Hudební abeceda - 2. kategorie, 2. místo
Transkript
Hudební abeceda Miluji hudbu. To napětí, vzrušení a rozkoš, kterou ve mně vyvolává. Mám ráda první tóny, s kterými přichází očekávání. Líbí se mi postupně poznávat příběh, s nímž dynamika graduje. Vždy hledám za barvou tónu tajemství a kouzlo, které by mohl skrývat. Nevěřím, že by jediná nota nebyla mimořádná, něčím výjimečná. Každá je jedinečná a každá ukrývá svoji rozdílnost, různorodost, své vlastní poslání. Každá melodie ve mně budí světlo, které z mého života s nastávající válkou, počalo mizet. Spatřuji v hudbě naději, víru, lásku a bezpečí. Spatřuji mír, svět bez utrpení, zkázy a bídy. Svět bez bolesti, bez pomsty, bez ponížení. Nalézám v hudbě to, co nemohu mít. Velmi ráda si předzpívávám jednotlivé tóny, písmenka hudební abecedy. Velmi pozoruhodné a naprosto brilantní mi přijde to, že pouze sedm písmen dokáže vytvořit tak nepřeberně nádherný zvuk, pod jehož krásou taje nejedno ledové srdce. Nejeden člověk poznamenaný válkou v něm dokáže objevit své nejtajnější sny, svá přání, své tužby. Svá očekávání a svá tajemství. Nejeden člověk v hudbě dokáže najít to, co nyní nemůže mít. C, D, E, F, G, A, H- hudební abeceda. Sedm písmem. Sedm přání, sedm slov, sedm tužeb. Sedm očekávání, sedm událostí, sedm činů. C jako CÍL. Kdysi jsem jeden měla. Přála jsem si se zamilovat a být úžasnou manželkou a matkou. Snila jsem o tom, že vytvořím nádherný domov plný lásky a dobroty. Bájila jsem si o tom, že budu milovat. Budu milovat svět a on bude milovat mě. Představovala jsem si, že nebudu nechtěná. Že mě nebudou nenávidět. Bohužel, všechny tato má přání se rozplynula jak lusknutím prstů. Stačilo jen říci pár slov, pobláznit několik lidí a ovládnou svět. Jen pouhý jeden člověk dokázal zpřetrhat vlákna snů miliónům lidí. Ptám se proč? Proč musím nyní být pro svět CIZÍ? D jako DAR. Během svého života jsem již dostala spoustu darů. Některé se mi líbily, některé jsem milovala a některé mě zase tak neohromily. Na některé jsem po čase zapomněla a některé mi zůstanou v paměti napořád. Nikdy nepoblednou. Vždy se ale bude nad všemi vyjímat jeden dar. Ten, který jsem dostala od lidí, které jsem milovala nejvíce na světě. Dala bych za ně život, dala bych jim vše, co můžu a byla bych jim ochotna dát i to, co nemám. Milovala jsem je víc než cokoliv na světě. Oni mi ukázali, jak nádherný život může být. Jak se stačí radovat z maličkostí. Že ke štěstí stačí slunce, vzduch, voda a láska. Láska. A ta, když ji jednou dostanete, už navždy zůstane ve vašem srdci. Tito dva lidé, mí rodiče, mi dali ten nejdůležitější a ten nejpřekrásnější dar na světěživot, DECH. E jako ETAPA. Když jsme dostali transport do Terezína, byl zrovna březen.Venku sněžilo a vločky pokryly celé pobledlé město. Přikryly ho třpytivou peřinou. V ten den jsme zrovna chystali oběd. Tatínek loupal brambory, maminka krájela petržel a já jsem dochucovala polévku. Maminka se smála a neustále mě okřikovala, ať již neochutnávat, ať na oběd také něco zbude. Nemohla jsem si pomoct, byla tak dobrá. Bramborová. Když náhle někdo zazvonil, trhlo ve mně. Jako bych tušila, že nepřichází dobré zprávy. Projel mi mráz po zádech. Tatínek šel otevřít a když se vrátil, se slzami v očích prohlásil: „Začíná nám nová ETAPA našeho života.“ Nevěděl, že pro něj a maminku ta poslední. F jako FANTAZIE. Po celém dni, po těžké práci, po neustálém ponižování, plnění rozkazů, po celém dni v Terezíně, když ležím na rozvrzané studené posteli, jediné, co mi pomáhá usnout, na chvíli zamhouřit oka a ne se ponořit do říše smrti, je FANTAZIE. Představuji si naše bezstarostná léta před válkou. Vzpomínám na každý maminčin smích, na každé tatínkovo moudro, na každý náš výlet, na každý náš den. Vybavuji si sebemenší detail a protože některé vzpomínky již pod tíhou neustálých vyhlášek, rozkazů a příkazů ztrácejí jasnou barvu, trochu pobledly, nechávám prostor své FANTAZII. Pomáhá mi si vzpomenout, že na světě ještě existuje láská, mír,dobro a přátelství. Že svět byl někdy dobrý a milosrdný. Že někdy bylo krásné žít. G jako GENERACE.Možná si to spoustu z nás ani neuvědomuje, ale vytvořili jsme GENERACI, která je poznamenána druhou světovou válkou. Stali jsme se součástí něčeho, o co jsme nestáli, co jsme nechtěli, o čem se nám ani v té nejhorší noční můře nemohlo zdát. Naprosto nechtěně a nepřejícně si nás vybrali. Ale proč? Co bylo měřítkem zkázy? Možná se jim nelíbilo, že jsme byli milováni, že jsme si dokázali vybudovat domov, že jsem byl hrdí na to, co jsme. Možná si vybírali jen z legrace. „Ty se mi líbíš, tak tobě zkazím život.“ Ale ne, to by bylo přece takhle: „Ty se mi nelíbíš, tak tobě osladím život.“ Je mi smutno z toho, že musím zapadat do škatulky poničených, osamělých a ztracených lidí. Do GENERACE, kterou zničila válka. A jako ANDĚL. Každý z nás nějakého má. Ať už ANDĚLA strážného , ke kterému se večer modlí a přeje si, aby ho vyslyšel. Aby mu navrátil starý život, naději a víru. Aby mu umožnil opět spatřit své nejbližší. A někdo se zase modlí k ANDĚLU smrti. Prosí ho, aby si pro něj přišel a přibral do své říše. Za ostatními, které si už vzal. Když pro něj ANDĚL nepřijde dlouho a oni to sami nevzdají, přejí si smrt pro ty, kdo jim bolest působí. Vyslovují svá pošetilá přání o smrti všech ponižovatelů. Možná chtějí smrt i pro nás, kteří trpíme s nimi. Možná si přejí smrt pro celý svět. To nevím, já totiž ještě večer co večer šeptám své modlitby ANDĚLOVI strážnému. Myslím na něj a posílám k němu svá slůvka víry. Snad mě někdy vyslyší. H jako HRDINSTVÍ. H jako HNĚV. H jako HÁDANKA. H jako HISTORIE. H jako HROZBA. Pod posledním písmenem hudební abecedy si dokáži představit více slov, více skutků, více bolesti. Ptám se, jestli ve světě plného HNĚVU a HANBY nalezneme nějakého HRDINU, který by dokázal změnit HISTORII a odvrátit HROZBU, která už začala páchat své škody. Ptám se, jestli mi konec války zůstane HÁDANKOU.
Podobné dokumenty
Člověk – obraz Boží
se rozhodl nás stvořit ke svému obrazu. Jestliže Bůh něco zopakuje třikrát, je to opravdové
zdůraznění té věci.
Smysl lidského života spočívá v naplnění toho, jak nás Bůh stvořil – jako jeho obraz....
tularemie - veterinární ambulance skalka
Tularemie, někdy nazývaná zaječí nemoc, je onemocnění s přírodní ohniskovostí. Je
přenosné na volně žijící i domestikované savce a ptáky. Původcem je mikrob Francisella
tularensis. Rezervoárem jsou...
Absolventská práce
i s počítačem a s použitím MIDI, karaoke a psaní notových partů. Můj učitel je pro mne
obrovských vzorem, ať už pro to, co v životě dokázal, kam se dostal, kde všude byl, jaké
všechny měl výsledky ...
Poštovní schránky kolem Baltského moře
Podle jejich nezvykle
velké tloušťky tady asi
pršívá pořádně, a tak
našince napadne, kam
asi voda z nich dostříkne – a hlavně, co se
děje v zimě, když voda
na chodnících hned
mrzne? To aby si chodc...