Fulltext PDF - Current Opinion in Allergy and Clinical Immunology
Transkript
www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016 Chirurgická plicní biopsie: je vhodná v diagnostice intersticiálních plicních onemocnění? David J. Riley a Eric J. Costanzo Význam přehledu Úvod Naším cílem je informovat o nejnovějších zkušenostech Intersticiální plicní onemocnění jsou nemoci plicního inter sticia vedoucí k různému stupni zánětu a fibrózy [1]. Úloha chirurgické plicní biopsie v diagnostice a léčbě intersticiál ního plicního onemocnění je sporná. Od posledního přehle du publikovaného v roce 1999 [2] vedly nové poznatky o intersticiálním plicním onemocnění ke změnám týkajícím se indikací k chirurgické plicní biopsii. V konsensuálním prohlášení publikovaném v roce 2002 [1] se uvádí, že někte ré typy intersticiálního plicního onemocnění reagují na tera pii lépe než idiopatická plicní fibróza, a mají také lepší pro gnózu. Proto také v diagnostice těchto typů intersticiálního plicního onemocnění nabývá chirurgická plicní biopsie vět šího významu. Tento článek se zabývá indikacemi chirur gické plicní biopsie u intersticiálního plicního onemocnění a popisuje novější chirurgické postupy a jejich rizika. s využitím chirurgické plicní biopsie u idiopatických intersticiálních pneumonií. Článek rozebírá způsob identifikace pacientů s idiopatickou intersticiální pneumonií, kteří mohou profitovat z chirurgické plicní biopsie, novější chirurgické postupy i komplikace a rizika operačního výkonu. Aktuální poznatky V konsensuálním prohlášení American Thoracic Society/ European Respiratory Society (ATS/ERS) zaměřeném na idiopatické intersticiální pneumonie se popisuje jejich průběh a odpověď na léčbu. Prohlášení se zabývá výběrem pacientů s idiopatickou intersticiální pneumonií k chirurgické plicní biopsii a tím, jak se vyvarovat neindikovaných výkonů, zvláště u pacientů s „klasickými“ radiografickými známkami idiopatické plicní fibrózy. Videem‑asistovaná thorakoskopická plicní biopsie stále zůstává standardním postupem chirurgické plicní biopsie. Nověji se u vybraných pacientů provádějí ambulantní chirurgické zákroky, časnější odstranění hrudních drénů a používají se modifikace chirurgické techniky. K rizikovým pacientům patří pacienti s respiračním selháním, rychle progredujícím onemocněním, plicní hypertenzí a s pokročilým onemocněním. Souhrn O standardní videem‑asistované thorakoskopické plicní biopsii by se mělo uvažovat u pacientů s intersticiálním plicním procesem nejasné etiologie se subakutním průběhem, opacitami vzhledu mléčného skla na výpočetní tomografii s vysokým rozlišením (HRCT) nebo se znaky, které nejsou typické pro intersticiální plicní fibrózu, neboť u těchto pacientů lze očekávat odpověď na terapii. Při posuzování pacientů vhodných k chirurgické plicní biopsii se doporučuje použít stupňovitý proces výběru. Klíčová slova intersticiální plicní onemocnění, plicní fibróza, chirurgické výkony na hrudníku Surgical biopsy: its appropriateness in diagnosing interstitial lung disease. Curr Opin Pulm Med 2006;12:331−336. 2006 Lippincott Williams & Wilkins, Inc. Department of Medicine, UMDNJ‑Robert Wood Johnson Medical School, New Brunswick, New Jersey, USA Adresa pro korespondenci: David J. Riley, MD, Department of Medicine, UMDNJ‑Robert Wood Johnson Medical School, One Robert Wood Johnson Place, New Brunswick, NJ 08903‑0019, USA E‑mail: [email protected] Zkratky ATS/ERS HRCT VATS American Thoracic Society/European Respiratory Society výpočetní tomografie s vysokým rozlišením videem‑asistovaná thorakoskopie Klasifikace intersticiálních plicních onemocnění Klasifikaci intersticiálních plicních onemocnění podle kon sensuálního prohlášení ATS/ERS [1] z roku 2002 ukazuje obr. 1. Hlavní kategorie představují onemocnění spojená se známou příčinou a s onemocněními neznámé etiologie. K později jmenovaným patří idiopatické intersticiální pneu monie, plicní granulomatózy a vzácné poruchy, jako např. lymfangioleiomyomatóza (LAM), histiocytóza z Langerhan sových buněk (histiocytóza X) a další. Idiopatická intersticiál ní pneumonie se dále dělí na idiopatickou plicní fibrózu a idiopatické intersticiální pneumonie jiné než idiopatická plicní fibróza. Ke známým příčinám intersticiálního plicního onemocnění patří faktory prostředí, léky a kolagenózy. V rámci idiopatických intersticiálních plicních onemocnění se samostatně vyčleňují granulomatózní onemocnění, jako např. sarkoidóza, neboť mají společné klinické i patofyziolo gické znaky. Jinou kategorií jsou vzácná idiopatická intersti ciální onemocnění, jako eosinofilní pneumonie, plicní forma histiocytózy z Langerhansových buněk a lymfangioleiomyo matóza. U intersticiálního plicního onemocnění se známou příči nou není nutná histologická verifikace nemoci za předpo kladu, že příčinný vztah je anamnesticky prokázán. Podle našich zkušeností často dochází buď k přehlédnutí hyper senzitivní pneumonitidy, nebo je vyvolávající antigen nezná mý, a potom je verifikace plicních biopsií nutná. Ve skuteč nosti je histologické vyšetření jedním z diagnostických krité rií hypersenzitivní pneumonitidy [3]. U granulomatózních onemocnění, infekcí a také v případě lymfatického šíření maligních procesů je často dostačující transbronchiální plicní biopsie. Vzácné intersticiální plicní onemocnění s ne Curr Opin Pulm Med/CS 2007;4:9–13 Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016 Chirurgická plicní biopsie – Riley a Costanzo Obr. 1 Klasifikace intersti‑ ciálních plicních onemoc‑ nění Intersticiální plicní onemocnění Intersticiální plicní onemocnění se známou příčinou – léky navozené, kolagenózy Idiopatické intersticiální pneumonie Idiopatická plicní fibróza Idiopatická intersticiální pneumonie jiná než idiopatická plicní fibróza Deskvamativní intersticiální pneumonie Intersticiální postižení plic s respirační bronchiolitidou Akutní intersticiální pneumonie Kryptogenní organizující se pneumonie Nespecifická intersticiální pneumonie Lymfoidní intersticiální pneumonie známou příčinou vyžadují téměř vždy bioptické vyšetření, protože diagnóza je často nejasná. Idiopatické intersticiální pneumonie jsou považovány za typické jednotky na základě klinického, radiologického a patologického nálezu [1]. Podle četnosti výskytu idiopatic ké intersticiální pneumonie patří idiopatická plicní fibróza/ typická intersticiální pneumonie, nespecifická intersticiální pneumonie, kryptogenní organizující se pneumonie, akutní intersticiální pneumonie, intersticiální postižení plic s respi rační bronchiolitidou, deskvamativní intersticiální pneumo nie a lymfoidní intersticiální pneumonie. Tyto poruchy se manifestují námahovou dušností, restrikční ventilační poru chou a bilaterálními opacitami na HRCT [1]. Idiopatická plicní fibróza je chronické onemocnění, které progreduje během několika měsíců nebo let a často má typický HRCT obraz (tab. 1). Na druhém konci spektra stojí akutní intersti ciální pneumonie, která je shodná s Hammanovým‑Richo vým syndromem a probíhá akutně během několika týdnů. Zbývající idiopatické intersticiální pneumonie mají typicky Tab. 1 Kritéria doporučená pro bezpečnou diagnostiku idiopa‑ tické plicní fibrózy bez provedení chirurgické plicní biopsie Hlavní kritéria Vyloučení známé příčiny intersticiálního plicního onemocnění Abnormální nález funkčního vyšetření plic svědčící pro restrikční ventilační poruchu a poruchu výměny plynů Bilaterální bazální retikulární kresba s minimem opacit vzhledu mléč‑ ného skla na HRCT Transbronchiální biopsie nebo BAL neukáží žádné znaky jiné poruchy Pomocná kritéria Věk > 50 let Plíživý nástup námahové dušnosti Trvání onemocnění > tři měsíce Bilaterální bazální inspirační praskoty Upraveno z konsensuálního prohlášení ATS/ERS pro diagnostiku idiopatických intersticiálních pneumonií [1]. U pacientů bez poruchy imunity se pravděpodob‑ nost správné diagnostiky idiopatické plicní fibrózy zvyšuje v přítomnosti všech hlavních a tří ze čtyř pomocných kritérií. HRCT – výpočetní tomografie s vysokým rozlišením; BAL – bronchoalveolární laváž. 10 Další formy intersticiálního plicního onemocnění lymfangioleiomyomatóza, histiocytóza X Granulomatózy Upraveno z konsensuálního pro hlášení ATS/ERS pro diagnostiku idiopatických intersticiálních pneu monií [1] a otištěno se svolením. subakutní průběh a v HRCT obrazu nacházíme převážně opacity mléčného skla. Jednotlivé idiopatické intersticiální pneumonie lze rozlišit pouze na základě histologického vy šetření materiálu z chirurgické plicní biopsie [1]. Vedle toho, že umožní stanovit definitivní diagnózu, může chirurgická plicní biopsie významně ovlivnit volbu terapie a celkovou prognózu. Řada studií [4–7] popisuje prognostický význam různých histologických typů idiopatické intersticiální pneumonie a jejich odpovědi na léčbu – touto problemati kou, která je nad rámec tohoto článku, se zabýval King [8••]. Hlavním závěrem těchto studií bylo, že odpověď idiopatické plicní fibrózy/typické intersticiální pneumonie na terapii je minimální, zatímco ostatní idiopatické intersticiální pneumo nie mají lepší prognózu a na léčbu často reagují. Dalším důle žitým zjištěním je, že idiopatickou plicní fibrózu lze často od lišit od ostatních idiopatických intersticiálních pneumonií na základě HRCT obrazu, a tak předejít chirurgické plicní biop sii. A konečně rozšíření videem‑asistovaných thorakoskopic kých zákroků (VATS) a přijetí klasifikace ATS/ERS patology přineslo metodu, která při nízkém riziku přináší kvalitní vzorky tkáně k přesnějšímu rozlišení jednotlivých typů idio patických intersticiálních pneumonií. Díky tomuto pokroku je stále více třeba, aby lékaři pečlivě vybírali pacienty, u nichž lze očekávat, že z chirurgické plicní biopsie budou profito vat, a neindikovali k výkonu takové pacienty, kteří pravdě podobně nebudou na léčbu reagovat. Diagnostika idiopatické plicní fibrózy bez chirurgické plicní biopsie Konsensuální prohlášení ATS/ERS stanoví kritéria, podle nichž lze spolehlivě diagnostikovat idiopatickou plicní fibró zu bez pomoci chirurgické plicní biopsie (tab. 1). Studie [4–7,9,10] sledující prediktivní hodnotu těchto parametrů ukázaly, že jejich senzitivita dosahuje 48−78 % a specificita 90–97 %. Diagnostická přesnost se zvyšuje díky spolupráci s radiologem, patologem a ošetřujícím lékařem [4]. Při použití Curr Opin Pulm Med/CS 2007;4:9–13 Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016 Chirurgická plicní biopsie – Riley a Costanzo výpočetní tomografie s vysokým rozlišením dokáže odborník na intersticiální plicní onemocnění diagnostikovat přibližně dvě třetiny pacientů s idiopatickou plicní fibrózu, ale u méně zkušených pneumologů je přesnost záchytu nižší [9]. Nedostatkem současných kritérií ATS/ERS pro diagnosti ku idiopatické plicní fibrózy je, že nerozlišují mezi časným a pozdním stadiem onemocnění. Nejvyšší mortalitu vykazují pacienti s typickým HRCT obrazem [11] a vzhledem k tomu, že odpověď na léčbu interferonem g‑1b byla u pacientů s leh kým až středně těžkým postižením lepší než u jedinců se závaž nějším onemocněním, bylo by možno u pacientů s typickým HRCT nálezem očekávat horší odpověď na terapii [12]. Otáz ka, zda přítomnost „netypických“ známek na výpočetní tomo grafii s vysokým rozlišením predikuje lepší odpověď idiopatic ké plicní fibrózy na léčbu, vyžaduje další studie. Obr. 2 Ilustrace chirurgické techniky při klínovité resekci s po užitím thorakoskopie Videem‑asistovaná thorakoskopie ve srovnání se standardní thorakotomií Rizika chirurgické plicní biopsie se hodnotila u více než 700 ambulantních pacientů v Mexico City [22•]. Nejvyšší riziko bylo zjištěno v případě kombinace komorbidního onemocnění, zvýšení PaCO2 (> 34 mm Hg a snížení PaO2 (< 48 mm Hg). Nízkou prediktivní hodnotu měl stupeň duš nosti, výsledek funkčního vyšetření plic a komorbidita sama o sobě. U pacientů, kteří z různých indikací podstupovali videem‑asistovanou thorakoskopii, bylo ve srovnání s pacien ty s lepší hodnotou funkčních testů vyšší riziko „air leaku“ u jedinců s FEV1 nižší než jeden litr [27]. Není jasné, patří‑li k rizikovým faktorům videothorakoskopie také věk. U pa cientů, kteří videem‑asistovanou thorakoskopii podstoupili z různých indikací, vykazovali pacienti starší než 75 let vyšší riziko „air leaku“ než mladší jedinci [27], což ale mohlo být způsobeno komorbidními onemocněními nebo jinými rizi kovými faktory spojenými se stářím. Ve skupině 307 pacien tů starších než 65 let, kteří podstoupili videem‑asistovanou thorakoskopii, byla mortalita nižší než 1 % a morbidita do sáhla 15 %, což jsou výsledky srovnatelné s hodnotami u mladších pacientů [28]. Pokud uvažujeme o provedení videothorakoskopické plicní biopsie u ambulantních pacien tů, je za ukazatele vysokého rizika chirurgického zákroku třeba považovat věk vyšší než 75 let a FEV1 < 1 litr. Bolest udávalo po videem‑asistované thorakoskopii jeden měsíc přibližně 25 % pacientů a asi 15 % po jednom roce od výkonu [15,29] a polovina pacientů udávala 19 měsíců po ope raci parestezie [30]. Bolest se obvykle léčí opioidními analgeti ky a nesteroidními protizánětlivými přípravky a při velké bo lesti lze zvolit i analgezii dávkovanou samotným pacientem podle potřeby. Incidenci pooperační bolesti nesnížily ani po stupy, jako například modifikace chirurgické techniky, extra pleurální interkostální analgezie, kontinuální paravertebrální infuze, nervová blokáda a časné agresivní tlumení bolesti [31]. Standardní videothorakoskopická biopsie se provádí v cel kové anestezii, kdy je ventilována jedna plíce dvojcestnou endotracheální kanylou (obr. 2) [13,14]. Jednostrannou plic ní ventilaci tolerují téměř všichni pacienti, výjimku tvoří pa cienti s těžkou hypoxií, kteří k zajištění oxygenace potřebují ventilační podporu s pozitivním end‑exspiračním tlakem (PEEP) [15]. Standardní thorakotomie se doporučuje v přípa dě masivních pleurálních adhezí, těžké hypoxie, při respirač ním selhání, plicní hypertenzi a riziku krvácivých komplikací [16]. Na základě nekontrolovaných studií [17•] se zdálo, že videem‑asistovaná thorakoskopie je výhodnější, co se týče potřeby analgezie, krevních ztrát a délky hospitalizace než standardní thorakotomie. Kontrolovaná studie [18], která srovnávala tyto dvě metody, však ve sledovaných paramet rech neshledala žádný rozdíl. Optimální počet vzorků jsou dva až tři z míst aktivního procesu, normální plíce a přechodu mezi zdravou a postiženou tkání [17•,19,20•]. Odběr vzorků ze dvou nebo více oblastí může dávat různé patologické nále zy – tzv. „diskordantní“ obraz. Pokud je v jedné oblasti zjiš těna typická intersticiální pneumonie a v jiné nespecifická intersticiální pneumonie, bývá průběh onemocnění podobný jako u pacientů s typickou intersticiální pneumonií [19,21]. Rizika a komplikace chirurgické biopsie u ambulantních pacientů Ačkoli pacienti videothorakoskopickou biopsii obecně dobře snášejí, může vyvstat nečekaná potřeba přechodu na otevře nou thorakotomii se všemi riziky, která s sebou nese, a o tom je třeba pacienty s předstihem poučit. Pokud vyloučíme pa cienty s vysokým rizikem, dosahuje morbidita a mortalita při videothorakoskopickém výkonu u pacientů s intersticiálním plicním onemocněním 1 % a 10 % v tomto pořadí [7]. Z komp likací se setkáváme s prolongovaným (více než pět dnů) úni kem vzduchu ranou („air leak“), rehospitalizací pro pneumo thorax, krvácením a přetrvávající bolestí [7,22•,23•,24]. Vý skyt infekčních komplikací je po videem‑asistované thorakosko pii nízký [25] a se ztrátou funkce plíce se nesetkáváme [26]. (a) (b) (c) (d) Dva ze tří trokarů jsou umístěny v mezižebřích. (a) Zadním jsou zavedeny kleště. (b) Je uchopen okraj laloku a staplerem se vytvoří první řada svorek. (c) Stapler je vysunut a je znázorněna linie svorek. (d) Kleště jsou zavedeny předním trokarem a stapler zadním a dokončí se klínovitá resekce. Otištěno se svolením [13]. Modifikace videem‑asistované thorakoskopie Modifikací standardní videem‑asistované thorakoskopie se snažíme dosáhnout snížení morbidity a zlepšit využití praco viště. Pneumologové specializovaní na intervenční endosko pické zákroky zkoušeli provádět videem‑asistovanou thora Curr Opin Pulm Med/CS 2007;4:9–13 Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni 11 www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016 Chirurgická plicní biopsie – Riley a Costanzo koskopii bez celkové anestezie pacienta [32], kdy ve skupině 24 po sobě následujících pacientů bylo dosaženo 75% dia gnostické úspěšnosti, u 29 % pacientů došlo k protrahovanému „air leaku“ (trvajícímu déle než sedm dní) a průměrná doba drenáže hrudníku činila pět dnů – výsledek, který je méně příznivý než u standardní videem‑asistované thorakoskopie. Postup označovaný jako jednoportový VATS byl použit k získání klínovitého bioptického vzorku tkáně při použití jednoho portu u bdících pacientů v epidurální anestezii [33•,34]. Diagnostická úspěšnost byla podobná jako u stan dardní videem‑asistované thorakoskopie, nedocílilo se však ani zkrácení hospitalizace, ani snížení bolesti. Předmětem studia se stalo také časné odstranění drénů (do 90 minut) po výkonu [35]. Extubováni byli vybraní pacienti s periferním postižením plic, bez pleurálních adhezí a s minimální sekrecí z drénů. Zjistilo se, že postup vedl ke zkrácení doby hospita lizace (dva dny místo čtyř dnů) a nedošlo ke změně v četnosti komplikací. Ve srovnání s klasickým staplerem zkrátil skal pel pracující na principu harmonického skalpelu operační čas významně ze 45 minut na 30 minut [36]. Při několika zákrocích na hrudníku bylo použito i počítačem podporova né robotické techniky [37], ta je ale pro videothorakoskopic kou biopsii, vyžadující rychlý pohyb nástrojů dovnitř a ven z hrudníku, příliš těžkopádná [38•]. Několik center provádí u ambulantních pacientů s inter sticiálním plicním onemocněním a s nízkým operačním rizi kem ambulantní plicní biopsii [39,40,41•]. Ve skupině 32 pacientů nebyly hlášeny žádné komplikace a diagnostická úspěšnost při použití klínovité excize linguly malou thorako tomií byla vynikající [39]. V jiném centru podstoupilo video thorakoskopickou klínovitou excizi 27 pacientů a ti byli pro puštěni do druhého dne [40]. Komplikace představoval „air leak“ (5 %), bolest vyžadující hospitalizaci (6 %) a pozdní pneumothorax (4 %). Ve třetí skupině se 32 pacienty se „air leak“ vyskytl ve 3 % případů [41•]. Tyto předběžné studie naznačují, že ambulantní plicní biopsie u pacientů s nízkým operačním rizikem mají přijatelnou morbiditu, ačkoli pře trvávají obavy z tolerance výkonu a zvládání bolesti. Vysoce rizikoví pacienti pro videothorakoskopické zákroky Vyšší riziko komplikací po videem‑asistované thorakoskopii existuje u pacientů s respiračním selháním, extrémní hypoxií, plicní hypertenzí, hemoragickými diatézami a u imunosupri movaných jedinců [1,27,42,43]. U pacientů s hypoxií, která vyžaduje mechanickou ventilační podporu, je mortalita při videem‑asistované thorakoskopii asi 50 % [42]. Podobná mortalita (59 %) byla hlášena v několika skupinách o celko vém počtu 51 pacientů s intersticiálním plicním onemocně ním, u nichž bylo v době videem‑asistované thorakoskopie přítomno respirační selhání [23•,42,44•,45,46]. Vysoké riziko bylo definováno jako PaO2 < 50–60 mm Hg nebo nutnost mechanické ventilační podpory s PEEP. Nápadná je i 90% mortalita pacientů s idiopatickou plicní fibrózou, kteří byli přijati na jednotku intenzivní péče [47,48], přestože k této 12 vysoké hodnotě jistě přispívá i odpojení podpůrných pro středků. Na přežívání má vliv i trvání respiračního selhání: mortalita dosáhla 14 %, pokud selhání netrvalo déle než je den týden a 70 % při selhání delším než týden [45]. U těchto pacientů je rozumné studie omezit na bronchoskopii a bron choalveolární laváž, aby se zabránilo infekci. Jedním z rizikových faktorů chirurgické plicní biopsie je plicní hypertenze, která se u intersticiálních plicních onemoc nění obtížně diagnostikuje [43,49–51]. Vyskytuje se častěji u pacientů s FVC < 50 % a s difuzní kapacitou plic pro CO (DLCO) < 45 % [49]. Užitečným prediktorem plicní hyperten ze často nebývá ani echokardiografie [52], ani šířka a. pulmo nalis na výpočetní tomografii [53], a tak může být k jejímu průkazu zapotřebí pravostranné srdeční katetrizace. Je‑li nutná plicní biopsie, lze zákrok u pacientů s plicní hypertenzí provést při použití vhodně zvolených anestetik, vazokon strikčních látek a plicních vazodilatancií a při kontrolova ném intravenózním podávání tekutin [54]. Vzácnými příčinami respiračního selhání při idiopatické intersticiální pneumonii je akutní intersticiální pneumonie a exacerbace idiopatické plicní fibrózy [55]. K exacerbacím idiopatické plicní fibrózy dochází u již přítomné idiopatické plicní fibrózy a je pro ni charakteristické náhlé zhoršení potíží, hypoxie a vytváření nových plicních infiltrátů bez známek in fekce či srdečního selhání [56]. Histologicky se jedná o difuzní postižení alveolů s typickou intersticiální pneumonií nebo bez ní [57•]. Ačkoli je rychle progredující idiopatická plicní fibróza rizikovým faktorem pro chirurgický zákrok [23•,58], je u těch to pacientů k ozřejmění diagnózy často nutná plicní biopsie. Závěr Na základě zkušeností získaných v posledních letech dopo ručují odborníci použít k rozhodování o provedení chi rurgické plicní biopsie u pacientů s intersticiálním plicním onemocněním následující stupňovitý postup. Nejdříve zís kat podrobné anamnestické údaje k vyloučení onemocnění se známou příčinou. Za druhé posoudit, zda pacient trpí chronickou granulomatózou, která nevyžaduje plicní biop sii. Zbývající případy budou pravděpodobně tvořit idiopa tickou intersticiální pneumonii a vzácné intersticiální plicní onemocnění. Za třetí rozhodnout, zda lze na základě klinic kého a radiologického obrazu spolehlivě diagnostikovat idiopatickou plicní fibrózu. Za čtvrté zvážit, jaký přínos bude stanovení diagnózy znamenat ve srovnání s rizikem chirurgického zákroku, a nakonec zajistit, aby histologické vyšetření tkáně provedl patolog, který používá současnou klasifikaci idiopatické intersticiální pneumonie. Odkazy a doporučená literatura Práce zvláštního významu, publikované v období časově blízkém naší zprávě, byly zvýrazněny: • = důležitý význam • • = mimořádný význam 1. American Thoracic Society, European Respiratory Society. American Tho‑ racic Society/European Respiratory Society international multidisciplinary consensus classification of idiopathic interstitial pneumonias. Am J Respir Crit Care Med 2002;165:277–304. Curr Opin Pulm Med/CS 2007;4:9–13 Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni www.co-allergy.cz | stazeno: 12.10.2016 Chirurgická plicní biopsie – Riley a Costanzo 2. Rizzato G. The role of thoracic surgery in diagnosing interstitial lung disea se. Curr Opin Pulm Med 1999;5:284–286. 3. Schuyler M, Cormier Y. The diagnosis of hypersensitivity pneumonitis. Chest 1997;111:534–536. 4. Flaherty KR, King TE Jr, Raghu G, et al. Idiopathic interstitial pneumonia: what is the effect of a multidisciplinary approach to diagnosis? Am J Respir Crit Care Med 2004;170:904–910. 5. Johkoh T, Müller NL, Cartier Y, et al. Idiopathic interstitial pneumonias: diagnostic accuracy of thin‑section CT in 129 patients. Radiology 1999;211: 555–560. 6. Swensen SJ, Aughenbaugh G, Myers JL. Diffuse lung disease: diagnostic accuracy of CT in patients undergoing surgical biopsy of the lung. Radiolo gy 1997;205:229–234. 7. Hunninghake GW, Zimmerman MB, Schwartz DA, et al. Utility of a lung bio psy for the diagnosis of idiopathic pulmonary fibrosis. Am J Respir Crit Care Med 2001;164:193–196. 8. King TE Jr. Clinical advances in the diagnosis and therapy of the interstitial lung diseases. Am J Respir Crit Care Med 2005;172:268–279. • • Přehled klasifikace, diagnostiky, patogeneze a léčby intersticiálních plic ních onemocnění. Zdůrazněny jsou nové klinické poznatky. 9. Peckham RM, Shorr AF, Helman DL Jr. Potential limitations of clinical criteria for the diagnosis of idiopathic pulmonary fibrosis/cryptogenic fibro sing alveolitis. Respir 2004;71:165–169. 10. Raghu G, Mageto YN, Lockhart D, et al. The accuracy of the clinical dia gnosis of new‑onset idiopathic pulmonary fibrosis and other interstitial lung diseases: a prospective study. Chest 1999;116:1168–1174. 11. Flaherty KR, Thwaite EL, Kazerooni EA, et al. Radiological versus histological diagnosis in UIP and NSIP: survival implications. Thorax 2003;58: 143–148. 12. Raghu G, Brown KK, Bradford WZ, et al., Idiopathic Pulmonary Fibrosis Study Group. A placebo‑controlled trial of interferon gamma‑1b in patients with idiopathic pulmonary fibrosis. N Engl J Med 2004;350:125–133. 13. Ferson PF. Thoracoscopic wedge resection of the lung. Surg Rounds 1993;16:341. 14. McKenna RJ Jr. Thorascopic evaluation and treatment of pulmonary dis‑ ease. Surg Clin North Am 2000;80:1543–1553. 15. Low JM. Anesthesia for video‑assisted thoracic surgery. In: Yim APC, Ha‑ zelrigg SR, Izzsat MB, et al., editors. Minimal access cardiothoracic sur‑ gery. Philadelphia: WB Saunders Co.;2000, pp. 21–27. 16. Ferson PF, Landreneau RJ, Keenan RJ. Thoracoscopic evaluation and bio psy for pulmonary infiltrates. In: Brown WT, editor. Atlas of video‑assisted thoracic surgery. Philadelphia: WB Saunders Co.; 1994: pp. 191–194. 17. Halkos ME, Gal AA, Kerendi F, et al. Role of thoracic surgeons in the diagnosis of idiopathic interstitial lung disease. Ann Thorac Surg 2005;79: 2172–2179. • Kvalitní přehled současných metod, postupů a indikací k chirurgické plicní biopsii u intersticiálních plicních onemocnění z chirurgického hlediska. 18. Miller JD, Urschel JD, Cox G, et al. A randomized, controlled trial compar‑ ing thoracoscopy and limited thoracotomy for lung biopsy in interstitial lung disease. Ann Thorac Surg 2000;70:1647–1650. 19. Flaherty KR, Travis WD, Colby TV, et al. Histopathologic variability in usual and non‑ specific interstitial pneumonias. Am J Respir Crit Care Med 2001; 164:1722–1727. 20. Gal AA. Use and abuse of lung biopsy. Adv Anat Pathol 2005;12:195–202. • Cenný přehled problémů, které se týkají interpretace videothorakoskopic ké plicní biopsie, pro patology. 21. Monaghan H, Wells AU, Colby TV, et al. Prognostic implications of histo‑ logic patterns in multiple surgical lung biopsies from patients with idiopathic interstitial pneumonias. Chest 2004;125:522–526. 22. Carrillo G, Estrada A, Pedroza J, et al. Preoperative risk factors associated with mortality in lung biopsy patients with interstitial lung disease. J Invest Surg 2005;18:39–45. • Retrospektivní hodnocení velkého počtu pacientů s intersticiálním plicním onemocněním, v němž se hodnotily rizikové faktory spojené s 30denní mortalitou u chirurgické plicní biopsie. 23. Lettieri CJ, Veerappan GR, Helman DL, et al. Outcomes and safety of surgi cal lung biopsy for interstitial lung disease. Chest 2005;127:1600–1605. • Nejrizikovější faktory pro chirurgickou plicní biopsii jsou u pacientů s inter sticiálním plicním onemocněním mechanická ventilační podpora a imuno suprese. 24. Mouroux J, Clary‑Meinesz C, Padovani B, et al. Efficacy and safety of video thoracoscopic lung biopsy in the diagnosis of interstitial lung disease. Eur J Cardiothorac Surg 1997;11:22–26. 25. Rovera F, Imperatori A, Militello P, et al. Infections in 346 consecutive video‑assisted thoracoscopic procedures. Surg Infect (Larchmt) 2003;4: 45–51. 26. Johnston IDA, Prescott RJ, Chambers JC, Rudd RM. British Thoracic Society study of cryptogenic fibrosing alveolitis: current presentation and initial management. Thorax 1997;52:38–44. 27. Hazelrigg SR, Nunchuck SK, LoCicero FJ 3rd. Video Assisted Thoracic Surgery Study Group data. Ann Thorac Surg 1993;56:1039–1043. 28. Jaklitsch MT, DeCamp MM Jr, Liptay MJ, et al. Video‑assisted thoracic sur gery in the elderly: a review of 307 cases. Chest 1996;110:751–758. 29. Stammberger U, Steinacher C, Hillinger S, et al. Early and long‑term comp laints following video‑assisted thoracoscopic surgery: evaluation in 173 pa‑ tients. Eur J Cardiothorac Surg 2000;18:7–11. 30. Sihoe ADL, Au SSW, Cheung ML, et al. Incidence of chest wall paresthesia after video‑assisted thoracic surgery for primary spontaneous pneumo thorax. Eur J Cardiothorac Surg 2004;25:1054–1058. 31. Passlick B, Born C, Sienel W, Thetter O. Incidence of chronic pain after minimal‑invasive surgery for spontaneous pneumothorax. Eur J Cardiotho rac Surg 2001;19:355–358. 32. Vansteenkiste J, Verbeken E, Thomeer M, et al. Medical thoracoscopic lung biopsy in interstitial lung disease: a prospective study of biopsy quality. Eur Respir J 1999;14:585–590. 33. Rocco G, Khalil M, Jutley R. Uniportal video‑assisted thoracoscopic sur‑ gery wedge lung biopsy in the diagnosis of interstitial lung diseases. J Tho rac Cardiovasc Surg 2005;129:947–948. • Zkušenosti jednoho pracoviště s jednoportovou VATS neukazující žádné výhody této metody ve srovnání se standardní VATS. 34. Rocco G, Martin‑Ucar A, Passera E. Uniportal VATS wedge pulmonary re‑ sections. Ann Thorac Surg 2004;77:726–728. 35. Russo L, Wiechmann RJ, Magovern JA, et al. Early chest tube removal after video‑assisted thoracoscopic wedge resection of the lung. Ann Thorac Surg 1998;66:1751–1754. 36. Molnar TF, Benko I, Szanto Z, et al. Lung biopsy using harmonic scalpel: a randomized single institute study. Eur J Cardiothorac Surg 2005;28: 604–606. 37. Morgan JA, Ginsburg ME, Sonett JR, et al. Advanced thoracoscopic proce dures are facilitated by computer‑aided robotic technology. Eur J Cardio‑ thorac Surg 2003;23:883–887. 38. McKenna RJ Jr, Houck WV. New approaches to the minimally invasive treatment of lung cancer. Curr Opin Pulm Med 2005;11:282–286. • Nový přehled zabývající se videothorakoskopickou resekcí plic. 39. Blewett CJ, Bennett WF, Miller JD, Urschel JD. Open lung biopsy as an out‑ patient procedure. Ann Thorac Surg 2001;71:1113–1115. 40. Chang AC, Yee J, Orringer MB, Iannettoni MD. Diagnostic thoracoscopic lung biopsy: an outpatient experience. Ann Thorac Surg 2002;74: 1942–1946. 41. Molins L, Fibla JJ, Pérez J, et al. Outpatient thoracic surgical programme in 300 patients: clinical results and economic impact. Eur J Cardiothorac Surg 2006;29:271–275. • Na velkém souboru se ukázalo, že ambulantní chirurgická plicní biopsie je dobře snášenou metodou, která je ekonomicky výhodná. 42. Canver CC, Mentzer RM Jr. The role of open lung biopsy in early and late survival of ventilator‑dependent patients with diffuse idiopathic lung disea se. J Cardiovasc Surg (Torino) 1994;35:151–155. 43. Nicod P, Moser KM. Primary pulmonary hypertension: the risk and benefit of lung biopsy. Circulation 1989;80:1486–1488. 44. Lee Y‑C, Wu C‑T, Hsu H‑H, et al. Surgical lung biopsy for diffuse pulmonary disease: experience of 196 patients. J Thorac Cardiovasc Surg 2005;129: 984–990. • Na velkém souboru pacientů operovaných pro intersticiální plicní onemoc nění se ukazuje, že chirurgická plicní biopsie je dobře snášena a má vyso kou diagnostickou úspěšnost. 45. Lachapelle KJ, Morin JE. Benefit of open lung biopsy in patients with respi ratory failure. Can J Surg 1995;38:316–321. 46. Warner DO, Warner MA, Divertie MB. Open lung biopsy in patients with diffuse pulmonary infiltrates and acute respiratory failure. Am Rev Respir Dis 1988;137:90–94. 47. Saydain G, Islam A, Afessa B, et al. Outcome of patients with idiopathic pulmonary fibrosis admitted to the intensive care unit. Am J Respir Crit Care Med 2002;166:839–842. 48. Al‑Hameed FM, Sharma S. Outcome of patients admitted to the intensive care unit for acute exacerbation of idiopathic pulmonary fibrosis. Can Respir J 2004;11:117–122. 49. Campbell EJ, Harris B, Avioli LV. Idiopathic pulmonary fibrosis. Arch Intern Med 1981;141:771–774. 50. Hasegawa S, Isowa N, Bando T, Wada H. The inadvisability of thoracosco pic lung biopsy on patients with pulmonary hypertension. Chest 2002;122: 1067–1068. 51. Ray JF III, Lawton BR, Myers WO, et al. Open lung biopsy: nineteen‑year experience with 416 consecutive operations. Chest 1976;69:43–47. 52. Arcasoy SM, Christie JD, Ferrari VA, et al. Echocardiographic assessment of pulmonary hypertension in patients with advanced lung disease. Am J Respir Crit Care Med 2003;167:735–740. 53. Tan RT, Kuzo R, Goodman LR, et al. Utility of CT scan evaluation for pre‑ dicting pulmonary hypertension in patients with parenchymal lung disease: Medical College of Wisconsin Lung Transplant Group. Chest 1998;113: 1250–1256. 54. Heller AR, Litz RJ, Koch T. A fine balance: one‑lung ventilation in a patient with Eisenmenger syndrome. Br J Anaesth 2004;92:587–590. 55. Bag R, Suleman N, Guntupalli KK. Respiratory failure in interstitial lung disease. Curr Opin Pulm Med 2004;10:412–418. 56. Kondoh Y, Taniguchi H, Kawabata Y, et al. Acute exacerbation in idiopathic pulmonary fibrosis: analysis of clinical and pathologic findings in three cases. Chest 1993;103:1808–1812. 57. Parambil JG, Myers JL, Ryu JH. Histopathologic features and outcome of patients with acute exacerbation of idiopathic pulmonary fibrosis undergoing surgical lung biopsy. Chest 2005;128:3310–3315. • Výsledky chirurgické plicní biopsie u sedmi pacientů s exacerbací idiopatic ké plicní fibrózy byly s 86% mortalitou špatné. 58. Utz JP, Ryu JH, Douglas WW, et al. High short‑term mortality following lung biopsy for usual interstitial pneumonia. Eur Respir J 2001;17:175–179. Curr Opin Pulm Med/CS 2007;4:9–13 Tento clanek podleha autorskemu zakonu a jeho vyuziti je mozne v souladu s pravnim prohlasenim: www.co-allergy.cz/prohlaseni 13
Podobné dokumenty
Bílý Trpaslík
Pohlédneme-li na našeho vesmírného souseda okem, můžeme na něm pozorovat v podstatě jen dvě věci – fázi
a temné skvrny ta povrchu, tedy měsíční
moře. Jinak se měsíční tvář jeví dokonale ...
Abstrakta - Nakladatelství GEUM
Děkuji Vám všem, kteří jste aktivně přispěli ke zdárnému průběhu akce ať už organizačně nebo odbornými příspěvky. Také děkuji všem, kteří jste přišli poslouchat
a diskutovat. A děkuji sponzorům za ...
Pokyny Britské společnosti pro hrudní medicínu
metody nestačí k dosažení zvýšení saturace
kyslíkem na 95 % a více, je třeba použít jiné
metody uvolnění dýchacích cest. V takovém
případě může být nutná léčba v nemocnici. [D]
► MI-E by měla být k...
Idiopatická plicní fibróza
Transbronchiální biopsie není pro diagnostiku IPF obvykle přínosná, diferenciálně
diagnosticky však může odlišit jiné příčiny IPP (sarkoidóza). Výtěžnější novou
bronchoskopieckou biopsií je transbr...
Časopis - Beckman Coulter
unikátní přístroj na poli molekulární diagnostiky, který byl vyvinut speciálně pro využití
v oblastech s vysokým rizikem výskytu infekčních onemocnění, především viru HIV. Umožní