Podnikání

č. 05, pondělí, 20. června 2016
Podnikání
Měsíční příloha Hospodářských novin – samostatně neprodejné
O
TÉMA
OCHRAŇTE SVŮJ
BYZNYS
STRANA
PŘINÁŠÍME RADY, KTERÉ
VÁM POMOHOU PŘI VÝBĚRU
A SPRÁVNÉM NASTAVENÍ
PODNIKATELSKÉHO POJIŠTĚNÍ.
3
SOUTĚŽILI O TITUL
ATEL
SVĚTOVÝ PODNIKATEL
22
STRANA
TŘI PŘÍBĚHY VÝJIMEČNÝCH
BYZNYSMENŮ, KTEŘÍ SE
UCHÁZELI O PRESTIŽNÍ
TITUL V MONAKU.
INTERVIEW
DOTEK
MEDÚZY
Jakub Lanča a Jiří Starý vyrábějí
designové vodní dýmky značky
Meduse. Bez investora s nimi
uspěli v nejluxusnějších hotelech
světa. Nyní ale jeho vstup zvažují.
2
Podnikání
20. června 2016
OBSAH
EDITORIAL
22
Téma
Ondřej Luštinec
[email protected]
Ochraňte svůj byznys
Jakých nejčastějších chyb se podnikatelé dopouštějí při
pojišťování firmy a na která zajištění by měli více myslet,
se HN zeptaly odborníků na podnikatelské pojištění.
Kromě toho Petr Ocásek z firmy Angelcam popisuje, jak
mohou „chytré“ kamery větším škodám zabránit.
Monacká
pohádka pro
podnikatele
strany 3–9
Interview
V
I dýmka za statisíce si najde svého kupce
Spolužáci ze střední školy uspěli ve světě s designovými
vodními dýmkami značky Meduse. Ročně jich vyrobí
přibližně tisícovku. Kouří z nich šejkové i oligarchové.
strany 12–15
Franchisa roku
S první kavárnou narazili, ale teď má CrossCafe už
21 poboček
Pár lidí si před deseti lety předsevzalo, že vytvoří
největší tuzemskou kavárenskou síť. Nyní má
CrossCafe pobočky v šesti českých městech a další
brzy přibude. Řetězec navíc letos zvítězil v prvním
ročníku soutěže Franchisa roku.
strany 16–17
12
Podnikání za hranicemi
Indonésané vidí Čechy jako zdatné techniky.
Ke zboží ale chtějí i servis
Současná indonéská vláda plánuje vybudovat 15 nových
letišť, 24 přístavů nebo například 65 přehrad. Země s více
než 230 miliony obyvatel ovšem nabízí pro české firmy
ještě mnoho dalších obchodních příležitostí.
strany 18–21
Success story
Tři příběhy finalistů soutěže EY Podnikatel roku
z monackého Monte Carla
Japonský podnikatel Nobumasa Cucui vyrábí zdravotnické
pomůcky, které už pomohly milionům lidí na celém světě.
Řek George Koutsolioutsos vybudoval z malé rodinné
firmy světoznámou šperkařskou společnost Folli Follie.
A Patrick Hessel vytváří na Slovensku díly z uhlíkového
vlákna pro Porsche i Boeing.
strany 22–24
Autopark
Hybridy do zásuvky dokážou ušetřit, pokud víte,
jak na to
Takzvané plug‑in hybridy kombinují to nejlepší ze světa
elektromobilů a běžných automobilů. Vyšší cenu
vyrovná dobrá image a možnost jezdit skoro bez paliva.
strany 2–25
PODNIKÁNÍ – PŘÍLOHA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN, ČÍSLO 5 / 20. 6. 2016
e velikém sále o ploše ti‑
síc metrů čtverečních už
netrpělivě čekají stovky
lidí v noblesních šatech.
Jsou z desítek zemí světa, někteří
konverzují, jiní se sklenicí dobrého
vína sledují skrze obrovská okna
zátoku nočního Monte Carla. Ale
to už se rozevírá strop a hosté se
najednou ocitnou přímo pod noč‑
ní oblohou. Ovšem jenom světlo
hvězd by bylo málo, na nebi se obje‑
ví slavnostní ohňostroj. Atmosféra
světového finále soutěže EY Pod‑
nikatel roku během ceremoniálu
v prostorách monackého Salle des
Étoiles je pohádková. Musí být,
vždyť se tu sešla podnikatelská
smetánka. A také řada novinářů,
včetně kolegyně Jany Niedermeie‑
rové, jež v tomto čísle přílohy Pod‑
nikání přináší rozhovory se třemi
byznysmeny, kteří letos v monac‑
kém finále soutěžili. Například ja‑
ponský podnikatel Nobumasa Cu‑
cui založil technologicko‑medicín‑
skou firmu proto, aby se pokusil
zachránit život své dcery.
Ovšem zpátky na zem, součástí
„všedního“ podnikání je také řada
nepříjemností a někdy přímo ka‑
tastrof, jejichž dopad ale může
zmírnit vhodné pojištění. Právě
pojištění pro podnikatele se věnu‑
je červnové hlavní téma této pří‑
lohy. A zatímco pojištění pomůže
následky škod zmírnit, Petr Ocá‑
sek jim pomáhá předcházet. Jeho
kalifornská společnost Angelcam
dokáže téměř z každé bezpečnost‑
ní kamery udělat její chytrou verzi.
Odhalení zloděje nebo třeba vzni‑
kajícího požáru je pak snadnější,
ale v rozhodujících momentech
hlavně rychlejší. Angelcam díky
tomu úspěšně expanduje a k jeho
systému už jsou připojeny kamery
z více než 170 zemí. Další číslo pří‑
lohy Podnikání vyjde v září.
Příjemné léto!
• Ředitel redakcí Vladimír Piskáček • Šéfredaktor HN Martin Jašminský • Art director Jan Vyhnánek • Vedoucí přílohy Ondřej Luštinec ([email protected])
• Autoři Veronika Kudrnová, Barbora Loudová, Marcela Honsová, Jana Niedermeierová, Jan Markovič • Layout Jan Stejskal • Grafika Vizuální studio Economia • Inzerce Daniel
Hort (tel.: 233 073 200, [email protected]) • Adresa redakce Pernerova 673/47, 186 00 Praha 8 • Tisk: MAFRAPRINT, tiskárna Praha a Olomouc • Samostatně neprodejné •
servis.ihned.cz/produkty‑a‑sluzby/nase‑tituly/podnikani
Podnikání
3
TÉMA
NEJČASTĚJŠÍ POJISTNÉ
PŘEŠLAPY PODNIKATELŮ
Risk je zisk, ale někdy taky nebetyčná ztráta. Stejně tak
podnikání je rizikovou činností, která může přinášet
ohromné zisky, ale stačí malé pochybení nebo zásah
přírodních či kriminálních živlů a všechno může být jinak.
Poučte se z chyb jiných.
STRANY 3–9
Inzerce
HN049874
4
Podnikání
20. června 2016
TÉMA
I
drobné pochybení může živnostní‑
kům způsobit značné nepříjemnos‑
ti. Své o tom ví automechanik, kte‑
rý loni zapomněl v prostoru motoru
auta svého zákazníka hadřík. Ten se
během jízdy vzňal a požár se rozšířil
na celé vozidlo. Chyba z nepozornosti
stála živnostníka statisíce. Neměl totiž
pojištění odpovědnosti, které by mělo
být tím základním při výkonu každé‑
ho podnikání. Živnostníci si mnohdy
neuvědomují, že za škody, jež mohou
v rámci svého podnikání způsobit, ručí
celým svým majetkem. Jakých nejčas‑
tějších chyb se podnikatelé při pojišťo‑
vání firmy dopouštějí, na která zajiště‑
ní by měli více myslet a pravidelně je
aktualizovat, se HN zeptaly odborníků
na podnikatelské pojištění.
1. Nesprávné řízení
rizik
Znát znamená správně se rozhodovat.
„Zatímco představitelé zahraničních
firem většinou vítají risk manažery
pojišťovny s otevřenou náručí, čeští
manažeři naopak k rizikovým pro‑
hlídkám přistupují s určitým osty‑
chem, aby snad neodhalily ‚něco zá‑
vadného‘,“ říká Václav Bálek, mluvčí
Allianz pojišťovny. Služby riziko‑
vé analýzy, které jsou pojišťovnami
mnohdy poskytovány bezplatně, ale
mohou předejít vzniku škod a někdy
i snížit náklady na pojištění.
Na špici pojištěných rizik se podle
Bálka stále drží přírodní katastrofy.
„Povodně vloni sice žádné nebyly, ale
z historie víme, že uplynulé dva roky
byly spíše oddechovým časem. Živel‑
ní události si klienti kryjí pojištěním
buď samostatně, nebo v kombinaci
s přerušením podnikání,“ popisuje.
„Firmy nejčastěji chrání svůj majetek
před požárem, povodněmi, vichřicemi
a dalšími přírodními, ale také krimi‑
nálními živly. Frekventovaná jsou tak
i pojištění pro případy odcizení a van‑
dalismu,“ doplňuje Jan Vlček, obchod‑
ní ředitel Slavia pojišťovny.
Kvůli úspoře na pojistném ale pod‑
nikatelé často volí pouze základní
sadu rizik. „Nezajímají se o pojištění
pro případ škod z příčin, které se delší
dobu významněji nevyskytly. Typic‑
ky jde o kalamitní situace způsobené
tíhou sněhu nebo námrazou. Stejně
tak podceňují rizika, která v běžných
případech nehrozí, ale jsou specifická
pro konkrétní lokality nebo místa po‑
jištění. Jedná se o sesuvy půdy, zřícení
skal, pády stromů a podobně,“ podo‑
týká Ivana Buriánková, mluvčí České
pojišťovny.
Při tvorbě pojistné smlouvy se pro‑
to neomezujte na úzký výběr „nejnut‑
nějších“ rizik. Zvažte, která vás s větší
či menší pravděpodobností mohou
reálně ohrozit, a pojistné krytí nastav‑
te v souladu s touto realitou. Postu‑
pujte od nejširší nabídky krytí a ta ri‑
zika, která skutečně nehrozí, z návrhu
odstraňte. Tím předejdete nebezpečí,
že na něco zapomenete. Vhodnou for‑
RADY PŘI UZAVÍRÁNÍ POJISTNÝCH SMLUV
ANALÝZA RIZIK
VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ
Udělejte si představu, jaká rizika vaší firmě hrozí.
Srovnejte si nabídky více pojišťoven nebo
makléřů.
EVIDENCE V ÚČETNICTVÍ
POZOR NA LIMITY
Nezapomeňte, že vše, co pojistíte, musí být
vedeno v účetnictví.
Zjistěte si limity plnění pro jednotlivá
pojistná nebezpečí.
mou pojištění zejména pro firmy men‑
ších velikostí jsou balíčkové produk‑
ty pojišťoven, jež ve svém základním
rozsahu už obsahují plný mix rizik.
2. Neznalost
hodnoty majetku
Poté co podnikatel označí rizika, měl
by se věnovat správnému nastavení
pojistných částek a limitů. „Setká‑
váme se s tím, že podnikatelé pod‑
hodnotí svůj podnikatelský majetek,
nebo dokonce neznají jeho hodnotu.
Na první pohled možná banalita. Ov‑
šem může vést k neodpovídajícímu
stanovení pojistné částky a podpo‑
jištění, jež pak může ohrozit provoz
i samotnou existenci podniku,“ říká
Buriánková z České pojišťovny.
„Jsou podnikatelé, kteří mají stejně
nastavené pojištění jako před 15 lety,
byť jejich byznys i majetky se změnily.
Firma roste, má vozy, budovy a další
zařízení, které je nutné taky pojistit.
Nedávno jsme například řešili požár
lakovny v truhlářské výrobě, která
probíhala v pronajaté budově. Poško‑
zeny byly zásoby a movité věci i stře‑
cha budovy. Stroje na leasing a objekt
pojištěny sice byly, ale vlastní stroje
majitele v hodnotě 850 tisíc korun,
zásoby materiálu za zhruba 550 tisíc
ani přerušení provozu nikoliv,“ popi‑
suje Milan Káňa, mluvčí pojišťovny
Kooperativa. Pravidelně proto aktua‑
lizujte rozsah pojištění, a to zejména
při nákupu investic nebo změně hod‑
noty pojišťovaných věcí.
3. Příliš krátké doby
ručení
„Pod majetkové pojištění spadá i po‑
jištění přerušení provozu, které stále
většina podnikatelů podceňuje. Pře‑
rušení provozu přitom tvoří u vět‑
ších škod vždy podstatnou a nezříd‑
ka i majoritní část z celkové škody,“
uvádí Renata Čapková, mluvčí České
podnikatelské pojišťovny. A dodá‑
vá: „Mnoho podnikatelů si přerušení
provozu nepojišťuje vůbec nebo si
sjednávají příliš krátkou dobu ručení,
během které nejsou po vážné škodě
schopni obnovit provoz do původ‑
ního stavu.“
To dokládá i nedávný průzkum po‑
jišťovny Kooperativa mezi 5400 ma‑
lými a středními podnikateli. Živelní
škody měly pojištěny více než tři čtvr‑
tiny respondentů, více než polovina
ale neměla sjednané pojištění odpo‑
vědnosti a přerušení provozu si po‑
jistilo jen necelé půlprocento oslove‑
ných podnikatelů. Přitom pojištění
přerušení provozu je běžně dostup‑
né pro širokou škálu podnikatelských
činností. Přestože je jeho cena vyšší
než u pojištění majetku, není cenově
nedostupné ani pro malé živnostníky
a jeho absence může být likvidační
i pro střední firmy.
„Ze zkušeností našich klientů víme,
že zastavení výroby může trvat i ně‑
kolik měsíců. Třeba u rozsáhlejších
požárů není výjimkou, že odstávka
přesáhne dobu jednoho roku. Věnuj‑
te proto pozornost sjednané době ru‑
čení, což je maximální doba přeruše‑
ní provozu, za kterou vám pojistitel
poskytne náhradu ušlého zisku a stá‑
lých nákladů, jako jsou mzdy zaměst‑
nanců, splátky leasingu či například
náklady na energie,“ upozorňuje Petr
Milata, mluvčí ČSOB Pojišťovny. U ži‑
velního přerušení provozu doporu‑
čuje sjednat minimálně roční dobu
ručení. Tomu by měla odpovídat
i sjednaná pojistná částka, která je
nejčastěji stanovována podle výka‑
zu zisku a ztrát za předchozí účetní
období se zohledněním očekávaného
vývoje. Opomíjené, ale dnes čím dál
Podnikání
NEPLAŤTE VÍCE,
NEŽ DOSTANETE
Dejte si pozor
na podpojištění, ale
i přepojištění.
PRAVIDELNÁ
REVIZE
Provádějte revizi majetku,
rizik a příslušných pojistek.
Firma, jež vyrábí vodovodní kohouty
a těsnění, uvedla na trh 100 tisíc kusů
výrobku, který měl tendenci praskat.
Začaly se množit škody a výrobce na‑
konec musel výrobek stáhnout z trhu.
Nebo jiný příklad: Opravář elektrické‑
ho kotle provedl špatně jeho revizi,
kotel způsobil zkrat, jehož výsledkem
byl požár rodinného domu.
Podobné události by živnostníky
a podnikatele bez řádného pojiště‑
ní odpovědnosti mohly stát i vlastní
podnikání. A povědomí o nutnosti po‑
jištění odpovědnosti se podle názoru
pojišťoven lepší. Nicméně stále jsou
opomíjena některá specifická rizika,
jež se liší pro každé odvětví. Produkt
pojištění odpovědnosti podnikatelů
totiž představuje systém, kde se kry‑
tí skládá podle individuálních potřeb
klienta s ohledem na potenciální ri‑
zika. Vyjma obligátního připojištění
věcí převzatých jde o mnohem expo‑
novanější rizika, jako například staže‑
ní výrobku z trhu, škody způsobené
vadou výrobku, přenos nakažlivých
chorob nebo škody na životním pro‑
středí. „Je nutné si třeba uvědomit, že
za škodu způsobenou vadou výrobku
neodpovídá jen jeho výrobce, jak je za‑
kořeněno v mysli lidí, ale i jeho prodej‑
ce či distributor,“ podtrhuje význam
pojištění odpovědnosti mluvčí pojiš‑
ťovny Uniqa Eva Svobodová.
5. Nízké limity
aktuálnější je podle Čapkové z České
podnikatelské pojišťovny i pojištění
majetkových škod z důvodu terori‑
smu, sabotáže, stávek nebo občan‑
ských nepokojů.
4. Podceněné
pojištění
odpovědnosti
Druhou rovinou pojištění odpověd‑
nosti je podceňování výše sjednáva‑
ných limitů plnění. Nový občanský
zákoník, který platí přes dva roky, vý‑
znamně změnil úpravu týkající se po‑
vinnosti nahradit škodu a újmu. Byla
zrušena vyhláška o hodnocení bolest‑
ného a ztížení společenského uplatně‑
ní, a tak dnes záleží na uvážení soudu,
v jaké výši je odškodnění přiměřené.
„Jednoduché ustanovení, ale jeho
aplikace je v praxi složitější. Najdete
v něm řadu zcela nových práv na ná‑
hradu škody či újmy, ale už v něm ne‑
najdete tabulky, podle kterých se ur‑
čuje výše odškodnění. Už teď je patrné,
že se úroveň odškodnění zvyšuje, což
má samozřejmě dopad na limit plně‑
ní sjednaný v pojistné smlouvě. Doby,
kdy byl pojistný limit ve výši jednoho
milionu korun, jsou nenávratně pryč,“
říká právnička Jaroslava Nožičková
z České pojišťovny.
„Mnoho podnikatelů se ještě i dnes
mylně domnívá, že limit plnění na‑
příklad ve výši pět milionů korun je
dostatečný. Přitom i minimální limit
plnění u odpovědnosti z provozu mo‑
torových vozidel je zákonem určen na
35 milionů korun, a to některé činnos‑
ti podnikatelů jsou mnohem rizikověj‑
ší než právě provoz vozidel. V nedávné
minulosti u nás například klient uplat‑
nil škodu z chybné projekční činnosti
ve výši téměř 40 milionů korun,“ upo‑
zorňuje Čapková z České podnikatel‑
ské pojišťovny.
Obdobně reaguje i Káňa z pojišťov‑
ny Kooperativa: „Téměř polovina pod‑
nikatelů, které jsme oslovili v našem
průzkumu, neměla sjednáno pojištění
odpovědnosti. Z těch, kteří ho mají, se
třetina pojistila pouze na milion korun,
což je nedostatečné. I těm nejmenším
firmámdoporučujemelimitminimálně
ve výši 10 milionů korun.“
6. Nedostatečná
opatření proti
vloupání
Nevyhovující zabezpečení dveří, pří‑
padně nízké oplocení či přímo absence
elektronického zabezpečovacího sys‑
tému udělají z pojištění jen bezcenný
náklad. Firmy by se měly dobře sezná‑
mit s tím, co pojišťovna při zabezpe‑
čení vyžaduje. „Nedávno jsme řešili
případ firmy, která sice měla pojištění
na odcizení na pojistnou částku mi‑
lion korun, ale zásadně pochybila v za‑
bezpečení, které jí předepisovala po‑
jistná smlouva. Při pojistné události se
škodou za zhruba 750 tisíc korun tak
byla vyplacena jen velmi malá část,“
popisuje Jan Marek, mluvčí Direct
pojišťovny. Pojištění proti vloupání
se také zpravidla nevztahuje na sta‑
vební součásti, jako jsou dveře, okna
nebo prosklené výlohy, které jsou při
loupeži často poničeny. Je vhodné si
je připojistit.
5
7. Přehlížení
moderních hrozeb
K dalším firemním nebezpečím patří
třeba ztráta dobré pověsti firmy nebo
ohrožení značky. „Zahraniční firmy,
které u nás podnikají, se rizika ztráty
dobré pověsti obávají mnohem více
než ty domácí. Je to hlavně kvůli tomu,
že v dnešní informační společnosti
a době nových forem médií, jako jsou
například sociální sítě, se občané do ko‑
munikace zapojují aktivně, a hlavně
rychle. Právě rychlost rozšíření zpráv
je velkým fenoménem, a tak během ně‑
kolika minut může negativní zpráva
zasáhnout celý svět a poškodit dobré
jméno firmy, nebo ji v krajním důsled‑
ku dokonce zlikvidovat,“ zdůrazňuje
Bálek z Allianz pojišťovny. Pojištění
moderních hrozeb, jako je také třeba
útok hackerů či únik dat, pojišťovny
nabízejí, ale mezi podnikateli nepatří
mezi příliš vyhledávané.
V rámci životního pojištění by zase
měli podnikatelé myslet především
na finanční zajištění před riziky, která
mohou trvale ohrozit jejich pracovní
výkony. Neměli by zapomínat na pojiš‑
tění pro případ vážných nemocí, úrazů
a jejich trvalých následků, invalidity
a měli by pamatovat i na dostatečné
zajištění rodiny v případě smrti. Často
je může ohrozit i krátkodobější výpa‑
dek z práce, je proto vhodné pamato‑
vat na pojištění pracovní neschopnosti
a hospitalizace, které je finančně zají‑
mavější než sociální pojištění.
„Důležité je, aby pojistná částka
dostatečně pokryla dobu potřebnou
pro případné léčení. Doporučujeme
ji proto nastavit tak, aby nahradila
dvojnásobek až pětinásobek obvyk‑
lého ročního příjmu. Často podceňo‑
vané je pojištění vážných nemocí, a to
navzdory tomu, že vážné nemoci mají
nejvýznamnější dopad na výši příjmu.
Průměrně se lidé pro tento případ po‑
jišťují na čtvrt milionu, což je při léčbě,
která může trvat i několik let, nedosta‑
tečné,“ uzavírá Jana Náchodská, mluv‑
čí Pojišťovny České spořitelny.
Připravila Veronika Kudrnová
HN049788
Inzerce
hledáme podnikatele a společnosti, kterých si lidé váží
nominujte do 30. června na www.cesky-goodwill.cz
ČG2016 | čtvrtý ročník ocenění pro firmy, kterých si lidé váží
6
Podnikání
20. června 2016
TÉMA
Než dopadenými zloději bych se
radši chlubil zachráněnými lidmi
Petr Ocásek umí z téměř každé bezpečnostní kamery udělat její chytrou verzi.
Jeho služba Angelcam ochrání nejen majetek, ale v budoucnu třeba i zdraví.
Veronika Kudrnová
[email protected]
P
robuzení do noční můry zažil už
podruhé během posledního půl
roku majitel pražského vršovic‑
kého obchůdku s českými tenis‑
kami. Ve dvě hodiny ráno mu s tichým
zapípáním přišla textová zpráva: „Váš
objekt byl narušen.“ Následoval rychlý
telefonát na policii, ve kterém podni‑
katel ohlásil pravděpodobné vloupá‑
ní. „Na takové případy si máte platit
soukromou bezpečnostní agenturu,“
zaznělo od policejního příslušníka.
Po chvíli, kdy se podnikatel roztrpčeně
dožadoval svých práv, vyslal policista
k prodejně hlídku. Než ta na místo do‑
razila, byl zloděj pryč a s ním i poklad‑
na. „Reakční doba poplachů je tragicky
dlouhá. V naprosté většině případů jde
navíc o falešné poplachy, a to pak po‑
licejní nebo jiná záchranná složka vy‑
jíždí zbytečně. Podnikatelé tento pro‑
blém vnímají, mnohdy ale nevědí, že
pro něj už existuje řešení v podobě vi‑
deoverifikace,“ říká Petr Ocásek, jeden
ze zakladatelů společnosti Angelcam se
sídlem v kalifornském Silicon Valley.
Firma Angelcam vytvořila a celo‑
světově nabízí několik služeb umož‑
ňujících sledování živého přenosu
i záznamu z bezpečnostních kamer.
Jedna z nich pomáhá pomocí videa
ověřit poplach a zalarmovat správnou
zásahovou jednotku, ať už soukromou
nebo policejní, zdravotní či hasičskou.
„V Česku spolupracujeme s firmou
Jablotron Security. Jakmile se v zabez‑
pečeném objektu spustí alarm z požár‑
ních či pohybových čidel, bezpečnostní
služba má během několika vteřin pří‑
stup k videím z daného místa. Pokud
je poplach vyhodnocen jako pozitivní,
vysílá na místo zásahovou jednotku
a informuje policii,“ vysvětluje Ocásek.
HN:Podnikátev oblastitakzvanécon­
nected security. Jak byste laikovi po­
psal, co se za tímto termínem skrývá?
Je tak nazývána oblast, která pomocí
internetu propojuje tři věci – zařízení,
senzory a lidi. Různá zařízení v sobě
mají či mohou mít senzory, ať už pohy‑
bové, požární, detekující vlhkost nebo
třeba zdravotní komplikace. Ty zazna‑
menají riziko vzniku nějaké události
a informaci o hrozbě předají lidem, kte‑
ří mohou škody rychle eliminovat. Cí‑
lem je doručit informaci co nejrychleji
k těm správným lidem. Svět connected
security dnes začíná v oblasti ochra‑
ny majetku. Eliminuje počet výjezdů
k falešným poplachům, ale postupně
se přesouvá i do oblasti ochrany zdraví.
HN: Vzpomenete si na konkrétní pro­
jekt, kde videa z bezpečnostních ka­
merpomáhajízachraňovatživotylidí?
Třeba firma Luna už nyní vyrábí chyt‑
ré matrace. Ty v sobě mají zabudované
senzory, které nejenže kontrolují sr‑
deční tep nebo dech pacienta, ale upo‑
zorní například i na zvýšenou teplotu.
Ve spojení s videem může zdravotník
či třeba vnuk pacienta okamžitě zkon‑
trolovat, pokud jsou nějaké hodnoty
mimo standard. Český start‑up Swift‑
Shield zase umisťuje senzory na běžně
používané předměty v domácnostech
PETR OCÁSEK (35)
Založil a vlastnil řadu firem z oblas‑
ti vývoje softwaru, on‑line aplikací
a videa na internetu. Vedle vlast‑
ního podnikání se věnoval i propo‑
jování světa start‑upů a investorů.
Podílel se na založení inkubátoru
StartupYard i akcelerátoru Node5.
Nyní spoluvlastní firmu Angel‑
cam, která je registrována v ka‑
lifornském Silicon Valley a která
ročně utrží kolem 350 tisíc dolarů
(zhruba 8,5 milionu korun). Ved‑
le služby ukládání videozáznamů
z bezpečnostních kamer do cloudu
vyvíjí ve spolupráci s univerzitami
on‑line aplikace počítačového vi‑
dění, které umějí záznamy z kamer
vyhodnotit místo lidí.
Foto: HN – Jiří Koťátko
seniorů a v pečovatelských domech.
Systém se učí stereotypnímu chová‑
ní starších lidí, a pokud v průběhu
dne senzory nezaznamenají nějakou
obvyklou aktivitu, třeba manipulaci
s lékovkou nebo navštívení toalety,
zalarmuje rodinu či zaměstnance do‑
mova důchodců. Jen v testovací ver‑
zi se díky tomu podařilo zachránit už
pár lidských životů. Osobně se mi ta‑
kové projekty velmi líbí, rád bych je
v budoucnu pospojoval dohromady
a ve spolupráci s většími firmami uve‑
dl jejich služby v život, aby je lidé v ši‑
roké míře používali a chytrá řešení jen
nezaplňovala stránky novin.
HN: Jak moc utopická je myšlenka,
že počítače naučíme porozumět zá­
znamu z videa tak, že budou samy
vyhodnocovat bezpečnostní rizika?
To už se děje a nejen ve filmech. Na‑
příklad bezpečnostní kamera v met‑
NÁPADY
NA PRVNÍM
MÍSTĚ
Hlasujte pro nejlepší novinku mezi
pojišťovacími produkty a službami
na www.nejpojistovna.cz
Do kategorie Pojišťovací inovátor 2016 nominovaly
pojišťovny své produkty a služby, jež považují
na našem trhu za inovativní. Které z nich vás
zaujmou nejvíce?
HN049469
8
Podnikání
20. června 2016
TÉMA
ru může mít v sobě naprogramován
algoritmus, který rozezná, když člo‑
věk upadne do kolejiště, a automatic‑
ky zastaví vlakovou soupravu. Dnes
však ještě stále spoléháme na ten lid‑
ský faktor, někoho, kdo tlačítkem pro‑
voz metra zastaví, i když technologie
na to už existují. Podobně již existují,
i přímo u nás, technologie pro rozpo‑
znání automobilu jedoucího v proti‑
směru. Původní myšlenka Angelcamu
totiž staví na počítačovém vidění a au‑
tomatickém rozpoznání toho, co se
na videu děje. Věřím, že je to budouc‑
nost. Zatím se ale soustřeďujeme na ty
nejběžnější potřeby našich zákazníků.
HN: Které to jsou?
Zákazníci chtějí mít přístup k živému
obrazu i záznamu z kamer, který se jim
ukládá v cloudu (na vzdálené servery,
pozn. red.). Chtějí mít možnost si vi‑
dea stáhnout a v případě potřeby je
nasdílet třetí straně, ať už policii nebo
třeba pojišťovně. Aplikacím umož‑
ňujícím počítačové vidění se bude‑
me ve velkém věnovat později. Jejich
testovací verze nyní poskytujeme jen
těm nejzajímavějším klientům.
HN: V jakých oblastech se nejvíce vyplatí vaše aplikace používat?
Aplikace dávají smysl hlavně tam, kde
utíkají nějaké peníze, i ty z neuskuteč‑
něných prodejů. Hodně je proto využí‑
vají obchodní řetězce. Aplikace pomo‑
hou třeba odhalit, jak dlouho musí zá‑
kazník čekat ve frontě na pokladnu.
V momentě, kdy mu dojde trpělivost
a nákup neuskuteční, manažer prode‑
je to z obratu prodejny neidentifikuje.
Oblíbená je i aplikace, která analyzuje,
kudy se zákazníci po prodejně pohy‑
bují, respektive kde se zastavují. Teď
třeba řešíme aplikaci pro americkou
síť fitness center, která má dva tisíce
poboček s nonstop provozem. V noci
v nich není zajištěna obsluha, členové
vstupují na svoji kartu. Stává se ale, že
s sebou vezmou i partu přátel, kteří si
zacvičí zdarma. Aplikace umí poznat
vstup více lidí najednou a v reálném
čase informovat manažera. Ten si pak
podle videa ověří, že se tak skutečně
stalo, a na dálku může naúčtovat extra
poplatky či zablokovat vstupní kartu.
HN: Je lehčí o přínosu vaší služby přesvědčitamerické,nebočeskéklienty?
Zajímavější je pro nás rozhodně ame‑
rický trh, kde generujeme přes polovi‑
nu všech příjmů. V USA máme i větší
oporu v legislativě. Ochrana majetku
a zdraví je tam v žebříčku priorit výše
než ochrana osobnosti. V Česku je to
naopak, u nás se naši zákazníci musí
vypořádat s činností Úřadu pro ochra‑
nu osobních údajů. Dále, ve Spojených
státech nemohou k poplachům vyjíž‑
dět soukromé bezpečnostní agentury,
a tak vyjíždí policejní hlídka. Protože
příčinou většiny poplachů je špatná in‑
stalace či manipulace s alarmem, poža‑
dují v mnoha okrscích před výjezdem
nejdříve ověřit záznam z bezpečnost‑
ních kamer. Stát pálí výjezdy k faleš‑
Foto: HN – Jiří Koťátko
ným poplachům, proto tlačí na mo‑
dernější zabezpečení majetku. Firmy
i domácnosti, které si pořídí službu vi‑
deoverifikace poplachu, tam dokonce
získávají slevy na pojištění majetku.
Vyhodnocení poplachu v řádu vteřin
samozřejmě silně snižuje riziko škod.
HN:Vybavuji si případ prodejce elektrokol,kterýna firemnímwebuzveřejnil fotku člověka, jenž mu odcizil kolo.
Dostal za to od Úřadu pro ochranu
osobních údajů pokutu…
Znám ten případ. Úřad prodejce, pokud
vím, nepokutoval za zveřejnění foto‑
grafie, ale za to, že člověka na ní označil
za zloděje dříve, než policie začala vy‑
šetřovat trestný čin. Rozporuplných,
až nekonzistentních rozhodnutí však
znám víc. Například jednomu nábyt‑
kářskému řetězci dovolil stejný úřad
pořizovat a ukládat záznamy z kamer
umístěných na parkovišti prodejny
pouze v případě, že anonymita osob
na videu bude zajištěna rozmazáním
jejich obličejů. SPZ vozů ale směly zů‑
stat čitelné. Ovšem poté úředníci téhož
úřadu, ale v jiném městě, kde měl ře‑
tězec další prodejnu, rozhodli opačně.
HN: A vaše podnikání naráží na problémy s českou legislativou?
Naše zákazníky vzděláváme, co je a co
už nemusí být v souladu se zákony.
Čím jednodušší je sdílení videí z ka‑
mer, tím více případů „na hraně záko‑
na“ bude muset úřad řešit. Nevědomě
nebo možná i vědomě porušují zákon
například také bytové domy, které si
do společných prostor instalují bez‑
pečnostní kamery a nemají k tomu
stoprocentní souhlas všech nájemní‑
ků. Větší ochrana jejich majetku jim
však stojí za to obcházet zákon a při
případné kontrole třeba tvrdit, že ka‑
merový systém nefunguje.
HN: Může se k vaší službě v cloudu,
tedy na vzdálený server, připojit jakákoliv bezpečnostní kamera?
V zásadě ano, pokud jde o IP kameru,
a ne její analogovou verzi. Nenutíme
klienty investovat do nového hardwa‑
ru, ale maximálně efektivně využít to,
co už mají. Volitelně, pokud chce ně‑
kdo kameru připojit do cloudu co nej‑
rychleji a zároveň bezpečně, tak to jde
díky krabičce, které říkáme Angelbox.
HN: Přemýšleli jste o výrobě kamer
vlastní značky?
Ano, ale preferujeme partnerství s vý‑
robci kamer. Máme třeba podepsané
partnerství s firmou, která je v počtu
vyrobených kamer dvojkou na trhu.
Její kamery jdou do cloudu připojit
na pár kliků i bez Angelboxu. Od léta
tyto kamery budou dostupné i v Česku.
HN: Nyní utržíte kolem 350 tisíc dolarů ročně. Tvrdíte, že za čtyři roky už
tobude100milionůdolarůročně.Jeto
reálné? Jak toho chcete docílit?
Právě díky takovým partnerstvím, jako
jsou ta s výrobci kamer. Spolupracuje‑
Podnikání
me ale i se soukromými bezpečnostní‑
mi agenturami, pojišťovnami, výrobci
alarmů a routerů, poskytovateli inter‑
netu… Obratově nyní rosteme zhru‑
ba o osm procent měsíčně, na někte‑
rých nových produktech i 100 procent
měsíčně. Pokud náš celkový růst bude
další čtyři roky v průměru 20 procent
měsíčně, podaří se plán naplnit.
HN: Kolik máte celosvětově kamer
připojených ke cloudu?
Zhruba 14 tisíc kamer z více než 170 ze‑
mí. Polovina je z USA. Druhým nej‑
silnějším trhem je teď pro nás Anglie
s deseti procenty. Na konci letošního
roku bychom měli mít připojených mi‑
nimálně 35 tisíc kamer v cloudu.
HN: Jak si v této statistice stojí Česko?
Dlouho jsme měli web jen v angličti‑
ně. Českou verzi jsme spustili teprve
před pár měsíci, přesto už máme přes
tisíc kamer z Česka. Pracujeme na dal‑
ších jazykových mutacích. Hodně nám
teď vyskočili zákazníci z Mexika, Ar‑
gentiny a Španělska jen proto, že jsme
zapracovali na španělské lokalizaci.
HN: Kdo v Česku nejvíce využívá vaše
služby?
Například výrobní podniky, obchodní
řetězce, majitelé kancelářských pro‑
Inzerce
HN049445-1
stor. Připojeny jsou třeba i lyžařské
areály, golfová hřiště či hotely, které
vysílají živé záběry ze svého okolí.
V USA máme
i větší oporu
v legislativě.
Ochrana majetku
a zdraví je tam
v žebříčku priorit
mnohem výše
než ochrana
osobnosti.
V Česku je to
naopak.
HN: Který trh je pro vás vedle toho
severoamerického nejzajímavější?
Hodně věříme v Japonsko, kde je dob‑
rá penetrace technologií a zároveň
výborná konektivita. Rychlost inter‑
netu je pro nás klíčová. Myslím si, že
do dvou let si můžeme v Japonsku vést
lépe než nyní v Severní Americe.
HN: Na čem stavíte svou konkurenč­
ní výhodu?
Na trhu je spousta bezpečnostních sys‑
témů, které se snaží řešit dílčí problé‑
my, fungují ale moc autonomně, jsou
složité, uzavřené pro jednu značku
hardwaru a nejsou „connected“. My se
snažíme nabídnout nejjednodušší sys‑
tém, jak pracovat s bezpečnostní ka‑
merou bez ohledu na její značku. A ná‑
sledně vzdělávat zákazníky, že k videu
si mohou navíc připojit řadu alarmů,
senzorů a chytrých zařízení a poplachy
pak sdílet třeba s vnukem, se sousedem
nebo s bezpečnostními složkami.
HN: Je před vámi „svatba z rozumu“,
nějaký kapitálový vstup investora?
Letos nás čeká další investiční kolo.
V prvním jsme od investorů získali
9
1,4 milionu dolarů a nyní se s nimi ba‑
víme o podobné částce. Peníze nám
umožňují do budoucnosti investovat
rychleji, než bychom si mohli dovolit
z našich současných příjmů, což je klí‑
čové pro rychlý růst a obsazení trhu.
Rozšiřujeme tým a zařazujeme vyšší
rychlost. Vylepšujeme aplikace, které
máme zatím v testovací verzi. V na‑
šem e‑shopu s aplikacemi už zájemci
stojí frontu. Máme asi tisíc objedná‑
vek na něco, z čeho zákazníci viděli
jen pár fotek.
HN: Už v minulosti jste řekl, že nejlé­
pe vydělané peníze spojené s dobrým
pocitem jsou z řešení reálných pro­
blémů v oblasti zdravotnictví, bydle­
ní a životního prostředí. Tyto oblasti
vás byznysově lákají?
Rozhodně. Raději bych do médií pre‑
zentoval, kolik naše řešení zachráni‑
lo lidských životů, než kolik se díky
němu podařilo chytit zlodějů. Těším
se, až se Angelcam posune i do této ob‑
lasti. Ideální by bylo, kdyby se nám po‑
dařilo založit vlastní investiční fond,
který by podporoval projekty z oblasti
telemedicíny, vzdálené péče a ochra‑
ny zdraví. Bydlení i životní prostředí
mě taky velmi zajímají. Jsem odpůrce
hypoték a sympatizant s trvale udrži‑
telným bydlením.
Digitální garáž podpoří šance
studentů, zaměstnanců i firem
Češi mají k moderním technologiím velmi blízko, v digitálních dovednostech
však v poslední době za Evropou poněkud zaostávají. Digitální garáž si klade
za cíl to změnit. O ambicích projektu jsme hovořili s Petrem Šmídem,
marketingovým ředitelem společnosti Google.
Podle aktuálního žebříčku DESI
Česká republika zaostává
v oblasti digitálních znalostí.
Kde máme největší slabiny
a v čem vidíte problém?
Možná trošku usínáme na vavří‑
nech. Měli jsme relativně dobrou
výchozí základnu. Obecně mají
Češi k technologiím blízko a vidí‑
me to na spoustě věcí. Jednou
z nich, která to dobře ilustruje,
jsou aktivity v oblasti e‑commer‑
ce. Podle řady zdrojů je u nás něco
mezi 30 a 40 tisíci e‑shopy, což je
číslo, kterého dosahují spíše vý‑
razně větší země.
V oblastech, jako jsou právě ná‑
kupy přes internet či základní di‑
gitální dovednosti – používání po‑
čítače, webová infrastruktura –,
jsme tedy na tom relativně dobře.
Vypadá to však, že ostatní země
nás dohánějí. Myslím si, že to je
důvod, proč si Česká republika po‑
horšila.
Vůči zemím Evropské unie re‑
lativně nejvíce zaostáváme v po‑
kročilejších digitálních dovednos‑
tech, které člověk potřebuje na‑
příklad pro podnikání nebo pro
práci ve firmě využívající inter‑
net pro byznys. Jde o kombinaci
komunikačních dovedností
a schopnosti pracovat s informa‑
cemi, řešit problémy nebo využí‑
vat různé webové služby. To jsou
dovednosti, ve kterých nejsme
na předních místech, kde jsme až
na 21. místě z 28 zemí EU v žeb‑
říčku DESI.
V pokročilejších digitálních do‑
vednostech se orientuje jen necelá
čtvrtina Čechů.
Jedním z projektů, kterými se
Google snaží situaci změnit, je
Digitální garáž. Mohl byste
čtenářům tuto platformu
stručně představit?
HN049852-1
Digitální garáž je naše vzdělávací
platforma, která má za cíl pomoci
lidem v tom, jak uspět na internetu
ve svém podnikání. Má pomoci na‑
být dovednosti v digitálním mar‑
ketingu a skládá se ze dvou částí.
Jednou je onlinová platforma
na stránce www.digitalnigaraz.cz,
obsahující řadu lekcí a modulů
na témata týkající se digitálního
marketingu.
Druhou část, offlinovou, tvoří
série přednášek a školení, které
pořádáme ve spolupráci s našimi
partnery. Na stránce www.digital‑
nigaraz.cz se na ně můžete přihlá‑
sit. Je tam sekce nazvaná Offline
školení, kde je výčet všech školení
pořádaných ve spolupráci s vyso‑
kými školami, s neziskovou orga‑
nizací Google Byznys Groups, kte‑
rá vzdělává malé a střední podni‑
ky, a dalšími partnery.
Projekt je určen čistě pro aktivní
podnikatele nebo i pro ty, kteří
o podnikání teprve uvažují.
Tento projekt je určený v podstatě
pro každého, kdo si chce rozšířit
znalosti digitálního marketingu.
Hlavní cílové skupiny jsou jednak
lidé, kteří jsou už aktivně zapojení
v byznysu, podnikatelé, většinou
malí a střední, nebo i zaměstnan‑
ci. Podnikatelé by mohli znalosti
využít ve svém podnikání na in‑
ternetu a zaměstnanci spíše pro
budování své další kariéry.
Další skupinou, pro kterou je
Digitální garáž určená, jsou stu‑
denti. Těm přináší rozšíření zna‑
lostí pro to, aby mohli lépe najít
Petr Šmíd,
marketingový ředitel,
Google
uplatnění v praxi, přičemž tou
praxí může být zaměstnání nebo
i vlastní podnikání.
Jde o ucelený program, nebo si
zájemci vybírají sekce podle
vlastní potřeby?
Je to ucelený program, nicméně
každý si jej může přizpůsobit po‑
dle vlastních potřeb a úrovně zna‑
lostí.
Digitální garáž zapadá do naše‑
ho širšího programu Pomáháme
Česku růst, který má za cíl pomoci
speciální komerční projekt Google
Čechům uspět na internetu, a to
nejenom v podnikání nebo obecně
v byznysu, ale i pomoci například
tvůrcům obsahu, který zveřejňují
na internetu, nebo neziskovým or‑
ganizacím atd.
Program Digitální garáž obsa‑
huje více témat, od „úvodu do in‑
ternetu“, kde se mapují příležitosti
pro podnikání na internetu, přes
základní budování vlastní přítom‑
nosti na internetu, jakým způso‑
bem využívat webové stránky, jak
přemýšlet o analytice a výkonnos‑
ti webových stránek, až se dostá‑
vá k jádru problematiky, což je
marketing na internetu. Ať už je
to marketing ve vyhledávání, mar‑
keting na sociálních sítích, marke‑
ting prostřednictvím videorekla‑
my… Jde to až po specializovaná
témata, jako je například „rozvoj
svého byznysu přes internet
do zahraničí“ nebo webová analy‑
tika čili vyhodnocování výkon‑
nosti přítomnosti na internetu.
Je už program vyzkoušený
někde v zahraničí, nebo jde
o čistě lokální záležitost?
Je součástí našeho celoevropského
programu. Minulý rok jsme spustili
projekt, který jsme nazvali Growth
Engine, volně přeloženo Motor růs‑
tu pro Evropu, a v rámci něj jsme se
”
Digitální garáž zapadá
do našeho širšího
programu Pomáháme
Česku růst, který má
za cíl pomoci Čechům
uspět na internetu,
a to nejenom v podnikání nebo obecně
v byznysu.
původně zavázali vyškolit milion
Evropanů v digitálních dovednos‑
tech. Letos jsme
tento závazek zvýšili o další milion.
Jde tedy o součást programu, který
v západoevropských zemích, jako
například ve Velké Británii, v Ně‑
mecku, ve Španělsku, běží úspěšně.
Česko se k němu přidává a věří‑
me, že pomůžeme dalším lidem
uspět na internetu. Naším cílem je
oslovit desetitisíce Čechů a pomo‑
ci jim v jejich podnikání a v rozvo‑
ji kariéry.
V České republice jsme on‑line
platformu v pilotní fázi spustili
v únoru a teď, když jsme spustili
program, jsme ji doplnili o lokali‑
zovaná videa a lokalizovaný ob‑
sah. V plné verzi je k dispozici
zhruba dva měsíce.
V Česku je tedy asi předčasné
projekt hodnotit, ale je o něj
velký zájem?
Celkový zájem v ČR je určitě ještě
předčasné hodnotit. Nicméně sku‑
tečnost, že jsme evropský závazek
vytrénovat milion lidí splnili
o rok dříve, než bylo plánováno,
vnímáme jako známku toho, že je
o program zájem.
V Česku vnímáme reakce, jak
před spuštěním, tak po spuštění
programu, jako velmi pozitivní.
Vyplynulo z nich, že toto v ČR
chybí a že jde v této době o důleži‑
tou součást vzdělávání. Při disku‑
sích se spolupracujícími partnery
vidíme, že byla poptávka po tako‑
vémto projektu velká, ale nebyla
uspokojena.
Jaké výsledky v zahraničí
Digitální garáž již přinesla?
Máte nějaké vyhodnocení,
nakolik lidem pomáhá?
V zahraničí máme velmi dobrou
zpětnou vazbu třeba z Itálie, kde se
do programu zapojila i vláda a za‑
ložila na něm digitální strategii.
Ve Španělsku, kde podobný
program začal pod jménem Acti‑
vate, jsme se zaměřili na mladé li‑
di, kteří tam trpí velkou neza‑
městnaností. Vyškolili jsme více
než 100 tisíc lidí a konkrétních
příkladů lidí, kterým se podařilo
díky programu najít zaměstnání
nebo začali sami podnikat, je vel‑
mi mnoho. Reakce jak ze strany
absolventů, tak ze strany vlády
byla velmi pozitivní. Sám španěl‑
ský premiér program vyzdvihl
a ocenil jeho přínos.
Do projektu se zapojila řada škol
a dalších partnerů. Bylo těžké je
pro takovýto projekt získat?
A nakolik jste měli podporu
i ze strany státu?
Nemusí absolvovat kompletní
soubor školení?
Konverzace, které jsme vedli, byly
velmi pozitivní. Úroveň společen‑
ské poptávky po takovém progra‑
mu je poměrně velká, proto jsme
získali záštitu hned tří minister‑
stev – Ministerstva průmyslu
a obchodu ČR, Ministerstva práce
a sociálních věcí ČR a Minister‑
stva školství, mládeže a tělový‑
chovy ČR.
Důležité pro nás bylo získat
i klíčové partnery ze segmentu
malých a středních podniků
a akademického prostředí. V tom‑
to směru nám pomáhá jak Asocia‑
ce malých a středních podniků
a živnostníků ČR, tak Hospodář‑
ská komora ČR nebo Vysoká škola
ekonomická v Praze. Konkrétní
zapojení je individuální, nicméně
pomáhají nám jak s osvětou, tak
s organizováním školení
a workshopů. VŠE dokonce Digi‑
tální garáž zařadila do výu‑
ky marketingu.
Projekt zároveň nabízí možnos‑
ti také pro další partnery z akade‑
mické sféry nebo vzdělávání, kteří
chtějí výuku obohatit o praktický
kurz digitálních dovedností.
Je to tak. Konkrétně u onlinové
platformy je to tak, že na začátku
si vyplníte profilový dotazník,
ve kterém se ptáme na aktuální
znalosti a požadovaný účel jejich
využití. Na základě výstupu si se‑
stavíte individuální výukový plán,
do kterého si můžete zařadit
všechna témata, ale nemusíte.
Pokud jde o osobní školení,
i tady si vyberete, které vám vy‑
hovuje nebo které potřebujete,
a na něj se pak dostavíte.
Když se na Digitální garáž
podíváme z pohledu zájemců,
s jakou časovou a finanční
náročností mají počítat?
Školení jsou všechna zadarmo,
takže jediné, co tomu věnujete, je
čas.
Pokud jde o onlinovou platfor‑
mu, trénink/školení probíhá pro‑
střednictvím krátkých videolekcí.
Každá má v průměru asi pět mi‑
nut, a pokud by zájemce chtěl ab‑
solvovat všechny lekce, jde zhruba
o osm hodin videoobsahu. Za kaž‑
dou lekcí následuje krátký kvíz
a na konci je test, takže je třeba si
ještě připočítat nějaký čas na ab‑
solvování těchto kvízů.
Kdybyste chtěl absolvovat celý
obsah a projít si všechna videa,
může to zabrat zhruba devět ho‑
din.
U osobních školení je délka
různá. Typicky jsme s partnery
dělali půldenní až jednodenní ško‑
lení, záleží na formátu. S vysoký‑
mi školami to například bývá
ve formátu 4 x 1,5 hodiny.
Účastník si tedy může vybírat,
které dovednosti chce rozvíjet?
Budou mít účastníci možnost
prokázat nabyté znalosti
zaměstnavatelům? Získají
nějaký certifikát?
Výsledkem školení je, kromě těch
nabytých dovedností, zisk certifi‑
kátu, který uděluje Google a Inter‑
active Advertising Bureau (IAB),
což je mezinárodní autorita v ob‑
lasti digitálního marketingu. Zna‑
losti jsou tedy potvrzené ze dvou
stran. Podmínkou je pochopitelně
úspěšné absolvování závěrečného
testu ze všech 23 témat.
Máte plány na další rozvoj
tohoto či obdobných dalších
programů?
Přemýšlíme hlavně o tom, jak ten‑
to program udělat více nezávislým
a dlouhodobějším. Takže se s part‑
nery hlavně z řad vysokých škol
bavíme o tom, jak prvky digitální‑
ho marketingu začlenit do výuky.
Jak už jsem zmínil, od zimního se‑
mestru by mohla být Digitální ga‑
ráž zařazena jako samostatný
předmět do výuky a věřím, že se
připojí i další školy.
Kromě toho máme více zacílené
navazující programy, které se vě‑
nují exportérům či ženám podni‑
katelkám. Pro exportéry je to pro‑
gram Exportní akcelerátor. Letos
v květnu proběhlo jeho první kolo
a na podzim zrealizujeme druhé.
Program je zaměřený na firmy,
které jsou již na internetu aktivní
a chtějí prostřednictvím internetu
expandovat do zahraničí.
Druhým programem je Digitál‑
ní akademie pro ženy, která má
ženy podpořit ve využití internetu
k podnikání či například v navá‑
zání na kariéru, kterou přerušily
❚
během mateřství.
Petra Kovářová a Michael Málek
HN049852-2
12 Podnikání
INTERVIEW
Zleva: Jiří Starý a Jakub Lanča, zakladatelé firmy
Meduse Design. Foto: HN – Tomáš Škoda
20. června 2016
Podnikání 13
I dýmka za statisíce
si najde svého kupce
Spolužáci ze střední školy uspěli ve světě s designovými
vodními dýmkami značky Meduse. Ročně jich vyrobí
přibližně tisícovku. Kouří z nich šejkové i oligarchové.
Veronika Kudrnová
[email protected]
T
řicetiletá whisky v designové lahvi zdobí společně s ně‑
kolika svými mladšími verzemi jinak velmi jednodu‑
chý a čistý interiér showroomu společnosti Meduse
Design. Beton, sklo, dřevo a kov převládají v prostoru,
který ještě voní novotou a čerstvou výmalbou. Do moderní‑
ho sídla na okraji Brna se přestěhoval výrobce designových
vodních dýmek teprve loni na podzim. Stavba za 26 milionů
korun je výsledkem jedenáctileté snahy spolumajitelů Jiřího
Starého a Jakuba Lanči povýšit kouření „šíši“ (slangově také
vodárny či vodnice) na zážitek, který má nejen chuťový, slu‑
chový, ale i vizuální rozměr.
Vyzrálou whisky si podnikatelé dopřávají jen tehdy, když
uzavřou skutečně významný obchod. O tom, že jich za po‑
slední dobu bylo hned několik, svědčí mizející obsah lahve.
Dýmky z českého křišťálu mají ve svých sbírkách nejen arabští
šejkové, ruští oligarchové, ale třeba i světové filmové hvězdy.
Český designový výrobek, který kloubí tradiční sklářské a ko‑
vářské řemeslo s trendovými technologiemi, se prosadil v pě‑
tihvězdičkových hotelech i luxusních turistických resortech
po celém světě. Futuristické dýmky inspirované podmořským
světem zaujaly i filmaře. Šíša s pozlaceným stojanem se tak ob‑
ku „postavil na hlavu“, odkryl očím uživatele příběh kouře,
který se líně line skrze ovoce, květiny nebo koření umístěné
v křišťálové baňce podsvícené LED diodami. Aby byl kuřác‑
ký zážitek stoprocentní, pustili se podnikatelé i do vývoje
vlastního tabáku. Pod značkou Medite vyrábějí pro český
trh jeho různé příchutě a chystají se produkt uvést i na ně‑
meckém trhu. Firmu dokonce připravují na vstup možného
strategického investora.
HN: Designové vodní dýmky nejsou zrovna výrobky pro
masy, přesto na dýmkách dobře vyděláváte. Dařilo se vaší
firmě hned od začátku?
Jakub Lanča (JL): Společně podnikáme už jedenáctým rokem
a nepopírám, že byly i velmi krušné roky, hlavně v začátcích,
kdy jsme se dostali i do platební neschopnosti. Než se nám
podařilo proniknout na světové trhy a my přestali být v čer‑
vených číslech, trvalo to nějakých pět let.
Jiří Starý (JS): Byli jsme klasickou garážovou firmou s žádným
kapitálem, a navíc produktem, který nebyl určen pro český
trh. V roce 2005, kdy jsme firmu založili, bylo mnohem slo‑
žitější dostat produkt na globální trh. Sociální sítě teprve
vznikaly, start‑upy měly mnohem komplikovanější rozjezd.
Všechno, co jsme měli, byly rodinné úspory a třičtvrtěmilio‑
nová půjčka od Jihomoravského inovačního centra. Chyběly
nám i zkušenosti s vedením firmy. Nejsme ekonomové ani
Vytvořili jsme nový segment luxusního zboží.
Arabové byli překvapeni, možná i trochu
zklamáni, že to nevymysleli sami.
jevila i ve sci‑fi snímku Jupiter od sourozenců Wachovských,
režisérského dua, které stojí i za filmem Matrix.
Dýmky ve tvaru medúz, sépií a dalších mořských živoči‑
chů působí křehce, zároveň díky detailnímu provedení pro
člověka mimo společenskou smetánku velmi nedostupně.
To by se ale mělo brzy změnit. „V září chystáme představe‑
ní nového modelu dýmky pro retailové zákazníky. Cenově
bude mnohem příznivější, z kvality provedení ale neslevíme.
Chystáme se sice použít nové materiály, ale i nadále se bude‑
me držet koncepce luxusních designových dýmek,“ odkrývá
plány osmatřicetiletý Jiří Starý.
„V Česku chceme být i více vidět na firemních večírcích,
festivalech, sportovních turnajích a dalších akcích nejen pro
lidi z vyšších společenských kruhů. Prohlubujeme proto spo‑
lupráci se zážitkovými agenturami, které tyto společenské
události připravují. Ohlasy jsou velmi pozitivní, počítám,
že letos bychom na těchto akcích mohli vydělat i desetiná‑
sobek toho co loni,“ doplňuje svého byznyspartnera Jakub
Lanča, který je zároveň autorem netradičního designu. Dým‑
nepocházíme z podnikatelských rodin, takže jsme se větši‑
nou rozhodovali velmi intuitivně. První dílčí úspěch byl me‑
zinárodní veletrh designu a nábytku Index, který se v roce
2007 konal v Dubaji. Nakopla nás ale až o dva roky později
šestimilionová zakázka na dodávku 250 dýmek do jedné
z restaurací v Saúdské Arábii.
HN: Jak vás na Blízkém východě, v kolébce vodních dýmek,
přijali?
JL: Vytvořili jsme nový segment luxusního zboží – designové
vodní dýmky. Arabové byli překvapeni, možná i trochu zkla‑
máni, že to nevymysleli sami. Chyběl jim k tomu ale patřičný
odstup. Po staletí kouřili z levných dýmek tradičního tvaru.
JS: Vesměs to bylo pozitivní přijetí, i když ta situace by se dala
přirovnat k tomu, kdyby Čechy chtěl někdo poučovat o tom,
jak se správně vaří pivo. Bylo to odvážné, až drzé, ovšem měli
jsme na co navazovat. Československé sklárny už dříve vy‑
ráběly vázy vodních dýmek z foukaného skla, které končily
na Arabském poloostrově.
14 Podnikání
20. června 2016
INTERVIEW
HN: Vedle dýmek jste dříve nabízeli třeba i designová světla.
Plánujete se k jejich výrobě jednou vrátit?
JL: Dělali jsme toho víc, i kované mísy, hodiny a další bytové
doplňky. Budovali jsme klasické designové studio, ale nako‑
nec jsme se vyprofilovali jako výrobci dýmek a příslušenství
k nim, protože to je oblast, ve které jsme jako první přišli s no‑
vým inovativním konceptem a dodnes si držíme pozici lídra
trhu, kterého se ostatní snaží kopírovat. Prozatím na tom
nechceme nic měnit.
JS: Už třetí rok jako jediní v Česku vyrábíme i prémiový tabák
do vodních dýmek. Pod značkou Medite ho najdete ve 30 tu‑
zemských čajovnách. V září ale bude k dostání už i na němec‑
kém trhu. Vysoká cla nám navíc znemožňují dovážet tabák
na trhy Blízkého východu. Do roku 2017 bychom ho proto
chtěli vyrábět i v Íránu a zásobovat jím také arabský svět.
HN: Výroba tabáku je práci designéra hodně vzdálená. Proč
jste se rozhodli vstoupit i do této oblasti?
JS: Spočítali jsme si, kolik jsme utráceli za tabák jiných výrob‑
ců, když jsme testovali a ladili receptury koktejlů. Do vody
v dýmce přidáváme ovoce, květiny, koření nebo třeba i alko‑
hol a další suroviny, které pozmění chuť kouře. Dýmka sama
o sobě je jen hardware, kterému vdechuje život software v po‑
době správných surovin a jejich kombinací – „šíša koktejlů“.
Klasický e‑shop nemáme a ani ho neplánujeme, protože to
není odpovídající prodejní kanál pro prémiový produkt.
HN: Jaké prodejní kanály tedy zvažujete? Před lety jste chtě­
li otevřít značkový obchod v Londýně. Stále ho plánujete?
JS: Cestou vlastních speciálek nepůjdeme. Je to příliš ná‑
kladné a nerentabilní. Dýmky ale obohatí sortiment lu‑
xusního zboží nabízeného v buticích hotelů, ve kterých
se naše dýmky běžně kouří. Chystáme i stylové venkovní
obchůdky v blízkosti venkovních kuřáckých oáz, typicky
třeba na plážích.
HN: Prodej dýmek prostřednictvím čajoven nezvažujete?
JS: „Dotek medúzy“ v čajovnách zprostředkováváme jen
skrze náš prémiový tabák Medite. K jeho výrobě používá‑
me viržinský tabák nejvyšší kvality vypěstovaný v Evropě.
I ostatní přidané ingredience jsou českého nebo evropské‑
ho původu. Tabák je jemně nařezaný a neobsahuje jiná než
přírodní aromata. Z dýmky Meduse v kombinaci s koktej‑
lem si ho ale v čajovně nezakouříte. Ten komplexní zážitek
si můžete dopřát jen u našich partnerů. V Česku je to třeba
hotel Mandarin Oriental a restaurace Soho v Praze nebo dva
luxusní hotely v Karlových Varech – Carlsbad Plaza a Retro
Riverside.
Nebráníme se vstupu strategického
investora. Už nás oslovují i potenciální
zájemci, konkrétní nabídky zatím neřešíme.
Místo abychom dělali byznys jiným značkám, pustili jsme se
do vývoje vlastních tabákových receptur.
HN: Zdá se, že vám všechny ambiciózní plány zatím vyšly.
Vzpomenete si na něco, co se vám tak úplně nepovedlo?
JS: Fatální chybu jsme neudělali. Spíš jsme prohýřili spoustu
peněz metodou pokusů a drobných omylů, což je ale úděl
každého, kdo udává nový styl. Vždy je jednodušší zkopírovat
už existující než něco sám vymyslet, zejména v oblasti prémi‑
ových produktů, kde jsou nároky klientů vysoké.
HN: Jak se vám daří ubránit se výrobcům, kteří vás kopírují?
JL: Naše dýmky mají jako jediné na světě svá sériová čísla.
Pravost originálu si může jejich vlastník ověřit u nás na webu.
JS: V hlavních destinacích, kam dodáváme nebo to máme
v plánu, máme zaregistrovány průmyslové vzory i ochranné
známky. Nikdy ovšem nezabráníte výrobcům, aby se vámi in‑
spirovali. Někteří nás ale drze kopírují. Konkurujeme jim kvali‑
tou provedení a snažíme se neustále přicházet s něčím novým.
HN: Na čem „novém“ nyní pracujete?
JS: V září na veletrhu InterTabac v Dortmundu představíme
nový model dýmky pro retailové zákazníky, který bude cenově
dostupnější než ty ze současných kolekcí.
HN: Neměli jste tento záměr už dříve?
JS: Měli. Nejmladší kolekce Nautila nabídla menší modely
s hravým a barevným designem. Dýmky z této kolekce ale
úplně nesplnily očekávání maloobchodního trhu, byly moc
drahé. Nejlevnější model startoval na tisíci eur pro koncové zá‑
kazníky. Vzhledem k použitým materiálům a provedení jsme
je nemohli nabízet levněji. Šíša, kterou ale uvedeme na pod‑
zim, už by nárokům retailového trhu měla plně vyhovovat.
HN: Doteď jste primárně dodávali dýmky do luxusních ho­
telů, restaurací a barů. Kolik jich ročně prodáte přímo kon­
covým zákazníkům?
JL: Jednotky procent z obratu představují přímý prodej konco‑
vému zákazníkovi. Řekl bych, že to bude kolem pěti až sedmi
procent. Do budoucna by to ale mohlo být klidně 20 procent.
JL: A pak taky na různých společenských událostech. Spo‑
lupracujeme s několika agenturami, které zajišťují firemní
a jiné společenské akce. Pořadatelům chvíli trvalo, než si nás
zařadili do zážitkového portfolia. Pomalu se ale probouzejí
a ty agentury, které třeba ještě před dvěma lety neměly zá‑
jem, dnes samy přicházejí. Nedávno jsme třeba zajišťovali
večírek v Glass Baru v nejvyšším patře Tančícího domu.
Momentálně připravujeme i velkou akci pro zaměstnance
Burzy cenných papírů Praha v Občanské plovárně. Děláme
i komornější akce, například svatby. Kromě České republiky
se postupně etablujeme i v rámci Evropy. Máme za sebou
velké akce, jako například afterparty formule 1 v Monaku
nebo zajišťování „šíša cateringu“ na letošním Světovém
ekonomickém fóru v Davosu. Ohlasy jsou velmi pozitivní,
počítám, že letos bychom mohli vydělat na eventech i dese‑
tinásobek toho co loni. Aby bylo kouření dýmky na večírcích
ještě komfortnější, vyvinuli jsme nejen pro ten účel relaxační
stan ve tvaru medúzy. Tento tři a půl metru vysoký „magický
hřib“ je uvnitř osvětlen a pod jeho klobouk pohodlně usedne
ke stolku s vodní dýmkou šest lidí. Stan je nehořlavý a ne‑
promokavý, proto se hodí i na světové pláže.
HN: Bude mít letos „medúza“ na některé z pláží svoji pre­
miéru? O jaké exportní destinace aktuálně usilujete?
JL: Chtěli bychom se dostat na japonský a čínský trh, kam se
snažíme proniknout už poměrně dlouho, ale kvůli náročným
importním podmínkám jsme zatím nebyli úspěšní. Tamní lu‑
xusní hotely se totiž drží politiky jednoho dodavatele. Veškeré
nákupy probíhají přes centrálu, která poté vše směruje do ho‑
telu. Pokud centrála ještě nikdy vodní dýmky nenakupovala,
dostat je na seznam zboží představuje obrovskou proceduru.
Nejsme schopni tam dodávat jinak než skrze zprostředkova‑
tele. Nově jsme ale třeba v Jihoafrické republice.
JS: V Africe obecně vidím velký potenciál. Zrovna minulý mě‑
síc jsme dotáhli zakázku za 1,5 milionu korun, která směřovala
do Angoly. V poušti za hlavním městem Luanda tam vzniká
obří akvapark. Úsměvné na tomto obchodě bylo, že partneři
asi čtyři měsíce sháněli eura, protože jejich centrální banka
neměla dost eurových ani dolarových aktiv. Zaplatit nám zá‑
lohovou fakturu pro ně byla trochu bojovka.
Jiří Starý (38)
a Jakub Lanča (39)
Oba se narodili v Brně a vyrůs‑
tali ve stejné městské části –
Bystrci. Potkávali se i na chod‑
bách střední školy elektrotech‑
nické. Oba nakonec skončili
na vysoké škole s uměleckým
zaměřením.
Jiří Starý absolvoval na divadelní
fakultě brněnské JAMU. Jaku‑
ba Lanču zajímal design a vy‑
studoval ho na zlínské katedře
UMPRUM, kde v rámci jeho se‑
mestrální práce na volné téma
vznikl i první návrh vodní dýmky
z českého křišťálu s uměleckým
kováním.
Firmu na výrobu designových
vodních dýmek Meduse Design
založili společně v roce 2005.
Bez zkušeností z byznysu a bez
větších finančních úspor se sna‑
žili prorazit s prémiovým pro‑
duktem, o kterém věděli, že není
určen pro český trh.
Do pěti let z jejich dýmek kouřili
ruští oligarchové i arabští šej‑
kové v nejluxusnějších hotelech
světa. Nyní se chtějí zaměřit
i na maloobchodní zákazníky.
Vedle dýmek se společně pus‑
tili také do výroby tabákových
směsí.
Postavili v Brně vlastní firem‑
ní sídlo a plánují expanzi. Ne‑
vylučují, že ta bude probíhat
za účasti investora.
Podnikání 15
Foto: HN – Tomáš Škoda
HN: Chcete po odběratelích zálohové platby?
JS: Na fakturu nedodáváme, i když je to dnes světový stan‑
dard. Systémem záloh a platbou předem si chráníme firemní
cash flow. Občas uděláme výjimku, třeba proto, abychom se
tím dostali na nový trh, jako tomu bylo v případě Ománu.
HN: V začátcích vás nad vodou držel hlavně ruský trh. Jak si
na něm stojíte nyní?
JL: Byznys s Ruskem nám hodně polevil po ruské anexi Kry‑
mu a obchodních restrikcích, které následovaly. Čísla expor‑
tu do Ruska se nám propadla asi o 90 procent. Na blízkový‑
chodní trhy bylo sice složitější se dostat, ale ta spolupráce
tam je ve srovnání s Ruskou federací mnohem stabilnější.
Lépe to šlape i v Asii, kde jsou silné hlavně resorty na Male‑
divách nebo v Malajsii. Naším klientem je i hotelový resort
Velaa, do kterého investoval miliardář Jiří Šmejc. Luxusní
komplex na privátním ostrově zavedl naše dýmky na popud
ruského zákazníka, který se v něm odmítal ubytovat do doby,
dokud nepořídili dýmky Meduse. Partnery jsme měli tře‑
ba i v Singapuru, ale poté, co tam začal platit přísný zákaz
kouření, jsme se z trhu museli stáhnout. To je riziko našeho
podnikání. Někde se „zaháčkujeme“, vytvoříme struktury
a vazby, které jsme nuceni zpřetrhat kvůli legislativě nebo
politické nestabilitě, jako tomu bylo v případě Egypta.
HN: Jak si stojíte na evropských trzích?
JL: Poměrně obtížně se proniká na německý, rakouský a švý‑
carský trh. Na vině je podle mě protestantská mentalita,
neboť stávající generace není zvyklá utrácet za nadbytečný
luxus a požitky. To by se ale s nástupem nové generace mohlo
změnit. V Evropě se letos soustřeďujeme na destinace, kte‑
ré se při letmém pohledu mohou zdát problematické. Je to
například Řecko nebo Španělsko, kde se nám tuto sezonu
podařilo dostat do luxusních resortů třeba na ostrovech
Mykonos nebo Ibiza.
HN: Z garáže jste se dostali na světové pláže bez pomoci in­
vestora. Nezvažujete nyní vstup strategického partnera?
JS: Této možnosti jsme nakloněni. Zvažujeme ji už asi rok. Ne‑
jde nám jen o kapitálovou injekci, ale zajímáme se o investory,
kteří by na našem byznysu participovali i jinak. Přispěli svým
know‑how, kontakty a podobně.
HN: Už s někým takovým jednáte?
JS: Máme možnosti, nabídky zatím ne. Potenciální investoři
čekají na materiály, které by si o nás mohli prostudovat. Za‑
tím o takové dokumenty projevila zájem jedna česká a jedna
francouzská společnost. Nikam ale nespěcháme.
HN: Prozradíte, z jakého oboru jsou?
JS: Mohu jen říci, že partneři vůbec nemusí být z oboru. Může
jít o společnosti nebo skupiny, kterým se hodí, že jsme pene‑
trovali síť pětihvězdičkových hotelů a máme VIP klientelu,
k níž chtějí dostat další produkt nebo službu.
HN: Na kolik vlastně přijde nejdražší z vašich dýmek?
JL: Nejdražší z našich současných dýmek je model Mirage
Grande, za který koncový zákazník zaplatí kolem pěti tisíc eur
(zhruba 135 tisíc korun). V minulosti jsme měli i limitovanou
edici dýmek Brilliant, která má stojan pozlacený 24karáto‑
vým zlatem. Nebyli jsme ale ještě natolik etablovaní, abychom
mohli v sériích vyrábět dýmky za 12 tisíc eur. Dnes už by se
klientela, která je ochotna tuto cenu zaplatit, našla. O kon‑
cept broušených a pozlacených dýmek už dokonce projevil
zájem Emirates Palace Hotel v Abú Dhabí, který si předob‑
jednal sérii 50 kusů.
Meduse Design
Brněnskou firmu na výrobu
designových vodních dýmek
založili Jiří Starý a Jakub Lanča
v roce 2005. Vytvořili tehdy
zcela nový segment luxusního
zboží, který očaroval nejen
arabské miliardáře.
Šíši, kterých ročně vyrobí asi
tisícovku, vyvážejí do 40 zemí
světa. Nově se chtějí soustředit
na Čínu a Japonsko. Ročně firma
o 15 lidech utrží přibližně 20
milionů korun.
Podnikatelské duo začalo
před třemi lety vyrábět i tabák
do vodních dýmek. Jejich
firmu Tobacocktails čeká větší
expanze. Tabákové receptury by
v roce 2017 mohly vznikat nejen
v Brně, ale pro blízkovýchodní
trh i v Íránu.
16 Podnikání
20. června 2016
FRANCHISA ROKU
S první kavárnou narazili, ale
teď má CrossCafe už 21 poboček
Pár lidí si před deseti lety předsevzalo, že vytvoří největší tuzemskou kavárenskou
síť. Nyní má CrossCafe pobočky v šesti českých městech a další brzy přibude.
Řetězec navíc letos zvítězil v prvním ročníku soutěže Franchisa roku.
že se nám to nedařilo a první kavárna
zela prázdnotou. Hosté nevěděli, co by
od toho měli očekávat. Nevěděli, proč
mají začít chodit zrovna k nám, čím se
lišíme. Chvilku trvalo, než k nám našli
cestu a než jsme se to my naučili lépe
dělat,“ vypráví Martínek.
Na podzim pak přesto zkusili spus‑
tit druhou a po dvou měsících i třetí
pobočku. A risk se vyplatil. Obyvatelé
Plzně si začali všímat, že se městem
neobvykle rychle šíří podobné pod‑
niky se stejným logem i sortimentem,
a jejich zájem rostl. Kavárny na hos‑
ty ale „šly“ poměrně jednoduše. Pro‑
vozovatelé skloubili své zkušenosti
s občerstvením, které si pro jednotli‑
vé pobočky sami vyrábějí, milou ob‑
sluhu, jednotný design a samozřejmě
dobrou kávu. „Zkrátka nic, co byste si
nedovedli představit, ale v nějakém
funkčním mixu, aby vše zapadlo do‑
hromady a zákazníci nás dovedli rozli‑
šit,“ popisuje ředitel společnosti.
Ředitel kavárenské společnosti CrossCafe Luboš Martínek. Foto: HN – Lukáš Bíba
Barbora Loudová
[email protected]
N
a podzim roku 2006 předsta‑
vil Jan Janák týmu několika
nejbližších spolupracovníků
ambiciózní vizi. Inspiroval se
zahraničními kavárenskými řetězci,
kterénatuzemskémtrhutehdynebyly,
a rozhodl se podobné kavárny vytvořit
i v Česku. Už první myšlenka nezůstala
u jedné pobočky, cíl byl jasný – stát se
nejvýznamnějším původním českým
řetězcem takového typu. To se podle
ředitele společnosti CrossCafe Luboše
Martínka povedlo. V porovnání s ostat‑
ními kávovými řetězci působícími
v Česku se podle něj CrossCafe vejde
do první pětky. O tom, že se firmě daří,
svědčí i její květnové vítězství v prvním
ročníku soutěže Franchisa roku.
První kavárna zela prázdnotou
A proč se franšízový řetězec zaměřil
na začátku právě na kávu? „Měli jsme
Věříme, že budeme
mít úspěšný byznys,
pokud budeme
umět hosta potěšit.
Úsměvem a kávou
ho vytrhnout
z cesty do práce,
ze starostí a zkrátka
mu den trochu
vylepšit.
slušnou gastronomickou zkušenost,
mateřská firma bratrů Janáků už v tu
dobu 15 let provozovala plzeňské re‑
staurace a pak majitel přišel s myš‑
lenkou udělat něco opakovatelného
a uchopitelného, co se dá zabalit do po‑
myslného balíčku a dál nabízet part‑
nerům. Kavárna se pro tento koncept
jevila jako jednodušší než restaurace.
Kuchyně tvoří polovinu složitosti pro‑
vozu restaurace,“ vysvětluje Martínek,
který stál od začátku u zrodu projek‑
tu. Na něm se celou dobu podílejí i oba
současní majitelé. Jan Janák vlastní 85
procent společnosti a věnuje se přede‑
vším dlouhodobému směřování znač‑
ky, designu kaváren a celkové vizuální
prezentaci. Martinu Lomnickému pat‑
ří 15 procent a do jeho kompetencí spa‑
dá hlavně finanční řízení a každodenní
vedení všech firem, které síť tvoří.
Půl roku od úvodního setkání byla
na světě i první kavárna – na začátku
léta 2007 otevřelo v domovské Plzni
první CrossCafe. Nejprve ale počáteč‑
ní vize poněkud narazila. „Musím říct,
Na Praze jsme si vylámali zuby
Opravdu dařit se plzeňským po‑
bočkám začalo necelý rok po otevření
první kavárny. Místní si na CrossCafe
zvykli a začali ho pravidelně navště‑
vovat. Horší to ale bylo v Praze, kam
se řetězec rozhodl z domovské Plzně
expandovat. Martínek přiznává, že ve‑
dení společnosti muselo dlouho čekat
na to, aby mohlo říci: Ano, i tady jsme
úspěšní. „Ta doba se počítala na roky.
Praha se nám zdála jako vhodné měs‑
to, ale musím říct, že jsme si na ní zpo‑
čátku vylámali zuby. Je to nabitý trh,
takže bylo mnohem těžší, aby si nás
vůbec někdo všiml. To, co se v Plz‑
ni stalo relativně snadno a levně, se
v Praze ukázalo jako velmi drahá a slo‑
žitá věc,“ objasňuje.
Ani vteřinu o svém byznysu ale ne‑
pochybovali. „Od začátku jsme si jistí,
že to půjde a vydržíme,“ uvádí Martí‑
nek. Vzdát se tedy nepřipadalo ani při
neúspěchu v úvahu, k takovému kroku
se uchýlili jen u několika jednotlivých
kaváren, které se v daných lokalitách
zkrátka nedaly udržet. Dvě pobočky
se musely zavřít a jedna přesunout.
Všechny v hlavním městě.
„Jednu jsme přestěhovali z nákupní‑
ho centra Metropole Zličín. V Karlíně
jsme i zavírali. Byla to jedna z kaváren
Podnikání 17
z první vlny našeho vstupu do Prahy.
Nenalezli jsme společnou řeč s majite‑
lem prostoru. Ukázalo se, že jeho před‑
stavy o vývoji nájemného jsou neslu‑
čitelné s naším provozem,“ říká ředitel
řetězce a dodává, že podobná historie
se týká i další zavřené kavárny.
Veselejší časy
I situace na pražském trhu se nakonec
zlepšila. Podle Martínka už dnes fun‑
gují všechny pražské kavárny v podob‑
ném režimu jako ty plzeňské, které ale
přece jen ve firmě vedou. Na domov‑
ské scéně v Plzni je CrossCafe s osmi
pobočkami nejrozšířenější kaváren‑
skou, ale i gastronomickou sítí. Podob‑
ně si řetězec vede také v Hradci Krá‑
lové, kde má čtyři pobočky. „V těchto
dvou městech už jsme opravdu silně
zakořenili,“ dodává šéf společnosti.
Franšízy má síť i v dalších městech.
O celkem 21 kaváren se vedle zmíně‑
ných míst dělí také Olomouc, Havířov
a Chomutov. Od září do seznamu při‑
bude Liberec. V plánu má CrossCafe
i další české regiony. Podle Martínka
je na tuzemském trhu ještě místa dost.
Se zahraničím si tedy řetězec zatím vel‑
kou starost nedělá. Prozatímní zkuše‑
nosti naznačují, že pobočky mají šanci
ve městech zhruba od 70 tisíc obyvatel,
a na ty se také hodlá firma soustředit.
CROSSCAFE
Kavárenská síť CrossCafe vznik‑
la v roce 2007 v Plzni. Založili ji
bratři Janákové a v současnosti
ji vlastní Jan Janák, kterému patří
85 procent společnosti, a Martin
Lomnický se zbylými 15 procen‑
ty. Síť nyní tvoří 21 poboček, kte‑
ré se kromě domovské Plzně po‑
dařilo rozšířit do Prahy, Hradce
Králové, Olomouce, Havířova a
Chomutova. 1. září přibude ještě
jedna kavárna v Liberci.
Vstupní poplatek pro získání
franšízové licence činí 100 ti‑
síc korun. Franšízant dále musí
mít vlastní finanční prostředky
na pokrytí nejméně 50 procent
výše investice do kavárny a také
nájemní smlouvu na vhodný
prostor zpravidla na 10 let. Za
licenci pak měsíčně zaplatí 3,5
procenta z realizovaného obratu
a do marketingového fondu při‑
spěje 1,2 procenty.
Vlastní obrat centrály firmy byl
loni zhruba 49 milionů korun.
Společnost při výběru nového místa
kromě počtu obyvatel zajímá, zda jsou
v okolí střední nebo vysoké školy. Stu‑
denti totiž patří k častým zákazníkům
kaváren. „Není to ale tak, že bychom
tvořili výhradně studentskou kavárnu.
Když se po kavárnách podíváte, sice
často najdete studenty, ale vedle nich je
třeba maminka s dětmi. Proto tři z na‑
šich kaváren mají i dětský koutek. Kro‑
mě toho jsou i kavárny v rezidentních
čtvrtích, kde je podstatně vyšší věkový
průměr. Scházejí se tam rodiny nebo
třeba prarodiče s vnoučaty,“ vysvět‑
luje Martínek. A doplňuje, že hlavní je
snaha o to, aby návštěva CrossCafe byla
pro lidi opakovatelná. Proto se podnik
snaží udržet ceny na takové úrovni, aby
návštěva jednou či dvakrát týdně byla
pro zákazníka přijatelná.
Pozitivní krize
Tempo rozrůstání, které řetězec nasto‑
lil hned první rok existence, se zatím
daří držet. Každý rok přibudou dvě až
čtyři nové kavárny. Hned na začátku
ale tento vývoj zbrzdila ekonomická
krize. „V jistém smyslu to pro nás bylo
pozitivní, protože jsme se s majiteli
shodli, že nebude vhodné se v tu dobu
rychle šířit. Trochu jsme přibrzdili v bu‑
dování nových jednotek a soustředili
se na upevnění zevnitř. A když se trh
začal zlepšovat, byli jsme připraveni
na expanzi,“ líčí Martínek.
Všechny kavárny fungují na principu
franšíz. Jedou podle jednotného ma‑
nuálu a spadají pod společnou franší‑
zovou centrálu. Ta kavárnám posky‑
tuje potřebné zázemí – od marketingu
po tréninková centra. Pokud jde o tré‑
nink, zakládá si řetězec na komunikaci
se zákazníky. Zaměstnanci procházejí
školeními, která je učí, jak s hosty ko‑
munikovat, jak s nimi navázat osob‑
nější vztah a docílit tak toho, aby se
rádi vraceli. „Věříme, že budeme mít
úspěšný byznys, pokud budeme umět
hosta potěšit. Úsměvem a kávou ho
vytrhnout z cesty do práce, ze starostí
a zkrátka mu ten jeho den alespoň tro‑
chu vylepšit,“ míní ředitel řetězce a do‑
dává, že taková myšlenka ale nebyla
součástí konceptu od začátku. Naopak
postupně krystalizovala.
Nejprve se firma soustředila zejména
na to, co nabízela, a postupně se přidalo
i jak. Z části tuto ideu tvořili i zákazní‑
ci. „Když nám říkali, co je na CrossCafe
baví, tak jsme si stále více uvědomovali,
že k nám nejdou jen pro hrnek kafe, ale
jdou k nám strávit nějakou chvilku. Po‑
stupně nám docházelo, že kromě pro‑
duktů je důležité i prostředí, kde hosté
svůj čas tráví, a také to, jak se u toho
cítí,“ uvádí Martínek.
Inzerce
HN049446-1
ANi mAlá firmA Nesmí podceNit pojištěNí
Potřeba pojištění vyplývá přímo z podstaty slova pojištění, pojistka, tedy jistota. Jistota, že jedna náhlá nahodilá událost nezničí mé veškeré podnikání.
Jistota, že v případě katastrofické škody budu mít prostředky na její nahrazení. Že se nemusím bát, když v řece začne stoupat voda, když zazní hasičská
siréna nebo když uvidím, že mříž na okně do skladu je vypáčená.
Z hlediska potřeby pojištění, je celkem jedno,
čím se firma či živnostník zabývá. Bez jakékoli
nadsázky můžeme konstatovat, že pojištění potřebují všichni podnikatelé, bez ohledu na druh
činnosti či výši obratu. V životě firmy a podnikatele existují rizika, která jsou všeobecná a ohrožují všechny bez výjimky. Na druhou stranu při
skladbě pojistného programu se po pokrytí základních rizik nutně dostaneme do fáze, kdy je
nutné přihlédnout k tomu, která specifika a speciální rizika je třeba pojistit v souvislosti s druhem či oborem podnikání.
Živnostníkům a menším firmám vyhovuje náš balíčkový produkt START PLUS, který
poskytuje komplexní krytí již v základním nastavení. V dubnu jsme uvedli na trh jeho inovovanou verzi. Často poptávané je také pojištění
profesní odpovědnosti, například lékařů, účetních architektů apod. Větší klient již očekává,
že rozsah pojistného krytí bude optimalizován
podle individuálních potřeb, tedy že pojištění se
bude více šít na míru. Proto je nutné zvolit variabilnější produkt, který toto umožní. Cena se
odvíjí od rozsahu sjednaného pojistného krytí,
výše pojistných částek a limitů a samozřejmě
také od druhu provozované činnosti. Důležitá je
také výše zvolené spoluúčasti. Pro tuto skupinu
podnikatelů je určený produkt TREND, který je
oblíbený mezi klienty, ale oceňují ho i odborníci.
Například soutěži Zlatá koruna byl v roce 2012
vyhlášen produktem desetiletí.
V produktu TREND si klienti mohou nastavit
rizika podle svých potřeb. Základem je živelní
pojištění, jehož hlavní část tvoří tzv. FLEXA,
což je zkratka pro soubor nejčastěji pojišťovaných pojistných nebezpečí - požár, úder blesku,
výbuch, pád letadla a další živly jako vichřice,
krupobití, sesuv půdy (obsahuje i riziko zemětřesení), náraz, vodovodní škody a riziko záplavy či povodně. Dalším ze základních prvků
nabídky pojištění je odcizení a vandalismus.
V těchto kategoriích mají klienti možnost získat
výrazné bonusy za to, že svůj majetek kvalitně
zabezpečí.
Nedílnou součástí pojistného programu
správně zabezpečené firmy by mělo být pojištění odpovědnosti za škodu s dostatečně nastaveným limitem plnění. Kromě běžně známých
tradičních produktů pro pojištění odpovědnosti
najdete v nabídce tuzemských ústavů i pojištění odpovědnosti za škody způsobené při
výkonu povolání, a to pro nejrůznější profese
– od členů statutárních orgánů, lékařů, architektů, advokátů, auditorů, daňových poradců až
po pojišťovací zprostředkovatele. Zajímavým
produktem je rovněž pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou vadou výrobku, klientům
pro jejich flotily vozidel nabízí pojišťovny samozřejmě i výhodné povinné ručení.
Nejčastější chybou je podcenění významu
některých rizik, tzn. že dané riziko nakonec
v pojistné smlouvě není obsaženo, nebo podnikatel zvolil nedostatečný limit. Důležitá je také
aktualizace parametrů pojistné smlouvy, neboť
pojištěná firma se určitě neustále vyvíjí.
Ing. Radek Starosta
ředitel Úseku pojištění majetku
a odpovědnosti Kooperativy
18 Podnikání
20. června 2016
PODNIKÁNÍ ZA HRANICEMI
Indonésané vidí Čechy jako zdatné
techniky. Ke zboží ale chtějí i servis
Současná indonéská vláda plánuje vybudovat 15 nových letišť, 24 přístavů
nebo například 65 přehrad. Země s více než 230 miliony obyvatel ovšem
nabízí pro české firmy ještě mnoho dalších obchodních příležitostí.
ČESKO‑INDONÉSKÉ OBCHODNÍ VZTAHY (v miliardách korun)
6,8
6,2
6,0
5,8
5,3
3,6
3,1
3,0
1,6
1,2
‑2,9
‑5,0
‑2,2
2013
2014
3,2
‑3,4
‑5,2
2010
2011
dovoz do ČR
2012
vývoz z ČR
Marcela Honsová
[email protected]
O
‑2,3
6,6
Indonésii, nejlidnatějším
státě jihovýchodní Asie, zá‑
padní byznysmeni říkají, že
je zemí budoucnosti. V Čes‑
ku byl zatím tento ostrovní stát vní‑
mán spíše jako exotická dovolenková
lokalita, ale v poslední době si tuzem‑
ské firmy uvědomují, že jde o velice
zajímavé vývozní teritorium.
„S jistou nadsázkou lze říci, že in‑
donéský trh při své velikosti je scho‑
pen absorbovat takřka jakýkoli čes‑
ký výrobek či službu. Na obrovském
indonéském trhu mohou české firmy
realizovat podstatně vyšší marže než
například na vysoce konkurenčním
trhu Evropské unie,“ uvádí Bořivoj
Minář, viceprezident Hospodářské
komory ČR.
Podle jeho zkušeností si čeští ex‑
portéři uvědomují, že indonéský trh
je vlastně branou do asijského regio‑
nu. Indonésie je totiž členem alian‑
ce ASEAN, což je sdružení desítky
národů jihovýchodní Asie usilující
mimo jiné o společný ekonomický
růst svých členů, mezi nimiž je tře‑
ba Vietnam, Thajsko, Malajsie a Sin‑
gapur. A indonéská ekonomika patří
bilance
k největším tohoto uskupení, a tedy
svým způsobem je i určující pro celé
teritorium.
S více než 230 miliony obyvatel jde
o čtvrtý nejlidnatější stát světa, s roz‑
lohou téměř dvou milionů kilometrů
čtverečních je země patnáctou nej‑
větší na světě. To jsou z ekonomic‑
kého pohledu velice zajímavá fakta,
která předurčila, že Indonésie patří
mezi takzvané zájmové země Export‑
ní strategie České republiky.
Vzájemná bilance není dobrá
Naše vzájemná obchodní bilance je
na české straně už tradičně v minu‑
su. Indonéský export do Česka, re‑
prezentovaný hlavně elektronikou,
textilem a surovinami (kaučuk, dřevo
a palmový olej), v posledních čtyřech
letech v průměru zhruba dvojnásobně
převažuje nad českým vývozem do In‑
donésie. V předcházejících letech bý‑
val vzájemný obchod ještě výraznější
v neprospěch Česka.
Za první tři měsíce letošního
roku je ovšem naše bilance v minu‑
su 525 milionů korun, kdyby ten‑
to trend pokračoval, tak by propad
na české straně dělal za letošek něco
málo přes dvě miliardy korun, což
by byl pro české exportéry nejnižší
schodek za uplynulých sedm roků.
2015
Zdroj: Český statistický úřad
Vybrané veletrhy
v Indonésii
Hospital EXPO 2016, Jakarta,
19. až 22. října
Mezinárodní veletrh zdravot‑
nického zařízení. O podpoře
českých vystavovatelů uvažuje
ministerstvo zahraničí. Více in‑
formací na adrese:
[email protected]
INDO DEFENCE 2016, Jakarta,
2. až 5. listopadu
Mezinárodní veletrh zaměře‑
ný na obranný průmysl. Mini‑
sterstvo průmyslu a obchodu
připravuje oficiální účast České
republiky a poskytne každému
vystavovateli ve společné ex‑
pozici základní výstavní plochu
a uhradí základní stavbu společ‑
né prezentace. Kontakt:
[email protected]
Podle viceprezidenta Mináře ovšem
není důležitý jen objem, ale přede‑
vším struktura vzájemného obcho‑
du. „Vysoký podíl surovin v importu
nebude zřejmě snadné zvrátit, pro
nás je důležité udržet trend snižo‑
vání záporného salda. Zde vidím vel‑
kou šanci zejména pro střední a men‑
ší české firmy, které jsou flexibilnější
než velcí výrobci,“ uvádí představitel
hospodářské komory.
Ivan Hotěk, vedoucí českého zastu‑
pitelského úřadu v Jakartě, k tomu do‑
dává, že zásadní změnu obchodní bi‑
lance by mohly přinést české investice
a technologické subdodávky do vel‑
kých investičních projektů, jako jsou
například elektrárny nebo cukrovary.
„Zároveň je ale třeba si uvědomit spe‑
cifika místního trhu a jeho vzdálenost.
Firmy, které se na indonéském trhu
chtějí prosadit, musí počítat s dlou‑
hodobým časovým i kapitálovým zá‑
vazkem,“ říká Hotěk.
To ovšem nejsou jediné zvláštnosti
indonéského trhu, s nimiž je třeba se
vyrovnat. Vedle kulturních a nábo‑
ženských odlišností poukazují čeští
exportéři, kteří se s trhem už sezná‑
mili, na rozbujelou byrokracii. Třeba
na provoz benzinové stanice je potře‑
ba až dvacet různých povolení, která
se musí každý rok obnovovat.
Zahraniční kapitál byl dosud v In‑
donésii spíše trpěný než vítaný, což
mohlo vést k tomu, že byrokracie
a protekcionalismus byly vládnoucí
elitou vítány a podporovány. V sou‑
časné době, kdy indonéský prezident
Joko Widodo nastolil zcela jiný směr
a chce se zaměřit nejprve na infra‑
strukturu a pak na průmysl, musí ve‑
dení země počítat se zahraničními in‑
vesticemi a zvýšením dovozu.
Indonésie potřebuje podle Světové
banky alespoň osmiprocentní hospo‑
dářský růst, aby uživila neobyčejně
mladou populaci, která každý rok po‑
žaduje 2,5 milionu nových pracovních
míst. V této situaci se prezident Wi‑
dodo může spolehnout jenom na za‑
hraniční investice.
Kde najít pomoc
Podle šéfa českého velvyslanectví
v Jakartě je z pohledu indonéské ad‑
ministrativy vstupní branou pro za‑
Podnikání 19
Míra byrokracie je v Indonésii vysoká. Například na provoz benzinové stanice je třeba až 20 různých povolení, která se musí ročně obnovovat. Foto: Reuters
hraniční investory BKPM, což je Rada
pro zahraniční investice. „Při té bylo
nedávno vytvořeno kontaktní mís‑
to, přes které by se měla vyřizovat
veškerá povolení k jednotlivým dru‑
hům podnikání, což je velká změna
od předchozí praxe, kdy každý žadatel
musel o jednotlivé licence žádat sepa‑
rátně na příslušných rezortních mini‑
sterstvech,“ popisuje Hotěk.
Přesto je ale potřeba být připraven
na to, že i přes veškerou snahu o zjed‑
nodušení systému a otvírání se země
zahraničním investorům je z evrop‑
ského pohledu místní byrokracie vel‑
mi komplikovaná, zdlouhavá a v ne‑
málo případech obsahuje i protichůd‑
né požadavky.
„Nejlepší způsob, jak se s touto si‑
tuací vyrovnat, je najít si zkušeného
místního partnera, jak již v samotném
oboru, tak i v řadách poradenských
firem,“ uvádí šéf českého velvyslanec‑
tví. A radí obrátit se třeba na Euro‑
pe Indonesia Business Network, což
je klastr obchodních komor a jeho
hlavní náplní je poskytování pora‑
denských služeb firmám z členských
států Evropské unie.
Navíc česká hospodářská komora
podepsala nedávno memorandum
o spolupráci s Indonéskou obchodní
a průmyslovou komorou KADIN, tak‑
že i zde mohou podat pomocnou ruku
českým exportérům.
Kromě toho v zemi funguje Čes‑
ko‑indonéská poradenská společnost
Cekindo a už dva roky také zastoupe‑
ní české státní agentury CzechTrade.
Podle Hotěka má i zastupitelský úřad
v Jakartě otevřené dveře pro české
podnikatele, takže by je neměla vzdá‑
Některé původem
české firmy,
jako třeba Baťa,
v zemi natolik
zdomácněly, že
jsou považovány
za indonéské.
Ivan Hotěk
vedoucí českého zastupitelského úřadu
v Jakartě
lenost trhu a jeho některá specifika
odradit. Už proto, že Česko, respek‑
tive Československo má v Indonésii
dobré jméno. Vychází z úzké spolu‑
práce obou zemí v 60. letech minu‑
lého století, kdy v Československu
studovalo několik stovek mladých
Indonésanů na vysokých školách
a do země putovaly od českých pro‑
ducentů velké investiční celky.
„Některé původem české firmy, jako
třeba Baťa, v zemi natolik zdomácně‑
ly, že jsou považovány za indonéské.
Z posledních let pak každý Indonésan
nově zná všechny fotbalové interna‑
cionály českého původu působící ze‑
jména v Premier League,“ popisuje
Ivan Hotěk.
Bez pobočky to nepůjde
A jaká jsou pro české exportéry v In‑
donésii nejperspektivnější odvětví?
Infrastruktura silniční, železniční i le‑
tecká, zdravotnická a vojenská tech‑
nika, zařízení pro energetiku, tech‑
nologie na zpracování odpadů, potra‑
vinářský a zpracovatelský průmysl.
Současná vláda plánuje vybudovat 15
nových letišť, 24 přístavů, 65 přehrad
a zvýšit energetickou kapacitu země
o 35 gigawattů. To jsou všechno pří‑
ležitosti, ve kterých mají tuzemské
firmy velkou šanci uspět.
„Indonésané vůbec hodně stojí
o nové technologie a cítí k nám dů‑
věru. Zdůrazňují ale, že bychom měli
být schopni v místě zajistit servis,
což znamená mít tam pobočku. Pro
úspěch to bude zřejmě určující,“ uvedl
po návratu z oficiální podnikatelské
mise v Indonésii letos v únoru mini‑
str zahraničí Lubomír Zaorálek. Po‑
dle jeho názoru pokládají Indonésané
Čechy za technicky velmi zdatné. Na‑
opak sami se zatím nepovažují za tak
přitažlivou zemi. „Cítil jsem to z řady
poznámek, kdy se ptali: Nezapomene‑
te na nás po téhle cestě? To neslyšíte
všude,“ dodal ministr.
Této cesty za exportními příleži‑
tostmi v Indonésii se zúčastnil i vice‑
prezident hospodářské komory Boři‑
voj Minář, podle něhož podnikatelská
fóra v Jakartě a Yogyakartě „praskala
ve švech“. To považuje Minář za dů‑
kaz toho, že Indonésané mají zájem
o Česko a české firmy, čehož je potře‑
ba využít. I když nepůjde o jednodu‑
chý vývoz.
„Je nepochybně třeba obrnit se
velkou trpělivostí. Nelze očekávat,
že na první, druhé či třetí cestě firma
uzavře kontrakt. Cesta k úspěchu je
poměrně dlouhá a náročná, jedná se
určitě o několik let, ve kterých je nut‑
né investovat do vybudování vlastní
pozice na indonéském trhu a do zís‑
kání důvěry indonéského partnera,“
míní viceprezident Minář.
Podle Ivana Hotěka, vedoucího čes‑
kého velvyslanectví v Jakartě, se ne‑
jedná o jednoduché prostředí. S tím
by měly české firmy do Indonésie
vstupovat.
„Pokusit se nahlédnout do způsobu
myšlení partnera, porozumět jeho zá‑
měrům, jakkoli nám mohou být málo
srozumitelné, vyhodnotit veškeré in‑
formace a následně přijímat vlastní
nezávislé rozhodnutí může být pod‑
statou úspěchu na místním trhu. Spe‑
cifikem Indonésie může být bohužel
poměrně malá produktivita práce,“
dodává Hotěk.
20 Podnikání
20. června 2016
PODNIKÁNÍ ZA HRANICEMI
O sledovací systémy firmy ERA
mají asijská letiště velký zájem
Rostoucích požadavků na rozvoj letecké dopravy dokázala využít pro svůj růst
pardubická společnost ERA. Techniku dodala třeba na letiště v indonéské Jakartě.
Marcela Honsová
[email protected]
H
ned po evropském trhu je pro
pardubickou firmu ERA, která
vyvíjí a vyrábí pasivní radiolo‑
kátory pro civilní i vojenský
sektor, druhým nejperspektivnějším
trhem jihovýchodní Asie. A v této lo‑
kalitě je podle Viktora Sotony, gene‑
rálního ředitele společnosti, nastupu‑
jícím asijským tygrem Indonésie.
„Země bohatá na nerostné suro‑
viny se otevírá světu. Chtějí se učit,
dozvědět se něco nového, mají hlad
po novinkách, nejsou uzavření. Jejich
motivací není jenom práce a mzda, ale
chtějí zemi rozvíjet. Ze všech lidí tam
je cítit touha po ekonomickém růstu
a k tomu potřebují zlepšit infrastruk‑
turu, včetně dopravy, hlavně letecké,“
míní Sotona.
Indonésii tvoří 17,5 tisíce ostrovů,
asi šest tisíc je obydlených a mezi nimi
se lidé běžně dopravují letecky. „Jde
o rozsáhlé území o rozloze 1,9 milio‑
nu kilometrů čtverečních. Na přelet
je potřeba šest hodin,“ dodává gene‑
rální ředitel. A protože jsou v této lo‑
kalitě časté deště a mlhy, jsou systémy
firmy ERA ideální pro bezpečnost le‑
tecké přepravy. Monitorují totiž veš‑
kerý pohyb na letištních terminálech
i ve vzdušném prostoru cestou k nim.
ERA má v Indonésii dobré renomé
V roce 2013 se firmě ERA podařilo
realizovat první kontrakt v Indoné‑
sii. Na mezinárodním letišti v hlavním
městě Jakartě, které patří k nejvytíže‑
nějším na světě s 62 miliony cestující‑
mi ročně, instalovali pardubičtí tech‑
nici 32 pozemních stanic. Cena celého
systému se pohybovala mezi 30 a 40
miliony korun.
Poté česká firma ještě dodala menší
stanici pro monitorování přeletů v ob‑
lasti Medan a koncem loňského roku
podepsala zakázku pro stejnojmenné
letiště Medan, kde jde o obdobu sys‑
tému v Jakartě. A tím zakázky pro In‑
donésii zcela jistě nekončí.
Celosvětově padající ceny komodit,
na nichž stojí více než polovina indo‑
néského exportu (kaučuk, ropa, plyn,
drahé kovy a uhlí), spolu s evropskými
cly na dovoz palmového oleje, který se
přidává do čokolád, kosmetiky a bio‑
paliv, Indonésii prakticky donutily,
aby po vzoru Číny usilovala o vyšší po‑
díl tovární výroby. K tomu ale potře‑
buje více elektráren, jež zase vyžadují
stavební investice. A ty se, stejně jako
rozvoj obchodu, neobejdou bez hustší
sítě železnic a letišť.
„Jsme svědky boomu letecké dopra‑
vy. Vyzkoušeli si náš systém v Jakartě
a vidí, že bez problémů funguje dva
roky. Chtějí ho rozšířit a také instalo‑
vat na letištích po celé zemi. Nedáv‑
no jsem tam byl a viděl velký stavební
ruch. Jak budou přistavovat další drá‑
hy, pojezdové plochy a terminály, tak
budou rozšiřovat i náš systém. Potře‑
bují vidět každý kout letiště a náš sys‑
tém NEO umožňuje sledovat pohyb
všech letadel a vozidel na ploše letiště
i v jeho okolí,“ uvádí generální ředitel
firmy ERA a naznačuje, že společnost
má v Indonésii dobré renomé.
Stejně jako u prvního kontraktu,
ve kterém společnost porazila vý‑
znamné konkurenty jako třeba evrop‑
ské společnosti Saab, Indra a Thales,
i v následujících pro další indonéská
letiště budou vypsaná výběrová říze‑
ní. Vzhledem k dosavadnímu úspěš‑
VIKTOR SOTONA (40)
Po absolvování VUT v Brně se
specializací řízení leteckého
provozu nastoupil do Českých
aerolinií. Podstatnou část pro‑
fesního života ovšem strávil
v pardubické firmě ERA, kde
působí už 17. rokem. Původně
jako obchodní ředitel, v sou‑
časné době zastává funkci ge‑
nerálního ředitele. Tvrdí, že
s podnikem prožil horší i lepší
chvíle, aktuálně si vede ERA
velice dobře. Vysloveně proex‑
portní společnost se nezamě‑
řuje, tak jako mnoho českých fi‑
rem, jenom na evropský trh, ale
i na Blízký východ, Latinskou
Ameriku a jihovýchodní Asii –
nastupujícím asijským tygrem
je podle Sotony Indonésie.
Foto: HN – Libor Fojtík
nému působení pardubické společ‑
nosti na leteckém trhu Indonésie lze
předpokládat, že bude mít ERA před
ostatními uchazeči náskok. „Zákaz‑
ník je s námi spokojený, systém fun‑
guje v ostrém provozu bez problémů.
Máme vysoký kredit a v Indonésii jsou
stovky letišť, která mají o naše systé‑
my zájem. S tím, jak v Indonésii stoupá
letecká doprava, roste i zájem moder‑
nizovat letiště a celkovou infrastruk‑
turu,“ uvádí generální ředitel.
Hodně záleží na dobrých vztazích
Všechna indonéská letiště spravuje
státní organizace AirNAV, která má
na starosti provoz letišť a organiza‑
ci řízení letového provozu. A ta také
vyhlašuje jednotlivé tendry a vybírá
vítěze. Podle Sotony se na asijském
trhu vyplatí udržovat s obchodními
partnery dobré vztahy.
Asi před měsícem byl Sotona v In‑
donésii na své poslední návštěvě.
Cestou z veletrhu v Malajsii se stavil
u indonéských obchodních partnerů
AirNAV, aniž řešil konkrétně nějaký
tendr. „Je dobré tam čas od času zajet,
ukázat se, jen tak pohovořit,“ nazna‑
Podnikání 21
čuje Sotona, že obchodní vztahy se vy‑
platí v Indonésii udržovat na přátelské
bázi. K tomu přispívá podle předsta‑
vitele firmy ERA konkrétně i pomoc
indonéské ambasády v Praze a české‑
ho zastupitelského úřadu v Jakartě.
Dokonce ministr dopravy Indonésie
byl v pardubické firmě na návštěvě.
Mezi Českem a Indonésií je také po‑
depsaná smlouva o výměně informa‑
cí v oblasti řízení letového provozu
a pražská společnost Řízení letového
provozu ČR organizovala pro Indo‑
nésany workshopy o trendech při za‑
vádění nových technologií v letecké
dopravě. „Osobní vztahy jsou v Indo‑
nésii při byznysu důležité,“ míní gene‑
rální ředitel firmy ERA.
Ta dodává do Indonésie systém
NEO, který je uznán mezinárodní or‑
ganizací pro civilní letectví (ICAO)
a patří do kategorie systémů, které
jsou doporučovány k instalaci na le‑
tištích, protože přispívá k jejich bez‑
pečnosti a větší propustnosti. V jiho‑
východní Asii funguje systém kromě
Jakarty i na dalších letištích, napří‑
klad v Singapuru a Kuala Lumpuru,
ale je také úspěšný na letištích v ja‑
ponském Tokiu a Ósace, v čínském
Pekingu a Šanghaji, na Novém Zé‑
landu v Aucklandu a v Jižní Koreji
na letišti v Soulu instalaci právě do‑
končují.
ERA je výrazně proexportní spo‑
lečnost. Její vývoz představuje 95 až
99 procent obratu, který loni přesá‑
hl 900 milionů korun. Jak výhodný je
pro civilní letectví sledovací systém
NEO, ukazuje generální ředitel firmy
na příkladu letecké nehody v Moskvě
před rokem a půl, při které zahynul šéf
francouzské ropné společnosti Total
Christophe de Margerie. „Kdyby měli
náš systém, tak by na letišti odhalili
pojíždějící sněhovou frézu a k neštěstí
nedošlo,“ říká Sotona.
Je to trh s velkou konkurencí
Podle něj je Indonésie hlavně muslim‑
ská země, takže snažit se obchodovat
třeba v době ramadánu je zbytečné, na‑
opak respektovat kulturní a nábožen‑
ské zvyky je nezbytné. Přesto jde ale
o liberální zemi, kde se praktikují i jiná
HN049875
Inzerce
náboženství a třeba mezi obchodníky
se hodně vyskytují Číňané. Tak jako
v ostatních asijských zemích i tam pla‑
tí, že obyvatelé jsou z podstaty velice
vstřícní, nechtějí obchodní partnery
urazit, takže z výrazu jejich usměvavé
tváře se jen těžko zjišťuje, zda je nabí‑
zený produkt opravdu zaujal.
I proto je důležité si před vstupem
na indonéský trh zjistit, zda nabízený
produkt má šanci. Musí být zajíma‑
vý, unikátní, mít přidanou hodnotu,
nemůže jít o něco, co je ve světě běž‑
ně k dispozici. „Co je běžné v Evropě,
je určitě ještě běžnější v Indonésii,
protože jsou tam opravdu všichni. Je
to trh otevřený, s velkou konkuren‑
cí, jsou tam silní Američané, Rusové,
Australané,“ popisuje Viktor Sotona.
Domluva v angličtině je většinou
bezproblémová. I když třeba některé
podklady musela ERA dodávat v míst‑
ním jazyce – bahasa. A nejenom kvů‑
ERA
Pardubická firma vyvíjí a vy‑
rábí sledovací systémy pro le‑
tový provoz na civilních letiš‑
tích i pro potřeby armádních
a bezpečnostních složek. Sys‑
témy fungují v 58 zemích svě‑
ta (na snímku je mezinárodní
letiště Sukarno‑Hatta v indo‑
néském hlavním městě Jakar‑
ta). V minulém fiskálním roce
vzrostl obrat firmy dvojnásob‑
ně na 903 milionů korun, hrubý
zisk stoupl ze 100 na 301 mi‑
lionů. Zaměstnává přes 300 lidí
a letos otevře nové centrum vý‑
zkumu a vývoje. Od roku 2011
společnost vlastní zbrojařská
skupina Omnipol.
Foto: Reuters
li tomu radí Sotona vybrat si v Indo‑
nésii dobrého partnera. ERA získala
skvělou místní firmu, která je schop‑
ná pomoci s nezbytnou administrati‑
vou na místě a také realizovat staveb‑
ní úpravy na letištích před instalací
sledovacího systému.
„Víc než jinde je v Indonésii důležité
mít správného místního partnera. Je
obvyklé, že se nabízejí desítky firem,
které tvrdí, že znají ty správné lidi,“
varuje generální ředitel. Pro přátelské
Indonésany není problém zavést čes‑
kou firmu na nejvyšší místa, seznámit
ji s významnými lidmi. Většina míst‑
ních obchodníků dokáže otevřít pro
byznys zajímavé dveře. Ale to nesta‑
čí. „Je podstatné ptát se na reference
a zkušenosti. To už totiž bývá horší.
Proto doporučuji si partnera v Indo‑
nésii prověřit, vybírat uvážlivě,“ míní
Sotona, podle něhož je partner v In‑
donésii pro úspěšný byznys klíčový.
22 Podnikání
20. června 2016
SUCCESS STORY – TŘI PŘÍBĚHY NÁRODNÍCH FINALISTŮ SOUTĚŽE EY PODNIKATEL ROKU Z MONAKA
Kvůli záchraně dcery
rozjel byznys v medicíně
Japonský podnikatel Nobumasa Cucui vyrábí zdravotnické
pomůcky, které už pomohly milionům lidí na celém světě.
S jejich vývojem přitom začal, aby zachránil nemocnou dceru.
Jana Niedermeierová
[email protected]
K
dyž se Nobumasa Cucui dozvě‑
děl, že na světě neexistuje žád‑
ná léčba pro jeho nemocnou
dceru, trpící vrozenou srdeční
chorobou, rozhodl se jí pomoci sám.
Aby zachránil tehdy devítileté Jošimi
život, začal bez předchozího lékařské‑
ho vzdělání vyvíjet umělé srdce, kte‑
ré v té době ještě neexistovalo. Z pe‑
něz našetřených na operaci dcery tak
v roce 1981 založil firmu Tokai Medical
Products, se kterou se letos probojoval
do světového finále soutěže EY Podni‑
katel roku v Monte Carlu. „Umělé srdce
by mohlo mé dceři pomoci, ale ukáza‑
lo se, že přivést jej do praxe by trvalo
desítky let a stálo stovky milionů do‑
larů. Při průzkumu trhu jsme však na‑
razili na jinou zdravotnickou pomůc‑
ku, která japonské kardiologii chybě‑
la. Šlo o balonové katetry IABP, které
dokážou přechodně zlepšit fungování
srdce a umožní lepší pumpování krve
do cév. Do Japonska se v té době do‑
vážely z USA a nebyly tak dimenzova‑
né pro asijskou populaci, takže často
praskaly,“ líčí Cucui.
Těžké rozhodnutí
Japonský podnikatel se proto rozhodl
opustit výzkum umělého srdce a vrh‑
nout se do vývoje balonových katétrů
(tenká trubička se například zavede
do zúžené tepny, která se pak díky na‑
fouknutí balonku znovu rozšíří a pro‑
čistí). Než však definitivně změnil pů‑
vodní plán, dlouho váhal. Katétry sice
mohly jeho dceři zlepšit srdeční funkci,
ale na rozdíl od umělého srdce jí nedo‑
kázaly zachránit život. „Trvalo mi šest
měsíců, než jsem se odhodlal říct Joši‑
mi o této změně. Bál jsem se, že bude
zklamaná. Má dcera mi ale řekla, že
je šťastná, protože to, co jsem pro ni
udělal, může pomoci řadě dalších pa‑
cientů na celém světě. V tu chvíli jsem
se rozhodl, že chci zachránit co nejvíc
životů,“ vypráví Cucui.
Balonové katétry IABP nakonec
společnost uvedla na trh v roce 1989.
Od té doby se s jejich pomocí podařilo
zachránit přes 100 tisíc lidí. Skoro 90
procent z nich jsou Japonci, protože
v zahraničí se tento produkt začal po‑
užívat teprve před dvěma lety. „Vyrábí‑
me i řadu dalších katétrů, u nich však
nemáme k dispozici přesná čísla. Odha‑
duji, že když sečteme všechny naše pro‑
dukty, tak jsme pomohli několika mi‑
lionům lidí na celém světě,“ říká Cucui.
Výrobky z dílny Tokai Medical Pro‑
ducts se používají hlavně ve třech ob‑
lastech: k léčbě nemocí srdce a cév,
k podávání chemoterapie a k léčbě
zánětů. „Díky našim katétrům se řada
pacientů vyhne operaci. Hospitalizace
tak místo měsíce až dvou trvá třeba
jen dva nebo tři dny,“ přibližuje Cucui.
Jeho firma si podala patenty na více
než 30 různých druhů katétrů. V po‑
slední době získala certifikaci také
na dva unikátní produkty.
Léčba novorozenců i mozkové mrtvice
Prvním z nich je nejmenší balonový ka‑
tétr na světě, který se používá u novo‑
rozenců trpících vrozenou vadou aor‑
tální chlopně. „U některých miminek se
stává, že se chlopeň správně neotevírá
a nezavírá. Špatné prokrvení pak vyvo‑
lává nedostatečné okysličení organis‑
mu. Ve vážných případech mohou tyto
děti do tří měsíců zemřít. Problém je, že
novorozenců s touto vadou není příliš,
a trh je tak velmi malý. Žádná globální
společnost se proto nechtěla pouštět
do vývoje tohoto katétru, protože se
na tom nedá vydělat,“ říká Cucui, který
se i přesto rozhodl produkt vytvořit.
Zatímco v Japonsku je podle něj jen
100 až 200 novorozenců, kteří by tuto
léčbu potřebovali, na celém světě jde
o pět až šest tisíc dětí. „Před rokem
jsme výrobek uvedli na japonském
trhu a podařilo se nám získat povolení
k jeho využití i v dalších sedmi zemích.
V budoucnu bychom ho rádi prodávali
až v 50 zemích světa,“ věří Cucui.
Druhý výjimečný produkt Tokai Me‑
dical Products je katétr určený k léčbě
mozkové mrtvice. „Pomocí katétru se
zavede do mozkové tepny filtr, který
posbírá veškeré krevní sraženiny. Za‑
řízení umí změnit tok krve tak, aby se
kousky sraženiny dál nerozptylovaly,
ale shromažďovaly se v záchytném mís‑
tě. Žádné jiné firmy nechtěly takový
produkt vyrábět, je to podle nich pří‑
liš nebezpečné. Nám se to však poda‑
řilo a zkrátili jsme délku hospitalizace
NOBUMASA CUCUI (75)
Zakladatel japonské společnosti Tokai Medical Products,
která vyrábí katétry. Firmu založil ve snaze najít léčbu pro
nemocnou dceru. Předtím působil ve společnosti svého otce,
který měl továrnu na vinylovou
hmotu, a pomohl mu firmu vytáhnout z dluhů. Vystudoval
ekonomii.
Foto: Studio Phenix
z dvou až tří měsíců na tři dny,“ líčí Cu‑
cui. Jeho firma má dnes čtyři továrny
v Japonsku a pobočku na Filipínách.
V roce 2008 poprvé expandovala do za‑
hraničí, což výrazně zvýšilo její tržby.
Loni dosáhly 31 milionů amerických
dolarů (zhruba 744 milionů korun).
Ačkoliv Cucuiho dcera Jošimi v roce
1991 své nemoci podlehla, japonského
podnikatele stále pohání vzpomínka
na ni. „Řekla mi, že se nemám hnát
za tržbami, ale pokračovat ve svém
poslání, a já její odkaz hodlám násle‑
dovat,“ uzavírá.
Podnikání 23
Šperkařské impérium
míří do Prahy
Řek George Koutsolioutsos vybudoval z malé rodinné firmy
světoznámou šperkařskou společnost Folli Follie. Teď chce
tradiční byznys digitalizovat a chystá se jej rozšířit i do Česka.
Jana Niedermeierová
[email protected]
S
větoznámý šperkařský řetězec
Folli Follie přestává nabízet se‑
zonní kolekce, vytváří nový kon‑
ceptobchodů,marketingdělávý‑
hradně on‑line a místo módních ma‑
gazínů sází na blogery. Za proměnou
tradičního byznysu v digitální maloob‑
chod budoucnosti stojí šéf řecké spo‑
lečnosti a vizionář George Koutsoliout‑
sos.Tenvybudovalzmalérodinnéfirmy
sjednímzlatnictvímvAténáchglobální
impérium, které má pobočky ve více
než 30 zemích. Podařilo se mu to ne‑
jen díky unikátnímu designu produktů
v různých cenových relacích, ale i díky
důrazu na zákaznický zážitek od vzhle‑
du obchodů až po balení výrobků.
Firma příští rok plánuje svůj byznys
rozšířit i do Česka a otevřít obchod
v Praze. Už dnes si mohou tuzemští
zákazníci koupit šperky řecké znač‑
ky v řadě českých klenotnictví, vlastní
prodejna Folli Follie tu však chybí. „Mít
obchod v Praze je zajímavé i proto, že
jde o turistické město. Můžeme tak šířit
povědomí o naší značce nejen v Česku,
ale i dál do světa,“ říká Koutsolioutsos.
Ostatně turismus pohání jeho byznys
i v rodném Řecku. „V posledních letech
tamjezdínadovolenourekordnímnož‑
ství lidí. Navíc se mění i složení turistů.
Dříve byli mezi návštěvníky běžní ev‑
ropští cestovatelé, nyní k nám přijíždí
bohatší sorta turistů z Asie, Ruska či
Turecka, kteří na dovolené rádi naku‑
pují,“ líčí Koutsolioutsos.
Řecká krize jako příležitost
I díky tomu Folli Follie prosperuje ne‑
hledě na řeckou dluhovou krizi. „Vyu‑
žili jsme krizi jako příležitost ke zlep‑
šení našeho byznysového modelu
a podařilo se nám výrazně snížit ná‑
klady. Naší výhodou také je, že pod‑
nikáme v oblasti ‚cenově dostupného
luxusu‘ a nabízíme kvalitní produkty
za rozumné ceny. Tento model funguje
v době vzkvétající ekonomiky i rece‑
se. Takže ačkoliv se trh během krize
zmenšil, náš tržní podíl výrazně stou‑
pl,“ popisuje Koutsolioutsos.
Udržet si náskok před konkuren‑
cí chce řecký podnikatel i tím, že se
včas připraví na nástup nové genera‑
ce zákazníků, která má jiné požadavky
na prodejce než její předchůdci. „Dříve
bylo k úspěchu zapotřebí vytvořit v ob‑
chodě příjemné prostředí, dát si záležet
na prezentaci produktů a náležitě vy‑
školit personál. To už nestačí. Abyste
mladé lidi, kteří rádi nakupují on‑line,
přilákali do kamenných obchodů, mu‑
síte jim dát něco navíc. Proto připravu‑
jeme nový koncept prodejen. Prodava‑
či nebudou stát u pokladen, ale budou
mít v ruce tablet, mluvit se zákazníky
a nabízet jim personalizované produk‑
ty, které nebudou k dispozici on‑line,“
prozrazuje Koutsolioutsos.
Zaměřit se však chce i na obchodo‑
vání na internetu a věří, že do čtyř let
se podíl tržeb z on‑line prodeje u Folli
Follie zvýší ze zhruba 10 až na 30 pro‑
cent. „Musíme si uvědomit, že inter‑
net mění způsob, jak se lidé informují
o zboží. Mladí zákazníci znají konku‑
renční nabídku, vidí cenové rozdíly
v různých zemích a nenechají si to líbit.
První velkou výzvou tak bude sjedno‑
cení cen zboží napříč kontinenty,“ říká.
Marketing přes blogery a celebrity
Společnost na internet navíc přesunula
veškerý marketing. Reklamy v mód‑
ních magazínech vyměnila za příspěv‑
ky na sociálních sítích a spolupráci
s blogery. „Je neuvěřitelné, jaký mají
blogeři vliv. Proto do nich investuje‑
me spoustu peněz. Každý rok je zveme
na pár dní do Řecka, vezmeme je do fir‑
my, na nákupy a výlety a oni mezitím
zveřejňují na internetu snímky s na‑
šimi produkty,“ popisuje podnikatel.
A spolupracuje i s celebritami. V den
premiéry bondovky Spectre v Londýně
například zveřejnil fotografii herce Da‑
niela Craiga s manžetovými knoflíčky
z dílny britské firmy Links of London,
kterou vlastní skupina Folli Follie (FF
Group). „Snímek jsme doplnili popis‑
kem s nabídkou těchto knoflíčků pro
prvních 25 zájemců zdarma. Dalších 48
hodin jsme je prodávali s 50procentní
slevou. Přišlo nám neuvěřitelných 12
tisíc objednávek. Tady je vidět síla soci‑
álních sítí,“ líčí Koutsolioutsos. Od příš‑
tího roku také Folli Follie plánuje zrušit
klasické sezonní kolekce. „Inspirovali
jsme se britskou módní značkou Bur‑
berry, která se rozhodla letos na pod‑
GEORGE KOUTSOLIOUTSOS (47)
V roce 1992 vstoupil do rodinné šperkařské firmy Folli Follie,
kterou jeho rodiče založili v roce
1982. Dnes vede skupinu FF
Group, jež kromě vlastních produktů Folli Follie a Links of London distribuuje i další značky
a podílí se také na provozování
obchodních domů a bezcelních
obchodů.
Foto: Studio Phenix
zim přesunout novou kolekci do ob‑
chodů hned poté, co ji představí na pře‑
hlídce. Narušila tak stávající model, kdy
se nové módní kousky prezentují s půl‑
ročním předstihem. Chceme udělat to
samé a představovat naše nové pro‑
dukty průběžně,“ uvádí Řek.
Ten ve volném čase pilotuje helikop‑
téru a vyráží na plavby se svou jachtou.
„Moje motto je následovat svůj instinkt
a mířit vysoko,“ říká. A to se mu daří,
jeho skupina zaměstnává pět tisíc lidí
a její roční příjem je 1,3 miliardy ame‑
rických dolarů (přes 31 miliard korun).
24 Podnikání
20. června 2016
SUCCESS STORY – TŘI PŘÍBĚHY FINALISTŮ SOUTĚŽE EY PODNIKATEL ROKU Z MONAKA
Na Slovensku vyrábí díly
pro Porsche i Boeing
Patrick Hessel dobyl svět automobilového a leteckého
byznysu s komponenty z uhlíkových vláken. Mezi jeho
zákazníky patří Porsche, Bentley, Airbus i Boeing.
Jana Niedermeierová
[email protected]
V
době svých studií v New Yor‑
ku zahlédl Patrick Hessel vo‑
zíčkáře, který obtížně něco
hledal v ruksaku za sedač‑
kou. V tu chvíli mladého studenta se
slovensko‑německými kořeny napad‑
lo, že by mohl vymyslet lepší design
vozíčku s koly bez výpletu, který by
umožnil handicapovaným dosáhnout
do úložného prostoru pod sedačkou.
Při jeho výrobě použil uhlíkové vlákno,
jehož unikátní vlastnosti ho později
inspirovaly k založení firmy c2i na kar‑
bonové díly pro automobilový a letec‑
ký průmysl. Dnes dodává pro Porsche,
Bentley, Jaguar, Boeing i Airbus.
Hessel má slovenskou matku a ně‑
meckého otce. Ačkoliv do 16 let vy‑
růstal v Německu a následně studoval
na středních a vysokých školách v Pa‑
říži, New Yorku, Cambridgi a Londýně,
pro svůj byznys si nakonec vybral Slo‑
vensko. „Rodiče jsou podnikatelé, tak‑
že jsem ve světě byznysu vyrostl. Můj
otec se navíc podobně jako já zabývá
výrobou komponentů pro automobi‑
lový průmysl. Má závod na Slovensku,
kde vlastnil také jeden nevyužívaný
průmyslový areál v Dunajské Stredě.
Když jsem tedy hledal vhodné místo
pro výrobní halu, rozhodl jsem se na‑
stěhovat právě tam,“ vypráví Hessel.
Od skládacího domu ke sporťákům
První dva roky se Hessel se svou fir‑
mou c2i, kterou založil v roce 2005,
zabýval vývojem skládacího domu.
Nakonec se ale kvůli velké finanční
nákladnosti projektu přeorientoval
na tvorbu dílů pro automobilový a le‑
tecký průmysl. „Vyrábíme na zakáz‑
ku komponenty z uhlíkového vlákna,
které má lepší mechanické vlastnosti
než jakýkoliv jiný materiál. Dokážeme
s ním vyrobit díly, které jsou lehčí než
hliníkové a pevnější než ocelové a dá
se s nimi redukovat váha auta či leta‑
dla. Navíc se z něj dají vytvořit téměř
neomezené tvary a lze přitom praco‑
vat i se směrem vláken, což například
u kovů není možné,“ přibližuje Hessel.
Získat si důvěru automobilových vý‑
robců podle něj ale ze začátku nebylo
vůbec snadné. „Prvních pět let to byl
neustálý boj, než se nám podařilo do‑
stat na tento konzervativní trh. Velcí
hráči nechtěli kupovat od malé firmy
bez reputace. Trvalo to strašně dlou‑
ho, a navíc to bylo velmi finančně ná‑
ročné,“ líčí Hessel. Přelomová byla až
první velká zakázka od Porsche, které
se rozhodlo využít produkty c2i v nej‑
dražším projektu v historii společnos‑
ti – v Porsche 918 Spyder.
Dnes firma c2i dodává díly i do dal‑
ších prémiových supersportů, napří‑
klad pro Bentley Continental GT3‑R či
Koenigsegg Regera. Vytváří také části
vnitřního vybavení trupu a sedaček
pro Airbus A350 a A320 či Boeing 787.
Spolupráce na létajícím autě i raketě
Kromě toho získala firma také menší
zakázky například v oblasti zbrojař‑
ského průmyslu, medicínské techni‑
ky nebo satelitního průmyslu. „Měli
jsme také velký zájem od evropských
vesmírných firem, nicméně šlo o malá
množství, která by se nám nevyplatila.
V současnosti děláme podporu jedné
malé slovenské rakety, ale ani v tomto
případě nejde o žádný nosný komerční
projekt,“ říká Hessel. Firma c2i se také
podílela na prvním prototypu létající‑
ho auta Aeromobil slovenských vizio‑
nářů Štefana Kleina a Juraje Vaculíka.
Společnost zaměstnává přes
400 lidí. Za posledních pět let se její
obrat zvýšil z jednoho milionu eur
na loňských 16 milionů eur a letos by
měl dosáhnout 25 milionů eur (zhru‑
ba 675 milionů korun). „Nárůst z roku
2014 na 2015 byl 700 procent. Objevili
jsme se i na seznamu nejrychleji ros‑
toucích firem v Evropě,“ uvádí Hessel.
V současnosti plánuje vytvořit ve‑
dle stávající fabriky další výrobní halu
čistě pro letecký průmysl. „Zatím vyrá‑
bíme hlavně interiéry letadel. Chceme
se ale zaměřit i na strukturální díly,
tedy nosné části,“ prozrazuje Hessel.
Do roku 2020 by rád také zautomati‑
zoval celou výrobu tak, aby jeho spo‑
lečnost byla schopná vyrábět součásti
až pro 200 tisíc aut ročně. „To se ale
týká jen velkých projektů, ty menší
například pro sportovní auta budeme
i nadále dělat manuálně,“ upřesňuje.
Výrobu zatím nehodlá rozšiřovat
ze Slovenska, ale přiznává, že v bu‑
PATRICK HESSEL (34)
Podnikatel se slovensko-německými kořeny vyrůstal v Německu. Vystudoval strojírenství
a ekonomiku na univerzitách
v New Yorku, Londýně a Cambridgi. V roce 2005 založil
na Slovensku firmu c2i, která
vyrábí karbonové díly pro automobilový a letecký průmysl.
Foto: Studio Phenix
doucnu by mohl otevřít továrnu třeba
v Číně. „Je tam silný růst elektromobi‑
lů, což je pro nás zajímavý byznys,“ říká
Hessel. Už nyní ale chce expandovat
do zahraničí s pobočkou zaměřenou
na prodej a technickou podporu, kte‑
rou plánuje otevřít v okolí Mnichova.
„Je tam řada institucí, které se zabývají
výzkumem v oblasti automobilového
a leteckého průmyslu. Chtěli bychom
být blíže k tomuto výzkumu i k výrob‑
cům,“ vysvětluje. Na novou továrnu
a zahraniční expanzi nyní shání peníze
a do budoucna zvažuje vstup na burzu.
VODAFONE
FIRMA ROKU 2016
CENA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN
ČESKÁ SPOŘITELNA
ŽIVNOSTNÍK ROKU 2016
CENA HOSPODÁŘSKÝCH NOVIN
PODNIKÁNÍ
JE NEFALŠOVANÁ
RADOST
„Naší filozofií je poskytovat bezpečnostní
řešení nejvyššího standardu pro ochranu zboží
a dokumentů používaných v každodenním
životě. Využíváme nejmodernější dostupné
technologie a tak chráníme nejen pravost
dokumentů a výrobků, ale zároveň také
příjmy našich klientů.
Rudolf Šindelář
obchodní ředitel společnosti Optaglio
výrobce bezpečnostních prvků a hologramů
Firma roku 2013 Středočeského kraje
HN049616-3
26 Podnikání
20. června 2016
AUTOPARK
Hybridy do zásuvky dokážou
Takzvané plug‑in hybridy kombinují to nejlepší ze světa elektromobilů a běžných
automobilů. Vyšší cenu vyrovná dobrá image a možnost jezdit skoro bez paliva.
Jan Markovič
[email protected]
BMW 225xe Active Tourer
Audi A3 Sportback e-tron
Cena od 958 100 Kč včetně DPH
Cena od 995 900 Kč včetně DPH
P
řechod z běžného vozu se spalo‑
vacím motorem na elektromo‑
bil může být pro řadu řidičů ne‑
překonatelně obtížný. Zatímco
do klasického auta lze natankovat pa‑
livo za pár minut a téměř všude, elek‑
tromobily se nabíjejí hodiny. K tomu
připočítejme omezený dojezd, který
se nejčastěji pohybuje okolo 150 ki‑
lometrů, a z ekologického zázraku je
rázem poměrně nepraktické auto. Ze‑
jména pro firemní využití. Existuje ale
ještě jeden mezistupeň, který přiná‑
ší to nejlepší z obou světů. Jde o tak‑
zvané plug‑in hybridy. Není divu, že
v současnosti zažívají boom.
Plug‑in hybridy, jak anglické označe‑
ní napovídá, jsou hybridní automobily,
které je možné zapojit do elektrické
zásuvky a tím dobíjet jejich baterie. To
je výhoda oproti takzvaným full‑hyb‑
ridům, tedy takovým autům, která do‑
bíjejí své baterie pouze za jízdy – ať už
pomocí rekuperace kinetické energie
nebo pomocí běžícího motoru. Tako‑
vé hybridy, z nichž nejznámější je asi
popularizátor této kategorie Toyota
Prius, dokážou ujet čistě na elektřinu
jen několik málo kilometrů v nízkých
rychlostech. Ideální jsou tedy do hus‑
tého městského provozu. Většinu času
ale stejně běží spalovací motor, a tak je
úspora paliva poměrně malá.
Na rozdíl od full‑hybridů mají
plug‑in hybridy výrazně vyšší kapa‑
citu baterií, která umožňuje ucho‑
vat elektřinu potřebnou k dojezdu
od 30 do 50 kilometrů na jedno nabití.
To je velmi výhodné hlavně ve chvíli,
kdy takové auto používáte jako do‑
pravní prostředek k dojíždění z do‑
mova za prací a zpět. Drtivá většina
dojíždějících se totiž do vzdálenosti
50 km vejde. Pak už stačí mít k dispo‑
zici zásuvku doma a v garáži u kan‑
celáře a lze celý týden jezdit pouze
na elektřinu a palivo využít třeba o ví‑
kendu při delším výletu s rodinou.
Výběr se rozšiřuje
Ještě před několika lety byl vý‑
běr plug‑in hybridních automobilů
na českém, ale i na světovém trhu
velmi omezený. Tento druh pohonu
však zpopularizovaly supersportovní
automobily v čele s Porsche 918 Spy‑
der, které využily kombinaci silných
benzinových motorů a elektromotorů
k prudké akceleraci, ale přitom v tes‑
ZÁKLADNÍ FAKTA
ZÁKLADNÍ FAKTA
■ Tříválec + el. motor
■ Výkon: 165 kW
■ Toč. moment: 385 Nm
■ Zrychl. z 0 na 100 km/h
za: 6,7 s
■ Max. rychlost: 202 km/h
■ Spotřeba: 2,0 l/100 km
■ Dojezd čistě na elektřinu:
41 km
■ Emise CO2: 49 g/100 km
■ Pohon všech kol
Volkswagen Passat GTE
Cena od 1 149 900 Kč včetně DPH
■ Spotřeba: 1,5 l/100 km
■ Dojezd čistě na elektřinu:
50 km
■ Emise CO2: 35 g/100 km
■ Pohon předních kol
Mercedes GLE 500e 4Matic
Cena od 1 954 150 Kč včetně DPH
ZÁKLADNÍ FAKTA
ZÁKLADNÍ FAKTA
■ Čtyřválec + el. motor
■ Výkon: 115 kW
■ Toč. moment: 250 Nm
■ Zrychl. z 0 na 100 km/h
za: 7,4 s
■ Max. rychlost: 225 km/h
■ Čtyřválec + el. motor
■ Výkon: 150 kW
■ Toč. moment: 350 Nm
■ Zrychl. z 0 na 100 km/h
za: 7,6 s
■ Max. rychlost: 222 km/h
■ Spotřeba: 1,6 l/100 km
■ Dojezd čistě na elektřinu:
50 km
■ Emise CO2: 37 g/100 km
■ Pohon předních kol
■ Šestiválec + el. motor
■ Výkon: 245 kW
■ Toč. moment: 480 Nm
■ Zrychl. z 0 na 100 km/h
za: 5,3 s
■ Max. rychlost: 245 km/h
■ Spotřeba: 3,5 l/100 km
■ Dojezd čistě na elektřinu:
50 km
■ Emise CO2: 80 g/100 km
■ Pohon všech kol
Podnikání 27
ušetřit, pokud víte, jak na to
tech spotřeby vykázaly nižší konzu‑
maci paliva než malé městské auto.
Porsche pak díky modelům Cayenne
S E‑Hybrid a Panamera S E‑Hybrid
mělo nejširší nabídku hybridů do zá‑
suvky na trhu. To platilo jen do loň‑
ského roku, odkdy se o prvenství dělí
Mercedes‑Benz a BMW, každý se čtyř‑
mi modely (Mercedes ovšem plug‑in
hybrid nabízí pro třídu C ve verzích
sedan i kombi).
Celkem je nyní na českém trhu k dis‑
pozici 17 plug‑in hybridních automobi‑
lů. Ve své nabídce je má ještě švédské
Volvo nebo německé Audi. Tato kate‑
gorie má už ale své zástupce i mimo
prémiové značky. Dlouhou dobu se
na trhu drží Toyota Prius Plug‑in, která
ale ještě patří do starší generace mode‑
lů. O faktu, že se o hybridy do zásuvky
začne zajímat hlavně firemní klientela,
svědčí novinky z nabídky Volkswage‑
nu. Konkrétně jde o modely Golf GTE
a Passat GTE, přičemž druhý zmiňova‑
ný je k dostání i jako praktické kombi
označené Variant.
Plug‑in hybridy mají v základu stej‑
nou filozofii, technická řešení se ale
více nebo méně liší v závislosti na ve‑
likosti modelu, jeho zaměření i znač‑
ce. Nejlevnější vůz do zásuvky na čes‑
kém trhu je BMW 225xe Active Tourer
(cena začíná na 958 tisících korun),
který patří do kategorie kompaktních
MPV. Využívá proto jen tříválcový mo‑
tor zkombinovaný s elektromotorem.
Silnější čtyřválce se objevují u Audi,
Volkswagenů nebo Volva, které staví
svou strategii na tom, že větší moto‑
ry už ve své nabídce nechce. Naopak
velké luxusní vozy, jako je například
Mercedes‑Benz GLE 500e 4Matic
nebo modely Porsche, mají šestivál‑
ce. V takovém případě je už tabulková
spotřeba o něco horší.
Opravdu lze jezdit za málo?
Zatímco u běžných aut se tabulkové
údaje o spotřebě liší maximálně v rám‑
ci několika litrů, u plug‑in hybridů je
potřeba myslet na to, že jsou mnohem
více než jiná auta silně náchylné na to,
jak je jejich řidič využívá. Ideální je na‑
učit se defenzivní styl jízdy, přemýšlet
dopředu a pečlivě vybírat trasu.
Hybridy do zásuvky jsou obvykle vy‑
baveny voličem jízdních režimů. Elek‑
trický režim znamená, že auto pojede
čistě na elektřinu, přičemž běžně zvlád‑
ne jet rychlostí až 130 kilometrů v ho‑
dině. Čím rychleji se ovšem pohybu‑
je, tím rychleji se mu zkracuje dojezd.
V hybridním režimu se auto chová jako
běžný hybrid – tedy při běžné jízdě co
nejčastěji zapíná elektrický pohon, při
nutnosti rychlé akcelerace ale zapíná
i spalovací jednotku. Spotřeba je vyšší.
K dispozici by měl být i režim dobíjení,
který znamená, že spalovací jednotka
běží pořád a pomáhá s nabíjením ba‑
terií. Ty lze doplnit někdy až k 80 pro‑
centům jejich kapacity.
Řidič by měl proto přemýšlet, kdy
zapne který režim a zda bude mít pří‑
stup k veřejné nabíjecí stanici, když za‑
parkuje. Náklady snižuje i doba nabí‑
jení, ušetřit se tak dá i díky levnějšímu
nočnímu proudu. Proto mají některé
modely i programovatelnou dobu na‑
bíjení ze sítě. Pokud se tedy na to bu‑
doucí majitel cítí a chce si s takovým
autem „hrát“, je šance na provozní
úspory velká.
Budoucnost plug‑inům přeje
Plug‑in hybridy mohou mít před se‑
bou světlou budoucnost. Jejich po‑
čet se rozšiřuje, o nových modelech
už začínají hovořit i další značky.
Také Volkswagen bude rozšiřovat své
portfolio a mohla by se objevit i Škoda
do zásuvky.
Popularizace tohoto druhu automo‑
bilů a větší rozšíření i mimo prémiové
značky by měly také pomoci ke sní‑
žení ceny. Ta je zatím stále vyšší než
u aut s běžným pohonem.
Inzerce
HN049975
HN049295