Andaluský kůň

Prolog
Turecko–Zachariáš
Znalostjeknezaplacení.
Hladkéoholeníaoblečenívzápadnímstylu.NovéhoalepšíhobratraZachariáše,
skromnéhokoptskéhomnicha,nikdonepozná…
OdméhoútěkuzEgyptajsemnadtímnepřestalpřemýšlet.Podařilosemiutéctdíky
penězůmukradenýmLeyle,téhloupé,omezenéstudentcearcheologie,kterésenějakým
způsobempodařiloměoklamat.Byljsemzaslepenýchamtivostí.Vzaljsempenízea
nechalzaseboupředmětmnohemvyššíceny…Vztekmězevnitřnahlodávájakokrysa!
Kdyžjsemzjistil,žepředmět,kterýjsemmělpřinéstHannibalovi,jestálevrukouLeylya
jejíhoamerickéhopřítele,věděljsem,žesenikdynebudumoctukázatpředsvým
patronem,anižbychsevystavilsmrtelnémunebezpečí.Selhaljsem.Útěkbyljediná
možnost.Pozdějijsemsezmédiídozvěděl,žedošlokzáhadnékrádežiznejbezpečnějšího
místavKáhiře–Národníhomuzea.Hannibaloviseočividněpodařilozískatdrahocenný
kousekkovuibezmépomoci.Chcipochopit,pročtentomuž,kterýužmávšechno,jmění,
mocislávu,jetakposedlýtímzatracenýmkovovýmtrojúhelníkemsvyrytýmiznaky.
Vím,jaktenkuskovuvypadá,protožeHannibalmiposlalfotkupodobnéhoúlomku.
PotommisvěřilúkolzískattentoúlomekodLeyly.Nynímámpocit,žebychmohl
Hannibalůvrespektznovuzískat.Atodíkydůležitéinformaci,kterounemáakteroubych
mumohlposkytnout.Atutoinformaciseprávěchystámzískat…
Běhempřípravynaživotmnichajsemžilastudovalvmnohaklášterechpocelémsvětě.
PomnohaletechjsemzpětvAnatoliivevýchodníčástiTurecka.Prošlotudymnoho
národů:Semité,Turci,Římané,Chetité,Lýdové,Řekové,Peršané,Arabovéatakdále.Byli
toPeršané,kdotutooblastpojmenovalKappadokie,cožznamená„zeměkrásnýchkoní“.
Vypadátaknadpřirozeně,skorojakoměsíčníkrajina.Hlavumizaplavujívzpomínkyna
prvnínávštěvutohotomísta.Vmyslisemiprolínajíobrazyminulosti.Údolíposetéútvary
zvulkanickýchskal,kuželyzčedičeatufu,vekterýchlidévytvořilidutinyapojmenovalije
„pohádkovékomíny“.Svahyskalnatéhorytyčícísevícenež900metrůnadGöremeapak
dlouhý,úzkýkaňonukrytýmezidvěmaútesyplnýmidomůakostelůvytesanýchdoskály
amalovanýchpestrýmibarvami.Vzpomínámsitakénaobrovsképodzemníměstoapocit
klaustrofobie,kterýjsemzažíval.Vesnazezahnatpřívalvzpomíneksezhlubokanadechnu
asoustředímsenasvůjcíl.MusímsedostatdoYüksekKilise,nejvyššíhoposvátného
místanahoře,kdejsempobývaljakozačínajícípísař…
Šplhámpostarýchschodech,kterédoskályvytesalipronásledovaníkřesťanštípoustevníci
večtvrtémstoletí.Konečněseocitámvpřírodníjeskynizasazenédostrméhosvahu.Toto
útočištěkdysibývalovýznamnýmortodoxnímklášterem.Pozdějialezůstalprázdnýve
prospěchklášterůvnížináchatakékvůlišpatnédostupnosti.Cosestaloshouževnatostí
prvníchmnichů,kteřívhořevyhloubilijídelnu,větracíšachtyasíťmístnostíprostálese
rozrůstajícíspolečenství?Vybudovalitakéúnikovétunelypropřípadútoku.Vytvořilizde
ohromnouknihovnusesbírkoutabulekasvitků,kterépřinesliprchajícímniši.Doufám,
žeprávětady,vzapomenutéaukrytéknihovně,najduto,cohledám.Přiodsunování
bezpečnostnízátarasychránícívchoddojeskyněsemilehcetřesouruce.
Procházímopuštěnýmichodbamiaspolečnostmidělájenozvěnamýchkroků.Zůstalotu
všechno,cobylopovažovánozapřílištěžkénebozbytečné.Došeljsemdoknihovny.
Vzpomínámsi,jakjsemzatímtokamennýmstolempřisvětlesvíčkysedělfrustrovanýa
znechucenýzúkolu,kterýbylpředemnou.Jakozkouškuvíryaodříkáníjsemdostalza
úkolpřepsatdrobnéspisy.Nerozuměljsemsmyslupřepisovanéhotextu,protožepůvodní
pergamensedrolilstářímaopattrvalnakompletnímzachovánívšechstarověkýchspisů.
Sezaťatýmizubyjsempřepisovalnesrozumitelnáslova,kterámipřipadalajakonahranici
šílenství.
Řek,kterýtvrdil,žejevojáknakoncičtvrtéhostoletípřednašímletopočtem,vyprávěl
neuvěřitelnýpříběhoútěkupřeshraniceIndie.Mluviloprokletí,kterénanějpřivolal
jehotajnýúkol.OposedlostihvězdouDia,kterápostupněsžíralajehojátraamozek.
Uprostředpergamenubylakresba,kteroujsempřekreslilsvelkýmiobtížemi,protožebyla
téměřknerozeznání.Jakobyněkdozuřivědrápalpopergamenuvesnazekresbuvymazat.
Vytvořitúplnoukopiistaréhopergamenumitrvalocelounoc.Zaúsvitujsemplodysvé
práceodevzdalbratruknihovníkovivnaději,žesemidostanenějakéhouznání.
Nepřítomněpřikývl,smotalpergamenauložilhodoúplněspodnířadyvýklenkůdosekce
drobnýchspisů.
Přesnějakjsemdoufal.Přestěhovalijenspisysvatýchatakzvanévelkéspisy.Blížímsek
archivůmupodlahyasrdcemibušíozávod.Klekámsiahorečněprohledávámspodní
výklenky.Otevírámsvitkyaházímstranouvšechnynepotřebnékopie,nakterýchv
průběhuletpracovaliučni.Tadyje!Mákopie,stáleneporušená,inkoustsotvavybledl.
Zírámnakresbuuprostředacítím,jakmikrevhlasitětlučevespáncích.Jetotrojúhelník
sezlomenouzákladnoupokrytýřeckýmipísmenyazvláštnímisymboly.Pozoruhodněse
podobátrojúhelníkuzfotky,kteroumiposlalHannibal!
Přičtenímékopiesemězmocnínekontrolovatelnýsmích.Poslednívětaříká,žetenvoják
svěřilkněžímDiaochranutoho,copatříDiovi.Lidéjsoutakslabíabojácnípřed
všemohoucností,kteroupřiřklisvýmbohům…AnynímámjámocnadHannibalem,
protožedržímklíčknovémufragmentuDiovyhvězdy!
Znalostjeopravduknezaplacení…
-1Baskicko,Naďa
Nikdypředtímjsemnevidělaoceán.Sedímnaútesuasleduju,jakvlnybělajípěnoua
narážínaskály.Poslouchámjejichtvrdohlavéburácení.Mořskývítrmitancujevevlasech
anartechcítímslanékapičky.Rozhodímruceaodevzdávámsvétělosilámživlů.Přitom
sesmějujakorackové,kteřípřipoletovánínadvlnamihlasitěpokřikují.Možnábych
mohlaodletětpryč,vznášetsejakoptácinademnou,vzpíratsevětruapaksevrhnoutdo
vodyaulovitnebohourybu,kteráskončíjakokořistvjejichzobácích.
„Naďo!Pojďmipomoct!“
Dychtivěsiolíznurtyaneochotněodcházímodkrajeútesu.Otecnamězíráajehooči
jakobyříkaly„nejsmetadykvůlizábavě“.Alejábychsiopravduchtělavychutnat
zkoumáníoceánuaběhatpovrcholuútesu,tančitmeziblankytněmodrýmihořcia
sluníčkovýminarcisy,fialovýmiorchidejemiazářivýmmákemahonitpestřezbarvené
motýly.Slibujusi,žekaždouvolnouchvílisvobodyvyužijukobjevovánítétoneuvěřitelné
krajiny.Potomjduzpětkasfaltuasoukromémuletadlu,kterénásdopravilozRuska–
mě,tátuanašekoně.
Našezavazadlaavybavení,kteréchtělotecvzítssebou,užjenaloženédoněčeho,co
vypadájakogolfovývozík.Sleduju,jaksevzdalujepoklikatécestěmeziskalamiapak
mizízařadoudubůzakrývajícíchvýhlednapobřeží.Zajímalobymě,kdebudemebydlet.
Předvelkýmikovovýmidveřmiletadlastojíjakosolnésloupydvamužiačekajínaotcův
pokyn.Podávámidvělana.BudumítnastarostMishkuaMysh’aotecsepostaráo
Zaldiu.Ikdyžjsmejimpřednakládánímdoletadladalibylinná„sedativa“,mohoukoně
potakdlouhémletureagovatnepředvídatelně,kdyžseznovaoctnounapevnézemi.Na
otcůvsignálmužiotevřoudveře,kterévytvořírampuzletadlanazem.Vylezemedo
letadlaajdemesměremkpolstrovanýmboxům,kdenetrpělivěčekajíkoně.Lanapřivážu
kohlávkámapakveduMishkuaMysh’,dvojčata„medvěda“a„myš“,venapřitomje
šeptemuklidňuju.Jejichoči,ušianozdrypečlivězkoumajíokolíakdyžzjistí,ženehrozí
žádnénebezpečí,začnousespokojeněpást.Zaldiaalemusídělatvětšípovyk.Otecho
musíuklidňovatašeptatmudoucha.Teprvepaksvolíapřesunesenaplošinuvedle.
Každýsvaljehosilnéhotělasetřese,otáčíhlavunavšechnystranyaobezřetnězkoumá
každýdetailsvéhookolí.KdyžuvidíklidněsepasoucíMishkaaMysh’,trochuseuklidní.
Zaldiauděláněkolikkrokůnaasfaltapakdovřesoviště.Pohazujedlouhouvlnitouhřívou
apřitomodhalujesvůjobrovskýkrk.Jehosrstsenasluncilesknejakozrcadloapodníse
vlnímocnésvaly.Elegantníchůzepodtrhujeušlechtilostandaluskéhoplemene,jehož
hrdostasílasesnoubískřehkostí.
„PaneTkačeve,letadlomusíodletět,“přerušínásjedenzmužů.„Musímepřesunoutkoně.
Pojďteprosímzanámi,ukážemevámstáje.“
Otecpřikývne,postrojpřidržujenavolnoajdezadvěmamuži,kteříjsoupořádztuhlíjako
prkno.ZanimijdujásMishkouaMysh’podélcesty,pokteréodjelvozíksezavazadly.
Kdyždojdemekdubovémuháji,ozvesekovovécvaknutíbočníchdveříletadla.Koněse
trochupolekají.Uklidnímjeapodívámsezasebe.Letadlopojíždípoasfaltu,pakseotočí,
ozveseburácenímotorůaletounzačnenabíratrychlost.Jedesměremkoceánustále
rychlejiarychlejiatěsněpředokrajemútesusevelkolepěodlepíodzemě.Podvozekse
zatáhnedotrupuakovovýptákletíknebi.Běhemněkolikavteřinsemiztrácízdohledu.
Cítím,jaksemistahujehrudníkamusímseněkolikrátzhlubokanadechnout.Právějsem
siuvědomila,žejsmepřistálivneznámézemiažeužnenícestyzpět.Doufám,žemůj
otec,kterýjevždytakuzavřenýatichýakterýmioodjezduřeklažnaposledníchvíli,má
dobrýdůvodvšechnoopustit…
-2Noteda…Jakmilejsmeprošlikolemdubovéhoháje,naskytlsenámpohled,kterýměv
tétodivočiněpřekvapil.Staršízoboumužůnámřekl,žejetoneogotickýhrad.Je
postavenýnaskalnatémvýběžkunaútesusvýhledemnaoceán,jehohrdévěžesetyčído
vzduchu,jakobychtělyzdolatoblohu,mořeivítr.Vepředujeobrovský,perfektně
udržovanýfrancouzskýparksrotundamiplnýmikvětinaticházákoutíprosoukromé
rozhovory,aleipůsobivéletnídivadloproveřejnávystoupení.Pozádechmiproběhne
mráz.Kterýzmoderních„pánů“bybydlelvtakpodivnémhradě?
„Stájejsoutady,“říkámladšízmužůaukazujenaopačnoustranuodhradu.
Odtrhnusvůjpohledodmonumentálnístavbyaspatřímnádvoříuzavřenévysokými,
kovanýmibránamizeželeza.Uprostředječtvercovájízdárnaajezdeckáškola.Obrovské
výběhyserozprostírajíažnakonecnádvořísesedlárnouadřevěnoustodolou,které
obklopujeněkolikstájí.Všechnovypadátakčistě,naleštěněadokonale…alenikde
nevidímžádnékoně!
Kdyžpřijdublížkestájím,všimnusi,žecelýpozemekjeobehnánvysokouželeznou
ohradou.Pěškyaniautemsedovnitřnikdonedostane.Aaniven…Ipřesmírnéjarní
počasísetřesu.Naplňujeměpocitosamělostiaútlaku,kterýbybyloprávněnýv
trestaneckékoloniiKrasnokamensknaSibiři.Jsmevpozlacenémvězení?Býtvpasti
nemámrádastejnětak,jakokdyžnemůžuoničemrozhodnout.Pročsemnoumůjotec,
hrdýazatvrzelýkozákpodobajícísemlčícímustěněti,nepromluví?Pročseminesvěříse
svýmimyšlenkamiaplány,nemluvěopocitech?Jakmohlamojematka,kterázemřelapři
porodu,přijmoutněkohotakového,někohotvrdéhojakožula?Zuřím.Drželajsemse
zpátkydostdlouho.Chcesemikřičetaokamžitěodsudodejít.Alenemámkřídlaaodletět
nemůžu.Kdybychskočiladooceánu,bezpochybybychserozmázlaoskálydole.Atím
bychnicnezískala.Nemámjinoumožnost,nežmlčetapodvolitsepřáníotce,dokud
nebudumoctvylétnoutzhnízda…
Nechámzaseboucirkusovýsvět,vekterémjsemvyrostla.Ipřesto,jakmocmámráda
strýceVasilijeatetuIrinu,kteříjsoutaklaskavíašťastní,jakomůjotecdokážebýt
zamlklý.PosmrtimatkytetaIrinasvéhobratrapřesvědčila,abyodešelzvojenskéslužby,
přidalsekcirkusuavychovávalmě.Jakosprávnýkozákseoddaněvěnovalkoním,až
nakoneckomunikujeužjensnimi.Jako„zaříkávačkoní“sezdokonalilnatolik,žejeho
pověstpřitahovalavícavícmajitelů„divokých“koní.Dokázaljetotižuklidnita
vytrénovat.
Naučilajsemsežonglovat,choditpolaněvysokonadcirkusovouarénou,skákatzjedné
hrazdynadruhouazapotleskupublikaskočitsaltonajedoucíhokoně.Tovšechnojen
díkytvrdépráci,disciplíněadůvěřevmépartnery,zejménavnašekoně.Myslím,že
kdybychpřičasestrávenémskoňminebylatakneskutečněšťastná,nikdybych
nedokázalapřivystoupenívykouzlitúsměvtakzářivýjakotřpitkynamémkostýmu…
Mishkapřišelkemněazabořilsemičumákemdokrku.Začnuhohladitnačeleajeho
sestraMysh’hohnednásleduje.Dvojčatajsouuklisenneuvěřitelněvzácnáavelmičasto
přežijejenjednohříbě.Mysh’znamenámyš.Přinarozeníbylatakmaláakřehká,žejsme
nevěděli,jestlibudemítsílužít.Aleonarostlaapřibírala,ažnakonecdohnalasvého
bratra,medvědaMishku.Obasepředhánívokusováníaočicháváníachtějí,abychje
hladila.Lechtajímětolik,žesemusímzačítsmát.NajednoucítímpřílivláskyktetěIrině.
Říkala,žejejichkaštanovězlatéhřívyspolusmýmizacuchanýmizrzavýmivlasyvypadají,
jakobysepralyveverky!Konečnějsemklidnějšíaobejmunejdřívjednohoapaki
druhéhokoně.Aťužměčekácokoli,dokudbudoupomémboku,všechnobudev
pořádku,tímjsemsijistá!
-3Koněsiužzvykajínanovývýběh.Myuklízímevybavení,kteréotecpřinesldosedlárnya
potomnasedámedoelektrickéhoautazaparkovanéhopodplátěnýmpřístřeškem.
„Řízeníjeopravdusnadné,“vysvětlujejedenzmužů.Stisknevelkétlačítkonapalubní
desceaautosenastartuje.„Tatopákamátřipolohy:dopředu,stopadozadu.Prvnícestu
pojedemesvámiapakužsitadybudetemoctjezdit,jakbudetechtít.“
Udělalonamědojem,jaktichéelektrickéautoje.Stejnějakonašiprůvodci.Takžeikdyž
sechcizeptatnatisícotázek,radějisesoustředímnacestukhradu,kdesebrzybudeme
zabydlovatdopokojů.
Přejíždímehektarykrajiny,kterájeúplněbezznámekměstskéhoživota–vysoké,
rozeklanéútesy,rašeliništěplnévřesuahlodáše,louky,mlází–ažnakonecdorazímek
majestátnímuhraduznarůžovělebíléhokamene.Stojíčelemkoceánuavypadáto,žese
skládázhlavníbudovyatříkřídel.Každékřídlomávlastnívěžičkusbřidlicovoustřechou.
Objedemejsmeprvnídvěkřídlaazastavímepředvchodemhlavníbudovypodobloukem
zdobenýmchrličiaděsivýmistvůrami.Potlačímstrachaupírámsvůjzraknaparkoviště
plnéautvyrovnanýchdoúhlednýchřad.
„Následujtenásprosím…“
Stoupámeposchodištivytesanémzestejnéhokamenejakostěnyaocitámesevhlavní
hale.Vysokáoknavpouštídovnitřzáplavuslunečníhosvětla.
„Kaplejepolevéstraně,knihovnapanaHannibalaasoukromépokojejsourovně,křídlo
vyhrazenéprohostyjenapravo.Odveduvásdovašichpokojůaukážuvám,kdesimůžete
odpočinoutanajístse.“
Aha.NašímhostitelemjetedyjistýpanHannibal.Nikdyjsemoněmneslyšela.Doufám,
žeažsezabydlíme,takmioteckonečněřekne,coseděje!Mezitímjduzanimiširokou
chodbouaohlížímsenaimpozantnítočitéschodištěvedoucíksoukromýmpokojům.Ty
zabírajítřipatra.Veskleněnékupolinavrcholuseodrážízábradlíapaprskyvečerního
sluncedopadajínakaždýschodavytvářípruhynarodinnýchportrétechvisícíchna
stěnách.Jetotakfascinující,žemámcodělat,abychseodtrhlaodtéspirálysvětlaastínu.
Zaměstnancinašehohostitelenámnaprostosynchronizovaněotevřoudveřeasotcem
vstupujemedoprostor,kterénámnachystali.
Jakoprvnísivšimnu,žetutroškuoblečení,cojsemvespěchustihlanaházetdobatohu,
užněkdopečlivěvyskládalnebopověsilnavěšákydojednézeskříní.Cítím,jakčervenám
jakorajčearychleseotáčímkoknu.Cítímseopravdutrapně,někdomidokoncevybalila
poskládalispodníprádlo!Otevírámoknoasnažímsevněmskrýtsvůjstud.Přivítámě
příjemnýkřikrackůnapozadípísněoceánu.Vyklonímsezokna:jetonádhera,můjpokoj
visínadprázdnotousvýhledemnazapadajícísluncenasamémkoncivln!
Známjenpohodlíútulných,aleneskutečněkýčovitýchcirkusovýchkaravanů,takže
nečekanýluxusveforměbydlenínahraděseminakonecmožnábudeilíbit!
-4„Naďo?“
Hmm..Kdotonaměmluvítakbrzo?
„Naďo,vstávej!Snídaněsepodávávmístnosti,kterounajdešzačtvrtýmidveřminapravé
straně.“
Proklatě,zrovnajsemmělatakkrásnýsen…Odkopávámtlustoupřikrývku,dokteréjsem
sezabalilajakodokožichu,alíněseprotahuju.Spalajsemjakodřevo!Jdukoknupopřát
oceánudobréránoapaksinatáhnustarédžínyamikinuabosávyrážímzaotcem.
Překvapení!Vjídelněsedípolevéstraněméhootcenějakýmuž.Jezádykesvětlu,které
proudídovnitřzevšechstran.Mohlměvarovat!Obléklajsemsejakototálnílajdákamoje
vlasymusívypadatjakolávovétornádo!
„OngietorriEuskalHerria!VítejvBaskicku,“překládánášhostitel.
Opravdupozoruhodnýhlas,takvážnýacharismatický…Nemotorněseukloním,napůl
inspirovanávystupovánímvcirkuse.Nášhostitelzareagujesmíchem,kterýzcelapostrádá
radost.
„Posaďseprosím,BosikomPrintsessa.“
Vypadám,jakobymězrovnavytáhlizposteleaktomuještětapoznámka„bosá
princezna“odčlověka,kterýjepravděpodobněpanHannibal.Nikdyjsemsenecítilatak
trapně!
„Noteda,odMoskvyjsivyrostla…“pokračujesnádechemnostalgie.
Obličejzabořímdovelkéhohrnkuhorkéčokolády,kterájenaprostodokonalá,jemnáa
sametová.Kdybychvnítakmohlanavždyzmizetcelá.Cítím,jakměHannibalprobodává
pohledem,jakobysemisnažilproniknoutdohloubiduše.Nepamatujusi,žebychses
nímněkdysetkala!Můjotecnaštěstíodvedejehopozornostotázkou.
„Jsipřipravená?“
Připravená?Připravenánaco?Žebychsekonečnědozvěděla,pročnásotecpřivezldo
tohotošílenéhohraduacoodnáschcejehopodivnýmajitel?
Zatímcosestáledívámdolů,zaslechnuzvukposunujícísežidleapaktichéšustění
oblečení.Zvukkrokůnadlážděnémramorovépodlazemiříká,žeHannibalodcházíz
jídelny.Něcomědonutívzhlédnout.Zvukjehochůzejetrochunepravidelný.Skrzvlasyse
podívámnajehonohypřichůziavidím,žemírněkulhá.Rychlesklopímzrakzpátky,
protožesevedveříchzastavilaotočilse.
„Setkámeseuvýběhuzapůlhodiny.“
Výběh?Počkám,ažbudezvukjehokrokůdostdalekoapaksezamračímnaotceařeknu:
„Nevidělajsemtadyžádnékoněkroměnašich!Takžetadynemohoubýtžádní„divocí“
koně,kterébySergejzaříkávačkonímuselpřevychovat!Doufám,žejsmesemnepřijeli
prodatnašekoně?“
„Ne,“odpovíotecpřímočařeavstaneodstolu.
„Takpročjsmetady?Jakjsitohočlověkapoznal?Řeknešmikonečně,coseděje?“
„Naučímeho,jakznovujezditnakoni.Pospěšsiapřipravse,sejdemesenaparkovišti.“
-5Sotvasistihnuvyčistitzuby,svázatvlasyaobouttenisky,užpřijíždívozík,kterýnás
odvezekvýběhu.NášcirkusmákaždévánocevMoskvěpředstavení,alenepamatujisi,že
bychtamHannibalaněkdyviděla.Muselajsembýtopravdumalá,pokudsiměpamatuje
ajájehone.Hlavoumiběžítolikotázek.PročHannibalpotřebujecirkusákynato,abyse
„znovunaučil“jezditnakoni?Vzhledemkprostředkům,kterýchmáočividnědostatek,by
simohlnajmoutnejlepšíinstruktoryjezdectvínasvětě!Jakmohl„zapomenout“,jakse
jezdínakoni?Kulhákvůlinehoděpřijízděnakoni?Stalasemustrašnánehoda,zekteré
mátrauma?
Ajetotady.Mojepředstavivostseženekupředujakoblázenaužsipředstavujudesettisíc
možnýchscénářů.Přistihnuse,jaktohochladnéhoanepříjemnéhočlověka,okterém
vlastněnicnevím,lituju.Možnájejízdanakonijenrozmarznuděnéhomilionáře.Třebasi
tohnedrozmyslíarozhodnesenaučitskákatpadákemnebovyšívat!Zavrtímhlavoua
zhlubokasenadechnu,abychtydivokémyšlenkazahnala.Kdybymijenotecvysvětlil,co
seděje,mělabychmnohemméněstarostí,zekterýchměakorátbolíhlava!
Hannibalužčekáuvýběhu.Rovnýjakprknoavdostatečnévzdálenostiodbrány.Mána
soběkompletníjezdeckouvýstroj,helmu,bundu,kalhotyaboty,všechnozbrusunové.Při
pohledunabič,kterýmsiklepeostehnoanaleskléostruhynajehobotáchsemizkroutí
obličej.Ouha…pokudchcejezditnanašichkoních,takdoufám,žemuotecřekne,aťty
poslednídvěvěcidápryč.Jinaktobudumusetudělatsama!
Divímse,žeMishkaaMysh’nečekajíubrányaneprosíopoplácáníneboopamlsek.Jsou
úplněvzadunakoncivýběhuastojízaZaldiou,kterýjakobyjedrželzpátkyahlídal,úplně
stejněztuhlejakoHannibal.TeprvekdyžsiZaldiavšimneměaotce,zařehtánapozdrava
uklidníse.Klušesměremknám.Pocestěhotryskempředběhnoudvojčataazastavíse
těsněpředplotem.Jsemtakráda,žejevidím.Nemůžusipomoct.Prolezupodplotema
jdujepozdravit.Hladímje,zatímcomiočichávajíkapsyahledajímrkve.Jakomalá
štěňata.UklidňujujeavolámnaZaldiu,aletensedržízpátkyakoutkemokapozoruje
Hannibala.Předneznámýmčlověkemsemánapozoru.Otočímsenaotceačekámna
jehopokyny.Předpokládám,žemiřekne,abychzašlaprouzduasedloazačnemeslekcí,
alemístotohojdekbráněařekneHannibalovi:
„Nechtetutenbičaostruhyapojďtezamnou.“
Dobře.Otecsplnilmisi„zbavitsemučícíchnástrojů“.Hannibalvypadázamyšleně,jakoby
sivhlavěpřehrávalfilm,alehlasméhootcehovytrhnezjehosnění.Nervózněsi
prohrábnerukouvlasyapakotceposlechneajdekbráně.Vypadáponěkudnervózně.
Kdyžsebránazavře,otecpomaluvyjdesměremkekoním.ZanímHannibal,kterýjeza
nímtéměřschovaný,jakobytobyljehoosobnístrážce.Zaldiaudělákrokzpět,sklopíušia
vykopne.Pakodklušedozadníčástivýběhu.Dvojčatajsouochotnějšíapomalukráčík
otci.
„TohlejsouMishkaaMysh’,“řekneHannibaloviaukazujenalevéapaknapravédvojče.
Otecsezastavíakývnenaněhlavou.Natosedvojčatazastavíaohnoujednokolenok
zemi.Taksepřipředstaveníuklání.
Chcesemiskorotleskat,alevidím,jakhroznějeHannibalnapjatý.Jeúplněbledý,má
sevřenoučelistamámdojem,žemudělápotížeseovládnout.Otecmuvůbecnevěnuje
pozornost.HladíkoněnakrkuapakzavolánaHannibala.
„Pojďtesem.“
AleHannibaljezmrzlýjakosocha.Konečněsiuvědomím,žetentomužsekoníbojí.A
jehostrachhoúplněparalyzuje.Zamávámnaotceaonpochvílipřikývne.Odhodlaně
kráčímkekonímaMishkupožádám,abyustoupilstranou.PakseopřuMysh’orameno,
tímjíříkám,abysilehlanabok.Hladcesepoložíajávklouznupodjejínohyalehnusik
jejímubřichu.PakpřivolámMishku,kterýsilehnedostejnépolohyzádykemně.
„Výborně,miláčci,“děkujujim.
Nějakoudobujentakležíme–začínámibýttrochuteplo–pakMishkuobejmukolem
krkuanohupřehodímpřesjehohřbet.Cvaknutímjazykemmupřikážu,abyvstal.Pakmu
přehodímpřeshřbetidruhounohu.Pomalusepostavínanohy.Kdyžhostisknulýtky,
začnenejdřívchoditapakiběhatkolemMysh’,kterástáleležínazemi.Pakjipřeskočíme.
Anisebounecukne.Znovuzpomalíme,pakhopohladímpokrkuasklouznunazem.
CvaknujazykemaMysh’vstává.Pohladímjiapaksesoběmadvojčatyotočímk
Hannibalovi.
„Tihledvavámneublíží,pane.Můžetejítblíž,slibuju.“
Uklidnilahomojeukázka?Přesvědčího,abyšelkekonímblíž?
-6Připadámitojakocelávěčnost,alenakonecHannibaludělákroksměremknám.Apak
další.KdyžaleMishkahodíhlavou,abyodehnalmouchu,najednousezastaví.
Vzpomínámsi,kdyžjsemvcirkusemělapoprvéjítktygrovi.Bylomipětapřipohleduna
zívajícítlamuplnouzubůjsembylaúplněvyděšená.Strýcalevěděl,jaknamě.Podrbal
tygrazauchem,abysilehlnazemanevypadaltakhrozivě.Pakměznovuzavolal.
„Pojďsem,Naďo.Neublížíti!Říkejsi,žejetojenvelkákočka,kterásechcemazlit.“
Překonalajsemstrachašlaktygrovi.Kleklajsemsiajemněhopohladila.Opártýdnů
pozdějijsemnatygrovijezdilaaskákalaskrzhořícíobručebezjakéhokolistrachu.Při
téhlevzpomínceseusměju,ikdyžHannibaloviasinepomůže,kdyžmuřeknu,ženaši
konějsoujenvelkékočky,cosechtějímazlit.Můjbezděčnýúsměvalemožnástačilnato,
abyseHannibalodhodlaludělatněkolikdalšíchkroků.
„Dobře,teďnatáhněterucesotevřenýmidlaněmi.“
Koněpomalunatahujíkrkyašpičkajejichčumákuseblížíkjehonataženýmdlaním.
Jemnějeočichávajíapaksepostavídopozoru.
„Jestlichcete,můžetejepohladitpokrku.Nepohnouse.“
Hannibalovyrucepomaluklesajíkjehobokům.Vetvářimuzačnecukatnervóznítik,ale
zbytektělazůstávánehybný.Najednouslyšímslabýbzučivýzvuk,kterýHannibala
vytrhneztransu.Povytáhnesirukávbundyapodrážděněsepodívánasvézápěstí.
Všimnusivelkéhozlatéhonáramkuzdobenéhotřpytivýmikameny.Žebytobyly
diamanty?Tentodruhmarnivostijejasnouznámkoucharakteru!Hannibalovatvářse
měnípřednašimaočima.Zamračíse,jehoočisezúžíapodívásejinam.Paksejehotvář
uvolníajehoústaseroztáhnoudovlčíhoúšklebku.Taproměnajetakzneklidňující,ažse
celázachvěju.Koněmusímůjneklidcítit,protožesezačínajívrtět.Rychleobaobejmu
kolemkrkuahnedjsouzaseklidnější.StálesledujuHannibala,kterýudělalněkolikkroků
zpátky.Jevidět,žejeopravdurozrušený.Pakřekne:
„Užjdu.“
Poklepeukazováčkemnanáramekapakseotočíkmémuotci.Jehoočizářívzrušením.
„Jeto…naléhavé.Buduhnedzpátky.Zatímsechovejtejakodoma.“
Pakseotočíaspěchákterénnímuautu,kterésesemřítí.Možná,žejehonáramek
nakonecnemánicspolečnéhosmarnivostíaveskutečnostitojenějakémoderní
komunikačnízařízení.Něcojakohodinkyspřipojenímkinternetu?
Zmýchúvahměvytrhneotec.Pokyvujehlavou.
„Tvojeukázkabylvelmidobrýnápad,Naďo.Myslímsiale,ženásčekáještěhodněpráce,
nežtentočlověkzískádůvěruvkoně…“
„Akoněvněj.“MishkaaMysh’minedělajítakovoustarost,jsoudobrosrdečníakdyž
budusnimi,všechnobudevpořádku.AleZaldiapodlemědokážeužzdálkyvycítit
negativnívlny,kteréHannibalvysílá!„Myslíšsi,žeztěchdvoudokážešjednouudělat
sehranoudvojici?“
„Tojevýzva,kteroujsemserozhodlapřijmout…“
-7BěhemčekánínaHannibalůvnávratnámmladšízjehozaměstnancůjménemFilipe
nabídl,ženásodveze„doměsta“nanákupy.Nášhostitelsamozřejměvšezaplatí.Otec
jehonabídkuodmítáachceradějizůstatskoňmi,alejásinenechámujítpříležitostdostat
seztohotopozlacenéhovězeníven.Amusímpřiznat,žemyšlenkanakupovánísamapro
sebenamístodoprovázeníněkohopřinákupechhromadyjídlaprocelýcirkusjepromě
úplněněconového!
BěhemcestysetakysnažímvyužítpříležitostkzískáníinformacíodFilipeho.
„PracujetepropanaHannibaladlouho?“
Zjehozmatenéhovýrazusoudím,ženeumíanislovorusky,taksvouotázkuzopakuju
poněkudslabšíangličtinou.Odpovídáangličtinou,kterájeještěhorší,nežtamoje.
„Jedenrok.“
Rozhovornenízrovnasnadný,alepřestosemipodařízjistit,žehradbylmnoholet
prázdnýažeFilipeatendruhýmužbylinajati,abyvozilidělníkyazahradníky,kteřídali
sídlodopořádku.KdyžsealepokusímzískatvícosobníchinformacíoHannibalovi,Filipe
zamumláamávnerukou,jakoženicneví,nebospíšžeminicnemůžeříct.Zklamanáse
opřudosedačkyarozhodnuseužítsiaspoňtenvýhled.
Baskicképobřežíjetaknádherné!Zotevřenéhookénkavdechujudivokouvůnitrávya
oceánuaméočiseplníbarvamianovýmsvětlem.Díkytomunestrávímpřílišmnohočasu
detailnímpozorovánímvelmiohleduplnéhoFilipeho…Jsemráda,žesemnoujedeon.
TendruhýchlápeksnevyslovitelnýmjménemGarbixojemnohemstaršíamnohem
méně…příjemnýnapohled.Tostačí!Nebudupřecetrávitčasokukovánímjehobicepsů
nebostehen,kterásezatínajípřikaždémřazení.Nebojehohnědýchkudrlinkroutícíchse
vevětru,nebojehoprofilusdokonalerovnýmnosem,nebo…Těšímse,aždorazímedo
města!
Kdyžvidímvšechnytydopravnízácpyadavylidívobrovskémpřímořskémletovisku,
skorosemizačnestýskatpovězeníkliduasamoty!Filipesivšimnemýchobavpři
pohledunanekonečnéřadyokázalýchbutikůapomocísměsiceangličtiny,baskičtinya
několikagestminabídneodvozdoklidnějšíčtvrti.Vděčněhonásledujuklikatými
uličkamistaréčtvrti,aždorazímenadlážděnénáměstívestínumorušovníků.Tady
vstoupídotichéhoobchůdku,kdekrátcepohovořívbaskičtiněsvedoucíjménemGaléria.
Necháměsníapřiodchodunaměpovzbudivěpokyvuje.Milápanísiměpřeměříod
hlavyažkpatěapokynemi,abychsiprohlédlaregálysezbožím.Všimnusisafírově
modrýchšatůsvelkýmvýstřihemvyrobenýchzhedvábnělehkéhomateriálu.Vytáhnujea
přidržujusijenasoběpředzrcadlem.Toje…nádhera…ažnatyteniskyaroztrhané
kalhoty.Tynejsouzrovnanóbl.Rychledávámšatyzpátkydopoličkyacítím,jaksemi
tvářerozpalujídoruda.Nikdybychnemělaodvahuvzítsinasebeněcotakového.Místo
tohosepodívámnatrička.Vybralajsemsijednošedéajednočerné.Můžujestřídats
dvěmanebotřemitričky,kteréjsemsipřivezla.PaksevrátíGalériasplnýmarukama
oblečenínaramínkách.Všechnopověsínavěšákapokynemisměremkoblečení.Celou
podlahuzakrývajíkrabicebotplnélodičeksotevřenoupatou,balerín,sandálůabotna
podpatku,všechnovnejrůznějšíchbarvách.Jetohotolik,ažsemiztohotočíhlava!
Poslechnujiajdublíž.Přejíždímprstypřesramínkaanedokážusiztohovšehovybrat,je
tonaměažmocženské!Zavrtímhlavouapodávámjídvětrička,kterájsemsitisklana
hrudi.Vytahujuzkapsynějaképeníze,aleGalériaráznězavrtíhlavou.Povzdechnesia
usmějeseapaktričkastrčídotaškyapodávámije.Kdyžodcházímzobchodu,cítímse
opravdutrapně!
Cítímseúplněztracená.Filipečekávenku.Ochotněmivezmetaškuamístonímido
rukoudápapírovýsáček.
„Carise?Třešně?“
Sáčekjeplnýlesklých,rudýchtřešní.Vypadajídokonaleanormálněbychsedonichhned
pustila.Aleteďjsemcelánervózníatakzavrtímhlavou.Cítímjehozklamání.Nemůžuse
mupodívatdoočíapocestědoautaneřeknuanislovo.Celoucestuzpátkypak
předstírám,žespím.Jsemtotálněmarná!
-8Cože?Jáopravduusnula?Toužjsmezpátkynahradě?DveřeřidičejsouotevřenéaFilipe
zmizel.Protřusiočiapaksevyštrachámzesedadlaven.Naterasepodslunečníkemstojí
malýstolek.Rozhlédnusekolem.Nikdenikdo.Jdutedykestolku.Někdotunachystal
jídloprojednoho.Kdejeasimůjotec?Přičekánísinalijuvelkousklenicivodyaprotože
tadynenínikdo,kdobymiřekl,comámdělat,pustímsedosýrůalahodnéhoovoce
nachystanéhopředemnou.Cítímseoněcolépeatakserozhodnupodívatsenakoně.
Stýskásemi!
Očividnějsemněcoprošvihla,protožeztoho,covidím,jsemúplněohromená.Hannibal
užjezpátkyajedenaMishkovibezsedla!Nemáaniboty,jenpolotrikoajezdecké
kalhoty!Nevěřícnějdusměremkvýběhu,aleotecmitišepokyne,abychodešla.Aha,asije
ruším.PotichuodcházímapozorujupřitomHannibala.Sedíúplněrovně,rukamase
pevnědržíMishkovyhřívy.Kůňijezdecjsouobanehybní.Hannibalhledídodálky.Jeho
hrudníksezvedáaklesárychlostí,zekteréjdejasněpoznat,žesesnažídýchatvelmi
pomalu.Otecmluvívelmitiše.Nevím,coříká,alevidím,žeHannibalkývehlavou.Mishka
jdepomaludopředu.Rucejehojezdcezuřivětahajízahřívu,jakobytobylyotěže,ale
klidnýMishkanevypadápodrážděněadálchodívkruhukolemotce.Kousekpokouskuse
Hannibalovotělouvolňuje.Rucespouštídolů,uvolňujepánevazačínásepohybovats
koněmspíšenežprotiněmu.PochvíliotecMishkovipokyne,abyseotočilachodilna
druhoustranu.Hannibalovynohyseznovuzatínají,zvedápatyaruce.Pravidelnýpohyb
koněaradyméhootcehoaleuklidňujíataksepostupněuvolňuje.Otecmugratuluje,ale
nenítopronějdostatečnýpokrok.ŘekneHannibalovi,aťsepustíhřívyadásirucena
hlavu.Otectrvánasvém,ažHannibalnakonecsvolí.Kdyžváhavýjezdeckonečnězvedne
ruceauvědomísi,žekůňnijaknereagujeajdeposlušnědál,strachvjehotvářivystřídá
pocitpříjemnéhopřekvapení.Pochvílihootecpožádáještěoněcojiného.Hannibalovise
toočividněnezamlouvá,rucedávádolůakroutíhlavou.
OtecMishkuzastavíajdekněmu.KrátcesipromluvísHannibalematennakonec
souhlasí.OtecmupřidržujejednunohuaHannibalsepoložídopředunahrudník.Tváří
senedůvěřivě,skoroažznechuceně,nakonecaleobejmekoněkolemkrku.Mishkaje
hodnýklukaneodporuje.Vidím,jakseHannibaltrochuuvolňujevzádech.Pakotec
Mishkovipokyne,abysedaldokroku.Párkrokůjdevedlenějapakpostupněpouští
Hannibalovunohu.Hannibaljenejdřívúplněztuhlý,paksealepostupněuvolňujea
nakonecnechákoněchoditbezjakéhokoliodporu.Otecmuzáměrněnedalžádnýdalší
povelaMiska,jakokaždýdobrýkůň,sezačnepást.Přesouváseodjednohotrsutrávyk
druhému.Hannibalseneodvážíanipohnout,dokudseotecnezačnesmátaneřeknemu,
žesemůžeprobratapokudchce,můžezkoněseskočit.
Tišesevytratímaslyšímjenútržkyrozhovoru,vekterémsečastozmiňujíslovaztuhlý,
dýchání,důvěra,vytrvalost,cílaZaldia.PokudjeHannibalůvcíldokázatbrzyjezditna
konijakoZaldiaaskutečněhozvládnout,budemusetpřestatbýttakostražitý…
HledámMysh’aZaldiu.Aha,jsouvesvýchvlastníchvýbězích,conejdálodMishky.Otec
jenejspíšoddělil,abynenarušovalinovývztahmeziMishkouaHannibalem.Obase
klidněpasouavypadáto,žeZaldiasinanovéprostředízačínázvykat.Tojsemopravdu
ráda.Protahujesisilnýkrk,nasáváslanývzduchapohazujehřívou.Popojdesměremk
oceánuajásesleduju,jaksemuvlnísvaly.Mísísevněmsílaselegancí.Jeskutečně
úžasný.Kdobyvněmpoznalzraněnéhoavyhubléhodivokéhohřebce,kteréhojsmesi
předpárletyvzaliakterýbyltakposedlýhněvem?
-9BylijsmescirkusemnaturnévzápadníSibiři.Dozvědělijsmese,ževKulundskéstepi
meziKazachstánemařekamiObaIrtyšsenacházíchovnáfarmačistokrevných
španělskýchkoní.StrýcVasilijdokázalotcepřesvědčit,abypořídilpárnovýchkoní,aťje
jezdecképředstaveníještěvelkolepější.VybralielegantníhoAndaluskéhokoněshrdým
krokemapřirozenýmtalentempropiafuapasáž.Jejichjemnáústanaznačují,žeznichpo
řádnémtréninkuaježděníbudoudobří,poslušníkoně.Častosetaképoužívajívefilmech,
kdesevelmiceníjejichchováníatemperament.Jsouspolehlivíastateční,vždymají
příjemnoupovahuakdyžsejimtozalíbí,velmirádisenaparujívcirkuseabavípublikum.
Vydalijsmesetedynatuchovnoufarmu.MajitelsejmenovalVáňa,měldlouhémastné
vlasyaprohnanývýraz.Nabídlnámčtyřihříbatazarozumnoucenu.Stálivúzkýchboxech
vtmavém,plechovémhangáru.Kdyžotecuviděl,jakjsouhubeníazaražení,otřáslsea
chystalseodejít.StrýcVasilij,věčnýdiplomat,jechtělvidětnadennímsvětleavpohybu.
Kdyžjeotecvidělchodit,zamračilseazavrtělhlavou.Bylinemotorní,vyhublíavyděšení.
Váňajetahalnalaněakrutěsejimposmíval.Zamumlal„nět“aotočilsekodchodu,když
tujsmenajednouzezadníčástihangáruzaslechlistrašnýrámus.Zběsiléržáníakopance
doplechovýchstěn.Celábudovasetřásla.Váňasezatvářilotráveně,podalprovazs
hříbatystrýciaodběhlkzadníčástibudovy.
„Zaldio,tyzatracenýzmetku!Játiukážu!“
Otechonásledovalajáběželazanímtakrychle,jakměménožkynesly.Váňapopadlbiča
začalšedéhohřebcenemilosrdněbít.Tensevesvémboxuvzpíral,kopaldoplechových
stěnabojovalsprovazy,kteréjejdrželyvzajetí.Nebohýkůňmělvšudešrámyakrvavé
stopy,očibílévztekem,vkoutcíchústmupěnilysliny.OtecpoVáňoviskočil,vytrhlmu
bičzrukouadalmuránupěstípřímodoobličeje.Mužleželjakomráčenývprachu,mnul
sinosanevěřícněsezeptal:
„Ale…jaktozvířeprodám,kdyžhonejdřívneochočím?“
Oteczvedlbičachystalsehopotrestatstejně,jakoontrestalnebohéhohřebce,alejádo
tohovykřikla:
„Ne!Přestaň,přestaňprosím!“
Otecnamězíraljakonamimozemšťana.Jehotvářbylarudájakořepaavypadalskorotak
šíleně,jakotentýranýhřebec.Připadalomitojakověčnost,alenakonecpustilbičasilně
simnultvář,jakobysesnažilsetřítposlednízbytkyhněvu,kterýsehozmocnil.Pakz
kapsyvytáhlruličkubankoveksvázanýchgumičkouahodiljinaVáňu.Tensivestrachuz
dalšíchranchránilrukamaobličej.
„Vezmusihříbataihřebcezastejnoucenu.Modlise,aťsenašecestyužnikdynezkříží.“
Mécitykotcibylyvždysměsicístrachuaúcty.Začalajsemhomítráda,kdyžjsemviděla,
žesedokážedokonívcítit.Kdyžjsemviděla,žemánekonečnoutrpělivostpřipéčiokoně,
acojenejdůležitější,přizískáváníjejichdůvěry.
Dostatkonědopřívěsunebylosnadné.Hříbatadostalanapítadíkykombinaciněžných
slov,mrkvíahlazenínakonecvylezlaporampědopřívěsu.Zbývalojendostatdovnitři
Zaldiu.
PřestožestrýcVasilijvychovávaltygryužodmláďat,hřebcovazuřivosthopřekvapilaa
přikázalmi,abychšlaodboxuconejdál.
„Brátsitohlezvířejechyba,Sergeji.Jetodivokábestie,nikdohonezkrotí.Zabijenás
dřív,nežsekněmupřiblížíme.“
Hřebecspoutanývlanechnáskoutkemokasledoval.Jehotělosenervóznětřásloasvaly
mělnapnutéjakotětivu.
„Nemůžuhotadynechat,“řeklotec.
Potomšelkhřebci.Pomalualeodhodlaně,sotevřenýmidlaněmiatichýmhlasemmu
říkal:
„Neublížímti,andalusane.Dovolmipomocttivenzokovů.“
Dálsehosnažilutěšitmumlajícímhlasem,hudbajehohlasuměhypnotizovala,jakokdyž
bratranecIgorhrajenahang.Tojetakovýkulatý,kovovýbubenvypouklýuprostředspěti
prohlubněmikolemdokola.Vůbecsenepodobábasovýmbubnům,nakterésehraje
paličkou.KdyžsiIgorpoložíhangdoklínaaroztančínaněmsvéprsty,směsvibracía
zvukůvytvořípodmanivoumelodii.KdyžIgorhrajenasvůjhangvečeruohně,rozvířísny
plnéfantastickýchcest.Stačízavřítočiazazavřenýmivíčkysezačnouobjevovatšťastné
nebonostalgickéobrazy.Vašemyslodcestujedošplouchajícíchvlnteplýchmoří,nebose
proletínahedvábnýchkřídlechptáků.Tygřitiševrčí,zhlubinčasuseozýváhlasztajného
lůnazemě.
Jetohlas,kterémuZaldianaslouchá?Roztřesenýhřebecostražitěnecháváotcepřijítblíž.
Jehoušitančíúzkostlivýbalet,jehonozdrysechvějí.Alekdyžmápocit,žeječlověkpříliš
blízko,dátojasněnajevo,cenízubyaklopíuši.Jepodrážděnýaskaždýmkrokemse
snažíuniknoutzprovazů,kteréhodržíanelítostněsemuzarývajídoslabin.Napnutá
koženáohlávkaupevněnákjehočeluatvářímhodřenahlavěinakrku.Otecsezastavía
dlouhoudobuseaninepohneadálkhřebcipromlouvá.Pakpomaluvytáhnezopasku
dlouhýnůžadržíhovevzduchusměremkekoni.Tenzačnenervóznědupataznovu
narážetbokemdoplechovýchstěn.Tónotcovahlasusetrochuměníajeteďvíchrdelní.
Neslyšímslova,alesledujuhřebce,jaksesnažíotočitapostavitseotcičelem.Přestane
narážetdostěnakonečněklidněstojínamístě.Otecsedálpomalupřibližuje.Potom
rychlýmapřesnýmpohybempřeřízneprovazsvazujícíjehoboky.Rychleustupujezpátky,
protožehřebeczačnezuřit,vykopávataposkakovatjakoovce,nemůžetotižcouvatautéct
pryč.Otecčeká,ažsekůňuklidníamezitímdálodříkáváslovaútěchy.Hruďkoněse
vzdouváaklesájakoharmonika,alebrzyzačnedýchatpomalejavolnýmanohama
podupávávešpinavépodestýlce.Nenísijistýsvoupolovičnísvobodou.Taházaokovy,ale
rychlepochopí,žesámjerozbítnedokáže.Ataksenotnouchvíliupřenědívánačlověkaa
pakustoupístranou,abymohlvstoupit.Otecvstupujedovolnéhoprostoru,jdekboku
koněanijaksehonedotýká.Potomodříznezbývajícíokovyaustoupídorohuboxu.
Zaldiajekonečněvolný.Zavrtíhlavou,dlouzezařehtáapaksepředotcempostavína
zadní.Srdcemipřeskočilo.Cítím,jakmistrýcVasilijtisknerukourameno.Vyplnísejeho
předpověď?Rozdupáhřebecotcejakotrestzato,žeječlověkem?
Mámpocit,jakobyZaldiastálnazadníchcelouvěčnost.Pakalespadnenavšechnyčtyřia
konečněopustísvéplechovévězení.Úplnězmámenýnověnalezenousvobodouutíká
tryskempryč,otáčísenamístě,chvílivykopáváapaksezasstavínazadní.Nakonec
odběhnedostepiazmizízakopcem.Podívámsenaotce.Dotvářesemuvkrádáúsměv,
očimasledujevdálcetečku,kteráužjetéměřneviditelná.Najednoujejakovyměněný.A
paksiotřeočiapokusísetonenápadnězakrýtgestemruky.
Vasilijměpoplácápohlavě.Vjehotvářisemísínefalšovanáradostsúlevou.Prootcebylo
vysvobozenítýranéhokonějakopřekonánívšechproblémůsvěta,vynahrazenívšechztrát,
obnovenívůleanaděježít.
-10ZpátečnícestapřeshrbolatésilnicevprázdnéKulundskéstepisečtyřmihříbatyvpřívěsu
proběhlavtichosti.NikdoznásnechtělnarušitemotivnízážitekzosvobozeníZaldy.
Hříbatavystrkujínosvenačichávajívítr.Časodčasuprojevísvůjnázornaokolníscenérii
svýmvlastnímzpůsobem.Řehtajípřekvapenímznovýchpachů,zšuměnívětruvpšenici
rozkvétajícívčernépůdě,volajínajestřábyvznášejícísevzduchemanaantilopy,které
běhajímezikaštanyachlubíseletnísrstí.Paknajednouzačnouspolečněnahlasřehtat.Je
topronikavé,opakovanéřehtání,jakobyzahlédlikrásnoupastvinunebopoznalikoněze
stejnéstáje.StrýcVasilijseinstinktivněpodívaldozpětnéhozrcátkaanajehotvářibylo
vidětobrovsképřekvapení.Zpomalil,zastavilukrajecestyapodívalsenaotce.Tennapůl
podřimovalanechápal,pročdodávkazastavila.
„Sergeji,jdiven!Mámenávštěvu!“
Otecsicelýzmatenýprotřelobličej,abyseprobral,něcozareptalaotevřeldveře.Hned
jakuviděl,kdojetanávštěva,reptáníustalo.ByltoZaldia!Muselběžetzanámi.Jesnad
vůdcemstádaachcechránithříbata?Nebojenpotřebujetrochuspolečnosti?
„Naďo,vezmitenpytelmrkvíapojďsem,“zašeptal.
Zaldiaseschovalzastromyasledujenašepohyby.Otecvzalvelkoumrkevašelkokraji
kaštanovýchstromů.Zastavilsevuctivévzdálenostiodhřebce.Podávalmumrkeva
promlouvalkněmukonejšivýmhlasem.Hřebecstáhlpyskyajehonozdryserozšířily,
dychtivěočichávalvoňavémrkve.Odfrklsizvědavostíilačností,podupávalzařadou
stromůapořádsinebyljistý,jestliznichmůženebonemůževystoupitven.Hříbatav
přívěsuvzrušeněvolalanasvéhokamarádaaradostněřehtala.Zaldiasealepořáddržel
zpátky.Potomotecpoložilmrkevnazemaudělalněkolikkrokůzpátky.Přitomkhřebci
dálpromlouvalarucemělpodéltělasdlaněmiotočenýmiven.PochvilceváháníZaldia
vystoupilzkaštanovéhoúkrytu,přecházelzjednéstranynadruhou,ažsenakonec
rozhodljítkupředuarychlemrkevsebratzezemě.Paksehnedzaseschovalzastromy.
Otecvzalzpytle,kterýjsemdržela,dalšímrkevapopošeloněkolikkrokůblíž.Pytelbyl
velmitěžkýatakjsemserozhodlapoložithonazemasednoutsivedle.OtecdálnaZaldiu
mluvilasnažilsehookouzlit,dostathoblíž.Kůňposkakoval,váhal,alepakpřišelkotcia
vzalsipolovinumrkvezjehoruky.Ustoupilokrokzpátkyazačalzaseposkakovat.Když
spořádaldruhoupůlkumrkve,znovuustoupilaposkakovalapaksedaldoklususměrem
kemně.Tedyspíškotevřenémupytlismrkvemipředemnou.
„Žádnéprudképohyby,Naďo,“připomenulmiotec.Vjehohlasebylnáznakobavy.
AnijsemsenepohnulaanechalaZaldiupřijítažkpytli,poskakovatkolemanajístse
dosytašťavnatých,sladkýchmrkví.Bylotoproto,žejsembylajenpolovičníčlověk,žese
měbáljenzpoloviny?Aťužtobyločímkoli,jásenebála.Ktomutonebohémukonis
otevřenýmiranamijsemcítilajensoucit.Jemnějsemmušeptalaaipřesriziko,žeho
vyplaším,jsemkněmunatáhlarukuapohladilahonakrku,kdenemělžádnéporanění.
Zatřáslse,aleneutekl.
Najednouněcozavrzalo.Obajsmeseboutrhliachvílijsemsebála,žeZaldiauteče.
Zpozornělaudělalkrokdozadu.StrýcVasilijotevřeldveřeamluvilsotcem.
„Velmipomalujdistímpytlemkpřívěsu,“řeklotec.
Pomalujsemvstala.Cítilajsem,jakseZaldiatřesestrachem,aleneutekl.Šlajsemzpátky
kpřívěsuatuatamjsemzasebounechalamrkev,jakoJeníčekaMařenkanechávali
drobečkyvpohádceoperníkovéchaloupce.Zaldianesouhlasnězařehtalaodmítaljíthned
zamnou.Teprvekdyžjsemnasedladoautaapomalujsmeserozjeli,takseZaldiarozhodl
spořádat„mrkvovédrobečky“.Zadoprovodupovzbudivéhořehtáníhříbatnássledovalaž
dotábora,kdesepřidalkostatnímkonímvevýběhu.Atakjsmepřišlikhřebciačtyřem
hříbatům,kteřísevšechnomuselinaučitodzačátku,počínajeláskou…
OtecvěnovalvýchověZaldyobrovskémnožstvíčasuaenergie.Mluvilsním,trénovalho
kousekpokousku,získávalsijehodůvěruarespekt.Myslím,ženěkdyjsemžárlilanato,
kolikčasusnímotectrávilnamůjúkor.Jejichpoutobylotaksilné,ženezbývalomoc
místaproostatní.Kdyžsenaněpodívám,jakjdoubokpoboku,ramenavdokonalé
rovině,vidímdokonalýpár,kterýseznátakdobře,žedokážekomunikovatibezeslov.
Někdysiříkám,jestliposmrtimématkyotce„vyléčil“právěZaldia.Přestožetobylhřebec
azískalsirolijednoznačnéhokrálecirkusovýchkoní,bylsvýmzpůsobemloajálníkmému
otci.Nikdobynevěřil,žebyZaldianěkdyposlechljinéhočlověka.Měltolikdobrých
důvodůlidinenávidět.
KdyžseotecstaraloZaldiu,vzniklamezinámipropast.Přecejensemialedostalonějaké
útěchy,protožetoznamenalo,žejsemnajednoudostalanastarosttrénovánínových
hříbat!Bylataksladká,poslušnáahravá.Navícsevelmirychleučila,takžejsme
zanedlouhomohlipotěšitpublikumnovýmvystoupením.Kdyžjsmevenkunacvičovali,
Zaldianáspozorněsledovalazdálkyzjišťoval,jakývztahsimůžekůňvybudovatse
starostlivýmčlověkem.Aždodne,kdykvelkémupřekvapeníméhootcepřeskočilplot
výběhuapřidalseknám!
-11Vůbecseminechcevstávat.Hannibaldělávelkýpokrok.Zvládávšechnyrychlosti,ikdyž
jednoznačněpreferujejízdunaMishkovineboMysh’sesedlem,spíšenežbezsedla.Já
jsemzbytečná,pracujetotižjensmýmotcem.Atenmáposlednídvadnyšpatnounáladu
odchvíle,kdyjsmebrzyránonašliHannibalavjízdárně,jaksedínaosedlanéanauzděné
Mysh’,bičujejijakošílenecasnažísejipřimětkposlušnosti.
„Zakazujivámbítmékoně!Tojstesenicnenaučil?“zaburácelotec,přispěchalkněmu,
vytrhlmuzrukoubičadonutilho,abysesedl.„Dlouhodobouposlušnostkoněsinikdy
nezískátenásilím.Okamžitěodjíždímakoněsiberussebou!“
Zbytekjejichhádkyjsemneviděla,protožejsemběželazaMysh’aodvedlajipryčz
jízdárnyaodtohohroznéhočlověka.Hannibalalemuselnajítzpůsob,jakotcepřemluvit,
protožepořádtrčímevtomhlezatracenémhradě.DnesjenařaděZaldia,alemyslím,žeto
budememusetodložit.Přihnalosetotižhroznépočasí.Oblohazapomnělanato,žemá
býtmodráastřídátruchlivéodstínyšedéačerné.Stromyseohýbajípodsilouvětruadéšť
zaplavujevšechno,počínajemoumorálkou.
Nakonecsepodvolím,vylezuzpodpeřinyaprotahujusinohy.Chtělajsemjítna
procházkupookrajiútesuzasvituslunce,alebudutomusetnechatnajindy.Místotoho
conejvícvyužijupříležitostprozkoumatvnitřekhradu.Nemluvílnáhodoujedenze
zaměstnanců,tenstímnevyslovitelnýmjménem,oknihovně?Jelikožjsmepořádna
cestách,zřídkakdymámemožnostpůjčitsiknihy.Akroměstarýchučebnic,kteréjsou
opotřebovanégeneracemicirkusovýchdětí,jsemnikdymocnečetla!Pocestědovstupní
halynepotkámaniživáčka.Zavolám:
„Ehm…Jetuněkdo?“
Jedináodpověďjeozvěnaméhohlasu.Nodobře,nevadí.Pochvilceváhánísevydám
nahorupotočitémschodišti.Tentokrátsezeskleněnékupoleneodrážípaprskysvětla
všudekolem.Šedofialovésvětlozahalujerodinnéportréty.Očizesnulýchměpronásledují
jakoduchové.Začínámlitovat,žejsemvstoupiladoHannibalovasvěta.Všimlajsemsi,že
čímvýšjdu,tímmajílidénaportrétechmodernějšíoblečení.Coto?Sbírkaportrétů
najednoukončí.Prohlížímsiposledníobraz.Čtyřčlennárodinaoblečenávestylu70.nebo
80.let,řeklabych.Všichniseusmívají.Tedyažnahnědovlaséhochlapce,kterémubude
takšestnebosedmlet.Prohlížímsizblízkajehotvář.VypadájakoHannibal.Možnájeto
jenstářímobrazu,alezdásemi,žemájednookomodréadruhéhnědé.NemáHannibal
oběočiocelověmodré?Výrazvjehotvářiměponěkudznepokojuje,taksemístotoho
podívámnamladšíhochlapcesesvětlýmivlasy,kterýstojíhrděvedleněj.Mohlbytobýt
jehomladšíbratr?Pročtadysbírkaportrétůnajednoukončí?
Vím,ženatytootázkynedostanužádnouodpověďatakjdudál,aždojdunavrchol
schodiště.Podskleněnoukupolíslyšímneustálébubnovánídeště.Mrakyzběsilevířía
vrhajípohybujícísestínynastěnyadokonalenavoskovanouparketovoupodlahu.Na
chvílizavřuočianasávámnovévůněvosku,dřevaanáznakykůže.Kdyžsevíc
soustředím,myslím,žepoznávámvůnipapíru.Jakonašestaréučebnice.Usmějusea
otevřuoči.Vstoupilajsemdokrálovstvíknih!
Stěnyjsouobloženéknihamivpolicíchvysokýchodčtyřdošestimetrů.Vespodníčásti
policjekolejniceanahořelištasloužícíkposouvánídřevěnéhožebříku.Mírně
roztřesenýmiprstyposunužebříkdostrany.Kloužeperfektněbezjedinéhovrznutí.
Chvějusevzrušenímajednupříčkupodruhéstoupámpožebříku.Vychutnávámsi
přehlídkuzlatýchpísmenvyrytýchnakoženýchhřbetechknih.Jetojakozrychlenýfilm.
Přečístvšechnadílavtétoknihovněbymizabralocelýživot!Vylezuažúplněnahorua
prohlížímsivšechnytypapírovépoklady.Nepřipadámsijakopánsvěta,spíšjako
kapitán,kterýstojínazádipalubyahlídádrahocennýnáklad:všeobecnéznalosti!
Opatrněvytáhnuzpolicejednuzknihazabořímdonínos.Tasladkávůnějeomamná.
Kdybychmohlazastavitčas,zamklabychsetadyazhltlabychvšechnytyknihyjednupo
druhé.Odspoduažnahoru.Nebobychtomohlanechatnáhoděapočkat,kteránamě
zavolá!Zméhosněníměvytrhnenáhlýzvuk,ažskorospadnuzežebříku.Někdoprávě
zavřelpřednídveře!Rychledámknihuzpátkynamístoalezudolůpožebříku.Snažímse
dělatconejmenšíhluk.Schoulímsevevzdálenémrohuknihovnyakrčímseudolních
policjakomaláholkačekajícínavýprask.Poslouchám,jestliseneblížíkroky.
Poznávámhlasstaršíhozezaměstnanců,jakmluvísámsesebou.Ne,podlemezerv
rozhovorumusíodpovídatněkomudotelefonu.
„Rozumím,paneHannibale…Istanbul,okamžitě.Ano,pane,postarámseoto…Zítrav10
hodindopoledne…“
Hlassevzdaluje,dveřeseotevřouazasezavřouaznovuzavládneticho.Uf!Súlevouse
opřuopolice.Najednousezemězatočíajápadámdozadudotmy.Pomoc!
-12Turecko–Zachariáš
DomluviljsemsischůzkusestarýmpřítelemYilmazem.Setkámesevistanbulském
Velkémbazaru,Kapalıçarşı,největšímkrytémtržištinasvětě.Občasjsemsním
obchodoval,prodávaljsemmuněkterédaryodortodoxníchvěřících,kteřípřicházelido
klášteravyměňovatzbytečnostizapříslibmaléhokouskuráje.Někdysevtomharaburdí
našlypokladyvysokétržníhodnoty.PoznatjedokázaljenodborníkaYilmazvždynabídl
nejlepšícenu.Kdyžpominujehozpůsobyadiskrétnost,mohuhoopravdunazývatsvým
přítelem,kdyžsenášvztahzakládávpodstatějennavzájemnémprospěchu?Itakjeto
jedenzmálalidí,kterémohuoněcopožádatsnaprostoudiskrétností.Napříklado
ubytovánícizíhočlověka,jehožidentitujsemvelmipracněskrýval,vzadnímpokojiu
něhodoma.
Našesetkáníjsemdomluvilnaněkolikminutpředzavřenímtržnicevsedmhodin.Určitě
přijdevčas.Nenítotypčlověka,cobyseztratilvbludištichodeb,průchodůanádvoří.
Padesátosmulicpodřadouobloukůzmodrých,červenýchazelenýchkachliček,celkem
přesčtyřitisíceobchodů.Hannibalbudeignorovatpokřikujícíprodejcekobercůapůjde
rovnoudo„staréhobazaru“,nejstaršíhoahlavníhokaravansarajeležícíhouprostředvšech
uliček.VesvětěstarožitnostíjeYilmazznámýjakobílývlk.Odhrnetěžkýdamaškový
závěs,kterýukrývázadnímístnostpředzrakyapovykemvnějšíhosvěta.Kývnena
příchozíhonávštěvníkaapokynemusměremkpohodlnémuvýklenku,kdenanějčekám.
Totosetkáníjsemsimnohokrátnacvičoval.Nebudusesnažitomlouvat.Nedovolím,aby
semitřáslhlas.Nebudusemuklanět.Minulostjeminulost.Tadyateďjsmesivočích
bohaobchodurovni.Alekdyžseposadínaprotimněanastůlpoložíkoženýkufřík
mnohemvětšínežten,cojsemmělpředatLeyle,vbřišemiškubneamimoděkpolknu.Je
tojedenztěchlidí,kteřídokážouslabépřimětkposlušnostijensvoupřítomností.Jeho
očivynášísoudjakogilotina.Uhnupohledemapodávámmupergamensesvědectvím
řeckéhovojákaakresbouúlomkuzDiovyhvězdy.Opatrněhorozmotáabezznámek
emocísihoprohlíží.Pakhoznovusložíaprobodneměpohledem.
„Takže,Zachariáši,tentospisvámneprozradilpolohuDiovachrámu,jehožkněží
pravděpodobnědostaliúlomeknastarost?
„Ne.“
Alepokusiljsemsezrekonstruovatcestutohovojáka,prohledaljsemarchivyperskýcha
helénistickýcharcheologickýchnálezů,zkoumalnejstaršíhinduistické,perskéařecké
topografickémapysvěta.Pochopiljsemale,ževžádnémrozumnémčasovémhorizontu
nedosáhnuúspěchu–alespoňnesámabezpodrobnostíocelétézáležitostisDiovou
hvězdou.AtakjsemserozhodlprodatHannibalovidokument,kterýbyhomohldovéstk
úlomkuhvězdy,avzdaljsemsezisku,kterýbybylmnohemvyšší,ačkolimnohem
nejistější.
Hannibalpomojízápornéodpovědizavrtíhlavou,vstaneasviteksistrčídovycpané
vnitřníkapsysaka.
„Pakužjsitedypromězbytečný,“řekneazamířínaměpistolístlumičem.„Ušetřilbych
tě,kdybysměpoprvénepodvedl.“
Ozvesetlumenésyknutíahrudníkemmizačneprostupovatnesnesitelnábolest.Sleduju
zahalenoupostavuHannibala,jakmizízazávěsemaslyšímjehomumlání:
„Penízesinechtenapokrytínákladůnaúklid,příteli.“
Bylatochybamysletsi,žebychomsisHannibalemmohlibýtrovnijakoobchodní
partneři.Teďumírámvagóniivkaluživlastníkrve,úplněsámvevýklenkuvypůjčeném
odmého„přítele“.Najduvsoběposlednízbyteksilavytáhnutelefon.Prstymituhnou,ale
podařísemipřejetpřesobrazovku,vybratfotografiipergamenu,kteroujsempořídil,
abychhomohldálpotajízkoumat,aodeslatjitomuposlednímučlověku,kteréhobych
považovalzamožnéhospojence:EgypťanceLeyle.Posledníúkoljedokončen,ztuhléprsty
pouštítelefonnazemajaksepropadámdonevědomí,cítím,jakseusmívámnadémony,
kteřísiproměpřišli.Hannibale,tohobudešlitovat…
-13Egypt–Leyla
„Tak,habibti,užjstesesJohnemdohodlinadatusvatby?Au!“
PřílišsilnějsemzatáhlazapásekcukrovéhovoskunastehněpaníArfaoui..Dobřejítak!
Odchvíle,kdysetetaWadihazmínilaomémpříteli,lepísenaměklientkysalonukrásy
SweetKissjakomouchynamed.Musíotravovatzrovnamě?Manželstvínavícnepřipadá
vúvahu.Johnměještěaninepředstavilsvýmrodičům…No,přecejenbydlívSeattlu,což
jeodKáhirytroškudaleko,aletoneníomluva.Ajábychnavícnikdynechtělažítv
nejdeštivějšímměstěUSA,takže…Sakra,vkosmetickémpláštijsemsinechalazapnutý
telefon.
„Omluvteměnachvilku,paníArfaoui,buduhnedzpátky.“
„Ach,láskanepočká!Mucmuc!“
Myslím,ženejlepšíbudeprovéstjíepilaciúplněvšudevčetněhlavy.Ne,nechámjisníst
celoumísuvosku,abyužbylazticha!Spěchámdozadnímístnostipřečístsizprávu,která
miprávěpřišla.
Kdyžzjistím,cojetozazprávu,málemdostanuinfarktapodlamujíseminohy.Vezprávě
stojí:„Pomstiměanajditodřívnežon.“
Otevírámpřílohu.BratrZachariáš,Hannibalůvpřisluhovač,miposlalnějakýdokument.
Kdyžsihozvětším,jsemzděšená.PoznávámkresbuúlomkuzhvězdyAlexandraVelikého,
kterýjsmedosudneviděli.PokudhoHannibalnajde,nebopokudužhomá,budemítčtyři
zpětiúlomkůhvězdy!Žádnoupaniku,Leylo.Snažímseznovuuklidnitarozešlu
dokumentčlenůmsítěsžádostíonaléhavouvideokonferenci.Pakzkusímvytočitčíslo
bratraZachariáše,abychzjistila,jakpřišelktomudokumentuapročmihoposlal,ale
telefonvyzvánídonekonečna,anižádnáhlasováschránka.Achbože,tonevypadádobře…
Dobrátedy.Sundámsiplášť,oblečusidžínyatenisky,popadnuhelmuatetěřeknu,že
musímodejít.Naneurčito.HustéchlupynanohoupaníArfaouisebudoumusetobejít
bezemě!
Šílímztoho,jakdlouhomitrvádojetkuniverzitěnaskútru.VKáhiřejetotižšílený
provoz24hodindenně.Konečnějsemvpočítačovéučebně.Spěchámdovzdálenějšího
rohu,kdejevolnýpočítač.Připojímseknašísíti,nasadímsisluchátkasmikrofonema
připravujusenazprávy–dobréišpatné.
JakoprvnísepřidáBattushig.Mávánapozdravvjednomzokéneknaobrazovce.
„Ahoj,Leylo.Doufám,ževKáhiřenemátemocvedro?“
„Ahojvšichni.Jakdalekojstesezatímdostali?“
„ProfesorKeusséoglouvAténáchpracujenarozluštěnítextu.Zatímnámposkytl
informace,kterévedoukjednomuzvojákůAlexandraVelikého,kterémugenerál
Ptolemaiospřikázal,abyukryl—“
„Čtvrtýkousektézatracenéhvězdy!Kresbaodpovídá?“
„Ano,Leylo,“řeklprofesorTemudjin.„Anadokumentupracujívšichnihistorikovéa
geografovévsíti.Snažímesezrekonstruovattrasu,kterousevojákvydalzIndie,ale
příběhtohochudákajeponěkudnesouvislý.“
„Ajakmůžupomoctjá?“ozvesemůjmiláčekJohn,kterýseprávěobjevilnaobrazovce.
Nejspíšseprávěprobudil,protožemápytlepodočimaajehovlasyvypadajíjako
zelektrizovanékuře.
„Jakmilesenámpodařístanovitpoměrněpřesnoutrasujehocesty,“pokračujeprofesor
Temudjin,„Leylo,spolusarcheologysemůžešpodívatnachrámyzasvěcenéDiovi,které
existovalynakoncičtvrtéhostoletípřednašímletopočtem.“
„Povězmidrahoušku,kteréhozbožňujuvícnežtureckýmed,kdysevrátíš?“
„Ehm…“řekneazrudnejakoextrapáliváchillipaprička,„Leylo,tohlenenísoukromý
rozhovor…“
„Jejda!“Řeknusvytřeštěnýmaočimaacítímsetrapně.„Promiňte,nechámvásvšechny
dálpracovat…“
Ipřeszjevnýstressevšichničlenovésítěloučísúsměvem.Tojsemjá,nemotoraLeyla!
-14Baskicko–Naďa
Omylemjsemaktivovaladveředotajnéchodbyateďjsemuvězněnávpolstrované
místnostiukrytézaknihovnou.Nejsoutužádnáoknaanidveře.Sevšímtímfuturistickým
vybavenímuvnitřbytomohlabýtmístnostz22.století.Stěnyjsoupokrytéobrazovkami.
Všechnyjsouvypnuté.Uprostředmístnostijepoměrněvysoký,naleštěnýskleněnýstůl,
kterýpomístnostivrháslabénamodralésvětlo.Zestředustolutrčíněkolikpáček.Tři
pákymipřipomínajířadícípákyvhradníchelektrickýchautech.Zaženutupodivnou
myšlenkuasoustředímsenato,jaksedostatzpěttajnouchodbou.Vhlavěmiuž
vyvstávajípředstavy,jakvtomtozvukotěsnémvězeníumírámhlady,krkměbolíod
křičeníopomoc,kterézvenkunikdoneslyší,zatímcosemůjotectrápížalem,protožemě
nemůženajít.Obrátilkaždýkámennadněútesuaprosíoceán,abymuvrátiltělojeho
ztracenéholčičky.Vlastněměnapadáještěhoršísituace.CokdyžmětadynajdeHannibal,
ažsesemvrátízítravdesethodindopoledne.Onjedinývíoexistencitétotajnéchodby…
Vkaždémpřípadějsemmrtvá!
Horečnatětlačímdopolicsknihamizamnouvnaději,žeseozvespásnécvaknutí.
Zkoušímjeoddělat,alenejspíšjsoupřilepenédohromadyikpolicím.Snažímsepohnout
podlahou,nejdřívvestojeapaknačtyřech.Zkoušímjitáhnout,posouvat,alenicse
nestane.Vůbecnic.Přejíždímrukamapřesholéstěnymístnostiapakpřeshladké,
zvukotěsnépolstrování.Necítímžádnénerovnosti.Nenítužádnáklikanebozámek.To
nenímožné.Musíexistovatzpůsob,jakotevříttuproklatouchodbuzdruhéstrany!Žeby
seneviditelnédveřeotvíralypomocípáčeknaskleněnémstole?
Odhodlaněkráčímkestolu…kdyžalezjistím,cojeuprostřed,celáztuhnu.Cítímse
ztracenáatotálnězmatená.Ovládacípáčkyjsouproměnaprostonepochopitelné,asijako
kabinaraketoplánu.Doufalajsem,žetubudeněcojakopočítačováklávesnice.Tubych
mohlapoužítnejenkzadánípříkazu,aletakytřebakpřivolánípomocizvnějšíhosvěta.
Alespoňněcotakzákladního,jakojee-mail.Alene,kromětěchtřípáčektunenínic…
Dotknusejednéznichavýsledekmětakpřekvapí,žemálemvykřiknu.
Obrazovkynastěnáchsenajednourozsvítí.Valísenaměpohyblivéobrázky,ažsemiz
tohotočíhlava.Vypadáto,žeobrazovkyjsounapojenynakamery,kterépřenášíživý
obrazzmísttéměřpocelémsvětě.Jsemvřídícívěži,zakteroubysenemuselastydět
tajnázpravodajskáslužba!Párkrátsezhlubokanadechnunauklidněníapakzačnu
zkoumatobrazovky.Prvníčástzobrazujepozemekkolemhradu,přistávacídráhuaareál
vyhrazenýprokoně.Druháčástzobrazuje…vnitřekhraduvčetněmístností,kdespímejá
aotec!Takovénarušenísoukromíjenehorázné!Cojetozačlověka?Nějakýparanoidní
maniak?Notak,vzpamatujse!Chcizjistit,ocoHannibalovijde,kdyžpoužívátakový
velín.
Obrazsezměnil,pravděpodobnějetojinázemě.Záběryzultramoderníhofiremního
areálu.Jeto…HannibalCorp.vMassachusetts,podleštítkunavchodudobudovy.Uvnitř
jemnoholaboratoří,vekterýchmusímrznout,protoževšichnilaboratornítechnicimají
velmitepléoblečení.Vyrábísetammrazničkynebotakněco?Pokračujuvprůzkumu.Na
téhleobrazovcejevitrínasestarožitnostmi.Staréoblečení,sečnézbraně,ošuntělá
jezdeckávýstrojarozbitýšperk.Vypadátojakočtyřitrojúhelníkovéhrotyulomenéze
starověkékoruny.Acojetohle?Vidímtvářeskupinymladýchlidí,kteříspolumluvípřes
počítačnebotelefon…Pročsledujekonkrétnětytolidi?Jetobezzvuku,takženic
nerozumím.Naposledníobrazovcevidímpřekrásnýhrad,úplnějakozpohádky.Leží
přímouprostředtmavého,úzkéhoúdolílemovanéhovysokýmičernýmiborovicemi.Je
ještěpůsobivější,nežhradvsrdciBaskicka,vekterémjsemteď.Každýčernýkámen,
každávěžička,každásocha,každéjezerovypadájakovýtvorarchitekta,kterého
pronásledovalykrvelačnéhistorkydávnoztracenéhorytířství.Brrr!Apaksivšimnu
hřebcenajakésizploštělépasecevpodhradí.Jeskorodospělýacelýčernýkroměbílé
hvězdynačele.
Vypadáimpozantně.Vyrýsovanésvalyavzácná,majestátníelegancepohybů.Tohle
plemenojsemnikdypředtímnevidělaajsemohromenasilouaodhodláním,kteréz
tohotozvláštníhoakrásnéhohřebcevyzařuje.
Potommůjpohledpřitáhnoujiné,velmiznepokojujícízáběry.Vidímbudovusněkolika
stájemiaskupinkuklisensnafouknutýmibříšky,jakležívesvýchboxech.Vypadáto,jako
byspalypodvlivemkapaček,nakteréjsounapojeny.Kdyžsepodívámnazáběryze
suterénubudovy,jsemšokovanápohledemnamístnost,kterávypadáskorojako
Frankensteinovalaboratoř.Všudejsoustolyaobříchirurgickénástroje,lidévbílých
pláštíchamaskách,zkumavky,mikroskopyapočítače.Stěnyjsoupokrytyschématy
koňskéDNAanákresyčernéhokoněvrůznýchfázíchvývoje.Nerozumímtomu.Potomsi
všimnuněkolikaakváriízabudovanýchdoostatníchstěn.Nejdřívsiříkám,ževnichjsou
podivnéryby,alepaksiuvědomím,ževnichplavoubezvládnátělakoní.Jsoutohříbatav
embryonálnímstadiu.Jakoomráčenásedívámzpátkynačernéhokoněpobíhajícíhona
louce.Nespornápodobnosthřebceatěchtoplovoucíchmláďatměpřinutíhrůzou
zakřičet.
„Tojealezrůda!“
Hannibalgenetickyupravujekoně!Jetošílenec!Musímseodsuddostatavarovatotce.
Musímeseconejdřívdostatpryčodtohonebezpečnéhošílence!Alejápořádnenašla
cestuvenztohotovězení!
-15Zběsiletahámzajednupáčkupodruhéanajednoumězasáhnevlnazávratí.Zevšech
obrazoveksederouzvuky,jazykyrůznýchzemísemísídozávratnékakofonie.Zakrývám
siušiasnažímsenajítzpůsob,jaktocelévypnout,abytenhlukpřestal,nějakýkabelnebo
něcopodobného.Paknaokrajistoluzahlédnuněco,covypadájakovypínač.Stisknuhoa
zvukyiobrazyokamžitězmizí.Znovujsemobklopenatemnotou,ažnamodrésvětlo
vycházejícízestolujakozkusuledu.Uklidnise,Naďo.Mysli.
Musímvtommítsystém.Jednavěcpodruhé.Stisknuspínač.Obrazovkysezapnou,ale
tentokrátbezzvuku.Prvnípáčka:zapnesezvuknaprostředníobrazovce.Zvuk
dopravníhoprovozuvneznámémměstě.Posunupáčkoudoleva.Jinémísto.Vidímmladé
lidipracujícíkolemstolůplnýchmechanickýchaelektronickýchsoučástek.Mluvíspolu
jazykem,kterémunerozumím.Donutímsehledatnějakouuklidňujícítvář,kekteroubych
semohlaupnout.Pomocípáčkysepřesouvámzjednéobrazovkynadruhou.Všudeje
nějakýpohyb,pracujícílidé.Paksezastavímnaobrazovce,kdeseobraztoliknehýbe.
Vidímmužestředníhověkuspoměrnětmavoupletí,jaksedíustolupokrytéhoknihami.
Přednímstojípočítačováobrazovka,jehotvářvypadázakulatýmibrýlemiponěkud
zoufale.Soustředísenatlustýsešit,dokteréhočmáránějaképodivnésymboly.Vypadá
jakoučenec,starý,moudrýmuž.Kdybychsnímtakmohlakomunikovat,mohlbyněkoho
varovat,kohokoli,kdobymimohlpomoctpryčodsud!
Dobře,coasidělajíostatnípáčky.
Druhoupáčkousepřibližujeaoddalujeobraznavybranéobrazovce.Můžusiprohlížet
učencovukancelářapodívatse,copíšedosešitu,aletomimocnepomůže.Zkusímetřetí
páčku.Aha,nic.Počkat,ano,slyším,jakperoškrábepopapíře,dokonceslyšímdech
staréhobadatele.Dobře,můžuodtudšpehovatlidi,zkoumatkaždýzvukakaždýdetail
jejichsoukromýchživotů,aleexistujetakyzpůsob,jaksnimikomunikovat?Zpocitu
marnostistisknupáčkuještěsilněji.Ozvesecvaknutíajázačnunadávatvelmineformální
ruštinou.Starýmužnajednounadskočíadívásekolemsebe.Nahlassenaněcoptáv
jazyce,kterémunerozumímapakotázkuzopakujevruštině:
„Jetamněkdo?JsteRuska?Slečno?Kdejste?“
Začnužvanitplnourychlostí.
„Pane!Pane!Pomoztemiprosím!JmenujiseNaďa.Jsemzamčenáv…najakémsi
děsivémmístě,vdoměpanaHannibala.Nevím,jaksedostatven.On…“
„Hannibal?ŘeklajsteHannibal?“
„Ano,ano,jetotajnámístnostvjehohradě.Všudejsouskrytékameryamikrofony.Tu
místnostjsemotevřelanáhodouanevím,jaksedostatven.Můjotecneví,kdejsem.Já…“
„Hou,klid,nadechnětese.Najdemecestuven.ZavolámBattushigovi.Tojenášodborník
naIT,sítě,kameryatakovévěci.Budevědět,jaktěodtamtuddostat.“
Sledujuho,jakťukádoklávesnicejakoozávodamumlá:
„Pokud‚Velkýbratr‘sledujenás,můžemesledovatimyjeho…“
Pakzvednehlavuazkusísenaměusmát.
„Slečno,jávásnevidím,alezatímcobudemečekatnaBattushiga,mohlabystemiříct,kdo
jste,kdejsteapročtamjste?Pokudjdeomě,jájsemprofesorTemudjinzpřírodovědecké
fakultyUniverzityvUlánbátaru…“
Vyprávímprofesorovisvůjpříběh.Pozorněposlouchá,kroutíhlavouavypadávícavíc
zděšeně.Semtamsezeptánanějaképodrobnosti.Požádámě,abychpopsalaobrazovku,
nakteréjsoučtyřitrojúhelníkyzrozbitékoruny.Kdyžjipopíšu,jehotvářpotemníapak
zašeptá:
„Takžeužmájeden…“
Hnedsezasevzpamatujeavysvětlujemi,že„Síť“,dokterépatří,sesnažíHannibalovi
zabránitvnaplněníjehostrašlivýchplánů…
Pakzaslechnuvprofesorověkancelářihlasmladéhochlapce.Mluvíjazykem,který
používajívMongolsku,aprofesormitlumočídoruštiny:
„Naďo,BattushigovisepodařiloproniknoutdoHannibalovasystému.Otevřetajnou
chodbu,abysmohlautéct.AleHannibalsinašehonarušeníurčitěvšimne.Tyatvůjotec
můžetebýtvnebezpečí.Musíteseconejdřívdostatzhradupryč.Síťmůžetekontaktovat
přesUniverzituvUlánbátaru.Hodněštěstí.“
Pakzaslechnutichésyčeníarohmístnosti,kterýmjsemvešladovnitř,sezačneotáčet.
Rychleprojduven.KonečnějsemvenkuzHannibalovyšpionážníjeskyně.Rychle,musím
otcivšechnoříctavarovathoamusímeodsudpryč!
-16Rychostíbleskuběžímdolůposchodech.Vhlavěmizvoníděsiváinformace,kteroujsem
dostalaodprofesoraTemudjina.Netroufámsizakřičet,abyměnenašli,alemusímnajít
otce.Běžímkpokojůmaotevřuotcovydveře.Pokojjeúplněprázdný!Umětostejné,
povlečeníjepryčaskřínějsouprázdné.Běžímdálaotevírámdveředojídelny.Zase
prázdno.Mojeposledníšance,kdehonajít,jsoukoně.Spěchámvenzhradu.Jsemcelá
promočenáodstudenéhodeště.Kamenynahlavnípříjezdovécestěmidřounohy.Nevadí,
vezmusijednozelektrickýchvozítekapojedurychlekvýběhům.Zatraceně,nevidímtady
žádnázaparkovanáauta.Dobrá,budusimusetporadit.Poběžímjakomaratonecs
varovnouloučí!
Odhodlaněběžímdál,jsemzmáčenádeštěm,kterýsemísíspotem.Docházímidech.Ve
spáncíchmipulzujetolikkrve,žeaninedokážumyslet.Užaninecítímsedřenénohy.Vím
jen,žebušídozemě,jakobymělyvlastnívůli.Kdyžseblížímkvýběhům,začnukřičetze
všechsil.Volámnaotceapaknakoně.Mémuzoufalémuvoláníaleodpovíjenvítrazuřící
živly.
Nejspíšvšichniopustilihradahospodářskébudovy,zatímcojsembylazamčenáv
knihovně.Zmocňujeseměpanika.Všichnijsoupryč,nechaliměsamotnouvtomhle
obřímvězení.Jedinýzpůsob,jakseodsuddostat,jeskočitdomořeaplavatkpobřeží,
nebodoufat,žeměnamořinaberenějakáloď.Musímnajítněkoho,kdomipomůženajít
otce.Jdukokrajiútesujakorobot,očizaslepenéslzami,řekamipotuadeště.Vítrse
mnoupohazuje,ažklopýtám.Prodírámsevětvemihlodáše,kterémistojívcestě.Prosím
je,abyměnechalyprojít,abymidalyšancidostatsekoceánu.Můjhlasjezkřičení
ochraptělý.Najednouměpřekvapíostrésvětloahlasitézvuky.Zakrývámsiočirukamaa
dívámsenaoblohu.Blýskánípokračuje,aležádnýhrom.Bouřejetichá.Cojetoza
podivnýpřírodníúkaz?
Najednoucítím,jakmězezaduchytajíchapadlachobotnice,vytrhávajímězezměti
hlodáše,táhnouměsiloupryčavušíchmizvonípodivnézvuky.Seberuposlednízbytky
silasnažímsezchapadelvytrhnout,abychmohlajítdálkoceánu,aleněkdomezitěmi
podivnýmizvukystáledokolaopakujeméjméno,ažsenakonecvracímdoreality.Na
chvilkupřestanubýttakostražitáasnažímsezjistit,kdovoláméjméno.Otáčímse.Přede
mnoustojíFilipe,jezmoklýažnakostavjehoočíchvidímstarost.Nerozumímtomu,co
semisnažíříct.Táhnemězaruku,abychšlasním,aleménohyužnemajísíluacítím,jak
ztrácímvědomí.Mávůleitělosevzdávají,padámkzemiaFilipeměchytá.Nežztratím
vědomí,cítím,jakměberedonáručeaodnášípryčzezrádnéhoútesu…
„Otče!“
Otevírámoči,křičímchraptivýmhlasem,kterýsotvapoznávám.Bojujujakotygrsvázaný
vřetězech.PakalepoznávámtvářméhozachránceFilipeho.Sklánísenademnoua
uklidňujemě.Trochuseuklidnímazjišťuju,želežímschoulenánapohodlnésedačce.
Filipemisicepodávášálekhorkéhočaje,alenesedímnasedačcevobývacímpokoji.Podle
mrakůzaoknemjetospíšmaléletadlo.ZahučímnaFilipeho:
„Kdejemůjotecakoně?“
AleFilipezavrtíhlavou.Opravdunerozumírusky,ajázasnerozumímbaskicky.Znovuse
mězmocňujeúzkost:Otče,Mishko,Mysh’,Zaldio,kdejste?Filipepokládášáleksčajem
nastůlapodávámitablet.Ukazujemi,žemámstisknouttlačítko.
ZtabletuseozveHannibalůvlichotivý,charismatickýhlas.
„Nemohlijsmečekat,ažserozhodnešaukážešse.Chcitěaleujistit,žeotecikonějsouse
mnouvbezpečí.Potvém…rozhodnutíhrátsinaschovávanouurčitěchápeš,žeti
neřeknu,kdeteďjsme.Práce,nakteroujsemtvéhootcenajal,budebrzyhotováapaksvé
společníkydostanešzpětvnaprostémpořádku.Samozřejmězapředpokladu,žesnikým
nebudešmluvitosvémpobytuvBaskicku.LetadlotěvezmedoVladivostoku,kdenatebe
čekajítetaastrýc.Kromětoho,comášnasobě,najdešvzavazadlechtakénějakédárky
protvourodinu.Bývalbychtěrádvícepoznal,BosikomPrintsessa…“
„Bosouprinceznou“zprávakončí.Vevztekuodhazujupřikrývkuadívámsedolůnanohy.
Mámobutésafírověmodrébaleríny,přesněty,kterésedělyktěmmodrýmšatůmakteré
jsemsestydělavyzkoušetvobchodě,kammězavezlFilipe.Teďjemámnasobě.Celá
zrudnuapřikrývkunatahujuzpátkypřessebe.Všimnusi,jakseFiliperychlepodívápryč
azírádomraků.
Kdybychmohla,křičelabychtakmoc,ažbyletadlovybouchlo.Křičelabychstudema
vztekemnatohostrašnéhočlověka,kterýsimyslí,žesimůževšechnokoupit,všechno
řídit.Hnedjaksedostanunazem,zachránímotceskoňmizespárůtohošílence.Navážu
kontaktseSítíapřidámseknim.SpolečněHannibalazastavíme.Nikdyhonenecháme
vyhrát!
Pokudsevámtentopříběhlíbil,Zaldiaaostatnílegendárníkoněnavásčekajína
www.howrse.cz
Autorkapříběhůlegendárníchkoní:ChristineFrasseto
©2015Owlient.AllRightsReserved.