vnitřní geologické děje

GEOLOGICKÉ DĚJE
Na povrchu i ve vnitru Země probíhají neustále různé změny a děje. Dělí se na
a) vnitřní
b) vnější
VNITŘNÍ GEOLOGICKÉ DĚJE
Jedná se o geologické děje, které jsou působeny vnitřní energií země. Hlavním
znakem je teplo (teplota vzrůstá s přibývající hloubkou-30°C na kilometr) a pohyb
hmot. Většinu vnitřních geologických dějů nelze sledovat, jelikož se dějí pomalu a
trvají strašně dlouho. Výjimkou jsou katastrofy při zemětřesení a sopečném výbuchu.
Vlivem vnitřních geologických dějů vznikají vyvřelé a metamorfované horniny a
zdvihají se pohoří a tvoří poklesy a také se jejich vlivem pohybují litosférické
desky.
Pohyby litosférických desek
Pohyb litosférických desek je usnadněn tím, že jakoby plují na roztaveném zemském
plášti. Litosferické desky jsou buď oceánské, nebo pevninské (nesou pevniny).
Desky jsou od sebe odděleny zlomy, hlubokomořskými příkopy a pásemnými
pohořími. Jednotlivé desky se buď setkávají, nebo míjejí či oddalují.
1. litosférické desky se přibližují (konvergentní)
a.
Pokud se setkává pevninská deska s pevninskou deskou, desky do sebe
narazí a kůra se zde zohýbá a rozláme→Vznik pohoří Např. HIMÁLAJ
b.
Oceánská kůra se setkává s pevninskou – těžší oceánská se podsune pod
pevninskou desku →vznik pohoří a oceánských příkopů, jsou zde častá
zemětřesení např. Japonsko, západ Jižní Ameriky, Aljaška
2. litosférické desky se oddalují (divergentní)
a) Oceánská kůra od oceánské kůry- vzniká puklina, kterou na
oceánské dno vyvěrá magma → vzniká nová oceánská kůra a
oceánský hřbet → je zde častá sopečná činnost a zemětřesení např.
Středoatlantský hřbet, Island
b) Odsouvání dvou pevninských desek – vzniká příkopová propadlina
(častý je vznik nových oceánů, sopečná činnost, zemětřesení) např.
Východoafrická příkopová propadlina
3. litosférické desky se třou o sebe- posouvají se podel sebe, častým jevem jsou
zemětřesení, sopečná činnost např. San Andreas v Kalifornii
Dříve byla jen jedna pevnina zvaná Pangea, která se postupně rozpadla na světadílyvědci se tak domnívají kvůli podobnosti protilehlých břehů a jejich shodného stáří a
hornin a také dle stejných zkamenělin na protilehlých březích (Afrika a jižní
Amerika ).
Poruchy zemské kůry
Působením tahových a tlakových sil dochází k deformacím zemské kůry (tektonické
poruchy).
A. Vrásy:
Vznikají dlouhodobým bočním stlačováním, většinou nedojde k porušení souvislosti
vrstev, jen se prohýbají. Přetržením vniká vrásový přesmyk (nákres viz, Uč. Str. 48)
B. Zlomy:
Vznikají při krátkodobějším, ale intenzivnějším stlačování nebo roztahování, dojde k
porušení souvislosti vrstev, zlomí se. Podél těchto poruch dochází k pohybu
horninových ker.
Vzniká tak tzv. kerné pohoří (Krkonoše, Hrubý Jeseník, Vysoké Tatry), příkopová
propadlina nebo kerný přesmyk.
Vznik dalších typů pohoří:
Sopečná- vznikají činností sopek
Příkrovová – vrásová -vznikají ze složitých přesmyků – příkrovů např. Karpaty, Alpy
Pásemná pohoří = dlouhý pás souvislého pohoří
Vrásnění z hlediska historie:
Kaledonské – prvohory -začátek
hercinské (varijské)- konec prvohor
alpinsko - himalájské (alpinské) – od konce druhohor až po dnešek
= vznik vrás, zlomů a pásemných pohoří
Sopečná činnost
= vulkanismus
Vulkán neboli sopka je místo, obvykle tvaru hory, kde rozžhavené a roztavené
horniny (magma) vystupují na zemský povrch v podobě lávy. Na naší planetě se
obvykle vyskytují podél hranic litosférických desek.
Sopky jsou popisovány jako :
- "aktivní“ (neustále činné )
- "periodické" ( činné v periodických intervalech )
- "nečinné" ( spící, ale ne mrtvé )
- "vyhaslé" ( historicky nečinné)
STAVBA SOPKY
Jádrem sopky je magmatický krb, z kterého vzhůru vystupuje přívodní kanál sopouch. Sopouch je na povrchu Země ukončen sopečným jícnem nebo kráterem,
který tvoří vrcholovou část sopečného kužele.
Výbuch sopky, erupce, je způsobena tlakem plynů, který vyvolává takové napětí, že
dojde k násilnému proražení „zátky“ dělící magma od zemského povrchu.
Příznaky sopečné činnosti: kouř z kráteru, exploze, vylití magmatu,
magma, které se dostane na povrch = láva
Ze sopky jde také popel, CO2, H2O páry, sirovodík
sopky:
u nás: Doupovské hory, České středohoří, Říp, Bezděz, Trosky, Kunětická hora,
nejmladší sopka = Komorní hůrka
v zahraničí: Vesuv, Etna, celý Island
DOPROVODNÁ SOPEČNÁ ČINNOST
Vulkanicky aktivní oblasti se často vyznačují hydrotermální aktivitou
a) gejzíry- horké minerály vystřikující ze země v pravidelných intervalech
b)horké prameny- vřídla- horký minerální pramen (rozpuštěný CO2 a minerální
látky),
c)výrony sopečných plynů
Na svazích sopek se setkáváme se svahovými pochody - sesuvy, nebo např: lahary bahenní proudy. V oceánech a mořích se můžou objevit vlny tsunami.: využití -jako
zdroj energie pro geotermální elektrárny, při vytápění domů, lázně, sopečné půdy
využívá pro svou úrodnost zemědělství.
Zemětřesení
Jsou to krátkodobé otřesy zemské kůry způsobené pohyby litosférických desek.
EPICENTRUM = místo ne zemi, které je nejblíže hypocentru, otřesy sem dorazí
nejdříve a jsou nejsilnější
HYPOCENTRUM = místo vzniku otřesu pod zemí, vlny se odsud šíří všemi směry
(většinou 30-60 km pod zemí)
SEISMOGRAF = graficky zaznamenává otřesy země
RICHTEROVA STUPNICE = síla zemětřesení od 0 do 9
epicentrum na pevnině => sesuvy budov, sesuvy půdy, praskliny v silnicích
epicentrum ve vodě => tsunami