Stáhnout celou ukázku

Kvalita je vždy nadčasová
a vždy inspirativní
O židli Brno a jí inspirovaném křesílku Brno lounge chair jsme se bavili s majitelem a hlavním
designérem firmy A.M.O.S. DESIGN Vladimírem Ambrozem.
Můžeme se dnes z Miesova nábytku inspirovat i v jiných
charakteristikách než designu? Odhalila práce na přípravě replik
nábytku pro vilu Tugendhat i nové technické souvislosti?
Konstrukce Miesova nábytku je neuvěřitelná ve své
jednoduchosti a přitom efektivnosti. Existují stovky jednoduchých
Miesových skic a studií nerealizovaného sedacího nábytku,
a když si představíme, že pak následovaly technické výkresy 1 : 1
bez počítačových programů a možnosti výpočtu a bez nějakých
zkušeben a testů, tak je to úžasné. Podařilo se nám odhalit řadu
zajímavých údajů v konstrukcích křesla Barcelony nebo křesla
Tugendhat. Nakonec i realizace zcela autentických kopií židle Brno
včetně původní profilace trubky, vnitřní konstrukce a finálního
pergamenového potahu jsou naprosto unikátní. Inspirativní jsou
nejen konstrukční detaily, ale i vstupní materiály, jako byly původně
obyčejné trubkové či ploché ocelové profily.
Jak se posunuly výroba a design nábytku od dob vzniku
židle Brno? Mají tehdejší konstrukční postupy stále co říci, nebo
jsou již překonané?
Upřímně řečeno, stále se čerpá z původních zdrojů
Bauhausu. Ony ty nové materiály, jako jsou plasty nebo i například
carbon a další, působí oproti klasickým materiálům, jako je ocel
nebo dřevo, nakonec tak nějak levně. Takže tyto materiály mají svůj
život stále ještě před sebou. Židle Brno je dnes stále kopírována
s drobnými úpravami, aby vypadala jako něco jiného, ale myšlenka
je tatáž. Podobný nábytek dělali také Marcel Breuer, Anton Lorenz
nebo Mart Stam. Židle Brno se ale stala ikonou.
Platí dnes pro konstrukci a materiály jiná pravidla než
v meziválečném období?
Dnes vyráběný kovový nábytek je zhotoven často z odlitků
hliníku, nebo jsou konstrukční detaily daleko propracovanější
a komplikovanější. Ovšem otázka je, zdali je to dobře. Pro nábytek
dnes pochopitelně platí daleko přísnější pravidla, musí projít
zkušebnou, je zkoumán na škodlivost materiálů apod. Ona první
křesla Barcelona byla vlastně ryzími prototypy dodanými do pavilonu
v Barceloně a následně pak i do vily. Nešlo o žádnou masovou výrobu,
ale výrobu v řádech desítek kusů. Jak se při průzkumech zjistilo,
existují různé verze spojů a detailů. Dvě křesla uložená v Muzeu
města Brna na Špilberku jsme zkoumali i rentgenem, abychom zjistili
typ spoje. Tato dvě křesla jsou jen dokladem toho, o co vlastně šlo
a co se vlastně přihodilo. Křesla mají konstrukci zdeformovanou
až o 70 mm, tzn. původní plochý profil navržený autorem byl, jak
já říkám, příliš optimistický (34/12 mm). Dnes vyráběné kusy mají
profil 30/14 mm, což je tužší, ale už ne tak elegantní. My jsme to
ale vyrobili v původní „optimistické“ verzi, tzn. včetně této Miesovy
„chyby“. Ergonomie některých věcí z vily se pochopitelně změnila.
Židle Brno přepadávaly dopředu, takže dnes mají jiné ohnutí trubky.
Lidé jsou vyšší, těžší, chtějí více pohodlí. Například lehátko Chaise
lounge se do dnešních dnů prodloužilo cca o 200 mm oproti jednomu
kusu ve vile.
Čalounění původní židle Brno je z dnešního pohledu
spartánské. Měkčí čalounění vaší Brno lounge chair je důsledkem
větší pohodlnosti současných uživatelů?
Židle Brno (vlevo) a její evoluce do Brno lounge chair.
60
Informace společnosti A.M.O.S. DESIGN
Brno lounge chair (design Vladimír Ambroz) a stolek MR130 (design Mies van der Rohe) ve vile Tugendhat.
Původní pergamenové čalounění je podloženo na překližce
pouze filcem o síle 4 mm. To je opravdu trochu tvrdé sezení, i když ne
nepohodlné. Ale asi to nebyla otázka ceny, když na čalounění jedné
židle je potřeba pergamen ze tří telat. Takto se to dnes již nevyrábí,
protože by to asi veřejnost odmítla jak z důvodu pohodlí, tak z důvodu
problematického potahu. My jsme viděli s bratrem (historik umění
Miroslav Ambroz, pozn. red.) tento pergamenový potah na židlích
u Miesova vnuka v Berlíně, který vlastní židle z původního Miesova
berlínského bytu z roku 1926 a používá je dodnes. Až po chvíli,
kdy jsme na nich seděli, jsme si uvědomili, že jsou to ty obecně
publikované židle. To znamená, že pergamen má neuvěřitelnou výdrž.
Návrhem křesílka jsem chtěl navázat přímo na původní židli
a zhotovit křesílko tzv. do kolekce. Je to taková evoluce původní židle.
To se dříve tolik nedělalo, že pod jedním názvem je celá skupina
výrobků. A k tomu patří i lepší čalounění u křesílka. Je pohodlnější
a vzhledově dynamičtější. A když vezmete původní židli Brno, tak
ji ve vile nepřistavíte ke stolu Bridge table, protože vám zavazí
područky. K němu by se hodilo naše křeslo mnohem lépe.
Je možné mít Brno lounge chair a židli Brno ze shodných
materiálů, aby skutečně působily jako součásti jedné sady?
Ano, s tímto záměrem jsme do toho také šli, protože pro čalounění
používáme luxusní kůži Spinneybeck s nabídkou asi 800 barevných
odstínů. Tento materiál používá i výrobce židlí Brno, firma KNOLL,
takže si lze vybrat shodný potah.
Máte signály, že by v souvislosti s rekonstrukcí vily
Tugendhat došlo k obnovení zájmu o funkcionalistický nábytek, ať
už při rekonstrukcích, nebo v novostavbách? A dokážou architekti
s nábytkem pracovat kompetentně?
Informace společnosti A.M.O.S. DESIGN
Nevím o podobné renesanci. Produkce nábytku je dnes
v podobné pozici jako módní výstřelky. Rychle se střídají módní vlny, trh
je zavalen novými výrobky a vítězí silnější marketing, větší jména. My
sami jsme oslovili řadu majitelů zajímavých funkcionalistických staveb
v Evropě s nabídkou na rekonstrukci, ale máme jen jedinou odezvu, od
majitele jedné vily Marcela Breuera v Anglii. A jak jsem viděl i v samotném
srdci Bauhasu, v Dessau, tak stav řady objektů není moc povzbudivý.
Také je to o pohledu na památky v různých zemích. Podobný přístup, jako
se aplikoval ve vile Tugendhat, tzn. vrátit vše do roku 1930, i to co není
vidět, včetně materiálů, konstrukce či dnes již překonaných technických
řešení, by například v takové Itálii byl naprosto nezajímavý. V Německu
jsem měl dojem, že se nikdo není schopen rozhodnout co a jak udělat.
O Vánocích jsem navštívil vilu Savoye v Poissy od Le Corbusiera. To je
pro změnu zase vybydlený prázdný prostor, některé zabudované doplňky
skříněk jsou provedeny z dřevotřísky natřené snad latexem. Čili to, co bylo
uděláno v Brně, je viditelně naprostý extrém i ve světovém měřítku. To
si uvědomuji až dnes. My jsme u nábytku řešili zabudované neviditelné
milimetrové detaily a prvky. Bylo to hodně psychicky náročné, protože ta
přísná měřítka jsme si v závěru kladli na sebe již jen sami.
Obecně si myslím, že školy architektury u nás mají výuku
v oblasti interiéru často jako nějaké nutné zlo a něco nepříliš složitého
a náročného. Kromě pár čestných výjimek těžko poznáte dle interiéru
autora, a to je škoda. Chybí rozmanitost, osobitost a publikované
interiéry působí často jako z jednoho magazínu. Architekti málo jezdí
na veletrhy do zahraničí, aby si prohlédli produkci prvků do interiéru,
a místo toho často vymýšlejí již dávno vymyšlené, anebo sází na tzv.
jistotu. Umístěním známého ikonického nábytku zachraňují nedostatky
interiéru. Ale nebýt v historii osvícených stavebníků, tak by asi nebyla
ani židle Brno. A domnívám se, že ani tehdy to neměli architekti
jednoduché, byť jich nebylo zdaleka tolik jako dnes.
61