Komise nese politickou zodpovědnost za stávky ve firmě Lindsey

Komise nese politickou zodpovědnost za stávky ve firmě Lindsey

Komise nese politickou odpovědnost za stávky ve firmě Lindsey
Nedávné sociální nepokoje a divoké stávky v rafinerii ropy Lindsey odhalují křehkost
evropského sociálního modelu v souvislosti s precedenčními případy Viking, Laval,
Rüffert a Lucembursko, které před nedávnem projednával Evropský soudní dvůr. ESD
jasně doporučil nahradit základní princip unijního práva, tj. stejnou mzdu za stejnou
práci, antisociálním principem minimální mzdové úrovně za stejnou práci, přičemž omezil
právo na stávku a dostal odbory do situace, v níž budou muset při hájení zájmů svých
členů vstupovat do právních sporů a hradit odškodné.
Zřídka kdy jsme byli svědky tak chabé politické reakce na tento vývoj, což navíc k
současné finanční a hospodářské krizi v Evropě ještě podnítilo krizi sociální.
České předsednictví pak reagovalo tím, že svolalo summit EU věnovaný protekcionismu.
Polský ministr pro Evropu Mikolaj Dogielewicz před nedávnem přilil oleje do ohně, když
tvrdil, že nadcházející schůzka Evropské rady by se měla zabývat otázkou otevření
pracovních trhů a že bychom neměli „oslabovat unijní pravidla, když se jedná o vysílání
pracovníků“. Lord Mandelson zase navrhl, aby stávkující pracovníci v rafinerii Lindsey
byli nařčeni z „politiky xenofobie“. Podle Vladimíra Špidly, evropského komisaře pro
zaměstnanost a sociální otázky, rozhodnutí Evropského soudního dvora nezpochybňují
práva zaměstnanců a právo EU uznává celou řadu pracovněprávních vztahů v členských
zemích.
Nemáme v úmyslu reagovat na tuto politiku strachu, kdy legitimní sociální požadavky na
rovné zacházení a stejné mzdy za stejnou práci jsou neustále pošpiňovány a označovány
jako xenofobní a protekcionistické. Namísto toho bychom měli vyzvat naše politické
vedení, aby se vrátilo na počátek a zkoumalo některé ze zakládajících principů evropské
integrace a vytváření sociálního státu. Někdo musí předstoupit a přijmout politickou
odpovědnost za rostoucí sociální nepokoje v členských státech Evropské unie. Podle
našeho názoru se již Evropská komise nemůže skrývat před svojí politickou odpovědností
nebo před skutečností, že do značné míry napomohla a umožnila zaměstnavatelům vést
pře u evropských soudů, jež mají tak devastující dopad na odbory.
Evropský soudní dvůr v případě Laval jasně vycházel z návrhů Komise, podle nichž
veškeré protestní akce zaměstnanců pořádané odbory za účelem prosazení zásady stejné
mzdy za stejnou práci budou nepřiměřené, pokud jdou nad rámec minimální úrovně
mezd a hlavních myšlenek Směrnice o vysílání pracovníků. Navíc v případě Komise
versus Lucembursko, kdy jde o „předpisy veřejného pořádku“, je zdůvodnění Soudního
dvora dosti trapnou kopií zprávy Komise o vysílání pracovníků z roku 2004.
A konečně: Komise před nedávnem přibouchla dveře před návrhem Evropského
parlamentu obsaženým v jeho Usnesení z 22. října 2008 o výzvách pro kolektivní
smlouvy v EU, které bylo přijato drtivou většinou 474 hlasů oproti 106 hlasům proti a
93 zdržením se a podle kterého by Komise neměla vyloučit částečnou revizi Směrnice o
vysílání pracovníků, jestliže zkoumá dopad vnitřního trhu na pracovní práva a kolektivní
vyjednávání.
Jako zástupci evropského odborového hnutí máme v úmyslu volat Komisi a naše zvolené
politiky na národní a evropský úrovni k odpovědnosti za tuto otázku v souvislosti
s nadcházejícími volbami. Věříme, že silná evropská exekutiva musí mít politickou
podporu evropských národů. Věříme v nejpodstatnější základní kameny, na nichž je
postavena sociální dimenze Evropské unie – Spaakovu a Ohlinovu zprávu z r. 1956; tyto
zprávy hovoří o tom, že je třeba vyloučit strukturální konkurenci ve mzdách, a to buď na
základě národní legislativy nebo protestních akcí odborů. Věříme, že zásahy vlády a
soudů do svobody kolektivního vyjednávání, pokud jsou vůbec potřebné, by měly být
omezeny na minimum. Věříme, že v Evropě si konkurujeme našimi dovednostmi a nikoli
nižšími mzdami!
Evropská komise a šéfové zemí Evropské unie si zjevně nevšimli a nepoznali, že křehká
rovnováha evropské sociální smlouvy byla precedenčními rozhodnutími Evropského
soudního dvora otřesena.
Proto naléhavě žádáme všechny komisaře, předsedu Komise a kandidáty Evropského
parlamentu, aby prosazovali principy stejné mzdy za stejnou práci a autonomie odborů a
kolektivního vyjednávání – včetně základního práva na stávku – jako základních kamenů
sociální Evropy. Chceme, aby kandidáti na volená místa v Evropském parlamentu nebo
v Komisi prosazovali zvrácení precedenčních rozhodnutí Evropského soudního dvora
formou revize Směrnice o vysílání pracovníků a zařazení Protokolu o sociálním pokroku
jako přílohy do Smluv o Evropské unii.
Nastal čas, kdy je třeba v Evropské unii zavést principy parlamentarismu a zastupitelské
demokracie, a to již při jmenování příští Komise. Nastal čas, kdy je třeba postavit se za
principy sociální Evropy. Nastal čas, kdy je třeba změnit směr evropské politiky a v boji
proti dopadům finanční, hospodářské a sociální krize postavit do popředí principy
rovného zacházení a také vytváření zaměstnanosti a sociálního státu.
John Monks, generální tajemník Evropské odborové konfederace
Sam Hägglund, generální tajemník EFBWW
Peter Scherrer, generální tajemník EMF (Evropské federace kováků)
Reinhard Reibsch, generální tajemník EMCEF (Evropské federace pracovníků hornictví,
chemického průmyslu a energetiky)
Eduardo Chagas, generální tajemník ETF (Evropské federace dopraváků)
Patrick Itschert, generální tajemník Evropské federace odborového svazu textil, kůže
Harald Wiedenhofer, generální tajemník evropské federace odborového svazu
potravin, zemědělství, turistiky
Stanislav Antoniv , předseda OS Stavba ČR