35. Jazykový pobyt žáků v Londýně

35/2015 ZAHRANIČNÍ POBYT ŽÁKŮ V ANGLII
aneb cesta do Londýna a zase zpátky
V rámci dotačního programu výzva 56 jsme měli možnost vyjet s našimi žáky na
zahraniční pobyt do Anglie. Původně jsme měli naplánován jeden den přespat
v Londýně, a pak pokračovat dále na jih do Penzance. Bohužel z organizačních
důvodů nás v Penzance v daném termínu nemohli přijmout, a tak jsme začali shánět
jinou školu. Díky spolupráci s CEDU se nám podařilo oslovit školy v severním
Londýně, které našim dětem nabídly účast v jejich výuce. Vybrali jsme si školu Park
View, která nám při zkoumání jejich stránek připomínala školu v Penzance.
Do Anglie se přihlásilo přes 80 dětí, ale mohlo jet jen 40. Děti vylosovali členové
žákovského parlamentu prvního stupně spolu se zástupci parlamenťáků druhého
stupně. Jelikož nakonec ne každý vylosovaný mohl jet, došlo i na náhradníky.
Pátek … Na naši dlouhou cestu jsme vyjeli
v pátek ráno. Tým učitelů tvořili Marie Holčíková
jako vedoucí zájezdu, Jana Černá především jako
zdravotník, Milan Novák jako překladatel a Jiří
Švehlík jako znalec anglických poměrů. I tento rok
jsme jeli s řidiči Davidem a Romanem z agentury
Magic, se kterými do Anglie jezdíme už pravidelně
a víme, že se na ně v těžkých dopravních
anglických situacích můžeme spolehnout.
Cesta do Anglie ubíhala poměrně
rychle. Vzadu v autobuse seděli
deváťáci, kteří se trochu dohadovali,
kdo bude sedět na pětce a hlavně
béčko se přece s áčkem tak moc
nebaví …., v Plzni jsme vysadili třetího řidiče, po cestě pustili dva filmy a hurá přes
Německo, Belgii a Holandsko do Calais. Některé děti měly obavy z uprchlíků, které
se během celé cesty ukázaly jako liché a zbytečné a na zpáteční cestě jsme
vyhodnotili, že není třeba pokaždé věřit sdělovacím prostředkům.
Ještě nás čeká pasová kontrola (vysedáme z busu a první zkouška angličtiny), trajekt
se vším, co k němu patří – obchody, kávou, čokoládou, sedačkami, palubou – lehká
nervozita některých z našich cestovatelů …… a ráno nás vítají bílé skály Doveru.
Sobota … Do Londýna k hotelu
YHA jsme přijeli kolem desáté hodiny.
Příjemným překvapením byla jeho
blízkost k centru města, nepříjemným,
že nemáme kde parkovat. Po odložení
kufrů do speciální místnosti jsme
vyrazili na metro, které nás dovezlo
k přírodovědnému muzeu.
Cestování metrem by asi stálo za
samostatný článek, ale pro tuto chvíli stačí
říct, že jsme přežili, neztratili se, vždy
všichni nasedli, nezajeli a nakonec se i
v metru pospali, jak správní Londýňané.
V muzeu nás čekala první
nepříjemná zkušenost. Při vstupu
musely některé děti odevzdat nože,
které některým neodevzdali neb byli na
londýnské poměry příliš dlouhé. Pak
jsme zamířili do vědeckého muzea a
poté do Hyde Parku. V Hyde Parku
dostaly děti první rozchod – proběhlo focení, krmení všeho, co se kolem mihlo,
akrobatické prvky na trávě, ….prostě velmi příjemný čas. Večer návrat na hotel,
ubytování na pokojích a pak super večeře.
Neděle … Ráno nám přichystali typical english breakfast, vyklidili jsme pokoje a
vyrazili na Stonehenge. Když jsme přijížděli, zdálo se nám, že ty šutry jsou nějaké
malé a rozházené po poli. Ovšem po příchodu až k nim jsme museli uznat, že toto
místo je opravdu mýtické. Ze Stonehenge
jsme ještě zamířili do Windsoru, kde jsme už
bohužel nestihli projít hradem, protože ho
právě zavírali, ale aspoň se děti mohly
podívat do typicky anglických venkovských
obchůdků. Po večeři v Burger Kingu jsme
vyrazili přeplněným Londýnem do nového
hotelu. Řidiči byli malinko vyděšeni, protože
jestliže jsme v prvním hotelu neměli kde
parkovat, tak ve druhém jsme neměli ani kde
zastavit.
Pondělí … Po snídani v příjemném
prostředí, kde se o nás opravdu starali velmi
laskavě, jsme vyrazili do Oxfordu. Cesty
Londýnem jsou časově neodhadnutelné,
takže než jsme dorazili do Oxfordu, měli jsme
zase hlad a museli hledat nějakou restauraci.
Podařilo se nám najíst se v restauraci
u Číňanů – někteří zvládli celý oběd hůlkami
 a pak vzhůru na prohlídku univerzitního
prostoru. Po průchodu několika bloky
univerzity jsme se vydali do města a do na
našeho prvního obchoďáku.
Úterý … dnes vyrážíme do
školy Park View….
Škola byla asi 20 minut od našeho
hotelu, tak jsme šli pěšky, což nám
přineslo poznání, jaké všechny
obchodu máme v našem okolí –
objevení jednolibrovky vzbudilo
velké nadšení v našem
cestovatelském kolektivu. Ve škole
nás přivítal Mark a jeho kolegyně,
která mluvila česky. Děti se
rozdělily do skupin a se svými
anglickými spolužáky vyrazily na
prohlídku školy a do hodin. V tělocviku si dokonce domluvili, že chtějí hrát fotbal,
přičemž Angličany porazili.
Odpoledne po návratu ze školy jsme si
objednali na hotel pizzu a pak se vydali do
Finsbury Parku, který jsme měli naproti hotelu.
Počasí nám přálo, a tak jsme tam strávili velice
příjemné odpoledne. Navečer jsme zašli do
blízkého shoppingu, kde děti uspokojily svou
touhu po nákupech za libru.
Středa … Ráno nás vítá déšť, a to máme jít na
prohlídku Londýna. Asi to tak má být – Londýn
v typicky anglickém počasí. Naše trasa: muzeum,
kde se vždycky sušíme a jdeme na WC, Piccadilly
Circus, Trafalgar Square, královská jízdárna,
Buckingham Palace, Regents Park a hup na Double
decker. Podaří se nám všem dostat se na horní
palubu a než se alespoň trochu usušíme, jsme zase
nazpět na Trafalgar Square a vyrážíme
k Parlamentu, Westmister Abbey a Big Benu. Po cestě nás zdrží demonstrace na
podporu Tibetu, ale aspoň přestává pršet. Přejdeme přes most k největšímu
McDonald´s, co jsme kdy viděli, a tam si dáme pozdní oběd. Po obědě zamíříme
k Londýnskému oku, na metro a
metrem na Oxford Street. Tady
už snad všichni uspokojí svou
touhu nakupovat a každému se
podaří najít ten správný dárek
pro rodiče, sourozence,
prarodiče a další.
Čtvrtek … Ráno si sbalíme
kufry, dáme si poslední
hotelovou snídani, rozloučíme
se s personálem a Bety
z Polska a vyrážíme na zbylou
prohlídku města. Dětem už se
moc nechce, ale ještě nás čeká
Queen Walk po nábřeží Temže,
divadlo Globe, Tower Bridge,
Tower a poslední cesta metrem
na hotel, kde si vyzvedneme
kufry a adieu London. Mysleli
jsme si, že když nasedneme do
autobusu, máme vyhráno a
můžeme si poblahopřát, že jsme to zvládli. To jsme ale netušili, že nás čeká obrovská
zácpa v Londýně, v Doveru, celní prohlídka šesti žáků …. Že nestihneme trajekt a až
do Čech nebudeme mít jistotu, kde budou muset naši řidiči autobus odstavit, protože
už nebudou moci řídit. A s touto nervozitou, kterou naštěstí docela dobře řidiči
ukrývali, jsme se probudili do pátku.
Pátek…Jedeme, co to dá. Ovšem zastávka každé tři hodiny nás nemine, stejně
tak jako zácpa v okolí Norimberku. Už je jasné, že třetí řidič musí dojet místo do
Prahy až do Plzně. Naštěstí paní Věrka na telefonu vše zařídí i se suprovým obědem
někde mezi Plzní a Prahou. Kolem osmé hodiny večer přijíždíme do Uherského
Hradiště. I přes náročný program, uchozené nohy, prázdné peněženky, nevyspalé a
rozlámané těla se skoro všem 40ti mladším účastníkům zájezdu nechce vysedat,
béčko se vesele baví s áčkem a někteří navrhují, že to můžeme zkusit otočit. My čtyři
starší, nebo vlastně šest i s řidiči,
jsme rádi, že jsme se vrátili ve
zdraví, viděli, co jsme si
naplánovali a v londýnském
metru doposud nebloudí nějaký
náš Zaaleják .
28. 12. 2015 Marie Holčíková