Týnecké listy - Duben 2015

Týnecké
LISTY
Měsíčník obce Velký Týnec
•
25. ročník
•
Duben 2015
•
Cena 10 Kč,-
DUBNOVÝ
ÚVODNÍK
Milé čtenářky a milí čtenáři, při pravidelných každoměsíčních setkáních
redakční rady Týneckých listů jsem
benjamínkem. Přiznávám, že redakční práce mě baví, ale občas i lehce
vyděsí. Jako například teď, když mám
napsat svůj první úvodník v životě.
Nikdy jsem neměla novinářské ambice, slohové úkoly jsem naposledy
psala před více než dvaceti lety
a v poslední době píšu jen strohé
vědecké články, které jsou nepoměrně snadnější než úvodník, protože jde
v podstatě jen o popis faktů. Snadnější, leč pro většinu lidí o to nudnější. Proto doufám, že vás svým textem
moc nezklamu či neznudím.
Až téměř do posledního dne jsem
netušila, o čem budu psát. Překvapivě
se mi osvědčila rada zkušených novinářských „profíků“ nechat psaní
úvodníku na poslední chvíli a inspirovat se aktuálním děním. No, ona ta
poslední chvíle má i své nevýhody.
Třeba, že máte nervy na dranc ze stresu, že vás nic kloudného nenapadne.
Zpět k tomu, o čem chci psát. Často
pomáhám při akcích kulturní komise
a z vlastní zkušenosti tedy vím, že
některé akce vyžadují od organizátorů značné fyzické i psychické nasazení a velkou obětavost. Jak Ivoš říká,
největší napětí z člověka spadne, když
na akci přijdou lidé. Stále ale potom
zůstává tisíce maličkostí, na které
je potřeba dohlédnout. Věřte, je to
mnohdy vyčerpávající. Mnohokrát
jsem proto přemýšlela, proč to ti lidé
dělají? Proč se do toho pouští znovu
a znovu? Nemohu samozřejmě mluvit
za ostatní, ale při nedávném pomáhání na Týneckém koštu mi došlo,
proč se do toho pouštím já. Tak ano,
velkou satisfakcí jsou spokojení a dobře se bavící návštěvníci akce, ale pro
mě osobně jsou největší devízou a zároveň odměnou lidé, které při tom
blíže poznám a které bych jinak nepotkala. Práce v kulturní komisi mi
v tomto směru připravila spoustu
drobných zajímavých a milých
překvapení a setkání. Kupříkladu, že
vám jen tak někdo přinese medvědí
česnek, protože si ho zrovínka byl sám
natrhat. Že ta rázná paní také s nesmírnou lehkostí skládá vtipné,
chytré básničky. Že ten skromný pán
zároveň umí ze dřeva udělat krásné
hračky, a že když ho poprosíte,
nezištně je udělá i na vaši akci. Nebo
že pro pořádání akce zaujmete kamaráda, který je v tomto směru značně
„nadchnutí odolný“. A v neposlední
řadě mi to, že jsem se přidala ke
kulturní komisi, přineslo také jedno
nečekané, ale o to milejší přátelství.
Podobně vnímám i svou účast v redakci Týneckých listů. Posledním příjemným překvapením je mladá slečna, která sama chce psát do Týneckých listů a se kterou mě setkávání
moc baví.
...pokračování na straně 2
Jan Rudolf Bečák
(* 20. dubna 1915 ve Velkém Týnci, U 1. ledna 1987 ve Velkém Týnci)
Pocházel z rolnického prostředí Hané. Po studiu na gymnáziu absolvoval
Vysokou školu zemědělskou v Brně. Specializované studium doplňoval
návštěvou přednášek z etnografie a sociologie.
Po kolektivizaci zemědělství neměl pro svůj původ mnoho příležitostí
využít kvalifikaci a vystřídal řadu zaměstnání (mj. tajemník olomoucké
pobočky Svazu čs. výtvarných umělců), ale práce na dokumentaci lidové
kultury mu byla nejbližší. V roce 1964 byl přijat jako etnograf do Valašského
muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, které v té době prožívalo období
hluboké stagnace. O rok později se stal jeho ředitelem a v této funkci setrval
až do konce roku 1972. Poté se vrátil na rodnou Hanou a až do odchodu do
důchodu v roce 1976 působil jako etnograf v Krajském vlastivědném muzeu
v Olomouci. Lidové kultuře Hané se věnoval až do konce života.
Už od studentských let se věnoval dokumentaci a prezentaci lidové kultury
Hané. V roce 1932 zorganizoval kurz obnovy hanáckých krojů v rodné obci
ve spolupráci s Vlasteneckým spolkem musejním v Olomouci, o rok později
připravil výstavu národopisných památek a obnovených krojů. Od svých
18 let spolupracoval s prostějovským a olomouckým muzeem na organizování hanáckých národopisných slavností. Ve spolupráci s řadou odborníků
připravil a vydal v roce 1941 monografii Haná - odkaz země a lidu, svazek
I. - Lidové umění. Ten však zůstal jediným vydaným svazkem. Dodnes jediné dílo jak rozsahem tak kvalitou věnované této problematice. Završením
jeho etnografické práce na Hané byla příprava a realizace výstavy Lidové
umění na Hané s více jak 2.000 exponáty, která se konala v Kroměříži
v roce 1949. Z důvodů politických nemohl v práci pokračovat.
Po příchodu do Rožnova se ujal organizace Valašského muzea v přírodě a započal s přípravou nové
koncepce muzea, které mělo dokumentovat celou oblast výskytu roubeného domu karpatského typu
na Moravě a ve Slezsku. Zcela změnil původní představy o poslání muzea v přírodě a v jeho programu
akcentoval dokumentaci a prezentaci vzájemné sounáležitosti přírody, člověka a kultury. S arch. Milanem Podzemným zpracoval a obhájil koncepci nového areálu „Valašská dědina“, která dala muzeu
i po jeho odchodu záruku vysokého standardu specializovaného pracoviště, uznávaného v celé Evropě.
Zasloužil se o obohacení muzejní sbírky o vynikající soubory lidového umění, keramiky, krojů a zemědělského nářadí v celkovém počtu téměř 19.000 předmětů. V areálu Dřevěného městečka založil tzv.
Valašský Slavín připomínající osobnosti, které se zasloužily o rozkvět Valašska.
V letech 1972 – 1976, jako etnograf olomouckého muzea, připravil řadu výstav, pro etnografickou
veřejnost objevil mj. unikátního lidového řezbáře Josefa Heju. V roce 1975 byla podle jeho libreta
realizována expozice Klenotnice lidové kultury Hané v budově muzea v Litovli. Zasloužil se o sloučení
národopisných sbírek z Olomouce, Litovle a Uničova, čímž vznikla počtem i kvalitou nejvýznamnější
sbírka věnovaná lidové kultuře Hané.
(písemný materiál z www.vmp.cz)
Končí v Týnci
výdejna léků?
Otázka pro
Petra Hanušku
Muži degenerují,
tvrdí věhlasná
psycholožka
Jiřina Prekopová
Vše, co jste chtěli
vědět o klubu
seniorů a báli
jste se zeptat
... str. 4
... str. 12 - 13
... str. 14
2
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
BŘEZNOVÉ
KALENDÁRIUM
OTÁZKA PRO...
Stanislava Denka, místostarostu obce
Na sklonku loňského roku to vypadalo, že v Čechovicích se od jara rozběhne překotná stavební činnost a zatím se nic neděje…
21. března
Velikonoční dílnička v Čechovicích
Na povrchu skutečně ne, ale pod pokličkou to vře. Ministerstvo zemědělství si vyžádalo nové výběrové řízení
na realizační firmu pro akci „Dokončení rekonstrukce kanalizace v Čechovicích“. Vybrat odpovědným způsobem firmu, která dostojí deklarovaným závazkům kvality a ceny, je i pro
odborníky někdy náročné a tak se to
trochu táhlo. Výběr je proveden a musí ho schválit ministerstvo. Zahájení
stavby by mohlo proběhnout v květnu
nebo v červnu. V loňském roce zveřejnil Olomoucký kraj svůj záměr provést rekonstrukci průtahu obcí.
Skákal jsem nadšením, protože jsem
si představoval, jak po položení kanalizace bude v hlavní části Čechovic
rovnou definitivní povrch. Teď už zase
chodím normálně po zemi. Kraj ne-
- KŠKS, SDH Čechovice, ČČK Čechovice, Osadní výbor Čechovice
- hospoda Na Návsi - 14.00 hodin
Den otevřené klubovny
- 25 let od vzniku 6. oddílu Andromeda Velký Týnec
- Junák Velký Týnec - 13.00 - 16.00 hodin
22. března
Vynášení Moreny v Čechovicích
26. března
4. zasedání mikroregionu Království
- Věrovany - 9.00 hodin
28. března
VIII. ročník Vinného koštu
- KŠKS - společenský dům - 15.00 hodin
POČASÍ
Březen k nám byl celkem vlídný. Zimou se připomínal při ranních mrazivých teplotách, jarem příjemnými
odpoledními teplotami, které postupně šplhaly nad deset stupňů. Snad se
ten trend udrží a my prožijeme slunečné jaro.
První dekáda. Noc: 0, 5, 2, 2, -3, -2, -1,
-1, -1, -2. Den: 10, 10, 10 7, 6, 6, 10, 11,
11, 14.
Druhá dekáda. Noc: -2, 1, 0, 4, 2, 4, 7,
2, 0, 0. Den: 6, 6, 3, 6, 12, 13, 15, 15,
10, 13.
Třetí dekáda. Noc: -2, - 2, -1, -3, 1, 1, 9,
7, 6, 6, 5, X. Den: 13, 14, 7, 13, 15, 17,
13, 14, 10, 9, 9, X.
DALŠÍ UDÁLOSTI
Od 1. března do 31. října probíhá fotografická soutěž Království objektivem
občanů Království.
V restauraci Na Hřišti vystoupila
8. března skupina No Limit a 22. března blues&soul band skupina Mothers
Follow Chairs.com.
Dne 10. března se naše obec připojila
k mezinárodní kampani Vlajka pro
Tibet.
Dne 23. března proběhla operativní
porada Zastupitelstva obce Velký Týnec.
Dne 27. března proběhl kontrolní den
na ČOV Velký Týnec. Hlavním bodem
jednání byla průběžná kontrola odstraňování nedostatků spojených s rekonstrukcí areálu.
Tibetská vlajka
na týneckém obecním úřadě
Připravil Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec
Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
Úřední hodiny pro veřejnost:
pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30
Telefonické kontakty:
Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585
585
fax: 585
Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585
Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585
Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585
Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585
Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585
Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585
Účetní obce - Radana Procházková ...............................585
Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585
Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391
151
391
151
151
151
151
151
151
151
151
544
495
113
506
120
119
111
115
118
114
116
112
540
Elektronické adresy:
[email protected], [email protected]
TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává
Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV.,
č. 4 vyšlo v dubnu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail:
[email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška
Ph.D., e-mail: [email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk
e-mail: [email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: [email protected].
Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné
se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
získal od Státního fondu dopravní infrastruktury na rekonstrukci průtahu
finanční dotaci. Podpořeny byly stavby do 30 milionů a projektová cena
čechovického průtahu byla 46 miliónů
korun. Snažím se tedy přimět Správu
silnic Olomouckého kraje k pořádné
opravě úseku pod skalou. Krajský
úřad Olomouckého kraje připravuje
rozdělení rekonstrukce na dvě samostatné části, které by se pak vešly do
požadovaného limitu. Podali jsme také žádost do ROP Střední Morava
s názvem „Revitalizace návsi Čechovice“. Pokud bychom ji získali, tak by
se podařilo opravit chodníky a obecní
cesty v centrální části obce a trochu
zvelebit prostor kolem kaple. Když
nám místní budou držet palce, tak se
to určitě povede.
DUBNOVÝ ÚVODNÍK
Vlastně prosté shrnutí mé zkušenosti
se zapojením se do dění v naší vesnici
je, že nic není zadarmo, ale nikdy
nevím, co překvapivého, zajímavého
a pozitivního mi každá nová životní
zkušenost přinese!
Na závěr bych už jen chtěla navázat
na lednový úvodník Standy Denka, ve
kterém přirovnal naše střídání se ve
psaní úvodníků ke třem oříškům z pohádky o Popelce. Moc doufám, že
i když nedosahuji básnické lehkosti
a vtipu či vytříbeného a jasného stylu
svých kolegů, že i přesto je můj úvodník pro vás, naše čtenáře, lehce
rozlou-sknutelný.
A už opravdu úplně na závěr vám za
celou redakci přeji příjemné počtení
v dubnových Týneckých listech.
Vendula Vránová
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
ŽIVOTNÍ JUBILEA
V měsíci dubnu
blahopřejeme k narozeninám
93 let
pan Jan Chalupa z V. Týnce
90 let
paní Marta Nakládalová z V. Týnce
pan Vlastimil Calábek z Čechovic
83 let
pan František Zavadil z V. Týnce
80 let
paní Jiřina Křížková z V. Týnce
70 let
paní Marie Klučková z V. Týnce
paní Marta Malíková z V. Týnce
65 let
paní Anna Musilová z V. Týnce
paní Marie Prečanová z V. Týnce
pan Josef Moler z V. Týnce
60 let
paní Jindřiška Zapletalová z V. Týnce
pan Ladislav Sekanina z V. Týnce
´
VELKY´ TYNEC
KINO
ANDĚLÉ VŠEDNÍHO DNE
Hrdiny filmu jsou lidé, kteří si nechávají proklouzávat život mezi prsty.
Neměli by. Hrají V. Dyk, V. Javorský, M. Labuda. Režie A. Nellis.
75 let
paní Marie Valouchová z V. Týnce
pan Vojtěch Hrudník z V. Týnce
Všem jubilantům srdečně blahopřejeme
a přejeme pevné zdraví a Boží požehnání!
3. dubna
19:30 hod
Produkce: ČR, 97 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
KRTEK A OSLAVA
VZPOMÍNÁME
Představení pro MŠ
10. dubna
10:00 hod
Produkce: ČR,
vstupné 10,- Kč
POHÁDKÁŘ
Odešel do země stínů,
Odkud není návratu.
Milostné drama muže, který si vytvořil dva souběžné životy se dvěma
krásnými ženami. Hrají J. Macháček, E. Herzigová, A. Geislerová.
Dne 9. 3. 2015 jsme vzpomněli 1. výročí
úmrtí mého manžela
10. dubna
19:30 hod
Produkce: ČR, 90 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 15 let
pana Václava Dosoudila
CO JSME KOMU UDĚLALI?
Kdo jste ho znali, vzpomeňte prosím na něho tichou modlitbou.
Manželka Jiřina a dcery Jitka a Iveta s rodinou
a celá rodina Dosoudilová.
Komedie. Čtyři svatby a dva na umření.
17. dubna
19:30 hod
Produkce: FR, 97 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
NOVÉ KNIHY
LÁSKA NA KARI
Místní knihovna Velký Týnec
Romantický. Drama. Sto chutí, jedna vášeň.
Beletrie
1. Albom, M.: První telefonát
do nebe
2. Awdry, W.: O mašince Tomášovi 4
3. Cabot, M.: Velikost L.: šaty
pro nevěstu
4. Coelho, P.: Nevěra
5. Dubanský, V.: Pitevna
ztracených snů
6. Duncan, L.: Šibeniční vrch
7. Goldstein, B.: Šalomounův prsten
8. Hanibal, J.: Kat lidumil
9. Hannah, S.: Vraždy
s monogramem
10. Pospíšilová, J.: V pekle
ptáci nezpívají
11. Sanchez, J.: Starožitník:
vražda a taj….
12. Scott, A.: Mladá šlechtična
13. Žilková, E.: Zákon chrličů
Naučná literatura
Novotná, R.: Jiřina Jirásková:
hvězdou z vlastní vůle
Podrobný program kina najdete na adrese www.velkytynec.cz na odkazu
KULTURA A SPORT nebo po naskenování QR kódu.
Prodej vstupenek probíhá 45 minut před začátkem filmového
představení. Pokladna je otevřena po celou dobu promítání.
Adresa kina:
Kino Velký Týnec, Sokolská 425, Velký Týnec
Připravila Marta Ivančíková
Místní knihovna Vsisko
Beletrie dospělá
1. Simona Monyová: Pletky s osudem
2. Barbary Taylor: Příliš silné pouto
3. Judy Westwater: Nikdo
tě nemá rád
4. Hana Doubková: Ďábelská past
5. Tamara McKinley: Nespoutané
dálky
6. Veronica Stallwood: Zvědavost
zabité kočky
7. Adriana Trigiani: Obuvníkova žena
24. dubna
19:30 hod
Produkce: GER, 122 minut,
vstupné 50,- Kč, přístupno od 12 let
8. Jonas Jonasson: Stoletý stařík,
který vylezl z okna a zmizel
9. Hana Höschlová: Půjčovna mužů
10. Jan Bauer: Smrt na jazyku
Beletrie dětská
1. Laura Driscoll: Beky a velká
ostružinová bitva
2. Radka Zadinová: Šeptání v dešti
Chcete mít
Inzerci
v Týneckých listech?
Připravila Eliška Navrátilová
Kontaktujte sekretariát
OÚ Velký Týnec
[email protected]
nebo 585 151 111
SLOUPEK POEZIE
Květiny
Jiří Wolker
Na mém stole dřív nikdy květiny nestávaly.
Kamenný život a kamenné myšlenky
mé oči vyčerpávaly.
Až teď v nemocnici soucitná ruka kterási
narcisy bílé na stůl mi postavila,
by v horečném puchu bolestí vzrostly do krásy.
Ty květiny nahé jsou a uprostřed mrtvého ticha bují
jak živá medicína s pohledy studenými,
a jen když sešeří se, tu trochu zdůvěrňují.
V tu chvíli zaposlouchávají se v každý můj sten.
S večerem milosrdenství roste, a aby rostlo,
musíš být nešťasten.
(z pozůstalosti)
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
OTÁZKA PRO...
Petra Hanušku, starostu obce
Mezi občany koluje informace, že týnecká výdejna léčiv k 31. březnu
končí. Co je na tom pravdy?
Tak kus pravdy na této kolující informaci výjimečně je. Pevně ale doufám, že jde opravdu jen o kus pravdy,
který bude nahrazen novou příjemnou realitou. Současná provozovatelka výdejny léčiv pan Lexová totiž
odchází do důchodu a končí i s provozováním lékárny na Masarykově třídě
v Olomouci. Pro Velký Týnec vzniká
poněkud problematická situace, že
s ní končí i platnost povolení naší provozovny. Podle sdělení Krajského úřadu v Olomouci i podle ředitelky Státního ústavu pro kontrolu léčiv
Dr. Coufalové nelze v obci nově zřídit
výdejnu léčiv, pokud zde působí
Lékárna v Olympii Olomouc. Z obou
institucí mi bylo doporučeno, abych
se obrátil na Ministerstvo zdravotnictví ČR s žádostí o poskytnutí výjimky. To jsem samozřejmě učinil
a dne 24. března obdržel vyjádření,
v němž je konstatováno, že „vyhláška
č. 92/2012 Sb. neumožňuje udělení
Vámi požadované výjimky, neboť neobsahuje ustanovení, které by takový
postup opravňovalo“. Nicméně cesta
k řešení snad přece jen existuje. Odloučené oddělení pro výdej léčivých
přípravků a zdravotnických prostřed-
ků čili OOVL „je ve smyslu vyhlášky č.
92/2012 Sb., dalším základním prostorem lékárny. OOVL lze zřídit v obci
nebo v městské části, kde není poskytována lékárenská péče a kde je
zdravotnické zařízení poskytující ambulantní zdravotní služby (viz přílohu
č. 5 vyhlášky č. 92/2012 Sb.).“ Takže
o zřízení OOVL může při dodržení výše
uvedených podmínek požádat „lékárna v okolí dotčeného místa“. Rozhodovat o jejím zřízení bude Krajský
úřad Olomouckého kraje. Důležité bude i souhlasné závazné stanovisko
Státního ústavu pro kontrolu léčiv
k technickému a věcnému vybavení
zdravotnického zařízení. Takže se
v kruhu vracíme tam, kde jsme začínali. Domnívám se totiž, že lékárna
v naší obci nepůsobí - ta v Olympii Olomouc je sice na našem katastru, nikoliv v intravilánu naší obce. Jsme
v jednání s majitelkou jedné blízké lékárny, která projevila o provozování
výdejny léčiv seriózní zájem a splňuje
výše uvedené podmínky. Doufám, že
proluka mezi koncem působení paní
Lexové a novou provozovatelkou bude
co nejmenší.
mediální partner obce Velký Týnec 2015
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
5
OBECNÍ POLICIE RADÍ
Jak chránit svůj majetek - rady jak předejít vykradení domů a bytů
Nejen letní měsíce jsou z hlediska
vloupání do obydlí nejrizikovějším obdobím roku. Každý z nás může bezpečnost obydlí ovlivnit tím, že bude
dodržovat základní jednoduchá a levná organizační opatření. Navíc by měl
každý korigovat své jednání a návyky.
Řiďte se následujícími doporučeními:
· Řádně uzamykejte vhodně
označený objekt
Odcházíte-li z vaší domácnosti, třeba
jen na krátkou dobu, vždy zavírejte
všechna okna a uzamykejte všechny
dveře. Neschovávejte nikdy klíče pod
rohožku ani do květináče. Na vizitkách u zvonků, na schránce a na dveřích uvádějte vaše příjmení bez titulů
a nejraději v množném čísle.
poskytnete možnost pracovat ve skrytu.
· Nevystavujte zbytečně cenné
předměty, nehovořte o nich,
chraňte je
Nechlubte se před cizími lidmi tím, co
máte doma cenného (ani na internetu). Drahé cennosti ukládejte do sejfu
v bance. Pokud chcete přechovávat
cennosti doma, nenechávejte je na
jednom místě – uložte je na různých
těžko předvídatelných místech v bytě, nebo si pořiďte trezor. Večer zatahujte závěsy nebo rolety, aby k vám do
bytu bylo co nejméně vidět. V odpadcích nenechávejte obaly od nových výrobků a spotřebičů.
skytovat služby zvyšující bezpečnost
vašeho obydlí. Všímejte si podezřelých osob v blízkosti obydlí. Do svého
bytu vpusťte jen osoby známé a důvěryhodné. Mějte se na pozoru před
lidmi, kteří chodí ode dveří ke dveřím
a nabízejí všelijaké služby, prodej
různého zboží či možnosti slušného
zisku. Mohou to být i tipaři.
· Co dělat je-li byt, rodinný dům
přesto vykraden?
Pokuste se i v takové nepříjemné situaci zachovat klid, nevstupovat bezhlavě do objektu. Možná je tam ještě
zloděj, který by mohl ve stresu použít i
zbraň. Ihned vloupání ohlaste na
Policii ČR a vyčkejte jejího příjezdu.
Nikdy neuklízejte po zlodějích - tím
poničíte stopy, které mohou být vodítkem pro policii a pojišťovnu. Do protokolu uveďte každou maličkost, může
být důležitá pro vypátrání zloděje
a věcí.
Na tato, vcelku jednoduchá bezpečnostní opatření, musí co nejdříve navázat vaše rozhodnutí
o zvýšení zabezpečení svého obydlí. Při rozhodování o volbě opatření
k vyššímu zabezpečení Vašeho majetku je vhodné posoudit následující informace:
· Základem každého zabezpečení
domova jsou pořádné bezpečnostní
dveře. Mechanické zabezpečení tvoří
hlavní jednotku celého komplexního zajištění bezpečnosti domu spolu
s adekvátním bezpečnostním zamykáním. Na druhou stranu není nezbytné přehánět nákup bezpečnostních
dveří, pokud hned vedle je obyčejné
nezabezpečené okno, přes které se do
domu zloděj dostane snadno a rychle.
· Okna zajistěte kvalitní zavíráním,
případně i řetízkem, který okno chrání
nejen před nehodami dětí, ale i před
nezvanými návštěvami. Do okna můžete nechat vsadit i mříž. I když v případě vzniklého požáru může být mříž
pro změnu spíše překážkou. Bezpečnostní fólie jsou velice praktickou záležitostí, která okno zabezpečí před
pokusem se dovnitř prorazit.
· Pes - ať je jakýkoliv; zloději je nemají
rádi a raději se jim vyhýbají.
Ilustr. foto
· Neupozorňujte zbytečně
na vaši nepřítomnost
O svém odjezdu informujte pouze nejužší okruh lidí, kterým věříte. Požádejte někoho, komu důvěřujete, aby
v době vaší nepřítomnosti dohlédl na
obydlí - větral, zaléval květiny, sekal
trávník, pravidelně vybíral schránku
na dopisy apod. Nikdy nenechávejte
na dveřích vzkazy, které mohou prozradit vaši nepřítomnost. Dobu své nepřítomnosti neuvádějte ani ve sdělení
na vašem telefonním záznamníku nebo na společenských sítích na internetu. Vhodné je si v bytě instalovat
elektronické zařízení, které umožňuje
v nepravidelných časech zapínat světla, televizi atd. a tak udržovat zdání, že
byt je obydlen.
· Udržujte přehledný prostor
před objektem
Nezapomínejte na dobré osvětlení
před objektem. Díky lepší viditelnosti
mohou tak i vaši sousedé snáze kontrolovat, zda je vše v pořádku. Dbejte
na to, aby keře a stromy nezakrývaly
značnou část objektu. Keře vhodně
prostřihávejte, abyste zlodějům neusnadnili případné vloupání tím, že jim
· Označte své cennosti,
připravte jejich soupis
a nechte je pojistit
Poznamenejte si sériová čísla a zvláštní označení svých cenných předmětů,
elektronických výrobků apod. Sepište
seznam těchto předmětů a pečlivě ho
uschovejte. Cennosti si vyfotografujte. Tato opatření usnadní nalezení
a identifikaci předmětů v případě odcizení a ulehčí tak práci pojišťovně
a policii.
· Udržujte pořádek na pozemku
a před domem
Udržovaná zahrada s posekaným trávníkem vytváří dojem, že je v domě
někdo stále přítomen. Na zahradě nenechávejte volně ležet nářadí, sekačku nebo žebřík. Mohou vám být
snadno odcizeny, přístupný žebřík dokonce může případnému zloději umožnit snazší vniknutí do vašeho objektu.
Ukládejte a uzamykejte tyto předměty
v uzavřených prostorách.
· Udržujte dobré vztahy
se sousedy
Udržujte dobré vztahy se sousedy, se
kterými si pak vzájemně můžete po-
· Venkovní osvětlení domu, dvorku
nebo zahrady spojené s pohybovým
čidlem. Spínací večerní osvětlení interiéru s možností automatického nastavení doby zapínání. Zmaťte zloděje
automatickým rozsvěcením světel. Pozor, ale je potřeba, aby se rozsvěcovalo
pokaždé v jinou dobu!
· Napodobenina kamery - kamerový
systém je skvělá záležitost, která pomůže ochránit dům, ale kolikrát postačí pouze psychologický efekt vytvořený pomocí napodobeniny kamery.
· Elektronické zabezpečovací systémy (EZS) a alarmy se stávají pomalu
samozřejmou součástí našich domovů
a mají velký podíl na zabezpečení domu. Můžete zvolit komplexní řešení
pro celý dům nebo můžete zabezpečit
pouze jeden uzlový bod v domě (hala,
předsíň, křížení chodeb). Zabezpečovací firma Vás vždy bude přemlouvat ke komplexnímu řešení s umístěním pohybových čidel téměř do každé
místnosti, ale rozhodnutí je na Vás.
Pokud nechcete nebo nemůžete utratit
velkou částku, je i částečné zabezpečení lepší než žádné. Navíc komponenty zabezpečovací techniky lze postupně dokupovat a můžete tak budovat svůj systém postupně.
· Při objednávání EZS dávejte přednost zabezpečovací firmě, která se
prokáže patřičnými oprávněními, má
dobré reference a provádí komplexní
služby. Vyžádejte si více nabídek od
různých firem (solidní firmy je nabízejí
bezplatně). Nechte si vysvětlit vše, co
je vám nejasné. Zajímejte se také
o vazbu zvolené certifikované techniky
na pojistné podmínky pojišťoven; popř.
pojišťovny, u které máte sjednané pojištění majetku a domácnosti.
· K zabezpečení cenných věcí jsou
vhodné trezory. Nemusí jít přímo o typické zazděné trezory. V současné době je více možností, jak uchránit svůj
majetek. Existuje možnost vytvoření
různých falešných zásuvek a skrýší,
které jsou od ostatního zařízení v domě k nerozeznání. Důležité je, aby
o skrýši nevědělo příliš mnoho osob,
a současně myslet na to, aby v případě, že se Vám něco přihodí, mohla rodina skrýš objevit. Jestliže však vlastníte věc značné hodnoty, potom je nejvhodnější uložit ji do bezpečnostní
schránky v bance.
· Navštivte nejbližší poradenskou místnost Policie České republiky nebo
kontaktujte vašeho strážníka obecní
policie, se kterým můžete konzultovat
svoji situaci.
Připravil Filip Raclavský
Mgr. Filip Raclavský
strážník obecní policie Velký Týnec
Úřední hodiny:
PONDĚLÍ
ÚTERÝ
STŘEDA
10:00 - 17:30 hod
9:00 - 12:00 hod
09:00 - 12:00 hod
tel.: 725 544 540
e-mail: [email protected]
Podrobnější informace o činnosti
a dostupnosti obecní policie Velký Týnec naleznete na:
www.velkytynec.cz
6
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
DUBNOVÁ VÝROČÍ STŘEDOMORAVSKÉHO REGIONU
Před 80 lety – dne 2. dubna 1935 zemřela v Brně Lucie
BAKEŠOVÁ, česká sběratelka lidových písní a tanců, národopisná pracovnice.
Nejstarší ze tří dcer dr. Jindřicha Wankla (1821-97), významného moravského
antropologa, se narodila v Brně 26. 12. 1853. Od útlého mládí jevila největší
zájem o vědecká bádání otce, dvakrát se účastnila spolu s ním antropologických
sjezdů v Rusku. Vše je popsáno v Musejním časopisu olomouckém. Po svém
provdání za učitele Františka Bakeše (1833-1917), později statkáře a poslance
v Ořechovičkách u Brna, a po seznámení se s vlasteneckým knězem Ignátem
Wurmem (1825-1911) začala sbírat lidové písně, dětské hry, pořekadla, pověsti,
obřady a různé zvyky, jakož i rady a recepty z lidového lékařství. Předpokladem
k úspěšnému sbírání bylo cestování po širokém okolí. Aby však získala přízeň
lidí, které neznala, musela najít způsob jak získat důvěru. Všechna vyprávění si
zapisovala a později publikovala ve vlastivědném tisku anebo v přílohách deníků, kde psala i besídky pro venkovské ženy a jejich poučení. S Leošem
Janáčkem vydala tři sešity národních tanců. Konala přednášky a národopisné
výstavy. Spolu se svým manželem sebrala jedenáct národních obřadných tanců
Královničky, které pan Bakeš sestavil podle Sušila a pro klavír upravil. V r. 1888
byly provedeny na národopisné výstavě v Ořechově, r. 1894 v Troubsku, kde byly
předvedené i tance horácké a honění krále. Všechny sebrané lidové tance vyšly
vlastním nákladem knihkupce Karla Starého v Praze. Velký úspěch spolu se
svými sestrami a rodiči měla na pražské národopisné výstavě. Paní Lucie se
věnovala také archeologii. Své nálezy jakož i sbírky z doby bronzové darovala
olomouckému muzeu, část jich byla uchována v xpozici Jindřicha Wankla ve
Vídni. Začátkem minulého století se rodina přestěhovala do Brna, kde se účastnila prací humanitních a byla činná v různých spolcích. Pracovala ve výboru
Mírové jednoty a stála u zrodu spolku na ochranu zvířat Živa, který se po světové
válce přeměnil na spolek pro trpící. Horlivě pracovala i ve Vesně. Dala podnět ke
zřízení spolku Dům útěchy, který na Žlutém kopci vybudoval onkologický ústav,
kde působil zprvu i její syn Dr. Jaroslav Bakeš, věhlasný chirurg.
(Bakešová, L.: Dětské hry tělocvičné na Moravě. Český lid, 3, 1894, s. 22-28; *
Wurmová, J.: Lucie Bakešová. ČVSMO, 1934, s. 50-51.; * Československý
hudební slovník I. Praha 1963, s. 63)
Před 80 lety – dne 7. dubna 1935 se ve Štěpánově narodil
JUDr. Jiří KRÁČMAR, právník, publicista a redaktor.
Střední školu studoval v Olomouci, kde v r. 1954 maturoval na Hospodářské
škole (dnes Obchodní akademie). Poté pracoval v družstevním obchodě Jednota,
do r. 1955 v Troubelicích, dalších pět let ve Šternberku, v období 1960-67
v Rýmařově, kde poslední dva roky pracoval v geologickém průzkumu. Mezitím
vystudoval Právnickou fakultu UK v Praze a doktorský titul získal v r. 1967. Další
dva roky se věnoval postgraduálnímu studiu na VŠE a poté působil v olomoucké
Sigmě, v l. 1981-90 v Pozemních stavbách Olomouc, krátce pak v UNEXU
v Uničově, v první pol. 90. l. v Sigmii Olomouc a od r. 1995 působil v advokátní
kanceláři Ritter-Šťastný.
Od narození žil v rodné obci. Do školy a za prací vždy dojížděl. Jeho aktivní
činnost ve spolcích, divadle, redakci místního tisku i znalost prostředí se zúročuje v knihách o historii, životě a lidové kultuře Štěpánova a okolí, které mohly
vycházet až po r. 1990. Láska k ochotnickému divadlu z dob mládí a účast
v soutěži hanáckého lidového vypravěče Čs. rozhlasu v r. 1955 měly svoje
pokračování i v televizní soutěži Buď a nebo v oboru česká dramatická tvorba.
Publikační činnost zahájil autorstvím odborných materiálů a lektorskou činností
v oblasti právnické a ekonomické v r. 1977. V r. 1981 sepsal učební pomůcku pro
Sigma koncern Olomouc. Zabýval se také překlady populárně naučných knih ze
slovenštiny: Rok s Evou (Ostrava, Profil 1984) a Kosmetikou ke kráse, od Zuzany
Chorvátové (Ostrava 1987). Zajímavé sloupky označené šifrou –jk- najdeme též
v podnikových novinách Olomoucký stavbař a Kovák Uničov. V období l. 1990-94
a znovu 2001-02 byl členem obecního Zastupitelstva obce Štěpánov. V l. 19902001 byl vedoucím redaktorem místního tisku Naše noviny, postupně publikoval
seriály Pohledy do historie obcí Benátky, Březce, Krnov, Liboš, Moravská
Húzová, Stádlo a Štěpánov. Průběžně také psal pro periodika: Olomoucký týden,
Olomoucké listy, Hanáckých noviny a Olomoucký Den. Sběratelský zájem o kuchařské recepty české i cizokrajné kuchyně dokládá několik rukopisů i časopiseckých cyklů: Malý slovník labužníka (1985), Gastronomie východních zemí
(1985), Kuchyně Evropy a Asie (1988) a v r. 1991 vyšla v pražském nakladatelství
Avicenum kniha Rybářská kuchařka. Na jeho kontě je řada regionálních
publikací, které nás seznamují s historií a současností rodiště, ale také s lidovými
zvyky a folklórem této části Hané. V r. 1996 vydalo Vlastivědné muzeum
v Olomouci publikaci Rok na dědině – Štěpánov a o rok později v nakladatelství
DANAL se objevil titul Paměti obce Štěpánova, který vyšel za spoluautorství
Miroslava Koudely, a sborník Štěpánov 2001. O tři roky později vyšel titul Tak
u nás bývávalo (DANAL 2004). Zemřel náhle 2. 10. 2006 v Řecku.
(Lisická, H.: Jak u nás bývalo. Folklor 2005/1 * Kolář, B.: Nekrolog – web.stránka
Olomouc.cz)
Před 115 lety – dne 9. dubna 1900 se narodil ve Střížově
Jan SKOKÁNEK, štábní kapitán in memoriam.
Narodil se v rodině hanáckého sedláka a od mládí se odpovědně připravoval na
zemědělské povolání, aby mohl po odborném středoškolském studiu a praxi,
převzít rodný statek. Na vojně sloužil u 6. hanáckého pluku v Olomouci a po
získání důstojnické hodnosti spolupracoval s vojenským odbojovým hnutím.
Jako zpravodajský důstojník čs. armády zastupoval podplukovníka Metoděje
Šimka (1893-1943) a spolu s ním byl tvůrcem odbojové skupiny Národní stráže.
Působil také v oblasti Velkého Týnce, Vsiska, Grygova, Kožušan, Velké Bystřice
a Nenakonic. Po vyzrazení a zatčení v září 1939 následovaly výslechy, mučení,
věznění v koncentračních táborech. Byl popraven 22. 1. 1944 ve Vratislavi.
Pamětní deska s jeho jménem je kromě rodné obce umístěna i na budově
vojenské správy, v ulici 1. máje v Olomouci.
(Cekl,J.: Kraj, jímž táhla válka. Olomouc 1945. * Kubis, A.: Český máj. Olomouc
1946. * Lednová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy, 2004, leden.)
Před 135 lety – dne 17.dubna 1880 se narodil v Třebčíně
Rudolf MLČOCH, politik, ministr a redaktor.
Vyučil se košíkářem. Byl dobrým řečníkem a organizátorem a v r. 1908 založil
samostatnou živnostenskou politickou stranu. V r. 1919 byl jmenován členem
Revolučního Národního shromáždění a o rok později zvolen poslancem v Praze,
kde až do r. 1939. Od r. 1925 byl ministrem veřejných prací po dobu dvou let
a v období 1929-32 vykonával ministra železnic a od r. 1937 ministra obchodu.
Věnoval se aktivně také redaktorské práci, byl šéfredaktorem Československého
deníku do r. 1933, poté Moravského deníku v Olomouci do r. 1941 v Olomouci
a zároveň po celou dobu předseda Obchodní a průmyslové komory v Olomouci.
Zemřel 8. 4. 1948 v Praze, pochován je na Ústředním hřbitově v Olomouci.
(Fischer R.: Olomoucký památník Olomouc 1938, s. 200.; * Československý
biografický slovník. Praha 1992, s. 463.)
Před 100 lety – dne 20. dubna 1915 se narodil ve Velkém Týnci Ing. Jan Rudolf
BEČÁK, zemědělský inženýr, etnograf a vlastivědný
spisovatel.
Syn týneckého starosty Jaroslava
Bečáka (1887-1950). Studoval na
Zemské vyšší hospodářské škole
v Klášterním Hradisku, kde maturoval
v r. 1933. Venkovské a rodinné prostředí podněcovalo jeho zájem o lidovou kulturu rodné Hané. Aktivně se
zapojil do činnosti Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci a v r. 1932
uspořádal v rodišti Kurs obnovy hanáckých krojů. O rok později zorganizoval
výstavu národopisných památek. Až
do začátku 2. sv. války intenzivně
spolupracoval s prostějovským muzeem. Pilně sbíral a studoval hanácké národní kroje a jiné doklady lidového umění.
V době brněnských studií na Vysoké škole zemědělské navštěvoval též etnografické a sociologické přednášky. Za okupace v r. 1941 vydal vlastním nákladem ve spolupráci s řadou národopisných pracovníků monografii Lidové umění
na Hané. Přínos knihy vydané v této těžké době byl výjimečný nejen z hlediska
zdůraznění osobitosti lidové tradice Hané, ale tato kniha dodnes obstojí i před
nejpřísnějšími odbornými posudky. V r. 1949 zorganizoval a realizoval unikátní
výstavu Lidové umění na Hané, kde vystavil na 2000 exponátů. V 50. a 60. l. vystřídal různá zaměstnání, pracoval také jako vedoucí galerie Dílo v Olomouci, ale
v r. 1964 byl přijat jako etnograf do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod
Radhoštěm. O rok později byl jmenován ředitelem a svou představu o sounáležitosti přírody, člověka a kultury zde mohl přetvořit do konkrétní podoby.
V r. 1972 se vrátil na rodnou Hanou a až do odchodu do důchodu v r. 1975 se
věnoval budování olomoucké muzejní sbírky. Svou vynikající znalost prostředí
a cit pro lidovou kulturu uplatnil v přípravě i realizaci trvalé expozice Z klenotnice lidové kultury Hané otevřené v r. 1975 v Městském muzeu v Litovli. Národopisu a zejména své rodné Hané zůstal oddán až do své smrti na Nový rok 1987.
Před deseti lety uspořádalo Muzeum Kroměřížska výstavu k nedožitým osmdesátinám, na níž byla prezentována odborná národopisná práce a zásluhy o dokumentaci Hané a Valašska.
(Frolec, V.: Ing. J. R. Bečák zemřel. Vlastivědný věstník moravský, XL, 1988,
s. 250.* Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce. DANAL, Olomouc 1998, s. 64. *
Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Sešit 5. Opava-Ostrava 1996,
s. 14-15.)
Před 80 lety – dne 22. dubna 1935 zemřel v Praze PhDr.
František MACHÁT, geograf, středoškolský a vysokoškolský pedagog, autor učebnic a atlasů.
Narodil se 25. 12. 1876 v Horce nad Moravou. V r. 1895 maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Poté odešel studovat na univerzitu do Prahy obor
dějepis a zeměpis. Po promoci se doktor filozofie s učitelskou způsobilostí na
středoškolskou výuku, nejprve začal věnovat historii. Jeho prvním dlouhodobějším působištěm bylo reálné gymnázium v Náchodě, kde v l. 1901- 06 učil
zeměpis, dějepis a těsnopis. Vzniklo zde několik historických statí z historie
náchodského regionu. Teprve po návratu do Prahy v r. 1906 začal připravovat
další vydání Brunclíkova školního atlasu Zeměpisný atlas pro školy měšťanské
(1915). Už v r. 1911 redigoval Sborník Československé společnosti zemědělské.
Po vzniku Československa aktivity Dr. Macháta narůstaly geometrickou řadou.
Bylo zapotřebí napsat nové učebnice, vydat nové nástěnné mapy a nové atlasy,
např. Atlas pro školy obchodní, Malý atlas Československé republiky, Vlastivědný atlas pro školy národní a v mnoha dalších vydáních vyšel i atlas BrunclíkMachát. Do r. 1920 působil Dr. Machát jako středoškolský profesor na reálce
v Karlíně, kde pobyl tři roky a poté učil na gymnáziu v Žitné (Resslově) ulici a to
v l. 1909-20. V r. 1920 se stal ředitelem dívčího reálného gymnázia Krásnohorská
(Minerva), kde působil až do své smrti. Zasloužil se zejména o vybudování nové
gymnaziální budovy, která byla otevřena v r. 1934. Souběžně s ředitelskou funkcí
přednášel od r. 1923 metodiku zeměpisu a vedl příslušná cvičení na PřF UK.
Podílel se též na nových osnovách výuky zeměpisu a dalších předmětů pro
střední školy. Pracoval v mnoha komisích – Místopisné komisu ČAVU, v komisi
pro stanovení úředních místních názvů při ministerstvu vnitra, v komisi pro
názvosloví československých hor a řek. Od r. 1921 byl expertem pro konfesní
záležitosti při ministerstvu zahraničí a ve 2. pol. 20. l. se podílel velmi aktivně na
vymezování nových hranic diecézí na Slovensku, kam vykonal za tímto účelem
mnoho služebních cest. Vytvořil i místopisnou Podrobnou mapu Slovenska
... pokračování na straně 7
Výročí
TÝNECKÉ LISTY
(1921). Přitom všem spolupracoval na Atlasu republiky československé, který
vyšel několik měsíců po jeho smrti. Redigoval Ilustrovaný zeměpis, psal učebnice, vytvářel školní mapy a recenzoval práce svých kolegů. V rámci XI. sjezdu
československých geografů byla Dr. Františku Machátovi v rodné obci dne
29. 6. 1969 odhalena pamětní deska.
(Koláček, F.: Ředitel dr. F. Machát zemřel. Sborník Československé společnosti
zeměpisné, sv. 41, 1935, s. 73-75. * Martínkovi: Kdo byl kdo – naši cestovatelé
a geografové. Praha, Libri 1998. * Zapletal, L.: František Machát. Horka nad
Moravou 1968.)
Před 125 lety – dne 24. dubna 1890 se narodil ve Zvoli
u Zábřeha akademický malíř František HOPLÍČEK, organizátor výtvarného života na Moravě a sportovec.
Pocházel z hanáckého selského rodu. Výtvarné nadání u něj rozpoznal už na
obecné škole učitel Jakub Lolek (1845-1917). První lekce z kreslení získal od
prof. O. Lochmanna na reálce v Litovli, kde maturoval v r. 1907. Poté odešel do
Prahy na Akademii výtvarného umění, kde studoval především figurální malbu.
Po studiích trvale žil a tvořil v Olomouci. Delší studijní pobyty měl ve Vídni
a v Antverpách. Od r. 1914 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských
v Hodoníně, jehož členové se snažili navazovat na tradice národopisné se
smyslem pro lyrickou bezprostřednost. Několik let vedl i jeho časopis Umělecké
listy. V Olomouci se podílel na založení Klubu přátel umění. Maloval portréty,
krajiny a žánrové výjevy se smyslem pro hanácký folklór. Vedle obrazů a grafiky
se sociálními náměty z prostředí venkova se věnoval i práci člověka v krajině na
Hané, v podhůří Jeseníků i Drahanské vrchoviny. Obecné uznání se mu dostalo
jako portrétistovi. Zajímal se též o malby nástěnné a sgrafita i návrhy na exlibris,
sportovní diplomy, plakáty, pohlednice a řady různých námětů v oblasti užitého
umění. Inspiroval se také sportem. Od mládí aktivně hrál hokej, zajímal se
o atletiku. Od r. 1909 sportoval v SK Slavia jako všestranný vrhač. V r. 1917 byl
Mistrem zemí Koruny české a v l. 1919 a 1920 Mistrem ČSR v hodu diskem. Jako
jeden z prvních českých umělců se věnoval sportovní tématice. Jeho obraz Běžci
u cíle, s názvem Finish, byl odměněn medailí v umělecké části olympiády v Los
Angeles v r. 1932. Závodil do r. 1939. Vlastní malířskou školu založil v Olomouci
v r. 1928. Velký úspěch měla jeho souborná výstava ve Vsetíně v r. 1945. Zemřel
13. 4. 1946 v Olomouci.
(Filipová, M.: K malířskému dílu Františka Hoplíčka. In: Severní Morava, 40,
1980, s. 76-77. * Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci. In: 80 let
gymnázia v Litovli. Litovel 1981, s. 128-129)
7
Před 80 lety – dne 28. dubna
1935 se narodil v Olšanech
u Šumperka Doc. PhDr.
František VALOUCH, CSc.,
básník, literární kritik a teoretik, editor a vysokoškolský pedagog.
Do školy chodil v Rudě nad Moravou,
středoškolská studia absolvoval
v Šumperku a po vojenské službě
studoval v l. 1958-62 češtinu a dějepis
na Filozofické fakultě UP. Po promoci
pracoval krátce v šumperském muzeu,
odkud se po roce vrátil zpět do Olomouce, kde působil jako vědecký pracovník
a pedagog na katedře bohemistiky a slavistiky a později též na katedře teorie
a dějin dramatického umění UP. V r. 1969 získal doktorát filozofie za soubor
vztahující se k dílu Karla Čapka. Stal se také aktivním členem Společnosti bratří
Čapků. Za knihu Česká poezie v období Mnichova obdržel titul kandidát věd
a v r. 1991 se stal docentem. Působil na několika evropských univerzitách. Více
jak padesát let se věnuje publicistické činnosti. Jeho básně, odborné články
a kritiky vycházely na stránkách mnoha periodik, např. Červený květ, Česká
literatura, Host do domu, Lidové noviny, Literární měsíčník, Literární noviny,
Plamen, Severní Morava, Tvar ad. Začátkem 90. let spoluzaložil olomouckou
pobočku Obce spisovatelů a byl zvolen jejím prvním předsedou. V r. 2000 mu
byla za dlouholetou vědeckou i pedagogickou činnost udělena Zlatá medaile
Univerzity Palackého. Jeho studie a básně vycházejí zejména ve sbornících
a almanaších. Na svém kontě má dvě půvabné básnické sbírky Přibližování
(1978) a Honorář za hříchy (1990). Před pěti lety vyšla jeho vzpomínková kniha
Kombinované techniky života, ilustrovaná Ludvíkem Kunderou.
Jubilantovi srdečně gratulujeme
a přejeme tvůrčí elán do dalších let a hodně zdraví a štěstí!
Připravila Hana Ševčíková
TÝNECKÉ CESTY A CHODNÍKY K MĚSTU
K Týnci a z Týnce vedlo odjakživa více
cest, z nichž nejvýznačnější jest pak
cesta spojující obec s Olomoucem.
(Tehdy se psalo ještě „ten Olomouc“).
Tak to psal už hodně dávno kalendář
Moravan, když pozoruhodnosti v Týnci označuje mj. i dva mlýny s dvojím
složením a dílnu olej ní, dva hostince
a pět obchodů zbožím smíšeným. Samozřejmě, že především kostel, ale
kupodivu ani slovo o zámku - třeba se
vydavatelé zrovna dvakrát s rodinou
Pötingeů „nemuseli“. Bůhví.
Tímto úvodem se dostávám k tomu, co
v minulých TL načal V. Hrudník svým
článkem o Městské cestě a dalších
zajímavých souvislostech. Jsem rád,
že někdo napsal také o poutích na
Svatý Kopeček, a to z hlediska přímého, byť tehdy ještě mladého účastníka. Oni se pamětníci podobných
akcí dají oprav du spočítat na prstech.
Ale zpátky k těm cestám.
Plně souhlasím s autorem, pokud popisuje Městskou cestu za doby našeho
mládí a vlastně její kousek ještě dnes,
a souhlasím s ním, když jednou napsal, jaká je to škoda že Městská cesta
jako funkční nenávratně zanikla „díky“ stavbě rychlostní komunikace.
Kdyby podcházela silnici, mohl z bývalé cesty být dnes nebo v budoucnu
krásný spoj (cyklostezka) až do středu
Olomouce.
Samotná Městská cesta nebyla ovšem
zase nějak moc stará. Má svůj počátek
kolem roku 1900, kdy byla v týneckém
katastru prováděna první fáze scelování pozemků, a to předběžnou
a pak celoplošnou meliorací. Laicky
a tudíž srozumitelně řečeno napřed se
všechna pole zmeliorovala odstraněním bažin a náhodně vznikajících
a opět zanikajících studánek (a byly
jich desítky!), a až následně se zmeliorované pozemky začaly rozměřovat, přerozdělovat.
V časové ose meliorace probíhaly od
roku 1900 a končily cca 1905, a teprve
pak se scelovalo pod vedením brněnské instituce „Agrární operace“,
přičemž dodělávky končily až v letech
1913 až 1915. A náhradou za nedostatek pracovních sil (mnoho mužů
bylo ve válce) závěrečné práce prováděli ruští zajatci.
Samotná Městská cesta v místě, kde ji
známe, byla dávána do provozu až od
roku 1901 současně s tím, jak byla
kvůli melioracím překopávána cesta
do té doby nazývaná lidově Krýnica.
Ale pozor! Krýnica nebyla cesta k Velké Bystřici, nýbrž také k Holiči a Bystrovanům, a z Týnce vedla od tzv. Holické váhy, která stála vedle pomníku
panování císaře Františka Josefa I. na
rozcestí pod lipami vpravo od cesty na
Díly, kolem objektů zemědělského
družstva a dodnes na svém místě stojícího a výtvarně hodnotného Bezlojova kříže.
Přímé spojení Velký Týnec - Velká Bystřice nebylo. Dnešní silnice se stavěla
až kolem roku 1910 a to ještě po kouskách, jak se sehnaly peníze. Už tehdy...
A to ještě díky tlakům týneckých rolníků, co nechtěli vozit řepu do cukrovaru v Holici, a jezdili raději do „křesťanského“ cukrovaru ve Velké Bystřici. Ale týneckých „pravověrných“
byla jen hrstka - na rozdíl od Čechovic.
Městská cesta zažívala nejlepší léta
mezi léty 1900 až 1914, kdy zde byl
veden veškerý provoz do Holice a Olomouce. Když byla v té době udělána
generální oprava říšské silnice Olomouc - Přerov přes Vsisko a navíc vybudována kvalitní silnice do Vsiska
(zkrácením a napřímením cesty podle
Týnečky), začal význam nekvalitní
Městské cesty upadat. Nikdy totiž nebyla vyštětována, blátivé úseky se jen
„flekovaly“, a buď na ní byla vrstva
prachu vířeného povozy, nebo v zimě
vrstva bláta. Nikdy po ní nejezdila
auta a vyhýbali se jí i kolaři. Zůstaly
jen povozy a pěší krátící si cestu k městu a k cukrovaru v Holiči.
Pozor! Do této popisované doby používali lidé Městský chodník. Nepleťme
si tyto dva pojmy. Městský chodník
vedl jinudy! Začínal v Týnci hned
u mostu přes Týnečku u (Kremláčkova) mlýna, vedl přímo přes dnešní
stavení pana Macenauera k holickému
hřbitovu a to tak, že se vyhýbal, resp.
obcházel Prachovnu zezadu na rozdíl
od Městské cesty, která šla před ní!
Tam někde také byl rozlehlý remízek
zvaný Slavičí hájek svádějící mimo
poslech slavíků i k jiným hrátkám.
Marně proti tomu moralisté bouřili
a navrhovali hájek vykácet. Pantáti
„výboři“ si možná s nostalgií vždy
vzpomněli na mladá léta a přiměřené
zážitky, tak slavíci mohli dál pět bez nějakých větších obav o své hnízdiště.
Do hájku se uchylovali se svými milenkami i vojáci střežící muničák s dělostřeleckou municí opodál. Marně se
proti tomu zasazoval například kněz
P. Alexa a kostelní spolky.
Městský chodník využívaly denně
stovky lidí. Prakticky každý, kdo šel do
Olomouce do práce. Ženy, které šly na
trh s domácími produkty, ale také týnečtí studenti. Všichni pěšky tam
a pěšky nazpět. Naopak musel jít po
chodníku každý, kdo chtěl v Týnci něco
prodat. Různí potulní kazatelé z nejrůznějších sekt, podezřelé toulavé jeptišky i zcela obyčejní darebáci a šizuňkové.
Městský chodník byl využíván několik
století, protože styk s Olomoucí byl
nezbytný už od počátku založení obce.
Za ta staletí tisíce nohou vyšlapaly spíše už jakýsi příkop, kterým se chodilo,
a když pak při scelování byla plocha
chodníku překopávána, našly se poztrácené mince, různé křížky a ozdoby,
rozbité hliněné láhve a jiné pozůstatky. K chodníku byly v zimě péčí obce
přistavovány sněhové zábrany.
O frekvenci chodníku svědčí i to, že
zde čas od času někdo i zemřel, nebo
naopak zde některá z jdoucích žen
porodila. V matrice se potom napsalo:
„narozen v poli“. Byly zde zaznamenány i násilné trestné činy. A v době,
kdy byli vypláceni nádeníci a vůbec
námezdní dělníci, tj. v sobotu navečer,
tak mnozí při cestě domů opilí zůstali
ležet na chodníku nebo u něj. Rodiny si
pak pro ně přijížděly s trakaři, aby
živitele rodiny dopravily domů.
Rušení Městského chodníku se neobešlo bez protestů. Lidé se vzpírali nařízenému chození po Městské cestě,
i když si tam mnozí museli zacházet asi
300 metrů. Aby se obec vyhnula obtížím a hádkám, byla parcela naproti
mostu u mlýna prodána Jaroslavu Macenauerovi s tím, ať si tam postaví dům
(a ať se hádá s těmi, kteří se tvrdohlavě
pokoušeli tímto směrem dál chodit),
a problém se jaksi „samospádem“ vyřeší.
Macenauer dostal nápad zřídit zde jakousi denní vinárnu (když už tam ti lidi
zajdou, že?), což se velmi nelíbilo
v obou týneckých hospodách a pěti
obchodech, kde se prodávala, ale i nalévala kořalka.
I když Okresní hejtmanství proti vinárně nic nemělo, týnečtí zastupitelé
byli zarputile proti, a je docela zábavné číst „rozklady veřejny“ proti Macenauerovi, že je spojen s Kremláčkem
(?) a dovozem vína, „přišli by týnečtí
křesťansko-katoliční v cugrunt pitím
vína vodnatého, jak univerzitní profesoři vídenští vědecky dokazují“.
Radní Koutný zase dokazoval, že víno
pijí socialisté, kteří pak z toho hloupnou a „omiraji skrz žalůdek“, jak se to
stalo v jejich rodině... „A toto chce
Macenůr a Kremláček do osade naší
zavésti!“ Tak dával závěrem proslovů
řečnickou otázku a „odpovim si sám:
tehoto nechceme a nigdá nebode! Ale
dost dávných pikantností. Lidé byli
nuceni na Městský chodník zapomenout a „zacházet si“ až k sokolovně. Ta
byla otevřena roku 1902, ale to už
jsme jak se říká „na jiné parketě“. Tak
třeba příště.
Dnes zakončíme vysvětlením, kde vzalo svůj původ jméno „páteřní“ cesty
mezi Týncem a Olomoucí Krýnica. Mimochodem objevuje se jako název
cesty už na nestarších mapách a plánech. Nemá to nic společného s krajní
polohou nebo že se tam třeba chodilo
„po krajo“. Název „krajnica, krýnica“
se objevuje i u jiných obcí a značí to, že
jde o hlavni cestu spojující obec s okresem nebo též dříve s krajem (podle toho jaké bylo zrovna zřízení): kraj nebo
i okres se řekne německy Kreis. Tady
hledejme počátek naší Krýnice! (V tehdejší hovorové němčině - to nemám ze
sebe - se Kreis vyslovovalo „krýs“ nebo
snad jenom „krý“ - a tak jsme doma
u týnecké Krýnice.)
Jaroslav Chytil
8
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
MALÉ DĚJINNÉ OHLÉDNUTÍ
Když se řekne „poserkločka“
Než se pustíme do souvislostí a věřte,
že docela zajímavých, tak podo týkám,
že to bude v rovině slušného vyjadřování a že „poserkločku“ bychom správně měli psát v německé formě „von
Posser - Klotzka“. A teď už vzhůru
zpátky nějakých 120 let do tehdejšího
Týnce. Je den, kdy se koná schůze
zastupitelstva, při kteréžto příležitosti probíhá pra videlný „kartáč“ obecních zaměstnanců. Však už stojí seřazeni podle hod ností ve „švarmu“ počínaje opatéřem hovad přes hlídače, posly, sluhy a pasačkou husí konče.
(Švarm = řada, rojnice). Přichází starosta a je až velkoryse blahosklonný.
Horší jsou radní a nejhorší někteří
řadoví zas tupitelé - konkrétně P. a K.
Podřízené služebnictvo mlčí a se skloněnými hlavami přijímá výtky. Jen hlídač Valentin Hromada oděný v „úřadní vojanský kabát a šavlí přepásán"
hlasitě lituje svých prohřešků a slibuje
polepšení a „to hneď“. Načež je jako
první propuštěn s tím, aby ihned běžel
konat svou povinnosti, a to „více na
Padělky k lesu“, jak si přeje P., protože
tam má pole a báby z lesa jdoucí mu
kradou makovice. Tomuto kontruje K.,
by Hromada běžel hned k Městskému
chodníku, „neb proletariát městský
z práce vrací se a cestou bezohledně
plení pole okolní“. K tomu se přidává
i Vanýsek s tím, že tu má pole rápky
(jedlá řepa, vodnice), a denně vidí
kolik rostlin ubývá.
Větší, tedy radní má pravdu, a tak Hromada kalupem spěchá k chodníku
a ukrývá se za Boží muka (tehdy tam
stála zděná z cihel) a číhá na zlodě je.
Je už podvečerní šero a my už víme, že
strážník Hromada špatně slyší, proto
byl vybaven obcí naslouchací trum-
petkou. Navíc ale i špatně vidí… Tak je
na malou tragédii zaděláno, jak se vzápětí ukáže.
Od města se blíží dvě postavy. Náhle
zpomalí a mizí vedle stezky na poli
radního Vanýska, aby za pár okamžiků
pokračovaly v chůzi k Týnci. Na stráži
bdícímu Hromadovi je to hned jasné:
trhaly Vanýskovu rápku, ukryly ji někam pod sukně nebo do nářetníku. Je
třeba zakročiti!
„Halt, co ste dělale na tem polo, nežle
ste kradle Vanýskovo rápko, kde jo
máte skovanů?!“ projevuje úřední
horlivost Hromada pln očekávání obec
ní pochvaly. „Was rapka, was Vanysek?“ ozývá se menší z obou osob. „Co
to meleš, chlape sprostá!“ přidává se
druhá osoba. Ale Hromada neustupuje: „Okažte, co máte v nářetnicich
a soturko, a nedělýte, že švadronite
německe, abech se polekal!“
V tu chvíli už Hromada holí břinkovicí
píchá po míst, kde spíše tuší nežli vidí
vak zvaný „nářetnik“. Vzápětí dostane
ránu, „že be vola zabila“, a to bytelným
deštníkem od větší z žen, která ho
trefila do hlavy. Strážník ve zmatku
z odporu tasí šavli, ale to už je okolo
několik lidí a hlavně korunní svědkyně
manželka kominíka Smékala z Velké
Bystřice právě se ubíra jící do Týnce za
účelem „zabrániti pití kořalky místo
vymetání komínů jmenovaným“, jak
uvedla do úředního protokolu, aby
snad nebyla podezírána třeba z krádeží řepy.
Všichni svědkové se shodli na jednom:
že konflikt započal Hromada, co byl
schovaný za Božími mukami a najednou začal kontrolovat obě ženy a ty se
bránily. Málem bych zapomněl dodat,
že Hromada s tasenou šavlí odvedl,
jak se později ukázalo, baronku von
Posser-Klotzku a její prů vodkyni Mařenu Vozihnojovou na obecní úřad, kde
byla doposud schůze.
Samozřejmě, jak triumfálně předvedl
obě „zlodějky“, tak odešel jako spráskaný pes s důtkou, „jenž konečnou
býti v úřadě jeho mohla“.
Baronka Posser-Klotzka šla se svou
průvodkyní a nosičkou pomůcek na
schůzi Spolku lidumilů na Moravě
a zároveň agitovat do politického
sdružení katolických žen, které se
ustanovovalo v Přerově. Obě dámy
byly ob lečeny do módních šatů s „honzíkem“, což zdůrazňovalo zadní partie,
jako by tam nesly nějaké zavazadlo či
zmíněný „nářetnik“, za což módní výstřelek považoval strážník Hromada.
A jak svědkové tvrdili, „chytal ženy
obě za zadní partie s tím, že dobře ví,
an tam natrhanou rápku schovanou
mají“. Kdežto ony to považovaly za
hrubou necudnost!
Na obecním úřadě za přihlížení účastníků schůze se vše vysvětlovalo. Hromada i starosta se ve jménu obce
„baronce z poserkločků“ omlouvali
s poukazem na krádeže v polích stále
se množící, kdy ženy dělníků a nádeníků z práce jdoucí považují za věc cti
utrhnout aspoň jednu řepu nebo natrhati pár hrstí jeteliny s sebou domů
pro kozu nebo králíky. To pod suknice
schovají a nic nezákonného v tom nevidí. Nedbaje, že jinému tím škody
nemalé činí na majetku.
I přes uplynulé staletí a něco k tomu
můžeme říct, že Hromadův „úlovek“
ve formě rápku radního Vanýska „kradoucí“ šlechtičny s průvodkyní vyvolal
tehdy pořádný rozruch. Část občanů
se hlídače zastávala, jiní se mu zas
posmívali (hlavně ti, které někdy přistihl při polním pychu) a připomínali
mu slova omluvy baronky PosserKlotzové: „Tož já se vám fón Poserkločko toze omlůvám, že sem vás
ohmatával ohledně rápke na Městský
cestě o Boži moke“.
Název Poserkločka jako výraz pro
ženu svéráznou a vzdělanou se záhy
rozšířil v Týnci a obec řešila podání
učitelky Tauberové, že jí žactvo mezi
sebou říká Poserkločka a „nevím, čeho
proti tomu činiti!“ Během času se
zapomínalo na podstatu názvu a užíval
se mezi staršími Týnečáky ještě vlastně nedávno jako dobromyslnější oslovení žen, které se nějak chováním nebo
oděvem odlišovaly od průměru.
Učitelka J. Stavělíková (vzpomínejme
v dobrém) zařadila poserkločku mezi
tzv. čuhácké idiomy - to jest výrazy,
které se vyskytují jen v jednom místě
a jinde jsou neznámé. Já sám jsem se
s Posser-Klotzkou setkal náhodně při
čtení článku o zakladatelce Katolického politického spolku žen a její snaze ovládnout týnecký Spolek lidumilů.
Ten měl jen tři členky a obec mu nepřála, jak se vícekrát vyjádřil někdo na
jednání, když byla obec žádána o finanční příspěvek. Nedostali nikdy nic
a tak tiše zanikli.
Tímto zakončíme na nějaký čas vyprávění o obecních zaměstnancích z doby,
kdy se jim říkalo obecní čeleď a nebo
„slůžebnici ubecni“. Ono si lze totiž
udělat obrázek o starých časech nejenom vyprávěním o starostech nebo
radních, potažmo panu faráři.
Jaroslav Chytil
TÝNECKÝ MÍSTOPIS POČTVRTÉ
Řeka Morava teče od Olomouce údolím směrem k jihu. Tuto dolinu za řekou směrem západním nazývají Týnečáci Zámoravím, a zase naopak dědiny farnosti charvátské tak říkají
dolině na východě, tedy na Týnecku.
Oblast za Hradiskem a Chlumem je
Záchlumí a dál na východ Tršicko.
Kopce Hradisko (299 m. n. m.) a
Chlum (344 m. n. m.) patří do katastrálního území Velkého Týnce. Hradisko je majetkově obecní a Chlum po
staletí - od středověku je majetkem
Kapituly Olomouc, rozlohou cca 270
ha. Hradisko před sto lety bylo osázeno třešňovým sadem, pronajíma-
ným sadařům, část severních svahů
byla odprodána chudobným bezzemkům. Jihovýchodní svahy k Chlumu byly osázeny lesíkem Amerikou. Z Hradiska od Mohyly je krásný výhled na
celé Zámoraví, na město Olomouc,
Svatý Kopeček a lesy oderských vrchů.
Na východě je vidět i Svatý Hostýn.
Náš rodný Velký Týnec bez Hradiska
a Chlumu si nedovedu představit.
Skoro stopadesátimetrové převýšení
lesa Chlumu k pomoravské dolině je
krása! Na nejvyšším bodě Chlumu, tzv.
Hlavě, stávala do roku 1948 dřevěná
třicet metrů vysoká rozhledna, do té
doby udržovaná vojáky, kteří ještě po
válce jezdívali do Chlumu na cvičení
na koních. Přes Hlavu vede celým
lesem severojižním směrem široká
cesta nazývaná „Hlavní alej“ - od
Hradiska po katastr Krčmaně. Od jihu
vjíždí se do lesa od Krčmaně tvrdou
formanskou cestou a dále dolinou kolem potoka do Přestavlk a k revíru.
V dolině u Boudy bývala vždy lesní
školka, blízko Boudy rybník a dále dolinou vyjelo se z lesa k lukám a k Přestavlkám Bránou. Asi po 200 metrech
dojelo se k revíru, kde sídlil správce
Chlumu - revírník. V lese sloužili ještě
dva hajní. Jeden bydlel v Komárově
a druhý v Krčmani.
Foto: V. Rosenzweig
Od Týnce z Komárova vede do Chlumu
cesta dolinou za Cihelnou východním směrem mezi lesíkem Amerikou
a Chlumkem a dále lesem k revíru.
Druhá cesta z Komárova směrem
jižním vede dolinou mezi lesem a Padělky do borové Kuchyně, dále okolo
Skalek a Černého dolu k hlavní formanské cestě od Krčmaně a měkké
cestě dolinou okolo potoka ke krčmaňskému rybníku u silnice. U hranic
Chlumu na jihu je malý les krčmaňský.
Jihovýchodně je za Chlumem obecní
les dědiny Suchonic, zvaný Pekla, a také na okraji Přestavlk je soukromý les
rodiny Mackovíkovy.
Je známo, že Chlum leží ve srážkovém
stínu. Dřevo je proto kvalitnější, hustší. Zájem stavbařů a stolařů o ně býval
a je velký. Pamatuji také, jak chodívaly
ženy do lesa „na robotu“. Vyžínaly
trávu, sázely stromky. Za práci v lese
asi moc peněz nevydělaly, odměna byla hlavně v naturáliích, dřevě na topení. Byly to suché větve obřezané při
těžbě kulatiny. Také jsem znal metlaře,
kteří vázali březové metle, prodávali je
po domech. Také vázali metle trávové,
které se používaly v obytných prostorách jako smetáky.
Existují zápisy, že Chlum byl také přirozenou ochranou před nájezdy švédských vojáků, kteří okupovali Olomouc
v letech 1640-1650. Vyplenili jeho okolí, Týnec nevyjímaje. Zůstalo tu jen několik rodin, přežívaly na Chlumu. A týnecké matriky to potvrzují. V 60. a 70.
letech se křtily děti převážně z Krčmaně.
Vojtěch Hrudník
Tajemné zákoutí lesní cesty mezi „Boudou” a Přestavlky
TÝNECKÉ LISTY
Stalo se ve světě - duben
1
1950 - Stalin oznámil v Moskvě svůj plán, který předpokládal
dalekosáhlé přeměny přírodních podmínek Sovětského svazu až k Uralu
2
1930 - Haile Selassie byl prohlášen císařem Etiopie
3
1915 - Na východní frontě přešlo dobrovolně do zajetí 1880
mužů 28. pražského pluku císařské armády.
4
1900 - V Bruselu byl spáchán atentát na britského následníka
trůnu prince Alberta Eduarda.
5
1355 - Karel IV. byl v Římě korunován římským císařem.
6
1490 - Matyáš Korvín, uherský král (* 23. února 1443).
7
1780 - narodil se Jørgen Jørgensen, dánský korzár, který se
pokoušel zbavit Island dánské nadvlády († 20. ledna 1841)
8
1855 - Narodil se Adolf Stránský, český novinář a politik
(† 18. prosince 1931).
9
1865 - Kapitulací vojska Konfederace pod velením generála Lee v bitvě
u Appomattoxu byla oficiálně ukončena Americká občanská válka.
10
11
13
1570 – Guy Fawkes, anglický voják, strůjce spiknutí střelného prachu
(† 31. ledna 1606).
14
1865 - Prezident USA Abraham Lincoln byl smrtelně postřelen
Johnem Wilkesem Boothem. Druhý den nato zemřel.
15
1765 - Zemřel Michail Lomonosov, ruský chemik
(* 19. listopadu 1711).
16
1755 - Élisabeth Vigée-Lebrun, francouzská malířka
(† 30. března 1842).
17
1975 - Rudí Khmerové vedení Pol Potem obsadili Phnompenh
a nastolili v Kambodži komunistickou diktaturu.
18
1920 - Proběhly první volby do parlamentu Československé republiky.
19
1770 - Anglický kapitán James Cook s lodí Endeavour přistál
u východního pobřeží Austrálie v Botany Bay.
21
V Chorvatsku byl nalezen 130 000 let
starý náhrdelník z orlích spárů
Chorvatské městečko Krapina patří
k nejproslulejším a největším nalezištím neandertálců na světě. Na počátku
20. století zde bylo pod velkým skalním převisem nalezeno několik tisíc
kostí lidí a zvířat starých 130 tisíc let.
Lidské kosti náleží minimálně 80 jedincům člověka neandertálského, různého pohlaví i věku (od 2 do cca 40let).
1970 - Z mysu Canaveral na Floridě odstartovala kosmická loď Apollo 13.
Při cestě k Měsíci došlo k výbuchu nádrže, loď se musela předčasně vrátit.
1900 - Portoriko přestalo být závislé na USA
a stalo se svobodným územím.
Paul Thümmel, agent Abwehru i čs. rozvědky (A-54)
(* 15. ledna 1902).
1990 - Papež Jan Pavel II. zahájil dvoudenní návštěvu Československa.
Jednalo se o historicky první oficiální návštěvu papeže v Československu.
22
1370 - V Paříži byly položeny základy královské pevnosti zvané Bastila.
23
1420 - Narodil se Jiří z Poděbrad, český král od roku 1458
(† 22. března 1471).
24
1580 - Zemřela Filipína Welserová, manželka Ferdinanda II. Tyrolského
(* 1527).
25
1850 – Paul Julius Reuter, zakladatel tiskové agentury Reuter, vyslal
40 poštovních holubů s aktuálním burzovním zpravodajstvím
mezi městy Brusel a Cáchy.
26
1575 - Narodila se Marie Medicejská, francouzská a navarrská královna,
druhá manželka Jindřicha IV. († 3. července 1642).
27
1855 - Novinář Karel Havlíček Borovský byl propuštěn z Brixenu,
kam byl nuceně deportován 22. prosince 1851.
28
Popraven Benito Mussolini, italský fašistický politik
(* 29. července 1883).
29
1885 - Narodil se Egon Erwin Kisch, pražský německy píšící reportér
a spisovatel s přezývkou Zuřivý reportér († 31. března 1948).
30
1945 - Druhá světová válka: Sovětská vojska osvobodila Ostravu.
9
ARCHEOLOGICKÁ
AKTUALITA
1910 - Zemřel Emiliano Zapata, mexický revolucionář (* 1879).
12
20
Články, dopisy, úvahy, komentáře
V nedávné době se archeologům na
nalezišti v Krapině podařil další zajímavý nález. Objevili zde 8 drápů orla
mořského, které na sobě mají jemné
zářezy a nesou stopy obroušení či vyleštění. Vědci se domnívají, že nalezené spáry byly patrně součástí náhrdelníku či náramku. Při zkoumání spárů
bylo zjištěno, že pochází alespoň ze tří
jedinců. Dnes je nemožné zjistit, jak
neandertálci orlí spáry získávali, zda
je získali od mrtvých zvířat nebo je lovili. Vyžadovalo by to ovšem opravdu
výjimečně „dobré oko“ a hodně štěstí
najít tři či více mrtvých ptáků tohoto
i v paleolitu hodně vzácného zvířete.
Pravděpodobnější je, že lovení orlů bylo plánované a zahrnovalo určité obřady. Podobné ceremoniální lovy orlů
známe z etnografických paralel od
společností ještě nedávno žijících
v podmínkách doby kamenné. V každém případě, nalezené orlí spáry poskytují nový náhled na schopnosti
a kulturní úroveň neandertálců. Podle
archeologů je také tento náhrdelník
z orlích spárů nejstarší doklad šperku
na území Evropy. To naznačuje, že
neandertálci v Krapině možná vyráběli
šperky již před 130 000 lety, tedy
80 000 let před dobou, kdy se v Evropě
objevili lidé moderního typu - homo sapiens sapiens.
Mimochodem, pokud se letos v létě
chystáte do Chorvatska, zkuste třeba
po cestě tam či zpět malou odbočku
a navštivte velmi zajímavé muzeum
v Krapině. Městečko Krapina leží hned
vedle dálnice vedoucí z ČR, přes Rakousko k chorvatskému pobřeží, asi 20
km za slovinsko-chorvatskými hranicemi. Muzeum moderní a velmi poutavou formou podává obrázek o životě
neandertálců. Celá stavba muzea je
koncipována jako jejich obydlí, zvenčí
navozuje dojem skalního převisu
a uvnitř si mimo jiné můžete projít
celou jeskyni zabydlenou neandertálci. Je tady toho k vidění ovšem mnohem více, od ohromující audiovizuální
projekce navozující vznik vesmíru,
přes procházku pravěkým lesem až po
figuríny prvních lidí a jejich předků
v životní velikosti. Je to nezapomenutelný zážitek pro malé i velké návštěvníky.
Vendula Vránová
DUCHOVNÍ SLOVO
Zmrtvýchvstání Páně
Tato noc je od nejstarších dob zasvěcena
našemu Pánu, který v ní vstal z mrtvých.
Máme být jako lidé, kteří si vzali k srdci
slova evangelia a s hořícími lampami v rukou očekávají Pána, aby je při svém příchodu nalezl bdící.
Velikonocemi se ve světě zdánlivé nic
nezměnilo: ve skutečnosti se však změnilo
vše a svět se stal „novým stvořením“. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou
slávou, tak i my teď máme žít novým životem. Proto v této noci obnovujeme své
křestní vyznání.
V této noci si i my - podobně jako svaté ženy - máme vzpomenout na to, co řekl sám
Ježíš, když ještě putoval Palestinou: „Syn
člověka musí být vydán do rukou hříšným
lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“
Tímto a ještě jinými výroky Ježíš výslovně
předpověděl, že bude mnoho trpět, bude
vydán na smrt, ale potom vstane z mrtvých.
Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu,
řekl anděl ženám: „Nebojte se! Vím, že
hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady.
Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se
na to místo, kam byl položen.“ Svaté ženy
stanuly před hrobem a užasly nad tím, že
je prázdný. Beránek byl zabit, a přece
vstal! Zvítězil lev z Judova kmene, Davidův
potomek. Událost, na kterou se odedávna
čekalo, událost která všechno vysvětluje,
je tady! Kristovo vzkříšení je definitivní,
Ježíš Kristus žije navěky, už nikdy nezemře! Jeho hrob je prázdný, definitivně prázdný.
Pravda o vzkříšení Ježíše Krista byla pro
život a víru první křesťanské obce pravdou
ústřední. A jako takovou ji Tradice předává i nám. Vzkříšení je potvrzením všeho,
co Ježíš konal a učil. Stvrzuje též jeho božství. Syn Boží nás svou smrtí vysvobodil ze
hříchu a svým vzkříšením nám otevřel
brány věčného života.
Ve víře žité jsme už vítězi, ve víře už zakoušíme něco z věčného života. Zde na
zemi nemáme jenom ve víru ve vítězství:
ve víře už máme vítězství. Apoštol Jan přece řekl: „Toto je vítězství, které přemohlo
svět, naše víra.“ Jestliže nemáme živou
víru ve zmrtvýchvstání, a tím i ve svoje
osobní vzkříšení, pak je „marná naše zbožnost“. Dejme si na to pozor! Až ve vzkříšení opravdu uvěříme, pak budeme novými lidmi, velikonočními lidmi. Jak se připravit na tuto milost obnovy? Nic neodkládejme! Naše víra, to je vítězství, které
přemáhá svět!
Odložme lhostejnost, vlažnost a strach.
Svaté ženy si cestou k hrobu říkaly: „Kdo
nám odvalí kámen?“ Znepokojovaly se
zbytečně, protože když přišly, kámen byl
už odvalen. I naše srdce je často zavaleno
kamenem, který nám brání plně žít svou
víru a vkládat všecku svou naději v to, že
vzkříšený Ježíš je skutečně přítomen mezi
námi. Odvalme s pomocí Zmrtvýchvstalého hrobový kámen svých starostí, obav
i zklamání a všude radostné hlásejme:
Ježíš žije! A v jeho síle budeme žít i my!
Ano, Pán Ježíš ukřižovaný opravdu vstal
a my jsme toho šťastnými svědky. Nechejme Ducha Svatého, aby se v nás modlil
a obnovil v nás křestní milost. Vždyť když
jsme spojeni s Ježíšem Kristem, jsme mrtví
hříchu a živí Bohu.
Zpracoval Václav Haltmar,
farář Církve římskokatolické
ve Velkém Týnci
10
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
Měsíčník Dějiny a současnost
má svou dlouhou historii
S šéfredaktorkou revue Dějiny a současnost Ivetou Coufalovou se známe
řadu let. V rámci mého rozhlasového
týdeníku Knižní kurýr Petra Hanušky,
který jsem pro Český rozhlas Olomouc
připravoval v letech 1999 až 2011,
jsme si často povídali o náplni jeho
aktuálního čísla. Při hostování na olomoucké univerzitě nikdy neopomněla
navštívit naše rozhlasové studio a kromě ĎaSu se v centru naší pozornosti
ocitaly i novinky z oblasti historické
literatury. Když jsme si nedávno telefonovali, napadlo mě, že bychom mohli uzavřít s tímto prestižním periodikem spolupráci. Nezůstalo jen u záměru. Tady je jeho první konkrétní
realizace – rozhovor s paní šéfredaktorkou. Kromě toho si každý měsíc
můžete počíst v každodenním historickém kalendáři, který s laskavým
souhlasem redakce přetiskujeme na
našich stránkách. Chybět nebude ani
anotace aktuálního čísla Dějin a současnosti.
Měsíčník Dějiny a současnost má
svou dlouhou historii. Kam až sahá?
IvC: ĎaS, jak familiérně o našem časopisu mluvíme, začal vycházet již na
konci padesátých let 20. století - první
číslo vyšlo v březnu 1959, navazoval
však na tradici vlastivědných časopisů
předchozí, tedy i prvorepublikové,
éry. Z toho také vyplývalo označení
revue.
S jakými představami a úkoly vznikal? Jak vypadala struktura v jeho
prvních ročnících?
IvC: Články měly nejprve spíše střípkovitě informovat čtenáře o zajímavostech z různých regionů, účelově
konstruovat pokrokové československé dějiny - ideologický podtext byl
velice patrný. Záhy však, od počátky
šedesátých let, se ĎaSu podařilo především díky šéfredaktorovi Zdeňku
Šiklovi a jeho spolupracovníkům v redakční radě připravovat časopis,
který informoval o aktuálních problémech české i světové historiografie
a který povzbuzoval jak zájem čtenářů
o seriózní historické knihy, tak především kritické myšlení. Ve středu
odborného zájmu byly především léta
protektorátů a stále také česko-německá otázka, rovněž i podpoření československého státu. Současně byla
hlavní výhodou ĎaSu přístupná forma
jazyková – zkrátka dobře napsané,
mnohdy kritické příspěvky.
Nakolik se v něm projevila liberalizace poměrů v 60. letech?
IvC: Postupné uvolňování poměrů
v šedesátých letech bylo pro ĎaS zásadní. Svou aktuálností a - řekněme -
nebojácností si získal skutečně mnoho
čtenářů, stal se vedle Literárních novin atraktivní platformou, kde se jednak historie vrátila ke své podstatě,
tedy jako samostatné vědecké disciplíny, která není v područí manipulující ideologie, jednak zde zaznívaly
zajímavé názory zhusta kritizující
společenskou situaci, respektive provokující politickou scénu - jak mi nedávno napsal Petr Pithart: „ĎaS četl
i Antonín Novotný a to se pak děly
věci...“
a otevírat diskuse, a to nejen mezi historiky samými, ale měl by se více
otevřít „světu“, podnětům ze společnosti, přesahům mezi vědami, a to nejen společenskými, ale i přírodověd-
se zajímavými osobnostmi české i světové historiografické vědy. Nepominutelnou součástí jsou rovněž pravidelné rubriky a seriály (Historik na
cestách, Okno do pracovny, Řeč šlech-
Jak se na jeho existenci podepsal
nástup normalizace?
IvC: To bylo rychlé - ĎaS byl označen
za hnízdo kontrarevoluce a už během
roku 1969 bylo jeho vydávání zastaveno, vše po taktovkou ÚV KSČ. Redakce i členové redakční rady to neměli vůbec lehké – většina z nich byla
nejen z oboru „vyloučena“. A pod
heslem „ĎaS už neděsí...“ začala šedá
normalizační éra.
Podařilo se navázat na zpřetrhanou kontinuitu ihned po listopadu
1989? Šlo vůbec znovu vstoupit do
téže řeky? Nebylo potřebné udělat
něco s jeho obsahovou koncepcí?
IvC: Snaha „oživit“ ĎaS začala hned
po Listopadu 1989, první „porevoluční“ číslo vyšlo už v březnu 1990.
Svou výraznou grafickou podobou
i obsahovou strukturou navazovalo na
podobu ze šedesátých let beze zbytku.
Rovněž základ redakční rady byl totožný s obsazením před jejím rozprášením na konci šedesátých let, doplněný
o mladší kolegy. Změnila se ale společenská situace a také vydavatel - již to
nebylo žádné státní nakladatelství ani
žádná sekce „ministerstva osvěty“, ale
„občanské sdružení“ složené především z historiků a historiček - a to bylo
podle mě podstatné. Současně ĎaS
nebyl jediným „kritickým“ periodikem, čtenářská pozornost byla mnohem roztříštěnější, tedy tytam byly
statisícové náklady. Přesto základní
„program“ ĎaS - kvalitní popularizace
- zůstal zachován. Podobu seriózního
časopisu informujícího o aktuálním
historickém bádání si udržel, politická
„provokace“ ustoupila do pozadí. Souvisí to i se společenským postavením
historiků – jsou dnes většinou spíše
komentátory společenského dění než
kritiky.
Důležitým faktorem byla (a je) také
periodicita a forma – nejprve ĎaS
vycházel jako černobílý dvouměsíčník,
v novém tisíciletí se „obarvil“ a zvětšil
formát, od roku 2005 se jeho periodicita změnila na měsíční, navíc velkou změnu také představuje stále
převažující elektronický „prostor“ – to
je zatím podle mého názoru adekvátně
nevyužitý nástroj, technologický vývoj
je totiž příliš rychlý a pro zařízení kvalitního elektronického „zázemí“ jsou
potřeba velké finanční prostředky.
Snad se nám záhy podaří tento skluz
dohnat.
Jak dlouho jste šéfredaktorkou?
Jakou představu máte o ĎaSu vy
sama? Jak se vám daří ji naplňovat?
IvC: ĎaSu šéfredaktoruji od léta 2012,
v redakci jsem však už od listopadu
2003. A pravidelným čtenářem ĎaS
jsem se stala už na střední škole, tedy
v první polovině devadesátých let.
Díky tomu jsem měla možnost sledovat, jak se vyvíjel jednak samotný
časopis, jednak čtenářské potřeby
a nároky. Jednoznačně je důležité, aby
se čtenáři mohli na informace v ĎaSu
spolehnout, jednak by ĎaS měl stimulovat cesty historického bádání
ĎaS - obálky napříč půlstoletím
ným a technickým oborům - inspirace
by totiž mohla být vzájemná. Nepominutelná je také jazyková stránka
textů – snažíme se, aby články byly
kvalitní nejen svým odborným záběrem, ale i jazykovým vyjádřením.
Naplňování mých představ jde samozřejmě velice pomalu, jsem trochu
netrpělivý druh... Je to způsobeno především tím, že časový harmonogram
vycházejících čísel je neúprosný a personální zázemí redakce je velice miniaturní. Ale neklesám na mysli, protože ohlas i na drobné změny ze strany
čtenářů je okamžitý a většinou velice
pozitivní. Jestli ale budou příspěvky
v ĎaSu opět ovlivňovat zasedání vlády,
to asi ještě nějakou dobu potrvá...
(žert) Zde je nutné zmínit, že ĎaS
vychází v produkci Nakladatelství Lidové noviny a není aktuálně placen ze
státních (tedy ani akademických) finančních prostředků.
Jaká je současná struktura měsíčníku?
IvC: Osvědčilo se nám složení každého
čísla z tematické části a netematické.
Výběr tématu je klíčovým pro úspěch
nákladu a je velice dramaturgicky náročné vybalancovat chronologický
záběr dějin a samozřejmě také různé
typy historického bádání - od politických dějiny přes dějiny umění až po
společenskou aktuálnost. V takzvané
netematické části jsou především
články k různým výročím či rozhovory
tických sídel, Studená válka, Středověké prameny apod.) a hlavně recenzní rubrika – snažíme se informovat o významných a zajímavých
počinech knižních i výstavních.
Jak se dá spojit minulé s přítomným, jak to stojí v samotném názvu?
Reflexe současného optikou minulého
a naopak je velice lákavá, současně je
ale třeba dbát na to, aby nedošlo k takovým těm „didaktickým“ výkladům.
V ĎaSu nám jde především o to, abychom na podrobném a nezmanipulovaném výkladu ukázaly pozadí minulého i současného, aby dějiny nemohly být zneužity k nějaké nesmyslné ideologii. A také abychom
poukázali na různé jevy, osobnosti či
fakta, která se z toho „školního“
dějepisu vytratila, ať už z jakékoliv důvodu.
Kudy s ĎaSem do budoucnosti?
IvC: Jednoznačně do kyberprostoru.
Přesto však doufám, že tištěná verze
zůstane zachována, protože ten každoměsíční okamžik štěstí, kdy přijde
„čerstvé“ a voňavé číslo z tiskárny, je
nepopsatelný. Snad to tak mají i naši čtenáři, když najdou svůj výtisk
v obálce ve své poštovní schránce...
Ptal se Petr Hanuška
Anotace dubnového Ďasu
Dubnové číslo časopisu Dějiny a současnost (4/2015) tematicky zacílí na
československý lední hokej - má hokej
vliv na utváření identity, národní příslušnosti či náboženství? Autoři rozeberou počátky hokejového sportu
v českých zemích i na Slovensku, včetně hokejových družstev v armádě,
články se věnují rovněž architektuře
některých hokejových hal a v neposlední řadě vnímání hokejových utkání
diváky televizními, filmovými i divadelními.
Dále určitě stojí za pozornost rozhovor
s německým historikem profesorem
Martinem Sabrowem o místě historiků
ve veřejném prostoru, o vzpomínání,
auře autenticity i paměti diktatury,
a především o tom, proč potřebujeme
místa paměti... Připomeneme si jednak 120 let od narození Ferdinanda
Pe-routky vzpomínkou na jeho pobyty
u Karla Čapka na Strži a jednak smutné výročí arménské genocidy v roce
1915. Ti, kterým učaroval středověk,
se mohou těšit na článek o švédském
„svatém králi“ Eriku IX.
Nechybějí ani pravidelné rubriky jako
Historik na cestách (tentokrát v Kežmaroku a Košicích), Řeč šlechtických sídel (o zámku Vimperk) a recenze knih, které stojí za přečtení.
Dubnové číslo vyjde 17. dubna.
kontakt: [email protected]
www.nln.cz
12
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
MUŽI DEGENERUJÍ
tvrdí věhlasná psycholožka Jiřina Prekopová
Liší se současná německá generace dětí od těch dětí, s nimiž jste
se setkávala v Německu vy, když
jste do té země přišla?
Liší se podstatně, protože se změnila
ideologie. Tehdejší malí tyrani jsou
dneska rodiči - pokud nejsou natrvalo
v blázinci nebo v kriminále, protože
i tak někteří skončili. Když byli malými
tyrany, dělali si, co chtěli, byli naprostými egoisty bez frustrační tolerance.
Dneska jim kolabují manželství a jejich děti jsou zase chudáci. Tyhle děti
jsou navíc většinou jedináčci, protože
porodnost je v Německu někde na
úrovni 1,3 dítěte na matku. A protože
dnešní babičky nejsou těmi dřívějšími
babičkami, neboť mají své zájmy, rády
cestují a vůbec se věnují samy sobě,
tak děti jsou ponechány napospas
technologickým těšítkům. Sedí před
počítačem. Potěšitelné je, že častěji,
než by hrály počítačové hry, komunikují s virtuálními kamarády.
Kolaps manželství je opravdu důsledkem výchovy nevýchovy?
Je to tak. Generace dnes dospělých
dřívějších malých tyranů nebo princezen na hrášku je generací, která se
nenaučila něco vydržet, obětovat se.
Musí mít všechno a okamžitě, a když
to nedostanou, jdou od toho. Jako děti
nemuseli tito dospělí doma pomáhat,
protože práci v rodinách začaly zastávat stroje a zbytek nějak zajistili
rodiče. Nabyli dojmu, že všechno se
dá koupit za peníze, že vše lze zajistit
materiálním dostatkem. Takže se žení
velmi pozdě, chtějí si užít světa, pak se
jim konečně nějak podaří zplodit dítě...
Když to nejde, máme tu umělé oplodnění. A pak i porod může být krásný,
od toho přece máme císařský řez, manžel se zúčastní těhotenské gymnastiky, asistuje u porodu a výsledkem je
krásné děťátko. Jenže reálné dítě začne křičet a kopat nožičkama a rodiče
jsou z toho za krátkou dobu v nerváku,
začnou se starat, kde jsou nejbližší
jesle, a běží k pediatrovi, ať dítěti předepíše utišující prostředky...
Jenže když tohle říkáte, nemáme
pocit, že mluvíte pouze o Německu. Přece u nás je rozvodovost
zhruba stejně vysoká, a přitom jí
dnes dosahují i takzvané Husákovy
děti, narozené v babyboomu sedmdesátých let, a tyhle děti rozhodně
nebyly ponechány napospas ultraliberální výchově.
To je pravda, v Česku vidím jiné příčiny té rozvodovosti. Lidé tu naplno
začali objevovat svět, chtějí se víc jen
tak přátelit a nejít do závazných
vztahů. Mám tedy dojem, že tady je to
přece jen trochu srdečnější než v Německu. Tam je totiž v mnoha rodinách
hlad. Ale to ne proto, že by šlo o sociální případy hmotné nouze. To hovořím o běžných rodinách středního stavu, kde děti mívají hlad, protože matky nevaří, neboť to neumějí nebo vařit
nechtějí. Případně strčí dítěti do ruky
nějaká eura, ať si jde něco koupit. Co
si asi tak koupí za jídlo, to si umíte
představit... Vytrácí se obětavost pro
děti. Jakmile se děti začnou přirozeně
ptát A proč? A proč?, tak matky znervózní a odhánějí je. Ještě něco bych
ráda podotkla. Nevím, jestli je to u vás
tak markantní jako v Německu, ale
tam se rozevírají nůžky: na jedné
straně jsou zanedbané, osamocené
děti, na druhé straně dítka pěstovaná
k vrcholovým výkonům, a tyto děti
nemohou být samy sebou, protože
musí plnit spoustu přání a nároků.
A jaké jsou tedy podle vás děti
někdejších malých tyranů?
Často jsou hyperaktivní. Výskyt hyperaktivity nebýval tak častý jako
dnes. Jednou z příčin nárůstu je to, že
Psycholožka Jiřina Prekopová na sebe kdysi upozornila knihou o nezvedených
dětech vzešlých z liberální a nedůsledné výchovy Malý tyran. Postupně Prekopová vydala řadu knižních titulů. Náš rozhovor s ní byl veden potřebou
dozvědět se, jak více než osmdesátiletá, energická psycholožka nahlíží na
aktuální stav společnosti a světa. Jiřina Prekopová, uznávaná dětská psycholožka, se narodila 14. října 1929 v Prostějově. Vystudovala psychologii v Olomouci (než jej z fakulty vyhodili, byl jejím učitelem i známý filozof J. L. Fischer).
Po studiích kvůli svým protikomunistickým názorům nesměla v oboru pracovat.
Odešla do Sudet, kde tři roky učila na škole a po vyhazovu se tam živila prací
v zemědělství. Onemocněla tyfem a téměř zemřela. Vrátila se k rodičům a pracovala v různých neperspektivních zaměstnáních.
S manželem Valentinem opustila v roce 1970 Československo. První místo jako
psycholožka dostala v Německu v diagnostickém a terapeutickém centru ve
švábském Albu. Působila rovněž na dětské klinice Olgahospital ve Stuttgartu.
Propracovala metodu pevného objetí, původně vymyšlenou americkou psycholožkou Marthou Welch pro autistické děti; Prekopová využila i poznatků etologa
Niko Tinbergena, nositele Nobelovy ceny, a psychoterapeuta Berta Hellingera
v oblasti rodinných systémů a konstelací.
Práce Prekopové byly přeloženy do téměř dvou desítek jazyků. Z autorčiných
česky vydaných knih: Malý tyran. Co vlastně děti potřebují (česky poprvé 1993),
Neklidné dítě (1994), Když dítě nechce spát (1997), Prvorozené dítě. O sourozenecké pozici (2002), Nese mě řeka lásky. Rozhovor s Ingeborg Szöllösi a Ivanou
Krausovou (2007), Pevné objetí. Cesta k vnitřní svobodě (2009).
děti nedostávají jasné odpovědi: žádné
biblické ano ano, ne ne. Rodiče často
nejsou ani ryba, ani rak. Ztrácí se jednoznačnost.
Jak nahlížíte na svět, v němž je
a bude tolik jedináčků jako nikdy
v historii?
To se přece netýká jen západní Evropy,
nýbrž i například Číny...
Takové národy degenerují a zanikají,
jde to od dvou k jedné. V Německu
Němci vymírají, Turků utěšeně přibývá a konečně se jim podaří to, co se
jim nikdy nepodařilo při nájezdech,
totiž zničit německou říši... Mezi Němci je víc pohřbů než svateb. A znám
statistiku, která tvrdí, že sedmdesát procent dnešních německých žen
v produktivním věku nechce dítě.
Tomu číslu nevěříme. Vy ano?
Docela ano s ohledem na to, že když se
podívám kolem sebe, i ve vlastním příbuzenstvu vidím, kolik žen nechce
děti.
Děje se něco s biologickou podstatou člověka? Nebo je to důsledek sociálních a společenských
tlaků?
Toť otázka! Skutečností je, že mužské
potence ubývá, mužští vůbec nějak
zanikají. A úbytek samců je vždy znakem degenerace daného druhu.
Co se to stalo se ženami, že historicky asi nebývale vysoké procento
z nich nechce mít děti?
Realizují se v povoláních a chtějí žít
jako samostatné bytosti. Odmítají být
jen ženami v domácnosti.
Ale to přece není nic nového. A zatím
se to vždy nějak dařilo skloubit.
To však mluvíte o zdatných ženách,
které stihly oboje.
Myslím, že hlavní příčinou stavu,
o němž tu mluvíme, je nechuť k něče-
mu, co se musí. Když se dítě narodí,
tak pak je člověk prostě musí brát na
vědomí, musí se mu podřizovat, musí
se starat. Dnešní ženy často chtějí
dělat jen to, na co mají chuť. Navíc
mužská role v rodinách ustupuje. Muži
dneska bývají v manželstvích daleko
servilnější, než bývali jejich předchůdci. Přibývá mužů, kteří dělají domácí
práce, dokonce chtějí být mužem v domácnosti, ať peníze vydělává žena.
Přijde vám to v nepořádku?
Jo. U malých dětí má být především
maminka. Matky mají vůči dítěti více
empatie, což je dáno už tím, že plod
nosí v břiše. Kdežto muž, aby věděl, co
v takové situaci dělat, tak se musí
podívat do Googlu. Jenže aby matka
mateřstvím neztratila kvalifikaci, tak
není výjimkou, že kojí dítě a přitom
pracuje na počítači. Tím je narušena ta
základní intimita, kterou kvalitní
kojení přináší. Také mám dojem, že je
čím dál více lesbických a gay vztahů.
Například mám osobní zkušenost
s dvěma ženami, které byly vdané
a měly děti a uchovaly si ke mně důvěru. Přišly za mnou a sdělily mi:
Máme pro vás novinku. Jsme lesbické.
Rozumíme si spolu víc než s muži a víme, co nám dělá dobře, naši muži se
o to ani nesnažili. Víc rozkoše jim
udělá druhá žena. Je to vlastně taková
onanie ve dvou. A je v tom samozřejmě
i egocentrismus.
Nicméně dosavadní studie vesměs
říkají, že když dítě vyrůstá s dvěma
lidmi stejného pohlaví, že to tak
nevadí. Souhlasíte?
Ne. Kluk potřebuje tátu, holka potřebuje mámu, zejména v určité fázi. Sice
dítě potkává to doma chybějící pohlaví
na veřejnosti, ale chybí mu zkušenost
soužití.
Zní dost smutně, co tady říkáte.
Vidíte někde naději?
Řeknu vám o jiném výzkumu v Německu, byl proveden na velmi reprezentativním vzorku mladých lidí do
osmnácti let. Jako své největší životní
přání uvedli pevný vztah lásky, přes
šedesát procent z nich chce mít jedno
až dvě děti. To přece nezní beznadějně. Touha po lásce ještě nevymřela.
Ale jsou velmi zklamaní, když to krachne.
Jak nahlížíte na asistovanou reprodukci?
Jako na děsivě úžasnou skutečnost.
Neuvěřitelně rychle si zvykáme na náhrady. Ještě před pár lety bylo v Německu nemyslitelné, aby homosexuální rodiny adoptovaly děti, ale nyní
je to běžná praxe. Měřítka humanismu
klesají.
Nejsem si jistý. Vždyť svět, který
byl před tím současným, přinesl
například druhou světovou válku
včetně holokaustu. A to byl nějaký
lepší svět?!
Ale ano, souhlasím s vámi. Ten předchozí svět měl jiné klady a jiné zápory,
sama bych v něm už nechtěla žít. Ale já
nechci žít ani v tomhle světě. Mým
ideálem je jakési puzzle z různých
epoch. Například v mém ideálním světě musí být naděje, že krize zvládneme. Musí v něm být i bezpodmínečná
láska: tedy milovat druhého takového,
jaký je, ujištění, že tě budu milovat,
myšleno dítě, i když mě strašlivě zlobíš. Tedy obnovit to, co nám jako lidem
bylo dáno, a vědět, proč nám to bylo
dáno - a podle toho se chovat. V mém
světě by se měl obnovit pořádek i tak,
že otec s matkou jsou vždy na prvním
místě a teprve pak jsou v rodině děti,
a ne že ložnice rodičů okupují, jak se to
mnohdy dneska děje, děti se svými
nároky. A z manželské postele tak učiní
hrobeček manželství.
Cítíte, že tenhle dnešní svět je ještě
v něčem i váš svět, nebo už je to
svět, který se s vámi zcela míjí?
Je to sice svět ohrožený, ale pořád ještě
i můj. A vidím svoji úlohu v tom, abych
svými silami, které mi zbývají, přispěla
k humanizaci lidí. Víte, nedávno jsem
slyšela mluvit německého filozofa Sloterdijka, když hovořil o tom, že jsme
taková pěnová společnost. Například
půl planety napře svoji pozornost na
fotbalové mistrovství světa a fandí;
pak třeba umírá papež, tak se stamiliony lidí soustředí na Svatopetrské
náměstí a pláčou, pak se zase koná
nějaký koncert, který sleduje miliarda
lidí, a jsme dojatí a zpíváme si. A Sloterdijk poznamenal: To jsou takové
pěny na vodě, jichž si všímáme jen do
té doby, než komunikační prostředky
soustředí pozornost na nějakou další
událost. Ale vlastně tohle čekání na
další velkou pěnu nedává moc smysl,
protože jde hlavně o to, všechno si to
užít, a co se nám nelíbí, to vyhodíme na
smetiště doslova nebo obrazně. Staré
se hladce nahradí novým, a tím svět
jen drobíme. Ostatně takhle rozdrobeni jsme i v rodinách. Když se už
navzájem sobě jaksi nezdáme, tak od
sebe odejdeme. Dříve lidi lecjaké
nepohodlí vydrželi a překousli.
Ale za jakou cenu?!
A jakou cenu platíme za to, co máme
dnes? Myslíte, že malou? Minimálně
jsme mnohem víc sami, než byli naši
předkové.
Jak nahlížíte na to, že se uměle
nechávají oplodnit čím dál starší
ženy?
Vidím za tím egocentrismus takové
ženy a její ztrátu empatie pro potřeby
dítěte. Dítě potřebuje mladou matku,
nikoliv stařenku. A taky dítě potřebuje
... pokračování na straně 13
Články, dopisy, úvahy, komentáře 13
TÝNECKÉ LISTY
tatínka. A kdepak je ten tatínek, když
semeno se vezme z nějaké databanky?
A taky dítě potřebuje věkově přiměřeného sourozence. A kdepak jsou
u dětí starých matek sourozenci?
Kromě toho je u bab, které se stůj co
stůj rozhodnou porodit dítě, touha být
věčné mladé a je to zároveň příznak,
že ty ženy nejsou schopny naplno
projít nutnou krizí stárnutí.
Určila byste zákonem věkovou
hranici žen, do níž mohou zdravotnické firmy nabízet služby umělého oplodnění?
Víte, já jsem obecně proti umělému
oplodnění. Respektuji to jen v případě, kdy pár v produktivním a přirozeně plodném věku nemůže počít dítě
například proto, že muž má slabé
spermie. Když je tedy známa matka
a je znám i otec, tak proti nejsem. Ale
když semeno prodá třeba nějaký student, protože potřebuje na pivo, a jeho
semeno je pak použito k oplodnění jakési postarší ženy, tak jsem proti
jednoznačně. Takhle zplozené dítě se
fakt svého nepřirozeného početí beztak dříve nebo později dozví a bude
z toho mít zmatek, který zase bude
předávat dál. Když žena dítě nemá, je
to osud, a tak je k tomu třeba přistupovat. Já taky nemám děti.
Považujete za handicap, že nemáte
děti?
Rozhodně. To byla pro mě největší životní krize, když jsem si uvědomila, že
nebudu moci mít děti.
Proč jste je nemohla mít?
Jeden z důvodů byl, že můj manžel byl
radioaktivně ozářen. Jako politický
mukl. Patnáct let strávil ve vězení,
hlavně na uranu.
I kvůli manželově věznění jste v roce 1970 emigrovali?
On by už nevydržel druhej kriminál.
A že se nebude hromadně zavírat, to
se tehdy na začátku normalizace ještě
nevědělo, to byla Husákova strategie.
Každopádně mi hrozilo propuštění ze
zaměstnání, protože jsem v tu dobu
pracovala v prostějovské Osvětové besedě a vydávala tam jako odpovědná
redaktorka během pražského jara
1968 časopis Štafeta. Šéfredaktorem
časopisu byl ředitel jedné tamní devítiletky, který začal spolu s ostatními
s nastupující normalizací obracet kabáty a mně řekl: Budeme muset ohlásit, kdo nás navedl a svedl k nekalé
činnosti. Nejspíš nahlásíme tebe, dodal. Tak mi bylo jasné, že tady už
nemám terén. V tu dobu se mi Češi
zhnusili. Protože nestáli za tím, za co
nedlouho předtím bojovali.
Proč jste zvolili za místo emigrace
západní Německo?
Protože manžel seděl ve vězení mimo
jiné i s Němci a uměl tím pádem dobře
německy. A já jsem milovala německou literaturu a ze všech cizích řečí
jsem znala nejlépe německy, i když
žádný zázrak to tenkrát u mě nebyl.
Kde jste se s manželem uchytili?
Oba jsme pracovali v úvěrové bance
firmy Quelle, on jako účetní, já jako
takzvaná registrační síla, kdy jsem
hledala kartičky v registraturách - za
tehdejší minimální mzdu, což bylo 650
marek. Když jsem se v němčině zdokonalila, začala jsem se rozhlížet po práci v oboru. Získala jsem místo u postižených dětí, byly tam i autistické děti
a tam jsem si vysloužila ostruhy.
Měla jste vůbec emigrantské sny
o vlasti?
Neměla. Jako když vás zradí milenka konec! Když jsem v emigraci slyšela
český hlas, dělala jsem hluchoněmou.
Kdy jste přestala být „hluchoněmá“ vůči Čechům?
Jako každoročně jsem - psal se tuším
rok 1990 - byla účastnicí na pediatrickém kongresu profesora Helbrückeho
v rakouském Brixenu. Věděla jsem, že
kongresu se zúčastní i dva Češi, a říkala jsem si, že se jim budu vyhýbat
jako čert kříži. Sice jsem předtím
slzela radostí, že Václav Havel byl
zvolen prezidentem, ale zároveň jsem
si naprosto skepticky říkala, že si to
Češi beztak nezaslouží. Na kongrese
jsem také měla poradnu, kde jsem
zdarma poskytovala konzultace. Jedna
rodina mi coby pozornost přinesla
domácí pečený chleba. A jak vycházím
z místnosti s tím bochníkem, slyším
dva české hlasy a spatřím dvě české
kulaté hlavy, a bříška pivní, tak v tom
okamžiku mě napadlo nikoliv to, že
uteču, ale že k nim přistoupím a řeknu:
Kluci, tady mám chleba, vezměme ho
a jezme. A tak se i stalo. Pak jsem ty
dva muže vzala do hospody a vzniklo
velké přátelství. Jedním z těch mužů
byl dětský psycholog Jaroslav Šturma,
druhým dětský lékař František
Schneiberg. A oni mě pozvali do České
republiky.
Do té doby jste tady od emigrace
nebyla?
Nebyla.
Jak vypadá váš den, týden, měsíc?
Jdu z akce do akce. Jednak jezdím stále
častěji do Česka, jednak máme institut
v Aténách nebo v Mexico City, pracuju
také v Rakousku.
A to ještě cestujete do Mexika?
Ano, například v říjnu tam budeme
pořádat kongres k deseti letům trvání
našeho institutu a taky slavit mé narozeniny, ty mám 14. října.
Jak se přihodilo, že váš institut je
zrovna v Mexico City?
Za to může jedna z takzvaných náhod,
které žádnými náhodami nejsou,
protože věřím a spoléhám se na nebeský management. Kam mě pozvou,
tam jedu - ať jsem stará, jak jsem stará.
Ale k tomu Mexiku: v Německu se
u mě učila jistá Laura, Mexičanka
provdaná za Němce. Rodinu jí „postavil” sám profesor Bert Hellinger,
zakladatel rodinné systemické terapie
neboli rodinných konstelací, jeden
z nejslavnějších psychoterapeutů současnosti. On vymyslel takzvané stavění rodin, aby se rozpoznaly zádrhele
v rodinách, v nichž totiž musí platit
zákon plnosti - každý má dostat to
místo, které mu náleží. A když se mu
toho místa nedostane, musí za něho
někdo jeho city a osud převzít, třeba
i v přespříští generaci. Tím se mimochodem vysvětluje i řada jinak nepochopitelných kroků, k nimž v lidských
životech dochází. Hellinger vymyslel,
jak při terapii tyhle konstelace budovat, jak dostat osudy příbuzných do
jakési morfogenetického pole, v němž
na sebe působí - jako když se vlaštovky
slétávají ke společnému startu nebo
když pes ví, jak se má jeho pán.
Hellinger Lauře poradil, ať se raději
odstěhuje do Mexika, že tam jsou její
děti jistější a ona to udělala. V Mexiku
pak za finanční podpory tatínka založila Institut Jiřiny Prekopové. A získává následovnice v dalších zemích - ve
Venezuele, v Peru, v Chile, v Uruguaji.
Není vaše inklinace k dětské
psychologii jakousi kompenzací
toho, že jste nemohla mít vlastní
děti?
Není. To si hlídám. Stejně jako to, aby
se na mě ženy nelepily jako na maminku, k čemuž některé mají silné
sklony. Pravda ale je, že když jsem
nemohla mít vlastní děti, tak jsem si
řekla, že se přede mnou otevírá možnost plně se věnovat profesi, a to jsem
si splnila. S vlastními dětmi by se můj
život rozhodně vyvíjel jinak. Beru to
prostě tak, že všechno, co se dělo, mělo nějaký smysl.
Ptali se Eva Tichá a Josef Chuchma
Zdroj: http://ona.idnes.cz/muzi-degeneruji-tvrdivehlasna-psycholozka-jirina-prekopova-puj-/
spolecnost.aspx?c=A1spolecnost.aspx?c=A11072
6_135655_spolecnost_jup
Přetisknuto s laskavým svolením autorů rozhovoru
a Mladé fronty Dnes
14
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
VŠE, CO JSTE CHTĚLI VĚDĚT
O KLUBU SENIORŮ
A BÁLI JSTE SE ZEPTAT
aneb rozhovor s jeho předsedkyní, paní Drahou Živcovou
Paní Živcová, řekla byste našim
čtenářům, co je náplní Klubu seniorů?
Naši členové se pravidelně jednou za
měsíc scházejí na malém sále a zde si
můžou u kávy či čaje popovídat, dozvědět se, co je nového, a také zde pro
ně několikrát za rok pořádáme nějakou přednášku. Nejčastěji o cestování. Minulý rok v březnu a říjnu nám
paní Knolová vyprávěla o Cejlonu.
Dokonce si naši členové mohli po té
první přednášce koupit pravé cejlonské čaje, které odtud paní Knolová
dovezla. V září byla také moc zajímavá
beseda s manželi Sýkorovými, kteří
vyrábí dřevěné hračky. Popovídali
nám proč a jak hračky vyrábí. Měli
také ukázky svých výrobků s sebou,
a tak jsme si některé mohli koupit. Pan
Sýkora rád hraje na kytaru, na závěr
besedy nám zahrál a my si s ním mohli
i zazpívat.
Mimo to každý rok organizujeme pro
seniory zájezd do divadla a další dva
zájezdy. V minulém roce jsme třeba
v červnu uspořádali velmi zajímavý
a hezký zájezd, během kterého jsme
navštívili sklárnu v Karolínce, Valašské muzeum ve Velkých Karlovicích
a obrovský betlém v Horní Lidči.
Pokud vím, tak v Týnci také pořádáte dvě velké akce?
Ano, v srpnu je to každoroční Společenské odpoledne s přehlídkou tanečních skupin z okresu Olomouc. Na této
akci se vždy sejde kolem 300 lidí a už
teď se nás z ostatních klubů ptají, zda
ji budeme pořádat znovu.
Každý rok také děláme Vánoční výstavu. Hlavní organizátorky jsou paní
Eliška Navrátilová a její dcera Jana,
které vždy také vymyslí hlavní téma.
Jsou moc šikovné. Loni na výstavu přišlo 842 občanů, včetně dětí ze školy.
Máte ještě nějaké další aktivity?
Součástí klubu seniorů je také taneční
skupina POUPATA. Tyto holky se schází jednou za týden a často vystupují na
různých akcích pořádaných obcí nebo
v dalších obcích našeho regionu. Minulý rok vystupovaly také na Setkání
Týnců v Týnci nad Sázavou, Kloboukovém bále ve Štěpánově, Květinovém
bále v Jívové nebo na akci Mikroregion
hraje, zpívá a tančí.
A co plánujete s Klubem seniorů na
tento rok?
Nejdříve v dubnu pojedou POUPATA
vystupovat do Věrovan na akci Mikroregion hraje, zpívá a tančí. V květnu,
jako každý rok, budeme mít ke dni
matek vystoupení dětí ze Vsiska, které
pro nás s nimi připravuje paní Kopečková. V červnu se také zúčastníme Seniorské olympiády v Cholině. Na této
akci bývá hodně veselo.
Dále plánujeme dva zájezdy. První
zájezd bude 18. června na Slovensko,
resp. do Oščadnice, kde je známé
poutní místo. Pan starosta nám s organizací pomohl, spojil se s místním
panem farářem a již máme zařízený
program: mši v kostele, oběd a procházku po Kalvárii. Na druhý zájezd
pojedeme v září. Na ten ještě nemáme
pevný program. Pojedeme ale někam
do okolí Olomouce, možná se podíváme do Litovle.
Na přednášky si chceme pozvat pana
Pytlíčka ze Senice, který přednáší
o cestování nebo pana doktora Ticháka, který má zajímavé tematické přednášky o historii naší obce.
A opět proběhnou naše dvě velké akce.
V sobotu 1. srpna 2015 Společenské
odpoledne s přehlídkou tanečních skupin z okresu Olomouc na zámecké
zahradě v Týnci a poté v prosinci Vánoční výstava.
A ještě na závěr, prosím, řekněte
našim čtenářům, od kdy Klub seniorů Velký Týnec funguje a kolik
máte členů?
Náš klub byl založen v roce 2003
a v současnosti má 58 členů. Taneční
skupina potom funguje při našem klubu od roku 2005 a má 16 členek.
Foto: archiv TL
Taneční skupina Poupata
Paní Živcová, moc děkuji za vaše
odpovědi!
Ptala se Vendula Vránová
POZDRAV A PODĚKOVÁNÍ
DO PASEKY
Tak jsem prožil asi dva měsíce v Léčebném ústavu Paseka u Šternberka.
Tím se nechlubím, ani si nestýskám.
Bylo tam přiměřeně teplo, vzorně až
přepjatě čisto, strava dobrá, sestřičky (aspoň ke mně vlídné). Proč tedy
o tom píšu? Jde o setkání s týneckými
rodáky nebo přesněji bývalými i současnými občany a hlavně o poměru
dnes už spíše ex-Týnečáků k obci.
O poměru veskrze kladném! Jak už to
v podobných případech bývá, tak časový odstup zahaluje vzpomínky do
oparu spíše růžového, zapomíná se na
staré křivdy. Někteří nebyli v Týnci už
více let a jistě by byli překvapeni současnými změnami ve tváři dědiny. Ale
i to je přirozené - co však všechny spojovalo, byly Týnecké listy! Někteří si je
nechají posílat, jiným je shromažďují
příbuzní a příležitostně doručují. Po
přečtení nechávají číslo v klubovně
u televize k dispozici ostatním zájem-
cům spolu s jinými místními zpravodaji. Byl jsem překvapen při masáži,
když jsem na stole paní terapeutky
uviděl též TL. Se zájmem si prý v nich
ledacos přečte, jinak pochází z Majetína a manžel ze Vsiska.
Trávil jsem v Pasece vánoční dny i další souhrn svátků a byl jsem pak udiven,
když mne vyhledali spolupacienti,
o kterých jsem neměl tušení. Byli to
čtenáři TL, a tak jsme o ledačems povykládali. Tedy co bývalo a už není, jak
už to při takových setkáních bývá.
Zde bych chtěl poděkovat paní B.,
když jsme vzpomínali na jejího tatínka
básníka a Týnečáka volbou, nebo panu
M., když zase šlo o staré Zabrání. Dík
patří paní H. a paní Z. A protože si
myslím, že někteří budou toto číslo TL
číst zase v Pasece, volím tuto formu.
Vzpomínám s vděčností.
Jaroslav Chytil
VELIKONOČNÍ DÍLNIČKA
V ČECHOVICÍCH
Velikonoční dílnička se konala odpoledne dne 21. března v čechovické
hospodě Na Návsi. V dílničce se vyrábělo plno krásných věcí, jako například zápichy do květináče, magnetka,
věneček na dveře, malovalo se na vajíčka voskem a mnoho dalšího. Mohli
jsme se také naučit, jak se plete tatar
z proutí. Na dílničku přišlo mnoho dětí
s rodiči. Děti to bavilo, ale myslím, že
některé rodiče ještě více. Mně osobně
se dílnička moc líbila a doufám, že velikonoční dílnička bude i příští rok.
Marie Mráčková
Foto: M. Mráčková
VYNÁŠENÍ ZIMY
Foto: M. Mráčková
Vynášení zimy, Smrti neboli Morany či
Moreny je starodávný předkřesťanský
slovanský zvyk, který se dochoval až
dodnes. Morena byla pravděpodobně slovanská bohyně smrti. Pro naše
předky byl rituál vynášení smrti a vítání jara významnou událostí, ale dospělí jen přihlíželi, hlavní úlohu měli
děti a mladí lidé, jako ti, kteří představují naději do budoucna. Na Smrtnou
neděli tedy zhotovila děvčata figurínu
Smrti z toho, co nebylo k potřebě, ze
staré slámy, suchých větví a podobně
a ustrojila ji do bílého, popřípadě černého a ozdobila ozdobami z vyfouknutých vajíček, prázdných ulit, tedy symboly smrti, protože Morena představuje smrt, nemoci a bídu. Morena byla za
zpěvu nesena vsí a jako symbol překonání zimy poté zapálená vhozena do
vody, protože voda i oheň představují
očistný živel. …Smrt a neštěstí jsou
pryč, voda je vzala…
Součástí vynášení smrti je Líto (letečko, májíček, jedlečka…), které symbolizuje příchod jara a obnovení nové-ho života. Na rozdíl od Smrtky bylo
vytvořeno ze živých a barevných materiálů. Nejčastěji, v závislosti na regionu, z ozdobených vršků jehličnatých
stromků či z jívových ratolestí. Někde
se do Líta vkládala panenka, která
představuje samotné Líto. V Čechovicích jsme zimu vynesli na Smrtnou neděli. Průvod malých skautek s Morenou a také májkami vyšel v 15:00 hodin od naší skautské klubovny v Čechovicích. Byly jsme rozdělené na dvě
skupinky a každá skupinka měla jednu
Morenu. První skupinka chodila Týneckou ulicí a druhá skupinka šla na
Náves. Holky to moc bavilo, ale ke
konci nám všem byla zima. Až jsme
obešly všechny domy, šly jsme do klubovny, kde jsme si rozdělily dobroty
a peníze, co jsme vybraly. V 18:00 hodin jsme šly ke splavu, kde jsme slavnostně Morenu zapálily a poslaly jsme
jí po vodě, aby u nás zima dále nepobývala. Morenám se pryč moc nechtělo,
a tak jsme jim musely pomoci. Po chvíli
konečně odpluly obě dvě. Těšíme se na
další zapalování Moreny.
Marie Mráčková, Vendula Vránová
DĚTSKÝ KARNEVAL
V ČECHOVICÍCH
V sobotu 28. února se v Čechovicích
uskutečnil dětský karneval. Hlavní
uvaděči tohoto karnevalu byli dva
Klauni, kteří bavili děti i dospělé. Každé dítě, které přišlo, dostalo balíček.
Program byl zábavný, takže se nikdo
nenudil. Kdo měl zájem, dostal tvarovací balonek, a menším dětem jsem
s tvarováním pomáhala já a ti větší se
pokoušeli vytvářet sami. O hudební
produkci se postaral DJ Fany, který
s sebou měl i karaoke. Na karnevalu
bylo mnoho krásných masek. Rodičům
se karneval moc líbil, a myslím, že
i dětem. Doufám, že i příští rok budeme mít tak zábavný karneval jako byl
tento.
Marie Mráčková
Foto: M. Mráčková
Ze života našich škol 15
TÝNECKÉ LISTY
DEN UČITELŮ
V sobotu 28. března jsme si připomněli narození J. A. Komenského a zároveň
den, který byl v kalendářích označen
jako “Den učitelů“. Starší generace si
ho ještě pamatuje. Vždyť to byla jedinečná příležitost jak hezkou kytičkou,
nebo bonboniérou obměkčit učitele,
aby nezkoušel, nebo upustil od plánované písemky. Mladší generace pomalu přemýšlí, kdo to vůbec J. A. Komenský byl, natož aby věděli, že nějaký takový den existoval.
Jan Amos Komenský
Učitelské povolání nebylo nikdy lehkým povoláním, ani tím, čemu dnes
říkáme “dobré koryto“. Je to nedoceněná dřina, která má za úkol vychovávat budoucí generace. Už v roce 1892
napsal básník Otokar Březina: “Učitelství jest těžký, robotný úřad, vysilující duši, ochromující fantazii, pijící sílu z organismu…“ V každé době
překonávalo toto povolání velká úskalí - dříve hlavně ideologická, v dnešní
době spíše problémy finanční. Ale
v každé době se našla celá řada výborných učitelů, kteří přes všechny problémy dokázali předat svým svěřencům kvalitní vzdělání. Snad si už ani
neuvědomujeme, jak je dřívější heslo
„Škola - základ života„ pravdivé. Vždyť
jsme všichni tou školou prošli!
Všichni vzpomínáme na své zážitky ze
školních lavic, ze školních výletů, vycházek, ze sportovních dnů ,ale také
vzpomínáme na své učitele. Na některé raději, na některé už méně. Byli to
lidé, kteří vstoupili do našich životů
a nějakým způsobem je ovlivnili. Je
proto dobré si je aspoň jednou v roce
připomenout. Nemusí to být žádné
okázalé oslavy, nebo neupřímná snaha
být k nim aspoň jeden den v roce laskaví. A dokonce nemusí být tento den ani
označen v kalendáři jako „Den učitelů“.
Šárka Doleželová
JARO
Končí nám astronomická zima a začíná jaro, a to přesně 20. března t. r. Nastává tzn. rovnodennost. Je to okamžik, kdy slunce přechází přes rovník.
V tento okamžik je den stejně dlouhý
jako noc. Rovnodennost nastává dvakrát v roce, a to právě na jaře a také na
podzim. Opět se budeme těšit na dny
plné sluníčka, kterých jsme si přes
zimu moc neužili. Je dobré ale nosit
stále při sobě i deštník, protože počasí
bývá hodně proměnlivé. Příroda se na
jaře probouzí ze zimního spánku. Lidé
si na zahrádkách kolem domů provádějí tzv. „jarní úklid“. Začínají růst
opět první jarní kytičky a také stromy.
Zvířátka v přírodě budou rodit mláďátka a vše zase pěkně ožije. S nástu-
pem jara začíná i letní čas. Ze soboty
na v neděli 29. března se posune čas
o hodinu dopředu ve dvě hodiny ráno.
Na začátku druhého jarního měsícedubna oslavíme svátky jara - Velikonoce. Křesťané v nich slaví vzkříšení Ježíše Krista. Velikonoční neděle je den
Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční). Slavnost Zmrtvýchvstání Páně
patří mezi největší slavnosti křesťanského církevního roku. Lidé si v tuto
dobu také přivykli pěkně zdobit domy,
byty a zahrádky různými velikonočními a jarními dekoracemi. Zkrátka jaro je tu zase, oslavme ten krásný čas…
Michaela Kinclová, VIII. třída
KEŇA A GORILY
Afrika - co to pro nás znamená? Velký,
suchý kontinent rozkládající se pod
Evropou. I přes své nesmírné nerostné
bohatství, je chudý a zaostalý. Výpravy
do tohoto kontinentu jsou náročné, jak
fyzicky, tak finančně. A to nám dokázala prezentace manželů Motani s názvem Keňa a gorily. K někdy vtipným
fotografiím a videím byl vždy pěkný
komentář, takže se všichni smáli, například když jsme viděli, jak dávají opicím sušenky, sahají na hady nebo
z bezpečí auta pozorují lvy. Ale některé
fotky tak k smíchu nebyly. Například
fotka domorodce s ušními lalůčky protaženými až na ramena, nebo video
o odchytu hadů, při kterém nikdo ani
nedutal. Po prezentaci samozřejmě
přišla soutěž. Náhodně se vylosovalo
pět otázek a na ty jsme pak měli odpovědět. Ze správných odpovědí se
zase vylosovalo pár lidí. Ti si pak mohli
jít pro ceny. A jako minulý rok první
zmizely ponožky. Na konci pořadu
jsme šli k pódiu a prohlédli si suvenýry, jako byl oštěp, dvě mačety nebo
kousek lesklého sopečného
kamene - obsidianu. Ke každému kousku
Afriky byl krátký příběh, takže jsme se ani
při prohlížení
suvenýrů nenudili. Nakonec
nás však učitelé vyhnali se
slovy ,,v nejlepším se musí
přestat“ a my
jsme se vraceli
do školy.
Jan Machovský ,8.třída
SDÍLENÁ VÝUKA
Chemický kroužek
Již několikrát naše skupinka 15 žáků
v čele s PaedDr. Miladou Jančíkovou
navštívila Střední zdravotnickou školu
a Vyšší odbornou školu zdravotnickou
Emanuela Pöttinga a Jazykovou školu
s právem státní jazykové zkoušky Olomouc v rámci sdílené výuky chemie.
Od školy ve Velkém Týnci většinou vyrážíme kolem 8 hodiny ranní a na místě jsme do půl hodiny. V budově školy
nás vždy vřele přivítá Mgr. Helena
Mašláňová, která na škole vyučuje nejen chemii, ale i matematiku. Ta nás
doprovodí do chemické laboratoře,
která je velmi dobře vybavena nejrůznějšími chemickými pomůckami. Po
krátkém výkladu nám rozdá pracovní
listy s úkoly, které většinou plníme ve
dvojicích. Rozdá nám potřebné pomůcky, vše nám ještě ujasní a poté nás
jen s paní učitelkou Jančíkovou kontrolují, zda děláme vše správně. Jeden
z úkolů je například - získat krystalky
soli ze směsi nastříhané drátěnky, písku a soli. Nejprve si tedy pomocí magnetu ze směsi odstraníme kousky na-
stříhané drátěnky. Poté ke zbylé směsi
soli a písku přilijeme malé množství
destilované vody a přefiltrujeme. Tak
získáme roztok soli ve vodě. Tento roztok necháme na vařiči vypařit. V kádince nám nakonec zůstanou krystalky
soli. Mezi další úkoly patří například
i barvení plamene ionty kovů, adsorpční schopnosti aktivního uhlí, reakce
kovů s kyselinou nebo příprava jednoklonné a plastické síly. Až všichni
s prací skončíme, uklidíme pomůcky
a máme malou pauzu, při které si můžeme dojít na toalety, a nebo něco posvačit. Po svačině se vrátíme do laboratoře a zkontrolujeme si naše odpovědi. Poté se s námi paní profesorka
Mašláňová rozloučí a vyprovodí nás
před školu, kde nás nedaleko čeká
autobus, který nás veze opět zpět do
Velkého Týnce. Do školy se vracíváme
kolem 11 hodiny dopoledne a pokračujeme v běžné výuce.
Nikola Facková, 8. třída
ZÁPIS DO MATEŘSKÉ ŠKOLY
Předškoláčci naší mateřské školy byli
v únoru u zápisu do 1. třídy a téměř
všichni, kromě odkladů, nastoupí po
prázdninách do základní školy. Stanou
se z nich prvňáčci - školáčci. V naší
mateřské škole po nich zůstanou volná místa, na která po prázdninách nastoupí nové děti.
A tak se konal zápis do mateřské školy.
Dne 6. března se zaplnila třída Kuřátek dětmi a jejich rodiči, kteří přišli
své ratolesti zapsat do mateřské školy.
Celkem přišlo k zápisu 65 dětí. Ředitelka MŠ bude přijímat k předškolnímu vzdělávání 45 dětí. Bude postupovat dle stanovených kritérií, které
rodiče obdrželi u zápisu. Ti, na které
se nedostane, nemusejí smutnit! Stále
totiž spolupracujeme s Mateřskou
školou Suchonice, která má volná
místa pro přijetí dětí k předškolnímu
vzdělávání a umísťuje i děti 2,5 leté.
Autobus, který v tomto školním roce
dovážel děti do mateřské školy, bude
jezdit i příští školní rok.
Zápis do MŠ Suchonice proběhne
1. dubna. Paní ředitelka bude přijímat
přednostně ty, co se dostaví k zápisu
v daný termín. Pokud zůstanou místa,
může přijmout i další děti, které rodiče nahlásí i mimo termín.
Irena Sehnalová, ředitelka
VYNÁŠENÍ MORANY
Tento starý lidový zvyk, vynášení Morany - Smrtky, dodržujeme i v naší mateřské škole. Symbolizuje odcházení
zimy a příchod jara.
Děti, ze třídy Berušek, si tento starý
zvyk připomněly nejen výrobou malých Moranek z vyfouklých vajíček, ale
i písničkami a básničkami, které se váží k tomuto obyčeji.
„Zimo, zimo táhni pryč, nebo na tě vezmu bič”, touto říkankou vyprovázely
děti Moranu vesnicí. Cílem naší cesty
byl místní potok, kam děti malé Mo-
Foto: archiv MŠ
ranky naházely, aby již zima odešla
a všechny zlé věci s ní. Na cestu jsme
jim zazpívali jarní písničky a básničku:
„Morana je utopená a zima se nevrátí.
Za rohem už čeká jaro, slunce všechno
pozlatí.”
Vše jsme ještě zakončili básní: „Přišlo
jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi.”
A již se těšíme na jarní sluníčko, teplé
paprsky a jarní radovánky.
Učitelky ze třídy Berušek
FOTOGALERIE
Americká jízda
Den otevřené klubovny
21. března proběhl den otevřených dveří
ve skautské klubovně týneckého oddílu Andromeda
Foto: 4x P. Hnilica a V. Kolesárová
Konvoj amerických vojáků vracejících se ze cvičení v pobaltských státech
na svou německou základnu vyvolal značný zájem široké veřejnosti.
Nejinak tomu bylo i při průjezdu kolem naší obce.
Foto: 2x archiv Andromeda
Týnecký košt 2015
Foto: 4x Zuzana Venská
Společenský dům ve Velkém Týnci
hostil v sobotu 28. března 2015
již IX. ročník Týneckého koštu.
O zábavu se starala hudební skupina
Domino, mužský pěvecký sbor Rovina,
který zároveň oslavil 10 let
od svého založení, cimbálová
muzika Stanislava Gabriela
a Country a Beat Žízeň
Rady zahrádkářům, Články... 17
TÝNECKÉ LISTY
ROSTLINOLÉKAŘ RADÍ
Jednoznačné nejčastějšími a asi i nejznámějšími škůdci rostlin jsou mšice.
Jen v našich podmínkách je jich známo
asi 750 druhů. Patří mezi ně nejen ty
s rodovým jménem „mšice“, ale i vlnatky, kyjatky, dutilky, zdobnatky,
medovnice, stromovnice, vrbovnice
a brvnatky. Rozmnožují se jak pohlavně, tak partenogeneticky (bez
oplození), a do roka mají 6 až 16 generací. Někdy kladou vajíčky, jindy
jsou živorodé. Některé druhy škodí na
více druzích rostlin (např. m. řešetláková, broskvoňová, bavlníková), jiné
jen na určitém jednom druhu nebo na
omezeném okruhu rostlin. Některé
z nich dokonce střídají botanicky odlišné hostitelské rostliny během roku
(např. m. třešňová, švestková, bodláková, hnízdotvorná, rybízová a další).
Škodí nejen přímým sáním rostlinných šťáv a vpravováním toxických
slin do rostlin, což má za následek zkadeření listů, pokroucení výhonů a celkové oslabení rostlin, ale i jako nejčastější přenašeči virových chorob.
Kdyby ale nebylo mšic, neznali bychom nejvíce u nás ceněné medovicové (tmavé, lesní) medy, neboť medovice jsou ve skutečnosti cukry, které
savý hmyz nedokáže strávit a ve formě
medovice jej vylučuje. A aby to nebylo
tak jednoduché, je třeba si uvědomit,
že povlaky medovice na listech stromů
jsou příčinou výskytu saprofytických
černí, které pak snižují asimilační
a transpirační schopnost rostlin, a tím
rostlinám a nakonec i nám škodí.
I když mšice mají řadu svých přirozených nepřátel (např. mšicomary,
slunéčka, zlaatoočky, denivky, pestřenky, pavouky aj.), které je třeba podporovat, velmi často se neobejdeme
bez „postřiků“. K nim používáme insekticidní přípravky, které mají aficidní (mšicohubné) účinky. Nejvhodnějším selektivním aficidem, který
účinkuje jen na mšice a ne na jejich
přirozené nepřítele, je Pirimor 50 WG,
který má užití v širokém rozsahu plo-
din. Širší použití má i přípravek Plenum a Karate se Zeon technologií
5 CS. Kromě těchto přípravků je možné proti mšicím použít přípravky obsahující účinné látky Agrion Delta,
Calypso 480 SC, přípravky ze skupiny
Careo, Chess 50 WG, Combo Axoris
sprej proti hmyzu, Decis Mega, Fast K,
Fast K, Mospilan 20 SP, Samuraj nebo
Zdravá zahrada přípravek proti škůdcům. Samozřejmě, že ne všechny uvedené přípravky nebo účinné látky je
možné použít proti všem mšicím na
jakékoliv plodině a že vždy je třeba se
řídit platnými návody uvedenými na
příbalových letácích. Proti vajíčkům
mšic, které přezimují na ovocných
dřevinách, je možné použít přípravky
na bázi řepkového oleje Ekol, Biool,
nejlépe ve směsi s přípravkem Calypso
480 SC.
Jaroslav Rod
Foto: 5x archiv autora
SKAUTSKÉ OKÉNKO
Ukliďme okolí, ukliďme Česko!
K jaru bezesporu patří aktivity související s úklidem. Pouštíme se do práce
na zahradě, obec uklízí ulice po zimní
údržbě, začne plánovaný sběr biologicky rozložitelného odpadu a na řadu
přijdou i sběry nebezpečných odpadů.
Uvědomělí lidé využijí svých popelnic,
nádob na tříděný odpad a zmíněného
sběru velkoobjemových a nebezpečných odpadů, jenže jsou mezi námi
i duchem prostí jedinci, kteří přes široké možnosti správného zbavení se
odpadu, dokážou odpad vysypat na
okraji cesty a vytvořit tak černou
skládku.
Situace se za poslední roky mírně zlepšila. Dříve jsme v rámci oddílové činnosti často uklízeli hordy odpadu,
který se hromadil na několika místech
kolem Čechovic. Zbytky interiéru automobilů, nábytek, elektroniku i stavební suť. Po úklidu se často stávalo,
že během několika měsíců byl odpad
opět navezen na sotva uklizená místa.
Po letošní obhlídce okolí mohu říci, že
došlo ke zlepšení, avšak nevábná místa lze opět lehce nalézt. Jedna z největších skládek v blízkém okolí Čechovic se nachází v sousedním katastru
obce Svésedlice. Jde o objekt bývalé
zemědělské váhy na křižovatce právě
při cestě směrem na Svésedlice. Nevyužívaný a zchátralý objekt je magnetem na odpad nejrůznějšího druhu.
Situace na tomto místě je v současné
době v řešení a obec Svésedlice chystá
kroky, které by měly vést k odstranění
této skládky.
Další místo, kde se hromadil nepořádek, bylo okolí cesty na Hostkovice,
zejména u Horního boří. Tam lze také
nalézt místa s větším množstvím odpadků. Menší drobné smetí poletuje
i okolo mohyly na kopci Hradisko.
Nabízí se otázka instalace odpadkových košů, které by situaci mohly částečně vyřešit. A co tedy s těmito odpady, které se v našem okolí nalézají?
Stejnou otázku si zajisté kladou občané i jinde v republice, a právě to bylo
možná impulzem ke vzniku akce
Ukliďme Česko! Dobrovolnická akce
Ukliďme Česko vychází z mezinárodně
osvědčeného modelu „Let's Do It!“.
Tento typ úklidových akcí již proběhl
úspěšně ve více jak 100 zemích za
účasti 9 milionů dobrovolníků. Akci
v naší republice pořádá spolek Ekosmák. V roce 2014 proběhla akce Ukliďme Česko v sobotu 17. května 2014.
Místní úklidových akcí se na 280 místech po celé ČR zúčastnilo zhruba
6 000 dobrovolníků a ti sesbírali okolo
350 tun odpadů.
Náš čechovický oddíl se do letošního
ročníku přihlásil s cílem zaměřit se
právě na likvidaci černých skládek
v našem okolí. Projdeme i ulice obce,
a přestože je celorepublikově akce plánovaná na 18. duben, my se do akce
www.uklidmecesko.cz
pustíme o týden dříve, v sobotu 11.
dubna. Budeme rádi, když se k nám
někdo z dobrovolníků přidá. Obec Velký Týnec zajistí svoz sesbíraného odpadu a ten bude následně zlikvidován.
Bližší informace o akci Ukliďme Česko, mapu míst, kde obce, organizace
i jednotliví lidé plánují uklízet odpady,
najdete na webu www.uklidme
cesko.cz
Jiří Dvořák
18
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
RYCHLEBSKÉ POVÍDKY - DOBRAČKA
Dana: Tak to tedy jsem. Dobračka. A za
dobrotu, na žebrotu platí. Tedy u mě.
Naopak rozhodně pro mě neplatí že,
komu se nelení, tomu se zelení. Mně se
nelení nikdy, ovšem o zelenění bych
mohla mluvit leda tak, že se můžu jít
pást. Dostala jsem padáka. Ne kopačky. Výpověď v zaměstnání. Prý už bych
mohla vědět, jak se mám chovat. Zákazník, předpisy, hygiena, poctivý přístup. To vše na prvním místě. Tak jsem
to zkusila. A teď letím. Ale pěkně popořádku:
„Slečno Dano, kam nesete ty odřezky?“ šéf se objevil ve dveřích docela
nečekaně.
„Ven na rampu, pane vedoucí,“ říkám
bez jakéhokoliv podezření, že bych
mohla dělat něco špatného.
„To vy krmíte ty toulavé kočky?“ Do
šéfova hlasu se vloudil nepříjemný tón.
No ne, že by někdy byl příjemný, ale
v tu chvíli byl nepříjemnější než jindy.
„Jenom Lorda. On má zchromlou packu
a sám si nic neuloví. Tomu sem tam
něco dám. Je to chudák.“
„Mě nějaká chromá kočka vůbec nezajímá. Tady nemají co dělat! Já myslím, že jsme to na poradě řekli dost
jasně. Žádné kočky, žádné krmení.
Vletí sem hygiena a budou lítat pokuty.
A to si pište, že já, já je platit nebudu!“
Vrbata, tak se šéf jmenuje, kouřil už
bůhví kolikátou cigaretu, vajgly odhazoval na beton rampy, jakoby tohle
nevadilo. Kočka mu vadí, ale že se to ve
skladě hemží hlodavci, to mu, jak se
zdá, nevadí.
„A to víte, že Lorda našel Víťa tady
v popelnici? Měl svázané packy drátem. Živého ho někdo hodil do smetí.
Málem umřel. To by přece nikdo
neudělal, aby takovému zbědovanému
zvířeti potom, co vytrpělo, nedal kus
žvance.“
„Podívejte, Dano, ještě jednou vás přistihnu, nebo se dozvím, že jste s tím
nepřestala a máte na krku vytýkací
dopis. Druhý už potom nečekejte. Poletíte. To si musíte rozmyslet, co je pro
vás přednější, jestli krmit toulavé
kočky, nebo mít práci.“ Debil. Už jsem
říkala, že by měli zavolat odchytovou
službu, aby kočky odvezli někam do
útulku. A taky, aby koupili nějaký
deratizační prostředek na myši. Nic. To
jsou asi zbytečné náklady. I Víťu, který
maká v zelenině, jsem prosila, aby mě
podpořil, ale zbytečně.
Měla jsem odpolední. Té flákoty, která
už byla všechno, jenom ne čerstvá,
jsem si všimla hned. Maso už bylo cítit.
Hned jsem, asi dvoukilový kus kýty,
kterou už dlouho nikdo nekoupil, zřejmě pro její závratnou cenu, z plochy
pro oči zákazníků odstranila a odnesla
do skladu na místo, kam odpisové maso
máme dávat. Druhý den jsem tentýž
kus masa uviděla opět za sklem. Pečlivě omytý octovou vodou, se kus tvářil,
jako čerstvý. Šla jsem to hned nahlásit
šéfové, ale ta mi s klidem řekla, že
vystavené maso zůstane kde je, protože prodat se musí. To si nemůžeme
dovolit takové ztráty, říkala, a že to
nemá ze své hlavy. Tak jsem alespoň
zákazníkům koupi kýty rozmlouvala.
Říkám to jenom proto, že budu kvůli
tomu bez prémií.
A pak se ztratilo maso. Jiné maso. Měli
jsme inventuru a chybí maso za pětadvacet tisíc. To je pálka. Asi čtvrt metráku. Není snadné jen tak tolik masa
odnosit. Nikdo nechtěl volat policii. Prý
je to manko, za které můžeme my, prodavačky, a my manko také zaplatíme.
Budou nám chybějící peníze za maso,
které zmizelo, nikdo neví kam, strhávat
z platu. Tisícovku měsíčně. To je pro
každou z nás sedm měsíců. Už tak bereme jedenáct tisíc hrubého. Z čeho
budu normálně žít, vůbec netuším. Tak
jsem se ozvala. Řekla jsem po pravdě,
že sklad s chladicím boxem není zamčený, že dovnitř může vejít kdokoliv
z celého marketu. A z venku taky zásobovači všech oddělení. Chlaďáky nemají zámky. Krást maso může v době,
kdy my tam nejsme, skoro kdokoliv.
Nic. Holky ze strachu drží hubu, nezastal se mě nikdo. Jenom ten debil
Vrbata zase zvedl velice varovně obočí
a podíval se na mě, jako bych za všechny hříchy světa mohla já. Ani bych se
nedivila, kdyby flaksy kradl on. Však
kolikrát už odcházel pryč nikoliv přes
prodejnu a kasy, ale zadem.
Renata, moje kolegyně a šéfka na směně, chlastá. Kdyby přišla sem tam do
práce, třeba na odpolední, pod párou,
tak by za dvě, tři hodinky mohla být
relativně v pohodě, ale ona má ve
skříňce stabilně flašku. Vodku, nebo
rum a pije během směny. Pak není
schopná ani obsluhovat a já makám za
dvě. Šéf to ví. Všichni to vědí. Když jsem
se ozvala, že takto to dál nejde, že ani
tak nejde o mě, jako o ní. Že si jednak
může ublížit, jsme tam samý ostrý nůž
a bourací řeznické sekery, a taky by
mohla způsobit nějaký průser ve vztahu
k zákazníkům. Ti nejsou blbí a vidí, že
je obsluhuje někdo, kdo je totálně namol. Přesto jsem špatná já. Vrbata říkal, že ten problém půjde řešit na centrálu, že ona je samoživitelka, že má
doma dvě děcka, že kdyby ji vyhodili za
chlast na pracovišti, tak co si ona pak
počne, že? A co si mám počít já? A ona?
Proč, když má tak složitou situaci
doma, tak si to zhoršuje pitím? Na to
nikdo odpovídat nechce. Viníkem jsem
já, protože odmítám dělat za ni a ještě si
stěžuju. Vůbec nevím, jak by řešili, kdybych třeba onemocněla. Kdo by na naší
směně dělal? Já na neschopence, ona
většinou opilá, stejně jako dnes.
„Víťo, ty jsi dneska na place sám?“ ptám
se Vítka, který zrovna z paleťáku přemísťuje přepravky plné brambor. Vidím,
jak se dře. Já mám nečekaně za pultem
volno. V dohledu ani noha. Lidi začnou
nakupovat až tak za hodinku.
„Vidíš tu někoho, mimo mě? No tak. Se
z toho poseru dneska. Zrovna přivezli
zboží. Mám většinu dostat do regálů
a všichni jsou pryč. Jana u doktora a Věra má dovolenou.“
„Tak počkej, netahej to sám, já ti pomůžu,“ říkám a už se řítím zpoza masného
pultu směrem k oddělení se zeleninou.
Ale nepomohla jsem ani mu, ani sobě.
Hned, jak jsem zprudka zvedla první
zelenou přepravku, která má určitě
přes dvacet kilo, ruplo mi v zádech. Hotovo, konečná. Zůstala jsem v předklonu a už jsem se nenarovnala. Obstřiky
a čtrnáct dní v klidu, takový byl verdikt
doktorů. Tím jsem spáchala zločin, že
jsem si dovolila marodit. Fakt, pomáhat
se moc nevyplácí. Doma, mezi hekáním
a belháním se na záchod v předklonu,
jsem si vyslechla několik velice peprných telefonátů z práce. Šéfka Renata
zuřila. Když tam zůstala sama, přeci jen
si uvědomila, že toho nemůže vypít tolik, co se mnou za zády. Ani si nemohla
dovolit odcházet ze směny dřív, jako to
dělá jindy běžně. Taky se se mnou, když
jsem se znovu objevila za pultem, několik dní vůbec nebavila. Její odpovědi na
mé dotazy byly jednoslovné.
„Co kočky? Ještě chodí na rampu?“
Ticho.
„Teď je volnějc, tak já se tam půjdu podívat, Jo?“ Ticho, ani pokrčení ramen.
Nic. Vyšla jsem kolem chlaďáků ven.
Lord i Berta, kterou jsem odhadla, na
jeho ségru, oba ihned přiběhli a začali
se mně lísat kolem nohou, ocásky zvednuté nahoře do skobičky. Berta v pohodě, ale pajdající Lord byl vychrtlý, určitě má hlad, říkala jsem si.
„Lordíku, Lorde, na, tu máš. Jak ses
měl? Bylo ti smutno, že? No jo, no, počkej, Berto, pro tebe taky něco mám, no
to víš, že ano.“ Z kapsy jsem vyndala
ukrytých pár odřezků tlačenky a kousků masa, které by stejně skončilo
v odpadu.
„Takže to neskončilo?!“ Za zády se
ozval protivný Vrbatův hlas. „Já jsem
vás varoval! Nemůžete říkat, že jsem
vás nevaroval! Tu havěť dám zastřelit!“
otočil se na fleku a odkráčel do útrob
obchodu.
Hned ten den jsem začala zařizovat,
aby se Lord i Berta dostali někam
jinam, kde by se měli dobře. Prý v Seničce, kde stojí kravíny, je spousta myší
a hlavně tam družstevnice kočky pravidelně krmí mlékem a donesenými
zbytky od obědů. Tam snad Lordík
s Bertou najdou nový domov. To mě
alespoň řekla máti a ta taky sehnala
přepravku na kočky, já druhou a ještě
ten den večer, jsem své chráněnce nalákala na mls, abychom je odvezli.
Přijeli jsme zadní cestou. Máti kvůli
tomu porušila dopravní značku. Je tam
povolen vjezd jen pro zásobování a dopravní obsluhu. Ale co, říkala, vlastně
jsme taková dopravní obsluha. Vynořili
jsme se ze zatáčky, před námi se objevila nákladová rampa utopená ve večerním šeru, od které právě odjíždělo nějaké menší auto. Červená dodávka. Na
rampě jsem zahlédla Vrbatu, který zde
v tuto dobu už dávno neměl co dělat.
V ruce měl prázdnou lodnu na maso, tu,
kterou používáme při bourání vepřového a hovězího. Spěšně odcházel do
skladu. Nezahlédl nás. Tak přece je to
on! Nejen debil, ale i zloděj a hajzl!
Mohla bych snad hned něco udělat, ale
já v tu chvíli chtěla řešit hlavně své
miláčky a to se povedlo. Nechala jsem
je v Seničce, a doufám, že jsem je vypustila do lepšího. I tak jsem celou záchrannou akci probrečela.
Ráno mě v práci čekal dopis. Jak jinak,
vytýkací. Nemůžu zodpovědně říct, že
bych byla v pohodě. Vyskládala jsem
maso do vitríny za sklo, opatřila produkty cenovkama. Měli jsme právě
v akci vepřovou kotletu a krkovičku za
skvělou cenu. „To budou lidi brát, jako
diví,“ říkala jsem si. Zrovna jsem k pěknému kusu vepřového vložila poslední
ceduli s cenou, když se přede mnou
objevily dvě zákaznice.
„Co to stojí?“ ukazuje ta se zrzavým
drdolem na krkovičku, kterou jsem právě opatřila cenovkou. Ani nepozdraví.
U takových zákazníků poznáte hned, že
budou potíže.
„To snad vidíte,“ odpovídám, možná ne
úplně s úsměvem.
„Co si to dovolujete!“ vyjíždí na mě
drdol.
„No, promiňte, ale snad umíte číst, nejste přeci malé dítě. Krkovička je v akci
a stojí šedesát sedm korun kilo. Podívejte, je pěkná.“ Beru libovou hroudu
do ruky a ukazuji ji zákaznici ze všech
stran. Zrzavý drdol pohodil svou hlavou, nevím, proč najednou o maso ztrácí zájem, a nakvašeně odchází i s mlčenlivým doprovodem. Už si jich nevšímám, protože obsluhuji dalšího zákazníka.
Neuplynulo ani moc času, když se objevil Vrbata.
„Slečno Dano.“
„Ano, pane vedoucí,“ po tom vytýkacím
dopise se snažím neprovokovat, pokud
možno ničím. Usmívám se.
„Tentokrát jste to vážně přehnala. Zastával jsem se vás, ale tak hrubě nevhodné chování, jaké jste předvedla
před chvílí, to jsem u ředitele už neobhájil.“
„A co se mělo stát? Co jsem udělala?“
Absolutně nevím, o čem mluví.
„Ne? Vy vážně nevíte? Tím hůř! Před
půlhodinou jste obsluhovala slepou zákaznici. Ona se ptala, kolik stojí krkovička, a vy jste jí odbyla s tím, že si to má
přečíst. To je vrchol cynismu, slečno.“
„Ale to přece vůbec není pravda, to…“
„Ta slepá má na to svědka. A navíc,
zákazník má vždycky pravdu.“
„Pane vedoucí, já jsem vážně žádnou
slepou paní neobsluhovala, že ano,“
otáčím se na svou šéfovou. Ta však jen
krčí rameny a koulí těma svýma skelnýma očima. Vůbec se mě nezastala.
Přitom vím, že byla v tu dobu na prodejně, protože jsme spolu končily to
chystání zboží. „Ta slepá, jak vypadala?“ ptám se s nadějí vysvětlit zřejmé
nedorozumění.
„Menší, tmavé brýle, hůlka. Bílá, samozřejmě.“
„Ale přísahám, že takovou zákaznici
jsem neobsluhovala. Byla tu sama?“
„Ne. Ta slepá paní měla doprovod.
Někdo z rodiny, taková vyšší zrzavá. Ta
to také hned nahlásila, jak jste byla
drzá a sprostá na její slepou maminku.
Je mi líto, ale po tom extempore s kočkama je to už moc. Máte výpověď.
Nechápu, proč jsou někteří lidé tak zlí.
Tu slepou chápu, ta je ráda, že se o ni
dcera stará a nebude nic říkat proti ní.
Dcera má bůhví jaký mindrák a vylévá
si zlost kolem. Teď jsem ten kýbl špíny
schytala já. Šéf krade a my tu jeho zlodějnu platíme. Prý naše manko, pchá!
Teď už je to jedno. Mám padáka, tak jdu.
Ať na něj platí ti, kteří zůstávají. Když si
nechají kálet na hlavu, je to jejich problém. Stejně za ty prachy a v těch podmínkách, dělá jen blázen, co nechce být
furt na pracáku. To se teď tak utěšuju,
ale vážně, nevíte o nějaké normální,
slušně placené práci, kde můžu zůstat
slušným člověkem? Dejte vědět. Mám
maturitu, slušnou praxi a lidi mám ráda. A jsem dobračka.
Vrbata: Do práce chodím s odporem.
Jen se ráno vzbudím a už mám žaludeční třesavku. Už jste měli někdy prst
ve svěráku? Tož tak se cítím. Kdybych
věděl o nějakém lépe placeném fleku,
šel bych hned. Jedině prachy mě tu drží.
Ne, nemusíte nikdo závidět. Pětadvacet
litrů hrubého. Ale copak si dnes může
někdo vybírat? No, možná někdo jo, ale
já rozhodně ne. Mám pod palcem maso,
lahůdky, zeleninu. Patnáct lidí. Chodím
na sedm ráno, končím kolem páté odpoledne, málokdy dřív, někdy později.
Lolek, to je ředitel marketu, neustále
vyhrožuje. Prý v jakém je presu, co vše
musí splnit, aby nahoře byli spokojení,
ale oni spokojení nejsou nikdy. Obrat
stojí, doslova, za hovno, lidi nenakupují, zaměstnancům se nechce makat,
ale brali by nejraději miliony, dodavatelé šidí, kde to jen jde. Nedostatky na
odděleních jej zajímají jen do té míry, že
je mám řešit já, nebo ostatní vedoucí.
Jeho koněm je vedoucí z oddělení potravin. Pití, mouka, cukr, pečivo. No kůň,
spíše kobylka. Má třicet, pěkný kozy
a prý bude ona v jeho křesle, až si vezmou jeho do Prahy. Tak šušká se, že
v jeho křesle už sedává. Můžou si to dovolit. Jeho křeslo je bez problému unese
oba, je fakt bytelné. Mě nemá rád, ale
tyká mi:
„Já ti, Vrbato, na prostředky proti hlodavcům kašlu. Myslíš, že kradu? Sežeň
si někde pár pastiček a je to. Víš, co?
Zvedni tržby ve svých odděleních o tři
mega měsíčně a já ti ty pastičky koupím. To maso pro mě máš? Dneska večer v sedum, jo. Dobře, tentokrát přijede tchán, červený Berlingo. Kdo o tom
ví? Renata, jo. Ale ta je snad v pohodě,
ne. No proto. Když, tak jí kup zase lahvinku, jó? Kdo dělá potíže? Ta mladá, jo
ta co krmí tu deratizační četu. Hele, to
mě nezajímá, to je tvůj problém, rozumíš. Tak už běž, čekám návštěvu z Prahy. Vrbato! A nemysli si, že jsi nenahraditelnej.“
Mám hypotéku, dvě svoje a jedno vyženěné děcko, ženu na pracáku. Taky má
nervy v hajzlu. Už jsem se ptal jinde.
Takových vedoucích a s titulem vpředu
i vzadu mají všude mraky. Mě, s maturitou, zachraňuje snad jen praxe. Konkurzy nevyhrávám, to už mám taky za
sebou. Mlaďochů s titulem chrlí školy
mraky a všichni chtějí být hned vedoucími. A co umí? Hovno! Akorát ten cizí
jazyk, no dobře a práce na počítači taky
není všechno. No nic, zaženu třesavku
pilulí, co mě napsala doktorka, prý nějaké antidepresivum, a musím jít řešit
tu Danu. Holt rodina je základ státu
a ona je sama. Škoda jí, ale já se přece
vyhodit nenechám. Živit tři puberťáky,
manželku, barák, banku, milenku, to je
život na zdechnutí!
Jiří Wilson Němec,
povídka je součástí knihy
Rychlebské povídky
Křížovka 19
TÝNECKÉ LISTY
Výběžek
kamenných
Ital.
2. část
nástrojů
prozaik tajenky
sloužící
(Umberto)
k upevnění
Tlakový
útvar
Státní
správa
Anglicky
nahoru
Bitky
Věnovat
písemně
Javor
(botanic.
rod
dřevin)
Peří
Prudký
pokles
3. část Aeroplán
tajenky
Třesení
(zast.)
Riskování
Jáma
Oheň
Druh
tkaniny
Díl
kabátu
Odborník
v ušním
lékařství
Muž.
jméno
Souprava (26. 10.)
Ruské
pohoří
KŘÍŽOVKA
Hrát
kopanou
citátu
je Christian
Autorem
Johann Heinrich
Heine (1797 Düsseldorf - 1856 Paříž) - německý
proDruhová
zaik, básník, publicista a esejista, představitel číslovka
hnutí
Junges Deutschland v období romantismu.
Sušický
závod
Tajenka z minulého čísla: „Muž a žena mohou být skutečnými přáteli až poté, co se spolu vyspí. ”
Úspěšným řešitelem a výhercem knihy se stává pan
Josef Svrchokryl z Prahy.
Výherci blahopřejeme.
Posunutí
Angl.
chudinská čtvrť
Plošné
míry
Rozvětvené
Citosl.
překvapení
Základ
budoucí
rostliny
Výhled
z domu
Bezbarvá
těkavá
kapalina
z uhlí
Zvuk
trubky
Domácky
Oldřich
Gal
Člen
kočovného
kmene
Zamlčet
Ženské
jméno
Vypravěč
(11. 12.)
Impérium
Stromořadí
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72,
telefon: 585 151 111, e-mail [email protected], a to
do konce aktuálního měsíce.
Zkr.
Pletenec
1. část
intercityvlasů
tajenky
express
Nehlučné
Druh
koně
Paní
(angl.
zkr.)
List
v atlasu
Rozkaz
ke
střelbě
Zkr. pro
milion
pascalů
Bezkmen.
dřevina
(sloven.)
Obyčejný
člověk
Ostrovanka
Kydnutí
Kam
Citosl.
cinknutí
Lem
Pružné
železo
Prvek
zn. O
Znaky
vyjadřující
informace
Badatel
pracoval
Muž jm.
(6. 5.)
Národní
divadlo
Ochrana
ptáků
Oznámit
úřadům
Zn. jedn.
práce
Na
živu
Seveřan
Pracoviště
Úlovek
Zn. lithia
Pecka
Část
žaludku
přežvýkavců
Asijský
stát
Zkr. věda
a technika
mládeže
Olympijské hry
Ve větší
vzdálenosti
Třída
(slang.)
Malá
Olga
Stařec
Horniny
Část
svíčky
Zákrsky
Úkaz
Pochoutka
Jubilejní
Amer.
film E.
Flynna
Římsky
2004
Rusky
židle
Zn.
mědi
Starý
zákon
Ženské
jméno
(4. 3.)
Často
Pláty na
plotně
Chátrat
Prof.
dostihový
jezdec
SPZ
Nové
Zámky
Býti roztoužen
Písmeno
I
v dolech
Přespání
Sbor
zpěváků
Největší
přítel
člověka
Stopa
Kilogramy
Studentské
ubytování
(hovor.)
Písmeno
řecké
abecedy
Pomůcka:
Acer, Sun, Slum,
Stul, Kim
20
Sport - inzerce
TÝNECKÉ LISTY
Sport 21
TÝNECKÉ LISTY
Jaro je pro nás
nejdůležitějším
obdobím,
říká trenérka Renáta Vrbová
Pokud dává světu o naší obci někdo vědět, pak jsou to určitě estetické gymnastky
z oddílu TJ Sokol Velký Týnec. Opět totiž vypadá, že vyrazí nejen na republikové
závody, ale že také zamíří na mistrovství světa, které se tentokrát koná na exotických Faerských ostrovech. O fungování oddílu jsme na našich stránkách psali
mnohokrát, ale osobně si myslím, že je to stále málo. Tento „rodinný“ zázrak totiž
trvá již mnoho let, a vypadá to, že o budoucnost jeho existence se vzhledem
k zájmu gymnastické drobotiny, obětavosti trenérek a rodinných příslušníků
závodnic se nemusíme bát. Takže, paní trenérko Renáto Vrbová, pojďme si
povídat o tom, co vás aktuálně čeká.
Reni, s jarem se aktivita našich
estetických gymnastek enormně
zvyšuje. Absolvují jeden závod za
druhým. Je to tak?
Ano, jaro je pro nás nejdůležitějším
obdobím, kdy probíhají národní soutěže a zejména pak mezinárodní závody. Zrovna tento víkend jsme se
vrátili ze Světového poháru v Bulharsku a příští víkend nás čeká Mistrovství České republiky juniorek a seniorek, které se bude konat v Zubří.
Stačí náš oddíl i nadále pokrývat
všechny věkové kategorie?
Naše členská základna je poměrně
široká, tak se nám daří všechny věkové kategorie obsazovat. Největší radost mám z přípravky, kde máme
skoro 30 děvčátek ve věku 4 - 6 let.
A potvrzuje se tím, že je o gymnastiku
zájem a že náš oddíl má v okolí dobré
jméno.
A kterým z nich se v této sezóně
nejvíce daří?
Těžko říct, komu se bude nejlépe dařit, první národní závod nás teprve čeká. Ale s jistotou mohu říct, že družstvo děvčat 12 - 14 let bude patřit letos
rozhodně k favoritům, což dokázaly
i výsledky ze Sofie, kde ve velmi obtížné konkurenci obsadily 7. místo. I juniorky se zde neztratily a podařilo se jim
vybojovat finálovou účast a obsadit
konečné 9. místo. Jaká bude ale konkurence u nás, to si netroufám dopředu odhadovat.
Týnecká estetická gymnastika má
v posledních letech vždy zastoupení na mistrovství světa. Bude
tomu tak i letos?
Ano, i letos se nám to podařilo. Jak
v kategorii juniorek, tak seniorek.
Letos nás čeká mistrovství světa na
poměrně netradičním místě, na Faerských ostrovech. Pevně věřím, že se
oběma družstvům podaří zapojit do
finálových bojů.
Faerské ostrovy – pro středoevropského člověka je to exotická destinace. Co vás tam čeká?
Exotická destinace to rozhodně je,
protože cestovní ruch je zde omezený.
Létá tam pouze jedno malé letadlo
denně. Takže doprava tolika gymnastek nebude úplně jednoduchá. Samozřejmě že nás tam čeká zejména sportování - tréninky, tréninky a závody.
Ale jako při každé podobné akci se
s mamkou snažíme pobyt holkám zatraktivnit a poznat něco málo z dané
země. Máme v plánu výlet do tamní
nádherné přírody a plavbu lodí za
velrybami.
Mají základnu, která se věnuje vašemu sportu?
Sice stát je to malý, ale gymnastice se
tam věnuje snad každá dívka. V každé
kategorii, tedy juniorkách i seniorkách, budou mít zastoupení rovnou tři
domácí družstva!
Jak ekonomicky náročné je pro vesnický oddíl cestovat tak daleko?
Bohužel jistá exotičnost destinace
s sebou nese vyšší náklady. Obzvláště
letenky jsou velmi drahé, proto taky
částečně budeme cestovat autobusem. Životní úroveň na Faerských
ostrovech je velmi vysoká a s tím jsou
spojené i vysoké ceny ubytování. I zde
jsme hledali to nejlevnější. Ale přesto,
že budeme spát v mládežnické ubytovně, bude cena stejná jako v pětihvězdičkovém hotelu v Moskvě. Takže mohu shrnout, že letošní účast na světovém klání bude určitě nejnákladnější.
Ale děláme vše proto, abychom dívkám přispěly co největší částkou.
Jaký výsledek bys považovala za
úspěch?
Pokud by se obě družstva probojovala
do finále, tedy mezi dvanáct nejlepších, považovala bych to za jeden z nejlepších výsledků našeho oddílu.
Ptal se Petr Hanuška
LOS FOTBALOVÉHO JARA
muži
dorost
16. kolo
05. 04. 15:30 Jesenec - V. Týnec
16. kolo
04. 04. 14:00 Zubr Přerov - V. Týnec
17. kolo
12. 04. 16:00 V. Týnec - Protivanov
17. kolo
12. 04. 13:45 V. Týnec - Velké Losiny
18. kolo
19. 04. 10:15 N. Sady "B" - V. Týnec
18. kolo
19. 04. 10:00 Černovír - V. Týnec
19. kolo
26. 04. 16:00 Haňovice - V. Týnec
19. kolo
25. 04. 10:00 Štern. "A" - V. Týnec
20. kolo
03. 05. 16:30 V. Týnec - Doloplazy
20. kolo
03. 05. 14:15 V. Týnec - Chválkovice
21. kolo
10. 05. 16:30 Slavonín - V. Týnec
21. kolo
10. 05. 10:00 Konice - V. Týnec
22. kolo
17. 05. 16:30 V. Týnec - Paseka
22. kolo
17. 05. 14:15 V. Týnec - Nové Sady
23. kolo
24. 05. 16:30 Šumvald - V. Týnec
23. kolo
23. 05. 14:00 Nemilany - V. Týnec
24. kolo
31. 05. 16:30 V. Týnec - Lutín
24. kolo
31. 05. 14:15 V. Týnec - Opatovice
25. kolo
07. 06. 16:30 V. Bystřice - V. Týnec
25. kolo
07. 06. 10:00 Mohelnice - V. Týnec
26. kolo
14. 06. 16:30 V. Týnec - Zvole
26. kolo
14. 06. 14:15 V. Týnec - Určice
Upozorňujeme fanoušky, že první jarní utkání našich mužstev byla odložena. Dorostenci
utkání v Přerově odehrají v sobotu 11. dubna od 10:00 hodin a utkání mužů se odehraje
v pátek 8. května v 15:00 hodin.
ZE ZIMNÍ PŘÍPRAVY...
S Drahlovem vítězně
Aktuálně třetí tým druhé třídy okresu
FC Drahlov byl dalším soupeřem přípravy. V průběhu utkání se střídaly
světlé okamžiky s chaosem, ale nakonec jsme utkání dotáhli do vítězného
konce. V prvním poločase jsme neproměnili několik šancí až nás soupeř po
luxusním namazání od našeho stopera
v poslední minutě poločasu potrestal,
0:1. V úvodu druhého poločasu jsme
měli převahu a otočili stav na 2:1.
Následně přišel herní útlum, ale soupeř naštěstí moc nehrozil. Naopak my
zvýšili vedení na 4:1 a zahodili dalších
pár gólovek! V samém závěru opět
zmatek v našich obraných řadách
a soupeř korigoval na konečných 4:2.
Velký Týnec - Drahlov 4 : 2 (0 : 1)
Br: Pospíšil Jaromír 3x, Majer Lukáš
Sestava: Janák - Pazdera, Vereš, Čtvrtlík, Coufal - Dosoudil - Švéda, Magna,
Kovařík, Majer - Pospíšil
Střídání hokejově: Kovář, Hrudník,
Dostalík, König, Dvořáček, Grofek,
Divoká přestřelka
Dnes nás prověřil lídr okresního přeboru FK Nemilany. Utkání bylo vyrovnané a šance se střídaly na obou stranách, Nemilany nám nedaly ani metr
hřiště zadarmo. My jsme jim to ulehčili
spoustou nepřesností a váhavostí při
rozehrávce a zakončení. Nakonec byla
k vidění 10-ti gólová remízová přestřelka s dominancí útoku před děravou obranou.
Velký Týnec - Nemilany 5 : 5 (2 : 2)
Br: Pospíšil Jaromír 2x, Dvořáček
David, Majer Lukáš, Magna Dušan
Sestava: Fišer - König, Vereš, Dosoudil, Majer - Dvořáček, Švéda, Magna,
Coufal - Kovařík - Pospíšil
Střídání hokejově: Janák, Hrudník,
Dostalík, Grofek, Čtvrtlík, Mádr
Poslední příprava
Poslední přípravné utkání před
startem záchranářské jarní části
sezóny jsme odehráli na přírodní trávě
v Jezernici. Místní celek, účastník
okresní soutěže Přerovského okresu
pro nás nebyl moc zdatným soupeřem.
Dopředu jsme ho jasně přehrávali
a výsledek 7:0 je pro ně milosrdný.
Naopak naše hra dozadu hodně skřípe
a být to schopnější soupeř, tak by
určitě naši hru v zadních řadách
potrestal!
Foto: archiv gymnastek
Týnecké estetické gymnastky sbírají úspěchy na všech frontách
Jezernice - Velký Týnec 0 : 7 (0 : 4)
Br: Pospíšil Jaromír 4x, Coufal
Matěj, Majer Lukáš, Kovařík Pavel
Sestava: Kovář - Pazdera, Vereš, Dosoudil, Coufal - Dvořáček, Magna, Kovařík, Majer - Pospíšil, Švéda
Střídání hokejově: Fišer, Čtvrtlík,
Mádr
Více informací o dění v týneckém fotbale hledejte na internetových stránkách
www.fotbalvelkytynec.cz