filmová místa 2012

Spisovatel, básník a režisér Václav Krška se po úspěchu Ohnivého léta
rozhodl znovu vrátit ke své milované řece, která je symbolem mládí,
síly a touhy po poznání. Do svého rodného Písku situoval příběh dvou
klukovských part, které mezi sebou svádějí neustálé boje a šarvátky.
Hlavním motivem je touha staré paní k usmíření se synem, který v mládí utekl z domova a nyní nedokáže najít cestu domů. Ve filmu exceluje
svou lehkostí a bezstarostností Jindřich Plachta. V titulní roli dospívající vnučky se objevila mladší sestra Lídy Baarové, Zorka Janů, která rok
po válce spáchala sebevraždu.
Stejně jako kdysi režisér Krška se můžete nechat inspirovat řekou
Otavou, která k Písku neodmyslitelně patří. V centru města jsou její
břehy regulované, mimo něj najdete řeku méně spoutanou, její údolí je
lemováno zelení a skálami. Procházejí zde turistické i cyklistické cesty.
Po Otavě navíc můžete do Písku i doplout, vodácké putování začíná
obvykle v Sušici.
Měsíc nad řekou (1953)
Z mého života (1955)
Český barevný umělecký film režiséra Václava Kršky o jedné z největších postav české národní hudby Bedřichu Smetanovi. Sledem úryvkovitých scén ukazuje skladatelovy osudy od jeho göteborgského pobytu
až ke sklonku života. Pro dnešního diváka náročnější dílo. V žádném
jiném filmu ale nenaleznete Kamenný most v Písku doslova obsypaný
lidmi, kteří mávají vorařům.
Víte, že poslední a více méně symbolické plavení vorů, dříve tak typické
pro řeku Otavu, proběhlo v roce 1960 před napuštěním Orlické přehrady? Při dokumentaci zanikající voroplavby vzniklo slovo „vorař“, kterým
se jinak od středověku říkalo plavci. Povolání se dědilo z generace na generaci a vyžadovalo i skládání několika stupňů náročných zkoušek.
Nejobávanější jez byl na pravém břehu Otavy před soutokem s Vltavou pod hradem Zvíkov. V blízkosti se nacházel i přívoz a na levém
břehu plavecký hostinec U Smrtů.
Hogo fogo Homolka (1970)
Barevný film natočený Václavem Krškou podle divadelní hry Fráni
Šrámka. Dramatická lyrická báseň „Měsíc nad řekou“ byla napsána
v roce 1922 a ze všech dramatických prací Šrámkových nejlépe a nejplněji postihuje věčný konflikt mládí a stáří. V jednoduchém příběhu
z malého městečka líčí tichou rezignaci Jana Hlubiny, studenta místního gymnázia, který podlehl tlaku vnějších okolností, zklamal naděje
v sebe kladené a uvízl v městečku jako papírník. Na tyto zklamané naděje navazuje citový osud jeho dcery Slávky, vzdorující měšťácké představě o nutnosti sňatku, třebas bez lásky, jako jediného řešení života
ženy. Film je zároveň dokladem, že i v tuhých 50. letech ojediněle vznikaly apolitické filmy. Fráňa Šrámek se do Písku přistěhoval s rodinou
ve svých osmi letech a strávil zde své rané mládí (1885 – 1894), což ho
inspirovalo k pozdější tvorbě.
Film se natáčel v celém městě, takže těžko vybrat body, které v něm
excelují. Projděte se procházkou a uvidíte, že jeho poetika se od románových i filmových dob příliš nezměnila.
Stříbrný vítr (1954)
Ačkoli Heduš, Ludva či jejich dvojčata Písek se svým novým vozem
Škoda vůbec nenavštíví, umírající děda je na tom jinak. Určitě se Vám
vybaví scéna, kdy děda konstatuje svému kamarádovi u kořalky, že
do švestek nevydrží? Tak tu kořalku si pánové dávají v restauraci a chatě V Živci. Vůbec velká část filmu se natáčí v píseckém okrese. Na druhé
straně této mapy se dočtete o Čimelicích, točilo se ale právě i v lesích
nad Pískem.
• Ve filmu se před turistickou chatou koná setkání myslivců, kteří se
chystají na závod psů norníků. Norniště na Živci existuje stále a stále se používá. Stačí od chaty kousek popojít po tzv. Stezce drahokamů.
• Na Stezce drahokamů se kousek od Živce nachází i zatopený lom.
Ten připomíná dávnou těžbu kamene, který dal lokalitě název.
• V době Homolkových na Jarníku rozhledna nestála, ale dnes ano.
Stačí vystoupat kopec nad chatou a stojíte rázem pod celoželeznou
rozhlednou o 182 schodech.
• Pamatujte na slovo filmové dědy Toníka, jež pronese, když pije kořalku na terase chaty Živec: „Život je krásnej, i když stojí za hovno!“
30 případů Majora Zemana, 29. díl – Mimikry (1972)
Další triumf režiséra Václava Kršky. „Stříbrný vítr“ je filmovým přepisem stejnojmenného románu velkého českého básníka Fráni Šrámka,
ve kterém je zachycena psychologie dospívání mladého chlapce koncem 19. století. V malém jihočeském městě (Písku), mezi kamarády ze
školy a v sevřené společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin
zmatky prvních citových záchvěvů a střetává se s nepochopením i zlou
vůlí okolního světa, který je tolik odlišný od jeho představ a přání. Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých a dává se
unášet bohatstvím svých citových zážitků. Jejich dominantou je znění
stříbrného vetru, zpívajícího píseň mládí a lásky.
Přesvědčte se, že „stříbrný vítr“ zní v Písku nad Otavou stále...
• Mladý Jeník Ratkin bydlí ve filmu stejně jako student Fráňa Šrámek
v domě U Koulí, ve kterém dnes sídlí základní umělecká škola.
• V podvečer se zaposlouchejte na mostku nad historickým parkánem
do šumu nedalekého splavu na řece Otavy, který snad spoluvytváří
onen „stříbrný vítr“.
• Budova gymnázia, kde studoval Ratkin i Šrámek, sídlila původně
v jiné budově, než gymnázium dnes. Ve filmu je vidět záběr původního gymnaziálního sídla. Najdete onu budovu?
Dříve nechvalně proslulý normalizační seriál v čele s politicky
uvědomělým Janem
Zemanem (Vladimír
Brabec) je dnes spíše
vzpomínkou na éru
normalizace a tedy
70. léta v Československu. Celý seriálový
cyklus se točil několik let, a to jak v zahraničí (Kuba), tak na různých
místech v Československu. Při přípravě 29. dílu filmový štáb zavítal
i do Písku, konkrétně do Roháčovy ulice. Název epizody „Mimikry“
označuje ve filmu hudební skupinu, která zpívá zakázané biblické texty. Hlavní hrdinka Olga Halámková má získat text nejslavnější písně
kapely – „Bič boží“.
Vila v Písku, která v Majorovi Zemanovi znázorňuje bydliště Olgy Halámkové, je skutečná a v téměř nezměněné podobě stojí v Roháčově
ulici dodnes. I plot a vstupní vrata jsou stejná. K vile dojdete snadno:
z centra města kolem pošty Žižkovou ulicí nahoru a dále první ulicí
doprava. Poté co přejdete Harantovu ulici po pár metrech stojíte před
filmovou vilou.
Lístek do památníku (1975)
Poetický
barevný film pojednává
o sedmdesátníkovi
Ing. Kalinovi, který
se vrací se do rodného městečka splnit
slib své někdejší lásce, Bětušce Jarošové, že se pro ni vrátí. Není však sám,
ale provázen svou
sestrou, která jej úzkostlivě hlídá a diriguje. V městečku je už dávno
všechno jiné, i když Kalina by chtěl vše zažít jako dříve. Po dobrodružné
expedici se setká v jednom paneláku s paní, která Bětušku dobře znala
a vypráví mu o ní.
Film ukazuje město Písek v 70. letech. Točilo se na nově postaveném
sídlišti na nábřeží 1. máje a např. v nedalekém obchodním domě Racek. Hlavní hrdina bydlí v Písku hotelu, ten je však fiktivní a nachází
proti bývalému skutečnému hotelu Dvořáček (v novější době známý
jako Otava). Hotel od 90. let bohužel už neslouží svému účelu, navštívit ale můžete restauraci a kavárnu.
TIP: Místo, které je snad na chlup stejné ve filmu i ve skutečnosti, je
hotel „U Smetáka“. Nachází se naproti městské plovárně, známé jako
„písecký Barrandov“. Pokud se od Smetáka vydáte po tzv. Čertově
stezce dále proti proudu Otavy dále, dorazíte až do Putimi.
Trhák (1980)
Roztančený film s velkou hudební show se
natáčel mj. v píseckém
letním kině. V jeho
závěrečných scénách
má premiéru film: Trhák totiž s nadsázkou
mapuje, jak to vypadá,
když se film ze scénáře
rodí. Letní kino funguje
v Písku doposud a dokonce i červené lavičky, na kterých sedí diváci
a herci v čele s Hanou Zagorovou a Jurajem Kukurou, jsou stále originální.
V Písku najdete dvě kina, kino Portyč, které promítá kousek od Kamenného mostu a letní kino, které se nachází také nedaleko Otavy na Výstavišti. Letní kino promítá po setmění v červenci a srpnu a je ideálním
místem, kde se zchladit po horkém letním dnu.
Zajděte si v Písku do kina,
nebudete litovat!
KINO PORTYČ PÍSEK • Čechova ulice 406 • 39701 Písek
Rekonstruované digitální kino pro 2D a 3D projekci je vybaveno
nejmodernějším promítacím zařízením do formátu 1 : 2,35 s DCI
projektorem CHRISTIE a DCI přehrávačem DOREMI CINEMA,
dále špičkovou reprodukční technikou systému Dolby Digital
Surround EX. V provozu zde však zůstává i klasická technika pro
35 mm filmy, takže nabídka filmových představení je skutečně
všeobsahující. Hlediště pojme 340 diváků.
Kromě standardních projekcí nabízí kino promítání pro děti - Bijásek, pro náročnějšího diváka - Art film a dopolední projekce
nejen pro seniory Bio senior. Konají se zde různé filmové festivaly.
Kino je bezbariérové a je také možno jej využít - díky poměrně
prostornému jevišti – pro besedy, aktivity, přednášky, koncerty
a zábavné programy. Foyer slouží též jako prostor pro výstavy
a různé typy prezentací.
LETNÍ KINO PÍSEK
V lokalitě zvané „Výstaviště“ se nachází písecké open-air panoramatické kino, které v letních měsících nahrazuje kamenné kino
Portyč. Vedle filmových projekcí umožňuje toto zařízení využití
pro koncerty, hudební festivaly a rozličné komponované pořady.
Kapacita je více než 700 míst pro sedící diváky a zhruba 2500
míst pro diváky stojící. Areál je vybaven dostatečným sociálním
zařízením jak pro účinkující, tak pro návštěvníky a disponuje občerstvením.
Provozovatel kin: Centrum kultury Písek o.p.s.
Vedoucí kin: Iveta Hodoušová
www.ckpisek.cz • [email protected]
tel.: 382 734 720, 382 434 711
Dobrá voda (1982)
Sedmidílný televizní seriál popisuje chov koní a možná i tak
trochu dává návod, jak se s velkou trpělivostí dá dosáhnout
úspěchu. Písek poznáte v 6. díle
s názvem „Pokora“, kdy hlavní hrdina Ing. Hovora (Petr Haničinec)
odchází právě do Písku do Zemského hřebčince na aukci koní.
Vydalo Město Písek, odbor školství a kultury
Kluci na řece (1944)
Víte, že Písek býval posádkovým městem a přítomnost vojska vyžadovala také přítomnost hřebčince? Prvním armádním stanovištěm hřebců byl od roku 1811 Švantlův dvůr u bývalého Měšťanského pivovaru.
Jeho poloha blízko středu města však neumožňovala jej rozšířit, a proto byl v roce 1902 vybudován nový hřebčinec na okraji města směrem
na České Budějovice. Chod hřebčince zajišťovala armáda až do roku
1924, kdy přešel plně do civilní správy. Jeho úkolem bylo vždy zabezpečovat plemenné hřebce zprvu pro armádní či zemědělské účely, až
ke koním pro sportovní využití se skokovým a drezurním potenciálem.
Hřebci byli zajišťováni dovozem jak mohutných teplokrevných plemen
oldenburských, hannoverských či anglonormanských, tak i chladnokrevných hřebců belgického a norického původu. Hřebčinec samozřejmě využíval i hřebečky z domácího chovu, k čemuž sloužila například
hříbárna v nedalekém Novém Dvoře, která byla založena v roce 1878.
V roce 1948 přibyl objekt v Humňanech, dodnes sloužící pro testaci
a odchov hříbat.
Dobré světlo (1985)
Režisér
filmu
Karel
Kachyňa se zaměřil na fotografa Viktora (Karel Heřmánek), jemuž se rozpadá
po dvaceti letech rodinné
zázemí a hledá nové zakotvení v životě. Mladičká cikánská dívka, s níž
se náhodně setká, v něm
probudí touhu po svobodě
a nezávislosti. Když hodlá
veřejně představit odvážné ženské akty, naráží na pokrytectví maloměstské honorace. Maloměsto hraje právě Písek.
Ve filmu mimo jiné vidíme záběry z píseckého Velkého náměstí, ulice
Fráni Šrámka, vlakového nádraží, natáčelo se ale i v okolí Písku.
Discopříběh (1987)
Ačkoli se Jirka Horáček (Rudolf Hrušínský nejmladší) potuluje v Discopříběhu
hlavně po plzeňském sídlišti a Plzni vůbec, přeci jen je ve filmu pár působivých
scén, které nepocházejí ze západočeské
metropole, ale právě z Písku. Vzpomeňte si, jak Jirka Horáček bere dívku svých
snů, prohnanou Evu, lyžovat na umělý svah (ve filmu cestují lyžaři
na svah tramvají). Dodnes je v Písku na svahu vrchu Hradiště nad Otavou sjezdová dráha s umělými kartáči.
V 80. letech bylo lyžování na umělém svahu doslova hitem a Plzeňští
vypravovali autobusy se zájemci o tento sport právě do Písku. Možná
i proto režisér zasadil do Discopříběhu tento fenomén.
Hop nebo trop (2004)
Čtyřdílná minisérie s Ivanou Chýlkovou o partě třicátníků, kteří jsou příliš
staří na mladistvé hrátky a příliš mladí
na vstup do dospělého života. Nejsmutnější část 2. dílu „Na vodě“ a patrně
i seriálu - Ivanovo utonutí - se natáčela
na Otavě poblíž Písku. Stanové tábořiště,
kde se ráno parta probere do ošklivé reality, bylo točeno opět na Berounce.
Filmový Ivan (herec Pavel Řezníček) utone ve skutečnosti na jezu u Herinkova mlýna. Ačkoli ve filmu se jedná a ponuré a noční záběry, místo
je ve skutečnosti velice hezké a spíše vybízí ke koupání a letním radovánkám. Z Písku z centra se k němu dostanete na kole či pěšky po tzv.
Sedláčkově cestě.
V peřině (2011)
Tak trochu pohádkový a trojrozměrný návod, jak vidět Písek. Hudební
komedie, ve které ožijí příběhy a dobré i zlé sny, které se ukrývají v našich peřinách. V Písku se natáčelo se především na Havlíčkově náměstí,
kde ve filmu bydlí všichni obyvatelé městečka a kde se odehrává většina
děje. Jako kulisy posloužila další písecká zákoutí, např. Alšovo náměstí,
Masné krámy, Bakaláře, Putimská ulice, promenády podél řeky Otavy,
Kamenný most, Palackého sady či Zemský hřebčinec. Písek poznáte
i v pasážích, které se odehrávají v magickém světě snů – v peřinách.
Víte, že tradice čištění peří v Písku tradici opravdu má? Ačkoli tento
fakt možná netušili ani tvůrci filmu, je tomu tak. Do 90. let minulého století byla v Písku velkokapacitní parní čistírna peří. Dnes už ji
ve městě nenajdete, v blízkém Milevsku však ano. No nebyl by hezký
suvenýr přivést si z cest peřinu či polštář? Kvality tohoto spacího materiálu jsou nyní vědecky uznávány.
www.pisek.eu
Poslušně hlásím (1957)
Švejk a Putim je neodlučitelné spojení, stejně
jako švejkovská nátura a český národ. Postavu
Dobrého vojáka Švejka lidově a výborně ztvárnil Rudolf Hrušínský starší a jeho komické
frašky dodnes vyloudí úsměv na tvářích všech
generací. Málokdy se stává, aby film i reálie
nesly stejný název. Filmová Putim je Putimí
skutečnou a najdete zde několik míst, které se
objevily ve filmu Poslušně hlásím. Při příchodu Švejka do vesnice okolo rybníka
si můžete všimnout putimské kostelní věže v pozadí. Natáčel se zde také záběr s babičkou, jak dává Švejkovi bramboračku (v románě bramboračku dostal
v Květově, rovněž na Písecku). Naleznete zde i filmovou policejní stanici, ve skutečnosti jde o soukromý domek. Poznáte jej podle pamětní cedule připomínající
natáčení, i hezkou repliku historické cedule c.k. policejní stanice.
Z Písku do Putimi si udělejte pěší túru! Je to příjemná procházka. Od Putimské
brány, kde najdete informační desku, se vydáte podél řeky směrem k hotelu
U Smetáka s odpočinkovým místem a dětským hřištěm. Dále budete pokračovat pěšinou po tzv. Čertově stezce a řeka Otava Vám bude společnicí až k Zátavskému mostu. Potom se vodě na chvilku vzdálíte tak, že půjdete kousek
vlevo po silnici a záhy z ní odbočíte vpravo podél chatové osady, po nové cyklostezce dorazíte pohodlně k soutoku dvou řek - Otavy a Blanice - a zde najdete
další místo k posilnění. Od soutoku už je to jen malý kousek lesíkem do Putimi. Zpátky do Písku můžete jet vlakem, kolem Podkostelního rybníka dojdete
na putimské nádraží. Můžete také pokračovat dále do Ražic (www.razice.cz),
které se staly jihočeskou vesnicí roku 2007, jsou důležitým železničním uzlem
na trase České Budějovice - Plzeň, a vrátit se do Písku vlakem odsud.
Nahá pastýřka (1966)
Na zámku Ronov se odehrává český detektivní
snímek, jemuž nechybí lehce komické ladění,
dané zejména postavami vyšetřovatelů několikanásobného zločinu. Vše se točí kolem nelegálního obchodu s uměleckými díly, falešných
obrazů, pátrání po ztraceném obrazu někdejší
zámecké paní Anny (na němž je zobrazena
jako nahá pastýřka) a vraždy Anny Jůzové.
V hlavních rolích se představují výborní herci jako Vladimír Menšík, Eva Jandáčková či Luděk Munzar. Bedlivý i méně pozorný divák pozná, že se filmový děj
odehrává na zámku Orlík.
Co dělat na zámku Orlík a v podzámčí?
• Zámek Orlík lze navštívit od dubna do října. Na rozdíl od ostatních hradů
a zámků je zde otevřeno i ve dnech státních a církevních svátků. V červenci
a srpnu není ani pondělí zavíracím dnem. K zámku patří rozsáhlý zámecký
park a Schwarzenbergská hrobka. www.schwarzenberg.cz
• Akvárium Orlík - Výstavní expozice obsahuje několik desítek akvárií se živými sladkovodními (studenovodními) rybami. Součástí je stálá expozice
„Ztracená řeka“. www.icpisek.cz
• Lodní doprava – lodí lze jezdit po celém jezeře Orlík, jež v roce 2011 oslavilo
50 let své existence. www.lodnidopravaorlikslapy.cz
• Hráz a elektrárna Orlík – exkurze je možná celoročně. www.pisecko.net
Už zase skáču přes kaluže (1970)
Rodinný film diváky přivádí do úžasného světa koní. Malý chlapec Adam, kterého ztvárnil
Vladimír Dlouhý, prodělá zákeřnou mozkovou
obrnu, jež ho vyřadí z běžného života dítěte.
Adamova houževnatost a láska ke koním jej
však pomalu, ale jistě vrací zpět do světa her
a bezstarostnosti. Film je adaptací stejnojmenné knihy A. Marshalla. Děj se odehrává
na přelomu 19. a 20. století v malé české vesničce. Záběry z koňského prostředí
pocházejí hlavně z hřebčína v Novém Dvoře u Písku.
Tradice chovu koní je v Písku i okolí bohatá a dodnes živá, navštívit můžete:
• Zemský hřebčinec Písek - státní podnik, který se zabývá chovem koní. Hřebčinec má od 1. července 2010 status Národní kulturní památka ČR. Byl vystavěn
na přelomu 19. a 20. století, ale navázala na předchozí takřka stoletou tradici
chovu v píseckém Švantlově dvoře. Písecký hřebčinec je jedním ze tří posledních
státních podniků, které mají na starosti chov koní (dalšími jsou Národní hřebčín
Kladruby nad Labem a Zemský hřebčinec Tlumačov). Prohlídky hřebčince jsou
možné, doporučujeme předchozí rezervaci. www.zemskyhrebcinec.cz
• Ranč IXION - centrum merénských koní v Čechách na polosamotě u lesa
nedaleko Písku nabízí vyjížďky na koních, pobyty, hiporehabilitace.
www.rancixion.cz
• Shagya - Arab Tálín – farma a okolí obce nabízejí příjemnou atmosféru jihočeského venkova, vyjížďky na koních. www.volny.cz/tsladek
• Stáje Štětice – jízda na koních i v kočáře. www.stajestetice.cz
• Hřivna Probulov - vyjížďky na koních a ponících pro všechny skupiny zájemců, od začátečníků po pokročilé jezdce. www.statek-probulov.cz
Hogo fogo Homolka (1970)
Psal se rok 1970, když tento kultovní film zavítal
do kin a rodinu Homolkových přivedl k nám na jih
Čech. Natáčecích míst bylo hned několik – městečko Čimelice (zde bydlí filmová babi s dědou),
rybník, kde se babi Homolková topila, a cvičiště
psů norníků s chatou Živec, kterou musíte hledat
v Píseckých horách nad městem Písek.
Homolkovi se vydali z Prahy do Čimelic, kde
bydlí praprarodiče. Čimelice leží přímo na trase mezi Pískem a Prahou. („No to
víš, sem je to daleko i auťákem!“ – děda Homolka komentuje na náměstí v Čimelicích cestu z Prahy do Čimelic). A co tam dnes můžete vidět?
• Kostel Nejsvětější Trojice přímo na náměstí a barokní zámek z roku 1881
(do roku 1982 sídlo Střední filmařské průmyslové školy) s velkou anglickou
zahradou tvoří dominanty Čimelic.
• Čimelice jsou známé svou srpnovou poutí (vždy kolem 25. srpna), při které
se koná velká prodejní výstava květin v místním zahradnictví. Květiny se
zde však prodávají celoročně.
• Rybík Zhoř, kde se babi Homolková topila („To si musel zastavit zrovna
tady, kde vona se topila!“ – děda Homolka) a kde se pak nechtěně zkoupe
celá rodina kromě dvojčat Formanových, najdete kousek za Čimelicemi,
směr osada Vrábsko. Rybník se od časů natáčení nezměnil a i dnes se
v něm dá koupat. („Kluci, tak se pojďte podívat táhle na hráz a já vám
ukážu, kde jsem se topila, když jsem byla malá!“ – babi Homolková)
• V obci najdete i dům, kde bydlela stará babička s dědou myslivcem. Nachází se
pod železničním viaduktem. („To mám za to, že jsem s váma jela za dědkem, kterej mě může bejt úplně ukradenej!“ – Heduš Homolková shrnuje dojmy z výletu).
Jáchyme, hoď ho do stroje (1974)
Kdo by neznal komedii s Luďkem Sobotou
v roli naivního mládence, který propadne horoskopům na vědecké bázi. Film se natáčel
na několika místech, v píseckém okrese najdeme dvě. První ve vsi Oslov, kde poznáte hlavně
kostel, který na filmovém záběru vidíte hned
za děrnoštítkovým strojem, ze kterého vyjíždějí
horoskopy. Druhá scéna a de facto konečná nás
zavádí do Jickovic. Vesnička ležící téměř na trase Zvíkov – Milevsko a ve filmu se
v rybníce na návsi utopí nový osobní vůz Tatra. Realita však byla taková, že tatrov-
ka patřila podniku ZVVZ Milevsko a nebyla utopena, ale stále řízena skutečným
řidičem vozu vleže. V rybníce filmaři tedy auto nenechali utopit, plavaly v něm jen
jeho nalakované díly.
Z Písku jezdí v turistické sezóně cyklobus do Zvíkovského Podhradí. Vystoupit
můžete už v Oslově. Vesnici si prohlédnete, za zastávku stojí kostel a bíle natřená boží muka z poloviny 17. století. U nich lze odbočit ještě k přírodní rezervaci
Výří skály u Oslova. Pak dojedete na Zvíkov. Od hradu pak můžete pokračovat
po Vltavské cyklostezce do Jickovic, odtud přes vesnici Kostelec nad Vltavou a
Žďákovský most k zámku Orlík. K večeru stihnete opět cyklobus nazpět.
Dým bramborové natě (1976)
Český psychologický film, ve kterém exceluje Rudolf Hrušínský starší, nás ve svém ději
přivádí do malého fiktivního městečka Větrov.
Film je vcelku ponurý a i krajina v něm má melancholický nádech a podzimní tvář. Téma filmu je hledání sebe sama i tragédie v podobě
smrti mladé dívky. Ve skutečnosti se filmový
Větrov sestává z města Bechyně, Holubovské
Bašty a hřbitova v Albrechticích nad Vltavou.
Malebný hřbitov v Albrechticích nad Vltavou stojí za návštěvu! První písemná zmínka pochází z roku 1360. Území obce se nachází přibližně mezi řekou
Vltavou a Píseckými horami, které jsou chráněným parkem. Dominantou obce
je kostel sv. Petra a Pavla z druhé poloviny 12. století. Ke kostelu přiléhá i vesnický hřbitov obehnaný zdí, na které je možno si prohlédnout freskové obrazy.
Podle pověsti hlas zvonu z kostela sv. Jana Křtitele v Chřešťovicích přinášel
smůlu vorařům plavícím se po Vltavě. Když se vydávali na cestu, jejich ženy
jim proto přály: „Jen abyste neslyšeli zvonek!“ Tradice vorů na Vltavě skončila
se stavbou Orlické přehrady, poslední vory se plavily v létě 1960.
Jestřábí moudrost (1989)
Česko-polská pohádka o králi, kterého pýcha
připravila o lásku, přátele i moc. Na počátku
příběhu na motivy staré irské legendy je krutá kletba. Dokud právě narozený králův syn
nepozvedne meč proti svému otci, nenastane
v Jestřábím království jaro. Král sice nařídí
rádci Ordonovi, aby dítě zabil, ale chůva ho
zachrání a dítě svěří do výchovy ptáčníkovi.
Ten mu dá jméno Kryštof a vychová ho společně se svým synem Jankem. O dvacet let později podlehne král Ordonovu
naléhání k válce se sousedním králem Ubaldem. A právě v této válce se naplní
kletba a začne se odvíjet tragický osud nového krále, jenž neumí naslouchat
správným ústům. Děj ponuré pohádky se také odehrává v kestřanských tvrzích
nedaleko Písku.
• V obci poprvé zmiňované r. 1338 se nachází v současnosti dvě tvrze - Horní
tvrz a Dolní tvrz. Jedná se o raritu, dvě zachovalé tvrze v těsném sousedství.
Další, třetí tvrz byla poblíž a byla stejně jako tyto tvrze původně chráněna
vodním příkopem. O této tvrzi je nejméně zmínek.
• Nově zrekonstruovaná Kalvárie ze 17. století se nachází přímo u řeky Otavy
v Kestřanech.
• Kestřany jsou známé díky každoroční soutěži v rýžování zlata v Otavě, koná
se vždy první sobotu v srpnu.
• Do Kestřan se můžete dopravit i po vodě, sjíždění Otavy ze Sušice po Písek
je velmi oblíbené.
Lotrando a Zubejda (1996) / Slasti Otce vlasti (1969)
Jak pohádka Lotrando a Zubejda, tak historická veselohra s Jaromírem Hanzlíkem a Danielou Kolářovou vás zavedou na hrad Zvíkov.
Arkádové nádvoří, Erbovní síň, Hlízová věž či
Markomanka mají ve skutečnosti snad větší
půvab než ve filmových záběrech. Zatímco
mladinká Daniela Kolářová se prohání téměř
po celém hradním areálu, Lotrando alias loupežníkův syn se pohybuje hlavně po nádvoří a arkádových pavlačích. Filmaři
navštívili i tajemnou chodbu pod zámkem, kam však nahlédnout můžete i Vy.
Středověkou atmosféru hradu si můžete připomenout při letní otevřené divadelní
scéně, na které se každoročně hraje Zvíkovský rarášek.
Kromě Raráška určitě musíte vidět:
• Pohled na hrad z protějšího břehu. Tam se dostanete tak, že přejdete či přejedete Zvíkovský most a hned za ním je odpočívadlo, odkud Vás červené
turistické značení dovede k úchvatnému výhledu na Zvíkov a soutok řek
Otavy a Vltavy. Pokud půjdete po červené dále, navštívíte přírodní kemp
pro vodáky a červená značka by vás dovedla až k zámku Orlík (nebo tam
můžete dojet lodí).
• Ve Zvíkovském Podhradí se nachází malý rodinný pivovar s originálním pivem Zlatá Labuť. Prohlídky pivovaru jsou po domluvě možné.
• Zvíkov byl už ve 20. letech vyhlášeným rekreačním místem. Dnes již neexistující hotel Vedamov stál vysoko na skále a nechal natočit u Pragofilmu
krátkou pozvánku na Zvíkov a do okolí. Němý snímek je možno vidět na lodi
Rožmberk, která také jezdí na trase hrad Zvíkov – zámek Orlík.
Je třeba zabít Sekala (1997)
Hledat moravskou vesnici v píseckém okrese je podivné, ale ve filmovém světě možné.
Děj filmu „Je třeba zabít Sekala“ se odehrává
v moravské vesnici Lakotice, kterou se však
ve filmu stal Varvažov v okrese Písek. Prakticky celý film se odehrává v této obci a okolní
přírodě. Vesnička díky filmařům zkrásněla
a má svého genia loci, ve skutečnosti o mnoho pozitivnější, než jak díky vážnému tématu ve filmu působí. Malebné jsou
i přilehlé lesy a louky. Sekalovu kovárnu ve Varvažově nepotkáte, ale řada míst
je totožných s těmi filmovými.
Navštívit a neminout byste určitě měli:
• Už ze zdálky Varvažov prozradí barokní zámeček z 18. století a Kostel sv. Kateřiny, raně gotického původu, barokně přestavěný v roce 1718. Obě stavby
na první pohled díky filmu poznáte.
• Na místě uprostřed vsi zvané „U Mostu“ překračuje říčku Skalici barokní
most s kapličkou a v blízkosti se nachází také řada roubených stavení.
• Točilo se ještě v osadě Plazy – Štědronín. Do Plazů se dá dojít i pěšky nebo
na kole, stezek je v lesích celá řada. Úchvatné jsou pohledy ze skalisek na Orlickou přehradu.
• Varvažov můžete dále vidět ve filmech Plavecký mariáš (1952), Stříbrná
paruka (2001).
Výlet (2002)
Ačkoli záběr na Podolský most je ve filmu jen
krátký, k Výletu od Alice Nellis neoddělitelně
patří. Poetický film, ve kterém se rodina vrací k rodišti svého otce, popisuje jak rodinné
vztahy, tak putování jako takové. Téměř na začátku filmu rodina zastavuje se starým Wartburgem a nablýskaným Renaultem na odpočívadle vedle Podolského mostu. Ten se zde
objevuje v bělavém oparu letního rána.
Pár faktů o slavném mostě přes Orlickou přehradu:
• Podolský železobetonový silniční most se dříve nazýval most Klementa Gottwalda. Most nahradil empírový řetězový most z roku 1848, který byl následně přesunut k obci Stádlec u Bechyně.
• Za druhé světové války byl most důležitou dopravní spojnicí. Oba břehy Vltavy navíc v roce 1945 tvořily demarkační linii mezi americkou a sovětskou
částí osvobozovaného Československa.
• Most je dlouhý 510 m a tvoří ho několik oblouků, z nichž ten největší má
rozpon 150 m a krajní 36,65 m. Šířka mostu je pouhých 8,5 m (6,5 m vozovka
a 1+1 m tvoří chodníky).
• Na stavbu mostu bylo spotřebováno 1 200 tun ocelové výztuže, 6 920 tun
cementu a 6 300 m3 dřeva. Zpracováno bylo celkem 20 900 tun betonu. Most
postavila za tehdejších 26 milionů korun firma Ing. B. Hlava.
Cesta byla mokrá, místy suchá (2003)
Exteriérový televizní film se zamýšlí nad obecnými otázkami lidského života. Nad tím, jak
ho prožít naplno i proč životní cesta není vždy
„suchá“, ale provázená nezdary, tedy často
i strastiplná a „mokrá“. Hlavní roli ztvárnil Lubor Tokoš. Dva mladé hrdiny, Edu a Hanku, si
zahráli Vojtěch Štěpánek a Klára Issová. Hanka a Eda, tato podivná dvojice spolu během
několika dní prožije řadu peripetií i krizí, komediálních i značně dramatických,
aby společně - i každý po svém, dospěla k poznání, že život není procházka
po zelené louce, ani ušlapaná suchá cestička - ale že za každou lehkomyslnost,
hloupost, nezodpovědnost či zradu se musí tvrdě zaplatit.
Děj filmu se odehrává i u kamenné sochy Jana Žižky z Trocnova, tedy pár
kroků od Sudoměře, dějiště slavné husitské bitvy. Ta se odehrála 25. března
1420 v lokalitě mezi rybníky Markovec a Škaredý, jihovýchodně od usedlosti
Sudoměř, vzdálené přibližně 14 km od měst Strakonice a Písek. Husitský oddíl,
přemísťující se z Plzně směrem ke vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor, zde porazil početnější a lépe vyzbrojené vojsko strakonických johanitů a katolických
šlechticů, přezdívaných železní páni. Střetnutí obou protivníků bylo první větší
bitvou husitských válek a předznamenalo směr, kterým se dále vyvíjelo husitské vojenství.
Sametoví vrazi (2005)
Málokteré místo je tak nechvalně známé jako
Žďákovský most, který posoužil v 90. letech
jako likvidační zóna pro nepohodlné. Film
Sametoví vrazi se inspiruje sérií skutečných
vražd z let 1991 až 1993, jejichž oběti byly nalezeny na dně Orlické přehrady. Vrchní soud
v Praze poslal v této kauze v roce 1997 za mříže na doživotí Karla Kopáče, a to za podíl
na čtyřech vraždách. K nejvyššímu možnému trestu odsoudil také vykonavatele
vražd Ludvíka Černého, který měl podle soudu na svědomí pět lidí. Žďákovský
most je v létě doslova obležen turisty, ale ne zřejmě kvůli tomuto faktu. Výhled
z mostu je krásný a jako zábava zde již dlouho slouží bungee jumping. Pravda
ale je také to, že kolem mostu je v noci pusto a prázdno.
Pár faktů o unikátním mostě:
• V době dostavení byl most odborníky považován za největší prostý plnostěnný dvoukloubový ocelový obloukový most na světě. V současné době
je pravděpodobně na osmém místě na světě a své prvenství drží v rámci
České republiky. Dodnes je také nejdelším obloukovým mostem s horní mostovkou (bez táhla).
• Délka mostu činí 542,91 metrů. Hmotnost oblouku je 3 100 t, hmotnost veškeré použité oceli pak 4 116 tun.
• V současnosti (2011) chybí asi 400 milionů Kč na rekonstrukci, do provedení
generální opravy zůstane proto most uzavřen pro nákladní dopravu.
Venkovský učitel (2007)
Film, který vstupoval do kin s distribučním
sloganem „Každý někoho potřebuje“, představil v hlavních rolích Pavla Lišku v tak trochu
jiném vážném světle. Děj filmu režisér Bohdan
Sláma zasadil do české vesnice. Film se většinou natáčel nedaleko Písku, v exteriérech
okolo města Mirotice. Poetická, volně vlnící se krajina, která dotváří děj filmu, je
Písecku vlastní, přesvědčte se.
Co možná nevíte o Miroticích?
• Město Mirotice je rodištěm Mikoláše Alše (*1852), který zde také už ve svých
4 letech začal s kreslením. Aleš zde žil s přestávkami do roku 1862.
• Český loutkář Matěj Kopecký je druhou významnou osobností Mirotic. Kopecký se zde nenarodil, ale přiženil se sem v roce 1795. S tradicí Matěje
Kopeckého souvisí i Mirotické setkání loutek a hudby, které zde od roku 2004
probíhá každoročně koncem srpna.
• Původní Alšův rodný dům v severozápadní části obce se nezachoval, protože
byl zcela zničen při požáru. Na jeho místě byla vystavěna více méně zdařilá
replika, ve které je nyní památník Mikoláše Alše a Matěje Kopeckého.
• V Miroticích se natáčel v 60. letech natáčel zdařilý film Intimní osvětlení,
který režíroval Ivan Passer. Film patří k nové české vlně 60. let.
Turistické informační centrum
Velké náměstí 113, CZ-39701 Písek
tel.: +420 387 999 999, e-mail: [email protected]
GPS: 49°18‘30.631“N, 14°8‘47.441“E
název filmu
místo natáčení
GPS
Poslušně hlásím
Putim
49°15‘52‘‘N,14°7‘3‘‘E
Nahá Pastýřka
Zámek Orlík
49°30‘46‘‘N,14°10‘12‘‘E
Už zase skáču přes kaluže
Hřebčín Nový Dvůr
49°16‘15‘‘N,14°11‘14‘‘E
Hogo fogo Homolka
Rybník Zhoř – Vrábsko
Čimelice 59
49°28‘14‘‘N,14°6‘26‘‘E
Jáchyme, hoď ho do stroje
Oslov + rybník
49°23‘59‘‘N,14°12‘40‘‘E
Dým bramborové natě
Hřbitov Albrechtice nad Vltavou
49°15‘23‘‘N,14°18‘33‘‘E
Jestřábí moudrost
Tvrze Kestřany
49°16‘12‘‘N,14°4‘29‘‘E
Lotrando a Zubejda,
Slasti otce Vlasti
Hrad Zvíkov
49°26‘20‘‘N,14°11‘32‘‘E
Je třeba zabít Sekala
Varvažov
49°26‘23‘‘N,14°8‘34‘‘E
Výlet
Podolský most
49°21‘26‘‘N,14°16‘22‘‘E
Cesta byla mokrá, místy suchá
Památník bitvy u Sudoměře
49°14‘32‘‘N,14°3‘51‘‘E
Sametoví vrazi
Žďákovský most
49°30‘12‘‘N,14°10‘51‘‘E
Venkovský učitel
Mirotice
49°25‘45‘‘N,14°2‘13‘‘E