insektologie

Výběr ze Záchodových monologů
Pavel Zarodňanský
Kulisou je pouze záchod a světla, která na něj směřují.
Businessman.
Přichází muž ve smokingu, sedá si.
Muž(nezaujatě): Tak jsem zase tady. Ať dělám v tom posraným životě cokoliv, vždycky skončím na
tom stejným místě s kalhoty dole.
Vzhlédné k divákům. Ozve se „zbluňk“.
Muž(zapřemýšleně): Zajímalo by mě, kolik času vlastně stráví člověk sraním. Řekněme - 25 minut
denně, to je… počkejte.
Vytáhne z kapsy kalkulačku a začne počítat.
365 * 25…děleno šedesáti, tak to je dámy a pánové 100 hodin strávených na hajzlu za celej rok, takže
přibližně 4 dny. Pokavaď se průměrný občan České republiky dožije zhruba sedmdesáti let, tak to
nám hází slušnejtřičtvrtěrok života stráveného vykonáváním potřeby.(smích)Celej rok života smolíme,
chápete to? A přičtěte k tomu jakoukoliv práci, spánek, kocovinu, čekání na zastávce, v zácpě, u
doktora, učení se na zkoušku z insektologie a všecky věci, které nesnášíte. No a teprve zjistíte, že
máte jenom nějakých 15 let na sex, facebook ačumění do blba.
Žbluňk
Muž (přihmouří oči a přemýšlí dál)Ale počkejte, dejte mi chvíli, pojďme ještě dál! Pak je tu ještě ten
čas, pocity a prostředky, které jste do života investovali zbytečně. Třeba když jste byli dva roky
zadání, a ona vás pak přítelkyně vysmáhla s kolomazákem ze sousední garáže. Nebo třeba půl roku
zvete slečnu za drink, utratíte tisíce! A když na to dojde, tak se vám třeba nepostaví pinďa nebo tak
něco, no a je všechno v háji. A pak jste z toho taky nějakou dobu smutní, to dělá další promrhaný
čas.Takže odečteme tedy průměrný čas strávený se zlomeným srdcem, v depresi, smutku, na
nemocničním lůžku… a ještě tohle… A je to. To jsme už na…(s odmlkou, pomalu) jedné hodině.
Žbluňk
Takže jen jedna jediná hodina z celého života, kterou skutečně prožíváte, při které se cítíte skutečně
živí! No a… vy tady sedíte a civíte na mě, jak seru.
Vstává, splachuje a odchází.
Sebevrah
druhý herec, vzhledově mnohem mladší, neučesaný, nejlépe oblečený ve svetru s jeleny - 14 leté dítě
v depresi
Sebevrah(odhodlaně): Zítřejší noviny zaplní zpráva o mladíkovi, kterého všichni milovali, nikdo
nechápal, proč to udělal, nikdo by to do něj neřekl, blabla, prostě úplně stejný kecy, jako kdyby váš
králík překousal dráty od pračky a sejmul ho proud. Bude to pořádná spoušť. Udělám to tak, aby se
z toho pozvracel i ten nejostřílenější fízl. Budou litovat. (velmi dramaticky)Vidím svou matku, jak se to
dovídá, jak vidí v krabici kusy mého těla, jak šílená bolest znetvořuje její obličej, vidím otce(velmi
hlučně a intenzivně), jak lituje, že se ke mně takhle zachoval. Jak vzpomíná na svého jediného syna,
jak s sebou plácá o zem a naříká, jak hoří. Potrestám je, zaplatí cenu nejvyšší a budou si přát, aby
shořeli v pekle. Měli si to rozmyslet dřív, než mě přivedli na svět a záhy odsoudili k smrti!
(ženský hlas z venčí): „Gustave? Jak dlouho ještě budeš na tom záchodě?“
Chvíle ticha
Tak jo, už asi víte, o čem mluvím. Ano, jmenuji se Gustav, je vám to málo k smíchu? Gustav Rohožka,
těší mě. Gustav Rohožka, slizkej je jak předkožka. Za Gustava Rohožku, dal bych zhnilou ponožku.
Haha
Jeho projev postupně nabývá na intenzitě a agresivitě.
Vy nevíte, jaké to je, když dělá třídní učitelka docházku. (posměšně) Martin Straka, Lukáš Novák,
Petra Fuksová, Lucie Krásná... Gustav Rohožka! Ani ta stará rašple se neumí udržet. Rozchechtá se
tak, že jsou přední lavice plné kousků máslovejchkroasánů. Jen občas se smiluje a mé jméno radši
vůbec nepřečte. I ona se to však zítra dozví. I ona se dozví, že z Gustava Rohožky je už jen žrádlo pro
kočky. „Paní učitelko, jeden z vašich žáků je bohužel po smrti, volali mi to jeho rodiče“, říká ji ředitel.
„Pane bože, neříkejte, kdo?“ Ten kluk, ten…tmavovlasý.“ „Tam je hodně tmavovlasých, kdo?“ – „Gé
Er.“, odpoví „hlavní představitel školy“, aby udržel situaci dostatečně důstojnou a třeba se při
vyslovení mého jména neuchechtl (ironicky). Až tehdy si ta nána vzpomene, že jsem byl jedinej, kdo si
pamatoval vzorec pro determinant, že nikdo jiný nepochopil ten pitomej Newtonův gravitační zákon
a jako jediný dokázal na mapě najít Slovensko. A pak se rozbrečí, posmrká svůj vyšívanej kapesníček a
půjde se utěšit pořádným karamelovým větrníkem do nejbližší cukrárny. Žbluňk
A co ty, Mončo? Pamatuješ, když ses mě tehda na chodbě ptala na jméno a já ti řekl, že jsem docela
obyčejnej Kuba Juřina z osmičky a ty sis mě hned vedla do kabinky na záchodech, kde jsi mi dovolila
šahat ti pod tričko? A jak ti to pak ta zmalovaná kráva všechno vykvákala, že se jmenuju Gustav, a ty
jsi se mnou už nikdy nepromluvila, protože všechny holky mají své Majkly, Dejvy, Chuany, Džoše a
Póly, jenom ty, ty hloupá p*čo,by jsi měla Gustava. A přitom se ti to tak líbilo. Bude se ti to líbit i zítra,
až ti za zmalovaná kráva řekne, že Gustava přejel na Zborovské parní válec? Ne, nebude, budeš se
nenávidět a jednou své tři syny pojmenuješ po mě.
Žbluňk, žbluňk.
Dodává: I dceru!!
Vstává a splachuje
Táta: Gustave, čeká tady na tebe večeře!
G: Však jo, už jdu.
Idealista
Přichází muž s růžovými brýlemi, sedá si. Jeho projev je žoviální a procítěný.
Představte si, kdyby se všechny země spojily v jednu obří říši, kde by všichni mluvili jedním jazykem,
vyznávali jedno náboženství, platili jedním platidlem, navzájem se nezabíjeli a každý by měl toho
druhého rád!
Žbluňk – několikrát za sebou.
To by bylo krásný.
Vstává a odchází.
KONEC