Základy vyhodnocení migračních zkoušek při ochraně
Transkript
Česká zemědělská univerzita Fakulta životního prostředí Katedra ekologie Základy vyhodnocení migračních zkoušek při ochraně životního prostředí Diplomová práce Diplomant: Bc. Pavel Šimek Vedoucí diplomové práce: Doc. RNDr. Ing. Ivan Landa, DrSc. 2009 Zadání diplomové práce Česká zemědělská univerzita v Praze Katedra: Ekologie a životního prostředí ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ Fakulta životního prostředí Školní rok: 2008/2009 PRÁCE (PROJEKTU, UMĚLECKÉHO DÍLA, UMĚLECKÉHO VÝKONU) pro: Pavel Šimek obor: Environmentální modelování Název tématu: Základy vyhodnocení migračních zkoušek při ochraně životního prostředí Název tématu v anglickém jazyce: The basic migration tests´ data evaluation for environment protection purposes Zásady pro vypracování: Diplomant v obecné části zhodnotí význam znalosti migračních parametrů při řešení interakce bioty a podzemní vody na ekologických zátěžích. Zhodnotí dosavadní zkušenosti z provádění laboratorních a terénních zkoušek v ČR a zahraničí. Typizuje základní typy migračních zkoušek realizovaných v terénních i laboratorních podmínkách v závislosti na určovaným migračních parametrech. V odborné části shrne základní výpočetní vztahy používané při interpretaci migračních parametrů a zpracuje přehled interpretačních postupů pro základní schémata migračních zkoušek. Na typovém příkladu vyhodnotí výsledky migrační zkoušky s tím, že se dle možností bude podílet i na organizaci terénní migrační zkoušky. Vyhodnotí výsledky migrační zkoušky uskutečněné v laboratorních podmínkách. Rozsah grafických prací: 20 Rozsah průvodní zprávy: 50 Seznam odborné literatury: • Bliss, J.C.,Rushton, K.R.(1984): The relaibility of packer tests for estimating the hyraulic conductivity of aquifers.- Q.J. Engineering Geology, Vol.1, pp.81 – 91 • Bradbury M.H. -Green A. (1985): Measurement of important parameters determining aqueous phase diffusion rates through crystalline rock matrices.Journal of Hydrology,V.86, str.39-55 • Harleman D. R. F., Mehlhorn P. E., Rumer R. R. (1963): Dispersion - permeability correlation in porous media. - Journal of the Hydraulics Div., Am. Soc., Civ. Enqrs., HY 2, 67 - 85. • Harvey, C.F., R. Haggerty, and S.M. Gorelick. 1994. Aquifer Remediation: A Method for Estimating Mass Transfer Rate Coefficients and an Evaluation of Pulsed Pumping. Water Resour. Res. 30(7):1979-1991. Prohlášení: Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením Doc. RNDr. Ing. Ivana Landy, DrSc. na základě citované literatury. V Praze 30. 4. 2009 Pavel Šimek Poděkování: Děkuji panu Doc. RNDr. Ing. Ivanu Landovi, DrSc. za odborné vedení práce, za poskytnutí řady významných informací a za pomoc při zpracování této práce. Abstrakt Základy vyhodnocení migračních zkoušek při ochraně životního prostředí Přestože se sanace ekologických zátěží v ČR provádějí již relativně dlouhou dobu, nejsou doposud rozpracovány postupy pro hodnocení šíření znečištění v porézním prostředí. Pro tato hodnocení se dají využít migrační zkoušky. Jejich provedení umožňuje stanovit ekonomickou a odbornou náročnost odstranění ekologické zátěže. V diplomové práci jsou proto shrnuty základní výpočetní schémata a interpretační postupy a je provedena typizace migračních zkoušek. V programu Microsoft Excel byl vytvořen jednoduchý expertní systém sloužící k orientačnímu vypočtu koncentrace a migračních parametrů. I přes své značné aplikační využití se u nás migrační zkoušky téměř neprovádí, proto by se jim měla věnovat v blízké budoucnosti větší pozornost. Klíčová slova: migrační zkoušky, migrační parametry, šíření znečištění, indikátory, interpretace Abstrakt The basic migration tests´ data evaluation for environment protection purposes Despite the fact remediatation in Czech Republic are provided for a relatively long time, procedures for spread pollution assessement in porous medium still are not enough developed. For these assessements migration tests can be used well. Their application enables determination of economic and professional requirements for removing ecological damage. In my diploma thesis there are summarized basic calculation schemes and interpretation procedures and the typization of migration tests is also done. A simple experting system was created in spreadsheet excel for approximate calculation of concentration and migration parameters. In spite of considerate possible advantages, the migration test are barely exploited in Cyech Republic, for this reason should be better employed in near future. Key words: migration tests, spread pollution, migration parameters, tracers, interpretation Obsah 1 2 3 4 Úvod............................................................................................................. 7 Cíle ............................................................................................................... 7 Metodika ...................................................................................................... 8 Vyhodnocení současné literatury ................................................................. 9 4.1 Migrační zkoušky.......................................................................................... 9 4.1.1 Současný stav ....................................................................................... 9 4.1.2 Význam a využití ............................................................................... 10 4.2 Zdroje znečištění a ohrožení prostředí ........................................................ 11 4.2.1 Klasifikace zdrojů znečištění ............................................................. 12 4.2.2 Klasifikace kontaminantů.................................................................. 12 4.3 Hlavní procesy šíření znečištění.................................................................. 13 4.3.1 Advekce.............................................................................................. 14 4.3.2 Hydrodynamická disperze.................................................................. 15 4.3.3 Sorpce................................................................................................. 18 4.3.4 Degradace........................................................................................... 20 4.3.5 Chemická transformace...................................................................... 20 5 Výpočet koncentrace.................................................................................. 21 5.1.1 Základní diferenciální rovnice proudění a migrace nežádoucích látek21 5.1.2 Analytické řešení................................................................................ 23 5.1.3 Numerické metody............................................................................. 24 5.2 Migrační parametry..................................................................................... 24 5.3 Typizace migračních zkoušek ..................................................................... 25 5.3.2 Migrační zkoušky v uměle ovlivněném hydrodynamickém poli....... 26 5.3.3 Zkoušky v přirozeném hydrodynamickém poli ................................. 29 5.4 Klasifikace indikátorů ................................................................................. 30 5.4.1 Výběr indikátoru ................................................................................ 31 5.4.2 Typy dotace indikátoru ...................................................................... 32 5.4.3 Příklady indikátorů............................................................................. 32 5.5 Interpretace migračních zkoušek................................................................. 34 5.5.1 Faktory ovlivňující výběr interpretační metody:................................ 34 5.6 Typy a metody interpretace zkoušek........................................................... 36 5.6.1 Migrační modely pro homogenní kolektory ...................................... 37 5.6.2 Problémy pří určování migračních parametrů.................................... 49 5.6.3 Makrodisperze v heterogenních zvodních ......................................... 55 6 Expertní systém.......................................................................................... 61 6.1 Popis expertního systému............................................................................ 61 6.2 Matematické funkce použité při řešení ....................................................... 62 7 Výsledky a diskuze .................................................................................... 63 8 Závěr .......................................................................................................... 65 9 Seznam literatury ....................................................................................... 66 Seznam použitých symbolů Přílohy 1 Úvod Pro optimalizaci řízení ochrany zdrojů pitné podzemní vody a podzemního prostředí obecně, je důležité v prvé řadě pochopit působení všech fyzikálních, chemických a biologických procesů, které určují šíření nežádoucích látek a složek (mikroorganismů) v podzemní vodě. Jak upozorňují například Mucha, Šestakov (1987), Wexler (1989) a další, teprve na základě znalostí primárních zákonitostí šíření lze provést prognózu osudu kontaminantu a jeho vliv na podzemní vodu. Jedině tak lze v případě znečištění vyprojektovat efektivní sanaci1. Problém migrace nežádoucích látek v pórovitém prostředí je v dnešní době velmi aktuální. Je to téma s aplikačním potenciálem v oblasti ochrany životního prostředí a vodního hospodářství. Hlavní uplatnění se nachází hlavně při mimořádných událostech, jakými jsou například havárie v chemickém průmyslu, povodňové situace, dopravní nehody a další mimořádné situace. Migrační zkoušky se využívají při hodnocení rizika plynoucího z těchto ekologických havárií. Abychom mohli efektivně nakládat, chránit a využívat podzemní vody, je nutná dobrá znalost filtračních a migračních parametrů, které určujeme v rámci speciálních terénních a laboratorních zkoušek. 2 Cíle • • • • • • 1 Hlavní cíle této diplomové práce jsou: Zhodnocení významu znalosti migračních parametrů při řešení interakce bioty a podzemní vody, posouzení dosavadních zkušeností s prováděním migračních zkoušek v České republice a v zahraničí, reklasifikovat základní typy migračních zkoušek, uvést základní výpočetní vztahy v souhrnné formě, zpracovat přehled základních interpretačních postupů, na typovém příkladu vyhodnotit migrační zkoušku. Pro sanaci se při použití biotechnologických metod používá též termín remediace. 7 3 Metodika Problematiku zpracovávanou v předložené práci jsem rozdělil do následujících částí: • zhodnocení dosavadních zkušeností v ČR a zahraničí a významu migračních zkoušek – zhodnocení jsem prováděl na základě odborné literatury a zkušeností vedoucího diplomové práce • typizace migračních zkoušek – vyhledání a zhodnocení různých klasifikací migračních zkoušek a jejich zkompletování a roztřídění podle nejvhodnějších kritérií • zpracování přehledu výpočetních vztahů a interpretačních postupů – vyhledání vztahů a metod v literatuře, ověření jejich funkčnosti zkouškovým výpočtem a provedení jejich klasifikace. U každého základního typu migrační zkoušky jsem uvedl podrobný postup pro výpočet inverzní úlohy, tyto metody jsem poté společně s dalšími shrnul do tabulkové formy. • vyhodnocení migrační zkoušky – pro vyhodnocení migračních zkoušek jsem sestavil expertní systém v aplikaci Microsoft Excel. Nejprve jsem vytvořil vstupní stranu, kde se zadávají hodnoty parametrů a kde se vybírá metoda řešení, která je nejvhodnější pro danou zkoušku a podmínky. Na další strany jsem zakomponoval metody na výpočet koncentrace v daném čase a místě a řešení, která umožňují vyhodnocení nejběžnějších migračních zkoušek. Poté jsem v aplikaci Visual Basic vytvořil makra pro ovládací prvky, které usnadňují práci se systémem. Výpočet migračních parametrů jsem prováděl a) na základě vypočtené koncentrační křivky, kdy se ze vstupních hodnot nejprve vypočte koncentrace v průběhu času a z ní se zpětně podle principů inverzní úlohy zjišťují a zpřesňují hodnoty vstupních parametrů, b) na základě skutečných dat. Laboratorní data byla získána ze zkoušky provedené Ing. M. Sequensovou v koordinaci s Ing. I. Landou, při které se zjišťovaly migrační schopnosti nanoželeza v píscích. Kolonou procházely postupně dva indikátory, nanoželezo a sůl (NaCl). Vstupní koncentrace obou indikátorů byla C = 1 g l-1. Na vyhodnocení migrační zkoušky byla použita laboratorní metoda pro vyhodnocení parametrů mikrodisperze podle Muchy a Šestakova (1987). Do expertního systému se zadaly vstupní parametry (délka kolony a filtrační rychlost) a data tvořící koncentrační křivku, tj, čas a hodnoty koncentrace (příloha 3), která se musel e přepočítat na koncentraci relativní. Z těchto hodnot se automaticky přes inverzní chybovou funkci vypočtou body grafu B√t – t, které je třeba proložit přímkou. Z hodnoty průsečíku proložené přímky a osy x (t) se poté již automaticky provede výpočet migračních parametrů. 8 4 Vyhodnocení současné literatury 4.1 Migrační zkoušky Základ migrační zkoušky (MZ) spočívá v tom, že se do zkoušeného hydrogeologického tělesa, skupiny těles (hydrodynamického systému) nebo vzorku dotuje pomocí vrtu, rozstřikem nebo nálevem indikátor (tracer, stopovač). Ze znalostí filtračních podmínek (struktury pole filtračních rychlostí) a koncentrační (průnikové, indikační) křivky tj. závislosti změny sledovaného parametru v daném bodě či bodech, pak podle výpočetních vztahů, které nejlépe vyjadřují podmínky migrace, vypočítáme migrační parametry, které podmiňují podmínky přenosu hmoty (koncentrace) či energie (tepla, radioaktivity) v daném prostředí. Vyprojektování, realizace a vyhodnocení migrační zkoušky vždy vyžaduje spolehlivé a podrobné znalosti podmínek šíření indikátoru ve vyčleněné oblasti, přičemž běžné hydrodynamické a geofyzikální práce nejsou vždy dostačující. Proto je nutno vyhodnocovat, hlavně v komplikovaných hydrogeologických podmínkách všechny dostupné výsledky režimních pozorování organizovaných právě u dlouhodoběji působících zátěží (Landa 2007). Existuje mnoho druhů a forem migračních zkoušek, které mají mnoho oblastí využití (hydrogeologie, ochrana ŽP, medicína – sledování koncentrace léku v krvi po podání standardní dávky k určení různých typů reakcí na dané léčivo (Kapras 1998), biologie a další). V této práci se zaměřím na migrační zkoušky prováděné za účelem lepšího popsání podpovrchového prostředí s cílem navržení co nejefektivnější sanační metody. 4.1.1 Současný stav Sanace ekologických zátěží se v ČR provádějí již značnou dobu a vynaložilo se na ně nemalé množství financí (40 mld. Kč). V blízké budoucnosti se má za sanace utratit další množství peněz, a to až 120 mld. Je proto s podivem, že nejsou rozpracovány postupy pro hodnocení šíření znečištění a že se u nás migrační zkoušky téměř neprovádí, vyjma zkoušek prováděných při biodegradačních metodách a metodách odželeznění in situ. Týká se to hlavně problematiky určování migračních parametrů na mezo- (vrstva) a makro- (lokalita) úrovni. Současná nevyhovující situace je dána mnoha příčinami, z nichž mezi nejdůležitější patří: • cíle průzkumných a sanačních prací jsou stanoveny velmi neurčitě a neposuzuje se, zda jsou zadavatelem definované podmínky prací reálné, natož pak, zda výsledky průzkumů či sanace vůbec splňují tyto cíle. Např. před vypsáním podmínek pro KSB se předpokládalo, že sanační práce v ČR budou za 120 mld. Kč ukončeny do roku 2012. Dnes se uvádí, že byl stanoven konečný termín 2030. • nejsou dostatečně teoreticky rozpracovány aspekty migrace jednotlivých typů škodlivých latek a hlavně jejich směsí a roztoků v zavislosti na nestabilních migračních podmínkach (zkoušky probíhají v měnících se podmínkách ovlivněných průběhem sanačních prací). S tím je spojena i problematická teoretická a metodologická rozpracovanost vlastních migračních zkoušek 9 • ne vždy jsou jasné možnosti jednotlivých komplexů průzkumných prací (hydrogeofyzikalních, hydrochemických, hydrodynamických atp.) • nevyužívání možnosti propojení tradičních hydrogeologických prací s migračními zkouškami. V praxi se uvedené příčiny projevují nedoceňováním významu migračních prací. Přitom by teoreticky bez jejich provedení průzkumné a sanační firmy nemohly vypracovat ekonomicky a odborně odpovídající nabídku na odstranění ekologické zátěže, protože se nedá spolehlivě vypočítat, jestli jsou stanovené termíny na dosažení sanačních limitů reálně splnitelné. To se v podstatě týká většiny úloh při ochraně podzemních vod. 4.1.2 Význam a využití Některé standardní vyšetřovací metody a techniky, jako například čerpací zkoušky, dávají často jen omezené hodnoty pro charakterizaci zvodně. Proto by se v určitých případech mělo použít stopování podzemní vody, které je velice dobrou metodou pro charakterizaci zvodní (zvláště v puklinovatých kolektorech). V současné době jsou navrhovány metody, které poskytnou odhady pro parametry toku a transportu, jako je střední průřezová rychlost a podélný rozptyl, a hodnoty pro geometrické parametry puklin, jako objem a průměr. Tyto hodnoty a parametry jsou získány z vyhodnocení stopovací průnikové křivky a odtoku z pramene (Birk et al. 2005). Omezený přístup přímého pozorování a možnosti vzorkování pod zemským povrchem dále stěžuje určování parametrů. Terénní migrační testy jsou vysoce účinné metody pro určení řídících transportních procesů, stejně tak jako hodnot důležitých transportních parametrů pro použití v predikčních modelech a pro ověření shody remediačního návrhu (Glass 2005). Migrační zkoušky jsou obecně důležitým nástrojem pro předpovídání vývoje podzemního toku a transportu/osudu kontaminujících látek ve zvodních, za účelem ochrany cenných zdrojů pro pitnou vodu a pro vodu pro průmyslové využití. Stopovací testy jsou také široce užívané pro vyšetření podpovrchových vlastností: jsou často aplikovány na prozkoumání spojitosti rozlámaných skal v podloží (e.g., National Research Council 1996), a k určení vlastností transportu roztoku a parametrů chemických reakcí, jako je distribuční koeficient pro přenos hmoty mezi kapalinou a pevnou fází. Vývoj a aplikace migračních testů in situ ve vhodných měřítkách se tak stává povinností (Yang 2001). Pochopení a popsání procesů kontrolujících podpovrchový transport je také klíčovým prvkem v otázkách bezpečného uložení radioaktivního a/nebo nebezpečného odpadu. Radioaktivní odpad se v praxi ukládá v betonových a ocelových tancích umístěných pod zemí. Tento odpad je natolik aktivní a dlouhověký, že se nesmí rozšířit do prostředí, a to musí být splněno v nejmenším po stovky let (Webster 1970). Právě za účelem bezpečného ukládání odpadu se migrační zkoušky začaly využívat nejdříve. Migrační zkoušky se využívají i v oblasti geotermálních zdrojů energie, kde se zjišťuje, jak získat větší množství termální energie a možný ochlazovací vliv produkčních vrtů (Axelson 2005). Migrační zkoušky nacházejí uplatnění také v naftovém inženýrství a to konkrétně při výpočtech vytěžitelností zásob ložisek ropy. 10 V neposlední řadě jsou migrační zkoušky zásadní pro návrh a provedení efektivní remediace kontaminantu (návrh sanačních opatření). Umožňují nám také určit, na jakou část znečištění je nejlepší zaměřit sanační práce (zdroj, kontaminační mrak apod.). Význam laboratorních migračních zkoušek (neprovádí je systematicky ani jedna laboratoř ani firmy zabývající se sanacemi) je hlavně ve verifikaci některých teoretických předpokladů průniků látky do bloků a i po puklinách, tj. v případech, kdy potřebujeme získat představu o kvalitativních procesech přenosu indikátoru v jednotlivých heterogenních blocích. Například simulace kolektoru s dvojí propustností pomocí cihel ve filtrační vaně (Landa 2007). Shrnutím výše uvedeného můžeme napsat, že migračních zkoušky mají význam pro posouzení: • migračních podmínek, • zásob podzemních vod, • ukládání odpadu, • podmínek sanace a sanovatelnosti látky. Kontaminaci a její zdroje popisuje následující kapitola. Hlavním cílem migračních zkoušek je stanovení podmínek určujících advektivní a difúzně disperzní migraci. Význam mají hlavně v průlinopuklinových a puklinových kolektorech. Procesy, které ovlivňují šíření nežádoucích látek a tím i kvalitu podzemní vody, jsou popsány níže. 4.2 Zdroje znečištění a ohrožení prostředí O kontaminaci se jedná, když se v prostředí (ovzduší, podzemní voda, nesaturovaná půda) objeví nežádoucí látky (chemické, biologické), jejichž množství překročí limity dané příslušnou normou. K šíření látky dochází po jejím uvolnění ze zdroje. Mezi místem uvolnění a místem zjištění nežádoucí látky (kontaminantu) dochází k transportu2 kontaminantu. Transportním procesem rozumíme děj, při kterém dochází k přesunu a transformaci nějaké veličiny v prostoru a čase (Hokr 2005). Podpovrchový transport je komplex, řízený souhrou mezi heterogenním geologickým prostředím, tokem podzemní vody a fyzikálně-chemickými reakcemi rozpuštěných a/nebo nemísitelných fází kontaminantu. Transportní procesy řídí migraci kontaminantu, stejně tak jako jeho zpomalení a izolaci (Glass, Finley 2005). Za potenciální zdroje kontaminace podpovrchových vod jsou obecně považovány: 1. Infiltrace z povrchových vod (znečištěné srážky a závlahy, znečištěné povrchové vody) 2. Zemědělství (např. hnojení, látky na ochranu plodin, silážní a senážní jámy, provoz při rostlinné a živočišné výrobě) 3. Ukládání odpadu (např. průmyslové skládky, skládky TKO podzemní úložiště nebezpečných odpadů) 2 migrace je v české literatuře ne příliš vhodně označována i jako transport 11 4. Těžba surovin - povrchová a podpovrchová (např. chemická těžba uranu) 5. Převážně silniční doprava a transport (např. chemické ošetření silnic, únik znečištění při havárii) zboží a lidí 6. Průmysl 7. Komerční služby (např. čistírny oděvů) 8. Urbanizované oblasti a stavební aktivity (např. nárůst zpevněných ploch bez možnosti infiltrace, odpady) a další. Ohrožení podzemních vod je také způsobeno nadměrným čerpáním a ztrátami, které vznikají při uspokojování nároků obyvatelstva na pitnou a užitkovou vodu, vodu pro průmysl a zemědělství. Velké ztráty podzemních zásob vznikají jejich převedením na povrchové vody při rozsáhlých průmyslových a stavebních činnostech (povrchové doly, těžba stavebních materiálů, inženýrské stavby apod.) (Císlerová, Vogel 1998) 4.2.1 Klasifikace zdrojů znečištění 4.2.1.1 Tvar a plocha Bodové Liniové Plošné Velkoplošné Podle tvaru a rozlohy zasaženého území: příklad skládky odpadu, silážní a senážní jámy, složiště látek, hnojiště, čerpací stanice, vrty pro vyluhování uranové rudy a pro zatláčení znečištění do horninového prostředí kanalizace, komunikace, produktovody i několik bodových či liniových zdrojů dohromady, továrny, úpravny, vojenské výcvikové prostory Imise, aplikace pesticidů tab. 1: Klasifikace zdrojů podle tvaru a rozlohy 4.2.1.2 Podle působení v čase: • Jednorázové znečištění (např. havárie) • Trvalé znečištění (např. doprava) 4.2.2 Klasifikace kontaminantů 4.2.2.1 Podle typu Podle typu znečištění rozlišujeme: • Organické látky (např. rozpouštědla, ropné produkty, pesticidy) • Anorganické látky (např. kovy, nitráty) • Biologické znečištění (bakterie, sinice) • Radionuklidy • Tepelné znečištění (Císlerová-Vogel, 1998) Při řešení některých úloh může mít též význam změna organoleptických (barva, zápach) vlastností. 12 4.2.2.2 Podle povrchového napětí Podle povrchového napětí kapaliny znečištění vzhledem k podzemní vodě se rozlišují látky: 1. smáčivé (rozpustné). Do této skupiny lze zařadit kontaminační mraky vysoce mineralizovaných vod, např. v okolí skládek, ale i v místech intruze mořských vod, kdy jde o kontaminaci smáčivými látkami (soli), jejichž hustota vodného roztoku je vyšší než hustota vody a proto se chovají jako látky těžší než voda (DNAPL) 2. nesmáčivé (NAPL - Non Aqueous Phase Liquid) - lehčí než voda (light – LNAPL), například motorový benzín - těžší než voda (dense – DNAPL), např. chlorované uhlovodíky Za nejčastější příčinu znečištění nebo ohrožení kvality podzemní vody lze považovat ropné látky. V USA, Evropě a i v ČR se začaly od počátku 80. let podílet na kontaminaci také průmyslové organické sloučeniny, zastoupené polycyklickými aromáty (jsou často karcinogenní). Nebezpečím pro kvalitu podzemních vod jsou také chlorované alifatické uhlovodíky (ClU) a aromatické uhlovodíky, které tvoří součást ropných produktů. Je obtížné určit ohnisko znečištění ClU a sanovat zasaženou oblast, protože jsou těžší než voda. Přírodní degradace těchto látek je velmi pomalá (prakticky nedegradují) ve srovnání s degradací ropných produktů. Typickými zástupci jsou ředidla a rozpouštědla (tetrachloretylen, trichloretylen), často se vyskytující na bývalých Sovětských vojenských základnách, používají se na odmašťování kovů, ve strojírenství a v čistírnách oděvů. Ve skládkových vodách se často objevují polychlorované bifenyly, používané jako náplně transformátorů a teplovodní media. Jsou však nebezpečné spíše pro zeminy, protože jsou ve vodě relativně málo rozpustné. Důležitou skupinou, která může způsobit znečištění jsou agrochemikálie (dusičnanová a fosfátová průmyslová hnojiva). Jedná se hlavně o nepřiměřené aplikace, které mohou znečistit jak vody tak zeminy na velkých plochách. Pesticidy jsou sice toxičtější, ale jsou málo rozpustné, proto zatím neznamenají velké nebezpečí. Problémem jsou např. při havárii, během skladování a přepravy. Z anorganických látek jsou nejnebezpečnější hlavně látky obsažené v skládkových vodách, jako jsou sírany, chloridy, dusičnany, amoniak. Vyskytují se i v blízkosti komunikací a letištních ploch, ošetřovaných v zimním období solemi chloridů. Znečištění podzemních vod těžkými kovy je spíše bodového charakteru. Jsou nejčastěji zjišťovány v blízkosti skládek, průmyslových závodů a dolů. Nejčastějšími kationy jsou Zn, As, Cr, Cu, Hg, Fe, Mn, Sr, Al, Cd. Jejich zvýšená koncentrace může být způsobená i vlivem geochemických anomálií (Císlerová-Vogel, 1998). 4.3 Hlavní procesy šíření znečištění Migrační procesy jsou relativně dobře popsány např. Bear (1972), Beneš (1995). Jsou to procesy určující šíření dané látky nejen v horninovém prostředí, ale i v ovzduší, v povrchových vodách, v dnových sedimentech, v důlních vodách, v melioračních systémech atd. (Landa 2007). 13 Nejdůležitější přírodní procesy ovlivňující šíření nežádoucích látek a tím i kvalitu podzemní vody jsou: 1. Advekce 2. Disperze 3. Molekulární difuze 4. Tvorba komplexních solí 5. Sorbce a iontová výměna 6. Vytváření dynamické rovnováhy 7. Degradační procesy 8. Chemické procesy (rozpouštění, vysrážení, hydrolýza) 9. Chemická transformace (oxidace, redukce). Při popisu šíření znečištění musíme vycházet z chemických a fyzikálních vlastností jak kontaminantu a horninového prostředí odděleně, tak i z jejich vzájemné interakce. 4.3.1 Advekce Je to ta část pohybu rozpuštěné látky (částice), která je podmíněna složce proudění podzemní vody. Pohyb látky probíhá stejným směrem a stejnou rychlostí, jako je směr a velikost střední hodnoty rychlosti proudění podzemní vody. Rychlost je dána gradientem potenciálů a koeficientem filtrace a odpovídá při lineárním proudění Darcyho zákonu v x = −k ⋅ ∂h , ∂x (1) ( ) kde k = nasycená hydraulická vodivost (koeficient filtrace) m ⋅ s −1 , h = ∂h potenciál (piezometrická výška, výška hladiny podzemní vody) (m ) a = gradient ∂x potenciálu. Rychlost proudění ve směru osy y a z se vypočítají analogicky. Rychlost vx daná Darcyho rovnicí (1) je nazývána darcyovská (filtrační) rychlost. Vydělením této rychlosti efektivní pórovitostí získáme skutečnou rychlost proudění (vs), w v vs = , ne (2) který zohledňuje i nelinearitu proudění. V této rovnici (2) je w - empirický exponent, ne.- efektivní pórovitost. Exponent (w) se obvykle (pro praktické účely, kdy lze považovat proudění za lineární) rovná jedné (Beneš 1995). Skutečná rychlost proudění je tedy hlavní charakteristikou advektivní migrace. Je definována poměrem průtočného množství kapaliny (látky) k příčné ploše průlin. Představuje statistický průměr všech lokálních rychlostí pohybu částice vody (látky) průlinami horninového prostředí (Šestakov 1973, in Landa 2007). Advekce je též v některých pracích nazývána termínem konvekce. 14 4.3.2 Hydrodynamická disperze Hydrodynamická disperze (dále disperze) patří mezi hlavní a nejvýznamnější migrační procesy mající vliv na rozptyl látek ve zvodněných hydrogeologických tělesech. Rozlišujeme: a) podélnou – longituidální a b) příčnou - transversní disperzi. Disperze je výsledkem statisticky náhodného rozdělení rychlostí přenosu jednotlivých částic hmoty v horninovém prostředí, čímž dochází i ke vzniku přechodové zóny mezi vytěsňovaným a vytěsňujícím roztokem, což se projevuje v prvé řadě na koncentračních křivkách. Podélnou a příčnou hydrodisperzi představují procesy, vlivem kterých dochází v případě podélné hydrodisperze k podélnému a v případě příčné hydrodisperze k říčnému rozptylu látek, a definujeme ji koeficientem disperze (někdy označovaném jako koeficientem hydrodisperze (Landa 2007). Hydrodynamická disperze se skládá ze dvou dílčích procesů, mechanické disperze a molekulární difúze. Vlivem disperze vznikají přechodové zóny, tudíž má za následek, že kontaminační mrak nemá ostré hranice. Podle převládající složky se může kontaminant šířit i proti směru proudění. To nastává v případě, že difúze převládá nad mechanickou disperzí. obr. 1: Rozptyl částic rozpuštěné látky vlivem mechanické disperze a molekulární difůze (Císlerová, Vogel 1998) Poloha advektivní hranice3 se určí ze vztahu L = vs ⋅ t (3) Je to vzdálenost, ve které je koncentrace migrující látky rovna relativní 50% koncentraci. V tomto bodě je i poloviční vzdálenost do okrajů již zmíněné přechodové zóny vymezené mezi hodnotami C = 0 na hodnotu C = 1 (viz obr.1). Vlivu příčné disperze na proces šíření bylo zatím věnováno málo pozornosti. Obecně se předpokládá, že v průlinovém prostředí je příčná disperze cca 10krát menší než podélná. Ovšem s rostoucím časem tzn. s růstem znečištění, může začít vliv příčné disperze převládat. Charakteristická doba, kdy se začnou uplatňovat rozptylové procesy v heterogenních kolektorech, přitom několikanásobně přesahuje skutečnou dobu trvání běžných migračních zkoušek, a proto je jejich analýza v případě složitých vrstevnatých systémů možná pouze podle výsledků dlouhodobého monitorovaní. V 3 používá se i termín hranice pístového rozhraní, či vytěsnění 15 případě homogenních kolektorů bývá běžná délka zkoušek dostačující. V krasových kolektorech lze použít pouze stopovací zkoušky. 4.3.2.1 Mechanická disperze Disperze popisuje míchání a šíření roztoku podél a napříč směru proudění, jako odpověď na lokální změny intersticiální (mezibuněčné) rychlosti tekutiny (Wexler 1989). Při ustáleném proudění je rozptyl jediný směšovací proces působící v příčném směru. Pro kontaminační mraky, které vznikají z nepřetržitého zdroje, je míchání způsobené příčnou disperzí určující pro poměr délky dosahu mraku a šířky mraku; menší efektivní příčný rozptyl znamená delší mrak. V měřítku pórů je to příčná disperze, která vede k rozředění mraku (Kitanidis 1994; Cirpka and Attinger 2003 in Cirpka 2006). Ačkoli jsou hodnoty příčného rozptylu malé, pro předpovídání osudu a chování kontaminujících látek musíme znát jejich hodnoty. V ustáleném stavu se podélný koncentrační gradient vyrovná a bude velmi malý. Pouze blízko u vtokové hranice má podélný rozptyl významný dopad na ustálený stav v distribuci koncentrace (Cirpka, 2006). Pro velké Pecletovo číslo, Pe = x * ν/Dx > 30, můžeme podélný rozptyl zanedbat (Domenico a Robbins 1985 in Schulze-Makuch 2005). Proces šíření v porézním materiálu může být rychlejší i pomalejší než skutečná rychlost proudění vody. Na mechanické disperzi se podílejí jevy rozdělení rychlosti v pórech, různé délky trajektorií pří obtékání jednotlivých zrn, tření vody na zrnech s různou povrchovou drsností a další jevy. Pro praktické využití se uvažuje závislost koeficientu mechanické disperze pouze na absolutní hodnotě filtrační rychlosti proudění. Koeficient příčné a podélné mechanické disperze tedy vypočteme ze vzorce: DL = δ L ⋅ v (4) DT = δ T ⋅ v , (5) δ je konstanta, která podle výsledků řady laboratorních a terénních migračních zkoušek koreluje s velikostí prvků tj. zrn, bloků, heterogenit atp. Je označována jako disperzivita. Koeficient disperzivity Disperzivita (δ) fyzikálně odpovídá geometrii a tvaru průlinového prostředí (zrn) a v homogenním, izotropním prostředí je větší v podélném směru proudění vody, než ve směru příčném. Koeficient příčné disperzivity δΤ je pro stejnou horninu 10 - 20 x menší, než koeficient podélné disperzivity, přitom se projevuje značná anizotropie ve směru k proudění. I mezi příčnými disperzivitami (δΤψ - vertikální a δΤζ - horizontální) se obvykle vyskytují značné rozdíly, které mohou dosahovat až několika řádů. Ve většině případů platí, že δΤψ >> δΤζ, což je důsledek rozvrstvení horninového prostředí. Vliv příčné hydrodisperze na tvar kontaminačního mraku se může zdát zanedbatelný, což zpravidla platí, ale ukazuje se, že s časem, tzn. s růstem objemu znečištění, může být právě její vliv dominantní, a tak může příčná šířka kontaminačního mraku dosahovat větších rozměrů než jeho podélná délka (Landa 2007). 16 Podélná disperzivita (δL) je užívaná pro reprezentování místní (lokální) změny rychlostního pole roztoku podzemní vody ve směru proudění tekutin, předpokládá-li se Gaussovo řešení podpovrchového transportu. Často se ukázalo, že se podélná disperzivita zvětšuje s velikostí měřítka úlohy, a to kvůli mnoha nezávislým procesům zahrnujícím advekci, místní rozptyl a difůzi, nestacionární povahu hydraulických vodivostních polí a chyby vznikající při odběru vzorků. Sice byly prezentovány vztahy ke kvantitativnímu určení závislosti disperzivity na měřítku úlohy, ale žádný nebyl ve vědecké komunitě přijatý, protože neposkytují uspokojivé řešení. Graf ukazuje, že se podélná disperzivita zvyšuje exponenciálně se stupnicí měření. Toto meřítkové chování (scaling behavior) bývá vysvětlováno tím, že pohybem stopovače skrz geologické médium se setkává se stále větším počtem heterogenit a disperzivita se zvyšuje se stupnicí měření kvůli kombinaci advektivního a difúzního procesu (Schulze-Makuch, 2005). Stejný rozdíl hodnot disperzivity je pozorovatelný i při porovnání laboratorních a terénních zkoušek, kdy se projevuje i lokální heterogenita, např. vrstevnatost, rozpukanost odlišné uložení zrn atp.(Beneš 1995). podél ná disper zivita (m) Měřítko (m) obr. 2: Závislost podélné disperzivity na měřítku (Schulze-Makuch, 2005) 4.3.2.2 Molekulární difúze K molekulární difúzi dochází hlavně ve směsi látek, které mají rozdílné koncentrace jednotlivých složek, a to tak, aby vznikal dostatečný koncentrační gradient. Hlavní příčinou difúzního procesu je tepelný pohyb molekul, ale i partikulárních látek (i mikroorganismů), kterým dochází k vyrovnávání nerovnoměrně rozdělených složek v objemu homogenní fáze. Další možnou příčinou molekulární difúze je existence rozdílu jiných fyzikálních veličin než je rozdíl koncentrací (teplota, tlak,energetické a gravitační pole) (Landa 2007). Koeficient molekulární difúze je nejčastěji zapsán ve tvaru D d = D0 ⋅ T ' ( ) (6) kde D0 - koeficient molekulární difúze látky ve volné vodě m 2 ⋅ s −1 a T’ - koeficient tortuosity. 17 Hodnoty koeficientu tortuosity jsou například 0,67 (Gillham a Chery, 1982, in Beneš, 1995) nebo 0,71 (Parkins et al.,1963 in Beneš 1995). Bereme-li v potaz, že médium je homogenní a izotropní, lze považovat tortuositu za konstantní. Vliv difúze se nejvíce projevuje při hlubokém znečištění ve stabilním geologickém prostředí s nízkou hydraulickou vodivostí a nízkým hydraulickým gradientem. V úlohách, kde převažuje advekce a disperze, difúzi většinou opomíjíme. Pro malé propustnosti a při pomalém proudění difúzi nelze zanedbat. K rozhodnutí zanedbání nebo nezanedbání se vychází s Pecletova čísla. Je to bezrozměrné číslo udávající relativní vliv mechanické disperze a difúze na transport kontaminantu ve vztahu k advekčnímu transportu. Pecletovo číslo je dáno vztahem (Beneš 1995) Pe = vs ⋅ x . DsL (7) Pro rozhodnutí se používají následující rozmezí: Pe < 0,01 0,001 < Pe < 4 4< Pe < 104 Pe > 104 - převládá difúze - projevuje se difúze i mechanická disperze - oba procesy jsou zastoupeny určitým poměrem - převládá mechanická disperze V horninovém prostředí je hodnota koeficientu molekulární difuze (Dm) v průlinových a puklinových sedimentárrních kolektorech, při pórovitosti bloků vyšší než 0,1 - 0,2 řádově 10-5 m2/d. 4.3.3 Sorpce Sorpce je proces, během kterého se látky z roztoku vážou na povrch okolní pevné fáze (adsorpce) a při kterém se látka opětovně uvolňuje zpět do roztoku (desorpce). Sorpční procesy mohou být plně reverzibilní nebo ireverzibilní. V případě ireverzibilního procesu se již všechna sorbovaná látka nevrátí zpět do rozpuštěné fáze a to ani při dlouhodobém promývání vodou s nulovou koncentrací sorbované látky. Vyjádřením závislosti mezi množstvím adsorbované látky na povrchu pevné fáze a koncentrací látky rozpuštěné v podzemní vodě při konstantní teplotě je sorpční izoterma. Sorpční izotermy se dělí na rovnovážné a nerovnovážné. Základem rovnovážné izotermy je předpoklad, že dochází k vytvoření rovnováhy mezi koncentrací sorbovanou a koncentrací v rozpuštěné formě. Předpokládá se také to, že změna koncentrace jedné složky okamžitě vyvolá změnu druhé složky. U nerovnovážných izoterm se také předpokládá rovnovážný stav, ale nedochází k němu okamžitě, ale pozvolným vyrovnáváním koncentrací (Beneš 1995). Pro použití izotermy je vyžadován rovnovážný stav po celou dobu. Předpoklady jsou většinou splněny, když probíhá adsorpce rychle ve srovnání s rychlostí proudění (Wexler 1989). 4.3.3.1 Reverzibilní rovnovážné sorpční izotermy Nejjednodušší a nejčastější je Freundlichova sorpční izoterma: 18 Cs = K d ⋅ C b , ( (8) kde Kd = dsorpční konstanta m ⋅ g 3 −1 ) , b = exponent charakterizující typ izotermy, Cs = koncentrace sorbované látky ( g / g ) . V praxi se nejčastěji uvažuje b=1. Lineární aproximace rovnovážné adsorpční izotermy je obvykle použitelná v systémech kde je koncentrace roztoku nízká vzhledem k adsorpční kapacitě pórovitého média (Wexler 1989). Poté můžeme rychlost sorpčního procesu vyjádřit derivací této rovnice podle času, pro lineární sorpční izotermu (b=1) tedy platí: ∂C s ∂C = Kd ⋅ ∂t . ∂t (9) Pro vyjádření lineární sorpční izotermy se obvykle používá retardační faktor Rd. (10) Rd = 1 + ρs ne ⋅ Kd −3 kde ρs = měrná hmotnost pevné fáze (kg ⋅ m ) , ne = efektivní pórovitost. Rd = vyjadřuje poměr střední skutečné rychlosti proudění vody ke střední hodnotě šíření rozpuštěné látky. Rovnice (10) ukazuje, že transport roztoku podléhající lineární adsorpci může být simulovaný stejným způsobem jako neadsorbovaný roztok. Protože zjevná rychlost adsorbovaného roztoku je redukována, roztok tak dorazí do daného bodu později než neadsorbovaný roztok. Sorpce se dá vyjádřit také lineární Henryho izotermou, kdy platí, že: KH = ∆q = konst ∆C (11) kdy koeficient KH vyjadřuje, že látkový přírustek sorbované látky na pevné fázi (∆q) při přírustku koncentrace (∆С) v roztoku je konstantní. V pórovitých kolektorech například platí, že KH = Kd ρ kde Kd - koeficient objemového sorpčního rozdělení látky (cm3/g) V puklinových kolektorech pak platí, že K H = K a * Sb (12) kde Ka je koeficient sorpčního rozdělení látky na povrchu pukliny (cm) a Sb je měrný povrch puklin či bloků (cm-1). Popisované rovnovážné vztahy sorpce se projevují až v závěru kinetické fáze, což může nastat až za dlouhou dobu (i několik let), což přesahuje možnosti vlastní migrační zkoušky. Z toho vyplývá, že v reálných terénních podmínkách se nedají sorpční parametry běžně stanovit, a proto je důležité zaměřit se na vyhodnocení dlouhodobého monitorování (Landa 2007). 19 4.3.3.2 Reverzibilní nerovnovážné sorpční izotermy Lindstrom et al. a van Genuchten (in Bear et al. 1987 in Beneš 1995) uvádějí nelineární sorpční izotermu ve formě C s = K 5 ⋅ C ⋅ exp(− 2 ⋅ K 0 ⋅ C s ) , (13) kde K0 a K5 jsou koeficienty sorpčního procesu. 4.3.3.3 Ireverzibilní sorpční procesy V naprosté většině případů jsou izotermy, které popisují ireverzibilní sorpční proces, popsány nějakou reverzibilní sorpční izotermou a jsou doplněné o člen, který je formálně totožný s popisem reakce prvého řádu (Beneš 1995). obr. 3: Ukázka vlivu některých procesů na koncentrační křivku při pulsní dotaci (Dušek et al. 2007) 4.3.4 Degradace Mezi degradační procesy můžeme zahrnout rozkladné a některé transformační procesy, např. radioaktivní rozpad, mikrobiální rozklad, transformace uhlovodíků atd. Tyto procesy mohou mít v některých případech zásadní vliv na dynamiku šíření kontaminantů a na změnu jejich škodlivosti během šíření. V analytických vztazích je lze zohlednit zavedením koeficientů ve formě exp (p t), kde p – poločas rozpadu, t – čas. Proto nejsou dále více analyzovány. 4.3.5 Chemická transformace Doplňkem fyzikálních mechanismů, které hlavní měrou určují pohyb roztoku skrz systém podzemní vody, je chemická transformace, která může měnit koncentrace složek kontaminantu. Mezi procesy chemické transformace patří rozpouštění, srážení, oxidace, redukce, biologická degradace, radioaktivní rozpad, sorpce (viz výše) a iontové výměnné reakce mezi roztokem a pevnou složkou. Dají-li se procesy zahrnuté v chemické transformaci matematicky popsat, měly by být začleněny do členu zdroje Qs v transportní rovnici pro každý chemický 20 druh. Zde popsaná analytická řešení jsou odvozená pro systémy, ve kterých je chemická transformace dána vztahem prvního řádu (lineární) (Wexler, 1989). 5 Výpočet koncentrace Základem řešení všech úloh migrace znečišťujících látek je výpočet jejich koncentrace v daném místě nebo čase. 5.1.1 Základní diferenciální rovnice proudění a migrace nežádoucích látek Součást modelů transportu rozpuštěných látek v podzemní vodě tvoří výpočet rovnice proudění, kterou můžeme řešit samostatně (pro ideální kapalinu a nedeformovatelné pórovité prostředí), nebo zároveň s výpočtem transportní rovnice. Mísitelné proudění chemických látek popisuje advekčně-disperzní rovnice (ADE). ADE je řídící rovnicí transportu rozpuštěné látky a uplatňují se v ní různé fyzikální a biochemické transformace (sorpce, degradace aj.). Abychom mohli předpovídat migraci znečišťující látky je nezbytné znát také pohyb vody. Ten je v pórovitém prostředí popsán Richardovou rovnicí. Obě řídící rovnice jsou parciální diferenciální rovnice druhého řádu, navíc často s nelineárními koeficienty, a proto je jejich řešení obtížné (Dušek et al. 2007). Transportní rovnice vychází ze zjednodušené představy jak pórovitého prostředí, tak i představy koeficientu hydrodynamické disperze. Každé modelové řešení, výpočet rovnice, vychází ze zjednodušujících předpokladů, které jsou určitou měrou omezující při použití příslušného typu rovnice pro konkrétní podmínky (Beneš 1995). Rovnice pro trojrozměrné proudění má tvar: ∂ 2C ∂ 2C ∂ 2C ∂C ∂C (14) Dx ⋅ 2 + D y ⋅ 2 + Dz ⋅ 2 − vs ⋅ − λ ⋅ Rd ⋅ C = Rd ⋅ ∂t , ∂x ∂x ∂y ∂z kde Dx, Dy, Dz = koeficienty hydrodynamické disperze ve směru příslušné 2 −1 −1 osy ( m ⋅ s ), vs = skutečná rychlost proudění podzemní vody ( m ⋅ s ), C – −3 koncentrace rozpuštěné látky ( g ⋅ m ), λ – rychlostní konstanta reakce prvního řádu −1 ( s ), Rd = retardační faktor (-). Rovnice platí pro trojrozměrné proudění reaktivního kontaminantu v jednorozměrném proudovém poli, který podléhá sorpci. Dosazení y a z rovno nule získáme postupně rovnice pro jednorozměrný a dvourozměrný transport. Pro konzervativní migraci (zanedbání sorpce a chemických reakcí) se λ = 0 a Rd = 1. Další zjednodušení nastane, uvažujeme –li stacionární režim migrace. Řešení transportní rovnice vyžaduje soubor okrajových a počátečních podmínek, které definují proces v migrační oblasti. 5.1.1.1 Okrajové podmínky Při řešení problémů ve stacionárním režimu jsou dostačují okrajové podmínky, pro nestacionární režim je nutností určit i podmínky počáteční. Rozlišujeme tři typy okrajových podmínek: 21 Podmínka (Beneš 1995, Wexler 1989). I. typu – C = C 0 = konst. Dirichletova poznámka II. typu – Neumannova specifikuje gradient koncentrace roztoku přes část hranice Používá se když je tok roztoku přes hranice závislý na diferenci mezi specifickou koncentrací a koncentrací roztoku III. typu – Cauchyova koncentrace na vstupní hranici je neměnná derivace počítané ∂C + vn ⋅ C = q 0 ⋅ C 0 ne ⋅ Dhn ⋅ hodnoty ve směru ∂n normály k hranici = konstanta derivace počítané ∂C + vn ⋅ C = q 0 ⋅ (C 0 − C ) ne ⋅ Dhn ⋅ ∂n hodnoty ve směru normály k hranici = funkce počítané hodnoty tab. 2: Okrajové podmínky 5.1.1.2 Počáteční podmínky Počáteční podmínky jsou použité k definování koncentrace roztoku ve zvodni v začátku vtoku roztoku (v čase t = 0). Jsou to v podstatě okrajové podmínky definované v čase. V analytickém řešení jsou všechny počáteční koncentrace nulové (Wexler 1989). U většiny řešení uvažujeme: C ( x, t = 0) = 0 pro všechna x > 0 C ( x = 0, t ) = C 0 pro t ≥ 0 (při trvalé dotaci) M ⋅ δ ( x ) (při impulsní dotaci) C ( x, t = 0 ) = ne ⋅ S kde funkce δ ( x ) je Diracova funkce, definovaná δ (x ) = 0 +∞ ∫ δ (x )dx = 1 pro x ≠ 0 pro x = 0 . −∞ Několik analytických vztahů bylo odvozeno i pro počáteční podmínku třetího typu: ∂C = v ⋅ C 0 pro x = 0 ∂x V některých případech se kontaminační látka ve zvodni již vyskytuje (pozaďová koncentrace). Pozaďovou koncentraci ve většině případů zanedbáváme. Chceme-li ji zahrnout do výpočtu používá se metoda superpozice. U dolní a boční okrajové podmínky předpokládáme, že neovlivňují koncentraci v oblasti úlohy. v ⋅ C − Dx ⋅ 22 5.1.2 Analytické řešení Ve zvodních s jednoduchým tokem a relativně uniformními hydrologickými vlastnostmi se používá k předpovědi koncentrace analytické řešení, které reprezentuje exaktní matematické řešení transportní rovnice. Tato řešení jsou také intenzivně užívána při analýzách dat z kolonových laboratorních testů a polních migračních testů za účelem určení vlastností zvodně a jsou také užívána k ověření kvality numerických modelů. Ve složitých hydrogeologických systémech, můžou být analytická řešení stále užitečná, protože můžou poskytnout odhady rychlostí šíření látky, a tak pomáhat při sbírání dat a monitoringu kvality vody. Analytická řešení jsou odvozena pro idealizovaný systém. V tomto systému se předpokládá jednotná rychlost podzemní vody, směr proudění je ve směru osy x a je konstantní. Obsah vlhkosti (pórovitost pro saturovaný materiál) a koeficient hydrodynamické disperze jsou také uvažovány jako konstantní (Wexler 1989). Předpoklady pro řešení: 1. pórovité prostředí je homogenní a izotropní 2. režim proudění je jednoduchý – jednorozměrný nebo radiální 3. proudění je stacionární 4. koncentrace rozpuštěné látky ve vodě neovlivňuje její tokové vlastnosti 5. pórovité prostředí je nedeformovatelné 6. platí jednoduché počáteční a okrajové podmínky 7. koeficient hydrodynamické disperze je uvažován v lineární závislosti na rychlosti proudění (Beneš 1995) Analytická řešení existují pro 1, 2 i 3 D transport • • • Jednorozměrný transport – mnoho analytických řešení, hlavně pro studování disperzních vlivů v půdě a adsorpce v kolonách. Některé polní situace mohou být idealizovány jako 1-D. Řešení se dělí na úlohy s konečnou, nekonečnou a částečně omezenou hranicí. Zdroj kontaminace je bodový. Dvourozměrný transport – řešení popisuje 2D transport kontaminantnu v 1 D proudění. Simulování transportu kontaminantu ze zdrojů v relativně tenkých zvodních, což by mělo zaručovat, že znečištění je dobře promíchané a vertikální gradient koncentrace je zanedbatelný. Odvozeny pro bodový, liniový a plošný zdroj. Avšak pro liniové, nebo plošné zdroje se musí většinou použít i numerické metody. Třídimenzionální transport – relativně málo analytických řešení transportní rovnice. Řešení jsou většinou použita v hlubokých zvodních, kde je středem zájmu vertikální a horizontální šířeni roztoku. • Bodový zdroj • Liniový zdroj – horizontální, vertikální. Vztahy pro horizontální zdroj jsou odvozeny pro dva typy úloh • Plošný zdroj – nejčastější v praxi • Trojrozměrný zdroj – krychle, kvádru (Wexler, 1989). 23 obr. 4: 5.1.3 Příklady (A, B) jednorozměrného proudění (Wexler 1989) Numerické metody Možnost jejich aplikace je mnohem širší než u metod analytických. Pro heterogenní a anizotropní prostředí a neustálené proudění je také možné použít všechny tři druhy okrajových podmínek. Pro výpočet transportní rovnice se nejvíce používají • Metoda konečných prvků • Metoda konečných diferencí • Metoda náhodné procházky • Metoda charakteristik, více např. v Beneš (1995). 5.2 Migrační parametry Mezi hlavní migrační parametry patří: • aktivní migrační pórovitost (puklinovatost) - (n) tj. podíl průlin či puklin, které se podílejí na migraci nesorbujícího se stopovače. V případě puklinových kolektorů s dvojí propustností, kdy je pórovitost relativně malých bloků (do cca 1 m) vysoká (n více než 0,1) je aktivní migrační pórovitost bloků (nb) důležitá jen pro prognózní výpočty počátku průběhu koncentrační křivky. • koeficient podélné disperze (DL) a v případě kdy se dá zanedbat koeficientu difuze (Dm) se určuje i koeficient podélné disperzivity. Důležitý pro správnou kvalitativní analýzu celého procesu • komplexní parametr charakterizující látkovou výměnu mezi puklinami a průlinovými bloky, který dává informace jak o vlivu pórovitosti, tak i o vlivu molekulární difúze látky do bloků a o geometrii těchto bloků 24 • parametr definující vliv sorpce (ne resp. q) jednotlivých látek v kontaminačním roztoku na povrchu jednotlivých bloků a někdy i na povrchu zrn relativně homogenních štěrků a písků. Sorpční vlastnosti indikátoru musí být blízké analyzované kontaminující látce. 5.3 Typizace migračních zkoušek Migrační zkoušky můžeme dělit podle různých kritérií (počet vrtů, druh dotace indikátoru, režim proudění atd.). Jako nejvhodnější a také nejpoužívanější je rozdělení podle typu hydrodynamického pole a další dílčí dělení podle počtu vrtů. Dělení a popis metod vychází z prací Mironěnka et al. (1994) a Landy (2007). 5.3.1.1 Klasifikace podle typu hydrodynamického pole Rozlišujeme zkoušky realizované v: 1. uměle ovlivněném (vytvořeném) hydrodynamickém poli, kdy jde použíto schéma dotace indikátoru při nálevu a následném odčerpání ze stejného vrtu párové zkoušce nálevové, nebo tlakové zkoušce čerpací zkoušce – zde pak rozlišujeme čerpací zkoušku s pozorovacími a bez pozorovacích vrtů liniové hydrodynamické zkoušce v průběhu monitorování, kdy dochází k přisávání znečištěných vod či vod s odlišnými chemickými vlastnostmi 2. v přirozeném (neovlivěném) hydrodynamickém poli a) bodová dotace indikátoru liniová dotace 5.3.1.2 klasifikace podle dosahu migrační zkoušky Dle dosahu migračního testu a tím i dané měřítkové platnosti získaných hodnot dělí Fried (1975, in Beneš 1995) testy následovně: Měřítko lokální globální I globální II regionální Dosah (m) 2-3 4-20 20-200 > 200 tab. 3: Klasifikace podle dosahu migrační zkoušky Dále se testy dělí na: a) terénní a b) laboratorní. Výhoda terénních testů oproti laboratorním je to, že migrace je studována v obdobném měřítku jako je aktuální problém. Souhrn různých typů migračních zkoušek obsahuje většinu v zahraničí běžně prováděných hlavních typů, ale pochopitelně nemůže být úplný. Různé systémy se 25 totiž mohou prolínat a doplňovat, stejně jako se mohou nepatrně lišit od hlavního návrhu schématu. 5.3.2 Migrační zkoušky v uměle ovlivněném hydrodynamickém poli 5.3.2.1 Migrační zkoušky na 1 vrtu Jde o migrační zkoušku, která poskytuje dostačující informace při nízkých technických nákladech, a proto je vhodná pro MZ na starých ekologických zátěžích. Dotace indikátoru při nálevové zkoušce s následným odčerpáním Testy tohoto typu zahrnují injektaci stopovače, jeho dočasné zdržení ve zvodni a následné rychlé čerpání ve stejném vrtu. Tím můžeme určit vlastnosti výměny hmoty (difúzi a sorpci) zvodně, použitím kvazi ustáleného asymptotického řešení. Podobně můžeme odhadnout specifický povrch bloků v rozlámané skále injektováním teplotního stopovače. Při 1 vrtným injektování/čerpání testu jak je popsán Leapem a Kaplanem (1988 in Tonder, Rieman 2002), je stopovač zaveden do stojící vody ve vrtu a nechá se driftovat v přirozeném gradientu od vrtu. Po nějaké době, často i pár dní, se začne čerpat a přitáhne se zpět mrak stopovače. Rychlost podzemní vody je spočítána na základě množství, které je potřeba vyčerpat k získání stopovače zpět. Je zřejmé, že v rychlejším toku p.v. je mrak delší a je třeba více čerpat. Slabina tohoto testu je, že jeho interpretace vyžaduje znalosti o kinematické pórovitosti k odhadnutí rychlosti přirozeného toku. Kinematická pórovitost může být vypočítána z dupletového stopovacího testu. Pulsní metoda jednoho vrtu Je metodou, která je nejsnadněji proveditelná a nejméně finančně náročná (Ang. single well pulse technic). Je to jedna z možných alternativ migračního testu s jedním vrtem. Stopovací látka je pulzně dávkována do vrtu. Poté se do vrtu vtláčí čistá voda, která umožní rozšíření stopovače dál do zvodně. Po vyčištění vrtu od stopovací látky se začne čerpat. Z časového průběhu koncentrace stopovače se vypočítá podélná disperzivita. Je – li mezi čerpáním a nálevem časová prodleva je umožněna difúze látky do bloků. Informace získaná z těchto zkoušek je relativně vysoká, neprojevují se totiž vertikální heterogenity a doba, ve které se odčerpá indikátor z různých vrstev je téměř stejná. Nejvíce se uplatňuje mikrodisperze, sorpce na povrchu bloků a difuze do bloků. Největší negativní dopad na získané hodnoty má vliv přirozeného proudu, který deformuje tvar. Negativně mohou také působit vertikální složky filtrace. Migrační zkouška by se měla ukončit až tehdy, byl-li zpětně vyčerpán všechen indikátor. Zkoušky jsou vhodné na oceňování podmínek biodegradace, šíření a spotřeby živin a kyslíku a vlastně pro všechny metody úpravy podzemních vod „in situ“. Zkoušky se používají i při zkouškách „sanovatelnosti“ horninového prostředí. Tento typ zkoušek lze realizovat i na hlubokých vrtech, čímž dojde ke značným úsporám technických prací. 26 5.3.2.2 Párová zkouška Párová zkouška Zkouška spočívá v tom, že se v jednom vrtu voda se stopovačem začerpává a v druhém vrtu čerpá, vytvoří se tak uzavřené hydrodynamické pole. V čerpacím vrtu se měří koncentrace látky. Filtrační části obou vrtů můžou být na stejné ose (vodorovné, svislé), to umožňuje určit i prostorovou anizotropii. Systém vrtů by měl být doplněn o vrty monitorovací. Před dotací indikátoru musí být docílen stacionární hydrodynamický režim. Párové zkoušky poskytují nejvíce informací, a proto je jim věnována v odborné literatuře největší pozornost. Kladem je, že hodnoty parametrů jsou určeny docela spolehlivě, protože : • v průběhu testu jsou zachovány stabilní okrajové podmínky na obou vrtech a to i díky tomu, že • vytvoří se homogenní filtrační pole • vzorky jsou odebírány při čerpání, tím se vyrovná koncentrace v ose vrtu a • neuplatňuje se hydrodynamická inertnost pozorovacích vrtů • dá se kontrolovat sorpce indikátoru ve zkoušeném kolektoru a • v případě puklinovatých kolektorů s relativně velkými bloky umožňuje toto schéma zprůměrování tj. získání integrálních hodnot (středního tok a transport hmoty ve velkém měřítku) • dochází též ke zprůměrování filtračních vlastnotí v oblasti hydrodynamického vlivu zkoušky • odpadá problém s likvidací odčerpané vody • relativně nízké požadavky na vrtné práce, zkouška je vhodná i pro hluboké zvodně • měřítkové efekty jsou téměř eliminovány, nedochází tak ke zkreslení zkoušek. Problémem metody je, že v puklinatých kolektorech se obtížně určuje vliv výměny látky mezi puklinami a bloky. Nevýhodou metody je, že interpretace koncentračních křivek je značně komplikovaná. Je-li kolektor puklinový, zvyšuje se spolehlivost interpretace výsledků. Test prováděný v systému se dvěma vrty má dvě hlavní modifikace, vertikální a horizontální. Při zkoušce je dosaženo více uniformního nasycení stopovače (díky výrazné příčné advekci a disperzi) v různých zónách příčného řezu se zřetelně odlišnými rychlostmi proudění. V interpretačních modelech se může odrážet anizotropie, permeabilita a vliv hydrodynamických hranic na strukturu toku (v případě vyvolaného polovertikálního (strmého) toku). Dupletová zkouška může být také důležitá pro ocenění kvality injektáže pro stavbu těsnících clon. Terminologie: v anglosas. lit. jsou zkoušky, kdy z jednoho vrtu vodu čerpáme a do druhého začerpáváme označovány jako Recharging-discharging well pair method. V naší terminologii považujeme za nejvhodnější termín párové zkoušky či duplet Párová zkouška v kombinaci s geoelektrickými metodami Metoda je variantou testu s dvěma vrty, při které se používá geoelektrická metoda. V injekčním vrtu dochází k dotaci stopovače, který se v čerpacím vrtu čerpá a zjišťuje se jeho koncentrace. Koncentrace je taky sledována v pozorovacích vrtech, které jsou umístěny mezi vrtem injekčním a čerpacím. Pozorování se uskutečňuje 27 pomocí nástroje na soustředění elektromagnetické indukce, který se skládá z malé vysílací cívky k vytvoření vířivého proudu (eddy currents) v půdě okolo vrtu. Tento vířivý proud generuje střídavé druhotné magnetické pole, které se může pozorovat malými přijímacími cívkami, umístěnými v nějaké vzdálenosti od vysílače. Malé druhotné magnetické pole je lineárně úměrné elektrické vodivosti okolního materiálu a zařízení může být nakalibrováno tak, aby se četla přímo vodivost terénu. Při relativně malém rozestupu mezi cívkami, musí být přidána centrálně umístěná zaostřovací cívka, která redukuje vliv vodivé kapaliny ve vrtu tak, aby se dal zanedbat. Přístroj měří elektrickou vodivost okolní půdy ve vzdálenosti 20 až 100 cm od osy vrtu, přičemž není ovlivněný vodivostí kapaliny ve vrtu a narušeného materiálu v blízkosti vrtu. Vertikální rozlišení je několik desítek metrů, viz obr. 5. obr. 5: Koncentrační křivka- A, radiální vzdálenost, B, vertikální vzdálenost (Vandenbohede, Lebbe 2002) To znamená, že během testu můžeme udělat detailní vertikální profil v pozorovacím vrtu. Další výhodou těchto testů je, že měřítko testu není tak malé jako při ostatních metodách a kvůli čerpání je doba testu relativně krátká (10 – 14 dní). To umožní přesně namodelovat jevy závislé na času, které se přirozeně vyskytují (propady, zdroje a přirozený gradient) (Vandenbohede, Lebbe 2002). Migrační zkouška při dávkové dotaci v průběhu čerpání či nálevu4 Díky přítomnosti čerpacího, nebo injekčního vrtu, se vytvoří sbíhavé nebo rozbíhavé osově symetrické neustálené proudění. To je dobré z hlediska interpretace, protože můžeme určit vertikální propustnost. Největší problémem při interpretaci je spojený s vlivem vrstevnatosti prostředí a s hydrodynamickými podmínkami (hranice řeky způsobují rozvinutí ustáleného toku). Interpretace testu v rámci 1D transient modelu pro radiální transport může také vést k různým chybám (vliv přirozeného toku a hranice řeky). Největší význam může mít vliv puklin (Tang, 1989). Vývoj modelů čerpacích testů musí být proveden s ohledem na aktuální strukturu zvodní rozlámaných skal v oblasti. Metoda má dvě 5.3.2.3 4 A. Cluster well injection and pumping 28 základní schémata: dotace indikátoru při nálevové či tlakové zkoušce a dotace indikátoru při čerpací zkoušce. Dotace indikátoru při nálevové či tlakové zkoušce Zkoušky, kdy probíhá dotace indikátoru do hlavního vrtu nebo do vrtů pozorovacích při nálevové či tlakové zkoušce. Následně v pozorovacích vrtech sledujeme koncentraci. Metoda je použitelná ve zvodních do hloubky 50 - 70 m p.t. Mezi zápory metody patří, že se projevují takové faktory, jako např.: • nestálost filtračních rychlostí a jejich deformace v místech kde se již projevuje vliv přirozeného filtračního pole (proudu) • problémy se splněním podmínky bodového sledování koncentračního pole, kdy dochází k výrazné fluktuaci koncentrací na rozhraní mezi vytlačujícím a vytlačovaným roztokem a to jak v radiálním směru, tak i v ose dotačního i pozorovacího vrtu • vliv hydrochemické ale i hydrodynamické setrvačnosti monitorovaných vrtů, kdy dochází ke zpomalení nárůstu koncentrace indikátoru ve vrtu v porovnání s nárůstem ve zkoušeném kolektoru • potřeba vyššího počtu vrtů, což zvyšuje náklady na migrační zkoušku • potřeba velkého množství vody, v níž se indikátor připravuje • problematické vytvoření homogenního indikačního roztoku. Dotace indikátoru při čerpací zkoušce Provedení migrační zkoušky souběžně se zkouškou čerpací je metoda ekonomicky velmi výhodná a rychlá, přitom většinou poskytuje dostatečné informace. Zkoušku lze provést při běžných průzkumech starých ekologických zátěží, kdy máme k dispozici pozorovací vrty. Test se používá i z důvodu teoreticky možného opětovného získání stopovače ze zvodně. Je také nejvíce blízký skutečnému vzniku znečištění podzemní vody. Do monitorovacího vrtu se přidá indikátor a jeho koncentrace se poté sleduje v čerpané vodě. Indikátor se sleduje i v ostatních pozorovacích vrtech. Metoda se často spojuje s metodami geofyzikálními (metoda vetknuté sondy, metody vyzvané polarizace, metoda nabitého tělesa a další klasické odporové). Získáme tak informace i o pohybu „kontaminačního“ mraku. Nevýhodou je, že pomocí tohoto schématu vypočteme pouze přibližné hodnoty kapacitních migračních parametrů (migrační pórovitost). Dotace indikátoru při liniové hydrodynamické zkoušce Indikátor dotujeme např. do vsakovacího zářezu, závlahového systému atp. a následně sledujeme koncentraci v pozorovacím vrtu, ale i vrtu čerpacím. 5.3.3 Zkoušky v přirozeném hydrodynamickém poli 5.3.3.1 Migrační zkoušky na 1 vrtu Dotace a ředění ve vrtu V této metodě se sleduje ředění stopovače ve vrtu, nebo v izolovaný části vrtu, aby se zjistila průměrná rychlost podzemní vody ve zvodni. Tok podzemní 29 vody vyplavuje stopovač z vrtu a vytváří závislost koncentrace na čase, z které je vypočítána darcyho rychlost. Stopovač není zpětně čerpán. 5.3.3.2 Migrační zkoušky s využitím dvou a více vrtů Řízená dotace indikátoru Pro tento typ zkoušek je nutné mít podrobné informace o směru proudění, protože pozorovací vrt by měl být umístěn na proudnici, která spojuje místo dotace a monitorovací bod. V případě, kdy vyžadujeme aby byly získané hodnoty přesné, je potřeba relativně hodně vrtů. Pro zjištění příčné disperze je vhodné pozorovací vrty umístit i na příčné ose ve směru k ose systému vrtů. V tomto případě je omezený objem označené vody injektován, a v druhém vrtu nebo ve skupině vrtů se zjišťuje jeho koncentrace, a tak sledována migrace ve zvodni, která je způsobena vynucenou (dáno hydrodynamickým gradientem) a přírodní advekcí doplněnou disperzí. Procesy mají 3D formu, a jejich interpretace je zahrnuta do 3D numerického modelu. Nicméně, hrubý odhad můžeme obdržet i na základě jednoduchých analytických řešení. Výhodou metody je, že se dají určit hodnoty podélné i příčné disperze popřípadě disperzivity. Tento druh zkoušek se dá při mělkém kolektoru úspěšně spojit s geofyzikální metodou nabitého tělesa (při hloubce mraku cca 10 m p.t.). Problémy se vyskytují je-li filtrační pole více rozměrné a dochází-li k jeho deformacím. V těchto případech je dobré prodloužit dobu migrační zkoušky. Patří sem zkoušky v blízkosti řek atp. Využití znečištění jako indikátoru Jako indikátor se dá použít i kontaminační látka, je-li lehce odlišitelná. Látky jsou monitorovány v průběhu běžných hydrogeologických či sanačních úloh. Zkoušky při liniové dotaci indikátoru Dotace indikátoru probíhá na liniové filtrační hranici a v pozorovacích vrtech se sleduje změna koncentrace. Proudění je jednorozměrné. Uplatňují se v případě lineárního znečištění a často se provádí v laboratorních podmínkách. 5.4 Klasifikace indikátorů Indikátorem může být látka, organismus, fáze (plyn), vlastnost (teplota, radioaktivita, vodivost, barva) atp., odlišné od látky, organismů, fází a dalších vlastností na zkoušeném místě. Za indikátor se dá považovat i kontaminační či nežádoucí látka (Landa 2007). Indikátory můžeme rozdělit do dvou základních skupin a) Přírodní - izotopy O, H a C I. v přírodě se téměř nevyskytující II. hojně se vyskytující, ale se snadno změnitelnými vlastnostmi b) Umělé I. barvící látky, zpravidla organická barviva • fluorescenční látky - Na-fluorescin, pyranin 30 • nefluorescenční látky - rhodamin, malachitová zeleň, fluorescin II. partikulární látky • stabilní (inertní, nesorbující se) chemické sloučeniny - NaCl • nestabilní (neinertní, sorbující se) chemické sloučeniny -PAA • umělé radioaktivní izotopy - γ zářiče - 82Br, 131J, β zářiče tritium Podle toho v jaké míře a jakému druhu transformačních reakcí indikátor podléhá můžeme indikátory dělit na: • inertní (nesorbující se, pasivní látky, ideální kontaminanty, tracery). Během zkoušky nedochází ke změně jejich vlastností a nedochází k sorbci, např. sloučeniny bóru, chloridy (NaCl, KCl), dusíkaté látky (NO2, NO3), sloučeniny Li • adsorbující se či podléhající chemickým změnám (sorbující se, aktivní látky) • rozpadající se – svými vlastnostmi se blíží skutečným látkám na lokalitě Dle vlastností můžeme indikátory dělit následovně: • chemické o nesorbující se (barviva, soli aj.) o sorbující, při určování koncentrace používáme některou z analytických, či elektrických a kolorimetrických metod. • tepelné – používají se termometrická měření • mikrobiologické – používají se označené bakterie, viry apod. • izotopy a radionuklidy • plyny - např. inertní plyn He, Ar aj. • ostatní - např. korpuskulární částice, proplen. 5.4.1 Výběr indikátoru Na dobře vybraném indikátoru závisí z velké části úspěšnost celé migrační zkoušky. Při výběru je důležité, aby jeho vlastnosti odpovídaly cílům zkoušky. Například chceme-li zkoumat migraci určitého kontaminantu, musí mít indikátor podobné vlastnosti. Základní kritéria pro výběr indikátoru se dají shrnout následovně: • cíl zkoušky • organizační a technické možnosti dotace • technické zabezpečení měření koncentrace indikátoru • normativní omezení (hygienická omezení) Dále musíme brát v potaz požadavky, které by měl splňovat každý indikátor obecně. Z nejdůležitějších to jsou: • jedinečnost – zaručuje, že stačí malé množství a nízká koncentrace • stabilita – vlastnosti by měly být neměnné. A to jednak vlastnosti chemické, a jednak i migrační. Indikátor by se například neměl měnit pod vlivem pH, obsahu živin, kyslíku atp.. Neměl by podléhat sorpci, degradaci a dalším procesům. Nesmí také reagovat s technickým zařízením. Vyjma případů kdy je sledování kinetických migračních procesů cílem zkoušky • hygienická nezávadnost – nesmí být hygienickoepidemiologicky závadný nebo toxický a to i při přípravě a manipulaci s ním 31 • • • • • • • • • snadná migrovatelenost– měl by dobře pronikat horninovým prostředím informativnost – měl by dobře odrážet podmínky migrace, snadná dávkovatelnost – tím se zlepšuje přesnost stanovení dávky lehce odebíratelný – vzorky by se měly dát snadno odebrat. Měli by být zjistitelný i při nízkých hodnotách levný – vztahuje se to i k přepravě a přípravě levně určitelný – rychlé určení koncentrace použití indikátoru by nemělo zvyšovat náročnost migrační zkoušky na trhu dostupný lehce transportovatelný aj. (Landa 2007) Z dosavadních výsledků se zdá, že i různé typy testů s injektováním čisté vody poskytují dostatek informací pro další predikce. Kombinovaná detekce konzervativního (nitráty) a reaktivního (radionuklidy zahrnutý v iontových výměnných reakcích a sorpčních procesech) roztoku může poskytnout odhad nejen tradičních parametrů (advekce a disperze), ale také hydrochemických interakcí. Tak můžeme v rámci jednoduchého analytického modelu získat distribuci koeficientu efektivní sorpce pro radionuklidy. Pro další zkoumání těchto výsledků, zvláště s cílem je srovnávat s laboratorními experimenty na zjištění sorpce na neporušeném vzorku, jsou potřebná data na specifickém povrchu bloků. Taková data mohou být získána z testu s teplotním stopovačem. 5.4.2 Typy dotace indikátoru Rozlišujeme tři základní typy dotace: Typ dotace trvalá dotace impulsní dávková Popis Dochází k nepřetržité dotaci indikační látky. Jednorázová, velmi rychlá dotace indikátoru o vysoké koncentraci. Rychlost dotace indikátoru > 100 x větší, než rychlost proudění. Rychlá dotace indikátoru po určitou omezenou dobu. Název zkoušky zkoušky s trvalou dotací impulsní zkoušky dávkové zkoušky (paketové zkoušky) tab. 4: Typy dotace indikátoru 5.4.3 Příklady indikátorů V tabulce jsou vyjmenovány nejběžnější skupiny indikátorů, jsou shrnuty jejich klady a zápory a metoda, která se používá k analýze stopovače ve vzorku. Indikátor Výhody Nevýhody Sůl • levný, • snadno měřitelná • lehce dosažitelná • potřeba velkého množství, • možné vysoké pozaďové hodnoty • může ovlivnit Metoda analýzy 32 • levné • lehce dosažitelné • nulová pozaďová koncentrace • snadné vzorkování Anorganické • levné ionty (bromidy, • jednoduché chloridy …) vzorkování a analýza • konzervativní • stabilní Barviva propustnost • degradují • snadno sorbují • potřeba velkého množství • vysoká pozaďová koncentrace • toxicita • srážení na jílových minerálech redukující propustnost Biologické • levné • speciální příprava a (bakterie, viry…) • nízké pozaďové odběr vzorku koncentrace • rozklad • sorpce Diflorbenzoaty • levné • toxicita • snadno detekovatelné • sorpce • degradace • potřeba povolení Radionuklidy • drahé • datování stáří vody 3 ( H, He, Ar, Kr, • stabilní • speciální metody Cl, Cr…) analýzy • nesorbují se • poločas rozpadu • antropogenní vstup • velký objem vzorku • potřeba povolení • nebezpečí záření Vzácné plyny • drahé • stabilní • velké objemy vzorku • neraktivní • málo laboratoří co • nesorbující provádějí analýzu • složitější vzorkování Stabilní izotopy • relativně levné • speciální techniky (B-10,O-18, analýzy • detekovatelné i při deuterium…) nízkých hodnotách • snadné vzorkování fluorometrie ionová chromatografie, titrace, elektrická vodivost Mikroskop, kolonové počítání vysokovýkonná chromatografie spektrometrie spektrometrie, chromatografie spektrometrie tab. 5: Příklady indikátorů Ačkoli použití radioaktivních indikátorů je obecně špatně přijímáno kvůli strachu z ohrožení zdraví a environmentálním zájmům, je většina radioaktivních indikátorů (zvláště γ zářiče) obecně lepší než jiné stopovače, protože jsou snadno zjistitelné a můžou být použity v malých koncentracích, které neovlivní hydraulický gradient (Davis et al. 1985, in Yang, 2001). Použití radioaktivních nuklidů s krátkým poločasem rozpadu jako 131I představuje malou environmentální hrozbu, protože jejich aktivita velmi rychle klesá po praktické zkoušce (Yang, 2001). 33 Z radioaktivních izotopů se jeví jako nejvhodnější 131I s poločasem rozpadu π1/2=8.1 d kvůli následujícímu: • kvůli jeho krátkému poločasu rozpadu • není sorbovaný materiálem zvodně, která má malý obsah organické hmoty • elementární jód je netoxický v nízkých koncentracích • pozaďová koncentrace je nízká, takže je snadno identifikovatelný • nemá účinky na přirozený hydraulický gradient. 5.5 Interpretace migračních zkoušek Metody jsou v zásadě založeny na analytickém řešení. Užití takových řešení, s omezeným zahrnutím numerických procedur, nám umožní: • identifikovat hlavní soubory pro účinný popis podmínek polního testu minimem proměnných. • nastavit vhodný set parametrů, jako nezbytné množství vrtů, jejich rozmístění, testovaný interval, čerpané a injektované množství, charakteristickou dobu trvání testu a další. • navrhnout efektivní schéma interpretace testu Studie umožní načrtnout řadu schémat testu a okruh hydrogeologických parametrů, které by měly být odhadnuty v různých typech míst v oblasti. Analytické metody jsou pro plánování a interpretaci testu nejvíce efektivní a spolehlivé. Existuje velké množství analytických metod migračních zkoušek, které zahrnují časové chování stopovače. Metody byly původně vytvořeny pro uzavřené reaktorové nádoby (Danckwerts, 1958; Levenspiel, 1972), ale postupně jsou aplikovány v obecnějších podmínkách např. k charakterizaci rozlámaných médií při kontinuální injektaci stopovače. Metody mají rigorózní matematický základ a nabízí dodatečné informace o podzemním prostředí. Analýzy jsou využitelné nezávisle, ale mohou být použité ke zpřesnění numerických modelů a geometrii toku (Shook, 2005). 5.5.1 Faktory ovlivňující výběr interpretační metody: Data potřebná pro prognózní výpočty lze rozdělit do následujících základních skupin (Hoeks, 1981): 1. půdní profil – mocnost a pórovitost málo propustných půdních pokryvů a zvodní 2. hydrologická situace oblasti – hydraulická vodivost, ekvipotenciály 3. interakční procesy v půdě – adsorpce biochemický rozpad Geologická charakteristika místa je důležitý první krok v interpretaci stopovacích testů, protože mechanismy šíření znečištění jsou v prvé řadě dány litologickým typem horninového prostředí (Vandenbohede, Lebbe, 2002) 5.5.1.1 Typy kolektorů Obecně lze rozlišit kolektory: a) průlinové písčité horniny, b) průlinové jílové horniny, 34 c) puklinové skalní magmatické a metamorfované horniny se zanedbatelně malou pórovitostí bloků při rovnoměrné puklinovatosti, d) průlinové štěrkové horniny, e) průlinovo - puklinové zpevněné sedimenty, f) vrstevnaté - střídání vrstev s odlišnou pórovitostí a propustností (písek, jíl) g) puklinovo-krasové sedimenty, např. vápence a další sedimenty s projevy zkrasovění. První tři typy se na úrovni reprezentativních elementárních objemů testovaného prostředí považují z hlediska filtračních parametrů za homogenní resp. kvazihomogenní. Důležité je, aby v případě puklinových kolektorů byl testovaný objem řádově větší, než je vzdálenost mezi puklinami. Advekčně disperzní procesy rozptylu látky jsou dány fluktuací rychlostního pole na úrovni, která odpovídá mikrodisperzi. Přitom určení puklinovatosti a podélné mikrodisperze je standardní úlohou migračních zkoušek. Poslední dva typy jsou horniny heterogenní, ve kterých převládají procesy rozptylu látky, které jsou dány kinetikou difúzní výměny mezi heterogenními prvky a puklinami spojovanou s makrodisperzí, jejíž analýza je taktéž prováděna v rámci standardních migračních zkoušek. 5.5.1.2 Měřítkové efekty (vlivy na interpretaci) Při studiu migrace se vyčleňují tři až čtyři základní úrovně a to na mikro - , mezo - a megaúroveň. Megaúroveň – vliv mají velké heterogenity, jako například tektonická pásma, litologická okna a jejich prostorová orientace ve vztahu k okrajovým podmínkám (zdrojům zásobování vodou, znečištění, dotace). Obecně jsou nehomogenity větší nebo alespoň stejné jako je dosah migrační zkoušky. V těchto případech prakticky nelze provést zprůměrování parametrů migrační oblasti a použití kvazihomogenních schémat. Je-li heterogenita velmi nepřehledná, je třeba popsat filtrační oblast až do dané úrovně příslušných heterogenit, zatímco migrační podmínky jsou analyzovány pro každý jednotlivý či dostatečně reprezentativní tj. „klíčový“ heterogenní prvek. Migračními zkouškami pak určujeme parametry každé z vybraných heterogenit. V tomto měřítku je vhodné pro analýzu migračních procesů využít právě vyhodnocení konkrétních případů znečištění tj. ekologických škod. Mezoúroveň – Na mezoúrovni se analyzuje vybraný heterogenní prvek, který se dá z hlediska filtračních vlastností považovat za kvazihomogenní, a to podél proudnice mezi ohniskem znečištění a místem odběru vod. Tento heterogenní prvek může být složen z několika podprvků, jako tomu je v případě vrstevnatého či puklinového systému, který se skládá z vrstev či bloků s výrazně odlišnou strukturou. Znamená to, že zákonitosti šíření znečištění jsou podmíněny v prvé řadě vertikální či horizontální filtrační heterogenitou, přičemž velikost jednotlivých podprvků bývá výrazně menší než vliv migrační zkoušky. To umožňuje v případě že známe filtrační parametry podprvků, tyto dílčí prvky ocenit, a také získat integrální informaci o jejich vlivu na průběh zkoušky. Tím získáme údaje o zprůměrovaných migračních parametrech, které lze použít pro prognózní výpočty podle makrodisperzních modelů. V tomto případě charakterizují mikrodisperzi jednak pórovitost, a jednak charekteristiky rozptylu látky podmíněné právě strukturou zkoušeného kolektoru. V takovémto případě zprůměrovaných parametrů, kdy je popis vlastností zkoušeného objektu nepřípustný, je nutné oblast analyzovat na megaúrovni jako nehomogenní. Proto je pojem makronehomogenní dále vztažen ke 35 kolektorům s filtrační nehomogenitou na mezoúrovni, a tudíž jsou kolektory, které nevykazují na dané úrovni výraznou heterogenitu filtračních vlastností chápány jako homogenní. Mikroúroveň – v oblasti vlivu zkoušky se uvažují filtrační parametry jako neměnné, a proto lze použít mikrodispersní modely s migračními parametry (např. pórovitost a puklinovatost, prostorová mikrodisperze a molekulární difúze). Při filtrační homogenitě jsou právě tyto migrační parametry rozhodující pro dynamiku migrace v homogenních vzorcích tj. i v tomto případě je rozptýlení znečištění dáno fyzickou nehomogenitou dílčích heterogenit, jejichž velikost je výrazně menší než oblast zkoušek. Filtrační a migrační parametry ovlivňují již podmínky vzniku kolektorů, přičemž se projevují nejrůznější měřítkové efekty. Tak např. je prokázáno, že hodnoty disperzivity jsou zavislé na časověprostorovém měřítku migrační zkoušky. Nehomogenita - heterogenita je tedy dána prostorovou změnou propustnosti v měřítcích přesahujících minimální reprezentativní objem zkoušeného prostředí. Statistické zprůměrování získaných hodnot filtračních parametrů je možné pouze při objemech, které alespoň řádově přesahují velikost prvků (zrn, bloků), z nichž se skládají. Z toho také vyplývá, že v těchto podmínkách lze použít i všechny metody vyhodnocení migračních zkoušek. I v rozsahu minimálního reprezentativního objemu můžou strukturu zkoušeného prostředí tvořit výrazně nehomogenní a odlišné prvky. Příkladem heterogenního prostředí jsou puklino-průlinové, vrstevnaté kolektory s výrazně odlišnou propustností a pórovitostí jednotlivých prvků. V případě regionálního měřítka předpovědi, musí měřítko testů splňovat dobře známé požadavky modelu kontinuálního média. Bohužel, tento aspekt je těžké kontrolovat v rozlámaných skalách, a tak se předpoklady Reprezentativního Elementárního Objemu (REV) často ukazují jako nevhodné. Jednoduše řečeno, mezi injekčním, nebo čerpacím vrtem a pozorovacím místem může být jen omezený počet zlomů (prasklin), který je nedostatečný pro objemově průměrované odhady. Proto se musí k získání kvalitní interpretace testu režimu porovnat také alternativní řešení pro model diskrétního média popisující tok a transport v individuálních zlomech nebo v systému, který má malý počet propojení (Mironěnko et al. 1994). 5.6 Typy a metody interpretace zkoušek Interpretaci migračních zkoušek lze rozdělit na dva základní typy: • kvalitativní interpretace – podle tvaru koncentrační křivky se určuje jak a které migrační procesy ovlivňují migraci látky. Podle tvaru indikační křivky se také vybírá nejvhodnější výpočtové schéma a vztahy, přičemž dochází ke schematizování procesu přenosu látky, zanedbáním některých procesů • kvantitativní interpretace – vypočtou se migrační parametry, které se porovnají s kontrolními výpočty podle schémat, která vystihují reálné litologické, strukturní a hydrogeologické podmínky. Berou se v úvahu i výsledky speciálních hydrogeofyzikálních laboratorních a terénních prací (Landa, 2007). Při interpretaci je účelné provést i analýzu citlivosti vybraného výpočetního schématu na změnu migračních a filtračních parametrů a tím i posoudíme 36 spolehlivost získané informace a její přesnost. Výpočetní schémata pro kvantitativní interpretaci se dají rozdělit na: • statická, • bilanční, • dynamická, přičemž vlastní postupy lze stejně jako v případě hydrodynamických tj. filtračních zkoušek rozdělit : • grafoanalytické • typových křivek • charakteristických bodů • integrální. (Landa 2007) obr. 6: příklady typových křivek konstruovaných pro relativní parametry a Pe používaných při interpretaci migračních zkoušek (Landa 2007) 5.6.1 Migrační modely pro homogenní kolektory 5.6.1.1 Kolonová migrační zkouška V laboratorních podmínkách se pokusy obvykle provádějí v proudu vody se stejným průtokovým průřezem a s určitou délkou lk. Na začátku se nechá trubicí proudit voda s koncentrací stopovače C0 a v čase t = 0 se změní koncentrace stopovače na C0. Poměrnou (používá se též pojem relativní koncentrace) koncentraci C poté vyjádříme jako C − C0 , C 0 − C0 kde C = koncentrace v místě měření v některém časovém okamžiku. C= (15) V závislosti na čase můžeme psát C = 0,5erfc( B ) (16) Mezi výstupními parametry je argument B se známou hodnotou erfc B = 2 C nebo erf B = 1-2 C 37 přitom druhý výraz je vhodnější pro C > 0,5, kdy erfc B > 1 a erf (-B) = -erf B). Potom se sestaví graf závislosti B√t na t. Ten musí být přímočarý, protože výraz 45 pro B můžeme psát B t = 0,5 n v Lk − t D n . (17) Pro bod t = tA, kde B√t = 0, je Lk = vt/n, odkud se vyjádří efektivní pórovitost, která může být zaplněná migrující látkou vt (18) n= Lk . Potom v libovolném bodě na sestrojené přímce určíme koeficient disperze DL, protože 2 v 2 Lk − t 2 n = 0,25 v t A − t DL = 0,25n n B t B t (19) Předností této metody je možnost využít při výpočtech přímku grafu B√t – t. V případě že body neleží v přímce nemůžeme zanedbat druhý člen v rovnici C ( x, t ) = [ ( ) ( )] C0 ⋅ erfc Bs − + exp(Pe ) ⋅ erfc Bs + 2 B√t tA t obr. 7: graf B√t – t Aby se šetřilo stopovací látkou, což může mít zásadní vliv na cenu zkoušek, a aby byl projev disperze výraznější, provádí se pokusy tak, že se stopovací látka s koncentrací C0 vpouští do vody od času t = 0 jen v krátkém časovém intervalu ∆t. Potom se opět vpouští původní roztok s koncentrací C0. V tomto případě se závislosti, které popisují rozdělení koncentrací roztoku, můžou získat na základě principu superpozice. (C´= 1 při 0 < t < ∆t a C´= 0 při t > ∆t). Z rovnice A dostaneme rovnici pro křivku při krátkodobém testu (pulsní dotace). 2C = erfc( B) − erfc( B0 ) (20) kde 38 nLk − vt B= C= 2 Dnt C − C0 C 0 − C0 a B0 = nLk − v(t − ∆t ) (21) 2 Dn(t - ∆t) tmax C max ma t Pulsní dotace stopovače (Mucha, Šestakov 1987) obr. 8: Zpracování výsledků je dobré udělat z údajů pro dosažený vrchol koncentrace. Analýza ukazuje, že čas tmax potřebný na posunutí vrcholu koncentrace, odpovídá času pohybu středu vpuštěné stopovací látky, tj. tmax – 0,5∆t = nLk / v. Z toho vzorec na výpočet pórovitosti, která se účastní migrace n= v(t max - 0,5∆t) Lk (22) podélnou disperzi určíme z grafu (např. graf 6,6 str 264, Mucha, Šestakov) 1-D migrace v 1-D filtračním poli 5.6.1.2 Zkouška na jednom vrtu Řešení pro stopovací test v divergentním toku Studování osově symetrické advekce a disperze v homogenním médiu má široké reflekce v literatuře. Schéma pístového vytěsnění je nejjednoduším schématem a zanedbávají se v něm disperznědifuzní procesy. Prostorová (loi) i časová (toi) souřadnice pístového rozhraní se vypočte z kinematické rovnice v/n = dl/dt, (23) rovnici integrujeme podél proudnice ψ se zadaným rozdělením rychlostí (v), které vypočteme z řešení filtrační úlohy, kdy platí, že v = v(l). Rychlost proudění (v) horizontálního filtračního proudu ve směru osy X vypočteme x0 = vt n , t0 = xn ; v (24) Radialní rychlost proudění vypočteme vr = Q/2π m n r 39 kde r je radiální souřadnice, Q je vydatnost jímacího vrtu, zkoušeného kolektoru. Souřadnice rozhraní vypočteme ze vztahu Qt r0 = πmn , t0 = m je mocnost πmnr 2 (25) Q Většina analýz vychází z asymptotické aproximace exaktního řešení, nebo rovnic odvozených pro zjednodušenou idealizovanou disperzi blízko pístního vytláčení (projevují se advekčně mikrodisperzní procesy a zanedbá se příčný rozptyl) mající pokračující souřadnice r* = (Qt / πmn)1/2 (kde Q je rychlost přítoku do vrtu). Aproximované řešení se většinou liší reprezentací proměnné Β (tt, Pe) v rovnici C = 0,5erfc( B ) , B= 1 − tr , 2 σ (26) t r = Qt / πr 2 mn , σ = 4t r / 3Pe , Pe = r / δ L (27) kde r je vzdálenost pozorovacího bodu. Jiné řešení je dáno ve tvaru B= l −l0 2σ l2 t −t 0 nebo B= (28) 2σ t2 kde lo a to je délková a časová souřadnice rozhraní při pístovém vytěsnění a σl (m2) a σt2 (den2) jsou statistické disperze rozdělení koncentrací korelující je relativní koncentrace s rozměrem přechodné zóny, C = C − C 0 / C0 − C 0 2 ( )( ) 0 indikátoru a C je zónová koncentrace. V případě konstantní rychlosti 1-D proudění platí: σ 2l = 2 x 02 Pe0 σ 2t = , 2 2t0 Pe (29) a pro radialní proudění 2r02 σ = 3 Pe0 2 l , 8t 02 σt = 3Pe 2 (30) kde Pe je Pecletovo číslo, Pe0 = l0/δL , Pe = l/δL a l = x,r. Porovnání vypočtených výsledků pro dobře známá fundamentální řešení s aproximací ukazují, že jsou prakticky identické pro hodnoty Pe > 20-30, Minimální rozdíly, až do kompletní shody, můžou být pozorovány v bodech C = 0,5 (Mironěnko et al., 1994). Analýzy výpočtů podle vztahu (26) ukazují, že spolehlivost výpočtů obsahu škodlivé látky je dána v homogenních průlinových kolektorech kromě přesnosti filtračních parametrů a struktury filtračního pole také přesností migrační pórovitosti. Vliv podélné hydrodisperze je rozhodující hlavně v puklinových kolektorech a nebo při krátkodobých migračních zkouškách či nevýrazné dotaci znečištění. 40 Čerpání a nálev na jednom vrtu Teoretická koncentrační křivka, kterou získáme při čerpání indikátoru z kolektoru je definována vztahem: t −1 16 3Pe*ψ (t ) * 1 C = erfc(ξ ), ξ = 2 Kde t =t/t , P = * * e r* δL = Qt * / πmn δL (31) , t*=doba nálevu, po níž je vhodné zahájit čerpání vypočteme ze vztahu ψ (t ) = 2 − (1 − (t ) 1 − (t ) , Přičemž ψ (t) ≈ 1+ t při 0< t <2,5. Použijeme-li v puklinových kolektorech současně s nesorbujícím se indikátorem i indikátor sorbující, kdy na základě laboratorních zkoušek známe koeficient sorpčního rozdělení na povrchu puklin Ka, pak při interpretaci koncentrační křivky definované je vhodné provést substituci a parametr Pe* nahradit Pe∆* = r∆* δL = 1 δL Qt * ,∆n = k a S b π (n + ∆n )m kde Sb = měrný povrch puklin, čímž dochází k doplňkovému vypřimování koncentrační křivky. Porovnáme-li bezrozměrné parametry Pe* a Pe*∆, je možné určit poměr KaSb/n, který je vhodný, známe-li parametry Ka a n pro následné ocenění měrného povrchu Sb horninového prostředí (Landa, 2007). Pro homogenní, isotropní a omezenou zvodeň můžeme z hodnot získaných během testu vypočítat skutečnou rychlost. v= Qt p / πεm (32) td kde v = průsaková rychlost (m/d); Q = čerpané množství během obnovy stopovače (m3/d), tp = doba od čerpání do středu množství kdy je obnoven stopovač (d); ε = kinematická pórovitost, m = tloušťka zvodně, td = doba od dotace stopovače do středu množství obnovy stopovače (d). Hall (1991) zkombinoval vztah s Darcyho vztahem v= Qt p t d2πmKi a v= πmK 2i 2t d2 Qt p kde v = průsaková rychlost, Q = čerpané množství, tp = doba od čerpání do středu množství kdy je obnoven stopovač (d); m = tloušťka zvodně, td = doba od 41 dotace stopovače do středu množství obnovy stopovače (d), K = horizontální hydraulická vodivost, i = horizontální hydraulický gradient (Tonder, Rieman, 2002). 5.6.1.3 Dotace do pozorovacího vrtu Migrační zkoušky při čerpání je vhodné díky jejich nízké informativnosti vyhodnocovat pomocí bilančních vztahů, které dají možnost ocenit kapacitní parametry. Řešení pro impulsní dotaci stopovače do pozorovacího vrtu během čerpání Pro zpracování dat impulsní dotace traceru během čerpání existuje mnoho řešení. Všechna dávají podobné výsledky v případě, kdy hodnoty specifického parametru Pe nejsou příliš nízké ( Pe >100, kde Pe = r/δ) . Tento fakt umožňuje výběr řešení s uvažováním velkého rozsahu podmínek stopovače vstupujícího do zvodně. Při vyhodnocení MZ lze použít při splnění podmínky, že Pe >5-10 a pro úplný vrt a izotropní prostředí (Mironěnko et al., 1994). 1/ 2 M 3Pe C= 2 πr mn 16πτ 2 1−τ ) ( exp − (16τ / 3Pe ) (33) kde M je množství injektovaného stopovače, τ = Qt / πr2mn. V souladu s tímto řešením, relativní čas (doba) τmax vrcholu koncentrace (Cmax) je ) ( τ max = 1 + Pe 2 − 1 / Pe (34) Pro radiální proudění pro homogenní zvodeň kde dominuje advekce a disperze se podle Tonder, Rieman (2002) při pulsní dotaci stopovače koncentrace spočítá následovně. (r − vt )2 C (r , t ) = exp− 4 DL t 2Q πδ L vt 3 ∆M (35) kde ∆M = injektované množství za jednu sekci (mass (kg) / tloušťka (m)), δL = podélná disperzivita (m), DL = koef. podélné disperze. (m2/s) DL = δLv v=vf = rychlost podzemní vody ve vynuceném gradientu; Q = čerpané množství z vrtu (m3/s), a r = radiální vzdálenost mezi dvěma vrty. Nafitujeme rovnici na data průlomových křivek a odhadneme kinematickou pórovitost ze vztahu v= Q , εA (36) kde A = průtočná plocha (příčný řez), hodnoty rychlostí jsou obyčejně o něco větší než hodnoty získané standardními technikami Trvalá dotace do nálevového (pozorovacího) vrtu při čerpací zkoušce 42 Při splnění podmínky konstantní koncentrace (Сd = Сo = const.) v dotačním vrtu a podmínky Pe > 10 ÷ 15, lze použít přibližné, pro praktické inženýrské úlohy dostačující analytické řešení C = 0,5erfc(B ) B= 1 − tr 4 3Pe t r3 / 2 (37) kde tr = t/tp , tp = πr2mn/Q, Z tohoto vztahu můžeme vypočítat efektivní pórovitost (n), kde Pe = r / δ, Q = vydatnost nálevu resp. vtláčení, m = efektivní délka zkoušeného úseku, resp. efektivní mocnost kolektoru, která nebývá totožná se skutečnu délkou filtrové části vrtu, r = vzdálenost do pozorovacího vrtu, δ = δr = podélná radiální disperzivita, Cr = C = (Ci- Cf)/(Cd –Cf) = relativní koncentrace, indexy i, f, d = průběžná, fónová a dotační koncentrace, t p = t 0,5 = čas, za který se v pozorovacím vrtu objeví na indikační (koncentrační) křivce ( C ÷ t) rozhraní odpovídající pístovému vytěsnění. Efektivní mocnost se určuje na základě geofyzikálních metod. V případě, že geofyzikální metodu nelze použít (technické, organizační, odborné důvody), pak se používá přibližný integrální parametr m = mn = Qt0/π2 (38) Disperzivita (δ) v tomto případě odráží podmínky rozptylu látky těsně u koncentračního rozhraní a určuje se s využitím všech hodnot na koncentrační křivce (Ci - t). Jsou-li k dispozici výsledky z více monitorovacích vrtů s různou vzdáleností, lze z vypočtených hodnot disperzivity odhadnout vliv měřítkových efektů. Použití tohoto parametru při prognózních výpočtech vede k podhodnocení podélné disperze v porovnání s reálnými podmínkami šíření znečištění. Projeví-li se makrodisperzní efekty (vrstevnatost, dvojí pórovitost bloků, „kanálový efekt“ v krasových strukturách atp.) způsobí použití mikrodisperzního schématu při interpretaci migračních zkoušek velké projevy vlivu měřítka zkoušky a nárůst výpočtové hodnoty n a δ, to ukazuje na nutnost použít při výpočtech heterogenní výpočetní schémata (Landa 2007). 5.6.1.4 Párová zkouška Párové zkoušky je dobré vyhodnocovat s použitím metod typových křivek. Trvalá dotace při párové zkoušce V případě homogenního filtračního prostředí jsou na koncentračních křivkách (Ci- t) jen nepatrně zřetelné vlivy hydrodynamické disperze, což je způsobeno výraznou deformací proudnic v oblasti vlivu zkoušky. Plošná zkouška (Areal test – subhorizontal test) Zákonitosti transportu hmoty v hydrodynamickém poli dvou ovlivňujících se vrtů (čerpací a injekční) byly dostatečně analyzovány. Nízká citlivost křivek na disperzivitu v oblasti C > 0,1 umožní provést interpretaci přibližným vztahem C= 2 π [ arccos (t 0 / t ) 1/ π ], t >= t0 (39) 43 který je odvozen za předpokladu pístového vytěsnění. V případě migrace po jednotlivých puklinách pak platí t 0 = πr 2 mn / 3Q (40) kde t0 = doba migrace po nejkratší proudnici spojující dotační a pozorovací vrt. Pro orientační výpočet mikrodisperzivity (δL) lze použít typové křivky (Mironěnko et al., 1994). V případě, ve kterém není čerpané a nálevové množství shodné, je možný výpočet času migrace indikátoru t0 podle t 0 = 2πmn Q1 + Q2 QQ Q R2 − 1 2 ln 2 2 Q2 − Q1 Q1 (Q2 − Q1 ) 2 (41) kde R = vzdálenost mezi vrty, Q2 a Q1 = vydatnosti čerpaného a nálevového vrtu. V tomto případě je nutné při výpočtu koncentrace brát v potaz vliv naředění indikátoru vlivem větší vydatnosti čerpání oproti nálevu (Landa, 2007). Vertikální dupletová zkouška Hydrodynamický vliv je vytvořen cirkulací sytému dvou vrtů, kdy je jeden umístěn pod druhým. Aproximací (s chybou, která není větší než 10 %, dáno C > 0,1) přesného řešení je získána jednoduchá analytická formule: C = 1 − (t 0 / t ) (42) 3/ 2 , t >= t0 3 2 kde t 0 = 0,4m n / Qχ , χ = (k z / k x )1 / 2 a χ = koeficient příčné anizotropie. Z výsledků stopovacího testu tak můžeme odhadnout komplexní parametr χ2/n Použitím metody superpozice, můžeme získat podobné řešení pro interpretaci dupletového testu ve zvodni s počáteční hydrochemickou neuniformitou. V tomto případě, může být test uskutečněný bez speciálního stopovače a můžeme použít data vztahující se ke změnám ve složení čerpané vody kvůli posunu v hydrochemické zonaci. Podobný přístup může být použitý pro jeden čerpací vrt umístěný nad subhorizontální hydrochemickou hranicí. 5.6.1.5 Nálevová migrační zkouška Migrační zkoušky při nálevu vyhodnocujeme jednorozměrnou migraci. podle vztahů pro Zkoušky v 1-D radiálním proudu nálevového vrtu Tyto zkoušky jsou definovány teoretickou koncentrační křivkou v případě průlinových vrstevnatých kolektorů, kdy filtr vrtu proniká celou mocností má tvar (Rošal 1981): 44 C = erfc( [ ( 1 − tr ) 2 − erfc 1 − 1 / Wk2 2 2Wk t r )] −1 (43) kde tr = qt/ πr2n, Wk = koeficient variace koeficientu filtrace vyjadřující heterogenitu. Jde-li o puklino-průlinový kolektor s projevujícím se efektem dvojí propustnosti a difúzí do bloků, což je patrné již z výrazného asymetrického tvaru koncentračních křivek ( C - t). V tomto případě lze použít při interpretaci migračních zkoušek řešení: C = erfc( B), B = t0 2 Bm t − t0 (44) 5.6.1.6 Neovlivněný regionální proud podzemní vody Zkoušky v přirozeném filtračním poli lze vyhodnotit jen podle orientačních vztahů. Impulsní zkoušky jsou pouze informativní, a proto se dává přednost schématům s trvalou dotací, která nejsou ani výrazně dražší. Zkouška v rovnoměrném plošném filtračním poli Nalévání indikátoru do přirozeného proudu podzemních vod umožňuje sledovat jeho rozšíření v prostoru a čase. Přitom se vychází z následující schematizace: • indikátor se injektuje do zvodněné části prostředí, objem vrtu a odpor jeho filtrační části je zanedbatelný • indikátor se měří ve zvodni, objem a odpor vrtu se dají zanedbat • injektace stopovače nemá vliv na proudění podzemní vody • měření indikátoru nemá vliv na proudění podzemní vody • zvodeň je ideální, homogenní, izotropní a proudění je lineární • indikátor se měří v síti pozorovacích vrtů • indikátor se zjišťuje jako změna koncentrace látky v podzemní vodě, a nebo nepřímo (změna el. vodivosti) • stopovač má stejnou viskozitu a hustotu jako podzemní voda se kterou je dokonale mísitelný • indikátor nepodléhá sorpčním procesům Projev indikátoru v pozorovacích bodech se vynáší graficky a má několik charakteristických časů: • t0 - čas kdy se indikátor objeví • tmax - čas ve kterém je obsah indikátoru maximální • t0,5 - čas kdy je obsah indikátoru při dlouhodobé dotaci 50% • tk - čas ve kterém obsah indikátoru doznívá Na interpretaci se použije rovnice ∂C ∂ 2C ∂ 2C ∂C 1 = nDL 2 + nDT 2 − v ∂x ∂y ∂x ∂t me 46 (45) 45 me vyjadřuje veličinu charakterizující sumární specifickou kapacitu sorpce horniny (pórů a skeletu) pro sledovanou složku roztoku. Pro sorpčně neaktivní látky se me = n, protože me = 1/β + n dotace indikátoru, rovnoměrné plošné proudění obr. 9: Je li tk – t0 < 0,05t0 (indikátor se rychle objeví a rychle se ztratí) můžeme zanedbat podélnou disperzi a skutečná průměrná rychlost látky u0 nebo uC se rovná uC = u0 = x t max (46) známe li koeficient filtrace a gradient, potom platí n= kI u0 (47) Jednofázové nalití indikátoru do vrtu C0 = M (g l-1), 2 πr0 l (48) kde M = hmotnost indikátoru (kg), r0 = poloměr vrtu (m), l = hloubka vody ve vrtu. Řešení rovnice 45 má tvar 2 vt DL 2 x − y me DT C r02 me = me ; exp − C 0 4 DL t 4 DL t (49) 46 pro maximální koncentraci v čase t max ve vrtu situovaném na ose x (y = 0) ve směru proudění platí r 2m C = 0 e C 0 4 DL t max 2 vt max x − me exp− , 4 DL t max (50) z čeho pro tmax když dC/dt = 0 x2 − v = me (51) 4 DL t max me t max potom pro Cmax při tmax bude v = me x − 4 DL ln p me t max , r02 p= 4 DL C max t max me C0 (53) (52) Porovnáním předchozích rovnic dostaneme DL = me x 2 ln p , 2 t max (1 + ln p ) DL = me r 2C0 16 pt max C max (55) (54) z těchto dvou rovnic (55) dostaneme: r 2C0 p ln p , = (1 + ln p )2 16 x 2Cmax (56) hodnoty na pravé straně jsou známé. Dosazováním různých hodnot p až do té doby, dokud se levá strana nebude rovnat pravé, zjistíme hodnotu p. Potom vyjádříme DL a z rovnice 53 poměr v/me = umax, který představuje průměrnou průtočnou rychlost postupu Cmax ve směru osy x. v = kI, me = kI / umax D DL = L me , me (57) (58) D kde L = skutečný koeficient podélné disperze me 47 Koeficient DT se určí pomocí rovnice (63) tak, že sestrojíme sérii křivek C/C0 – t pro různé DT a najitím nejlepší shody se skutečnou křivkou C/C0 – t určíme DT. Trvalá dotace indikátoru Řešení lze napsat ve tvaru x B W u , r , C= w B 4πnm DL DT Qc exp (59) 1 2 BλRt r 2 Rt 2 DL β kde B = , γ = 1+ , Rt = n + , u w = Rt u 0 n 4γDL t u0 (60) −r B + 2u w 2 uw πB r W uw , = erfc r 2r B exp B (61) 2 2 DL γ , r = x + y DT Qc = zdroj znečištění (kg den-1), u0 = průměrná rychlost postupu (m s-1), n = pórovitost, která může být zaplněna migrující látkou, λ = konstanta rozpadu (m), stabilní látka = 0, β = koeficient sorpce (1/ β − Henryho konstanta = 0 pro nesorbující se látku). W (uw, r/B) je studňová fce. s přetékáním. Předpoklady použití rovnice 60 • rovnoměrné neohraničené proudění • homogenní ideální prostředí • difúze je zanedbatelná • argument uw nebo r/B je > 1 • proudění je nasycené a rozpustná látka je rovnoměrně rozdělená ve vertikálním směru v celé hloubce vrstvy • nepředpokládá se vznik radiálního proudění při injektování indikátoru Prostorová (2-D a 3-D) migrace v 1-D filtračním poli: Výpočetní schémata jsou závislá na geometrii zdroje dotace a tvaru koncentračního signálu. Z analýzy vyplývá, že: maximální projevy příčné disperze jsou při lokální dotaci znečištění, kdy velikost zdroje dotace (rs) je výrazně menší než vzdálenost do výpočetního bodu (x) tj. rs << (δT x x)1/2; přitom příčná disperze způsobuje zpomalování šíření kontaminačního rozhraní s C = 0,5 současně však dochází ke zvětšování přechodové zóny v příčném řezu, a proto lze v některých případech zanedbat vliv podélné disperze, a pak všechna výše uvedená řešení poskytují spolehlivé výpočty 48 koncentrace v oblasti, která je za rozhraním linie pístového vytěsnění a mají kvazistacionární asymptotická řešení, což ukazuje na možnost plné stabilizace koncentračního mraku tj. nedochází prakticky již k jeho dalšímu zvětšení. V takovémto případě je pak při řešení praktických úloh vhodné použití asympototických řešení tj. lze zanedbat podélnou disperzi (DL = 0) a příslušné vztahy pak mají následující tvary. Pro 2-D migrační rozptyl v 1-D filtračním poli, kdy při DT > 0 lze použít C= y 2 exp − , 2 πDTy xv 4 DTy x / v Pm (62) pro 3-D rozptyl v 1-D filtračním poli pak platí C= y2 z 2 − exp − 4D x / v 4D x / v , 4 πD / x Ty Tz PM (63) kde Pm = q0C0 , PM = Q0C0 je koncentrační intenzita bodového zdroje znečištění (q0 a Q0 je měrná a celková dotační vydatnost) a D / = DTy DTx . Podobné vztahy mohou být zcela jiné v případech, kdy dojde k zásadní změně či narušení 1-D rozměrnosti filtračního pole, k čemuž dochází vlivem heterogenit, změnou režimu i prostorového umístění zdroje znečištění (dotačního bodu) resp. odběrových bodů (jímacích vrtů), vlivem tíhové konvekce, plošně nerovnoměrným rozdělení srážek a infiltrace srážkových vod (utěsnění povrchu) atp. V případě profilových úloh, kdy má zvodeň značnou mocnost, kdy nelze filtrační pole považovat za 1-D, je nutno při potřebných analýzách využít metod matematického modelovaní umožňujících kromě jiného v každém bodě vypočíst vektor rychlosti proudění v(xi, zi). To je důležité v těch případech, kdy se projevuje hydraulická neúplnost čerpaného objektu daná např. umístěním filtrové časti, jen částečnou penetrací zvodně atp. Pro některé speciální případy dokonce jsou odvozeny analytická řešení. Přehled některých řešení lze najít již v pracích Mironěnko et al. (1994) atp. 5.6.2 Problémy pří určování migračních parametrů Geologické prostředí je vždy více a nebo méně heterogenní, to znamená, že migrace ze začátku určována mikrodisperzí přechází do migrace ovládané makrodisperzí. Při terénních zkouškách, kterými určujeme migrační parametry, je migrace obyčejně určována mikrodisperzí. Parametry makrodisperze by se ve zkouškách projevily až po delším čase ve velkých vzdálenostech. Proto zjištěné parametry nelze použít při řešení úloh šíření znečištění v dlouhém časovém intervalu a na velké vzdálenosti. Velký vliv má i kolísání hladiny podzemní vody (Mucha, Šestakov, 1987). 5.6.2.1 Vliv některých faktorů Vliv fyzikálněchemických procesů 49 Ve skutečných podmínkách se uplatňují nejen procesy rozptylu (viz výše), ale i kinetické procesy, jako je sorpce a desorpce, iontová výměna, degradace a rozpad atp. Model popisující sorpční proces Zvláštnosti ve schématu a v interpretaci testu jsou způsobeny následujícími vlivy. Hysterezí sorpčních procesů, např. desorpční parametry obdržené během injektace čisté vody do znečištěné vrstvy, se nerovnají příslušným absorpčním parametrům, které řídí šíření znečištěné vody Kinetikou, kvůli které se může doba dosahu chemické rovnováhy v systému stát srovnatelná s dobou trvání testu. Procesy s lineární kinetikou (Henryho izoterma) v homogenních kolektorech do výpočtu začleníme pomocí substituce. Migrační pórovitost pro nesorbující látky (n) (někdy se používá pojem aktivní pórovitost) zaměníme pórovitostí pro látky sorbující se (ne) (též termín efektivní pórovitost) tj. n => ne = n + ∆n (64) kde ∆n ≡ KG je doplňková migrační kapacita kolektoru, která není závislá na absolutní koncentraci, průběžném ani fónovém znečištění. Tato izotermická představa nám umožní při výpočtech šíření znečištění analyzovat i podmínky iontové výměny. Za určitých podmínek lze v parametru (∆n) zohlednit i vliv tvorby komplexních solí. V reálných podmínkách, kdy kontaminační roztok je tvořen anionty, kationty, makroelementy, však může být funkce definující podmínky na kontaminačním rozhraní značně komplikována (Mironěnko et al. 1994). Metoda dávkové dotace indikátoru5 Injektace čisté vody do vrtu během omezené doby dovolí sledovat vzájemný vztah (rozhraní) desorpce přední vlny a absorpce zadní vlny. Příslušné řešení radiálních migračních problémů může být získáno superpozicí. Tak pro základní řešení C = 0,5erfc( B ) máme C =1− t= t t 01 Pe = 3Pe 1 − t 1 3Pe + 1 / 2erfc erfc 2 4t 2 4∆ n t − t n = ( Qt , πr m(n + ∆n2 ) 2 ∆n = n + ∆n1 , n + ∆n2 ) ∆ n − t + t n , 2 tn = Qt n πr (n + ∆n2 )m 2 t > (65) tn (66) , r δL Z typových křivek daných v obr. 10 vyplývá, že rozdíl parametrů ∆n2 > ∆n1 přispívá k intenzivnímu utlumení odpovědi zvodně, protože sorpce zadní (části) vlny 5 Dáková dotace = A. Paket test 50 rychle dohoní desorpci přední vlny. Dá se ukázat, dáno tokem pístového vytláčení, že ovlivňování vln nastane ve vzdálenosti Qt n od injekčního vrtu. πm(∆n2 − ∆n1 ) r* = obr. 10: (67) Koncentrační křivky pro pulsní dotaci a různé Pe (Mironěnko 1994). Model jednoho vrtu, čerpání – nálev Známé řešení migračního problému C = 0,5 erfc (B) může být v případě nesymetrické desorpce/sorpce přepsáno ve tvaru B= {16ρ / 3[2 − 1 − φt ]} 1 − φt (1 − φt ) φ = ∆n / t * , (68) ∆n = 1/ 2 n + ∆n2 , n + ∆n1 ρ= πm(n + ∆n2 ) δL = δL τ0 Qt * (69) Kde t* = doba(čas) injektování. Interpretace testu evidentně umožní odhady pouze některých parametrů (Mironěnko et al., 1994). Tento vztah umožňuje zohlednit i následující procesy: Destrukce (radioaktivní, mikrobiologický atp. rozpad) je v podmínkách, kdy DL,T = 0 vyjádřena vztahem známým též z ochrany životního prostředí před radioaktivním zářením ( ) C = exp − λ p nx / v , (70) který je použitelný při stálé koncentraci látky na rozhraní ( C = 1) pro tu část koncentrační křivky, kdy platí, že vzdálenost výpočtového bodu je x< vt/n, a zároveň se pro body vyhovující podmínce x > vt/n předpokládá C = 0. Z toho vyplývá, že za koncentračním rozhraním je koncentrace látky po celou dobu šíření znečištění a při podmínkce t > (2-3)λp dochází k stacionárnímu režimu migrace. V reálných úlohách se často předpokládá, že na vlastním zdroji je splněna okrajová podmínka 51 С (х=0,t) = C0exp(-λp t), která vyjadřuje, že k destrukci dochází vlastně již přímo ve zdroji znečištění, bez další obnovy působení tohoto zdroje. To znamená, že výpočet koncentrace konkrétní degradující se znečišťující látky se vyjádří tak, že vynásobíme příslušnou funkci pro výpočet koncentrace pro dané migrační podmínky bez vlivu destrukce Cλp=0 = F(x,y,t) parametrem rozpadu exp(-λp t). Tak např. fundamentální analytické řešení C pro 1-D migraci bude mít tvar C =0.5exp(− λ p t )erfc(B ) (71) Vliv anizotropie Uplatňuje se jak vertikální, tak i horizontální anizotropie filtračních parametrů, jejichž hodnoty jsou v různých směrech (X, Y, Z) odlišné. Anizotropie vzniká vlivem geologických procesů a může k ní docházet na všech úrovních. Běžným předpokladem výpočetních schématů je izotropní prostředí, tzn. filtrační parametry jsou ve všech směrech shodné. Plošná (horizontalní) anizotropie je definována parametrem χ2h = kx / ky, (72) kde kx a ky je koeficient filtrace ve směru X, Y a úhlem mezi osami anizotropie (ϕ). Profilová (vertikalní) anizotropie je pak definována parametrem χ2v = kz / kx, (73) kde kz je koeficient filtrace ve vertikalní ose (Z). Poměr mezi oběma parametry je v běžných podmínkach 1/10 až 1/50. Znalost anizotropie je při interpretaci migračních prací velmi důležitá, podstatná je ale i při dalších prognózních výpočtech šíření znečištění či průběhu sanačních prací. Anizotropie se v prvé řadě projevuje v odlišných rychlostech proudění v různých směrech, neboť ta ovlivňuje konvektivní migraci. Pro posouzení vlivu plošné anizotropie při impulsních a nálevových či čerpacích zkouškách lze pro výpočet doby průběhu maxima koncentrační křivky (tmax) v kolektoru při libovolné orientaci paprsku pozorovacích vrtů ve vztahu k hlavním osám anizotropie použít následující vztah (Konosavskij et al.1993 in Landa 2007) t max = πmn x r 2 (cos 2 ϕ + χ h2 sin 2 ϕ ) /(Qχ h cos 2 ϕ + ω 2 sin 2 ϕ ) (74) kde ϕ = úhel mezi paprskem vrtů a osami filtrační anizotropie, r = vzdálenost mezi dotačním a čerpaným vrtem, χ = parametr prostorové filtrační anizotropie, ω= nx/ny = parametr prostorové migrační anizotropie, χh2 = chyba v určení veličiny v průlino-puklinových kolektorech daná výměnou látky mezi puklinami a bloky. Je-li splněna podmínka λmπmr2/(6Qn) < 0,1, pak tato chyba nepřesahuje zpravidla 50 %. 52 V případě horizontálního dupletu dochází k výraznému zprůměrování určených migračních a filtračních parametrů, a tak se anizotropie projevuje jen velmi málo (nx, ny). Chceme-li v tomto případě určit anizotropii v rovině X,Y pak stačí dvě párové zkoušky uskutečněné s různou orientací spojnice nálevového a čerpaného vrtu. Chceme-li vzít v úvahu při výpočtech vliv anizotropie, pak provedeme transformaci souřadnicového systému a při radiálním proudění provedeme substituci r=> r ′ = χ h 2 y 2 + x 2 nebo r=> r ′ = r χ h 2 sin 2 ϕ + cos 2 ϕ , (75) kde ϕ je úhel mezi poloměrem r a osou anizotropie Y. Koeficient filtrace pak nahradíme k => kxky (76) Podobně postupujeme při vertikální anizotropii, kdy použijeme koeficient /nz)/(kx /nx),kde kz a kx je koeficient filtrace ve směru X a Z. Vertikální složka vektoru rychlosti proudění vxi a vzi v bodu (xi, zi) může být vzata v úvahu záměnou horizontální souřadnice χ’v2=(kz xi => xi′ = xi k z / k x = xi χ v (77) a vynásobením takto vypočtené rychlosti proudění parametrem χv (Landa 2007) Vliv hydraulické neúplnosti vrtu Při dupletové migrační zkoušce ve vertikálním tvaru, která je vedena ve zvodni o relativně velké mocnosti v níž jsou umístěny hydraulicky neúplné vrty, je důležité při určování vlivu vertikální filtrační a migrační anizotropie vzít v úvahu hydraulický vliv nepropustných hranic u stropu a paty kolektoru. Tento vliv je dán prostorovou orientací a délkou filtrových částí vrtů. V takovýchto případech se zpravidla používají metody matematického modelování. Analytická řešení existují pouze pro některé typy úloh. V případě, ve kterém lze předpokládat, že je vliv difuzních a disperzních procesů zanedbatelný a filtr čerpaného vrtu je situován těsně u stropu kolektoru, je teoretická koncentrační křivka v případech tzv. schématu pístového vytěsnění definována vztahem (Mironěnko, Molskij, Runin 1988 in Landa 2007): [ ] C = (1 − h) 1 − (t 0 / t ) , (t ≥ t 0 ) b (78) kde b = 3(h-1), h = h / m , h = vzdálenost od bodového filtru do hranice oblasti rozšíření indikátoru, t0 = doba migrace po nejkratší proudnici, t 0 = πh 3 nΦ (m) /(Qχ v2 ) () [ (79) ( )] 2 3 4 −1 1 Oˆ m = − 1 + 4m − 2m − 4m − 4m ln 1 − m , m = 1 / h 8m (80) Toto řešení má uplatnění i při interpretaci dlouhotrvajícího čerpání podzemních vod, během kterého se projevuje hydrochemická zonálnost a tudíž dochází v čerpaném vrtu k postupnému nárůstu koncentrace nežádoucí látky. 53 Vliv disperze a difuze Je-li splněna podmínka, že C > 0,1, pak s chybou 10 % lze použít následující zjednodušené řešení C = 1 − (t 0 / t ) , (t ≥ t 0 ) β kde t0 = 0,4 m3n/( χv2Q), β= 1/4 pro kolektory s relativně neomezenou mocností, β=3/2 v případě, že filtrové části jsou umístěny v blízkosti stropu či paty kolektoru. Vliv prostorové heterogenity V případě, kdy máme při párové zkoušce k dispozici tři vrty, vypočteme proudnici po níž migruje indikátor od dotačního do čerpaného vrtu na základě matematického modelování. Analytické řešení je možné pouze v případě, kdy se všechny vrty nacházejí v jedné rovině X,Z či Y, Z. Potom horizontální složka rychlosti proudění ve výpočtovém bodu může být vypočtena jako vx=vx1+vx2+vx3, (81) a vertikální složka pak jako vz=vz1+vz2+vz3, (82) což představuje složku vlivu od každého z vrtů s tím, že v případě čerpání použijeme znaménko - a v případě nálevu pak znaménko +. Při interpretaci výsledků analyzujeme doběhový čas to po nejkratší proudnici z každého vrtu (Landa 2007). Hydrochemická setrvačnost6 Míchání stopovače a okolní vody v pozorovacím vrtu často snižuje propustnost (permeabilitu) přiléhajících oblastí, což je výsledkem odlišnosti koncentrací ve zvodnělé vrstvě a koncentrací ve vrtu. Časová perioda, během které k takovému procesu dochází je někdy srovnatelná s trváním celého testu. V tomto případě, můžeme mluvit o hydrochemickém opoždění pozorovacího vrtu, používaného pro zjišťování stopovače. V matematických modelech může být tento fenomén zahrnut definováním rovnice rovnováhy stopovače v prostoru vrtu naplněným vodou. Deformace radiálně symetrického toku při zkouškách V případě, že dojde k zásadní změně či narušení 1-D rozměrnosti filtračního pole, mohou se uvedené vztahy velmi odlišovat. K deformaci toku dochází vlivem heterogenit, změnou režimu i prostorového umístění zdroje znečištění (dotačního bodu) resp. odběrových bodů (jímacích vrtů), vlivem tíhové konvekce, plošně nerovnoměrným rozdělením srážek a infiltrace srážkových vod (utěsnění povrchu) atp. 6 Hydrochemická setrvačnost = A. hydrochemical lag of observation wells 54 V případě úloh, kdy má zvodeň značnou mocnost, a nelze tedy filtrační pole považovat za 1-D, je nutno při potřebných analýzách využít metod matematického modelovaní, což nám umožní vypočíst vektor rychlosti proudění v každém bodě v(xi, zi). Pro některé zvláštní případy jsou odvozeny i analytická řešení, např. Mironěnko (1994). Umístění vrtů Z výsledků testů vyplývá, že se špičkové velikosti sníží se vzdálenostmi vrtů kde dochází k měření koncentrace, od hlavní osy toku. Například, nejvyšší koncentrace je jen ~5% hodnoty sledované podél osy toku v případě, kdy je monitorovací vrt umístěný 20° od hlavního směru proudění. Nedostatek v těchto rozdílech by měl za následek chybu v odhadu disperzivity asi 30%. To podporuje názor, že znalost tokového pole a umístění pozorovacích vrtů je rozhodující v polním stopovacím testu (Yang 2001). Odvodňovací efekt velkých zlomů Výsledek testu mohou ovlivnit i velké zlomy, kterými se stopovač šíří mnohem rychleji než méně vodivými bloky. 5.6.3 Makrodisperze v heterogenních zvodních V heterogenním prostředí se projevuje vliv makrodisperze, a to hlavně v případě průlino-puklinových kolektorů (Česká křídová pánev) a v případě vrstevnatých kolektorů, (např. permokarbonské sedimenty). Projevy makrodisperze se liší v souvislosti s měřítkovými efekty. Dvojvrstvá zvodeň: Je nejčastějším heterogenním kolektorem. Sanace znečištění je z této zvodně relativně snadná. Ve většině případů se jedná o relativně propustné sedimentární horniny, které mají relativně malou mocnost (10 m), překryté kvartérními naplaveninami (hlínami) s nižší propustností a vyšší sorpcí s tloušťkou kolem 5 m. Teorie migrace v tomto druhu zvodní je dostatečně popsána, a to jak pro homogenní kolektory, tak i kolektory se známou zákonitostí k = F(z) změny propustnosti ve vertikální ose (Z) (aluviálních sedimenty větších řek). Migrace má dvě základní fáze. I.fáze: Samostatná migrace – k migraci dochází v každé z vrstev. Fáze se vyskytuje v počátku znečištění. Příčná disperze se může zanedbat a hodnota koeficientu makrodisperze (D+ ) je kvadraticky závislá na rychlosti proudění podzemní vody s tím, že s časem jeho hodnota postupně vzrůstá. D+ = An v2 t/n , (83) kde hodnota koeficientu An je závislá na funkci k =F (z), dále označovanou jako k(z). Tak například při lineárním poklesu propustnosti s hloubkou, tj. k = 2kсрz/m z2 odpovídá hodnota Аn=1/3, při parabolickém poklesu, tj. k = kmax(1 − 2 ) je An = 1/5. m Při stochasticky náhodné propustnosti je pak An = Wk, kde Wk2 je koeficient variace koeficientu filtrace. Z toho plyne, že výpočet disperzivity (δL) je závislý na vzdálenosti migrace (L) tj. δL = AnL. II.fáze: Asymptotická migrace – látka pronikla celým kolektorem. Nastává v případech dlouhého trvání znečištění. Dochází k intenzivní interakci látky mezi 55 jednotlivými vrstvami. Tento proces je definován konstantním koeficientem makrodisperze D* = δ*v (84) kde δ* koeficient makrodisperzivity je závislý na funkci k(z) a na parametru vyjadřující vztah látkové výměny mezi vrstvami. Například při lineárním poklesu propustnosti zvodně je δ* = m2/(24δTz), pro parabolický pokles je δ* = m2/(45δTz) a pro stochasticky chaotickou propustnost δ* = Wk2 lz2 /(3δTz) kde lz je tzv. charakteristické měřítko kovariační funkce propustnosti a δTz je příčná vertikální disperzivita. Nástup asymptotické fáze může nastat až za relativně dlouhou dobu. Při předpokladu splnění podmínky τ = δTzL/m2 > 0,5, při běžných hodnotách příčné disperzivity δTz= 10-3 m a mocnosti kolektoru m = 10 m lze asymptotická schémata aplikovat až v době, kdy kontaminační mrak dosahuje L = 50 km. Ale při τ > 0,15 - 0,2 získáme hodnoty makrodisperze řádově D*= 0,8-0,9 z čeho plyne, že asymptotická schémata ve skutečnosti poskytují správné výsledky už v době 2 - 3 krát kratší než je doba nástupu asymptotického režimu. V kolektorech se stochasticky chaotickou propustností (náhodné rozmístění proplástků, čoček a nejrůznějších heterogenit) je stanovení použití asymptotických řešení a ocenění makrodisperze obtížnější, neboť zde dochází k 3-D migraci v 3-D filtračním poli, a tudíž je nutno použít stochastických metod a modelů. Ale jejich praktická využitelnost je velmi složitá, jelikož jsou náročné na zajištění nezbytných informací o horninovém prostředí. Přesto je jejich použití pro definování tzv. zonálních kriterií a při analýze citlivosti velmi prospěšné. To znamená, že na stochastickém modelu ověřujeme svoji představu o stavbě zvodně a tu porovnáváme jak se skutečností, tak i s ekonomickou náročností na získání potřebných informací. V komplikovaných heterogenních systémech prakticky vždy zjistíme, že náklady na získání těchto informací jsou výrazně větší, než škody, které jsou způsobené tím, že potřebné informace nemáme, a proto je vhodné minimalizovat riziko ztrát využitím metod analogie. Průlino-puklinové zvodně: Migrace v průlino-puklinových kolektorech které se vyznačují dvojí velmi odlišnou pórovitostí se dá definovat pomocí tří základních schémat, a to s: teoreticky nekonečnou kapacitou bloků, kdy se neprojevuje omezené působení pórovitosti (sorpce), soustředěnou kapacitou bloků, kdy předpokládáme, že je veškerá předpokládaná kapacita soustředěna ve středu těchto bloků a 56 limitním schématem makrodisperze, ve kterém se dá při dlouhodobém znečištění heterogenní prostředí chápat jako kvazihomogenní, protože bloky jsou zaplněny a tudíž mají zanedbatelně malou kapacitu, a proto dynamika využití kapacity v blocích i v puklinách probíhá současně. Tento přístup nám umožňuje ve všech těchto schématech použít při výpočtech šíření znečištění pomocí odlišných metod prakticky stejné migrační a filtrační parametry. Hlavními migračními parametry jsou pak v tomto případě parametry komplexní interakce (výměny hmoty) mezi znečištěním v podzemní vodě a horninou λm = Sb 2Dmn0 nebo αm = λm/ n02 = Sb2Dm/ n0 kde Sb je měrný povrch a n0 a Dm je pórovitost bloků a koeficient molekulární difúze v blocích, n je puklinovatost hornin bez vlivu sorpce. Měrný povrch bloků odpovídá celkové ploše povrchu zprůměrovaného bloku v poměru k jeho objemu V. Pro deskovité bloky platí Sb = 2/mb, krychlové Sb = 6/mb, kde mb je mocnost bloku. Analytická řešení šíření znečištění pro výše uvedená schémata, kde t0 je časová souřadnice koncentračního rozhraní, jsou shrnuta v tab.1, za podmínky, že pohyb je v puklině popsán schématem pístového vytěsnění. Vliv fyzikálně chemických procesů: V případě makrodisperze nekonzervativních chemických látek v heterogenních kolektorech s průlinovou propustností lze použít již uvedené přístupy. Vliv sorpce se ve výpočtu zohlední pomocí koeficientu sorpčního rozdělení příslušné látky (Khi). V puklinových kolektorech lze rozlišit dva typy sorpce: a) spojena se sorpcí na povrchu bloků oddělených puklinami a b) sorpce daná průnikem dané látky do průlinových bloků. V takovémto případě pak migrační kapacitní parametry vyjádřené v pórovitosti či puklinovatosti jsou transformovány tj. Dn = KaSb , ∆n0 = KH0 (85) kde Ka je koeficient rozdělení látky (m) odpovídají zvýšení množství látky, které se sorbuje na povrchu bloků (g/m2) se vzrůstem jeho koncetrace v roztoku (g/m3) a KH0 je Henryho konstanta (-) pro látky nacházejících se v roztocích v průlinách. Destrukci (rozpad) je možné při výpočtech vzít v úvahu s dostatečnou přesností použijeme-li schéma s neomezenou (nekonečnou) migrační kapacitou. V případě konstantní dotace lze použít řešení, z nichž pro stacionární asymptotiku platí C = exp − λ p t0 1 + (λ m ) / λ p / n (86) Uvedený krátký přehled fyzikálních modelů migrace ve zvodních ukazuje, že výběr potřebných výpočetních parametrů je podmíněn strukturou a stavbou zvodně. Z druhé strany příprava průzkumných prací zaměřených na prognózní výpočet je závislá nejen na nich, ale i na podmínkách možného znečištění. 57 5.6.3.1 Dotace do pozorovacího vrtu Impulsní dotace do pozorovacích v heterogenním prostředí vrtů při čerpací zkoušce Případ vrstevnatých kolektorů s průlinovou propustností popisuje teoretická koncentrační křivka (Guven, Molz, Melvile 1984 in Landa 2007). 2 (1 − t r ) M exp − C= 2 2 4 w π w k k ψ (t r ) ψ (t r ) 2πmnr 2 3 3 (87) kde tr = qt/πr2n a wk = koeficient variace propustností φ (t2) = 2 [1 - (1- tr) |1- tr |]1/2 - (3/2) [1 - (1- tr)2 ], Platí přitom, že v rozmezí hodnot 0< tr< 1,2 odpovídá ψ (tr) ≈ 1/2 a dále při tr > 1,2 ÷ 1,5 je funkce ψ(tr) nelineární a rychle vzrůstá a limituje k 3/2 tr2. Vliv heterogenit způsobuje zpomalení poklesu koncentrace, to způsobuje při impulsní dotaci nesymetrii koncentrační křivky, protože se projevují „zbytkové“ efekty. Teoretická koncentrační křivka při zkouškách v průlino-puklinovém prostředí má tvar C= λ M λ exp − 3/ 2 4πr mn(t r − 1) 4(t r − 1) 2 (88) kde λ =Bmt0. Časová souřadnice bodu Cmx na koncentrační křivce (C - t) je definována vztahem tr, max=1+ λ /6 z kterého plyne, že látková výměna mezi puklinou a bloky způsobuje prodloužení doby, do které projde monitorovacím bodem maximum koncentrační vlny při impulsní dotaci. Zobecňující parametr Bm určuje dynamiku látkové výměny a kapacitní schopnost průlinových bloků i puklin. Jeho přesné matematické vyjádření je závislé na představě o struktuře průlino puklinového prostředí. Dá se vycházet z následujících schémat: • indikátor migruje ve dvou relativně navzájem izolovaných puklinách konstantně širokých 2b vypočteme parametr Bm ze vztahu Bm = Dmn0/b2 , kde Dm = koeficient molekulární difuze v matrici bloků, které obklopují vlastní puklinu; n0 = pórovitost prostředí. Schéma se uplatní v případě málo rozpukaných hornin, migrace indikátoru probíhá po jedné nebo několika málo puklinách mezi velkými bloky. • silný vliv difuze indikátoru do bloků je v prvé řadě ovlivněn měrným povrchem bloků (Sb). 58 Pak platí Bm = Sb2 Dmn0 / n2 = λm /n2 , kde λm = komplexní parametr výměny látky, který je závislý pouze na migračních parametrech bloků a jejich měrném povrchu. Jedná se o častější případ. 5.6.3.2 Párová zkouška (duplet) Analytické řešení pro párové zkoušky v heterogenním prostředí Toto řešení jak ve vrstevnatých, tak i puklinových kolektorech uvádí např. Mironěnko, Rumunin (1986). Pro interpretaci je vhodné použít v případě puklinových kolektorů řešení vyjádřené v grafické podobě. řešení Je-li splněna podmínka, že Bmto > 0,3÷0,4 je vhodné použít asymptotické Bm πr 2 mn ,t 0 = t − t0 3Q t 1 C ≈ − lg(B ), B = 0 2 2 (89) přičemž by měla být splněna podmínka 0,1< C < 0,8 (kde t0, = čas migrace látky po nejkratší proudnici). Jde-li o puklinové médium s bloky s podobným tvarem, pak Bm vypočteme ze vztahu: B= λm t 0 2n t − 1 ,t = t t0 (90) Nálev do vrtu Informace pro určení migračních parametrů poskytuje zkouška při které se nalévá roztok do úplného vrtu se stálým průtokem Q a v pozorovacích vrtech se měří koncentrace roztoku C. Na vytvoření ustáleného režimu proudění je potřeba dlouhou dobu dotovat do vrtu čerpanou vodu ze zkoušené vrstvy a nebo alespoň vodu o podobném složení. Potom se do vrtu dotuje indikátor se stálou koncentrací C0. Jedná se o radiální proudění. Výpočtové schéma makrodisperze, kde koeficient disperze kvadraticky závisí na rychlosti proudění podzemní vody. πn• πn• −t +t r 2 − r02 r 2 − r02 2 2 πm(r − r0 ) Q Q erfc exp C = 0,5 erfc Q 2 δ 2 n• t 2 δ 2 n• t ( ) ( ) (91) Při nalévání roztoku do vrtu s přítokem Q se touto rovnicí popisuje změna koncentrace v pozorovacím vrtu, který je umístěn ve vzdálenosti r od nálevového vrtu s poloměrem r0. Když zachytíme průběh změny koncentrace stopovací látky v pozorovacím vrtu, můžeme podle hodnot poměrné koncentrace C´pro různý čas t od začátku injektace získat odpovídající hodnoty argumentu B. Sestrojíme graf B√t – t. Z hodnoty tA určíme velikost aktivní pórovitosti 59 n= Qt A πm r 2 − r02 (53) ( ) z hodnoty (B√t)A najdeme hodnotu parametru makrodisperze δ2 = t A2 ( ) 4n B t (54) 2 A Na řešení má velký vliv správné určení mocnosti zvodně m. Analogicky můžeme provést zkoušku s pulsní dotací indikátoru do vrtu po dobu ∆t. Metoda se dá použít v místech bez přirozeného proudění podzemní vody (Mucha, Šestakov, 1987). 5.6.3.3 Model pro interpretaci testu typovými křivkami Porovnání typových křivek je tradiční operací pro interpretaci polních testů. Byly vyvinuty pro balíček tokových a migračních programů. Typové křivky odpovídající řešení dupletu, pro migrační schéma v konvergentním toku k produkčnímu vrtu, jsou konstruovány v logaritmických souřadnicích lg f – lg t, kde (1 − τ )2 3Pe 3τPe τ = Qt / πr 2 mn , Pe = r / δ L (92) exp − , 4π 16 τ Každá typová křivka je charakterizována vlastní hodnotou parametru Pe. Řídící body jsou vykreslovány v grafu lg F – lg t ve stejném měřítku jako jsou typové křivky (F = Qtc/M). Posun os lg f a lg t (během porovnávání) ve shodě s hodnotami lg t, ze kterých jsou zjištěny hodnoty n. Z hodnot Pe odpovídajících vybrané křivce jsou získány hodnoty δL. f = 60 6 Expertní systém Mnoho lidí využívá tabulkové procesory k analýze dat z čerpacích zkoušek. Například, Johnson et al. (2001 in Hunt 2005) popisuje používání tabulkového procesoru jako rozhraní pro model konečných diferencí pro analyzování dat ze zkoušek na vrtu. Tabulkový software pro analýzu dat ze zkoušek kolektorů a z expresních zkoušek byl vytvořený i U.S. Geologickým Průzkumem (Halford a Kuniansky 2002 in Hunt 2005). Jednou z velkých výhod tabulkových procesorů je, že změna v hodnotě parametru je automaticky zobrazena v grafu, a tak je znám vliv každého parametru na výpočtové křivce. To je výhodné pro změny parametrů zvodně a pro dobré nafitování dat. Výhodou je také to, že vytvořené programy jsou snadno implementované a hodí se pro použití ve více specializovaných souborech programů (Hunt 2005). Výhodou je také jejich relativní jednoduchost se kterou je spojena operativnost a rychlost použití. Přitom poskytnuté výsledky jsou často dostačující, a nebo slouží k získání alespoň přibližné představy o migračních parametrech, a tak i o osudu znečistění. Nespornou výhodou je i jejich cena. 6.1 Popis expertního systému Expertní systém jsem vytvořil v tabulkové aplikaci Microsoft Excel 2003, a to kvůli výše uvedeným výhodám. Navíc se domnívám, že je vhodnější pro pochopení podstaty procesů, kdy se člověk více seznámí s vlivem jednotlivých parametrů a pochopitelně i s různými úskalími analytických řešení, která by jinak zůstala skryta uvnitř složitého softwaru. Systém obsahuje stranu, kde se zadávají hodnoty parametrů a kde se vybírá metoda řešení. Dále obsahuje metody na výpočet koncentrace v daném čase a místě, a to čtyři metody pro jednorozměrné šíření v 1 D filtračním poli a šest vztahů pro výpočet dvourozměrného šíření v jednorozměrném proudění. Součástí expertního sytému je také osm řešení, která se používají pro vyhodnocení nejběžnějších migračních zkoušek (šest metod pro vyhodnocení zkoušek terénních a čtyři metody pro vyhodnocení zkoušek laboratorních). U každé metody je výsledek znázorněn graficky. Pro snazší ovládání systému jsem v programu Visual Basic vytvořil makra, která jsou spouštěna pomocí ovládacích prvků, umožňujících tak přechod ze vstupní stránky na řešení a zpět, označení vstupních parametrů, vynulování hodnot apod. V některých verzích Excelu není chybová a doplňková chybová funkce, proto jsem je naprogramoval ve Visual Basic. Výpočet migračních parametrů probíhá tak, že se nejprve z hodnot vstupních parametrů analyticky spočítá průběh koncentrace v čase (koncentrační křivka), ze které se poté zpětně dopočítávají hodnoty migračních parametrů (inverzní úloha). Při výpočtu inverzní úlohy se také používá linearizace koncentrační křivky pomocí inverzní chybové funkce. Vzniklé body se poté prokládají přímkou a průsečíky s osami se dosazují do vzorců. Prokládání bodů přímkou je v systému vyřešeno pomocí ovládacích prvků Posuvník, kterými se mění směr a poloha přímky. Výpočet migračních parametrů ze skutečných dat probíhá obdobně, s tím rozdílem, že data koncentrace se vloží do tabulky pro výpočet. 61 6.2 Matematické funkce použité při řešení Ve velkém množství vzorců pro analytický výpočet koncentrace a migračních parametrů se vyskytují chybová funkce a doplňková chybová funkce. • Doplňková chybová funkce Funkce erfc je doplňková funkce k normálnímu rozdělení. Platí erfc( x ) = ∞ 2 π ∫e −t 2 (93) dt x Doplňkovou chybovou funkci nelze explicitně vyjádřit, proto se vyjadřuje pomocí chybové funkce (erf). erfc( x ) = 1 − erf ( x ) • Chybová funkce Chybová funkce je dána vztahem erf ( x ) = 2 π x (94) −t ∫ e dt 2 0 Chybová funkce se řeší pomocí: o mocninné řady - x < 3,5 (− 1)n ⋅ x 2 n+1 n = 0 n!⋅(2 n + 1) ∞ erf ( x ) = ∑ o asymptotické řady - erf ( x ) ≈ 1 − (95) x ≥ 3 .5 2! 4! 6! × 1 − + − + ... . 2 4 6 2!⋅(2 x ) 3!⋅(2 x ) x ⋅ π 1!⋅(2 x ) e−x 2 (96) Erf je lichá funkce, a tedy erf (− x ) = −erf ( x ) . (97) V aplikaci Microsoft Excel 2003 jsou funkce erf a erfc součástí balíku analytických nástrojů. Ve starších verzích je nutné je naprogramovat ve VBA, a nebo ji ručně napsat přímo do buňky v MS Excelu, což je metoda časově náročná a také méně přesná. Pro vyřešení úloh bylo také nutné vyjádřit inverzní chybovou funkci. To jsem udělal tak, že jsem vytvořil tabulku hodnot funkce erfc a erf pro hodnoty od deseti do 1 E-5, a z nich jsem potom zpětně pomocí funkce svyhledat vyjadřoval hodnoty funkcí inverzních. 62 7 Výsledky a diskuze Typizace migračních zkoušek je značně obtížná, protože existuje mnoho kritérií, podle kterých se dají zkoušky dělit. Tato kritéria se také často překrývají a některé zkoušky vznikají kombinací zkoušek rozdílných. Navržená a nejběžněji používaná typizace podle toho, zda se jedná o ovlivněné nebo neovlivněné proudění, a dílčí dělení dle počtu vrtů mi připadá jako vcelku přehledná a srozumitelná. Dělení interpretačních řešení migračních zkoušek je ještě obtížnější, protože jedna konkrétní zkouška může být provedena v různých podmínkách. Dělení podle toho zda je kolektor homogenní či heterogenní mi přišlo jako nejvhodnější, protože interpretace metod v heterogenním prostředí, tj. uplatňuje se makrodisperze, často vychází z metod pro prostředí homogenní. Tyto metody pro vliv mikrodisperze se upraví zahrnutím různých vlivů spojených s heterogenitou kolektoru. Navíc jsou metody a jejich postupy při řešení shrnuty v tabulkové formě, která je přehledná a umožňuje snadnou orientaci i pro případy, pro které není výše uvedená klasifikace nejvhodnější. Z výsledků diplomové práce vyplývá, že je v literatuře uveden relativně velký počet analytických vztahů pro výpočet koncentrace. Vztahy na výpočet inverzních úloh k určení migračních parametrů nejsou v české literatuře uváděny téměř vůbec, ale v literatuře zahraniční jich existuje velké množství. To, že se vztahy v české literatuře téměř nevyskytují, je velmi překvapivé, protože tyto vztahy mají velký aplikační význam, hlavně při návrhu sanačních prací, monitorovacích systémů atd. S chybějící literaturou je zřejmě spojeno i to, že se u nás migrační zkoušky téměř neprovádí, při tom v sousedních zemích se běžně vykonávají. Při psaní diplomové práce se také ukázalo, že některé publikované vztahy jsou buďto přímo nefunkční (chybné), a nebo se dají využít jen při velmi omezených podmínkách (mocnost zvodně v řádech centimetrů). V mnoha úlohách se spokojíme s tím, že některé migrační parametry odhadneme nebo je určíme jednoduchou úvahou. Např. nerozšířilo se znečištění od ohniska za 50 let do 5 m, pak je zjevně rozhodující vliv sorpce, biodegradace a dalších eliminačních procesů, které se někdy zahrnují pod termín atenuace (Landa 2007). Zároveň však existuje spousta případů, kdy se vyžadují hodnoty migračních parametrů s určitou vyšší mírou přesnosti. Projektování migračních zkoušek závisí na tom, které informace o skutečných přírodních podmínkách máme k dispozici, jak tyto podmínky navrhneme zjednodušit a jaká metoda postup (typizace) bude nejvhodnější pro jejich vyhodnocení. Vyhodnocení migrační zkoušky je ovlivňováno přesností a spolehlivostí dat a zpětně určuje přesnost měření i interpretace. Z toho vyplývá, že chceme-li pro interpretaci využít pouze jednoduché vztahy, bylo by vhodné aby nebyla zkouška zbytečně technicky náročná. Často se vyplatí migrační zkoušky provádět společně se zkouškami hydrodynamickými, protože náklady na zkoušku se zvýší jen nepatrně a přitom nám to umožní získat mnohem více a nebo alespoň přesnější informace ( radiální rychlosti proudění). Toho by se mělo využít např. při sanaci metodou promývání. Při přidání stopovače do vody určené k dotaci se ověří zda vůbec dochází k promývání kontaminantu z horninového prostředí. 63 Migrační zkoušky je vhodné spojovat i s dalšími průzkumnými metodami jako například: • filtrační zkoušky, • povrchové geofyzikální metody, • analýza vrtného jádra, • odběr neporušených vzorků zemin a hornin pro posouzení struktury, • laboratorní určení koeficientů difuze průlinových bloků, sorpce, měrného povrchu, migrační pórovitosti, • laboratorní zkoušky zaměřené na posouzení chemické a fyzikální stability kontaminujících roztoků. Expertní systém vytvořený v rámci diplomové práce slouží hlavně pro výpočet jednorozměrné migrace a umožňuje řešit komplex inverzních úloh, kdy podle výsledků monitorování určujeme zpětně migrační parametry, a to v prvé řadě efektivní pórovitost a disperzi. Domnívám se, že by bylo dobré tento systém následně rozšířit i o určení parametrů sorpce a degradace z výsledků migračních zkoušek, anebo speciálního monitorování jakosti podzemních vod. Při výpočtu migračních parametrů z vypočtené koncentrace by měly být vstupní hodnoty podle principu inverzní úlohy stejné jako ty výsledné, v podstatě se jedná o ověřování a zpřesňování hodnot získaných jinou metodou či pouhým odhadem. Dosahovaná shoda byla v naprosté většině případů pro inženýrské využití naprosto dostačující. Nepřesnosti, které se vyskytly, se týkaly hlavně hodnot disperze, jelikož se jedná o velmi malé hodnoty, lze chybu z části přisoudit tzv. matematické disperzi (vliv zaokrouhlování apod.). Protože se bohužel neuskutečnila naplánovaná migrační zkouška na lokalitě Dražice, nemohla se funkčnost expertního systému a vztahů obecně ověřit na terénních datech. Ověření se i přesto uskutečnilo, a to na datech laboratorních. Laboratorní data byla získána ze zkoušky provedené Ing. M. Sequensovou v koordinaci s Ing. I.Landou, při které se zjišťovaly migrační schopnosti nanoželeza v píscích.. Je zajímavé, že i přesto, že test nebyl prováděný přímo za cílem získání migračních parametrů a obsahoval tedy některé nepřesnosti (neustálené proudění, problém s dobou trvání dotace), podařilo se mi vyhodnotit získaná data a vypočíst hodnoty pórovitosti a podélné disperze. Jednalo se o kolonový test s trvalou dotací. Porovnával jsem výsledky migrace dvou stopovačů, a to nanoželeza a NaCl s použitím vzorku stejného petrografického složení. Domnívám se, že takto získané výsledky pórovitosti jsou pro inženýrskou praxi, v našem případě pro potřebu projektování a realizace sanačních prací dostatečně shodné. Pro nanoželezo jako stopovač vyšla hodnota efektivní migrační pórovitost n = 0,32 a pro chloridy pak n = 0,34 Výsledná podélná disperze se již liší více a to DL = 3,2 10-6 pro nanoželezo a DL = 6,8 10-5 pro chlorid. Větší rozdíl může být z části způsobený matematickou disperzí a z části nepřesnostmi v datech a nelze ani zcela vyloučit vliv předchozího stopovače v koloně. I přes jisté nevýhody a omezení se domnívám, že by si analytické vztahy na vyhodnocení migračních zkoušek v České republice našly své uplatnění a měly by se začít více používat. 64 8 Závěr Pro prognózu vývoje koncentrace kontaminantu v podzemní vodě jsou nutné znalosti o primárních zákonitostech šíření znečištění. Tyto znalosti jsou podstatné pro vypracování ekonomicky a odborně odpovídajícího projektu na odstranění ekologické zátěže, respektive pro stanovení reálných termínů dosažení sanačních limitů. Přestože tyto předpoklady splňuje provádění migračních zkoušek, jsou v České republice stále nedoceňovány. To je dáno zřejmě z části tím, že v české literatuře nejsou zatím až na výjimky popsány téměř žádné metody pro vyhodnocení migračních zkoušek a to nejen v terénních, ale ani v laboratorních podmínkách. V zahraničí se při výběru nejvhodnější sanační metody běžně migrační zkoušky používají. Výsledky jsou pak publikovány i v relativně rozšířené odborné literatuře a je jim věnováno poměrně hodně prostoru. Publikovaná analytická řešení použitá v expertním systému a další metody ze zahraniční literatury jsou shrnuty v tabulkové formě. Velká část vztahů v literatuře je odvozená pro případy jednorozměrné migrace, které se využívají hlavně při vyhodnocení testů v laboratorních podmínkách. Dají se přitom použít i ve zjednodušených situacích v podmínkách terénních. Výhodou těchto relativně jednoduchých vztahů je to, že se díky nim lépe pochopí procesy šíření kontaminantu v podzemní vodě. Tyto vztahy nám umožňují ocenit přibližnou dobu migrace znečištění od místa zdroje do stanoveného místa a umožňují spočítat průběh znečištění v čase. Vyhodnocení inverzní úlohy nám umožní zjistit migrační parametry, a proto můžeme díky migračním zkouškám vytvořit lepší, efektivnější a hlavně reálný projekt sanačních prací. Přestože se numerické vztahy hodí pro většinu řešení, jsou analytické vztahy stále hodně používány. Výpočty podle analytických vztahů jsou snadné a rychlé a umožňují snáze proniknout do problematiky migrace kontaminantu. Vytvořený expertní systém v aplikaci Microsoft Excel je vhodný hlavně v případech, kdy je potřeba rychle a operativně vyhodnotit situaci (krátce po vzniku znečištění), ale může sloužit i k vyhodnocení běžných migračních zkoušek prováděných za účelem stanovení nejlepšího sanačního schématu. Slouží také k ověření platnosti vzorců a k lepšímu pochopení vlivu různých parametrů na řešení. Vzhledem k nemalé částce, která má být na sanace ještě vynaložena a kvůli výše zmíněným výhodám by se měly migrační zkoušky v České republice začít více využívat a měla by se jim věnovat větší pozornost. 65 9 Seznam literatury Axelsson G., Björnsson G., Montalvo F., 2005: Quantitative Interpretation of Tracer Test Data. Proceedings World Geothermal Congress 2005 Antalya, Turkey, 24. - 29. 4. 2005. Bear J., 1972: Dynamics of fluids in porous media. Elsevier, Amsterdam, Netherlands, 764 str. Beneš V., 1995: Hydrodynamika transportních a transformařnch procesů polutantů v podzemních vodách. Academia, Praha, 178 str. Birk S., Geyer T., Riedl R., Sauter M., 2005: Process-Based interpretation of tracer tests in carbonate aquifers. Ground Water 43/3 : 381-388. Bočever F. M. - Lapšin N. M. - Orodovskaja A. E. (1979): Zaščita podzemnych vod ot zagrjaznenija. Nedra, Moskva, 254 str. Dušek J., Dohnal M., Vogel T., 2007: Řešení transportu polutantů pro ustálené proudění vody v pórovitém prostředí. Integrovaný návrh při mimořádných situacích. ČVUT, Praha Císlerová M., Vogel T., 1998: Transportní procesy, ČVUT, Praha, 182 str. Cirpka O. A., Olsson A., Ju Q., Rahman A., Grathwohl P., 2006: Determination of transverse dispersion coefficients from reactive plume lengths. Ground Water 44/2 : 212-221. Glass R., Finley R. E., 2005: Field – Scale tracer testing: Determination of controlling transport processes in fractured and heterogenos subsurface environment. Sandian National laboratories. Hokr M., 2005: Transportní procesy, Učební text. Fakulta mechatroniky a mezioborových inženýrských studií, Technická univerzita v Liberci, 88 str. Hunt B., 2005: Visual basic programs for spreadsheet analysis. Ground Water 43/1 : 138-141. Kapras J., Kohoutová M., Otová B., 1998: Kapitoly z lékařské biologie a genetiky I. Karolinum, Praha, 88 str. Landa I., 2007: Speciální hydrogeologie, CZU, Praha. Mironěnko V.A., Rumynin V.G., Konosavsky P.K., Pozdniakov S.P., Shestakov V.M., Roshal A. A., 1994: Development of analytical and numerical models for the assessment and interpretation of hydrogeological field tests. Summary Report (1993-1994) of Russian - American Center for Contaminant Transport Studies. Earth Sciences Div., Lawrence Berkeley National Laboratory, University of California, 93 str. Mucha I., Šestakov V., 1987: Hydraulika podzemných vod. ALFA, Bratislava, 338 str. Quast K., W., Lansey K., Arnold R., Bassett R. L., Rondon M., 2006: Boron isotopes as an artificial tracer. Groun Water 44/3 : 453-466. Schulze-Makuch D., 2005: Longitudinal dispersivity data and implications for scaling behavior. Ground Water 43/3 : 443-456. Shook G. M., 2005: A systematic Metod for tracer test analysis: an example using beowawe tracer data. PROCEEDINGS, Thirtieth Workshop on Geothermal Reservoir Engineering, Stanford University, Stanford, California, 31. 1. - 2. 2. 2005. Šestakov V. M., Baškatov D. N. (1974): Opytnofiľtracionnye raboty. Nedra, Moskva, 202 str. Šestakov V.M. (1973): Dinamika podzemnyh vod. Izdatel'stvo MGU, Moskva, 327 str. 66 Tonder G., Reimann K., Dennis I., 2002: Interpretation of single-well tracer tests using fractional-flow dimensions. Hydrogeology Journal 2002/10 : 351-356. Vandenbohede A., Lebbe L., 2002: Performance and interpretation of tracer test in the Bekgian coastal plain. 17- Salt water intrusion meeting, Delft, Netherlands, 6 - 10.5. 2002. Webster D.S., Proctor J.F., Marine I.M., 1970: Two - well tracer test in fractured crystalline rock. United States Gowerment printing office, Washington, 22 str. Wexler E.J. 1989: Analytical solutionfor one -, two- a tree- dimensional solute transport in ground water systeme with uniform flow. U. S. Geological survey, Tallahassee, Florida, 132 str. Yang Y.S., Lin X.Y., Elliot T., Kalin R.M., 2001: A natural-gradient field tracer test for evaluation of pollutant-transport parameters in a porous-medium aquifer. Hydrogeology Journal 2001/9 : 313-320. 67 Seznam použitých symbolů C C0 Dm DhL DT Dx Dy Dz Dd k L Ld m M n ne Pe qd Q Qd r Rd S t t0 tmax t0,5 tk v vs δL δT δ* λ koncentrace rozpuštěné látky počáteční koncentrace rozpuštěné látky koeficient mechanické disperze koeficient podélné hydrodynamické disperze koeficient příčné hydrodynamické disperze koeficient hydrodynamické disperze ve směru osy x koeficient hydrodynamické disperze ve směru osy y koeficient hydrodynamické disperze ve směru osy z koeficient difúze koeficient nasycené hydraulické vodivosti délka oblasti (1-D migrace) polovina délky liniového zdroje kontaminace mocnost zvodně množství rozpuštěné látky na jednotku plochy pórovitost efektivní pórovitost Pecletovo číslo měrná dotační vydatnost průtok, přítok látky celková dotační vydatnost radiální souřadnice retardační faktor příčný profil, plocha čas čas kdy se indikátor objeví čas ve kterém je obsah indikátoru maximální čas kdy je obsah indikátoru při dlouhodobé dotaci 50% čas ve kterém obsah indikátoru doznívá filtrační darcyovská rychlost skutečná rychlost proudění podélná disperzivita příčná disperzivita koeficient makrodisperzivity rychlostní konstanta reakce prvního řádu g ⋅ m −3 g ⋅ m −3 m 2 ⋅ s −1 m 2 ⋅ s −1 m 2 ⋅ s −1 m 2 ⋅ s −1 m 2 ⋅ s −1 m 2 ⋅ s −1 m 2 ⋅ s −1 m ⋅ s −1 m m m g m 3 ⋅ s −1 m 3 ⋅ s −1 m 3 ⋅ s −1 m m2 s m ⋅ s −1 m ⋅ s −1 m m m s −1 Přílohy Příloha 1.: Ukázka expertního systému – koncentrační křivka měřená data Příloha 2.: Ukázka expertního systému – inverzní úloha měřená data chloridy a nanoželezo - koncentrace 0,12 1,0000 0,1 koncentrace NaCl (g/l) 0,8000 0,7000 0,08 0,6000 0,5000 0,06 0,4000 0,04 0,3000 0,2000 0,02 koncentrace nanoželezo (g/l) 0,9000 chloridy nanoželezo 0,1000 0,0000 0 0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 čas (min) Příloha 3.: Koncentrační křivky použité pro vyhodnocení migrační zkoušky Příloha 4.: Schematické znázornění migračních zkoušek Migrační zkoušky v uměle ovlivněném hydrodynamickém poli Název zkoušky Schéma Popis 1. vrt migrační test injekce stopovače do Qč Qn nálev – čerpání vrtu, jeho dočasné single – well tests zdržení ve zvodni a následné rychlé čerpání ve stejném vrtu Párová zkouška Duplet Recharging-discharging well pair method Dotace indikátoru při nálevové či tlakové zkoušce Cluster – well injection and pumping Dotace indikátoru při čerpací zkoušce Qn Qn Qč v jednom vrtu se voda se stopovačem začerpává a v druhém vrtu čerpá, vytvoří se tak uzavřené hydrodyn. pole. V čerpacím vrtu se měří koncentrace látky. Filtrační části obou vrtů mohou být na stejné ose (určení prost. anizotropie) Dotace indikátoru do hlavního vrtu nebo do vrtů pozorovacích při nálevové či tlakové zkoušce. Následně v pozorovacích vrtech sledujeme koncentraci. Qč Pv Pv I Do monitorovacího vrtu se přidá indikátor a jeho koncentrace se poté sleduje v čerpané vodě. Metoda ekonomicky velmi výhodná a rychlá, přitom většinou poskytuje dostatečné informace. Dotace indikátoru při liniové hydrodynamické zkoušce Qn Pv Indikátor dotujeme např. do vsakovacího zářezu, závlahového systému atp. a následně sledujeme koncentraci v pozorovacím vrtu, ale i vrtu čerpacím Migrační zkoušky v přirozeném hydrodynamickém poli Název zkoušky Schéma Popis Řízená dotace indikátoru Potřeba podrobných Pv I informací o směru proudění, protože pozorovací vrt by měl být umístěn na proudnici, která spojuje místo dotace a monitorovací bod. Chceme li přesné hodnoty, je potřeba relativně hodně vrtů. Využití znečištění jako indikátoru Jako indikátor se použije kontaminační látka, je li lehce odlišitelná. do jednoho vrtu se zapustí indikátor a v druhém vrtu nebo ve skupině vrtů se zjišťuje jeho koncentrace. Pro zjištění příčné disperze je vhodné pozorovací vrty umístit i na příčné ose ve směru k ose systému vrtů. Zkoušky při bodové dotaci indikátoru Zkoušky při liniové dotaci indikátoru I Pv Dotace indikátoru probíhá na liniové filtrační hranici a v pozorovacích vrtech se sleduje změna koncentrace. Příloha 5.: Přehled metod pro vyhodnocení migračních zkoušek pístové vytláčení – (bez difuze a hydraulické disperze) Konvektivní přenos Základní analytické řešení C = f (t − λ ) Bočever 1979, 9 při PAKETU C = f (t − λ ; λ1 ) 6 Vstupní parametry λ= xn ∂C ∂C = −v ; + tn ; n ∂t v ∂x Postup Poznámka t < λ → f = 0, C = 0; t > λ → f = 1, C = 1; tn = doba dotace při PAKETU λ1 < t < λ → f = 0, C = 0; λ1 > t > λ → f = 1, C = 1; vf s hydraulickou disperzí Konvektivní přenos Základní analytické řešení C = F1 ( B, B1 ) = O,5 * [erfc(B − B1 ) exp(4 BB1 )erfc(B + B1 )] (1) Samuelson O. 1941 in Bočever et al. 1979 C m = 0,5 * vt n vt n n n + erf erf xn xn D D t t 0 , 5 0 , 5 − + n n v v 4 4 n n Orodovskaja et al. 1977, Vstupní parametry vt B1 = 2 B= x 2 Dt n Dt ; n (2) n F(B,B1) = funkce Bočever 1979(nepřetržitý nálev) pro výpočet maxim. koncentrace v zadaném bodě ( C m ) Postup Poznámka Lineární změna koncentrace t C = F2 (B, B1 ) = O,5 * tn tn = doba paketu B B 1 − erfc(B − B1 )1 + exp(4 BB1 )erfc (B + B1 ) B1 B1 Typ zkoušky: Nálev s následným odčerpáním I – bloky s nekonečnou kapacitu (heterogenní) Základní analytické řešení Vstupní parametry Postup Poznámka C = erfcB Šestakov, Baškatov. 1974 Qč t (1) mQn n č nQ tč = č n t n nnQč (2) (vzorec 1,2) 1. sestrojíme křivku C -t nč = pórovitost při čerpání nn = pórovitost při nálevu B= Podmínka při nálevu: Dmπr 2 ml p 0,025 mn pQn (3) Qnt n r= π ml.nn (4) 2. vypočteme pro různé C Bč = inverfc C (t2/B2)A 3. vypočteme t2/B2 4. sestrojíme křivku (t2/B2)-t 5. určíme tA a (t2/B2 )A tA 6. vypočteme poměrnou změnu pórovitosti parametru np (mnč )2 = Q 2t 2 Q2D t č m ( B) 2 A nn Qntn = a nč Qč t A Základní analytické řešení C ≅ 0,5erfB Šestakov, Baškatov. 1974 II - bloky zcela nasyceny (makrodisperze) Postup Vstupní parametry B= nč•Qn tn − t n •Qč 2 δ 2 nč•t Podmínka: (1) QnQmt n m f 0,7 Qč m p mn • (2) velikost oblasti zkoušky: Qnt n (3) r= πl.n• m= Qč Qn nč ( Dm t / B tn 2 Řešení je komplikované , proto se používají asymptotické Qδ n vztahy při t n f 0,25 č 2 č Qn -4 tč = krátké;t < 2,5 10 δ2nč• 1. sestrojíme křivku C -t 2. vypočteme pro různé C i Bi = inverf 2 C 3. vypočteme A=√tB sestrojíme křivku √tB – t a určíme (√tB)A 4. vypočteme migrační parametry δ 2 n •2 nč•2 Qnt n = 2Qč tB 5. vypočteme migrační parametry )n A P tA δ n = 2 tB A • 2 č ( ) 2 nč• Qč t A = nn Qnt n A n• = výpočtová pórovitost nč = pórovitost při čerpání nn = pórovitost při nálevu 2 ( ) tč = dlouhé 1. sestrojíme křivku C -t 2. vypočteme pro několik C B = inverf 2 C a √tB 3. sestrojíme křivku (√tB – t) 4. proložíme přímku a určíme průsečíky (√tB)A pro tč = krátké nč•Qn tn n•Qč B= (4) 2 δ 2 nč•t použije-li nesorbující indikátor vypočítáme mocnost propustných vrstev 2 Poznámka (√tB)A tA t Typ zkoušky: Párová migrační zkouška (dupletová) Schéma neomezené kapacity v puklinách Základní analytické řešení Postup Vstupní parametry t0 Sb n p Dm πR 2 n sinψ − ψ cosψ t f ψ ( ) = = 0 dψ C = ∫ erfc q sin 3 ψ π 0 2n t − t0 2 1 (1) ψ mx (2) při ψ = 0, t0 = (πR n)/3q typové křivky v intervalech 0,1 < C < 0,5 odpovídají vztahu: ( ) λ t + −1 (3) C ≅ 0,25 log 2 (1 + 0,01λ ) při λ < 1-3 a interval 0,5 < C < 0,8 [( )] C ≅ 0,25 log λ t − − 1 = −0,5 log B (4) Poznámka (vz. 1) 1.sestrojíme typové křivky C − různé λ, kde λ = λ + t −1 pro ku 2 , t+ = t/t0, t0 = 2 t0 Sb Dm n p (R2q)/n , q = Q/m 2.sestrojíme křivku C -t 3. Poznámka: předpoklad, že přirozeným proudem lze zanedbat. (vz. 4) 1.sestrojíme křivku C -t 2.určíme C 0,5 3.vypočteme parametr přenosu hmoty: 2 q Sb2 Dm n p ≅ 0,01 2 t0,5 C 0,5 R postupně dosazujeme 0,1 < C < 0,2 různá n do vz. 4 tak, aby body ležely na exponenciální křivce C0 t0, 5 Typ zkoušky: Dávková dotace (Paket) Základní analytické Vstupní parametry řešení C = F (r , t ) − F (r , t − t p ) Šestakov,Baškatov, 1979, 177 velmi náročné na zpracování I - nekonečná kapacita tmx = tA + tn II - bloky nasyceny t mx = πr r l.n • Qn + 0,5t p Postup Poznámka nekonečná kapacita 1. sestrojíme křivku C - t 2. určíme C mx , tmx 3. vypočteme Bmx, Bmx = inverfc C mx 4. vypočteme migrační parametry 2 np t p Bmx Qn (t mx − 0,5t p ) = mn = ; (mn) 2 Dm (t mx − t p ) πr r l 5. známe –li np a n vypočteme mocnost propustných vrstev m i m n* = výpočtová pórovitost kolektoru np = nepropustné bloky bloky nasyceny 1. sestrojíme křivku C - t 2. určíme C mx , tmx 3. vypočteme pórovitost n • = Qn (t mx − 0,5t p ) πr r l δ 2Qn πr 2lβ 4. určíme podle nomogramů β = 2 ; δ 2 = πr l Qn I - nekonečná kapacita bloků (heterogenní schéma) Typ zkoušky: Trvalá dotace Základní analytické řešení Vstupní parametry C = erfcB (1) Šestakov, Baškatov 1974, 171 B= πr 2 Qn ν Dm n p t− πr 2l mn (2) Qn Postup Poznámka (vz. 1,2) 1. sestrojíme křivku C - t ν = počet propustných vrstev, ν = (l m )/m l = zkoušený interval m = 1/mz Σmi mi = mocnost propustných vrstev mz = mocnost celková 2. vypočteme orientačně t A = πr 2l.n Q 3. vybereme body C z podmínky t > tA D πr 2l ml f 4. vypočteme orientačně m a jestli je větší mm p Qn Podmínky Dmπr 2l ml f mm p Qn p 0,025 (3) to je splněno při malých r velkých Q než 0,7 lze použít všechny body 5. vypočteme pro několik Ci Bi = inverfc 2Ci a dále Ai = Bi √t 6. sestrojíme křivku B√t – t, proložíme přímku a určíme průsečík tA, při tom platí 7. ( B t ) A = πr 2l.n • n• ; tA = πr 2l.n • , je li velká 2Qn 2Qn δ2 Délka migrační zkoušky odchylka bodů od přímky použijeme postup podle 2 πr 2l mn 400πr l mn p Dm vz. 3,4 +1 t= 2 Qn m nQn 8. vypočteme migrační parametry πr 2lt A Qt δ2 = n • = n 2A , 2 πr l uQ B t n ( ) A C 1 t0 t 1 - projev mikrodisperze a difuze II - bloky (vrstvy) zcela nasyceny indikátorem Základní analytické řešení C = 0,5erfcB2 (1) Šestakov, Baškatkov 1974, 171 Je – li makrodisperze velká platí při (t < 2,5*10-4 δ2n*) C = erfcB3 (3) Vstupní parametry πr 2l.n • B2 = B3 = Qn −t 2 δ 2 n •t (2) πr 2l (4) tδ 2 2Qn n• velikost < 0,2 – 0,5 D = δ2v2 m ( m + m) δ2 = p p 8Dm Podmínky Dmπr 2l ml f p 0,025 (0,7) mm p Qn Postup Poznámka (vz. 3,4) 1. zkontrolujeme splnění podmínky 5 2. sestrojíme křivku C - t 3. vypočteme pro několik C Bi = inverfc C i 4. sestrojíme křivku Bi√t – t, Pv Qn ( ) 5. určíme B t A πr 2l 6. vypočteme migrační parametry • = n 2Qn B t δ2 2 ( ) C Délka migrační zkoušky Bloky zcela nasycené t f (2 ÷ 10) A πr 2l f n 0,5 Q t0,5 t0 trvalá dotace Vliv mikrodisperze Základní analytické řešení C = 0,5(erfcB + exp B 2 erfcB 1 ) je li t dostatečně dlouhé platí Vstupní parametry B= x − vS t 2 DS t B2 = C = 0,5erfcB , Šestakov, 1973, 286 v= vx ; D Q ; πm , B1 = x + vS t 2 DS t vS = v n D = δ 2v 2 Postup Poznámka (vz. 2) 1. sestrojíme křivku C - t pro pozorovací vrt 2. vypočteme pro několik C i a ti B = inverfcB = 2 C 3. sestrojíme křivku B t − t 4. proložíme přímku, určíme průsečík tA a B t A 5. vypočteme migrační parametry Qt t A2 ; δ n= = 2 πm r 2 − rv2 4n B t A pozorovací vrt vybíráme tak 0,3 byla daleko aby ε = vx D co nejmenší ( ) ( ) ( ) Q Pv Radiální proudění - trvalá dotace Základní analytické řešení Vstupní parametry Postup Bočever et al. 1969, 326; 2πQt 2 nQ Raimoundi P. et al. (1959) doporučují Dm + D Dr = Miron. et al. 1981,173 3 πmt zprůměrňovat Dr tj. ze vz. 1 nm ∂C Q ∂C π r 2 − rv2 n − Q m t (4) −n = n (5) C = 0,5erfc ∂t 2πrm ∂r 2 nDr t (3) Qnδ1 f 20 − 30 lze zanedbat vliv při Šestakov V. M. (1963) πmrDm analytický vztah pro Pe > 50 molekulární difůze, tudíž – 100 2 r − rp2 C = 0,5erfc (8) r 2 − rp2 4 r r δ 2 C = 0,5erfc 3 1 2 2r 4rδ1 2 Dn r t Mironěnko et al. 1981 (175) r n 3 p zprůměrňováním mikrodisperze v oblasti (6) ( ) Poznámka Platí: ∂C Q ∂C 1 ∂ ∂C n + n = rDr ∂t 2πrm ∂r r ∂r ∂r (1) Dr = Dm + D δQ Q = Dr = δ1v(r ) = 1 n mr 2πrm 1444244 2π43 Mironěiro (2) Dr = koef. mikrodisperze závislý na r Při Qn > 4000 n m D, r >> rv rp = souřadnice fronty pístového Qn vytěsnění, kde rp = t (6a) πmn po úpravě C = 0,5erfc 2 (7) Šestakov 1973 10 – 20 Qnt 1− πmnr 2 4rδ1 2πmDm 3r Qn r ≈ rp při Pe > r 2 − rp2 C = 0,5erfc (9) 4 2 r r δ Qnδ1 p 3 p 1 > 20 Musí platit πmrDm Mironěnko et al. (1981,1975) odvozují ze vztahu pro – 30 a Pe > 50 – 100 jednorozměrnou úlohu vztah pro radiální: Qt r − n C = 0,5erfc πmnr (13) Qntδ1 2 πmnr s indikátorem a při rv → 0 tj. rv << r a Pe < 10 – 200 C = 1 − F (α , β ) ) (10) Pv I Qn nr 2 Qnt ; β= (11) 4 Dt πmnr 2 lze jej použít i pro lineární změnu D od kde α = 2 r v(r), pak α = ; β = t r ; t r = p (12) 2δ1t r r F(α,β) = tabuizovaná r Lf r Délka přechod zóny při zanedbání Dm ∆rp ≅ γ p δ1rp ; rp = vz. 6a, γp = 4 při 0,08 < C < 0,92 6,6 při 0,01 < C < 0,99 8,8 při 0,001 < C < 0,999 vz. 3, Bočev et al. 1969, 327 1. Sestrojíme indikační křivku C - Qt C 0,5 Dc = tg α 2. Určíme C = 0,5 a úhel alfa a Dc Vypočteme parametr D ; m 1 V − D = 1,33 2 D m ; kde nV 4π 2 mVL2f Q 2 V = πr nm t0,5 m Radiální proudění - migrační zkouška dávková (paket) Základní analytické řešení Vstupní parametry C = 0,5erfcB − erfcB1 Qt πm = B= 2Q δ 1nt πm πmm −t r 2 − rv2 − Q = 2 δ 1nt Šestakov 1973, 298 ( ) n r 2 − rv2 − ( B= ) (r 2 ) − rv2 − πmm − t + tp Q 2 δ 1n(t − t p ) Postup Poznámka 1. sestrojíme indikační křivku C - t 2. určíme Cmx a tmx 3. vypočteme migrační parametry Q(t mx − 0,5t p ) 4. n = πm r 2 − rv2 5. D = z grafu (str. 293), kde místo v→Q/(πm), Lk → r2 – rv2 tp = paket, δ1 = mikrodisperze ( πm 6. δ = D Q ) 2 Vliv makrodisperze prostředí s dvojí pórovitostí I - neomezená kapacita Základní analytické řešení jednorozměrné Vstupní parametry Postup Poznámka Dmt p 0,3 − 0,5 n p m 2p S D t A ≅ b m p 0,5 np Je li kolektor z deskovitých nehomogenit → 2 Dmt A= p 0,3 − 0,5 ; n p mb Sb = specifický povrch bloků mp = zprůměrňovaný rozměr bloku xS C = erfc b 2v n p Dm xn t− v dvojrozměrné t S C = erfc 0 b 2v n p Dm t − t0 Mironěnko et al. 1981, 135 A= Je li kolektor z kvadrat. nehomogenit → D t A = m 2 p 0,015 − 0,02 n p mb pro bloky s velkou pórovitostí tL – čas kdy lze použít řešení Laviera t L p 0,05mb2 II - soustředěná kapacita Základní analytické řešení C = F (η , τ ) (1) Mironěnko. 1981, 133 Vstupní parametry h= xα m n p v , τ = α m (t − t0 ) (2) t0 = xn (3) v Postup Poznámka Funkce in Miron. 1981, 135 η ( ) C = F (η , τ ) = 1 − 2 exp(− τ )∫ exp(− 2 z )I 0 2 τz dz (4) 0 Klinzeunberg (1948) přibližné řešení (Mir. 1981, 134) C = 1 − 0,5erfc τ − η (5) Při τ >> η > 8 ∂Cb Dm S b (C − Cb ) = , (6) Qb = n p ∂t Lb ∂Cb (7) = α m (C − Cb ) , ∂t D S α m = m b s časem (8) n p Lb ( ) α m = 10 Dm , pro vrstevnaté mb2 n p (9) α m = 40 Dm , pro kubické mb2 n p (10) Dm S b2 , pro kubické II np (11) αm = α m+ = α m + v , při velké propustnosti bloků m np + b (12) Lb = průměrná dráha přenosu v blocích αm = objemový koeficient přenosu Mb+ = průměrná velikost bloků ve směru proudění dm = vz. 2 Miron. 1981, 134 pro bloky ve tvaru při αmt > 0,3 – 0,5 n C = erfc (13) , 2 τ Základní analytické řešení C = 1 − 0,5erfc x − vt • 2 Dt np np resp. přibližné řešení τ −η C = 1 − 0,5erfc 2 τ Mironěnko 1981, Vstupní parametry III – asymptotické řešení Postup když je doba plné difúzní dotace bloků menší než doba přenosu indikátoru do pozorovacího vrtu D S 2t A = α mt = m b ff 15 − 20 ; x < (vt)/np np Poznámka IV – Vrstevnatý kolektor Základní analytické řešení Vstupní parametry C = erfcB Šestakov 1973 B= neomezená C = 0,5erfcB Rošal, Šestakov 1969 x n p Dm 2 q (qt − nmx) v x− • t n B= d 2 •t n při t p 0,2 n p m 2p Dm Postup Poznámka při dlouhodobém procesu A > A1 > 0,1 kde Dt Dt A= ; A1 = m p (mn + m p n p ) npmp bez vlivu sorbce m + mp = průměrné velikosti (mocnosti) jednotlivých zón np,mp mn + m p n p q , D = δ 2v 2 , v= , n• = m + mp m + mp δ2 = m p (m + m p ) 2 Dm difuze q konvekce (v blocích difuze, v puklinách konvekce) (malá mocnost bloků) V – Radiální Základní analytické řešení Vstupní parametry C = 0,5(erfcB + exp B 2 erfcB 1 ) Šestakov, 1973, 291 r 2 − rv2 − B= δ2 Q t n πm 2 2 Postup (r Qt πn• 2 ) − rv2 − πn• m Q 2δ 2 n • t = −t πn• Q 2 δ 2n•t B1 = +t πm(r 2 − rv2 ) B2 = δ 2Q V – Radiální Základní analytické řešení 2C = erfc( B) − erfc( B0 ) Mucha, Šestakov 1987 Vstupní parametry B= (r B0 = 2 − r02 )πQnm − t 2 δ 2 nt (r 2 − r02 Poznámka D = δ 2v 2 ; Q vQ = πm v → vQ = • r 2 − rv2 − proudění – trvalá dotace )πnQm − t + ∆t 2 δ 2 n (t − ∆t ) Q ; πm D = δ 2 vQ2 δ 2 = ( ) x → r 2 − rv2 ; m p (m + m p ) 2 Dm proudění – pulsní dotace Postup Poznámka Pórovitost n pak můžeme určit pro čas tmax při dosáhnutí maximální koncentrace stopovací látky n= Q(t max - 0,5∆t) πm r 2 − r02 ( ) DL se určí z grafu 6,6 pro který v = Q/πm a LK = r2 – r02. Potom parametr makrodisperze 2 πm δ 2 = DL . Q VI – Radiální proudění - difúze do bloků, v puklinách disperze (vliv difúze malý) Základní analytické Vstupní parametry řešení 4B exp(− B 2 ) řešení pro r << gt C = erfcB − π Pe πn (5). Kutljarov 1967 in rS D n Mironěnko 1981, 178 B = vr = b 2vr m p t g = 2v(r ) viz vz. 1 πr ; Postup Poznámka Postup (vz. 8) 1. sestavíme křivku C - t 2. vypočteme B, B = inverfcC 1 3. sestavíme křivku 2 − t B 4. určíme Dc 5. vypočteme aktivní puklinovatost v puklinách: ∂C ∂C ∂ 2C + v(r ) − δ 1 2 Qb = 0 (1) n ∂t ∂r ∂r Qb = − Dm Sb ∂Cb ∂s v blocích: Dm ∂ 2Cb ∂Cb (3) = n p ∂s ∂t S =0 s=souřadnice (2) rSb Dm n p C = erfc − 2vr t − t0 Mironěnko 1981, 179 C = erfcB ; (8) (6) rn vr lze použít schéma mikrodisperze jestliže Sb Dm n p t εc p ; n 1− εc εc = relativní chyba v určení koncentrace a při malých S 2 Dm n p t εc b 2 p εc n (7) t0 = πmr 2 n A B= , t0 = Qn t − t0 A= C = erfcB − erfcB1 (9) případ PAKETU B= B= πmr 2 Sb Dm n p 2Qn rSb Dm n p 2vr t − t 0 ;(10) rSb Dm n p 2vr t − t n − t0 (11) n= 2Qn Qn t ; Sb = 2 A πmr πmr 2 1 Dm n p Dc 6. při nízkých hodnotách a několika pozorovacích vrtech sestavíme křivky C - t 7. určíme ti např pro C0,5 8. sestrojíme závislost ti – r4, které musí být přímkové pro okrajové podmínky C ( v , t ) t = 0 = Cb (s , t ) = 0 , C ( v, t ) − ∂1 ∂C (r , t ) = Cf ; ∂v v≡rv ∂Cb ( s, t ) ∂C (v, t ) = 0; = 0 (4) ∂v v→∞ ∂s s →∞ C poznámka: v případě mikrodisperze musí být přímková závislost ti – r2 t (vz. 10) 1. sestavíme křivku C - t 2. určíme Cmx a tmx 3. vypočteme vypočteme Bmx, Bmx = inverfcC mx 4. vypočteme migrační parametry: v (t − t ) 2r B tn n = r mx n ; Sb = r mx r r Dm n p poznámka: • platí když hydrodisperze v puklinách nemá výrazný vliv na rychlost šíření indikační vlna • časté zkreslení (deformace křivek – nesymetričnost) vlivem difuze a sorbce tn = doba nálevu pro t > t0 + tn dotace při t0 < t ≤ t0 + tn lze použít vz. 6 Qn = konst Vliv difúze Základní analytické řešení C = erfc 2 x Dm t x = 1 − erf 2 Dmt n n Samuelson D. 1941 in Bočever et al. 1979, 95 Vstupní parametry x = 2 Dmt inverf (1 − C ) n 2 n x t = inverf (1 − C ) 4 Dm Postup Je li 2 Poznámka x Dmt C ≅ 1− 2 tj. x = n x Dmt << 1 (velké časové intervaly) platí ∂ 2C ∂C = Dm ∂t ∂x 2 vf = 0 n n πDmt (1 − C ) ; n n x t= πDm 1 − C 2 vf Vliv konvektivní difúze Základní analytické řešení x−v t s C = 0,51 − erf 2 Dx t n Vstupní parametry vs = v/n; Ds = D/n x − vs t = 0,5erfc 2 Dt s (3). Šestakov V. M. (1973, 286) řešil vz. 1. Karlov, Jeger 1969 in Tjutjunova et al. 1978, 73 y ; (4) C = 0,5erfc Dy t 2 n Smirnov (1971) řešil vz. 2 vx C = 0,5erfcB + exp + erfcB1 (6) D Šestakov 1973, 286 při v > 0,01 m/s – Dx = 0,228 vs1,296; při v < 0,01 m/s – Dx ≈ Dy B= x − vt 2 Dt n ,B = 1 x + vt n Postup Poznámka přímé analytické řešení vz. 5 při Cm = konst, neprojevuje se vliv ostatních hranic (in Mironěnko et al. 1981, 116) pro x > vt/n platí jednorozměrná difuze: ∂C ∂ 2C ∂C (1) = Dx 2 − n ∂t ∂x ∂x je uváděn zpravidla tvar (Šestakov 1973) ∂C ∂C ∂ 2C =v + D 2 (5) n ∂t ∂x ∂x dvourozměrná difuze: ∂C ∂ 2C ∂ 2C ∂C n = Dx 2 + D y 2 − v ∂t ∂x ∂y ∂x (2) C = C0 při t = 0; C = C0 při x = 0 > na vstupu 2 Dt n n při vx/D > 50 Šestakov 1973 s relativní chybou ε < 5% C = 0,5erfcB ≡ vz. 3 (7) 0,3 ε= vx D q Schéma pískové kolony Vliv mikrodisperze Dávková dotace Základní analytické řešení C = erfcB − erfcB1 Postup Šestakov 1973, 299 Vstupní parametry B= B1 = nLK − vt ; 2 nDt nLK − v(t − t p ) 2 Dn (t − t p ) Poznámka 1. sestavíme křivku C - t nLk v v(t mx − 0,5t p ) 2. určíme tmx, přičemž platí: t mx − 0,5t p = 3. vypočteme migrační parametry: n = D, podle grafu (str. 293) Lk ; Lk v Trvalá dotace Základní analytické řešení C = 0,5erfcB (1) Šestakov 1973, 293 Vstupní parametry B= x − vs t 2 Ds t vs = v ; n Ds = D n platí při zadané relativní 0,3 chybě, δ p vx D Postup Poznámka 1. sestavíme křivku C - t 2. vybereme pro několik C i - ti 3. vypočteme B pro C < 0,5 kdy erfcB > 1 B = inverfc B = 2 C resp. B = inverf B = 1- 2 C 4. sestrojíme křivku (B√t – t) 5. určíme průsečík tA n v 6. přitom platí, B t = 0,5 Lk − t D n 7. vypočteme aktivní pórovitost a pro libovolný bod koeficient D (mikrodisperze) 2 v 2 Lk − t vt A v2 tA − t n n= ; D = 0,25 = 0,25 Lk B t 4 B t v = Darcyho rychlost kolona Mikrodisperze Základní analytické řešení Vstupní parametry xn − vt xn − vt vx C m = 0,5erfc + exp erf 2 nDt 2 nDt D (1) Ewing B. (1959) in Bočever et al. 1969, 325 C m = 0,5erfc Postup Poznámka 1. Sestavíme indikační křivku C - Qt 2. určíme C = 0,5 a úhel α, Dc a t0,5 3. vypočteme koef. disperze D, 1 D= nFLk 4πnF 2 Dc2t0,5 , kde t 0,5 = Q Na konvektivní i difůzní proud platí ∂C ∂C ∂ 2C n +v =D 2 , ∂t ∂x ∂x D = koeficient mikrodisperze xn − vt C = 0, t = 0 Cm = 1, t > 0, x = 0 x = Lk (2) 2 nDt Raduškovič L. V. (1947) pro t velké (asymptotické řešení) C m = 0,5erfc x− vt n (3) Dt 2 n lze použít při D ≤ 5 * 10 −3 s 4 % vx chybou, F = plocha souřadnice bodu s libovolnou koncentraci C vypočteme ze vztahu vt Dt x= +2 inverf 1 − 2C n n (4) a rychlost pohybu částice s libovolnou koncentrací ∂x v Dt = + inverf 1 − 2C (5) ∂t n n [ ( )] [ ( )] Q v(t − t n ) n − erfc n C m = 0,5erfc 2 Dt 2 Dt n n (6) (Aronofsky J. S., Keller J. P. 1957) x− vt x− Při PAKETU (vz. 2) Mironěnko 81, 150 grafoanalytický Šestakov 1973, inertní indikátor 1. sestrojíme indikační křivku C - t 2. vypočteme pro několik bodů C ≤ 0,5 B = inverfc (2 C ) C > 0,5 B = - inverfc (2-2 C ) 3. sestrojíme křivku B√t – t 4. určíme průsečík tA a Dc, přičemž platí Ln tA = ; L = Lk = délka kolony v v Dc = ; L = x = vzdálenost od 2 Dn bodu dotace 5. vypočteme migrační parametry 2 vt 1 v n= A ; D = n 2D c Lk (vz. 6) metoda charakteristických bodů (N. N. Verigin et al. 1977) C C 0,5 Dc = tg α t0,5 Qt Kolona – dobře propustné písky (Dm → 0) Konvektivní difúze Základní analytické řešení C = 0,5erfcB (1) Šestakov V. M. 1969 – asymptotické řešení Mironěnko 1981, 151 Vstupní parametry x(1 + nβ ) − βt v B= βt 2 (1 + nβ )α Lk > 30v/α Postup Poznámka Postup (vz. 1) projevuje li se disperze na vstupu – postup využití typových křivek (vliv sorbce) 1. sestavíme křivku C - t 2. vypočteme pro několik C hodnotu pro C ≤ 0,5; B = inverfc(2C ) C > 0,5; B = inverfc(2 − 2C ) 3. sestrojíme křivku (B√t – t) 4. určíme Dc a tA 5. vypočteme migrační parametry sorbce 4D 2 LK α= c β= ; t Av − nL β Schéma pískové kolony Vliv sorbce Paket (dávková dotace) Základní analytické řešení C = erfcB (2) Postup Ročev. et al. 1969, 331 Vstupní parametry B= a= Poznámka ne x − vt 2 a(vt − nx ) v αβ + βne2 D v (3) při β << 1 a v > 10 – 20 cm/hod lze zanedbat vliv disperze a použít asymptotické řešení podle vz. Račínského, Todese (vz.4) 1. sestavíme indikační křivku C - t 2. vypočteme pro 0,01 < C < 0,95 3. sestrojíme křivku t0, kde platí C = 0,5 a B = 0 vt 1 ne = n 0 ; β= Lk ne − n 4. určíme Dc 5. určíme podle vypočteme parametr rychlosti sorbce α 1 α= D β 2 − 2 (1 + nβ ) 2 4 Dc v C při lineární kinetice sorbce ∂N ∂C ∂C ∂ 2C +n +v =D 2 ∂t ∂t ∂x ∂x (1) Lk→∞ B√… Dc t t0 t kolona Vliv sorbce Základní analytické řešení Vstupní parametry η C = F (η , τ ) = 1 − exp(−τ ) ∫ exp(− z ) I 0 (2 τz )dz η = 0 (1) Tomas G. (1951) in Bočever et al. 1969, 323 C = 0,5erfcB (4) Račinskij V. V., Rodea O. M. (1956) in Bočever et al. 1969, dx nx , τ = αβ t − v v (2) C0 (3) N0 τ −η nx − vt B= = 2 τ 2 v αβ (vt − hχ ) pro τ > 25 (asymptotické v řešení) Lk f 30 β= α C = 0,5(erfcB − erfcB0 ) (5) Bočever F. M. et al. (1969, 329) pro t > td při dotaci indikátoru po dobu td Postup Poznámka (podle vz. 4) Boče vet al. 1969, 331 1. sestrojíme indikační křivku C t 2. sestrojíme křivku B√t – t 3. proložíme přímku, určíme Dc vypočteme parametr rychlosti sorbce 4D c2 α; α= Při lineární kinetické sorbci a bez vlivu mikrodisperze, tj. β ∂N ∂C ∂C + ne +v =0 ∂t ∂x ∂x ne = n + 1/β α = koef. rychlosti disperze N0 = limitující hodnota N při C0 B0, viz vz. 5 se záměnou t → t – td; α,β,n pro sorbci → pro desorpci bez vlivu sorbce Vrstevnatý kolektor Základní analytické řešení C = 0,5erfcB Vstupní parametry χ B= 2m Bočever et al. 1969, 334 Lauwerien H. A. (1955) m p f 2,2 nv v t −χ np D n Postup Poznámka Platí: kolektor: ∂C ∂C ∂C nm + mv =D ∂t ∂x ∂y (1) poloizolátor: ∂ 2C ∂C D 2 = np ∂y ∂t pro D ; tj. n pt dostatečně velkých vt x− • n C = 1 − erf D2 t 2 n• (Miron. 1981, 123) Schéma asymptotické Rošal A. A., Šestakov V. M. 1969 – pro hlavní kolektor a vt pro χ =≤ • ; n Dmt f8; A= m p m p n p + mn ( C ≥ 0,5 n• = n + n p D2 = δ 2 v 2 ; mp m C = 0, t = 0 C = 1, x = 0 ∂C =0 ∂y ; δ2 = ) mm p mn 2 Dm 1 + m p n p Přechod zóna: ∆x = γ p Zpravidla D2 >>> D D2 t n• 2 D2 = koef. makrodisperze y =0 Schéma nekonečné x n p Dm C = erfc t − t 0 kapacity mv 2 Dmt A= x =≤ n p m 2p f 0,3 − 0,5 pro vt xn , t0 = n v Zobecnění vzorce 5 pro určení C v libovolném bodě vrstev. Kolektoru M. G. Abišajev (1979) z + Dmt 0 ( x, y ) xn mn C = erfc , t0 ≅ v 2 Dm [t − t 0 ( x, y )] np np difuze q v n pulsní dotace stopovače Test v přirozeném gradientu Základní analytické řešení Vstupní parametry Postup Poznámka Pe M C= * mnxt 4π δ y / δ x τ = vt / xn , V podmínkách ustáleného toku a dokonalého promíchání stopovače ve vrtu je darcyho rychlost spočítána jako (Drost a Neumaier, 1974, in Tonder, Rieman 2002). W - objem tekutiny obsažené v testované části, A - plocha příčného řezu kolmá na směr toku, , α = faktor deformace vrtu (0,5 – 4, = 2 pro otevřený vrt), rw = poloměr vrtu, d = délka testovaného úseku ve vrtu . Pe 1 δ x y 2 exp 1 − 1+ 2 2 2π δ y x Mironěnko 1994 π − 2 Pe = x / δ x Předpoklad, že je Darcyho 1D rychlost (v) odhadnutá nezávisle q= W C0 ln αAt C A= πrwd (pro radiální model)
Podobné dokumenty
Bez názvu-5 - Obec Čejkovice
to až na leden 2013. Vyhnete se tím zdržení na
podatelně Katastrálního pracoviště v Hodoníně.
Pokud se mezi vámi najdou takoví, kteří jsou
přesvědčeni, že o svých nemovitostech mají
sami ten nejlep...
Migrační vlastnosti nanoželeza a syrovátky a jejich vliv na
Česká zemědělská univerzita v Praze
Fakulta životního prostředí
Katedra ekologie a životního prostředí
Vnitřní energie tělesa
difúze je proces rozptylování se částic v
prostoru vlivem Brownova pohybu.
přirozenou vlastností látek je, že pokud se
jejich částice mohou pohybovat, tak se
rozptylují do celého prostoru, kterého ...
mezinárodní oblast povodí odry
Nejvýznamnějšími levostrannými přítoky Odry jsou Opava, Kladská Nisa (Nysa Kłodzka),
Olawa, Bystrzyca, Kaczawa, Bobr a Lužická Nisa, z pravé strany do Odry přitékají Ostravice,
Olše, Klodnica, Mala...