Untitled
Transkript
Untitled
J.W. GOETHE UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA MLADÁ FRONTA SMENA NAŠE VOJSKO SVĚT SOVĚTŮ 1968 P r a h a P Ř E L O Ž I L E. A. SAUDEK ILUSTROVAL KAREL MACHÁLEK Translation © Věra Saudková, 1968 Illustration © K a r e l Machálek, 1968 Vše, čeho jsem se o ubohém Wertherovi mohl dopídit, bral jsem pečlivě a zde to podávám, že se vám zavděčím. jeho A ducha a vám a jsem si jist, Neodepřete svůj podiv a svou charakteru, své nové slzy jeho ty, dobrá duše, která jsi strhována lásku osudu. týmž vírem jako on, naber útěchy z jeho utrpení a učiň tuto knížku svým příte lem, nedovedeš-li si sudbou nebo vlastní vinou nalézti šího. se bliž První díl 4. května 1771 J a k j s e m r á d , ž e j s e m v á m ujel! Příteli rozmilý, j a k p o d i v n é j e srdce č l o v ě k a ! T e b e j s e m opustil, j e h o ž tolik miluji, s n í m ž j s e m b ý v a l n e r o z l u č n ě spjat, a j s e m t o m u r á d ! V í m , ž e m i o d p u s t í š . Což n e b y l y m é o s t a t n í záplet k y j a k o b y vymyšleny o s u d e m , a b y přestrašily srdce j a k o m é ? C h u d i n k a L e o n o r a ! A p ř e c e j s e m byl n e v i n e n ! Což j á z a t o m o h l , ž e v t o m u b o h é m srdci vzklíčila n á k l o n nost, z a t í m c o m n e z a j í m a l a svéhlavá krása její sestry? A p ř e c e — j s e m zcela n e v i n e n ? Neživil j s e m s n a d její p o c i t y ? N e b a v i l j s e m se s á m jejími projevy skrznaskrz nelíčené p ř i r o z e n o s t i , k t e r é nás tak často rozesmávaly, j a k k o l i m á l o v l a s t n ě byly směšné? N e b y l j s e m t o j á , k d o — ? Ó , c o j e člověk, ž e s á m n a sebe ž a l u j e ! — P o lepším se, m i l ý příteli, slibuji, p o l e p š í m s e ! N e b u d u už j a k o d o s u d p ř e ž v y k o v a t t u trošku t r á p e n í , k t e r o u n á m osud strojí. C h c i u ž í v a t p ř í t o m n é chvíle a m i n u l o s t mi b u d i ž m i n u l o s t í . Zajisté, m á š p r a v d u , p ř í t e l i : bylo b y m é n ě bolesti m e z i lidmi, k d y b y n e v y n a k l á d a l i tolik o b r a z o t v o r n o s t i — s á m p á n b ů h ví, p r o č j s o u t a k ustrojeni — n a to, a b y s i z p ř í t o m ň o v a l i m i n u l é u t r p e n í , místo a b y k l i d n ě snášeli lhostejnou p ř í t o m n o s t . Budeš t a k laskav a vyřídíš m a m i n c e , že se p i l n ě sta r á m o její záležitosti a ž e j í b r z y p o d á m z p r á v u , j a k j s e m p o ř í d i l . M l u v i l j s e m s t e t o u a n e s h l e d a l ji a n i z d a l e k a t a k o v o u d r a č i c í , j a k o u z ní u n á s d o m a dělají. Je to vese lá, živá ž e n a z l a t é h o srdce. Vyložil j s e m j í m a m i n č i n y stížnosti n a z a d r ž e n í d ě d i c k é h o p o d í l u . Ř e k l a m i d ů v o dy, p ř í č i n y a p o d m í n k y , z a j a k ý c h b y b y l a o c h o t n a vy- d a t vše a ještě m n o h e m více, než na ní ž á d á m e . — Z k r á t ka, n e b u d u se teď o t o m rozepisovat, ale řekni m a m i n ce, že všechno p ů j d e h l a d c e . A j á , milý příteli, j s e m při té celé věci zase j e d n o u zjistil, že n e d o r o z u m ě n í a p o hodlnost ve světě n a t r o p í m n o h e m více svárů než ú k l a d y a š p a t n ý úmysl, které jsou a s p o ň neskonale vzácnější. O s t a t n ě je mi tu m o c a m o c d o b ř e . S a m o t a v této rajské krajině je m é m u srdci skvostným b a l z á m e m a m l a distvé j a r o s y t ý m b o h a t s t v í m své krásy z a h ř í v á m é často z i m o m ř i v é s r d c e . K a ž d ý s t r o m , k a ž d é křovisko j e j a k o kytička a člověk by se nejraději p r o m ě n i l v c h r o u s t a a nalézal v m o ř i sladkých v ů n í v š e c h n u svou p o t r a v u . M ě s t e č k o s a m o j e p r o t i v n é , ale p ř í r o d a k o l e m d o k o l a nevýslovně k r á s n á . T o p ř i m ě l o n e b o ž t í k a h r a b ě t e z M . . . a b y založil z a h r a d u n a j e d n o m z p a h o r k ů , k t e r é s e t u rozmanitě a půvabně, j a k to dovede j e n příroda, navzá j e m přetínají a vytvářejí r o z k o š n á ú d o l í . Z a h r a d a j e prostá a člověk cítí, sotva do ní vstoupí, že to n e b y l vě decky školený o d b o r n í k , k d o j i založil, n ý b r ž c i t u p l n é srdce t u c h t ě l o u ž í v a t sebe s a m a . N e j e d n u slzu j s e m u ž uronil z e s n u l é m u v z p u s t l é besídce, k t e r á byla j e h o za m i l o v a n ý m m í s t e č k e m , a teď j e t a k é m ý m . Brzy u ž b u d u p á n e m z a h r a d y , z a h r a d n í k m i přeje, získal j s e m s i h o za těch několik d n í a m y s l í m si, že a n i on z t o h o n e b u d e mít škodu. 10. května C e l o u m o u duši z a p l a v i l o z á z r a č n é veselí, p o d o b n é sladkým j i t r ů m jara, kterých p l n ý m douškem užívám. J s e m t a k zcela s á m a těším se z t o h o , že žiji, z d e , v t é t o krajině, k t e r á j e s t v o ř e n a p r o duše, j a k o j e m á . J s e m t a k šťasten, d r a h ý příteli, t a k p o h r o u ž e n d o p o c i t u k l i d n é h o bytí, ž e t o j e a ž n a škodu m é m u u m ě n í . N e d o v e d l b y c h teď kreslit, a n i č á r u b y c h nesvedl, a p ř e c e j s e m n i k d y nebyl větším m a l í ř e m n e ž p r á v ě v t ě c h t o o k a m ž i c í c h , když celé ú d o l í se v y p a ř u j e a výsostné s l u n c e spočívá na n e p r o s t u p n ý c h t e m n o t á c h m é h o lesa a j e n o m j e d n o t l i v é p a p r s k y se vkrádají do nejvnitřnější s v a t y n ě a k d y ž tu p a k ležím ve vysoké t r á v ě poblíže v o d o p á d u a m n ě , p ř i b l í ž e n é m u k z e m i , r o z m a n i t á stébélka se stávají z á z r a k e m — k d y ž c í t í m blíže s v é m u srdci v š e c h n o to h e m ž e n í m a l é h o světa m e z i t r a v i n a m i , t ě c h nesčíslných zjevů, n e - v y z p y t a t e l n ý c h červíčků a mušek, a cítím p ř í t o m n o s t V š e m o h o u c í h o , j e n ž nás všecky stvořil k o b r a z u s v é m u , d e c h Všemilujícího, j e n ž n á m d á v á bez konce vznášet se ve věčné slasti — — Příteli, a když se p a k kolem m ý c h očí s m r á k á a všechen svět kolem d o k o l a a n e b e n a d e m n o u cele spočívají v mé duši j a k p o d o b a m i l e n č i n a tě la — p a k často z a t o u ž í m a myslím si: a c h , kdybys t o m u v š e m u zas d o v e d l d á t výraz, kdybys t a k d o v e d l v d e c h n o u t p a p í r u to, co t a k sytě, t a k ž h o u c n ě v t o b ě žije, a b y s e stalo z r c a d l e m tvé duše, tak j a k o t v á d u š e j e z r c a d l e m n e k o n e č n é h o božství. Příteli — ale d r t í mě t o , h y n u p ř e t ě ž k o u krásou t o h o z ř e n í . 12. května N e v í m , z d a j s o u to d u c h o v é , vznášející se n a d t o u t o krajinou, k d o k l a m o u mé smysly, a n e b o dlí-li v m é m srdci živoucí božská fantazie, že se mi v š e c h n o k o l e m d o k o l a zjevuje j a k o u č i n ě n ý r á j . T u j e h n e d z a městeč k e m s t u d n ě , k níž j s e m p ř i p o u t á n j a k o M e l u z í n a a její sestry. Sejdeš s m a l é h o p a h o r k u a zastavíš se p ř e d k l e n u t í m , o d k u d asi d v a c e t s c h o d ů v e d e d o l ů d o h l o u b k y , k d e se z m r a m o r o v é skály prýští nejčistší v o d a . N í z k á zídka, j e ž n a h o ř e tvoří o h r a d u , vysoké stromy, k t e r é zacloňují v š e c h n o p r o s t r a n s t v í k o l e m d o k o l a , c h l á d e k místečka, t o v š e c h n o j e t a k přitažlivé, t a k t r o c h u p ř í z r a č n é . . . N e m i ne den, abych tu neproseděl aspoň hodinku. Tu pak při cházejí d ě v č a t a z m ě s t a p r o v o d u ; je to prostší, a p ř e c e nejnutnější p r á c e , k t e r o u kdysi zastávaly s a m y dcery k r á l ů . K d y ž t u t a k sedím, ožívá k o l e m m n e celý t e n p a t r i a r c h á l n í svět, v i d í m p r a o t c e , j a k se u s t u d n ě sezna mují a j a k se n a m l o u v a j í ; a j a k se n a d s t u d n ě m i a p r a m e n y vznášejí d o b r o d ě j n í d u c h o v é . Ó , k d o b y t o n e d o v e d l procítit s e m n o u , t e n s e n i k d y p o cestě p a r n ý m l e t n í m d n e m nesvlažil d o u š k e m z c h l a d n é s t u d á n k y ! 13. května T á ž e š se, z d a m i poslat m é k n i h y . P r o b o h a t ě p r o s í m , příteli, n e c h m ě s n i m i n a p o k o j i ! N e c h c i u ž , a b y m ě cokoli vedlo, p o v z b u z o v a l o a r o z d m y c h o v a l o , vždyť mé srdce je i bez m ě c h u v p l a m e n e c h ; je mi t ř e b a u k o l é b a v - ky, a tu j s e m nalezl dosyta v svém H o m é r o v i . J a k často u h ý č k á v á m svou kypící krev, neboť j a k ž i v jsi neviděl nic tak v r t k a v é h o , nic tak n e s t á l é h o j a k o mé s r d c e . Pří teli, n a č to v y k l á d a t t o b ě , j e n ž s tak často s lítostí viděl, j a k p ř e c h á z í m z žalu do nezřízenosti, ze sladké m e l a n cholie do z h o u b n ý c h vášní. A v ů b e c , z a c h á z í m se svým s r d é č k e m j a k o s c h o r ý m d ě c k e m : má ve všem svou vůli. Ale ne abys to vyzvonil, j s o u takoví, že by mi to měli v e zlé. 15. května Prostí lidé mě tu už znají a mají mě r á d i , z e j m é n a d ě t i . Z p o z o r o v a l j s e m s m u t n o u v ě c : když j s e m se k n i m zprvu p ř i d r u ž o v a l a přátelsky se j i c h v y p t á v a l na to a o n o , tu n ě k t e ř í myslili, že se j i m p o s m í v á m , a n ě k d y mě i h r u b ě o d b y l i . N e b r a l j s e m t o t a k v á ž n ě , j e n j s e m z n o v u , a ž pří liš živě, pociťoval, č e h o j s e m si všiml už č a s t o : K d o jsou j e n p o n ě k u d vyššího stavu, v ž d y zachovávají m r a z i v ý o d s t u p m e z i sebou a l i d e m , j a k o by se báli, a b y si důvěr ností n e z a d a l i . A p a k tu j s o u t a k é j e š t ě větroplaši a n e p o d a ř e n í šibalové, kteří předstírají b l a h o k l o n n o s t j e n p r o t o , a b y u b o h é m u l i d u j e n t í m bolestněji dali pocítit urážlivost své p ý c h y . V í m , d o b ř e v í m , ž e m y lidé nejsme, b a a n i n e m ů ž e m e b ý t m e z i sebou r o v n i . Ale z d á se m i , že člověk, k t e r ý se z o b a v y o svou důstojnost s t r a n í t a k z v a n é luzy, n e n í o n i c m é n ě směšný než z b a b ě l e c , j e n ž se skrývá p ř e d n e p ř í t e l e m , p r o t o ž e se bojí p o r á ž k y . N e d á v n o , k d y ž j s e m přišel k s t u d n i , našel j s e m u ní mladou služebnou, která měla n á d o b u postavenou na nejspodnější s c h o d a rozhlížela se, nepřijde-li d r u ž k a , k t e r á b y j í v y z d v i h l a k o n e v n a h l a v u . Sešel j s e m dolů a podíval s e n a n i : „ M á m j í p o m o c i , p a n n o ? “ řekl j s e m . Celičká s e z a r d ě l a . „ K d e p a k , p a n e , “ řekla. „Bez okol k ů ! “ U r o v n a l a si kroužek na hlavě a já jí pomohl. Po děkovala a stoupala nahoru. 17. května S e z n á m i l j s e m se s všelijakými lidmi, společnost j s e m s i d o s u d nenašel. N e v í m , c o lidé n a m n ě mají, j e j i c h to- lik, k d o mě mají r á d i a k d o se na m n e věší; a p a k je mi t o h o vždycky líto, ž e naše společná cesta j e j e n o m tak k r a t i č k á . Tážeš-li se, j a c í jsou zdejší lidé, o d p o v í d á m : takoví j a k o v š u d e j i n d e . Lidstvo j e p o č e r t e c h j e d n o t v á r n é . S k o r o všichni p r o p r a c u j í větší část d n e , a b y m o h l i ž í t ; a ta troška svobody, k t e r á j i m zbývá, je tolik znepokojuje, že dělají, co m o h o u , a b y se jí zbyli. A c h , ú d ě l e lidský! Ale lid j e t u d o b r ý ! K d y ž s e m i n ě k d y p o d a ř í z a p o m e n o u t na sebe a u ž í v a t s n i m i skrovných radostí, k t e r é člověku nejsou u p ř e n y : p ř i vkusně p r o s t ř e n é t a b u l i u p ř í m n ě a prostodušně žertovat, uspořádat v pravou chvíli vyjížďku n e b o t a n e č e k , tak mi to d ě l á d o c e l a d o b ř e ; j e n c h r a ň p á n b ů h , a b y m ě n e n a p a d l o , ž e v e m n ě dříme j e š t ě tolik j i n ý c h sil, k t e r é bez u ž i t k u všechny zetlívají a k t e r é ostražitě z a k r ý v á m . A c h , to všechno t a k děsí mé srdce — A p ř e c e ! Žíti n e p o c h o p e n , to je n a š i n c ů v o s u d . A c h , ž e odešla p ř í t e l k y n ě m é h o m l á d í , a c h , ž e j s e m j i k d y p o z n a l ! Ř e k l b y c h si: jsi b l á z e n , hledáš, c o n a z e m i n e n í . Ale m ě l j s e m ji, cítil j s e m t e p j e j í h o srdce, cítil její ho velkého d u c h a , v j e h o ž p ř í t o m n o s t i j s e m se s á m sobě z d á l n ě č í m víc, n e ž č í m j s e m byl, neboť byl j s e m vším, č í m j s e m b ý t m o h l . M ů j t y b o ž e ! Což p ř i n í z ů s t a l a j e d i n á síla m é h o d u c h a n e z u ž i t k o v á n a ? N e m o h l j s e m p ř e d n í r o z v i n o u t v š e c h n o t o z á z r a č n é cítění, k t e r ý m m á d u š e p ř í r o d u o b j í m á ? Což n e b y l o naše o b c o v á n í v ě č n o u h r o u nejjemnějších p o c i t ů , n e j b ř i t č í h o ostrovtipu, j e h o ž n e j různější p o d o b y i t e h d y , když byly t é m ě ř z v r á c e n é , byly vesměs p o z n a m e n á n y p e č e t í g é n i a ? A c h , léta, o k t e r á byla slabší, j i p ř i v e d l a dříve d o h r o b u n e ž m n e . N i k d y n a n i n e z a p o m e n u , n a její p e v n o u mysl a její božskou trpělivost. P ř e d několika d n y j s e m se setkal s j a k ý m s i m l a d ý m V . . . ; u p ř í m n ý h o c h n a d m í r u milé t v á ř e . P ř i c h á z í p r á v ě ze studií, n e m á se z r o v n a za m u d r c e , ale myslí si p ř e c e , že t o h o ví víc n e ž j i n í . Byl s n a d t a k é pilný, j a k s o u d í m z r ů z n ý c h p ř í z n a k ů , z k r á t k a m á slušné v ě d o m o s t i . K d y ž se dověděl, že m n o h o kreslím a že u m í m řecky, k o ř e n í to u n á s p ř e v z á c n á , seznámil se se m n o u a vyvalil spoustu učeností, o d B a t t e x u e p o W o o d a , o d D e Pilese p o W i n c k e l m a n n a , a ujišťoval m ě , že p r o č e t l celý p r v n í díl Sulzeroyy T h e o r i e a že má H e y n e n o v a s k r i p t a o s t u d i u a n t i ky. Ř e k l j s e m si: p á n b ů h s t e b o u ! J e š t ě j e d n o h o d o b r é h o člověka j s e m p o z n a l , knížecího s p r á v c e ; j e t o u p ř í m n ý , b o d r ý m u ž . Říkají, ž e člověku poskočí srdce v těle, vidí-li ho m e z i j e h o d ě t m i , j i c h ž má d e v ě t . Z e j m é n a o j e h o nejstarší se m o h o u p ř e t r h n o u t c h v á l o u . P o z v a l mě k s o b ě ; n a v š t í v í m ho v nejbližších d n e c h ; bydlí v knížecí myslivně, p ů l d r u h é h o d i n y od t u d ; d o s t a l svolení, a b y s e t a m o d s t ě h o v a l , p o s m r t i své ženy, p r o t o ž e p o b y t v městě ve v r c h n o s t e n s k é m d o m ě příliš j i t ř i l j e h o bol. J i n a k j e š t ě zkřížilo m o u cestu několik p o t r h l ý c h origi n á l ů , nesnesitelných od h l a v y až k p a t ě , z e j m é n a svou přátelskostí. M ě j s e d o b ř e ! D o p i s ti, d o u f á m , b u d e p o c h u t i , j e j e n a j e n historický. 22. května Z e život člověka j e j e n o m sen, t o u ž l e c k o h o n a p a d l o a a n i m n e se t e n p o c i t n e c h c e spustit. K d y ž t a k u v á ž í m , j a k ú z k á j e klec, k t e r á svírá v š e c h n y č i n o r o d é a p o z n á v a c í síly člověka, že v š e c h n a činnost m á j e n j e d e n c í l : ukojit p o t ř e b y , k t e r é zase n e m a j í j i n é h o ú č e l u n e ž p r o d l o u ž i t naši u b o h o u existenci, a k d y ž si p a k m u s í m d o z n a t , že v š e c h n o u k l i d n ě n í v n ě k t e r ý c h otáz k á c h j e j e n o m polosnovou rezignací, k t e r á p o m a l o v á v á stěny vězení, ve k t e r é m t r č í m e , p e s t r ý m i p o s t a v a m i a jas n ý m i p r o s p e k t y : t o v š e c h n o , V i l é m e , m i r d o u s í slovo v h r d l e . V r a c í m se do sebe a n a l é z á m t a m celý svět. O v š e m že zase víc ve svých t u c h á c h a t e m n ý c h t o u h á c h n e ž ve v ý r a z u a živoucí síle. A tu mi v š e c h n o p ř e d o č i m a p l y n e , a u s m í v á m se a s n í m si d á l . Že d ě t i n e v ě d í , p r o č mají vůli, v t o m j s o u všichni veleu č e n í školometi z a j e d n o . Z e s e však t a k é dospělí, p o d o b n i d ě t e m , potácejí p o z e m ě k o u l i , ž e j a k o o n y n e v ě d í , o d k u d přišli a k a m j d o u , že a n i o n i nejednají z p r a v ý c h pohnutek, že také j i m i vládne rákoska a cukrátko, t o m u jaksi n i k d o nevěří, ačkoliv s e m i z d á , ž e t o r u k a m a h m a t á m e . R á d t i p ř i p o u š t í m (neboť vím, c o m i n a t o o d p o víš), že nejšťastnější j s o u ti, k d o j a k o d ě t i d e n ze d n e svůj život prožívají, k d o tahají svou p a n e n k u , k d o j i oblékají a svlékají, s v e l k ý m r e s p e k t e m se plíží k o l e m police, k d e m a m i n k a z a m k l a cukroví, a k d y ž k o n e č n ě u r v o u kousek, p l n o u p u s o u žvýkají a volají: j e š t ě ! To jsou šťastní tvo rové. — A t a k é t ě m n e n í zle, k d o dávají své p i t o m é ro b o t ě a n e b o nanejvýš svým v á š n í m p a t e t i c k á j m é n a , oz n a m u j í c e člověčenstvu, ž e t o j s o u o h r o m n á díla, p o d n i k a n á p r o j e h o spásu a v y k o u p e n í . Blaze t o m u , k o m u j e d á n o t a k h l e ž í t ! K d o však v e své p o k o ř e p o z n á v á , o č vlastně běží, k d o vidí, j a k k a ž d ý n a o b ě d v a n ý o b č a n svou z a h r á d k u d o v e d e p ř i s t ř i h n o u t n a u č i n ě n ý ráj, a j a k n a d r u h é s t r a n ě t a k é u b o ž á k p o d svým b ř e m e n e m leze d á l svou cestou, byť i sebevíc h e k a l , j a k k o n e c k o n c ů všichni bez r o z d í l u znají j e n j e d e n p r o s p ě c h : z ř í t světlo sluníčka a s p o ň o m i n u t k u déle, a n o ! — t e n je p ě k n ě z t i c h a a tvo ří si svět k o b r a z u s v é m u , a je t a k é šťasten, p r o t o ž e je člověkem. A p a k , byť i byl sebevíce s p o u t á n , c h o v á n a v ž d y v svém srdci sladký p o c i t svobody, že o p u s t í t e n t o ž a l á ř , kdykoli se mu zlíbí. 26. května Víš, ž e m á m odjakživa v e zvyku, a b y c h n a n ě j a k é m m i l é m místečku rozbil svůj stánek a v n ě m p ř e b ý v a l ve vší skromnosti. I z d e j s e m si zase n a l e z l t a k o v é místečko, k t e r é mě k sobě p ř i p o u t a l o . Asi p ů l h o d i n y za m ě s t e m leží d ě d i n a , k t e r é říkají W a h l h e i m 1 . J e v e l m i zajímavě p o l o ž e n a n a p a h o r k u , a k d y ž z n í n a h o r n í m konci p o stezce v y c h á z í m , p ř e h l é d n u j e d i n ý m p o h l e d e m celé ú d o l í . D o b r á k h o s p o d s k á , k t e r á je i na s t a r á k o l e n a veselá a p l n á o c h o t y , čepuje tu víno, p i v o a k á v u , a co je n a d e vše, j s o u tu dvě košaté lípy, k l e n o u c í své k o r u n y n a d c e l ý m p l á c k e m p ř e d kos t e l e m , kol d o k o l a o b k l o p e n ý m selskými usedlostmi, sto d o l a m i a d v o r k y . N e n a l e z l j s e m d á v n o místečka, a b y bylo t a k d ů v ě r n é , t a k milé, a sem si t a k é d á v á m vynést z h o s p o d y svůj stůl i židli a t a d y p o p í j í m k á v u a č t u si ve svém H o m é r o v i . K d y ž j s e m n á h o d o u kteréhosi k r á s n é h o o d p o l e d n e přišel p o p r v é p o d ty lípy, bylo celé místečko j a k o p o v y m ř e n í . V š e c h n o bylo n a poli. J e n o m hošík asi č t y ř l e t ý seděl na z e m i a p ř i d r ž o v a l k h r u d i o b ě m a p a ž e 1 č t e n á ř se n e b u d e snažit, aby na m a p ě nalezl místa zde j m e n o vaná. Nastaly okolnosti, které přiměly vydavatele, aby p r a v á j m é n a , v originále uvedená, pozměnil. ž e m i d r u h é , asi p ů l r o č n í d ě c k o , sedící n a z e m i mezi j e h o n o h a m a , t a k ž e mu sloužil za j a k o u s i lenošku. A přes čipernost, s j a k o u j e h o č e r n á k u k a d l a t ě k a l a po všem okolí, seděl zcela tiše. Ta p o d í v a n á se mi líbila a usedl j s e m na p l u h , j e n ž stál n a p r o t i , a d a l se s p r a v o u rozkoší do kres lení b r a t r s k é s k u p i n k y ; p ř i d a l j s e m j e š t ě nejbližší plot, v r a t a do stodoly a několik r o z b i t ý c h kol, tak j a k všech no stálo za sebou, a za h o d i n k u j s e m shledal, že j s e m vy robil j a k se p a t ř í k o m p o n o v a n o u a velmi z a j í m a v o u kres bu, a n i ž j s e m t o n e j m e n š í p ř i d a l z e svého. T o m ě u t v r d i lo v předsevzetí p r a c o v a t v b u d o u c n u j e d i n ě p o d l e p ř í r o dy. O n a j e d i n á j e bez m e z í b o h a t á a v y c h o v á v á p r a v é h o umělce. N a p r o s p ě c h regulí j e m o ž n o leccos říci, asi tolik j a k o ke cti a c h v á l e o b č a n s k é společnosti, č l o v ě k , který se v e svém vývoji j i m i řídí, n i k d y n e v y t v o ř í n i c n e c h u t n é h o a š p a t n é h o , asi t a k j a k o o b č a n , k t e r ý se d á v á h n í s t záko ny a blahobytem, nikdy n e b u d e nepříjemným sousedem a n i k u r i ó z n í m z l o s y n e m ; z a t o však t a k é k a ž d é p r a v i d l o , ať si k d o c h c e co chce říká, ničí p r o v ž d y p r a v ý cit p r o pří r o d u a její p r a v d i v ý v ý r a z . N a t o ty, ž e t o j e příliš k r u t é ! P r a v i d l o j e n učí u s k r o v n ě n í , o b ř e z á v á p l a n o u r é v u a t d . M i l ý příteli, p o v í m t i t o p o d o b e n s t v í : S u m ě n í m j e t o j a k o s láskou. D e j m e t o m u , že m l á d e n e c z celé d u š e m i l u je dívku, že u ní t r á v í v š e c h n y h o d i n y d n e , že vyplýtvá v š e c h n u sílu a v š e c h n o j m ě n í , j e n a b y j i m o h l přes t u chvíli o t o m přesvědčit, že se jí cele o d d á v á . A tu by p ř i šel šosák, m u ž , který má svůj veřejný o u ř a d , a řekl by m u : v z á c n ý m l a d ý p a n e , m i l o v a t , t o j e lidské, ale m u s í t e lidsky m i l o v a t ! R o z v r h n ě t e si svůj čas, j e d n u část věnuj te své p r á c i a h o d i n u o d d e c h u své dívce, rozpočítejte své j m ě n í , a co v á m p ř e b ý v á z n e j n u t n ě j š í h o , za to jí sem a t a m ( j e n o m ne příliš často) k u p t e d á r e k . T ř e b a k n a r o z e n i n á m , a n e b o k d y ž m á svátek a t d . — U p o s l e c h n e - l i t e n člověk, b u d e z n ě h o u ž i t e č n ý m l a d ý m u ž a j á s á m b y c h r a d i l k a ž d é m u knížeti, a b y h o p o s a d i l d o svého s e n á t u . J e n ž e p o j e h o lásce j e v e t a , a je-li u m ě l e c , p o j e h o u m ě n í . Ó p ř á t e l é , p r o č t a k z ř í d k a se p r o v a l í p r o u d génia, t a k z ř í d k a se p ř i ž e n e z v i c h ř e n ý m v o d s t v e m a o t ř á s á d u šemi v ú d i v u ? D r a z í p ř á t e l é ! Bydlí t u p o o b o u březích usedlí c h l a p i , k t e r ý m by se zničily besídky, z á h o n y a zel né z a h r á d k y ; a ti t e d y včas h r á z e m i a p r ů p l a v y zabra ňují h r o z í c í m u n e b e z p e č e n s t v í . 27. května U p a d l jsem, j a k vidím, do vytržení, podobenství a deklamací, a zapomněl, že ti m á m ještě dovypravovat, j a k t o d o p a d l o s t ě m i d ě t m i . Seděl j s e m asi d v ě h o d i n y n a svém p l u h u , zcela p o h ř í ž e n do m a l í ř s k ý c h p o c i t ů , o n i c h ž tě t a k p o p l e t e n ě p o u č u j e m ů j včerejší list. Tu k v e č e r u p ř i j d e k d ě t e m , j e ž s e p o celou t u d o b u a n i n e p o h n u l y , m l a d á ž e n a s košíčkem n a p a ž i a v o l á u ž z d a l e k a : „ F i lípku, jsi h o d n ý k l u k ! “ P o z d r a v i l a m ě , j á j í p o d ě k o v a l , povstal j s e m , p ř i s t o u p i l k ní a o p t a l se, je-li m a t k o u t ě c h d ě t í . P ř i t a k a l a m i , a p o d á v a j í c s t a r š í m u p ů l koláče, zved la to mladší a líbala je s v r o u c í m a t e ř s k o u láskou. „ D a l a j s e m Filípkovi,“ řekla, „ n a starost to m a l i č k é a šla j s e m s e s v ý m nejstarším d o města, a b y c h n a k o u p i l a housek, c u k r u a h l i n ě n ý rendlík n a kaši.“ T o všechno j s e m viděl v košíku, j e h o ž víko u p a d l o . „ C h t ě l a j s e m H o n z í č k o v i “ (tak se j m e n o v a l n e j m l a d š í ) „ k večeři u v a ř i t polívčičku, ale t e n šibal, nejstarší, mi v č e r a rozbil rendlík, když se s F i l í p k e m t a h a l o v ý š k r a b e k “ . P t a l j s e m se po nejstar ším a o n a mi sotva d o ř e k l a , že se na l o u c e p r o h á n í s h u s a m i , k d y ž už přiskotačil a d r u h o r o z e n é m u přinášel lís k o v ý p r u t . Bavil j s e m se s ní d á l e a d o v ě d ě l j s e m se, že je učitelovic d c e r k o u a že její m u ž o d c e s t o v a l do Švýcar, a b y si přivezl d ě d i c t v í po b r a t r a n c i . „ C h t ě l i ho o ně oši dit,“ řekla mi, „a neodpovídali mu na j e h o dopisy; tak s i t a m zajel s á m . J e n a b y s e m u n i c z l é h o n e p ř i h o d i l o , d l o u h o j s e m o n ě m neslyšela.“ Bylo m i z a t ě ž k o o d t r h n o u t se od n í ; dal jsem k a ž d é m u z dětí po krejcaru a také p r o t o n e j m l a d š í j s e m j í d a l krejcar, a b y m u p ř i n e s l a h o u s k u k polévce, až p ů j d e do m ě s t a . A t a k j s m e se r o zešli. — N a m o u duši, d r a h o u š k u , k d y ž s e m i všech p ě t smyslů u ž rozkližuje, t a k m i t o v ž d y c k y z t l u m í m ů j v n i t ř n í svár, dívám-li se na t a k o v é stvoření, k t e r é v nejšťastnější p o klidnosti opisuje ú z k ý k r u h svého bytí, d e n z e d n e s i p o m á h á , vidí, j a k listí o p a d á v á , a n i c j i n é h o si nemyslí, než li že přichází zima. O d t é d o b y j s e m často t a m v e n k u , d ě t i s i u ž d o c e l a na m n e zvykly. Dostávají c u k r , k d y ž piji k á v u , a z v e č e r a se se m n o u dělí o c h l é b s m á s l e m a o kyselé m l é k o . N e děle s e n i k d y n e m i n e bez k r e j c a r u , a k d y ž t u p o m š i n e jsem, tak má hospodská nařízeno, aby j i m ho vyplatila. R o z u m ě j í si se m n o u , vypravují mi leccos. Z e j m é n a mě baví jejich vášně a p r o s t é výlevy žádosti, když se sejde více dětí ze vsi. D o s t p r á c e m i t o d a l o , a b y c h upokojil jejich m a m i n k u : „ J e n aby p á n a neobtěžovaly!“ 16. června P r o č ti nepíši? T á ž e š se a jsi p ř e c e t a k é z u č e n ý c h p á n ů ! M ě l bys u h o d n o u t , ž e s e m á m d o b ř e , a t o — z k r á t k a d o b ř e , s e z n á m i l j s e m se s n ě k ý m , a to se m é h o s r d c e p o n ě k u d blíže d o t ý k á . J s e m — a v l a s t n ě a n i n e v í m . Abych ti po pořádku vypravoval, j a k se to všechno z b ě h l o , že j s e m se s e z n á m i l s j e d n í m z nejroztomilejších stvoření, to sotva p ů j d e . J s e m veselý a šťastný a t e d y m á lo způsobilý k t o m u , a b y c h psal h i s t o r i c k y ! A n d ě l a ! F u j ! T o ř í k á k d e k d o o t é s v é ! Viď? A p ř e c e nejsem s c h o p e n t i říci, p r o č j e d o k o n a l á ? Z k r á t k a , za ujala všechnu m o u mysl. T o l i k p r o s t o t y s t a k o v ý m r o z u m e m , tolik d o b r o t y s t a k p e v n ý m c h a r a k t e r e m , a t e n klid duše, s k t e r ý m žije svůj o p r a v d o v ý , č i n n ý ž i v o t ! — To všechno je protivné žvanění, co tu o ní povídám, s u c h o p á r n á a b s t r a k c e , k t e r á n e z a c h y c u j e a n i j e d i n ý rys její p o d s t a t y . A ž p o d r u h é . — N e ; n e p o d r u h é , ale teď h n e d ti v š e c h n o p o v í m . Vždyť — m e z i n á m i — co j s e m z a č a l p s á t , u ž t ř i k r á t j s e m odložil p e r o , a b y c h d a l osedlat k o n ě a vyjel si v e n k ní, ačkoliv j s e m si r á n o p ř í s a h a l , že t a m n e p o j e d u — a b ě h á m přes tu chvíli k o k n u , a b y c h se p o d í v a l , j a k vysoko j e š t ě stojí s l u n c e . — N e d o v e d l j s e m s e p ř e m o c i , musil j s e m k n í v e n . T a k , a teď j s e m zase d o m a , V i l é m e , a p o v e č e ř í m svůj c h l é b s m á s l e m a n a p í š i ti. J a k á j e t o p r o m n e slast, k d y ž j i v i d í m v k r u h u t ě c h roz t o m i l ý c h , č i p e r n ý c h d ě t í , j e j í c h osmi s o u r o z e n c ů ! — K d y ž tak b u d u pokračovat, nebudeš na konci ani za m á k moudřejší než na z a č á t k u : tak tedy poslouchej, bu du se nutit do podrobností. N a p s a l j s e m t i n e d á v n o , j a k j s e m s e s e z n á m i l s e správ c e m S. a j a k mě p o ž á d a l , a b y c h ho b r z y navštívil v j e h o p o u s t e v n ě , n e b o správněji v j e h o m a l é m království. Z a - p o m n ě l j s e m na to, a byl b y c h se t a m s n a d n i k d y nevy p r a v i l , k d y b y m i n á h o d a n e b y l a o d k r y l a p o k l a d , který s e skrývá v t o m t i c h é m kraji. Zdejší m l a d á c h a s a p o ř á d a l a ples n a v e n k o v ě a j á j s e m s i d a l k o n e č n ě t a k é říci. N a b í d l j s e m se, ž e d o p r o v o d í m j e d n o z e zdejších d ě v č a t , d o b r o u , k r á s n o u , ale ji n a k b e z v ý z n a m n o u dívku, a u j e d n a l i j s m e , že n a j m u ko č á r a p o j e d u se svou t a n e č n i c í a s její sestřenkou k veseli c i ; cestou ž e s e s t a v í m e p r o C h a r l o t t u S . „ T o p o z n á t e krasavici,“ ř e k l a m á společnice, k d y ž j s m e h l u b o k ý m , p ě k n ě p r o k á c e n ý m lesem ujížděli k myslivně. „ M ě j t e se n a p o z o r u , “ d o d a l a sestřenice, „ a ť s e n e z a m i l u j e t e ! “ „ J a k t o ? “ řekl j s e m . „ J e u ž z a d á n a , “ o d p o v ě d ě l a , „ v e l m i h o d n é m u člověku, který odcestoval, a b y p o s m r t i svého o t c e u r o v n a l své záležitosti a a b y se u c h á z e l o v ý n o s n é m í s t o . “ C e l á věc m i b y l a dost lhostejná. S l u n c e stálo j e š t ě č t v r t h o d i n k u n a d p o h o ř í m , k d y ž j s m e zastavili p ř e d v r a t y ; bylo v e l m i d u s n o a dívky se b á l y b o u ř k y , k t e r á se z ř e j m ě s t a h o v a l a z šedobílých, t ě ž k ý c h m r á č k ů , r o z h á z e n ý c h p o c e l é m o b z o r u . Snažil j s e m s e o k l a m a t jejich bojácnost, p ř e d s t í r a j e , ž e j s e m n á r a m n ý z n a l e c p o v ě t ř í , ačkoliv j s e m s á m h n e d tušil, ž e s e n á m naše zábava zhatí. V y s t o u p i l j s e m . D ě v e č k a , k t e r á vyšla z v r a t , p o p r o s i l a n á s , a b y c h o m chvilku posečkali, ž e slečna L o t t y n k a t u b u d e c o n e v i d ě t . Popošel j s e m d v o r k e m k v ý s t a v n é m u d o m u , a k d y ž j s e m vystoupil p o s c h o d e c h n a p a v l á n a vkročil do dveří, s p a t ř i l j s e m n e j p ů v a b n ě j š í p o d í v a n o u , j a k á se mi k d y zaskytla. V p ř e d s í ň c e se p r o h á n ě l o šest d ě t í , o d j e d e n á c t i d o d v o u let, okolo dívky p ě k n é p r o s t ř e d n í p o s t a v y ; m ě l a n a sobě p r o s t é bílé šaty s b l e d ě červenými stuhami na loktech a na prsou. V ruce měla p e c e n č e r n é h o c h l e b a a u k r a j o v a l a k a ž d é m u p o krajíci, j e h o ž velikost b y l a ú m ě r n á v ě k u a h l a d u d í t ě t e . P o d á v a l a jej k a ž d é m u s laskavostí t a k n e v š e d n í a k a ž d i č k é řeklo t a k u p ř í m n ě s v é : d ě k u j u p ě k n ě , n a t a h u j í c k n í d r o b n é ručky, j e š t ě n e ž u k r o j i l a ! P a k s e svou večeří b u ď vesele odskotačilo, a n e b o o d c h á z e l o k l i d n ě , bylo-li p o v a h y rozvážlivější, k v r a t ů m d v o r a , a b y si p r o h l é d l o ci zinky a k o č á r , j e n ž o d v e z e jejich L o t t k u . „ P r o s í m z a p r o m i n u t í , “ ř e k l a „ ž e vás obtěžuji d o v n i t ř a n e c h á v á m slečny č e k a t . P r o strojení a všelijaká o p a t ř e - ní v d o m á c n o s t i na d o b u , co b u d u p r y č , z a p o m n ě l a j s e m d á t svým b r o u č k ů m večeři. A o n i nechtějí c h l e b a od ni koho j i n é h o n e ž o d e m n e . “ Ř e k l j s e m j í b e z v ý z n a m n o u p o k l o n u , z a t í m c o v š e c h n a m á d u š e spočívala n a její postavě, n a j e j í m hlase, n a j e j í m c h o v á n í , a m ě l j s e m p r á v ě j e š t ě p o k d y , a b y c h s e p r o b r a l z e svého p ř e k v a p e n í , když si odskočila do světnice p r o r u k a v i č k y a p r o vějíř. Š p u n t i si mě z b e z p e č n é v z d á l e n o s t i po o č k u p r o h l í ž e l i . Přistoupil j s e m k n e j m e n š í m u , k t e r ý m ě l n á r a m n ě h e z kou t v á ř i č k u . C o u v a l p ř e d e m n o u , k d y ž p r á v ě L o t t a vystoupila ze d v e ř í a ř e k l a : „ L o u i s , dej strýčkovi p a c i n k u ! “ Hošík uposlechl bez ostychu a já jsem se nezdržel a políbil j s e m ho z celého srdce, n e d b a j e j e h o u s m r k a n é ho nosánku. „Strýček?“ řekl jsem, podávaje jí ruku, „ m y s l í t e , že zasluhuji t o h o štěstí b ý t s v á m i s p ř í z n ě n ? “ „ B o ž í n k u , “ ř e k l a a u s m á l a se n e z á v a z n ě , „ n a š e p ř í b u zenstvo je t u z e r o z v ě t v e n é a b y l o by mi líto, k d y b y s t e vy byl z e všech p r á v ě nejhorší.“ O d c h á z e j í c n a ř í d i l a Žofce, nejstarší sestře po sobě, děvčeti asi j e d e n á c t i l e t é m u , a b y d o b ř e o p a t r o v a l a m a ličké a p o z d r a v o v a l a t a t í n k a , až se v r á t í z projížďky. D ě t e m n a k á z a l a , a b y p o s l o u c h a l y svou sestru Žofku p r á v ě t a k , j a k o b y t o b y l a o n a s a m a , což j í t a k é n ě k t e r é s největším d ů r a z e m přislíbily. M a l á v š e t e č n á plavovlás k a však, asi šestiletá, ř e k l a : „ A p ř e c e t o nejsi ty, L o t t k o ! T e b e m á m e p ř e c e r a d š i ! “ D v a nejstarší c h l a p c i vylezli v z a d u n a k o č á r a n a m o u p ř í m l u v u j i m dovolila, a b y s e svezli s n á m i až k lesu, slíbí-li, že se n e b u d o u škádlit a že se h o d n ě pevně přidrží vozu. S o t v a j s m e se p o h o d l n ě usadili, slečny se sotva p o z d r a vily a v y m ě n i l y několik l i c h o t i v ý c h p o z n á m e k o ú b o r e c h a z e j m é n a o k l o b o u č c í c h a ř á d n ě p r o p r a l y společnost, d o k t e r é jely, k d y ž L o t t a p o r u č i l a k o č í m u , a b y zastavil, a b r a t r ů m , a b y slezli; ž a d o n i l i , a b y j í j e š t ě j e d n o u směli p o l í b i t r u k u , což t a k é učinili, starší se vší n ě h o u p a t náctiletého, mladší s nemalou prudkostí a lehkovážnos tí. Pozdravovala ještě j e d n o u maličké a jeli j s m e dál. Sestřenice s e o p t a l a , přečetla-li u ž k n i h u , k t e r o u j í n e d á v n o poslala. „ N e , “ řekla Lotta, „nelíbí se mi, v r á t í m v á m j i . T a p ř e d t í m t a k y n e b y l a o n i c lepší.“ Byl j s e m všecek u d i v e n , k d y ž j s e m s e o p t a l , j a k é t o byly k n i h y , a když mi o d p o v ě d ě l a 1 : — S h l e d a l j s e m ve všem, co řekla, m n o h o c h a r a k t e r u . Viděl j s e m v k a ž d é m slůvku n o v o u krásu, n o v é p a p r s k y d u c h a , vyrážející z její t v á ř e , k t e r á se o č i v i d n ě r a d o s t n ě rozjiskřila, p r o t o ž e vycítila, že ji c h á p u . „ K d y ž j s e m b y l a m l a d š í , “ řekla, „ n i c j s e m tolik n e m i l o v a l a j a k o r o m á n y . B ů h ví, j a k blaze m i bylo, když j s e m se v n e d ě l i stulila do k o u t e č k a a celým s r d c e m b r a l a účast na štěstí a t r a m p o t á c h nějaké Miss J e n n y . N e z a p í r á m a n i , ž e t e n t o ž á n r p r o m n e n e n í d o s u d bez p ů v a b u . Ale když už se t a k m á l o k d y d o s t á v á m k č e t b ě , t a k m u s í t a k é k a ž d á k n i h a b ý t zcela p o m é c h u t i . A m n ě j e z e všech a u t o r ů nejmilejší t e n , u k t e r é h o n a l é z á m svůj vlast ní svět, u k t e r é h o se žije j a k o k o l e m m n e a j e h o ž v y p r a v o v á n í j e m i p ř e c e t a k zajímavé a m i l é j a k o m ů j vlastní d o m á c k ý život, k t e r ý ovšem n e n í ž á d n ý r á j , ale p ř e c e j e n p r a m e n nevýslovné b l a ž e n o s t i . “ Snažil j s e m s e z a k r ý t své p o h n u t í n a d t ě m i t o slovy. T o s e m i ovšem příliš n e d a ř i l o , neboť když j s e m j i m i m o c h o d e m slyšel t a k t u z e p r a v d i v ě m l u v i t o Wakefieldském vikáři a o — 2 , b y l j s e m o v š e m všecek u v y t r ž e n í a vyklopil vše, co j s e m v ě d ě l ; a t e p r v po d r a h n é chvilce, když L o t t a o b r á t i l a h o v o r k o s t a t n í m , z p o z o r o v a l j s e m , že slečinky tu seděly po celou d o b u s r o z e v ř e n ý m a o č i m a , j a k o b y j i c h n e b y l o . Sestřenice n a m n e n ě k o l i k r á t p o h l é d l a s p o s m ě š n ě v y h r n u t ý m n o s á n k e m , což mi však by lo jedno. H o v o r s e dostal n a z á l i b u v t a n c i . „ J e - l i t a t o vášeň c h y b o u , “ ř e k l a L o t t a , „ t a k s e v á m bez m u č e n í p ř i z n á m , ž e m ě t a n c o v á n í baví n a d e vše. A když m ě n ě c o tíží, z a b u b n u j i si na svém r o z l a d ě n é m k l a v í r u t a n e č e k a vše c h n o je zase v p o ř á d k u . “ J a k j s e m s e z a h o v o r u pásl n a t ě c h č e r n ý c h očích, j a k s p o u t a l y v š e c h n u m o u d u š i ty živoucí r t y a veselé, svěží tvářičky, j a k často j s e m , zcela p o h r o u ž e n d o n á d h e r n é h o smyslu jejího h o v o r u , neslyšel a n i slov, k t e r ý m i se vy1 Bylo n u t n é potlačit toto místo dopisu, aby si nikdo n e m o h l stě žovat, ačkoliv konec konců a u t o r ů m málo záleží na s o u d u nějaké dívky a vrtkavého mladíka. 2 T a k é zde byla vynechána j m é n a několika domácích a u t o r ů . K d o souhlasí s Lottčiným nadšením, t o m u zajisté srdce prozradí, kdo je tu míněn, čte-li n á h o d o u toto místo. A ostatní t o m u rozumět nemusí. j a d ř o v a l a , to si d o v e d e š p ř e d s t a v i t j e d i n ě ty, p r o t o ž e mě z n á š ! Z k r á t k a , vystoupil j s e m z vozu j a k o n á m ě s í č n í k , když j s m e zastavili p ř e d l e t o h r á d k e m , a byl j s e m t a k z t r a c e n d o s n ů zšeřelého kraje, ž e j s e m sotva slyšel h u d b u , k t e r á n á m z n ě l a vstříc z o z á ř e n é h o sálu v p a t ř e . P á n i A u d r a n a jakýsi N . N . (kdo b y s i p a m a t o v a l vše c h n a t a j m é n a ) , kteří byli t a n e č n í k y slečny L o t t y a sestřenice, n á s u v í t a l i u v o z u a z m o c n i l i se svých d a m . I já j s e m t u svou u v e d l n a h o r u . T o č i l i j s m e se v m e n u e t e c h okolo sebe, vyzýval j s e m d í v k u za d í v k o u , a p r á v ě t ě m nejprotivnějším se n e c h t ě l o d o t o h o , a b y člověku p o d a l y r u k u a u d ě l a l y t r á p e n í k o n e c . L o t t a a její t a n e č n í k se d a l i do anglické čtverylky, a j a k b l a z e mi bylo, k d y ž v ř a d ě z a č a l a t a k é figuru s n á m i , t o asi d o v e d e š p r o c í t i t . Člověk j i m u s í vidět, j a k t a n č í ! Víš, je t a k c e l ý m s r d c e m a celou duší p ř i věci, její tělo je j e d n a j e d i n á h a r m o n i e ! J e tak svobodná, tak bezstarostná, j a k o b y t o v l a s t n ě bylo vše, j a k o b y n a n i c j i n é h o n e m y s lila, n i c n e c í t i l a ; a zajisté t a k é v t ě c h o k a m ž i c í c h všech no kolem ní mizí. P o p r o s i l j s e m j i o d r u h o u čtverylku, přislíbila m i třetí, ujišťujíc m ě s n e j p ů v a b n ě j š í p r o s t o t o u , ž e t u z e r á d a t a n č í německy. „ J e zde zvykem,“ pokračovala, „že každý pár, k t e r ý p a t ř í k sobě, i p ř i n ě m e c k é m t a n c i z ů s t á v á spolu. Ale m ů j p á n t a n č í š p a t n ě valčík a j á s e m u j e n z a v d ě č í m , k d y ž m u p r o m i n u t u l o p o t u ; vaše slečna t o t a k é n e u m í a nechce se jí do t o h o . Viděla jsem při anglickém, že d o b ř e d o v e d e t e valčík, a chcete-li b ý t p r o n ě m e c k ý t a n e c m ů j , t a k j d ě t e a d o v o l t e s e u m é h o p á n a ; j á zase p ů j d u k vaší d á m ě . “ D a l j s e m j í n a t o r u k u a z a ř í d i l o s e t o t a k , ž e její t a n e č n í k m ě l z a t í m n a starosti m o u t a n e č n i c i . Teď j s m e se do t o h o d a l i a bavili se chvíli r o z m a n i t ý m p r o p l é t á n í m paží. J a k p ů v a b n ě , j a k lehce se pohybova l a ! A p a k , k d y ž j s m e se dostali do valčíku a otáčeli se ko l e m sebe j a k o d v ě n e b e s k é h v ě z d y ! Bylo t o ovšem p o n ě k u d p o p l e t e n é , p r o t o ž e t o m á l o k d o u m í . Byli j s m e c h y t ř í a n e c h a l i j s m e je v y b o u ř i t ; a t e p r v e k d y ž se ti n e j n e o b r a t nější v y t r a t i l i z kola, v p a d l i j s m e p l n ě a vydrželi s t a t e č n ě do k o n c e j e š t ě s j e d n í m p á r e m , s A u d r a n e m a j e h o t a n e č n i c í . J a k ž i v o m i t o t a k n e š l o ! N e b y l j s e m u ž člověk. M í t v n á r u č í t a k o v é r o z k o š n é stvoření a l í t a t s n í m j a k o vichr, až v š e c h n o k o l e m n á s m i z e l o — V i l é m e , a b y c h p r a v d u řekl, p ř í s a h a l j s e m si, ž e d í v k a , k t e r o u b y c h miloval, n a k t e r o u b y c h m ě l n á r o k y , n i k d y b y n e s m ě l a t a n č i t valčík s j i n ý m než se m n o u , a k d y b y m n e to m ě l o h l a v u stát, však m i r o z u m í š . Prošli j s m e se několikrát po sále, a b y c h o m n a b r a l i d e c h u . P a k usedla a r o z k r á j e n é a c u k r e m p o s y p a n é ci t r ó n y , které j s e m p r o ni u k r a d l , když vařili p u n č , a které u ž byly j e d i n é , k t e r é zbyly, přišly j í n á r a m n ě v h o d ; j e n m n e p o k a ž d é b o d l o u srdce, když si posloužila kouskem její sousedka, k t e r o u j s e m ovšem t a k é musil p o b í z e t , a b y čert za zlé n e m ě l . P ř i t ř e t í m a n g l i c k é m byli j s m e d r u h ý p á r . K d y ž j s m e tak p r o t a n č i l i ř a d u a j á , s á m p á n b ů h ví s j a k o u rozkoší, visel na její p a ž i a na jejím o k u , j e ž p l á l o n e l í č e n ý m vý r a z e m u p ř í m n é , čisté r a d o s t i , dostali j s m e se t a k é k d á m ě , k t e r á m i u ž p ř e d t í m b y l a n á p a d n á r o z t o m i l ý m vý r a z e m své ne už příliš m l a d é t v á ř e . P o d í v a l a se s ú s m ě v e m n a L o t t u , p o h r o z i l a p r s t e m , a když j s m e s e m i h l i kolem n í , vyslovila s n á r a m n o u v ý z n a m n o s t í j e d n o u n e bo dvakrát jméno „Albert“. „ K d o j e t o A l b e r t ? “ o p t a l j s e m s e L o t t y , „není-Ii t o příliš s m ě l á o t á z k a . “ C h t ě l a m i p r á v ě o d p o v ě d ě t , k d y ž j s m e se musili rozejít, a b y c h o m z a t a n č i l i velkou osmičku, a z d á l o se m i , že byla t r o c h u z a m y š l e n a , když j s m e t a k křižovali p r o t i sobě. „ P r o č b y c h v á m t o n e ř e k l a , “ pravi la, nabízejíc m i r u k u k p r o m e n á d ě . „ A l b e r t j e h o d n ý člověk, s n í m ž j s e m t é m ě ř z a s n o u b e n a ! “ N u ž e , t o p r o m n e ovšem n e b y l a ž á d n á n o v i n k a , vždyť m i t o d ě v č a t a už cestou ř e k l a ; a p ř e c e mi to teď bylo d o c e l a n o v é , p r o tože j s e m t o p o p r v é uvážil s e z ř e t e l e m n a n i , k t e r á s e m i z a t ě c h několik chvil stala t a k d r a h o u . Z k r á t k a p o p l e t l o m ě t o , z a p o m n ě l j s e m , ž e t a n č í m , a dostal j s e m s e d o n e p r a v é h o p á r u , a ž v š e c h n o bylo v j e d n o m c h u m l u ; a j e n o m L o t t i n a velká d u c h a p ř í t o m n o s t , její t a h á n í a šku b á n í , rychle zas v š e c h n o n a p r a v i l y . T a n e c j e š t ě n e b y l u k o n c e , k d y ž se zdvojnásobily bles ky, k t e r é j s m e u ž d á v n o p o z o r o v a l i n a o b z o r u a k t e r é j s e m p o celou t u d o b u p r o h l a š o v a l z a blýskání n a časy. H r o m přehlušil h u d b u . T ř i t a n e č n i c e v y b ě h l y z ř a d y , z a n i m i jejich p á n i . Z m a t e k byl všeobecný a h u d b a usta la. J e p ř i r o z e n é , ž e p o h r o m a n e b o h r ů z a , k t e r á n á s p ř e kvapuje p ř i z á b a v ě , p ů s o b í n e s k o n a l e větším d o j m e m než j i n d y , j e d n a k k o n t r a s t e m , k t e r ý t a k živě pociťujeme, j e d n a k ( a t o h l a v n ě ) , p r o t o ž e n a š e smysly j s o u u ž roz- citlivělé a t e d y z p ů s o b i l é rychleji p ř i j m o u t j a k ý k o l i d o j e m . T ě m t o p ř í č i n á m připisuji p o d i v u h o d n o u p o s u n č i n u , v niž n ě k t e r é slečny p r o p u k a l y . N e j m o u d ř e j š í si sedla do k o u t a z á d y k o k n u a z a c p á v a l a si uši, d r u h á p ř e d ni poklekla a schovala h l a v u do j e j í h o klína, t ř e t í vklouzla m e z i ně a o b j í m a l a s v e l k ý m n á ř k e m a p l á č e m svou sestřičku. N ě k t e r é chtěly d o m ů , j i n é zas, n e v ě d o u c e v ů b e c , c o činí, n e b y l y a n i d o t é m í r y p ř i sobě, a b y za b r á n i l y d o t ě r n o s t i n a š i c h m l a d í č k ů , kteří z ř e j m ě m ě l i p l n á ústa práce, aby všechny modlitbičky, u r č e n é ne besům, zachytily h n e d na rtech krásných ubožátek. N ě kteří z n a š i c h p á n ů sešli d o l ů , a b y si v k l i d u z a k o u ř i l i ; a o s t a t n í společnost n i c n e n a m í t a l a , když h o s p o d s k á m ě l a m o u d r ý n á p a d a n a b í d l a n á m pokoj s o k e n i c e m i a z á c l o n a m i . S o t v a j s m e t a m vešli, rozestavila L o t t a židle d o k r u h u , rozsadila společnost a n a v r h l a , a b y s i n a něco zahráli. M n o h o j i c h v n a d ě j i n a š ť a v n a t o u z á s t a v u špulilo p u s i n k u a m l s n ě se p r o t a h o v a l o : „ Z a h r a j e m si na počí t a n o u , d á v e j t e p o z o r ! B u d u vás v k r u h u o b c h á z e t z p r a v a n a l e v o a p o d l e t o h o , j a k vás d o c h á z í m , b u d e t e p o č í t a t ko l e m d o k o l a ; k a ž d ý ř e k n e číslo, k t e r é n a n ě h o p ř i p a d n e ; a to musí jít, jako když bičem práská! K d o se zarazí a n e b o zmýlí, d o s t a n e políček. A t a k a ž d o tisíce.“ T o t i byla p o d í v a n á ! Chodila dokolečka s n a p ř a ž e n o u p a ž í ; „ j e d n a , “ z a č a l p r v ý ; „ d v ě , “ j e h o s o u s e d ; „ t ř i , “ další a t a k d á l e ; p a k n á s z a č a l a o b c h á z e t rychleji a r y c h l e j i : tu se n ě k d o spletl, plesk, už ji m ě l , a p r o s m í c h i t e n další j e d n u slízl, plesk! A stále rychleji. S á m j s e m d o s t a l d v ě a n a m l o u v a l si s n á r a m n ý m p o t ě š e n í m , že byly d ů k l a d nější, n e ž j a k é u š t ě d ř o v a l a o s t a t n í m . V š e o b e c n ý s m í c h a všeobecná m o t a n i c e učinily h ř e konec, ještě než j s m e t o d o t á h l i d o tisíce. N e j d ů v ě r n ě j š í p á r k y s e v y t r a t i l y ; b o u ř k a s e p ř e h n a l a . Šel j s e m z a L o t t o u d o sálu. C e s t o u m i ř e k l a : „ P r o ťafky z a p o m n ě l i n a t u č i n u a n a celý svět!“ Nevěděl jsem honem, co bych jí odpověděl. „Sa m a j s e m s e s n a d nejvíc b á l a , ale t í m , ž e j s e m d ě l a l a z e sebe h r d i n k u , a b y c h o s t a t n í m d o d a l a mysli, p o m o h l a jsem si s a m a na nohy.“ Přistoupili j s m e k o k n u : h r o m v d á l c e d o z n í v a l a l í b e z n ý déšť š u m ě l do kraje. V l a h ý m v z d u c h e m k n á m s t o u p a l a osvěžující v ů n ě . — S t á l a t u o p ř e n a o l o k t e a její p o h l e d se n o ř i l do k r a j e ; p o h l é d l a k n e b i a zase n a m n e ; viděl j s e m , ž e m á oči p l n é slz; položila r u k u na m o u a ř e k l a : „ — K l o p s t o c k . “ T o n u l j s e m v p r o u d u p o c i t ů , k t e r ý m m ě t o t o heslo z a p l a v i l o . P ř e m o h l o mě t o . Sklonil j s e m se k ní a v slzách nejvyšší rozkoše j s e m jí políbil r u k u . A p o h l é d l zase do j e j í c h očí — V z n e š e n ý b á s n í k u ! kéž bys byl viděl své zbožštění v t ě c h t o z r a c í c h ! A kéž b y c h teď už n i k d y n i k ý m nesly šel vyslovovat t v é často z n e s v ě c o v a n é j m é n o ! 19. června K d e j s e m v svém p o s l e d n í m d o p i s e uvízl, u ž n e v í m ; v í m j e n , ž e byly d v ě h o d i n y s p ů l n o c i , k d y ž j s e m k o n e č n ě ulehl, a ž e b y t o b y l o b e z p o c h y b y t r v a l o d o b í l é h o r á n a , k d y b y c h m í s t o p s a n í byl m o h l d o t e b e h u č e t . Co se j e š t ě p ř i h o d i l o , k d y ž j s m e se vraceli z plesu, j s e m t i sice j e š t ě n e v y p r a v o v a l , ale a n i d n e s s e m i d o toho nechce. V ý c h o d s l u n c e byl rozkošný. T ě ž k ý m i k r ů p ě j e m i o r o sený les a o s v ě ž e n á p o l e k o l e m d o k o l a ! N a š e společnice klímaly. O p t a l a se m n e , nechci-li se p ř i d a t k n i m ; že m i t o m i l e r á d a p r o m i n e . „ P o k u d t y h l e z r a k y b d í , “ řekl j s e m a podíval se pevně na ni, „ p o t u d buďte bez obav.“ A vydrželi j s m e o b a , až j s m e dojeli k j e j í m v r a t ů m ; d ě v e č k a j í t i c h o u n c e o t e v ř e l a a n a o t á z k u p o otci a p o d ě t e c h ji ujistila, že j s o u všichni z d r á v i a že j e š t ě spí. A tu j s e m se s ní rozloučil se slibem, že ji j e š t ě t é h o ž d n e uvi d í m . A d o s t á l j s e m s v é m u slovu a od té d o b y , ať si slunce, měsíc a v š e c h n y h v ě z d y dělají co chtějí, já n i k d y n e v í m , z d a j e n o c č i d e n , a celý svět m i m i z í p ř e d o č i m a . 21. června P r o ž í v á m d n y t a k b l a ž e n é j a k o ty, k t e r é B ů h s v ý m s v a t ý m c h y s t á na n e b e s í c h . A ať se se m n o u s t a n e co sta n e : n e s m í m u ž n i k d y říci, ž e j s e m n e u ž i l r a d o s t í , n e j čistších r a d o s t í ž i v o t a . Z n á š m ů j W a h l h e i m . T a m j s e m už jako doma. O d t a m t u d m á m jen půl hodiny k Lottě, t a m m á m p o c i t sebe s a m a a všeho štěstí, k t e r é j e člověku dáno. K d y ž j s e m s i v y b r a l W a h l h e i m z a cíl svých p r o c h á zek, netušil j s e m , ž e j e t a k blízko n e b e . K o l i k r á t j s e m n a svých d a l e k ý c h t o u l k á c h , n ě k d y z v r c h o l k u h o r y , n ě k d y roviny z a ř e k o u , viděl myslivnu, k t e r á n y n í o b m y k á všechna m á p ř á n í . M i l ý V i l é m e , zamyslil j s e m se n a d t í m , co že to j e , co člověka stále p u d í , a b y r o z p r o s t r a ň o v a l , a b y činil n o v é objevy, a b y se t o u l a l ; a p a k zase n a d t í m , j a k r á d i se p o d d á v á m e o m e z e n í a v e z e m e v koleji zvyku, a n i ž se ohlížíme n a p r a v o n e b o n a l e v o . Je to d i v n é : K d y ž j s e m přišel s e m a díval se z k o p c e do krásného údolí, všechno mě bůhvíjak přitahovalo. T a m t e n lesík! A c h , k d y b y ses m o h l z t r á c e t v j e h o š e r u ! T a m t e n v r c h o l ! A c h , kdybys m o h l o d t a m t u d p ř e h l í ž e t širý k r a j ! Ř e t ě z h o r a d ů v ě r n ý c h ú d o l í ! Ó , kéž b y c h mohl do nich zabloudit! Spěchal jsem t a m ! a vrátil jsem se zas a n e n a l e z l , več j s e m d o u f a l . Je to s d á l k o u j a k o s b u d o u c n o s t í . Cosi v e l k é h o , zšeřelého stojí p ř e d n a š í duší, n á š cit se v t o m z t r á c í j a k o n á š z r a k , a my z a t o u ž í m e o d d a t s e celou svou duší, d á t s e n a p l n i t j e d i n ý m , n á d h e r n ě v e l k ý m p o c i t e m . — A žel, k d y ž se p ř i h r n e , když t o u ž n e n í „ t a m “ , ale „ t a d y “ , j e vše t a k o v é j a k o p ř e d t í m , a my tu stojíme ve vší své c h u d o b ě a o m e z e n o s t i , a n a š e d u š e ž í z n í zas p o n á p o j i , j e n ž p ř e d n í v ě č n ě c o u v á . A t a k z a t o u ž í i nejnepokojnější t u l á k zas po své o t č i n ě a n a l é z á v své chýši, na p r s o u své ž e n y , v k r u h u svých d ě t í a v p r á c i , k t e r o u k o n á , a b y je uživil, v š e c h n u tu slast, k t e r o u m a r n ě h l e d a l v š i r é m p u s t é m světě. K d y ž se tak r á n o s vycházejícím sluncem v y d á v á m do svého W a h l h e i m u a v z a h r a d ě k o l e m h o s p o d y si s á m n a t r h á m lusek, k d y ž je v y l o u p á m a m e z i t í m si zase č t u v s v é m H o m é r o v i ; k d y ž si v k u c h y ň c e v y b e r u h r n e c , vyd l o u b n u kousek m á s l a , p o s t a v í m h r á š e k n a o h e ň , p ř i kryji poklicí a s e d n u k n ě m u , a b y c h jej p r o t ř á s a l ; tu cí t í m t a k živě, j a k t i n á d h e r n í c h l a p í c i , t i z p u p n í n á p a d níci P e n e l o p i n i porážejí voly a p r a s a t a , j a k je rozbírají a p e č o u . N e z n á m n i c , c o b y m ě n a p l ň o v a l o stejně p o klidným a pravdivým pocitem jako úkony patriarchál n í h o života, k t e r é b o h u d í k y , b e z afektace, d o v e d u v e t k a t do osnovy své existence. J a k j s e m rád, že mé srdce dovede procítit prostou, ne v i n n o u r a d o s t člověka, j e n ž si nese na stůl h l á v k u zelí, k t e r o u s á m vypěstoval, a p a k si p o c h u t n á v á n e j e n o m n a t o m , c o uvařil, n ý b r ž i n a všech t ě c h d o b r ý c h d n e c h a k r á s n ý c h j i t r e c h , k d y svou z e l e n i n u sázel, na l í b e z n ý c h večerech, k d y ji zaléval a k d y se těšil, j a k p r o s p í v á . 29. června P ř e d e v č í r e m přijel l é k a ř z m ě s t e č k a k správcovi a n a šel m ě n a z e m i m e z i L o t t i n ý m i d ě t m i , j a k j e d n y m i le zou p o z á d e c h , j i n é m ě pokoušejí a j a k j e l e c h t á m a d ě l á m s n i m i n á r a m n ý t a r t a s . D o k t o r je d o g m a t i c k ý p a n á k a v r o z h o v o r u si v ě č n ě u p r a v u j e m a n ž e t y a p o p o t r h u j e krejzlík až po s a m ý p u p e k ; s h l e d a l t e d y , že se to nesnáší s d ů stojností v z d ě l a n é h o č l o v ě k a ; t o j s e m m u viděl n a n o s e . N e d a l j s e m s e však a n i v n e j m e n š í m r u š i t ; n e c h a l j s e m ho h u d r o v a t o v e l e r o z u m n ý c h v ě c e c h a postavil d ě t e m zase z k a r e t d o m k y , když j e z r o v n a r o z m e t a l y . V š a k t a k é p o t o m c h o d i l po městě a stěžoval si l i d e m , že správcovic d ě t i j s o u u ž t a k j a k o t a k dost n e z v e d e n é , a t e n W e r t h e r ž e j e teď dočista p o k a z í . Ba, V i l é m e , d ě t i j s o u m é m u srdci z e všech t v o r ů n e j bližší. K d y ž se t a k na ně d í v á m a v i d í m v t o m d r o b e č k u z á r o d k y všech t ě c h ctností a sil, k t e r ý c h j i m j e d n o u b u d e tolik z a p o t ř e b í , k d y ž p o z n á v á m v u m í n ě n o s t i v š e c h n u tu b u d o u c í skutečnost a p e v n o s t c h a r a k t e r u , v r o z p u s t i losti v š e c h n u b u d o u c í veselou mysl a lehkost p ř e k o n á v a jící n á s t r a h y světa, a v š e c h n o t a k n e p o k a ž e n é , t a k u c e l e n é ! P o ř á d , p o ř á d s i o p a k u j i z l a t á slova učitele l i d s t v a : nebudete-li j a k o j e d n o z t ě c h . . . ! A prosím, s nimi, kdo j s o u j a k o m y , k d o b y m ě l y b ý t n a š i m i vzory, z a c h á z í m e j a k o s e svými p o d d a n ý m i ! M a j í b ý t b e z vlastní v ů l e ! C o ž my ji n e m á m e ? A v č e m je n a š e p ř e d n o s t ? — P r o t o ž e j s m e starší a chytřejší? P a n e b o ž e n a n e b i , s t a r é d ě t i vidíš a m l a d é d ě t i a n i c víc, a z k t e r ý c h m á š větší r a d o s t , t o n á m tvůj syn u ž d á v n o zjevil. Ale o n i h o vyznávají, a neposlouchají ho — to je t a k é s t a r á vesta, a h n ě t o u své d ě t i k s v é m u o b r a z u a — S b o h e m ,Viléme, n e c h c e se mi už o t o m r a b u l í r o v a t . 1. července Č í m j e L o t t a n e m o c n é m u , t o c í t í m n a svém v l a s t n í m u b o h é m srdci, j e ž j e n a t o m h ů ř n e ž leckteré skomírající n a s m r t e l n é m l ů ž k u . S t r á v í několik d n ů v m ě s t ě u j e d n é h o d n é p a n í , jejíž k o n e c se p o d l e v ý r o k ů l é k a ř ů blíží a v t ě c h t o p o s l e d n í c h o k a m ž i c í c h c h c e m í t L o t t u k o l e m se b e . Navštívil j s e m s ní m i n u l ý t ý d e n f a r á ř e v S t . . . , ve vesničce asi h o d i n k u s t r a n o u v h o r á c h . Došli j s m e t a m okolo č t v r t é . L o t t a v z a l a s sebou svou m l a d š í sestřič k u . K d y ž j s m e vkročili n a d v ů r fary, d o stínu d v o u vy sokých o ř e c h ů , seděl d o b r ý s t a ř e c n a lavičce n a z á p r a ž í , a k d y ž u v i d ě l L o t t u , byl j a k o o m l a z e n ý , z a p o m n ě l svou sukovici a o d v á ž i l se bez ní j í t n a p r o t i . Běžela k n ě m u , p ř i m ě l a h o , a b y si zase sedl a s a m a p ř i s e d l a k n ě m u . V y ř i z o v a l a s r d e č n é p o z d r a v y od o t c e a p o l a s k a l a se s j e ho u m r n ě n ý m , umolousaným benjamínkem. Tos měl v i d ě t , j a k se k starci m ě l a , j a k křičela, a b y ji slyšely j e h o n e d o s l ý c h a v é uši, j a k m u v y p r a v o v a l a o m l a d ý c h silných l i d e c h , k t e ř í u m ř e l i z n e n a d á n í , o výtečnosti K a r l o v ý c h V a r ů , j a k pochválila j e h o rozhodnutí pobýt t a m v pří š t í m létě a j a k se jí z d á l o , že v y p a d á o h o d n ě líp, že je o h o d n ě čilejší o d t é d o b y , c o h o n a p o s l e d y v i d ě l a . J á j s e m z a t í m p a n í f a r á ř o v é vysekl několik p o k l o n , starý s e všecek rozjařil, a k d y ž j s e m n e m o h l n e p o c h v á l i t k r á s n é ořechy, které nás tak líbezně obdařovaly svým stínem, d a l se, n e bez okolků, d o v y p r a v o v á n í j e j i c h historie. „ K d o sázel t u h l e t e n starý, n e v í m e , “ řekl, „ j e d n i ří kají, že t e n , a j i n í zas, že j i n ý f a r á ř . Ale t e n m l a d š í t a m v z a d u m á tolik let j a k o m o j e ž e n a , v říjnu m u b u d e p a d e s á t . J e j í o t e c jej sázel z r á n a t o h o d n e , k d y s e n a v e č e r n a r o d i l a . Byl m ý m p ř e d c h ů d c e m v ú ř a d ě , a j a k d r a h ý m u byl t e n s t r o m , t o v á m a n i n e v y p o v í m . A m n ě j e v ě r u stejně m i l ý : m á ž e n a seděla p o d n í m n a k l á d ě a p l e t l a , k d y ž j s e m p ř e d s e d m a d v a c í t i lety j a k o c h u d ý s t u d e n t přišel p o p r v é s e m n a d v ů r . “ L o t t a s e p t a l a p o j e h o d c e ř i ; šla p r ý s p a n e m S c h m i d t e m n a l o u k u z a ž e n c i , a s t a ř e c p o k r a č o v a l v e s v é m vy pravování o tom, j a k si ho j e h o předchůdce zamiloval a j e h o d c e r a r o v n ě ž a j a k s e stal n a p ř e d j e h o v i k á ř e m a později j e h o n á s t u p c e m . S o t v a d o v y p r a v o v a l , k d y ž se z a h r a d o u přinesla farářovic dcerka s t a k z v a n ý m p a n e m S c h m i d t e m . V í t a l a se s L o t t o u s r d e č n ě a v ř e l e . A p ř i z n á v á m se, že se mi l í b i l a : p r u d k á u r o s t l á b r u n e t k a , k t e r á b y člověka n a l e t n í m b y t ě nějaký t e n m ě s í c d o c e l a d o b ř e p o b a v i l a . P a n S c h m i d t byl její n á p a d n í k , j a k s e h n e d u k á z a l o — j e m n ý , ale t i c h ý člověk, k t e r ý s e n e c h t ě l p ř i d a t k n a š e m u r o z h o v o r u , ačkoliv h o L o t t a d o n ě h o n e u s t á l e v t a h o v a l a ; a c o m ě nejvíc m r z e l o , četl j s e m m u n a t v á ř i , ž e p ř í č i n o u j e h o z a m l k l o s t i j e spíš u m í n ě n o s t a m r z o u t s t v í n e ž o m e z e n ý r o z u m . Později se t o u k á z a l o p o h ř í c h u a ž příliš zjevně, k d y ž Bedřiška n a p r o c h á z c e šla s L o t t o u a n ě k d y t a k é se m n o u : tu se t v á ř p a n a Schmidta, jež tak jako tak byla poněkud snědého z a b a r v e n í , d o č i s t a z a t e m n i l a , t a k ž e bylo n a čase, a b y m ě Lotta zatáhla za rukáv a varovala, abych nechal toho d v o ř e n í Bedřišce. M n e však n a světě n i c t a k n e m r z í , j a k o k d y ž se l i d é n a v z á j e m m u č í , z e j m é n a k d y ž si m l a d í lidé v k v ě t u svého života, k d y by m o h l i b ý t nejpřístupnější všem r a d o s t e m , h l o u p o s t m i z t r p č u j í t ě c h p á r d n ů d o b r é p o h o d y a t e p r v příliš p o z d ě p o z n á v a j í n e n a h r a d i t e l n o s t toho, co tak z b ů h d a r m a utratili. M n e to dopalovalo a ne o d p u s t i l j s e m si, k d y ž j s m e se k v e č e r u vrátili na faru a j e d l i m l é k o s n a d r o b e n ý m c h l e b e m a ř e č se stočila na slasti a strasti v životě, a b y c h se t o h o n e c h y t i l a n e h ř í m a l o d p l i c p r o t i š p a t n é n á l a d ě . „ M y , lidé, s i často stěžuje m e , “ začal jsem, „že je d o b r ý c h d n ů tak m á l o a zlých tak m n o h o ; a jak se mi zdá, neprávem. K d y b y c h o m vždy m ě l i s r d c e o t e v ř e n é , k t e r é b y bylo o c h o t n é u ž í t d o b r é h o , c o n á m B ů h k a ž d ý d e n chystá, m ě l i b y c h o m p a k dost sí ly, a b y c h o m snášeli zlé, k d y ž p ř i j d e . “ „ N e j s m e však p á n y své d u š e , “ o p á č i l a f a r á ř k a . „ C o t o h o j e n závisí n a t ě l e ! K d y ž člověk n e n í z d r á v , a ť j e k d e j e , n i k d e h o n i c n e t ě ší.“ T o j s e m p ř i p u s t i l . „ B u d e m e t e d y n a t o h l e d ě t j a k o n a c h o r o b u a p o d í v á m e se, jestli p r o t i n í n e n a j d e m e l é k ! “ — „ S t í m b y c h skoro souhlasila,“ ř e k l a L o t t a , „ j á a s p o ň s i m y s l í m , ž e h o d n ě záleží n a n á s . V í m t o p o d l e s e b e : k d y ž m ě n ě c o d o p a l u j e a c h c e m i živou m o c í p o k a z i t n á l a d u , v y s k o č í m a z a z p í v á m si několik čtverylek a za tančím si po z a h r a d ě a h n e d je to pryč.“ — „ T o jsem p r á v ě c h t ě l říci,“ p ř i d a l j s e m s e k n í , „ j e t o s e š p a t n o u n á l a d o u p ř e s n ě t a k j a k o s leností. N e b o ť j e t o j a k á s i le nost. J s m e k ní od přírody velmi náchylní, a přece když j e n m á m e d o s t síly, a b y c h o m s e v z m u ž i l i , j d e n á m p r á c e o d r u k y a m á m e z č i n n o s t i p r a v o u rozkoš.“ Bedřiška v e l m i p o z o r n ě p o s l o u c h a l a a m l a d í k m i n a m í t l , ž e člo v ě k s á m s e b o u n e v l á d n e , n e j m é n ě však svými p o c i t y . „ J e t u ř e č o n e p ř í j e m n é m p o c i t u , “ řekl j s e m , „ k t e r é h o s e p ř e c e k a ž d ý r á d z b a v í . A n i k d o neví, c o b y d o k á z a l , d o k u d to nezkusí. K d o je nemocen, p ř e p t á se přece u všech m o ž n ý c h l é k a ř ů , c o m á d ě l a t ; a n e o d m í t n e n e j větší o d ř í k á n í a n e j t r p č í léky, j e n a b y se zas u z d r a v i l . A t o s i p ř e c e p ř e j e . “ V š i m l j s e m si, ž e starý p á n n a p í n á sluch, a b y m o h l s l e d o v a t n á š r o z h o v o r . M l u v i l j s e m t e d y hlasitěji, o b r a c e j e se k n ě m u . „ K á ž e se p r o t i tolika n e ř e s t e m , “ řekl j s e m , „ a l e neslyšel j s e m d o s u d , a b y se z k a z a t e l n y h ř í m a l o p r o t i š p a t n é n á l a d ě 1 — " „ T o by m ě l i d ě l a t h l a v n ě faráři v m ě s t e c h , “ řekl, „ v e s n i č a n é š p a t n o u n á l a d u neznají, ale a n i j i m b y t o o b č a s neško dilo. Byla b y t o a s p o ň lekce p r o jejich ž e n y a p r o p a n a s p r á v c e . “ S p o l e č n o s t se s m á l a a on s n á m i , až se z a k u c kal, což n a chvíli přerušilo n á š r o z h o v o r . N a t o s e zas p a n S c h m i d t ujal slova: „ N a z v a l j s t e š p a t n o u n á l a d u neřestí. Z d á se m i , že p ř e p í n á t e . “ — „ N i k o l i v , “ o d p o v ě d ě l jsem, „zasluhuje-li t o h o j m é n a t o , č í m š k o d í m e sobě i svým b l i ž n í m . N e n í s m u t n é dost, ž e s e n e d o v e d e m e n a v z á j e m obšťastnit, m u s í m e se t a k é j e š t ě o l u p o v a t o r a d o s t , j a k o u si k a ž d é srdce n ě k d y d o v e d e s a m o p o s k y t n o u t ? A j m e n u j t e m i člověka, a b y m ě l š p a t n o u n á l a d u , a p ř e c e m ě l tolik slušnosti, a b y j i skryl, a b y j i snášel s á m , a n i ž p o r u š í ra dosti, k t e r é k v e t o u k o l e m n ě h o . A n e b o j e t o s n a d v n i t ř n í nespokojenost s naší vlastní b e z c e n n o s t í , nelibost n a d n á m i s a m ý m i , k t e r á j e v ž d y spojena s e závistí, p o d n ě c o v a n o u h l o u p o u m a r n i v o s t í : V i d í m e šťastné lidi, k t e r é neobšťastňujeme my, a to je n á m nesnesitelné!“ L o t t a s e n a m n e u s m í v a l a , k d y ž viděla, j a k s e rozo h ň u j i , a slzička v Bedřiščině oku mě p o b í z e l a , a b y c h p o k r a č o v a l . „ B ě d a t ě m , “ řekl j s e m , „ k d o zneužívají m o c i , k t e r á j e j i m d á n a n a d s r d c e m b l i ž n í h o , a b y j e olup o v a l i o p r o s t é r a d o s t i , k t e r é z n ě h o s a m é h o klíčí. Všech n y d a r y , v š e c h n y o c h o t y světa n e n a h r a d í o k a m ž i k radosti z n á s s a m ý c h , k t e r o u n á m z t r p č i l a závistivá řevnivost našeho t y r a n a ! “ Srdce mi překypovalo v t o m t o okamžiku, vzpomínka l e c č e h o m i n u l é h o d o t í r a l a n a m é n i t r o a slzy m i stouply d o očí. „ K d y b y s i člověk j e n d e n n ě o p a k o v a l , “ zvolal j s e m : „ N e d o k á ž e š n i c p r o své p ř á t e l e , n e ž l e d a n e r u š i t jejich r a d o s t i a r o z m n o ž o v a t j e j i c h štěstí t í m , že ho užíváš s ni m i . M ů ž e š j i m p o s k y t n o u t j e d i n o u k r ů p ě j úlevy, když j e j i c h nejinternější d u š e s e m u č í h r o z n o u vášní a n e b o j e r o z k r v á c e n á s o u ž e n í m ? A k d y ž p a k n a člověka u d e ř í poslední, nejúzkostnější c h o r o b a , n a člověka, k t e r é h o jsi p o d l a m o v a l , d o k u d kvetl, a k d y ž tu p a k leží v u b o h é m o c h a b n u t í a oko tupě zírá k nebesům a smrtelný pot 1 M á m e nyní od Lavatera skvělé kázání na t e n t o n á m ě t v j e h o řečích o knize Jonášově. vyráží na j e h o čele, a ty stojíš p ř e d l ů ž k e m j a k o z a t r a c e nec a cítíš z h l o u b i duše, že n i c n e z m ů ž e š veškerou svou mocí, a když tvé n i t r o svírá t a k křečovitý s t r a c h , že bys d a l všechno, abys h y n o u c í m u stvoření m o h l v d e c h n o u t t r o c h u síly, j e d i n o u jiskru o d v a h y . “ V z p o m í n k a n a j e d n u t a k o v o u scénu, k t e r o u j s e m zažil, se při t ě c h slovech veškerou svou t í h o u h r o u t i l a na m n e . Z a k r y l j s e m si oči k a p e s n í k e m a opustil společnost; j e n L o t t i n hlas, že už m u s í m e j í t , mě zase vzkřísil. A j a k mi p o cestě v y c i n k a l a , ž e b e r u n a všem příliš v r o u c í ú č a s t a že mě to všechno připraví do h r o b u ! Abych se prý šetřil! Ó t e n a n d ě l ! T o b ě kvůli m u s í m ž í t ! 6. července Je stále u své u m í r a j í c í p ř í t e l k y n ě a je stále t á ž , stále t o t é ž č i n n é , láskyplné stvoření, k t e r é k a m s e p o d í v á , utišuje bolesti a d á v á l i d e m štěstí. Vyšla si v č e r a večer s M a r i a n o u a s malou M á l k o u na procházku. Já jsem o t o m v ě d ě l a p o t k a l j i ; šli j s m e t e d y spolu. Po cestě, kte r á t r v a l a p ů l d r u h é h o d i n y , vraceli j s m e s e s m ě r e m k měs t u . Přišli j s m e k s t u d n i , k t e r á j e m i t a k d r a h á , a n y n í s e m i stala j e š t ě tisíckrát dražší, k d y ž s i L o t t a sedla n a z í d k u . R o z h l é d l j s e m se, a c h ! , a d o b a , k d y j s e m byl t a k d o c e l a s á m , zas v e m n ě ožila. M i l á s t u d n ě , řekl j s e m si, o d t ě c h d o b jsem neodpočíval u tvých chladných vod a někdy jsem se v spěchu na tebe ani nepodíval. Shlédl jsem dolů a viděl j s e m , j a k M á l k a s e sklenicí v o d y , v e l m i z a b r á n a d o svého ú k o n u , s t o u p á v z h ů r a k n á m . Z a t í m j e t u j i ž M á l k a s e sklenicí, M a r i a n a c h c e j i d í t ě t i vzít, ale „ n e ! “ v o l á d í t ě s nejroztomilejším v ý r a z e m : „ N e , t y musíš p í t první, L o t t y n k o ! “ Mě ta opravdovost a d o b r o t a jejího z v o l á n í t a k n a d c h l a , ž e j s e m n e v ě d ě l , j a k projevit své c i t y ; p o p a d l j s e m d í t ě a zlíbal j e t a k p r u d c e , ž e s e h n e d dalo do křiku a do pláče. „ N e m ě l jste to dělat,“ řekla L o t t a . Byl j s e m z a r a ž e n . „ P o j ď sem, M á l k o , “ p o k r a čovala a vedla ji za ruku po schodech dolů. „ N a , tady se u m y j z čisté s t u d á n k y , rychle, rychle, p a k ti to v ů b e c neublíží.“ T a k j s e m tu stál a d í v a l se, s j a k o u horlivostí si ta m a ličká t ř e l a t v á ř e , s j a k o u v í r o u , ž e z á z r a č n ý p r a m e n smy j e v š e c h n o znečištění a o d č i n í v š e c h n o p o h a n ě n í , ž e j í u ž n e n a r o s t o u ošklivé v o u s y ! J a k L o t t a ř e k l a „ u ž d o s t “ a j a k s e d í t ě p ř e c e m y l o p o ř á d horlivě d á l , j a k o b y víc b y l o účinnější n e ž m á l o — Ř í k á m ti, V i l é m e , ž e j s e m n i k d y necítil více z b o ž n é úcty, a n i p ř i k ř t u , n e ž t a d y ; a k d y ž L o t t a přišla zase n a h o r u , byl b y c h se p ř e d ní v r h l d o p r a c h u j a k o p ř e d p r o r o k e m , j e n ž sňal v i n u z celého národa. V e č e r j s e m si n e m o h l o d p u s t i t , a b y c h v své r a d o s t i n e v y p r a v o v a l celý p ř í b ě h k o m u s i , k o m u j s e m přisuzoval lidský cit, p r o t o ž e j s e m viděl, ž e m á r o z u m . T o j s e m s i d a l ! Řekl, ž e s e L o t t a d o p u s t i l a n á r a m n é c h y b y , ž e t o není d o b ř e děti takhle bulíkovat, takové báchorky že zavdávají p ř í č i n u k n e s p o č e t n ý m b l u d ů m a p o v ě r á m a že je třeba děti hned od samého začátku před nimi chránit. T a k m ě n a p a d l o , ž e t e n rozšafa sotva p ř e d t ý d n e m d a l p o k ř t í t své d ě c k o ; myslil j s e m si t e d y , ať si m u d r u j e , a z ů s t a l v srdci v ě r e n své p r a v d ě : m á m e s d ě t m i j e d n a t t a k , j a k B ů h j e d n á s n á m i ; obšťastňuje n á s nejvíc, k d y ž nás n e c h á potácet se v blaženém b l u d u . 8. července J a k é jsme to děti! J a k lačníme po jediném pohledu! Jaké jsme děti! Vyšli j s m e si do W a h l h e i m u , slečny j e l y n a p ř e d , a na p r o c h á z c e se mi z d á l o , že v L o t t i n ý c h č e r n ý c h očích — J s e m b l á h o v ý , odpusť m i t o , m ě l bys j e vidět, t y o č i ! A b y c h t o t e d y řekl s t r u č n ě , neboť sotva k o u k á m , j a k j s e m o s p a l ý : T a k slečny t e d y n a s t o u p í a k o l e m k o č á r u stojí m l a d ý W . . . , Selstadt, A u d r a n a j á . K d y ž s e usadily, k o n v e r z o v a l y s p a n á č k y o sto šest; j e d e n větší floutek a větroplach než d r u h ý . H l e d a l j s e m Lottiny oči! Ach, t ě k a l y o d j e d n o h o k d r u h é m u — ale n a m n e , n a m n e , j e n ž j s e m t u stál zcela s á m , s j e d i n o u m y š l e n k o u n a n i , n a m n e s e v ů b e c n e p o d í v a l a ! M é srdce j í šeptalo tisíceré s b o h e m ! a o n a m ě n e v i d ě l a ! K o č á r odjel a m n ě vstoupi l y slzy d o očí. D í v a l j s e m s e z a n í . V i d ě l j s e m , j a k s e její k l o b o u č e k v y k l á n í z v o z u , j a k se ohlíží, a b y mě u v i d ě l a . A c h ! M n e ? — P ř í t e l i ! V t é t o nejistotě s e p o t á c í m ! T o je má j e d i n á útěcha. Snad se přece ohlédla za m n o u . Snad. — Dobrou noc! Jsem já to dítě! 10. července J a k se h l o u p ě v y j í m á m , k d y ž se ve společnosti m l u v í o ní, to si n e p ř e j v i d ě t . A k d y ž se m n e d o k o n c e ptají, j a k s e m i líbí — l í b í ! T o slovo j e m i n a s m r t p r o t i v n é ! J a k ý b y t o musil b ý t t u p ý c h l a p , a b y s e m u L o t t a j e n líbila, a b y m u n e z a b í r a l a v š e c h n y smysly a všechen c i t ! L í b í ! O n e h d y s e m n e kdosi p t a l , j a k s e m i líbí O s s i a n ! 11. července P a n í M . . . j e u ž velmi c h a t r n á , m o d l í m s e z a její život, protože trpím, kde trpí Lotta. V í d á m ji j e n občas u pří telkyně; dnes mi vypravovala úžasný p ř í p a d : Starý M . . . j e l a k o m ý , n a b r u č e n ý pes, který s e u ž n a t r á p i l a n a o m e zoval své ž e n y víc n e ž dost. O n a si však v ž d y c k y v ě d ě l a r a d y . P ř e d n ě k o l i k a d n y , k d y ž j í l é k a ř řekl, ž e j e k o n e c , z a v o l a l a s i svého m u ž e a p ř e d L o t t o u m u ř e k l a t o t o : „ M u s í m se ti s něčím přiznat, co by po mé smrti mohlo způsobit zmatek a mrzutosti. Vedla jsem ti dosud do mácnost tak p o ř á d n ě a úsporně, j a k jsem j e n dovedla, a l e p r o m i n e š m i , ž e j s e m t ě p o třicet let p o d v á d ě l a . U r čils m i n a p o č á t k u n a š e h o m a n ž e l s t v í p á r grošů n a ku c h y n i a j i n é v ý d a j e v d o m ě . K d y ž se n a š e d o m á c n o s t r o z r o s t l a a n a š e živnost v z m á h a l a , n e m o h l a j s e m t ě ži v o u m o c í p ř i m ě t k t o m u , abys m i p ř i d a l , j a k b y b y l o o d p o v í d a l o n a š i m p o m ě r ů m , z k r á t k a víš, žes v d o b ě , k d y d o m á c n o s t b y l a největší, c h t ě l , a b y c h vystačila s e s e d m i zlatými na týden. Brala jsem je bez odmluvy, a co jsem potřebovala nadto, opatřovala jsem si týden jak týden z výtěžku obchodu, protože nikoho nemohlo n a p a d n o u t , že by p a n í o k r á d a l a kasu. Nic jsem n e p r o m a r n i l a , a byla b y c h i b e z t o h o t o p ř i z n á n í k l i d n ě odešla n a v ě č n o s t ; ale t a , k t e r á p o m n ě p o v e d e tvůj d ů m , b y s i n e v ě d ě l a r a d y , k d y b y s m o h l t r v a t n a svém, ž e t v á p r v n í p a n í s t í m vy stačila.“ M l u v i l j s e m s L o t t o u o n e u v ě ř i t e l n é zaslepenosti lid ského d u c h a : t o h o člověka n e n a p a d n e , a b y větřil, ž e z a tím n ě c o vězí, k d y ž ž e n a vystačí se s e d m i z l a t k a m i , ačko l i vidí n á k l a d j e d n o u t a k veliký. Ale z n a l j s e m s á m lidi, kteří by se a n i nepodivili, k d y b y shledali, že mají v s v é m d o m ě p r o r o k ů v d ž b á n e k s nevysýchajícím olejem. 13. července N e , n e k l a m u s e ! Čtu v jejích č e r n ý c h očích, že na m n ě b e r e u p ř í m n o u účast, n a m n ě a n a m é m o s u d u . A n o , cítím, a v t o m s m í m s v é m u srdci d ů v ě ř o v a t , že — Ó, s m í m a m o h u v t ě c h t o slovech vyslovit celé n e b e ? — že m ě miluje. Ž e m ě m i l u j e ! J a k s i s á m sebe h n e d v á ž í m ! J a k — t o b ě t o s n a d s m í m říci, t y m á š smysl p r o t a k o v é věci j a k s á m sebe z b o ž ň u j i o d t é d o b y , c o m ě miluje. A n e v í m , z d a j e t o domýšlivost, a n e b o z d r a v ý cit p r o věci, j a k é j s o u : N e z n á m člověka, od n ě h o ž b y c h se v L o t t i n ě srdci čehokoli o b á v a l . A p ř e c e — k d y ž h o v o ř í o svém s n o u b e n c i s veškerou t o u láskou a v r o u c n o s t í , p a k j e m i j a k o k a v a l í r u , k t e r é h o sesadili z e všech p o c t a ú ř a dů a k t e r é m u vzali k o r d . 16. července A c h , j a k m i t o p r o c h v í v á všemi ž i l a m i , k d y ž s e m ů j prst m i m o d ě k d o t k n e jejího, k d y ž s e n a š e n o h y setkají p o d s t o l e m . C o u v á m j a k o p ř e d o h n ě m , ale t a j e m n á síla m ě zase p u d í k u p ř e d u : h l a v a m i z t o h o j d e k o l e m . Ó , její n e v i n n o s t , její čistá d u š e netuší, j a k h r o z n ě m ě m u č í tyto malé důvěrnosti. A když dokonce v rozhovoru klade ruku na m o u , a a b y c h o m si lépe rozuměli, přisedne blíž ke m n ě , t a k ž e nebeský d e c h jejích úst d o l é t á k m ý m r t ů m — P r o p a d á m se j a k o h r o m e m u d e ř e n . A Viléme, k d y b y c h se j a k ž i v opovážil t o t o n e b e , t u t o d ů v ě r u — r o z u m í š m i . N e , t a k p o k a ž e n é m é s r d c e n e n í ! S l a b é , slabé j e ovšem d o s t ! A n e n í t o u ž p o č á t e k z k a ž e n o s t i ? J e m i svatá. V š e c h n a ž á d o s t t i c h n e v její p ř í t o m n o s t i . Nevím už ani, j a k mi je, když jsem u n í ; je mi j a k o by se mi duše v nervech obracela na ruby. Má jakousi melodii, k t e r o u h r á v á na klavír, s a n d ě l s k o u silou, t a k p r o s t ě , a p ř e c e t a k v r o u c n ě ; je to její z a m i l o v n á písnička a mě h n e d d o v e d e vyléčit ze všech t r a m p o t , z m a t k ů a n á l a d , sotva u d e ř í p r v n í t ó n . Co se říká o k o u z e l n é m o c i s t a r é h u d b y , n e n í mi a n i dost m á l o p r a v d ě n e p o d o b n é , uvážím-li, j a k m ě d o j í m á ten prostý p o p ě v e k . A j a k jej d o v e d e z a h r á t v p r a v ý oka mžik, n ě k d y p r á v ě t e h d y , k d y ž b y c h se nejraději zastře- lil. A v š e c h n o b l o u d ě n í a t e m n o mé d u š e se p r o t r h n e a d ý c h á m zase v o l n ě . 18. července V i l é m e , č í m b y byl svět n a š e m u srdci bez l á s k y ! L a t e r n o u m a g i k o u b e z světla. S o t v a d o n í postavíš l a m p i č k u , objeví s e t i n a bílé stěně nejpestřejší o b r a z y . A k d y b y to n e b y l o n i c víc n e ž t o , n e ž pomíjivé p ř e l u d y , j s m e p ř e c e j e n p o k a ž d é d o k o n a l e šťastni, stojíme-li p ř e d p l á t n e m j a k o m a l í c h l a p c i , p l n í n a d š e n í n a d k o u z e l n ý m i zjevy. D n e s j s e m s e n e dostal k L o t t ě ; společnost, k t e r é j s e m se n e m o h l v y h n o u t , m ě z d r ž e l a . C o j s e m s i m ě l p o č í t ? Poslal j s e m t a m svého h o c h a , j e n a b y c h m ě l k o l e m sebe človíčka, j e n ž d n e s d ý c h a l v její blízkosti. S j a k o u n e d o č k a v o s t í j s e m h o c h a očekával, s kolikerou r a d o s t í j s e m ho zase s p a t ř i l ! Byl b y c h h o r á d p o p a d l z a h l a v u a zlíbal, k d y b y c h s e n e b y l styděl. V y p r a v u j e se o b o l o ň s k é m k a m e n i , že položí-li se na slunce, p ř i t a h u j e j e h o p a p r s k y a že v n o c i p a k chvilku z á ř í . T a k m i t o p ř i p a d a l o s t í m h o c h e m . P o c i t , ž e její oči s p o č i n u l y n a j e h o obličeji, n a j e h o t v á ř í c h , n a k n o flících j e h o k a b á t u a n a l í m e č k u j e h o s v r c h n í k u , m i v š e c h n o posvěcuje, n e d a l b y c h v t é chvíli h o c h a a n i za tisíc t o l a r ů . Bylo mi t a k d o b ř e v j e h o p ř í t o m n o s t i . — C h r a ň t ě p á n b ů h , a b y ses t o m u p o s m í v a l ! V i l é m e , j s o u t o přeludy, když j e n á m blaze? 19. července „ U v i d í m ji,“ zvolám zrána, když se p r o b í r á m ze spán ku a vesele h l e d í m vstříc k r á s n é m u s l u n í č k u . „ U v i d í m j i ! “ A t u p a k p o v š e c h e n ostatek d n e u ž n e m á m j i n é h o p ř á n í . Všechno, všechno tone v tůni této naděje. 20. července N e d o v e d u s i d o s u d z v y k n o u t n a váš n á p a d , ž e b y c h m ě l j í t s v y s l a n c e m d o xxx. N e j s e m z r o v n a m i l o v n í k e m s u b o r d i n a c e , a n a d t o všichni d o b ř e v í m e , ž e t e n člověk j e p r o t i v a . M a m i n k a b y r á d a viděla, a b y c h n ě c o d ě l a l , říkáš? T o m ě r o z e s m á l o . C o ž teď n e d ě l á m n i c ? A n e n í t o k o n e c k o n c ů j e d n o , p ř e b í r á m - l i čočku n e b o h r á c h ? V š e c h n o n a světě j e více m é n ě d a r e m n o s t , a c h l a p , k t e r ý s e kvůli j i n ý m p a c h t í z a p e n ě z i n e b o p o c t a m i , a n i ž j e t o j e h o vlastní vášeň, j e p o d l e m é h o h l u p á k . 24. července K d y ž t i tolik n a t o m záleží, a b y c h n e z a n e d b á v a l kres lení, r a d ě j i b y c h o t o m d o č i s t a p o m l č e l , n e ž a b y c h p o pravdě ti řekl: dělám toho pramálo. N i k d y j s e m n e b y l šťastnější, n i k d y m ů j cit p r o p ř í r o d u , a ž p o t e n k a m í n e k a p o t o stébélko, n e b y l sytější a vroucnější, a p ř e c e — n e v í m , j a k b y c h se vyjádřil, má p ř e d s t a v i v o s t j e t a k slabá, v š e c h n o m i p l y n e , v š e c h n o m i p l a v e p ř e d o č i m a , n e a n e z a c h y t i t j e d i n ý o b r y s . Ale m y s l í m si, k d y b y c h m ě l h l í n u a n e b o vosk, ž e b y c h t o dovedl jaksepatří v y h m á t n o u t . T a k y si ji o p a t ř í m , když se to nezlepší, a b u d u h n í s t ! A k d y b y c h t ř e b a u h n ě t l j e n koláče. L o t t i n u podobiznu jsem třikrát začal a třikrát jsem se b l a m o v a l . C o ž m ě m r z í t í m víc, ž e j s e m p ř e d n ě j a k o u d o b o u d o v e d l n á r a m n ě šťastně v y s t i h n o u t p o d o b u . U d ě lal j s e m t e d y její siluetu a t o m i z a t í m p o s t a č í . 25. července Ovšem, milá Lotto, všechno obstarám a vyřídím. J e n m i t o h o u k l á d e j t e víc a h o d n ě č a s t o . A l e o j e d n o vás p r o s í m : nevysušujte lístečky, k t e r é m i posíláte, p í s k e m . D n e s j s e m vaše p s a n í č k o h o n e m přitiskl k e r t ů m , a za skřípělo mi o z u b y . 26. července U ž j s e m s i k o l i k r á t p ř e d s e v z a l , ž e j i n e b u d u t a k často v y h l e d á v a t . Ale v y d r ž e t t o ! D e n c o d e n p o d l é h á m p o k u šení a d e n co d e n si svatosvatě slibuji : „ Z í t r a j e d n o u n e p ů j d e š , “ a k d y ž t e n zítřek přijde, t a k si p ř e c e zas n a j d u n e v y h n u t e l n ý d ů v o d , a n e ž se t o h o n a d ě j i , j s e m zase u n í . Buď ř e k l a n a v e č e r : „ P ř i j d e t e z í t r a , viďte?“ — k d o b y p a k o d o l a l . A n e b o m i n ě c o uloží a m n ě s e z d á slušné, a b y c h j í s á m přinesl o d p o v ě ď . A n e b o d e n j e p ř í liš krásný, vyjdu si do W a h l h e i m u , a k d y ž už j s e m j e d n o u t a m — t a k je k ní už j e n p ů l h o d i n k y . J s e m v její sféře, a š u p ! u ž j s e m u n í . M á b a b i č k a v y p r a v o v a l a p o h á d k u o m a g n e t o v é h o ř e . L o d i , k t e r é se k ní přiblížily, p o z b y l y n a j e d n o u všeho ž e l e z n é h o , h ř e b í k y uletěly k h o ře a u b o ž á c i ztroskotali m e z i b o r t í c í m i se p r k n y . 30. července A l b e r t přijel a já p ů j d u ; a k d y b y byl nejlepší, nejšlechetnější člověk p o d s l u n c e m , j e h o ž b y c h byl o c h o t e n v k a ž d é m o h l e d u c e n i t výš n e ž sebe, p ř e c e b y t o b y l o nes nesitelné, k d y b y c h s e musil n a t o d í v a t , kolik d o k o n a losti j e j e h o m a j e t k e m . M a j e t k e m ! — Z k r á t k a , V i l é m e , ž e n i c h j e t u . H o d n ý , m i l ý člověk, k t e r é h o k a ž d ý m u s í mít r á d . Zaplať p á n b ů h , ž e j s e m t a m nebyl, když h o v í t a l i ! Bylo b y m i t o s r d c e u t r h l o ! Byl t a k é d o s u d t a k slušný, ž e L o t t u v m é p ř í t o m n o s t i j e š t ě a n i n e p o l í b i l . P á n b ů h mu to zaplať! Pro úctu, kterou má k Lottě, ho m u s í m m í t r á d . J e k e m n ě m i l ý a d o m n í v á m se, ž e t o j e spíš z á s l u h o u L o t t i n y p ř í m l u v y n e ž j e h o v l a s t n í h o ci t u . V t o m jsou ženy n á r a m n ě chytré a mají p r a v d u : když se j i m p o d a ř í d v a chlapy udržet v d o b r é shodě, je to p r o ně vždycky výhra, ač se to málokdy povede. Ale n e m o h u A l b e r t o v i o d e p ř í t svou ú c t u ; j e h o k l i d n ý zevnějšek s e v e l m i ostře o d r á ž í o d v ě č n é h o n e k l i d u m é ho charakteru, který nedovedu skrýt; má h o d n ě citu a ví, c o v L o t t ě m á . Z d á se, n e m í v á š p a t n o u n á l a d u , a t y víš, ž e š p a t n á n á l a d a j e h ř í c h , k t e r ý n a l i d e c h n e návidím h ů ř než který jiný. Má mě za chytrého člověka; a má příchylnost k Lot t ě , v r o u c í r a d o s t , k t e r o u pociťuji, a ť d ě l á cokoli, j e n z n á sobuje j e h o t r i u m f ; a miluje j i j e n t í m víc. N e t r á p í - l i ji někdy tajně malými žárlivůstkami, to n e v í m : já aspoň bych s e n a j e h o místě vždycky neubránil, a b y d o m n e nevjel č e r t . B u ď j a k buď, p r a n i c m ě u ž netěší b ý t u L o t t y . M á m to n a z v a t b l á h o v o s t í a n e b o zaslepeností? — K č e m u j s o u mi slova? V ě c m l u v í s a m a za s e b e ! — V ě d ě l j s e m všechno, co v í m n y n í , ještě než přijel A l b e r t , věděl j s e m , že si na ni n e s m í m d ě l a t n á r o k y , a t a k y j s e m si je n e d ě lal — o v š e m p o k u d t o j e v ů b e c m o ž n é , n e p o ž á d a t t v á ř í v t v á ř tolikeré líbeznosti, a teď c h l a p e č e k vyvaluje kuk a d l a , k d y ž t e n d r u h ý s k u t e č n ě přijel a d í v k u m u v z a l . Z a t í n á m z u b y a p o s m í v á m se své b í d ě , a d v o j n á s o b a t r o j n á s o b b y c h s e p o s m í v a l t ě m , k d o b y m i přišli, abych rezignoval, když to už j e d n o u n e m ů ž e být j i n a k . Ať mi dají s v a t ý p o k o j ! — B ě h á m po lesích, a k d y ž p ř i j d u k L o t t ě a A l b e r t si t a k sedí u ní na z a h r a d ě v besídce a když už nevím kudy k a m , j s e m bláznivě rozpustilý a t r o p í m šaškoviny, nesmysl z a n e s m y s l e m . „ P r o b o h a vás p r o s í m , “ ř e k l a m i d n e s L o t t a , „ p r o s í m v á s ! N e d ě lejte u ž t a k o v é scény j a k o v č e r a večer. J s t e strašný, k d y ž j s t e t a k h l e veselý.“ — M e z i n á m i , v y č í h á m si v ž d y c k y chvilku, k d y ž o n m á n ě j a k é p o ř í z e n í ; a h o p , u ž j s e m v e n k u ; a j s e m n á r a m n ě r á d , když j i najdu s a m o t n o u . 8, srpna P r o s í m t ě , m i l ý V i l é m e ! N e m í n i l j s e m n a m o u duši t e b e , k d y ž j s e m n a p s a l : A ť m i dají svatý pokoj ti, c o m i povídají o r e z i g n a c i ! O p r a v d u m ě a n i n e n a p a d l o , ž e bys i t y m i m o h l b ý t t o u r a d o u . A v l a s t n ě m á š p r a v d u ! Ale u v a ž , příteli, j e n t o h l e : j e m á l o věcí n a světě, a b y s e d a l y o d b ý t s t r o h ý m : b u ď — a n e b o . M e z i city a z p ů s o b y j e d n á n í j e tolik o d s t í n ů , kolik p ř e c h o d ů o d o r l í h o n o s u k t u p é m u n o s á n k u . N e b u d e š m i t e d y m í t i z a zlé, k d y ž t i připustím všechny tvé důvody, ale přece se pokusím p r o k l o u z n o u t m e z i t v ý m b u ď —- a n e b o . „ B u ď , “ říkáš, „ m á š n a d ě j i n a L o t t u , a n e b o n e . D o b r á . V p r v é m p ř í p a d ě hleď, a b y s t o v y h r á l , hleď, a b y s d o sáhl s p l n ě n í svých t u ž e b . A n e b o se v z m u ž a h l e ď se z b a vit ž a l o s t n é h o c i t u , j e n ž n u t n ě stráví v š e c h n u t v o u sílu.“ M ů j milý, to se h e z k y ř e k n e — a s n a d n o ř e k n e . A m ů ž e š c h t í t n a nešťastníkovi, j e n ž n e z a d r ž i t e l n ě p o zvolna u m í r á na zákeřnou nemoc, aby rázem, bodnu tím dýkou učinil konec svým ú t r a p á m ? A nebere mu n e m o c , k t e r á m u stravuje d ř e ň , z á r o v e ň i z m u ž i l o s t , j e ž by ho vysvobodila? M o h l b y s m i sice p ř í b u z n ý m p o d o b e n s t v í m o d p o v ě - d ě t : k d o by si n e d a l raději o d n í t paži, než a b y n e r o z h o d ností a bázlivostí d á v a l v sázku život? — N e v í m , n e v í m — a n e b u d e m e se p o t ý k a t p o d o b e n s t v í m i . Z k r á t k a — A n o , V i l é m e , m á m n ě k d y t a k o v é o k a m ž i k y od v a h y , k d y b y c h vyskočil a d o v e d l se sebe setřást vše — a k d y b y c h j e n věděl k a m , odešel b y c h . Večer D n e s m i zas j e d n o u p a d l d o r u k y m ů j d e n í k , který u ž nějakou d o b u z a n e d b á v á m , a žasnu, jak jsem tak vědo m ě , k r o k z a k r o k e m d o t o h o d o všeho z a b ř e d l ! J a k j s e m stále m ě l o s v é m s t a v u j a s n o , a p ř e c e j e d n a l j a k o d ě c k o , j a k o n ě m stále m á m j a s n o , a stále a n i z d á n í o n ě j a k é m zlepšení. 10. srpna M o h l b y c h žít nejkrásnějším, nejšťastnějším ž i v o t e m , k d y b y c h n e b y l b l á z e n . T o l i k k r á s n ý c h okolností s e t a k h n e d nesejde, a b y potěšily lidské srdce, j a k o j s o u ty, v e k t e r ý c h teď žiji. N e m ů ž e b ý t p o c h y b y , ž e j e n o m n a š e srdce s a m o j e t v ů r c e m svého štěstí. Být č l e n e m r o z t o m i l é r o d i n y , b ý t s t a r ý m p á n e m m i l o v á n j a k o syn, d ě t m i j a k o otec a L o t t o u . - - - A d o b r á k A l b e r t , j e n ž ž á d n ý m v r t o c h e m a n i n e z p ů s o b e m neruší m é štěstí, j e n ž m ě m á u p ř í m n ě a přátelsky rád, j e m u ž j s e m po Lottě nejmilejším t v o r e m n a světě — V i l é m e , j e t o r a d o s t n á s p o slouchat, když se na procházce bavíme o Lottě. N i c směšnějšího n e ž t e n h l e n á š v z t a h svět neviděl, a p ř e c e mě n ě k d y d o j í m á až k s l z á m . K d y ž m i t a k v y k l á d á o její h o d n é m a t c e , j a k n a s m r t e l n é m l ů ž k u L o t t ě o d e v z d á v á svůj d ů m a své děti a L o t t u p o r u č i l a d o ochrany A l b e r t o v y , j a k o d t é d o b y j e j a k o p r o m ě n ě n á , j a k se s t a r o s t m i o d o m á c n o s t a z v á ž n é s t r á n ky života stala skutečnou m a t k o u , j a k u ní n e m i n e ani o k a m ž i k b e z č i n o r o d é lásky, b e z p r á c e , a j a k j í p ř e c e n e o p u s t i l a její veselá mysl, b a rozpustilost. J d u s i t a k vedle n ě h o , t r h á m cestou kvítka, p ř e p e č l i v ě j e svazuji do kytičky — a h á z í m je do ř e k y ; a p a k se d í v á m za n i m i , j a k tiše p l y n o u p o p r o u d u . N e v í m , z d a j s e m t i u ž napsal, že Albert zůstane tady a obdrží ode dvora, kde j e n á r a m n ě o b l í b e n , místo s p ě k n ý m p ř í j m e m . N e v i d ě l j s e m t a k h n e d člověka, a b y byl t a k p o ř á d n ý a p r a c o v i t ý . 12. srpna Zajisté, A l b e r t j e nejlepší člověk p o d s l u n c e m , zažil j s e m s n í m v č e r a z a j í m a v o u s c é n u . Přišel j s e m k n ě m u , a b y c h se s n í m r o z l o u č i l ; dostal j s e m totiž chuť zajet si na k o n i d o h o r , o d k u d t i n y n í t a k é píši. A j a k s e t a k p r o c h á z í m p o pokoji, v š i m n u s i j e h o pistolí. „ P ů j č m i své pistole n a cestu,“ p o v í d á m . — „ A l e p r o s í m , “ o n n a t o , „ c h c e - l i s e t i j e n a b í j e t ; u m n e t u j e n visí p r o f o r m a . “ S ň a l j s e m j e d nu z nich a on pokračoval: „ O d té doby, co mi má opatr n o s t v y v e d l a t a k n e p ř í j e m n ý kousek, n e c h c i s t í m k r á m e m n i c m í t . “ Byl j s e m z v ě d a v a c h t ě l j s e m t u historii z n á t . „ Ž i l j s e m asi č t v r t r o k u u p ř í t e l e n a v e n k o v ě . M ě l j s e m u sebe p á r n e n a b i t ý c h b a m b i t e k a spal k l i d n ě . J e d n o u za deštivého odpoledne, j a k tak nečinně sedím, n a p a d n e mě, sám nevím j a k : mohli by nás přepadnout, m o h l o by se p ř i h o d i t , že b y c h o m je p o t ř e b o v a l i , a — vždyť víš, j a k t o bývá, d a l j s e m j e sluhovi, a b y j e vyčistil a n a b i l ; ale on pokouší d ě v č a t a , c h c e je p o l e k a t , a s á m p á n b ů h v í j a k , r á n a vyšla, k d y ž v pistoli j e š t ě t r č e l n a biják; vstřelil j í h o d o p r a v é r u k y a p o c h r o u m a l j í p a l e c . T a k j s e m musil v y s l e c h n o u t v š e c h n y t y n á ř k y a j e š t ě n a d t o z a p l a t i t felčara. O d t é d o b y j e n e c h á v á m n e n a b i t é . M i l ý příteli, c o j e o p a t r n o s t ? N a n e b e z p e č í n e v y z r a j e š ! Sice " J á , j a k víš, m á m A l b e r t a z e s r d c e r á d , a ž n a jeho věčné „sice“. J a k o by to nebylo samozřejmé, že k a ž d á v š e o b e c n á v ě t a m á výjimky. Ale t e n člověk j e t a k spravedlivý, ž e k d y ž myslí, ž e řekl n ě c o u k v a p e n é h o , p o l o p r a v d i v é h o a n e b o příliš v š e o b e c n é h o , n e p ř e s t a n e o m e z o v a t , modifikovat, p ř i d á v a t a u b í r a t , až n a k o n e c z celé věci v ů b e c n i c n e z b ý v á . A p ř i t é h l e příležitosti se obzvlášť r o z p o v í d a l , t a k ž e j s e m h o n a k o n e c u ž v ů b e c neposlouchal a začal snít: a náhle jsem p r u d k ý m pos u n k e m přiložil h l a v e ň pistole k čelu n a d p r a v ý m o k e m . „ F u j , “ ř e k l A l b e r t , s t a h u j e m i pistoli s čela, „ t o j e n á p a d ! “ — „ V ž d y ť n e n í n a b i t á . “ — „Aťsi! T o j e n á p a d ! “ odsekl n e t r p ě l i v ě . „ V ů b e c s i n e d o v e d u p ř e d s t a v i t , j a k člověk m ů ž e b ý t t a k pošetilý a zastřelit se. U ž p o u h é p o myšlení n a n ě c o t a k o v é h o s e m i h n u s í . “ „ Ž e v y lidé,“ zvolal j s e m , „ k d y ž o n ě č e m h o v o ř í t e , musíte h n e d ř í c i : T o j e pošetilé, t o j e m o u d r é , t o j e d o b r é , t o j e z l é ! A c o t o vlastně v š e c h n o m á z n a m e n a t ? Vy zkoumáte tím vnitřní pohnutky toho kterého skutku? D o k á ž e t e s určitostí d o v o d i t p ř í č i n y , p r o č se stal, p r o č s e stát m u s i l ? K d y b y t o m u t a k bylo, n e s y p a l i byste t y své s o u d y t a k t u z e lehce z r u k á v u . “ „ P ř e c e n e p o p ř e š , “ řekl A l b e r t , „ ž e n ě k t e r é skutky j s o u a zůstávají n e ř e s t n é , ať j s o u j e j i c h p o h n u t k y j a k é k o l i . “ Pokrčil j s e m r a m e n y a p ř i p u s t i l t o . „ J e n ž e , m ů j m i l ý , “ p o k r a č o v a l j s e m , „ i z d e j s o u výjimky. J e p r a v d a , ž e k r á dež j e neřest, ale k d y ž n ě k d o vyjde n a l u p , a b y sebe a své d r a h é z a c h r á n i l p ř e d h a n e b n o u s m r t í h l a d e m , z a sluhuje soucitu, n e b o t r e s t u ? K d o b y zvedl k á m e n p r o t i m a n ž e l o v i , k t e r ý v s p r a v e d l i v é m h n ě v u z a v r a ž d í svou n e v ě r n o u ž e n u a j e j í h o n i č e m n é h o s v ů d c e ? P r o t i děvčeti, k t e r é ve chvíli rozkoše u t o n e v n e z a d r ž i t e l n é m p ř í v a l u m i l o s t n ý c h slastí? I n a š e z á k o n y , ti p e d a n t i s r y b í krví, mají s n i m i soucit a netrestají j e . “ „ T o j e n ě c o d o c e l a j i n é h o , “ o d v ě t i l A l b e r t . „ N a člově ka, k t e r ý j e s t r h o v á n svými v á š n ě m i , k t e r ý p o z b y l všeho v ě d o m í , s e d í v á m e j a k o n a o p i l é h o , j a k o n a šílence.“ — „ A c h , v y r o z u m b r a d o v é ! “ zvolal j s e m s ú s m ě v e m . „ V á š e ň ! O p o j e n í ! Šílenství! Stojíte t u t a k p o k l i d n ě , b e z účastí, v y m r a v o p o č e s t n í o b č a n é , spíláte opilci, o p o v r h u j e t e šílencem, nesete se m i m o j a k o veleknězi a d ě kujete B o h u , j a k o t e n farizej, ž e nejste j a k o j e d e n z n i c h . Byl j s e m u ž leckdy opilý, m é v á š n ě n i k d y n e b y l y příliš v z d á l e n y šílenství, a a n i j e d n o h o , a n i d r u h é h o m i n e n í líto, neboť n a u č i l j s e m se t a k p o c h o p i t , v svých m e z í c h ovšem, p r o č všichni lidé, k t e ř í v y k o n a l i n ě c o v e l k é h o , n ě c o , c o s e z d á l o n e m o ž n é , musili b ý t o d j a k ž i v a p r o h l a š o v á n i za opilce a za šílence. Ale t a k é ve v š e d n í m životě j e t o nesnesitelné, k d y ž volají z a c h l a p e m , k t e r ý v y k o n a l a s p o ň p o n ě k u d s v o b o d n ý , šlechetný, n e o č e k á v a n ý s k u t e k : t e n člověk j e opilý, j e b l á z e n . Styďte se, střízlivci, styďte se, m u d r c i ! “ „ T o j e z a s j e d e n z t v ý c h v r t o c h ů , “ řekl A l b e r t . „ T y všechno přepínáš, a aspoň v t o m t o p ř í p a d ě nemáš prav d u , k d y ž s e b e v r a ž d u , o níž je ř e č , s r o v n á v á š s v e l k ý m i činy, z a t í m c o j i n e l z e p o k l á d a t z a n i c j i n é h o n e ž z a sla b o s t ; j e o v š e m snazší u m ř í t n e ž z m u ž i l e snášet strasti plný život.“ C h t ě l j s e m u ž p ř e r u š i t r o z h o v o r , neboť ž á d n ý a r g u m e n t n a světě m ě t a k n e d o p a l u j e , j a k o k d y ž s e n ě k d o vy tasí s o š u n t ě l o u p r ů p o v í d k o u , z a t í m c o já m l u v í m z celého s r d c e . Ale o v l á d l j s e m se, p r o t o ž e j s e m to už v í c k r á t vy slechl a v í c k r á t se n a d t í m rozčiloval, a řekl j s e m mu ne zcela k l i d n ě : „ T o m u t y říkáš slabost? P r o b o h a t ě p r o sím, nedej s e ošálit p o v r c h n í m z d á n í m ! C o p a k smíš n á rod, který úpí pod nesnesitelným j h e m tyrana, nazvat s l a b ý m , k d y ž k o n e č n ě vzkypí a p ř e r v e svá p o u t a ? Člo věka, k t e r ý h r ů z o u n a d t í m , ž e m u h o ř í s t ř e c h a n a d h l a v o u , sebere v š e c h n u svou sílu, a vynáší b ř e m e n a , j i m i ž b y j i n d y a n i n e h n u l ? U r a ž e n é h o , j e n ž s e v s v é m spra v e d l i v é m h n ě v u n e z a l e k n e šesti a p ř e m ů ž e je — nazveš j e s l a b ý m i ? A , m i l ý b r a c h u , je-li úsilí v ý r a z e m síly, p r o č b y bylo p ř e p ě t í j e j í m o p a k e m ? “ A l b e r t s e n a m n e p o d í v a l a ř e k l : „ N e m ě j m i t o z a zlé, ale z d á s e m i , ž e t y pří klady, k t e r é uvádíš, s e m v ů b e c n e p a t ř í . “ — „ M ů ž e b ý t , “ řekl j s e m , „vyčtli m i u ž leckdy, ž e z p ů s o b , j a k ý m spojuji myšlenky, h r a n i č í s r a b u l i s t i k o u ! P o k u s m e se tedy, z d a s i d o k á ž e m e n a j i n ý z p ů s o b p ř e d s t a v i t , j a k j e člově ku, k t e r ý s e o d h o d l a l o d v r h n o u t t o j i n a k t a k m i l é b ř í m ě života, n e b o ť j e n t e h d y , k d y ž s e d o n ě č e h o d o v e d e m e vžít, s m í m e o t o m se ctí h o v o ř i t . “ „ L i d s k á p ř i r o z e n o s t , “ p o k r a č o v a l j s e m , „ m á své m e z e . D o v e d e snášet r a d o s t , bolest, lítost a ž d o j i s t é h o s t u p n ě , ale h y n e , j a k m i l e j e p ř e k r o č e n . N e j d e tu t e d y o t o , je-li k d o silný či slabý, n ý b r ž vydrží-li tolik u t r p e n í , kolik m u b y l o n a l o ž e n o , a ť u ž j e t o t r ý z e ň d u š e v n í či tělesná. A z d á se mi p r á v ě t a k pošetilé ř í k a t , ž e j e z b a b ě l ý , k d o s i b e r e život, j a k o j e n e v h o d n é nazývat zbabělcem toho, kdo umírá na zákeřnou ho rečku.“ „ P a r a d o x n í , v e l m i p a r a d o x n í , “ zvolal A l b e r t . — „ A n i ne tolik, j a k si myslíš,“ odvětil j s e m . „Připustíš mi, že smrtelnou nemocí nazýváme tako v o u , k t e r á t a k p o d r ý v á p ř i r o z e n o s t , ž e její síly j s o u b u ď v y č e r p á n y , b u ď d o t é m í r y o c h r o m e n y , ž e u ž nejsou s t o se v z c h o p i t a n ě j a k ý m šťastným p ř e v r a t e m o b n o v i t o b vyklý k o l o b ě h ž i v o t a . N u ž e , příteli, p o u ž i j e m e t o h o p o z n a t k u n a d u c h a . P o h l e ď n a člověka, o m e z e n é h o z e všech s t r a n , j a k n a n ě h o d o j m y p ů s o b í , j a k s e v n ě m usa zují utkvělé myšlenky, a ž h o k o n e č n ě vzrůstající vášeň z b a v í veškeré k l i d n é r o z v a h y , a ž h o zničí. J e m a r n é , a b y poklidný, r o z u m n ý o b č a n obhlížel nešťastníkův stav, m a r n é , a b y m u d o m l o u v a l , j a k o j e z d r a v ý , stojící u lůž k a n e m o c n é h o , n e s c h o p e n vštípit m u sebemenší t r o c h u svých sil.“ Albertovi se to z d á l o příliš v š e o b e c n é ; p ř i p o m n ě l j s e m m u t e d y dívku, k t e r o u p ř e d n ě j a k o u d o b o u v y t á h l i m r t v o u z vody, a o p a k o v a l mu její historii. D o b r é , m l a dičké stvoření, vyrostlé v ú z k é m k r u h u d o m á c k ý c h p r a c í , t ý d e n c o t ý d e n stejných, neznající j i n é v y r a ž e n í n e ž p r o j í t se v n e d ě l i s k a m a r á d k a m i za m ě s t e m , v p a r á d ě , kus p o kusu n a s t ř á d a n é , j e d n o u z a u h e r s k ý měsíc s i z a t a n čit a l e d a j e š t ě p o t l a c h a t si s g u s t e m a od plic se soused k o u o p ů v o d u nějaké h á d k y n e b o p o m l u v y — o h n i v á p o v a h a této dívenky pocítí konečně p o t ř e b u hlubších vzruchů, podněcovanou ještě lichotkami m u ž ů , všechny její d o s a v a d n í r a d o s t í j i j e d n a p o d r u h é o m r z í , a ž k o n e č n ě p o t k á člověka, k n ě m u ž j i n e o d o l a t e l n ě strhuje n e z n á m ý cit, n a n ě h o ž u p í n á v š e c h n y své n a d ě j e , p r o n ě h o ž z a p o m í n á n a svět k o l e m sebe, n i c n e v i d í , n i c neslyší, n i c necítí n e ž j e h o j e d i n é h o , p o n i č e m n e t o u ž í než p o n ě m , po j e d i n é m . Nezkažena prázdnými radovánkami vrtkavé m a r n i v o s t i , j d e její t o u h a p ř í m o z a s v ý m c í l e m : c h c e b ý t j e h o , v e v ě č n é m spojení c h c e n a l é z t všecko štěstí, j e h o ž s e j í n e d o s t á v á , c h c e u ž í t všech r a d o s t í , p o n i c h ž t o u ž i l a . O p ě t o v a n é sliby, zpečeťující s p l n ě n í všech nadějí, smělé laskání, s t u p ň u j í c í její žádosti, z a j m o u její duši c e l o u ; vznáší se v p o l o v ě d o m í , v n e j a s n é p ř e d t u š e všech slastí, j e n a p j a t a a ž n a nejvyšší s t u p e ň , k d e k o n e č n ě v z t a h u j e r u c e , a b y u c h o p i l a v š e c h n y své t u ž b y — a její m i l ý ji o p u s t í . — U s t r n u l á , b e z e smyslů, stojí n a d p r o p a s t í , a kolem ní je čirá t e m n o t a ; naděje není, není útěchy, n e n í sebemenší t u c h y , n e b o ť opustil j i t e n , k ý m j e d i n ě žila. N e v i d í širý svět, j e n ž leží p ř e d n í , n e v i d í m n o ž s t v í těch, k d o b y j í m o h l i n a h r a d i t , č e h o p o z b y l a , cítí s e sirá, všemi o p u š t ě n á — a slepě, s e v ř e n a strašlivou b í d o u své ho srdce, v r h n e se d o l ů , a b y v s m r t i , objímající ze všech s t r a n , u d u s i l a svá m u k a . „ — Podívej se, A l b e r t e , “ řekl j s e m , „ t a k o v á j e histo rie n e j e d n o h o člověka, a ř e k n i , n e n í t o o p r a v d u n e m o c ? Příroda n e z n á východiska z bludiště zmatených, protik l a d n ý c h sil a člověk m u s í z e m ř í t . B ě d a t o m u , k d o by se dovedl na to dívat a říci: Bláhová! K d y b y byla dočkala času, zoufalství by se už bylo z t l u m i l o , b y l by se už n ě - k d o našel, k d o by ji utěšil. A n e n í to o n i c chytřejší, n e ž kdyby někdo řekl: Blázen! U m í r á na horečku! K d y b y byl p o č k a l , až se j e h o síly zotaví, až se j e h o šťávy v z p a m a t u j í , a ž s e j e h o r o z b o u ř e n á krev usadí, v š e c h n o b y by lo d o b ř e šlo a žil by d o d n e s z d r á v a v e s e l ! “ A l b e r t , k t e r é m u a n i t o t o p ř i r o v n á n í n e b y l o dost n á z o r n é , n a m í t l j e š t ě leccos a m e z i j i n ý m t a k é t o : ž e j s e m m l u v i l j e n o p r o s t é dívce, ale j a k b y c h p r ý m o h l o m l u v i t v z d ě l a n é h o člověka, j e n ž n e n í t a k o m e z e n ý , j e n ž z n á l é p e svět — to že n e c h á p e . „ P ř í t e l i , “ zvolal j s e m , „ č l o v ě k j e člověk a t a t r o š k a r o z u m u , k t e r o u m á , p l a t í m á l o n e b o n i c , k d y ž vášeň z u ř í a h r a n i c e ho tísní. N a o p a k — Až j i n d y o t o m , “ řekl j s e m a s á h l po k l o b o u k u . Ó, s r d c e mi p ř e k y p o v a l o — A rozešli j s m e se, a n i ž j s m e s i p o r o z u m ě l i . J a k o ž n a t o m h l e světě v ů b e c m á l o k d y j e d e n p o r o z u m í d r u h é m u . 15. srpna T o j e j i s t á věc, ž e člověku n a světě n e d o d á v á v ý z n a m u n i c n e ž j e n o m láska. C í t í m t o n a L o t t ě , ž e b y m ě n e r a d a z t r a t i l a , a d ě t i n e m a j í j i n é h o p o m y š l e n í , n e ž a b y c h vždy cky z í t r a zase přišel. D n e s j s e m zašel v e n , a b y c h L o t t ě n a l a d i l klavír, ale n e d o s t a l j s e m se k t o m u , p r o t o ž e cap a r t i t a k d l o u h o loudili o p o h á d k u , a ž L o t t a s a m a ř e k l a , a b y c h j i m v y h o v ě l . K r á j e l j s e m j i m c h l e b a k večeři, kte r ý n y n í o d e m n e přijímají skoro stejně r á d i j a k o o d L o t ty, a v y p r a v o v a l j i m t e n slavný p ř í b ě h o p r i n c e z n ě , které posluhovaly ruce. M n o h é m u se p ř i t o m přiučuji, t o m i věř, a ž a s n u , j a k h l u b o k ý m d o j m e m t o n a m n ě p ů s o b í . K d y ž j s e m n ě k d y n u c e n vymyslit s i n o v o u okol nost a p ř i p ř í š t í m v y p r a v o v á n í n a n i zase z a p o m e n u , h n e d m i vytýkají, p o s l e d n ě ž e t o bylo j i n a č í , t a k ž e s i teď d á v á m záležet, a b y c h j e z p ě v a v ý m s p á d e m o d ř í k a l b e z e z m ě n y j e d n í m d e c h e m . Beru si z t o h o naučení, že a u t o r d r u h ý m , z m ě n ě n ý m vydáním, i kdyby stokrát bylo bás nicky lepší, své k n i z e n u t n ě škodí. P r v n í m u d o j m u se p o d d á v á m e o c h o t n ě a člověk je už t a k ustrojen, že si n e c h á n a m l u v i t i sebevymyšlenější v ě c ; ale t a utkví, a b ě d a t o m u , k d o b y j i c h t ě l zase v y m a z a t n e b o v y m ý t i t . 18. srpna M u s í t o t a k být, ž e c o j e n a š í m b l a h e m , s e n a o b r á t k u stává p r a m e n e m naší b í d y ? P l n ý , t e p l ý cit m é h o s r d c e p r o p ř í r o d u , který m ě za p l a v o v a l t o l i k e r o u rozkoší, k t e r ý m i všechen v ů k o l n í svět p ř e t v á ř e l v j e d e n j e d i n ý r á j , s t á v á s e m i n y n í n e s n e sitelným mučitelem, m ů r o u , která mě tlačí, kudy cho d í m . K d y ž j s e m d ř í v e z e skály p ř e s ř e k u a ž d a l e k o k h o r á m p ř e h l í ž e l ú r o d n o u d o l i n u a viděl, j a k v š e c h n o ko l e m m n e klíčí a kypí, k d y ž j s e m viděl t y h o r y , o d ú p a t í a ž k v r c h o l k ů m h u s t ě o d ě n é lesy, v š e c h n a t a ú d o l í , r o z m a n i t ě se klikatící, s t í n ě n á l í b e z n ý m i háji, a m í r n o u říčku, j a k p l y n e ševelivými s í t i n a m i a z r c a d l í m i l o u č k é mráčky, přikolébávané n ě ž n ý m večerním vánkem, když j s e m p a k slyšel p t a c t v o k o l e m sebe, j a k oživuje les, a m i lióny k o m á ř í c h rojů u d a t n ě t a n č i l y v p o s l e d n í r u d é z á ř i s l u n c e a j e h o p o s l e d n í tetelivý záblesk vybavil b z u č í c í h o b r o u k a z r o d n é trávy a všechno to hemžení kolem m n e m i objevovalo p ů d u p o d e m n o u , a m e c h , j e n ž n a t v r d é skále si v y n u c u j e o b ž i v u , a klest, obrůstající v y p r a h l ý p í s e č n a t ý p a h o r e k , m i o d h a l o v a l y nejvnitřnější, ž h a v ě svatý život p ř í r o d y — j a k m o c n ě j s e m t o v š e c h n o objí m a l h o r o u c í m srdcem, j a k j s e m se ztrácel v té nekonečné hojnosti, a n á d h e r n é t v a r y n e k o n e č n é h o světa m i všeživě prostupovaly duši! O h r o m n é hory mě obklopovaly, p r o p a s t í ležely p ř e d e m n o u , v o d o p á d y s e řítily, řeky p r o u dily p o d e m n o u , a v š e c h n o z v u č e l o , les i d o l i n a . A viděl j s e m , j a k t v o ř í a p r a c u j í v š e c h n y t y síly, j e d n a s d r u h o u , v hlubinách země, nevýzpytně. A n a d zemí a pod nebe s y h e m ž í s e p o k o l e n í všelikého t v o ř e n í a vše j e o b ý v á n o tisícerými t v a r y a lidé, hledající b e z p e č n o s t v d o m c í c h , v nichž hnízdí, vládnou po svém n a d světem! U b o h ý b l o u d e , j e n ž t o h o m á l o d b á š , p r o t o ž e s á m jsi m a l i č k ý ! Od nepřístupných h o r přes pustiny, k a m nikdo nevkro čil, a ž p o kraj n e z n á m é h o o c e á n u v a n e j e d i n ý d e c h t o h o , který věčně tvoří a z každého z r n k a se raduje, jež ho slyší a ožije. — A c h , t e n k r á t , j a k často j s e m z a t o u ž i l o d letět na p e r u t í c h j e ř á b a , t á h n o u c í h o n a d e m n o u , k ne s m í r n é m u m o ř i , a b y c h se n a p i l z p ě n i v é číše N e k o n e č n é h o kypící slasti života, a b y c h a s p o ň o k a m ž i k v o m e z e n é síle své h r u d i pocítil j e d i n o u k r ů p ě j b l a h a bytosti, k t e r á v sobě a s e b o u v š e c h n o v y t v á ř í . B r a t ř e , u ž p o u h á v z p o m í n k a n a t y chvíle m i d ě l á d o b ře, s a m a n á m a h a z n o v u vyvolat, vyslovit o n y nevýslov n é city z d v i h á m o u d u š i n a d n i s a m o u a d á v á m i p a k o p ě t d v o j n á s o b pocítit t e s k n o t u , k t e r á m ě n y n í obkličuje. J a k o b y s e p ř e d m o u duší b y l a r o z h r n u l a o p o n a : dějiš tě n e k o n e č n é h o ž i v o t a se p ř e d e m n o u z m ě n i l o v p r o p a s t věčně otevřeného h r o b u . Cožpak můžeš říci: T o t o jest! K d y ž p ř e c e v š e c h n o pomíjí, k d y ž v š e c h n o s e p ř e ž e n e rychlostí h r o m u , t a k m á l o k d y dotrvajíc d o d n a svých sil, a c h , a je s t r ž e n o p r o u d e m , p o t o p e n o a r o z t ř í š t ě n o o ska liska? N e n í o k a m ž i k u , k t e r ý b y nestravoval t e b e a t v é milé k o l e m t e b e , n e n í o k a m ž i k u , k d y bys n e b y l ničite l e m a n e m u s i l j í m b ý t . Nejnevinnější p r o c h á z k a p ř i p r a v u j e tisíce u b o h ý c h červíčků o život, j e d i n ý krok roz v r a c í p r a c n é s t a v b y m r a v e n c ů a z a d u p á v á t e n m a l ý svět d o p o t u p n é h o h r o b u . Nedojímají velké, a p ř e c e j e n v z á c n é p o h r o m y světa, p o v o d n ě , odplavující vaše vesni ce, z e m ě t ř e s e n í , pohlcují vaše m ě s t a . M n ě u ž í r á s r d c e všestravující síla, u k r y t á v celé p ř í r o d ě , k t e r á nestvořila n i c , a b y t o souseda, a b y t o sebe n e n i č i l o . A t a k s e p o t á c í m v ú z k o s t e c h ! N e b e a z e m ě a všechny tvořivé síly k o l e m m n e ! N e v i d í m n i c n e ž v ě č n ě hltající, v ě č n ě p ř e žvykující o b l u d u . 21. srpna M a r n ě po ní vztahuji ruce, zrána, když se p r o b í r á m z m r á k o t t ě ž k ý c h snů, m a r n ě j i v n o c i h l e d á m n a lůžku, k d y ž b l a ž e n ý n e v i n n ý sen m ě o k l a m a l , j a k o b y seděla vedle m n e n a l o u c e , j a k o b y c h její r u k u c h o v a l v své a p o krýval j i tisícerými p o l i b k y . A c h , k d y ž p a k j e š t ě z p o l a v z á v r a t i s p á n k u po ní t á p á m a t í m se p r o b e r u — P r o u d slz v y r á ž í z m é h o stísněného srdce a pláči b e z ú t ě c h y , vstříc č e r n o č e r n é b u d o u c n o s t i . 22. srpna J e t o b í d a , V i l é m e ! V š e c h n y m é t v ů r č í síly j s o u r o z l a d ě n y , c h á t r a j í v n e k l i d n é lenivosti — z a h á l e t n e d o vedu a pracovat přece n e m o h u . Má představivost je m r t v a , p ř í r o d a m i n e n í n i č í m a k n i h y s e m i oškliví. P ř í s a h á m ti, n ě k d y b y c h s i p ř á l b ý t n á d e n í k e m , j e n a b y c h měl z r á n a , k d y ž s e p r o b o u z í m , vyhlídku n a d e n p ř e d se b o u , n a d ě j i a n ě c o , c o b y m ě p u d i l o k u p ř e d u . Č a s t o zá v i d í m Albertovi, j a k je až po uši z a h r a b á n v lejstrech, a p ř e d s t a v u j i si, j a k by mi bylo d o b ř e , k d y b y c h byl na j e h o m í s t ě ! U ž n ě k o l i k r á t m ě n á h l e n a p a d l o : napíši t o b ě a ministrovi, b u d u se u c h á z e t o to místo na vysla nectví, k t e r é b y m i , j a k říkáš, n e o d e p ř e l i . S á m t o m u věřím, ministr mě má už d á v n o rád, dlouho mi domlou val, a b y c h si p ř e c e našel z a m ě s t n á n í . A n ě k d y t r v á h o d i n k u , že mi s a m o t n é m u o to j d e . Ale p a k , k d y ž si to zas r o z m y s l í m , k d y ž m ě n a p a d n e b a j k a o k o n i , j e n ž , n e spokojen se svou s v o b o d o u , z a t o u ž i l po sedle a otěžích a byl u š t v á n , tu zas n e v í m , co m á m d ě l a t — A h l a v n ě , příteli! N e n í snad to, co mi v n u k á t o u h u po změně, nejniternější t r a p l i v ý neklid m é duše, j e n ž s e m n e nespustí, ať p ů j d u k a m k o l i ? 28. srpna J e t o p r a v d a : k d y b y m é c h o r o b ě v ů b e c bylo léku, t i k d o ž j s o u k o l e m m n e , b y m ě vyhojili. D n e s m á m n a r o z e n i n y a h n e d č a s n ě z r á n a j s e m d o s t a l balíček o d Al b e r t a . H n e d p ř i r o z b a l o v á n í m i p a d l a o d očí b l e d ě r ů ž o v á stužka, k t e r o u m ě l a L o t t a n a sobě, k d y ž jsem s e s ní s e z n á m i l , a o k t e r o u j s e m ji od té d o b y už n ě k o l i k r á t poprosil. V b a l í k u byly d v ě knížečky v k a p e s n í m f o r m á tě, malý H o m é r ve Wettsteinově vydání, po kterém jsem u ž často toužil, a b y c h s e n a svých p r o c h á z k á c h n e m u s i l v l á č e t s E r n e s t i o v ý m . Podívej se, t a k m i č t o u p ř á n í n a očích, t a k s i dávají záležet n a všech t ě c h m a l ý c h o c h o t á c h přátelství, k t e r é jsou tisíckrát cennější n e ž oslňující d a r y , k t e r ý m i n á s ponižuje d á r c o v a ješitnost. T i s í c k r á t l í b á m tu stužku a s k a ž d ý m d e c h e m l o k á m v z p o m í n k u blaženosti, k t e r o u m ě z a h r n u l o t ě c h několik m á l o šťast ných, nenávratných d n ů . Viléme, už je to tak a já nerept á m , květy života j s o u j e n o m p ř e l u d y ! K o l i k j i c h p o m i n e , a n i ž z a n e c h a j í stopy, j a k m á l o j i c h z a k l á d á n a p l o d a j a k m á l o t ě c h p l o d ů u z r a j e ! A p ř e c e j e j i c h j e š t ě dost a přece — Ó bratře, m ů ž e m e nedbat uzrálých plodů, m ů ž e m e j i m i o p o v r h o v a t a n e c h a t j e bez u ž i t k u u v a d nout a shnít? B u ď s b o h e m ! M á m e t u n á d h e r n é léto, s e d á m často na L o t t č i n ý c h o v o c n ý c h s t r o m e c h a v její z a h r á d c e a bid lem s r á ž í m hrušky z v r c h o l k u . L o t t a stojí p o d s t r o m e m a c h y t á j e , když je shazuji. 30. srpna N e š ť a s t n í č e ! Nejsi b l á h o v ý ? N e k l a m e š s á m sebe? K če m u j e v š e c h n a t a z u ř i v á v á š e ň bez k o n c e ? N e z n á m u ž j i n o u m o d l i t b u n e ž m o d l i t b u k ní, mé představivosti se nezjevuje ž á d n á j i n á p o s t a v a n e ž její a v š e c h n o n a světě kolem dokola vidím j e n ve vztahu k ní. A to mi dává ne j e d n u šťastnou h o d i n k u . — Až se od ní zas m u s í m o d t r h n o u t , a c h , V i l é m e , a s r d c e m ě k t o m u často p u d í ! — K d y ž u ní prosedím dvě tři hodiny, když jsem se d o s y t a n a p á s l n a její p o s t a v ě , j e j í m c h o v á n í , n a n e b e s k é m v ý r a z u j e j í c h slov, k d y ž p o n e n á h l u p o z b ý v á m smyslů, k d y ž se mi s m r á k á p ř e d o č i m a , k d y ž sotva co slyším, k d y ž cosi mě za h r d l o p o p a d á j a k o zákeřný v r a h a srdce divokými ú d e r y c h c e ulevit s t í s n ě n ý m s m y s l ů m , r o z m n o ž u j í c j e n j e j i c h z m a t e k , V i l é m e , p a k často n e v í m , jsem-li j e š t ě n a s v ě t ě ! A k d y ž n e m á t e s k n o t a z r o v n a p ř e v a h u , což se n ě k d y stává, k d y ž L o t t a m i povoluje b í d n o u ú t ě c h u , ž e s e z e svého h o ř e s m í m v y p l a k a t n a její r u c e , t a k m u s í m p r y č ! M u s í m v e n ! A z t r á c í m s e h l u b o k o d o kraje. Z l é z t s t r m o u h o r u , r a z i t s i cestu n e s c h ů d n ý m lesem, h o u š t i n a mi, které mě zraňují, t r n í m , které mě drásá, to je p a k p r o m n e r o z k o š í ! T u s e m i t r o c h u u l e v í ! T r o c h u ! A když cestou ú n a v o u a žízní n ě k d y klesnu, n ě k d y h l u b o k o v n o ci, k d y ž ú p l n ě k stojí n a d e m n o u , u s e d n u v p u s t é m lese na pokřivený strom, abych svým rozbolavělým n o h á m d o p ř á l t r o c h u utišení, a k d y ž p a k vysilujícím k l i d e m k l í m á m v m l ž n é z á ř i . . . Ó , V i l é m e , s a m o t a kláš t e r n í cely, ž í n ě n é r o u c h o a t r n i t ý p á s b y byly l é k e m , p o j a k é m d u š e ž í z n í . S b o h e m . N e v i d í m j i n é h o k o n c e celé té bídy než hrob. 3. září M u s í m p r y č ! Děkuji ti, váhavém rozhodnutí. Už m y š l e n k o u , že ji o p u s t í m . telkyně. — A Albert — a V i l é m e , žes m ě u t v r d i l v m é m celých čtrnáct d n í se zanáším M u s í m . Je zase v m ě s t ě u p ř í — musím pryč. 10. září T o b y l a n o c ! V i l é m e , teď u ž p ř e t r p í m v š e c h n o . U ž j i n e u v i d í m . Ó , ž e s e t i n e m o h u v r h n o u t kolem krku, ž e t i n e m o h u tisícerými slzami vytržení vyjádřit, příteli, vše c h n y ty pocity, ž e n o u c í š t u r m e m na mé srdce. S e d í m a la p á m d e c h , chci se u k l i d n i t a č e k á m na r á n o : a se slunce východem tu budou koně. A c h , o n a k l i d n ě spí a netuší, že mě už n i k d y n e u v i d í . O d t r h l j s e m se, byl j s e m silný dost, a b y c h d v ě h o d i n y n a š e h o r o z h o v o r u n e p r o z r a d i l svůj z á m ě r . A , p a n e b o ž e , jakého rozhovoru! A l b e r t mi slíbil, že h n e d po večeři b u d e s L o t t o u na z a h r a d ě . S t á l j s e m n a terase p o d vysokými k a š t a n y a dí val s e z a s l u n c e m , k t e r é p r o m n e p r á v ě n a p o s l e d z a p a d l o n a d l í b e z n ý m ú d o l í m , n a d m í r n o u ř í č k o u . T a k často j s e m tu stál s ní a d í v a l se na t o u ž n á d h e r n o u p o d í v a n o u , a teď — P r o c h á z e l j s e m se alejí, k t e r á mi byla t a k m i l á ; j a k é s i t a j e m n é kouzlo m ě t u často z a d r ž o v a l o , ještě než j s e m p o z n a l L o t t u ; a j a k j s m e s e z a r a d o v a l i , když j s m e na p o č á t k u své z n á m o s t i objevili společnou n á k l o n n o s t k místečku, k t e r é je o p r a v d u j e d n o z nejromantičtějších, j a k á k d y lidská r u k a vytvořila. N a p ř e d tu m á š mezi kaštany t e n širý r o z h l e d — A c h , v z p o m í n á m si, n a p s a l j s e m ti, myslím, už h o d n ě o t o m , j a k tu člověka k o n e č n ě sevřou vysoké stěny b u k ů a j a k háj s alejí h r a n i č í c í stále víc a víc ji z a t e m ň u j e , až se p o sléze končí všechno v u z a v ř e n é m místečku, o b e t k a n é m všemi taji s a m o t y . C í t í m j e š t ě , j a k d ů v ě r n ě m i p o j e d n o u bylo, když j s e m p o p r v é s e m vkročil v p r a v é p o l e d n e ; t u šil j s e m t i c h o u n c e , co se tu j e š t ě o d e h r a j e , co b l a ž e n o s t i a co b o l u . Pásl j s e m s e asi p ů l h o d i n y n a n y v ě sladkých myšlen k á c h loučení a s h l e d á n í , když j s e m je uslyšel s t o u p a t v z h ů r u p o t e r a s e ; běžel j s e m j i m n a p r o t i , z b o ž n ě j s e m u c h o p i l a políbil její r u k u . Došli j s m e p r á v ě n a h o r u , když n a d c h l u m e m vycházela luna. Mluvili jsme o lecčem a z n e n a d á n í j s m e se zastavili u p o c h m u r n é besídky. L o t t a vešla d o v n i t ř a usedla, A l b e r t v e d l e n í , já též, ale m ů j neklid mi n e d a l , vstal j s e m , stoupl si p ř e d n ě , p ř e c h á z e l a usedl z a s e : byl t o h r o z n ý stav. U p o z o r n i l a n á s , j a k č a r o v n ě p ů s o b í světlo měsíce, k t e r ý o d k o n c e b u k o v ý c h stěn o z a ř o v a l celou alej p ř e d n á m i ; n á d h e r n ý p o h l e d , t í m překvapivější, č í m ostřeji se o d r á ž e l od t e m n o t y , k t e r á n á s k o l e m d o k o l a o b k l o p o v a l a . Byli j s m e tiši a po chvilce zase p r o m l u v i l a : „ N i k d y s e n e p r o c h á z í m p ř i měsíčku, a b y m ě n e n a p a d l a m y š l e n k a n a d r a h é zesnulé, a b y m ě n e p ř e m á h a l pocit smrti a toho, co b u d e po ní. Budeme žít,“ p o k r a č o v a l a a její hlas byl p l n n á d h e r n é h o citu, „ a l e , W e r t ř e , n a l e z n e m e se z a s ? A p o z n á m e se? Co vy tušíte, co vy ř í k á t e ? “ „ L o t t o , “ řekl j s e m , p o d á v a j e jí r u k u a s o č i m a p l n ý m a slz, „ s h l e d á m e se z a s ! Z d e i o n d e se s h l e d á m e ! “ — N e m o h l jsem dál. — Viléme, musela se m n e právě na t o p t á t ? M n e , j e n ž j s e m v srdci skrýval úzkost l o u č e n í ? „ A z d a l i p a k o n á s vědí naši d r a z í zesnulí,“ p o k r a č o vala, „ z d a l i p a k cítí, k d y ž s e n á m d a ř í d o b ř e , ž e n a n ě s v r o u c í láskou v z p o m í n á m e ? Ó , p o s t a v a m é m a t k y s e stále vznáší k o l e m m n e , k d y ž z a t i c h ý c h v e č e r ů s e d í m m e z i j e j í m i , m e z i svými d ě t m i , k d y ž s e s h l u k n o u k o l e m m n e , j a k o kdysi k o l e m n í . K d y ž t a k s e slzou t o u h y hle d í m k n e b e s ů m a zastesknu si: k d y b y t a k na o k a m ž i k m o h l a z a h l é d n o u t , j a k j s e m d o s t á l a s v é m u slovu, k t e r é j s e m j í d a l a v h o d i n c e s m r t i , ž e b u d u m a m i n k o u jejích d ě t í ! S t o k r á t v o l á m : o d p u s ť m i , nejdražší, n e d o v e d u - l i j i m b ý t t í m , číms j i m b y l a t y . A c h , d ě l á m , c o m o h u , o d í v á m j e , živím, a a c h , co je víc, h ý č k á m a miluji j e . K d y b y s m o h l a s h l é d n o u t n a naši svornost, m i l á světice! v r o u c í m d í k e m bys velebila B o h a , j e h o ž s v n e j t r p č í c h , nejposlednějších slzách prosila o b l a h o svých d ě t í ! “ T a k to ř e k l a . . . V i l é m e , kdo dovede opakovat, co řekla, j a k b y m o h l a c h l a d n á l i t e r a z p o d o b i t t y t o n e b e s k é květy d u c h a ! A l b e r t j i n ě ž n ě p ř e r u š i l : „ P ř í l i š vás t o rozrušuje, m i l á L o t t o ; v í m , vaše d u š e v e l m i s n a d n o p o d l é h á t a k o v ý m m y š l e n k á m , ale p r o s í m v á s . . . " „ Ó , A l b e r t e , “ řekla, „ v í m , ž e n i k d y n e z a p o m e n e š n a t y večery, k d y j s m e spolu sedávali k o l e m m a l é h o k u l a t é h o stolku, k d y ž t a t í n e k o d c e s t o v a l a m y poslali m a l i č k é s p á t . M ě l s t a k často d o b r o u k n i h u a t a k m á l o k d y ses dostal k č e t b ě . N e b y l styk s t o u t o n á d h e r n o u duší n a d e v š e c h n o ? S t o u k r á s n o u , n ě ž n o u , čilou a v ě č n ě č i n n o u ž e n o u ! B ů h z n á m é slzy, k t e r ý m i j s e m h o často n a l ů ž k u zapřísahala: učiň mě jí p o d o b n o u ! “ „ L o t t o , “ zvolal j s e m , v r h a j e s e p ř e d n í n a k o l e n a , b e r a ji za r u k u a smáčeje ji z á p l a v o u slz. „ L o t t o , p o ž e h n á n í boží spočívá n a t o b ě i d u c h tvé m a t k y . “ „ K d y b y s t e ji byl z n a l , “ řekla a tiskla mi r u k u — „ b y l a h o d n a t o h o , abyste j i z n a l . “ Myslil j s e m , ž e z h y n u . N i k d y n i k d o o m n ě n e ř e k l větší, hrdější slovo. P o k r a č o v a l a : „ A t a t o ž e n a m u s i l a odejít v květu svého věku, k d y ž j e j í m u n e j m l a d š í m u synovi n e b y l o a n i šest měsíců. J e j í n e m o c n e t r v a l a d l o u h o , byla k l i d n a , p l n a o d ř í k á n í , j e n d ě t i j í z p ů s o b o v a l y bolest, z e j m é n a n e j m l a d š í . K d y ž byl blízek k o n e c a o n a m i ř e k l a : ,Přiveď j e sem n a h o r u , ' a j á j e p ř i v e d l a , m a l i č k é , k t e r é nevěděly, co se děje, nejstarší, j e ž byly b e z sebe, j a k stály k o l e m lůžka, j a k zvedla ruce, j a k se n a d n i m i modlila, j a k je líbala, j e d n o p o d r u h é m , j a k j e poslala p r y č a ř e k l a m i : ,Buď j i m m a t k o u ! ' D a l a j s e m j í n a t o r u k u . ,Slibuješ m n o h o , d c e r o , ' řekla, srdce m a t k y a oko m a t k y . V i d ě l a j s e m často n a t v ý c h v d ě č n ý c h slzách, ž e víš, c o t o j e . M ě j j e p r o své s o u r o z e n c e a p r o svého o t c e m ě j v ě r n o s t a poslušnost m a n ž e l k y . T y h o utěšíš. P t a l a s e p o n ě m . O d e š e l , a b y p ř e d n á m i skryl svou n e s n e s i t e l n o u strast. Byl všecek r o z e r v á n . A l b e r t e , tys byl v pokoji. Slyšela, že tu n ě k d o p ř e c h á z í , z e p t a l a se a p o p r o s i l a t ě , abys p ř i s t o u p i l k n í . A jak se na tebe dívala a na m n e pohledem p l n ý m útě chy, j e n ž ví, ž e j s m e spolu šťastni, ž e b u d e m e spolu šťastni!“ A l b e r t s e j í v r h l k o l e m k r k u , líbal j i a v o l a l : „ J s m e , b u d e m e š ť a s t n i ! " T e n k l i d n ý A l b e r t byl všecek b e z sebe a já nevěděl, k a m se p r o p a d n o u t . „ W e r t ř e ! “ z a č a l a zas, „ a t a k o v á ž e n a m u s i l a odejít. Bože, k d y ž si t a k n ě k d y p o m y s l í m , j a k člověk dovolí, a b y m u odnesli, c o m á n a světě n e j d r a ž š í h o , a j a k d ě t i j e d i n é t o d o v e d o u p r o c í t i t v celé příkrosti, d ě t i , j e ž j e š t ě d l o u h o n a ř í k a l y , ž e č e r n í m u ž i odnesli m a m i n k u . “ P o v s t a l a . Já všecek r o z r u š e n a z d r c e n z ů s t a l sedět a d r ž e l její r u k u ve své. „ P ů j d e m e , “ řekla, „ j e p o z d ě . “ C h t ě l a s t á h n o u t r u k u , j á j i však sevřel pevněji. „ S h l e d á m e se, " z v o l a l j s e m , „ n a j d e m e se, p o d j a k o u k o l i p o d o b o u s e p o z n á m e . J d u , " p o kračoval jsem, „ j d u rád, a přece, kdybych měl říci: na věky, nesnesl b y c h t o h o . S b o h e m , L o t t o , s b o h e m , A l b e r t e ! S h l e d á m e se z a s . “ — „ Z í t r a s n a d ! " o d v ě t i l a s ú s m ě v e m . Z í t r a ! A c h , n e v ě d ě l a , když vyvíjela r u k u z m é , že — O d cházeli alejí, já stál, díval se za n i m i , j a k mizí v měsíční z á ř i ; v r h l j s e m se na z e m i a r o z p l a k a l se u s e d a v ě ; a zase j s e m vyskočil a v y b ě h l na t e r a s u ; z a h l é d l j s e m ještě d o l e ve stínu vysokých lip její bílé šaty, j e ž se t ř p y t n ě blížily k v r á t k ů m , r o z p ř á h l j s e m n á r u č a — zmizely. D r u h ý díl 20. října 1771 V č e r a j s m e s e m dojeli. V y s l a n e c c h u r a v í a n e b u d e tedy několik d n í v y c h á z e t . K d y b y j e n n e b y l t a k o v ý m o rous, bylo b y d o b ř e . V i d í m t o , v i d í m , ž e m i osud c h y s t á těžké z k o u š k y ! Ale k u r á ž n ě d o t o h o ! L e h k á mysl v š e c h n o snese. — L e h k á m y s l ! M u s í m s e a ž s m á t , j a k m n ě t o slovo z a b l o u d i l o d o p e r a . Ó , j e n m í t t r o c h u lehčí krev, a byl b y c h nejšťastnější člověk p o d s l u n c e m . B o ž e ! K d e j i n í se svou t r o š k o u sil a t a l e n t u se p ř e d e m n o u nafukují s b l a h o b y t n o u samolibostí, já si n a d svou silou a s c h o p ností z o u f á m . D o b r ý b o ž e , j e n ž s m i d a l v š e c h n o , p r o č n e z a d r ž e l s polovici svých d a r ů a n e d a l m i s e b e d ů v ě r u a spokojenost! S t r p e n í ! S t r p e n í ! B u d e l é p e . N e b o ť , ř í k á m ti, příteli, máš pravdu. Od té doby, co se tak den ze dne p r o h á n í m m e z i l i d m i a v i d í m , co dělají a j a k to dělají, snáším se m n o h e m l é p e s á m s e s e b o u . Zajisté p r o t o , ž e j s m e u ž j e d n o u t a k ustrojeni, že v š e c h n o s r o v n á v á m e se sebou a sebe se v š í m ; t a k n a š e štěstí n e b o neštěstí závisí na t o m , s č í m se měříme, a nic tu není tak nebezpečné j a k o samota. Naše o b r a z o t v o r n o s t , u ž s a m o u svou p ř i r o z e n o s t í p u z e n á k t o m u , a b y se z d v í h a l a k v ý š i n á m , a j e š t ě n a d t o ž i v e n á fantastickými výtvory poezie, stvoří si ř a d u bytostí, z n i c h ž my j s m e nejnižší a k a ž d á m i m o n á s n á d h e r n ě j š í a dokonalejší. A to je d o c e l a p ř i r o z e n é : Pociťujeme t a k často, že j s m e v l e c č e m n e d o k o n a l í ; a p r á v ě o t o m , č e h o se n á m nedostává, se d o m n í v á m e , že to má někdo jiný, k o m u p a k n á d a v k e m p ř i s u z u j e m e všechno, c o s a m i m á - m e , a n a d t o ještě j a k o u s i vybájenou p o h o d u . A tak je ten šťastlivec h o t o v , naše vlastní s t v ů r a od h l a v y až k pa tě. K d y b y c h o m se místo t o h o , j a k j s m e slabí a t ě ž k o p á d ní, j e n stále probíjeli k u p ř e d u , shledali b y c h o m často, že se i se s v ý m l o u d á n í m a k ř i ž o v á n í m d o s t á v á m e d á l než j i n í se všemi svými p l a c h t a m i a vesly — a — to p ř e ce d á v á pravé sebevědomí, když j i n ý m stačíme a n e b o je dokonce předstihujeme. 10. listopadu C e l k e m v z a t o z a č í n á m s e t u cítit d o c e l a snesitelně. Nejlepší j e , ž e m á m p l n é r u c e p r á c e ; a p a k , t a spousta n e j r o z m a n i t ě j š í c h lidí, všelijakých n o v ý c h postav, j e m é duši p e s t r ý m d i v a d l e m . S e z n á m i l j s e m se s h r a b ě t e m C . , s m u ž e m , k t e r é h o s i d e n z e d n e více v á ž í m . J e t o j a s n ý , o b s á h l ý d u c h , a t ř e b a t o h o h o d n ě ví a z n á , a n i dost m á l o c h l a d n ý ; n a t o z j e h o c h o v á n í vyzařuje příliš m n o h o smyslu p r o přátelství a lásku. V z b u d i l j s e m j e h o zájem, k d y ž j s e m m u vyřizoval ú ř e d n í z p r á v u ; všiml s i h n e d po p r v n í c h slovech, že si r o z u m í m e , že se m n o u m ů ž e m l u v i t j a k o ne s k a ž d ý m . A p ř e d e v š í m mě těší, j a k u p ř í m n ě s i k e m n ě v e d e . N e n í n a světě opravdovější a vroucnější r a d o s t i , n e ž s p a t ř i t velkou duši, k t e r á se ti otvírá. 24. prosince V y s l a n e c m ě často d o p a l u j e — tušil j s e m t o . J e p u n tičkář a blázen, že mu není rovno. Všechno krůček za k r ů č k e m a h e z k y z v o l n a j a k o k m o t r a . Člověk v ě č n ě n e spokojený s á m s e sebou, k t e r é m u t u d í ž n i k d o n i c n e u d ě l á p o c h u t i . J á p r a c u j i r á d j e n t a k z p r v n í vody, a j a k t o n a p í š u , t a k t o n e c h á m ; a t o o n s i t ř e b a n a m n e přijde, v r á t í m i referát a ř e k n e : „ J e d o b r ý , ale p r o h l é d n ě t e t o j e š t ě j e d n o u , člověka j e š t ě v ž d y c k y n a p a d n e vhodnější slovo, čistší spojka.“ T o b y m ě čert vzal. Ž á d n é „ a " a ž á d n é „ a l e “ n e s m í c h y b ě t ; a je z a p ř í s á h l ý m n e p ř í t e l e m všech inverzí, k t e r é m i n ě k d y u k l o u z n o u . K d y ž m u n e z a d u d l á š p e r i o d u p o d l e osvědčené n o t y , j a k o když klikou točí, t a k t i t o m u v ů b e c n e r o z u m í . J e t o kříž p r a c o v a t s t a k o v ý m člověkem. D ů v ě r a h r a b ě t e z C . . . j e j e š t ě t o j e d i n é , c o m ě z a vše c h n o odškodňuje. Řekl mi o n e h d y docela u p ř í m n ě , j a k je nespokojen s p o m a l o s t í a rozvážlivostí m é h o vyslance. „ T i lidé sobě a j i n ý m v š e c h n o ztěžují. Ale,“ říká, „ č l o věk se s t í m m u s í smířit, j a k o pocestný, k t e r ý m u s í přes k o p e c . O v š e m ! K d y b y n e b y l o k o p c e , b y l a b y cesta o h o d n ě p o h o d l n ě j š í a kratší, ale k d y ž tu j e d n o u j e , n i c naplat, na d r u h o u stranu se dostat m u s í m e ! “ M ů j s t a r ý p a t r n ě t a k y cítí, ž e m i h r a b ě d á v á p ř e d n o s t p ř e d n í m , a to ho z l o b í ; c h á p e se k a ž d é příležitosti, a b y m i h r a b ě t e z h a n i l , j á m u ovšem o d p o r u j i a t í m s e celá věc j e n přiostřuje. V č e r a m ě u ž d o k o n c e d o p á l i l , m í ř i l totiž t a k é n a m n e : T a k h l e p r o r e p r e z e n t a c i ž e s e h r a b ě docela dobře hodí, také prý n á r a m n ě lehce pracuje a u m í psát, ale c h y b í m u p r ý d ů k l a d n é v z d ě l á n í , j a k o v š e m l i t e r á t ů m . Z a t o h l e b y c h m u byl nejraději n a p r á s kal, vždyť j i n á ř e č s t a k o v ý m i c h l a p y stejně n e n í ; ale to nešlo, a t a k j s e m s e j e n p o n ě k u d r o z h o r l i l . „ H r a b ě , “ řekl j s e m m u , „ j e m u ž , k t e r é h o s i t ř e b a vážit, j a k p r o j e h o charakter, tak p r o j e h o vědomosti. N e z n á m niko h o , “ řekl j s e m , „ k d o b y byl d o k á z a l t a k rozšířit svého d u c h a , t a k d ů k l a d n ě se v z d ě l a t v b e z p o č t u o b o r ů , a p ř e ce nepozbýt obratnosti ve věcech všedního života.“ To bylo ovšem p r o t e n r o z o u m e k m o c ; t a k j s e m s e p o r o u č e l , a b y m i d a l š í m ž v a n ě n í m nejitřil ž l u č . A t í m vším j s t e v i n n i vy, k d o j s t e d o m n e t a k d l o u h o h u č e l i , až j s e m s á m vlezl do chomoutu, s vaší v ě č n o u písničkou o aktivitě. A k t i v i t a ! N e k o n á - l i víc n e ž j á , k d o sází b r a m b o r y a j e z d í d o m ě s t a p r o d á v a t obilí, j s e m o c h o t e n r o b o t o v a t j e š t ě deset let n a galeji, k níž j s e m p ř i kován nyní. A té lesklé b í d y , té n u d y m e z i t ě m i p r o t i v n ý m i l i d m i , kteří s e t u spolu stýkají! T é žárlivosti m e z i n i m i , j a k j e n číhají a p a s o u , a b y j e d e n d r u h é h o a s p o ň o k r ů č e k p ř e d stihli! Nejmizernější, nejubožejší v á š n ě , n a h é , b e z pláští k u ! J e t u n a p ř í k l a d ženská, k t e r á n a p o t k á n í n e m l u v í o j i n é m n e ž o svém r o d ě a o své vlasti, t a k ž e si k a ž d ý , k d o j i n e z n á , p o m y s l í : t o j e ale kus b l á z n a , ž e s i n a t é trošce u r o z e n o s t i a na slávě své vlasti tolik z a k l á d á ! — Ale j e t o j e š t ě tisíckrát horší, t a ž e n s k á j e d c e r a kancelisty ze sousedství! — Na m o u duši, že l i d e m n e r o z u m í m , že m o h o u být tak o m e z e n í a t a k h l o u p ě se b l a m o v a t . Ale v š í m á m si d e n ze d n e víc, m ů j milý, j a k je člověk pošetilý, když posuzuje j i n é p o d l e sebe. A jelikož s á m m á m tolik p r á c e se sebou a srdce i d u c h a t a k r o z b o u ř e n é , a c h , m i l e r á d n e c h á m t y d r u h é c h o d i t , k u d y s e j i m zlíbí, j e n k d y b y oni n e c h a l i m ě . C o m ě n e j h ů ř pokouší, t o j e t o p r o k l a t é kastovnictví. D o b ř e vím, j a k j e n u t n ý r o z d í l m e z i stavy a kolik v ý h o d m n ě s a m é m u o p a t ř u j e , ale ať se mi n e p l e t e do cesty z r o v n a t a m , k d e b y c h ještě m o h l užít t r o c h y r a d o s t i , záblesku štěstí n a t é t o z e m i . S e z n á m i l j s e m s e o n e h d y n a p r o c h á z c e s n ě j a k o u slečnou z B . . . , s r o z t o m i l ý m stvoře n í m , k t e r é si v t o m n a š e m n a š k r o b e n é m životě z a c h o v a lo j e š t ě dost p ř i r o z e n o s t i . D o b ř e j s m e se spolu bavili, a když j s m e se loučili, poprosil j s e m ji o dovolení, a b y c h ji směl navštívit. Svolila t a k s r d e č n ě , že j s e m se sotva m o h l d o č k a t v h o d n é chvilky, a b y c h k ní zašel. N e n í zdejší a bydlí tu v d o m ě své t e t y . F y z i o g n o m i e té s t a r é škatule s e m i nelíbila. P r o k a z o v a l j s e m j í m n o h o p o z o r n o s t í , o b r a c e l j s e m svůj h o v o r skoro v ý l u č n ě k ní, a j e š t ě než u p l y n u l a p ů l h o d i n k a , věděl j s e m p ř i b l i ž n ě , c o m i slečna později s a m a d o z n a l a : Ž e t a m i l á t e t a n a s t a r á k o l e n a n e m á nic, j m ě n í m počínaje a d u c h e m k o n č e , ž e n e m á j i n é o p o r y n e ž ř a d u svých p ř e d k ů , j i n é o c h r a n y než svůj stav, za n í m ž se z a t a r a s i l a , j i n é rozkoše, než ze svého p a t r a shlížet s p a t r a n a h l a v y o b č a n s k é . Z a m l a d a p r ý b ý v a l a k r á s n á a život j í p r o p l y n u l m e z i p r s t y ; n a p ř e d svou u m í n ě n o s t í p o t ý r a l a n e j e d n o h o u b o h é h o c h l a p c e , později, v zralejších letech, se skrčila p o d k o m a n d o sta r é h o oficíra, který s ní p o d t o u t o p o d m í n k o u a se sluš n ý m d ů c h o d e m prožil m ě d ě n ý v ě k ; u m ř e l , a teď je v že l e z n é m v ě k u s a m a , a n i k d o by si jí a n i nevšiml, k d y b y n e m ě l a t a k r o z t o m i l o u neť. 8. ledna 1772 J a c í j s o u t o j e n lidé, jejichž celá d u š e spočívá n a o b ř a d e c h a kteří po léta ve d n e v noci neusilují o n i c j i n é h o , n e ž j a k by se p ř i t a b u l i dostali o židličku výš! A ne že by t i c h l a p i n e m ě l i j i n ý c h starostí, n a o p a k , p r á c e s e j i m k u p í p r á v ě p r o t o , že se p r o m a l i c h e r n o s t i a m a l é m r z u t o s - ti n e m o h o u d o s t a t k vyřízení t o h o , co je d ů l e ž i t é . M i n u lý t ý d e n se při sanici p o h á d a l i a bylo po z á b a v ě . T i h l u p á c i nevidí, ž e vlastně p r a m á l o záleží n a místě a že ten, kdo je na prvém, málokdy má hlavní ú l o h u ! K o l i k a k r á l ů m v l á d n o u ministři, kolika m i n i s t r ů m sekre t á ř i ! A k d o j e p a k p r v n í ? M y s l í m , ž e ten, k d o m á větší r o z h l e d n e ž o s t a t n í a sdostatek sil n e b o lsti, a b y d o v e d l z a p ř á h n o u t jejich m o c a vášně do v o z u svých z á m ě r ů . 20. ledna M u s í m v á m n a p s a t , m i l á L o t t o , o d t u d , z e světnice selské h o s p ů d k y , d o níž j s e m s e u t e k l p ř e d p r u d k o u b o u ří. C o ž i v o ř í m v t o m s m u t n é m h n í z d ě D . . . m e z i cizími, m é m u srdci p r a c i z í m i l i d m i , n e m ě l j s e m o k a m ž i k u a n i j e d i n é h o , k d y b y m i srdce bylo velelo, a b y c h v á m n a p s a l . A teď t a d y , v t é t o c h a t r č i , v t é t o s a m o t ě , k d e zas n á l e ž í m sobě, k d e sníh a k r o u p y třískají do m é h o o k é n k a , t a d y jste m o u p r v n í m y š l e n k o u b y l a vy. K d y ž j s e m vstou pil, p ř e p a d l m ě v á š o b r a z , v z p o m í n k a n a vás s e m n e z m o c n i l a . Ó L o t t o , t a k svatě, t a k v r o u c n ě ! P a n e b o ž e , p r v n í šťastný o k a m ž i k p o d l o u h é d o b ě . K d y b y s t e m ě viděla, d r a h á , v t é z á p l a v ě r o z p t ý l e n í , j a k vysušené j s o u m é smysly, j a k n e m á m j e d i n é h o oka m ž i k u , a b y m i srdce p ř e k y p ě l o ; j a k n e m á m j e d i n é blaže n é chvíle, a b y c h s i z a p l a k a l . N i c ! N i c ! Stojím j a k o p ř e d k u k á t k e m a v i d í m , j a k p a n á č c i a koníčci se posouvají s e m a t a m , a t á ž u se často sebe s a m a , není-li to v š e c h n o o p t i c k ý k l a m . H r a j i s n i m i , a n e b o správněji, hrají m n o u j a k o l o u t k o u ; a když n ě k d y v e z m u souseda z a d ř e v ě n o u ruku, zamrazí mě. J e d i n o u ženskou bytost j s e m t u našel. P o d o b á s e v á m , m i l á L o t t o , je-li v ů b e c m o ž n á s e v á m p o d o b a t . „ P o d í vejme se,“ ř e k n e t e , „ W e r t h e r s e d a l n a k o m p l i m e n t y . “ D o c e l a n e p r a v d u byste n e m ě l a . O d nějaké d o b y j s e m n a d m í r u způsobný, protože konec konců musím; jsem t u z e d u c h a p l n ý a d á m y o m n ě říkají, že n i k d o n e d o v e d e t a k j e m n ě c h v á l i t j a k o j á ( a l h á t , dodejte, neboť bez t o h o se člověk n e o b e j d e ; však mi r o z u m í t e ) . C h t ě l j s e m m l u v i t o slečně B . . . ! M á m n o h o duše, k t e r á jí z p l n a h l e d í z jejích m o d r ý c h očí, její stav je jí n a obtíž, p r o t o ž e nesplňuje a n i j e d i n é p ř á n í j e j í h o srdce. T o u ž í p r y č z t é t o vřavy a spolu p r o b l o u z n í m e n e j e d n u h o d i n k u o venkovských výjevech čisté blaženosti, a a c h , o v á s ! J a k často v á m m u s í h o l d o v a t . N e m u s í , d ě l á t o d o b r o v o l n ě , r á d a p o s l o u c h á , k d y ž vypravuji o vás, m i luje vás. — Ó, kéž b y c h seděl u vašich n o h o u ve v a š e m ú t u l n é m pokojíčku a naši m a l í m i l á č k o v é by se v c h u m l u váleli k o l e m m n e ! A k d y b y v á m příliš křičeli, ukonejšil b y c h je p o h á d k o u o s t r a š i d l e c h : a tiší j a k o myšky usedli by k o l e m m n e . — S l u n c e n á d h e r n ě z a p a d á n a d rozjiskřen o u s n ě ž n o u p l á n í ; b o u ř e s e p ř e h n a l a . A j á — j á s e zas m u s í m z a m k n o u t d o své klece. S b o h e m ! J e A l b e r t u vás? A j a k — ? B ů h mi odpusť tu o t á z k u ! 17. února O b á v á m se, ž e m y d v a , m ů j vyslanec a j á , u ž d l o u h o spolu n e v y d r ž í m e . T e n člověk j e n a p r o s t o nesnesitelný. J e h o z p ů s o b p r á c e a v y ř i z o v á n í j e t a k směšný, ž e s e n e z d r ž í m a často mu o d p o r u j i . U d ě l á m si věc po svém, což m u ovšem n e n í p o c h u t i . P r o t o s i n a m n e n e d á v n o stě žoval u d v o r a a m i n i s t r mi u d ě l i l d ů t k u , m í r n o u sice, ale b y l a t o p ř e c e j e n d ů t k a , a c h t ě l j s e m p r á v ě ž á d a t z a p r o p u š t ě n í , když j s e m o d n ě h o d o s t a l s o u k r o m ý d o p i s 1 , p ř e d k t e r ý m j s e m poklekl, a b y c h s e kořil j e h o v y s o k é m u , šlechetnému, m o u d r é m u d u c h u , j a k m i vyčítá m o u přecitlivělost, j a k sice ctí j a k o m l a d i s t v ý z á p a l m é p o n ě k u d p ř e p j a t é myšlenky o činnosti, o vlivu na j i n é , o ú ř e d n í iniciativě, j a k s e n e s n a ž í j e v y m ý t i t , n ý b r ž j e n h l e d í j e z t l u m i t a odvést t a m , k d e j s o u n a místě, k d e m o h o u p r o n i k a v ě p ů s o b i t . T a k j s e m n a b r a l sil a s p o ň n a o s m d n í a scelil j s e m se v sobě. D u š e v n í klid je n á d h e r n á v ě c ; a t a k é r a d o s t , k t e r o u m á člověk s á m z e sebe. J e n , m i l ý příteli, k d y b y t a věcička n e b y l a p r á v ě t a k k ř e h o u č ká, j a k j e k r á s n á a d r a h o c e n n á . 1 Z úcty k t o m u t o výbornému muži byl tento dopis a ještě j e d e n , o n ě m ž je později zmínka, z této sbírky vypuštěn, protože se n á m nezdálo, že by taková smělost byla omluvitelná, byť i byla veřejnost sebevděčnější za jejich uveřejnění. 20. února B ů h v á m p o ž e h n e j , moji milí, a dejž v á m v š e c h n y dobré dny, které m n ě odepřel. Děkuji ti, A l b e r t e , žes m ě o k l a m a l . Čekal j s e m n a z p r á v u , k d y b u d e vaše s v a t b a , a slíbil j s e m si, že t é h o ž d n e sejmu slavnostně L o t t i n u siluetu se z d i a že ji p o h ř b í m v o s t a t n í c h p a p í r e c h . N y n í j s t e už svoji a její o b r a z tu d o s u d visí. N u ž e , ať t a m t e d y z ů s t a n e . A p r o č by t a k é n e ? Vždyť v í m , ž e j s e m t a k é s v á m i , v í m , ž e a n i ž t e b e o cokoli zkracuji, j s e m t a k é v L o t t i n ě srdci. M á m , a n o m á m t a m d r u h é místo a chci j e p o d r ž e t , m u s í m j e p o d r ž e t . Ó , zešílel b y c h , k d y b y m o h l a z a p o m e n o u t — Alberte, ta myšlenka je peklo! Alberte, buď sbohem, buď sbohem, anděle z nebe, buď sbohem, L o t t o ! 15. března Z a ž i l j s e m čistou věc, k t e r á m ě o d t u d v y ž e n e : Skří p á m z u b y . Ď a s a ! J e n e o d č i n i t e l n á , a v i n n i j s t e t í m vy, j e n o m vy, k d o jste m ě štvali, pobízeli a m u č i l i , a b y c h přijal m í s t o , k t e r é s e p r o m n e n e h o d í . T e ď t o m á m , teď t o m á t e . Abys zase n e ř e k l , ž e svými p ř e p j a t ý m i n á p a d y všechno pokazím, tak ti tady p o d á v á m , vzácný p a n e , historku, u m y t o u a u č e s a n o u , j a k b y j i z a z n a m e n a l k r o nikář. H r a b ě z C . m ě m á r á d , v y z n a m e n á v á m ě , t o všichni vědí, u ž j s e m t i t o s t o k r á t řekl. V č e r a j s e m t e d y k n ě m u byl p o z v á n n a o b ě d , p r á v ě t o h o d n e , k d y s e u n ě h o večer schází t a v z n e š e n á společnost p á n ů a d a m , n a k t e r é j s e m si jakživ ani nevzpomněl; aniž mě kdy napadlo, že my p o d ř í z e n í d u c h o v é m e z i n ě n e p a t ř í m e . D o b r á . Pojedl j s e m u h r a b ě t e a po o b ě d ě se p r o c h á z í m e po velké síni, h o v o ř í m s h r a b ě t e m a s p l u k o v n í k e m B., j e n ž t a m t a k é přišel, a t a k n a j e d n o u se přiblížila h o d i n a v e č e r n í spo lečnosti. B ů h j e m ů j svědek, ž e j s e m n a n i c n e p o m y s l i l . T u vepluje p ř e m i l o s t i v á p a n í z S . . . s e svým nejmilostivějším u r o z e n ý m c h o t ě m a s d o b ř e v y s e d ě n o u slečnou h u s i č k o u s p l o c h ý m i ň a d r y a k ř e h o u n k o u t a i l í ; dělají en p a s s a n t své nejurozenější oči a aristokraticky n a d ý m a j í n o z d r y ; a že mi t e n celý p r o n á r o d je z d u š e p r o t i v n ý , c h t ě l j s e m se p r á v ě p o r o u č e t a čekal j e n , až si h r a b ě o d - b u d e t y p r o t i v n é h o n n e u r y , když t u p r á v ě vstoupí m á s t a r á z n á m á slečna z B . . . , a že mi to vždycky t r o c h u potěší srdce, k d y ž ji v i d í m , zůstal j s e m a postavil se za její ž i d l i ; t e p r v po d r a h n é chvíli j s e m si všiml, že se m n o u m l u v í m é n ě s r d e č n ě n e ž obyčejně, b a skoro t r o c h u roz p a č i t ě . T o m i bylo n á p a d n é . „ J e j a k o t a o s t a t n í čelád k a ? “ pomyslil j s e m si, „ č e r t j i v e m ! “ a m ě l j s e m t o h o dost a chtěl j s e m j í t . A p ř e c e j s e m zůstal, p r o t o ž e mě p o p a d l a chuť posvítit si na tu celou věc. Z a t í m se společ nost s c h á z e l a : B a r o n F. v g a r d e r o b ě z d o b k o r u n o v a c e F r a n t i š k a P r v n í h o , b l a h é p a m ě t i , p a n d v o r n í r a d a R., z d e však i n q u a l i t a t e n a z v a n ý p á n z R . . . s e svou h l u c h o u polovicí, a t d . a t d . , p a k , a b y c h n e z a p o m n ě l , b í d n ě oble čený J . , v jehož oděvu kontrastovaly prvky obstarožné s n e j m o d e r n ě j š í m i a t d . , ti všichni se s e m n e s o u . H o v o ř í m s n ě k t e r ý m i ze svých z n á m ý c h a ti všichni j s o u t u z e l a k o n i č t í . M y s l í m s i . . . a d á v á m j e n d o b r ý p o z o r n a svou slečnu B. N e v š i m l j s e m si, že ženské si v k o u t ě špitají do ouška, ž e š t ě b e t á n í p ř e c h á z í t a k é n a m u ž e , ž e p a n í z S . . . p r o m l u v i l a s h r a b ě t e m (to v š e c h n o mi později v y p r a v o v a l a slečna B.), až k o n e č n ě h r a b ě z a m í ř i l ke m n ě a od vedl m ě k o k n u . „ Z n á t e , “ řekl, „ n a š e k u r i ó z n í k o n v e n c e ; společnost j e , j a k v i d í m , n e s p o k o j e n a , ž e vás t u vidí, ale n e c h t ě l b y c h za n i c na světě — — — " — „ E x c e l e n c e , “ v p a d l j s e m m u d o řeči, „ p r o s í m tisíckrát z a p r o m i n u t í , m ě l j s e m s i n a t o v z p o m e n o u t dřív, d o b ř e v í m , ž e m i laskavě o d p u s t í t e m o u n e d ů s l e d n o s t : chtěl j s e m s e u ž p ř e d chvílí p o r o u č e t ; zlý d u c h m ě z a d r ž e l , “ d o d a l j s e m s ú s m ě v e m , u k l á n ě j e se. H r a b ě mi tiskl r u c e s c i t e m , který ř í k a l v š e c h n o . P o k l o n i l j s e m s e u r o z e n é m u p a n stvu a šel. U s e d l j s e m do k o č á r u a zajel j s e m si do M . . . , a b y c h se t a m s k o p c e d í v a l na z á p a d slunce a a b y c h si p ř i t o m v svém H o m é r o v i p ř e č e t l t e n n á d h e r n ý zpěv, j a k b o d r ý p a s á k p r a s a t hostí O d y s s e a . — T í m t o bylo odbyto. Z v e č e r a se v r a c í m a u s e d á m k j í d l u . Bylo jich v hos tinské místnosti j e š t ě m á l o ; o d h r n u l i n a r o h u u b r u s a h r á li v kostky. Tu vejde poctivec A., odloží k l o b o u k , p o d í v á s e n a m n e , p ř i s t o u p í k e m n ě a ř e k n e tiše: „ M ě l jsi m r z u tost?“ — „ J á ? “ p o v í d á m . — „ H r a b ě tě vypověděl ze společnosti.“ — „ č e r t j e v e m , “ řekl j s e m , „ p ř i š l o m i t o v h o d , že j s e m se dostal na čerstvý v z d u c h . “ — „ J e š t ě d o b ř e , “ řekl, „ ž e si z t o h o n i c n e d ě l á š . Ale m r z í mě j e n , že už o t o m ví celé m ě s t o . “ — Tu mě ta k o m e d i e t e p r v z a č a l a d o p a l o v a t . Všichni, k d o přišli na večeři a dívají s e n a m n e , s i myslím, h l e d í n a m n e j e n p r o t o . T u s e v e m n ě r o z e h ř á l a krev. A když mě teď d o k o n c e , ať p ř i j d u k a m chci, litují, k d y ž se d o s l ý c h á m , že mí závistníci triumfují a říkají: T u ž e j e vidět, k a m t o p ř i v e d o u furianti, j a k t o d o p a d á , když se člověk n a f o u k n e , že má t r o c h u vtipnější h l a v u , a k d y ž si myslí, že smí n e d b a t všech stavovských r o z d í l ů ! A t a k o v ý c h psovských ž v á s t ů víc. To by si člověk n ů ž vrazil do s r d c e . M l u v t e si o soběstačnosti co c h c e t e , t o h o b y c h r á d viděl, k d o b y snesl, a b y h o l u m p o v é p o m l o u vali, k d y ž mají j e d n o u p r á v o b r o u s i t s i n a n ě m z u b y . K d y b y tlachali n a p r á z d n o , nebylo by to nic těžkého nechat je žvanit. 16. března V š e c h n o mě š t v e ! D n e s v aleji p o t k á m slečnu B. N e z d r ž e l j s e m se a oslovil j i . N e z a m l č e l j s e m jí a n i , j a k m i l e j s m e se p o n ě k u d vzdálili od o s t a t n í společnosti, že se m n e její n e d á v n é c h o v á n í t r a p n ě d o t k l o . „ M i l ý W e r t ř e , “ řekla v r o u c n ě , „ c o ž j s t e s i m é r o z p a k y m o h l v y k l á d a t tak, k d y ž m ě p ř e c e z n á t e ! C o j s e m p r o vás v y t r p ě l a o d oka m ž i k u , k d y j s e m vkročila d o s a l ó n u ! V š e c h n o j s e m p ř e d v í d a l a . S t o k r á t j s e m v á m t o c h t ě l a říci, v ě d ě l a j s e m , ž e b y p a n í z S . . . a z T . . . s e svými m u ž i r a d ě j i odešly, n e ž a b y s v á m i setrvaly v j e d n é společnosti, v ě d ě l a j s e m , ž e s i t o h r a b ě s n i m i n e s m í p o k a z i t . . . A t ě c h řečí teď — " „ J a k ž e , s l e č n o ? “ řekl j s e m a skrýval svůj ú l e k ; v š e c h n o , c o m i p ř e d e v č í r e m řekl A d e l i n , projelo m i ž i l a m i j a k o vařící v o d a . „ C o m ě t o u ž s t á l o ! “ řeklo t o r o z k o š n é stvoření se slzami v očích. N e b y l j s e m už p á n e m sebe a chtěl j s e m s e j í v r h n o u t k n o h á m . „ P o v ě z t e m i v š e c h n o ! “ zvolal j s e m . Slzy jí tekly po t v á ř í c h ; byl j s e m všecek bez sebe. Osušila j e , a n i ž j e skrývala. „ Z n á t e m o u t e t u , “ z a č a l a . „ B y l a t a m p ř í t o m n a a d í v a l a se na v š e c h n o , ó panebože, s j a k ý m a o č i m a ! Wertře, minulé noci jsem toho vytrpěla! A r á n o jsem musila vyslechnout kázání o svých stycích s v á m i , musila j s e m vyslechnout, j a k vás h a n i l a a p o n i ž o v a l a , a n e m o h l a a n e s m ě l a vás hájit víc než p o l o v i č a t ě . “ K a ž d é slovíčko m ě b o d l o j a k o d ý k a . N e t u š i l a , j a k m i - l o s r d n á by byla, k d y b y o t o m všem p o m l č e l a . A teď j e š t ě d o d a l a , j a k ty klevety p o r o s t o u a j a k si na t o m smlsnou všichni m i z e r o v é , j a k s e n y n í b u d o u rozkřikovat, ž e j e zdeptána, ztrestána má pýcha a má hrdost, kterou mi už odjakživa vyčítali. — To v š e c h n o , V i l é m e , vyslech n o u t od n í ! J e j í hlas se chvěl n e j u p ř í m n ě j š í účastí. Byl jsem zničen a dosud zuřím. K d y b y měl aspoň někdo k u r á ž a vyčtl m i t o d o očí, a b y c h h o p r o b o d l ! K d y b y c h viděl krev, t a k b y m i o d t r n u l o . A c h , s t o k r á t j s e m u ž p o p a d l n ů ž , a b y c h ulevil s v é m u s t í s n ě n é m u srdci. — Sly šel j s e m o u š l e c h t i l é m d r u h u koní, kteří, když j s o u nejvíc u š t v á n i a r o z e h ř á t i , s a m i si z p o u h é h o p u d u p r o k o u s n o u t e p n u , a b y p o p a d l i d e c h u . M n ě j e často j a k o t ě m ko n í m : nejraději b y c h si otevřel žílu a v p l y n u l do v ě č n é svobody. 24. března Z a ž á d a l j s e m u d v o r a za p r o p u š t ě n í a d o u f á m , že mi b u d e p o v o l e n o . A vy mi p r o m i n e t e , že j s e m se u vás n a p ř e d nedovolil. M u s í m z k r á t k a p r y č , a t o , c o byste m i m o h l i říci, abyste m ě p ř e m l u v i l i , v í m v š e c h n o z p a m ě t i , a t e d y — V p r a v to m a m i n c e , p o k u d m ů ž e š b e z b o l e s t n ě , nedovedu si sám pomoci, ať mi tedy odpustí, že ani jí n e m o h u p o m o c i ! Ž e j i t o m u s í bolet, t o j e j a s n é . V i d ě t , j a k k r á s n á d r á h a k t a j n é m u r a d o v i a n e b o d o k o n c e k vy slanci, k t e r o u její syn p r á v ě t a k z d á r n ě n a č a l , j e pojed n o u p ř e r v á n a — a š u p , z p á t k y s t e b o u do c h l í v k a ! Vy ložte si t o , j a k c h c e t e , a k o m b i n u j t e , za j a k ý c h p o d m í n e k j s e m m ě l a m o h l z ů s t a t , m n e t o n e h n e . J d u . A a b y s t e vě děli, k a m s e p o d ě j u : j e z d e k n í ž e * * a t o h o m á společ nost z ř e j m ě b a v í ; k d y ž uslyšel o m é m r o z h o d n u t í , p o ž á d a l m ě , a b y c h s n í m odešel n a j e h o statky, a b y c h o m t a m spolu strávili k r á s n é j a r o . Slíbil m i , ž e b u d u n a p r o s t o svým v l a s t n í m p á n e m ; a že si n a v z á j e m do jisté m í r y r o z u m í m e , z k u s í m to n a z d a ř b ů h a p ů j d u s n í m . 19. dubna N a vysvětlenou: D í k z a o b a dopisy. N e o d p o v í d a l j s e m , p r o t o ž e j s e m t e n t o dopis z 24. b ř e z n a neodesílal, d o k u d n e d o j d e o d e d v o r a p r o p u š t ě n í . O b á v a l j s e m se, že by se s n a d m a minka obrátila na ministra a znemožnila můj záměr. N y n í však j e p o všem, p r o p u š t ě n í došlo. N e b u d u v á m v y k l á d a t , j a k n e r a d i m i j e d á v a l i a c o m i n i s t r p í š e : spus tili byste zas n o v é l a m e n t a c e . P r i n c m i n a r o z l o u č e n o u poslal p ě t a d v a c e t d u k á t ů a několik slov, k t e r á mě až k slzám d o j a l a . N e n í t e d y t ř e b a , a b y m i m a m i n k a posí lala p e n í z e , o n ě ž j s e m n e d á v n o p s a l . 5. května Z í t r a o d t u d odjíždím, a p r o t o ž e m é rodiště leží j e n šest mil s t r a n o u od cesty, chci se t a m zase p o d í v a t a roz p o m e n o u t s e n a d á v n é , šťastně p r o s n ě n é d n y . C h c i t a m vejít t o u ž b r a n o u , k t e r o u m a m i n k a s e m n o u vyjela, k d y ž p o otcově s m r t i o p o u š t ě l a t o milé, ú t u l n é h n í z d e č k o , a b y s e z a v ř e l a d o svého nesnesitelného m ě s t a . S b o h e m , Vi l é m e , uslyšíš j e š t ě o mé v ý p r a v ě . 9. května V y k o n a l j s e m pouť k s v é m u d o m o v u s veškerou zbož ností p o u t n í k a a okusil j s e m všelijakých n e č e k a n ý c h p o citů. U velké lípy, k t e r á stojí č t v r t h o d i n y p ř e d m ě s t e m s m ě r e m k S . . . , j s e m d a l zastavit, vystoupil a řekl poš tovskému, ať si j e d e , a b y c h pěšky k a ž d o u v z p o m í n k u zcela n o v ě , zcela živě a celým svým s r d c e m v y c h u t n a l . T u j s e m t e d y stál p o d lipou, k t e r á kdysi byla cílem a m e z níkem chlapcových vycházek. J a k j i n é všechno b y l o ! T e n k r á t j s e m v b l a ž e n é n e v ě d o m o s t i toužil v e n d o n e z n á m é h o světa, k d e j s e m s e n a d á l p r o své srdce veškeré p o t r a v y , všeho p o ž i t k u , j i c h ž se mi t a k často v h l u b i n á c h h r u d i n e d o s t á v a l o . A n y n í j s e m se v r a c e l z širého s v ě t a — m i l ý příteli, a s kolika z h r o u c e n ý m i n a d ě j e m i , s kolika z t r o s k o t a n ý m i z á m ě r y ! — V i d ě l j s e m p ř e d sebou h o r y , k t e r é tisíckrát bývaly p ř e d m ě t e m m ý c h t u ž e b . V y d r ž e l j s e m tu p r o s e d ě t celé h o d i n y a t o u ž i t k a m s i d a l e k o , z t r á cet se s v r o u c í duší do lesů, do d o l i n , k t e r é se m é m u z r a k u jevily v t a k l í b e z n é m zšeření — a k d y ž j s e m p a k v u r č e n o u h o d i n u zase musil zpět, j a k n e r a d j s e m o p o u š t ě l své z a m i l o v a n é m í s t e č k o ! — Blížil jsem se m ě s t u ; v š e c h n y staré besídky j s e m p o z d r a v o v a l , n o v é mi byly p r o t i v n é , j a k o ž v ů b e c všechny z m ě n y , které s e j i n a k u d á l y . V k r o čil j s e m d o b r á n y a věděl h n e d k u d y k a m . Příteli, n e c h c i se o t o m p o d r o b n ě r o z e p i s o v a t : k d y b y c h to všechno v y p r a v o v a l , bylo b y t o p r o t e b e p r á v ě t a k n u d n é , j a k t o p r o m n e b y l o rozkošné. R o z h o d l j s e m se, že se ubytuji n a r y n k u , h n e d vedle n a š e h o s t a r é h o d o m u . C e s t o u j s e m si všiml, že t ř í d a , k a m nás d ě t i n a p ě c h o v á v a l a rozšafná stará žena, je p ř e m ě n ě n a v krám. Vzpomněl jsem ne k l i d u , slz, d u s n a a úzkosti srdce, k t e r é j s e m v té d í ř e vy t r p ě l . — T u n e b y l o kroku, a b y c h nepřišel n a n ě c o zají m a v é h o . P o u t n í k v svaté z e m i sotva přijde na tolik míst n á b o ž n é h o v z p o m í n á n í a j e h o duše není tak plna svatého zanícení. J e š t ě j e d n u věc z a tisíc j i n ý c h : Šel j s e m p o řece dolů, k u d y j s e m i d r u h d y c h o d í v a l , a přišel j s e m až k d v o r c i a k m í s t ů m , k d e j s m e j a k o hoši h á z e l i ž a b k y . V z p o m í n á m si t a k živě, j a k j s e m tu n ě k d y stál a díval se za v o d o u , j a k teče, s j a k p o d i v n ý m i t u c h a m i j s e m j i sledoval, j a k d o b r o d r u ž n ě j s e m s i p ř e d s t a v o v a l kraje, k a m p l y n e , j a k b r z y j s e m n a r a z i l n a m e z e své představivosti, a j a k j s e m se p ř e c e n e d o v e d l zastavit, d á l a d á l , až j s e m se d o c e l a z t r a t i l v e v i d ě n í n e v i d i t e l n é d á l k y . Pohleď, příteli, t o j e p ř e c e t o , c o cítili n á d h e r n í p r a o t c i ! K d y ž Odysseus p r o m l o u v á o nedozírném moři, o nekonečné zemi, není to pravdivější, lidštější a vroucnější, než když si teď k a ž d ý školáček myslí, ž e j e bůhvíjak m o u d r ý , dovede-li p a p o u š kovat po jiných, že je kulatá? N y n í j s e m t a d y , n a l o v e c k é m z á m k u svého k n í ž e t e . J e s n í m d o c e l a p ř í j e m n é živobytí, j e t o c e l k e m u p ř í m n ý a p r o s t ý člověk. N ě k d y mě ovšem m r z í , že m l u v í příliš často o věcech, k t e r é z n á j e n o m z doslechu a n e b o z čet by, a to p r á v ě z hlediska t ě c h , k d o ho p o u č i l i . V á ž í si t a k é víc m é h o r o z u m u a m ý c h schopností n e ž m é h o srdce, k t e r é j e p ř e c e j e d i n o u m o u p ý c h o u , k t e r é j e j e d i n é p r a m e n e m všeho, veškeré síly, veškerého b l a ž e n ství a veškeré b í d y . A c h , co v í m , m ů ž e k a ž d ý v ě d ě t — Své srdce m á m j á j e d i n ý . 25. května M ě l j s e m n ě c o z a l u b e m , o č e m j s e m v á m n e c h t ě l říci, d o k u d t o n e p r o v e d u . N y n í však, k d y v í m , ž e z t o h o n e - b u d e nic, j e t o j e d n o . C h t ě l j s e m d o v á l k y ! D l o u h o j s e m to v sobě nosil. H l a v n ě p r o t o j s e m šel s k n í ž e t e m ; je ge n e r á l e m v xxxských s l u ž b á c h . J e d n o u n a p r o c h á z c e j s e m se mu svěřil se svým z á m ě r e m a on mě z r a z o v a l . A že to byl u m n e spíš r o z m a r n e ž s k u t e č n á vášeň, uposlechl jsem j e h o d ů v o d ů . 11. června Říkej si, c o chceš, n e m o h u déle z ů s t a t . C o b y c h t u d ě l a l ? J e m i d l o u h á chvíle. K n í ž e s e m n o u z a c h á z í j a k o s b r a t r e m , a p ř e c e nejsem v své kůži. A p a k , n e m á m e vlastně m n o h o s p o l e č n é h o . O n j e m u ž z n a č n é h o r o z u m u , ale r o z u m u d o c e l a o b e c n é h o , a styk s n í m mě n e b a v í víc než č e t b a k o r e k t n ě n a p s a n é k n i h y . Z ů s t a n u ještě o s m d n í a p a k se zas v y d á m na svou b l u d n o u pouť. Nejlepší, c o j s e m t a d y u d ě l a l , j s o u m é kresby. A kníže m á u m ě l e c k ý c i t ; byl b y ještě silnější, k d y b y h o nesvírala t a t o p o r n á vědeckost a b ě ž n á t e r m i n o l o g i e . N ě k d y s k ř í p á m z u b y , k d y ž ho s v r o u c í o b r a z n o s t í v o d í m p ř í r o d o u a u m ě n í m on n a j e d n o u , a b y se zvlášť v y z n a m e n a l , p ř i š k o b r t á s od borným výrazem, j a k se patří ouředně orazítkovaným. 18. června K a m půjdu? To ti důvěrně prozradím: Čtrnáct dní p ř e c e j e š t ě m u s í m z ů s t a t t a d y , a p a k , n a m l u v i l j s e m si, c h c i navštívit doly v x x x ; ale je to vlastně p o d v o d , chci j e n zase b ý t blíže u L o t t y ; to je vše. A směji se s v é m u v l a s t n í m u srdci — a n e c h á v á m mu j e h o vůli. 29. června N e , j e všechno d o b ř e t a k ! V š e c h n o d o b ř e ! — J á b ý t j e j í m m u ž e m ! P a n e b o ž e , j e n ž s m ě stvořil, kdybys m i byl p ř i p r a v i l t o t o blaženství, celý m ů j život by byl n e u s t á lou m o d l i t b o u . N e c h c i s t e b o u s m l o u v a t a odpusť mi t y t o slzy, odpusť m i m é m a r n é t u ž b y . — O n a b ý t m o u ž e n o u ! K d y b y c h v n á r u č í sevřel nejmilejší stvoření p o d s l u n c e m ! — M r á z mi p ř e c h v í v á tělem, V i l é m e , k d y ž ji, štíhlou, A l b e r t o b j í m á . A s m í m t o říci? P r o č n e , V i l é m e , b y l a b y s e m n o u šťastnější než s n í m . O n n e n í t e n , k d o b y d o v e d l v y p l n i t její s r d c e a j e h o t u ž b y . J i s t á n e s c h o p n o s t citu, n e s c h o p nost — říkej si t o m u j a k chceš — že j e h o s r d c e n e s o u zvučí p ř i — p ř i č e t b ě m í s t a v d r a h é knize, k d e mé srdce s L o t t č i n ý m v j e d n o splývá. A t a k i v tisíci j i n ý c h p ř í p a d ů , když se t ř e b a s t a n e , že vyslovíme svůj ú s u d e k o j e d n á n í n ě k o h o t ř e t í h o . M i l ý V i l é m e ! — J e p r a v d a , miluje ji sice z duše, ale č e h o by n e z a s l u h o v a l a t a k o v á l á s k a ? — Nějaký d o t ě r a m ě p ř e r u š i l . M é slzy oschly. J s e m roz ptýlen. Sbohem, příteli! 4. srpna Nejsem j e d i n ý , k d o t a k h l e t r p í . V š i c h n i lidé j s o u kla m á n i v svých n a d ě j í c h a ošizeni o t o , co čekají. Navštívil j s e m svou m i l o u z n á m o u p o d l i p a m i . Nejstarší k l u k m i vyběhl vstříc, j e h o j á s o t p ř i v o l a l m a t k u ; v y p a d a l a v e l m i sklesle. J e j í p r v n í slovo b y l o : „ A c h , m i l ý p a n e ! H o n z í ček mi u m ř e l ! “ Byl to n e j m l a d š í z j e j í c h c h l a p c ů . Byl jsem zticha. „A m u ž se vrátil ze Švýcar a nic si nepři nesl; a n e b ý t h o d n ý c h lidí, byl by se musil d o m ů p r o ž e b r a t . D o s t a l cestou z i m n i c i . “ N e v ě d ě l j s e m , c o b y c h j í řekl. D a l j s e m kloučkovi n ě j a k o u m a l i č k o s t ; p o p r o s i l a m ě , a b y c h si v z a l několik j a b l e k . Přijal j s e m a opustil místo s m u t n é p a m ě t i . 21. srpna M ě n í m s e j a k o c h a m e l e ó n . N ě k d y m i zase zasvitne r a d o s t n ý p o h l e d d o života, ale a c h , j e n o m n a o k a m ž i k . K d y ž se t a k z t r á c í m v s n á c h , n e d o v e d u se u b r á n i t myš l e n c e : což k d y b y t a k A l b e r t u m ř e l ! Byl b y c h ! a n o , b y l a b y ! — a p a k se ž e n u za t o u m á t o h o u , až mě d o v e d e k p r o p a s t i , p ř e d níž t r n u . K d y ž t a k vyjdu z b r á n y a j d u , k u d y j s e m t e n k r á t j e l , když j s e m se cestou k v ě n e č k u stavil p r o L o t t u , n a p a d á m ě : j a k zcela j i n é t o v š e c h n o t e n k r á t b y l o ! V š e c h n o , všechno p ř e š l o ! N i c n e z b y l o z m i n u l é h o světa, a n i j e d i n ý ú d e r m é h o srdce. Je mi j a k o přízraku, j e n ž se vrací do rozvalin svého v y p á l e n é h o z á m k u , k t e r ý kdysi vystavěl a vybavil všemi d a r y n á d h e r y , k d y ž byl k v e t o u c í m kní- ž e t e m , a k t e r ý u m í r a j e p l n n a d ě j í z a n e c h a l s v é m u milo v a n é m u synu. 3. září N e c h á p u n ě k d y , j a k j i m ů ž e , j a k j i smí m í t r á d j i n ý , když já ji přece jediný tak vroucně, tak z celého srdce miluji, n i c j i n é h o n e z n á m , n e v í m , a n e m á m n e ž j i . 6. září D a l o m i t o dost, n e ž j s e m s e o d h o d l a l o d l o ž i t m o d r ý frak, v n ě m ž j s e m s L o t t o u p o p r v é t a n č i l ; ale n a k o n e c u ž byl příliš o š u m ě l ý . D a l j s e m s i ušít nový, zcela j a k o t e n p r v n í , s l í m c e m a v ý l o ž k a m i , zase se ž l u t o u vestou a žlutými kalhotami. A p ř e c e to n e n í o n o . N e v í m — M y s l í m si, že se mi časem i ten nový stane dražším. 15. září č l o v ě k by se z a p r o d a l ďáblu, V i l é m e , k d y ž si v z p o m e n e n a v š e c h n y t y psy, k t e r é p á n b ů h strpí n a z e m i , b e z e smyslu a citu p r o t o m á l o , c o n a n í j e š t ě m á n ě j a k o u c e n u . Z n á š t y o ř e c h y , p o d n i m i ž j s e m kdysi s L o t t o u seděl u d o b r á k a f a r á ř e v S t . . . , ty n á d h e r n é o ř e c h y , k t e r é mě — p á n b ů h ví — p o k a ž d é z celé d u š e potěšily. J a k z d ů v ě r ň o v a l y faru, j a k n á d h e r n é byly j e j i c h r a t o l e s t i ! A v z p o m í n k a na všechny ty faráře dobráky, kteří je před tolika lety sázeli! K a n t o r n á m n e j e d n o u ř í k a l j e d n o j m é n o , k t e r é slýchal o d svého d ě d e č k a ; t a k o v ý h o d n ý m u ž t o p r ý b y l ! J e h o p a m á t k a m i v ž d y b y l a svatá, k d y ž j s e m seděl p o d t ě m i s t r o m y . Ř í k á m ti, ž e k a n t o r m ě l p l n é oči slz, k d y ž j s m e v č e r a m l u v i l i o t o m , že byly p o k á c e n y . P o k á c e n y ! Člověk by se z t o h o z b l á z n i l , z a b i l b y c h h o , t o h o psa, j e n ž d a l p r v n í r á n u ! J á , j e n ž b y c h s e usoužil, k d y b y c h m ě l p á r t a k o v ý c h s t r o m ů n a svém d v o r k u a j e den by mi věkem ztrouchnivěl, já se musím na tohleto d í v a t ! D r a h o u š k u , ale j e d n a v ě c m ě p ř i t o m p ř e c e těší: L i d é p ř e c e mají z d r a v ý c i t ! C e l á ves r e p t á a d o u f á m , ž e t o p a n í f a r á ř o v á ucítí n a m á s l e a n a vejcích a v ů b e c n a v š e o b e c n é d ů v ě ř e , j a k o u r á n u z a s a d i l a své vsi. N e b o ť o n a t o j e , ž e n a n o v é h o f a r á ř e (starý farář, n á š z n á m ý , t a k é u ž u m ř e l ) , v y c h r t l é , c h u r a v é zvíře, jež arci m á m n o h o d ů v o d ů n e v š í m a t si světa, neboť ani jí si n i k d o n e v š i m n e . M a š k a r a , k t e r á c h c e b ý t u č e n á , k t e r á s e plete d o v ý k l a d ů d o g m a t , z u ř i v ě p r a c u j e o m ó d n í kritické r e f o r m a c i křesťanství a š k u b n u t í m r a m e n e o d b ý v á L a vaterovo zanícení, tvor s úplně podemletým zdravím, který p r o t o v c e l é m b o ž í m světě n e m á r a d o s t i . T a k o v é stvoření t a k é j e d i n é m o h l o b ý t s to, a b y p o k á c e l o m é o ř e c h y . Člověče, n e m o h u se z t o h o v ů b e c v z p a m a t o v a t . P ř e d s t a v si, o p a d á v a j í c í listí jí p r ý znečišťuje a z a n e ř á ďuje dvorek, s t r o m y jí ubírají světla, a k d y ž dozrávají o ř e c h y , kluci p r ý p o n i c h házejí k a m e n y ; t o j í j d e n a n e r v y a to ji ruší v jejích h l u b o k ý c h d u m á c h , k d y ž srov n á v á K e n n i k o t a a Michaelise se Semlerem. K d y ž jsem viděl, j a k v e s n i č a n é , z e j m é n a starší, j s o u nespokojeni, tázal j s e m se: „ P r o č jste to strpěli?“ — „ K d y ž starosta u n á s n ě c o c h c e , “ řekli, „ c o s e d á d ě l a t ? “ Ale j e d n a věc s e p o p r á v u s t a l a : s t a r o s t a a farář, j e n ž c h t ě l t a k é j e d n o u n ě c o m í t z v r t o c h ů své ženy, k t e r é m u b e z t a k j e š t ě polévky n e o m a s t i l y , myslili si, že se o to r o z d ě l í ; tu se o t o m dověděla komora a řekla: p r r ! a prodala stromy t o m u , k d o u č i n i l největší n a b í d k u . — L e ž í ! Ó k d y b y c h j á byl k n í ž e ! J á b y c h j i m d a l , farářce, starostovi a ko m o ř e . — K n í ž e ! — A n o , ale k d y b y c h byl k n í ž e t e m , co b y m i záleželo n a s t r o m e c h v m é z e m i ? 10. října K d y ž j e n v i d í m její č e r n é oči, u ž j e m i d o b ř e . Podívej s e : m r z í m ě , že se mi A l b e r t n e z d á t a k b l a ž e n ý , j a k se — n a d á l — n e ž já b y c h — myslím, byl — k d y b y — N e d ě l á m r á d p o m l č k y , ale t a d y s e n e d o v e d u jasněji vy j á d ř i t — a z d á se m i , že až příliš j a s n ě . 12. října O s s i a n v m é m srdci zatlačil H o m é r a . J a k ý t o svět, d o n ě h o ž m ě , n á d h e r n ý , u v á d í ! K r á č e t stepí, k d y ž vichřice fičí, j e ž m l h a m i v zšeřelém svitu l u n y u n á š í s sebou duše o t c ů . O d h o r v ř e v u bystřiny slyšet z p o l a z a v á t é ú p ě n í d u c h ů z jeskyň, slyšet n á ř k y z b ě d o v a n é h o d ě v č e t e n a d čtyřmi kameny, m e c h e m obrostlými, travou zakrytými, n a d h r o b e m milence, jenž, chrabrý, p a d l ! K d y ž ho pak p o t k á m , krvácejícího š e d é h o b a r d a , j e n ž v širé stepi h l e d á šlépěje svých p ř e d k ů a , a c h , n a l é z á jejich m o h y l y . A p a k , b ě d u j e , vzhlíží k m i l é večernici, k t e r á se skrývá do vln b o u ř n é h o m o ř e ; a m i n u l é časy ožívají v h r d i n o v ě duši, k d y j e š t ě laskavé s l u n c e z á ř i l o b o h a t ý r ů m v jejich n e b e z p e č e n s t v í c h a měsíc o z a ř o v a l jejich o v ě n č e n o u , v í t ě z n ě s e navracející loď. K d y ž t a k č t u h l u b o k ý ž a l n a čele, k d y ž t a k v i d í m , j a k p o s l e d n í o p u š t ě n ý b o h a t ý r , z b ě d o v a n ý a z m o ž e n ý , v r á v o r á h r o b u vstříc, j a k vysává stále n o v é a b o l e s t n ě ž h o u c í b a r v y v slabošské p ř í t o m nosti ze stínů svých z e s n u l ý c h , j a k h l e d í k s t u d e n é z e m i , do vlajících t r a v i n a v o l á : Přijde p o u t n í k , přijde, k d o m n e z n a l , d o k u d j s e m kvetl k r á s o u , a p t á t s e b u d e : k d e že je pěvec, Fingalův statečný syn? K r o k j e h o n o h o u ho převede přes můj h r o b a m a r n ě se b u d e po m n ě tázat n a z e m i . Ó p ř í t e l i , j a k o š l e c h e t n ý z b r o j n o š b y c h tasil m e č a osvobodil svého k n í ž e t e r á z e m o d h r o z n ý c h m u k ponenáhlého o d u m í r á n í ; a za osvobozeným polobohem b y c h poslal vlastní svou duši. 19. října Ach, ta trhlina! Ta hrozná trhlina, kterou cítím tady v své h r u d i ! M y s l í m s i č a s t o : K d y b y s j i j e n j e d n o u , j e n j e d i n k r á t m o h l p ř i v i n o u t k s v é m u srdci — ta h r o z n á t r h l i n a by se v y p l n i l a . 26. října A n o , příteli, j s e m si t í m skoro jist, stále víc a víc, že na životě j e d i n é h o t v o r a m á l o záleží, p r a m á l o . K L o t t ě přišla p ř í t e l k y n ě a vešel j s e m k n i m do vedlejšího pokoje, a b y c h si v z a l k n i h u . N e m o h l j s e m číst. A p a k j s e m se c h o p i l p e r a , a b y c h p s a l . Slyšel j s e m j e tiše r o z m l o u v a t ; v y k l á d a l y si, č e m u se ř í k á „ b e z v ý z n a m n é v ě c i “ , n o v i n k y městečka: ta že se vdává, j i n á že je nemocná, velmi ne m o c n á . „ M á p r ý s u c h ý kašel, kosti j í lezou z t v á ř e , m d l o b y se o ni pokoušejí, a n i k r e j c a r b y c h n e d a l a za její život,“ ř e k l a j e d n a z n i c h . „ N . N . j e n a t o m t a k é b í d n ě , “ řekla L o t t a . „ J e p r ý už celý oteklý,“ řekla n á v š t ě v a . — A má živá o b r a z o t v o r n o s t mě o d v e d l a k loži těch ne šťastníků, viděl j s e m j e , j a k n e r a d i opouštějí život, j a k — V i l é m e , a ty p a n i č k y vedle o t o m hovořily, j a k se prá vě o t a k o v ý c h věcech m l u v í : že n ě k d o cizí u m í r á . — A když se r o z h l í ž í m a p r o h l í ž í m si světnici kolem d o k o l a , L o t t č i n y šaty, t a d y její n á u š n i c e n a stolku, A l b e r t o v a lejstra a n á b y t e k , s n í m ž j s e m n y n í t a k d ů v ě r n ě s p ř á t e len a ž p o t e n k a l a m á ř , t u s i m y s l í m : Pohleď, číms n y n í t o m u d o m u ! V e všem v š u d y ! T v í p ř á t e l é t ě c t í ! J s i často p ř í č i n o u j e j i c h r a d o s t i a t v é m u srdci se z d á , j a k o by bez n i c h n e d o v e d l o b ý t ; a p ř e c e — k d y b y c h teď odešel? K d y b y c h odešel z t o h o t o k r u h u , cítili b y t o ? J a k d l o u h o by cítili t r h l i n u , k t e r o u tvůj o d c h o d z p ů s o b í v jejich o s u d u ? J a k d l o u h o ? — Ó , t a k pomíjející j e člověk, ž e i t a m , k d e s e p ř í m o d o h m a t á v á svého v l a s t n í h o bytí, k d e j e d i n é vytiskl p r a v d i v ý o b r a z své p ř í t o m n o s t i , ž e i v p a m á t c e , v duši svých m i l ý c h h a s n e , že i o d t u d vy mizí, a to b r z y — t a k b r z y ! 27. října č a s t o b y c h si r o z e r v a l h r u ď a r o z d r á s a l m o z e k , že člověk člověku d o v e d e t a k m á l o d á t . A c h , lásku a r a d o s t a v r o u c n o s t a slast, k t e r o u si s á m n e p ř i n á š í m , tu mi ten d r u h ý n i k d y n e d á , a a n i s e s r d c e m p o kraj p l n ý m blaže nosti n e o b š ť a s t n í m svého b l i ž n í h o , k t e r ý p ř e d e m n o u stojí c h l a d n ý a n e m o h o u c í . 30. října S t o k r á t j s e m u ž b y l t a k d a l e k o , ž e b y c h s e j í byl v r h l k o l e m k r k u ! B ů h n a n e b e s í c h ví, j a k j e člověku, vidí-li p ř e d sebou p ř e c h á z e t tolik líbeznosti a nesmí-li po ní s á h n o u t . A s a h á n í p o v ě c e c h j e p ř e c e nejpřirozenější lidský p u d . Nesahají-li děti p o všem, c o s e j i m n a m a n e ? A j á ? 3. listopadu P á n b ů h ví, ž e často u l é h á m s p ř á n í m , b a n ě k d y s n a dějí, že se už n e p r o b u d í m ; a z r á n a zase o t v í r á m oči, vi d í m s l u n c e a j s e m p l n ý b í d y . Ó , k d y b y c h a s p o ň byl v r t o - šivý, k d y b y c h d o v e d l ze všeho vinit počasí, třetí osobu n e b o nějaký n e z d a r ! P a k b y p ř e c e nesnesitelná t í h a n e pokoje j e n z p o l a spočívala n a m n ě . Ale b ě d a , c í t í m a ž příliš j a s n ě , ž e n a m n ě j e d i n é m j e v š e c h n y v i n a — n e v i n a ! Dost n a t o m , ž e j s e m s á m sobě p r a m e n e m veškeré bídy, t a k j a k j s e m s i kdysi b y l p r a m e n e m v š e h o b l a ž e n ství. C o ž nejsem j e š t ě d o s u d týž člověk, k t e r ý kdysi se vznášel v p ř í v a l u p o c i t ů , který, ať k a m k o l i vkročil, nesl si s sebou ráj a m ě l s r d c e sdostatek veliké, a b y p o j a l o celý svět? A totéž s r d c e je n y n í m r t v é , n e p r a m e n í se z n ě h o z a n í c e n í , mé oči vyschly a mysl, n e s v l a ž o v a n á už osvěžujícími slzami, m i ú z k o s t n ě svrašťuje čelo. M n o h o t r p í m , neboť j s e m p o z b y l t o h o , c o b y l o j e d i n o u slastí m é h o života, svaté, vzrušující síly, se k t e r o u j s e m si tvořil světy k o l e m sebe. J e t a t a m ! K d y ž s e z e svého o k n a dí v á m n a d á l n é hory, j a k r a n n í slunce n a d nimi proráží m l h o u a z á ř í na t i c h á l u k a , a ř í č k a p o d l e h o l ý c h v r b se vine k e m n ě , ó , k d y ž t a t o n á d h e r n á p ř í r o d a p ř e d e m n o u stojí m r t v ě j a k o barvotisk, a v š e c h n a ta slast n e n í s t o , aby ze srdce vyčerpala j e d i n o u krůpěj blaženosti do m o z k u , k d y ž t e n c h l a p t u stojí p ř e d b o ž í t v á ř í j a k o vy schlá s t u d n ě , j a k o rozeschlé v ě d r o ! T o l i k r á t j s e m s e v r h l na z e m i a prosil B o h a o slzy, j a k o r o l n í k o déšť, k d y ž n e b e n a d n í m j e o l o v ě n é a z e m ě k o l e m n ě h o u m í r á žízní. Ale, a c h , c í t í m t o ! B ů h n e d á v á a n i deště, a n i s l u n c e n a šim n e u r v a l ý m p r o s b á m , a ty časy, na k t e r é s t o l i k e r o u trýzní v z p o m í n á m , p r o č byly t a k b l a ž e n é ? J e n p r o t o , že jsem trpělivě očekával j e h o d u c h a a protože j s e m slast, k t e r o u n a m n e vylil, c e l ý m v r o u c n ě v d ě č n ý m srd cem přijímal. 8. listopadu Vyčtla mi dnes mé výstřednosti! Ach, tak roztomile! M é výstřednosti, ž e s e n ě k d y sklenkou v í n a d á v á m svést a vypiji celou l á h e v . „ N e d ě l e j t e t o , “ řekla, „ m y s l e t e na L o t t u ! “ — „ M y s l e t e ? “ řekl j s e m , „ p r o č m i t o ř í k á t e ? M y s l í m — n e m y s l í m — j s t e stále p ř e d e m n o u . D n e s j s e m seděl n a místečku, k d e j s t e o n e h d y v y s t u p o v a l a z k o č á r u — " Z a č a l a o n ě č e m j i n é m , a b y c h s e příliš n e r o z p o v í d a l . — Člověče, p o m n ě j e v e t a . M ů ž e s i s e m n o u d ě l a t , co se jí zlíbí. 15. listopadu Děkuji ti, V i l é m e , za tvou s r d e č n o u účast, za tvou dobře míněnou radu a prosím t ě : buď kliden! Nech mě d o t r p ě t , m á m p ř i všem soužení j e š t ě dost sil, a b y c h vy držel. C t í m n á b o ž e n s t v í , t o víš, cítím, ž e j e n e j e d n o m u z m o ž e n é m u o p o r o u , n e j e d n o m u , k d o u m í r á žízní, osvě ž e n í m . J e n ž e — c o ž p a k d o v e d e , c o ž p a k m u s í t í m být p r o k a ž d é h o ? K d y ž s e p o d í v á š n a t e n široširý svět, uvidíš j i c h tisíce, j i m ž t í m n e b y l o , tisíce, j i m ž t í m n i k d y n e b u d e , ať j i m je už kážeš čili n i c . A p r o č by t í m vším musilo b ý t p r o m n e ? Neříká-li s á m syn b o ž í : ž e b u d o u k o l e m n ě h o ti, k t e r é m u d a l o t e c ? A což k d y ž j á m u nejsem d á n ? K d y ž s i m ě otec c h c e p o n e c h a t p r o sebe, j a k mi s r d c e š e p t á ? P r o s í m tě, n e v y k l á d e j si to c h y b ně, nehledej snad posměch v těchto nevinných slovech! J e t o celá m á duše, k t e r o u p ř e d t e b o u o b n a ž u j i . J i n a k b y c h byl raději p o m l č e l , j a k o ž s e v ů b e c n e r a d pouš t í m do v ý k l a d ů o věcech, o n i c h ž v í m p r á v ě t a k m á l o j a k o o s t a t n í . A p ř e c e j e t o j e n s u d b a člověka, d o d n a vy t r p ě t , do d n a vypít kalich u t r p e n í . — A zhořkl-li ka lich i n a l i d s k é m r t u B o h a n e b e s k é h o , p r o č b y c h s e n a p a r o v a l a říkal, že mi c h u t n á s l a d c e ? A p r o č b y c h se styděl v strašlivém o k a m ž i k u , k d y se celá má bytost tetelí m e z i b y t í m a n e b y t í m , k d y m i n u l o s t z á ř í j a k o blesk n a d černou propastí budoucnosti a všechno kolem m n e se h r o u t í , k d y celý svět mi z a n i k á ? ! — Není-li to p a k hlas zcela do sebe stísněného stvoření, k t e r é p o z b y l o se b e , k t e r é n e z a d r ž i t e l n ě p a d á d o h l u b i n , zaúpí-li z p r o pastí svých m a r n ě p r a c u j í c í c h sil: B o ž e ! B o ž e ! p r o č s m ě opustil? A m ě l b y c h se stydět za slovo, m ě l b y c h se b á t o k a m ž i k u , k d y ž m u neušel a n i t e n , k t e r ý n e b e s a svinuje jako baldachýn? 21. listopadu N e v i d í , necítí, že v a ř í j e d , j e n ž zničí mě i j i . A já s vr c h o l n o u rozkoší l o k á m n á p o j , který m i p o d á v á p r o m o u z k á z u . K č e m u p o h l e d d o b r o t y , j í m ž se často — čas t o ? — n e , n e často, ale p ř e c e n ě k d y n a m n e p o d í v á , k č e m u o c h o t a , s k t e r o u p ř i j í m á b e z d ě č n ý projev m ý c h citů, k č e m u soucit s m ý m i s t r á z n ě m i , k t e r ý se rýsuje na jejím čele! V č e r a , když j s e m o d c h á z e l , p o d a l a mi r u k u a ř e k l a : „ S b o h e m , milý W e r t ř e ! “ M i l ý W e r t ř e ! Bylo t o p o p r v é , že mi řekla „ m i l ý “ , a m n o u to projelo až do m o r k u . Sto krát j s e m si to o p a k o v a l ; a v č e r a v noci, k d y ž j s e m ulé hal a s á m se sebou r o z p r á v ě l , řekl j s e m si t a k n a j e d n o u z n e n a d á n í : D o b r o u n o c , milý W e r t ř e ! A musil j s e m s e p a k s á m sobě s m á t . 24. listopadu Cítí, c o t r p í m . D n e s m i její p o h l e d p r o n i k l h l u b o k o d o srdce. N a l e z l j s e m j i s a m o t n o u . N e ř e k l j s e m nic, a o n a s e n a m n e p o d í v a l a . N e v i d ě l j s e m u ž l í b e z n o u krásku, neviděl z á ř i skvělého d u c h a ; t o v š e c h n o m ý m o č í m z m i zelo. M n o h e m n á d h e r n ě j š í b y l o , c o j s e m v i d ě l ; v ý r a z vroucí účasti a nejsladšího soucítění. P r o č j s e m se jí n e směl v r h n o u t k n o h á m ? P r o č j s e m n e s m ě l v j e j í m objetí o d p o v ě d ě t b o u ř í p o l i b k ů ? — U t e k l a se ke klavíru a slad kým, t i c h ý m h l a s e m v y d y c h o v a l a h a r m o n i c k é t ó n y k e své h ř e . N i k d y n e b y l y její r t y t a k r o z k o š n é , b y l o t o , j a k o by se žíznivě otvíraly a lokaly sladké zvuky, p r a m e n í c í se z nástroje, a j a k o by se z jejích sladkých úst j e n v r a c e l a z t a j e n á o z v ě n a . — Ba, k d y b y c h t o t a k d o v e d l ř í c i ! N e o d o l a l j s e m , p o k l o n i l se a p ř í s a h a l : N i k d y se n e o p o v á ž í m v á m v t i s k n o u t p o l í b e n í , v y rty, n a n i c h ž d u c h o v é z n e b e se vznášejí. — A p ř e c e — chci — a — vidíš, je t o j a k o s t ě n a m e z i m n o u a jí, t u t a k o v é blaženství, t a m zánik, o d p y k á n í h ř í c h u ! — H ř í c h u ? 30. listopadu Není, není mi přáno, abych se vzpamatoval. Ať j d u k a m k o l i , v š u d y m ě n ě c o p o t k á , c o m ě d r t í . D n e s ! Ó osu d e , ó lidství! P r o c h á z í m se p o d l e vody, o p o l e d n á c h ; n e m ě l j s e m chuť n a j í d l o . V š e c h n o b y l o t a k p u s t é , s y c h r a v ý z á p a d n í vítr vál o d h o r a šedá m r a č n a t á h l a d o ú d o l í . Z d a l e k a v i d í m člověka v o š u m ě l é m z e l e n é m k a b á t ě p r o d í r a t se m e z i s k a l a m i ; z d á l o s e m i , ž e sbírá k o ř í n k y . K d y ž j s e m se přiblížil a o n , p o p l a š e n š r a m o t e m m ý c h k r o k ů , se o t o čil, viděl j s e m n a d m í r u z a j í m a v o u t v á ř , j e j í m ž h l a v n í m rysem byl tichý s m u t e k ; j i n a k p r o z r a z o v a l a j e n u p ř í m n o u , laskavou mysl. J e h o č e r n é vlasy byly j e h l a m i sto čeny do d v o u k o t o u č ů a o s t a t n í spleteny v silný c o p , vi sící n a z á d a . Z d á l o s e m i , ž e j e h o šat u k a z u j e n a nízký stav, pomyslil j s e m si, že mi to n e b u d e m í t ve zlé, když ho b u d u pozorovat při j e h o počínání; i zeptal jsem se ho, co hledá. „ H l e d á m , “ odpověděl s hlubokým povzdechem, „hle d á m květiny — a n e n a l é z á m ž á d n é — " „ T o j s t e s i ale t a k é n e v y b r a l v h o d n o u d o b u , “ řekl j s e m s ú s m ě v e m . „ J e tolik květin n a s v ě t ě , " řekl a sešel k e m n ě . „ V m é z a h r á d c e j s o u r ů ž e a zimolez, dvojí d r u h , j e d n y m i d a l otec, r o s t o u j a k o býlí, h l e d á m j e u ž p o d v a d n y a n e m o h u j e najít. T a d y v e n k u bývají t a k é v ž d y c k y květiny, ž l u t é , m o d r é a červené, a t a k é z e m ě ž l u č , co má t a k pěk n ý kvítek. A n i j e d n a t u n e n í . “ Větřil j s e m něco podezřelého, a proto j s e m se ptal o k l i k o u : „ A c o c h c e s t ě m i k v ě t i n a m i ? “ P o d i v n ý úškleb s t á h l m u t v á ř : „ K d y ž m i slíbí, ž e t o n a m n e n e p r o z r a d í , “ řekl a přiložil prst na rty slíbil jsem své m i l é k y t i č k u . “ „ T o je hezké,“řekl jsem.Ó, řekl, „ m á m n o h o j i n ý c h věcí, j e b o h a t a . “ , , A p ř e c e j e j í j e h o kytička milejší,“ odvětil j s e m . , , Ó , " p o k r a č o v a l , „ m á skvosty a z l a t o u korunu.“ „ J a k p a k s e j m e n u j e ? “ — „ K d y b y m i H o l a n d ř i za platili, c o m i d l u ž í , “ odvětil, „ j á b y c h byl jinší p á n ! Ba, b y l a j e d n o u d o b a , k d y m i bylo t a k d o b ř e ! T e ď j e s e m n o u a m e n , teď u ž j s e m — " V l h k ý p o h l e d k n e b e s ů m d o ř e k l v š e c h n o . „ B y l t e d y šťasten?“ t á ž u se. „ A c h , kdy b y P á n b ů h d a l a j á b y l zas t a k o v ý ! “ řekl. „ T e n k r á t m i bylo t a k lehce, t a k vesele, j a k o r y b ě v p o t o c e . “ „ J i n d ř i c h u ! “ zvolala v t o m s t a ř e n a , přicházející ces t o u , „ J i n d ř i c h u , k d e p a k vězíš? V š u d e j s m e t ě h l e d a l i . Pojď k o b ě d u ! “ „ J e t o váš s y n ? “ z e p t a l j s e m se, přistu puje k n í . „ B a arci, m ů j u b o h ý syn. P á n b ů h n a m n e n a ložil těžký k ř í ž . “ „ J a k d l o u h o j e u ž t a k o v ý ? “ p t a l j s e m se. „ T a k o v ý t i c h ý , “ řekla, „ t e p r v p ů l r o k u . P á n b ů h zaplať, ž e j e a s p o ň t a k d a l e k o . P ř e d t í m celý r o k z u ř i l a ležel v b l á z i n c i na ř e t ě z e . T e ď n i k o m u n i c n e u d ě l á , n i k o m u neubližuje, j e n ž e p o ř á d z a c h á z í s králi a císaři. Býval t a k o v ý h o d n ý ; svým k r á s n ý m r u k o p i s e m p ř i v y d ě l á v a l na živobytí a n a j e d n o u z n i č e h o n i c se v á m p o m a t e , j d e n a n ě h o h o r k o s t a p o t o m zuřivost a teď j e takový, j a k é h o h o vidíte. K d y b y c h v á m m ě l a v y p r a v o v a t , milý pane — " Přerušil j s e m p r o u d j e j í h o v y p r a v o v á n í o t á z k o u , j a k á t o b y l a d o b a , k t e r é s e n e m o h l a n i dost v y n a c h v á l i t , j a k byl t e n k r á t šťasten, j a k m u bylo d o b ř e . „ B l á h o v ý , “ zvo l a l a a s o u c i t n ě se p o u s m á l a , „ m í n í d o b u , k d y byl bez sebe, t u vždycky v e l e b í ! T o j e d o b a , k d y byl v b l á z i n c i , k d y o sobě n i c n e v ě d ě l — " T o m ě u d e ř i l o j a k o blesk: vtiskl j e m jí p e n í z do r u k y a šel j s e m . „ K d y jsi býval šťasten.'“ zvolal j s e m a r o z b ě h l se k m ě s t u . „ K d y ti bylo j a k o r y b ě v p o t o c e ! — P a n e b o ž e n a n e b i ! T o j e o s u d , kterýs d a l člověku, ž e n e m á p o z n a t štěstí, n e ž p o k u d r o z u m u n e n a b y l a k d y ž h o zase p o z b y l ? U b o ž á k u ! A p ř e c e ti z á v i d í m t v o u t r u d n o m y s l n o s t , z m a t e n í t v ý c h smyslů, v e k t e r é m h y n e š . P l n n a d ě j e vy cházíš, abys v z i m ě své k r á l o v n ě n a t r h a l kvítí — v zi mě — a teskníš, že ho nelze n a l é z t , n e c h á p e š , p r o č ho n a l é z t n e m ů ž e š . A j á — j á v y c h á z í m b e z n a d ě j e , bez ú č e l u , a v r a c í m se d o m ů s p r á z d n o u , j a k j s e m vyšel. — D o m n í v á š se, ž e bys byl j i n a č í p á n , k d y b y t i H o l a n d ř i z a p l a t i l i . B l a ž e n ý t v o r e , j e n ž d o v e d e š n e d o s t a t e k štěstí p ř i p s a t h m o t n é p ř e k á ž c e . — T y n e c í t í š ! t y necítíš, ž e t v á b í d a tkví v t v é m v l a s t n í m r o z v r á c e n é m srdci, v t v é m v l a s t n í m z n i č e n é m m o z k u , a že ti a n i všichni k r á l o v é světa n e p o m o h o u . Ať v zoufalství z h y n e , k d o se vysmívá c h o r é m u , p u tujícímu k nejvzdálenějšímu p r a m e n i , j e n ž mu ještě přitíží a zvýší j e š t ě bolesti j e h o s k o n u ; ať b í d n ě z h y n e , k d o s e p o v z n á š í n a d u t r á p e n é srdce, k t e r é p o d n i k á pouť k s v a t é m u h r o b u , a b y se z b y l o výčitek s v ě d o m í a zabilo m u k a své d u š e ! K a ž d ý krok p o n e s c h ů d n ý c h c e s t á c h j e k r ů p ě j í b a l z á m u p ř e s t r a š e n é duši a p o k a ž d é c e l o d e n n í p o u t i s r d c e u l é h á lehčí o v e l m i m n o h o úzkostí. — A s m í t e t o m u ř í k a t šílenství? — Vy, slovíčkáři, rozložení po p o l š t á ř í c h ! Šílenství! P a n e b o ž e , vidíš mé slzy! — Musils člověku, k t e r é h o jsi stvořil t a k j a k o t a k dost u b o h é h o , j e š t ě p ř i d a t b r a t r y , k t e ř í h o olupují o t u trošku bídy, o tu špetku důvěry, kterou do tebe vkládá, do tebe, všemilující, n e b o ť d ů v ě r a v léčivý k o ř í n e k , v k r ů p ě j r é vy, co je to j i n é h o n e ž d ů v ě r a v t e b e , žes do všeho, co n á s obklopuje, vložil léčivou sílu utišení, k t e r é h o n á m j e n e ustále zapotřebí. — Otče, kterého n e z n á m ! O t č e , jenžs p ř e d t í m v y p l ň o v a l celou m o u d u š i a j e n ž s n y n í o d e m n e o d v r á t i l svou t v á ř ! Povolej m ě k s o b ě ! N e m l č u ž d é l e ! T v é m l č e n í n e z a d r ž í m o u ž í z n i v o u duši — A horšil by se člověk o t e c , k t e r é m u b y s e z n e n a d á n í n a v r á c e n ý syn v r h l k o l e m k r k u a z v o l a l : N a v r á t i l j s e m se, m ů j o t č e ! N e h n ě v e j se, ž e přerušuji pouť, k t e r o u j s e m p o d l e tvé vůle m ě l déle v y d r ž e t . Svět j e v š u d y stejný, v š u d y j e stejně l o p o t y a p r á c e , o d m ě n y a b l a h a ; ale k č e m u mi t o ? M n ě j e j e n d o b ř e , kdes ty, a p ř e d t v o u t v á ř í chci t r p ě t a u ž í v a t . — A ty, m i l ý otče nebeský, ty že bys mě zavrhl? 1. prosince V i l é m e , člověk, o n ě m ž j s e m ti psal, t e n šťastný n e šťastník, býval p í s a ř e m u L o t t č i n a otce, a nešťastná vá šeň k ní, k t e r o u živil, skrýval, projevil a p r o k t e r o u byl v y h n á n z e služby, u č i n i l a h o šílencem. C h á p e j , člověče, p ř i t ě c h t o s u c h ý c h slovech, j a k n e s m y s l n ě m ě t a historie rozrušila, k d y ž m i j i A l b e r t p r á v ě tak p o k o j n ě v y p r a v o val, j a k t y j i s n a d n y n í čteš. 4. prosince P r o s í m tě — vidíš, po m n ě je v e t a — N e s n e s u to d é l e ! D n e s j s e m seděl u n í ; seděl j s e m , h r á l a n a klavír všelija ké písničky, a s j a k ý m v ý r a z e m ! P a n e b o ž e , s j a k ý m vý r a z e m ! — C o chceš? — J e j í sestřička n a m é m k o l e n ě strojila svou p a n e n k u . Slzy m i vstoupily d o očí. Sklonil j s e m se a m ů j p o h l e d uvízl na j e j í m s n u b n í m p r s t e n u . — P l a k a l j s e m . — A n a j e d n o u z a h r á l a tu s t a r o u , nebesky sladkou m e l o d i i , t a k n a j e d n o u , a duší mi p r o l é t l a ú t ě c h a a v z p o m í n k a všeho, c o bylo, všech d n ů , k d y j s e m t u píseň slýchal, všech p o š m o u r n ý c h m e z i d o b í , m r z u t o s t í a z k l a m a n ý c h n a d ě j í , a p a k — c h o d i l j s e m po pokoji, srdce s e m i t í m vším d u s i l o . „ P r o b o h a vás p r o s í m , “ řekl j s e m p r u d c e , „ p r o b o h a vás p r o s í m , p ř e s t a ň t e ! “ Z a r a z i l a se a h l e d ě l a na m n e v u s t r n u t í . „ W e r t ř e ! “ ř e k l a m i s ú s m ě v e m , a t e n m i p r o b o d l duši, „ W e r t ř e ! , j s t e velmi n e m o c e n . M á t e o d p o r k svým z a m i l o v a n ý m pa m l s k ů m . J d ě t e ! P r o s í m vás, u k l i d n ě t e s e ! “ O d t r h l j s e m se od ní a — P a n e b o ž e , vidíš m o u b í d u , a ty ji skoncuješ! 6. prosince J a k mě její zjev p r o n á s l e d u j e . Ať b d í m či s p í m , vy p l ň u j e v š e c h n u m o u duši. T a d y , k d y ž p ř i m h o u ř í m oči, t a d y , v mé h l a v ě , k d e se sbíhají všechny n i t k y v n i t ř n í h o zření, t a d y j s o u její č e r n é oči. T a d y ! N e d o v e d u t i t o vy slovit. Z a v ř u - l i oči, j s o u t u , j a k o m o ř e , j a k o p r o p a s t spo čívající p ř e d e m n o u a ve m n ě , a n a p l ň u j í mé smysly, ko lik j i c h m á m . C o j e člověk? N á d h e r n ý p o l o b ů h ! Není-li nejslabší p r á v ě t a m , k d e j e m u nejvíc p o t ř e b í sil? A k d y ž s e vznáší na perutích radosti anebo když se hroutí do bezedna bolu, nebývá v obojím zadržován právě tehdy, právě tehdy přiváděn zpět k t u p ě c h l a d n é m u vědomí, kdy si p ř á l u t o n o u t v plnosti n e k o n e č n é h o ? 8. prosince M i l ý V i l é m e , j s e m v t a k o v é m stavu, v j a k é m byli asi nešťastníci, o n i c h ž věřili, že j s o u posedlí z l ý m d u c h e m . Někdy mě to chytne, není to strach, ani žádost to n e n í ! J e t o n i t e r n á n e z n á m á zuřivost, k t e r á rozbíjí m o u h r u ď a škrtí h r d l o . B ě d a , b ě d a ! A p a k b l o u d í v á m p ř í š e r n o u nocí tohoto s m u t n é h o času. V č e r a v n o c i m ě t o v y h n a l o z d o m u . N a v e č e r j s e m ješ tě slyšel, že ř e k a se r o z v o d n i l a a v š e c h n y p o t o k y , že od W a h l h e i m u celé ú d o l í je p o d v o d o u . V n o c i o j e d e n á c t é vyřítil j s e m s e v e n . Strašlivá p o d í v a n á ! V i d ě t , j a k s e v měsíční z á ř i řítí ž í r a v é p r o u d y , p ř e s p o l e a l u k a a past v i n y a v š e ; a širé ú d o l í v z u ř e n í v i c h r u j e d i n é b o u ř l i v é m o ř e ! A k d y ž měsíc zas v y s t o u p i l a stál n a d č e r n ý m i m r a č n y a p ř e d e m n o u p o v o d e ň v strašlivě n á d h e r n é m odlesku z n ě l a a h ř m ě l a , t u m ě zas z a m r a z i l o a t o u h a m ě zas p o j a l a ! A c h , s r o z e v ř e n o u n á r u č í stál j s e m n a d p r o p a s t í a d ý c h a l j s e m d o l ů ! d o l ů — a z t r á c e l se v slasti. P r o p a d n o u t se t a m , se všemi s t r á z n ě m i , se všemi ú t r a p a m i , r o z b o u ř i t se a řítit se j a k o v l n y ! A n o h u o d p o u t a t od z e m ě n e d o v e d l s , n e d o v e d l s u č i n i t k o n e c veškeré t r ý z n i ! — M é h o d i n y j e š t ě nedošly — c í t í m t o ! Ó , V i l é m e , j a k r á d b y c h byl za to d a l celé své lidství: s v i c h r e m r o z e r v a t m r a č n a , p o d c h y t i t p r o u d y ! A kdoví, nedostane-li se j e d n o u vězni t é t o slasti! A j a k j s e m teskně shlížel na místečko, k d e j s e m s ní odpočíval pod vrbou na j e d n é procházce za p a r n é h o d n e ! Bylo t a k é z a p l a v e n o a v r b u j s e m sotva p o z n á v a l . A vy louky, pomyslil j s e m si, a celá k r a j i n o k o l e m mys livny, j a k z p u s t o š e n y j s o u asi n a š e besídky ž í r a v ý m p r o u d e m ! A p a p r s e k , sluneční p a p r s e k v z p o m í n k y se v k r á d a l ke m n ě j a k o k zajatci sen o s t á d e c h , l o u k á c h a velkých důstojenstvích. Neskočil j s e m . — N e s p í l á m si za t o , n e boť m á m o d v a h y dost, a b y c h d o v e d l z e m ř í t . — M ě l j s e m — A teď tu s e d í m j a k o b a b i č k a , k t e r á s b í r á dříví u cizích p l o t ů a u cizích d v e ř í prosí o boží d á r e k , a b y si ulevila a své skomírající, b e z ú t ě š n é bytí p r o d l o u ž i l a j e š t ě o chvilečku. 17. prosince C o j e t o , m ů j m i l ý ? S á m sebe s e l e k á m . Není-li m á láska k ní nejsvětější, nejčistší, nejbratrštější l á s k o u ? P o cítil j s e m k d y t r e s t u h o d n é h o p ř á n í v své duši — n e c h c i se d u š o v a t — a k o n e c k o n c ů — sny? Ó, j a k z d r a v ě cítili lidé, k d y ž připisovali t a k p r o t i k l a d n é úsilí cizím m o c n o s t e m ! T é t o n o c i , chvěji s e t o vyslovit, c h o v a l j s e m j i v n á r u č í , přitiskl j s e m ji p e v n ě na svou h r u ď a zlíbal j s e m její láskou šeptající ú s t a tisícerými polibky. Mé o k o se u t á p ě l o v opojení j e j í h o o k a . Bože, j s e m t r e s t u h o d n ý , že stále j e š t ě c í t í m blaženství, že stále ještě si p ř i v o l á v á m z p ě t tu ž h o u c í r a d o s t s veškerou v r o u c n o s t í ? L o t t o , L o t t o ! — P o m n ě j e v e t a ! Smysly s e m i m a t o u . U ž p o o s m d n ů s e n e d o v e d u v z p a m a t o v a t , m é oči j s o u p l n y slz! N e n í m i n i k d e d o b ř e a d o b ř e v š u d e . N i c s i nepřeji, p o n i č e m n e t o u ž í m . Bylo b y l é p e , k d y b y c h odešel. (VYDAVATEL ČTENÁŘI) A b y c h m o h l p o d a t historii p o s l e d n í c h p o d i v u h o d n ý c h d n ů n a š e h o přítele, j s e m n u c e n p ř e r u š o v a t j e h o dopisy v y p r a v o v á n í m , k n ě m u ž j s e m l á t k u s e b r a l z úst L o t t i n ý c h , A l b e r t o v ý c h , sluhových, j a k o ž i j i n ý c h svědků. W e r t h e r o v a vášeň p o n e n á h l u podemlela m í r mezi A l b e r t e m a j e h o ž e n o u . M i l o v a l ji s k l i d n o u věrností roz šafného m u ž e a j e h o r o d i n n ý život se n a k o n e c víc a víc p o d ř i z o v a l j e h o z a m ě s t n á n í . N e c h t ě l s i sice p ř i z n a t z m ě - n u , k t e r á t a k ostře odlišila nynější stav od l í b á n e k , ale v n i t ř n ě p ř e c e pociťoval j i s t o u nevoli k W e r t h e r o v ý m p o zornostem k Lottě, které mu ovšem nebyly j e n o m nedo voleným ztenčováním j e h o práv, nýbrž i n ě m o u výčitkou. T í m s e j e š t ě zhoršila š p a t n á n á l a d a , k t e r o u m u n ě k d y z p ů s o b o v a l o j e h o vyčerpávající, omezující a c h a t r n ě o d m ě ň o v a n é p o v o l á n í . A p r o t o ž e se i W e r t h e r svým s m u t n ý m p o s t a v e n í m stal š p a t n ý m s p o l e č n í k e m , stráviv tesknotou s r d c e o s t a t n í síly svého d u c h a , svou čilost a d u c h a p l n o s t , n e b y l o divu, ž e n a k o n e c t a k é n a k a z i l L o t t u , k t e r á u p a d l a v j a k o u s i t r u d n o m y s l n o s t ; A l b e r t si to vy k l á d a l j a k o r o s t o u c í vášeň k j e j í m u ctiteli, k d e ž t o W e r ther j a k o hlubokou rozmrzelost n a d z m ě n ě n ý m chová n í m manželovým. Nedůvěřivost, kterou se o b a přátelé n a v z á j e m h l í d a l i , m ě l a v z á p ě t í , ž e j e d e n d r u h é m u byli na obtíž, k d y ž byli spolu. A l b e r t se v y h ý b a l pokoji své ž e n y , když byl W e r t h e r u n í , a t e n , p o v š i m n u v si t o h o , n a v š t ě v o v a l j i , p o n ě k o l i k a m a r n ý c h p o k u s e c h zříci s e j í dočista, k d y ž její m u ž byl z a n e p r á z d n ě n p o v o l á n í m . Z t o h o v z n i k l a n o v á nespokojenost, j e d e n n a d r u h é h o n a s a z o v a l č í m d á l víc, a ž n a k o n e c A l b e r t dosti s u c h ý m i slovy L o t t ě řekl, a b y a s p o ň kvůli l i d e m d a l a s v é m u styku s W e r t h e r e m j i n o u t v á ř n o s t a a b y o m e z i l a j e h o příliš h o j n é návštěvy. P ř i b l i ž n ě v t o u ž d o b u se v duši u b o h é h o h o c h a vy h r a n i l o r o z h o d n u t í o p u s t i t t e n t o svět. Byla t o odjakživa j e h o zamilovaná myšlenka, které se neustále oddával, z e j m é n a o d d o b svého n á v r a t u k L o t t ě . N e m ě l t o však b ý t u k v a p e n ý , z b r k l ý č i n ; c h t ě l p o d n i k n o u t t e n t o k r o k p o k u d m o ž n á s nejlepším p ř e s v ě d č e n í m , s nejklidnější r o z h o d n o s t í . J e h o p o c h y b y , j e h o svár s e s e b o u s a m ý m s e o b r á ž e j í v lístečku, j e n ž j e p r a v d ě p o d o b n ě z a č á t k e m d o p i s u Vi lémovi, n a l e z e n é h o bez d a t a v j e h o p a p í r e c h . „ J e j í p ř í t o m n o s t , její o s u d a účast, k t e r o u b e r e n a m n ě , j e j e š t ě t o j e d i n é , c o d o v e d e v y m a č k a t slzy z m é h o s e ž e h n u t é h o m o z k u . Z v e d n o u t z á c l o n u a p o d í v a t se za n í , t o j e v š e ! A p r o č o t á l í m ? — P r o t o ž e nevíš, j a k t o t a m za tím vypadá? Protože se o d t a m t u d nevracíme? — K u p o d i v u , n á š d u c h j e u ž j e d n o u takový, ž e t a m , k d e n i c u r č i t é h o neví, tuší z m a t e k a n i c o t u . , , N e d o v e d l z a p o m e n o u t n a b l a m á ž , k t e r o u s i utržil n a vyslanectví. Z m i ň o v a l se o t o m z ř í d k a k d y , ale když se t a k stalo sebezahaleněji, bylo z n á t , ž e t í m m á svou čest za p o c h r o u m a n o u navždy a že mu tento příběh naočkoval n e p ř e k o n a t e l n ý o d p o r k e v š e m u v e ř e j n é m u p o v o l á n í a p ů s o b e n í . O d d a l se t e d y cele p o d i v n é m u cítění a myš lení, j a k é j s m e p o z n a l i z j e h o d o p i s ů , a vášni bez konce, j e ž v n ě m o v š e m u d u p a l a poslední z b y t e k č i n o r o d é síly. V ě č n á j e d n o t v á r n o s t styku s l a s k a v ý m a m i l o v a n ý m s t v o ř e n í m , j e h o ž klid n a r u š o v a l , a křečovitý r o z m a c h j e ho sil, b e z ú č e l u a bez n a d ě j e , veštvaly ho n a k o n e c do strašlivého č i n u . 20. prosince D ě k u j i ti za t v o u lásku, V i l é m e , že ses t a k c h y t l t o h o slova. A n o , m á š p r a v d u : bylo b y m i l é p e , k d y b y c h o d e šel. N á v r h , k t e r ý mi činíš, a b y c h se k v á m n a v r á t i l , n e n í m i zcela p o c h u t i ; a s p o ň b y c h s i r á d j e š t ě p o p ř á l m a l o u z a c h á z k u , z e j m é n a p r o t o , ž e teď stále b u d e m r á z a t u h á cesta. Těší m ě t a k é velice, ž e s i přijedeš p r o m n e ; j e n j e š t ě posečkej asi č t r n á c t d n í a vyčkej d a l š í h o dopisu o d e m n e . Je třeba, aby nic nebylo utrženo, pokud to neuzrálo. A za čtrnáct dní se toho někdy h o d n ě u d á . M a t c e , p r o s í m , ř e k n i , a b y se m o d l i l a za svého s y n a a že ji p r o sím z a o d p u š t ě n í všech t ě c h m r z u t o s t í , k t e r é j s e m j í z p ů sobil. T a k o v ý byl m ů j o s u d : z a r m u c o v a t ty, j i m ž j s e m byl povinován radostí. Sbohem, můj milý příteli! Žehnej ti B ů h nebeský. S b o h e m ! T é h o ž d n e , b y l a t o n e d ě l e p ř e d v á n o c i , přišel večer k L o t t ě . Byla s a m a . U p r a v o v a l a několik h r a č e k , k t e r é c h y s t a l a p r o své m a l é s o u r o z e n c e k ježíšku. M l u v i l o r a dosti, j a k o u d ě t i b u d o u m í t , a o d o b á c h , k d y t a k é j e h o n e o č e k á v a n é o t e v ř e n í d v e ř í a za n i m i ustrojený s t r o m e k s voskovicemi, c u k r o v í m a j a b l k y u v á d ě l y u v y t r ž e n í . „ D o s t a n e t e , “ ř e k l a L o t t a , skrývajíc r o z p a k y p o d m i l ý m ú s m ě v e m , „ d o s t a n e t e t a k é n a d í l k u , budete-li h o d n ý ; voskovičku a j e š t ě n ě c o . “ — „A č e m u ř í k á t e b ý t h o d n ý ? “ zvolal, „ j a k ý m á m být, j a k ý m o h u být, m i l á Lot t o ? “ „ V e č t v r t e k j e Š t ě d r ý v e č e r , “ řekla, „ p ř i j d o u k n á m děti s t a t í n k e m , k a ž d i č k é d o s t a n e n a d ě l e n o ; p a k p ř i j d e t e i vy — ale ne d ř í v e ! “ — W e r t h e r se z a r a z i l . — „ P r o s í m vás o t o , “ p o k r a č o v a l a , „ n e j d e to j i n a k , p r o sím vás, záleží-li v á m n a m é m k l i d u ; n e m ů ž e , n e m ů ž e t o t a k d é l e z ů s t a t ! “ — O d v r á t i l o d n í oči, p ř e c h á z e l p o pokoji a m u m l a l p o l o h l a s e m : „ N e m ů ž e t o t a k z ů s t a t ! “ L o t t a , j e ž cítila h r ů z u , d o níž h o u v r h l a její slova, snaži la se všelijakými o t á z k a m i rozptýlit j e h o myšlenky, ale m a r n ě . „ N e , L o t t o , “ zvolal, „ u ž vás n i k d y nenavští v í m ! “ — „ P r o č t o , “ odvětila, „ W e r t ř e , m ů ž e t e , b a m u síte n á s zase navštívit, ale m í r n ě t e se. Ó , p r o č v á m bylo s o u z e n o n a r o d i t se s t o u p r u d k o s t í a n e z d o l n o u vášní ke v š e m u , d o č e h o s e j e d n o u z a k o u s n e t e ! P r o s í m vás,“ p o k r a č o v a l a a u c h o p i l a h o z a r u k u , „ m í r n ě t e s e ! Kolik r a d o s t i v á m m o h o u z p ů s o b i t vaše v z d ě l á n í , vaše v l o h y ! V z m u ž t e se a o d v r a ť t e svou s m u t n o u věrnost od stvoře ní, k t e r é n e m ů ž e n i c n e ž vás l i t o v a t . “ — Z a s k ř í p a l z u b y a zasmušile se p o d í v a l na n i . D r ž e l a ho za r u k u : „ J e n o m na okamžik se vzpamatujte, W e r t ř e ! “ ř e k l a . „ C o ž necítíte, že k l a m e t e sebe, že se ú m y s l n ě ni číte? P r o č právě m n e ? W e r t ř e ! Právě m n e , která nále ž í m j i n é m u ? P r á v ě t u ! O b á v á m se, o b á v á m , ž e j e t o j e n n e m o ž n o s t m ě d o s á h n o u t , c o způsobuje, ž e s e v á m t o p ř á n í t a k zalíbilo.“ V y t á h l r u k u z její r u k y , dívaje se na ni s u s t r n u l ý m p o h l e d e m nevole. „ M o u d r é , n a d m í r u m o u d r é , “ zvolal, „ j e s n a d A l b e r t a u t o r e m t é p o z n á m k y ? Politika, výbor ná politika!“ — „ J e nasnadě,“ odpověděla na to. „A že by o p r a v d u v široširém světě n e b y l o dívky, k t e r á by d o v e d l a splnit p ř á n í v a š e h o s r d c e ? P ř e m o z t e se, h l e d e j t e j i a p ř í s a h á m v á m , n a l e z n e t e j i . D á v n o m ě u ž leká kvůli v á m i kvůli n á m , j a k j s t e s e o d nějaké d o b y m o h l o d s o u d i t k t a k o m e z e n é m u životu. V z c h o p t e s e ! C e s t a b y vás r o z p t ý l i l a ! J i s t ě vás r o z p t ý l í ! H l e d e j t e ! N a l e z n e t e bytost h o d n o u veškeré vaší lásky. A p a k se vraťte a p o z n á m e vespolek b l a h o p r a v é h o přátelství.“ „ T o byste m o h l a d á t v y t i s k n o u t , “ řekl a ledově s e za smál „a doporučit k výchovným účelům. Milá Lotto, j e n m a l i č k é p o s h o v ě n í , v š e c h n o se č a s e m p o d d á . “ — „ J e n t o j e d i n é , W e r t ř e , n e p ř i c h á z e j t e p ř e d Š t ě d r ý m ve čerem.“ C h t ě l o d p o v ě d ě t , v t o m vešel A l b e r t . D a l i s i m r a z i v ě d o b r ý v e č e r a p ř e c h á z e l i r o z p a č i t ě vedle sebe, W e r t h e r n a k o u s l lhostejný r o z h o v o r , který byl r y c h l e u k o n c e . A l b e r t r o v n ě ž , p t a l s e p a k ž e n y p o několika o b s t a r á v k á c h , a k d y ž slyšel, že to d o s u d n e n í vyřízeno, zaryl si d o n i š p i č a t ý m i slovy. W e r t h e r o v i t o m o h l o s r d c e u t r h n o u t . C h t ě l odejít, ale n e z m o h l s e n a t o , a t a k t o p r o t á h l až do o s m i : nevrlosti a n e v o l e stále p ř i b ý v a l o , až p r o s t ř e l i ; W e r t h e r s e b r a l k l o b o u k a h ů l a A l b e r t mu d a l n a cestu b e z v ý z n a m n o u z d v o ř i l ů s t k u : nechce-li p o večeřet s n i m i . Přišel d o m ů , v z a l sluhovi, j e n ž m u c h t ě l posvítit, svět lo z r u k y a vešel s á m do svého p o k o j e . P l a k a l u s e d a v ě , mluvil rozčileně sám se sebou, procházel se p r u d c e po pokoji a v r h l se n a k o n e c v š a t e c h na postel, k d e ho n a l e z l s l u h a , j e n ž s e k o l e m j e d e n á c t é o d v á ž i l vejít, a b y se o p t a l , má-li p á n o v i z o u t b o t y . Svolil a n a k á z a l sluho vi, a b y d r u h é h o d n e z r á n a n e v s t u p o v a l , d o k u d h o n e z a volá. V pondělí ráno, d n e dvacátého prvého prosince, dal s e d o p s a n í následujícího d o p i s u L o t t ě , j e n ž p o j e h o s m r t i b y l n a l e z e n z a p e č e t ě n ý n a j e h o p s a c í m stole a j í o d e v z d á n . O t i s k n u j e j z d e p o o d s t a v c í c h , j a k asi byl n a psán. J s e m r o z h o d n u t , L o t t o , z e m ř u ! A t o t i píši bez r o m a n tické p ř e p j a t o s t i a k l i d n ě , z r á n a t o h o d n e , k d y t ě n a p o sledy u v i d í m . A ž b u d e š t o t o číst, d r a h á , b u d o u u ž p o d d r n e m o s t a t k y n e k l i d n é h o nešťastníka, j e n ž v posled n í c h o k a m ž i c í c h svého ž i v o t a n e z n á větší slasti n e ž za b ý v a t s e t e b o u . P r o ž i l j s e m strašlivou n o c , a l e p ř e c e t a k é b l a h o d á r n o u ; o n a t o b y l a , k t e r á m n e , kolísajícího, u t v r dila v m é m r o z h o d n u t í : zemřu. K d y ž jsem se včera od t e b e o d t r h l , v nejstrašnějším r o z b o u ř e n í smyslů, j a k se t o v š e c h n o sesypalo n a m é srdce, j a k n a m n e v t v é blíz kosti s á h l strašlivý c h l a d m é h o b e z n a d ě j n é h o , b e z ú t ě š n é h o b y t í ! S o t v a j s e m s e d o p o t á c e l d o svého pokoje, v r h l j s e m se b e z sebe na k o l e n a a — ó Bože, d o p ř á l s mi p o slední ú t ě c h y n e j t r p č í c h slz. A tisíce z á m ě r ů , tisíce n á p a d ů mi z n ě l o v duši, až tu n a k o n e c stála, cele a n e o b lomně, poslední myšlenka, j e d i n á : z e m ř u ! — Ulehl jsem a z r á n a , k d y ž j s e m se k l i d n ě p r o b u d i l , stojí tu j e š t ě n e o t ř e s e n a , silná, j a k byla, v m é m s r d c i : z e m ř u ! — N e n í t o z o u - falství, je to j i s t o t a , že j s e m d o t r p ě l a že se p r o t e b e o b ě t u j i ; a n o , L o t t o , p r o č b y c h t o z a m l č o v a l : j e d e n z n á s tří m u s í pryč, a t í m b u d u j á . Ó d r a h á , v t o m z t r h a n é m srdci se to vztekle plížilo — z a b í t t v é h o m u ž e ! — t e b e ! — se b e ! — Budiž t e d y ! K d y ž vystoupíš n a h o r u z a k r á s n é h o l e t n í h o večera, v z p o m e ň s i n a m n e , j a k j s e m t o l i k r á t p ř i cházel údolím k vám, a pak pohlédni n a p r o t i na hřbitov, k m é m u h r o b u , j a k vítr v z á ř i z a p a d a j í c í h o s l u n c e běží vysokou t r a v o u . — Byl j s e m klidný, k d y ž j s e m začal, a n y n í , k d y ž si v š e c h n o t a k živě představuji, p l á č u j a k o dítě. K d e s á t é zavolal W e r t h e r svého s l u h u a p ř i o b l é k á n í m u ř e k l : ž e z a několik d n í odcestuje, a ť vyklepe šatstvo a ať v š e c h n o p ř i p r a v í k b a l e n í . N a ř í d i l mu t a k é , a b y si v š u d e v y ž á d a l účty, a b y se stavil p r o několik rozpůjčen ý c h k n i h a a b y několika c h u ď a s ů m , k t e r ý m t ý d n ě d á val a l m u ž n u , vyplatil jejich p ř í d ě l n a d v a měsíce n a p ř e d . D a l si p ř i n é s t j í d l o do pokoje a po o b ě d ě si vyjel v e n k s p r á v c o v i ; ale nezastihl ho d o m a . P r o c h á z e l se z a d u m a n ě p o z a h r a d ě a z d á l o se, ž e c h c e j e š t ě n a k o n e c n a sebe n a k u p i t všechen s m u t e k v z p o m í n e k . M a l i č k é h o n e n e c h a l y d l o u h o n a pokoji, p r o n á s l e d o valy a o b s k a k o v a l y h o , v y p r á v ě l y m u : ž e a ž b u d e zítra a zase z í t r a a j e š t ě j e d e n d e n , p a k že si p ů j d o u k L o t t ě p r o j e ž í š k a ; a v y p r a v o v a l y mu o u č i n ě n ý c h z á z r a c í c h , k t e r é si jejich dětská o b r a z o t v o r n o s t slibovala. „ Z í t r a ! “ zvolal, „ a zase z í t r a a j e š t ě j e d e n d e n ! “ A políbil je v š e c h n y z c e l é h o s r d c e a chtěl je opustit, když nejmenší j e š t ě prohlásil, ž e m u n ě c o z a š p i t á d o o u š k a . P r o z r a d i l m u , ž e starší b r a t ř i n a p s a l i velká n o v o r o č n í p ř á n í , t a k h l e veliká, p r o t a t í n k a , p r o L o t t u , p r o A l b e r t a a také j e d n o p r o p a n a W e r t h e r a . Na Nový rok je prý odevzdají. T o h o p ř e m o h l o . D a l k a ž d é m u n ě c o , sedl n a k o n ě , p o z d r a v o v a l t a t í n k a a se slzami v očích odejel. K p á t é přišel d o m ů , p o r u č i l služebné, a b y z a t o p i l a a o h e ň u d r ž o v a l a až do n o c i . S l u h o v i n a ř í d i l , a b y k n i h y a p r á d l o uložil d o l e do kufru a zašil šatstvo. P a k n a p s a l p r a v d ě p o d o b n ě t e n t o odstavec svého p o s l e d n í h o dopisu Lottě: Ty mě nečekáš. Myslíš si, že tě u p o s l e c h n u a že tě n e n a v š t í v í m p ř e d Š t ě d r ý m v e č e r e m . Ó L o t t o ! J e š t ě dnes, anebo nikdy už. O Štědrém večeru budeš držet v ruce t e n t o list a b u d e š se chvít a b u d e š jej s m á č e t svými d r a h ý m i slzami. C h c i ! M u s í m ! Ó , j a k j s e m r á d , ž e j s e m rozhodnut. O p ů l s e d m é šel do A l b e r t o v a b y t u a n a l e z l L o t t u sa m o t n o u . N á r a m n ě s e ulekla j e h o návštěvy. Ř e k l a m u ž i m i m o c h o d e m , ž e W e r t h e r u ž n e p ř i j d e p ř e d Š t ě d r ý m ve č e r e m . A l b e r t si d a l b r z y n a t o osedlat k o n ě , rozloučil se s ní a řekl, že si zajede k ú ř e d n í k o v i v sousedství, s n í m ž p r ý má nějaké řízení. A vypravil se, n e d b a j e n e č a s u . L o t t a , k t e r á věděla, ž e t u t o záležitost u ž d l o u h o o d s u n o val a že se na n o c n e v r á t í d o m ů , p o c h o p i l a p o h ř í c h u až příliš d o b ř e , c o z n a č í t a t o p a n t o m i m a , a u p ř í m n ě j i t o bolelo. Seděla v své s a m o t ě , s r d c e se jí o b l o m i l o , viděla m i n u l o s t , u v ě d o m i l a si svou c e n u a svou lásku k m u ž i , j e n ž n y n í m í s t o s l i b o v a n é h o štěstí p o č í n a l b ý t k ř í ž e m j e j í h o života. V z p o m n ě l a s i n a W e r t h e r a . H o r š i l a s e n a n ě h o , a n e n á v i d ě t ho p ř e c e n e d o v e d l a . Byl tu jakýsi t a j e m n ý rys, p r o k t e r ý s i h o oblíbila o d s a m é h o z a č á t k u jejich styků. A n y n í , p o t a k d l o u h é d o b ě , p o tolika společ ně p r o ž i t ý c h o k a m ž i c í c h byl ovšem d o j e m z n ě h o n e v y h l a d i t e l n ý . J e j í stísněné srdce si k o n e č n ě ulevilo v sl z á c h a přešlo p a k do tiché m e l a n c h o l i e , v níž se č í m d á l hlouběji z t r á c e l a . Ale j a k jí zabušilo srdce, k d y ž uslyšela, že W e r t h e r s t o u p á po s c h o d e c h n a h o r u a že se v e n k u po ní t á ž e . Bylo p o z d ě , n e m o h l a se j i ž d á t z a p ř í t a p ř e m o h l a své r o z p a k y j e n zpola, k d y ž vstoupil d o pokoje. „ N e d o s t á l j s t e s l o v u ! “ zvolala m u vstříc. „ N i c j s e m neslíbil,“ b y l a j e h o odpověď. „ T a k j s t e m ě l a s p o ň splnit m o u p r o s b u , p r o s b u o klid nás o b o u . “ Z a t í m c o t a k m l u v i l a , n a p a d l o ji, že p o z v e k sobě n ě k t e r é ze svých p ř í t e l k y ň . Ať j s o u svědky j e j í h o r o z h o v o r u s W e r t h e r e m ; a on je večer musí d o p r o v o d i t d o m ů , tak že se ho z b u d e v p r a v ý čas. V r a c e l jí n ě j a k é k n i h y : t á z a l a se po n ě k t e r ý c h j i n ý c h a snažila se, a b y se r o z h o v o r , než přijde n ě k t e r á p ř í t e l k y n ě , o m e z o v a l n a všeobecnosti. V t o m se v r á t i l o děvče a vyřizovalo, že o b ě p ř í t e l k y n ě prosí z a p r o m i n u t í , j e d n a p r ý m á p r o t i v n o u návštěvu z p ř í b u z e n s t v a , d r u h é se n e c h c e o b l é k a t a vyjít do té psoty. N a d t í m se na několik m i n u t zamyslila, až se pocit její n e v i n y h r d ě v ní v z b o u ř i l . V z d o r o v a l a A l b e r t o v ý m v r t o c h ů m a čistota j e j í h o s r d c e jí d a l a t a k o v o u j i s t o t u , že n e z a v o l a l a d ě v č e , j a k p ů v o d n ě zamýšlela, k sobě do p o koje, n ý b r ž , p ř e h r a v š i n a klavíru několik m e n u e t ů , a b y se v z p a m a t o v a l a a utišila z m a t e k svého srdce, u s e d l a klid n ě vedle W e r t h e r a n a p o h o v k u . „ N e m á t e u sebe n i c ke č t e n í ? “ p t a l a se. O d p o v ě d ě l , ž e n e . „ T a m v m é z á s u v c e , “ z a č a l a , „leží váš p ř e k l a d n ě k t e r ý c h z p ě v ů z O s s i a n a , j e š t ě j s e m j e n e č e t l a . Doufa l a j s e m p o ř á d , ž e m i j e p ř e č t e t e vy, ale teď u ž b ů h v í j a k d l o u h o nejste v ů b e c k n i č e m u . “ U s m á l se a došel p r o písně, z a m r a z i l o h o , k d y ž j e v z a l d o r u k y a oči m ě l p l n é slz, k d y ž do n i c h n a h l é d l . U s e d l a č e t l : „ H v ě z d o zšeřelé noci, k r á s n á s e třpytíš n a z á p a d ě . Z á ř í c í h l a v u z m r a č n a p o z v e d á š , s t a t n á se neseš n a d k o p c e m . P o č e m tvé oko slídí n a stepi? Bouřlivé v i c h r y ulehly. Bystřina h u č í v d á l i . Š u m n é vlny hrají kol v z d á l e n ý c h skal. B z u k o t v e č e r n í c h m u š e k rojí se p l á n í . N a č shlížíš, k r á s n é světlo? Ale ty se u s m í v á š a j d e š , r a d o s t n é vlnky lemují t v o u t v á ř a smáčejí l í b e z n é vlasy. S b o h e m , p a p r s k u k l i d u ! Zjev se, n á d h e r n é světlo O s s i a n o v y d u š e ! A světlo se zjevuje ve své síle. V i d í m své zesnulé d r u h y , n a h o ř e L o r a s e scházejí, j a k z a d n ů , k t e r é u ž zašly. — Fingal přichází, podoben m l ž n é m u sloupu. A j e h o boh a t ý ř i s n í m . A pohleď, b a r d o v é z p ě v u ! U l l i n e , v šedi n á c h s t a r č e ! s t a t e č n ý R y n o ! A l p i n e , l í b e z n ý p ě v č e ! A ty, M i n o n o , ztišeně lkající! — J a k z m ě n ě n i jste, p ř á t e l é moji, o d s l a v n é h o kvasu n a S e l m ě ! k d y j s m e s e u c h á z e l i o čest pěvce, j a k o v ě t é r k o v é j a r a , kteří s t ř í d a v ě dují, ohýbajíce tiše ševelivou t r á v u h o r . Tu v y s t o u p i l a M i n o n a v celé své kráse, z r a k sklopený k z e m i a p l a č í c . T ě ž c e jí vlály vlasy na n á r a z e c h v ě t r u , j e n ž od h o r y p ř i c h á z e l . — Šero se sneslo do duší h r d i n , když pozvedla líbezný hlas; častokrát viděla Salgarův h r o b , často c h m u r n é sídlo b ě l o s t n é K o l m y . K o l m a o p u š t ě n á n a h o ř e , K o l m a l í b e z n ě volá. S a l g a r slíbil, že p ř i j d e . Ale pevněji svírá ji n o c . Slyšte K o l m u , j a k zpívá, s a m a a s a m a n a k o p c i ! (KOLMA) J e n o c . J s e m s a m a . N a kopci, z t r a c e n á v b o u ř i . V i c h r y na h o r á c h vyjí, b y s t ř i n a h u č í se s k a l ! Chýše n e m á m , která by mě před deštěm ochraňovala, sama jsem, ztracena v bouři hor. V y s t u p , měsíci, z m l h ! Zjevte se, h v ě z d y n o c i ! P a p r s ku, b u ď k d o buď, k m í s t u m n e veď, k d e m ů j milý o d p o čívá, z m o ž e n ý l o v e m ! T ě t i v u l u k u povolil a psi ho h l í d a jí, č e n i c h a j í c e ! M n ě však j e seděti zde, s a m o t n é n a skále z a r o s t l é h o p r o u d u . H u č í b o u ř e a p r o u d , neslyším hlasu svého m i l á č k a . P r o č otálí m ů j S a l g a r ? Z a p o m n ě l , co mi slíbil? — T a d y j e skála, t a d y s t r o m , t a d y h u č í c í p r o u d . Ř e k l jsi, s nocí že přijdeš. K a m , a c h , z b l o u d i l m ů j S a l g a r ? S te b o u j s e m c h t ě l a p r c h n o u t a o p u s t i t otce i b r a t r a , ty z p u p né. D á v n o j s o u n a š e r o d y n e p ř á t e l i , ale m y nejsme zne p ř á t e l e n i , S a l g a r e , slyš! O d m l č s e n a chvilku, v i c h ř e , n a chvilku j e n s e o d m l č , p r o u d e , a b y m ů j hlas ú d o l í m s e nesl, a b y m ů j p o u t n í k m ě uslyšel. S a l g a r e ! K o l m a t ě volá. T a d y j e s t r o m , t a d y skála. S a l g a r e , m i l á č k u , t a d y j s e m , t a d y ! Proč nepřicházíš, můj milý? Pohleď, měsíc se zjevuje. Ř e k a se v ú d o l í t ř p y t í . Skály stoupají k v r c h o l k u , šedivé skály. J e h o však n e v i d í m na hřebenech. Smečka, bouřící p ř e d ním, nehlásá j e h o pří c h o d . T a d y m u s í m sedět, a s a m a . Ale k d o j e t o , k d o t a m d o l e n a p l á n i leží? M ů j m i l ý ? M ů j b r a t r ? — Ó, p r o m l u v t e slovíčko, p ř á t e l é ! — N e odpovídají. J a k j e m i ú z k o : — A c h , j s o u m r t v i . M e č e j i m z r u d l y b o j e m . Ó b r a t ř e , b r a t ř e ! P r o č zabils m i m é h o S a l g a r a ? Ó S a l g a r e , p r o č zabils m i m é h o b r a t r a ? O b a t a k z d r á v i j s t e b y l i ! Ó, k r á s n ý byls v z á s t u p u p o d k o p c e m , on strašlivý v bitvě. O d p o v ě z t e m i ! Slyšte, slyšte m ů j hlas, m i l e n í m o j i ! Ale b ě d a , j s o u n ě m i . N a věky n ě m i . J a k h l í n a v y c h l a d l á j e jejich h r u ď . Ó, ze skal, z v r c h o l u z v i c h ř e n é h o r y p r o m l u v t e , d u chové m r t v ý c h ! P r o m l u v t e ! Nestrnu h r ů z o u ! K a m jste si odešli o d p o č i n o u t ? V k t e r é horské sluji vás n a j d u ? — Neslyším h l á s k u v š u m ě n í v ě t r u , o d p o v ě ď neslyším zavátou v bouři. S e d í m tu z b ě d o v a n á . A v slzách na j i t r o č e k á m . K o - pejte h r o b , vy p ř á t e l é m r t v ý c h , ale n e z a h a z u j t e ho dříve, než přijdu. M ů j život mi mizí j a k o sen, j a k o b y c h tu zů stala s a m a . T a d y chci p ř e b ý v a t se svými p ř á t e l i , p ř i p r o u d u z v u č n é skály. Až přijde n o c a vichr se p ř i ž e n e p l á n í , v b o u ř i stát b u d e m ů j d u c h a n a ř í k a t b u d e n a d s k o n e m m i l e n ý c h p ř á t e l . Myslivec v h o u š t i mě uslyší, b á t se b u d e hlasu a b u d e jej m i l o v a t , neboť sladký b u d e můj hlas, až n a d p ř á t e l i z a l k á m — a c h , o b a mi byli t a k drazí! T o byl tvůj zpěv, ó M i n o n o , T o r m a n o v a n ě ž n ě z r u m ě n ě n á d c e r o . N a d K o l m o u j s m e p l a k a l i a t e m n o bylo n á m v duši. — U l l i n s v a r y t e m vystoupil a zpíval, co zpíval A l p i n . — A l p i n ů v hlas byl líbezný, R y n o v a duše p l a m e n n ý p r o u d . Ale u ž o d p o č í v a l i v u z o u n k é m d o m ě a hlasy d o z n ě l y v Selmě. — K d y s i U l l i n z lovu se vrátil, ještě než r e k o v é p a d l i . Slyšel, j a k zpívali o z á v o d . J e j i c h píseň b y l a n ě ž n á , ale s m u t n á . N a ř í k a l i n a d smrtí M o r a ra, p r v n í h o z h r d i n . J e h o duše b y l a j a k o duše F i n g a l o v a . J e h o m e č j a k o O s k a r ů v m e č . — Ale p a d l a j e h o otec zan a ř í k a l a oči sestřiny byly p l n y slz. M i n o n a m ě l a oči p l n é slz, skvělého M o r a r a sestra. U s t o u p i l a p ř e d U l l i n o vým zpěvem jako na západě luna, jež předvídá bouři a déšť a skrývá k r á s n o u svou h l a v u do m r a č n a . — U d e řil j s e m s U l l i n e m do s t r u n k ž a l o s t n é písni. (RYNO) P ř e h n a l se v i c h r a déšť. Z j a s n ě n é p o l e d n e ! M r a k y se rozestupují. Spěchajíc slunce ozařuje p a h o r e k . T a k r u d ě p l y n e v ú d o l í ř e k a z h o r . Sladký j e , p r o u d e , tvůj š u m , ale sladší j e hlas, k t e r ý slyším. A l p i n ů v j e t o hlas, n a d m r t v ý m naříkající. J e h o h l a v a j e s e h n u t a s t á ř í m , z r u d l é j e oko p l n é slz. A l p i n e , n á d h e r n ý pěvče, p r o č jsi t a k s á m na mlčící h o ř e , p r o č kvílíš, j a k zakvílí v i c h r v lese, jak vlna na vzdáleném b ř e h u ? (ALPIN) Své slzy, R y n o , p r o l é v á m m r t v ý m , p r o o b y v a t e l e h r o b ů z n í m ů j h l a s . Štíhlý jsi n a kopci, k r á s n ý m e z i syny p l á n ě . Ale p a d n e š j a k o M o r a r , a n a tvou m o h y l u u s e d n e tesknící. P a h o r k y na tebe z a p o m e n o u , v síni ležet b u d e tvůj luk a n i k d o ho n e b u d e n a p í n a t . R y c h l ý byls, M o r a r e , j a k o srnec n a h o r á c h , strašlivý j a k o o h e ň na n e b i za n o c i , v i c h r n ý byl tvůj hněv. V boji tvůj m e č j a k o blýskavice n a d p l á n í . T v ů j hlas byl p o d o b e n b y s t ř i n ě p o dešti, p o d o b e n h r o m u z e z a h o r . M n o h o jich p a d l o rukou tvou, p l a m e n e m hněvu strávených. Ale k d y ž ses n a v r a c e l z boje, j a k m í r n é bylo t v é č e l o ! J a k o s l u n c e p o b o u ř i b y l a t v á t v á ř , j a k o měsíc z a m l k l é noci. K l i d n á b y l a t v á h r u ď , j a k o j e z e r o , k d y ž u l e h l o b o u ř e n í v i c h r ů . T ě s n ý j e n y n í tvůj byt, t e m n é t v é b y d l o . T ř e m i kroky z m ě ř í m tvůj h r o b , ó ty, j e n ž bývals t a k velký! Čtvero b a l v a n ů o m š e l ý c h h l a v , toť j e d i n á p a m á t ka na t e b e . S t r o m bez listí, d l o u h é t r a v i n y , ve v ě t r u še velící, ukazují lovci h r o b m o c n é h o M o r a r a . M a t k y n e m á š , a b y tě o p l a k á v a l a , d ě v č e t e n e m á š se slzami lásky. M r t v a je, která tě zrodila. M r t v a je dcera Morglanova. Ale k d o je to o h o l i ? Čí je to h l a v a , v ě k e m bílá, čí oko, z r u d l é p l á č e m ? T v ů j o t e c j e t o , ó M o r a r e ! O t e c , j e n ž n e m ě l už syna, k r o m t e b e ! Slyšel o t v é slávě v boji; slyšel o r o z p r á š e n ý c h o d p ů r c í c h . Slyšel tvůj věhlas, M o r a r e ! A c h , a o tvé r á n ě neslyšel? Z a p l a č , M o r a r ů v otče, z a p l a č ! Ale tvůj syn t ě neuslyší. H l u b o k ý s p á n e k m r t v ý c h , nízká poduška z p r a c h u . Nezaslechne tvého hlasu, ne p r o b u d í se v o l á n í m . Ó, k d y se v h r o b ě r o z b ř e s k n e r á n o , k t e r é b y velelo s p í c í m u : v z b u ď s e ! S b o h e m buď, nejšlechetnější z lidí, d o b y v a t e l i v p o l i . Ale už n i k d y tě p o l e n e u z ř í , n i k d y se šerý les už n e r o z h o ř í leskem t v é oceli. S y n a jsi nezůstavil, ale z p ě v tvé j m é n o z a c h o v á . B u d o u c í časy o t o b ě uslyší, uslyší o p a d lém Morarovi. H l a s i t ě se r o z e z v u č e l a t e s k n o t a h r d i n ů , nejhlasitěji A r m i n ů v rozryvný vzdech. P ř i p o m í n á mu to synovu s m r t : P a d l z a d n ů svého m l á d í . K a r m o r seděl p o b l í ž e h r d i n y , k n í ž e h l a h o l n é h o G a l m a l u . P r o č vzlyká A r m i n ? řekl, k č e m u tu p l á č ? C o ž n e z n í píseň a zpěv, a b y duše r o z t á l a a o k ř á l a ? J e j a k o n ě ž n á m l h a , j e ž s t o u p a j í c z je zera, s p r c h á v á do ú d o l í a k v e t o u c í kvítí svlažuje; ale s l u n c e zas p ř i c h á z í , silné slunce, a m l h y se z t r a t i l y . P r o č tolik běduješ, A r m i n e , p a n e G o r m y , v l n a m i s m á č e n é ? B ě d u j i ! A n o , běduji, a v ě r u ž e m a l á n e n í p ř í č i n a m é h o ž a l u . — K a r m o r e , n i k d y jsi syna n e z t r a t i l , n i k d y jsi kvetoucí d c e r y n e p o z b y l ! K o l g a r s t a t e č n ý žije a žije A r m i r a , nejkrásnější všech d í v č i n . Rozkvétají ratolesti t v é h o d o m u , ó K a r m o r e , ale A r m i n j e p o s l e d n í svého r o d u . T e m n é j e tvé lože, ó D a u r o , d u s n ý tvůj s p á n e k v h r o b ě . K d y se p r o b u d í š se svými zpěvy, se s v ý m la h o d n ý m hlasem, kdy? V z h ů r u , větrové jeseně, v z h ů r u ! Z a b u ř t e z t e m n ě l o u p l á n í ! Bystřiny, z u ř t e ! Zavyjte, vich rové v t e m e n i d u b ů ! Z t r h a n ý m i m r a č n y p r o c h á z e j , u k a zuj měsíci zsinalou t v á ř ! Strašlivou n o c m i p ř i p o m e ň , kdy z a h y n u l y m é děti, k d y A r i n d a l m o h u t n ý p a d l , D a u r a , miláček, odešla. D a u r o , m á d c e r o , k r á s n á bylas, k r á s n á j a k l u n a n a d h o r a m i furskými, bílá j a k p a d l ý sníh, s l a d k á j a k o v á n e k . A r i n d a l e , byl silný tvůj luk, r y c h l ý tvůj oštěp v poli, j a k o m l h a n a d v l n o u byl tvůj z r a k , p l a m e n n ý m m r a č n e m v b o u ř i tvůj štít. A r m a r , válečník slavný, přišel a o D a u ru se u c h á z e l . N e o d o l a l a . V štěstí doufali ti, k d o ž jí p ř á l i . Z a n e v ř e l h n ě v e m E r a t h , O d g a l ů v syn, neboť j e h o b r a t r A r m a r e m z a b i t ležel. Přišel, p ř e v l e č e n z a n á m o ř n í k a . L e p ý byl n a v l n á c h j e h o č l u n . Bílé k a d e ř e v ě k e m ; k l i d n a z v á ž n ě l a t v á ř . D í v k o nejlíbeznější, řekl, k r á s n á d c e r u š k o A r m i n o v a ! P ř i skále t a m , o p o d á l v m o ř i , k d e n a s t r o m ě č e r v e n ý p l o d s e skví, t a m A r m a r č e k á n a D a u r u . P ř i c h á z í m , a b y c h m u lásku p r o v á z e l v l n a m i m o ř e . D a u r a j d e z a n í m a p o A r m a r u volá. Ale n i c j í n e o d p o v í d a l o n e ž o z v ě n a skály. A r m a r e , m i l á č k u , m i l á č k u , p r o č m ě t a k strašíš? Slyš m ě , A r n a t h ů v s y n u , slyš! D a u r a tě volá! D a u r a ! E r a t h , zrádce, se smíchem k b ř e h u jí prchal. Pozvedla hlas a v o l a l a o t c e a b r a t r a . A r i n d a l e ! A r m i n e ! C o ž ni kdo není, kdo zachrání D a u r u ? J e j í h l a s přes m o ř e přišel. A r i n d a l , syn m ů j , sestoupil s k o p c e , h r o z i v ý s kořistí l o v u . Š í p y mu po b o k u ř i n č e l y . L u k nesl v r u c e . P ě t š e d o č e r n ý c h fen b ě ž e l o s n í m . E r a t h a t r o u f a l é h o viděl n a b ř e h u , j a l h o a p ř i v á z a l k d u b u . Pevně ovinul j e h o boky. S t o n e m naplnil větry. A r i n d a l n a m o ř e vyjel v č l u n u , a b y D a u r u k p o b ř e ž í odvezl. A r m a r přišel; rozlícen vystřelil šedivě o k ř í d l e n ý šíp. Z a z n ě l a h l u b o k o zajel do t v é h o srdce, A r i n d a l e , m ů j s y n u ! M í s t o E r a t h a , z r á d c e , z h y n u l jsi ty. L o ď d o p l u l a k skále. P o d ní se z h r o u t i l a u m ř e l . J a k z a b ě d o valas, ó D a u r o , když u t v ý c h n o h o u p r o u d i l a k r e v t v é h o bratra. V l n y roztříští č l u n . A r m a r s e d o m o ř e v r h á , a b y D a u - ru zachránil, anebo zhynul. S pahorku p r u d k ý vichr do vln v p a d : tonul a nevyplaval. Avšak na skále, o niž se l á m a l y vlny, slyšel j s e m dceři n o l k á n í . M n o h o a hlasitě křičela. Ale otec j i n e z a c h r á nil. Celou n o c j s e m n a b ř e h u p r o s t á l , viděl j s e m j i v c h a b é m záblesku l u n y , p o celou n o c j s e m slyšel její křik. A v i c h r řval a ostrými šlehy do b o k u h o r y bil déšť. Z e slábl její hlas, než přišlo r á n o . Z m í r a l a j a k o v e č e r n í vá n e k v t r a v i n á c h skal. Z e m ř e l a , b í d o u z d r c e n a , a A r m i n a s a m o t n é h o zůstavila. T a t a m j e m á síla v boji, t a t a m má chlouba mezi dívkami všemi. K d y ž h o r s k é vichry přicházejí, když severák n a d z v e d á vlny, na b ř e h u s e d á v á m v r a c h o t u vln a h l e d í m k strašli v é skále. Č a s t o , když měsíc z a p a d á , v i d í m d u c h y svých d ě t í . P r ů s v i t n é , v t r u c h l i v é svornosti, kráčejí s p o l u . “ P r o u d slz, vytrysklý z L o t t č i n ý c h očí a uvolňující ú z kost j e j í h o srdce, zastavil W e r t h e r ů v z p ě v . O d m r š t i l p a pír, u c h o p i l její r u k u a u s e d a v ě se r o z p l a k a l . L o t t a se o p ř e l a o d r u h o u a skrývala oči v k a p e s n í k u : byli strašli vě r o z r u š e n i . Cítili vlastní b í d u v o s u d u h r d i n , cítili ji d r u ž n ě a jejich slzy je spojily. W e r t h e r o v y r t y a oči ž h n u ly na Lottčině paži. M r á z jí zalomcoval. Chtěla utéci. Ale bol a soucit na ni dolehly j a k o olovo. T ě ž c e o d d y c h o v a l a a c h t ě l a se v z p a m a t o v a t . Prosila h o , vzlykajíc, a b y p o k r a č o v a l , prosila m o c n ě , jako n e b e . W e r t h e r se třásl. Srdce mu pukalo. Zdvihl rukopis a zlomeným hlasem četl: „ P r o č m ě b u d í š , v á n k u j a r a ? Laškuješ a ř í k á š : krůpějí n e b e s t ě orosím. Ale blízek j e čas m é h o u v a d n u t í , blízek vichr, k t e r ý m é listy serve. Z í t r a přijde p o u t n í k , přijde, k d o m ě viděl v m é kráse — p o širém poli m ě h l e d a t b u d e j e h o zrak, a u ž m n e n e n a l e z n e . “ C e l á t í h a t ě c h t o slov d o l e h l a na nešťastníka. V r h l se L o t t ě k n o h á m , zoufale u c h o p i l její r u c e , tlačil si je do očí a přitiskl je k čelu. A z d á l o se, j a k o by jí d u š í p r o l é t l a p ř e d t u c h a j e h o strašlivého z á m ě r u . Smysly j i p ř e c h á z e ly, tiskla mu r u c e , přitiskla je k p r s ů m , t e s k n o t o u r o z r u šena sklonila se k n ě m u a jejich h o ř í c í t v á ř e se d o t k l y . Svět s e p o d n i m i p r o p a d a l : ovíjel j i p a ž e m i , přitiskl j i k h r u d i a p o k r ý v a l z u ř i v ý m i polibky její vibrující rty, k t e r é c h t ě l y p r o m l u v i t . „ W e r t ř e ! “ zvolala p ř i š k r c e n ý m h l a s e m a o d v r á t i l a se. „ W e r t ř e ! “ a c h a b o u r u k o u od- s t r k o v a l a j e h o h r u ď . „ W e r t ř e ! “ zvolala z m u ž i l ý m t ó n e m ušlechtilého s r d c e . N e o d o l a l , pustil ji z objetí a j a k o p o m i n u t ý se jí vrhl k n o h á m . T r h l a sebou a v ú z k o s t n é m z m a t e n í , t ř e s o u c s e m e z i láskou a h n ě v e m , ř e k l a : „ T o bylo naposledy! W e r t ř e ! Už mě n e u v i d í t e ! “ A s pohle d e m nejsytější lásky n a u b o ž á k a o d b ě h l a d o d r u h é h o pokoje a z a m k l a z a s e b o u . W e r t h e r z a n í n a p ř á h l r u c e , ale n e t r o u f a l s i j i z a d r ž e t . Ležel n a z e m i , h l a v a n a p o h o v c e . T a k setrval d é l e n e ž p ů l h o d i n y , a ž h o š r a m o t p r o b u d i l . Byla t o služka, k t e r á přišla p r o s t ř í t . P o b í h a l p o pokoji, a k d y ž zase osaměl, p ř i s t o u p i l ke d v e ř í m p o k o j í č k u a tiše v o l a l : „ L o t t o ! L o t t o ! j e d i n é slůvko, j e n sbo h e m ! “ M l č e l a , čekal — a ž a d o n i l — a čekal. P a k se o d t r h l o d e d v e ř í a z v o l a l : „ B u ď s b o h e m , L o t t o ! N a věky sbohem!" Přišel k městské b r á n ě . S t r á ž e ho z n a l y a pustily ho m l č k y . Sněžilo a dštilo. T e p r v k j e d e n á c t é zase z a b u š i l . K d y ž s e W e r t h e r v r á t i l d o m ů , všiml s i s l u h a , ž e m u chy bí k l o b o u k . N e t r o u f a l si n i c říci a svlékl h o ; v š e c h n o b y l o p r o m o k l é . K l o b o u k později našli n a skále, svažující s e d o ú d o l í , a j e n e p o c h o p i t e l n é , j a k j i v t a k o v é t e m n é , sych r a v é noci slezl, a n i ž se zřítil. U l e h l a d l o u h o spal. K d y ž m u s l u h a p ř í š t í h o r á n a n a z a v o l á n í přinesl k á v u , viděl, že píše. N a p s a l v d o p i s u Lottě tento odstavec: N a p o s l e d y , n a p o s l e d y o t v í r á m oči. N e u v i d í u ž slun c e : kalný, m l h a v ý d e n je zakrývá. Truchli tedy, p ř í r o d o ! T v ů j syn, tvůj p ř í t e l , tvůj m i l e n e c se blíží s v é m u k o n c i . L o t t o , j e t o pocit, k t e r ý n e m á sobě r o v n é h o ( a p ř e c e j e n e j p o d o b n ě j š í m l ž n é m u s n ě n í ) , řekneš-li si: t o j e pos l e d n í jitro. P o s l e d n í ! L o t t o , n e m á m dost sil, a b y c h p o c h o p i l slovo: p o s l e d n í ! C o ž tu nestojím ve vší síle, a z í t r a b u d u bezvládně natažen na zemi. Z e m ř í t ! Co je to? Po hleď, s n í m e , k d y ž m l u v í m e o s m r t i . V i d ě l j s e m l e c k o h o u m í r a t , ale t a k o m e z e n ý j e člověk, ž e ani n e d o v e d e p o c h o p i t z a č á t e k k o n c e svého b y t í . T e ď ještě svůj. t v ů j ! T v ů j ! Ó m i l o v a n á ! A po chvilce — o d l o u č e n i , r o z v e d e n i — s n a d n a věky. — N e , L o t t o , n e — j a k m o h u z h y n o u t j á , j a k t y ! V ž d y ť j s m e ! — Z h y n o u t ! — C o j e t o ? Z a s e jen slovo! P r á z d n ý zvuk, j e n ž m i n i c n e ř í k á . — M r t e v , L o t t o ! Z a k o p á n d o c h l a d n é z e m ě , t a k těsně, t a k t e m n ě ! — M ě l j s e m p ř í t e l k y n i , t a m i b y l a vším, k d y ž j s e m byl n e - z k u š e n ý m l a d í č e k . U m ř e l a . Šel j s e m z a její r a k v í a stál j s e m n a d j e j í m h r o b e m . J a k spouštěli t r u h l u a v r z a v á l a n a s n í sjela d o l ů a zase s e v r á t i l a n a h o r u , a j a k p r v n í l o p a t a hlíny se skutálela dolů a schrána p o d d o p a d e m úzkostně zaduněla a duněla t e m n ě a temněji, až byla v š e c k a p o k r y t a ! — Z h r o u t i l j s e m se u h r o b u — Byl j s e m d o j a t , o t ř e s e n , p ř e s t r a š e n , r o z e r v á n v nejvnitřnější d u š i , a l e n e v ě d ě l j s e m , co se se m n o u děje — co se se m n o u b u d e d í t — Z e m ř í t ! H r o b ! N e r o z u m í m t ě m slo vům! Odpusť mi, odpusť! V č e r a ! Kéž to byl poslední oka mžik m é h o života! A n d ě l e ! Poprvé, poprvé zcela bez p o c h y b n e j v n i t ř n ě j š í m n i t r e m m i p r o c h v ě l a t a t o slast: o n a m ě miluje! Miluje m ě . N a m ý c h rtech ještě ž h n e svatý o h e ň , j e n ž p r o u d i l z t v ý c h , n o v á v r o u c í slast vešla do m é h o srdce. Odpusť mi, odpusť! A c h , v ě d ě l j s e m , ž e m ě miluješ, v ě d ě l j s e m t o h n e d p o p r v n í c h o d u š e v n ě l ý c h p o h l e d e c h , p o p r v n í m stisku r u k y . A p ř e c e , k d y ž j s e m tě zas opustil, k d y ž j s e m v i d ě l Alber t a p o t v é m b o k u , t u j s e m s i o p ě t zoufal v h o r e č n ý c h p o chybách. V z p o m í n á š s i n a květiny, kterés m i poslala, k d y ž s m i t e n k r á t v té p r o k l a t é společnosti n e m o h l a a n i slůvka říci, a n i r u k y p o d a t ! C e l o u n o c j s e m p ř e d n i m i p r o k l e č e l a by l y m i p e č e t í t v é lásky. Ale a c h , t y t o d o j m y přešly, t a k j a k o z d u š e v ě ř í c í h o p o n e n á h l u m i z í p o c i t b o ž í milostí, k t e r á m u sytou n á p l n í svatě z j e v e n ý m i z n a m e n í m i b y l a udělena. V š e c h n o t o j e pomíjející — ale a n i v ě č n o s t n e u h a s í ž h a v ý život, j e h o ž j s e m s e v č e r a n a p i l z t v ý c h r t ů , j e h o ž jsem pln. O n a mě miluje! T a t o ruka ji objímala, tyto r t y s e třásly n a jejích, t a t o ú s t a b l á b o l i l a n a j e j í c h ú s t e c h . J e m á . Jsi m á ! Ano, Lotto, n a věky! A t o , ž e j e A l b e r t tvůj m u ž ? M u ž ? — N a t o m t o světě s n a d — A n a t o m t o světě j e t o h ř í c h , ž e t ě miluji, ž e b y c h tě c h t ě l v y r v a t z j e h o objetí a s t r h n o u t do s v é h o . H ř í c h ? D o b r á . Z t r e s t á m s e z a n ě j ; v e vší n e b e s k é slasti j s e m h o o c h u t n a l , t o h o h ř í c h u , vsál j s e m sílu a lék v š e h o ž i v o t a d o srdce, o d o n é chvíle jsi m á ! M á , L o t t o ! J d u n a p ř e d ! J d u k s v é m u otci, k t v é m u otci, t o m u s i postě ž u j i ; a on mě utěší, n e ž p ř i j d e š ; a já ti p o l e t í m vstříc a u c h o p í m t ě ; a zůstanu s tebou před tváří Nekonečného v e v ě č n é m objetí. N e s n í m , n e t á p á m v d o h a d e c h ! Blízko h r o b u se mi rozbřesklo. B u d e m e , s h l e d á m e s e ! T v o u m a t k u u v i d í m e ! J á j i u v i d í m , n a l e z n u j i a z e všeho s e j í v y z p o v í d á m . Tvou matku! Tvou podobu! K j e d e n á c t é p t a l se W e r t h e r sluhy, vrátil-li se A l b e r t d o m ů . S l u h a ř e k l : a n o , viděl p r ý , j a k t a m o d v á d ě l i j e h o koně. N a t o m u d á p á n otevřenou cedulku, n a níž stálo: „ N e p ů j č i l byste mi laskavě k cestě, na k t e r o u se chys t á m , své pistole? Žijte b l a z e ! “ U b o h á p a n í m á lo spala poslední noc. Její krev se ho r e č n ě b o u ř i l a a tisíceré pocity d r á s a l y jí s r d c e . P r o t i své v ů l i cítila h l u b o k o v p r s o u ž á r W e r t h e r o v a objetí a z á r o v e ň s e j í d n y její p r o s t é n e v i n n o s t i , b e z s t a r o s t n é d ů v ě r y v sebe jevily d v o j n á s o b k r á s n é . U ž n a p ř e d s e b á l a p o h l e d ů svého m u ž e a j e h o p o l o m r z u t ý c h , p o l o s m ě š n ý c h otázek, až se d o v í o W e r t h e r o v ě n á v š t ě v ě ; n i k d y se n e přetvařovala, nikdy nezalhala, a nyní poprvé nebylo z b y t í . O d p o r a r o z p a k y , j a k ý c h p ř i t o m zakoušela, v i n u v jejích očích j e š t ě zvětšovaly. A p ř e c e n e d o v e d l a a n i z a n e v ř í t n a p ů v o d c e t o h o všeho, a n i s i slíbit, ž e h o u ž nikdy neuvidí. Plakala do rána, až u p a d l a do m d l o b n é h o s p á n k u . S o t v a se p r o b r a l a a o b l é k l a , v r á t i l se její m u ž , jehož přítomnost jí poprvé byla naprosto nesnesitelná. A p r o t o ž e se b á l a , že objeví, j a k á je n e v y s p a l á , u p l a k a n á a p ř e p a d l á , stala se j e š t ě z m a t e n ě j š í a p ř i v í t a l a ho z u ř i v ý m o b j e t í m , k t e r é b y l o spíše v ý r a z e m úleku a lítosti než p r u d k é radosti. A právě t í m vzbudila Albertovu p o z o r n o s t ; p t a l se jí zcela suše, r o z l o m i v několik b a l í k ů a d o p i s ů , nepřihodilo-li se j i n a k n i c a nebyl-li tu n i k d o . O d p o v ě d ě l a m u zajíkavě, ž e W e r t h e r t u v č e r a h o d i n k u pobyl. — „ T e n ví, k d y p ř i j í t ! “ ř e k l a odešel d o svého p o k o j e . L o t t a č t v r t h o d i n y z ů s t a l a s a m a . P ř í t o m n o s t m u ž e , kte r é h o m i l o v a l a a ctila, z a p ů s o b i l a n a n i n o v ý m d o j m e m . R o z p o m n ě l a s e n a v š e c h n u j e h o d o b r o t u , šlechetnost a lásku a k á r a l a se, že se mu t a k h a n e b n ě o d v d ě č i l a . N e z n á m ý p o c i t j i p u d i l , a b y šla z a n í m . S e b r a l a svou p r á c i , j a k činívala, odešla do j e h o pokoje a t á z a l a se, n e potřebuje-li n i c . O d p o v ě d ě l : „ N i c ! “ a s t o u p l si k p u l t u , aby psal; L o t t a usedla k ruční práci. H o d i n u tak pro- stáli a proseděli v e d l e s e b e ; když A l b e r t k o n e č n ě n ě k o likrát prošel p o k o j e m a L o t t a ho oslovila, a n i ž si t o h o v a l n ě všímal, ba když si zase s t o u p l k p u l t u , z m o c n i l a se jí tesknota, k t e r á byla tím trapnější, že ji c h t ě l a skrýt a s p o l y k a t slzy. P ř í c h o d W e r t h e r o v a h o c h a j i u v e d l d o největších r o z p a k ů . O d e v z d a l c e d u l k u Albertovi, j e n ž s e d o c e l a chladně obrátil k p a n í a řekl: „Dej mu ty pistole!“ „ Ž e m u přeji šťastnou c e s t u , “ řekl h o c h o v i . T o d o n í u d e ř i l o j a k o h r o m . V r á v o r a v ě vstala. N e v ě d ě l a , c o s e s ní děje. P o m a l u p o p o š l a k stěně, třesouc se je sňala, oprášila je a v á h a l a , a b y l a by j e š t ě otálela d l o u h o , kdy by ji Albert tázavým p o h l e d e m : „ T a k co j e ? “ nebyl po b í d l . D a l a sluhovi n e b l a h o u z b r a ň a n e v y p r a v i l a ze sebe p ů l slůvka, a k d y ž byl z d o m u , složila svou p r á c i a n e výslovně sklíčena odešla d o svého pokoje. S r d c e j í p r o rokovalo h r ů z u n a d hrůzu. H n e d se chtěla svému muži v r h n o u t k n o h á m , v š e c h n o m u zjevit, p ř í b ě h včerejšího večera, svou v i n u a své o b a v y . H n e d zase n e v ě d ě l a , j a k b y t o d o p a d l o , a u ž d o k o n c e n e m o h l a doufat, ž e b y p ř e m l u v i l a m u ž e k t o m u , a b y došel k W e r t h e r o v i . Prostřelo se. D o b r á p ř í t e l k y n ě , k t e r á s e přišla j e n o m n a n ě c o p ř e p t a t a k t e r o u L o t t a u ž n e p u s t i l a , m ě l a t u z á s l u h u , ž e ho v o r p ř i stole byl snesitelný: n u t i l i se do řeči, m l u v i l o se, v y p r a v o v a l o se, z a p o m í n a l i . H o c h přišel s pistolemi k W e r t h e r o v i , j e n ž je n a d š e n ě p o p a d l , k d y ž zvěděl, ž e m u j e d a l a Lotta. P o r u č i l s i c h l é b a v í n o , poslal h o c h a k o b ě d u , usedl a p s a l : Prošly t v ý m a r u k a m a , oprášilas j e , l í b á m j e tisíckrát, ty ses j i c h d o t k l a . A ty, d u c h u na n e b i , přeješ mému zá m ě r u ! A ty, L o t t o , mi p o d á v á š n á s t r o j , ty, z jejíchž r u k o u j s e m toužil p ř i j m o u t s m r t a o d níž j i n y n í p ř i j í m á m . Ó, v y p t á v a l j s e m se svého c h l a p c e , chvěla ses, kdyžs mu je p o d á v a l a , ale s b o h e m jsi n e ř e k l a . — B ě d a , b ě d a ! — N e ř e k l a jsi s b o h e m ! — Že bys na m n e z a n e v ř e l a p r o ten okamžik, jenž mě navždy připoutal k tobě? Lotto, a n i tisíciletí n e z a h l a d í j e h o s t o p u . A j á t o cítím, n e m ů žeš m í t n e n á v i s t k t o m u , k d o p r o t e b e tolik h o ř í . P o j í d l e n a ř í d i l c h l a p c i , a b y dočista v š e c h n o z a b a l i l ; r o z t r h a l m n o h o p a p í r u ; odešel a v y r o v n a l j e š t ě d r o b n é d l u h y . V r á t i l se d o m ů a zase odešel. Vyšel p ř e d b r á n u , n e d b a j e deště, d o h r a b ě c í z a h r a d y , pustil s e h l o u b ě j i d o kraje, v r á t i l se s v e č e r e m a p s a l : V i l é m e , viděl j s e m n a p o s l e d pole a les a n e b e s a . T a k é t y b u ď s b o h e m ! M i l á m a m i n k o , odpusťte m i ! U t ě š ji, V i l é m e . B ů h v á m ž e h n e j . M é věci j s o u vesměs v p o ř á d ku. S b o h e m ! S h l e d á m e se, a r a d o s t n ě j i . Š p a t n ě j s e m s e t i odvděčil, A l b e r t e , ale t y m i o d p u s t í š . Porušil j s e m m í r t v é h o d o m u , nasil j s e m n e d ů v ě r y m e z i vás. Buď s b o h e m , u d ě l á m v š e m u k o n e c , kéž b y c h v á m svou s m r t í v y k o u p i l štěstí! A l b e r t e , A l b e r t e ! U č i ň j i šťastnou! A t a k r u k a P á n ě b u d i ž n a d t e b o u ! H r a b a l s e t o h o v e č e r a j e š t ě m n o h o v e svých p a p í r e c h , m n o h o jich roztrhal a hodil do k a m e n . Zapečetil něko lik b a l í č k ů s a d r e s o u n a V i l é m a . O b s a h o v a l y d r o b n é č l á n k y a ú r y v k o v i t é m y š l e n k y : leccos z t o h o j s e m viděl. O d e s á t é d a l přiložit do k a m e n a p ř i n é s t d ž b á n e k v í n a ; p a k poslal s l u h u s p a t (jeho k o m o r a stejně j a k o ložnice d o m á c í c h b y l a p r á v ě n a o p a č n é m konci d o m u ) . C h l a p e c ulehl v šatech, a b y č a s n ě z r á n a byl p ř i r u c e ; neboť p á n m u řekl, ž e p o š t o v n í k o n ě b u d o u p ř e d d o m e m p ř e d šestou. Po jedenácté V š e c h n o j e t a k tiché k o l e m m n e . A m á d u š e t a k k l i d n á . Děkuji ti, Bože, j e n ž t ě m t o p o s l e d n í m o k a m ž i k ů m d á v á š tolik v r o u c n o s t i a síly. P ř i s t u p u j i k o k n u , má d r a h á , a v i d í m , v i d í m ještě b o u ř l i v ě p l y n o u c í m i m r a č n y několik h v ě z d v ě č n é h o n e b e ! N e , n e s p a d n e t e ! V ě č n ý d u c h vás nese n a svém srdci, t a k j a k o m n e . V i d ě l j s e m o j V e l k é h o vozu, svého z a m i l o v a n é h o s o u h v ě z d í . K d y ž j s e m v noci od t e b e o d c h á z e l a v y s t u p o v a l z v r a t , stával p r á v ě n a p r o t i m n ě . J a k o p o j e n ě j s e m často n a ň h l e d ě l ! K o l i k r á t j s e m jej z v e d n u t í m r u k y učinil z n a m e n í m , b a s v a t ý m m e z n í k e m p ř í t o m n é h o blaženství, a j e š t ě . . . . Ó L o t t o , c o b y m i t e b e n e p ř i p o m í n a l o ? C o ž nejsi k o l e m m n e a nepřivlastnil j s e m si h l a d o v ě j a k o dítě všelijaké maličkosti, j i c h ž ses d o t k l a , ty s v a t á ? M i l á s i l u e t o ! O d k a z u j u ji zase t o b ě a p r o s í m tě, abys ji ctila. Tisíc, tisíc p o l i b k ů j s e m jí vtiskl, tisíckrát jí za mával na pozdrav, když jsem vycházel anebo se vracel. L í s t e č k e m j s e m poprosil t v é h o otce, a b y o c h r á n i l m o u m r t v o l u . N a h ř b i t o v ě j s o u dvě lípy, v z a d u v r o h u smě r e m k p o l í m ; t a m chci o d p o č í v a t . M ů ž e t o u d ě l a t a p r o přítele t o u d ě l á . P o p r o s h o t a k é . N e m o h u c h t í t n a zbož n ý c h křesťanech, a b y svá těla uložili vedle u b o h é h o nešťastníka. A c h , p ř á l b y c h si, abyste mě p o h ř b i l i u cesty a n e b o v p o u š t ě n é m údolí, a b y k n ě z a levita, křižujíce se, m i n u l i v ý m l u v n ý k á m e n a j e n o m s a m a r i t á n u r o n i l slzu. Z d e , L o t t o ! Bez h r ů z y c h á p u s e s t u d e n é h o , s t r a š n é h o k a l i c h u , z n ě h o ž se napiji s m r t e l n é h o opojení. T y s mi jej p o d a l a a n e o t á l í m . Vše, vše — t a k jsou n a p l n ě n y všech ny naděje a všechna p ř á n í m é h o života! T a k chladně, t a k n e o b l o m n ě z a b u š i t d o železné b r á n y s m r t i ! K é ž b y s e m i bylo d o s t a l o t o h o štěstí, a b y c h u m ř e l p r o tebe, L o t t o , a b y c h s e směl o b ě t o v a t p r o t e b e . S t a t e č n ě , radostně bych umíral, kdybych mohl znovu vybudovat klid a k r á s u t v é h o ž i v o t a ; ale a c h , j e n několika m á l o h r d i n ů m j e d á n o p r o l é v a t k r e v p r o ty, k t e r é milují, a vlastní s m r t í nový, s t o n á s o b n ý život r o z n í t i t p ř á t e lům. V t ě c h t o šatech, L o t t o , chci b ý t p o h ř b e n . Ty ses j i c h d o t k l a , tys je posvětila. T é ž o to j s e m t v é h o otce p o p r o sil. Má d u š e se vznáší n a d rakví. Ať m ě , p r o s í m , nešacují! T a t o bledě červená stuha, kterous měla na ň a d r e c h , když j s e m t ě p o p r v é našel m e z i t v ý m i d ě t m i ! Ó , poceluj je tisíckrát a v y p r a v u j j i m osud j e j i c h nešťastného p ř í t e le. M i l á č k o v é , h e m ž í s e k o l e m m n e . A c h , j a k j s e m s e k t o b ě p ř i m k n u l ! J a k j s e m s e t ě n e d o v e d l spustit o d prvé ho okamžiku! T a t o stuha budiž pohřbena se mnou. Dalas m i j i k n a r o z e n i n á m ! J a k j s e m t o všecko h l t a l ! — A c h , netušil j s e m , že mě cesta p o v e d e s e m ! — — U t i š se, p r o s í m , utiš s e ! — J s o u n a b i t y — odbíjí d v a n á c t á ! — B u d i ž t e d y — L o t t o ! Lotto, sbohem! S b o h e m ! Soused viděl záblesk a slyšel r á n u ; když se však n i c nehýbalo, nedbal toho. Z r á n a o šesté vstoupí s l u h a se světlem a vidí svého p á na na z e m i a pistoli a krev. V o l á h o , z a l o m c u j e j í m : ž á d n á o d p o v ě ď ; už j e n c h r o p t í . Běží p r o l é k a ř e a k Al b e r t o v i . L o t t a slyší z a ř i n č e n í z v o n k u , m r á z j i celou roz třese. V z b u d í m u ž e , v s t a n o u ; s l u h a vzlykaje a koktaje ze sebe v y p r a v í z p r á v u . L o t t a se v m d l o b á c h z h r o u t í před Albertem. K d y ž d o k t o r přišel k nešťastníkovi, viděl, že mu na z e m i u ž n e n í p o m o c i : T e p ještě bil, ale ú d y byly vesměs o c h r n u t y . N a d p r a v ý m o k e m s e střelil d o č e l a ; m o z e k vyhřezl. Pustili m u j e š t ě p r o všechno ž i l o u : k r e v tekla a dosud dýchal. Z krve na o p ě r a d l e usoudili, že to p r o v e d l sedě u psa c í h o stolu. P a k se svezl d o l ů a křečovitě sebou smýkal k o l e m židle. Ležel s m ě r e m k o k n u , n a p r o s t o b e z v l á d n ě na z n a k u , d o k o n a l e o d ě n , o b u t , v m o d r é m fraku se žlu t o u vestou. D ů m , sousedství, b a celé m ě s t o bylo v z h ů r u . Albert vstoupil. Uložili W e r t h e r a n a postel, ovázali m u čelo. J e h o t v á ř u ž b y l a m r t v o l n á . Ú d e m n e p o h n u l . Plíce j e š t ě strašlivě c h r o p t ě l y , h n e d slabě, h n e d silněji: čekali ko nec. V í n a b y l a u p i t a j e d i n á sklenka. N a p u l t u ležela r o zevřena „Emilie Galottiová“. O A l b e r t o v ě h r ů z e , o L o t t i n ě b í d ě raději p o m l č í m . L o t t i n o t e c přicválal, j a k m i l e uslyšel, co se stalo. Zulíb a l u m í r a j í c í h o ; h o ř c e p l a k a l . J e h o nejstarší synové p ř i šli b r z y po n ě m pěšky. Klesli p ř e d postelí s v ý r a z e m n e s m í r n é h o h o ř e , líbali ho na r u c e a na ú s t a . A nejstarší, k t e r é h o v ž d y m ě l nejvíc r á d , přisál s e m u k e r t ů m , a ž skonal, a c h l a p c e n á s i l í m o d t r h l i . U m ř e l v p r a v é pole d n e . Přítomnost správcova a j e h o opatření zabránily s h l u k u . V n o c i , k j e d e n á c t é , d a l ho p o h ř b í t na místě, k t e r é si vyvolil. O t e c a synové šli za m r t v ý m . A l b e r t k t o m u n e m ě l sil. Báli se o L o t t i n život. Ř e m e s l n í c i ho nesli. Z a r a k v í n e b y l o k n ě z e . DOSLOV ROMÁNOVÁ PRVOTINA KTERÁ ZNAMENALA EPOCHU Zážitku, pod jehož dojmem mladičký J o h a n n Wolfgang Goethe napsal prozaickou prvotinu Utrpení mladého Werthera, předcházelo trojí milostné dobrodružství. První prožil pat náctiletý jinoch v rodném Frankfurtu; z blouznivého zbož ňování rázem vystřízlivěl, když se venkovská krasavice Mar ketka, na pokyn přísné patricijské vrchnosti z města vykázaná, obhájila tím, že mu byla pouhou sestrou. Na studiích v Lipsku vzplanul prudkou vášní k svůdné dceři vinárníka, Katce Schönkopfové; po dvou letech jí pak, churavý na těle i na duši, uprchl. Za pobytu ve Štrasburku rovněž útěkem bez rozloučení ukončil milostnou selanku, kterou prožíval s pů vabnou dcerou sesenheimského pastora, Bedřiškou Brionovou. Ve Wetzlaru, kde Goethe po právnických studiích formálně praktikoval u říšského kamerálního soudu, zamiloval se bez nadějně do snoubenky přítele J. Ch. Kestnera Charlotty Buffové. Když pak milostný vztah, užuž vzájemný, přerušil a Wetzlar opustil, krátce se dvořil Maximilianě La Rocheové a dvoření v pokračoval i po jejím sňatku s italským kupcem Brentanem. Hrdinky obou těchto platonických milostných epizod mu splynuly v jedinou postavu Lotty, Goethův šťastný sok Kestner propůjčil zas své rysy ušlechtile nudnému Alber tovi. Podnět k tragickému závěru Utrpení poskytla Goethovi sebevražda, kterou z nešťastné lásky spáchal jeho a Kestnerův přítel K. W. Jerusalem. Tiskem vyšel románek Utrpení mladého Werthera, po rousseauovsku a richardsonovsku složený v dopisech a v deníkových záznamech, r. 1774, pouhá dvě léta po Goethově odchodu z Wetzlaru. Téhož roku začal reformátorský pedagog J. H. Campe vydávat své pedantsky didaktické přepracování Defoeovy dobrodružné knihy pod názvem Mladší Robinson, aby tak čelil „ohavné morové nákaze sentimentalismu“; utěšoval se bláhově, že řádění tohoto „duševního moru“ už o c h a b u j e . Ve skutečnosti teprve Wertherem sentimentalismus v Německu vyvrcholil. Filosofické základy sentimentalismu, tj. přesvědčení o bla hovůli, vrozené člověku, položili ve Francii Montesquieu, Rousseau, Diderot, v Anglii Shaftesbury, Locke, Hutcheson. Vzápětí se vyrojili hojní pěstitelé ušlechtilého, zjemnělého, k p u d ů m a vzruchům obráceného směřování v literatuře; z nich zejména Goldsmithovi a Sternovi byl Goethe podle Eckermannova svědectví „neskonale zavázán“. Z Lockovy myšlenky, že pravdivý obraz vnějšího světa tkví v lidském vě domí a nevědomí, ne ve vnějším světě samém, vyvozovali sentimentalisté, že všechno myšlení i konání je podřízeno subjektu; obrazný život byl jim, žákům Rousseauovým, víc než skutečnost; ve stopách Diderotových snažili se duševním vzletem překonávat proměnlivost a neurčitost jevů. K těmto myšlenkovým fermentům přistoupila obecná tou ha po svobodě, bořící dosavadní řád, touha po nevyzkouše ných a neprobádaných vzrušeních, jaká se zmocňuje společ nosti v předvečer tušených revolučních pohrom. Ve stati o Montesquieuovi přirovnává tuto touhu Paul Valéry (Va rieté, II) k féerickému ohni, ženoucímu se po povrchu země, zatím nerozhořenému v požár, bizarně ozařujícímu rej pří kazů a zásad, přičemž přicházejí vniveč mravy a odkazy a v dým se obracejí tajemství i poklady, veškerá úcta mizí a v šíleném žáru života a smrti měknou všechny okovy. Vyvr cholení sentimentalismu ve "Wertherovi spadá časově do ob dobí „kvasu a víru“, které kultem revolty, rozvrácenosti, titanismu ohlašuje první, radikální vlnu romantismu. Ohlas, s jakým se Werther napoprvé setkal (v přepracova ném definitivním vydání vyšel pak r. 1787), vyvolal nejen módu á la Werther v oblékání a oblibu wertherovských motivů v uměleckém řemesle, ale také psychózu sebevražd mladých lidí, jakou z odstupu téměř dvou století stěží pochopíme. Goethe sám se později k Utrpení mladého Werthera, tomuto „stvoření, které po způsobu pelikána živil krví vlastního srd ce“, nerad vracel, protože se podle Eckermannova svědectví bál znovu procházet city patologického stavu, z něhož kniha vznikla. Už v desítiřádkové básni napsané po vyjití románu vyzývá čtenáře, aby se zachoval mužně a Werthera nenásle doval, j e n tak že zachrání jeho památku od hanby. V druhé, delší básni z pozdější doby, nadepsané Wertherovi a postavené do čela veršové Trilogie vášně, oslovuje Wertherův „mnohoželený stín“ jako svého dvojníka: básník sám tady zaslal, Wertherovi bylo souzeno odejít, ale tím, že odešel dřív než básník, o mnoho nepřišel. O očistném a osvobodivém smyslu svého fiktivně svéživotopisného románku napsal Goethe ve vzpomínkách z mého života: ,.Mně bylo úlevou i osvícením, že jsem skutečnost pro měnil v poezii, moji přátelé se však mylně domnívali, že musí poezii proměnit ve skutečnost, román znovu přehrát a roz hodně se zastřelit; co se zprvu událo jen mezi několika, odehrá valo se pak v širokém publiku, a knížka, která m n ě prospěla, byla prohlašována za zhoubnou.“ Ještě jinak formuloval ob ranu Werthera: „Pokusil jsem se osobně od této choroby osvo bodit. Při vyjití nevyvolal Werther, jak se mu vytýkalo, nemoc, horečku, nýbrž odkryl chorobu, dávno v mnohých myslích utajenou.“ T u t o myšlenku rozvádí anglický goethovec Roy Pascal (Design and Truth in Autobiography). Podle něho autor svéživotopisného románu zasazuje postavy do krajních situací, v nichž se mohou nejlépe rozvinout jejich potenciální možnosti; tím se postavy stávají intenzivnější, činnější, lepší nebo horší než ve skutečném životě. O smyslu konkrétní totality každého velkého duchovního činu hovoří ve své vídeňské přednášce k Joyceovu výročí r. 1936 H e r m a n n Broch (James Joyce und die Gegenwart) : „Zvlášt ní konstelací osudu k tomu vyvolený nebo odsouzený má za úkol stát se ohniskem anonymních sil epochy a jako učiněný duch časuje v sobě soustředit, uspořádat jejich chaos a zapřáhnout je do služby vlastního díla.“ Že se Goethovi ve Wertherovi podařilo chaos anonymních sil své epochy soustředit a uspořádat a proměnit v čin, o tom svědčí nejen spontánní čtenářský ohlas, ale také dalekosáhlý vliv, jaký měla jeho diagnóza „utajené choroby“ na vznik m n o h a děl, z nichž některá patří k mrtvému inventáři lite rární historie, některá však nás dosud jímají svou poetičností. Wertherovstvím jsou poznamenáni romantičtí hrdinové fran couzské, italské, ruské i anglické literatury, wertherovský je Sénancourtův Obermann, Chateaubriandův René, Foscolův Jacopo Ortis, Constantův Adolphe, P u š k i n ů v Evžen Oněgin, L e r m o n t o v ů v Hrdina naší doby, Byronův Childe Harold, vzdálené wertherovské echo zaznívá ještě z rousseauovské Sylvie od Gérarda de Nerval. Závěrem ještě slovo o překladateli Utrpení mladého Werthera. Hned na tomto prvním goethovském úkolu, který mu uložil otcovský učitel Otokar Fischer, osvědčil Erik A. Saudek své nevšední vlohy. Jeho překlad se po čtyřiceti letech s nepatrný mi úpravami čte stejně dobře jako při svém vzniku. J a k se mi zdá, svědčí to o zvládnutí předlohy v míře přímo ideální, jaká bývá dopřána jen tomu, kdo je způsobem myšlení svého auto ra hluboce zaujat až dojakéhosi ztotožnění sním. Na dotvrzení toho budiž mi dovoleno citovat jedno místo ze Saudkova do pisu, datovaného 1. 4. 1932 a původně otištěného v doslovu k jeho souboru kratších básnických překladů Labuť a růže: „S Goethem je n á m společné generační i individuelní výcho disko: Werther (či, chceš-li: Faust v prvotní podobě). J e h o životní úkol: Překlenout bolestný rozpor života (bez pomoci daného formálního ř á d u ) ; rozřešit znova otázku všech otá zek: J a k zůstanu na živu, ač nejsem tupec? A co je víc: jak vydolovat ze života čin a dílo: Krásu? Goethe rozřešil tento úkol za sebe i za svou generaci (pročež i za každou jinou wertherovskou) nikoli odpovědí lineární, nýbrž básnicky: Protrpěv svůj rozpor až do dna má sílu učinit jej samou tektoni ckou podstatou obrozu, jenž osvobozuje, jenž očišťuje t o i o u t ó n tón p a t h é m a t ó n (od tolikerých strastí), jenž autoru i n á m do bývá lidské svrchovaností, jenž bolestný rozpor života (aniž jej překlenuje, aniž jej neguje) přenáší do roviny hudební, abstraktní, povýšené n a d všechnu skutečnou či zdánlivou na hodilost pozemského, do roviny čiré, absolutní formy.“ ALOYS S K O U M A L JOHANN WOLFGANG GOETHE s e narodil 28.8. 1740 ve Frankfurtu n. M. (otec učený právník, snaživý, chladný, pedantský, matka vlídná, vyrovnaná, veselá), vystudoval práva v Lipsku (1765—68) a ve Štrasburku (1770—71), krátce praktikoval u říšského kamerálního soudu ve Wetzlaru (1772), vstoupil do vévodských služeb ve V ý m a r u (1775), kde až do smrti působil jako tajný rada, ministr, ředitel divadla, knihoven a vědec kých ústavů, teoretický i praktický pracovník v přírodních vědách, hojné cestoval po Německu, Švýcarsku, několikrát byl v západních Čechách, dvakrát v Itálii (poprvé t a m po tajném odjezdu z K a r lových Var pobyl v 1. 1786—88, p o d r u h é se na j a ř e r. 1790 dostal jen do Benátek), stýkal se s významnými osobnostmi domácími i cizími, také s našimi obrozenskými vědci a básníky, v 1. 1794— 1805 ho poutalo plodná přátelství s Friedrichem Schillerem, z hoj ných milostných poměrů výrazně do j e h o tvorby zasáhly ženské postavy: K a t k a Schönkopfová, Bedřiska Brionová, Charlotta Bu ffová, Lilii Shönemannová, Charlotta von Stein, Christiana Vulpiusová (matka j e h o dětí, kterou si posléze vzal), Bettina Brentanová, M i n n a Herzliebová, M a r i a n n a von Willemer, na sklonku života pak mladičká Ulrika von Lewetzow z českých Třebivlic. J a k o olympsky vyrovnaný p a t r i a r c h a literatury zemřel ve V ý m a r u 22. 3. 1832. Po anakreontských prvotinách lipských začal psát původní lyriku ve Štrasburku, době „kvasu a víru“ splatil d a ň Utrpením mla dého Werthera, d r a m a t y vzpoury Götz z Berlichingen, Clavigo, Stella, i hojnými fragmenty, mezi nimi Urfaustem. Do apollinsky klidného období, p o z n a m e n a n é h o stykem s klasickou i renesanční Itálií, p a t ř í d r a m a t a Ifigenie v Tauridě, Torquato Tasso, Egmont, Pandora, Korintská nevěsta, dvoudílný Faust, práce šedesáti let. K r o m ě lyrických sbírek napsal hexametrový epos Heřman a Dorota, pod Schillerovým vli vem Balady, z cest vytěžil Římské elegie i Benátské epigramy, M i n n a ho inspirovala k Sonetům, M a r i a n n a k Západovýchodnímu dívánu, U l rika k Trilogii vášně a k Mariánskolázeňské elegii. V próze zanechal dvoudílný bildungsromán z hereckého života Viléma Mastera léta učednická a Viléma Meistera léta tovaryšská, r o m á n manželství Spří znění volbou, ř a d u novel, cestopis Italská cesta a vzpomínky Z mého života s p o d t i t u l e m : báseň a p r a v d a . Goethe byl činný j a k o hi storik u m ě n í , literární a divadelní kritik, redaktor a překladatel; ve studiích o metamorfóze rostlin a živočichů předjal Darwina. Z hojných svědectví nejcennější jsou Rozhovory s Goethem od j e h o o d d a n é h o sekretáře J . P . E c k e r m a n n a . Bibliografie. Balady. Přel. O t . Fischer. P . , MF 1958. — Básně. Západovýchodní díván. Př. O t . Fischer. R, S N K L U 1955, — Faust. 1. — 2. Př. O t . Fischer. P . , S N K L U 1957. Italská cesta. 1 . - 2. P ř . K. Arnstein a B. Plecháčová. P., Borový 1930. — "Láskyplné písně. P ř . K. Bednář a K. Čechák. R, Čs 1955, S N K L H U 1953. - Utrpení mla dého Werthera. Spříznění volbou. Př. E. A. Saudek. R, S N K L U 1965. — Viléma Meistera léta učednická. 1.—2. Př. V . J i r á t a E. A. Saudek. P., S N K L H U 1958. — Viléma Meistera léta tovaryšská a n e b Odříkání. Př. K. Jiroudková. R, S N K L U 1961. - Výbor z díla. 1. Faust. 2. Básně. Egmont. Ifigenie v T a u r i d ě . Prométheus. P a n d o ř i n ná vrat. Procitnutí Epimenidovo. Z literárních statí. P . , Svoboda 1949. - Z mého života. 1 . - 4 . Př. J. K a m e n á ř . R, Borový 1 9 3 1 - 3 2 . J. P. E c k e r m a n n : Rozhovory s Goethem. Př. K. J i r o u d k o v á . P., S N K L U 1955. A. S. J O H A N N WOLFGANG GOETHE UTRPENÍ MLADÉHO WERTHERA Z německého originálu přeložil Erik A. Saudek Doslov a p o z n á m k u o autorovi napsal Aloys Skoumal Ilustroval Karel Machálek Přebal a v a z b u navrhl Leo Novotný Graficky upravil Antonín Dvořák Vydala M l a d á fronta j a k o svou 2664. publikaci O d p o v ě d n á redaktorka J i ř i n a Fleková Výtvarný redaktor Josef H o c h m a n T e c h n i c k á redaktorka Silva Hofmanová Vytiskl M í r , n. p . , závod 3 P r a h a 1, Opletalova 3 6 příloh ofsetem vytiskla Stráž, tiskařské závody, n. p . , České Budějovice, Vrbenská 23 6,33 AA, 6,47 VA Náklad 118.500 výtisků. 4. vydání 103 stran textu. P r a h a 1968 13.32 23-068-68 602/22/8-5 C e n a brož. výtisku Kčs 6,70 vázaného výtisku Kčs 10,—
Podobné dokumenty
PaedDr. Karel MILIČKA SVĚTOVÁ LITERATURA
(1736 – 1796). Proslavil se fiktivním překladem souboru téměř dokonalých napodobenin raně
středověkých písní, které přisoudil bájnému keltskému pěvci a nazval je Básně Ossianovy
(1765). Hlavními sk...
Nezávislý Nestranný Občasník REVERS - říjen 2012
exekuci tam, kde lze předpokládat, že zde může být majetek
povinného. Tedy v bytě tazatelky
(§ 325 a, b Občanského soudního
řádu dále jen „OSŘ“).
„Mám exekuci a v bytě byla provedena exekuce. Exeku...
Dobříšské listy 5/2007
adekvátním poplatkem. „Parkovací kartu mají držitelé na neomezenou dobu, to se mi osobně nezdá
dobré. Myslím si, že karty by měly být zpoplatněny
každoročně, řekněme ve stejné výši jako poprvé, ale...