obsah

Transkript

obsah

MODULY ON-LINE KURZU
Moduly on-line kurzu
OBSAH
Modul I: Základní fakta: biologie HIV
1. Poznat rozdíl mezi HIV a AIDS
2. Znát rozsah epidemie
3. Pochopit, jak HIV napadá imunitní systém a lidské tělo
4. Znát stádia nemoci
5. Znát a dokázat popsat způsoby přenosu HIV
6. Znát faktory, které zvyšují riziko infekce
Modul II: Příznaky a prevence AIDS
1. Popsat obecné příznaky HIV/AIDS
2. Znát proces testování HIV a jeho výhody
3. Rozumět procesu poradenství
4. Znát bezpečné a rizikové chování
5. Vědět, jak správně používat kondom
Modul III: Postoje k lidem nemocným HIV/AIDS
1. Schopnost kriticky přemýšlet o postojích k lidem nemocným HIV/AIDS
2. Schopnost analyzovat sociální faktory, které zvyšují zranitelnost vůči infekci
HIV
3. Schopnost vysvětlit proces diskriminace
4. Znát způsoby, jak omezit diskriminaci
5. Mít povědomí o problému diskrétnosti
Modul IV: Univerzální bezpečnostní opatření týkající se lékařské péče a
HIV/AIDS
1. Vědět, jak najít mezinárodní politiku týkající se AIDS
2. Porozumět rizikům přenosu HIV ve zdravotnických zařízeních
3. Znát mezinárodní bezpečnostní postupy týkající se zdravotnické péče a
HIV/AIDS
4. Znát význam postexpoziční profylaxe a jak ji aplikovat na oběti znásilnění
5. Porozumět přenosu HIV z matky na dítě a možnostem prevence
Modul V: Péče o lidi žijící s HIV/AIDS
1. Vysvětlit termín „PLWHA“ (Lidé žijící s HIV/AIDS)
2. Analyzovat, jak HIV/AIDS ovlivňují každodenní život
3. Vědět, jak využívat prvků integrované péče pro PLWHA
4. Znát dopad možností léčby
5. Znát roli skupin podporujících PLWHA
6. Znát práva PLWHA
Modul VI: Změna chování a komunikace
1. T Rozumět nutnosti multidimenzionálního přístupu k HIV/AIDS
2. Schopnost vnímat faktory rizika a zranitelnosti a jejich vliv
3. Znát procesy, které jsou zásadní pro změnu chování
4. Schopnost využívat principy komunikace zaměřené na změnu chování (BCC)
5. Vědět, jak rozvinout aktivní zapojení
2
6. Mít povědomí o silných stránkách a výzvách vzájemného vzdělávání
Modul I
Základní fakta: biologie HIV
3
MODUL I
CÍL:
Poznat rozdíl mezi HIV a AIDS
NÁZEV
Co znamenají AIDS a HIV?
OBSAH
Už jste někdy přemýšleli o tom, že jdete kolem člověka nakaženého AIDS nebo
nositele HIV?
Možná jste už seděli vedle osoby nemocné AIDS v kině? Může se stát, že Váš
kamarád nebo někdo z Vaší rodiny onemocní AIDS… nebo možná zjistíte, že je
nakažený někdo na Vašem pracovišti… Protože je AIDS nevyléčitelná nemoc,
kterou se můžete nakazit od ostatních, měli byste o ní vědět víc, abyste se mohli cítit
bezpečněji.
Navíc, pokud budete mít dostatečné znalosti o HIV/AIDS, můžete být učitelem mezi
svými přáteli a kolegy.
Lidé si někdy myslí, že HIV a AIDS znamenají téměř to samé.
Pokusíme se nyní vysvětlit, co tyto zkratky znamenají.
HIV
Human (lidský): virus je pouze lidský. Pouze lidé se mohou nakazit HIV.
Imunitní deficit: nedostatečný ochranný mechanismus, který by chránil tělo před
choroboplodnými zárodky a infekcí
Virus: velmi malý druh choroboplodného zárodku
HIV tedy znamená: virus, které způsobuje ztrátu obranyschopnosti u člověka
AIDS
Acquired (získaný): nakažení virem je výsledek velmi specifického chování
Imunitní: virus napadá bílé krvinky v imunitním systému
Deficit: bílé krvinky jsou buď tak slabé nebo je jejich počet tak malý, že nemohou
bojovat s infekcemi
Syndrom: příznaky nebo nemoc způsobená virem
AIDS tedy znamená: syndrom získaného imunodeficitu (soubor příznaků, které
vedou ke ztrátě imunity)
HIV je ten faktor nemoci, který způsobuje rozvoj AIDS. AIDS je nemoc, během
jejíhož průběhu se rozpadá imunitní systém těla a zeslábne natolik, že nedokáže
ochránit lidské tělo před různými infekcemi.
4
ODKAZY:
http://www.e-aids.ro/basic-dictionary.php
http://en.wikipedia.org/wiki/Image:HIV-budding-Color.jpg
http://video.yahoo.com/watch/622959
http://phil.cdc.gov/phil/details.asp
KVÍZ
AIDS je způsoben:
A. HIV, bakterií
B. HIV, virem
C. SIV, virem
5
MODUL I
CÍL:
Znát rozsah epidemie
NÁZEV
Jaké údaje najdeme ve spojení s AIDS v Evropě a ve světě?
OBSAH
S nemocí HIV/AIDS žije na světě přes 33 milionů lidí, 95% z nich v rozvojových
zemích. Nejvíce nakažených a nemocných lidí žije v Africe, druhý největší výskyt
nemoci v dnešní době je pak v Asii. Na světě zemřelo na nemoc AIDS 16 milionů
dospělých. V Africe je nyní AIDS nejčastější příčinou úmrtí.
V roce 2007 se virem HIV nakazilo 2,5 milionu lidí a 2,1 milionu lidí zemřelo na
AIDS. V Africe je nakažených 22,5 milionů lidí a v Asii 4,9 milionů lidí. Veliký nárůst v
počtu nakažených se objevil ve východní Evropě a střední Asii; podle některých
údajů počet nově nakažených roste každý rok od roku 2004 asi o 50%. Na Ukrajině
a v Ruské federaci žijí s HIV 2% z celkové populace. AIDS přináší nejen velké
zdravotní obtíže, ale také sociální a ekonomické důsledky. Rozšiřuje se mezi
mladými lidmi, kteří jsou v produktivním věku, a tak oblast, kde se rozšíří epidemie,
ještě více zchudne. Jedním z nejzávažnějších následků AIDS je také zvýšený počet
sirotků; své rodiče ztratilo přes 11 milionů dětí. V mnohých afrických městech se
snaží sirotci přežívat na ulicích a dostanou se na dráhu prostituce, drog a zločinu.
Vysoký počet nemocných AIDS také způsobuje stále se zvyšující výdaje do
zdravotnictví. Například v Keni výdaje na lékařskou péči pro lidi nemocné AIDS
spolykají 50% z rozpočtu celé země. Důsledky epidemie AIDS mohou mít velký vliv
na budoucí rozvoj ve světě, proto všechny země realizují mezinárodní a národní
programy boje proti AIDS. V současnosti neexistuje žádná léčba nemoci AIDS a ani
žádná vakcína, která by mohla s virem bojovat. Ale AIDS je nemoc, které je možné
se vyhnout. Nejlepší způsob, jak se bránit, je vzdělávání, které naučí lidi, jak se
infekci vyhnout. Ve většině zemí existují národní programy, které monitorují AIDS a
koordinují všechny aktivity, které jsou podnikány organizacemi zabývajícími se tímto
tématem.
ODKAZY:
http://e-aids.ro/upload/learningmaterials/presentation%20AIDS%20_en.ppt
http://www.e-aids.ro/basic-epidemiology.php
http://www.euro.who.int/aids/surveillance/20051114_1
6
KVÍZ
Kolik lidí na světě žije s HIV/AIDS?
A. 4 miliony
B. 33 milionů
C. 18 milionů
7
MODUL I
CÍL:
Pochopit, jak HIV napadá imunitní systém a lidské tělo
NÁZEV
Jak virus HIV napadá lidské tělo?
OBSAH
Za boj s nemocemi je zodpovědný imunitní systém. Ten se skládá z bílých krvinek a
protilátek. Existuje několik typů bílých krvinek a jedním z nich jsou T4 lymfocyty. T4
lymfocyty jsou zodpovědné za tvorbu protilátek. Protilátky mají za úkol ničit cizí
buňky v organizmu, proto jsou produktem imunitního systému. Protilátky jsou
speciální proteiny, které hubí choroboplodné zárodky. Virus HIV napadá a poškozuje
T4 lymfocyty. Vlivem činnosti viru HIV je imunitní systém lidského těla zničen, a
proto nemůže bojovat proti nemocem.
Imunitní systém je něco jako armáda, která chrání lidské tělo. Když je organismus
napaden choroboplodnými zárodky, může je imunitní systém zničit. Tato „armáda“ je
obvykle silná a může nemoc úspěšně porazit. Někdy mohou imunitnímu systému
pomoci v boji s bakteriemi léky. Ale virus HIV je silnější než náš imunitní systém,
protože může ničit jeho „vojáky“. Virus HIV totiž napadá T4 lymfocyty a do krve
uvolňuje milióny svých vlastních kopií. Nové viry napadají nové T4 lymfocyty a tímto
způsobem se infekce šíří. Důsledkem toho je, že organismus boj s infekcí prohrává.
Menší počet „vojáků“ – T4 lymfocytů způsobí, že náš imunitní systém je více
oslabený.
Osoba se zdravým imunitním systémem má v krvi 800 až 1200 T4 lymfocytů na 1
mm3. Člověk nemocný AIDS má asi 200 T4 lymfocytů v 1 mm3 krve.
S postupným snižováním počtu T4 lymfocytů v krvi se také snižuje schopnost
organismu bojovat a výsledkem je postup nemoci AIDS u nakaženého. Pro různé
choroboplodné zárodky (bakterie, plísně, viry), které se dostanou do kontaktu s
lidským tělem, je mnohem snadnější tělo infikovat. Pokud je imunitní systém
dotyčného tak slabý, že nedokáže s choroboplodnými zárodky bojovat, říkáme, že
má daná osoba AIDS. Virus způsobí poškození těla prostřednictvím různých nemocí
(mykózy, zápal plic, meningitida, tuberkulóza, průjem, rakovina) a nakonec se stává
příčinou smrti.
Virus HIV je velmi proměnlivý. To mu umožňuje vyhnout se mechanismům
imunitního systému. Je to také důvod, proč je tak složité vytvořit úspěšný systém
léčby a pracovat na vakcíně k ochraně před nakažením.
ODKAZY:
http://www.e-aids.ro/basic-human.php
8
KVÍZ
http://www.e-aids.ro/basic-virus.php
http://www.youtube.com/watch?v=FErrWXDRD7o&feature=related
http://www.youtube.com/watch?v=f6YrkmJn4Wk&NR=1
http://www.medantic.com/demo/hiv_def.html
Úkolem imunitního systému je chránit lidské tělo před nemocemi.
Jednou ze součástí tohoto systému jsou:
A. červené krvinky
B. enzymy
C. lymfocyty T4
9
MODUL I
CÍL:
Znát stádia nemoci
NÁZEV
Stádia vývoje AIDS
OBSAH
Většina lidí nakažených virem HIV nemá žádné příznaky nemoci. Mohou vypadat
zdravě, protože neví, že byli nakaženi virem HIV. Přesto ale nakonec onemocní
nemocí AIDS; většina z nich několik let od nakažení.
Lékaři připravili seznam 87 příznaků HIV/AIDS. Zde jsou ty nejpodstatnější:
Primoinfekce – akutní HIV infekce, asi 2 týdny od nakažení:
 žádné příznaky
 příznaky chřipky
 horečka
 bolesti hlavy
 únava
 zduření lymfatických uzlin
Latentní fáze HIV, která může trvat po dobu několika let od nakažení:
 žádné příznaky
 zduření lymfatických uzlin
Raně symptomatická fáze AIDS
 únava, nedostatek energie
 ztráta hmotnosti
 zvýšená teplota, pocení
 chronické infekce ústní dutiny nebo vagíny
 chronická vyrážka
AIDS se všemi příznaky
 kašel
 problémy s pamětí, únava, malátnost
 chronický průjem
 horečka
 zvracení
 kožní nemoci
 zápal plic, tuberkulóza
 Kaposiho sarkom
 rakovina
ODKAZY:
10
KVÍZ
http://www.e-aids.ro/basic-development.php#
http://www.aids-images.ch/images/g6
Latentní fáze HIV, která může trvat po dobu několika let od nakažení,
má tyto příznaky:
A. Žádné příznaky, zduřelé lymfatické uzliny
B. Kožní nemoci, zápal plic, tuberkulóza
C. Chřipka, horečka, bolesti hlavy
11
MODUL I
CÍL:
Znát a dokázat popsat způsoby přenosu HIV
NÁZEV
Jak se šíří virus HIV?
OBSAH
Každý může být nakažen virem HIV, nezáleží na tom, o koho se jedná, jak je starý,
jakou má práci nebo sociální statut. Ale pokud máme dostatek znalostí a dodržujeme
některá pravidla, můžeme se chránit. Abychom se mohli infekci vyhnout a snížit tak
šíření viru, je užitečné znát způsoby tohoto šíření.
Virus HIV se vyskytuje v některých tělních tekutinách nemocných osob: potu,
slinách, slzách, krvi, mateřském mléku, spermatu, moči a vaginálním sekretu. Ale
protože je koncentrace viru v tělních tekutinách rozdílná, mohou být zdrojem nákazy
pouze některé z nich. Vysoká koncentrace viru HIV je v krvi, spermatu, mateřském
mléku a vaginálním sekretu. Pouze tyto tělní tekutiny jsou tedy zdrojem nákazy.
V potu, slinách, slzách a moči je koncentrace viru nízká, a proto není možné se jimi
nakazit.
Aby se zdravý člověk nakazil prostřednictvím krve, spermatu, vaginálního sekretu
nebo mateřského mléka od osoby nakažené HIV, musí dojít ke kontaktu těchto
tekutin s jeho krví nebo sliznicí. Existují tři způsoby:



Sex s nakaženou osobou bez jakékoliv ochrany – nákaza prostřednictvím
spermatu nebo vaginálního sekretu
Injekce s infikovanou krví
Nakažená matka nakazí dítě během těhotenství, porodu nebo při kojení
Existují odhady rizika nákazy pro všechny možné kontakty. Například podání ruky
nebo dotyk jiného člověka není rizikový, naopak použití stejné injekční stříkačky je
pro nákazu virem HIV velice rizikové, protože krev může být vstříknuta přímo do
krevního systému. Také orální sex je rizikový, protože v ústech mohou být drobná
poranění a sperma se tak může dostat do krve. Podobná situace platí i u tradičních
pohlavních styků.
Na rozdíl od mnoha jiných nemocí nemůže být virus HIV přenášen běžným
kontaktem s lidmi, dotknutím se nějakého předmětu, vzduchem nebo hmyzím
štípnutím.
ODKAZY:
12
http://www.e-aids.ro/basic-virus.php
http://www.e-aids.ro/basic-ways.php
http://www.medantic.com/demo/hiv_def.html
KVÍZ
Tělní tekutiny, kterými je možné se nakazit, jsou:
A. Krev, sperma, vaginální sekret
B. Sliny, slzy, pot
C. Slzy, krev, pot
13
MODUL I
CÍL:
Znát faktory, které zvyšují riziko infekce
NÁZEV
Rizikové faktory pro přenos HIV
OBSAH
K nakažením HIV může dojít: sexuálním stykem, sdílením použitých jehel nebo
mateřským mlékem infikované matky.
Nejčastější cestou přenosu infekce je sexuální styk. Nicméně, ne každý sexuální
styk přináší stejné riziko nákazy.
Co může zvýšit riziko přenosu během sexuálního styku?








role neaktivního partnera – jak pro muže tak pro ženy
sexuální styk s osobou, která nitrožilně užívá drogy
sexuální styk s mnoha partnery (více než jedním během jednoho roku)
sexuální styk s partnerem, který má více partnerů než pouze Vás
používání vibrátoru nebo podobných nástrojů
sexuální styk (vaginální) bez použití kondomu
orální sexuální styk pro ženy – když muž nemá kondom nebo nemá pod
kontrolou ejakulaci
orální sexuální styk pro muže nebo ženy během menstruace
Sperma nebo vaginální sekret osoby nakažené HIV obsahují virus. Aby virus
infikoval zdravého jedince, musí se dostat do jeho krevního řečiště. Například při
vaginálním sexuálním styku jako důsledek tření často dochází k drobným
poraněním sliznice vagíny, takže může dojít ke zvýšení rizika nákazy. Nakažení u
muže může způsobit i velmi malé poranění penisu. K nakažení však může dojít i
bez poranění. I během jiných druhů sexuálních styků může dojít k infekci – při
poraněních sliznice v konečníku nebo ústech.
Sexuální styky, které byly popsány, jsou považovány za nejvíce rizikové, protože
umožňují kontakt krve s krví nebo spermatem či vaginálním sekretem. A tyto tělní
tekutiny, jak již bylo zmíněno, obsahují virus HIV.
ODKAZY:
http://video.google.pl/videoplay?docid=6363805495568451679&q=aids+animation&
ei=hGJlSIHPJYPijAKH6ZXYCg&hl=pl
14
KVÍZ
Virem HIV se můžete nakazit: :
A. Podáním ruky s nakaženým člověkem
B. Nechráněným sexuálním stykem s nakaženou osobou
C. Používáním stejného nádobí a příborů
15
PRACOVNÍ LIST
MODUL I
OBSAH
1. Napište celé názvy pro zkratky HIV a AIDS:
HIV.................................................................................................................................
AIDS..............................................................................................................................
2. Napište tři sociální dopady šíření epidemie HIV/AIDS ve světě:
•......................................................................................................................................
•......................................................................................................................................
•......................................................................................................................................
3. Na základě informací, které můžete najít na webu www.eurohiv.org napište do
tabulky názvy tří evropských zemí, kde počet lidí nakažených HIV/AIDS odpovídá
počtu uvedenému v tabulce
Případy na 1
milion obyvatel
do 20
20-99
100-199
Přes 200
Evropské země ..........................
(3)
.........................
.........................
4. Doplňte text:
Imunitní systém lidského těla se skládá z krevních částic zvaných .............................
...............
Jedním z typů bílých krvinek jsou......................................... Pokud se virus HIV
dostane do lidského těla, zničí T4 lymfocyty. Důsledkem je, že lidské tělo nemůže
……………………………………………………………………………………..
5. Váš přítel/Vaše přítelkyně má tyto příznaky chřipky: horečku, bolesti hlavy, zduřelé
lymfatické uzliny a je unavený:
Myslíte si, že se nakazil/a virem HIV. Jaké mu/jí můžete položit otázky, abyste mohli
potvrdit nebo vyvrátit Vaše podezření?
………………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………..
16
6. Po konverzaci s přítelem/přítelkyní se Vám Vaše podezření potvrdilo. Myslíte si,
že by se měl/a nechat otestovat. Ale on/ona nechce. Jaké argumenty použijete,
abyste ho/ji přesvědčil k testu?
…………………………………………………………………………………………………..
…………………………………………………………………………………………………..
………………………………………………………………………………………………...
17
Modul II
Příznaky a prevence AIDS
18
MODUL II
CÍL:
Popsat obecné příznaky HIV/AIDS
OBSAH
Příznaky AIDS jsou primárně výsledkem okolností, které se ve zdravém imunitním
systému jedince normálně nerozvinou.
Většina z těchto okolností je způsobena bakteriemi, viry, plísněmi a parazity, které
jsou běžně pod kontrolou jednotek imunitního systému, který je však virem HIV
ničen.
Pro lidi s AIDS jsou běžné oportunní infekce.
HIV ovlivňuje téměř všechny orgány v těle. (1). U lidí s AIDS je také zvýšené riziko
rozvoje různých rakovinových onemocnění, např.
Karposiho sarkomu, karcinomu děložního krčku, karcinomů
imunitního systému známých jako lymfomy.
Navíc lidé s AIDS mají často systémové příznaky infekce
jako horečku, pocení (zvláště v noci), zduřelé žlázy,
zimnici, slabost nebo ztrátu hmotnosti (2 a 3).
Po diagnostikování AIDS je současná (údaje z roku 2005) průměrná doba, které se
pacient dožije, pokud je podroben antiretrovirové terapii, odhadovaná na více než 5
let. Nicméně stálé výzkumy nové léčby a také odolnost, kterou si HIV rozvíjí vůči
léčbě, tyto odhady doby dožití neustále mění. Bez antiretrovirové terapie většinou
dojde k úmrtí do jednoho roku.
Většina pacientů zemře na oportunní infekce nebo zhoubné nádory spojené
s progresivním selháním imunitního systému.
Míra klinického postupu nemoci se u jednotlivců velice liší a ukázalo se, že ji
ovlivňuje mnoho faktorů, jako citlivost hostitele a funkčnost jeho imunitního systému,
zdravotní péče a přidružené infekce, stejně jako faktory spojené s virovým kmenem.
Specifické oportunní infekce, které se vyvinou u pacienta s AIDS, závisí částečně na
rozšíření těchto infekcí v geografické oblasti, kde pacient žije.
Hlavní plicní onemocnění
Vyskytuje se zvýšená neprůhlednost na spodní straně plic na obou
stranách, která je charakteristická pro pneumocystovou pneumonii.

Pneumocystová pneumonie (původně známá jako plicní infekce
Pneumocystis carinii a stále zkracovaná jako PCP) je relativně
vzácná u zdravých lidí s normálním imunitním systémem, ale
běžná u lidí nakažených HIV. Je způsobená Pneumocystis X-ray of
jirovecii. Před nástupem efektivní diagnostiky, léčby a běžné Pneumocystis
jirovecii
prevence v západních zemích byla běžnou přímou příčinou caused
úmrtí. V rozvojových zemích je stále jedním z prvních indikátorů pneumonia.
AIDS u netestovaných jedinců (4).
19
Tuberkulóza (TBC) je mezi infekcemi spojenými s HIV ojedinělá, protože je
přenosná na lidi s normálním imunitním systémem přes dýchací cesty. Po
identifikaci je snadno léčitelná, může se objevit v rané fázi vývoje nemoci HIV, je
možné jí předejít léčebnou terapií. Potencionálně závažným problémem je ale
rezistence proti lékům. Ačkoliv se její výskyt snížil díky používání přímo
sledované terapie a jiným vylepšeným praktikám v západních zemích, toto se
nestalo v zemích rozvojových, kde je HIV nejvíce rozšířen. V raném stádiu HIV
je TBC častá jako plicní nemoc. V pokročilých stádiích HIV se TBC často
vyskytuje netypicky jako mimoplicní (systémové) onemocnění. Příznaky jsou
většinou velmi závažné a nejsou lokalizované na jediné místo, často napadají
kosti, močový a trávicí trakt, jádra, místní lymfatické uzliny a centrální nervový
systém (5).
Hlavní onemocnění trávicího traktu

Esophagitis je zánět dolní části jícnu (hltanu nebo polykací trubice vedoucí do
žaludku). U HIV pozitivních jedinců jde o normální onemocnění způsobené
plísňovými
(candidiasis)
nebo
virovými
(herpes
simplex-1
nebo
cytomegalovirus) infekcemi. V ojedinělých případech je způsoben mycobakterií
(6)
.

Neobjasněný chronický průjem u HIV nemocných může mít velké množství
možných příčin jako běžnou bakteriální (např. Salmonela) nebo parazitickou
infekci; a neobvyklou oportunní infekci jako Mycobacterium avium complex
(MAC) a cytomegalovirus (CMV) colitis. V některých případech může být průjem
vedlejším příznakem různých používaných léků k léčbě HIV nebo antibiotik
používaných k léčbě příčin průjmu. V pozdních stádiích nemoci je průjem
považován za známku změn ve způsobu, jak střevní trakt absorbuje živiny, a
může být důležitou součástí toho jak HIV ničí organismus (7).
Hlavní neurologická onemocnění

Toxoplasmóza je nemoc způsobená jednobuněčným parazitem zvaným
Toxoplasma gondii; většinou napadá mozek a způsobuje toxoplasmatickou
encefalitidu, ale může napadnout i oči a plíce a způsobit jejich onemocnění (8).

Progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) je nemoc, která vede k ničení
myelinu. Je způsobena virem JC virus, který je u 70% populace přítomný
v latentní formě a který způsobuje nemoc pouze pokud je imunitní systém
výrazně oslaben, jako je to u pacientů nemocných AIDS. Postupuje rychle,
způsobuje většinou smrt během několika měsíců od diagnostikování (9).

AIDS dementia complex (ADC) je metabolická encefalitida indukovaná nemocí
HIV (10). Specifická neurologická poškození jsou viditelná v kognitivních,
behaviorálních a motorických abnormalitách, které se objeví po několika letech
od nakažení HIV.

Kryptokokóza je infekce mozkomíšní pleny (membrána pokrývající mozek a
míchu) plísní, která může způsobit horečky, bolesti hlavy, únavu, nevolnost a
zvracení. U pacientů se také mohou vyvinout záchvaty a zmatení; pokud se
neléčí, může být smrtelná.
Hlavní zhoubné nádory spojené s HIV
U pacientů s HIV se výrazně zvyšuje výskyt různých nádorových
onemocnění. To je primárně způsobeno přidruženou infekcí viry DNA,
které produkují nádory, zvláště Epstein-Barr virem (EBV), virem
spojeným s Kaposiho sarkomem herpesvirem (KSHV) a lidským
Kaposi's sarcoma
papillomavirem (HPV) (11 a 12). Tyto potvrzují diagnózu AIDS, když se

20
objeví u osob nakažených HIV.

Kaposiho sarkom (KS) je nejčastějším nádorem u HIV nakažených pacientů.
Objevení tohoto nádoru u mladých homosexuálních mužů v roce 1981 bylo
jedním z prvních signálů epidemie AIDS. Je způsobený gamma herpes virem
spojeným s Kaposiho sarkomem (KSHV), často se objevuje jako červenavé
uzliny na pokožce, ale napadá také jiné orgány, zvláště ústa, trávicí trakt a plíce.

B buněčné lymfomy jako Burkittův lymfom, varianty Burkittova lymfomu, difuzní
velkobuněčný B lymfom (DLBCL) a lymfomy primárního centrálního nervového
systému jsou u HIV nakažených pacientů častější. Tyto zvláštní druhy nádorů
často předchází špatné prognóze. V některých případech tyto lymfomy
naznačují nemoc AIDS. Epstein-Barr virus (EBV) nebo KSHV způsobují mnohé
z těchto lymfomů.

Cervikální nádor u HIV nakažených žen je považován za určující pro diagnózu
AIDS. Je způsoben lidským papillomavirem (HPV) (13).
Kromě výše zmíněných nádorů, které určují nemoc AIDS, jsou HIV nakažení pacienti
ve větším riziku i k ostatním nádorům, jako Hodgkinově nemoci nebo análním a
rektálním karcinomům. Nicméně výskyt mnoha ostatních nádorů, jako rakoviny prsu
nebo rakoviny tlustého střeva se u HIV nakažených pacientů nezvyšuje. V oblastech,
kde je pro léčbu AIDS extensivně využívána vysoce aktivní antiretrovirová terapie,
se výskyt mnoha těchto nádorů snížil, ale zároveň se staly zhoubné rakovinové
nádory celkově nejčastější příčinou smrti u HIV nakažených pacientů (14).
Ostatní oportunní infekce
U pacientů s AIDS se často vyvinou oportunní infekce s nespecifickými příznaky,
zvláště malé horečky a ztráty hmotnosti. Ty také zahrnují infekci bakterií
Mycobacterium avium-intracellulare a cytomegalovirem (CMV). CMV může způsobit
zánět tlustého střeva, jak bylo zmíněno výše a CVM zánět sítnice, který může
způsobit oslepnutí. Plísňové onemocnění způsobené Penicillium marneffei je nyní
třetí nejčastější oportunní infekcí (po mimoplicní tuberkulóze a kryptokokóze) HIV
pozitivních jedinců v endemické oblasti jihovýchodní Asie (15).
ODKAZY:
1. Holmes CB, Losina E, Walensky RP, Yazdanpanah Y, Freedberg KA (2003).
"Review of human immunodeficiency virus type 1-related opportunistic infections
in sub-Saharan Africa". Clin. Infect. Dis. 36 (5): 656–662. PMID 12594648.
2. Guss DA (1994). "The acquired immune deficiency syndrome: an overview for
the emergency physician, Part 1". J. Emerg. Med. 12 (3): 375–384. PMID
8040596.
3. Guss DA (1994). "The acquired immune deficiency syndrome: an overview for
the emergency physician, Part 2". J. Emerg. Med. 12 (4): 491–497. PMID
7963396.
4. Feldman C (2005). "Pneumonia associated with HIV infection". Curr. Opin. Infect.
Dis. 18 (2): 165–170. PMID 15735422.
5. Decker CF, Lazarus A (2000). "Tuberculosis and HIV infection. How to safely
treat both disorders concurrently". Postgrad Med. 108 (2): 57–60, 65–68. PMID
10951746.
6. Zaidi SA, Cervia JS (2002). "Diagnosis and management of infectious
esophagitis associated with human immunodeficiency virus infection". J. Int.
Assoc. Physicians AIDS Care (Chic Ill) 1 (2): 53–62. PMID 12942677.
21
7. Guerrant RL, Hughes JM, Lima NL, Crane J (1990). "Diarrhea in developed and
developing countries: magnitude, special settings, and etiologies". Rev. Infect.
Dis. 12 (Suppl 1): S41–S50. PMID 2406855.
8. Luft BJ, Chua A (2000). "Central Nervous System Toxoplasmosis in HIV
Pathogenesis, Diagnosis, and Therapy". Curr. Infect. Dis. Rep. 2 (4): 358–362.
PMID 11095878.
9. Sadler M, Nelson MR (1997). "Progressive multifocal leukoencephalopathy in
HIV". Int. J. STD AIDS 8 (6): 351–357. PMID 9179644.
10. Gray F, Adle-Biassette H, Chrétien F, Lorin de la Grandmaison G, Force G,
Keohane C (2001). "Neuropathology and neurodegeneration in human
immunodeficiency virus infection. Pathogenesis of HIV-induced lesions of the
brain, correlations with HIV-associated disorders and modifications according to
treatments". Clin. Neuropathol. 20 (4): 146–155. PMID 11495003.
KVÍZ
Která jsou hlavní plicní onemocnění spojená s AIDS?
A. Progresivní multifokální leukoencefalopatie, ADC a
kryptokokóza
B. Kaposiho sarkom, Esophagitis a neobjasněný chronický
průjem
C. Pneumocystová pneumonie a tuberkulóza
22
MODUL II
CÍL:
Znát proces testování HIV a jeho výhody
OBSAH
Je velice důležité se nechat testovat na HIV, pokud máte podezření, že jste touto
nemocí onemocněli. Test pomůže nemocné osobě poznat svoji nemoc a také najít
pro sebe a pro ostatní správná preventivní opatření.
Existují tři hlavní typy testu na HIV.
Prvním typem testu je test na protilátky.
Tento test ukáže, zda je osoba nakažena HIV, virem, který způsobuje AIDS.
Informace v tomto dokumentu se soustřeďují především na testy na protilátky HIV.
Testy na protilátky jsou také známé jako ELISA (z angl. Enzyme-Linked
Immunosorbent Assay) testy.
Druhým typem testu je test na antigeny.
Antigeny jsou látky, které jsou považovány v organismu za cizí, nebo choroboplodné
zárodky, které vyvolají tvorbu protilátek v těle. Antigen HIV, který obvykle
vyprovokuje odpověď protilátek, je protein P24. V rané fázi infekce je P24 nadměrně
produkován a může být zjištěn v krevním séru prostřednictvím komerčního testu
(ačkoliv při dalším vývoji nemoci v těle se postupně úroveň dostává na nezjistitelnou
hranici). Testy na antigen P24 jsou někdy používány při kontrole darované krve, ale
mohou být využívány i pro HIV testování jednotlivců, protože mohou odhalit HIV
dříve než standardní testy na protilátky. Některé z nejnovějších testů na HIV
kombinují P24 a ostatní testy na antigeny se standardními identifikačními metodami
testů na protilátky k umožnění včasnějšího a přesnějšího zjištění.
Třetím typem testů je test PCR
(Test polymerázové řetězcové reakce). Celý proces získání genetického materiálu a
jeho testování testem PCR se týká testování rozšíření nukleové kyseliny nebo NAT
(z angl. Nucleic Acid-amplification Testing). Testy PCR zjišťují genetický materiál
samotného HIV a mohou identifikovat HIV v krvi během dvou nebo tří týdnů od
nakažení.
Testy PCR se vyskytují ve dvou formách DNA PCR a RNA PCR. Děti narozené HIV
pozitivním matkám jsou většinou testovány prostřednictvím DNA PCR, protože u
nich zůstávají po několik měsíců protilátky od jejich matky, a tak je test na protilátky
nepřesný. Zásoby krve v nejvíce vyspělých zemích jsou kontrolovány na HIV testem
RNA PCR, který může mít pozitivním výsledky o několik dní dříve než DNA test.
Pokud již člověk ví, že je nakažený HIV, může se nechat testovat na virovou zátěž,
zjistit genetický materiál HIV a odhadnout úroveň viru v krvi. To může být provedeno
s použitím jak RNA tak DNA PCR testu. PCR testy nejsou často využívány
k testování dospělých, protože jsou velmi nákladné a jejich spravování je
komplikovanější než spravování standardních testů na protilátky nebo testů P24.
23
Nicméně je možné je nabízet za zvláštních okolností nebo v soukromých klinikách,
kde jsou pacienti ochotni je zaplatit.
Standardní test
Standardní test HIV zjišťuje protilátky v krvi daného člověka. Když se HIV (virus)
dostane do těla člověka, jsou produkovány speciální proteiny. Ty jsou nazývány
protilátky. Protilátky jsou reakcí těla na infekci. Takže pokud má osoba protilátky na
HIV ve své krvi, znamená to, že je nakažená HIV. K tomuto pravidlu platí pouze dvě
výjimky. Zaprvé, u dětí HIV pozitivních matek zůstávají protilátky z matčina těla až
do 18 měsíců života dítěte, což znamená, že mohou mít tyto děti pozitivní výsledky
testu protilátek HIV, i když nejsou vlastně HIV nakaženy. Proto by děti HIV
pozitivních matek měly být po narození testovány testem PCR. Zadruhé, někteří lidé,
kteří se účastnili zkoušek na vakcínu proti HIV, mohou mít protilátky na HIV, i když
nejsou virem nakaženi.
U většiny lidí se vyvinou zjistitelné protilátky na HIV během 6 – 12 týdnů od
nakažení. Ve velmi řídkých případech to může trvat až 6 měsíců. Je velmi
nepravděpodobné, že se u někoho vyvinou protilátky za déle než 6 měsíců.
Testování dříve než po 3 měsících může mít za následek nepřesný výsledek testu,
protože nakažená osoba ještě nemusí mít vyvinuté protilátky na HIV. Čas mezi
nákazou a rozvojem protilátek se nazývá diagnostické okno. Během obdobní
diagnostického okna zatím lidé nakažení HIV nebudou mít ve své krvi protilátky,
které jsou zjistitelné testem na HIV. Nicméně osoba už může mít vysokou úroveň
viru HIV v krvi, rizikových tělních tekutinách a mateřském mléku. Během
diagnostického okna tak může dojít k přenosu na jinou osobu, i když výsledek testu
na protilátky nebyl pozitivní. Proto je nejlepší počkat minimálně 3 měsíce po poslední
rizikové situaci před testováním a vyvarovat se během této doby nechráněného sexu
nebo sdílení jehel při užívání drog. Některá testovací centra mohou doporučit
testování znovu po 6 měsících, pokud si myslí, že jste ve vysokém riziku nakažení.
Je také důležité, abyste během diagnostického okna nebyli vystaveni dalšímu riziku
nákazy HIV. Test je přesný pouze, pokud nebyl člověk vystaven žádnému jinému
dalšímu riziku, od doby možného vystavení do doby testování.
Negativní výsledek testu po třech měsících téměř vždy znamená, že osoba není
nakažená virem HIV. Pokud test u daného člověka je stále negativní i po šesti
měsících a během této doby nedošlo k nechráněnému sexu nebo sdílení jehel,
znamená to, že daný člověk nemá HIV a nerozvine se proto u něj nemoc AIDS.
Jedinou možnou cestou, jak se s jistotou dozvědět, jestli jste nakažen HIV, je test na
protilátky HIV. Není možné to zjistit z žádných příznaků.
Jaké jsou důvody pro to nechat se testovat?
Mnoho lidí si není vědomo, že jsou nakaženi HIV. (1) Méně než 1% sexuálně aktivní
městské populace v Africe bylo testováno a tento poměr je ještě nižší mezi
venkovskou populací. Navíc pouze 0,5% těhotných žen, které navštěvují městská
zdravotnická zařízení, dostává poradenství, je testováno nebo obdrží výsledek
svého testu. Opět tento je tento poměr nižší ve venkovských zdravotnických
zařízeních. (1)
Diagnostické okno (doba od nákazy do rozvoje zjistitelných protilátek proti infekci)
může být rozdílná, protože může trvat 3-6 měsíců než dojde k proměně séra a
pozitivním výsledkům testu.
Mnoho lidí, kteří se účastnili testu, se zbytečně strachuje. Obdržení negativních
výsledků (které znamenají, že nejste nakažení HIV) Vás může uklidnit. Pokud je
výsledek Vašeho testu pozitivní, můžete udělat mnoho věcí, které Vám pomohou
24
vypořádat se s pozitivním výsledkem a postarat se o Vaše zdraví. Pokud je Váš test
pozitivní, tak:

O Vaše zdraví by se měl starat lékař. Mnoho lidí, jejichž výsledek testu je
pozitivní, zůstává zdravých po několik let. Ale pokud onemocníte, existuje
mnoho léků nazývaných antiretrovirotika, které mohou pomoci zpomalit virus
a zachovat Váš imunitní systém. Můžete také dostat léky, které předcházejí
nebo léčí některá onemocnění, která lidé s HIV dostávají. Můžete také získat
přístup ke zkouškám nových léků a léčení.

Pokud onemocníte, lékař bude Vaše příznaky brát více vážně, pokud ví, že
jste HIV pozitivní.

Pokud víte, že jste HIV pozitivní, můžete podniknout kroky, které ochrání
ostatní lidi. Například praktikování bezpečného sexu a informování Vašich
bývalých sexuálních partnerů.

Pokud víte, že máte virus HIV, může to ovlivnit Vaše budoucí rozhodnutí a
plány, například založení rodiny.
ODKAZY:
Kumaranayake L, Watts C (2001). "Resource allocation and priority setting of
HIV/AIDS interventions: addressing the generalized epidemic in sub-Saharan Africa".
J. Int. Dev. 13 (4): 451–466. doi:10.1002/jid.798.
KVÍZ
Jaký je standardní test na AIDS?
A. test na protilátky
B. test na antigeny
C. test polymerázové řetězové reakce
25
MODUL II
CÍL:
Rozumět procesu poradenství
OBSAH
Je velmi důležité vědět, co znamená poradenství.
Poradenství může pomoci nakaženým osobám bojovat s nemocí v každodenním
životě.
Co je poradenství
Poradenství znamená, že musíte:
 mluvit s lidmi, poskytovat jim emocionální podporu
 pracovat na dobrých vztazích s nimi, být otevřený a trpělivý
 snažit se jim dát správné informace a pomoci jim se správným rozhodnutím
 pomoci lidem vyprávět jejich příběhy
 pomoci člověku mít pozitivní přístup k životu
Co poradenství není
Poradenství neznamená, že musíte:
 rozhodnout místo zúčastněné osoby
 dávat rady
 soudit a vyslýchat
 vnucovat jiným Vaši víru, názory
V čem poradenství pomůže
Prostřednictvím poradenství můžete lidem pomoci, když:
 se trápí kvůli tomu, že jsou nemocní AIDS nebo že jejich přátelé nebo člen rodiny
je nakažený
 jsou nemocní, pomůžete jim najít správné řešení, jak prodloužit jejich život
Techniky poradenství
Techniky poradenství, které mohou být využity při poradenství osobě nakažené
AIDS, jsou následující:
1) Vytvořit si dobrý vztah s danou osobou
2) Aktivně poslouchat (jinak Vám nebude daná osoba věřit)
3) Dávat jednoduché otázky (to pomůže dané osobě lépe popsat, co potřebuje říci)
4) Snažit se vcítit do dané osoby (to mu/jí pomůže uvěřit, že rozumíte jeho/jejím
problémům)
5) Shrnout, co bylo řečeno (aby byl vyjasněn obsah)
6) Organizovat aktivní hraní rolí (aby jedinec věděl, co má dělat v jednotlivých
situacích)
7) Snažit se najít další cesty, jak podpořit danou osobu
Typy poradenství spojeného s AIDS
Poradenství může být:
26
a. preventivní poradenství (využíváno ke správné informovanosti o AIDS a jeho
rizicích, k informování o způsobu přenosu infekce a způsobu, jak snížit riziko, ke
konzultacím o testu)
b. před-testové
poradenství
(využíváno
k odhalení
důvodu
testování,
k dostatečnému informování o testu, k přípravě jedince na test a k nalezení
osoby, která ho bude podporovat)
c. po-testové poradenství (je důležité v každém případě: jak u pozitivního, tak
negativního výsledku testu. Existuje také možnost určité doby nejistoty, kdy
nebude výsledek testu známý. Tato doba také závisí na typu použitého testu)
d. podpůrné poradenství (využíváno k poskytování emocionální a psychické
podpory lidem, kteří žijí s HIV nebo lidem a rodinám nakažených AIDS)
e. krizové poradenství (používáno pro rozrušené osoby, osoby v krizi nebo v šoku
nebo v těžkých situacích vycházejících z problémů HIV a AIDS)
ODKAZY:
Basic ADIS Counselling Guidelines – HIV Counselling Series n.6 – by Canadian
International Development Agency.
KVÍZ
Kdy je důležité po-testové poradenství?
A. pouze pokud jste nakaženi HIV
B. pouze pokud nejste nakaženi HIV
C. v každém případě: jak při pozitivním tak negativním výsledku
testu (existuje také možnost určité doby nejistoty)
27
MODUL II
CÍL:
Znát bezpečné a rizikové chování
OBSAH
Existují tři hlavní cesty přenosu HIV:
1) sexuální styk
2) vystavení infikovaným tělním tekutinám nebo tkáním)
3) přenos z matky na dítě
Je možné najít HIV ve slinách, slzách a moči infikovaných jednotlivců, ale nebyl
zaznamenán ani jediný případ přenosu infekce těmito tekutinami a riziko nakažení je
zanedbatelné.
1) Sexuální styk
Většina nakažení virem HIV probíhá prostřednictvím nechráněného sexuálního styku
mezi partnery, z nichž jeden je HIV pozitivní. Primární způsob přenosu HIV
celosvětově je sexuální kontakty mezi jedinci opačného pohlaví (1, 2 a 3).
Během pohlavního styku mohou snížit možnost nakažení HIV a jinými sexuálně
přenosnými nemocemi a také možnost otěhotnění jen mužský nebo ženský kondom.
Nejlepší současné výzkumy naznačují, že používání kondomu snižuje riziko
heterosexuálního přenosu HIV dlouhodobě asi o 80%, přitom pravděpodobnost
snížení rizika je větší, pokud jsou kondomy používány správně a při každé
příležitosti. (4)
Mužský latexový kondom, je-li používán správně a bez lubrikantů na bázi oleje, je
jedinou možnou nejefektivnější technologií, jak snížit sexuální přenosnost HIV a
jiných sexuálně přenosných nemocí. Výrobci doporučují, aby lubrikanty na bázi oleje,
jako je vazelína, máslo a sádlo nebyly používány společně s latexovými kondomy,
protože latex rozpouští a tak kondomy tak mohou propouštět. Pokud je to nezbytné,
výrobci doporučují používání lubrikantů na bázi vody. Lubrikanty na bázi oleje
mohou být nicméně používány s polyuretanovými kondomy. (5)
Ženské kondomy jako alternativa k mužským kondomům jsou vyráběny
z polyuretanu, který umožňuje současné používání lubrikantů na bázi oleje. Jsou
větší než mužské kondomy, mají vyztužený kruhový otvor a jsou vytvořeny ke
vsunutí do vagíny. Ženské kondomy obsahují vnitřní kroužek, který udržuje kondom
uvnitř vagíny – vsunutí ženského kondomu vyžaduje stlačení tohoto kroužku.
Nicméně současná dostupnost ženských kondomů je velmi malá a cena je natolik
vysoká, že je pro mnoho žen nedostupný. Předběžné studie naznačují, že tam, kde
jsou ženské kondomy dostupné, se relativně zvýšuje počet chráněných pohlavních
styků oproti nechráněným, a ukazuje se, že jsou důležitou strategií prevence HIV. (6)
Studie o párech, kde je jeden partner nakažený, ukazují, že při neustálém používání
kondomu je míra nakažení pro nenakaženého partnera nižší než 1% za rok. (7)
Strategie prevence jsou dobře známé v rozvinutých zemích, nicméně poslední
epidemiologické a behaviorální studie v Evropě a Severní Americe naznačují, že
28
podstatná menšina mladých lidí svým přístupem stále podstupuje vysoké riziko, a
ačkoliv jsou obeznámeni s problematikou HIV/AIDS, podceňují svoje vlastní riziko
nakažení HIV. (8)
Náhodně kontrolované případy ukázaly, že mužská obřízka snižuje riziko nákazy
HIV u heterosexuálních mužů až o 60%. Očekává se, že tato procedura bude
v zemích nejvíce napadených HIV aktivně propagována, ačkoliv se to může setkat
s problémy v rovině praktické, kulturní i hodnotové. Někteří odborníci se obávají, že
pocit nižší zranitelnosti mezi obřezanými muži může vést k více riskantnímu
sexuálnímu chování, a tak se sníží preventivní efekt. (9)
2) Vystavení infikovaným tělním tekutinám
Pracovníci ve zdravotnictví mohou snížit vystavení viru HIV dodržováním
zaměstnaneckých preventivních opatření ke snížení rizika vystavení kontaminované
krvi. Tato preventivní opatření jako rukavice, roušky, ochranné brýle nebo štíty a
oděv nebo zástěra zabraňují vystavení pokožky nebo sliznice patogenům
přenosným krví. Časté a důkladné umytí pokožky okamžitě po kontaminaci krví nebo
jinou tělní tekutinou může snížit riziko infekce. Konečně musí být opatrně zacházeno
s ostrými nástroji jako jsou jehly, skalpely nebo sklo, aby se předešlo řezným nebo
bodným zraněním kontaminovanými nástroji. (10) Protože v rozvinutých zemích je
intravenózní užívání drog důležitým faktorem přenosu HIV, jsou využívány strategie
snižování této nákazy způsobené užíváním drog např. programy výměny jehel a
injekčních stříkaček. (11 a 12)
3) Přenos z matky na dítě (MTCT)
V současné době odborníci doporučují, že pokud je nahrazení přijatelné,
proveditelné, dostupné, udržitelné a bezpečné, HIV pozitivní matky by se měly
vyhnout kojení svých dětí. Nicméně, pokud se nejedná o takový případ, je
doporučováno výlučné kojení během prvních měsíců života a jeho ukončení co
možná nejdříve. (13)
ODKAZY:
1. Johnson AM, Laga M (1988). "Heterosexual transmission of HIV". AIDS 2 (suppl.
1): S49-S56. PMID 3130121.
2. N'Galy B, Ryder RW (1988). "Epidemiology of HIV infection in Africa". Journal of
Acquired Immune Deficiency Syndromes 1 (6): 551-558. PMID 3225742.
3. Deschamps MM, Pape JW, Hafner A, Johnson WD Jr. (1996). "Heterosexual
transmission of HIV in Haiti". Annals of Internal Medicine 125 (4): 324–330. PMID
8678397.
4. Cayley WE Jr. (2004). "Effectiveness of condoms in reducing heterosexual
transmission of HIV". Am. Fam. Physician 70 (7): 1268–1269. PMID 15508535.
5. Module 5/Guidelines for Educators (Microsoft Word). Durex. Retrieved on 200604-17.
6. PATH (2006). "The female condom: significant potential for STI and pregnancy
prevention". Outlook 22 (2).
7. Condom Facts and Figures. WHO (August 2003). Retrieved on 2006-01-17.
8. Dias SF, Matos MG, Goncalves, A. C. (2005). "Preventing HIV transmission in
adolescents: an analysis of the Portuguese data from the Health Behaviour
School-aged Children study and focus groups". Eur. J. Public Health 15 (3): 300–
304. PMID 15941747.
29
9. Weiss HA (February 2007). "Male circumcision as a preventive measure against
HIV and other sexually transmitted diseases". Curr. Opin. Infect. Dis. 20 (1): 66–
72. doi:10.1097/QCO.0b013e328011ab73. PMID 17197884.
10. Eaton LA, Kalichman S (December 2007). "Risk compensation in HIV prevention:
implications for vaccines, microbicides, and other biomedical HIV prevention
technologies". Curr HIV/AIDS Rep 4 (4): 165–72. doi:10.1007/s11904-007-00247. PMID 18366947.
11. Recommendations for Prevention of HIV Transmission in Health-Care Settings.
Retrieved on 2008-04-28.
12. Kerr T, Kimber J, Debeck K, Wood E (December 2007). "The role of safer
injection facilities in the response to HIV/AIDS among injection drug users". Curr
HIV/AIDS Rep 4 (4): 158–64. doi:10.1007/s11904-007-0023-8. PMID 18366946.
13. Wodak A, Cooney A (2006). "Do needle syringe programs reduce HIV infection
among injecting drug users: a comprehensive review of the international
evidence". Subst Use Misuse 41 (6-7): 777–813.
doi:10.1080/10826080600669579. PMID 16809167.
KVÍZ
Jaký je primární způsob přenosu HIV?
A. prostřednictvím sexuálního styku mezi jedinci stejného
pohlaví
B. prostřednictvím sexuálního styku mezi jedinci opačného
pohlaví
C. vystavení infikovaným tělním tekutinám
30
MODUL II
CÍL:
Vědět, jak správně používat kondom
OBSAH
Mužský kondom je nástroj nejčastěji používaný při sexuálním styku.
Navléká se na mužův ztopořený penis a fyzicky zamezuje přístupu ejakulovaného
spermatu do těla sexuálního partnera. Kondomy jsou používány k předcházení
těhotenství a přenosu sexuálně přenosných nemocí (jako kapavka, syfilis a HIV).
Protože jsou kondomy voděodolné, elastické a trvanlivé, bývají také používány u
dalších různých sekundárních aplikací. Mezi ně můžeme počítat vytváření
voděodolných mikrofonů i ochranu pušek před zanesením. Jako metoda
kontracepce jsou kondomy výhodné, protože nejsou drahé, je snadné je používat,
mají málo vedlejších efektů a poskytují ochranu před sexuálně přenosnými
chorobami.
Kondom: způsob předcházení sexuálně přenosným chorobám
Kondomy jsou velice doporučovány jako prevence sexuálně přenosných
chorob.
Ukázalo se, že jsou efektivní při snížení možnosti nákazy jak u mužů tak
Srolovaný
kondom
u žen.
I když ne dokonale, kondom je efektivní při snižování rizika přenosu HIV,
genitálních oparů a bradavic, syfilis, chlamydií, kapavky a jiných nemocí. (1)
Podle zprávy Národního zdravotnického institutu z roku 2000, správné a stálé
používání latexových kondomů snižují riziko přenosu HIV/AIDS o asi 85% ve
srovnáním s rizikem bez ochrany, přičemž míra sérokonverze (míra nákazy)
dosahuje u osob s kondomem 0,9% a u osob bez kondomu 6,7%.
Použití
Mužské kondomy jsou většinou zabaleny ve foliovém obalu, ve srolované formě a
mají se nasadit na špičku penisu a potom rozvinout přes ztopořený penis. Po použití
je doporučováno kondom zabalit do papírového kapesníku nebo zavázat na uzel a
potom vyhodit do odpadkového koše. (2)
Některé páry si myslí, že nasazování kondomu přerušuje sex, zatímco některé jiné
zahrnují nasazování kondomu jako část předehry. Někteří muži a ženy si myslí, že
fyzická bariéra kondomu snižuje citlivost. Výhodou snížené citlivosti může být
prodloužená erekce a opožděná ejakulace; nevýhodou může být ztráta některých
sexuálních vzruchů. (3)
Jak používat kondomy:
1. Otevřete krabičku a opatrně vyjměte kondom, snažte se ho nepoškodit nehty nebo
prsteny
31
2. Stiskněte prsty rezervoár na jednom konci kondomu (viz. obrázek) k vypuštění
vzduchu – ten může snížit citlivost a způsobit protržení
3. Před
začátkem pohlavního styku nasaďte srolovaný kondom na špičku
ztopořeného penisu a pomalu ho rozviňte
4. Hned po styku vytáhněte ztopořený penis držením okraje kondomu ve dvou
prstech
5. V případě nového styku pečlivě omyjte penis (použijte hygienické ubrousky) a
použijte nový kondom
Upozornění:
 použijte nový kondom pro každý styk nebo v případě, že měníte partnera při
stejném sexuálním aktu
 omyjte penis před novým použitím kondomu před novými stykem
 vyhněte se kontaktu s kondomem, pokud máte zranění na rukou, abyste snížili
možnost nakažení
 použijte kondom okamžitě po otevření obalu
 nepoužívejte kondom, pokud je materiál tvrdý, lepkavý nebo viditelně poškozený
 rozviňte kondom na penise (rozvinutý kondom už nemůže být znovu použit)
 pokud chcete použít dodatečné lubrikační prostředky, použijte lubrikanty na bázi
vody (např. glycerin); vyhněte se používání lubrikantů na bázi oleje (např.
vazelína, parafín, dětské oleje atd.), protože mohou poškodit kondom
 poraďte se s lékařem o slučitelnosti použití kondomu s jinými tematickými
produkty, které se nasazují na penis nebo zavádějí do vagíny
 uchovávejte zabalený kondom v krabičce daleko od světla nebo tepla, na čistém a
suchém místě
 nenoste kondom v peněžence, abyste se vyhnuli riziku přilnutí nebo poškození
 vyhoďte kondom hygienicky upravený do odpadkového koše, ale ne do záchodové
mísy, protože není schopný rozkladu
 použití kondomu může způsobit alergickou vyrážku kvůli kontaktu se žlázou,
předkožkou a pochvou, stejně jako zánět pochvy způsobený gumou a lubrikantem
kondomu
 téměř všechny kondomy jsou vyráběny z latexu a nemohou být používány lidmi,
kteří jsou na tento materiál alergičtí
 ačkoliv žádná kontracepce nezaručuje 100% bezpečnost, pokud je kondom
používán správně, může předejít otěhotnění a sexuálním onemocněním
 sexuální nemoci mohou být také přenášeny těsným kontaktem prostřednictvím
tělních tekutin nebo poranění, proto musí být kondom použit před každým
kontaktem
 používání kondomu mimo vaginální styk může zvýšit riziko jeho poškození nebo
sklouznutí
ODKAZY:
1. The Condom. Planned Parenthood (2004-01-04). Retrieved on 2007-06-07.
2. Environmentally-friendly condom disposal. Go Ask Alice! (December 20,
2002). Retrieved on 2007-10-28.
32
3. Condom. Planned Parenthood (April 2004). Retrieved on 2007-11-19.
KVÍZ
Jaké je nejsprávnější použití kondomu?
A. použít jiný kondom pro každý sexuální akt
B. použít nový kondom pro každý pohlavní styk nebo v případě
změny partnera při stejném sexuálním aktu
C. použít kondom pouze v případě sexuálního styku s
neznámými osobami
33
PRACOVNÍ LIST
MODUL II
OBSAH
OTÁZKY
Antonín je 35letý svobodný muž. Vyšel mu pozitivní test na HIV.
Měl velké množství sexuálních partnerů, ale ještě neměl stálý partnerský vztah
s jednou osobou.
Žije se svými rodiči, strýcem (jmenuje se Jan) a jeho manželkou a třemi mladšími
sourozenci.
Antonínův strýček přijde na kliniku, aby si promluvil s poradcem (s Vámi).
V průběhu konverzace Vám Jan říká o Antonínovi a o tom, jak se rodina vyrovnává
s jeho HIV pozitivitou.
Vysvětluje, že členové rodiny jsou vystrašení, že se od Antonína nakazí.
Nutí ho spát venku za domem v provizorním přístřešku a používat oddělené hrnky a
talíře.
Jan je velice rozrušený, protože nedávno jedna z jeho mladších neteří náhodou
použila Antonínův hrnek.
Jak odpovíte na strýčkovo obavy a znepokojení?
Přečtěte si prosím pozorně text a zodpovězte následující otázky:
Pokuste se společně se strýcem zjistit, co ví o HIV a AIDS, a
objasněte mýty a dezinformace.
Proberte s ním způsoby přenosu a jak se před HIV chránit.
Ujistěte ho, že používání stejného nádobí a spaní ve stejném
domě s někým, kdo je HIV pozitivní, ho nevystavuje riziku
nakažení HIV.
Ujistěte ho také, že se nemusí bát, když jeho neteř byla
vystavena HIV použitím Antonínova hrnku.
Jemně s ním prodiskutujte témata strachu, stigmatu a
diskriminace týkající se HIV/AIDS.
Zjistěte, jaký je strýcův vztah s Antonínem a také celkové vztahy
v rodině. Pokuste se strýcovi pomoci porozumět Antonínově
perspektivě.
Až se jeho obavy zmírní, navrhněte mu, aby se začal společně
s rodinou snažit Antonína znovu přijmout do rodiny.
Pozvěte Jana, aby znovu si s Vámi znovu přišel promluvit
společně s dalšími členy rodiny, včetně Antonína.
34
Modul III
Postoje k lidem nemocným HIV/AIDS
35
MODUL III
CÍL:
Schopnost kriticky přemýšlet o postojích k lidem nemocným HIV/AIDS
OBSAH
Cílem je podat takové informace, aby byl člověk schopný kriticky přemýšlet o
postojích k lidem nemocným AIDS/HIV.
Co je to postoj? Jaký je jeho původ? Jaký má vztah s lidským chováním? Jsou zde
představeny a diskutovány postoje k lidem nemocným AIDS/HIV.
Postoj definujeme prostřednictvím vztahů; je využíván lidmi k tomu, aby získali
přístup k ostatním lidem.
Postoje jsou ovlivňovány kognitivními faktory (znalostmi, informacemi, zážitky atd.) a
emocionálními faktory (strach, zvědavost atd.).
Postoje, i když jsou vyjádřeny jednotlivcem, mají sociální původ a význam.
Sociální reprezentace k ostatním lidem silně ovlivňují postoje k AIDS a HIV. Sociální
reprezentace je vždy sdílená emoce mezi lidmi, v rámci skupiny.
K porozumění postojům k lidem žijícím s AIDS nebo HIV je užitečné začít studovat
reprezentace k někomu nebo něčemu popisovanému jako „cizinec“.
Pokud je nemoc emocionálně popisována jako „něco vzdáleného, čeho bychom se
měli bát“, výsledkem bude defenzivní postoj k lidem žijícím s HIV a AIDS: postoj,
který bude vyjádřen chováním charakterizovaném vyloučením, odmítnutím,
rezervovaností, útokem atd.
Pokud je nemoc emocionálně popisována jako „něco blízkého, čeho se nemusíme
bát“, výsledkem bude defenzivní postoj k lidem žijícím s AIDS a HIV,
charakterizovaný mechanismem odmítání, který bude vyjádřen chováním
zaměřeným proti lékařské péči, obtížnostmi při řešení problémů a aktivaci
preventivních systémů vůči jiným lidem.
Sociálně sdílená emoce
Chování
Postoj
Pokud není sociální reprezentace (emoce) jednotná s vědomím, existuje riziko, že
bude příčinou nebezpečného chování jak pro nemocnou osobu, tak pro komunitu.
36
Aby byly podporovány pozitivní a funkční postoje k péči a prevenci AIDS a HIV,
nestačí jen informovat a poskytovat přesné znalosti. Emoce mají velký vliv na
adekvátní využívání informací.
Postoje jsou založeny na emocích; emocích, které jsou jasně a implicitně sdíleny
v sociálních skupinách. Často není nutné o nich mluvit. Postoje se samy od sebe
rychle stanou něčím zřejmým, rigidním, automatickým a nesnadno ovlivnitelným.
Lidé se musí naučit zvládat svoje emoce.
Pokud pracujete s lidmi žijícími s AIDS nebo HIV, je nezbytné studovat postoje
k AIDS a HIV, je důležité zkoumat postoje, které lidé žijící s AIDS používají vůči
ostatním lidem: jejich rodině, přátelům, zdravotnickým a sociálním pracovníkům atd.
Je možné do postojů zasáhnout, zjistit je, kriticky je zanalyzovat a mluvit o nich, najít
jejich limity a možnosti, a ověřit jejich účinnost.
ODKAZY:
http://www.avert.org
KVÍZ
Postoje jsou:
A. individuální
B. ovlivněné sociálními reprezentacemi
C. pokud možno, je třeba se jim vyhnout
37
MODUL III
CÍL:
Schopnost analyzovat sociální faktory, které zvyšují zranitelnost vůči infekci HIV
OBSAH
Cílem je podat informace k analýze spojení mezi sociálními faktory a zranitelností
k infekci HIV.
Faktem je, že hlavní způsob přenosu HIV/AIDS se každým rokem mění:
v současnosti je nejčastějším způsobem přenosu sexuální přenos, zatímco přenos
mezi uživateli drog se snížil.
Když se mění způsob přenosu, mění se i sociální faktory spojené se zranitelností.
Nejnovější studie naznačují, že imigrace, která nepředstavovala důležitou
proměnnou v prvním stádiu epidemie, je nyní důležitým faktorem přenosu.
Je užitečné rozlišovat koncept zranitelnosti od konceptu rizika.
Zranitelnost je kolektivní koncept: obsahuje podmínky, které zvyšují
pravděpodobnost, že se lidé budou chovat rizikově.
Riziko je individuální a vztahuje se k pravděpodobnosti, že se osoba nakazí HIV.
Programy na snížení rizika používají například k šíření informací a usnadnění
přístupu k prostředkům pro bezpečný sex (kondomům). Individuální rizikové faktory
(nechráněný sexuální styk, mnoho partnerů atd.) představují jenom část problému.
Sociální faktory
Přístup k systémům
prevence a péče
Zranitelnost
Sociální faktory spojené se zranitelností jsou: sociální a ekonomický neklid,
příslušnost k etnické menšině a k sociálně diskriminované skupině, drogová
závislost, prostituce, kulturní rozdíly.
Proces diskriminace, charakteristický pro tyto skupiny, je zdrojem chronického stresu
pro lidi žijící s HIV a AIDS a jistě představuje bariéru k včasnému zásahu.
Hlavním problémem pro tyto skupiny je přístup k lékařské péči a sociální podpoře.
Nedostatek informací zvyšuje zranitelnost vůči infekci.
Pro mnoho lidí z rasových a etnických minoritních skupin, stejně jako pro ženy by
bylo mnohem lepší, kdyby se jim dostalo služeb včasného zásahu, včetně testů HIV,
38
v organizacích, které jsou kulturně citlivé a mají zaměstnance se znalostí více
jazyků.
Starat se o zranitelnost znamená také znát právo, národní a mezinárodní
zdravotnickou politiku.
KVÍZ
Zranitelnost je:
A. Kolektivní koncept
B. Individuální problém
C. Synonymum pro „riziko“
39
MODUL III
CÍL:
Schopnost vysvětlit proces diskriminace
OBSAH
Cílem je porozumět procesu diskriminace lidí žijících s HIV/AIDS.
Diskriminace je faktor, který ovlivňuje kvalitu života, a zasluhuje velkou pozornost
těch, kteří jsou v kontaktu a jednají s lidmi žijícími s HIV/AIDS. Diskriminace omezuje
příležitosti, ovlivňuje mínění, které máme o sobě a o svých vztazích s okolním
světem a zvyšuje obtíže při vlastním léčení a využití zdrojů přítomných v sociálním
systému. Diskriminace je chování, které se rodí z předsudků, prakticky z tendence
podávat „hotové“ negativní soudy o něčem nebo o někom. Toto kulturně dosažené a
sdílené hodnocení se často stává automatickým. Lidé žijící s HIV/AIDS jsou
předmětem diskriminace a stigmatizace na pracovištích, v rodině a v komunitách.
Mnoho výzkumů ukazuje, že diskriminace se může rozšířit také mezi lidmi
zaměstnanými ve zdravotnickém sektoru.
Snížení sebevědomí
Potvrzená příčina
selhání
Neuvědomělé
přání selhat
Tato událost může vytvořit atmosféru, která je v konfliktu s efektivní prevencí a
léčbou, protože odradí jednotlivce od testů nebo hledání informací o tom, jak sebe a
ostatní chránit před HIV/AIDS, až do té doby, než jsou příznaky tak viditelné, že už je
pozdě na to začít jakoukoliv léčbu. Dopady diskriminace ovlivňují pocity lidí, které
mají sami k sobě ohledně podstatných důsledků jejich očekávání o úspěchu nebo
neúspěchu. Oběť diskriminace o sobě může mít nízké mínění a to jí vůbec
neprospívá. Výzkumy zjistily, že nepřátelství vůči sobě samému je podobné jako
diskriminace, kterou praktikujeme vůči ostatním. Prvním cílem tohoto procesu je
sebeuvědomění, které ztíží převedení řízení svého stavu a péče. Jiný aspekt
plynoucí z trvající diskriminace je vůle selhat, která může dokonce vést
k sebepoškozujícímu chování. Nejistota podmíněná patologickým stavem se zvýší
strachem z úspěchu, úzkost zvyšuje negativní reakce. Důsledek tohoto
sebepoškozování se promítne v sebenaplňujícím se proroctví vedoucí k další
nedůvěře ve vlastní schopnosti, oslabení schopnosti využívat zdroje, které nabízejí
40
podporu. Tento proces dovoluje porozumět a pochopit jeden z faktorů, který omezuje
šance na interakci s nimi.
ODKAZY:
(Elam et al., 2006) Gergen & Gergen
KVÍZ
Diskriminace:
A. je biologický faktor
B. je osobní přístup
C. je chování vycházející z předsudků
41
MODUL III
CÍL:
Znát způsoby, jak omezit diskriminaci
OBSAH
Cílem je znát způsoby, jak snížit diskriminaci. Prvním cílem je zakročit proti
symbolům používaným jako nositele sociálních předsudků v různých kontextech.
Dalším cílem je propagovat proces přípravy strategií pro posun od zaměření se na
rozvoj nemoci v případě HIV/AIDS.
Pravým cílem politiků je prevence nových infekcí, ale faktická kriminalizace přenosu
HIV by vytvořila překážky pro učení o statutu a přístupu ke zdravotní péči a jiným
službám.
V mnoha zemích byly představeny normy za účelem snížení diskriminace a jejích
efektů. Negativní stereotypy ale zůstávají často ignorovány i přes zákony a
vzdělávací intervence. Mnoho studií naznačuje, že vzdělávání pravděpodobně není
dostatečné k dosažení změny diskriminace a bude asi také třeba zaměřit se na
postoje a kulturní názory. Intervence podnikané za účelem vyrovnání se s efekty
diskriminace jsou určeny: (A) směrem k sociálnímu kontextu, (B) k podpoře těch, kdo
jsou nemocní HIV/AIDS. Kontextový přístup (A) se snaží snížit stigma a diskriminaci
(1) prostřednictvím reálných informacích o riziku, (2) podáváním argumentů o vztahu
mezi nakažením a abnormálním chováním prostřednictvím různých nástrojů (médií,
zpracování nových kulturních modelů ve školách a zdravotnickém systému atd.).
Směrem k cíli (B) počáteční přístup zkoumá sebeuvědomění, sociální izolaci a
nedůvěru k potvrzení vlastních práv a reálných reprezentací sociálních zdrojů.
Pomoci vyrovnat se s diskriminací může HIV pozitivním klientům poradenství.
Pomůže jim rozlišovat mezi reálnou paranoiou (založenou na faktech) a zveličenou
paranoiou (založenou na strachu) týkající se diskriminace. Po tomto zhodnocení
budou pacienti podporováni sítěmi a dostanou doporučení na komunitní zdroje.
Podle Cadwella (1994) podpůrné skupiny (svépomocné skupiny, vzájemná a
skupinové psychoterapie) mohou být zásadními fóry, které se zabývají stigmatizací,
zkoumají jejich vlastní zvnitřněné stigma a pokoušejí se o uvolnění jejich bolesti a
studu. Tyto skupiny také poskytují HIV pozitivním lidem zvyšující se pocit
sounáležitosti.
ODKAZY:
UNAIDS_AIDS epidemic update December 2006.pdf
Discriminatory Attitudes and Practices_PLoS Medicine 2005.pdf August 2005 |
Volume 2 | Issue 8 | e246
42
KVÍZ
Intervence za účelem vyrovnání se s dopady diskriminace jsou
určeny:
A. směrem k sociálnímu kontextu a otázkám HIV/AIDS
B. kolegům
C. partnerům a přátelům
43
MODUL III
CÍL:
Mít povědomí o problému diskrétnosti
OBSAH
Výukový materiál informuje o důvěrnosti v případě HIV/AIDS. Co to znamená? Kdy
proč je koncept diskrétnosti použitelný? Jaké problematiky se dotýká?
Není jednoduché sdílet s ostatními lidmi Váš status HIV pozitivního nebo
nemocného. Pokud chvíli přemýšlíte o slově „diskrétnost“, můžete identifikovat dva
různé významy: diskrétnost jako právo pacienta a diskrétnost jako volba zachovat
tajemství.
Proto je důležité rozlišovat mezi (A) právem na diskrétnost a (B) volbou neinformovat
ostatní o svém zdravotním stavu.
A – Diskrétnost se většinou týká „osobních údajů“ nebo zvláště „citlivých dat“
OSOBNÍ ÚDAJE
Veškeré informace o
jednotlivci
CITLIVÁ DATA
Osobní údaje, které ozřejmují rasový a etnický původ,
náboženské a filozofické přesvědčení, politické názory,
členství ve straně nebo sdružení. Osobní data ozřejmující
zdravotní stav jedince a jeho sexuální zvyklosti.
Ale jak tyto údaje používat? Zde jsou tři klíčová slova odkazující na používání těchto
informací:
ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ
Každé zpracování dat:
např. sběr, nahrávání,
ukládání, zpracování,
upravování, používání,
rušení atd.
B – Říci nebo ne:
Strach z diskriminace,
DISKRÉTNOST
Týká se prevence nepatřičného
využívání tajných informací.
Zajistit diskrétnost znamená
vyloučit nebo přinejmenším
snížit na přijatelnou úroveň
riziko, že někdo může využít
údaje jiných lidí bez jejich
schválení. Taková prevence
vyžaduje, aby přístup
k informacím byl kontrolován
adekvátními nástroji.
44
ZÁRUKY OCHRANY
OSOBNÍCH ÚDAJŮ Ve většině
zemí jsou platná ochranná
opatření daná národními zákony.
V současnosti v každé zemi platí
zákony na ochranu osobních
údajů v různých oblastech
(práce, zdraví, škola atd.)
tajnosti o HIV/AIDS
izolace a opuštění vytváří
okolo HIV závoj tajemství. Ale neschopnost odhalit HIV pozitivitu nebo nemoc AIDS
u lidí žijících s AIDS ostatním, omezuje zdroje a podporou, které jsou dostupné pro
lidi žijící s HIV.
Pro některé HIV pozitivní nebo lidi žijící s AIDS může odhalení zdravotního stavu
znamenat i další nutná odhalení.
Mezi faktory, které ovlivňují rozhodnutí prozradit nebo neprozradit informace o
zdravotním stavu, patří:
 uvědomění a přijímání vlastního zdravotního stavu (a přidružených emocí),
 potencionální předsudky a stigma,
 strach z reakcí rodiny,
 stud,
 ztráta přátelství,
 ztráta zaměstnání.
Diskrétnost
Zdroje a
podpora
komunity
Tajemství
Mezi personálem zdravotnických středisek pro AIDS/HIV jsou různí pracovníci, kteří
pomáhají pacientům s rozhodnutím, koho informovat o stavu HIV nebo AIDS a jak to
udělat: jejich pomoc usnadňuje proces komunikace a přispívá ke zjištění všech
dostupných zdrojů při řešení otázek HIV/AIDS. Mohou usnadnit proces odhalení,
když ujasňují důležitý rozdíl mezi diskrétností a tajemstvím.
ODKAZY:
http://www.apa.org/sitemap.html
KVÍZ
Diskrétnost je odlišná od tajemství, protože:
A. Diskrétnost ztěžuje obdržení včasné lékařské péče
B. Tajemství je právem pacienta
C. Diskrétnost usnadňuje obdržení včasné lékařské péče
45
PRACOVNÍ LIST
MODUL III
Postoje k lidem nemocným AIDS
OBSAH
A. Doplňte prosím profil osobnosti.
 Profil osobnosti
Muž - Žena ; jeho/její jméno: ………………………; jeho/její věk: ………………………
Co dělá …
má práci – prosím upřesněte:
studuje – prosím upřesněte:
obojí – prosím upřesněte:
ostatní – prosím upřesněte:
…………………………………………
…………………………………………
…………………………………………
…………………………………………
Žije s …
rodiči
partnerem
jinými dospělými
jinými mladými lidmi
žije sám/sama
Kdo jsou jeho/její přátelé?
………………………………………………………………………….
Má partnera/partnerku?
Ano
Ne
Ve volném čase rád/a:
sportuje,
………………………………………………………………………….
navštěvuje přátele, …………………………………………………………………….
poslouchá hudbu, ………………………………………………………………………….
cestuje
………………………………………………………………………….
tráví čas s rodinou …………………………………………………………..……….
jiná činnost – prosím upřesněte …………………………………………..……………….
Jaká je jeho/její:
oblíbená hudba
………………………………………………………………….
oblíbené jídlo
………………………………………………………………….
oblíbený televizní program
………………………………………………………………….
oblíbený sport
………………………………………………………………….
46
Jak působí na své přátele?
…………………………………………………..
Jak působí na své kolegy?
…………………………………………….…….
Jak působí na neznámé lidi?
…………………………………………………..
OTÁZKY
Prosím, přečtěte si pozorně text a odpovězte na následující otázky:
B. Nyní si představte, že Vaše osobnost je nakažena HIV
1. Podívejte se na profil, který jste právě napsali a podtrhněte
pouze témata, která jsou podstatná pro lidi s HIV.
2. Napište 5 věcí, ve kterých se kvůli tomu změní život
osobnosti.
3.Vysvětlete Vaše odpovědi v bodu 1. a 2.
47
Modul IV
Univerzální bezpečnostní opatření týkající se
lékařské péče a HIV/AIDS
48
MODUL IV
Univerzální bezpečnostní opatření týkající se lékařské péče a HIV/AIDS
CÍL:
Vědět, jak najít mezinárodní politiku týkající se AIDS
OBSAH
Téměř každý stát má svoji strategii nebo politiku určenou
existuje nějaká mezinárodní politika pro HIV/AIDS?
mezinárodních nevládních organizací, jejichž programy se
jejich vliv není celosvětový. Hlavní roli v této oblasti
Světovému programu OSN pro HIV/AIDS (UNAIDS).
pro boj s HIV/AIDS. Ale
Najdeme sice mnoho
týkají tohoto tématu, ale
tak můžeme přisoudit
Chceme-li zjistit relevantní informace o mezinárodní politice boje proti AIDS, nejlepší
volbou je UNAIDS. Politika tohoto program je velice komplexní a celosvětová.
Zahrnuje všechny nejvíce postižené regiony. Zaměřuje se na prevenci, poradenství
a testování, léčbu a podporu. Snaží se také o monitorování, hodnocení a výzkum
situace. Cílovými skupinami programu jsou děti a sirotci, domorodci,
homosexuálové, migranti, uprchlíci, vězni, pracovníci ve školství a zdravotnictví, lidé
pracující v mírových misích, drogově závislí nebo prostitutky. Důležitou součástí
programu je partnerství s médii, zvláštními vyslanci, občanskou společností, dárci,
soukromým sektorem a také Světovým fondem pro boj s AIDS, tuberkulózou a
malárií.
Program UNAIDS ale není jedinou agenturou v rámci OSN, která se zabývá tímto
problémem. I ostatní agentury mají boj proti AIDS jako jeden ze svých cílů. Můžeme
jmenovat Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), Dětský fond OSN (UNICEF),
Program OSN pro rozvoj (UNDP), Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) nebo
Populační fond OSN (UNFPA).
Stejně tak i ostatní důležité mezinárodní organizace se věnují problému AIDS.
Evropská unie má ve svém zdravotnickém programu zvláštní oddělení pro AIDS.
49
Poměrně velký vliv má také politika významných hráčů na poli mezinárodních
vztahů. Zde je na místě zmínit především Spojené státy americké. Jejich pozice
nejdůležitějšího světového politického hráče jim dává také podstatný vliv ve
vytváření politiky k AIDS. Programy, které připravuje nejsou jen na národní, ale i
mezinárodní úrovni. Nejdůležitějším programem je od roku 2003 Záchranný plán
prezidenta USA pro AIDS (PEPFAR).
Pro úplnost je nutné zmínit také nevládní organizace. Jednou z nejznámějších a
nejvlivnějších je Mezinárodní charita pro HIV a AIDS – Avert.
ODKAZY:
KVÍZ
UNAIDS – www.unaids.org (anglicky, španělsky)
WHO – HIV/AIDS - http://www.who.int/topics/hiv_aids/en (anglicky)
UNDP – HIV/AIDS - http://www.undp.org/hiv/index.html (anglicky)
UNICEF – Children and HIV and AIDS - http://www.unicef.org/aids/index.php; Unite
for Children, Unite against AIDS - http://www.uniteforchildren.org/index.html
(anglicky)
UNODC – UNODC and HIV - http://www.unodc.org/unodc/en/hiv-aids/index.html
(anglicky)
UNFPA – Preventing HIV Infection - http://www.unfpa.org/hiv/index.htm (anglicky)
EU and HIV/AIDS - http://ec.europa.eu/health/ph_threats/com/aids/aids_en.htm
(anglicky)
U.S. Global HIV/AIDS Programmes - http://aids.gov/agencies/global/index.html
(anglicky)
PEPFAR - http://www.pepfar.gov (anglicky)
AVERT - http://www.avert.org (anglicky, španělsky)
Jaká mezinárodní vládní organizace hraje hlavní roli při utváření
mezinárodní politiky HIV/AIDS?
A. PEPFAR (Záchranný plán prezidenta USA pro AIDS)
B. UNAIDS (Světový program OSN pro HIV/AIDS)
C. AVERT (Mezinárodní charita pro HIV a AIDS)
50
MODUL IV
CÍL:
Porozumět rizikům přenosu HIV ve zdravotnických zařízeních
OBSAH
Pro lidi, kteří se starají o nakažené pacienty nebo pracují v laboratořích, je velice
důležitá opatrnost a dodržování pravidel. Ačkoliv nakazit se virem HIV může člověk
pouze specifickými způsoby, existují situace, které mohou být pro pracovníky ve
zdravotnických zařízeních velice nebezpečné.
Tato rizika se týkají nejen zaměstnanců ve zdravotnictví, ale také pacientů. Studie
ovšem ujišťují, že možnost přenosu mezi pacientem a zdravotnickým pracovníkem
infikovaným HIV je velice nízká. Ve Spojených státech se vyskytl jen jeden případ
přenosu mezi zubařem a jeho pacienty. Současné názory se shodují v tom, že není
nutné omezovat HIV pozitivní zdravotnické pracovníky v jejich práci. Riziko nákazy
zdravotníka od infikovaného pacienta nebo krve je mnohem vyšší než riziko, že bude
pacient nakažen od pracovníka ve zdravotnictví.
Jak již bylo zmíněno, zdravotnický personál může být při své práci ohrožen nákazou.
Kvůli tomuto nebezpečí je nezbytné, aby každý zaměstnanec zdravotnického
zařízení zacházel s krví i ostatním rizikovými tělními tekutinami, jako by byly
infikované a potencionálně nebezpečné. Riskantní situace nastávají, pokud se
pracovník píchne jehlou obsahující krev infikovanou HIV, pracuje-li někdo s ostrými
nástroji v blízkosti potencionálně nebezpečných tělních tekutin nebo v případě, že se
infikovaná krev dostane do otevřené rány nebo do kontaktu se sliznicí. To se může
stát buď během péče o pacienty nebo při práci v laboratořích.
Ze všech nebezpečných tělních tekutin je ve zdravotnických zařízeních nejrizikovější
krev. Zaměstnanci musí dodržovat směrnice (viz. následující cíl tohoto modulu) a
snažit se minimalizovat kontakt s krví. Přesto se může stát, že všechna preventivní
opatření selžou a potencionálně nakažená krev se dostane do kontaktu s otevřenou
ránou nebo sliznicí pracovníka – dojde k expozici. Možnost nakažení je i v tomto
případě velice nízká. Jsou ale faktory, které ji mohou zvýšit – pozdní stádia nemoci
AIDS u pacienta nebo hluboké zranění pracovníka.
51
Ačkoliv existují pro zdravotnický personál určitá rizika nákazy při práci, jsou velice
nízká, a pokud jsou pracovníci opatrní a dodržují všeobecná preventivní opatření,
ještě se snižují.
ODKAZY:
KVÍZ
WHO – Prevention of HIV Transmission in Health Care Settings.
http://www.who.int/hiv/pub/toolkits/HIV%20transmission%20in%20health%20care%2
0setttings.pdf (anglicky)
A dangerous first in AIDS transmission? - dentist-to-patient transmission.
http://findarticles.com/p/articles/mi_m3230/is_n9_v22/ai_8886686 (anglicky)
CDC (Centres for Disease Control and Prevention) - Are health care workers at risk
of getting HIV on the job? http://www.cdc.gov/hiv/resources/qa/qa28.htm (anglicky)
AVERT
Health
care
workers
and
HIV
prevention.
http://www.avert.org/needlestick.htm
Česká společnost AIDS pomoc – Zdravotníci a HIV. http://www.aidspomoc.cz/ca_zdravotnici.htm#2 (česky)
Která ze situací přináší pro zdravotnický personál největší riziko,
pokud se týče HIV?
A. Kontakt s HIV pozitivním pacientem
B. Práce s HIV pozitivním kolegou
C. Zranění injekční jehlou
52
MODUL IV
CÍL:
Znát mezinárodní bezpečnostní postupy týkající se zdravotnické péče a HIV/AIDS
OBSAH
Dodržovat mezinárodní bezpečnostní postupy ve zdravotnických zařízeních
znamená řídit se všeobecnými preventivními opatřeními. Všeobecná preventivní
opatření jsou pravidla směřující k ochraně zdravotnického personálu před nákazou
nemocemi šířenými krví a některými tělními tekutinami.
Všeobecná preventivní opatření by měla být dodržována při práci s krví a ostatními
tělními tekutinami (spermatem, vaginálním sekretem, mozkomíšním mokem,
synoviální, pleurální, peritoneální a perikardiální tekutinou a plodovou vodou a také
dalšími tělními tekutinami, pokud obsahují krev). Tyto tekutiny musí být považovány
za potencionálně nakažené (HIV nebo jinou infekční nemocí). Pracovníci ve
zdravotnictví by měli při práci s nimi používat osobní ochranné prostředky.
Nejdůležitější je používat rukavice, v rizikovějších situacích (kdy hrozí nebezpečí
vystříknutí krve nebo jiné tělní tekutiny) pak také laboratorní pláště, ochranné brýle,
roušky, dýchací přístroje a laboratorní sklíčka s postranními štítky, aby se zamezilo
kontaktu tělních tekutin s pokožkou, sliznicí (oči, nos, ústa) nebo oblečením
pracovníka. Pokud má zdravotnický pracovník nějaké zranění nebo odřeninu, měly
by být zakryty voděodolnou náplastí.
Zásadní je důkladné a co nejčastější mytí rukou, zvláště po každém přímém
kontaktu s pacientem nebo po práci v laboratoři a také, jak již bylo zmíněno, nošení
rukavic. Je nezbytné, aby byly z pracoviště odstraněny veškeré nebezpečné nástroje
nebo vybavení. Pracovníci musí s použitými jehlami a dalšími ostrými nástroji
zacházet opatrně a mít snadný přístup k bezpečnostním kontejnerům na ostré
odpadové materiály. Na pracovištích by se měly používat co nejbezpečnější injekční
jehly a vybavení. Každé znečištění krví nebo jinými tělními tekutinami je nutné
okamžitě vyčistit. V případě nehody je nezbytné, aby měli pracovníci přístup
k postexpoziční profylaxi.
Všeobecná preventivní opatření a směrnice by měla být prováděná a dobře známá
ve všech zdravotnických zařízení a je důležité, aby o nich byl personál pravidelně
školen. Nejrizikovější je především práce na pohotovostech, operačních a porodních
sálech a v laboratořích.
53
ODKAZY:
KVÍZ
UNAIDS – Universal precautions and blood safety http://www.unaids.org/en/PolicyAndPractice/Prevention/UnivPrecaution.
CDC (Centres for Disease Control and Prevention) - Universal Precautions for
Prevention of Transmission of HIV and Other Blood borne Infections http://www.cdc.gov/ncidod/dhqp/bp_universal_precautions.html.
WHO – Health Care Worker Safety http://www.who.int/injection_safety/toolbox/docs/AM_HCW_Safety.pdf.
CATIE (Canadian AIDS Treatment Information Exchange) – Universal Precautions http://library.catie.ca/PDF/P7/19661e.pdf.
Jaká jsou základní opatření, která by měli dodržovat pracovníci ve
zdravotnictví, aby při jejich práci nedošlo k infekci?
A. Časté mytí rukou a nošení rukavic
B. Snaha se vyhnout přímému kontaktu s HIV pozitivními
pacienty
C. Neustálé nošení laboratorních plášťů a roušek
54
MODUL IV
CÍL:
Znát význam postexpoziční profylaxe a jak ji aplikovat na oběti znásilnění
OBSAH
Post-expoziční profylaxe (PEP) je preventivní léčba po expozici viru (HIV), která
může zabránit infekci a rozvoji nemoci. Tento nástroj je důležitý nejen ve
zdravotnických zařízeních, ale i jako prevence pro oběti znásilnění.
Postexpoziční profylaxe přenosu HIV znamená podávání antiretrovirových léků poté,
co se člověk ocitl v situaci znamenající vysoké riziko nákazy HIV. Za takové situace
můžeme označit nechráněný pohlavní styk (také sexuální útok, znásilnění), nehody
ve zdravotnických zařízeních (poranění injekční stříkačkou atd.) nebo půjčování
jehel.
Léčba by měla začít co nejdříve (v průběhu několika hodin) a ne později než 72
hodin od expozice (rizikové situace). Léčba trvá 28 dní a léky je třeba brát denně
v několika dávkách. PEP není 100% účinná, zvláště při nesprávném braní léků,
proto je nezbytná prevence. Léčba má také některé vedlejší účinky jako nevolnost,
zvracení, průjem, bolesti hlavy a únavu.
Postexpoziční profylaxe HIV by měla být součástí prevence HIV, ochrany zdraví při
práci a celkové péče po znásilnění, protože může v některých situacích snížit šíření
HIV.
Jednou z takto riskantních situací je sexuální útok nebo znásilnění. Tímto způsobem
přenosu jsou postiženy především ženy. Velice problematická je situace především
v subsaharské Africe, kde většinu nově nakažených dospělých tvoří ženy. Větší
zranitelnost žen v těchto situacích má několik důvodů. Jedním z nich větší efektivita
přenosu z muže na ženu při sexuálním styku. Ženy také nemají možnost se chránit
(tato bezmocnost se ještě zvyšuje v případě sexuálního útoku) – kondom mohou
používat jen muži. Riziko přenosu během znásilnění je vysoké také proto, že často
dochází ke zraněním způsobeným útokem.
Násilí proti ženám je příčinou onemocnění HIV, protože znásilnění a sexuální útoky
jsou pro přenos vysoce rizikové. Násilí proti ženám může být ale také následkem
HIV – HIV pozitivní ženy jsou často týrány, pokud odhalí svůj status.
Obětem znásilnění by měla být poskytnuta péče a poradenství. To se netýká pouze
zdravotní péče a psychologického poradenství, ale také poradenství o HIV a
testování. Měla by jim být nabídnuta i PEP, aby bylo minimalizováno riziko přenosu.
55
ODKAZY:
THT
(Terrence
Higgins
Trust)
–
Post
Exposure
Prophylaxis
http://www.tht.org.uk/informationresources/hivandaids/postexposureprophylaxis
(anglicky)
UNAIDS
–
HIV
post-exposure
prophylaxis.
http://www.unaids.org/en/PolicyAndPractice/Prevention/HIVPEP (anglicky)
WHO – Addressing violence against women in HIV testing and counselling http://www.who.int/gender/documents/VCT_addressing_violence.pdf (anglicky)
KVÍZ
UNIFEM (United Nations Development Fund for Women) – Violence against women
- http://www.unifem.org/gender_issues/violence_against_women (anglicky)
Drogový informační server - Postexpoziční profylaxe přenosu HIV.
http://www.drogy.net/portal/pro-odborniky/cesky-odborny-tisk/postexpozicniprofylaxe-prenosu-hiv_2006_08_18.html (česky)
Kdy by měla začít léčba (postexpoziční profylaxe) po expozici viru
HIV?
A. Okamžitě (do několika hodin)
B. Po 3 dnech
C. Do týdne
56
MODUL IV
CÍL:
Porozumět přenosu HIV z matky na dítě a možnostem prevence
OBSAH
Jedním ze způsobů nakažení je přenos viru z HIV infikované matky na její dítě.
Existuje ale několik možností, jak předcházet tomuto typu přenosu nebo alespoň
snížit jeho riziko.
Podle odhadů zprávy UNAIDS/WHO AIDS Epidemic Update se virem HIV v roce
2007 nově nakazilo asi 420 tisíc dětí, více než 90% z nich prostřednictvím přenosu
z matky na dítě. Více než 90% z těchto případů se objevilo v subsaharské Africe.
Existuje několik způsobů přenosu z matky na dítě. Dítě může být nakaženo už
během těhotenství, v průběhu porodu a také při kojení. Je důležité vědět, že bez
jakékoli prevence nebo léčby je riziko přenosu z matky na dítě, když matka nekojí
mezi 15 a 30%. Riziko se ještě zvyšuje v případě kojení, pravděpodobnost přenosu
se v tomto případě zvýší na 30 – 45%. Ve většině případů (asi 60 – 85%) dochází
k přenosu v průběhu porodu.
Prevence přenosu z matky na dítě musí zahrnovat nejen prevenci přenosu z matek,
které jsou již nakažené virem HIV, ale také prevenci nákazy mezi matkami v
plodném věku a dále prevenci nechtěného těhotenství u HIV pozitivních žen.
HIV pozitivní těhotné ženě by měla být poskytnuta péče a poradenství. Ona i její
nově narozené dítě by být podrobeny antiretrovirové terapii. Pokud terapie není
dostupná, matka i dítě by měly dostat alespoň jednu dávku antiretrovirových léků
v době porodu. Další možností je také císařský řez.
Pokud je to možné, matka by neměla vůbec svoje dítě kojit a měla by nahradit
mateřské mléko umělou mléčnou výživou. Pokud taková možnost neexistuje, dítě by
mělo být pouze kojeno bez podávání dalších nápojů nebo jídla. Tak se dá snížit
možnost přenosu při kojení.
Riziko přenosu v rozvinutých zemích, kde může být poskytnuta nejlepší péče,
antiretrovirová terapie a umělá mléčná výživa, je menší než 2%. V rozvojových
zemích a především v subsaharské Africe je pro většinu HIV pozitivních matek
taková péče bohužel nedostupná.
57
ODKAZY:
KVÍZ
AVERT – Preventing Mother-to-child Transmission of HIV (Worldwide) http://www.avert.org/motherchild.htm (http://www.avert.org/pmtct-hiv.htm)
STOP AIDS in Children Campaign - http://www.avert.org/stop-aids-children.php.
WHO – Mother-to-child transmission http://www.who.int/hiv/topics/mtct/en/index.html.
FHI (Family Health International) – Mother-to-child transmission of HIV http://www.fhi.org/en/Topics/Mother-to-Child+Transmission+of+HIV+topic+page.htm.
Jaká je pro HIV pozitivní matku ta nejlepší volba při kojení, pokud
nechce přenést infekci na svoje dítě?
A. Normálně kojit dítě a také mu dávat ostatní pití a jídlo
B. Pouze kojit dítě bez dalšího pití a jídla
C. Vůbec dítě nekojit
58
PRACOVNÍ LIST
MODUL IV
OBSAH
S pomocí informací z celého Modulu IV, zvláště prvního a posledního cíle, se
pokuste analyzovat mezinárodní politiku týkající se přenosu z matky na dítě.
Jako zdroj informací mohou sloužit webové stránky organizací UNAIDS, WHO a
UNICEF. Odkazy na ně naleznete v odkazech u jednotlivých cílů.
Pokuste se najít fakta především o jejich aktivitách – vytvořených školících
materiálech, nástrojích, dokumentech nebo zorganizovaných setkáních a
workshopech týkajících se prevence přenosu z matky na dítě.
OTÁZKY
Po analýze situaci zhodnoťte a napište, jaký je Váš názor na ni.
Myslíte si, že aktivity těchto organizací a obecná politika týkající
se přenosu z matky na dítě jsou užitečné a mají uspokojující
výsledky?
59
Modul V
Péče o lidi žijící s HIV/AIDS
60
MODUL V
CÍL:
Vysvětlit termín PLWHA a rozumět jeho kontextu
OBSAH
P.L.W.H.A. je anglická zkratka pro termín „Lidé žijící s HIV/AIDS.“
Až do 70. let minulého století nebylo o AIDS nic známo. Od té doby se epidemie
stala jednou z největších hrozeb současnosti pro lidské zdraví a sociální vývoj.
Současně došlo k většímu rozšíření informací o AIDS, jako např. jak mu předejít
nebo jak ho léčit (ne vyléčit, ale zpomalit jeho následky), což dalo PLWHA více
perspektiv.
PLWHA- KDO JSOU?
V prosinci 2007 bylo na světě 33,2 milionů lidí žijících s AIDS. Toto číslo zahrnuje
muže, ženy a děti (2,5 milionu z nich pod 15 let) ze všech etnických a sociálních
prostředí. Prakticky každá země na světě je postižena. Nejpostiženějším regionem
světa je subsaharská Afrika.
Podle UNAIDS většina PLWHA na světě nemá o svém stavu ponětí, což jim
znemožňuje hledat péči a změnit rizikové chování.
Dopady AIDS jdou mnohem dále než dopady jiných nemocí. Zapříčiňuje vážné
emocionální, sociální a v mnohých případech ekonomické napětí. Stigma a
diskriminace doplňují a komplikují tyto dopady.
DISKRIMINACE
Když vědci identifikovali HIV a jeho následky, okamžitou sociální odpovědí byly
strach a odmítání. Nejhorším následkem této první reakce ze strachu bylo zvýšení
diskriminace vůči nejpostiženějším sociálním skupinám, která se rozšířila a
zobecnila na mnoho předsudků a nedorozumění. V současnosti je to jedna
z největších překážek tomu, jak se s epidemií vyrovnat. Vede vlády k tomu, že není
nezbytné přijímat efektivnější akce proti AIDS, a jednotlivce odrazuje od toho, aby
zjistili svůj HIV status a hledali vhodnou léčbu.
ODKAZY:
http://www.unaids.org/en/
http://www.gnpplus.net/cms/index.php
http://www.avert.org/
http://www.aidsmap.com/cms1000231.asp
http://www.worldbank.org/aidsecon/confront/press-1/index.htm
61
KVÍZ
Kdo jsou PLWHA?
A. Většinou drogově závislí, homosexuálové, prostitutky a jiné
skupiny, jejichž podmínky ztěžují jejich ochranu
B. Většinou africké ženy a děti, kteří v rámci jejich
společenského kontextu nemají přístup k efektivním
preventivním opatřením
C. Lidé z jakékoli země a jakéhokoli etnického, sociálního,
ekonomického a kulturního prostředí
62
MODUL V
CÍL:
Analyzovat, jak HIV/AIDS ovlivňují každodenní život
OBSAH
Stejně jako oblázek hozený do kaluže, HIV vysílá vlny až k okraji společnosti,
postihuje nejprve rodinu, potom komunitu a nakonec národ jako celek (web
UNAIDS).
Od počátku epidemie bylo HIV nakaženo více než 60 milionů lidí. HIV/AIDS jsou
nyní nejčastější příčinou úmrtí v subsaharské Africe a čtvrtou nejčastější příčinou
úmrtí celosvětově. V oblastech s vysokým očekávaným věkem dožití epidemie tento
věk podstatně snížila.
DOPADY HIV/AIDS PRO PLWHA (Lidi žijící s HIV/AIDS)
Dopad HIV/AIDS na životy lidí silně závisí na jejich dostupných zdrojích a míře
podpory jak na individuální a komunální, tak na národní úrovni. Mohou být brutální a
devastující a hluboce změnit životy lidí a jejich rodin nebo – pokud je použita a
úspěšně dodržována vhodná léčba a pacient je schopný najít pozitivní strategii
zvládnutí situace – mohou mít hladší průběh.
Zatímco nositel viru HIV může žít běžný život jako každý jiný člověk, pacient s AIDS
je postižen vážnějšími dopady v mnoha rovinách:
- na životní úroveň rodiny, pokud je nemocný člen jedinou ekonomickou podporou
rodiny: Postupně nemoc snižuje autonomii a pracovní kapacitu jednotlivců. Také
lékařské výdaje mohou překročit rodinný rozpočet;
- na životní styl rodiny, když se vyskytnou mimořádné sociální potřeby (např. někteří
členové rodiny budou muset opustit jejich školu nebo práci, aby zůstali doma a
starali se o nemocného);
- na životní styl jedince (může být velmi bolestné se vyrovnat s léčbou, dietami a
následně novými životními návyky při současném omezení předchozích
společenských aktivit);
- na společenský život jednotlivců, protože je výrazným zdrojem stigmatu a
diskriminace a potencionálně izoluje pacienta od jeho přátel a některých předchozích
společenských aktivit;
- na psychologický stav jednotlivců (jak HIV pozitivních tak lidí s AIDS).
ODKAZY:
http://www.unaids.org/en/
http://www.un.org/esa/population/publications/AIDSimpact/AIDSWebAnnounce.htm
http://www.unis.unvienna.org/unis/pressrels/2003/aids62.html
63
KVÍZ
Co může efektivněji snížit dopady AIDS na životy lidí žijících
s HIV/AIDS?
A. Zpřístupnit celosvětově zdroje integrované péče o AIDS
B. Zlepšit podmínky klinické
C. Povzbuzovat podporu rodiny
64
MODUL V
CÍL:
Vědět, jak využívat prvků integrované péče pro PLWHA (Lidi žijící s HIV/AIDS)
OBSAH
Lidé žijící s HIV/AIDS mají široké spektrum potřeb péče. Ty zahrnují zdravotnická
opatření (jako antiretrovirová léčba a léčba oportunních infekcí), sociální/komunitní
služby a psychologickou podporu. Problémem je, že většina PLWHA na světě nemá
k těmto službám přístup. Pouze při využívání integrované péče kombinované
s politikou ochrany proti všem formám diskriminace a psychosociální a finanční
podporou pro PLWHA je pravděpodobné, že dojde k lepším výsledkům při
zmírňování dopadů AIDS na jednotlivce a na jeho možnost žít normální život.
PRINCIPY INTEGROVANÉ PÉČE
PLWHA by se měli rychle zapojit do sítě integrované péče. Při jejich zapojení je
důležité identifikovat jejich speciální potřeby a nejvhodnější osoby, které je mohou
naplnit. Je velice důležité znát názory pacienta na to, jak by chtěl, aby byly jeho
potřeby řešeny. Při jednání s pacientem bez jeho souhlasu, omezujeme jeho právo
volby a můžeme tak mrhat časem profesionálních ošetřovatelů nebo pečovatelů,
kteří s ním jednají. Pacient má právo nesouhlasit s plánem péče, který byl vytvořen
bez jeho souhlasu. Proto by měl být tento proces co nejvíce participativní.
Pokud je PLWHA poskytována kontinuální péče, je velice důležité hledat podpůrné
sítě pacienta (rodinu, přátele, podpůrné skupiny) a snažit se je pokud možno co
nejvíce zapojit, protože poskytují lepší integraci pacientových potřeb (fyzických,
emocionálních, sociálních). Sdílená péče (mezi podpůrnou sítí, zdravotnickým
zařízením a sociálními službami) zlepšuje pacientův souhlas s terapií.
Integrovaná péče by měla uznat fakt, že pacient musí rozumět, sdílet zodpovědnost
a být aktivně zapojen v řízení vlastního stavu, svých podmínek. Ačkoliv podpůrný
tým a ostatní doma i v komunitě mohou pomoci, je to pacient, který se musí naučit
vyrovnat se svojí nemocí, odhalit ji těm, kterým věří, že by mu mohli dále pomoci,
naučit se prevenci, praktikovat pozitivní životní zvyklosti a rozumět antiretrovirové
léčbě a ostatní léčbě. To vyžaduje mnoho snahy se učit a psychosociální podporu.
STRATEGIE PRO SOCIÁLNÍHO PRACOVNÍKA
Využívání 4 činností – posoudit, poradit, shodnout se, pomoci:
 Posoudit znamená zhodnotit problém prostřednictvím naslouchání, pokládání
otázek a pak prozkoumání globální situace a jak ji pacient zvládá.
 Poradit znamená poučit pacienta, připravit ho na vlastní zvládání situace a
doporučit mu nejlepší vhodnou síť služeb. Je důležité diskutovat možnosti, ne
65


pouze říci pacientovi, co má dělat. Je také důležité zhodnotit, jak je pacient
připraven na přijetí léčby a ptát se ho, abychom se ujistili, že rozuměl.
Shodnout se znamená, že pacient rozumí léčbě a souhlasí s plánem léčby.
Pomoci, prostřednictvím spojení pacientů s dostupnou podporou v komunitě
nebo s podpůrnými skupinami vrstevníků a s potřebným poradenstvím.
Týmová práce: Je důležité, aby všichni profesionální pečovatelé pracovali
s pacientem jako tým, zaprvé aby byly zlepšeny dovednosti pacienta ke vlastnímu
zvládání situace a zadruhé aby byly identifikovány a zvládány potřeby pacienta
prostřednictvím uplatnění znalostí a dovedností každého člena skupiny. Aby byla
týmová práce úspěšná, musí se každý člen týmu naučit ocenit silné stránky a
přispění ostatních členů a rozpoznat svá vlastní omezení.
ODKAZY:
KVÍZ
http://www.integratedcarenetwork.gov.uk/icn/ (virtuální síť s užitečnými informacemi
o integrované péči)
http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=1480401 (Časopis
integrované péče)
http://www.jamaicanap.org/Treatment%20Care/Treatment%20Care%20and%20Support%20Programm
e%20overview.pdf (příklad projektu integrované péče spojený s AIDS)
http://www.pepfar.gov/pepfar/press/84749.htm (americký plán integrované péče)
http://www.thebody.com/content/art14159.html (pomáhá PLWHA jednat
s poskytovateli zdravotnické péče)
Jaké jsou nejdůležitější součásti sítě integrovaných služeb pro lidi
žijící s HIV/AIDS?
A. Zdravotnické a sociální služby
B. Pacient a síť služeb, se kterými souhlasí
C. Rodina, komunita, psychologická podpora
66
MODUL V
CÍL:
Znát dopad léčby HIV/AIDS
OBSAH
Hlavní prioritou při potlačování HIV/AIDS je umožnit PLWHA (lidem žijícím
s HIV/AIDS) zůstat zdravý prostřednictvím antiretrovirové terapie, výživové pomoci a
léčby oportunních infekcí. Integrovaná péče, politika ochrany proti všem formám
diskriminace a umožnění psychosociální a finanční podpory více pravděpodobně
poskytnout dobré výsledky při zlepšování kvality života PLWHA.
CO JE LÉČBA ARV?
ARV se skládá z léků, které působí proti HIV infekci samotné prostřednictvím
zpomalování replikace HIV v těle. Aby byla léčba ARV dlouhodobě efektivní, bylo
zjištěno, že pacient musí brát více než jeden antiretrovirový lék současně. To je
známé jako kombinovaná terapie. Termín vysoce aktivní antiretrovirová terapie
(angl. zkratka HAART) je používán k popsání kombinace tří nebo více léků proti HIV.
Když se HIV replikuje (vyrábí své vlastní kopie), často dělá chyby. To znamená, že u
každého nakaženého člověka existuje mnoho různých kmenů viru. Příležitostně se
stane, že nově vytvořený kmen je rezistencí vůči efektu antiretrovirového léku.
Pokud jedinec nebere žádný jiný typ léku, nový kmen bude rezistentní a přínos léčby
bude ztracen. Podávání dvou nebo více antiretrovirových léků současně snižuje
pravděpodobnost rezistence.
Existuje pět skupin léků proti HIV. Každá z těchto skupin napadá HIV jiným
způsobem. První skupina jsou nukleosidové/nukleotidové inhibitory reverzní
transkriptázy (NRTI). NRTI zasahují do činnosti proteinu HIV nazvaného reverzní
transkriptáza, který virus potřebuje, aby mohl tvořit své vlastní kopie. Druhou
skupinou antiretrovirových léků jsou nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy
(NNRTI, také známé jako nenukleosidy), které zabraňují HIV v replikaci uvnitř buněk
prostřednictvím blokování proteinu reverzní transkriptázy. Třetím typem
antiretrovirových léků je skupina inhibitorů proteinázy (PI). Inhibitory proteinázy, jak
značí jejich název, blokují proteinázu, která je dalším proteinem zapojeným do
replikačního procesu HIV. Čtvrtou skupinou antiretrovirů je složena z inhibitorů
vstupu. Inhibitory vstupu zabraňují HIV vstoupit do lidských imunitních buněk.
Poslední skupina antiretrovirů se v současnosti skládá pouze z jednoho léku,
Raltegraviru, který blokuje enzym nazývaný integráza, který HIV potřebuje ke
vkládání svých genetických materiálů do lidských buněk.
JAKÉ JSOU DOPADY LÉČBY ARV?
67
Rozhodnutí, kdy začít s antiretrovirovou léčbou, je velmi důležité. Při rozhodování,
zda začít léčbu, musí být zváženo mnoho faktorů, včetně výsledků různých
klinických textů. Pokud je již jednou léčba započata, musí být úplně dokončena, i
když mohou přijít různé vedlejší účinky.
Při začátku léčby je důležité zhodnotit, zda jsou pacienti schopni se jí účastnit a
dodržovat denní léčbu. Může být například důležité připravit dopravu nebo jiné
zdroje, které lidem pomohou splnit tyto požadavky. Pacienti, kteří mají deprese, jsou
závislí na drogách nebo alkoholu apod. , musí nejprve překonat tyto problémy, než
léčba vůbec začne.
Bez léčby je pravděpodobnější, že lidé s HIV zůstanou déle zdraví, pokud mají
postačující a výživnou dietu. Potřeba správné výživy se také týká těch, kdo se
účastní léčby, zvláště protože některé léky je nutné brát na plný žaludek (jedna
studie v Singapuru zjistila, že u podvyživených lidí byla menší pravděpodobnost než
pro ostatní, že pro ně bude léčba prospěšná). Navíc, pokud někdo nemá dostatek
adekvátních zásob potravin, je u něj méně pravděpodobné, že bude schopný
dodržovat denní léčebný režim. Ze všech těchto důvodů by měla být výživová
podpora klíčovým bodem programů léčby AIDS.
Dosáhne-li někdo stádia HIV infekce, kdy je vyžadována léčba, často trpí i
oportunními infekcemi jako je tuberkulóza. Pacienti si musí být vědomi možných
nežádoucích interakcí mezi antiretrovirovými léky a ostatními farmaceutickými léky.
Například některé látky mohou snížit rychlost, kterou jsou antiretrovirové léky
absorbovány v těle a tedy snížit jejich efektivnost.
Kromě fyzických efektů léčba zapříčiňuje emocionální nestabilitu, když osoba
prochází obdobím těžkých reakcí těla a vedlejších účinků, které jsou více vysilující
než období, kdy se cítí lépe. Podpora rodiny a společnosti je extrémně důležitá při
vyrovnávání se s emocionálními zmatky. Pokud člověk ztrácí vůli vyrovnat se
s léčbou, rodina/přátelé/profesionální pečovatelé by se měli snažit ho povzbudit. Je
velice důležité vytvořit s pacientem tým a tím vylepšit dodržování léčby a její efekty.
ODKAZY:
http://en.wikipedia.org/wiki/Antiretroviral_drug;
http://www.aidsmap.com/en/news/EF28E09B-16C6-455F-A5083DCD940E3D80.asp;
http://www.aidsinfo.nih.gov/Guidelines/GuidelineDetail.aspx?MenuItem=Guidelines&
Search=Off&GuidelineID=7; http://www.avert.org/starttrt.htm
KVÍZ
Jaké cíle jsou nejrelevantnější při současné léčbě AIDS pro PLWHA?
A. Snížit virový náklad, zachovat jejich imunitní funkce a
předcházet oportunním infekcím
B. Zlepšit kvalitu jejich života prostřednictvím zdravotní péče,
sociální podpory a psychologické pohody
C. Snížit jejich úmrtnost a počet jejich hospitalizací
68
MODUL V
CÍL
Znát roli skupin podporujících PLWA (Lidi žijící s AIDS)
OBSAH
Poradenství a testování je zvláště důležité jako startovní bod při navázání kontaktů
s ostatními službami spojenými s HIV/AIDS. Ale někdy, vedle testování na HIV a
poradenství, může být důležité povzbudit lidi, aby využili podpůrných skupin.
Podpůrnou skupinu navštěvuje mnoho různých jednotlivců žijících s HIV/AIDS, proto
má neformálně k dispozici spoustu různých příběhů a strategií na zvládnutí situace,
které jsou dostupné pro všechny členy jak v teorii, tak v praxi. Specifické podpůrné
skupiny pro PLWHA mohou být důležitým zásahem pro mnoho, jinak izolovaných lidí
žijících s HIV/AIDS.
ROLE PODPŮRNÝCH SKUPIN V KONTEXTU PLWHA
Podpůrné skupiny nabízejí široké spektrum výhod, které zahrnují lékařské znalosti,
praktické rady, emocionální podporu a zvýšené vědomí o pohodě a kvalitě života.
Být informován o nemoci přímo od lidí, kteří ji mají, je úplně jiné než být informován
zdravotnickým profesionálem nebo poradcem: Lidé, kteří již žijí s HIV rozumí druhým
ve stejné situaci lépe než kdokoli jiný.
Tato forma podpory má podobnou orientaci, ačkoliv poskytuje odlišný druh informací
a podpory, ale v dané situaci může lépe postihnout podporu, která se týká specifické
osoby. Proto je důležité ji považovat za důležitou možnost integrované péče.
S mnoha tématy, se kterými se setkávají PLWHA, jako je stigma, souhlas s léčbou,
příznaky a vyrovnání se s chronickou nemocí je celkem obtížné vyrovnat se úplně
sám. V podpůrné skupině členové poskytují společnou emocionální podporu a
praktické informace na mnoha úrovních, jak PLWHA, tak jejich rodinám a přátelům.
Členové se mohou učit jeden od druhého schopnostem vyrovnat se se svými
osobními problémy, a také učit se schopnosti komunikovat s ostatními o své nemoci.
Sdílejí zkušenosti, silné stránky, naděje, i nezkušenosti, slabosti a dokonce
beznaděj. Společně se mohou naučit, jak se vyrovnat s fyzickými, mentálními a
emocionálními problémy a dokonce je transformovat do konstruktivních aktivit
v rámci sociální participace.
ODKAZY
Webová stránka PLWHA:
http://www.geocities.com/WestHollywood/3390/PLWAHP.htm;
http://www.gnpplus.net/cms/index.php; http://www.aidsmap.com/cms1000231.asp
(anglicky)
Zvládání HIV/AIDS: http://www.managinghiv.com/ (anglicky)
HIV Anonymní: http://www.hivanonymous.com/ (anglicky)
69
KVÍZ
Jaká je nejvíce uznávaná výhoda podpůrných skupin pro PLWHA?
A. Fakt, že je v nich každý sobě rovný a sdílí stejnou zkušenost
B. Fakt, že členové podpůrných skupin se nebojí nakažení a
nebudou diskriminovat PLWHA
C. Fakt, že jde o aktivní a konstruktivní komunitu různých lidí,
kteří se různými způsoby vyrovnávají s tím samým
problémem
70
MODUL V
CÍL:
Znát práva PLWHA (Lidí žijících s HIV/AIDS)
OBSAH
Epidemiologická data o HIV/AIDS ukazují, že rozšíření nemoci je neproporcionálně
vysoké u některých částí populace, jako jsou např. ženy, děti, lidé žijící v chudobě,
menšiny, migranti atd. To můžeme přičíst nedostatečné ochraně lidských práv, která
chybí právě u nejvíce diskriminovaných skupin. Proto byly v roce 1998 v rámci OSN
publikovány Mezinárodní pokyny pro lidská práva pro HIV/AIDS. OSN doporučila,
aby všechny státy mobilizovaly klíčové aktéry a měly jasný národní rámec jako
reakci na epidemii.
ZÁKLADNÍ PRÁVA A PRIVILEGIA PLWHA
Vývoj mezinárodních předpisů UNAIDS o HIV/AIDS a lidských právech byl podnícen
uznáním skutečnosti, že preventivní a kontrolní snahy týkající se HIV/AIDS nemohou
být úspěšné, dokud nebudou objasněny a jasně určeny etické a zákonné podmínky.
Předpisy se věnují následujícím oblastem:

Ne-diskriminace (nepřípustnost jakékoli formy segregace od veřejných
služeb, přístupu k zaměstnání a jakéhokoli násilí)

Právo na soukromí (nepřípustnost povinného testování; status HIV
může být považován za důvěrný, pokud není jasný důkaz rizika veřejnému
zdraví a pokud má pacient schopnost sám o sobě rozhodovat)

Úplná svoboda pohybu (nepřípustnost jakékoli formy uvěznění,
segregace nebo izolace ve speciálních nemocnicích)

Právo na vzdělávání/informace: PLWHA by se měli připojit ke všem
formám informací a vzdělávání o HIV/AIDS

Právo na bezplatnou zdravotní péči (léčebná a preventivní opatření
jako jsou bezplatné mužské nebo ženské kondomy)
ODKAZY:
www.unaids.org
http://www.unaids.org/en/PolicyAndPractice/GIPA/
71
KVÍZ
Může lékař prozradit HIV status pacienta?
A. Ano, může ho prozradit pacientově rodině/příbuzným
v případě mentální nezpůsobilosti nebo pokud je pacient
nezletilý.
B. Ne, nikdy. Pacient se rozhoduje o prozrazení za všech
okolností.
C. Ano, může, kdykoliv si myslí, že na to má právo.
72
PRACOVNÍ LIST
MODUL V
OBSAH
Marie poprvé navštěvuje Vaše centrum integrované péče. Je jí 35 let, je matkou, je
provdaná za Josefa, kterému je 39. Ukazuje Vám potvrzení svého HIV pozitivního
statutu staré dva roky. V té době jí zdravotnické středisko doporučilo začít léčbu, ale
ona se „cítila fajn“. Také Vám říká, že je vdaná 5 let a že má 3letého syna
Timothyho. Její manžel je také HIV pozitivní a léčbu podstupuje už dva roky, od té
doby co svou nemoc zjistil. Dnes přišla, protože se poslední dobou necítí moc dobře,
musela dokonce opustit svou práci, protože se cítí slabá a chce nyní začít léčbu
ARV.
OTÁZKY
Přečtěte si prosím pečlivě text a zodpovězte následující otázky:
a)
Jaké potřeby má Marie jako nositelka HIV?
b)
Jaké pečovatelské služby budou podle Vás pro Marii
užitečné, když zvážíte informace, které o ní máte?
c)
Proč je tak důležité poskytnout síť integrované péče lidem
žijícím s HIV/AIDS (PLWHA)?
Rogerovi byl diagnostikován virus HIV před pěti lety. Pracuje jako řidič v cestovní
společnosti a dobře přijímá ARV. Jeho přítel August, kterému byl virus HIV
diagnostikován nedávno, byl svým zaměstnavatelem vyhozen kvůli svému statutu
HIV. Roger se Vás ptá, zda mají PLWHA nějaká práva, jak se v této situaci bránit.
73
OTÁZKY
Přečtěte si prosím pečlivě text a zodpovězte následující otázky:
a)
Jaká lidská práva bude relevantní s Rogerem probírat,
abyste mu pomohli?
b)
Proč si myslíte, že přetrvává diskriminace PLWHA?
c)
Jaké jsou hlavní dopady/následky diskriminace pro život
PLWHA?
74
Modul VI
Změna chování a komunikace
75
MODUL VI
CÍL:
Rozumět nutnosti multidimenzionálního přístupu k HIV/AIDS
NÁZEV
Multidimenzionální přístup
komunikačních aktivitách
k
HIV/AIDS
v
informačních,
vzdělávacích
a
OBSAH
HIV/AIDS není pouze zdravotnický problém, ale komplexní socio-ekonomický a
kulturní fenomén. Proto má i mnohostranné dopady.
Při vývoji od počátku nákazy do samotného onemocnění AIDS má HIV/AIDS
dramatické důsledky na ekonomické, sociální a kulturní prostředí nakažených lidí a
jejich blízké rodiny nebo parterů, jako jsou ztráta zaměstnání, zavržení
manželem/manželkou nebo partnerem/partnerkou, rodinou, komunitou, poničení
mezilidských vztahů, diskriminace. Příjmy rodiny jsou ochuzeny kvůli nemoci nebo
úmrtí živitele a zvláštním výdajům na péči o nemocného. Ekonomicky znevýhodněné
skupiny jsou v největším riziku, a proto ještě tragičtěji trpí kvůli onemocnění.
Světová zdravotnická organizace (WHP) ve svém Strategickém dokumentu
k HIV/AIDS uvádí, že: „Žádná jiná nemoc tak dramaticky nezvýraznila současné
rozdílnosti a nerovnosti v přístupu ke zdravotní péči, v ekonomických příležitostech a
v ochraně základních lidských práv.“1
Problém HIV nemůže být vyřešen jen prostřednictvím lékařských a hygienických
akcí. Je spojen se všemi aspekty lidské činnosti, s životními podmínkami,
ekonomickými a sociálními souvislostmi, kulturními a společenskými normami,
modely a hodnotovými systémy.
Téma HIV/AIDS se stalo výzvou pro zdraví, rozvoj lidskosti. Jednorozměrný model je
transformován do metaforického spektra, aby mohlo být představeno nové
paradigma nejlepší praxe.
Trojúhelníková perspektiva (1) fyzických, (2) psychologických a (3)sociálních
aspektů.
1
WHO. Global Health sector strategy for HIV/AIDS 2003-2007.
76
PHISICAL
FYZICKÉ
ASPEKTY
ASPECTS
Multidimen
zionální
přístup k
HIV/AIDS
PSYCHOLOCIC
PHYCHOLOGI
CAL
KÉ ASPEKTY
ASPECTS
SOCIÁLNÍ
ASPEKTY
Pro informace, vzdělávání a komunikaci v oblasti HIV/AIDS je nutný
multidimenzionální přístup.
 Vzdělávání o HIV/AIDS by nemělo být výlučně lékařské, ale také etické, včetně
výuky dovedností pro život a podpory osobního rozvoje
 Informace, vzdělávání a komunikace by se měly soustředit na všeobecnou
veřejnost.
 Specifické technické aktivity v oblasti informací, vzdělávání a komunikace by se
měly soustředit na rizikové skupiny.
 Vzdělávací aktivity by měly být rozvíjeny jak ve školách, tak mimo ně.
 Měla by být zvýšena spolupráce mezi školami a rodinami.
 V úvahu by se měla v tomto aspektu vzít i role náboženského vzdělávání
s možností harmonizace duchovního a etického rozměru v souvislosti
s HIV/AIDS, vztahy mezi mužem a ženou, manželstvím a soucitem.
 Média by navíc měla vyvinout různé kulturní programy na sdělení zaměřená na
změnu chování
ODKAZY:
School Health Education to Prevent AIDS and STD - Handbook for Curriculum
Planners
Web link:
http://www.unesco.org/education/educprog/pead/GB/AIDSGB/AIDSGBtx/GuideGB/P
lanif/UnitA.pdf
EngenderHealth Organization , Infection Prevention Course
Website http://www.engenderhealth.org/ip/
77
KVÍZ
Jaká je nejlepší věta, která ukazuje multidimenzionální HIV/AIDS?
A. HIV/AIDS je lékařský problém
B. HIV/AIDS je kulturní fenomén
C. HIV/AIDS má dramatické fyzické, psychologické a sociální
důsledky pro nemocné jedince i jejich rodiny
78
MODUL VI
CÍL:
Být schopný vnímat faktory rizika a zranitelnosti a jejich vliv
NÁZEV
Zkoumání různých dimenzí zranitelnosti u jednotlivých skupin populace
OBSAH
Silnější základny plánování zásahů proti HIV/AIDS může být dosaženo
prostřednictvím rozvoje různých programových projektů zaměřených na zranitelnost.
Zkoumání různých dimenzí zranitelnosti u jednotlivých skupin populace může
upřesnit definování intervencí.
Definice
RIZIKO – Pravděpodobnost nakažení
např. Biologické: ženy více než muži; Věk: ‚mladí‘ (15-24 let); Zaměstnanecké
kategorie: sexuální pracovníci, autodopravci
NÁCHYLNOST - nakažení
- riziko zvyšující kontext (životní podmínky, životní styl a chování)
- Proč mají někteří lidé větší šanci se nakazit než ostatní
(např. ne všichni sexuální pracovníci jsou ve stejném riziku nakažení)
ZRANITELNOST - ovlivnění
- jak & proč ovlivňuje HIV/AIDS životy a domácnosti mnoha lidí, včetně těch, co
nejsou nakaženi;
- proč si někteří neví rady;
- jak & proč mění životní styl a chování (náchylnost)
Specifické zásahy by měly být doprovázeny nejlepšími údaji a analýzami faktorů
zranitelnosti: politické vazby, multisektorový přístup, sdílení a využívání nejlepší
praxe (např. intervence na pracovištích, vzájemné vzdělávání), cílené intervence,
síťování a koordinace na národní a regionální úrovni
Schéma 1. Přístupy strategického plánování
79
VÝZKUM
MANAGEMENT
HODNOCENÍ DOPADŮ
INTERVENCE
(monitoring – odvozený od
přístupu)
(Výzkum)
STRATEGICKÝ PLÁN
INTEGROVANÉ
STRATEGICKÉ PLÁNY
‘Multisektorová odpověď‘
‘Integrace‘ spojených zdrojů =
definování cílů; spolupráce
JAK? JAK TO DOPADNE?
PŘEDSTAVA
ZNOVUPROMYŠLENÝ PŘÍSTUP
Teorie; Metodologie; Kritické myšlení;
Hodnoty/Filozofie
Specifické faktory spojené se zranitelností žen k nakažení HIV mohou zahrnovat:
Faktory rizika a
zranitelnosti
Ženství
Kulturní normy
Chudoba
Ohledy relevantní pro ženy
V mnoha komunitách jsou neprovdané dívky
diskriminované, pokud ztratí své panenství před
svatbou. Toto stigma je odrazuje od toho, aby se
ptaly na informace o sexu nebo HIV, protože se bojí,
že budou obviněny ze sexuální aktivity.
Kulturní normy často HIV nakaženým ženám připisují
negativní stigma a vidí ženy a dívky hlavně jako
ošetřovatelky.
Chudoba někdy nabádá ženy, aby se chovaly
rizikově, jako např. provozovali sex za peníze.
Následkem toho jsou ženy více zranitelné k nakažení
HIV, protože nejsou schopny si vyjednat bezpečný
sex.
80
Ekonomická závislost
Přístup ke zdravotní péči
Násilí proti ženám
Fyziologické faktory
Faktory týkající se
zaměstnání
Ekonomická závislost žen na mužích zvyšuje jejich
zranitelnost vůči nakažení HIV.
Přístup k léčbě sexuálně přenosných nemocí je často
pro ženy obtížný a stigmatizující.
Násilí ženy přinucuje se účastnit sexuálních aktivit.
Kvůli fyziologickým faktorům jsou ženy zranitelnější
než muži při setkání s virem HIV, zamezují jim
přístup k dobrovolnému poradenství a testování a
k podniknutí nezbytných kroků k prevenci přenosu
z matky na dítě.
Ženské sexuální pracovnice jsou ve zvláštním riziku
nakažení sexuálně přenosnými chorobami, což je
činí zranitelnějšími i vůči viru HIV.
ODKAZY:
KVÍZ
YOUNG PEOPLE AND HIV/AIDS OPPORTUNITY IN CRISIS
Web site:
http://portal.unesco.org/education/en/files/39477/11152152943pub_youngpeople_hiv
aids_en.pdf/pub_youngpeople_hivaids_en.pdf
Jaký faktor je nejvíce specifický pro zranitelnost žen vůči nákaze
HIV?
A. Ženy mají méně informací o sexu než muži
B. Ženy nemají přístup k dobrovolnému poradenství a testování
C. Ženské sexuální pracovnice jsou ve vysokém riziko nakažení
HIV
81
MODUL VI
CÍL:
Znát procesy, které jsou zásadní pro změnu chování
NÁZEV
OBSAH
Poskytování informací o HIV/AIDS není dostatečné k tomu, aby došlo ke změně
chování u lidí. Ke snížení úrovně rizika nebo ke změně chování musí jednotlivci i
komunity nejprve chápat základní fakta o HIV a AIDS, přijmout klíčové postoje,
dosáhnout souboru dovedností a také získat přístup ke vhodným produktům a
službám.
Programy na změnu chování se pokouší zaměřit na některé teorie, které nabyly vlivu
v 80. letech. Termín Komunikace zaměřená na změnu chování (BCC z angl. termínu
Behavior Change Communication) byl nejprve využit při preventivních projektech
HIV a tuberkulózy.
Komunikace zaměřená na změnu chování je víceúrovňový nástroj pro podporu a
propagaci změny chování, která by vedla ke snížení rizika u jednotlivců a komunit
prostřednictvím distribuce zpráv o zdraví skrze různé komunikační kanály.
Komunikace zaměřená na změnu chování je strategické využití komunikace (např.
dialogy, skupinové hovory, masové sdělovací prostředky, podpůrné skupiny, vizuální
a tiskové materiály, videa), které vede k podpoře změny v chování jednotlivců, rodin
nebo komunit.
Komunikace zaměřená na změnu chování je ovlivněna rozvojem a poskytováním
zdravotnických služeb a jednotlivci jsou ovlivněni komunitou a společností.
82
Aktivující
faktory
Poskytování efektivní
komunikace
Vytváření a
uzpůsobování politiky
prostředí, hodnot
komunity a lidských práv
Stádia kontinuální změny
chování
Nevědomý
Vědomý si
Zainteresovaný
Zasvěcený
Motivovaný ke změně
Pokoušející se o změnu chování
Uskutečňuje trvalou změnu
chování
Kanály
Masová média
Komunitní sítě
a tradiční
média
Meziosobní/sku
pinová
komunikace
Poskytování dostupných
služeb a produktů
Schéma 1. Konstrukce komunikace zaměřené na změnu chování
Při změně chování jednotlivci, komunity i instituce procházejí řadou kroků.
Strategie komunikace zaměřené na změnu chování má následující kroky:
1. Identifikace problému zaměřená na celkových programových cílech.
2. Oddělení cílové populace.
3. Zapojení do formativního výzkumu.
4. Identifikace cílů změny chování.
5. Hledání dohody s investory.
6. Vytvoření komunikačního plánu, včetně cílů, celkového tématu, specifických
informací a diseminace.
7. Předběžné zkoušení a revize.
8. Cílová komunikace ke specifickým skupinám.
9. Implementace plánu.
10. Monitorování a evaluace.
11. Hledání zpětné vazby a tvoření vhodných úprav.
ODKAZY:
FHI/AIDSCAP. (2003) How to create an effective communication project.
http://www.rhrc.org/resources/sti/hivaidsmanual/resources/fromweb/createeffectivecommunic.pdf
83
KVÍZ
Jaký je konečný cíl komunikace zaměřené na změnu chování?
A. Poskytnutí efektivní komunikace
B. Podpora udržitelné změny v chování jednotlivců, rodin a
komunit
C. Poskytnutí podorujícího prostředí
84
MODUL VI
CÍL:
Schopnost využívat principy komunikace zaměřené na změnu chování (BCC)
NÁZEV
Principy komunikace zaměřené na změnu chování
OBSAH
Komunikace zaměřená na změnu chování je integrální součástí komplexních
preventivních, pečovatelských a podpůrných programů HIV/AIDS k propagaci
pozitivního chování a poskytování podpůrného prostředí, které umožní lidem zahájit
a zachovat pozitivní chování.
Strategie používané v rámci komunikace zaměřené na změnu chování jsou
naslouchání, porozumění a vyjednávání s jednotlivci a komunitami pro dlouhodobé
pozitivní zdravé chování.
Před zásahem prostřednictvím komunikace zaměřené na změnu chování je velmi
důležité přesně vědět, čí chování má být ovlivněno a na jaký aspekt tohoto chování
by se změna měla zaměřit, protože různé cílové skupiny vyžadují různé přístupy.
Proto je nezbytné při rozhodování, na jaké cílové skupiny a jaké faktory se zaměřit,
brát v úvahu:
 jaké cílové skupiny jsou nejzranitelnější;
 jaké rizikové faktory/faktory zranitelnosti jsou nejdůležitější;
 jaké faktory jsou nejspíše spojené s důsledky konfliktu a vysídlení;
 na jaké cílové skupiny a faktory rizika/zranitelnosti se chce komunita zaměřit;
 co by mělo být stimulem pro změnu chování;
 jaké mohou být překážky vůči změně chování;
 jaký typ informací bude nejsmysluplnější pro danou cílovou skupinu;
 jakou formu zprostředkování bude nejlepší použít pro danou cílovou skupinu;
 jaké služby/zdroje jsou pro cílovou skupinu dostupné.
Cíle komunikace zaměřené na změnu chování musí být rozvíjeny v kontextu
celkových cílů programu a specifických cílů změny chování.
Příklad:
Programové cíle: Snížit rozšíření HIV mezi mladými lidmi v městských sídlech v zemi
X.
Cíle komunikace zaměřené na změnu chování:
 Zvýšit používání kondomů
 Zvýšit vnímání rizika nebo změnit přístupy k používání kondomů
 Oddálit věk prvních sexuálních zkušeností
85




Snížit počet partnerů
Zvýšit poptávku po službách
Vytvořit poptávku po informacích o HIV a AIDS
Propagovat mezi komunitami souhlas se sexualitou mladistvých a důležitost
služeb v oblasti reprodukčního zdraví u mladých
Efektivní komunikace zaměřená na změnu chování by se měla zaměřit na:
Zvyšování znalostí. Komunikace zaměřená na změnu chování může zajistit, aby byla
lidem poskytnuta základní fakta o HIV a AIDS prostřednictvím jazykových nebo
vizuálních prostředků.
Stimulování dialogu v komunitě. Komunikace zaměřená na změnu chování může
podpořit diskuze o základních faktech HIV/AIDS a podmiňujících faktorech, které
mají podíl na epidemii, jako např. rizikové chování a rizikové nastavení, prostředí a
kulturní praktiky spojené se sexem a sexualitou a okrajové praktiky (jako třeba
užívání drog), které vytvářejí tyto podmínky.
Propagování zásadní změny postoje. Komunikace zaměřená na změnu chování
může vést ke vhodným změnám v přístupech týkajících se například: toho, jak je
přijímáno osobní riziko nakažení HIV, víry v právo na bezpečné praktiky a služby
podporující zdraví a zodpovědnost vůči nim, soucitného a nepodmíněného
poskytnutí služeb, větší otevřenosti ohledně genderových rolí a zvýšení základních
práv těch, kteří jsou zranitelní a ovlivnění HIV a AIDS.
Snížení stigmatu a diskriminace. Komunikace o prevenci HIV a AIDS by se měla
zaměřit na stigma a diskriminaci. Pokud nedojde k orientaci na stigma, může se stát,
že někteří lidé budou ignorovat informace o prevenci HIV a také je to odradí od
hledání dobrovolného poradenství a testování a vhodné lékařské péče, včetně
služeb prevence. Stigma se také někdy týká používání kondomů.
Propagování služeb prevence, péče a podpory. Komunikace zaměřená na změnu
chování může propagovat služby pro lidi se sexuálně přenosnými infekcemi, lidi,
kteří užívají intravenózně drogy, sirotky a zranitelné děti, dobrovolné poradenství a
testování pro prevenci přenosu z matky na dítě; propaguje také podpůrné skupiny
pro lidi žijící s AIDS, lékařskou péči pro oportunní infekce a sociální a ekonomickou
podporu.
Zvyšování dovedností a smyslu pro sebe-efektivnost. Programy komunikace
zaměřené na změnu chování se mohou zaměřit na výuku nebo posílení nových
dovedností a chování, jako je používání kondomů, vyjednávání o bezpečném sexu a
bezpečné praktiky při užívání drog.
ODKAZY:
A Handbook for the Design and Management of Programs Edited by
Gina Dallabetta, Marie Laga, Peter Lamptey
http://www.rhrc.org/resources/sti/hivaidsmanual/resources/fromweb/controlstdcdv.pdf
86
KVÍZ
Jaký by měl být první cíl programu zaměřujícíjo se na stigma?
A. Ovlivnit jednotlivce, aby oddálili svoji první sexuální
zkušenost
B. Ovlivnit jednotlivce, aby snížili počet partnerů
C. Ovlivnit jednotlivce, aby se zúčastnili dobrovolného
poradenství a testování
87
MODUL VI
CÍL:
Vědět, jak rozvinout aktivní zapojení
NÁZEV
Participativní výukové techniky
OBSAH
Vzdělávání o HIV/AIDS je efektivnější, pokud je založeno na participativním učení.
Participativní učení je:
 Pozitivní spolupůsobení výukového procesu zaměřeného na součinnost
 Nástroj ke zvýšení znalostí studenta: k vyplynutí nových znalostí na
teoretické úrovni ze zkušeností
 Nástroj k podpoře týmové výuky, k vytvoření sdílené představy, k tvarování
mentálních modelů a zlepšení zvládnutí osobního vztahu mezi účastníky a
lektorem.
Jako účastnické učení je participativní výuka aktivním procesem, kde lektor prochází
jednotlivé zkušenosti a učí z nich.
Existuje mnoho způsobů, jak můžeme přemýšlet o zapojení studentů do výuky. Pro
participativní učení existuje mnoho technik pro zahřívání, povzbuzení, vizualizaci,
dotazování, dramatické umění, vstupně-výstupní proces atd.
Některé techniky:
 Brainstorming
Technika brainstormingu je způsob, jak generovat nápady. Umožňuje
studentům pracovat společně na vytvoření souboru nápadu, které potom
mohou využít při řešení problémů. Tento přístup je velmi užitečný především,
pokud potřebujeme nové a inovativní nápady.
Existují dvě fáze:
První fáze je doba, kdy generujeme co možná nejvíce nápadů. Nápady
mohou být zapisovány na papír a připevněny na nástěnku nebo psány rovnou
na tabuli. Během této fáze nejsou povoleny žádné komentáře nebo kritika.
Druhá fáze umožňuje skupině vyhodnotit nápady vygenerované během první
fáze. Členové skupiny mohou postupovat nejprve tak, že dají podobné
nápady do kategorií a udělí každé kategorii prioritu (jaké nápady jsou
nejdůležitější, které jsou následně nejdůležitější atd.).
Kroky pro brainstormingové sezení:
1. Identifikujte s pomocí studentů téma (témata).
2. Napište téma (témata) na nástěnku a vysvětlete.
3. Požádejte studenty, ať o tématu několik minut přemýšlí.
88
Přivítejte rychlé nápady k tématu bez předchozího zpracování.
Požádejte studenty, ať nepřerušují nebo se nedohadují.
Určete někoho, aby psal nápady na tabuli.
V určitém bodě zastavte brainstorming a požádejte studenty, ať každý
nápad vysvětlí.
8. Dejte nápady do kategorií a udělte jim priority.
9. Diskutujte a podtrhněte nápady, na kterých jste se shodli.
Případové studie
Diskutujte o imaginární nebo reálné situaci z dané skupiny (např. stigma
týkající se lidí žijících s AIDS), abyste podnítili diskuzi o marketingových
strategiích. Využijte případovou studii k dotazování o aktivitách, na kterých
skupina pracuje.
Komunitní výzkumy
Zkoumejte jednotlivce v komunitě ohledně jejich znalostí a názorů. Zeptejte se
několika reprezentativních lidí na jejich nápady.
Kritický incident
Využijte problémové situace k analýze výhod a nevýhod a možných řešení
dané situace. Pomohou Vám obrázky nebo kresby.
Popisování vizuálních obrazů
Vyberte fotografii nebo kresbu s jasnou, relevantní informací. Předtím než
obrázek ukážete, požádejte tři dobrovolníky, aby opustili místnost. Diskutujte
s ostatními účastníky, jak obrázek popsat. Požádejte osobu A, aby se vrátila a
poslechla si popis obrázku (bez toho aby ho viděla). Nechte osobu A, ať popis
řekne B a B ať to řekne C. Požádejte osobu C, aby obrázek nakreslila.
Dobrý, špatný nebo mezi
Ukazujte účastníkům obrázky, každý se scénou, která může být
interpretována jako dobrá, špatná nebo mezi, podle úhlu pohledu. Požádejte
účastníky, ať rozdělí scény do tří kategorií (dobré, špatné nebo mezi) a
diskutujte o těchto volbách.
Sběr informací
Požádejte členy skupiny, aby získali informace o relevantních tématech
v místní knihovně, úřadech, organizacích atd. Je to užitečné pro zjištění, co je
potřeba nebo pravděpodobných výsledků nápadu před jeho vyzkoušením
v praxi.
Interview
Dotazujte se jednotlivě nebo ve skupině klíčových informátorů. Používejte
polo-strukturovaná interview (např. s některými pomocnými otázkami
připravenými dopředu) nebo otevřená interview. Vzájemné dotazování je také
dobrým způsobem, jak se procvičit v dovednostech dotazování.
Skládání puzzle
Rozstříhejte velký list papíru do dvou nebo více částí, potom označte tu
„pravou“ stranu. Dejte každému účastníkovi část a požádejte je, aby
poskládali kousky, aniž by mluvili. Pozorujte, co se stane a použijte výsledky
při diskuzi o komunikaci a skupinové spolupráci.
Společná výroba něčeho
Poskytněte materiály a předměty a požádejte účastníky, aby něco vytvořili.
Pozorujte a použijte výsledky k diskuzi o komunikaci a spolupráci.
Participační diskuze
Je lépe ji využívat v kombinaci s ostatními metodami. Shromážděte členy
4.
5.
6.
7.










89


skupiny do malých nebo velkých skupin a diskutujte zajímavé téma. Stimulujte
reakce používáním otevřených otázek: „Co zde vidíte? Proč si myslíte, že se
to stalo? Kdyby se to stalo Vám, jaký problém by to způsobilo? Co s tím
můžeme dělat? Co byste dělali, kdyby Váš přítel…“ Ptejte se na otázky, které
vyžadují jednoznačnou odpověď: „Kdy jste naposledy… a co jste pak dělali?
Co jste dělali včera? Kolik…? Kde jste byli minulý…? Co se stalo ve Vaší
rodině? Znáte někoho kdo….?
Obrázky, plakáty nebo komiksy
Představte příběh na relevantní téma prostřednictvím obrázků a diskutujte
obsah a výsledky. Používejte společně s případovými studiemi nebo kritickými
incidenty.
Praktická demonstrace
Předveďte, jak by mělo být něco přesně uděláno. Pak požádejte účastníky,
aby udělali to samé.
ODKAZY:
International HIV/AIDS Alliance. 100 ways to energize groups: games to use in
workshops, meetings and the community
Web link: http://www.rhrc.org/resources/sti/hivaidsmanual/resources/fromweb/416_energizer_p_01_of_05.pdf
STOP, THINK AIDS AND GO! - HIV/AIDS Awareness Game,
Web site : http://www.lutheranaids.net/aidsgame.pdf
KVÍZ
Co je metoda brainstormingu?
A. Analýza výhod a nevýhod a možných řešení dané situace
B. Způsob, jak volně generovat nápady, která umožňuje
studentům vytvořit soubor nápadů k vyřešení problému
C. Diskuze o imaginární nebo reálné situaci za účelem
povzbuzení diskuze o marketingových strategiích
90
MODUL VI
CÍL:
Mít povědomí o silných stránkách a výzvách vzájemného vzdělávání
NÁZEV
Strategie vzájemného vzdělávání zaměřené na HIV/AIDS
OBSAH
Vzájemné vzdělávání může být považováno za vhodnou strategii pro řešení
prevence HIV, zvláště pro mladé lidi.
Vzájemné vzdělávání znamená přístup, komunikační kanál, metodologii, filozofii
nebo intervenční strategii. Anglický termín peer (peer education = vzájemné
vzdělávání) označuje „někoho, kdo je ve stejném postavení s jiným; někoho, kdo
patří do stejné společenské skupiny, zvláště založené na věku, stupni nebo statutu.“
Vzájemné („peer“) vzdělávání je model výuky, který povzbuzuje účastníky k rozvoji a
šíření informačních workshopů s jejich druhy.
Vzájemné vzdělávání je často využíváno k efektivní změně znalostí, přístupů, víry a
chování na individuální úrovni. Vzájemné vzdělávání může přispět ke změně norem
vzájemných (vrstevnických) skupin s použitím kulturně přijatelných způsobů.
Vzájemné vzdělávání je jednou z nejšířeji používaných strategií zaměřených na
pandemii HIV/AIDS, příkladem jsou programové aktivity k propagaci změny chování,
péče a podpoře lidí žijících s AIDS.
V programech vzájemného vzdělávání jsou používány „participační metody“ včetně
mapování komunity, obrazových kódů, hraní rolí a interaktivních cvičení.
Osnova je flexibilní a kulturně odpovídající.
Kdo vzájemně vzdělává, by měl být někdo ze skupiny, která má být vzdělávána,
nebo někdo z podobného sociálního prostředí, podobného věku a pohlaví jako cílové
publikum nebo někdy také osoba, která je HIV pozitivní.
Vzájemné vzdělávání je sociální forma vzdělávání bez učeben a sešitů, mimo
„školu“. Sezení by se mělo konat kdekoli je to vhodné: na pracovišti, na pikniku nebo
třeba v baru.
Vzájemné vzdělávání je často efektivní protože ti, kdo vzájemně vzdělávají, jsou
důvěryhodní, protože mluví o osobních tématech, mají neformální vztahy, mluví
podobným jazykem a dávají lidem příležitost se ptát někoho, kdo není autoritou.
Příklady zkušeností v této oblasti:
„Laura vzájemně vzdělává a dobrovolně věnuje svůj čas k výuce skupin sexuálních
pracovníků o HIV a jiných sexuálně přenosných nemocech. Amelia a její přátelé se
účastní týdenního kurzu o tom, jak používat kondomy, jak se nechat testovat kvůli
zjištění stavu HIV a jak zvládnout protesty mužů proti bezpečnému sexu. Laura jim
91
ukazuje fotky, jak se může a nemůže HIV přenášet a předvádí roli ženy, která je
zapojená.“
„Jamie vzájemně vzdělává a vyučuje své kolegy – řidiče kamionů o riziku přenosu
HIV prostřednictvím nechráněného sexu. Každý den navštěvuje Jamie parkoviště
kamionů a ukazuje řidičům, jak si nasadit kondom, a sděluje jim informace o HIV a
proč by se měli chránit.“
„Paul, řidič kamionu, kterému se dostalo školení o povědomí o HIV, komentuje:
„Mysleli jsem si, že je to jen smyšlená nemoc, kterou si vymysleli starší, aby nás
odradili od sexu. Nyní jsme ale viděli, jak naší přátelé umírají na AIDS a víme, že
AIDS je reálný!““
Zdroj : http://www.dfid.gov.uk/casestudies
ODKAZY:
Další zdroje:
Extra Time Youth Peer Education and HIV Prevention Workbook
Web link: http://www.globalhealthcommunication.org/updates/detail/8
KVÍZ
Kdo vzájemně vzdělává je:
A. Každý, kdo vzdělává s využitím participačních metod
B. Každý školitel, který rozvíjí a využívá školicí workshopy
C. Osoba, která je ve stejném postavení s jednotlivci ve
skupině, kterou vyučuje
92
PRACOVNÍ LIST
MODUL VI
OBSAH
„Biologicko-lékařská specifika AIDS vedla k obecné víře, že AIDS je smrtonosná
nemoc, která nemůže být léčena žádnou dostupnou léčbou. AIDS je infekční
choroba, která může být přenášena prostřednictvím krve nakažené osoby,
půjčováním injekčních jehel nebo sexuálním stykem s nakaženou osobou. Nicméně,
neexistuje žádné vysvětlení pro mechanismus nákazy AIDS. Proto jsou lidé žijící
s AIDS nahlížení jako „osoby s nemocí, která je schopná způsobit smrt jiným lidem.“
Takové vnímání dělá z lidí žijících s AIDS „ty druhé“ ve společnosti. Média toto
vnímání ve společnosti šíří a srovnávají lidi žijící s AIDS s vrahy nebo nepřáteli, kteří
mohou být zcela potlačováni. Karikatury zobrazující postavu s krvavými tesáky a
mečem a popisující AIDS jako „pohromu“ nebo „tiché nebezpečí“ jsou často
používány ve vládních kampaních proti AIDS. To posiluje obrázek lidí žijících s AIDS
jako „těch druhých“, vyloučených ze společnosti a morálního prostoru v thajské
společnosti.“
OTÁZKY
Zdroj: A Cultural Approach to HIV/AIDS Prevention and Care: Thailand's Experience,
UNESCO, 1999.
1. Jaké jsou nesprávné informace podávané o nakažení AIDS?
2. Jak je zhoršován obrázek lidí žijících s AIDS?
3. Vysvětlete, jak karikatury popisující postavu s krvavými tesáky
a mečem a popisující AIDS jako „pohromu“ nebo „tiché
nebezpečí“ používané ve vládních kampaních proti AIDS mohou
posílit sociální stigmatizace lidí žijících s AIDS.
4. Myslíte si, že takové „informační a vzdělávací strategie“
mohou propagovat a udržovat změnu v chování snižující riziko u
jednotlivců a komunit? Vysvětlete prosím Vaše stanovisko.
93
94

obsah

Transkript

Podobné dokumenty

Strategie rozvoje zdravotnictví Středočeského kraje mezi léty 2014

Práce s muži a chlaPci, kteří se během nuceného VYsídlení stali

Závěrečná zpráva z evaluace projektu

Ročenka Národního programu HIV/AIDS v České republice 2006

pozitivně! - HIV komunita