřily bubny u Sluh a celá pruská armáda se dala na pochod ku Praze. Střelba byla slyšet od Vysocan až ke Kolodějím. Raněných a padlých Prusů bylo prý asi na 40 000 mužů: 10. května táhlo 22 000 Prušáků zpět k Brandýsu. 11. května rabovali ve Zdibech, Pakoměřicích a Měšicích. Sebrali ještě 43 koní, 160 ks hovězího dobytka, 300 ovci a 3300 str. obilí. Cást jejich armády ležela 13. května v Hovorčovicích. Odtud podnikali loupežné výpravy do okoli. Kradli lidem šaty, dobytek i potraviny. V červnu zvdězilo c1sařské vojsko u Plaňan a Prušáci odtáhli Velká bída byla v r. 1770. Mrazy trvaly až do Velikonoc Ptactvo, zmořené zimou a hladem létalo do stavení. Ozimy vymrzly. Najaře se nedalo síli, pole byla podmáčena, někde vyrážely prameny. Dobytek padal hlady, lidé jedli otruby, lebedu i maso chóplého dobytka. Řádily nemoce, všechny obce měly velikou úmrtnost. Od té doby se pěstovat brambory. Dříve se zde mimo obilí pěstoval hrách, proso Předkové odmítali brambory sázet, přesto že jim to vrchnost nařizovala do Evropy v 16. století z Ameriky, v Sasku Po hraběnce Slikové zdědili v r. 1771 Kolovratové. Filipnejv. purkrabí, Prokop - nejv. sudí a Jan Nepomucký. Po dědickém vyrovnání získal Čakovice 12. 4. 1773 Leopold Krakovský, 11rabě z Kolovrat. Tentýž měsic prodal zboži čakovické za 44 000 zl. Antonii - hraběnce z Klebelsberku (rozená hraběnka z Kolovrat - Krakovská). R. 1774 žádali poddaní zrušeni roboty. Doručovali své žádosti ósaři Josefovi II. do Prahy. Nejsou důkazy, že se této akce zúčastnili i poddaní z Čakovic. Jisté však je, že poddaní pakQměřického panstvl' žádost doruéili Povstání selského lidu z východních Cech se do Cakovic a okolí dostalo již v březnu r. 1775. Vzbouření sedláci, ozbrojeni holemi. šli do Prahy pro svobodu. Vyzývali lid na vesniclch, aby se k nim připojil. V hospodách bylo vypito všechno pivo. V Praze byli vehnáni do Invalidovny a 4 původci vzpoury oběšeni. Farář líbeznický dokládá: "Mnozí byli potahováni do Prahy na examen z Ubeznic, Mratína, z Měšic a jiných vsí, kteří při té rotě byli a škodu činili." Hraběnka z Klebelsberku držela Čakovice (ale i Miškovice, které koupila 7.9. 17960d náboženské matice za 37 676 zl.) až do r. 1799. Nechala opravit čakovický zámek. O něm se zmiňujeJ. Schallerve své Topografii Bbhmens, vydané r. 1788 (10 sv. str. 248). V té době vkusně opravená budova zámku byla pýchou obce, která měla celkem 19 domu. Topogralie též uvádí, že u čakovického kostela byla laraještě v r. 1410- později zanikla. Čakovice byly stále samostatné panství R. 1799 odkázala hraběnka z Klebelsberku Čakovice svému synu Františkovi. Od něho je koupil (i v r. 1804 plukovník hrabě Deslours. Pocházel ze šlecht. rodiny frarrcocrzskóho původu. Zakladatel české větve Nikolaus Deslours sloužil jako generál v císařském vojsku proti Turkům a velel jezdeckému pluku v bitvě na Bílé hoře r. 1620. Byl odměněn statky na Turnovsku. Hrabě Deslours ztratil Čakovice i Miškovice ve veřejné dražbě r. 1807 Koupil je Vilém kníže z Auersperka, který Čakovice postoupil v r. 1822 své manželce Leopoldině, rozené Valdšlein Vartemberkové. Miškovice byly prodány téhož roku Žolii, hraběnce Chotkové, rodem Auersperkové. Po výčtu nových majitelů začátkem 19. století se vrátíme k dějinám Čakovic. Obec vstoupila do nového století, které vznikajícím průmyslovým podnikáním způsobilo její Jlejvětší rozkvět. Po staletí zemědělská obec změnila technickým pokrokem svou tvář. Přesto, že již od roku 1781 bylo zrušeno nevolnictvi a zavedena zmírněná robota, obyvatelé při zemědělské malovýrobě stále těžce žili. Hospodářům byly ukládány vojenské přípřeže a dodávky. Vláda vydávala na ohromné válečné výlohy papírové penize Císařským patentem r. 1811 klesla jejich hodnota na pětinu původní hodnoty. Mnoho lidí přišlo na mizinu. V letních měsicích r. 1813byla vokolí ruská vojska. Služská kronika datuje jejich příchod na 16. srpna. Přesunovala se k Lipsku, kde byla svedena bitva v říjnu V r. 1820 vyhořely v Čakovicích 3 usedlosti, větší požár však byl r. 1842 Vyhořelo přes polovinu obce. Vrchnost i Jiní dobrodinci pomohli postiženým. Ještě tentýž rok byly domky opět vystavěné. Při výstavbě byly poprvé respektovány urbanistické zásady. Domky jsou stavěny v přímé linii podél silnice. Kněžna Leopoldina Auersperková držela Cakovice'do r. 1827, kdy je prodala nadporučíkovi TomáŠkovi. Tenje prodal r. 1832. Novým majitelem byla Aloisie hraběnka Deslours. Ta zdědila již r. 1831 statek Ctenický, který s Cakovicemi odkázala r. 1841 Josefině kněžně Švarcenberkové a Gabriele hraběnce Dietrichšteinové. Roku 1849, dne 16. 12 koupil statek Cakovice, Ctenice i Miškovice Alexander Schoeller, velkoobchodník z Vídně. Tentonovýmajitel byl první, kdozahájilv Čakovících průmyslovou výrobu, uskutečnil velkoplošné hospodářství na zcelť:Zných pozemcích, ale současně byl i poslední v řadě feudálnich pánů, kteří Cakovice vlastnili. Přehled majitelů Cakovic od 15. do 19. století: r. 1409-1674 Slovanský klášter 1674-? K. I. Carreto z Millesimo věřitelé F. J. Slik Josef a Quido z Weísenwolfu A. J. Sliková Prokop + Jan + Filip Kolovratové L. Krakovský Antonie, hraběnka z Klebelsberku František, hrabě z Klebelsberku F. J. Desfours Vilém, kníže z Auersperka Leopoldina, kněžna z Auersperka c. k. nadporučík Tomášek ?- 1698 1698-1740 1740-1760 1760-1771 1771-1773 1773-1773 1773-1799 1799-1804 1804-1807 1807-1822 1822-1827 1827-1832 hraběnka Deslours 1832-1841 kněžna Švarcenberková a hraběnka Dietrichšteinová 1841-1849 velkoobchodník Schoeller 1849 V r. 1844 vydal v Praze topograf Johann Gottlried Sommer popis Čech. Německy psaná kniha rozděluje Čechy na jednotlivé kraje. V Kouřimském kraji, na str. 310 až 314 je proveden popis společného panstvi zboží Ctenice a Čakovjce. V té době byl tento způsob spojováni několika obcí běžný. Např. Císařská královská komora vlastnila panství Brandýs a Přerov, které tvorilo 61 obcí o celkové rozloze 46 800 Jiter. Dle staré feudální ústavy, platící do r. 1848, byla veškerá půda rozdělena na dominikální a rustikální. Dominikální půda náležela vrchnosti - byla to půda svobodná. Rustikální půda patřila vrchnosti nepřímo, vrchnost byla sice jejím pánem, ale půda byla pronajata poddaným. Ti platili poplatky a měli povinnost konati roboty. PlJda rustikálni byla půda nesvobo?ná. Soupis údajů pro panství Ctenice - Čakovice byl však provaděn několik let dříve, než byla kniha vydána. Dle soupisu hospodářských zvířat pravděpodobně již v r. 1837. Celé panstvi tvořilo: 1. zboži Clenice, k němu patřily vesnice: Ctenice, Předletice s dvorem Zlatý kopec, Sluhy, a mlýn v Podolánce 2. zboží Čakovice - vesnice Velké Cakovice. Vrchnosti patřito v Čakovicích 1. na dominikálním základě: rybníky, louky, zahrady, pastviny a orná půda - celkem 306 jiter a 1439 čtv. sáhů. 2. na rustikálním základě: orná půda, rybník, louky, celkem 189 jiter a 599 čtv. sáhů. Rybářství bylo provozováno v zahradním rybníku u Ctenic, na mlýnském rybníku ve Sluhách a v obecním rybníku čakovickém. Další, již dříve zřízené rybniky, byly od roku 1789 zrušeny a využívány Jako louky. Obyvatel bylo v celém panství 1290, z toho 3 rodiny protestantské a 4 izraelské. Obživu poskytovalo hospodářství, jen u několika obyvatel řemeslo. Půda byla nejlepší u Sluh, s hlubokým nejlepším humusem, Vokoli Čakovic černá ornlce. Nejvice se zde dařilo obilninám, luště~inám, krmivům a bramborám. (V něm. orig. Erdapfel-z toho vznikl starý nazev "erteple".) Bylo zde také rozšiřeno ovocnářství. Stav hospodářských zviřat, které vlastnila vrchnost i poddaní: 89 ks koní. 334 ks hovězího dobytka, 1511 ks ovcí, 154 ks vepřů, 56 k?z a 23 včelstev. Hospodářské dvory vlastnila vrchnost ve vlastní reŽii ve Ctenicích. Sluhách a na Zlatém kopci. V Čakovicich byly dva, v len čas oba pronajaté. Sluhy i Čakovice měly své ovčíny. Robota poddaných byla u zboží Ctenice 2496 dnů, potahem dvojpřipřežným a 2244 dnů ručni práce, u zboží Čakovice 312 dnů potahem trojpřípřežným a 241 dnů práce ruční a sekání. U Čakovic zřízená bažantnice poskytovala i palivové dříví. Výtěžek však kryl sotva vlastní potřebu. Stav zajíců a koroptví byl podle tehdejších mě~ítek bezvýznamný. V bažantnici bylo několik divokých bažantů. U Sluh se těžil vyborný stavební kámen - piskovec. Také vršek Zlatý kopec měl k těžbě vhodny kámen pro stavby. V panství byli 3 šenkýři, 1 sládek, 3 mlynáři, 3 kováři. 11 krejčích, 8 ševců, 3 truhláři a 2 povozníci. Ve Ctenicích 1 porodní "bába~. Nejbližší poštu měl Brandýs, přesto však korespondence byla odesilána přes pražskou poštu. Obec Čakovice byla vzdálena 3/4 hod. západně od Ctenic a 1/8 hod. od Ďáblického potoka. Vzdálenosti se vždy uváděly ve zlomkách hodin. Obec měla 32 domů s 295 obyvateli, kostel, vrchnostenský zámek. 2 dvory, 1 ovčin, bažantnici, hostinec a 1/4 hod. vzdálený mlýn, nazývaný "Malý mlýn~ Tento popis obce i panství, do kterého byla v polovině 19. století začleněna, ukazuje na poměry, existující na konci feudálního zřizeni. Bouřlivý rozvoj průmyslu zasáhl i Čakovice, a to výstavbou prvního průmyslového závodu - cukrovaru. Nový majitel SchoeUer zkoupil i pozemky tří vesnic, aby ~ohl provádět velkoplošné hospodářství. Rod SchoeHer~ má původ v Porýnl. Převzal jméno od dvora Schoeler, který ležel v blízkosti DOsseldorfu. Potomci rodu založili r. 1833 ve Vídni velkoobchod. Firma měla název "Alexander Schoeller', který byl v r. 1869 změněn na "Schoeller a Co.". Při svém založení měla pět rodinných společníků. V prvopočátcích obchodovala s hedvábím, vlnou a indigem. Průmyslově začala podnikat v r. 1843, kdy společně s Hermannem Krupem založila železámu. Druhý, průmyslově podnikatelský krok podnikla firma, když Alexander Schoeller koupil zboži Cakovice, Ctenice a Miškovice. V r. 1850 byl postaven cukrovar v Čakovicich. r. 1853v Čáslavi a r. 1857 ve Vrdech. Firma se stává největšim poplatníkem z výroby cukru v Rakousku. Její cukrovary vyráběli 1 % celosvětové produkce. Schoellerové stavěli však i mlýny, válcovny, továrny na výrobu vagónů, ocelárny, pivovary i jiné průmyslové objekty. Firma Schoeller-Bleckmann má ještě nyní obchodní zastoupení v Praze. Představitelé podniků zaujímali vysoké funkce ve společenském, obchodním i politickém životě. Zakladatel zdejšího cukrovaru, Alexander Schoeller, byl za své zásluhy přijat r. 1863 do rakouského rytířského stavu. Prastarý erb rodu měl na starém rýnském štítě tří příčná břevna (Querbalken). Nové, P95ledni provedení erbu je zachované na vstupní bráně čakovického zámku. Stil je rozdělen na 4 stejná pole. Levé vrchní a pravé spodní je příčně rozděleno 3 pruhy symbol starého rodového znaku. V pravém horním rohu je ozubené kolo a v levém spodním kotva - symboly průmyslu a snad i podnikatelského štěstí. Pro přehlednost uvád im jména, která byla spjata se založením a výstavbou cukrovaru a tím j s rozvojem obce Čakovic. Koupi obci (Čakovlce, Clenice, Miškovice) provedl šéf vídeňské firmy Alexander Schoeller. Ten pocházel z rodové vělvevídeňské. Zemřel 11. XI. 1886. založeni cukrovaru v r. 1850 uskutečnil společně se šéfem firmy brněnské, Phlllppem Wllhelmem Schoellerem_ Ten již pocházel z rodové větve brněnské. Zemřel v Srně 14.5.1877. Správu slatků a Č8kovického cukrovaru vedl jeho syn Philipp Johann. Bydlel v čakovickém zámku od r. 1870, jeho rodina žila dříve na zámku ctenickém. Zemřel v Čakovicích 2. XI. 1892. Za něj byl postaven čakov. kostel (v pořadí již třeli), útulek pro děti (dnes MNV). dům válečných vysloužilců Č. p. 112, obytné domy pro zaměstnance a modernizován cukrovar Syn PhílíppaJohanna, PhilippJosef, byl poslední správce statků. Provedl př~stavbu cukrovaru, byl veřejně činný v obci, pod jeho patronaci byla přistavěna u kostela kaple. V čakovickém zámku sídlil trvale od 9. V. 1891, kdy se zasnoubil s Rosou, rozenou z Hauptmannů, dcerou generála. Zemřel 29; Xl. 1906. Podle obecní kroniky ve Vidni, dle rodopisu Schoellerova rodu v Cakovicích. Dle pamětniků sebevraždou, ale o tom se v té době nesmělo prý mluvit. Celkem měli 5 děti - 2 dcery a 3 syny. Jedna z dcer ráda malovala. Její ateliér u zámku dnes uživá autoškola jako kancelář. Syn Johann se zabil v Alpách při horolezeckém výstupu. Bratr jeho Alfréd padl na ruské frontě, odkud byl přivezen a v r. 1916 pochová.n do rodinné hrobky na evangelický hřbitov ve Strašnicích (proti krematoflu). Jeho rčení "na každý Schuss (výstřel) jeden Rus" se nevyplnilo. Ruská kulka ukončila jeho život. Nejstarší syn Filip spravoval železárny. Manželka Philippa Josefa Schoellera žila v čakovickém zámku až do r. 1945, kdy odjela do Rakouska. Pro zámek ziskali Schoellerové za úplatu i popisné Č. 1, kleré od r. 1770, kdy vznikla povinnost označit domy čísly, měla jedna usedlost na Staré náVSI - majitel Roub. Panství Scho~llerů v Čakovicích začalo po bouřlivém roce 1848, kdy revoluce v PařížI, Vidni a Praze zakymácely panovnickými trůny. Končil f~udální řád. Byla zrušena robota. Nastupuje dravý kapitalistický systém. Cakovický cukrovar se neustále modernizuje, mění se technologie výroby cukru, podnik se rozšiřuje. Buduje se nové vodní hospodářství, které cukrovar nutně potřebuje. Modernizují se komunikace, koncem 19. století je v provozu j nově vybudovaná železn!čni trat'. Čakovice se rozrůstají o nové pracovníky, kteří přijíždí z celých Cech, Moravy i Slovenska. Koncem 19. století je zde V druhé polovině již 158 domů. Z toho 38 pop. čísel patři firmě Schť:!eller. 19. století se počet domu zvýšil pětinásobně a počet obyvatel sedmi násobně. Z celkového počtu 2173 obyvatel bylo .3~ Němců. a 2 Angličané. Obec měla vlastní poštovní a telegrafní úřad, staniCI finančnl stráže a technické finanční kontroly, četr,ickou stanici v cukrovaru, odkud bylo také zřízeno jediné telefonní spojení s Prahou. $kola byla p~titřidní, pro malé děti byla v provozu opatrovna, předchůdce dnešnlch školek. Hospodářský dvůr firmy Schoeller a spol. vlastnil přes polovinu veškeré orné půdy. Zbytek byl obhospodařován majiteli několika statků a rolnických usedlostí. V r. 1890 odvádělo daň 21 rolniku. Obyvatelstvo se živilo prací v cukrovaru (zaměstnával v době kampaně 800 lidí) a v létě poskytovala výdělek polní práce. V obci byla zastoupena též nejpotřebnější řemesla. Spolková činnost byla soustředěna v těchto korporacícl,: 1. Spolek vojenských vysloužilců 2. Spolek dobrovolných hasičů firmy Schoeller a spol. 3. Spolek živnostenský 4. Tělocvičná jednota Sokol 5. Dělnický podpůrný spolek •.Rovnost". Nejdůležitější události v 19. století: V r. 1832 byly Čakovice dle historika Sedláčka přikoupeny ke Ctenicim. Panství bylo spojení zboží takovického a ctenického. V r. 1851 se stavěla poprvé silnice ku Praze. V r. 1866 se usídlili v obci Prusové a bydleli zde. Také kronika obce Sluhy potvrzuje přítomnost Prusů v jejich obci. V r. 1872 zřízena první pošta, kterou vedla rodina Berounská. V r. 1884 bylo zřízeno několik svítilen v obci. První veřejné osvětlení (asi V r. 1885 V r. 1890 V r. 1892 V r. 1894 V r. 1898 plynové) byl v Čakovicich jeden lékař, jeden kupec a Jeden řezník. velká povodeň. Zvýšená hladina obecního rybníku přetékala přes silnici do zámeckého parku. zaznamenává obecní kronika větši neštěsti v cukrovaru. Při výbuchu zahynuli 3 pracovníci. - 24. února - vznikl požár v cukrovaru. Zničil úplně oddělení, postavené r. 1857. Škoda činila přes milión korun. TentýŽ rok byla provedena přeložka silnice, která vedla podél tehdejší západ~í strany .cukrovaru. k Třeboradicům. Bylo to ~ ~ístě železničního přejezdu. Silnice. byla přeložena za želez~lčnltrat'. byla přenesena socha sv. Flonána z původního stanovlšlě, proti domu č. p. 120, před kostel. Je to jediná socha v obci, chráněná jako státní památka. V r. 1899 projížděl Čakovice cisař Franti~ek Josef L Čakovičti občané připravili slavnostní uvítáni na nádraží. Dle ůstn(ho podání projel vlak, hudba hrála a v každém okénku byla zarostlá tvář. Nikdo z mávajicich však nepoznal, která vlastně patřila cisaři. Konec 19., stoleti nám zachoval také první fotografickou dokumentaci ob~. Obytne domy byly postaveny převážně z kamene (piskovec ze sruh a Vmoře, opuka z Prosekal. Střechy měly vět~inou ještě krylinu doškovou. Lidé ~pafi na sl~mě~ k!erá ~yla nastlána na podraze. V r. 1880 se udusily ve Sluhach 2 male děli. Zhavy uhlik vypadl z kamen, sláma se vzňala. Rodiče byli v práci, pomoc přišla pozdě. Pro zajimavost uvádím ještě platy a ceny, které platili v r. 1890 při stavbě školy v Kojeticich: 12,30 zl 100 cihel 1 m3 říčnlho písku 1 m běž. trámů 26/30 1 m běž. trámů 26/32 1 m běž. krokve 15/17 1 m běž. žlabu 1 m2 tabul. okenního skla 0,40 zl 1,20 zl 1,60 zl Denni mzda řemeslníků: zednrk nádeník tesař 0,80-0,90 1,5 zl 1,- zl 1,60 zl 1,80 zl 1.30-1,80 zl zl Pro porovnání zalidněni uvádím počel obyvatel Prahy, který byl koncem asi 500900. Rozloha tehdejšího hlavního města měřila 14 km'. Po připojení Cakovic k Praze, tj. 1. 1. 1968, byl již počet pražanů přes 1 mil. a Praha se rozrostla na 297 km'. 20. století způsobilo, že od nepaměti zemědělská obec éakovice se mění na prů~yslovou oblast severovýchodní části Velké Prahy. Od r. 1850, kdy byl zalozen cukrovar, postupně přibyl průmysl elektronicky (ZPA Čakovlce), strojírens.ký (Avia) i další potravinářský Ualka). Teplárna v sousedních Třeboradlcich do~á~á t~~lo pr~ Pro~e~ i .někte.r~ průmyslové podniky. Koncentrace podniku zvy~da pochl dělnlku a uřednlku, kteří začátkem storeti zakl~dali pro h.ájeni svých zájmů spolky politické I zájmové. 24. 6. 1905 byla zalo.zena kronika obce. Všechny svazky JSou uloženy na MNV v Čakovicich Zpravy v ni obsažené, jsou základem pro zpracování historie obce až do 1. 1. 1968, kdy se Čakovice přičlenily k Velké Praze. 19. stol. Počátkem století (r. 1904) se opravoval kostel a začala přistavba kaple. Kostel byl umělecky vymalován. dána nová, barevná okna, provedeny nátěry. oprava střechy. římsy na věži a omítky zdí - oprava ukončena až v r. 1905 TentýŽ rok byla postavena silnice podél rybnika (dnes městský park) k nádraží nákladem fy Schoeller a Co. V září 1. r. postavila fa Schoellerdva domy, a to č. pop. 164 pro lékaře (Dr. Šmakal, který vystřídal již v r. 1894 Dr. Navrátila, který působil v obci 15 roků) a č. pop. Provoz č. pop. č. pop. Č. pop. č. pop. č. pop. Č. pop. Č. pop. č. pop 165 pro v 2 15 18 13 32 37 42 95 cukrmistra. některých pop. číslech v r. 1905 - pošta - Josef Berounský poštmistr - provazník a kupec, truhlář, obuvnik - mlynářství (Bílý mlýnek) AdoU a Marie Wegrichlovi - řeznictví s porážkou - dělnické domy, zvané "kasárna - dělnické domy, zvané "kasárnaM - hostinec - manželé Da~kovi - původní tovární konzum, pak bytcukrmlstra, v r. 1905 obecní M úřad č. pop. 102 - hostinec Trykalův - název "U sokola". V r. 1906 byla zahájena stavba dílen pro hospodářský dvůr a to mezi dvorem (stál před starým cukrovarem), a nádražím. Dle kroniky na místě bývalé cihelny. v tomto roce bylo provedeno zvý~ení silnice pod zámkem a část (před dvorem) vydlážděna. Také byl budován vysu~ovaci kanál kolem kostela a dlážděna prostranství před kostelem. V r. 1908 kopány řepné kanály (již zavežene), v místech skládky řepy. Vykopány kostry 39 dospělých a 9 děti. Některé měly kryté hlavy kameny. Dle povolaného znalce pohřebiště z prvních dob křesťanství. Poloha nebožtíků byla vose západ-východ. Při silnici odkryta další kostra (položena od severu k ]ihu) u ní nádoba, 2 misky a hrot kopí - dle odborníků hrob Z 8. stoleli. Všechny nálezy předány zemskému muzeu. V r. 1909 se v Čakovicích, 'I bývalém Samohrdově statku, v hořejší části Staré návsi. narodila Marie Podvalová, národní umélkyně. interpretka Libuše ze stejnojmenné opery Bedřicha Smetany. Koncem 1. desetiletí bylo provedeno: první pojmenování ulic, celkem 27 názvů, které byly v pozdějších dobách změněny; v červnu 1910 začalo zavážení rybníka zeminou z výkopu řepných jam a pokračovalo v r. 1911; k 31.12.1910 bylo provedeno sčítáni lidu. v té době měly Čakovlce 173 pop. čisel, ve kterých žilo 2213 Cechů, 39 Němců, 1 Polák a 1 Srb. Vobci bylo 69 koní, 103 krav, 9 volů, 118 koz, 22 úlú, 89 vepřů, 982 slepic a 163 hus. Začátkem druhého desetiletí (r. 1913) buduje obec první kanalizaci a provádí dlažbu silnice. Cukrovar zaplatil 65 % účtu za dlažbu, zbytek hradil velkostatek a obec rovnym dílem. Hasiči oslavuji v r. 1913 čtyřicetileté trvání. Pravděpodobně nejstarší spolek v obci. Jeho založeni si vynutily časté požáry v cukrovaru, pod který organizačně patřil. Elektrifikace obce se projednává v r. 1914. Jedná se o dodávce proudu z Prahy nebo z cukrovaruprovádi se rozpočty, co bude levnější. Stále se však svilí petrolejovou lampou Vyhlášením první světové války 28. 7.1914 se mění živol obce na roky bolesti a bídy Vojáci jsou ubytováni v opalrovně, z kleré Je Ještě koncem r. 1914 zřízen lazaret. Ten má již k dispozici užitkovou vodu i elektrické světlo - zavedeno zcukrovaru. Důslojnícijsou ubytováni v zámku. Vojenské přísahy se provádí na zaveženém rybníku. Udé t~Pí nejdříve nouzi o petrolej, mouku, dle nařízení má chléb 70 %, v r. 1915 JIŽ 50 % mouky, zbytek jsou náhražky. Rok po vyhlášení války má obec již 8 padlych, 7 nezvěstnych a 16 zaja· tých občanů. Příděl chleba je v r. 1915200 9 na osobu a den. V čekárně u doktora je slyšet osm řečí: Ceši, Němci, Maďaři, Rumuní, ~us, Polák, Rusin a Slovák. V obci je mnoho zajatců, kteří pracují ve statku I cukrovaru. V r. 1916 nedostali lidé chleba ani na listky - nebyla mouka. Byl zaveden příděl cukru, koncem roku prodáván poprvé Odkolkuv chléb z velkopekárny ve VysůČanech -téměř ze samé kukuřice. Padesáti let I branci nastupují na vojnu. Nařízena rekvizice zvonů k účelům válečnYm. Ve zdejším vikariátu to bylo 96 zvonů. Před snětím zvonily čakovické zvony čtvrt hodiny na rozloučenou. Skola musela odevzdat i 1 kg školní zvonek, z přístavby kostela byla odvezena! měděná střecha o váze 600 kg. .. V r. 1916 byla zabila první ondatra v Obci, na potůčku u dráhy. 00 Čech pnvezena v r. 1905 a vypuštěna na zámku Dobřiš. Za 11 let se rozšiřila v okruhu'50 km. Velkou pozo!nost vzbudíl přelet vzducholodi, která letěla v r. 1917 od Miškovic přes Cakovice ku Praze. Zeppelinova vzducholoď byla pro obyvatele něco neobvyklého. Letadlajiž poznali dříve. Zkoušky prvních aviatiků se prováděly mezi Kbely, Letňany a Střížkovem. Nouze o potraviny se nadále zvyšovala. V mnoha domácnostech se začalo vařit i pivo. Pole před sklizní byla střežena vojáky. Když zastavil vlak na nádražl, vrhli se lide na vagóny a rozkrádali uhlí. Bída dohanala v r. 1917 i 161etého Josefa Nevima na šibenicI. Žádal od matky chléb. Ta mu jej nedala, protože by nebyl k večeři. na kterou čekalo ještě dalších šest sourozencu. Oběsil se Přivolaný lékar mu však po dvou hodinách vrátil ŽIVOI. V r. 1917, při dalši rekvizici zvoniJ, byl odvezen 49kg zvon - umíráček. jehož zvonovina byla dle kroniky použita ve zvonu původního čakgvického kostela. Po 30titeté válce byl přelit poprvé ar. 1751 podruhé. Cakovice opustil definitivně 19. 10. 1917. Obci slouž, I sedm stoleti.Ještě v r. 1918 byly zabaveny v kostele cinové píšt'aly z varhan - v celkové váze 150 kg Odpoledne, dne 28 10.1918, se rozlétla po obci zpráva, že Je utvořen československý stát, skončila válka, začal mir. Draze vykoupeny. Oesitky padlých i nezvěstnych se nevrátily domu. Pod sochou M. J. Husa JSou na věčnou paměť zaznamenána jejich jména. Ve zdeJšim chrámu se zpívá poprvé hymna "Kde domov mu(. V přistavěné kapli je později zasazena pamětní deska padlým Začiná se svobodnó Žil. Aktivizují se politické i zájmové spolky, projednává se opět otázka eleklriflkace. TělOCVičná jednota Sokol zřídila prvnl biograf v továrním hosllncI (budova u želez. přejezdu, dnes pro veřejnost nepřistupná - kantina cukrovaru). První promitání r, 1920. Bylo to v roce 25tilelého vyročí založeni Sokola. V r, 1920, a to 6. 10. bylo rozsvíceno 8 lamp - první elektrické veřejné osvětlení. Lampy byly umístěny na hlavni silnici, Staré návsi a v ulici k na· draži. Proud dodával cukrovar Obecní rada žáda povyšit Čakovlce na město. Za tím účelem Je provedena 4. 5 1922 prohlídka obce_ Zjišt'uje se slav komunikaci, zdravotnictví, zásobování atp. Zpráva má být podkladem k prohlášeni Čakovic za město. K lomu však nikdy nedošlo. V r. 1921 je otevřena první veřejná obecni knihovna. I když změnila několikrát misto svého pusobeni, slouži čakovickým občanům i nyní ve zrušené Sládkově restauriaci, č. p. 82. V r. 1922 se řeš! dalši otázky elektnlikace obce. Cukrovar podmiňuje zásobování proudem nákupem nových generátorů, jsou přijímány přihlášky občanů, kteří chtěj! přIpojit své domy, staví se sloupy a natahUji dráty Sportovnl klub oslavuje 1Otileté trváni. Firma Schoeller a spol. darUje obci pozemek, kde byl dříve rybník. Rozšiřuje se vodovodní sil' užitkové vody. V r. 1923 je zdárně ukončena elektrtflkace - poprvé se svití v domech. Proud dodává cukrovar. Je zaveden telefon na poštu - dříve byl jen v cukrovaru.
Podobné dokumenty
il|!|il|lIlil||lil
c) ákona č. 18]/2006sb., o územním
$13 odst' l
y
jen
(dóle textu stayebnízikon), ve zněnípozdějších
předpisůa ryhláškyh|. m. Prahy č' 55/2000Sb',
kterou se }ydává statut hl. m' PÉhy, ve mění pozděj...
FAST-2008-8-1-375-fuka - DSpace VŠB-TUO
200 mm penetrace při zkouškách DPSH. Běžný pracovní počet úderů má být v rozmezí N10 = 3 až
50 u zkoušek DPL, DPM a DPH a v rozmezí N20 = 5 až 100 u zkoušek DPSH. Pro zvláštní účely
můhou být tyto ...