145- Kam odcházejí sněhuláci - Základní škola Tyršova 913

145- Kam odcházejí sněhuláci - Základní škola Tyršova 913

Kam odcházejí sněhuláci
Krásně sněží. Já jsem sněhulák, ale zatím neviditelný, čekám, až
někdo z dětí udělá nějakého sněhuláka. Jééé, hele, tady je sněhulák,
ten se mi líbí. Tak a teď stojím, konečně mám hlavu, ruky a dvě koule.
Wau, já i vidím! Náhle na mě přistál kos a začal mi oďobávat nos.
Trošku mě naštval, tak jsem svou
nosní mrkví pohnul a kos odletěl.
Jéj, co se to děje, mně je horko, to
je divné. Musím se vrátit, vsáknu se
do země, pod zemským pláštěm je
zastávka sněhuláků. A tam nasednu
na krásný ledový vlak a v něm odjedu do království sněhuláků. Jak
přijde zima, vrátím se a hledám nové tělo.
Míša Strnadlová 6.B
Začala zima, děti si hrály venku a najednou mě stvořily. Ahoj, jsem
sněhulák Lilián. Jsem stvořen zimou a sněhem. Víte, kam odcházíme,
když se začíná oteplovat? Řeknu vám to asi takto. Na Antarktidě
mám kamarády. Tučňáky a tuleně. Krištov to je tučňák, který vlastní
rychlý, ale opravdu rychlý ledový tryskáč. Hned první den na jaře pro
nás přijede. Nasedneme a letíme. Jsou tam krásné a hlavně sexy
sněhulačky. To jsou letušky. WOW! Vždy se dívám hlavně na Ingu ze
Švédska. Jak doletíme na místo, rozloučím se s ní a dám jí pusu. Na
Antarktidě mám velkou vilu. Je to iglú. Je tam plazmová televize
a všechno moderní. No, abych to shrnul. Vždy první den na jaře pro
nás přijede Krištov a poté si užívám v iglú. A první den v zimě si mě
Bůh zavolá a sešle mě zpět na zem v podobě vloček. Takto to je každý
rok.
Viki Marečková 6.B
-145-
Ahoj, jsem sněhulák. Nastává jaro a já se musím schovat. Každý rok
na jaře se schovávám k Horákům do lednice.
Říkáte si, jak se já velký sněhulák dostanu do
lednice? Když začne být teplo, jednoduše roztaju a
dostanu se do vodovodního potrubí a když paní
Horáková napouští vodu do dřezu (ta voda jsem
já), vylezu a vklouznu do lednice. Tam se
proměním v led. V lednici jsem až do zimy. A na
zimu vylezu z lednice. Vypařím se do nebe a pak
napadám na zem jako miliony vloček. Pak si ze mě děti udělají
sněhuláka.
Žaneta Stránská 6.B
Sněhulák se stěhuje na vrchol hory Mount Everest a až bude zima,
sjede dolů na snowboardu a sněhové vločky jedou na lodi na
Antarktidu a rampouchy letí v letadle. Na Antarktidě potom přečkají
zimu a vrátí se letadlem.
David Zrubek 6.B
Jak na mě leze jaro?
Jaro na mě leze krásně. Mám v sobě více energie, nejsem už tolik
unavená. Venku už je tepleji a je dlouho světlo. Prostě je to dobrý
pocit.
Sleze sníh a pak začnou růst sněženky. Miluju jaro u nás venku. Je
to tam tak krásné a nejlepší je, když svítí sluníčko. Jsem třeba ve škole
a pak přijdu domů a v sekundě se mi změní nálada. Okolí kolem mého
domu fakt moc miluju. Jaro je asi nejkrásnější ze všech období.
Všechno se totiž probouzí.
Miluju, když venku svítí sluníčko… Dívám se z okna ze třídy a je
ve mně super nálada a těším se ven. Venku si užívám ten krásný
vzdoušek. Prostě mám dobrou náladu a užívám si to. Pryč se sněhem!
FŮŮŮŮJ!
Jaro poznám tak, že jsem déle venku. Že je teplo. Začíná rašit tráva.
Sleze sníh a svítí slunko. Zpívají hnusně ptáci.
No, mne jaro nebere!! Cítím se furt stejně. Jenom se už těším, až
bude teplo a budu moct chodit v mikině. Ale v mém pokoji se brzo
jaro projeví. Každoroční „jarní úklid"! Polovinu nepotřebných věcí
vyházím…
-146-
Na mne leze jaro už hodně
dlouho. Na sobě to poznám
tak, že když přijdu domů,
těším se ven, protože už
nemusím být doma. V zimě
jsem chodil ven, ale po chvíli
mě to přestalo bavit a chtěl
jsem, aby bylo jaro.
V létě jsem chtěl, aby už byla
zima, ale když přijde, tak ji
zase nechci…
Na mne leze jaro vždy,
když začínám být velmi
aktivní. Aktivní třeba
ve fotbale, ale i jinde. Jinak to
poznám podle počasí, které je
pro mne a pro mou aktivitu
velmi důležité. Jinak začínám
vyhledávat kamarády, ale také
kamarádky…
Jaro, vždycky to tak nějak
vycítím. Krásné, někdy už
i teplé počasí. Usměvavé
sluníčko. Večerní párty na
zahradě a spousta času
stráveného na statku s koňmi,
všemi těmi traktory a taky
traktoristy…
9.C
Jak se těším na jaro (2.A)
Moc se těším, až budu hrát venku fotbal. Budou vonět jarní květiny
a také budu mít narozeniny. Taťka bude hrát
zápasy na stadionu a já se na něho budu chodit
dívat. A vůbec, jaro je prostě krásné, když jsou
rozkvetlé stromy.
Patrik Židek
Už se těším, až budu jezdit na kole na výlety
do Rybího, kde má babička s dědou chalupu.
Tam slyším na zahradě zpívat ptáčky. Za
zahradou máme koně a naše sousedka mě na
nich vozí. Mně se to moc líbí. Darinka Ivanová
Líbí se mi, že začíná být barevné, nahlas
zpívají ptáci, rodí se mláďátka, kvetou stromy a
kytky, všechno voní. Je to zkrátka hezké období
a krásné počasí – třeba mírný vánek a drobný jarní déšť nebo bouřka.
A můžeme dělat jiné aktivity, které jsme nemohli dělat v zimě. Třeba
jsem nemohl s babičkou vysévat semínka a na jaře už můžeme.
Vojta Kurdel
Konečně už můžu jezdit na kolečkových bruslích a nebudu muset
nosit zimní bundu. Už se těším, jak si budeme hrát venku. Také se
těším, až všechno rozkvete a budeme slavit Velikonoce. Chlapci
-147-
budou plést tatary a dívky namalují vajíčka. Na jaro se také těším,
Tomáš Hrachovec
protože brzy pojedu k moři.
Jak se moje zvířátko těší na jaro (2.A)
Moje zvířátko je kočka. Těší se na vyhřívání na
sluníčku a také ji nebudou studit tlapičky, když
půjde ven. Půjdu s ní na zahradu a budeme si spolu
hrát. Bude moc šťastná, když bude svítit sluníčko
a bude se moct mazlit na trávě s kocourem.
Marek Golas
Hned jak stál sníh, moje kočka utekla a ještě se
nevrátila (asi šla za kamarádem). Moje druhá kočka je doma, jmenuje
se Líza. Těší se na sluníčko, až si pěkně vyhřeje kožíšek.
Anežka Ošťádalová
Jaro
Zima končí, květy pučí,
sluníčko nás hřeje.
Z okénka se na mě
taťka s mamkou směje.
Sportovní
V zimě brusle, v létě bazén,
do sportu jsem já blázen.
Jsem šikovná holčina,
jmenuji se Kristýna.
Kristýna Štěpničková 3.C
Kristýna Štěpničková 3.C
22. března - Světový den vody
Příběh kapky vody
Kapka vody se právě ocitla ve vzduchu, poprvé ucítila vánek větru
a uviděla, jak to vypadá na zemi. Při dopadu spatřila malý
stromeček, se kterým se skamarádila a slíbili si, že se zase
uvidí. Pomalu sjela z jeho listu a dopadla na rozbouřenou
hladinu řeky. Ta ji unášela neznámo kam. Po několika
dnech dorazila do moře, kde se koupou turisté. Vlnky ji
táhnou ke břehu, kde se ocitla na malém kamínku. Slunce
ji pomalu táhlo k sobě. Pomalu se stala součástí jednoho
velkého mraku a ten je unášen větrem na místo, kde se seznámila
se svým kamarádem stromem. Čím déle se znali, tím bylo loučení
těžší a horší. Po několika letech kapka zestárla a dostala se ke svému
-148-
nejlepšímu kamarádovi. Chvíli si povídali a poté mu oznámila, že už
je hodně stará a že se už možná nikdy neuvidí. Strom byl překvapen
a nic nestihl říct, tak kapka naposledy sjela po jeho listu do vody a od
té doby ji už nikdo nespatřil.
Kamila Přadková, Denisa Zaděláková 9.C
23. března - Světový den meteorologie
Podle čeho se dá poznat, jaké bude počasí
Počasí by se dalo poznat takhle: stačí
vykouknout z okna (nebo ze dveří) a zadívat se na
nebe. Pokud létají ptáci vysoko, bude hezky. Pokud
ale nikde žádní ptáci nejsou, jsou jen dvě možnosti.
Buď se přemnožily kočky, nebo, ale na to si dejte
pozor, se blíží tornádo a všichni ptáci jsou vcucnutí.
Tady je ten nejověřenější způsob podle mojí
babičky, jak se dá poznat, jaká bude zima. Ovšem je
to jen pro chovatele hus. Na podzim, když se škubou husy, se pořádně
zadívejte na jejich hrudní kost. Ta má na sobě malé černé flíčky.
Pokud jsou velké a hodně černé, čekejte tuhou zimu. Pokud ale jsou
malé a nevýrazné, bude krátká zima.
Podle jedné modré kytky, když se utrhne, začne pršet
Takže vždy když můj taťka nadává, že ho bolí ruka, kterou nemá
a to se stává tehdy, když má přijít děsné vedro, nebo bouřka, slejvák
a nějaké změny počasí. Zatím se to vždy vyplnilo, a proto se
nemusíme dívat na počasí v TV.
Můj pes žere občas trávu a říká se, že bude pršet, ale tohle moc
nefunguje, protože můj pes žere i sníh. Zatím se to tedy nesplnilo.
U nás je to v podstatě každý den. Taťka vždycky řekne: „Už mě
zase bolí kosti, asi bude změna teplot.“ Takže nemusíme kupovat
teploměr. Nebo když se „líná“ náš pes, tak se obvykle začne měnit
roční období.
-149-
Březen za kamna vlezem
Toto pořekadlo určitě všichni znáte, ale znáte staré pece, viděli jste je
už někdy, víte, jaký měly význam? Na tuhle otázku může odpovědět
jen několik lidí ano. Dnešní pece už nejsou jako ty předtím, jsou
o hodně modernější a používají se i k jiným účelům, na rozdíl od
starších pecí.
Dříve se stavěly velké pece, skoro přes jednu místnost.
Taková pec měla za úkol pečení pečiva, vaření. Také se na ní leželo
a díky této peci si doma v zimě zatápěli, není to jako dnes
v panelácích, kde jsou ústřední topení, a my si můžeme v každém
pokoji zatopit, jak chceme. Jak už jsem zmínil, byly velké a rodiny
v zimě byly hlavně v té jedné místnosti u pece.
Údržba této pece byla náročná, ne jako dnes, kdy si ji
zapneme a vypneme, kdykoliv se nám zachce. Před každým použitím
se musely vyprázdnit od popela a nasekat nové třísky. Poté se
samozřejmě musel zapálit oheň. A aby nevyhasl, tak se o něj museli
starat celý den, nemohli si odejít jen tak ven jako dnes. Vždy musel
někdo zůstat doma a udržovat oheň.
Dominik Schneiderka 8.A
Podle čeho se dá poznat, jestli se bude psát písemka
Když učitel přijde do třídy a tváří se příjemně, tak je všechno
špatně. A když se dokonce i usměje, je to v pytli,
zas něco píšeme…
Nejověřenější způsob předpovědi písemky:
Zazvoní. Učitel jde překvapivě brzo do třídy. Na
tváři úsměv od ucha k uchu, společně s dobrou
náladou. Tato předpověď je vyzkoušená a velice
spolehlivá.
Myslím si, že se u učitele písemka předpovědět
nedá, protože jsou tak dokonale připraveni a mají
skvěle kamennou tvář.
Podle chůze do třídy, jestli jde klidně a každý krok si užívá, tak to
vypadá na hodinu, která bude v pohodě. Jestliže jde nějak rychle
a dupe, tak to můžeme čekat písemku.
-150-
Když přijde učitel do třídy a má špatnou náladu. Taky když jsme
moc ukecaní.
Když učitelé chtějí psát písemku, tak se začnou usmívat jak čerti.
Akorát bez ocasů a bez růžků, protože asi rádi trápí děti písemkou.
Tak já se to snažím rozpoznat podle toho, když nějaký vyučující
řekne: „SLUŽBA“… tak když tohle řekne, mám okamžitě mráz po
zádech a nakonec je to jenom „jděte posbírat smetí u tabule“!
Písemky rozpoznám tak, že se učitelé nějak divně smějou. Jinak to
poznám, když už nám ty písemky rozdá. V tu chvíli je to pěkně blbý.
Když paní učitelka přijde vysmátá, tuším, že dostaneme písemku.
Když je učitel/ka škodolibě vysmátý/á, bude se psát.
Když se hází houbou, bude průser.
Když učitel přijde do třídy a směje se, tak písemka nebude, ale
stačí, aby se Macy zasmál, a písemku máme na lavici.
7.C, 8.C
Kdo by nás mohl učit
Křemílek a Vochomůrka nás naučí vařit podle toho, jak vařili
povidla.
Sněhurka – matiku, protože musela vědět, kolik talířů
nachystá pro trpaslíky.
Pat a Mat – dílny, protože by nás naučili práci všeho
druhu.
Bob a Bobek – zeměpis, protože se neztratili
v klobouku.
Tělocvik by nás mohl učit Tarzan, protože je hbitý a
na Tv je dobrý.
Harry Potter – čarování
Vodník Česílko – plavání
Krteček – zemědělky
Jeníček a Mařenka – cestování
Rákosníček – plavání
Bob a Bobek – tělocvik
Sněhurka – rodinku
Shrek – výchovu ke zdraví
Krakonoš – zeměpis
Pat a Mat, brouk Pytlík, Ferda
mravenec – dílny
Spiderman – tělocvik
p. Snape – chemie
Baba Jaga z perníkové
chaloupky – vaření
7.C, 8.C
-151-
Čj – Transformers, protože by moc dobře skládal písmena a slova
M – princezna, protože se pořád učila a je hodná
M – skřítci, protože hlídají poklady a musí umět dobře počítat
a hospodařit
Pč – Pat a Mat, protože by nás něco málo naučili, ale byla by s něma
legrace
Počítače – Batman, protože má doma všechno řízené počítačem, takže
musí umět úplně všechno
TV – drak, protože může předvádět kotoul hned na třech hlavách
Prv – Spiderman, protože sám je napůl zvíře a napůl člověk, takže
rozumí oboum světům
Básničky by učil čaroděj, protože vymýšlí zaklínadla a to jsou taky
básničky.
2.B
Jak se naše zvířata těší na jaro?
Moje potkana Prašivka je tak šílená, protože chce pořád vyskočit
z okna a když ji pustím pobíhat po zemi, tak všechno zničí a rozhryže
jako pes. Pokud ji pustím venku, tak ji vždycky musím 30 minut
Daniel Lehnert 4.B
chytat.
Moje kočka Bětuška pořád mňouká, asi by se chtěla pořádně vyspat
s nějakým kocourem, aby měla nějaká ta koťátka, aspoň 300!
Jakub Novák 4.B
Jarní šílenství mého psa Magie
Pořád běhá, skáče, hledá krtky, myši, hledá
balóny, přes plot vrčí na sousedního psa, pořád
štěká, schovává se do kůlny.
Matyáš Marek 4.B
Jarní šílenství mých ryb
Jedna moje ryba bude rodit a její druhový název je mečovka
zelenočervená (ale je oranžová – nechápu to). Ostatní ryby se hemží
jak šílené a když jim tam dám zrcátko, tak se do něho koukají jak blbé
(normálně to nedělají, jsou na zrcátko zvyklé). Vyjmenuji vám ty
ryby: blafl molly, neonka obecná, bojovnice obecná (ta je překvapená
nejvíc) a ta mečovka je nejšílenější (je jí všechno jedno).
Tom Fešar 4.B
(Toto je 1500. stránka časopisu)
-152-
Šílenství mé ryby
Má ryba je šílená, neustále má otevřenou pusu a je přilepená na skle.
Schovává se za listím a vykukne až večer, hrůza, je prostě jarní
šílenství.
Anna Němcová 4.B
Zlé žáby
V malém rybníku byly dvě žáby. Dělaly všem lidem i zvířatům
naschvály. Například když šla holčička ze školy, tak jí daly klacíky
pod nohy a ona spadla. Nebo když šla malá holčička, tak ji postříkaly
vodou. Byly to moc zlé žáby. Ale jednou jak chystaly past na laň, ona
ji přeskočila. „Ale jak to?“ ptají se žáby. Potom šli kolem dva lvi
a chechtají se: „Chachacha, chuchu, chocho.“ A ten druhý lev říká:
„Ty žáby neví, že si všichni dávají pozor. Už ty jejich pasti
prokoukli.“
Helena Greineckerová 3.B
Březen – svátek má nejen váš počítač, ale také internet!
Jak žili lidé v době, kdy nebyl internet?
Třeba museli hledat telefony v té velké knize (Zlaté stránky), kdežto
teď si na internetu zadáte jméno a už se vám to tam ukáže. Nebo když
měli zjistit nějaké informace třeba do školy, tak museli prolistovat
a prohrabat se několika knížkami a novinami, kdežto my sedneme
k internetu, naťukáme, co potřebujeme vědět a hned se nám to ukáže.
A nemusí se utrácet za telefon nebo poštu a poštovní známky.
Kateřina Žingorová 7.C
Nemusíme psát dopisy, je tam Seznam a na něm najdu, co neznám. Je
tam facebook.
Nemusíme hledat spoje autobusů ve velkých knížkách. Museli znát
hodně informací nebo je přinejhorším hledat v encyklopediích, třeba
na referáty, projekty. Museli psát hodně dopisů nebo volat na pevnou
linku, zatímco my třeba máme e-mail, ICQ, facebook, takže si
můžeme pokecat přes počítač. Ani nepotřebujeme mobily. Můžeme
zjistit trasu odněkud někam, různé recepty. Můžeme poslouchat
písničky a nemusíme je mít na kazetách.
Michaela Dobiášová 7.C
-153-
Kdysi dávno nebyl internet. Ti, co žili
dávno, neměli žádnou seznamku na
internetu, ale museli se seznamovat
sami. Jak nebyl internet, člověk
musel znát slovíčka a teď stačí, když
se juknete na net a MÁME TO!
Andrea Kociánová7.C
Březen – svátek má nejen internet, ale také váš počítač!
Dobrý den. Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se počítač. Určitě
mě všichni dobře znáte. Potřeboval bych se někomu vyzpovídat a vím,
že vy jste ten člověk, kterého hledám. Musím se vám přiznat, člověče,
není vůbec lehké být počítačem. Abych řekl pravdu, je to hrůza.
Vůbec mě to nebaví. Večer, a to někdy až hodně pozdě, jsem rád,
když mě konečně aspoň na hodinku vypnou. Přemýšlet za ty lidi, kteří
nic nevědí, to je děs. A to nemluvím o hrách. Na co ti výrobci dělají
vůbec ty hry, když jsem tu já. Stolní hry lidi vůbec nezajímají. No, ty
hry, co tady hrajou, taky nic moc. Někdy je to až k smíchu. Takové
kraviny. Místo toho, aby si zahráli Člověče, nezlob se, tak hrají jakési
auta, střílečky a spoustu jiných věcí. Já jsem jen na to, abych lidem
radil, jaké bude počasí, přehledy zpráv apod. No prostě, je to moje
zaměstnání na nic. Tak. A to jste slyšeli jenom pravdu. Na shledanou.
Váš počítač
Vyprávění počítače zapsala Kamila Skurková ze 6.A
Březen – svátek má nejen internet a počítač, ale i kniha!
Za pár dní budu mít svátek a jediné, k čemu jsem lidem dobrá, je to,
že můžu sloužit tak možná jako
„plácačka na mouchy“ či jinou havěť.
Celé dny jen tak stojím nebo ležím.
Každý den na tebe čekám, ale ty
nikde. Hrozně se nudím. Prosím,
vezmi si mě alespoň na chvíli
a koukni se do mých stránek a taky mě můžeš trochu oprášit. Tak zkus
chvíli zapomenout na internet a pojď za mnou. Budu se na tebe těšit.
S pozdravem tvá kniha.
Vyprávění knížky zapsala Lucie Stupavská ze 6.A
-154-
Když otevřu knížku, dostanu se do jiného světa.
Je to svět:
- mimozemský, na jiné planetě, která se jmenuje Pandora. Je tam plno
lesů a vody, jsou tam létající kameny a žijí tam podobní živočichové
jako na naší planetě. Moc by se mi líbilo tam žít.
- lidí, zvířat a taky různých nadpřirozených bytostí, které zažívají
spoustu smutných, radostných, ale i zamilovaných příběhů. Může to
být příběh ze skutečnosti, při kterém si uvědomíme spoustu věcí. Také
to ale může být svět nadpřirozených bytostí, kde si děj můžeme různě
představit.
- detektivek, kde využívají různých věcí na vyřešení záhady. Bývají
tam sice mrtví, ale vše se vyřeší.
- fantazie a povídek. V tomto světě je plno nádherného, ale taky plno
zla. Plno fantazie a představ. Je to nádherné místo, do kterého se ráda
vracím.
- megalet. Tento svět je výjimečný tím, že se tam lidé dožijí až 5000
let, ale pořád vypadají jako čtyřicetiletí. Všichni se tam mají rádi. Čas
ubíhá hodně rychle.
- plný fantastických a mnou vymyšlených postav. Tento svět je
výjimečný tím, že ho mohu kdykoliv otevřít a nakouknout do něho.
Kéž nikdy nevymizí.
- kde každý den lidé musí být jiní – jeden den se musí smát, druhý
den mračit a někdy musí být jen v zeleném oblečení. Kdo to ten den
poruší, toho pošlou na zámek, kde mu dají práci. V tomto světě bych
asi bydlet nechtěla.
- kde jde všechno. Taky na něm nic nezměním. Může se mi to líbit
sebevíc nebo sebemíň, ale nic na tom nezměním. Doslova se „vžiju“
do hlavní role a prožívám s ní problémy, radosti, …
- čar a kouzel, kouzelných bytostí, lektvarů. Je tam i kouzelnická
škola a dožijete se 10 000 let. Budete mít kouzelnickou hůlku i létající
koště.
- krásných představ, myšlenek. Když se pořádně začtu, nevnímám
čas, volání rodičů, prostě nic!! Čtení miluji.
- zvířat. V tomto světě můžeme potkat spoustu druhů zvířat. Hlavním
hrdinou je gorila. Její kamarádi jsou statný hřebec a jeho kobyla.
- pohádkový až hororový. Jsou tam jiné postavy, možná
i vymyšlené.
-155-
- kouzelný, květinový, hezky dramatický, kde se cítím fakt útulně.
A je to takové drsné, protože jsou tam i draci a jiné pohádkové bytosti.
- bojovníků a ninjů, kteří prožívají plno dobrodružství. Hlavní
hrdinou je Oročimaru.
6.A
O smutné knížce
Byla jednou jedna knížka a ta se jmenovala Historie. Bydlela
v knihovně na čtvrté poličce vlevo. V knihovně začala vládnout Will,
ta bydlela taky ve čtvrté poličce, ale vpravo. Jednoho dne přišla do
knihovny holčička Monika. Měla deset let, blonďaté vlasy a modré oči
a hledala knížku. Uviděla Will. „Ó, to je krásná knížka, tu si půjčím!“
Za rok byla Monika v páté třídě a učila se ve vlastivědě historii. Tak
honem běžela do knihovny půjčit si Historii. Ta byla tak šťastná, že se
začala měnit v populární, protože si ji přišla půjčit i Lucie
Vondráčková.
Sabina Daňhelová 4.B
Byla jednou jedna knihovna, v ní byly knihy oblíbené a neoblíbené.
Všichni četli jen ty nejnovější. Té starší a trošku špinavější si nikdo
nevšiml, byla smutná, že se o ni nikdo nepostará. Jednoho slunečného
dne přišla do knihovny holčička Saša. Našla tam knihu, která byla celá
zaprášená, tak ji oprášila a zas byla jako nová a holčička si ji půjčila.
Když ji přečetla, řekla: „Byla výborná“ a usmála se. Dali ji do jiného
oddělení, všude tam zněla hudba a bylo tam veselo. Byla oblíbená
jako ostatní.
Aneta Briedoňová 4.B
Byla jednou jedna knížka, kterou si četl každý večer chlapeček. Ale
jednou si koupil novou knížku, která byla nejnovější – mohl číst, ale
i poslouchat pohádky, protože ta kniha byla i na knoflík, kterým se
spustila pohádka. Chlapeček si ji pouštěl pořád dokola a dokola. Ale
nevšímal si knížky, kterou měl předtím tak rád. Ta knížka byla moc
smutná, připadala si opuštěná. Jednoho dne se ta nová knížka zasekla
a pořád opakovala slova: „Šťastně až navěky“ a pořád tak ta slova
opakovala, ráno, odpoledne a večer, až se chlapec naštval a švihl s ní
-156-
do koše. A pak hned spěchal ke staré knížce, objal ji a začal si z ní číst
a od té doby si chlapeček čte jen a jen tuhle knihu.
Karolína Petrová 4.B
Byla jednou jedna knížka, která stejně jako všechny ostatní knížky
seděla v knihovně a čekala, kdo si ji půjčí. Jednou, jak se zhaslo, se
všechny knihy sešly pod stolem a jako vždy se předháněly, kdo je
lepší. Jedna knížka řekla: „Já jsem nejlepší, ve mně je všechno, jsem
totiž encyklopedie.“ „Ne, já jsem lepší, já jsem slovník!“ Najednou
jedna knížka seskočila z poličky a zakřičela: „Nehádejte se, všichni
jste výjimeční!“ „A co jsi ty?“ obořila se na ni hororová knížka.
Knížka sebrala odvahu a řekla: „Já jsem POHÁDKOVÁ.“ Ostatní
knížky se zasmály: „Haha, ty jsi ale hloupá a dětinská. Pohádky si
dneska nikdo nečte!“ Knížka se rozplakala a schovala se. Příští den
přišla do knihovny holčička. Popadla pohádkovou knížku a ne že si ji
půjčila, ona si ji koupila! A každý den si ji četla. A knížka už nikdy
nebyla smutná.
Radka Vašendová 4.B
Povídání o písmenkách
O nespokojeném P
Bylo jednou jedno nespokojené P. No a já se mu ani nedivím, když
muselo místo chození skákat po jedné noze. A jednou, když se tak to
nespokojené P litovalo, přišlo za ním písmeno I a říká, že má pro něj
plán. A víte jaký? Ne? Tak já vám to řeknu. Plán byl takový: „Když
doskáčeš včas do domu popleteného Honzíka, stane se z tebe R
a budeš mít dvě nohy. Musíš jenom skočit na papír, protože Honza
píše právě věci na R, takže ti připíše jednu nožku a bude. Ale pak
musíš rychle pryč!“A tak to písmenko P udělalo a z P bylo R.
Kristýna Biolková 3.A
O tom, jak se z E stalo F
Je to velmi dávno, kdy světem putovala pouze písmena E. Jednou se
dva kamarádi (oba byli písmeno E) rozhodli, že budou šplhat po
pískových horách. Jedno E ale bylo nešikovné a spadlo a ulomilo si
přitom nožku. A bylo z něj písmeno F. Písmeno E řeklo: „Fuj, jsi
-157-
ošklivý, s tebou se ani čert nebude kamarádit!!“ A odešlo. A tak se z E
stalo F.
Filip Vašek 3.A
O nešťastném písmenku K
Po světě chodilo jedno K. Bylo tak tak nešťastné, že se mu písmenko
P posmívá: „Ty máš dvě čárky u sebe jako zobáček.“ Písmenko bylo
tak moc smutné, až si toho všimlo písmenko Ž a zeptalo se: „Proč jsi
tak smutné?“ „Posmívá se mi P, že mám zobáček!“ „Z toho si nic
nedělej, zajdeme pro gumu a vygumujeme ti zobáček.“ A tak došli pro
gumu a gumovali, až se z písmenka K stalo písmenko I. Druhý den šlo
písmeno I za písmenem P. P se už neposmívalo a skamarádili se.
A byli navždy kamarády.
Jana Cibulcová 3.A
Na Slovensku by mělo začínat a končit vyučování státní
hymnou
Co na podobnou možnost říkají naši žáci?
já bych tam na začátku týdne pustila nějakou veselou, ať mám
aspoň něco veselého z toho týdne a na konci bych pustila ještě
veselejší.
nevím, co by se hrálo a ani nevím, proč by se něco mělo hrát…
česká himna – aspoň by se děti naučili českou himnu a věděli by,
že jsou v ČR
já bych vybral nějakou českou, třeba tu státní hymnu, to by aspoň
podporovalo náš vlastenecký pud. Ale nikomu to netlačím, snad aby
se hlasovalo v referendu.
nevím, myslím si, že by vyučování mělo začínat tradičně zvonkem.
Kdyby teda měla nějaká píseň zaznít, tak by to měla být národní
hymna, protože ta by měla být považována za nejkrásnější písničku.
aby se každý den hrála hymna, to ne, ale třeba jednou týdně.
A každý den by se hrála písnička – Welcome in the Jungle nebo Mana
Mana (je to vtipná písnička).
udělala bych to tak, že každý den by se hrála v rozhlase jedna
písnička, co by každý vybral podle sebe, já bych třeba vybrala nějakou
od např. Lady Gaga.
-158-
Lordi – Hard rock halleluja. Probudí to, je to energické a od mojí
oblíbené skupiny.
jen na začátku roku a na konci. Nebo celý den aby hráli písničky,
že bychom se neučili.
kdyby mělo vyučování začínat písničkou, tak určitě nějakou
veselou, hymna mi nepřipadá dobrá na začátek dne. Možná tak na
konec. Ale ráno ještě všichni spí, tak něco na probrání.
já bych dal nějaký Hip-Hop, třeba od 50 centa nebo Bow wow.
Mně se Hip-Hop líbí, tak proto chci tenhle styl. No možná ani ta
hymna by nebyla špatná…
8.A
já si myslím, že kdyby vyučování začínalo hymnou, tak by to bylo
dobré, protože některá děcka neumí pořádně ani první verš, natož
celou písničku
začátek vyučování bych zahájil písničkou Bob a Bobek – Vstávat
a cvičit!
ve školním rozhlase by mohla hrát písnička Beskyde, beskyde
já bych dala tu písničku, třeba Příběh nekončí. To je celkem dobrý
song, ani nijak sprostý…
já bych zahrál Amerikan idiot od Green day, protože půlka školy
v první hodině spí a tahle písnička všechny probudí
měla by začínat písní Kaťuša, je to ruská píseň a trvá asi 45 vteřin
pondělí a pátek by na začátku dne zahráli českou hymnu (pro
zahájení a ukončení týdne). Ve středu Den je slunečný, v úterý
a čtvrtek školní hymna (ta by se musela vymyslet).
6.A
Památné dny
Přetištěno z časopisu Druhé patro (3. ročník, číslo 7 – březen 2005):
2005: Před deseti lety městské zastupitelstvo rozhodlo o památných
dnech města Frenštátu. Obě data mají spojitost se sovětskými vojáky:
6. května 1945 osvobodila Rudá armáda Frenštát, 26. března 1990 byl
ukončen odsun sovětských vojáků, kteří zde přišli v roce 1968.
Redaktoři školního časopisu Druhé patro ze ZŠ Tyršova se vydali po
městě, aby zjistili, kolik lidí ví o památných dnech.
-159-
Odpovídalo 48 lidí, o těchto dnech vědělo 14, většinou ve věku nad 50
let.
Další otázka směřovala k roku, kdy odešli sovětští vojáci. Ze 48
tázaných znalo odpověď 13, další čtyři se spletli o rok.
Pustili jsme se do pátrání, zda se o těchto novějších frenštátských
dějinách dočteme na internetových stránkách Frenštátu. Nebylo tam
nic. Mohli jsme se dočíst o událostech starých stovky let, ale o našich
„sousedech,“ kteří zde žili více než dvacet let, se nepíše. Potěšilo nás
ale, že si na to lidé ještě vzpomínají..
2010: Má Frenštát památné dny? Z 25 lidí vědělo 7 (z toho 6 žen a
1 muž).
Které to jsou? Z 25 lidí věděla 1 žena.
V kterém roce od nás odešli sovětští vojáci? Z 25 lidí vědělo 18
(z toho 12 žen a 6 mužů).
A jak je na tom internet? Můžete to zkusit….
Jaký by měl být superhrdina (podle 2.B)?
musí umět krásně kreslit
musí létat
musí mít masku
musí být učitelem
musí být ozbrojený
musí s námi létat na výlety
měl by být pěkný
měl by být voňavý
musí být hodný
musí si s námi pořád hrát
měl by chodit do 2.B
musí nás chránit
musí být silný
musí ničit příšery
musí být chytrý
musí umět bojovat
musí chytat nepřátele
musí pomáhat lidem
mít neviditelný plášť
musí mít rád děti a zvířata
měl by umět napovídat
musí umět bojová umění
na kostce musí umět házet
samé šestky
-160-
Zkuste to s námi – slovní fotbal
Houmr rýpal lopatou uraženého Osvalda. Auto Osvalda – audi,
ignorovalo Oskarův výkřik.
(Lenka, Sára)
Beruška Avokádo onemocněla. Antibiotikum mu určil lékař Řeřich.
Chvíli improvizoval, lék klouzal limonádou.
(Monča, Petra)
Had Dahoman navštívil létajícího opičáka Arna. Arno otevřel láhev.
Václav volal: „Láhev vezmu útokem!“ Mířil lukem, minul los,
sestřelil láhev.
(Adéla, Markéta)
Kanárek Karel letěl loukou, umíral láskou, uviděl laskavého Otakárka.
Antonín našel lízátko. Okousal Otakárkovi injekční iglu. Uletěl
lopuchem.
(Natálie, Lada)
Pedagog gratuloval lakomému ubožákovi i inspektorovi. Inspektor
radil listonošovi, Ignác civěl.
(Markéta, Klára)
Badatel líbal Ludmilu umělkyni, ideální indiánku. Unikl lásce epické.
(Marián)
Blázen nakupoval lehátko opicím. Měna atakovala anglické euro.
Obětoval loď, utopil loď. Domov vítal létacího orangutana ananasem.
Mamut tasil lopatu.
(David H., Jiří)
Slon, největší inteligent, tančil lehce etapu u účasti indiánů, učinil
laskavost tamějšímu úředníkovi i Imhotepovi a inteligentnímu
úžasnému učiteli Ingoustovi.
(Lukáš, Vít)
Karkulka hledající domov
Jednoho dne, když bača šel s ovcemi do košáru, potkal malou dívčinu
s červeným čepcem na hlavě jménem Karkulka. Bača se jí zeptal,
copak dělá tady v této oblasti mezi valachy. Karkulka mu řekla, že
nemá kde bydlet, že jim s babičkou shořel domeček a babička se jí
ztratila. Bača ji velmi politoval a řekl jí, že může přespat v kolibě
s ovcemi, protože nikde jinde není místo a venku ji nemůže nechat.
Kdyby se jí něco večer přihodilo, má zazvonit na zvoneček, který jí
-161-
bača dal. Nastalo tedy ráno a Karkulka celá polámaná a pošlapaná od
ovcí a nevyspalá šla do lesa, aby si našla něco k snídani. Cestou
natrhala četyní, aby se jí večer lépe spalo.
Odpoledne ji zavolal bača, který jí řekl, že zde
může zůstat, protože dva valaši odchází do
daleké krajiny pást na doživotí jiným bačům
ovce a kozy. Karkulka se tedy přestěhovala do
nového domečku jménem koliba a byla šťastná,
že má domov. Přes den ji bača povolal, aby se
starala o ovce a čekala na večer spolu s Bernkem. Bernek byl pes,
který bačovi pomáhal chránit ovce. K večeru řekla Karkulka
Bernkovi: „Pojď, spěcháme na dnešní slavnost!“ Karkulka měla už
upečené buchty na slavnost, a tak rychle běžela, aby to stihla. Valaši ji
za to pochválili a byli rádi, že ji mohli vzít mezi sebe.
Lucie Romanovská 7.C
Den valachů
Když z četyní začal spadávat poslední sníh a začaly kvést kytky, tedy
asi v půlce května, začal bača svolávat své valachy. Ti vyhnali ovce
z košáru na pastvinu. Každá ovečka měla na krku zvoneček a když se
rozeběhly, všichni podle hudby zvonečků věděli, že už bača vypustil
ovce na pastvu a že zima doopravdy skončila. Mezitím svědomitý
bača vařil polední oběd. A když dovařil, zavolal: „Pojďte, mí valaši,
usednout k obědu!“ Valaši sešli z pastviny, zahnali ovce do košáru,
umyli si ruce a usedli v kolibě k obědu. Když se pojedlo, bača se
svými valachy šel podojit, aby z toho mléka mohl později udělat sýr.
Potom zase šli valaši s ovcemi na pastvinu. Ale stala se jim
nepříjemnost, jedna ovce se jim zaběhla, ale zkušený ovčácký pes to
včas zmerčil a ovci zachránil před hladovými vlky, kteří by ji v lese
sežrali. Valaši byli rádi, že mají tak svědomitého ovčáckého psa, který
nenechá zaběhnout žádnou ovci. A pochválili ho těmito slovy:
„Hodný Bobík, hodný, jen tak dál". Začalo zapadávat sluníčko
a unavení valaši se vraceli do koliby. Tam už na ně čekala připravená
večeře a hurá do postele. Ale bača ještě musel zpracovat mléko na sýr.
Ale nevadilo mu to, byl na to zvyklý. Takže dobrou noc.
Katka Žingorová 7.C
-162-
Karkulka
Jednou šla Karkulka na procházku na Beskyd. Šla okolo rozcestí
a minula odbočku, šla úplně jinam. Už se začínalo stmívat a ona
narazila na salaš a potkala jednoho starého baču a ten se jí zeptal: „Je
ti zima, děvenko???“ „Ne, není, dědečku bačo!“ „Tak pojď dále,“ řekl.
Dal jí brynzu a Karkulka nemohla odmítnout, a tak přespala v kolibě.
Hned brzo ráno ji vzbudil zvoneček, když valach hnal ovečky do
košáru na podojení. Jakmile vyšla ven, šlápla do hovna a botu si
očistila četyním. Když se Karkulka nasnídala, tak jí bača půjčil psa,
aby ji dovedl zpět na rozcestí.
Andrea Jílková 7.B
Jak valach našel poklad
Kdysi dávno žil jeden valach a ten byl moc chudý, do domku mu
pršelo a byla mu tam zima. Každý den mu zmizela jedna ovce. Večer
se díval z okna, aby zjistil, kdo mu je krade. Viděl
jenom, jak ovce všechny spí a pak také usnul.
Díval se i druhý den a tentokrát si dával pozor,
aby ho zloděj neviděl. Najednou zahlédl vlka, jak
vyskočil z houští a přemýšlel, kterou ovci si
vybere. To už na něj valach skočil se svou
sukovicí a že ho pořádně majzne. Vlk uskočil a zmizel v křoví.
Dlouho ho valach pronásledoval, až vlk zalezl do nenápadné jeskyně.
Valach si dodal odvahu a vlezl tam také. Uvnitř uviděl hromady
mincí, nabral si do kapes a vylezl ven. Pořídil si pořádnou ohradu, aby
vlk za ovcemi nemohl. Opravil si také svůj domek a byl šťastný, že
ovce jsou v bezpečí.
Martin Siuda 8.C
Projekt Objevování historie regionu Frenštátska je realizován v rámci OP VK a
financován z prostředků Evropské unie a státního rozpočtu České republiky
Beseda - Velké šelmy v Beskydách
Ve čtvrtek 25. února pro nás paní učitelka z ekologického praktika
zorganizovala besedu s panem Miroslavem Kubínem, který pracuje
jako ochranář přírody v ČSOP Radhošť v Rožnově pod Radhoštěm.
Velmi pěkně nás seznámil s životem a projevy medvědů. Ukázal nám
-163-
odlité sádrové stopy (nejen medvědů, ale i rysů a vlků), kosti
medvědů, zajímavé fotky a videa. Popovídal nám o tom, jak se máme
chránit před medvědy, když se s nimi setkáme – např. vztyčit nad
sebou větev, abychom vypadali větší, povídat si s nimi… A také co
máme dělat pro to, abychom je nepotkali vůbec!
Například si v lese zpívat nebo bouchat
klackama o kmeny stromů. Vylíčil nám
i legrační historky o tom, jak se jeho přátelé i on
potkali s medvědy. Pro tři naše dobrovolníky –
samozřejmě kluky - vymyslel hru. Co největší
silou se proti němu rozbíhali. Jejich cílem bylo
pana Kubína srazit a představit si, jakou sílu mají medvědi doopravdy.
Popovídal nám taky příběh o medvíďatech – Elišce a Honzíkovi, které
známe z večerníčku pana Václava Chaloupka. Celá beseda byla velice
poučná, zábavná a zajímavá.
Adéla Romanovská 6.A
Přistiženi ve fyzice
Dne 3. 3. 2010 jsme byli přistiženi ve fyzice, jak čmáráme po lavici.
V hodině se dobře malovalo, ale asi nás někdo viděl, a tak to řekl. Po
hodině si nás paní učitelka zavolala a pak se začaly dít věci. Museli
jsme se přiznat a poté to vydrhnout, jenže jsme na to měli svůj názor.
Přišel pán učitel Gróf a dal nám sprda, takže už jsme raději neměli
další řeči.
Blabla, Gillar, Novák 6.A
Jak se křtila kniha Ohrožená strašidla v naší škole a jejím okolí
Na úterý 9. března jsme se všichni velmi
těšili. Očekávali jsme totiž vzácnou návštěvu
– ilustrátora, grafika a výtvarníka pana
Adolfa Dudka. Dokončili jsme třídní projekt
o ohrožených strašidlech naší školy a jejího
okolí a po vzoru různých celebrit ze světa
literatury jsme chtěli vydání lexikonu
patřičně oslavit. Pan ilustrátor se stal
kmotrem naší knížky. Bylo připraveno dětské
šampaňské, pohárky a plno zvědavých
-164-
otázek. Nedočkavě jsme čekali, s čím přiletí náš host, který svůj
podpis doplňuje hlavou dudka. A bylo to – legrace, smích, kreativita
výtvarníka i žáků, hádanky, palba otázek i odpovědí, show. Tekly
bublinky, kmotr se snažil, děti se usmívaly, prostě křtiny, jak se sluší
a patří.
Akce slovy žáků
Lenka: Našemu lexikonu přeji hodně úspěchů. To byla ta nejlepší
beseda na světě. Ať má naše třída více knížek.
Lubomír: Bylo tam spousta legrace a zábavy. Naše kniha má za
kmotra Adolfa Dudka!!! Dali jsme si šampus. Ondra polil dokonce
i družinový koberec. Pan Dudek nakreslil skoro všem klukům na čelo
zmutovanou slepici.
Lucie H.: Všichni jsme se smáli, když pan Dudek předváděl něco
srandovního. Jak jsme připíjeli knížce, Ondrovi spadl kelímek na zem,
byl mokrý koberec a já měla mokrou ponožku. Šampaňské bylo
vynikající. Nakonec se podpisovalo. Já mám podpis na ruce, na obou
dlaních mám smajlíky a na obličeji podpis – slepici.
5.C
O mé osobnosti
Jmenuji se Martin Žižka,
na hlavu mi spadla šiška.
Z velikého smrku,
kukačka tam dělá ku ku.
Mé narození
Když jsem se já narodil,
velký poplach kolem byl.
Včely vybíraly z květů pyl,
abych stále šťastný byl.
Co to děláš hloupý kluku?
Na hlavu mi spadla šiška.
Od těch dob jsem Martin Žižka.
V maminčině náručí
očička mi zazáří.
S úsměvem na líčku
papal jsem kašičku.
Martin Žižka 3.C
Adam Skalka 3.C
A co myšky, ty maj rej,
ve spižírně je jim hej.
Líná kočka
Už jste někdy viděli
ležet kočku v posteli?
Válí se tam celý den,
občas vrtí ocasem.
Je to prostě kočka líná,
jmenuje se Evelína.
Filip Kellermann 3.C
-165-
Na paloučku na kameni sedí
myška, jen tak sedí,
myška koulí očima:
„Co to, hele, liška?“
Liška
Ze stromu spadla šiška,
pod tím stromem sedí liška.
Liška s boulí na hlavě
kutálí se ze stráně
a ze stráně na palouček.
Štěpánka Blažková 3.C
Naše rodina
Úplně popsat naši rodinu,
trvalo by celou hodinu.
Dlouhé roky rychle letí,
je nás doma sedm dětí.
Nejstarší je Anežka
a hned za ní Liduška.
Třetí ségra Mája je,
na flétnu nám zahraje.
A teď velké bacha,
na svět přišel brácha.
Jenda se jmenuje,
táta se raduje.
Pak přišla velká sláva
a to jsem já Zdislava.
A kdo k nám ještě míří,
to je přece Jiří.
Poslední je Ondrášek,
je to malý rarášek.
Zdislava Fialková 3.C
Jaro
Jirko, vstávej z postele!
Vždyť je ještě neděle.
Ale jaro přišlo k nám,
přinese radost nám i vám.
Květy kvetou fialově, dokonce
i modře,
všem vám venku bude dobře.
No tak honem, jdeme ven,
půjdem třeba tady sem.
Karolína Frejlichová 3.B
Kramářské písně podle 7.B
Když to řekneme stručně,
vymlátil paliče ručně.
Palič starostovi ruce láme,
starosta mu však vaz zláme.
Kdysi dávno v jedné vesnici
podpálili starou radnici.
Požárem tím obrovským
udělali starostu zlověstným.
Palič skončil v hrobě,
toť poučení tobě.
Kristýna Maková
-166-
Povím vám příběh kouzelný
o rytíři a chudé dívce.
Svět byl tehdy hodně příšerný
a žilo se velmi těžce.
Já tě prosím zůstaň tu
a vem si mne za ženu.
Rytíř dívku za ruku vzal
a poté polibek jí dal.
Rytíř z války zrovna táhl
a při tom únavou zalehl.
Vtom uviděl bosou dívku,
kterou vždycky chtěl.
Lalalala
a poté polibek jí dal.
A jak to tak bývá,
správná rodina kupu dětí mívá.
A tak končí příběh kouzelný,
který je pro život nádherný.
Lalalalala,
kterou vždycky chtěl.
A ta dívka chudá
se rytíře zeptá.
Proč tak pozdě přicházíš
a za chvíli zas odcházíš.
Lalalala
Pro život nádherný.
Markéta Maňasová
RECYKLOHRANÍ
Od
měsíce
května 2009 je naše škola zapojena do projektu
RECYKLOHRANÍ, což je dlouhodobý školní program,
který si klade za cíl získat pro další využití baterie
a elektrozařízení.
Škole byl vytvořen tzv. bodový účet, na který získáváme
body za každý sebraný kilogram baterií a elektrozařízení.
Body dostáváme i za účast v soutěžích, které
RECYKLOHRANÍ pravidelně vyhlašuje. V tomto
školním roce se připravujeme na plnění již pátého úkolu a prozatím jsme
bodovali i ve všech předchozích. Ve čtvrtém jsme měli vytvořit „ideální
spotřebič“ a opravdu nebylo jednoduché vybrat tři nejlepší, protože všichni
měli skvělé nápady.
K dnešnímu dni máme ve škole dvě sběrné
nádoby na vybité baterie (jedna je umístěna
v učebně přírodopisu, druhá ve 2. patře) a dva
kontejnery na nefunkční elektrozařízení (ty jsou
v učebně přírodopisu). A co do nich nosíte? Staré
-167-
kulmy, fény, topinkovače, mixéry, žehličky, toustovače, elektrické holicí
strojky a podobné technické vymoženosti.
V měsíci dubnu oslavíme DEN ZEMĚ a to i tím, že bude zajištěn odvoz
nasbíraného elektrozařízení a baterií. Doufáme, že se také vy pustíte do
jarního úklidu a po dohodě s rodiči zbavíte svůj byt nebo dům
nepotřebných a nefunkčních přístrojů, které nepatří do popelnice nebo na
skládku.
A proto – pokud u vás válí nepotřebný elektrospotřebič, šup s ním do tašky
a hurá do školy!!!
Alena Maňasová
…je hlavně to…
Problémem památných dnů...
… že si je časem …
… nikdo nepamatuje!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové
redakční rady kroužku Počítače a psaní.
Obrázky kreslil: Lada Chromelová, Anh Tranová, Michaela Strnadlová, Rebeka Fuksová
Komiks: Jan Tesař
e-mail: [email protected]
http://www.zstyrfren.cz
Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R.
http://www.druhepatro.ic.cz
ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm
Vydáno 30. 3. 2010
-168-