2007 ČEKÁ NÁS LÉTO A NOVÝ KNĚZ
Transkript
Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje 7-8 2007 ČEKÁ NÁS LÉTO A NOVÝ KNĚZ Tak tu opět máme prázdninové dvojčíslo Natanaela (dříve nota bene), na jehož přípravu jsem se opravdu těšil. Vždyť pro kantory i studenty (a já byl donedávna obojím) je čas dozrávajících třešní ideální. S čistou hlavou jsem tedy prošel „natanaelský archiv“ a mohu jen doufat, že navýšená porce čtení milé farníky potěší, poučí i pobaví. Tento Natanael je výjimečný také tím, že jeho příprava probíhala v posledních dnech působení patera Součka v Kyjích a na Černém Mostě. Drtivá většina z nás je zarmoucena, nic ovšem nenaděláme. Nechci být příliš patetický, a tak jenom: Veliké Pán Bůh zaplať za Vaše ryzí kněžství, které nám tolik pomáhalo na cestě do Pánova domu, otče Ladislave! V našich srdcích a modlitbách zůstáváte, rádi Vás budeme, byť už jen příležitostně, vídat i v budoucnosti. Nový správce našich farností bude mít bezpochyby na co navazovat a co rozvíjet. Modleme se za něj a snažme se mu jeho poslání co nejvíce usnadnit. Do zářijového čísla bychom s ním rádi připravili rozhovor, snad se to podaří. O budoucnosti farního měsíčníku i o ledačems jiném si se mnou popovídal můj dávný přítel a zodpovědný grafik, Pavel Fiala. Přepis našeho rozhovoru najdete uvnitř časopisu. Rád bych ještě poděkoval všem obětavým přispěvatelům, kteří udržují rozšířený Natanael při životě. I jejich jménem přeji všem požehnané léto! Petr Střešňák 2 │ Spiritualita White Eagle – Klidná mysl Inspirativní myšlenky ze své oblíbené knížky nám poskytla paní Eva Loudilová. Čtenářům Natanaela předkládáme jejich zhutněný výběr. I. … Milovat znamená žít v Bohu. Milování je činnost v Bohu, čímž každá myšlenka a jednání se nachází v Bohu – ne ve světě… … Kráčejte denně s dětskou vírou v srdci, držíce se ruky svého Mistra… …“Bděte a modlete se“ nejsou marná slova. Dělejte to, o čem víte, že je správné… … Síla, která se dostaví, když si srdce oblíbilo Boha, může změnit negativní v pozitivní, temnotu ve světlo… … V každé době si udržujte v srdci myšlenku na přítomnost Krista. Vy, kdo jste Jeho učedníci se musíte vždy snažit nalézt uprostřed davu místo klidu a mírnosti, nejen v samotě svého pokojíčku… II. … Moudrý člověk se nehádá, neprotestuje a klidně kráčí po své cestě, s pouhou starostí naučit se jít ve stopách svého Mistra… … Musíte se sami snažit dopracovat sebeovládání… … Cesta učedníkova: Mluvte málo; milujte silně; nesuďte nikoho; usilujte o vše, co je čisté a dobré – a neztrácejte vytrvalost… III. … Nesuďte podle toho, co vidíte na povrchu, ale rozvíjejte svůj vnitřní zrak… … Když hrozí nebezpečí že budete zahlceni emocemi, jenom odpusťte a vše bude odpuštěno, a Bůh vám, děti, požehná… … V přítomnosti Ježíše Krista mizí zloba a rozmrzelost, jste naplněni klidem, přemoženi úctou a láskou… IV. … Mír a uzdravení spočívají v Božím srdci. Žijte v srdci Božím – tam není žádný strach… … Žijte poklidně v Bohu. Každé ráno při probuzení a každý večer před spaním vysílejte zamyšlení k Svatému Vznešenému Bohu… 3 │ Spiritualita V. … Neexistuje nic důležitějšího než udržovat Kristovo světlo hořící ve svém nitru… … Snažíte-li se vzkřísiti Krista v sobě, pomáháte tím vzkřísit celé lidstvo… … Držte své nohy na zemi, ale zvedněte svou tvář k nebesům… … Aby láska mohla přiměřeně sloužit, musí duše učinit určité oběti. Musí dojít k obětování tužeb a sobectví… … Pracujte ruku v ruce s Bohem a buďte vděčni za každou příležitost sloužit, která je před nás postavena… VI. … Moudrost se dostaví k těm, kde jsou klidní a ztišení v duchu, k těm, kdo slouží Hospodinu. Pomocí stále rostoucí lásky v srdci zmoudříte… … Všechno se děje v pravou chvíli. Je to přijatelná chvíle Hospodinova… VII. … Když s opravdovostí vysíláte myšlenku lásky a světla, obklopujete se sami světlem – co dáváte, to obdržíte… VIII. … Jste-li si vědomi toho, že jste byli vzpurní, požádejte pokorně o odpuštění a buďte nadále laskaví a milující. Snažte se vyrůst do Kristovy dospělosti… IX. … Věci nevycházejí vždycky tak, jak jste si představovali, ale musíte si vždy v srdci udržovat vědomí, že Boží cesta je ta pravá cesta… 4 │ Zdraví JAK TO BYLO Zaručená zpráva o vývoji zdravé výživy a životního stylu, jak nám ji poskytla paní doktorka Radová Na počátku pokryl Bůh zemi brokolicí, květákem a špenátem, zelenou, žlutou a červenou zeleninou všeho druhu, aby muž a žena mohli žít dlouho a zdravě: A Satan stvořil Algidu a Rafaelo. A zeptal se: ještě pár horkých višní k té zmrzlině? A muž odpověděl: Ano, rád. A žena poznamenala: Mně prosím ještě horkou vafli se šlehačkou. A tak každý nabral 5 kilo. A Bůh stvořil jogurt, aby si žena mohla uchovat figuru, která se muži tak líbila. A Satan stvořil z pšenice bílou mouku a z řepy cukr a zkombinoval je. A žena změnila svou konfekční velikost z 38 na 46. I řekl Hospodin: Zkuste můj čerstvý okurkový salát. A Ďábel k tomu stvořil dressing a česnekový toast jako přílohu. A mužové a ženy si po tomto požitku povolili pásky alespoň o l dírku. Bůh ale vyhlásil: Dal jsem vám přece čerstvou zeleninu a olivový olej na ni! A Satan stvořil malé briošky a Camembert, humrové chlebíčky a kuřecí prsíčka na másle, k čemuž bylo již třeba druhého talíře. A hladina cholesterolu lidstva stoupala k nebesům. A tak Hospodin stvořil běžecké boty, aby jeho děti ztratily nějaké to kilo. A Satan stvořil kabelovou televizi s dálkovým ovládáním, aby se člověk nemusel obtěžovat přepínáním. A mužové a ženy se smáli a plakali před blikající obrazovkou a počali se odívat do strečových dresů. Na to Bůh stvořil brambory s nízkým obsahem tuku a bohaté na draslík a další cenné látky. A Satan odstranil zdravou slupku a vnitřek rozdělil na plátky, které pak smažil ve zvířecím tuku a poprášil spoustou soli a člověk získal dalších pár kilo navíc. Pak Hospodin vynalezl libové maso, aby jeho děti nemusely zpracovávat tolik kalorií a přitom se zasytily. A ďábel stvořil McDonald´s a Cheesburger za 99 centů… A Lucifer se zeptal: Hranolky? A člověk odpověděl: Jasněextra velkou porci s majonézou! A čert řekl: Tak to má být. A člověk utrpěl srdeční infarkt. Bůh si povzdychl a stvořil čtyřnásobný by-pass. A Satan vynalezl státní zdravotní pojištění. 5 │ Rozhovor PSAVEC A UČITEL Petr Střešňák se narodil „okupačního léta“ r.1968 v Praze. Absolvoval průmyslovku, po revoluci dálkově Katolickou teologickou fakultu UK a docela nedávno zakončil i studia na PF UK. Je ženatý, má dva syny (15 a 13 let). Vykonává kantorské povolání, na lehoveckém učilišti učí češtinu a občanskou nauku. I když se před dvěma lety přestěhoval na opačný konec Prahy, duší a občas i tělem zůstává kyjským farníkem. Deset let jsi bydlel na Černém Mostě. Jak jsi se tam ocitl a jak na tu dobu vzpomínáš? Několik jsme s rodinou „kočovali“ po různých vypůjčených bytech, a tak je jasné, že jsem byl nesmírně šťastný, když nám magistrát přidělil byt na Černém Mostě. Zapustil jsem tam hluboké poznal nejrůznější kořeny, zařízení, oblíbil si okolí, měl blízko do práce … I ten dvougenerační byt byl moc hezký, jenže příliš drahý. Co Tvá rodina a víra? Vzpomínám, jak před lety tví synci sbírali ceny v celoroční biblické soutěži … Také si to pamatuji. Má žena je takový ten věřící, co nepotřebuje bibli, svátosti, církev. A kluci jsou v tomto smyslu po mamince. Filozoficky se to myslím dá nazvat deismem. Se svou katolickou identitou jsem tedy v menšině, na což jsem koneckonců zvyklý. Vskutku není snadné být doma prorokem, ale mohu doufat, že s tím třeba pomůže Duch svatý. Jaká vlastně byla tvoje cesta k víře? Zdánlivě přímá, nicméně kostrbatá. Moje příbuzenstvo bylo vesměs katolické, ale jaksi „znormalizované“. Z dětství si vybavuji tu zvláštní dualitu: v neděli koukám v kostele na Brandlovu křížovou cestu a v pondělí ve škole na plakát s Leninem, který velí útoku na Zimní palác; příbuzní tvrdí, že je třeba věřit v Boha, ale že to nemám ve škole říkat. Nic moc nakažlivého. V sedmnácti jsem odmítl biřmování, šla jenom sestra a sestřenice. Ale po vojně jsem si svátost křesťanské 6 │ Rozhovor dospělosti zařídil sám. Zjišťoval jsem, že lidé, kteří mě inspirují (často tátovi přátelé) jsou věřící. Pomohly i různé knihy. A samozřejmě Boží milost. V roce 1995 jsi absolvoval KTF UK. Co ti ta studia dala? Řekl bych, že základní rozhled po teologických oborech a VŠ diplom. A potom lásku k církvi. Možná to zní divně – ale říká se, že když něco neznáme, nemůžeme to milovat. Že se mnoho katolíků chová hůř než bezvěrci, je prostě smutná pravda. Proč se k nim tedy hlásit? Během těch studií jsem si pořádně uvědomil, že Ježíš Kristus církev chtěl, i když věděl, co bude zač, že je v ní reálně přítomný, že církev nejsou jen ti faráři a papež a podivná masa lidu, ale také moudří vesničané, geniální umělci, podivuhodní misionáři, fascinu-jící světci … Jak jsi během studií vnímal rozporuplné názory na Kat. teologickou fakultu? Já to tenkrát moc nevnímal, ty spory „vybublávaly“ pomalu. Vím, že prof. Halík v jedné své knize označil úroveň tehdejšího dálkového studia za skandální. 7 │ Rozhovor K tomu bych ale podotkl dvě věci. Hodně z těch prvních studentů se v dobách totality teologií zabývalo a v církvi dávno působilo, za normálních okolností by už dávno promovali. A pak – dnes je na trhu tolik publikací, že to odborníci stěží registrují. Na začátku 90. let jsme ale byli velmi vděčni obětavcům, kteří přepsali, namnožili a za režijní cenu nabízeli zpracované přednášky. Myslím, že KTF UK dnes funguje dobře; změny, které na ní proběhly, pokládám za správné. Po dálkovém studiu a práci v pražském metru jsi začal pracovat ve školství. Co bys řekl o současné mladé generaci? Žádná sláva. Ale je třeba si uvědomit, že žádná generace nevyrůstá izolovaně. Mládež je ve školách, a to, co ji tak mocně ovlivňuje (filmové násilí, nechutné reklamy apod.) je dílem dospělých. Já si vlastně necením žádné generace. Staří lidé mi většinou připadají málo moudří, teenageři zase málo nároční k sobě samým, pohodlní, bez ideálů. A ta naše střední generace pragmatických egoistů, co se občas dojímají písněmi Honzy Nedvěda? Škoda slov.Ale samozřejmě napříč generacemi existuje řada lidí, kterých si skutečně vážím. Je něco, co tě ještě od tvých žáků překvapí? Ano, když jsou dochvilní, pozorní a vlídní. Lze na učilišti evangelizovat? Sotva. Jenže to je dnes těžké prakticky všude. Teď z jiného soudku: Píšeš poezii, písničky, drobné prózy i různé publicistické články, kdy už se konečně tvá tvorba dostane do širšího povědomí? Podívej, každý rok vychází v Čechách přes 15 000 knižních titulů. Kdo se v tom může vyznat? Já jsem moc rád, že jsme rozjeli tu naši „levnou“ edici Alpa. Mám svých pár desítek čtenářů a třeba to někdy někdo „objeví“. Určitě se soustředím spíš na kvalitu těch textů než na „literární věhlas“. Taky už mi není dvacet … Čtenáři Kat. týdeníku si mohli všimnout, že občas publikuješ v Perspektivách. Jak tato spolupráce probíhá? 8 │ Rozhovor Perspektivy mám opravdu rád. K té spolupráci mě před několika lety vyzval Petr Příhoda a funguje jednoduše, ideálně; když mám čas od času v hlavě námět, který by se do Perspektiv mohl hodit, tak ho prostě v klidu zpracuju a pošlu. Na redakci je, zda můj příspěvek otisknou. Většinou tomu tak je. V současnosti zastupuješ Martu Höferovou ve funkci šefredaktora N.n.b. Jak vidíš jeho budoucnost? Slíbil jsem, že budu na Natanael dohlížet, než se Marta vrátí z Anglie a rád bych to splnil. Ovšem je pravda, že situace se dost změnila. K té nevýhodě, že bydlím mimo farní region, přibyla skutečnost, že se loučí pater Souček. Za „jeho časů“ jsem vnímal důvěru i vděk, takže mě (ale klidně mohu říct nás) práce pro N.n.b. těšila. Natanael (už bez toho „nota bene“) může v zásadě dál každý měsíc vycházet, pokud budou tvůrci a souhlas nového kněze. Když to shrnu, tak v této chvíli je možné cokoli: nové impulsy, údržba i zánik. Pamatuji tě jako fotbalistu dorostu Bohemians a samouka na kytaru. Co dnes tvé záliby? Vlastně stejné. Fotbal mám pořád rád a třeba se ještě vrátím od televize na hřiště. Baví mě i ty písničky a brnkání. Protože nejsem skutečný muzikant, je to pro mne záliba. Čtení knih nebo psaní beru spíše jako práci, když už jsem ten učitel a psavec. Je něco, na co jsi ve svém životě opravdu pyšný? Ne. Abychom neskončili negativní odpovědí, je něco, zač se opravdu stydíš? Zajisté, ty starý rýpale. připravil P.Fiala 9 │ Poezie Mí vrstevníci už maj plešky Hospodář vede ze stáje a jezdí auty na chaty. Já jako exot chodím pěšky, odrbaný a vlasatý. kobylku černou do ohrady; opravdu pěkná, pěkná je – ostatně jako všechno tady. Mí vrstevníci už maj konta a vykřikujou c´ est la vie! Připomínám jim mastodonta a už se se mnou nebaví. Slunce se kloní k obzoru a pořád má dost síly. Opodál v tichém hovoru u piva chlapi z pily. Odlišuju se, marná sláva. Mám jen to, za co nemohu. Jsem medvěd, který poklimbává v závětří svého brlohu. A hospodář mi povídá: „Byly už v sedle vaše děti? Je horko, navíc Florida je březí – nikam nepoletí…“ Jenomže medvěd – to je šelma, záhadná pro své okolí. A rudé žilky mého bělma – ty mohou značit cokoli. Zvedáme děti na koně a je mi jako v ráji. Tím spíš, že zlaté jabloně teď právě dozrávají. Přiblížil se mu smrti čas, Jo samota – to je moje, pomodlete se prosím vás za duši mého strýce. Býval to vzorný pionýr a jako svazák žil pro mír – pak v dolech nechal plíce. schovávat se před světem. Zalezl jsem do pokoje a pil kafe s fernetem. Jo, neměl v lásce křesťany. Když vykopli ho ze strany, sám sobě stal se bohem. Věřil, že svůj glanc neztrácí, že umí dělat legraci a že se vyzná v mnohém. Nabíd jsem si cigaretu, zapálil u svíčky knot. Teď se těším z toho, že tu není žádnej idiot. Nikdo mi tu necpe kréda, nikdo se mi nesměje. Zabývám se sebou. Běda! Jeden vůl tu přece je. Teď s rakovinou hrtanu spí v nemocničním županu a nemluví, jen píše. Žmoulá si flastr pod bradou, má starost, že ho okradou a pláče, i když tiše… (Ze sbírkyPetra Střešňáka Vězněná radost, samizdatová edice Alpa, 2006) 10 │ Dětská stránka Protože máme před sebou prázdniny, nejsou na této stránce hádanky a hlavolamy, ale příběh. Hádanky budou pokračovat zase v září. TOMÁŠ ŠPIDLÍK: BAJKY O MOUDRÉ SOVĚ – LAKOMCOVO ZLATO Byl jednou jeden chudý švec Izidór. Žil sám a skromně, ale ačkoli byl šetrný, velké jmění nenashromáždil. Přesto však jednoho dne zaklepalo na jeho dveře štěstí. Přišla zpráva o náhlé smrti bohatého strýce. Ten neměl rodinu ani jiné příbuzné, proto připadlo celé dědictví Izidórovi. Bylo všecko v penězích. Není divu, že švec vícero nocí z radosti nad tou zprávou nespal. Když pak dostal tolik peněz do rukou, zase nemohl spát ze strachu, že ho okradou. Rozhodl se tedy, že uloží peníze do nějakého podniku, kde mu přinesou další výtěžek. Pročpak nekoupit pole? Naše země je úrodná! Vymyšleno, uděláno. Bylo tu sice mnoho nepříjemností se správou statku, ale pole přinesla velkou úrodu první, druhý i třetí rok. Pro příští však předvídali velké sucho. Aby škodě předešel, Izidór pole prodal a koupil les. Dřevo mělo velkou cenu. Zase tedy na všem vydělal. Ale začaly nesnáze i zde. V sousedních lesích vypukaly ohně. "Co kdyby přišly do mého?" polekal se bývalý švec. Postrašen prodal lesy a koupil ve městě panský dům. Tentokrát se však pořádně spletl. Potřeboval služebnictvo, aby dům udržovalo. Izidór se třásl hněvem, když měl platit mzdu lidem, které považoval za lenošné darmošlapy. Teď byl bohatý, ale byl k smrti unaven stálými starostmi. Přemýšlel, jak najít opravdové řešení, které by spojilo obojí požadavek: zůstat bohatým a nemít starosti o jmění. Na mysl mu přišla myšlenka, kterou považoval za šťastnou, proto ji hned provedl. Prodal dům a všecky neužitečné věci a za peníze nakoupil proutky z čistého zlata. Tak se všecko bohatství vešlo do krabice. Navrátil se do svého starého domku a krabici se zlatem uložil na půdě na trám nad svou postelí. Tam nemohl nikdo vystoupit, leda že by použil žebříku. Ten Izidór uvázal ke stěně venku za domem. Ostatně nikoho nemohlo napadnout, že by bylo na Izidórově půdě zlato. Lidé s ním neměli soucit: zbohatl, neuměl své jmění spravovat, ať tedy žije zase skrovně jako předtím! Navenek mu projevovali soustrast a on předstíral, že pláče, ale v duchu se smál: "Kdyby věděli!" 11 │ Dětská stránka Ale jeho tajný smích náhle skončil. Jednoho dne, sám nevěděl proč, odvázal žebřík a vystoupil na půdu, aby se pokochal pohledem na uložené zlato. Byla to milost Boží prozřetelnosti, že nepadl úlekem mrtvý. Zlato tam totiž nenašel. Bylo ukradeno. Po několik dní Izidór nespal a nic nejedl. Myslil jenom na jedno: kdo byl zlodějem a jak ho najít? Naslouchal kdejakému šumu, podezříval všechny, ale nikde se nic nehnulo. Okolo domu panovalo hrobové ticho. Ale najednou zaslechl šum křídel nějakého ptáka, který obletoval střechu domu. "Copak ten tu chce a co je mu po mně?" pomyslel si Izidór. Vyšel ven, aby se podíval. V tom okamžiku mu bylo všecko jasné. Byla to straka, straka zlodějka. Malým okénkem mohla proniknout pod střechu a odnášet proutky zlata jeden po druhém. Ale kde ta straka má hnízdo? Švec obcházel celé okolí. Občas zaslechl slabé zvuky, jako by se mu nějaký ptačí hlas posmíval, ale nikdy nezjistil, odkud pocházel. Co dělat? Když kradou lidé, žalujeme je u soudu. Zvířata smějí krást beztrestně? Izidór se dozvěděl, že zvířata teď mají krále, který mluví lidskou řečí. Rozhodl se, že si k němu zajde a obžaluje straku z krádeže zlata. Stálo ho to mnoho námahy, než našel, kde král zvířat bydlí, a překonal odpor zlých strážců u jeho dveří. Ale nakonec byl přijat vlídně. Když jeho výsost král lev uslyšel, že jde o obvyklý zlý kousek straky, zabručel nerozhodně a pak řekl: "Kdopak mi pomůže ji chytit! Dělejte, co můžete, a zeptejte se mé poradkyně moudré sovy. Ona létá v noci, má pronikavé oči, ona bude vědět, co by se dalo dělat." Najít moudrou sovu nebylo těžké. Ona stejně slyšela to, co se u krále povědělo. Proto promluvila z jednoho stromu k Izidórovi, sotva vyšel od krále: "Poslyš, dobrý člověče! Jdi domů a cestou nasbírej trochu kamení! Ulož je do krabice, kde dříve byly proutky zlata! Lakomci slouží kameny stejně dobře jako zlato. Je mu jenom k tomu, aby měl zadostiučinění, že je jeho. Víc z toho nemá." Sotva to řekla, sova zmizela v tmavém lese. Izidór se vrátil domů. Byl hrozně smutný. Stal se moudřejším? Je těžké obrátit srdce lakomce. Řešení soutěže z minulého čísla: 1. Izák, 2. Jairos, 3. Jákob, 4. Josef z Arimatie, 5. Jericho, 6. Izmael, 7. Jób, 8. Jókebed, 9. Jozue, 10. Jordán Helena Kolomá 12 │ Sekty Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů – mormoni Vznik Mormoni vyprávějí, že na začátku 19. století žil v Americe, ve státě New York, jeden chlapec, který se jmenoval Joseph Smith. Tento hoch se trápil nad faktem, že je na světě mnoho církví, a nemohl se rozhodnout, ke které z nich se připojit. Až jednou, když už mu bylo 15 let, se mu zjevili Bůh Otec a Ježíš a řekli, že se nemá připojovat k žádné z existujících církví, protože se všechny mýlí. O tři roky později Josepha údajně navštívil anděl Moroni, který mu řekl o knize ukryté v zemi. Tak Smith nalezl zlaté desky popsané egyptským písmem. Spolu s nimi objevil i zázračné kamenné brýle, pomocí nichž mohl desky jednoduše číst: kdykoli se na desky skrze tyto kameny podíval, viděl pod egyptskými hieroglyfy anglický překlad. A tak, skryt za oponou, Joseph Smith nadiktoval tento překlad svému příteli Oliveru Cowderymu. Jakmile vše dokončil, byly desky vráceny andělu Moronimu a nejsou již dostupné k dalšímu zkoumání. Překlad desek byl poprvé vydán v roce 1830 pod názvem Kniha Mormon a v témž roce šest lidí zakládá Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. Ať už je pozadí vzniku této sekty jakékoli, nesporné je, že se Smithovi podařilo shromáždit skupinu lidí, kteří byli zcela přesvědčeni o jeho prorockém poslání a o pravosti knihy Mormon. Tito lidé se nejprve usadili v Nauvoo ve státě Illinois. Tam se dostal Joseph Smith do konfliktu se zákonem. Jeden z místních časopisů totiž odhalil, že Joseph Smith má více žen. Na odplatu Joseph Smith poručil, že budova tohoto časopisu musí být zničena. Za to byl zatčen a po nějaké době rozzuřený dav vtrhl do věznice a Joseph byl zabit. Po jeho smrti došlo k rozdělení. Menší skupina zastávala názor, že církev má vést Smithův syn, podstatně větší skupina se připojila k 13 │ Sekty muži jménem Brigham Young, který svou skupinu po strastiplném pochodu dovedl až do nynějšího státu Utah. Založili tam město Salt Lake City, dnešní světové centrum mormonů. Dodnes je ve státě Utah asi 70 % všech obyvatel členy mormonské církve a tato církev vše ovládá. Některá vyprávění obyvatel nápadně připomínají období totalitních režimů: ztráta zaměstnání při vystoupení z církve, obava mluvit s novináři o situaci ve státě anebo alespoň snaha zůstat v anonymitě, atd. Učení Brigham Young jako druhý vůdce hlavní větve mormonů byl velkým propagátorem toho, co se stalo v očích mnohých lidí jejich typickým znakem, totiž mnohoženství, které bylo zrušeno až v r. 1890. Dále hlásal tzv. smíření krve. Tvrdil, že k odpuštění některých hříchů nestačí krev Ježíšovy oběti, ale je nutné, abychom za ně zaplatili vlastní krví. Proto po některých vážných přestupcích, jako např. cizoložství, vraždě nebo sňatku s černoškou, muž, kterému se říkalo trestající anděl, přestupníkovi prostě prořízl hrdlo. O vzniku lidstva Young učil, že kdysi přišel na tuto Zemi Bůh s jednou ze svých mnohých manželek a v podobě Adama založil lidský rod. Celé toto učení je založeno na víře, že kdysi dávno byli kdesi v kosmu rodiče, kteří měli syna. Jmenoval se Elohím a díky poslušnosti pravému učení se po své smrti stal Bohem, dostal množství nebeských manželek a zplodil řadu dětí. Jednoho dne došlo k rozhodnutí stvořit Zemi, a tak Bůh svolal všechny své děti k zasedání, kde se mělo rozhodnout jak s touto planetou naložit. Na zasedání byli přítomni i dva nejstarší synové: Ježíš a Lucifer. Lucifer přišel s návrhem, že bude pánem Země a že donutí všechny lidi konat dobro. S protinávrhem, aby lidé měli svobodnou vůli rozhodnout se pro dobro nebo zlo, přišel Ježíš. O těchto návrzích se demokraticky hlasovalo a vyhrál návrh Ježíšův. To Lucifera rozzlobilo a přesvědčil část božích dětí, aby se vzbouřila. Za tuto vzpouru se Lucifer stal ďáblem a ti, kteří ho podporovali, démony. Ti, kteří zůstali v tomto sporu neutrální, se za trest stali černochy. Proto byli až do roku 1978 černoši v této sektě diskriminováni. Mormoni dále věří, že jednou Bůh v lidské podobě navštívil Marii, aby opatřil lidské tělo pro své duchovní dítě Ježíše. Ježíš se pak skutečně narodil v lidské podobě. Žil na této zemi, vzal si několik manželek, (svatba v Káni Galilejské byla jeho vlastní svatbou), měl řadu dětí (Joseph Smith byl jedním z jeho potomků) a nakonec byl popraven a odešel do Ameriky. Opatřit si lidské tělo nepotřeboval jen Ježíš. Mormoni věří, že Bůh v nebi 14 │ Sekty má nespočetně manželek, s kterými plodí miliony duchovních dětí. Tyto duchovní děti, žijící v nebi, usilují o to, aby dostaly lidské tělo, které je jim nutné opatřit skrze pozemské rodiče. Proto jsou mormoni povzbuzováni mít co nejvíce dětí. Děti se rodí s obsahem pigmentu v kůži podle toho, jak byli v nebi hodní – čím hodnější v nebi, tím světlejší kůže na zemi. Snaha duchovních dětí dostat se na Zem vyplývá z toho, že každý, kdo projde tělesným životem, má šanci se stát bohem. Základní poučka mormonů říká: „Čím je nyní člověk, kdysi byl Bůh, co je nyní Bůh, tím se může člověk stát.“ Tak mormoni věří, že každý člověk bude spasen. Ale ti, kteří jsou věrni mormonskému učení, dostanou po smrti navíc svou planetu, na které se stanou bohy, a množství manželek, s nimiž budou plodit duchovní děti, a tak řetěz bude pokračovat. Několik dalších typických učení mormonů uvedu jen ve zkratce. Je to např. zachovávání pondělí večer jako rodinného večera, povinnost mít doma sklad potravin připravený na dva roky pro období hladu, neodmyslitelný je i amerikocentrismus, který se projevuje jak dogmatem, že ústava Spojených států je přímo inspirovaná Bohem, tak mimo jiné i učením, že ráj byl v Americe, pravé náboženství bylo zjeveno právě obyvatelům Ameriky a i Ježíš, až přijde na konci světa, bude bydlet v Independence ve státě Missouri. Obřady Mormoni mají dva druhy bohoslužebných místností. Jednak jsou to modlitebny, kde se konají pravidelná shromáždění, ale i společenské akce, diskotéky, apod. Kromě toho mají chrámy, kterých je pouze několik desítek na celém světě. Zajímavé je, že tyto chrámy nikde nepoužívají symbolu kříže, i když mormoni o sobě říkají, že jsou křesťané, ale naopak zvláště první chrámy mají ve své výzdobě pentagramy, které jsou symbolem satanismu. Do těchto chrámů přicházejí mormoni jen ke třem obřadům: zasvěcení, křtu a stvrzení věčného manželství. Při zasvěcení v chrámě dostane každý mormon magické spodní prádlo, které musí nosit na holém těle po zbytek života. Toto prádlo údajně chrání před zlem, ďáblem a nemocemi. Sundat ho je povoleno jen zcela výjimečně. Tzv. věčný sňatek je obřad nutný k tomu, aby se manželé mohli stát po smrti bohy. Při tomto obřadu dostává žena tajné jméno, které zná jen ona a její manžel a kterým ji pak manžel v soudný den vyvolá z hrobu. Pokud by ji manžel nevyvolal nebo by jméno zapomněl, nemá žena možnost k novému životu povstat. Křest a zasvěcení se v chrámě vysluhuje nejen pro živé, ale mormoni se křtí 15 │ Sekty a zasvěcují zástupně i za mrtvé. Věří totiž, že každý má po smrti ještě možnost stát se mormonem a že o to všichni zemřelí stojí. Je k tomu však potřeba znát životopisné údaje dotyčného. A cíl mormonů není skromný: chtějí tímto způsobem udělat mormony ze všech lidí od stvoření světa. Proto také postavili u Salt Lake City v žulové skále podzemní klimatizovaný archiv, který je schopný odolat i atomovému výbuchu. Tam shromažďují údaje o zemřelých lidech z celého světa. Za ně se pak dávají zástupně křtít. Křest kojenců a malých dětí považují mormoni za rouhání se Bohu. K pevně uspořádanému životu patří i následování „slov moudrosti“, zákaz alkoholu a „horkých nápojů“ (čaj, káva), pokud nejsou doporučeny lékařem. Organizace U mormonů existuje přísně centralizovaný hierarchický systém, v němž je prezident církve živým prorokem a jeho hlas je stavěn nad biblickou zvěst. Další v hierarchii je Rada dvanácti apoštolů, za ní následuje První sbor sedmdesáti. Všichni dohromady tvoří v církvi hlavní autority. Ve 12 letech se může každý mužský člen mormonů stát knězem. Ženy jsou z kněžství vyloučeny. Rozlišují se dva druhy několikastupňového kněžství. U mormonů platí absolutní poslušnost vedení církve a prezidentu, a to i v osobním životě (musí např. svým náboženským představeným vykazovat své příjmy a výdaje). připravila Blanka Ocovská Použitá literatura: Tomáš NOVOTNÝ, Přicházejí, Praha 1992 Odilo Ivan ŠTAMPACH, Sekty a nová náboženská hnutí, Praha 1994 K. FUNKE a kol., Malý slovník sekt, Kostelní Vydří 1998 Ronald ENROTH a kol., Průvodce sektami a novými náboženstvími, Praha 1995 16 │ Humor Pan farář byl pozván na zabíjačku. Hospodyně ho stále vyzývá: „Jezte, pane faráři, jen hezky jezte!“ Po několikátém vybídnutí pan farář povídá: „Ale vždyť já jím! Nevidíte, jak mi chutná? Už jsem měl několik jelítek, jitrnic, polévku, báječný ovárek, prejt, tlačenku…“ Hostitelka na to: „Pane faráři, prosím Vás, jezte! Vy nejíte, vy žerete!“ Přijde pán s mrtvým psem v náručí za farářem a ptá se ho, zda by mu ho nepochoval. "To přeci nejde, my děláme obřady jen pro lidi." "Ale pane farář, to byl můj nejlepší přítel, rodinný příslušník, nedalo by se to nějak udělat?" Farář na to: "Ne, ale na druhém konci dědiny, v tom statku žije taková sekta, ti Vám ho určitě pochovají." Pán se ptá :"A myslíte, že jim bude stačit 10.000?" "Ale proč jste to neřekl hned, že pejsek byl katolík?" Chlápkovi se porouchá auto zrovna před farou. Šťourá se v motoru, nemůže s tím pohnout a přitom šťavnatě kleje. Po chvilce zevnitř vyjde farář a říká mu: "Mladý muži, neklejte takhle. Raději se k našemu Pánu pomodlete Otčenáš, to spíš pomůže" Chlápek si tedy nechá poradit, poklekne a oddrmolí Otčenáš. Pak sedne dovnitř, auto napoprvé naskočí a odjede. Farář tak kouká za autem a říká si: "To jsou věci." Babička seděla na pláži, kde si její vnouček ve slunečním kloubouku a župánku hrál s kyblíčkem a lopatičkou a plácal bábovičky. Najednou se objevila obrovská vlna, která nemilosrdně smetla vnoučka do moře. Naprosto konsternovaná babička padla na kolena a začala se modlit: "Óóó, můj Bože, prosím, vrať mi mého vnoučka. Je to tak nevinné, bezbranné stvoření, tak báječný chlapec, tak sladké dítko." Jako zázrakem se přihnala další velká vlna a zanechala po sobě vnoučka přesně na původním místě, v župánku s lopatičkou a kyblíčkem. Babička obrátila oči k nebesům, rozhodila rukama a říká naštvaně: "Měl klobouček!" (připravili PST a PAF) Natanael N.B. vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 100ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů (10 Kč) děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 26.8.2007. Technicky zajišťuje: p.Fiala a p.Januš.
Podobné dokumenty
2 Informace o farnosti VÝMĚNA STRÁŽÍ
pravidelně u toho. Tuhle jsem sledoval, jak panu Fialovi během práce na časopisu pod
pravým uchem zbělel jeden vous. Nicméně věřím, že (s pomocí našich modliteb) ještě
nějakou dobu vydrží.
A nyní k...
2 Informace o farnosti - Farnost Kyje a Černý most
kte í ho znají blíže, o úsudku t ch prvních sice nepochybují, ale zárove
tvrdí, že má dobré srdce.
„Je po mamince,“ shodnou se ženy na tom, kde je t eba hledat u tohoto
vyhlášeného uli níka p vod j...
Září 2008 - Smržovka
11/2007. Vzhledem k tomu, že se otázky
stále opakují, dáme znovu prostor paní
ředitelce v příštím čísle SZ. V tu dobu
bude již bezezbytku známa situace ve
školce na začátku tohoto školního roku
a v...
Michał Walczak
KRYŠTOF: Aneto, myslím, že tvoje postava se v týhle scéně cejtí
uvolněná a je jí teplo, proto se odkrývá…
ANETA: Hele, kámo, o tom nebudu vůbec diskutovat.
KRYŠTOF: Teda chápu, že tě moje vysvětlen...