Mateřské školky Liberecka

Všechno lepší než voda
Procházím se ulicí s polorozpadlými domy. Některým chybí dveře nebo omítka, jiným
třeba kus zdi nebo střechy.
Teď ale stojím před větší budovou s novými okny, s lešením a z části novou omítkou.
Do zahrady vstoupím brankou a zároveň se mi naskytne pohled na dvůr. Vypadá zanedbaně, tu
a tam leží kus nějakého dřeva, písek, listí, a když popojdu o kousek dál, už vidím do celé
zahrady. Naskytne se mi šokující pohled – rozbité houpačky, špinavá kůlna. Za mnou dva
dělníci pracují na omítce.
Ale to už vychází ze dveří školnice a posadí se se mnou na provizorní lavičku. Tato milá,
temperamentní paní mi ukazuje jakési rozpuštěné, mokré složky s náznaky textu a obrázků.
Po chvilce se k nám připojuje ředitelka mateřské školky v Doníně Martina Brošíková.
Zdvořile mě přivítá a přisedá k nám na lavičku.
„Ukázaly bychom vám fotky, ale všechno to vzala voda,“ říká. A opravdu. V roce 2002
tuto školku postihla povodeň, a proto byla rekonstruována. Ale 7. 8. 2010 přišla voda znova.
„Celé přízemí zničila. Půlka zahrady je pryč a s ní i některé prolézačky pro děti. Jediné první
patro, ve kterém jsou pouze herny, zůstalo skoro nezasažené.“ Přízemí vypadá opravdu
hrůzostrašně. Všechno bude potřeba nové – zdi, dlažba, vybavení, nábytek. Ředitelka školky
odhaduje škodu na vybavení přes 1 000 000 Kč. A to je řeč pouze o zařízení, nikoli o nové
fasádě, celé zahradě a řadě dalších věcí, které je nutno zrekonstruovat. Voda zde dosahovala až
do výše 180 cm.
Paní ředitelka mi také
vypráví, jak to v osudný den
probíhalo. „7. 8. mi v šest hodin
ráno přišla SMS, že se blíží
povodeň. A už v sedm třicet ráno
jsme měli vodu na prvním schodě
ve sklepě. Dostali jsme okamžitou
pomoc od místních hasičů,“
komentuje. O pomoc tedy nouze
nebyla.
„Bylo
to
opravdu
obdivuhodné. Na účet nám chodily
peníze od neznámých lidí, ani
jsme nevěděli, komu poděkovat.“
Poté mě paní ředitelka
vezme dovnitř. „To je hrozné,”
komentuji to hned v první
místnosti, v bývalé šatně. Všechno odnesla voda, místnost je tedy prázdná. Zdi se musely
oškrábat téměř do výše dvou metrů a podlaha musela být odstraněna celá. Všechny ostatní
místnosti v přízemí vypadají podobně. „Zedník Johnny říká, že by to mělo být hotovo okolo
listopadu,” dodává školnice.
Obě ženy mi ukážou i první patro. To teď prý funguje jako skladiště věcí, které se
podařilo zachránit z přízemí. Není jich ovšem mnoho.
Při odchodu přeji paní Brožíkové hodně štěstí při rekonstrukcí a celkové obnově školky.
Po návštěvě zaplaveného objektu jsem dospěla k názoru, že všechno je lepší než voda.
Kateřina Táborská