AsociAce českých filmových klubů uvádí Projekt 100 2014

Asociace českýc h
filmových klubů u vá d í
Proj ekt 100 2 014
P r ojek t1 0 0.cz
Kultovní filmový esej
nabízející jen pomocí obrazů a uhrančivé
hudby Phila Glasse apokalyptickou vizi střetu
dvou světů – technologií ovládané
civilizace a přírody.
Technické údaje
Koyaanisqatsi / USA 1982 / 86 minut
Produkce
Godfrey Reggio
Hudba
Philip Glass
Dop. přístupnost
přístupný
Režie
Godfrey Reggio
Ceny
MFF São Paulo 1984
– Cena diváků
MFF Varšava 1988
– Cena diváků
Kopie
DCP a Blu-ray
Scénář
Ron Fricke,
Michael Hoenig,
Godfrey Reggio,
Alton Walpole
Kamera
Ron Fricke
Střih
Ron Fricke,
Alton Walpole
Žánr
enviromentální
dokument
Monopol
od 30. 1. 2014
do 31. 8. 2014
Formát
1 : 1,85
Originální verze
bez dialogů
Titulky
české (pouze
na konci filmu)
Programování
David Huspenina
[email protected]
tel. +420 724 339 341
Další informace
http://www.projekt100.cz
Materiály ke stažení
http://www.acfk.capsa.cz
( jméno a heslo: guest)
Synopse
Skupina vysokých nehybných postav
obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou
prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho
vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost
pouště i věčná dynamika mořských vln
sugerují prapůvodní čistotu života, do
níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa
i rytmus plynutí času. Přináší technický
pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy
i ničivé prostředky nepředstavitelné síly,
zamořuje životní prostředí a vede války.
Reggio beze slov, jen prostřednictvím
fascinujících obrazů a za doprovodu
úchvatně minimalistické hudby Philipa
Glasse poprvé komentuje vztah přirody
a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu.
o filmu
Ko.yaa.nis.qatsi – podst. jméno, původ:
jazyk indiánského kmene Hopi, 1. bláznivý život, 2. chaotický život, 3. život vychýlený z rovnováhy, 4. rozpadající se
život, 5. život volající po změně
První celovečerní snímek Godfreye Reggia Koyaanisqatsi konstituuje revoluční styl, charakterický pro celou následnou Qatsi trilogii (Powaqqatsi, 1988,
Naqoyqatsi, 2002) – je tvořen výlučně
obrazy (většinou zpomalenými či časosběrnými), bez komentáře či dialogů, jen
s doprovodem minimalistické hudby Phila Glasse. „Tyto filmy neobsahují slova ne
z nedostatku lásky k jazyku. Je to proto,
že z mého pohledu je naše řeč ve stavu nesmírného ponížení. Už nepopisuje
svět, v němž žijeme,“ říká Reggio. Proto
si také pro název tohoto i následujících
snímků trilogie vybral slovo tajemného,
necivilizovaného jazyka indiánského
kmene Hopi, v němž nachází větší moudrost než v naší vlastní řeči.
„Vezmeme-li zemi
její poklady, přivoláme
pohromu“*
Myšlenka na natočení filmu se zrodila během práce na multimediální kampani proti narušování soukromí a použití technologie ke kontrole lidského chování. Kampaň
vznikala pro Institut regionální výchovy
v Novém Mexiku za finanční podpory
Amerického sdružení za občanská práva.
Po skončení kampaně Sdružení své sponzorství ukončilo a na účtě Institutu zbylo
pouhých 40 tisíc dolarů, které se staly základem financování Koyaanisqatsi.
Film začal vznikat v roce 1975, bez scénáře a z nedostatku finančních prostředků na 16mm kameru. Jedním z prvních
záběrů, pořízených pro film, byla demolice sídliště Pruitt-Igoe v St. Louis v Missouri, které se díky životním podmínkám
– chodobě, zločinu a segregaci – stalo
symbolem selhání veřejného urbanistického plánování.
V první fázi natáčení „jsem prostě točil
cokoli, o čem jsem si myslel, že bude
na filmu vypadat dobře. Somráky, budovy, bylo mi to jedno. Z mého pohledu to
bylo totéž. Prostě jsem jen točil tvar věcí,“vzpomíná kameraman Ron Fricke.
Výsledkem první fáze natáčení byl materiál, který Fricke sestříhal do dvacetiminutové podoby, bez zřetele k nějakému
poselství či politickému obsahu.
Natáčení pokračovalo v roce 1976, kdy
se Institutu podařilo získat další prostředky, tentokrát už s 35mm kamerou.
Tehdy také Reggio s Frickem narazili
v jakési reklamě na časosběrnou fotografii, shodli se na tom, že právě tohle
je „jazyk, který jim chyběl“ a rozhodli se
ho učinit základem svého filmu. Fricke si
obstaral kameru Mitchel a vytvořil intervalometr, který kontroloval přesný pohyb
kamery mezi jednotlivými snímky.
V podstatě celý filmu byl natočen ve
Spojených státech, snad s výjimkou archivních záběrů ruských tanků.
„Až se přiblíží den
očisty, na obloze se objeví
upředené pavučiny“*
Reggio důsledně trvá na tom, že jeho
filmy nenesou nějaké jednoznačné poselství či význam. Odmítá se totiž angažovat v jakémkoli druhu propagandy, byť
by třeba i sloužila dobré věci. Jeho záměrem je nabídnout divákům zkušenost,
nabídnout jim úvahu, s tím, že interpretace je výhradně na nich. „Byl jsem mno-
ho let učitelem a tak vím, že všechno, co
dobrý učitel může udělat, je, že představí kontext, položí otázky anebo vstoupí
se svými studenty do dialogu.“
Otázky, které klade v Koyaanisqatsi, jsou
zřejmé: Jsou technologie nástrojem, který – dle vlastních záměrů – používáme,
nebo zneužíváme? Je technologie neutrální? Má vlastní život? Jde o technologický efekt na to či ono (například životní
prostředí) anebo o to, že vše se odehrává uvnitř technologie? Stala se technologie závislostí, bez níž nedokážeme žít?
Používáme technologii, nebo ji žijeme?
Reggio tvrdí, že se pokušel podívat na
náš svět jako mimozemšťan, který se
snaží najít jakýsi vizuální ne-li emocionální smysl v tom, co vidí.
Světová premiéra filmu se konala 28. dubna 1982 na festivalu v Santa Fe a o rok
později se snímek dostal do širší distribuce. Uvádí ho titulek „Francis Ford
Coppola presents“ jež je výrazem podpory tehdy již proslulého režiséra a jeho
snahy pomoci při propagaci a distribuci
filmu (podobně druhý dil zaštítil svým
jménem George Lucas a třetí Steven Soderbergh).
Film byl ve Spojených státech zařazen
do Národního filmového registru při Kongresové knihovně jako „kulturně, historicky nebo esteticky významné dílo.“
Práva na film prošla vlastnictvím řady
společností, proto se film dostal na DVD
až v roce 2002, kdy do kin právě vstupoval třetí dil trilogie, Naqoyqatsi.
„Jednoho dne mohou
být z nebe svrženy hromady
popela, které spálí zemi
a oceány budou vřít“*
* Překlad proroctví kneme Hopi, zpívaných ve filmu
Godfrey Reggio
* 29. 3. 1940, New Orleans, USA
Cesta Godfreye Reggia k filmu vedla relativně klikatými cestami. Jako čtrnáctiletý vstoupil do řádu Křesťanských bratří
v Novém Mexiku, v pětadvaceti letech
složil předepsané sliby, ovšem už o tři
roky byl z řádu vyloučen. Jeho idealismus ve spojení se zájmem o sociální
otázky ho totiž dostaly do sporu s ideologickou subordinací řádu. Nicméně ještě v době, kdy v řádu působil, se intenzivně věnoval mladým lidem, učil, v roce
1963 se podílel na založení komunitní
organizace Mladí občané v akci, která
pomáhala mladistvým příslušníkům pouličních gangů, napomohl také vzniku
zdravotnického zařížení La clinica de la
gente, poskytujícího lékařskou pomoc
chudým v Santa Fe, či komunitnímu projektu La gente na periferiích severního
Nového Mexika.
V roce 1972 Reggio spoluzakládal v Santa Fe Institut regionálního vzdělávání, neziskovou organizaci, zaměřenou na vývoj
médií, umění, komunitních organizací a výzkum. A právě zde, za finanční podpory
Amerického sdružení za občanská práva,
vytvořil v letech 1974 a 1975 multimediální kampaň k tématu narušování soukromí
a použití technologií s cílem kontroly chování. Již v tomto projektu se s pomocí svého budoucího kameramana Rona Frickeho spoléhal především na sílu obrazu a od
něj také vede přímá cesta k Reggiově následující filmové tvorbě.
Koyaanisqatsi, fascinující koláž zvuků
a obrazů, provázenou úchvatnou hudbou
Phila Glasse. Další díl trilogie, Powaqqatsi
(= parazitní způsob života), se stěhuje ze
severní polokoule na jižní a na základě
stejného principu se zaměřuje na země
třetího světa, na střet tradičního způsobu
života jejich obyvatel a změn, které do něj
vnáší civilizační vymoženosti. Závěrečný
díl trilogie, Naqoyqatsi (= život jako válka),
je na rozdíl od dvou předchozích dílů tvořen z velké části archivními záběry, naplňujícími myšlenku o dominanci technologie nad člověkem.
Jejím základem je koncept nenarativního
filmu, který by vyjadřoval obavy a naděje
moderního člověka z destruktivního vlivu
civilizace na životní prostředí. Reggiovy
ovšem trvalo celých osm let, než představil první díl své Qatsi trilogie, snímek
Mimo slavnou trilogii je Reggio i autorem
krátkého filmu Anima Mundi, oslavujícího
rozmanitost života na zemi, který si u něj
objednala módní společnost Bvlgari a jež
byl určen pro Světový fond na ochranu přírody, resp. pro její program zachování bio-
logické diverzity. Podobně nestandardně
vznikl i krátký snímek Důkaz – v roce 1993
Reggia vyzvala společnost Benetton, aby
se podílel na založení školy pro výzkum
a produkci umění, technologií a masmédií. Institut nazvaný Fabrica – Future, Presente začal fungovat v roce 1995 v Trevisu a Reggio byl dva roky jejím ředitelem.
Tehdy také natočil osmiminutový snímek
Důkaz, který je složen použe ze záběrů
zaujatých, nadšených i vystrašených dětských tváří. Odpověď na otázku, co v nich
všechny tyto emoce vyvolalo, je nasnadě
– další z civilizačních vynálezů – televize.
Svůj zatím poslední dokument Návštěvníci dokončil Reggio v loňském roce, kdy
by uveden na festivalu v Torontu
Režijní filmografie:
1982: Koyaanisqatsi
1988: Powaqqatsi
1989: Songlines
videoklip
1992: Anima Mundi
krátký
1995: Důkaz
(Evidence) krátký
2002:Naqoyqatsi
2013: Návštěvníci
(Visitors)
Ron Fricke
Strhující vizuální podoba Koyaanisqatsi je
dílem kameramana Rona Frickeho, který je
pokládán za mistra časosběrné fotografie
a velkoformátové kamery. Po spolupráci
s Godfreyem Reggiem na prvním díle jeho
Quatsi trilogie se vydal vlastní (byť velmi
podobnou) cestou a v roce 1985 natočil
pro IMAX středometrážní dokument Chronos, věnovaný plynutí času, a v roce 1986
sedmiminutový snímek Sacred Site. V celovečerním formátu debutoval v roce 1992
snímek Baraka – Odysea země, nenarativním dokumentem, který představuje kaleidoskop přirodních úkazů, života, lidských
aktivit a technologického pokroku, který
byl natáčen v celkem 24 zemích šesti kontimentů. Podobné prostředky, tedy kombinace obrazu (často časosběrného či naopak
zpomaleného) s hudbou použil i v pokračování Baraky, ve filmu Samsara. Oba snímky
jsou natočeny na 65mm kameru.
Režijní filmografie:
1982: Koyaanisqatsi
1992: Baraka – Odysea země
(kamera)
(Baraka, režie a kamera)
1982: Atomic Artist
2011: Samsara
(kamera) krátký
(režie a kamera)
1985: Chronos
2012: Cesta Hanumana
(režie a kamera) středometrážní
1986: Svaté místo
(Sacred Site, režie a kamera) krátký
(Journey of Hanuman, kamera)
Philip Glass
* 31. 1. 1937, Baltimore, Maryland, USA
Glass, považovaný za jednoho z největších hudebních skladatelů 20. století měl
k filmu dlouho velmi vlažný vztah. Až nadšení a vytrvalost Godfreye Reggia Glasse
přesvědčily, aby tomuto médiu začal věnovat pozornost a právě Koyaanisqatsi
je prvním snímekm, k němuž Glass složil
hudbu. Jeho magický, minimalistický hudební doprovod je nedilnou součástí kvality celého Quatsi projektu. Kromě pravidelné spolupráce s Reggiem pak začal
Glass spolupracovat i s dalšími filmovými
tvůrci, mj. s dokumentaristou Errolem Morrisem ( jejich nejslavnějším společným dílem je dokument Tenká modrá čára/The
Thin Blue Line, 1988). Tři z Glassových filmových hudebních kompozic byly nominované na Oscara: Kundun (r. Martin Scorsese, 1997), Hodiny (The Hours, r. Stephen
Daldry, 2002) a Zápisky o skandálu (Notes
on a Scandal, r. Richard Eyre, 2006).