metodická$příručka

.
Rok$vzdělávání$-$DVPP$učitelů$ZUŠ$v$JčK$
$v$oblasti$ICT$a$kompetencí$učitele$
REGISTRAČNÍ ČÍSLO PROJEKTU: CZ.1.07/1.3.06/04.0031
$
METODICKÁ$PŘÍRUČKA$
Tato příručka je financována z Evropského sociálního fondu a
Státního rozpočtu České republiky
.
.
Vážení čtenáři,
dostává se vám do rukou metodická příručka, kterou vytvořil kolektiv metodiků v rámci
projektu "Rok vzdělávání". Zpracovali témata, se kterými se setkávají ve své každodenní
praxi, jediným společným atributem je využití moderních technologií v praxi učitele
základní umělecké školy. Deset témat je zaměřeno na hudební obor a dvě doplňují obor
výtvarný. Metodici se pokusili připravit materiály jak pro úplné začátečníky, tak pro
pokročilé uživatele.
Přejeme vám, abyste si v metodice našli každý pro sebe co možná nejvíce
užitečných informací a námětů a mohli je zakomponovat do své pedagogické činnosti.
Za realizátory projektu
Adam Jančík, vedoucí metodické skupiny
Kateřina Weissová, garant publicity
Jakub Weiss, manažer projektu
.
Obsah:$
Praktické využití notačního programu při výuce v ZUŠ
Pavel Pavelka
4
Využití notačního programu pro zefektivnění práce souboru v ZUŠ
Pavel Pavelka
20
Využití skenovacího programu PhotoScore pro výuku žesťových nástrojů v ZUŠ 28
Stanislav Doule
Výroba vlastního výukového materiálu za pomoci programů
Sibelius a Cubase a jeho praktické využití při výuce v ZUŠ
Stanislav Doule
39
Využití hudebního programu Cubase při výuce elektronických
klávesových nástrojů v ZUŠ - realizace hudebního nápadu
Tomáš Marhoun
52
Živé akustické nahrávání hudebního nebo pěveckého souboru v ZUŠ
Jan Hovorka
70
Výroba hudebního nosiče pro potřeby ZUŠ
Jan Hovorka
78
Využití hudebního programu Cubase pro živou interpretaci skladeb
Tomáš Marhoun
85
Využití iPadu při výuce v ZUŠ
Oto Čekan
98
Hudební nástroje pro interaktivní tabuli
Oto Čekan
109
Využití bitmapové grafiky ve výtvarném oboru
Olga Michálková
116
Využití vektorové grafiky ve výtvarném oboru
Olga Michálková
121
.
Praktické)využití)notačního)programu)při)výuce)v)ZUŠ)
Autor: Pavel Pavelka
I.#Hudební#software#v#ZUŠ#
Počítačové technologie, a potažmo elektronika jako taková, ovládá snad všechny
oblasti lidského snažení. Postupně se prosadila jako nedílná součást i v našem hudebním
světě. Pro nás učitele je důležitá jedna věc – totiž, aby nás ona zařízení se svými sítěmi
virtuálními i reálnými nesvazovala, ale pokud možno nám co nejvíce usnadnila naše
hudební snažení. Pro nemalý počet uživatelů je ona hranice (aniž si to sami často
uvědomují) velice tenká a nezřetelná.
I.1.)Typy)hudebního)software)
Hudební software, se kterým může hudebník potenciálně přijít do kontaktu je
v zásadě dvojího typu: notační software a software pro záznam a úpravu zvuku.
I.1.1.)Charakteristika)a)stručné)srovnání)notačních)programů)
Hovoříme-li o oblasti využití IT technologie v ZUŠ, je patrně větší pole působnosti
pro první zmiňovanou skupinu, tedy notační programy. Vždyť práce s notovým materiálem
je činnost, kterou každodenně vykonává každý učitel v ZUŠ. Nadále bychom se tedy
zabývali prací a využitím notačního software.
Notačních programů existuje celá řada. Mezi nejznámější patří např. Finále a
Sibelius. Oba tyto „velké“ programy nabízí možnost graficky luxusního výsledku. Prakticky
nemají technické omezení. V případě programu Sibelius 7 lze ještě užívat výborně znějící
sadu virtuálních nástrojů, umožňující si udělat poměrně věrnou zvukovou představu vámi
psaného díla. Zákonitě je toto vše vykoupeno nemalými pořizovacími náklady, vyššími
nároky na hardware, který vlastníte, a v neposlední řadě i nároky na uživatele samotného.
S přihlédnutím ke způsobu využití v ZUŠ, kde většina učitelů nepíše rozsáhlé, graficky
náročné partitury (např. moderní vážná hudba) určené ke komerčnímu tisku (včetně
bohatých titulních stran, vložených obrazových příloh atd.), je možné, někdy možná i
výhodnější, použít některý „menší“ notační program. Jedním z nich je např. Note Worthy
Composer. Samozřejmě disponuje veškerými hudebními znaky potřebnými pro notový
zápis, se kterým se běžně setkáváme a jeho jistá omezení týkající se grafiky (absence
méně tradičních znaků notového písma, nemožnost prokládání notového zápisu obrázky a
textovými poli) je kompenzována jednodušší obsluhou, rychlejším zaučením se
s programem a minimálními nároky na hardware. Pořizovací cena je (v roce 2012) zhruba
desetinová (50 US$ oproti 500 US$). K dostání jsou i dobré notační programy zdarma,
zástupcem této kategorie je populární a multiplatformní MuseScore.
I.2.)Praktické)příklady)využití)notačních)programů)
Příklady oblastí možného využití: úprava sólového partu, vytvoření sólové skladby,
úprava pro malé seskupení nástrojů, tvorba materiálu k procvičení specifického
technického problému, zmírnění případného fyzického handicapu žáka.
4"
.
I.2.1.)Úprava)sólového)partu)
Při zakoupení hotového notového materiálu lze někdy narazit na party, v nichž je
nástroj notován na samé hranici rozsahu, někdy dokonce i mimo ni. O příčinách tohoto
jevu se lze pouze domýšlet. Někdy patrně aranžérova nepozornost a někdy je samozřejmě
nepříznivá poloha hlasu dána tím, že úprava zachovala původní tóninu, což vzhledem k
ladění daného sólového nástroje může vést k nepříjemným výsledkům. Jako příklad lze
uvést skladbu The Entertainer vydanou edicí Sax Only švýcarským vydavatelstvím Edition
Melodie Anton Peterer. Již na první pohled je patrné, že se jedná o poměrně necitlivě
napsaný part altsaxofonu, kdy se nástroj po celou dobu pohybuje při horním okraji
rozsahu. Jako nejrychlejší řešení byl zvolen postup, kdy byl originální part oskenován do
programu Photoscore Lite Music, následně exportován do programu Sibelius 7 a kritické
pasáže byly přetransponovány o oktávu níž.
Obrázek 1: Ukázka originálního partu:
5"
.
Obrázek 2: Ukázka partu po přetransponování kritických míst
6"
.
I.2.2.)Vytvoření)a)úprava)not)pro)malé)seskupení)
Každý zná situaci, kdy slyšel melodii, skladbu, o které ví, že by byla dobře
použitelná pro práci v hodině. Noty buď nejsou vůbec dostupné, nebo v úpravě naprosto
neodpovídající aktuální situaci. Všechno na "netu" není.
Obrázek 3: Ukázka partitury skladby Hudba Ainur od Jana Hrubého.
7"
.
Obrázek 4: Pro hru samotnou žáci dostali samozřejmě party svého nástroje. Použitý notační program: Note
Worthy Composer (NWC).
Noty byly napsány na základě poslechu této skladby z CD, protože nikdy nevyšly
tiskem. V tomto konkrétním případě byla instrumentace upravena pro altovou zbc.flétnu,
irské dudy a housle. Tónina byla oproti originálu upravena podle dud, které jsou v tomto
případě vyrobeny v tónině C. Celá instrumentace je proti originálu zjednodušená tak, aby
odpovídala schopnostem žáků, pro které byla určena.
8"
.
Další ukázka práce s programem NWC je z klavírní skladby Nokturno autora
Dennise Alexandera. Pro zpestření a umožnění spolupráce napříč nástrojovými
odděleními (klavíristé mají tradičně omezenou možnost práce v souborech) byla tato
skladba obohacena o dva party altové zobcové flétny. V instrumentaci byla použita a
rozvinuta jednoduchá melodie skladby, o kterou se střídá klavír s oběma dech. nástroji.
Samozřejmě se party dají snadno kdykoliv transponovat dle ladění použitých dechových
nástrojů.
Obrázek 5: Ukázka partů zbc. fléten
I.2.3.)Tvorba)materiálu)k)procvičení)specifického)technického)problému))
Existuje nepřeberné množství notového materiálu, obzvláště v internetových
obchodech. Nejen, že běžný učitel nemůže znát obsah všech titulů a vědět tak přesně po
čem sáhnout. Nemalá část materiálů je navíc směřována na pokročilejší hráče, nikoliv na
začátečníky, se kterými se v ZUŠ učitel setkává. Když žák nemá technický problém,
snadno se nějaké cvičení přeskočí. Realita je ale často taková, že se problém vyskytne a
drobných cvičení na jeho odstranění se nedostává. S notačním programem lze pak pružně
reagovat na situaci a drobná cvičení přímo při hodině rychle vytvořit nebo stávající
obměnit.
9"
.
Příklad(z(výuky(bicích(nástrojů(
Žák má problém s hrou akcentů nedominantní ruky (častý problém). Nejdříve je
procvičena hra akcentů dominantní rukou (v tomto případě pravou).
Po procvičení pravé ruky je postupně přidávána hra akcentů levou.
10"
.
Náročnost práce levé ruky je postupně zvyšována. Variací je možno přímo v hodině
tvořit, kolik je k procvičení u daného žáka potřeba.
Učitel pracuje na PC nebo notebooku, žák čte při hodině notový zápis z velkého
sekundárního monitoru. Na konci hodiny obdrží celou probranou látku v tištěné formě k
dalšímu domácímu procvičování.
11"
.
Příklad(z(výuky(zobcové(flétny(
Obzvláště menší a mladší žáci mají problém s pravou rukou při hře tónu f1, kdy je
pravá ruka celá zavřená kromě prostředníku. Školy hry pro tento nástroj se často tomuto
problému zvláště nevěnují a výuková látka se rychle ubírá dál. Tento, pro malé děti
poměrně komplikovaný hmat, vyžaduje většinou více procvičovacího materiálu, než se
běžně ve školách vyskytuje. Pár jednoduchých příkladů:
Obrázek 10: Nejprve f1 se sousedními tóny
Obrázek 11: f1 se vzdálenějšími tóny a dále v jednoduchých melodiích
12"
.
Obrázek 12: Samozřejmě, že si žák může dle potřeby odnést cvičení v tištěné formě domů k dalšímu
procvičování.
13"
.
I.2.4.)Zmírnění)případného)fyzického)handicapu)žáka))
Žák(má(malou(ruku(
Jako první vezmeme případ žáka (vycházející z reálně existující situace), který je
velmi hudební, v jeho možnostech je zahrát poměrně náročné skladby, ale jeho malý
fyzický vzrůst, malá ruka, mu to fakticky znemožňuje. Je buďto nucen užívat skoků, v
důsledku snižujících kvalitu jeho výkonu, nebo skladbu nehrát. Efektivním řešením může
být kritické pasáže skladby upravit tak, aby byla žákovi hra co nejvíce usnadněna a
skladba zároveň ještě zněla věrně svému originálu.
Pro příklad vezmeme dvě skladby: Etuda No. 13 Op. 849 Carl Czerny a Presto C.
F. E. Bacha. Pro práci opět použijeme notační program Sibelius 7, který umožňuje ve své
části Photoscore Lite Music oskenovat již existující notový materiál, následně ho
exportovat přímo do notačního programu, kde na notovém materiálu již lze libovolně
pracovat.
Obrázek 13: Ukázka z Etudy No. 13 Op. 849 Carl Czerny – nejprve originální znění
14"
.
Obrázek 14:Pasáž z etudy tentokrát upravená v pravé ruce tak, aby se žákovi s malým rozpětím ruky lépe
hrála
Obrázek 15: Ukázka z Presta C.F.E.Bacha – část originálu, kdy pedagog ručním zápisem mění rozdělení
melodie pro ruce tak, aby byla v rozsahu menší ruky. Zápis ztrácí postupně přehlednost
15"
.
Obrázek 16: Přehledná úprava té samé části
Žák(trpí(oční(vadou(
Druhý případ je žák (opět příklad reálně existující situace), kterého oční vada
handicapuje ve čtení not do té míry, že bez zásahu do notového materiálu fakticky hrát
nemůže.
Noty se samozřejmě pro snazší čtení dají zvětšit v kopírce. Tento postup ale záhy narazí
na své omezené technické limity. Navíc se v praxi prokázalo, že pouhé zvětšení not, kdy
je použit např. formát A3 situaci neřeší, protože neúměrně zvětšené a od sebe roztažené
znaky notového písma žák vnímá jako celek periferně a v zápisu se neorientuje. Kvalita a
ostrost tisku se zvětšováním postupně snižuje. Zvětšování v kopírce se osvědčilo u
skladeb v rozsahu max. dvou řádků na papíru klasického formátu. Pokud tomu tak není, je
nutné zasáhnout přímo do notového zápisu a noty přeformátovat na stránce úplně. Jako
příklad bylo vzato cvičení z Evropské klavírní školy F. Emontse. Opět je použit program
Sibelius 7 + Photoscore Lite Music.
16"
.
Obrázek 17: Nejprve originální verze not tak, jak vyšly tiskem, pro žáka s oční vadou nečitelné
17"
.
Obrázek 18: Nyní oskenovaná, následně zvětšená a v notačním programu přeformátovaná verze not tak,
aby byla pro žáka čitelná.
Obrázek 19: Jiná varianta formátování
18"
.
Postup přeformátování je samozřejmě daleko pracnější, než prosté zvětšení not v
kopírce. V praxi jsou ale patrné jeho výrazné výhody: na obvyklém formátu papíru A4 jsou
noty naformátovány tak, aby byly co největší, ale zároveň ještě měly grafickou logiku pro
vnímání žákem. Jistou nevýhodu lze spatřovat v rozvržení skladby na více stran, což je
ovšem nutnou daní za zachování grafické logiky zápisu. Tímto postupem lze vůbec
umožnit žákovi naučit se spojit čtení notového zápisu s hrou.
II.#Resume#
Závěrem se sluší podotknout, že se někomu mohou zdát výše zmíněné příklady
užití zbytečné, někomu možná banálně jednoduché. Jistě je spousta kolegů, kteří
počítačovou techniku užívají běžně a daleko sofistikovaněji, než bylo výše uvedeno. Ale
stejně tak zbývá početná skupina lidí, kterým mohou výše zmíněné příklady užití posloužit
jako inspirace a v jednotlivých případech skutečně v praxi usnadnit nutnou rutinu
pracovního života. Je však nutno počítat s tím, že některé postupy jsou časově náročné a
je nutné je mít na vyučovací hodiny připravené dopředu (např. úpravy klavírních partů). Je
rozumné v tomto nalézt kompromisní cestu, kdy klady převáží nad zápory v podobě
časové náročnosti.
19"
.
Využití(notačního(programu(pro(zefektivnění(práce(souboru(v(ZUŠ(
Autor: Pavel Pavelka
I.#Specifika#fungování#souboru#v#podmínkách#menší#školy#
V prostředí menší školy v menším městě je i složení souborů specifické. Nástrojové
složení souboru je ne úplně stabilní a těžko se dosahuje tradičního obsazení (např. celého
tanečního orchestru). Velká část žáků je přespolních, a tím je ovlivněna možnost jejich
docházky na zkoušky souborů.
Z toho vyplývá, že za prvé nelze velice často použít zakoupené profesionální
aranže, ale učitel je nucen upravovat, či psát aranže souboru přímo na míru, popřípadě je
upravovat vzhledem ke složení aktuálně dostupných nástrojů.
Za druhé je nucen učitel v maximální míře efektivizovat zkoušení souboru. Učitel
všechny členy souboru sám často neučí, takže s nimi nenacvičuje party individuálně a
nelze celý kolektiv žáků přetěžovat nadměrným počtem zkoušek.
Pomocí notačního programu lze tuto situaci poměrně zásadně zjednodušit: žákovi lze
napsat part skladby na míru a lze ho vybavit celou partiturou skladby uloženou ve formátu
MIDI jednak s jeho zvýrazněným partem pro instruktážní poslech a za druhé s vypuštěným
partem jeho nástroje pro domácí cvičení.
Žáci jsou díky tomuto postupu více motivováni. Party jednotlivých nástrojů,
obzvláště v bohatších aranžích, někdy postrádají melodickou logiku. Někdy nástroj nehraje
od začátku skladby, přidává se až v průběhu - pro žáka je pak v praxi např. 64 taktů často
nespočitatelných - a jediná spolehlivá cesta se jeví bezpečně se sluchově orientovat ve
skladbě. Nemluvě o tom, že to je „hudebnější" přístup, než matematické počítání taktů.
Partitura celého souboru uložená ve formátu MIDI je pak žákovi účinným pomocníkem v
„naposlouchání“ celé skladby a v následné orientaci v ní. MIDI formát přehraje prakticky
jakýkoliv dostupný počítač. Snížená kvalita zvuku MIDI oproti klasickému audio formátu je
bohatě vyvážená přínosem v podobě žákovy akceschopnosti na následné zkoušce
souboru.
Výsledkem výše zmíněných postupů je, že přes často panující nepříznivé podmínky
jsou žáci maximálně připraveni pro fungování v souboru.
20#
.
II.#Aranžování#skladeb#pro#soubor#
II.1.(Úprava(skladeb(na(míru(žákům(
Při zakoupení hotového notového materiálu pro soubor lze někdy narazit na party, v
nichž je nástroj notován na samé hranici rozsahu, někdy dokonce i mimo ni. O příčinách
tohoto jevu se lze pouze domýšlet. Někdy jde patrně o aranžérovu nepozornost a někdy je
samozřejmě nepříznivá poloha hlasu dána tím, že aranžér respektuje původní rozložení
hlasů a tóninu, což mladším hudebníkům v ZUŠ může činit problémy. Pokud nechceme
celý materiál odložit, nezbývá než se chopit úpravy. Jako příklad lze uvést slavnou
Moonlight serenádu.
Toto je ukázka úpravy z pera Philippe Marillia vydané nakladatelstvím Hall-Leonard.
Skladba jako celek není pro soubor příliš těžká. Problémy činil part 1. Altsaxofonu. Mladší
hráč měl ve chvíli, kdy se melodie delší dobu pohybuje kolem tónů d3 - e3 problém jak s
ozvem nástroje, tak s intonací, což zásadně kazilo celý dojem ze hry. Navíc v momentu,
kdy jsou party zdvojeny, činí v této poloze intonace problém i mnohem zkušenějším
hudebníkům. Bylo proto využito kompromisního řešení, umožňujícího skladbu přece jen
provozovat - celý part byl oskenován do programu Photoscore Music Lite a následně byly
v programu Sibelius kritické pasáže přetransponovány o oktávu níž.
21#
.
Obrázek 2: Výsledek úpravy partu 1. altsaxofonu
II.2.(Úprava(skladeb(podle(momentálního(obsazení(souboru((
Učitel pracující se souborem v ZUŠ se patrně nevyhne výkyvům v nástrojovém
obsazení souboru a je na ně nucen reagovat. Pro příklad uvádím skladbu Peter Gunn
autora Henry Manciniho. V originální verzi hraje sólo alt saxofon.
22#
.
Obrázek 4: Celé znění sóla:
Po odchodu hráče hrajícího sólo ze souboru bylo nutno rychle zareagovat na
vzniklou situaci. Jako nejvýhodnější řešení v dané chvíli bylo přenést sólo do partu hráče
hrajícího part 1. tenorsaxofonu.
23#
.
Obrázek 6: Celé znění sóĺa přepsané do partu tenorsaxofonu:
Druhý příklad – skladba Old buggy
Obrázek 7: Původně hrál soubor skladbu ve složení Alt 1,2, 3, Tenor 1, 2 a Baryton sax
24#
.
Hráč na baryton sax odešel, naopak se vyskytla možnost doplnit soubor o tři
trumpety. Výsledný zvuk byl o poznání plnější. Hráči na trumpety byli v souboru naprosto
nezkušení, proto jejich party vznikly z větší části kombinací hlasů altek i tenorů tak, aby se
noví členové souboru cítili jistěji.
III.#Využití#notačního#programu#ve#spojení#s#MIDI#
III.1.(Tvorba(materiálu(pro(žákovu(domácí(přípravu(na(hru(v(souboru(
Jak již bylo v úvodu zmíněno, lze pomocí notačního programu poměrně úspěšně
zefektivnit domácí přípravu žáka pro fungování v souboru. Cesta není v tomto případě až
tak složitá. Máme-li skladbu pro soubor zapsánu v partituře, lze ji uložit nejprve jako noty
samotné, posléze ji znovu uložit ve formátu MIDI. Tuto možnost většinou nalezneme v
nabídce File pod sekcí Export.
25#
.
26#
.
Formát MIDI má některé přednosti i úskalí. V případě, že žák vlastní doma el.
klávesový nástroj, lze ho často s úspěchem použít pro reprodukci partituty, kde lze
pohodlně měnit tempo, transpozici, popř. vypínat stopy. Pokud MIDI nahrávku
reprodukujeme v běžném PC, např. v Mediaplayeru, může se stát, že stopa bicích nástrojů
a perkusí nebude fungovat, nebo bude přímo nahrávku rušit. Pro uložení partituty v MIDI
formátu za účelem žákova cvičení, je jistější stopu perkusí a bicích vynechat. Záleží na
ozkoušení. MIDI lze pohodlně zaslat žákovi i emailem. Některé nové verze notačních
programů, jako např. Sibelius 7, nám poskytují možnost exportovat partituru přímo do
formátu wav. V tomto případě problém s přehráváním odpadá. Takový zvukový soubor lze
přehrát prakticky kdekoliv. Wav formát pro svůj objem lze ovšem mailem jen obtížně
zasílat. Pro domácí cvičení lze použít dvě varianty MIDI (či wav) partitury. Poprvé v plném
znění pro poslech celého souboru, podruhé s potlačeným, nebo zcela utlumeným partem
daného nástroje pro samotné žákovo cvičení.
III.2.(využití(výsledků(notace(v(MIDI(formátu(pro(fungování(taneční(složky(souboru,(či(
tanečního(oboru(
Na závěr lze uvést konkrétní příklad. Soubor fungující při škole má hudební a
taneční složku. Dynamika zkoušení obou částí souboru je naprosto rozdílná, je proto
logické, že každá musí zkoušet zvlášť. Pro hudební část je napsán archiv partitur. Je
využívána proto možnost všechny partitury hudební části souboru exportovat do MIDI
formátu a pak je při zkouškách taneční části používat místo korepetitora. Účelným se v
tomto případě jeví používat pouze MIDI formát (ne wav), protože poskytuje pohodlnou
možnost korigovat tempo skladby, pouštět části skladeb přímo od konkrétního taktu, popř.
užít metronom. MIDI je reprodukováno na el. klávesách, právě pro ony možnosti ovládání.
IV.#Resumé#
Jestliže nám může notační program, nebo notace ve spojení s MIDI, někdy výrazně
pomoci při práci v hodině s jednotlivcem, pak při práci se soubory je to doslova
nedocenitelný pomocník. Jestliže při práci s jednotlivcem musí pedagog zvažovat
rovnováhu užívání mezi komerčním a vlastnoručně upraveným materiálem, a to kvůli
časové náročnosti jeho přípravy, pak při přípravě materiálu pro soubor se naopak rychle
objeví časová úspora. Často je to dokonce jediná možnost pro fungování souboru vůbec.
Navíc okamžitá možnost sluchové korekce při tvorbě vlastního díla a použití pro domácí
přípravu žáka jsou pak těžko něčím nahraditelné. Ukázky použité v této práci se možná
mohou někomu zdát směšně jednoduché až triviální. Byly tak vybrány záměrně, aby zde
na omezené ploše mohly jednoduše vystihnout samý základ užitečnosti notačního
software pro běžnou práci učitele. Vždyť sama práce učitele se skládá v nemalé míře
z neustálého řešení přívalu triviálních problémů, ...a jak známo: „stokrát nic umořilo osla.“
27#
.
Využití(skenovacího(programu(PhotoScore(pro(výuku(žesťových(nástrojů(
v(ZUŠ(
Autor: Stanislav Doule, DiS.
I.#Úvod#
Pracuji v ZUŠ Prachatice, kde vyučuji žesťové nástroje a často jsem řešil problém,
jak žákům zajistit co možná největší výběr přednesových skladeb, aniž bych na jejich
získání musel vynaložit větší finanční částky. Jako řešení se nakonec ukázala vlastní
úprava nejrůznějších skladeb. Pro začínající trombonisty je k dispozici velice málo
krátkých přednesových skladbiček, které mají k dispozici například mladí trumpetisté.
Začal jsem tedy s úpravou některých skladeb. V dnešní době jsou již standardním
vybavením pro hudebníky profesionály i pedagogy nejrůznější multimediální technologie.
Tyto technologie umožní velice efektivně zvládnout problémy, které by bez jejich pomoci
zabrali mnohem více času. Má práce se bude zabývat skenovacím programem, který mi
umožnil velmi jednoduše zajistit téměř neomezený výběr skladeb, které si nyní mohu ve
velice krátkém čase upravit pro individuální potřebu každého žáka.
II.#Základní#popis#software#a#potřebný#hardware#
Skenovací program PhotoScore 7 umožňuje nejrychlejší skenování not pro
možnost jejich pozdějších úprav. Tento program je v částečně omezené verzi součástí
notačního programu Sibelius 7. Plnou profesionální verzi lze dodatečně zakoupit.
Program PhotoScore Ultimate 7 dokáže oskenovat a rozpoznat tištěnou a dokonce i
ručně psanou partituru, včetně obloučků, dynamických znamének, textů, kytarových
tabulatur a dalších označení. Takto rozpoznanou partituru je pak dále možné upravovat,
transponovat, přehrávat, rozepisovat party a tisknout.
Minimální požadavky na systém jsou celkem nenáročné. IMB – compatible
Pentium III (nebo ekvivalentní procesor AMD), Intel – powered Apple Mac s Mac OS X
10.4, 512 MB RAM, Windows 2000. Volné místo na disku 40 MB. Adobe Reader 6.0, nebo
Apple Preview. Skener a instalovaný ovladač TWAIN nebo WIA. Požadavky na skener
nejsou speciální. Nejlepších výsledků se dosahuje při rozlišení 300 dpi.
Rozepisování partů a nejrůznější úpravy lze pak provádět přímo v programu
Sibelius 7. Jedná se o nejnovější generaci nejlépe prodávaného notačního programu na
světě. Program vám umožní změnit hudbu kdykoliv budete chtít. Úpravy partitury lze
provádět s využitím standardních funkcí programu Sibelius, jako jsou transpozice,
enharmonická záměna, rozepisování do hlasu a dále lze využít Plug-ins, které nabízejí
složitější operace, jako melodické úpravy, zjednodušení notace, kontrolu správnosti a další
užitečné operace. Úpravy vzhledu lze provádět kdykoliv během práce. Nejnovější verze je
náročnější v oblasti počítačového vybavení. Pro maximální využití všech výhod programu
!
28!
.
se doporučuje 64bitový operační systém s kompatibilním procesorem, rychlý pevný disk a
minimálně 4 GB operační paměti.
II.1.#Práce#v#programu#PhotoScore!
Předloha nesmí být větší než skener, tedy maximální rozměr je A4. Nejmenší šířka
skenované osnovy je 3mm. V ideálním případě by předloha měla být výrazná, čitelná a
čistá. Před zahájením skenování si ověřte, je-li váš skener zapnutý a připojený k počítači.
Vložte předlohu notového zápisu do skeneru, otevřete program a nejprve zvolte rozhraní
pro skenování v závislosti na použité verzi operačního systému a možnostech vašeho
skeneru. Z nabídky File vyberte Scenner setup. Zde můžete zvolit jedno ze tří rozhraní
v závislosti na tom, jakou kontrolu nad skenerem vyžadujete.
Automatic scanning, při tomto rozhraní program automaticky zvolí vhodné
nastavení, provede skenování a automaticky upraví oskenovaný obraz. Pokud skener
pracuje příliš dlouho, zatrhněte možnost Scan more quickly a skener bude skenovat
s nižší kvalitou rozlišení.
PhotoScore, pokud je k dispozici toto rozhraní, tak umožní zvolit si minimální výšku
osnovy na dané stránce. Pokud používáte deskový skener, je možné zvolit si oblast,
kterou chcete oskenovat. Toto je velice užitečné, když skenujete menší formáty.
Twain je standardní nastavení, stejné jako u jiných skenovacích programů.
Umožňuje dokonalejší nastavení skeneru, například velikost dokumentu, jas, kontrast a
rozlišení. Tato volba je vhodná především pro nevýrazně tištěné předlohy.
!
29!
.
Pokud chcete skenovat více stránek, oskenujte a rozpoznejte nejdříve jednu
vzorovou stránku pro ověření správnosti nastavení skeneru. A pokud je vše v pořádku,
pokračujte dál.
Po naskenování je na řadě rozpoznávání. Rozpoznávání je proces, kdy program
rozpoznává ze skenované předlohy noty a ostatní hudební značky. V levé části obrazovky
je panel stránek předlohy, který je rozdělený na dvě části (dva seznamy).
Pending Pages (stránky dosud nerozpoznávané) a Read Pages (rozpoznané stránky).
V horní části panelu si můžeme zvolit, zda bude program stránku rozpoznávat jako
tištěnou (Printed music), nebo ručně psanou (Handwritten music). Pro větší přesnost
rozpoznávání je velice důležité provést tuto volbu ještě před skenováním nebo
rozpoznáváním notového zápisu. Na panelu je dále také vyobrazen seznam stránek, které
jsou oskenovány nebo otevřeny ze souborů PDF, TIFF, nebo BMP, ale zatím nebyly
rozpoznávány. Pohybem myši přes tyto položky se zobrazí miniatura dané stránky. Po
kliknutí na miniaturu, či název vybrané stránky se v pravé části okna zobrazí původní
stránka. Je to velmi užitečné pro kontrolu skenování. Vedle názvu stránky je vpravo
zatrhávací políčko Read, je-li toto políčko zelené, čeká tato stránka na rozpoznání.
Program bude zatrhnuté stránky (se zeleným políčkem) číst v pořadí shora dolů. Pořadí
rozpoznávaných stránek lze kdykoliv změnit tažením myší. Jednotlivé stránky se budou
!
30!
.
číst ihned po skenování, či otevření z PDF, TIFF a BMP souborů, je-li v preferencích
zatrhnuta volba Read pages after scenning. Po rozpoznání stránky se partitura zobrazí
v pravé části okna a zároveň se z horní části Pending Pages přesune do dolní části Read
Pages. Pokud chceme stránku odstranit, lze tak učinit kliknutím na Remove.
Po rozpoznání notové předlohy je partitura zobrazena v pravé části okna, kde je
možné provádět úpravy, opravy a editaci. Horní část okna zobrazuje původní
oskenovanou předlohu, spodní část okna pak programem rozpoznanou partituru. Spodní
část okna ukazuje i případné chyby rozpoznávání. Původní předloha se automaticky
posouvá s posunem myši v dolním okně rozpoznané partitury. Toto ušetří čas a usnadní
orientaci oproti porovnávání s tištěnou předlohou. Samotné úpravy i opravy se provedením
podobají práci v programu Sibelius.
III.#Praktického#využití#skenovacího#programu#
Program PhotoScore nabízí velmi dobrou pomoc při práci s notovým materiálem. Já
jsem nejvíce uvítal možnost úpravy nejrůznějších skladeb pro výuku na základní umělecké
škole, aniž bych musel cokoliv psát v ruce. V tomto ohledu vidím největší přínos tohoto
programu. Další obrovskou výhodou je možnost převodu veškerého notového materiálu do
digitální podoby a tím si jednoduchým způsobem vytvořit notový archiv. Archiv, který není
jen pro čtení, ale který si můžete kdykoliv přehrát, upravit a znovu uložit. Tato možnost by
v dnešní době měla být samozřejmostí v každé progresivní škole. Možná se na první
pohled zdá, jak musí být složité a zdlouhavé vytvořit takový archiv. Může se samozřejmě
vytvořit jednorázově, což zabere sice hodně času v závislosti na množství notového
materiálu, ale podle mého názoru, se takový archiv může docela dobře vytvářet průběžně
a zároveň s přípravou na hodinu. Příkladem je oskenování jednoduchého přednesu pro
trubku, který je třeba transponovat o tercii níž, jelikož rozsah žáka ještě nedosahuje
náročnosti tohoto přednesu. Není nic jednoduššího, než přednes včetně klavírního
doprovodu oskenovat a ještě v programu PhotoScore jej transponovat do potřebné tóniny.
Pro transpozici celé partitury označte celou partituru v horním rámečku, zvolte Transpose.
!
31!
.
Poté zvolte interval, o který chcete transponovat a kliknutím na Up/Down, zda o daný
interval směrem nahoru, či dolů. Pokud chcete transponovat i předznamenání zvolte
Transpose key signature. Nejen že jsme si převedli a uložili tento přednes do digitální
podoby, ale zároveň máme vytvořenou i druhou verzi přednesu, kterou si také
zarchivujeme a v případě potřeby opět použijeme.
III.1.(Skenování(stránek(předlohy(notového(zápisu(a(jejich(následná(úprava(pro(praktické(
použití!
Nyní si podrobně popíšeme proces skenování a úpravu předlohy, pro následné
praktické využití. Zvolil jsem pro tuto ukázku skladbu pro žesťové kvarteto, kterou jsem
oskenoval a převedl do programu Sibelius, v němž ji následně upravil do potřebné podoby.
Nejprve je nutné se přesvědčit, zda je skener správně propojen s počítačem.
Spustíme program PhotoScore. Poté vložíme první stranu předlohy do skeneru,
v programu zvolíme rozhraní, v jakém chceme pracovat se skenerem. Já jsem zvolil
rozhraní PhotoScore tak, že jsem si otevřel Preferences (předvolby). Lze to udělat přes
nabídku File nebo pomocí klávesové zkratky Ctrl+,. Dále si zvolíme způsob rozpoznávání,
v levé části okna v Pending Pages zatrhneme možnost Printed music, jelikož skenujeme
tištěnou předlohu.
!
32!
.
Po těchto základních nastaveních zvolíme tlačítko Scan pages, po kterém se
objeví okno, kde vybereme velikost skenované notové osnovy nebo nastavíme rozlišení
(dpi), při kterém bude skener pracovat.
!
33!
.
Zjistil jsem, že je lepší si osnovu opravdu zhruba přeměřit, než zadáme
požadovanou velikost. Když správně zadáme rozměry osnovy, program si pak
automaticky zvolí velikost rozlišení. V tomto okně je ještě jedno užitečné tlačítko, které
nám nabízí právě rozhraní PhotoScore. Když klikneme na tlačítko Select region to scan,
skener oskenuje předlohu a my si pak můžeme přesněji vybrat oblast, kterou chceme
rozpoznat programem. Stisknutím levého tlačítka a tahem myší, vytvoříme rámeček, který
nám označuje oblast pro rozpoznávání. Chce to trochu cviku na přesnost vytvoření
rámečku, ale máme k dispozici neomezené množství oprav, jelikož s každým stisknutím
levého tlačítka myši se začne tvořit nový rámeček a teprve, když jsme spokojeni, zvolíme
tlačítko Scan selected region. Toto je velmi užitečné při skenování jen některých částí, či
hlasů skladby. Poté se objeví předešlé okénko, kde opět zvolíme požadovaný rozměr
osnovy a nyní už stiskneme tlačítko Scan. Program nám potom nabízí možnost
přejmenování oskenované předlohy, jinak jí přiřadí název v podobě pořadového čísla. Pro
lepší orientaci je samozřejmě lepší si stránku pojmenovat tak, aby nám to vyhovovalo. Pak
zvolíme Ok.
!
34!
.
Program nám poté v následujícím okně nabídne, zda chceme skenovat další
stránku Scan (page 2), nebo ukončit skenování a začít s rozpoznáváním Finish. Jelikož
mám předlohu o dvou stranách, zvolím možnost pokračovat ve skenování, ale ještě
předtím nesmím zapomenout vložit do skeneru druhou stranu předlohy. Poté už zvolím
tlačítko Scan (page 2). Po oskenování druhé strany už zmáčknu tlačítko Finish. Poté se
stránky začnou rozpoznávat.
Když program rozpoznal oskenovanou předlohu, musíme nyní pečlivě zkontrolovat,
zda se neobjevila nějaká chyba. Jde to velice snadno, jelikož vidíme v horní části okna
předlohu a ve spodní rozpoznanou partituru. Program nám navíc napoví a chyby třeba
v počtu dob v taktu, nám napíše barevně nad osnovu.
Nyní už máme opravenou a zkontrolovanou partituru. Tuto partituru můžeme
rovnou poslat do programu Sibelius, ale já jsem si ji vždy nejprve uložil. A potom následně
v programu Sibelius otevřel. Uložení se dělá podobně jako u většiny programů, přes
nabídku File a Save As, pojmenujeme a uložíme soubor, kam potřebujeme. V programu
Sibelius jsem si skladbu pro žesťové kvarteto, ve složení dvě trubky a dva trombony,
upravil podle momentálního složení souboru pro dvě trubky, tenor a tubu. Potom jsem ho
transponoval o sekundu níž.
Celý proces zabere dohromady přibližně deset minut. Což je ve srovnání
s přepisem výborný čas.
III.2.(Příklad(úpravy(klavírního(doprovodu!
Příklad úpravy klavírního doprovodu jsem zvolil z prostého důvodu. Na většině
základních uměleckých škol je podle mého názoru velký problém nedostatečný počet
korepetitorů nebo jejich velká vytíženost, z které pramení velmi malý prostor na případné
korepetice, které jsou pro mladé žáky velmi důležité. Z toho důvodu jsem začal přepisovat
klavírní doprovody přednesů mých žáků do programu Sibelius, kde jsem jim mohl, po
přehrání klavírního doprovodu, poskytnout alespoň náznak korepetice. Bohužel to
s větším rozsahem přednesu zabíralo spoustu času. Proto, když jsme dostali k dispozici
program PhotoScore, jsem byl rád, že už nemusím nic zdlouhavě přepisovat.
Úprava klavírního doprovodu začíná stejně jako u příkladu s kvartetem skenováním.
Postup při skenování je podobný, jen při následné opravě a úpravě se zaměřujeme
především na klavírní part. A to uděláme už tím, že zvolíme velikost osnovy podle velikosti
osnovy klavírního doprovodu. Bývá obvyklé, že klavírní part spojený se sólovým má
zhruba o jednu třetinu větší osnovu. Jelikož budeme rozpoznanou partituru používat jen na
!
35!
.
přehrávání, nemusíme se pouštět do precizní grafické úpravy a opravit jen ty chyby, které
by měli vliv na znění následně vytvořeného klavírního doprovodu. Po všech úpravách
uložíme partituru a otevřeme ji v programu Sibelius 7. Tato verze nabízí krásný zvuk
velkého koncertního piana. Už je na nás, jak si klavírní doprovod chceme upravit.
Základní úpravy, jako tempo, dynamika, jsou samozřejmostí. Program Sibelius 7 nám však
umožňuje dodat klavírnímu doprovodu jistou dávku živého hraní. Můžeme si jednotlivé
části přizpůsobit podle subjektivního hudebního cítění.
Jsou zde funkce v nabídce Play v sekci Live Playback. Po označení libovolné
části, skupinky not nebo dokonce jedné noty, zvolíme tlačítko Transform, kde se dá do
detailu propracovat konečné vyznění požadovaného úseku. Pro přehrání našich úprav
musí být ovšem aktivní tlačítko Live Playback, které je vlevo vedle tlačítka Transform.
Po konečné úpravě klavírního doprovodu zbývá už jen vyzkoušet jej v praxi.
Nejprve jsem ho zkusil sám a poté s žákem. Výsledek je velice příjemný. I když je tato
možnost korepetice postačující, nic nedokáže nahradit korepetici s živým korepetitorem.
Proto bych bral hru s reprodukovaným doprovodem jen jako přípravu na budoucí souhru.
III.3.(Příklad(transkripce(přednesu(pro(trombon!
V této části bych rád dal příklad jednoduché transkripce z přednesu pro trubku na
trombon. Jak už jsem psal v úvodu, mladí začínající trumpetisté mají k dispozici větší
výběr přednesových skladeb. Proto, když jsem začal používat program PhotoScore, mohl
jsem zcela jednoduše začít dělat takové transkripce. Samozřejmě ne každá skladba pro
trubku je vhodná k transkripci pro trombon. Skladba s mnoha legáty by určitě vhodná
!
36!
.
nebyla, stejně jako skladba ve vyšším rejstříku. Proto je velmi důležité vybírat takové
skladby, které budou, v daném období žákova studia, řešit nějaký problém. Takovéto
transkripce pak samozřejmě můžeme provádět mezi libovolnými nástroji, záleží jen na
pedagogovi.
Začneme skenováním, které jsem už popsal. Jsou možné dva způsoby. V prvním
oskenujeme nejprve sólový part a pak klavírní. Tím si ušetříme práci při následné úpravě
v programu Sibelius. Druhý způsob je oskenovat pouze klavírní part a pak použít více
úprav v programu Sibelius. Jedná se především o následné doplnění dynamických
znamének a extrahování sólového partu. Já jsem zvolil první způsob. Po naskenování,
opravě a uložení sólového partu, jsem tento part otevřel v programu Sibelius 7. Zde jsem
ještě jednou provedl pečlivou kontrolu s originální předlohou. Poté je třeba převést part
z trubky na trombon.
V nabídce Home v podnabídce Instruments zvolíme tlačítko Change, objeví se
nám nabídka nástrojů, z kterých můžeme vybírat. Zvolíme trombon a part se celkově
změní na trombonový, včetně předznamenání i výšky not, proto je ve většině případů
nutné transponovat part o oktávu níž. To provedeme označením celého partu trojitým
kliknutím do osnovy a stisknutí klávesové zkratky Ctrl+ šipka dolů. Poté máme hotový
sólový part. U klavírního partu pak můžeme postupovat úplně stejně, jak jsem to popsal
v předchozí kapitole. Pokud jde o korepetici, korepetitor může bez problémů používat
originál.
!
37!
.
IV.#Závěr#
Na závěr bych chtěl poděkovat vedení školy za poskytnutí potřebné techniky, se
kterou je nyní příprava i práce na hodině velmi efektivní. Díky programům Sibelius a
PhotoScore mohu žákům připravit materiály přímo pro jejich individuální potřebu. Doufám,
že tento metodický materiál usnadní práci s těmito programy budoucím uživatelům.
!
38!