Alien vs. Predator Dva nejznámější a nejkrvelačnější představitelé
Transkript
Alien vs. Predator Dva nejznámější a nejkrvelačnější představitelé
Alien vs. Predator Dva nejznámější a nejkrvelačnější představitelé šmejdu z vesmíru se konečně setkávají v jednom filmu. Chvíle, na kterou čekaly nesčetné zástupy filmových fanoušků od LA po Tokio. Slizký parchant z dílny úchylného H.R. Gigera se konečně utkává s kreaturou libující si ve stahování z kůže. Můžeme se radovat? Ne, ne a ne. Tohle se prostě nedělá, to mi nikdo nevymluví. Přece si někdo nemůže dovolit vzít dvě postavy vědecko-fantastických filmů, které stojí na samém vrcholku divácké oblíbenosti, a natočit s nimi něco takového. Kdybych tušil, že mé soukromé přání, jež jsem pronášel vesměs při každém sledování Vetřelce nebo Predátora, a které znělo: „Kéž by se někdy tyhle dva zabijáci pobili mezi sebou.“, bude vyslyšeno a odměněno tímto způsobem, radši bych ho nikdy nevyslovil. Ani v duchu. Režisér Paul W.S. Anderson, jehož filmografii zdobí například zdařilá adaptace videohry Resident Evil, měl jedinečnou možnost natočit kultovní záležitost, na kterou se mohlo ještě několik let vzpomínat a fanoušci obou sérií se k ní mohli rádi vracet. Mohl také konečně zabouchnout dveře za označením průměrného spíše však lehce podprůměrného režiséra. Ale Anderson se rozhodl jít jinou cestou. Cestou, kterou by se pravděpodobně jiný režisér nevydal. Nikdo z nás. Kdybych já měl k dispozici postavy Predátora a Vetřelce, snažil bych se z filmu, který má název Vetřelec vs. Predátor, udělat akční nářez. Pravda, psychologií postav bych se zrovna dvakrát nezaobíral, ale k čemu vlastně, když jediná jejich role ve filmu by byla role lovné zvěře. Hlavní důraz bych kladl na to, aby se divák nenudil. Jenže, já nejsem Anderson a hlavně, Anderson není já. Takže on vůbec neřeší, jestli se bude divák nudit nebo ne. Proto se nudíte. Hlavně na začátku, kdy se nás režisér snaží seznámit s postavami příběhu. Máme tu člověka, který za tím vším stojí – Charlese Bishopa Weylanda (Lance Henriksen), hlavní hrdinku Lex (Sanaa Lathan) a zbytek expedice. Koukám, zapomněl jsem se zmínit, za čím vlastně pan Weyland stojí. Tak tedy. Pan Weyland je bohatý muž, který tuší, že už tu dlouho nebude, ale to není podstatné. Jeho satelity (říkal jsem, že je bohatý) jednou zaměří neidentifikovatelný zdroj tepla kdesi na Antarktidě. A tak se rozhodne, že se tam vydá a přijde záhadě na kloub. Osloví odborníky a specialisty, o nichž si myslí, že jsou ve svém oboru jedničky, zašustí zelenými papírky a čeká, jak se rozhodnou. Jak asi. Teď trošku zkratkovitě – dorazí na místo, kde byl zdroj tepla lokalizován, objeví obrovský tunel pod zem, chvíli tápou, kde se tu vzal, a nakonec do něj slaní. Ocitnou se kdesi ve starodávném chrámu, jakémsi hybridu aztécké, egyptské a bůhví ještě jaké kultury. Do tohoto bodu měl Anderson možnost seznámit diváky s aktéry příběhu. Musím smutně konstatovat, že to s největší pravděpodobností není jeho parketa. Nedozvíme se skoro nic, snad jen to, že tenhle dělal na vykopávkách a Lex, která občas bere vědce na expedice na ledě. Z toho plyne, že úvodních třicet minut v lepším případě prozíváte. Pak se ale začne blýskat na lepší časy. Na scéně se poprvé objeví lehce nepřátelský pán s maskou a nabroušeným ostřím a už od začátku se s tím vůbec nemaže. Začnete si mnout ruce, protože ani chrám, ve kterém se ocitla větší část expedice, nevypadá vůbec špatně. Tím nemyslím jeho výtvarné provedení, ale to, že působí, jako by ukrýval nepřeberné množství možností, jak se zbavit jednotlivých členů výpravy. Jenže ouha. Režisér se opět vydává jiným směrem. Z chrámu se vyklube cosi, co připomíná Kostku. Těšili jste se na efektivní umírání jednotlivců? Ale kdeže. Anderson nechá vymírat „hrdiny“ po několika a vůbec si to neužijete. Jednou je tam snad zpomalení, tzv. bullet-time, ale jestli tohle dneska někoho nadchne, tak tím si zrovna dvakrát jistý nejsem. Nejsme přeci v roce 1999 a po plátně se neprohání frajírek Keanu Reeves. Ono je to s tím hromadným vymíráním stejně jedno, Anderson totiž neumí dodat grády ani prachsprosté férovce jeden na jednoho. To ale není všechno. Za největší mínus považuji absenci jakékoliv atmosféry. Celý film se odehrává víceméně v uzavřených prostorech, ale pocítí snad divák alespoň náznak tísnivosti? Ne. Nepomáhá tomu ani kamera, která film snímá jak domácí video. Hra světel a stínů jakoby neexistovala. Za celou délku filmu jsem se ani jednou nelekl, ani jednou nepřivřel oči. To není dobře. A teď už určitě netrpělivě čekáte, až se zmíním o souboji těch DVOU. Tak dobře, máte to mít. „Vrcholné“ scény jsou tu celkem dvě. Akce bez nápadu. Místy to působí až komicky. Třeba když rozzuřený Predátor vezme Aliena za ocas, roztočí ho a pustí. To jsem nevěděl jestli to mám vzdát, sebrat se a jít se někam projít, nebo se začít na celé kolo smát. Nicméně jsem vydržel a nelitoval. Ochudil bych se ještě o několik dalších humorných situací. Přátelství mezi Lex a Predátorem, kdy ji nově nabitá známost dokonce láskyplně vyrobí zbraně z ostatků vetřelcova těla. Závěrečná scéna – to je vskutku skvost sci-fi. Chtělo se mi plakat. Tak tedy nevím, myslel to Paul W.S. Anderson s tímhle prequelem vážně? Myslel to vážně s těmi odkazy na Erika von Dännikena? Chtěl se svým novým filmem zařadit po bok Jamese Camerona, Riddley Scotta nebo Johna McTiernana? Já doufám, že si z nás všech akorát dělal srandu, protože jinak by se mi chtělo začít brečet. Přeci někdo nemůže natáčet film s kultovními postavami a nepředvést za celých sto minut ani jednu akci, o které by se dalo říct, že je cool. Jestli jsi to myslel vážně, Paule, tak to ti můžu říct jenom jedno: „Strč si tenhle svůj film do...ty moc dobře víš kam.“ A těch 40% procent – Predátor (10%), Vetřelec (10%), Lance Henriksen (10%) a nechtěný humor (10%). Jsme si kvit. P.S. Určitě vás zajímá, kde se tam ti Alieni a Predátoři vzali, ale to je pěkná historka a nechám na Paulu W.S. Andersonovi, aby vám jí řekl. P.P.S. Slogan filmu „Ať vyhraje kdo vyhraje, my prohrajeme“ vyšel dokonale. My diváci jsme prohráli na celé čáře. Movie Info Premiéra: 4. listopadu 2004 Originální název: Alien vs. Predator Žánr: sci-fi thriller Hrají: Lance Henriksen, Sanaa Lathan, Raoul Bova, Ewen Bremner, Colin Salmon, Petr Jákl a další Režie: Paul W.S. Anderson Scénář: Paul W.S. Anderson, Ronald Shuse, Dan O'Bannon Kamera: David Johnson Hudba: James Seymour Brett, Harald Kloser Distribuce: Bontonfilm, 101 minut, české titulky, přístupný od 12 let Lukáš Franz
Podobné dokumenty
Psychické problémy veteránů války v Perském zálivu
Byť se technické vojenské prostředky za oněch dvanáct let
změnily, zátěž bude (či už dokonce je) pro příslušníky
ozbrojených sil srovnatelná. Česká jednotka není určena
pro vlastní boj, a tak se jí...
Periodická soustava prvků ve fraktuře
Periodensystem der Elemente in Fraktur
Periodická soustava prvk• ve fraktu•e
I.A