březen - duben - Základní škola praktická a základní škola speciální

březen - duben - Základní škola praktická a základní škola speciální

duben 2013 —květen 2013
ZŠ PRAKTICKÁ A ZŠ
SPECIÁLNÍ KRÁLÍKY
WWW.ZSPKRALIKY.CZ
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
Milí čtenáři, kamarádi, přátelé,
Máme tu květen—máj, lásky čas, ale i
předzvěst blížícího se školního roku. Snad
vám ho zpříjemní náš časopis. Co zajímavého v něm můžete najít? Zaměřili jsme
se na svět fantasy a zkusili vytvořit fantasy příběhy. Zamysleli jsme se nad ochranou přírody… K máji—lásce patří květiny, předkládáme květomluvu. Taky recepty našich babiček, jak nejlépe a nejjednodušeji uklidit, vyčistit...No a mnoho
dalšího, dalšího, dalšího...
Přejeme příjemné počtení. Máte-li nějaké
připomínky, náměty, doporučení, pište na
e-mailovou adresu:
[email protected].
Z POHÁDKY DO POHÁDKY
Škola plná života II, reg. č. CZ.1.07/1.2.29/01.0002
V únoru a březnu se naše škola proměnila ve fantastický svět pohádek. Jak je to možné?
Žáci byli rozděleni do věkově smíšených týmů a se svými učiteli dostali za úkol vymyslet pohádku, vyrobit kulisy, kostýmy, naučit se text a pohádku zahrát. Společným kritériem bylo to, že by z ní mělo plynout nějaké
ponaučení pro nás ostatní.
Úkolu jsme se zhostili s vervou, nadšením. Každý tým do poslední
chvíle tajil, jakou pohádku nacvičuje, jaké postavy v ní budou hrát. A tak
na den 5. 3. 2013, kdy se konala premiéra, jsme se všichni moc těšili.
A jaké pohádky jsme mohli vidět? Některé známé, jako je O Krakonošovi, bajky O vráně a lišce, O vlku a beránkovi, ale také neznámé—
Sušenková chaloupka, O veliké dýni, Karkulka jinak, Ošklivé káče a Šrek.
Všechna vystoupení byla pěkná, vtipná. Každý z nás si vyzkoušel,
jaké to je být v roli herce i obecenstva. Naše vystoupení i příznivě ocenili
naši rodiče, babičky a přátelé školy. Těšíme se na další vystoupení.
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 2
KALENDÁŘ
AKCÍ
Každý měsíc—návštěva knihovny (7. 5., začátek června)
29. 4.—3. 5. EKOLOGICKÝ
TÝDEN
3. 5. EKOŠKOLA—AUDIT
14. 5.—SHM (atletika) Ústí
nad Orlicí
22.—24. 5.—pobyt v iSTAN—
Relaxa Březová (celá škola)
29. 5.—Den rekordů Králíky
1. 6. Jarní stezka Ferdy mravence—hry v přírodě (dle počasí)
Zábavný den s rodiči
6. 6. Školní parapohár Pardubice
SBÍRÁME:
VYSLOUŽILÉ ELEKTROSPOTŘEBIČE!
Malé rozměry – vložte
do červené popelnice u
vchodových dveří
Velké rozměry – předat
p. A. Uhlířovi
NEFUNKČNÍ BATERIE, MONOČLÁNKY!
Vložte do zelené popelnice u vchodových dveří
ŘEMESLNÉ A ZÁJMOVÉ DÍLNY PRO RODIČE A DĚTI Na konci února a na začátku března proběhla další dílna pro rodiče—tentokrát šicí dílna. Maminky našich žáků si ušily na nových
šicích strojích polštářky a tašky.
V další dílně, která proběhla na konci dubna, si rodiče ozdobili
barvičkami a kamínky buď ušitou tašku, nebo trička, která si přinesli.
Obě dílny se setkaly s kladným hodnocením rodičů. Další dílna
proběhne v červnu. Bude zaměřena na bytové dekorace—rámeček
na fotku.
Věra Krsková, manažerka aktivity
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 3
NAŠI DUBNOVÍ, KVĚTNOVÍ OSLAVENCI
Svátek slaví:
Narozeniny slaví:
9. 4.
13. 4.
23. 4.
27. 4.
21. 5.
24. 5.
4. 4.
14. 4.
15. 4.
18. 4.
27. 4.
30. 4.
2. 5.
7. 5.
14. 5.
Dušan T. (7. r.)
Aleš V. (10. r.)
Vojta R. (4. r.)
Jára L. (2. r.)
Monika Ch. (4. r.)
Jana M. (7. r.)
Tereza A. (9. r., 16 let)
Lukáš P. (7. r., 14 let)
Sára P. (2. r., 10 let)
Eliška V. (9. r., 15 let)
Zdenda B. (0. r., 7 let)
Adam N. (7. r., 15 let)
Alex K. (0. r., 8 let)
Michal, S. (7. r., 15 let)
Šimon J. B. (0. r., 7 let)
Všem oslavencům přejeme hodně úspěchů (hlavně ve škole)
a splnění všech tajných snů a přání.
CO ZNAMENAJÍ JMÉNA OSLAVENCŮ?
Dušan = srbského původu, znamená „je silný, má odvahu“
Aleš = řeckého původu, znamená „bránit, pomáhat“
Vojtěch = slovanského původu, znamená „radost z války,
usměvavý válečník“
Jaroslav = slovanského původu, znamená „vznětlivý, silný, mocný“
Monika = prastaré fénické jméno, význam „bohyně“
Jana = z hebrejštiny, kde má význam "Hospodin je milostivý" nebo také "milostivý dar Hospodinův"
CO NOVÉHO V EKOŠKOLE?
Naplňujeme plán činnosti v oblasti odpady, prostředí školy, voda, energie, doprava. Pokračujeme v
malování chodeb, dotváříme okrasné záhony před školou, na pozemku. Byl obnoven hřbitov odpadků—byly vyměněny cedule, byly renovovány informační cedule pro veřejnost. Jistě jste si všimli, že
byly vyměněny fotografie z našich akcí u schodiště, že byl vytvořen plánek umístění nádob na tříděný odpad. Ve školní družině vytvořili ekovlajku, u které jsme se vyfotili při celoškolní akci Den Země—zvelebovali jsme okolí školy. Paní učitelka Pšondrová vymyslela hru na třídění odpadů pro žáky 1. stupně, při
níž jí asistovaly členky Ekotýmu. No a v týdnu od 29. 4.
do 3. 5. probíhá každoroční akce Ekologický týden. V rámci něho jsme se ohlédli za loňským projektem—
zkontrolovali nedostatky v dopravě v Králíkách, měřili
stav vody v Králickém potoku a rybníku. Věnovali jsme se
též výukovým hrám, které pro nás připravila paní D. Michaličková ze Společnosti pro zvířata, Ekotým pro 1. stupeň, paní učitelky, zahráli si hru Ekopolis. Nej akcí byl
jako každoročně Den řemesel s dílnami: staročeská kuchyně, drátkování, panenky, plechové známky, malování na
kameny, na trička, šití tašek. A 3. 5. audit Ekoškoly. Obhájíme titul? Dozvíme se v květnu...
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 4
STRÁNKY PREVENTISTY
RELAXA2013‐ZATEZOVYPROGRAMPROZAKYSKOLY
Vednech22.‐24.kvě tna2013sež áciš kolyzú č astnı́tř ı́dennı́ho
zá tě žové hoprogramuvcentruvolnoč asový chaktivitRELAXAve
Bř ezové .Mnohý mzvá snenı́tř ebaRELAXUnikterakzvlá š tě př ed‐
stavovat.Již jstesepodobné hoPROGRAMUzú č astniliajistě má te
vdobré pamě ti,nacovš echnosemů ž etetě šit.Oprotiminulý m
roků mpř ibydouraftyahryzamě řené naosobnostnı́asociá lnı́vý ‐
chovu.Protyzvá s,kteř ı́jsteješ tě oRELAXEneslyš eli,jepř iprave‐
ná malá ochutná vkatoho,nacosejiž teďmů ž etetě šit.
POBYTŽÁKŮVRELAXAČNÍMCENTRUAGENTURYSTANJEREALIZOVÁNVRÁMCIPROJEKTUŠKOLA PLNÁ ŽIVOTA
II, REG. Č. CZ.1.07/1.2.29/01.0002
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 5
STRÁNKY PREVENTISTY
Jaro už definitivně nastoupilo svojí vládu
a slunečné dny lákají k projížďkám na
všem, co má alespoň dvě kola. Silnice,
stezky, hřiště, lesní cesty se plní milovníky cyklistiky, in-line bruslení, ale i milovníky rychlých motorek, čtyřkolek a dalších dopravních prostředků. Všichni si
chtějí užít báječný prožitek z
pohybu
a rychlosti. Všichni však sebe a své okolí
vystavují zvýšenému riziku úrazu nebo
zranění. A všichni by se měli snažit toto
riziko minimalizovat. Vás osobně se týkají
zejména všechna pravidla a zásady, které minimalizují důsledky různých nebezpečných situací,
nehod a neštěstí při
jízdě na kole nebo
například při bruslení. Uvádíme zde několik zásadních pravidel, které by
měl dodržovat každý, komu není lhostejné vlastní zdraví i zdraví lidí okolo.
1.
Vždy a za všech okolností používej všechny dostupné ochranné pomůcky.
(helmu, rukavice, chrániče kloubů, zad a podobně)
2.
3.
Dobře se orientuj ve všech pravidlech, která upravují pohyb po komunikacích.
(znalost pravidel silničního provozu a dopravních značek je nutností)
Svůj dopravní prostředek měj vždy v perfektním technickém stavu.
(kolo bez brzd není frajeřina a totální nezodpovědnost)
4.
Znalost základů první pomoci je známkou dospělosti a odpovědnosti
(právě ty se můžeš stát hrdinou, který někomu zachrání život)
5.
Neriskuj a nepřeceňuj své momentální možnosti
(internet je plný borců, kteří dělají na kole nebo motorce neuvěřitelné kousky, které jsou
výsledkem náročného tréninku a mnohého opakování, včetně skoků do bazénu s vodou.)
VAŠE ODPOVĚDI NA ANKETNÍ OTÁZKY - DUBEN
Do kolika let musíš povinně používat cyklistickou helmu?
Na tuto otázku odpovědělo celkem 9 z vás. A všechny odpovědi byly správné.
Používání helmy je povinné do 18 let.
Od kolika let můžeš jezdit bez dozoru dospělé osoby po komunikacích?
V odpovědi na tuto otázku jste se mýlili. Podle § 58 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. , zákon o
silničním provozu smí jet po pozemní komunikaci osoba starší 10 let. Osoba mladší 10 let smí jet
po pozemní komunikaci pouze v doprovodu osoby starší 15 let.
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 6
VAŠE ODPOVĚDI NA ANKETNÍ OTÁZKY - ÚNOR
V posledním vydání našeho časopisu jsme se zaměřili na používání internetu a sítí.
Z výsledků anketních otázek vyplývá, že většina z Vás používá internet takřka každý
den. Někteří z Vás uvedli, že jej používají i k vyhledávání informací do školy, což je
určitě
velmi užitečné. Co se týče využívání sociálních sítí (např. Facebook), používáte je zejména jako nástroj ke komunikaci se svými kamarády, sdílení fotografií
apod.
Nezapomeňte, na dodržování bezpečnostních pravidel.
1) Jak často používáš sociální sítě jako např. FACEBOOK
každý den - 15 x
několikrát týdně - 6x
nepoužívám - 3x
2) Jak moc je pro Tebe kontakt po internetu důležitý? K čemu všemu sociální sítě používáš?
komunikace s kamarády - 10 x
zveřejňování fotek - 8x
3) Máš přehled o tom, kdo všechno má přístup k informacím o Tobě na internetu ?
Ve většině odpovědí na tuto otázku zmiňujete, že máte malou nebo žádnou kontrolu na tím,
kdo všechno má přístup k informacím, které na internetu (Facebooku) zanecháváte. Každý
takovýto nástroj má různé úrovně zabezpečení a zaleží pouze na Vás, jak dobře se naučíte s
bezpečnostními prvky zacházet. Více informací získáš na stránkách: bezpecnyinternet.cz
VAŠE ODPOVĚDI NA ANKETNÍ OTÁZKU - BŘEZEN
aneb
MOJE NÁVRHY NA DALŠÍ ŠKOLNÍ PROJEKT
MODNÍ
DÍLNA
DIVADLO
O
ZVÍŘÁTKÁCH
ÚPRAVA
PROSTŘEDÍ ŠKOLY
MUZIKÁL
ŘEMESLNÁ DÍLNA
KRÁTKÝ
FILM
ADRENALINOVÉ
AKTIVITY
HISTORIE
NAŠÍ
ŠKOLY
PŘÍRODOVĚDNÝ
PROJEKT
STRÁNKY PREVENTISTY
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO stránka 7
Ve školní družině pokračujeme v celoroční hře Z pohádky do pohádky. Pomalu
plánujeme závěr školního roku, kdy chceme přespávat na chatě Amálce.
Poznáte, o jaké pohádky se jedná? Umíte je dokončit…?
Ježibaba střádá hrníčky,
děti musí jíst perníčky.
Na lopatu děti sedají,
do pece se hodit ……
Sedm trpaslíků pochoduje,
Sněhurka si prozpěvuje.
Jablko jí otráví,
princ ji ………
Cipísek si hraje v lese,
Řáholec se celý třese.
Rumcajs s Mankou tancuje,
a přitom se ……..
Snědl tátu, snědl mámu,
snědl celou rodinu.
Když se vykutálel z domu,
řekl: ,,Mám hlad, něco ………“
Budulínku, spapej hrách,
je v troubě, máš ho rád.
My půjdeme do města,
vede tam úzká ……..
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 8
3. ročník FANTASY příběh Ahoj, jmenuji se Dominik Bartoň a budu vám vyprávět o příhodě v mém pokoji. Jednou jsem šel na oběd a vrá l jsem se do svého pokoje. Ale co se to děje v mém pokoji? Vidím, jak si tam hrají a povídají hračky z Toy story 1, 2 a také 3. Tučňák, Tabulka, Pastýřka, Cvalda, Woody, Buzz Jessie, Bulík, Rex, prasátko, Zlotřilý doktor Čunče, Pan a Paní Bramborovi, Ufonci, Barbie, Pes Slinky, a já jsem si s nimi hrál. Pak se znovu objevil portál, ale oni nechtěli odejít, zůstali u mě navždy a žijí se mnou, dokud nás hrátky nerozdělí. Když se portál zavřel a moji kamarádi z Toy story neodešli, něco se změnilo. Stále si se mnou hrají, ale mluví a pohybují se, jen když je nikdo cizí nevidí. ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
Deniska Bartoníčková
stránka 9
2., 4., 8. P, 9. P ročník
Záhady staré vily
Šly dvě holky po cestě a došly ke staré vile. Jmenovaly se Karina a Dara. Otevřely
dveře do zahrady. Uviděly starou vilu, tak šly dovnitř. Našly tam tajnou místnost, kde
byl na zdi napsán tajný nápis. Musely tuto záhadu vyřešit. Tak šly prohledávat celou
vilu. Na zemi pod kobercem našly dvířka a kousek od nich ležel starý klíček. Otevřely
tím klíčkem dvířka a našly uvnitř vzkaz obrázkovým písmem. Co to může být? Pomyslely si holky, musíme vyřešit další hádanku. Na vzkazu byly šipky ke dveřím. Šly
se k nim podívat a otevřely je. Karina a Dara byly v tajné místnosti, ale zavřely se za
nimi dveře. V tom je začal honit upír, který se jmenoval Drákula. Obě holky utíkaly, u
dveří mávly tím tajným vzkazem s obrázkovým písmem a otevřely se dveře. Rychle
utíkaly ven z vily. Už se tam raději nikdy nevrátily.
Karel Novotný
Našel jsem obří vejce
Byl jeden malý kluk, chodil do školy, kde si četli v knížce o drakovi a o dračím kouzlu. Jednou, když šel kluk ke skále, našel tam velké vejce. Vzal si ho domů do teplíčka
do sena, aby se mohlo vyklubat. Najednou vidí, že vece praská a z něj vykukuje dráček. Pomyslí si, že ho asi bude
jeho maminka hledat. Dráče ale uteklo. Tak kluk ho šel hledat ke skále, nikde ho ale nenašel. V tom najednou přiletěla dračí maminka, tatínek a s nimi už i ten malý dráček.
Monika Chaloupecká
Setkání s malými mužíčky
Jsem obyčejná holka z města, mám hodně kamarádek a ráda jezdím na kolečkových bruslích. Přihodilo se mi něco,
co se jen tak nestává. Setkala jsem se s mimozemšťany. Den začal jako vždy. Ráno jsem šla s holkama bruslit. Ráno
jsem vstala, oblékla se a šla do školy. Po škole jsem šla s holkama bruslit. Po chvíli jsme byly unavené, tak jsme si
sedly na lavičku a odpočívaly. Najednou byl slyšet nějaký rachot. Divily jsme se, co nás to ruší v odpočívání. My
holky jsme zvědavé, tak jsme si řekly, že to prozkoumáme. Hned jsme se zvedly, přezuly jsme si brusle na boty a
chtěly jsme jít. Ale kudy? Na konec jsme se vydaly do pole, kde něco hodně svítilo a blikalo. Když jsme tam přišly,
nic tam nebylo. Smůla. Tak jsme šly domů, ale já na to musela stále myslet. Jak jsem přišla domů, sedla jsem si
v pokoji k televizi a ejhle zase to blikání bylo vidět v okně. Jak jsem již řekla, jsem zvědavá a k oknu jsem šla. Stálo
tam na hřišti pět malých pidi modrých mužíčků, kteří se na mě dívali svýma malýma zářivýma očima. Lekla jsem se
a chtěla utéct za rodičema do obýváku, ale dveře v pokoji nešly otevřít. Pobíhala jsem stále po pokoji a moc se bála
a mužíci na mě koukali v okně. Najednou se okno otevřelo a mužíček, který stál jako první, na mě promluvil, ale já
jsem mu nerozuměla. Pak ke mně přišel blíž a já se ho najednou přestala bát a cítila jsem se v bezpečí. Na chvíli se
mě dotknul a já mu začala rozumět. Řekl mi: „My ti neublížíme, chceme se s tebou kamarádit, víš?“. Dlouho jsme si
spolu povídali, a já se dozvěděla, že je ve vesmíru hodně civilizací, o kterým my ani nevíme. Čas plynul a oni museli
letět. Dali mi amulet a řekli: „Až ti bude nejhůř, vzpomeň si na nás. Ten amulet pohlaď a my zase přiletíme“. Vylezli na okno, rozloučili se, ale slíbili, že na mě nezapomenou. Na hřišti se zhaslo to divné světlo a byli pryč. Už jsem je
nikdy neviděla a na štěstí mě nikdy nejhůř zatím nebylo, tak jsem nemusela hladit amulet přátelství.
Vojta Ruszó
Strašidelný dům
Byla jednou parta dětí, která chodila za město do starého baráku. Měli tam svůj
bunkr. Jeden den přišli do svého baráčku a slyšeli velké rány. Šli se teda podívat,
co to je. Šli pořád za tím boucháním a ty rány byly stále větší a větší. Tak přišli do
sklepa a viděli podivný stín. Začali se bát a tak utekli do lesa. Pak se vrátili podívat, jestli už ten stín zmizel. Ve sklepě byl však na zdi jen vzkaz, na kterém bylo
napsáno: „Přijďte dnes o půl noci na půdu, nebo se vám něco stane“. Tak oni tam
večer šli, ale hrozně se báli. Když přicházeli na půdu, viděli tam několik stínů, které se hýbaly. „Áááááááá“, chtěli utéct pryč, ale dveře se zavřely. Najednou před
nimi létalo bílé strašidlo a říkalo: „Nikomu nás neprozraďte a můžete za námi každý večer chodit sem na půdu“. Tak tam za nimi chodili a byli z nich kamarádi.
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
BÁJNÝ OSTROV
stránka 10
7., 9. ročník
Byla jednou jedna holka a ta se jmenovala Helena. Jednoho horkého a letního dne, když se vracela domů ze školy,
přestalo svítit slunce a z jednoho místa šlehala veliká tma. Moc se bála, ale zvědavost ji táhla za tou černotou. Přišla
až k tomu a viděla, že to je zrcadlo. Chtěla na něj sáhnout, ale ono nebylo k dotknutí. Ruka už byla někde jinde. Dala ruku zpět a ruka byla zde, ale tak moc byla zvědavá, až vlezla dovnitř. Na druhé straně bylo teplo, ticho, ale najednou zaslechla hluboké a vysoké vytí. Ona se za tím vytím rozběhla, ale pak se zastavila a začala couvat dozadu.
Na srázu stál velký vlk, větší jak člověk, velký jako vyspělý kůň. Ona, jak couvala, šlápla na větev a ona praskla.
Vlk ji zahlédl a honem za ní. Vlk po ní skočil a ona spadla. Jak na ni furt vrčel, tak ona zakřičela a z křoví vyběhl
ještě jeden vlk. Ten první ustoupil, ten druhý šel k dívce a sklonil se. Ona váhala, ale pak na něj vylezla. Vlk se zvedl a zavyl. Ten první utíkal za smečkou, ten druhý se rozběhl úplně jinou cestou a vyvezl mě na velkou horu. Ona
viděla, že je na ostrově, ale co to? Něco zařvalo z křoví. Druhý vlk se bál a couval. Pak to rychle seběhl a mířili
k jeho tlupě. Jeho tlupa už byla připravená k útěku. Jakmile jsme tam doběhli, běželi dál. Dorazili k jeskyni a zalezli
dovnitř. Před jeskyní se objevili tyranosauří stopy. Bylo to divné, vždyť už dávno vyhynuli… Ten druhý vlk šel ke
mně a něco mi říkal, ale já mu nerozuměla. On se sebral a šel dozadu do jeskyně, tam se napil z vodopádu, a najednou uměl mluvit…
Nikola Martincová
ZTRACENA V NEZNÁMÉM…
Ahoj. Já jsem Lusi. Je mi 14 let. Bydlím ve městě jménem Bibione. Je to malé město na úpatí Bibionskych skal. V tomto
městečku se dějí velmi divné věci.
Bylo pondělí ráno a já velmi spěchala do školy, aby mi neujel autobus. Všechno jsem to nakonec zvládla. Čekala jsem na
autobusové zastávce 10-15 min. Autobus nikde… Tak jsem se rozhodla jít pěšky. Šla jsem asi tak 10 min, když najednou
jel za mnou celý černý autobus. A tím to všechno začalo…
Autobus najednou zastavil, dveře se otevřely a já jen koukala, co se to asi bude dít. Byl tam docela příjemný pán!... A ten
mi řekl: „Ahoj, spěcháš do školy?“ Odpověděla jsem, že jo, ale že mi ujel autobus!.. Tak jsem tam nastoupila, ale ucítila
jsem hlad… Docela jsem se bála. Děti, které tam seděly, byly oblíklé celé v černém a jen seděly a hleděly dopředu, jako
by neznaly žádnou zábavu…L Sedla jsem si vedle jedné holky, zeptala jsem se jí, jak se jmenuje. Ale ona stále mlčela…
Tak jsem se zeptala toho řidiče, ale on byl také celý v černém a také vůbec nemluvil… Bylo to vážně moc divné…
„Hele, támhle je moje škola, tak vám moc děkuji J už mě můžete pustit…“ Ale řidič mlčel, jakoby mě vůbec neslyšel…!!
Bála jsem se, tak jsem začala křičet. Najednou to byl tak hrozný tlak, že mě to strhnulo k zemi… Když jsem se zvedla, tak
jsme stáli před nějakou černou školou. Bylo to divné, tak jsem vylezla z autobusu. Dokonce i tráva byla celá černá. Hnedka jsem utíkala dovnitř, abych našla někoho normálního. A hele, tamhle je nějaká holčička a je stejně zbarvená jako jáJ
Hnedka jsem k ní utíkala, ale najednou mě něco chytilo za rameno a táhlo zpět do autobusu. Ta malá holčička volala, ať jí
pomůžu domů, ale já jí nemohla pomoct. Ta ruka mne táhla obrovskou silou.
Najednou jsem se probudila ve škole na lavici, v té normální škole. Byla jsem moc ráda, ale na jednu stranu asi smutná.
Co ta malá holčička, jak ta si pomůže? Musím si druhý den zase nechat ujet autobus, abych se tam zase dostala a pomohla
jí…!!!
Druhý den opravdu Lusi zase zaspala… Tak se vydala zase pěšky a zase jel ten autobus. Tentokrát byla oblíklá v celém
černém, aby ji nikdo nepoznal a netáhl zpět do autobusu… Autobus zastavil a ona zase nastoupila. Tentokrát dělala, že je
jedna z nich, aby si jí nikdo nevšiml. A opravdu, ona si sedla a celou tu cestu mlčela… Když už byly u té školy, tak se
Lusi rozeběhla do školy. Uviděla tam to děvčátko. Utíkala k ní a zeptala se: „Ahoj, já nejsem jedna z nich, mě se nemusíš
bát,“ a vzala ji za ruku a šly zpět k autobusu. Ale najednou je zase ta síla táhla do toho autobusu a dívenka se jí pustila…
Já jsem volala: „No tak, utíkej za mnou, neboj se, nic se ti nestane, nemusíš mít strach!“ Ale ona tam zůstala…
Já se tentokrát probudila už doma ve vaně, už dávno po škole. Nevěděla jsem, o co jde.
Třetí den jsem si zase nechala ujet autobus a jela tím černým. Tentokrát, jak jsme tam přijeli, tam čekaly dvě paní a ta
malá holčička. Ani jsem si nevšimla, že ty děti měly místo očí knoflíky a zašitá ústa – proto nemluvily! Ta paní držela 2
knoflíky, oba fialový a fialovou nit s jehlou a řekla mi: „Ahoj, tys přijela? Teď je řada na tobě!!!“ Strašně jsem se vystrašila a začala křičet!!! Ta holčička už také měla knoflíky, ale ústa ještě ne, a tak mi řekla: „Nemusíš se bát, ono to nebolí,
není to zlý. JE TO STRAŠNÝ!!!“ A začala křičet. Já se lekla a utíkala k autobusu, ale autobus už odjížděl. Já ho nestihla.
Byl tam sráz dolů a já si řekla: radši nebudu žít, než abych neviděla, nemluvila a nic nevnímala… Skočila jsem dolů a tu
dívenku stáhla s sebou! Obě se pak probudily na silnici, kde jel už jejich autobus. Byly moc šťastné, a tak nastoupily a
mluvily a mluvily a mluvily… Když příště Lusi ujel autobus, tak se dívala, jak okolo ní projíždí ten černý autobus…
Eliška Villímová
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
VÝLET DO NEZNÁMA
stránka 11
7., 9. ročník
Jednou šel Karel a s kamarádem Sakulem do školy. Na cestě uviděl divnej kámen. Sakul ho vzal a ten kámen byl ze
zlata. Pak se otevřela červí díra a Karel se lekl. V té černé díře se objevila chapadla a chytla Sakula a Karla, až byli
oba v moři. Karel se topil. Naštěstí měl u sebe Sakul nůž. Bodal do chapadla, až se pustilo, a plaval za Karlem. Pak
bodal do chapadla, které drželo Karla. Pak oba plavali na břeh. Oba byli unaveni a usnuli. Ráno se první probudil
Karel a řekl, že přinese dřevo a suchou trávu
Sakul se probouzí a vidí, jak chce Karel rozdělat oheň. Zkouší to, otáčí tyčkou, až má oheň. Karel se směje a Sakul
hledá dřevo a kámen – chce si udělat oštěp. Karel raději šel pro dříví. Hledal v džungli dříví. Najednou uviděl velkého pavouka, jak drží kusadly vlka. Karel začal utíkat, až se chytil do pavučiny. Křičel, až ucítil bolest. Spadl na zem
a nemohl mluvit ani se hýbat. Vidí pavouka, jak motá vlka. Zatím Sakul hledal v džungli nějaké jídlo. Uviděl zeleného mužíčka s kly, jak bojuje s vlkem. Sakul chtěl pomoci tomu zelenému mužíčkovi, ale ten změnil barvu na červenou a chtěl Sakula sníst. Vlk skočil po tom červeném mužíčkovi a sežral ho. Pak Sakul utíkal na pláž. Křičel: „Co to
je??!“ a viděl, jak zelení mužíčkové bojují s vlky. Sakul hodil oštěp na zelené mužíčky. Jeden z těch mužíčků ho
praštil do hlavy a spadl na zem. Mezitím není ani Karlovi dobře – nemůže chodit ani mluvit, ucítil další píchnutí.
Vtom uvidí zelené mužíčky a řekne: „Jste Orkové.“ A jeden z nich: „Jak to víš, člověče?“ „To proto, že máte kly.“
Vtom jeden zelený mužíček chytil Karla a Sakula a hodil nějaký divný kámen. A oba byli zpátky.
Lukáš Postl
TAJNÉ DVEŘE DO JINÉ HO SVĚTA
Byla jednou dobrodružná parta, která našla tajný dveře do jiného světa. V té partě byli jenom kluci. Bylo jich pět.
Jmenovali se Martin, Petr, Erik, Patrik, Kuba. Oni teda šli do těch dveří. Pak se ty dveře zavřely. Oni se snažili dostat se zpátky, ale to nešlo, protože se ty dveře od nich vzdalovaly a byla tam tma. Pak chvilku kolem chodili, až našli díru do nějakého světa. Prošli tou dírou. Vypadalo to tam, jakoby byli někde v pralese. Byly tam opice a hadi.
Petr říká, že se bojí hadů, a Kuba říká, že se nemá bát, že ať se na ně nedívá. Pak uviděli za keřem schovaného
chlapce. Martin se šel podívat, zda nepotřebuje pomoc. Nejdřív se ho zeptal, jestli mluví jejich jazykem. Ten chlapec
se na něj podíval a říká mu, že ano, ale jenom trošku. Martin se ho zeptal, jak se jmenuje, a on, že jmenuje Alex.
Alex se zeptal, jak se jmenuje on a ti ostatní. On se jmenuje Martin a ti ostatní Petr, Erik, Patrik, a Kuba. Martin se
zeptal, jak se mají dostat zpátky do svého světa. „Vím, ale už je pozdě, už je tma. Přespěte u mne.“ Oni teda, že jo, a
tak se teda vydali k němu..
Bylo zase ráno. Vyrazili zpátky na to místo k té díře. Rozloučili se s Alexem a šli k těm dveřím. Vrátili se zpátky do
svého světa a řekli si, že ty dveře nikomu neukážou a neřeknou o nich.
Dušan Tejkl
TŘI HOLKY
Byly jednou tři holky. Ty šly domů. Viděly, jak něco je na cestě na zemi. „Co to je?“ Podívaly se, co to je za krabičku. Jedna ji otevřela a najednou byly na jiné straně. „Kde to jsme? V nějaké jeskyni? Hele, tady je východ, tak tam
půjdem.“ Tak tam šly a ocitly se v knihovně. „Kde to jsme? Já mám hlad. A já žízeň,“ říkaly si. „Co budeme dělat?
Půjdeme si koupit nějaké jídlo a pití.“ A sáhly si na krabičku a zase byly zpátky. „Co budeme dělat? Už se bude
stmívat.“ „Já mám nápad. Půjdeme do školy, pod schodama je taková truhla a tam je klíč. Přespíme ve škole.“ Mezitím všichni rodiče i paní učitelka holky hledaly. Pak napadlo paní učitelku podívat se do školy. Tam je našla. Holky
potom vyprávěly příběh o kouzelné krabičce, která dokáže přenášet do jiného světa.
Jana Macková
MARS? VS? VENUŠE?
Začalo to jednoho rána, když se bohatí lidi, děti s rodiči přestěhovali do Springfildu. Koupili si barák za 200 000 Kč. Děti se šly podívat dovnitř. Hledaly pokoj.
Ale o to? Najednou tam byl nějaký pokoj a tam byly dveře. Tak tam šly a objevily
se na neznámé planetě u ufónů. Divily se, kde jsou. „Áááá, to je hrůza, kde to
jsme? Co na to řekne máma?“ A tak si řekly, že půjdou domů. Ale schody zmizely. A jdou k nim ufoni. Děti se začaly bát. Ufoni je čapli. Děti se probudily ve
sklepě a divily se, kde jsou. Byl už večer. Tak se sebraly a šly domů. Máma se
jich ptala, kde byly. Odpověděly, že venku. A tak se mají vykoupat atd. Všechno
dobře dopadlo.
Adam Nejedlý
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 12
7., 9. ročník PROPADNUTÍ DO JINÉHO SVĚTA
Když byl poslední školní den, tak se 3 dívky Anička, Helena, Terezka domluvily, že by mohly jít do lesa na
procházku. Tak se druhý den sešly a vyšly. Pořád si povídaly a povídaly, potom si zahrály hru, potom zase šly a šly.
A najednou vyšly úplně nahoru. Když se zastavily, nevěděly, kde jsou a kudy mají jít. Tak se rozhodly, že půjdou
pořád rovně, ale cesta rovně nikam nevedla. Šly pořád a pořád rovně a nikde nic. Najednou se zastavily a Helena
říkala, že zaslechla divný zvuk. Tak chvíli stály a potom, když se otočily, byl za nimi veliký hnědý medvěd. Měl
veliké zuby. Rozeběhly se, začaly křičet a běžely. Uviděly malinkou chaloupku, tak se do ní běželi schovat. Když
slyšely, že medvěd odchází, tak se porozhlídly, jestli tam není nějaká mapa, která by ukázala cestu domů. Ale nic
nenašly. Ale potom Terezka viděla červený veliký knoflík, tak ho zmačkla a - najednou se propadly do země. Když
se po 15 minutách probraly, tak nevěděly už vůbec, kde jsou. Šly rovně a potom po žebříku nahoru. Když vyšplhaly
nahoru, otevřely železný kanál a uviděly kolem sebe samé zvířátka. Začaly si je hladit. Najednou slyšely nějaký
zvuk, ale nikde tam žádní lidé nebyli. Potom se k nim přiblížilo malé kuřátko a ptalo se: „Copak se stalo, dětičky,
tady u nás ještě nikdy žadní lidé nebyli.“ A Anička říkala holkám, že je to divný, ještě nikdy neviděla zvířata mluvit, tak řekla. „Milé kuřátko, vůbec nevíme, kde jsme, určitě je tohle všechno jenom zlý sen.“ A kuřátko říkalo:
„Bohužel ale tohle sen není, je to skutečný, jste úplně v jiném světě.“ Tak si vzala Anička telefon a chtěla zavolat
rodičům, ale nebyl tam signál, tak se rozplakala a říkala: „Holky, nikdy se už nedostaneme domů, je to jako zlý sen,
nikdy jsem neviděla mluvící zvířátka.“ Potom si daly svačinku, měly hlad, a postavily si stan a šly spát. Druhý den
ráno se probudily a přiběhlo za nimi malé štěňátko. A říká: „Ahoj děvčátka, já jsem Nelinka. Kuřátko mně říkalo, že
jste se ztratily a nemůžete najít cestu zpátky. Pojďte, ukážu vám něco.“ Tak si holky vzaly všechny věci a šly za štěňátkem. Tak šly a šly a potom štěňátko řeklo: „Musím se vrátit, vy tady zůstanete a počkáte chviličku, něco se tu pro
vás zastaví.“ Tak se se štěňátkem rozloučily a sedly si na lavičku. A potom viděly, jak se něco mezi stromy třpytí.
Chviličku se bály, ale potom viděly krásného koně, který se třpytil. Tak si ho dívky pohladily a říkaly: „To je krásný
kůň, krásnějšího jsme nikdy neviděly.“ A koníček odpověděl: „Děvčátka, posaďte se na mě.“ Tak si dívky na koníčka sedly a myslely si, že ten koníček je někam odveze, ale on vylítl na mraky. Dívky se koníčka ptaly: „Ty jsi létající koníček?“ A koníček odpověděl: „Děvčátka, je mi 200 let jsem už duch, ale když se tady někdo ztratí, tak já rád
pomůžu. A zeptal se: „Odkud jste děvčátka?“ A děvčátka odpověděla koníčkovi: „Jsme z Králík. Šly jsme na procházku a najednou jsme se objevily tady.“ Tak je koníček odvezl domů. Rozloučili se děvčata mu řekla: „Děkujeme
moc, koníčku krásný, snad se někdy zase uvidíme, zachránil jsi nám život, nikdy na tebe nezapomeneme.“ Tak koníček odletěl a děvčátka si řekla: „Tohle by nám nikdy nikdo neuvěřil. Byl to ten nejkrásnější den našeho života. Tak,
a máme krásný dobrodružství. Tímto pohádka končí.“
Žaneta Holubcová
JÁ A KOUZELNÉ ZRCADLO.
Jmenuji se Lissa. Je mi 15 let. Bydlím s rodiči v malé vesničce u lesa. Můj táta je robot a máma je tak trošku nenormální. Jsme velice divná rodina. Začalo to toho dne, když jsem šla sama do obchoďáku nakoupit si pár věcí na sebe.
Bylo tam obrovské zrcadlo. Přistoupila jsem k němu blíž a pak jsem si ho prohlížela. To zrcadlo bylo něčím výjimečné. A tak jsem se ho dotkla rukou a zároveň jsem myslela na
to, že jsem v Austrálii a mazlím se s velbloudy. A tak jsem přistoupila blíž a zrcadlo mě tam přemístilo. Bylo to něco úžasného. Ale
pak jsem si řekla, že jako výlet je to velice dobré, ale doma je doma. Chtěla jsem zažít trochu dobrodružství, tak jsem se schovala.
Lidé k zrcadlu chodili a říkali své sny. Bylo to něco hezkého vidět
lidem úsměv na tváři a zároveň, jak si plní své sny. Byla jsem velice potěšena. A zároveň jsem měla radost.
Druhý den jsem k zrcadlu přišla zas. Přála jsem si ocitnout se
v pohádkové říši. A už jsem tam byla. Byla to sranda, dobrodružství. Pátrání, hledání pokladu, říše peněz. No plno zábavy.
Tereza Augustová
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
MŮJ NEUVĚŘITELNÝ PŘÍBĚH
stránka 13
7., 9. ročník
Ahoj, já jsem Klaudie. Je mi 15 let. A budu vám vyprávět můj příběh podle mojí vlastní skutečnosti.
Jednou jsem se ráno probudila. Venku bylo krásné slunečné počasí a já se vydala na procházku do přírody se svým
pejskem. Šli jsme lesní cestičkou, kterou jsme chodili skoro každý víkend, když bylo krásně. Ale najednou se stalo
něco neuvěřitelného. V dálce jsem viděla cosi zlatavého. Tak jsem se šla podívat, co se tam tak leskne. Nejdříve
jsem si říkala, že to bude kousek skla, který se leskne, když na to dopadne paprsek slunce, ale byl to náhrdelník. A
nebyl jenom tak obyčejný, protože když jsem ho vzala do rukou, stalo se něco, co jsem nemohla pochopit. Najednou
jsem byla úplně jinde. Byla jsem před nádherným potůčkem, který jsem ještě nikdy neviděla. Ale nebyl to jenom
obyčejný potůček, byl to kouzelný potůček, a to proto, že jsem dříve byla strašně ošklivá holka. Omyla jsem si svoji
tvář a z ničeho nic jsem celá do toho potůčku spadla. A potom, když jsem vylezla z toho potůčku, najednou jsem
byla zase na cestě, kde jsem šla se svým pejskem. A nevěřila jsem svým očím, protože když jsem došla domů, tak se
stalo něco neuvěřitelného. Už jsem nebyla tak škaredá, ale najednou jsem byla moc hezká, bez nadváhy, bez poškození. Pak jsem šla z koupelny do svého pokoje a tam se taky stalo moc změn. Už jsem tam neměla žádný věci, ale
měla jsem tam jenom hezké nové oblečení a pokoj jak ze šperku. Od té doby chodím každý den po té cestičce na
procházku a vždy si na to, co se mně stalo, moc krásně vzpomenu. A to je konec mého příběhu, snad se vám ten můj
příběh líbil. S pozdravem vaše Klaudie.
Katka Melicharová
NARNIE
Byly jednou čtyři děti a ty jely za strýcem a za tetičkou, která se na ně moc těšila. Jak tam děti přijely, teta jim ukázala jejich pokoje. Vedle jejich pokoje byl tajemný pokoj, kde byla jenom jedna velká skříň. Tam děti jednoho dne
hrály na schovávanou. Schovala se tam jedna mála holčička, která nevěděla, že ji ta skříň někam odnese - do jiného
světa. Když vlezla do skříně, tak pak byl jiný svět a potkala tam někoho nového, kterého neznala. Zeptala se ho, jak
se jmenuje. On měl z té holčičky strach. Holčička mu řekla, ať se nebojí, že mu nic neudělá, že je moc hodná. Mezitím děti hledaly holčičku, ale nenašly ji. Až je napadl tajemný pokoj, kde byla skříň. A tak se děti koukly, co je ve
velkém pokoji. Byla tma, a tak vlezly do skříně. A taky pak byly v jiném světě, kde byla holčička. Uviděly stopy, a
tak se vydaly hledat holčičku. Ta však byla už dávno v domě. Tetička se jí ptala, zda neví, kde jsou její sourozenci.
Holčička řekne, že neví, a tak tetička volá po celým domě, ale nikdo se neozval. Tak pak řekla holčička, že je jde
hledat ven. Šla se podívat do skříně – a tam byly. Děti jí řekly, že příště jim musí říct, kam jde. A od té doby měly o
zábavu postaráno. Chodily na výlety do skříně.
Adéla Sršňová
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 14
V dubnu slavíme Den Země (22. 4.). Zamysleli jsme se nad tím, jak bychom
mohli ochránit přírodu my svým chováním a jednáním.
Já bych pro přírodu udělala to, že bych v lese posbírala odpadky, hlavně sklo, aby se zvířata o něj neřízla. Dala bych
více košů, aby lidi odhazovali odpadky do koše. V zimě bych dávala do krmelce seno, oves, sůl, kaštany, aby zvířata
neumřela hlady. V lese není možné křičet, aby se zvířata nebála. Až budete v lese a uvidíte odpadky, seberte je, buďte tak hodní. Děkuji vám za pomoc.
Jana M.
Jak bychom se měli chovat v přírodě? Netrhat větve a nešlapat po kytkách, neházet venku odpadky, a taky nešlapat
po záhonku. V parku se chovám slušně, a v žádném případě ho nijak nepoškozuji, neplivu na zem, nešlapu po lavičce, nepohazuji venku žvýkačky, neolupuji ze stromu kůru, nelezu po stromě, v lese nepoškozuju přírodu a nelekám
zvířata.
Nikola M.
Nešlapu na kytky, netrhám kytky, neházím na zem odpadky, v lese se chovám slušně, nekřičím tam, netrhám větve
ze stromu, neplivu na zem, nešlapám po lavičce, neplivám na zem žvýkačky, neházím na zem kapesníčky, v lese
nelákám zvířata, nelezu po stromě, neloupu strom, nepohazuju v parku papírky na zem.
Žaneta Holubcová
Určitě kdybych šla někam ven a vzala bych si sušenku s sebou, tak bych papírek nikde nepohodila. Pěkně bych si ho
schovala do kapsy a pak bych do vyhodila do popelnice. Také bych netrhala květiny úplně zbytečně. Nikde, ale vůbec nikde bych nedělala v lese ohýnky!! Tohle ať vás ani nenapadne! Můžete poškodit květiny, trávu, a dokonce
kdybyste to špatně zašlapali, můžete dokonce zapálit les, anebo si ublížit… Když jdeme do lesa, tak neplašíme zvěř
a neděláme zbytečný rachot. Kdybychom náhodou šli někam do chráněné rezervace, tak určitě bych: netrhala květiny…, nevstupovala, kam nemám…, nestanovala, nevyhazovala odpadky…, nedělala ohýnky…, a pod…. to by bylo
i dokonce trestný čin!
Takže si přírody važte! Kdyby nebylo přírody, nebylo by ani nás…
Stromy a květiny dávají totiž kyslík.
Eliška V.
Ochránila bych přírodu tím způsobem, že kdybych šla ven a někoho bych viděla, že něco jí a zahodí to, tak bych mu
řekla, že nejen škodí nám, ale i sobě a hlavně přírodě. Příroda je pro nás velice důležitá, my v ní žijeme. Takže to
znamená, že si po sobě řádně uklízíme, odpadky vyhazujeme do koše, chováme se klidně a slušně. V lese se neřve,
nepouští se hudba, nezahazujeme odpadky. Ochránit ohrožená zvířátka, mnoho lidí si to neuvědomuje, ale když někdo ubližuje zvířatům, tak je to, jako kdyby někdo tohle dělal nám. Jaký by to bylo pro nás? Asi moc příjemné ne!!!!
Tak proč to dělat druhým? No přece bychom nechtěli bydlet ve městě plných odpadků!!!!
Tereza A.
Jak se budeme slušně chovat k přírodě a co proto uděláme? Budu sbírat papírky, plasty a všechno, co najdu, třeba
v lese, aby tam bylo čisto. Když je někdo v parku a odhodí papírek nebo plasty, tak si to po sobě hned musí sebrat.
V parku nesmí byt žádný nepořádek, musí tam být hezky, aby se tam každému líbilo, a když je tam nepořádek, tak
by se to mělo uklidit. V lese by se nemělo házet s papírem a plasty, a když budeme křičet v lese, tak se ptáčci leknou, budou se bát zvířátka.
Adéla S.
Nevyhazovat odpadky, třídit odpadky, solární
elektrárny, uklízet okolní prostředí, chránit
přírodu, dávat zvířatům jídlo.
Adam N.
Jak zachránit přírodu? Chovat se slušně v lese
a okolí .
Zdeněk M.
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 15
Jak zachránit přírodu? Tak asi se tomu dá zabránit tak, že lidé nebudou vyhazovat odpadky v lese, ale že si je schovají do kapsy a vyhodí
je v nejbližším odpadkovém koši!!! Jinak hrozí zahynutí různým zvířatům v lese, a nejenom zvířatům, ale škodí to i
našemu prostředí. Proto bychom si měli vážit přírody a nevyhazovat odpadky v lese. Když uvidíme na zemi papírek
a chceme pomoci přírodě, tak bychom ho měli sebrat a vyhodit, a tím vlastně každý člověk pomůže aspoň trošku
zachránit naši přírodu před větším znečištěním. Když pomůže i víc lidí, kteří taky chtějí, tak by mohla naše příroda
být taky tak krásná jako všude jinde na naší planetě. Proto bychom si měli vážit toho, co máme. Berme to tak, že je
to jako naše nová hračka, kterou jsme dostali a o kterou bychom se měli postarat, aby zůstala tak nádherná, jako bývala kdysi, když my jsme tu ještě nebyli. Ttak bychom tomu mohli zas trošku pomoci, aby se i nám do lesa na naše
procházky chodilo ze smíchem a radostí a ne se smutkem z nepořádku. Proto se za myslete, co vlastně děláte pro to,
abyste se cítili i vy sami dobře.
Katka M.
Měli bychom se starat o zvířata, uklízet odpadky, sbíráme od psů hovínka do pytlíku, staráme se o zvířata v útulcích, sbíráme odpadky.
Dan O.
Neházet odpady, čistit přírodu, neničit přírodu, chovat se k přírodě hezky, nespalovat stromy, chránit půdu, netrhat
keře, netrhat klacky, chránit zvířata, krmit zvířata, nedělat nepořádek v přírodě, neházet nebezpečné odpady.
Matěj Prušek
Chovat se k přírodě dobře, uklízet přírodu, nedělat bordel, neházet nic do potoku, nedělat skládky, uklízet po sobě,
starat se o psy.
Aleš V.
Mě se na lidech nelíbí, jak vozí odpadky do přírody a ničí ji a zvířata za nás trpí. Kvůli nám, lidem, vyhynulo stovky
druhů zvířat—jen kvůli tomu, že lidi jsou prasata. Vemte si, že jenom v řekách jsou tuny odpadků a nikdo s tím nic
nedělá. V Česku jsou stovky továren, které vypouštějí do vzduchu škodlivé látky—trpí tím ptáci i lidé, lesy—prostě
celá příroda. V celé České republice je aspoň 6 milionů aut, které znečišťují ovzduší. Když se stane ropná havárka
na moři, tak taky umře několik zvířat…
Patrik N.
Mně se nelíbí, že lidi házejí odpadky na cesty a na pole—prostě lidi k přírodě nemají úctu. Když přijedou turisté, tak
si budou myslet, že se o přírodu nestaráme a prostě nás jakoby pomluví—tam u nich. Máme tady louky a někteří lidi
na louky házejí bordel, odpadky, prostě jsou nevychovaní.
Co se mi na přírodě líbí? Líbí se mi, že je hezká, můžeme se procházet, koukat na krajinu… Když přijedou turisti,
tak nám tu přírodu můžou pochválit, jak se staráme. Máme tady klášter, kapličky, lesy, louky a vše je krásné…
Patrik R.
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 16
K máji patří květiny. Víte, že pomocí květin lze vyjádřit myšlenky a pocity?
Růže - nejoblíbenější květina všech zamilovaných. Symbolizuje pomíjivost života, ale i vše, co láska přináší. Tak
jako láska pomalu rozkvétá, rodí se růže z poupěte. Může i zranit svými trny, bodne do prstu, tak jako láska do srdce.
Barva růže vypoví o druhém ještě mnohem více
bílá - čisté svědomí, čistota
žlutá - žárlivost
oranžová - touha
červená - náležím zcela tobě
rudá - miluji tě
Gerbera - v této květině se skrývá velká upřímnost.
Karafiát - bílý je touhou po lásce, červený znamená obdiv, žlutý zklamání.
Narcis - tuto květinu si spojujeme se sebeláskou a přílišnou zahleděností do sebe
sama.
Tulipán - ideální květina pro vyjádření lásky - zejména je-li červený. Žlutý může značit přílišnou pýchu obdarovaného, oranžový povrchní krásu bez duševních kvalit a různobarevný skutečnou krásu.
Frézie - neztrácej naději.
Chryzantéma bílá - stará láska nerezaví.
Levandule lékařská - Tvá slova nejsou upřímná, nerozumím jim proto
Lilie bílá - věřím ti, že jsi nevinná, nic nedám na lidské řeči, je báječné být s tebou.
Lilie červená - Nebaž po bohatství!
Lilie bílá - Skromnost a nevinnost zdobí tebe, Je báječné být s tebou
Lilie oranžová - Nenávist
Lilie žlutá - Falešná krása
Lilie zlatá - Vroucná je moje láska k tobě
Slunečnice—v řeči květin značí slunečnice přílišnou pýchu.
Gladiol - Nelekám se žádného nebezpečí, nespěchej na mne, upřímnost
Orchidea - Je možné tvé srdce obměkčit?
Zvonek - Kdy tě zase uvidím?
Fialka—je vyjádřením lásky. Modrá fialka je prosbou o vyslyšení lásky, žlutá značí
slib věrnosti a bílá je zármutkem nad prchajícím štěstím
Afrikán—vypovídá o nehynoucí lásce a odhodlanosti překonat všechny její překážky a nástrahy
Obecně barvy květin říkají:
bílá – nevinnost a čistota srdce, upřímnost
černá – smutek, moudrost a důvěra
červená – stydlivost, láska, horoucnost, vášeň, síla, sláva
fialová – věrnost, vážnost, rozvážnost
modrá – krása a vytrvalost, věrnost a nešťastná láska
růžová – mladost, láska, romantika, zdraví
zelená – naděje, žádost, štědrost, nový život, plodnost
žlutá – prospěch v lásce, ale i žárlivost a nenávist
oranžová – teplo, bohatství, hojnost
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 17
JARO—TO JE TAKÉ ÚKLID. PŘEDKLÁDÁME PÁR BABSKÝCH
RAD, FÍGLŮ, FINT, ZLEPŠOVÁKŮ…
Alobal
§ Pokud chybí drátěnka, může se hrnec vydrhnout i pokrčeným alobalem.
§ Stříháním alobalu se nabrousí nůžky.
§ Pod látku na žehlicím prkně dát alobal - vyžehlí se rychleji. Když žehličkou přejedeme po alobalu, vyčistí se - žehlička.
§ Proužky alobalu v zemi zaplaší hmyz a hlemýždě.
§ Zápalky při stanování nebudou mokré, když je zabalíme do alobalu.
Banán
§ Dává se do pekáče, aby změklo maso.
§ Do hlíny kolem růží, napadených mšicemi, zakopeme suchou nebo nakrájenou banánovou slupku.
Cibule
v Potřete se po bodnutí včelou.
v Zbaví nože rzi.
Citrony
v Do vody pár kapek citronové šťávy-zvlhčovač vzduchu.
v Dává se do chladničky jako pohlcovač zápachu.
v Lžičku dát do rýže, aby se neslepila.
v Plátky citronu zaplaší mravence.
v Dezinfikuje škrábance a řezné rány.
v Rozpouští bradavice.
Cukr
v Zahojí popálený jazyk.
v Uložíme koláče nebo sýr do vzduchotěsné nádoby s několika kostkami cukru. Zůstanou čerstvé a nezplesniví.
Čaj
Ø Čajové sáčky uklidní bolavé oči. Uklidní popálenou kůži.
Ø Na šedivé vlasy - 3 sáčky čaje do vroucí vody + rozmarýn a šalvěj. Oplachovat. Vlasy se budou také lesknout.
Ø Vlhký pytlík čaje přilepit leukoplastí na hnisavou vyrážku - zmizí.
Ø Na 20 minut vložit do čajové koupele nohy - nebudou páchnout.
Ø Čaj z mátových listů zahojí zanícené dásně.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ…
KOLÁČE
EKOLOGICKÝ TÝDEN—DEN ŘEMESEL—PEČENÍ—RECEPTY
Ingredience: 3 dcl mléka, 5 dkg kvasnic (1/2 kostky), 4 kostky cukr u, 1 ztužený tuk, 40 dkg hladké mouky, 2 vejce, tr ochu soli.
Uděláme kvásek, nastrouháme ztužený tuk, přidáme ostatní ingredience, pořádně vymícháme (do rozpuštění tuku). Hodně podsypeme vál, vyválíme těsto na placku, nakrájíme čtverečky, doprostřed dáme náplň (tvarohovou, makovou), zabalíme (jakoby
měšec), zabalenou stranou dáme na plech. Do bochánku vytlačíme důlek (mírně stlačíme), doprostřed dáme marmeládu nebo
povidla, posypeme drobenkou. Toto těsto nekyne!
Tvarohová náplň:
2 tvarohy, vanilkový cukr, moučkový cukr dle chuti, 1 žloutek, umyté rozinky. Umíchat, dle
potřeby přidat 1—2 lžíce mléka.
Maková náplň:
V 1/2 l mléka uvaříme vanilkový pudink. Když začne vařit, vsypeme 200 g mletého máku a
cukr dle chuti. S touto náplni vydrží buchty, koláče, záviny dlouho vláčné.
ROHLÍČKY
Ingredience na těsto: 1 kg hladké mouky, 2 lžíce cukr u, 2 lžičky soli, 3 dcl oleje, 3 dcl
vlažného mléka + kvásek (2 dcl vlažného mléka, lžička cukru, 1/2 kostky droždí).
Náplň: najemno nakr ájený suchý salám (vysočina), kvašené zelí.
Umícháme těsto—nekyne. Rozdělíme ho na 8 dílů, vyválíme placku, kterou rozdělíme na 8/8. Na nejširší stranu dáme kolečko
suchého salámu (vysočiny), na něj kysané zelí. Ohneme rohy, zabalíme, dáme na plech. Potřeme olejem, posolíme, posypeme
semínkem. Místo slané varianty se dá udělat sladká varianta—nádivka maková, ořechová, tvarohová… Rohlíčky vydrží dlouho
vláčné.
HOUSKY
Ingredience: 1 kg hladké mouky, 1/2 l mléka, 100 g tuku (oleje), 1 vejce, 1 lžička cukr u, 1/2 kostky dr oždí, 2 lžičky soli.
Vymícháme těsto, necháme nakynout. Pak upleteme housky, pomažeme je olejem, posypeme solí, mákem nebo kmínem.
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 18
A máme tu naše vtípky—tentokrát (nejen) o policajtech (DUBEN—MĚSÍC BEZPEČNOSTI) Víte, jak policajti sázejí brambory? Nasypou je na jednu hromadu a řeknou: Rozejděte se.
Proč policajti vozí v kufru rakev? … Kdyby chcípnul motor.
Proč si policajti přikládají k ústům hodinky? Protože tik-tak jim osvěží dech.
Víte, proč mají policajti skleněná auta? Aby se nehádali, kdo bude sedět u okýnka!
Víte proč chodí policajti ve dvou? Protože jeden zná cestu tam a druhý zpátky.
Víte, proč mají policajti okolo auta pruh? Aby se jim lépe hledal zámek u dveří! A víte, proč je ten pruh okolo celého auta? Aby to neměli zase tak jednouchý!
Víte jak zabavíte blondýnku? Postavíte jí do kulaté místnosti a řeknete ať se postaví do rohu!!!!!
Policejní loď pluje kolem malého ostrůvku. Kapitán se dívá dalekohledem a vidí, jak po břehu pobíhá a zoufale mává otrhaný, zarostlý muž.
"Nevíte, kdo to je?" ptá se prvního důstojníka.
"Nemám tušení, pane kapitáne, ale každý rok, když tudy projíždíme, vždycky takhle vyšiluje.
Baví se dva policajti a jeden říká druhému: Víš, jak včera nešel ten proud? To bylo hrozný, já zůstal stát dvě hodiny
ve výtahu. A ten druhý se pousměje a říká: To já to měl horší. Já zůstal trčet pět hodin na jezdících schodech.
Přijde policajt do práce a hlaholí: "Pánové, já jsem geniální!"
"Jak to?" diví se jeho kolegové.
"Koupil jsem si lego, na kterém bylo napsáno do tří let. A já ho dokázal složit za rok!"
Přijdou 2 policajti do restaurace, přijde k nim číšník a ptá se,co si dají.
První policajt řekne:"Dvě kafe"
Druhý policajt:"..No dobře, tak já taky dvě..."
Blondýna jedoucí v Peugeotu bručí nad splasklou pneumatikou: "Neřádi mi dali u té pumpy zkažený vzduch."
Co umí blondýnka nejlepšího k večeři?
Rezervovat stůl v restauraci.
Sedí hajný v hospodě, kopne do sebe velkého myslivce, jde ke dveřím a volá směrem k lesu: "Zeleným navrch,
zeleným navrch!"
Když se to opakuje asi po desáté, ptá se ho Cyril: "Můžeš mi říct, proč stále voláš k lesu: zeleným navrch?"
"Můžu, já mám totiž v lese na brigádě policajty a oni mi tam sázejí stromky ..."
Ptá se policista chodce: "Proč tak řvete?"
"Přejelo mě kolo."
"Vy toho naděláte, včera tu chlapa přejel trolejbus a ani
necekl."
Proč mají policajti zahrádku?
Aby mohli sázet pokuty...
ŠKOLNÍ BRAVÍČKO
stránka 19
Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček
nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upoceni sedli, chlapeček se podíval na boty a říká:
„Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně.“
Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně. Paní učitelka však zachovala klid. Boty s
menší námahou znovu sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu.
Potom se chlapeček podívá na boty a říká: „To, ale nejsou moje botičky.“
Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: „To jsi nevěděl dřív?“, tak s námahou zase
botičky sundala.
Když byly boty dole, povídá chlapeček: „To jsou botičky mýho brášky. Maminka říká, že je mám nosit taky.“
Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat, a znovu pomohla chlapečkovi do bot. Když mu po té
úporné práci pomohla do kabátu, tak se zeptala: „Kde máš rukavičky?“
Chlapeček odvětí: „Rukavičky mám nacpané v botičkách ...“
... soudní proces s učitelkou začne příští měsíc ...
Pětkař přijde domů a volá: „Mámo, táto, dostal jsem dvojku!”
„No výborně, a z čeho?”
„Z chování.”
Jdou dva policajti po kolejích. Když už jdou dost dlouho, jeden nadhodí:
"To jsou ale dlouhý schody!"
Druhý si posteskne: "Copak dlouhý, to by tak nevadilo, ale to zábradlí je moc
nízko!"
První se otočí a povídá: "Tak počkáme, támhle nám jede výtah."
Jedou dva policajti na kole, jeden zastaví a začne vypouštět kolo:
"Co děláš ?"
"Ale, měl jsem moc vysoko sedlo."
Policajt zastaví auto: “Zaplatíte mi pokutu za překročení maximální povolené
rychlosti. Jel jste v obci 90 km za hodinu.” “To není možné, tak dlouho ani
nejedu.” “Ne? A jak dlouho jedete?” “Tak 10 minut.” “Hmm, tak promiňte,
pokračujte v jízdě.”
Stojí dva policajti ve frontě a jeden říká: „Člověče já už necítím nohy. A druhý: „Tak si čuchni k mým.“
Policajt vyzve mladou slečnu k tanci a ptá se jí: “Slečno, vy si taky myslíte, že jsou policajti blbí?”“Ne, ale na hymnu jsem ještě netancovala…”
Proč vozí policajti v autě pilu? Aby mohli řezat zatáčky.
Policejní náčelník říká svým svěřencům: “Máme nový trezor. Otevírá se na desetimístný kód. Jsou to samé pětky,
ale v rámci utajení vám neřeknu v jakém pořadí!”
Baví se dva policajti: “Víš o tom, že letos připadá Silvestr na pátek? – Pátek? Doufám, že nebude třináctého.
Jede policajt autobusem a vedle něho sedí nádherná
ženská. Policajt chce nějak navázat rozhovor, tak se
osmělí a ptá se: “Slečno, také jedete tímhle autobusem?”
OHLÉDNUTÍ ZA VELIKONOČNÍ VÝSTAVOU