Co vás nezabije, to nás posílí Starý může, mladý musí
Transkript
Co vás nezabije, to nás posílí Starý může, mladý musí
M Zvěstník č. 4 vyšel v září 2010 Ctěný čtenáři, sychravá jeseň rozprostřela své vyzáblé pařáty nad krajem, plís kanice tepe do oken a krbov ým sopouchem v erbovní síni hradu Vukogradu se prohání kvílivá Meluzína. Nevlídný tento čas s sebou kromě vlhkosti a plísně přinesl i chmurné zprávy. Ne nadarmo staré pořekadlo tvrdí: člověk míní, Sétval mění. A tak místo toho, aby byl tento zvěstník posledním před námi tolik očekávaným, ba vymod leným vydáním Letopisů, stal se jen dalším v řadě. My si však narozdíl od půvabné Myrjany na ilustraci nezoufáme, ani kadeře netrháme. Nejen, že jsme do nového hávu oděli stránky letopisy.vg, ale dokonce jsme se po dlouhém otálení rozhodli přihřát si polívčičku i v neblaze proslulé krčmě kudůka Fejsbůčka, do které se stahuje snad celý svět a za tím není jasné, co dobrého z toho vzejde. Přesto Ti přejeme příjemné počtení a snad se tam během deštivých dnů setkáme! Tvoji Vukogvazdští yrjana přestala drnkat a rozbulela se. Mně ani ostatním taky do smíchu nebylo. Koukala jsem na tu krasavici, co najednou vypadala jako zmoklá slepice, a vztek, který se ve mně celý den sbíral, si začal hledat cestu ven: – Co řveš? – utrhla jsem se na ni. – Bojíš se snad, že když teď nemáš komu strkat prsa pod nos, přijdeš o ty svý denáry? – Myrjana jen zvedla hlavu a nevěřícně na mě zírala. – Hlavně mi neříkej, – ryla jsem do ní dál, – žes je tam tý holce nechala pro štěstí! Loutnistka jen naštvaně stáhla rty a zvedla se od ohně. – Tobě jde jen o to stříbro, kudůčko, – zasyčela na mě. – Ale že kolem tebe umíraj lidi, to tě netrápí? – Myslíš toho pancharta, co nás za tím stříbrem hnal přes hory a doly? – vykřikla jsem a taky jsem se zvedla. – Nikdo tě nenutil jít dál! – hájila ta důra čarodějníka. – Jo, a nikdo mě nenutil léčit tu holku, jeho ani tebe! – rozpálila jsem se do běla. – A přece jsem to udělala, a vy jste ze mě udělali zlodějku! A z Ranji taky! – Posaďte se, – ozvala se unaveně půlelfka. – Za námi je toho dost, ale před námi víc. Měla jsem chuť jí taky něco říct, ale když jsem viděla, jak na mě kouká, došlo mi, že má vlastně pravdu. Jsme uprostřed močálů, okolo nás plavou mrtvoly, to by se jeden vážně rozbrečel jako ta káča s loutnou! Ale já brečet nebudu! [Salaš v horách, oddíl pátý] Co vás nezabije, to nás posílí Planého lkaní je dost všude vůkol. My však ruce v klín neskládáme, nepřátel se nelekáme, na množství nehledíme. Nadšení a píle máme na rozdávání, jen kdyby dny tak nekvapily... Proč nás tedy odklad vydání Letopisů pranic netrápí? Zaprvé – máme více času na další přepiso vání a škrtání. Ať si hradní nákupčí, sličná Kajsa Wizimirská nad účetními knihami láteří, že pergamen je tuze drahý. Důležité je, že čtenáři se do rukou dostane skvost vukog vazdského písemnictví. Zadruhé – otevřel se větší prostor pro naši dvorní kresl ířku, která se za bílých nocí na dalekém severu husím brkem ohání, aby tváře nehrdinů Vukogvazdských co nej věrněji zachytila. A konečně zatřetí se tak objevila příleži tost pro naše nejnadšenější čtenáře, kteří nechtějí do vydání Letopisů jen tlouct špačky a chytat lelky. Ano! Hledáme tré bystroňů, kteří budou za sychrav ých ve čerů naše tajné zápisky bedlivě zpytovat a na pitomosti napáchané upozorňovat. Víš-li tedy o sobě, že vnímavostí a ostro vtipem převyšuješ své okolí, a zar učíš-li nám hrdlopřísežně, že nah lédnutá tajem ství nikde nevyzradíš, hnedle se ozvi! Starý může, mladý musí Jestiť starou pravdou, že smrti a berním se nevyhneš. V těchto těž kých časech se však jeden nevyhne ani krčmě kudůka Fejsbůčka, kterýžto aderský filuta otevírá po světě jednu pobočku za druhou, aby přitroublý lid o čas a peníz obíral. Nač však naříkat nad světaběhem a bránit se nevyhnutelnému? Raději se zastav za námi! Poklábosíme o všem, co se chystá, a připijeme nám i tobě na šťastné zítřky! A jestli nedáš jináč, vždyť i tu eschatologickou dišputaci můžeme vést tam... © 1996–2010 Vukogvazdská družina. Jakékoliv další šíření tohoto zvěstníku nám udělá radost převelikou, avšak vari! Veškerý jeho obsah jest chráněn mocnými zaklínadly a zlými duchy, pročež za něj ani groš vybrat nesmíš, sic ti prasečí rypák a kopýtka narostou.
Podobné dokumenty
ukázka - Studio RUBATO
Bledá panna pozbyla svého tragického vzezření a – v jednoduchých hedvábných bílých šatečkách, jaké mívají školačky – z ní
byla veselá bytost, plachá i troufalá zároveň.
Erdosain zauvažoval: „Nikdy ...