docstáhnout - Slovanský výbor ČR
download 
Stížnost Transkript
stáhnout - Slovanský výbor ČR
SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 1 RADOSTNÉ VÁNOCE A LEP·Í NOV¯ ROK SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST Zakladatel profesor Ing. Břetislav Chvála, doktor technických věd (DrSc.) MĚSÍČNÍK SLOVANSKÉHO VÝBORU ČR Dnes v ãísle DÁMA SKVùLÉHO ROZHLEDU (s. 2) VOLBA PREZIDENTA E. BENE·E (s. 3) OCENùNÍ JANA PETRÁNKA (s. 4) âERNÁ HORA VE VARU (s. 5) ROZHOVOR S ¤EDITELEM ZNOVÍNU ZNOJMO Z DENÍKU L. SVOBODY (s. 8) Pozdní lítost T. Blaira Příroda dala člověku mozek, aby ho používal ve prospěch lidstva a jeho prosperitu. Platí to i pro politiky. Co platno, že se dnes bývalý britský premiér omlouvá za Irák, když skočil na lep Američanům a jejich výmyslu o chemických zbraních. Především jako vždy USA jde o válkou získané strategické suroviny – hlavně ropu. Proto armády rozvrátily tento stát, pozabíjely vojáky a civilisty, rozkradly dosud chráněné unikátní tisícileté památky. Pro Iráčany, kteří díky svému nerostnému bohatství si celkem slušně žili, nastalá destabilizace přinesla bídu, nejistotu. Kdejaký náboženský fanatik při sebevražedném útoku kdekoliv pozabíjí své okolí. Nikdo nespočítá počet těchto obětí, bolest žen, dětí, příbuzných. Žádná pozdní lítost nemůže smazat utrpení zdejších lidí způsobené imperiálními praktikami USA a jejich britských vazalů. (pn) Prezident Miloš Zeman a další politici uctili v tento den památku Tomáše Garrigue Masaryka. Slavnostní akt se uskutečnil v Lánech, kde je náš první prezident s rodinou pohřben, věnce byly položeny na Hradčanském náměstí k soše TGM. Zde také proběhla vojenská přísaha 875 nových příslušníků armády. Tento den také byli povýšeni noví generálové. Dopoledne se na pražském Vítkově uskutečnil tradiční vojenský ceremoniál za účasti mnoha přihlížejících občanů. Večer se ve Vladislavském sále Pražského hradu sešli politici, velvyslanci, klérus a další významné osobnosti, aby přihlíželi předávání řádů a medailí, které k tomuto dni udělil prezident ČR. Celkem bylo vyznamenáno 35 osobností, některé in memoriam. Řád bílého lva udělil prezident českému pilotovi Josefu Františkovi, hrdinovi bitvy o Británii, který sestřelil 17 německých strojů. Po dvou měsících bojů zahynul ve svém letadle. Řád TGM obdržel in memoriam reformní komunista František Kriegl. Medailí Za hrdinství byl posmrtně vyznamenán student Petr Vejvoda, který při obraně spolužačky zemřel rukou duševně choré ženy. Při předávání medaile jeho otci celý sál povstal, aby tak projevil svou hlubokou účast. Dále byly uděleny medaile Za zásluhy. Mezi vyznamenanými byli lékaři, spisovatelé a další umělci, sportovci… (pn) „Demokratická“ stfielba do demonstrantÛ Předmnichovská Československá republika byla vždy připravena k řešení problémů po svém. Nejinak tomu bylo za generální stávky v prosinci 1920, konkrétně na Mostecku. Předehrou prosincovým událostem byl rozpor uvnitř Československé sociálně demokratické strany a úloha státní moci v tomto rozkolu. Začátkem prosince byl policií obsazen Lidový dům v Praze, využívaný levicovou frakcí. Na protest proti zásahu státu a za další požadavky (příkladně požadavek na demisi úřednické vlády), byla vyhlášena mezi 10. až 17. prosincem 1920 generální stávka. Státní moc odpověděla vyhlášením stanného práva, povoláním vojska a rozsáhlým zatýkáním na 3000 demonstrujících. Nekvalitně organizovaná stávka, bez šance na úspěch, byla potlačena. Střet uvnitř sociálnědemokratické strany umožnil vznik nového subjektu (v květnu 1921 z levice SD vzniká komunistická strana). Kritický 14. prosinec v Mostě Představitelé státní moci použili tvrdé zásahy proti dělnictvu. Po zatčení stávkového výboru se demonstrující dělníci domáhali propuštění zatčených, četníci zahájili do stávkujících střelbu. Výsledky střelby do klidně se chovajícího davu byly tragické. Na místě padlo pět mrtvých, dalších 24 bylo zraněno těžce, tři další zemřeli na následky vážných zranění. Nepřiměřené a ukvapené jednání velitelů četníků a přivolané vojenské asistence uvedlo do ještě větší bídy pozůstalé rodiny po mrtvých a těžce zraněných. Mnozí z vážně raněných byli zmrzačeni doživotně. Tento incident, po kterém na straně demonstrujícího dělnictva tekla krev těch nejchudších, předznamenal mnohé další události, kdy státní moc první republiky použila střelbu jako „demokratický“ argument. Dokonce pak tekla krev nejen dělníků a dospělých stávkujících, ale i nevinných dětí a žen, viz vraždy demonstrujících v Radotíně 1930. STANISLAV HRZINA O vlastenectví a vlastizradû U sochy druhého ãeskoslovenského prezidenta Edvarda Bene‰e se na Loretánském náměstí v Praze sešli občané a položením květin k soše uctili Benešovu památku. Na upomínkovém shromáždění promluvil Jan Minář, předseda Slovanského výboru ČR. Foto a text Jan Jelínek CENA 10 Kč Státní svátek 28. fiíjna se stal pfiipomínkou 97. v˘roãí vzniku samostatného âeskoslovenska v r. 1918 Řádový den (s. 7) ČÍSLO 193, PROSINEC 2015 Oslavy 28. fiíjna (s. 6) VÁNOCE P¤ICHÁZEJÍ… ROČNÍK XVIII Od mládí mi vštěpovali úctu k našim předkům a lásku k této zemi. Učil jsem se národní dějiny a českou literaturu, navštěvoval jsem památky spjaté s českou minulostí, chodíval do divadla, kde zněla čeština, navštěvoval folklorní festivaly, kde ožívaly tradice mých předků. Učili mne, že tohle jsou Čechy a žije tu český národ. Je to naše vlast, za kterou jsme odpovědní, a budeme se mít dobře jen tehdy pokud o ni budeme pečovat svědomitě s úctou a láskou. Učili mne, že si musím brát příklad z předků, kteří pro svou vlast umírali, bojovali s nepřáteli a postavili se i přesile, neboť cítili odpovědnost za svůj domov. Učili mne, že se nemám sklonit před nepřítelem a mám pohrdat vlastizrádci. Kdysi byl za vlastizradu trest smrti. Učili mě, že vlastizradou je to, pokud by chtěl někdo vydat tuto zem a její lid nepříteli. Pro celé generace mých předků byla vlastizrada tím nejhorším, čeho se mohl Čech na Čechovi dopustit. Bylo to stejné jako vrazit bratrovi dýku do zad. Bylo toho hodně, co mě učili a čemu jsem věřil. Vychovali mě divně, protože všechno to, co jsem miloval a v co jsem věřil, je prý dnes špatně,. Zločinem vlastizrady je dnes vlastenectví. Dozvídám se, že tahle země nepatří nám, Čechům, ale patří všem, celému světu. Dozvídám se, že o svém osudu nesmíme rozhodovat my, ale za nás myslí OSN, NATO, Evropská unie, lidskoprávní organizace a mezinárodní soudy. Dozvídám se, že národy, které dobře hospodařily, mají své bohatství odevzdat těm, kteří hospodařili špatně. Dnes se dozvídám, že není správné bránit vlast, je lepší se sebrat a odejít. Od středověku do téhle země přicházeli cizinci a usazovali se tu. Existovaly jen tři podmínky – přijmout naši víru, ctít zákony českého krále a poctivě se živit. České království bylo pohostinnou zemí a ten, kdo chtěl s námi žít v míru, byl vítán s otevřenou náručí. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Mohou mi spílat, že jsem xenofobní a já nevím co ještě, ale já zůstanu Čechem a vlastencem. Budu dál milovat tuhle zem, budu psát knihy o českých dějinách a budu chválit naše předky za to, že tuhle zem chránili proti nepřátelům, že ji budovali k obrazu svému, že z neúrodné krajiny sevřené horami vybudovali zemi medem a strdím oplývající. Odmítám vlastizradu a budu se dál chovat tak, abych se mohl v budoucnu podívat do očí svým dětem a vnukům. PhDr. VLASTIMIL VONDRUŠKA, CSc., (*9. května 1955 Kladno), je český historik, publicista a spisovatel, autor především historických a historických detektivních příběhů. (Z internetu, redakčně kráceno pro velikost textu) Polsko mezi Ruskem a Nûmeckem Polská zahraniční politika je determinována komplexem státu stojícího na rozhraní mezi Ruskem a Německem. Ve Varšavě jsou stále živeny představy o Polsku jako středoevropské mocnosti přetínající Evropu od Baltu k Černému moři; k realizaci tohoto plánu by mu měl napomoci silný patron, kterému pak Varšava nabízí věrné služby při společné cestě na Východ. V Polsku se stále ozývají hlasy vyjadřující lítost nad tím, že se počátkem roku 1939 Varšava a Berlín vzájemně nepochopily a nesjednotily se na antisovětském základě. Charakteristický je článek profesora Pawla Wieczorkiewicze, který mj. napsal: „Mohli jsme získat místo na straně říše téměř takové, jaké měla Itálie, ale určitě významnější než Maďarsko nebo Rumunsko. Mohli jsme být v Moskvě, kde by Adolf Hitler společně s Rydz-Śmiglym uspořádali přehlídku vítězných polsko-německých vojsk.“ Jaký byl tedy vývoj vzájemných vztahů mezi Polskem a Německem, kdy v průběhu několika měsíců se z potenciálních spojenců stali nepřátelé, mezi kterými vypukla válka. Koncem roku 1938 byla jasně zformulována koncepce polské zahraniční politiky. Teritoriální zájmy Polska na Ukrajině mohou být zajištěny pouze na základě spojenectví s Německem. V budoucím konfliktu mezi Německem a Ruskem bude Polsko přirozeným spojencem Německa. Hlavním cílem polské politiky je oslabení a zničení Ruska. V lednu 1939 proběhla setkání polského ministra zahraničních věcí Beka s Hitlerem a Goebbelsem; ke schůzce s polským diplomatem si říšský ministr poznamenal: „Pan Bek prohlásil, že Polsko si nárokuje sovětskou Ukrajinu a přístup k Černému moři.“ Po sérii těchto setkání však došlo k ochlazení vzájemných vztahů. Hitler měl s Ukrajinou vlastní plány a v žádném případě ne- měl v úmyslu se o ni s Poláky dělit. Německo stále razantněji nastolovalo otázku Gdaňska. Nemalou roli v nazrávajícím konfliktu mezi Německem, Polskem a Ruskem sehrála Anglie. Den po podpisu mnichovské dohody předložil britský premiér Chamberlain Hitlerovi text doplňkové brítsko-německé deklarace, ve které se píše: „My, německý führer a kancléř a britský premiér, jsme dnes uskutečnili další setkání a dohodli jsme se, že otázka anglo-německých vztahů má pro obě země a Evropu nejvyšší význam. Dohoda podepsaná včera v noci (mnichovská dohoda) a anglo-německá námořní dohoda jsou považovány představiteli těchto dvou států za „symbol přání obou zemí nikdy proti sobě neválčit“. Tato dohoda zajišťovala, že Hitlerova agrese bude směrem na východ. Dne 28. dubna 1939 vypovědělo Německo smlouvu s Polskem o vzájemném neútočení z roku 1934 jako odpověď na uzavření smlouvy mezi Londýnem a Varšavou, která byla nasměrována proti Berlínu. Nebylo to Německo, ale Polsko a Británie, kdo porušil smlouvy. Podepsáním smlouvy s Brity se Poláci zavázali bojovat proti Němcům v případě války mezi Německem a Británií. Poskytnutí záruk Varšavě pak bylo v rozporu i s britsko-německou dohodou. Británie se zavázala vyhlásit válku Německu, pokud vypukne konflikt mezi třetí říší a Polskem. Téměř do samého počátku války nebylo Polsko nepřítelem nacistického Německa. Naopak, oba státy společně připravovaly agresi proti SSSR. Z pohledu Moskvy bylo Německo, stejně jako Polsko nepřátelským státem. Rozdělení Polska mezi Německem a Sovětským svazem bylo charakteristickou metodou zahraniční politiky té doby. Polsko se aktivně podílelo na rozbití Československa a samo se pak stalo obětí takovéto politiky. JIŘÍ KOTLÍK Slavnostní shromáÏdûní V sále Národního památníku na Vítkově se v den 97. výročí vzniku Československé republiky uskutečnilo shromáždění pořádané Českým svazem bojovníků za svobodu. Po uvítacím projevu předsedy ÚV ČSBS Jaroslava Vodičky vystoupil se slav- nostním proslovem předseda Poslanecké sněmovny PČR Jan Hamáček. Státní hymnu zazpíval chlapecký pěvecký sbor BONI PUERI. Slavnostního zasedání se také zúčastnila delegace Slovanského výboru ČR. (el) PF 2016 SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 2 2 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 193/2015 U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA ● U NÁS DOMA Vyplnûná touha âechÛ a SlovákÛ Na shromáždění 28. října u sochy prezidenta Edvarda Beneše na Loretánském náměstí v Praze vystoupil Jan Minář, který zdůraznil, že zakladatelé ČSR Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik, splnili touhu našich národů na ustavení našeho státu, o něž usilovaly i minulé generace v době národního obrození. „Svobodné Československo nám nebylo nikým darováno. Bylo vybojováno krví a oběťmi legionářů na bojištích 1. světové války, ve Francii, Rusku, Itálii, Neu‰lo nám ■ Svûtov˘ unikát – Staromûstsk˘ orloj Pražskému Staroměstskému orloji je letos již 605 let. Na věž zdejší radnice byl dokončen a instalován v roce 1410. Je dílem Mikuláše z Kadaně. Jak napsal deník Metro, v průběhu historie měl orloj několikrát namále a nechybělo mnoho, aby zanikl. Na konci 18. století se dokonce při rekonstrukci radnice uvažovalo o jeho odstranění a vyhození hodinového stroje do starého železa. „Staroměstský orloj je úžasným magickým místem. Kromě toho, že je to nejstarší funkční orloj na světě s velkou částí původní mechaniky z 15. století, je unikátní i jeho umístění na světské budově,“ řekl orlojník Petr Skála. Je vzrušujícím faktem, že tato unikátní časomíra je svědkem kardinálních dějinných převratů naší země. Vždyť kolem něho chodil i mistr Jan Hus, snad i Jan Žižka. Na konci 2. světové války roku pětačtyřicátého za Pražského povstání proti hitlerovským okupantům byl hodně poškozen, shořely i figury apoštolů, ale opět jako bájný pták Fénix vzlétl z popela. Symbolizuje i osud českého národa, který v historii mnohokrát krutě sražen a ponížen se znovu vzchopil. koliv jeho kmen po několika stovkách let uhynul, jeho kořeny přežívají dál dlouhé tisícovky let a z nich vždy vyroste kmen nový. ■ Vûzení mistra Jana Husa Nedaleko historické budovy Koncilu v německé Kostnici stojí luxusní hotel Steigenberg, renovovaný ze středověkého kláštera dominikánů. Ke zdi hotelu na břehu Bodamského jezera se tiskne bílá věž, ve které věznili katoličtí preláti 89 dní statečného českého reformáta katolické církve mistra Jana Husa. Ve ■ Vilémovick˘ tis nejstar‰ím stromem Mezinárodní den stromů se slaví každého 20. října a tradičně se konají pouti k nejstarším stromům. Takovým je v České republice považován Vilémovický tis v obci Vilémovice na Českomoravské vysočině. Jeho stáří experti odhadují na 2000 let! Jak sdělil týdeník 5 plus 2, tak tis mohl být vysazen za života Ježíše Krista Nazaretského, kdy tenkrát římské impérium bylo na vrcholu slávy či v západní Evropě ještě žili ve volné přírodě králové zvířat – lvi. Někteří odborníci míní, že nejstarším rekordmanem je lípa císaře Karla IV., jejíž stáří je odhadováno na 800 až 1000 let. Světové prvenství však náleží smrku ztepilému, nazývanému Starý Tjikko. Je vysoký pouze pět metrů, ale experti určili jeho stáří na více než 9500 let! Ač- bezpečí, neboť je narušena poválečná mezinárodní rovnováha a tehdy dohodnutá mezinárodní pravidla OSN, což hrozí destabilizací, až všezničujícím válečným konfliktem. Lidem slovanských států, které nesly největší tíhu druhé světové války za cenu 35 milionů mrtvých a které zachránily sebe i další evropské národy před vyhubením nacisty, jsou opět rozkládány těmi, kdož usilují o světovládu. „Politici, kteří protiústav- ně rozbili Masarykovo Československo, se dopustili zrady,“ zdůraznil předseda SV ČR. „Byly rozděleny východoslovanské národy, byla zničena Jugoslávie agresí NATO bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. V cizím zájmu jsou dnes stavěni Slované proti sobě. Zločinné síly mezinárodního kapitálu se snaží o ovládnutí světa, o nastolení tzv. nového světového řádu.“ JAN JELÍNEK Dáma skvûlého rozhledu Paní Eliška Hašková-Coolidgeová pracovala v Bílém domě pro pět amerických prezidentů, ale posledních 17 let žije opět v rodné vlasti. Pro týdeník 5 plus 2 zhodnotila naše i světové politiky. V prezidentských volbách dala hlas Miloši Zemanovi, ačkoliv se považuje za středopravicového voliče. Myslí si totiž, „že je to vysoce inteligentní člověk, který nikdy na našem státu nezbohatl a který naopak reprezentuje velkou většinu českých občanů“. Zeman je také dobrý v tom, že navštěvuje různé části naší republiky a kvůli meznárodnímu obchodu a vztahům i cizí státy. Sbližování vztahů s Čínou je pro ČR přínosné a nezaslouží si kritiku za svou cestu. „Cením si, že mu nechybí odvaha jít proti proudu a uctít památku padlých Rusů za 2. světové války a také přeložit název děvek, které zneuctily chrám v Rusku. Pro V. Putina je jeho mediální obraz dokonalý, že se někdy objeví bez košile při sportu nevadí. Když však reprezentuje Rusko ve světě, je vždy upraven a v korektním anglicky střiženém obleku. Jeho popularita je tím větší, čím Rusové stále častěji vidí, jak Západ se k němu urážlivě chová. Je škoda, že Obama nevycítil, že pro světový mír by bylo lépe se s Putinem domluvit a budovat společné vztahy. Obama je postava stvořená médii. Byl zvolen osobností roku časopisem Time a obdržel Nobelovu cenu míru, přestože za jeho působení se Spojené státy dostaly do mnoha vážných rozporů v celém světě. U mě trochu reprezentuje známé ‚kázat vodu a pít víno‘. Není to můj oblíbený prezident.“ (zr – kráceno) Hloupost po ãesku! Cyklojízda po místech násilností na tzv. sudetsk˘ch Nûmcích ■ Panovník Karel IV. málem zabit na turnaji Až dosud byl zahalen středověký příběh panovníka Karla IV., který ochuravěl a málem zemřel. O rozluštění možná největší záhady císařova života se pokusil stomatolog Jiří Ramba v knize Tajemství Karla IV. Uvedly to Lidové noviny. Tehdy 34letý Karel miloval rozruch, zábavu a dobrodružství stejně jako jeho otec Jan Lucemburský. Podle Ramba utrpěl Karel těžký a životu nebezpečný úraz, za který se ještě tehdejší král velice styděl. Utrpěl jej na turnaji roku 1347. Tenkrát výstředního mladíka Karla sám papež a jeho osobní mentor Kliment IV. káral, že chodí nevhodně oblékaný a především, že holduje rytířským zápasům, což vůbec neodpovídá jeho panovnické důstojnosti. Karel, rozjetý na koni proti sokovi, měl dostat tři metry dlouhým břevnem se špicí náraz do brady. K tomuto tvrzení dospěl stomatolog Ramba při analýze 42 Karlových kosterních pozůstatků – především dolní čelisti. Rána tupou špičkou turnajového břevna byla vedena na střed brady a vylomila mu šest předních zubů a způsobila čtyřnásobnou zlomeninu čelisti. Jen zázrakem přitom Karlovi nezlomila vaz. činností domácího protihabsburského odboje,“ řekl Minář. Připomněl také mnichovskou zradu velmocí, které vydaly na pospas ČSR nacistickému Německu, protifašistický odboj našich vlastenců za druhé světové války za osvobození republiky, spravedlivý odsun sudetských Němců a poté i poválečný hospodářský a kulturní rozkvět naší země. Minář dále uvedl, že současné 21. století přineslo nová ne- věži pro hosty zřídili hoteliéři extra pokoj, nazývaný Husův. Přespat si v něm mohou dovolit pouze velcí pracháči. Foto a text Jan Jelínek ■ 85 nejbohat‰ích na planetû Skupinka 85 nejbohatších lidí naší planety vlastní tolik majetku jako půlka lidstva – tedy asi 3,5 miliardy lidí. Uvedla to zpráva rozvojové organizace Oxfam při příležitosti zasedání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. „Je ohromující, že v 21. století nevlastní polovina lidstva víc než úzká elita, která by se pohodlně vešla do jednoho železničního vagonu,“ glosovala smutnou skutečnost pro server Business Today ředitelka zmíněné organizace Winnie Byanyimová. „Bohaté elity si přisvojily politickou moc, aby zmanipulovaly pravidla ekonomické hry, přičemž podkopávají demokracii a vytvářejí svět, v němž 85 nejbohatších vlastní tolik jako polovina lidstva,“ zdůrazňuje zpráva. Oxfam zároveň tvrdě pranýřuje boháče za jejich úniky před zdaňováním i tím, že si ukládají peníze v síti daňových rájů po světě. Odhadem se v těchto rájích skrývá 21 bilionů dolarů! Tato fakta o drsné sociální nerovnosti napovídají, že svět ještě čekají revolty, jež hrstce elitní smetánky zatnou tipec! ■ Zemfiel nejmen‰í ãlovûk na svûtû Letos v září zemřel nejmenší člověk na světě ve věku 75 let. Tento Nepálec měřil pouhých 54,6 centimetrů a vážil kolem 15 kilogramů. Jmenoval se Sandra Bahádur Dangi. Loni se v Londýně setkal s nejvýše vzrostlým člověkem světa – tureckým obrem Sultanem Kosenem, měřícím 2,41 metru. Tedy téměř o dva metry více než Dangi, jemuž patří prvenství v Guinessově knize rekordů (jel) za nejnižší vzrůst. Stránku 1 připravila redakční rada, stránku 2 Jan Jelínek. Sebemrskačství některých Čechů snažících se ve své naivitě či neznalosti dějin přejímat stále troufalejší argumenty tzv. sudetských Němců o jejich údajném nespravedlivém vyhnání z Československa po porážce nacistického Německa před 67 lety, nachází v poslední době své vyvrcholení v projektu cyklojízd po místech spojených s poválečným násilím na „ubohých sudetských Němcích“. „Zde Češi vraždili Němce, ukáže průvodce“, praví nadpis v Lidových novinách z 11. května 2012 s podtitulkem „Mladý český vědec pořádá výlety za ‚zabíjením po česku‘ do míst, kde po válce docházelo k masakrům sudetských Němců“, dodává podtitulek. Za zrodem tohoto „možná kontroverzního turistického projektu“ (jak jej správně označil, avšak jinak neodsoudil list LN) stojí mladý chemik Jiří Blažek, zaměstnanec Akademie věd, který loni zorganizoval exkurzi na kolech v západních a severních Čechách a letos chystá na konec července další cyklojízdu do jižních Čech a na jižní Moravu. Čtyřdenní výlet, který dle svých slov nepořádá pro peníze, si klade za cíl „přiblížit mladým Čechům pravdivé a bez příkras českou poválečnou historii,“ uvádí LN. „Štve mě, jak se tzv. divoký odsun Němců stále vykládá jako spravedlivá odplata, jako něco, co si Němci zaslouží. Přitom se jednalo o násilí v době míru, nepodložené žádným soudem,“ říká 29letý ‚znalec‘ Blažek, který evidentně neví o odsunu nařízeném vítěznými velmocemi, Francií, Sovětským svazem, Spojenými státy a Velkou Británií. Nejen někdejší pohlavár tzv. sudetských Němců Konrád Henlein, který po porážce Hitlerovy Třetí říše spáchal ze strachu raději sebevraždu, by si dnes musel mnout spokojeně ruce při pohledu na doposud – bohužel tvrdošíjné oživování zavrženíhodných idejí, k nimž po druhé světové válce patří i překrucování pravdy o odsunu Němců z Československa a lži o údajných statisících obětí zavražděných českými mstiteli. Neméně spokojeně musí pozorovat vytrvalou propagandu svých soukmenovců, mnohdy do značné míry připomínající velkohubé drzosti nacistů z 30 a 40. let, poslanec Evropského parlamentu za CSU Bernd Posselt, u nás známý svou nestoudnou demagogií při obhajování údajných nároků svých krajanů na odškodnění za odsun. O to trapnější, ne-li přímo hanebné, je rozhodnutí pana Blažka rozšířit nabídku na tuto podivnou exkurzi i pro zájemce z Německa a Rakouska, kteří se chtěli přesouvat po trase auty, takže prý očekává tentokrát ještě větší účast. Jak informoval deník LN, „velkou reklamu jeho projektu udělalo sudetoněmecké krajanské sdružení v Rakousku, které doporučilo výlet tisícům svých členů“. Neskrývanou Blažkovou snahou je pomocí zkreslených údajů demagogicky přesvědčovat při besedách mezi sudetoněmeckými návštěvníky a českými občany zejména naši mládež o údajných zločinech Čechů při divokých odsunech nebohých sudetských Němců a podlézavým způsobem se tak zavděčit potomkům tohoto etnika, které se na našem národu za nacistické éry tak provinilo. Dosud žijí naši lidé, kteří se po vyhlášení Mnichovské dohody v září 1938 stali bezbrannými oběťmi sudetoněmeckých ordnerů a byli vyhnáni ze svých domovů v pohraničí stejně jako tisíce dalších, kteří byli nacistickým režimem uvrženi do koncentračních táborů a kteří zažili za nacistického režimu nesrovnatelně krutější perzekuce, než sudetští Němci v rámci odsunu nedobrovolně odcházející z našeho pohraničí „heim ins Reich“, jak osm let předtím po tom sami volali. Pan Blažek jde ve svém „sebemrskačství a bezbřehém pochopení pro sudetské Němce za hranice soudnosti, když si zřejmě sám sobě zamlčuje, že právě oni před vypuknutím druhé světové války sloužili prokazatelně jako Hitlerova pátá kolona proti naší vlasti a po vzniku protektorátu v březnu 1939 mnozí z nich ochotně působili v gestapu využívajíce své znalosti češtiny, někteří pak i jako dozorci SS v koncentračních táborech. Lze se jen dohadovat, zda je pan Blažek z Akademie věd opravdu jen tak naivní, nevzdělaný a nevědoucí nic o výrazném masovém podílu sudetských Němců na zločinech nacismu na českém národě, anebo zda je pouze tak hloupý. Nejspíše ale půjde o kombinaci všech těchto nekvalit. Pokud pan Blažek letos vyčerpá své takto zaměřené cyklojízdy po českých oblastech, mohl by je od příštího roku orientovat pro změnu po nacistických koncentračních táborech ve Třetí říši. Jen se obávám, že těch bylo při známé nacistické výkonnosti tolik, že by je musel pořádat při nejmenším deset let, aby je všechny stačil objet. JAN HÁLA (Národní osvobození 12/2012) Kdo ovládá âT? Komentujeme Potkal jsem na refýži známého staršího publicistu. Tramvaj dlouho nejela, a tak jsme dali řeč: „Sledujete publicistiku v České televizi?“ „Ne, mám své ověřené nepoplatné zdroje,“ odvětil novinář. Od jisté doby také využívám přepínač, a tak se stane, že vidím kus čehosi z dílny dnešních zpracovatelů občanů, dobře usazených v ČT. Nedávno jsem narazil na záběr prezidenta Zemana, žertujícího o svém handicapu ve Zlíně – „nerad bych svým pádem způsobil radost novinářům“. Kamera pečlivě zaznamenala – je to bída, když se z novinářů stanou paparazzi. Následně se hvězdou pořadu stala ojedinělá podivná žena na náměstí třímající červenou kartu jako vzácnou relikvii (prý z dílny americké ambasády od mezinárodní ostudy na Albertově). Už tenkrát televizní zpravodajci na tuto akci významně zvali. Možná, že se doneslo, že vrhači mají od „nečinných pořadatelů“ vyhrazena přední místa. Zezadu nic netrefíš! Poté mě vskutku zaujal protiruský a antikulturní sestřih proti vystoupení Alexandrovců. Asi už začalo předvolební zviditelňování a masáž voličstva. Poslankyně „provařené“ ODS a starostka MČ Praha 2 Jana Černochová při svých funkcích zřejmě nemá čas se věnovat historii. Světově uznávané pěvecké těleso vzniklo v r. 1929 jako součást Rudé armády a v těžkých chvílích své země po vpádu nacistických vojsk dodávalo na frontě bojujícím sílu, aby po těžkých ztrátách zahnali fašistickou svoloč zpět do Berlína. Kulturní lidé mají k sobě vždy blízko – proto si naši přední umělci považují za čest s Alexandrovci vystupovat. Nebo to v pořadu 168 hodin byla již druhá protizemanovská akce? Prezident totiž převzal nad koncerty záštitu – umělci vystupovali v městech, které osvobodila Rudá armáda. Praha nekulturní připravila provokace. Z odpoledního vystoupení v ČT jsme vi- děli jakési plandající textilie. Jinak na obě vystoupení byla připravena úzká ulička s podivnými muži s tištěnými hesly a nápisem na špinavém „lajntuchu“. Jakoby právě vytažení z popelnic. Ambiciózní pořad Nory Fridrichové zpravidla přežvýkává informace již několikrát publikované. Závěr však tvoří velké finále. Kamera – velký detail moderátorky, která s posměšnou grimasou sdělí: „Lidé, bděte!“ Tentokrát „Ať mír zůstává s touto krajinou!“ Sice možná originální, nicméně hloupé. My, kteří jsme válku a věčný strach zažili, bychom si nikdy nedovolili vysmívat se mírovému úsilí. Možná, že rodná strana paní poslankyně bude iniciovat parlamentní vyšetřovací komisi, která rozhodne, kdo s kým může zpívat či jinak účinkovat. Demokratické Spojené státy měly podobnou komisi „pro neamerickou činnost“. Jejími oběťmi byli Charlie Chaplin, J. R. Oppenheimer (otec A-bomby) a mnoho dalších. PAVEL NOVÁK SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 3 193/2015 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 3 SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS ● SVùT KOLEM NÁS Stále k nám promlouvá V letošním roce jsme si připomínali šestisté výročí upálení mistra Jana Husa. Lze vyslovit jen politování nad tím, že občas se můžeme setkávat s pokleslými kritiky husitských válek, ba i samotného Jana Žižky z Trocnova. Není proto nepatřičné připomenout si aspoň část z projevu národního hrdiny Jana Švermy, ve kterém se vyjádřil 3. července 1936 k odkazu husitské revoluce. Řekl tehdy: „Měšťáčtí historikové se snažili vylíčit husitské války jako náboženské boje, jako zápas o výklad slova božího, o způsob přijímání, o ornáty. Česká buržoazie v době, kdy ještě sbírala síly k boji proti rakouskému útlaku, se snažila vylíčit husitské války jako národnostní boje Čechů proti Němcům, snažila se zneužít památky a tradic Tábora ke svému měšťáckému nacionalismu. Ale husitské války nebyly tím, zač je páni chtěli vydávat. Nebyly náboženskými válkami – pod příkrovem středověké náboženské ideologie jsou tu řešeny ve- liké sociální a třídní problémy. Husitské války nebyly bojem Čechů proti Němcům – vždyť po boku českých husitů bojovala řada německých lidí a příklad českých sedláků nalézal ohlas a sympatie v rolnických masách celého světa. Ne, husitské války nebyly náboženským blouzněním, ani národní válkou Čechů. Husitské války – to byla sociální revoluce českého lidu proti vykořisťování, proti útlaku a za svobodu. V husitských válkách povstal český měšťan, aby se vypořádal s panstvím feudálního velmože. V husitských válkách povstal chudý řemeslník rostoucích měst, aby svrhl útlak bohatých konšelů. V husitských válkách povstal rolník, český sedlák, nabrousil svoji kosu a železem pobil svůj cep, aby se osvobodil od panství pánů a aby si vzal půdu, zkropenou jeho potem. V husitských válkách povstal všechen český pracující lid, aby se osvobodil od církve, která tehdy vlastnila jednu třetinu veškeré půdy a která byla největším boháčem a vykořisťovatelem. Dûjinná událost V roce 1935 odstoupil ze zdravotních důvodů z úřadu prezidenta ČSR Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho nástupcem byl na doporučení Masaryka zvolen někdejší jeho blízký stoupenec. Byl jím Edvard Beneš (28. 5. 1884-3. 9. 1948), jenž spolu s T. G. Masarykem a M. R. Štefánikem, jeden z vůdčích představitelů zahraničního odboje v době první světové války, se zasloužil o vznik samostatného Československa a jeho mezinárodní uznání. Pro ideu samostatného československého státu vykonal Edvard Beneš nesmírně mnoho již jako tajemník Národní rady československé v Paříži v letech 1916-1918. Funkci ministra zahraničních věcí zastával již v samostatném československém státě od listopadu 1918 do prosince 1935. 14. prosince 1935 byl zvolen prezidentem Československé republiky. Jeho volbu se pokusila zhatit tehdejší vlivná pravicová agrární strana, která měla v úmyslu jako protikandidáta Edvarda Beneše postavit univerzitního profesora Bohumila Němce. Záměrem této politické strany pak bylo i omezení prezidentských pravomocí – hlava státu by tak měla být reprezentativní a do politiky zasahovat co nejméně! Němcovu kandidaturu se však agrární straně nepodařilo prosadit a nezískala předem potřebnou podporu, což vedlo k jejímu stažení. V Dějinách Československa, které vydal Orbis v Praze v roce 1962, se autor bách největšího nebezpečí vzal český lid vládu věcí do rukou svých. A český lid sjednocený a svobodný, dokázal celému světu, že je silou, kterou nikdo na světě nemůže přemoci.“ (Cit.: Výbor z díla J. Šverma, Svoboda 1981.) Novoslovan Tak lze také pohlížet na politiku Karla Kramáře, který se v průběhu svého života (27.12. 1860-36.5.1937) projevil jako významný politik a státník. Po dokončení právnického vzdělání v Praze, po studiu národního hospodářství v Berlíně a politických věd v Paříži, stal se členem mladočeské strany a v roce 1891 byl zvolen poslancem tzv. říšské rady. Záhy se začal zajímat o problémy slovanských národů žijících v rakousko-uherské monarchii, ale nejen tam. Podílel se na organizování slovanských sjezdů v Praze (1908) a v Sofii (1910) a usiloval o překonání neshod a rozporů mezi slovanskými národy. Usiloval také o zahraničněpolitické sblížení Rakouska-Uherska a Ruska. Karel Kramář nezůstal politicky stranou ani po vypuknutí první světové války, kdy se aktivně zapojil do domácího odboje, ale již v roce 1915 byl zatčen a v roce 1916 byl pro velezradu odsouzen k trestu smrti, později zmírněném na 20 let žaláře a posléze, po změně panovníka na rakousko-uherském trůnu v roce 1917 amnestován. Karel Kramář však nezůstal stranou politického života a i v poválečných letech byl významnou politickou osobností v Československu, mj. předsedou první československé vlády, dále vedoucím čs. delegace na pařížské mírové konferenci a ani autorsky nezůstával ve svém studijním zaměření nepřehlédnutelným. Rozporuplný, dokonce odmítavý byl jeho postoj k vývoji v Rusku po tamější Říjnové revoluci. Neoslovanství podle někdejších představ Karla Kramáře, kalkulující se sblížením Rakouska-Uherska s carským Ruskem, zvětšením podílu slovanských národů na správě někdejší říše a rusko-polským vyrovnáním se ukázalo neživotnou představou. Do pozdějšího vývoje a dění naší první republiky se Karel Kramář zapsal jako představitel pravicové politiky, často se dostával do sporů s koncepcí státu budovaného podle představ T. G. Masaryka a jako představitel Čs. národní demokracie a od roku 1934 Národního sjednocení, byl odpůrcem zejména E. Beneše. Kontroverzní politická osobnost Karla Kramáře si zasluhuje pozornost, vždyť se hluboce i autorsky zajímal o „slovanskou otázku“. Poukázat lze na jeho spisy: např. Na obranu slovanské politiky, 1926 a Slovanstvo, 1927. Karel Kramář se ve svém pojetí neoslovanství v mnohém mýlil, ale mýlit se je lidské a někdy omyl skrývá i možnost poučení pro budoucnost! MIRKO SVOBODA Zasutá vzpomínka Václav Husa o tehdejší situaci vyjádřil následovně: „Na místo prezidenta Masaryka, jenž ze zdravotních důvodů odstoupil, byl kandidován tehdejší ministr zahraničních věcí Eduard Beneš. Fašizující kruhy buržoazie však proti němu postavily svého kandidáta, doufajíce, že tak nabudou vlivu zejména na změnu zahraničněpolitické orientace republiky a že docílí zrušení spojenecké smlouvy se Sovětským svazem. V této situaci podpořila Komunistická strana Československa svými hlasy volbu ministra Beneše za prezidenta republiky, přestože si dobře uvědomovala, že Eduard Beneš je představitelem jednoho z křídel československé buržoazie (s. 365 cit. publikace). (da) Novoroãní lidové tradice V drobné, ale obsahově zajímavé publikaci Ludmily Ladýřové nazvané Vánoce v Evropě, kterou už v roce 1995 vydalo Vydavatelství a nakladatelství novinářů s. r. o. v Hradci Králové, se můžeme seznámit s řadou zvyklostí spojených s dobou vánočních svátků i novoročních zvyklostí, i když mnohé jsou už minulostí. Blíží se nový rok, a tak tentokráte o několika zvyklostech na Slovensku z této knížečky uvádíme: Na Nový rok se každý snažil, aby ráno nezaspal, protože věděl, že „jak na nový rok, tak po celý rok“. Znovu se opakovaly četné zvyky, věštby a předpovědi ze Štědrého dne, jen říkanky byly více žertovné než o Vánocích. Na Liptovsku a Šarišsku kdysi chlapci hrávali na „chodenie s hadom“. Ten byl složený z dřevěných článků tak, že se mohl pohybovat a natahovat. Na hlavě míval dračí korunu nebo svíčku a na jazyk ze zahnutého drátu bylo zapíchnuté jablko. Děti zpívaly písničky o Adamovi, Evě a hadovi… Tříkrálové koledy měly více forem, nejvíc pozoruhodné byly dvě. Z původních tříkrálových her vycházela ta, které se účastnili Jozef, Mária s kolíbkou, pastýři Kuba a Lauro, králové Kašpar, Melichar a Baltazar a anděl, který nesl papírovou hvězdu a uvnitř rozsvícenou svíčku. Ještě oblíbenější prý bylo „chodenie s hviezdou“, kde hráli Tři králové Husitské války byly velikým sociálním zápasem českého lidu proti středověkému útlaku, Tábor – to byla lidová revoluce proti pánům, to byla moc lidu a svoboda lidu. A proto, jedině proto zvítězil český Tábor. Před 500 léty v do- a Hvězdonoš nebo anděl. Také skupinky dvou a tří dětí chodívaly zpívat své říkánky pod okna. Na východním Slovensku slaví pravoslavná církev Kristovo narození 6. ledna jako druhé svátky, kterým se lidově říkalo Kračún. Řeckokatoličtí kněží světili na Tři krále ráno před shromážděnými lidmi tekoucí „jordánskou vodu“ přímo v řekách a potocích. V římskokatolických vesnicích si lidé nosili vodu na svěcení ve džbánech a kádích, které postavili přímo do chrámu, nebo před něj. Vedle vody stavěli křídu, sůl, svíčku a česnek. Svěcenou vodou pak vykropili obytný dům i stáje, naplnili s ní domácí kropenku a dali ji do lahviček, protože se prý po celý rok nekazila. Čerstvou dávali pít i dětem, aby dobře spaly. Je zřejmé, že dokonce ještě na počátku 20. století patřilo Slovensko k zemím, kde byly krásné lidové zvyky, obyčeje a tradice hluboko zakořeněny v mysli lidí. Na Slovensku, stejně jako u nás, dnešní způsob slavení svátků s drahými dárky a sledováním televize pronikl už i do kdysi nejzapadlejších dědinek, dnes moderních městeček a bohužel mnoho z kouzla starých Vánoc pohltil chvat uspěchané doby (s. 68). Lze snad jen ještě dodat: nezřízená komercializace svátků má svůj rub. (da) Uplynula už dlouhá řada let, co jsem se setkal s jménem Josefa Polišenského, historika, jehož výklad v rámci dějepisných přednášek mne zaujal. Bylo to v složitých dobách okupace. Tehdy, i když jsem se narodil v Bratislavě na Slovensku, jsem tak jako ostatní Češi musel opustit tehdejší tzv. Slovenský stát, který se politicky přimkl k „Velkoněmecké říši“. Vzpomínám si, jak jako středoškolští studenti jsme byli tamějším profesorem dějepisu nuceni v učebnicích přelepovat či začerňovat texty, zejména o naší československé někdejší vlasti, které se novému fašizujícímu režimu nelíbily. Po příchodu na gymnázium do Prahy jsem měl možnost setkat se s jinými přístupy, byť pro jejich zprostředkovateli v době nacistické okupace nebezpečnými. Tak jsem se také setkal s výkladem dějin, které nám podával Josef Polišenský, český profesor (nar. 16. 12. 1915), člověk nevšedního vzdělání, který mne zaujal výkladem o Bílé hoře a o období třicetileté války, ale nejen tím. Josef Polišenský, pozdější vysokoškolský profesor a autor řady děl, např.: Třicetiletá válka a český národ (1960), Revoluce a kontrarevoluce v Rakousku 18481849, History of Czechoslovakia in Outline, 1948 a četných dílčích děl, je nepřehlédnutelným vědcem dosud, i když již opustil naše řady. Z období středoškolských studií v Praze si připomínám po desetiletích tohoto člověka, stejně jako např. tehdejšího českobratrského kněze. Vzpomínka mi napovídá, že se snad jmenoval Čapek, jenž nám vykládal o mistru Janu Husovi a jeho hrdinství a posiloval v nás – studentech pocit vlastenectví, což bylo nejen nevšedním přínosem, ale v době nacistické zvůle i hrdinstvím. (ms) Cesta necesta Bludný kořen překročili polští voliči. Ve svém komentáři dne 27. 10. 2015 napsala Mladá fronta Dnes: „Není to porážka, ale je to jen prohra. Občanská platforma neprohrála proto, že by se Poláci měli špatně, ale proto, že část se chce mít ještě lépe a pokud možno hned.“ Uvedla i další zajímavý postřeh: „Vláda Občanské platformy se nezhroutila v korupčních skandálech, finanční a ekonomické krizi, odchází v důsledku ‚únavy materiálu‘. A Kaczyński si svůj návrat k moci nejen vydobyl, ale také i vyseděl. Podařilo se mu všemi prostředky, jež politika dovoluje, včetně mýtů, nenávisti i slibů udržet pohromadě národně-katolické jádro a nabalit na něj tu část Poláků, kteří chtějí prostě změnu. A proto jsou ochotni to opět zkusit i s Kaczyńským.“ Konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS) vyhrála v Polsku přesvědčivě volby. V polském Sejmu budou mít rozhodující slovo konzervativci. Kam povedou Polsko, ukáže nejbližší budoucnost. Patrně k sebevědomějšímu postoji v rámci Evropské unie a střízlivě opatrnému pohledu na Euro. Slovanské vzájemnosti by pak prospělo, jestliže polští představitelé uvážlivěji budou usilovat o vzájemné vztahy s Ruskou federací a lépe se zorientují v „ukrajinském problému“, aniž by propadli k recidivám připomínání a oživování některých citlivých již historických otázek (např. Katyň, tragická letecká havárie polského vládního letadla s prezidentem u Smolenska před pěti lety, některé události z doby druhé světové války a období před jejím vypuknutím ad.), zatěžující současné mezinárodní vztahy, zejména s Ruskem. Budoucnost také ukáže, jak se nová moc v Polsku vypořádá s některými ekonomickými problémy v národním hospodářství, které mají dlouhodobější charakter a o nichž jsme svého času psali i v našem časopise. Náš Slovanský výbor má s představiteli slovanského hnutí v Polsku vynikající vztahy a těch se politické povolební změny nikterak nedotýkají. Polští stoupenci slovanské vzájemnosti budou mít patrně obtížnější situaci, ale lze vyjádřit přesvědčení, že se jim podaří vše zvládnout ku prospěchu slovanského hnutí a nejen toho. Přejeme jim hodně úspěchů! (ms) Neu‰lo nám ■ Islámský extremismus se projevuje i na palestinském území. Je namířen i vůči palestinským křesťanům, jak varovně upozorňuje Křesťanská mezinárodní solidarita v čísle 5/2015. ■ Organizace kanadských přátel sovětského lidu si také letos připomenula na svém slavnostním setkání v Torontu výročí Velké říjnové socialistické revoluce. ■ O církevním podnikání přinesla již v září informaci Mladá fronta Dnes. „Dvěma nejdůležitějšími duchovními středisky pražské arcidiecéze jsou Svatá Hora u Příbrami a Stará Boleslav, jak potvrdil kardinál Dominik Duka. Na opravu architektonických památek bude církev využívat evropské peníze. Existuje představa, že na rozsáhlých pozemcích za svatováclavskou bazilikou by mohla být třeba hipoterapie a také celá zoologická zahrada takzvaná biblická zahrada, kde by se návštěvníci seznámili s rostlinstvem Palestiny. ■ SMĚR-SD na Slovensku podle prognóz posiluje. Za několik měsíců budou na Slovensku parlamentní volby a pokud tento trend bude pokračovat, nemusila by se strana Roberta Fica ohlížet po dalších koaličních partnerech. ■ Imperialistickou politiku v USA a její následky kritizoval v rozhovoru pro Haló noviny poslanec Národní rady Slovenské republiky Luboš Bláha (SMĚR), který je předsedou výboru pro evropské záležitosti. Uvedl mj.: „Irák se rozmlátil ‚díky‘ americkým letadlům. A první, co Američané udělali v této zemi, když ji okupovali – ne, aby nalili peníze do infrastruktury – propustili všechny státní úředníky, policisty apod. ‚Všichni jste špatní lidé Saddáma Husajna,‘ pravili. A tak tito Iráčané, poté co ztratili zaměstnání, skončili v řadách islamistů. V Iráku se natolik zradikalizovala společnost, že vznikl tzv. Islámský stát. A z Iráku se válka přenesla do Sýrie. Shrnu-li to, v Sýrii dnes máme občanskou válku, v Libyi zničenou zemi. Cokoli si můžeme myslet o Asadovi, Husajnovi, Kaddáfim, tito vůdci zabezpečili aspoň fungující státy. Lidé nebyli utopeni v krvi. Dnes v těchto zemích vládne úplný rozvrat a lidé prchají. Ukažme už konečně prstem na skutečného viníka, na západní velmoci, na ty ‚humanisty‘, kteří nám nyní říkají, jak jsme nehumánní!“ ■ O zlepšení vztahů s Ruskem usiluje polský generál Waldemar Skrypczak, někdejší náměstek polského ministra obrany. Prohlásil mj., že nejbližší čas ukáže, že politika jednoho extrému ke druhému, jakou provádí Polsko vůči Rusku, se bude muset změnit“ – citovalo Právo 23. 10. t. r. ■ Cizinci v Praze – Nejde přitom o zahraniční turisty, ale o ty, kteří zde žijí. V Praze jich žilo na začátku roku už 166 tisíc. Nejvíce jich bylo z Ukrajiny (45 223), ze Slovenska (26 075), i když se příčí za nějaké cizince je považovat, z Ruska (21 094) a z Vietnamu (11 271). Zastoupeny jsou přirozeně i některé další země. Je otázka, jak se na příštích sčítáních projeví vlna imigrantů, kterých ze Sýrie, Afghánistánu a některých afrických zemí bude zřejmě nezanedbatelný počet. ■ Ekonomický růst ve světě je otázka. Mezinárodní měnový fond je ve svých odhadech značně střízlivý. letos dojde patrně k mírnému zpomalení globálního ekonomického růstu na 3,3 % z loňských 3,4 % a v příštím roce, jak se říká „dá-li bůh“, k oživení na 3,78 %. Jisté je jen jedno, kdo si počká, ten se dočká… (ms) Stránku připravil a redigoval Mirko Svoboda. SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 4 4 Jednou vûtou ■ Miloš Zeman jako jediný z pozvaných prezidentů nepřijel na minisummit NATO, kde vedoucí představitelé východní Evropy – Estonska, Litvy, Lotyšska, Polska, Rumunska, Slovenska, Maďarska a Bulharska projednávali posílení východního křídla NATO a nechal se zastupovat předsedou Poslanecké sněmovny PČR J. Hamáčkem. ■ V Rusku se 4. listopadu slaví Den jednoty lidu na počest událostí z roku 1612, kdy vyhnali příslušníci lidové domobrany pod vedením měšťanů Kuzmy Minina a knížete Dmitrije Požarského z Moskvy cizozemské okupanty a prokázali tak jednotu všeho lidu nezávisle na jeho původu, víře nebo sociálním postavení ve společnosti. ■ Do Ruska nevpustili přes tisíc tun zboží z USA, Evropské unie, Kanady, Austrálie, Norska, Albánie, Černé Hory, Islandu a Lichtenštejnska, na něž se vztahovaly odvetné sankce. ■ Financování stavby na zkapalnění zemního plynu – Jamal v hodnotě 27 miliard dolarů ruská Gazprombanka i přes vyhlášené sankce sehnala. ■ Bývalé ministryni zemědělství RF J. Skrynnikové zmrazil úřad Švýcarského státního zastupitelství konta v celkové výši 60 milionů švýcarských franků v rámci vyšetřování trestné činnosti praní peněz. ■ Pro ruské státní zaměstnance je stanoveno zvýšení hranice odchodu do penze z 60 na 65 let, bude probíhat postupně – za rok o šest měsíců do 65 let, ale pro ostatní ruské obyvatelstvo není připraveno zvýšení věku odchodu do důchodu v důsledku nízké průměrné délky života. ■ Zahraniční dluh Ruska dle předsedkyně centrální banky E. Nabiulinové „bez ohledu na složité období a sankce“ i na nedostupnost finančních prostředků na zahraničních trzích klesl od ledna 2014 k současnosti o 30 % a v budoucnu budeme mít méně trápení, protože s každým rokem je těchto plateb méně, takže v příštím roce budou zhruba dvakrát nižší a i dále se bude situace zlepšovat“. ■ Zájem Rusů o novoroční zájezdy pětinásobně klesl pro vysoký kurz cizí měny, růst běžných životních výdajů v důsledku inflace a situaci s leteckou společností Transaero, došlo k tomu, že z trhu téměř zmizely cestovní lístky za přijatelné ceny. ■ A. Lukašenko: „Když nám ze Západu naznačují, abychom se drželi dál od Ruska, vždy čestně a upřímně říkám, že nemůžeme být dál od Ruska, od Ukrajiny, od Kazachstánu, protože jsme se narodili v jednom koši.“ ■ Při návštěvě prezidenta Kazachstánu N. Nazarbajeva v Londýně proběhlo přijetí královnou Alžbětou II., setkání s britským premiérem D. Cameronem a se šéfy předních britských společností – petrochemického koncernu Shell, těžařské společnosti Rio Tinto, farmaceutické společnosti Hikma Pharmaceuticals, metalurgické Arcelor Mittal a investiční „J. Rothschild Capital Management“. ■ Rusko je s teroristickými skupinami ve válce a tak k teroristickým akcím může dojít, kdykoliv a kdekoliv, nejen na Kavkaze (jak ukazuje vyšetřování pádu letadla na Sinaji), může se před nimi chránit odhalováním bojovníků, potenciálních teroristů, využitím agenturních dat a vpašováním svých agentů mezi bojovníky. ■ XIV. mezinárodního investičního fóra v Soči zaměřeného zejména na rozvoj rekreačních zón, sanatorií a lázeňských zařízení v Soči, ale také rozvoj stavebnictví, průmyslu, sportu a zemědělství se zúčastnilo 9000 osob, 1100 novinářů ze 40 států světa. ■ K atakům členky skupiny Pussy Riot na prezidenta Zemana se podivuje právnička M. Husáková, proč „nechtějí v rámci své dobrodružné povahy navštívit třeba věrného spojence USA Saúdskou Arábii a nepokusí se tam projevit podobně jako v Rusku“. SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 193/2015 S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ■ Stať o operacích Ruska v Sýrii Valdaj 2015 Valdajský mezinárodní diskusní klub byl založen v roce 2004. Jde o pravidelně se konající kongres expertů, kteří se specializují na studium ruské vnitřní a zahraniční politiky. Během jeho existence se setkání zúčastnilo více než 900 vědců a odborníků z 62 zemí. Na letošní zasedání přijelo více než 130 odborníků, včetně 90 osob ze zahraničí. Ve čtyřech krocích tam V. Putin představil svůj diagram obnovení Sýrie a Blízkého východu. Krok první: likvidace teroristických organizací a osvobození území pod jejich kontrolou a nedovolit jim přeskupit se jinde. K tomu je třeba sjednocení dnešních sil v re- gionu: spojení syrské armády a iráckých jednotek s kurdskými bojovníky a další k boji proti teroru připravené opozice. Dále je nutné zkoordinovat v rámci společného boje kroky sousedních zemí a mimoregionálních sil. Krok druhý: začít politický proces v rámci Sýrie, který by konflikt ukončil v politickém smyslu. Mají to být především Syřané, kdo musí rozhodovat o svojí budoucnosti – mezinárodní společenství jim má poskytnout jen podporu. Ruský lídr varoval před rozkladem oficiální vlády v zemi, který jen podpoří nárůst terorismu. Krok třetí: zahájení spolupráce na úrovni muslimského duchovenstva a muslim- ských zemí a využití jejich autority k prevenci terorismu a jeho ideologií. Putin velmi chytře nechce stát proti islamistickému radikalismu z pozice vnějších či západních hodnot, ale chce mu čelit zvnitřku, z pozice umírněného (či autentického) islámu. Krok čtvrtý: už dnes začít pracovat na plánu pro obnovení Sýrie včetně výstavby zničené infrastruktury, bydlení, nemocnic a škol, které mimo jiné pomohou zastavit proud utečenců ze Sýrie do Evropy, a popřípadě umožnit řadě z nich návrat. K tomu bude podle Putina nutná mezinárodní finanční, rádcovská a investiční pomoc. Slova novináfiského doyena vyznamenaného prezidentem Moderátor Jan Petránek, který promlouval k posluchačům rádia už před 64 lety, vystoupil v pořadu „Jak to vidí“ Českého rozhlasu. Obsáhle popsal, jak vnímá dnešní svět. Rozhodně přitom nehýřil optimismem, spíše naopak. Uprchlickou krizi vnímá jako pokus o oslabení Evropy, financovaný zvenčí. Jeden z uprchlíků se bránil, že zaplatil za cestu do Evropy šest tisíc, což jsou nemalé peníze, takže nechápe, proč je teď na cestě zastavován a zavírán do táborů. Kdyby měl Petránek šest tisíc dolarů, mohl by začít podnikat prakticky kdekoli ve světě včetně jeho arabské části. „Uprchlíka mohl někdo financovat, kdo mu řekl: Já za tebe zaplatím cestu do Evropy a ty jdi.“ Za ty peníze by přitom mohl nasednout na kteroukoli leteckou linku… Jsem přesvědčen, že jde o útok na Evropu. Je to geniální plán, jak nám ublížit. Je to trojský kůň,“ říká. Stranou pozornosti novinářského barda ovšem nezůstala ani situace na Ukrajině. „Únava z války, kdy si Kyjev myslel, že udolá Doněck a Luhansk, se nevyplatila.“ Nesmíme zapomínat, že v Doněcku a Luhansku jsou lidé zvyklí bojovat. Stačí si vzpomenout na zdejší povstání tzv. Děkab- ristů proti carovi v roce 1825. I dnes se ukázalo, že zdejší lidé mají vlastní hlavu, protože nad nimi nemají kontrolu ani Rusko, ani Ukrajina. Pár slov padlo také k návštěvě čínského prezidenta Si Ťin-pchinga ve Velké Británii. Na té se podle Petránka ukazuje, že Británie myslí spolupráci s Čínou velmi vážně, což musí zneklidňovat Spojené státy. „Je to něco naprosto přelomového. Ve Velké Británii studuje 150 tisíc čínských studentů a šest tisíc britských studentů studuje v Číně.“ Dokazuje to, že světem nehýbe Tibet, ale ekonomická propletenost vztahů. Za posilováním ruské vojenské přítomnosti v Sýrii spatřuje hned několik motivů. Jednak prý Rusové nechtějí přijít o přístavy Lataki a Tartus, kde mají své námořní základny, do kterých již investovali miliardy dolarů. Jednak jim prý hrozí podobný problém jako Evropě. Na Kavkaz v současné době proudí ze Sýrie desetitisíce utečenců, zejména Čerkesů. Tato diaspora prý čítá mezi šesti až osmi miliony lidí, a co je dle Petránka nejdůležitější – jsou to lidé, které kdysi carské Rusko velice krutě vyvraždilo a vyhnalo ven ze země. A teď se vracejí. Kavkazská Kabard- sko-balkarská republika, která je součástí Ruské federace, jim už ve stovkách případů udělila azyl. Ruská federace se tedy obává, že kdyby Islámský stát v oblasti zvítězil, nemohlo by to pro ni zůstat bez odezvy. Jan Petránek posléze poukázal na důležitou informaci. Na severu Afghánistánu opět zuří občanská válka, která by se mohla přelít do sousedního Tádžikistánu. Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (OSKB), která zahrnuje sedm zemí bývalého SSSR: Arménii, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán, poukázala, že je třeba zesílit bývalou jižní hranici Sovětského svazu neboli měkký podbřišek Ruska. Samotný Tádžikistán by prý totiž neměl šanci se ubránit. Extremistům by se tak otevřela cesta do centra Asie, kde je již tak mnoho muslimských republik. Takovou bezpečnostní hrozbu patrně Putin nebude chtít připustit. S radostí a uspokojením jsme přijali udělení medaile Za zásluhy Janu Petránkovi a připojujeme se k přemnoha gratulantům a jeho konstatování k současnému stavu některých sdělovacích prostředků, že „mediální svoboda nemá mít špinavý zadek“. (kd) Tfietí koncert AlexandrovcÛ v Praze Válečný veterán a hrdina, který bojoval proti nacismu v bitvách u Sokolova, Kyjeva, v tankové bitvě u Kurska, v Dukelském průsmyku a na tanku osvobozoval Ostravu i Prahu, generálporučík Alexandr Beer se chtěl účastnit koncertu Alexandrovců, který se uskutečnil v Praze. Jenže zdravotní stav generála, který v únoru příštího roku oslaví 99. narozeniny, už účast na koncertu nedovolil. Válečný hrdina nyní žije v sanatoriu na pražském Hagiboru a je upoután na invalidní vozík. Ani to však nebyla překážka, aby si staré známé písně Alexandrovců vyslechl. Jakmile se vedení ruského souboru dozvědělo, že generál Beer nebude moci přijít na koncert přímo do Sportovní arény v pražských Holešovicích, bylo rozhodnuto, že se několik vybraných sólistů a hudebníků vypraví za generálem do sanatoria. Část hudebního tělesa vedená ředitelem Alexandrovců Leonidem Malevem návštěvu opravdu uskutečnila. Ještě před prvním sobotním veřejným koncertem se vypravili do sanatoria a uspořádali pro válečného hrdinu speciální koncert. Komorní akce v salonku sanatoria se účastnil vedle generála Beera, který seděl na invalidním vozíku v čele, i přes svůj zdravotní stav oděn do Alexandrovci Alexandrovi v The Daily Mail vyvolal příval nadšených komentářů. Čtenáři nejpopulárnějších britských novin blahopřáli Vladimíru Putinovi za vynikající práci. Mohou současně hlasovat ‚líbí‘ a ‚nelíbí‘. Zde jsou nejoblíbenější komentáře: Excelentní novinka. Výborná práce, Rusko. Zostudili jste Británii a Spojené státy. Jen tak dál, Rusko. Pošlete tam jednu (raketu) za mě z Velké Británie. Bravo. Nejpopulárnější komentář potěšil více než 7000 čtenářů a nelíbil se jen 180. ■ Evropská kosmická agentura uzavřela s agenturou Roskosmos dohodu o spolupráci. Výsledkem by mělo být trvalé osídlení odvrácené strany Měsíce. „Musíme se dostat na Měsíc, 21. století bude stoletím, kdy na Měsíci vznikne trvale výspa lidské civilizace, a Rusko bude při tom,“ uvedl při podpisu dohody I. Mitrofanov, vedoucí vědecký pracovník Ruského vesmírného výzkumného institutu. Následující mise podle něho navážou na sovětský vesmírný program ze sedmdesátých let. Nebude to však pokračování závodu o dobytí Měsíce, ale mezinárodní spolupráce při jeho osídlování. ■ V Rusku „vzkřísili“ hnutí „K práci a obraně buď připraven“ z let 1931-91, jež by mělo zajistit zlepšení fyzické přípravy mládeže, která je v současnosti považována za nedostatečnou. Vzniklo a bylo populární v dobách Sovětského svazu a vynikalo masovou účastí. Je stanoveno 11 norem o různém stupni obtížnosti. Šest je určeno dětem, sedmá mládeži do 29 let, další čtyři pro dospělé podle věku i pro občany starší 70 let. Kdo zkoušky složí, získá odznáček, který bude moci veřejně nosit. Duma tak vyhověla vedení všech čtyř frakcí dolní komory ruského parlamentu, které vyzvaly prezidenta, aby se zasadil o vytvoření jednotné celostátní mládežnické organizace. Myšlenka se líbí zejména ruským komunistům, jejichž předseda O. Zjuganov je prý připraven do nové organizace vyslat své vnuky. ■ Ve světě fungovala představa, že konvenční, nejaderná výzbroj Ruska je na nízké úrovni a není schopna kompletní uniformy, i další válečný veterán i ostatní senioři zde žijící včetně zaměstnanců, kteří měli o koncert zájem. Advokátka Miroslava Husáková, která celou akci návštěvy zajišťovala, později blíže popsala, jak to celé probíhalo. Když podle jejích slov pečovatelé do sálu generá- la přivezli, řekli, že už nemluví. Během koncertu se v jednu chvíli začal v křesle naklánět a na tváři se mu objevil úsměv, který po zbytek představení nezmizel. Nakonec osobně v ruštině za návštěvu poděkoval Malevovi. Ten následně i se zbytkem Alexandrovců jej doprovodil do jeho pokoje. K letu P. Gazdíka do Uljanovsku Delegace 29 občanů ČR cestovala do Uljanovska letadlem Armády České republiky. Z hlediska mezinárodních vztahů se nejednalo o tzv. Státně důležitý let (SD let), který má nárok na speciální zacházení, protože tuto výsadu mají lety přepravující prezidenta, premiéra, předsedy parlamentu nebo předsedy Senátu a jim na roveň postavených představitelů státu (třeba král je postaven na roveň prezidenta). Nikdo takový se na palubě letadla nenacházel, byl tam pouze místopředseda parlamentu, a ten takovouto výsadu nemá. Letadlo nepřeváželo oficiální státní návštěvu, ale účastníky pamětní akce. Přeprava byla prováděna vojenským letadlem, ale dle civilních leteckých předpisů. Jestliže si česká strana vymyslela, že nepů- Neu‰lo nám jde o normální přepravu na místo určení (mezinárodní let až do Uljanovska), ale že v Moskvě přistoupí cestující na trase Moskva-Uljanovsk (tj. vnitrostátní let), pak cestující z Prahy museli v Moskvě vystoupit a projít celní a pasovou kontrolou, aby mohli pak dále pokračovat jako vnitrostátní let. To zajistili státní úředníci – pasový a celní odbor – a vše bylo dle pravidel. Pak ale došlo k nástupu do letadla – a místo 29 cestujících v režimu tzv. tranzitu (tj. přílet a odlet cestujících tím samým letadlem a mezi příletem a odletem není doba delší než 24 hodin), přišlo ještě 11 osob v režimu kabotáže (jedná se o leteckou dopravu mezi dvěma místy na vlastním státním území). Pokud letištní personál neměl přímo udělenou výjimku od ruského ministerstva do- pravy, tak příchozích 11 osob nemohl nechat nastoupit a odletět. Chyba nastala tedy: buď v tom, že česká strana zapomněla požádat o výjimku z kabotážního práva, nebo ruská strana opomněla tuto žádost vyřídit a česká strana se neozvala. V každém případě leží část odpovědnosti (možná i celá) na českém ministerstvu obrany. Z následné diskuse vyplynulo: vojenské letadlo České republiky provádělo vnitrostátní přepravu cestujících na území jiné země, ač Armáda ČR není leteckou společností, která je zaregistrovaná v této zemi, a tato vnitrostátní přeprava osob jí nebyla schválena příslušnými orgány dané země. Výjimku nakonec obdrželi a trvalo to jen několik hodin. Slušelo by se spíš poděkovat za velkorysost! čelit „nejlepší armádě světa“, za kterou ji vydávaly USA. Tuto verzi podporovali i sami ruští vojenští experti. Ve středu 7. října, zrovna v den narozenin prezidenta Putina, ruská Kaspická vojenská flotila dokázala jedinou salvou šestadvaceti raket typu „Kalibr“ nejen zasáhnout vojenské základny Islámského státu v Sýrii, ale také zničila světovládu USA a ukončila unipolární uspořádání světa. Dosah těchto střel byl dosud stanoven na 300 km a Američané předpokládali, že Rusko bude mít k dispozici snad až dvojnásobný dosah, tedy zhruba 600 kilometrů. Ruské rakety však překonaly vzdálenost 1500 kilometrů a přesně zasáhly cíle s odchylkou (+/-) tří metrů a ani tato vzdálenost není patrně limitem. Neznamená to nic jiného, než že je Rusko schopné se svou Kaspickou a Černomořskou flotilou zničit každého nepřítele ve východní části Středozemního moře i v Perském zálivu, zatímco Baltská flotila drží v šachu Severní moře, La Manche a část Norského moře. A to vše, aniž by ruské flotily musely opustit vlastní výsostné vody. (kráceno z RIA Novosti) ■ Mezinárodní komise uvedla, že malajský Boing 777 byl zasažen raketou „Buk“. Nebylo ale podle ní možno zjistit místo startu, bylo jen označeno území o rozloze 320 kilometrů čtverečních na východě Ukrajiny. Podle komise raketa explodovala v těsné blízkosti levé strany letadla. A právě tuto skutečnost považují ruští výrobci raket za důkaz, že raketa byla odpálena z území kontrolovaného ukrajinskými bezpečnostními složkami – z oblasti obce Zaroščenskoe. Pokud by se totiž střílelo z oblasti ovládané domobranci, letadlo by bylo poškozeno z pravé strany. Stránku 4 připravil a rediguje Karel Dostál. SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 5 193/2015 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 5 S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S ● S V ùT KO L E M N Á S Srbsko drceno „podpatkem“ Evropské unie Evropská unie dodržuje trvale protisrbské tlaky i v období aktivního jednání o možném přístupu Srbska a Kosova k Evropské unii. Vzájemná jednání o normalizaci vztahů jsou negativně poznamenána již samotným zástupcem Kosova. Na straně Srbska jednání vede předseda vlády Aleksandar Vučič, na straně Kosova vede jednání kontroverzní vicepremiér Hashim Thaci. Ano, ten Thaci, který je znám jako bývalý velitel komand tzv. Kosovské osvobozenecké armády. Ten Thaci, jehož podíl na li- kvidaci Srbů na území Kosova není mezinárodním soudem stále jednoznačně dořešen. Zahájení přístupových rozhovorů mezi Srbskem a Evropskou unií je trvale blokováno dvěma zásadními problémy. Již vzpomenutým vztahem Srbsko-Kosovo a realizací sankcí Srbska proti Rusku. Tyto problémy a jejich řešení jsou v zásadním rozporu se zahraniční politikou Srbska. Jednoznačně lze konstatovat snahu Evropské unie o znásilnění Srbska pod krytím jeho zájmu o perspektivní vstup do EU. UNESCO budoucí cíl Kosova Valnému zasedání OSN v roce 2016 bude předložen kontroverzní návrh na přijetí Kosova do orgánu UNESCO. Již samotné doporučení k přijetí Kosova do UNESCO se s přihlédnutím k dění v Kosovu jeví jako poměrně závažná chyba. Samozřejmě jako chyba se jeví ten moment, kdy přijetí je doporučováno českou diplomacií, bez ohledu na znalosti, jak bylo v posledních desetiletích zacházeno s kulturními památkami, před i po jednostranném vyhlášení samostatného Kosova. Významných památek první kategorie je po Albáncích v Kosovu jen pomálu. Co zůstalo srbského po staletích osmanské nadvlády, padlo za poslední desetiletí. Teror nad nealbánskou menšinou Kosova po odchodu armády a policie Srbska názorně líčila slova vernisáže „:Ukřižované Kosovo“ v katedrálním chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze (prosinec 2001). „Mírové síly KFOR přišly na Kosovo a Metohiji v červnu 1999, s cílem garantovat mír a bezpečnost všem obyvatelům provincie. Od jejich příchodu dodnes uteklo nebo bylo vyhnáno na 250 000 Srbů a příslušníků ostatních nealbánských národů ze svých domovů. Albánští extremisté odvlekli nebo pobili více než 3000 lidí a spálili více než 40 000 srbských obydlí. I přes přítomnost vojáků a elitních jednotek NATO a civilní správy OSN bylo více než 100 pravoslavných církevních památek, kostelů a klášterů zničeno, poškozeno či zničeno. Kosovo jako částí členů OSN uznávaný stát (od r. 2008) nesplnil slibovaná očekávání. Trvale je špatně zacházeno s menšinami, ničí se historické památky. Sami jsou zklamáni i Albánci a hromadně Kosovo opouštějí. V provincii neexistuje žádná „státní ekonomie“, mizivá je „právní jistota“. Není plněno usnesení Rady bezpečnosti č. 1244/1999. Vyhnaní jsou stále mimo Kosovo, nedošlo k žádným kompenzacím za uloupený majetek. Bude Valné shromáždění OSN hlasovat v roce 2016 s vědomím těchto skutečností? Rozhodne toto Valné shromáždění o přijetí Kosova do UNESCO? Aktuálně před uzávěr kou: Na zasedání v Paříži bylo rozhodnuto o nepřijetí Kosova. Návrh nezískal potřebné dvě třetiny hlasů přítomných. Vztah Srbsko – Kosovo Německo jako nejsilnější hráč s balkánskou kartou se snaží vázat zahájení přístupových jednání na donucení Srbska uznat nezávislost Kosova. Bez ohledu, že vyhlášení nezávislosti Kosova proběhlo jednostranně a v rozporu s mezinárodním právem a platnými dohodami. V současné době žije v Kosovu na dva miliony etnických Albánců a přibližně padesátitisícová srbská menšina, právě jejíž integrace není stále dořešena. Tento stav jen podtrhuje, že trvají etnické čistky a vyhánění Srbů z jejich historického území. Ze strany kosovskoalbánské většiny není stále vůle o uznání autonomních pravomocí v oblastech, kde ještě žije většina Srbů. Kosovská vláda dosud neschválila usnesení o vzniku Společenství srbských obcí a tím i nadále blokuje cesty k zrovnoprávněnému postavení Srbů v Kosovu. Sankce proti Rusku Srbsko na základě svých trvale přátelských vztahů s Ruskem mnohokrát jedno- značně a kategoricky prohlásilo, že i přes zájem o vstup do EU se nepřipojí k sankcím vůči Rusku. Za svým stanoviskem Srbsko pevně stojí, bez ohledu na to, že Brusel je připraven v této souvislosti vytyčit tvrdou podmínku. K tomu, aby bylo možno otevřít kapitolu o mezinárodní politice, bude Brusel striktně požadovat sblížení a koordinaci uchazečské země s jednotným stanoviskem EU. Odmítnutí Bělehradu připojit se k sankcím bude předmětem trvalé kritiky, ne-li překážkou pro zahájení přístupových rozhovorů. Není bez zajímavosti, že všechny další kandidátské země se k protiruským sankcím připojily, do jejich prodloužení k datu 31. ledna 2016. Zahájení jednání o vstupu Srbska do Evropské unie bylo vyhlášeno slavnostně v lednu 2014, dosud nebyla ani jedna kapitola otevřena a jednání zahájeno. Což nasvědčuje faktu, že Srbsko je pro Evropskou unii partnerem druhého řádu, jehož je nutno nejprve zlomit. STANISLAV HRZINA Stále Ïivá vzpomínka Jako dlouholetému předlistopadovému odborářskému funkcionáři mi byl přidělen rekreační poukaz do Černé Hory – hotel Plavi horizont, Pržno, blízko Tivatu. Tenkrát tu mělo ROH vyčleněnu část kapacity velkého hotelu. Krásná pláž, průzračné moře v klidné zátoce. Co si přát víc? Pak se na nástěnce objevil leták, že v určený den půjdeme společně položit kytici k památníku na kraji zátoky. Za války tady němečtí vojáci obklíčili a postříleli sedm Titových partyzánů. V ten den se jindy zvučící pláž začala vylidňovat a následně jsme všichni šli vzdát hold a tichou vzpomínku těm, kteří položili své mladé životy pro budoucnost někdejší Jugoslávie. I dnes si s cestovní kanceláří sem můžete zajet. Jenže za kolik! Po listopadu 1989 nastoupili podivní „odboráři“ do uvolněných funkcí, rozkradli veškerý majetek, hotely a ubytovací zařízení určená k rekreaci, členské příspěvky. Na desetiletí pak nevýhodně vše pronajali a jsou dnes za vodou z toho, co si ulili. Bylo třeba oslabit či zlikvidovat odborové organizace, aby nemohly spolurozhodovat o důležitých věcech. (pn) Od 6.-7. století – Srbové osídlili starověké římské provincie Ilyrie v 10.-12. století – vznikla knížectví s názvem Duklja a později Zeta jako centrum nového srbského státu s hlavním městem Cetinje od 13. do pol. 14. století – Černá Hora patří do srbské říše 1499-1526 - pod tureckou vládou, horské oblasti byly nezávislé od konce 16. století – došlo ke spojení církevní a světské moci, metropolité v Černé Hoře se stali vladyky, vůdcem boje za svobodu Černé Hory se stal vladyka Danilo Petrovič Njegoš 1852 – vyhlásil Danilo II. světské knížectví, v němž však uplatňoval absolutistickou formu vlády 1878 - po vítězství v rusko-turecké válce (1877-78) byla nezávislost Černé Hory oficiálně uznána i Tureckem 1878 – na berlínském kongresu získává Danilo II. Njegoš pro Černou Horu mezinárodní uznání nezávislosti 1905 - kníže Nikola I. absolutisticky vládl a v zahraniční politice se orientoval na Rakousko-Uhersko; v tomto revolučním roce byl však donucen vyhlásit novou ústavu (kterou však pro své mravy příliš nedodržoval) 1910 - vyhlášeno království, Danilo II. Njegoš se stal králem 1912-1913 - dovršen vítězně staletý boj proti turecké hegemonii 1914 – v 1. světové válce stála Černá Hora proti Rakousku-Uhersku od roku 1918 - je součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a později Jugoslávie za 2. světové války – německé a italské vojsko vtrhlo do země, Itálie si přisvojila velkou část území Jugoslávie, pod její záštitou byl vytvořen z Chorvatska loutkový stát – později také ze Srbska a Černé Hory za 2. světové války – na území Jugoslávie vzniklo silné partyzánské hnutí, později nazvané Lidově osvobozeneckou armádou, kterou vedl maršál Josip Broz Tito 6. 4. 1945 - Sovětská armáda se spojila s oddíly Lidově osvobozenecké armády Jugoslávie a tohoto dne bylo dokončeno osvobození celého území 1992 – po rozpadu Jugoslávie Černá Hora se Srbskem vytváří Svazovou republiku Jugoslávie 5. 2. 2003 - státoprávní uspořádání se mění v konfederaci Srbska a Černé Hory 3. 6. 2006 – Černá Hora uplatňuje svoje právo a na základě referenda ze svazku se Srbskem vystoupila a vyhlásila formálně nezávislost. ZBYNĚK KUCHYŇKA Ministerský předseda Srbska Aleksandar Vučič komentoval své prohlášení pro agenturu Associated Press při své návštěvě Albánie o tom, že jeho země je připravena zajistit dostupné zdroje dodávek plynu. Podle jeho slov nejde o ‚obrat k Americe‘, nýbrž snahu zajistit pro Srbsko energetickou bezpečnost a efektivitu. Připomenul, že v roce 2019 hodlá Rusko zastavit dodávky plynu do Evropy přes Ukrajinu, a že od tohoto roku se už nebude Srbsko zásobovat plynem z Maďarska. Premiér řekl: „Když v roce 2019 přestane Rusko dodávat plyn přes Ukrajinu, ptám se, kde si jej potom vezmeme? Podle jeho slov „je Srbsko ochotno a připraveno jednat o plynu s různými stranami“. „Budeme se snažit dostat plyn ze všech stran. Když pomohou Rusové, díky, když Američané, díky, když to bude někdo jiný, také mu poděkujeme,“ řekl na tiskové konferenci v Bělehradě. „Přáním a prací každého premiéra je zajistit energetickou efektivitu své země.“ ■ V˘roãí hanby! Uplynul rok od skandální bohoslužby za diktátora Ante Paveliče, jehož režim byl v době druhé světové války zodpovědný za vyvraždění desetitisíců Židů a sta tisíců Srbů. Na bohoslužbu se v Záhřebu dostavily stovky lidí za asistence policie, která dbala o nerušený průběh před protestujícími, kteří se pokoušeli proniknout do chrámu. Ante Pavelič, zakladatel hnutí ustašovci, byl po obsazení Jugoslávie Německem v roce 1941 dosazen do čela země, aby zajistil vyvražďování Židů a Srbů v koncentračních táborech. Efraim Zuroff, z Centra Simona Wiesenthala, považuje za neuvěřitelné, že v centru hlavního města člena EU, se tolik lidí účastní mše za masového vraha. Je hanba katolické církve, která se propůjčila sama i se svou katedrálou Kristova srdce. ■ Rehabilitace idolu ■ PoÏár v klubu od 17. století – vládli tedy metropolité – vladykové z kmene Njegošů 1796 – za Petra I. vydán Zákoník, upevňující centrální moc ■ Srbsko je pfiipraveno I v Srbsku přispěli nacionalisté k oživení té nejméně přesvědčivé historie. Nejvyšší soud v Bělehradě rehabilitoval generála Dragoljuba Mihajloviče. Generál byl popraven na základě rozsudku Nejvyššího soudu z července 1946. Tento rozsudek byl nyní zrušen s odvoláním na údajný nedostatek důkazů. Mihajlovič se svými monarchistickými ozbrojenými oddíly zprvu bojoval s Němci, ale v dalším průběhu války se soustředil na boj s partyzány J. B. Tita. Tím v podstatě bojoval na německé straně, proti svým krajanům. Pohled do slovansk˘ch zemí: âerná Hora od roku 1711 – metropolita Danilo I. Njegoš potlačil poturčence a získal proti Turkům politickou ochranu Ruska Neu‰lo nám Ilustrace Pavel Novák âerná Hora ve varu Další z postjugoslávských republik prochází závažnou krizí. Již delší čas zmítají Černou Horou demonstrace za odstoupení premiéra Mila Djukanoviče. Černohorci stále hlasitěji požadují vedle odchodu premiéra aktivní boj proti korupci, proti organizovanému zločinu, proti bídě širokých vrstev a za spravedlivé volby. Proti demonstrantům je nasazována policie se slzným plynem a vodními děly. Zemí zmítá každodenní boj chudiny o přežití. Demonstrace od září stále sílí. „Opozice prohlašuje, že malé zemi na jadranském pobřeží vládne Djukanovič a jeho politická elita, která ho obklopuje, jako svému lennímu panství.“ Je u moci pětadvacet let a to stačí. Teď už je načase, aby odešel, je přesvědčena většina obyvatel. Mila Djukanovič U moci je od roku 1991, kdy byl zvolen premiérem Svazové republiky Černá Hora, tehdy ještě jako součásti Jugoslávie. V letech 1998 až 2002 byl prezidentem Černé Hory, která po rozpadu Jugoslávie tvořila stát společně se Srbskem. Premiérem byl poprvé zvolen v roce 2006, kdy Černá Hora vystoupila ze svazku se Srbskem a vyhlásila nezávislost. Tuto funkci si udržel i v následujících volbách. Již podobná politická kariéra dává tušit něco nepěkného, zejména pokud jde proti přání lidu a s jeho totální chudobou. Premiér nehodlá odstoupit a další řešení poli- tické krize odkládá až po prosincovém summitu Severoatlantické aliance, který podle předpokladů přijme Černou Horu za člena NATO. Až po tomto aktu je premiér ochoten vypsat nové, předčasné volby. Opozici podezírá, že je připravena zabránit přijetí země do NATO. Nejde o NATO, ale o chudobu Bez zajímavostí nejsou názory Černohorců, tak jak o nich informuje ČTK: „Je mi 24 let. Nebyl jsem na světě, když Djukanovič nastoupil do úřadu. Copak musím čekat dalších 25 roků, než přijde někdo nový?“ Ptá se demonstrant, který sice nesouhlasí se vším, pro co bojuje opozice, ale je přesvědčen, že „nadešel čas, aby občané vzali věci do vlastních rukou“. Sedmapadesátiletá kadeřnice M. Kokešová z Nikšiče dodává: „Nestaráme se o NATO, většina z nás má hlad.“ Podle studentky Jovany nynější protesty „nejsou o NATO, o Srbsku nebo Rusku, nýbrž o chudobě, protekcích a korupci“. V Černé Hoře dosahuje nezaměstnanost 15 procent. Na severu země je množství lidí bez práce daleko vyšší. Přitom třetina nezaměstnaných jsou vysokoškoláci do 30 let. Přes veškeré problémy, které zemí zmítají, není v přednostním zájmu vládnoucí garnitury tuto krizi řešit. Přednějším se zdá její vstup do NATO a až poté pak potřeby vlastního chudnoucího lidu. STANISLAV HRZINA Rumunský premiér Victor Ponta oznámil, že odstupuje i se svou vládou po ostrých protestech vyvolaných smrtí nejméně 32 lidí v důsledku požáru v hudebním klubu v Bukurešti. Premiér měsíce odolával tlakům na odchod kvůli korupčním aférám. Demisi oznámil svým spoluobčanům v přímém televizním vystoupení. „Doufám, že rezignace vlády uspokojí lidi, kteří byli v ulicích,“ poukázal Ponta na demonstrace v Bukurešti a v dalších rumunských městech. „Musím přiznat, že hněv ve společnosti je oprávněný,“ prohlásil. Rumunský prezident Klaus Iohannís jmenoval ministra školství Sorina Cimpeanua předsedou prozatímní vlády. ■ Chamtivost Vatikán zasáhl nový skandál kolem údajné zpronevěry fondů pro chudé a nemocné. Dopustilo se jí prý několik kardinálů, aby si zajistili luxus ve svém osobním životě. Vyplývá to z uniklých důvěrných interních dokumentů, na které upozorňují dva italští novináři ve svých knihách, které se objeví i na našich knižních pultech. ■ Kulturní dûdictví je nezcizitelné Patriarcha srbské pravoslavné církve Irinej apeloval proti přijetí Kosova do UNESCO. „Jestliže bude použita síla,“ aby bylo Srbsko zbaveno historického a kulturního dědictví ve prospěch Kosova, „musíme udělat všechno, abychom se bránili mírovými prostředky nebo silou,“ řekl patriarcha ve státní televizi RTS. Stránku 5 připravil a rediguje Stanislav Hrzina. SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 6 6 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 193/2015 K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A ● K U LT U R A Rozhovor s fieditelem Znovínu Ing. PAVLEM VAJâNEREM Nejen dobré víno… Řekne-li se Znojmo, zazní Perla Moravy. Řekne-li se Znovín, zazní – kvalitní víno. Jeho původ z ekologické krajiny symbolizuje na etiketách mj.: Ještěrka zelená a nově Ledňáček. V nejimpozantnější stavbě Znojma v Louckém klášteře sídlí Návštěvnické centrum vinařství. Připomínáme, že premonstrátský klášter v Louce. založený v r. 1190, patřil ve své době k nejvýznamnějším klášterním komplexům ve střední Evropě. Za Josefa II. byl zrušen a jedinečná knihovna se přestěhovala do kláštera na Strahově. Pane inženýre, jste jediní v tomto státě, kteří se velice výrazně podílíte také na rozvoji kultury. Již více než deset let udržujete kontakty s našimi výtvarníky, literáty a novináři. Za tu dobu jste shromáždili početnou a zcela unikátní kolekci obrazů, grafik a soch. Jak vznikl tento nápad a co Znovínu přináší? Tento nápad vznikl v souvislosti s postupným přebíráním prostor bývalého premonstrátského kláštera Louka ve Znojmě. Tato monumentální stavba, vybydlená od dob jeho zrušení v roce 1784 Josefem II., nám dala možnost začít s takovouto aktivitou. Zde bych chtěl vyzvednout přínos pana Zdeňka Hrabici, který s tímto skvělým nápadem přišel. No a nám se nápad líbil. Stálá galerie prostory v Louckém klášteře zatraktivňuje, zkulturňuje a je také součástí pravidelných prohlídek. Znovín tato díla využívá na etikety, do propagačních materiálů nejrůznějšího charakteru, čímž zviditelňuje nejen Znovín, ale i autory těchto děl. Vím i o dalších aktivitách, které podporujete, a to je archeologický průzkum. Co již přinesl? Společně s městem Znojmem chystáme podklady pro přihlášení překrásné, jedinečné a historické asi jedenácti hek- 1765). Ke knize jste napsal předmluvu. Co vás na Divišovi tak zaujalo? Prokop Diviš, původem Čech, žijící ve Znojmě, je dnes stále nedoceněný génius. My ho známe jako premonstrátského kněze, vynálezce bleskosvodu. Sám tomu říkal povětrnostní mašina. Ta měla za úkol nejen svádět elektřinu z blesků, ale i ji vysávat, o což se v současné době vědci stále snaží. Jeho velikost však spočívá v pochopení elektřiny jako základu veškerého života na zemi. Jeho geniální vysvětlení stvoření světa a vůbec fungování života na principu elektřiny, na to teprve dnes přicházíme. Své teorie měl podloženy elektroléčbami. Jeho tehdy, ale i dnes revoluční chápání elektřiny shrnul v brožurce Magia Naturalis, kterou mu v katolickém Rakousku nepovolili vydat. Její první vydání bylo proto v evangelickém Německu až v roce 1765. My jsme po více než 100 letech spolu s Jihomoravským muzeem ve Znojmě napomohli znovuvydání této geniální nadčasové brožury, kterou v naší prodejně v Louckém klášteře ve Znojmě dostanete za 90 Kč. Zatímco jiní výrobci utrácejí nemalé částky na propagaci svých výrobků, vy přesvědčujete svou kvalitou! Máte při vzpomínaných aktivitách ještě čas na muziku? Celá má rodina pochází ze Strážnice a po druhé světové válce se přestěhovala na Znojemsko. Přestože jsem patriotem Znojma i celého Znojemska, často stále do Strážnice jezdíváme. Tatínek a bratr zde na Znojemsku dlouho hrávali v cimbálové muzice Polajka a folklor mi tak nějak přirostl k srdci. Jezdíme i s celou rodinou pravidelně na Strážnické slavnosti, jak říkáme mezinárodnímu folklornímu festivalu ve Strážnici. Zvláštní melodičnost strážnických písní V˘stava Marty Taberyové Životní jubileum první dámy české keramiky bylo pro Muzeum hlavního města Prahy podnětem k uspo- řádání výstavy v prostorách zámku Ctěnice. Sochařka a keramička Marta Taberyová patří k význam- ným osobnostem naší poválečné generace. Narodila se v Olomouci, střední školy absolvovala v Železném Brodě a v Praze. V ateliéru prof. Otto Eckerta na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1949-1954) získala vynikající výtvarné vzdělání. Ve svém pražském ateliéru vznikají díla nabádající k optimismu v dnešním podivném světě, vrací se ve svých reliéfech do světa snů a lyriky. Několik sloupců na panelu připomíná realizovaná díla pro architekturu. A to nejen doma, ale i v zahraničí - stanice metra Smíchovské nádraží, ve Stavovském divadle a dalších místech ČR, v Německu pak Frankfurt nad Mohanem, Essen ad. Marta Taberyová je členkou mezinárodní keramické asociace AIC v Ženevě. Autorka byla oceněna četnými vyznamenáními. Výstavu je možno zhlédnout až do 3. dubna 2016 – Ctěnice. (pn) TvÛrce a pfiedstavitel ND Karel Kovafiovic V těchto dnech vzpomínáme Karla Kovařovice (1862-1920), tvůrce a představitele Národního divadla v Praze. Pocházel z hudební rodiny, kde se od dětství věnovala hudební výchově dětí mimořádná pozornost. Studoval na Pražské konzervatoři hru na klarinet, harfu a klavír. Kompozici vystudoval u Zdeňka Fibicha, zpěv u J. Lukese a Františka Pivody. Po ukončení studia byl angažován v orchestru Prozatímního divadla a odtud již jeho cesta vedla do Národního divadla. Šéfem opery byl v letech 19001920. Do ND vedla jeho cesta přes mimopražská divadla - v Brně i Plzni a také se věnoval činnosti koncertní a peda- gogické. Působil jako ředitel Pivodovy školy a v podstatě nebylo žádné kulturní činnosti, na které by se nepodílel. V tomto období se začíná prosazovat jako skladatel. Pozornost diváků i odborné veřejnosti vzbuzují jeho první vokální. instrumentální a orchestrální díla a také díla náročnější jako např. komická opera Ženichové a balet Hašiš. O dva roky později pohostinsky diriguje v ND svoji další operu Cesta oknem a v roce 1892 je uvedena v ND jeho další opera Noc Šimona a Judy. V roce 1898 dosahuje úspěch další svoji novou operou Psohlavci, která získala I. cenu v konkurzu, vyhlášeném Družstvem ND. Toto ocenění bylo o to významnější, že jeho opera zvítězila před Fibichovou Šárkou a Foersterovou Evou. Kovařovic byl uznávaným dirigentem doma i ve světě, orchestr ND řídil při zájezdech ve Vídni, Londýně, Paříži, Ženevě, Berlíně, Curychu. Zde získával velkou popularitu a také samozřejmě velké uznání pro Národní divadlo. Jeho umělecká činnost byla oceňována nejen v Evropě, ale i v Americe, kam byl rovněž v roce 1920 pozván na turné. To se však, bohužel, pro nemoc a následnou smrt Kovařovicovu neuskutečnilo. Avšak nutno ocenit, že za svůj krátký život proslavil naši hudbu a umění nejen doma, ale i ve světě. JAROSLAVA KOMOŇOVÁ Je‰tû na okraj AlexandrovcÛ je úžasná. Také každým rokem zajedeme v červenci i na Horňácké slavnosti do Velké nad Veličkou. Folklor „horňáků“ vás chytí a už nepustí. tarové vinice Šobes v Národním parku Podyjí do seznamu UNESCO. Mimochodem, Národní park Podyjí je jediný národní park na Moravě. Archeologickým průzkumem jsme se rozhodli přidat další kamínek k podpoře přihlášky. V roce 2000 proběhl archeologický průzkum v horní části vinice s významnými nálezy a podtržení toho, že vinice byla osídlena nebo obdělávána už prakticky 5000 let před naším letopočtem. V roce 2015 jsme se rozhodli udělat společně s Jihomoravským muzeem ve Znojmě archeologické sondy ve spodní části vinice. Potvrdilo se, že vinice Šobes je takový malý archeologický ráj. Nálezy zde byly převážně z doby 15001800 před naším letopočtem, zajímavostí je zde i nález jantaru. Již před rokem byl na Šobesu objeven i vltavín. V příštím roce chceme v archeologickém průzkumu pokračovat a udělat jej také v dolní části, kde se předpokládá, že tudy vedla stará římská cesta. Archeologický průzkum Šobesu financuje Znovín. Vaše špičková vína zdobí stoly při prestižních akcích. A protože se blíží Vánoce a Silvestr, jistě nám představíte aspoň některé znovínské favority. Na Silvestra si otevřete náš v lahvích kvašený sekt – třeba Znovín de Lux. Ať už v podobě s méně cukrem – brut nebo demi – více naslazené. Na Štědrý den si k slavnostní večeři otevřete znovínský např. Sauvignon se samolepkou ještěrky zelené nad etiketou. Ryzlinky rýnské z řady „Terroir Clubu“ vám určitě podtrhnou slavnostní večeři. No, a protože Štědrý večer nekončí jen slavnostní večeří, doporučuje se při rozbalování dárků a nejen při něm osvěžovat vychlazeným Veltlínským zeleným se samolepkou „ledňáčka říčního“ nad etiketou. Pokud nebude venku na Štědrý den ladovská zima a mráz, ledňáček vám ji připomene. I vaším přičiněním vyšla kniha Magia Naturalis, kterou napsal vynálezce bleskosvodu páter Prokop Diviš (1698- Děkuji za rozhovor a přeji další úspěchy. PAVEL NOVÁK Stránku 6 připravil a rediguje Pavel Novák. Z nedělního pořadu ČT 168 hodin s moderátorkou Norou Fridrichovou jsem byl docela rozladěn. Nejenom, že jej moderátorka uvedla jakýmsi pochybovačným tónem, ale zpěváci Vladimír Mišík a David Koller se vyjádřili značně hanlivým způsobem na adresu Alexandrovců, kteří v současné době koncertují jak na Slovensku, tak i v českých zemích. David Koller dokonce hovořil o častuškovém souboru. Flagrantně totiž pomíjejí jejich jedinečnou kvalitu zpěvu, výbornou intonaci, výběr repertoáru, výtečné frázování, vynikající výkony sólistů (především Vadima Ananěva a Borise Dyakova) při originálním vedení dirigentem Igorem Rajevským. Poslankyně J. Černochová (ODS) až infantilně zdůrazňovala pouze to, že mají stejné uniformy jako tehdejší vojáci, kteří k nám přišli v roce 1968. Což, samozřejmě, rovněž není pravda. Patrně ke zpěvu a hudební produkci má dosti daleko. I kdyby tomu tak bylo, tak je přece irelevantní uniforma či oděv, důležitý je zpěv, nic jiného. Naštěstí se v rozhovoru vyjádřili i Karel Gott, Helena Vondráčková a Eva Urbanová. Všichni, do jednoho dokázali odborně posoudit vysokou úroveň zpěvu tohoto souboru a jednoznačně odmítli negativní názory některých našich takyzpěváků. Chtěl bych se pozastavit u „klenotu“ souboru, totiž u písně Svatá válka (Svjaščennaja vojna). Mockrát jsem ji zpíval jak v Učitelském smíšeném pěveckém sboru v Kutné Hoře, tak i ve Smíšeném sboru českého učitelstva v Hradci Králové. Pochopitelně, v minulé době. Vždy měla u posluchačů nebývalý ohlas. Píseň složil již dva dny po 22. červnu 1941, tedy po přepadení Sovětského svazu německým wehrmachtem, A. V. Alexandrov na slova V. I. Lebeděva-Kumače. Hudba, jakož i slova této nejznámější sovětské písně jsou velice výmluvná. Vzpomenu-li textu refrénu, ještě dnes mi jde mráz po zádech, kdy ve fortissimu se zpívá v překladu: „Ať blahodárná síla vzdouvá jako vlna! Začíná národní válka, svatá válka!“ V repertoáru našich současných hudeb- ních souborů se skladba vůbec neobjevuje. Ani další, jedinečná díla významných ruských a sovětských hudebních skladatelů nebývají, a to absolutně, v „porevoluční“ době pěveckými sbory do programů zařazovány. Letmo mě napadá nádherná skladba věhlasného hudebního skladatele Isaaka Dunajevského Leťte, holubice (Letitě, golubi) či Píseň o vlasti a Cesty od Arkadije Novikova, ale i PhDr. Zbyňkem Mrkosem upravené ruské písně Stěp da stěp krugom (pro smíšený sbor a tenorové sólo) a Bajkal, jež jsou vlastně písněmi zcela lidovými. Zesnulý zakladatel a první předseda Unie českých pěveckých sborů Zbyněk Mrkos, i jako vedoucí sbormistrovských kurzů UČPS, by se v této době opravdu velice divil, že hudební literatura v podobě ruských národních (sic!) písní není pěveckými tělesy provozována. Myslím si, že se jedná zcela evidentně o úmysl. Politickými cíli by přece neměly být omezovány umělecké hodnoty. Bohužel, jiné už to zřejmě nebude. MILOSLAV SAMEK Skladatel a pedagog Vítûzslav Novák Hudební skladatel, klavírista a hudební pedagog Vítězslav Novák se narodil 5. prosince 1870 v Kamenici nad Lipou. Pocházel z hudebně založené rodiny, otec byl lékařem a zpíval v pěveckém sboru, matka hrála na klavír. Po absolvování gymnázia v Jindřichově Hradci (dnes nesoucí jeho jméno) přešel na Pražskou konzervatoř, kde studoval hudbu u Antonína Dvořáka. Jeho tvorba byla ovlivněna jak romantismem Roberta Schumanna a Johannesa Brahmse, tak i moravskou lidovou hudbou a později na začátku 20. století symbolismem a impresionismem. Od roku 1909 působil jako profesor skladby na Pražské konzervatoři, mezi jeho žáky patřili mnozí čeští, ale i slovenští hudební skladatelé. Novákovo dílo je značně rozsáhlé. Velmi populární je Slovácká suita, komponovaná v roce 1903, která byla původně klavírním dílem, ale záhy byla instrumentována. Po výstupech ve Vysokých Tatrách složil symfonickou báseň V Tatrách (v roce 1902) – byl též horolezcem. Známý je jeho klavírní cyklus Písně zimních nocí a symfonická báseň Toman a lesní panna. Fantazie pro sóla, sbor a orchestr Bouře (1908-1910) je považována za jeho nejvýznamnější skladbu. Z dramatických skladeb jsou významné jeho opery, ať už to byl Zvíkovský rarášek či Karlštejn. V pozdějším období – od třicátých let – vznikla postupně velká symfonická díla Podzimní symfonie a Jihočeská suita. Po válce napsal poslední rozsáhlou skladbu Májová symfonie pro sólo, smíšený sbor a orchestr. V závěru se zmiňuji a přitom rád, o dvou skladbách, které napsal pro sborový zpěv, a to pro mužský sbor. Jedna z nich, podle J. Botta se nazývá Dvanáct bílých sokolů a byla v repertoáru Pražského pěveckého sboru Smetana. Ze Slezských písní Petra Bezruče zhudebnil Vítězslav Novák báseň Kyjov, jež byla napsána na počest samotného města a jeho hrdých obyvatel. Slova jsou velice výmluvná – třetí sloka zní: „Kdo chce nás bít, kdo chce nás urazit? My nevíme o pánu žádném. Jak vesele dovedem žít a pít, tak vesele na poli padnem.“ Umělec zemřel 18. července 1949 ve Skutči. MILOSLAV SAMEK SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 7 193/2015 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 7 H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E ● H I STO R I E Válka skonãila, otazníky zÛstaly (4) Byli západní spojenci opravdu spojenci? O mnohých pro Západ nepříjemných tématech se záměrně mlčí. Tzv. historikové zvaní do médií účelově z tehdejšího období vybírají jen to, co se dnes hodí. Už posledně jsme připomínali, že v Rudou armádou osvobozených Košicích vznikla 5. dubna 1945 poválečná československá vláda, uznaná spojenci a dalšími zeměmi. Americké jednotky po minimálním odporu dosáhly Chebu, pak ale směřovaly do Stříbra, Klatov, Domažlic… Podle svědectví pamětníků a dobových dokumentů právě v Plzni 5. května 1945 získaly české odbojové jednotky silné pozice. Šestého května v devět hodin vstoupil do Plzně americký oddíl B 16. pancéřové divize plukovníka Noblese. Vojenské velení ihned zrušilo Revoluční národní výbor, který mj. zajistil podmínky pro podepsání kapitulace německé armády ve městě. Zdejší občané tento rozkaz odmítli a Američané museli ustoupit. Podle svědků po bojových jednotkách prý přicházely jednotky o k u p a č n í, protože část těch bojových byla odvelena jinam. Vojenské velení v Plzni nařídilo a realizovalo následující: „Jen americký velitel má právo určovat strukturu města. Byl vydán zákaz vydávat a rozšiřovat české noviny a letáky, protifašistickým bojovníkům byly zabaveny vysí- lačky, zbraně, fotoaparáty i zbraně důstojníků a policistů.¨ Veškeré písemnosti musely být v češtině a angličtině. Ulice musely být vyklizeny, pohyb obyvatel byl jen dvě hodiny denně. Stále bylo zdůrazňováno, že německým důstojníkům se nesmí nic stát, protože jsou pod americkou ochranou. Již tehdy měli posloužit pro šílený plán napadení SSSR. Po otevření archivů víme, že v té době Churchill a další politici uvažovali o nevyhlášené válce za pomoci zajatých fašistických jednotek, které by vyzbrojili jim ukořistěným zbraním. Zajímavý je obsah vyhlášky amerického velitele ve Strakonicích z 9. 5. 1945: „Okresní hejtmani budou provádět všechna nařízení amerického vojska, a to do doby, dokud nová česká vláda nebude uznána vládou USA.“ (Dotyčný velitelský mozek ještě po měsíci nezaregistroval uznání vlády ČSR všemi antifašistickými vládami). O bombardování Škodovky v konci války jsme už psali. Pamětníci hovoří o dvou amerických týmech ze strategické rozvědky. Zajímaly je výrobní a technologické plány, prototypy ještě nepoužitých německých zbraní, archiv závodu. Údajně 22. 7. skupina Američanů převlečených do uniforem čs. důstojníků unesla do Mnichova skupinu našich odborníků na odstředivé lití dělových hlavní. Z policejního hlášení: …vojáci obsazují samovolně opuštěné byty, bez ohledu na jejich zajištění, vnikají do nich i násilím!... U Ejpovic byly národnímu hospodářství způsobeny milionové škody hlavně na motorových vozidlech, ve kterých se Němci přijeli vzdát. Američané velkou část vozidel zničili, stejně jako velké zásoby prádla a potravin. Za starou hrnčírnou v Plzni byly sváženy do jámy velké zásoby potravin, konzerv, nábytku – vše bylo polito benzinem a zapáleno. Připomeňme, že z protektorátu Němci ukradli, co se dalo – potravinové zásoby, textil, stroje, dobytek, auta. Ale to zdejším osvoboditelům nic neříkalo. V Chebu byly zničeny velké sklady látek, psacích strojů, radiopřijímačů, konzerv a aut. V Kraslicích zničili vojáci USA sklady hudebních nástrojů! Na zámku Pozorka u Kladrub střežily čs. hlídky velké skladiště. Američané pod pohrůžkou zbraní skladiště obsadili, polili benzinem a zapálili. Z tachovského muzea zmizely cenné památky – s bohatým lupem prý zmizel major americké armády Hoower. Ve Stodu se vojáci USA zmocnili 40 vagonů látek zabavených Němcům a spálili je. I po skončení války jsme nedobrovolně museli živit poražené fašisty. Upozornil na to 14. 5. 1945 Národní výbor v Chebu, když oznámil, že ame- rické vojenské velitelství nařídilo odeslat 45 vagonů obilí do Německa. To, aby noví „spojenci“ přežili. Pokud zmíněné archiválie nebyly „záhadně“ skartovány jako mnohé „nevhodné“ knihy, měl by odvážný badatel potvrdit nebo vyvrátit pravost tehdejších dokumentů a akceptovat vzpomínky pamětníků. V dnešní době bude muset být moc a moc statečný. Sedmdesát let je jeden lidský život. Vzpomínky na protek- torát i osvobození odcházejí s pamětníky. Mnohé dnes nelze ověřit. Ale byli poctiví obecní kronikáři i archiváři. Mladá generace měla po válce jiné starosti – vyrovnat se s tím, že fašisti zlikvidovali jejich blízké, budovat rozvrácené hospodářství, získat byt apod. Autor se rád na faktech nechá poučit, pokud některá z uvedených zjištění nejsou pravdivá. PAVEL NOVÁK Strach, kter˘ se vrátil Cestou po někdejší NDR jsme také navštívili bývalý koncentrační tábor Buchenwald – místo utrpení i smrti tisíců vězňů fašistického Německa. Připomínají je jen hromady brýlí, kufrů, ošacení, vlasů, které měly být zužitkovány pro třetí říši. Tiše jsme procházeli kolem pecí, které likvidovaly to, co zbylo z někdejších vězňů. Místa, kde zvítězila bestialita „nadlidí“. I v těchto podmínkách pracoval ilegální mezinárodní výbor, který mj. opatřoval tajně zbraně a připravoval povstání. Došlo k němu před 11. dubnem 1945, kdy poté americká armáda tábor osvobodila. Osvobození političtí vězni se sešli 19. dubna na tryzně 51 tisíc obětí nacistického teroru a kde předseda výboru Walter Bartel přednesl památnou přísa- hu. Přísaha vyjadřovala odhodlání zakončit svůj boj, až poslední viník bude stát před soudci národů, bude zničen nacismus s jeho kořeny. Cítili to jako povinnost vůči zavražděným a jejich rodinám. Když jsme odcházeli zpět branou, která kdysi tvořila hranici mezi životem a smrtí, se to stalo. Na parkovišti seskákali z náklaďáku hlučící vojáci NDR, v typické polní šedi. Příliš podobné té, která mi za protektorátu bránila opustit poštovní dvůr domu, kde jsme bydleli, protože tam hlídal podobný voják. Odtud ten strach z každé německé uniformy. Vše bylo po tolika letech zpátky: Houkání sirén, muži v kožeňácích, mizení sousedů, střelba do lidí 5. května 1945, pohřby sovětských vojáků… (pn) Hvězda z rozkrojeného jablka věští šťastné shledání všech ve zdraví. Čtyřcípá znamená nemoc či smrt. Lodičky z půlek vlašských ořechů zaplníme zbytky vánočních svíček a zapálené dáme do umyvadla s vodou. Majitele té, která vydrží nejdéle svítit a nepotopí se, čeká dlouhý šťastný život. Lodička plující ke středu znamená cestu. Ty u kraje věští domácí pobyt. Přes den se drží půst s příslibem vidět zlaté prasátko. K večeři se má zasedat, vyjde-li první hvězda. O suchých měsících prý rozhodne 12 jablečných jadýrek v misce s vodou. Ty, co vyplavou na hladinu, věští suché měsíce. Také cibulové slupky prý odhalí slunečno a deštivo. Stačí posolit 12 slupek – ty, co do rána zvlhnou, značí deštivý měsíc. Pod talíře se dávají kapří šupiny, aby přinesly jedlíkovi dostatek peněz. Pro svobodné dívky je několik receptů. Házejí přes hlavu střevíc – špička ke dveřím, provdají se a odejdou. Nezadaná dívka třese bezem – dům, kde začne štěkat pes, je domem ženicha. Svobodná dívka klepe střevícem na kurník. Ozve-li se kohout, brzy se vdá. Ozve-li se slepice, dívka zůstane na „ocet“. Diskriminované zůstávají dívky z městské zástavby, proto doporučuji na Vánoce odjet k babičce na venkov. Neměli bychom zapomínat na symbol ryby, zvoneček, vánoční a novoroční přání, která jsou díky poštovním poplatkům na vymření. Vánoce pfiicházejí… Vánoce jsou obdobím, kdy se zastavuje čas, spěcháme ke svým blízkým – ke kořenům. Jsou také opředeny mnoha mýty a pověrami. Zvyky a obyčeje se předávaly z pokolení na pokolení. Mnohé zanikly, jiné díky také různým vlasteneckým spolkům a institucím se udržují či přichází jejich vzkříšení. Spisovatel a malíř Ladislav Stehlík popisuje poválečné Vánoce v Praze: „První pražské Vánoce jsem prožil v bytě zděděném po Františku Halasovi na Vinohradech. v Kouřimské ul. Praha byla ještě plna trosek a stop po květnovém povstání, lidé se vraceli z nacistických věznic, všichni jsme byli plni nadějí, cítili radost z konce války, nejistot a ponižování.“ Připomeňme si některé vánoční symboly, zvyky a obyčeje. vat do světa živých. Až od těchto dob se nesmí při večeři vstávat od stolu, aby duše mrtvého nezasedla uvolněné místo. U nás se původně zdobila „chvojka“. Větev nebo špička jedle se zdobila sušeným ovocem, perníčky, pestrými šátky a věšela se špičkou dolů. Teprve později se připevňovala opačně. Ještě v 16. století považovala církev strojení stromku za pohanský zvyk. Ale díky své tradiční přizpůsobivosti mu přiřkla náboženskou symboliku. První vánoční stromeček se rozzářil v Praze u domu režiséra a herce J. K. Leubicha. Chtěl tak překvapit své přátele zvykem, který poznal v rodné Mohuči. Napodo- Vánočka aneb Boží chléb Pšeničné klasy bývaly zasvěceny bohyni plodnosti země Démétér. Na znamení úcty k patronce rolníků připravovali staří Řekové slavnostní chléb. Tradice přešla i do křesťanských dob, kdy se dekorativní chléb připomínající složením vánočku dával během svátků na stůl. Jsme-li u pečení, pak předvánoční čas se nese ve znamení nákupu dárků a cukroví. Od začátku prosince si některé ženy kladou otázku: „Kolik už máš druhů?“ Některé dobroty včetně perníčků se musí do Vánoc rozležet. Vzájemná výměna receptů nebývá vždy šťastná – na výsledek má vliv, zda majitelka „náhodou“ něco neopomněla sdělit. V dnešních časech ženy často vyhledávají dobré cukroví v obchodech – stojí více než domácí, ale šetří čas. K Vánocům patří krásné zlatavé pečivo s jednoduchou recepturou – vizovické. Je sice nekonzumovatelné, ale velice dekorativní a zvládnou je i děti v různých kroužcích. Stromeček Zdobení stromů byl již pohanský zvyk „svatých nocí“ s tancem, zasvěcený slunečnímu božstvu. Zdobilo se sladkostmi, ovocem a světly. Z volné přírody se zvyk přenesl později do obydlí. Vše souviselo i s kultem mrtvých, kteří v daném čase mohli vstupo- bila ho později šlechta a měšťané a další lidé. Dnešní zdobení je obdobné jako tenkrát, převažují české tradiční skleněné ozdoby a voskové svíčky po četných požárech nahradily elektrické. Stromeček údajně jako novinku přivezl do Brixenu vyhnanec monarchie K. Havlíček Borovský. Také řetězy jsou inovací. Jmelí Dávno před Vánocemi nastupují do korun stromů „lovci“ jmelí – rostliny, která parazituje na „hostitelích“, jimiž jsou borovice, topoly, břízy, jedle, javory… Svými kořeny saje živiny ze stromů, zelenými kožovitými listy dýchá a využívá sluneční světlo. Ptákům bobule jmelí chutnají, a tak trusem nevě- domky roznášejí semena, která se přilepí na stromě a žijí z něho. Staří římští ptáčníci vařili z bobulí lep na chytání ptáků. Jmelí se užívá na léčivé lektvary. Keltští druidové stavěli oltáře pod dubem s touto rostlinou a zlatými srpy je odřezávali jako oběť. I Tomáš ze Štítného hovoří o čarovném jmelí. Z Anglie naši muži radostně převzali zvyk, že pod zavěšeným jmelím lze beztrestně políbit ženu. Betlémy První betlém údajně vytvořil sv. František z Assisi a františkáni jej později rozšířili do dalších zemí. Za Josefa II. musely „jesličky“ pryč z kostelů. Ale začaly vznikat betlémářské oblasti (Jeseníky, Orlické hory, Krkonoše, Králíky, Třešť, Jindřichův Hradec, Příbram, Ústí nad Orlicí…). Unikátní pohyblivé jesličky byly v Jindřichově Hradci poprvé představeny r. 1894. Punčochářský mistr Tomáš Krýza (1838-1918) je vytvořil z kašírovací hmoty a v průběhu šedesáti let dokončil. K převodům použil špulky od nití. Betlém je největšími mechanickými jesličkami na světě a dnes je elektrifikován. Betlém z Třebechovic pod Erebem je také mechanický a stal se magnetem světové výstavy EXPO v Montrealu. Zajímavý je i ten jilemnický – pohybově hrací. Na EXPO byl i betlém insitního řezbáře z Prachatic Josefa Chwaly, jehož vznik jsem mohl sledovat. Autorovi se, bohužel, betlém už z Montrealu nevrátil (asi se někomu velice zalíbil – škoda). Naše dobré vztahy a pomoc p. Chwala ocenil – věnoval mi jednoho neodeslaného „muzikanta“. Tradiční zvyky a obyčeje Štědrovečerní večeři kromě rybí polévky, tradičního kapra s bramborovým salátem doprovázejí nejrůznější zvyky. O cukroví už byla řeč. V některých rodinách Štědrý den vrcholí půlnoční mší. Věřící i nevěřící jdou si do kostelů zazpívat letité koledy za zvuků varhan. Začíná církevní oslava narození Krista. Ale vraťme se k večeři. Jedním ze zvyků je lití olova, Roztavený kov se postupně lije do vody. Vzniklý odlitek majiteli věští svým tvarem budoucnost. V‰em vám pfieji, aby kouzla vy‰la, ‰Èastné a veselé Vánoce a lep‰í nov˘ rok. Vybral PAVEL NOVÁK Ilustrace Otakar Čemus ·tûdroveãerní maxipfiekvapení Blížil se štědrovečerní čas r. 1944. Maminka z bídných lístkových přídělů i ušetřeného chystala slavnostní večeři. Pavlík se hrnul pod kanape a volal: „Tenit, tenit!“ Upozorňoval kmitající rodinu, že je třeba odsud vyndat modré papíry a zatemnit okna – z válečných důvodů. Když bylo po večeři, přišel na řadu zlatý hřeb. Za války bylo zvykem, že kdosi z čehokoliv uvařil nějakou náhražku. My jsme dostali láhev „černého piva“. Tatínek se ujal otevření. Náhle z úzkého hrdla vytryskl gejzír, vymaloval strop, polil kdeco a podivná tekutina ještě promáčela krásný plyšový koberec. Místo ke stromečku se šlo pro hadry a úklidové prostředky. I po tolika letech si lámu hlavu otázkou, jak v tak malé lahvi bylo ukryto tolik tekutiny. (pn) Stránku připravil Pavel Novák SV_193_2015modra_SV_103 16.11.15 18:17 Stránka 8 8 SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST 193/2015 L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A ● L I STÁ R N A âlovûk Ludvík Svoboda Dcera armádního generála a prezidenta Československé socialistické republiky paní Zoe Klusáková-Svobodová se dlouho rozmýšlela publikovat zápisky deníku svého otce z doby exilu. Kromě záznamů o událostech ve vojenské skupině a později v jednotce a o širších historických událostech si Ludvík Svoboda dělal i poznámky zcela soukromého charakteru. Oslovuje v nich svou manželku, děti a další členy rodiny, z nichž někteří v té době, kdy se k nim obracel, již nežili, nebo trpěli v koncentračních táborech. Je dobře, že zápisky vyšly knižně, neboť při čtení vidíme člověka, který nadevše miloval svoji rodinu a velice těžce prožíval svoje rozhodnutí odejít do exilu – aby splnil svou vlasteneckou povinnost a přísahu československého důstojníka bojovat za svůj stát, za národ porobený německými fašistickými okupanty. Ze zápisků vyplývá, že jeho obavy o osud drahých rostl, jak se válka protahovala, jak přicházely informace o sílícím řádění gestapa v okupované vlasti. Stávaly se o to mučivější, když po porážce Polska přešel do Sovětského svazu a po vypuknutí války mezi Německem a SSSR přes veškeré snahy nedostával o rodině žádné informace. Tyto obavy mu nedovolovaly, aby se nechal zatlačit do role velitele „symbolického vojska“. Cílevědomě a neúnavně usiloval o to, aby plně a čestně splnil úkol, pro nějž odešel z domova za hranice – bojovat za osvobození své vlasti. Obavy vojáka Před odchodem mně velkou starost působila rodina. Nejen to, jak bude žít, když odejdu a válka brzo neskončí, ale nebudeli Němci - gestapem pronásledována po mém odchodu. Probděl jsem několik nocí, neboť i výchova dětí mi dělala starosti. Nevěděl jsem také, zdali s mým plánem bude souhlasit moje manželka. Rozhodl jsem se, že jí svůj plán sdělím. Nebyla překvapená. Chovala se statečně! Vřelý polibek na čelo mé drahé, statečné ženy byl odměnou za její souhlas. Byl to jeden z nejšťastnějších okamžiků… Děti moje nevěděly ovšem ničeho, ač jsou již odrostlejší, neboť jsem se obával, že by při eventuálním výslechu mohly něco prozradit. 5. června 1939: pondělí Poslední rozhovor s mojí drahou manželkou. Projednali jsme finanční otázku, výchovu dětí. Položil jsem ještě jednou otázku mé manželce, zda nebude považovat můj odchod za hranice za čin dobrodružný. Odpověděla jistě a rozhodně: „Nebudu. Své stanovisko k tvému odchodu jsem zaujala a to nezměním.“ Poslední polibek, poslední stisk ruky. „Sbohem – vrátím se!“ Se škpt. Klovaňou jsem se setkal až v Přerově. Ve 20 hod. jsme byli v Moravské Ostravě. Ve 22 hod. jsme se sešli s těmi, kdož nás měli převést přes hranice… Ve 23.30 hod. odjíždíme ze stanice Šenov. Ve 23.45 hod. stojíme na polském nádraží Szumpark. Očekává nás přednosta stanice s velitelem pohraniční finanční stráže. Pozdravili jsme se velmi srdečně. Bylo nám sděleno, že před námi přijela již celá řada příslušníků naší armády. Nocujeme u velitele pohraniční stráže. 22. června 1939: čtvrtek Odeslal jsem mé nejdražší rodince dopis prostřednictvím pana Michalíka, přednosty stanice v Szumparku, a pana přednosty v Šenově. Denně jsem vzpomínal na mé nejdražší doma a úzkostí trnul, zda nemají kvůli mně nějaké nepříjemnosti. Denně jsem se za ně modlil. Bylo mně též velmi líto mé drahé a stařičké maminky, se kterou jsem se nemohl ani rozloučit. Zlatá a svatá dobrá duše. Bude míti o mne jistě velké starosti. Jak rád bych se s Vámi, moje drahá mamičko, ještě sešel – věřím tomu, že Všemohoucí nám tohoto shledání ještě dopřeje. (Shledání s maminkou Františkou Svobodovou-Nejedlou /1868-1957/ se uskutečnilo v májových dnech roku 1945.) 23. července 1939: neděle Dnešní den byl pro mne velmi radostný. Dostal jsem dopis a balík od manželky. Poslala mi košile a meruňky z naší zahrady. Zlaté dítě jsi, moje Iruško. Mám radost, že nejsi ve vězení a že jsi s dětmi zdráva. Četl jsem dopis několikrát – to posílilo. Díky! 5. srpna 1939: sobota Dnes informoval konzul Znojemský vojenskou skupinu o své cestě do Anglie a Francie, o politické situaci a vyřídil pozdrav od pana prezidenta dr. Beneše, který podle jeho sdělení je uznáván za jediného vůdce zahraničního odboje všemi spřátelenými mocnostmi. 14. listopadu 1940: čtvrtek 17.45 hod. jsme na moskevském nádraží. Čeká mě můj dobrý známý Vladimír Alexejevič Kremeněv. Jmenovaný mi sdělil, proč jsem byl povolán. Bude prý se jednat o všech mých žádostech a návrzích. Je to mimo jiné organizace československé armády v SSSR. Byl jsem velmi potěšen, neboť věřím, že bez velkých obtíží bude možno vše postupně realizovat. Dostal jsem informace o mé skupině v Suzdale. Vše v pořádku. Měl jsem radost. 22. června 1941: neděle Dnes ve 4.30 hod. německá, rumunská a finská armáda zahájila útok na SSSR bez vypovězení války. Bombardován Kyjev, Žitomir, Sevastopol a Kaunas. Německá vojska překročila sovětské hranice. 24.-27. července 1941: čtvrtek-neděle Na frontě úporné boje – ztráty na obou stranách veliké jak na lidech, tak i na materiálu. Nálety na Moskvu jsou téměř každou noc – pronikne však jen málo letadel. 28. července 1941: pondělí Náčelník československé vojenské mise plk. generálního štábu Píka měl proslov k našim doma v moskevském rádiu. Po jeho proslovu ruský pěvecký sbor zazpíval husitský chorál „Kdož jste boží bojovníci“ a recitoval báseň od Sládka „Byli jsme a budem“. V dalším bylo v moskevském rádiu prohlášení, že Československá armáda bude bojovat po boku Rudé armády jako rovný s rovným a Československá republika na mírové konferenci bude jako rovný s rovným po boku s SSSR a ostatních spojenců uzavírat mír. 24. listopadu 1941: pondělí Polský vojenský atašé gen. Welikovski oznámil písemně československé vojenské misi, že máme v Buzuluku k dispozici 3000 garnitur výstroje pro československou vojenskou jednotku. Tuto výstroj nám předává vrchní velitel polské armády v SSSR z výstroje anglické, která byla zaslána Polákům podle dohody našeho MNO s polským MNO. 25. listopadu 1941: úterý Dnes je mi 46 let. Jsem s výsledkem své práce spokojen. S nemenší energií, poctivostí, vírou a odhodlaností budu pracovat dále pro dobro lidské společnosti, zvláště československého národa. První a nejdůležitější úkol je býti platným při osvobození československého národa od německých fašistů. K tomu vynaložím všechny své síly a na to přísahám. Se vzpomínkami jsem u Tebe, moje nejdražší Iruško, a Vás, mé nejdražší dětičky – Zoenko a Mirečku – vím, že i Vy všichni na mne dnes vzpomínáte – jsem a zůstanu jen Váš – Váš!!! Líbám Vás – Váš táta a Luďa. BUZULUK Konečně po dlouhých jednáních, po netrpělivých čekáních na generála Panfilova, aby již konečně byla dojednána československá vojenská otázka. Dochází značný počet dopisů od československých emigrantů v SSSR, kteří se hlásí do armády. Mnozí z nich jsou ještě v pracovních táborech a někteří i ve vězení pro Stránku 8 připravila a rediguje Nataša Weberová. Koukám, kudy uteãu… pokus ilegálního odchodu z SSSR za hranice. Slíbeno, že budou všichni amnestováni. 4. prosince 1941: stfieda Dnes má‰, mé drahé dítû, Zoenko, 16 let. Ty ví‰, Ïe TvÛj tatíãek je my‰lenkami u Tebe, líbá v duchu Tvé krásné ãelo, velká oãka a hladí TvÛj zlat˘ vlas. Obvykl˘ brambofiík, kter˘ jsi dostala ode mne kaÏd˘m rokem k narozeninám, dala Ti jistû na‰e hodná a starostlivá mamiãka. Vûfiím, Ïe pfii pfií‰tích narozeninách budu jiÏ s Tebou, s mamiãkou a s Mirkem, ze kterého je jistû uÏ statn˘ jinoch. Veãer procházka zasnûÏen˘mi ulicemi Kujby‰eva ve vzpomínkách na Zoenku, mamiãku a Mirka. 8. prosince 1941: pondělí Zahájeno jednání s gen. Panfilovem, který oznámil, že všechny otázky týkající se organizace naší jednotky jsou vyřízeny tak, jak jsme si přáli. S náborem bude započato ihned po jeho návratu do Moskvy. Výzbroj a doplňky dodá sovětská vláda. 10. prosince 1941: středa V 10.15 hod. odjel jsem se svitou gen. Sikorského do Buzuluku, kde si mám prohlédnout ubikace a být přítomen oslav u polské armády na počest gen. SikorskéPokračování příště ho. NATAŠA WEBEROVÁ Blahopfiejeme! ● Georg Volkmar Miller ve Dvoře Králové n/Labem oslaví 2, prosince 81 let. ● Jozef Kica z Hradce Králové, náš aktivista, bude slavit 3. prosince 73. narozeniny. ● František Trázník ve Vejprnicích oslaví 75. narozeniny 5. prosince. ● V Chebu bude slavit 60 let 5. prosince Petr Vodrážka, ● Marie Vrzalová, dlouholetá aktivistka SV ČR a KČP z Prahy, se dožívá 5. prosince 87 let. ● Jaroslav Pokorný oslaví 60 let v Praze 8. prosince. ● V Bílině bude slavit Zdeněk Rezáček 75. narozeniny také 8. prosince. ● Ve Valašském Meziříčí se dožívá Bohumila Špůrková 10. prosince 79 let. ● Marie Urbánková z Plzně oslaví 65. narozeniny 14. prosince. ● Pavlína Bílková z Krupky bude slavit své 72. narozeniny 16. prosince. ● V Plzni se dožívá 18. prosince 86 let Václav Duczynski. ● Zdeňka Kotenová z Loun oslaví 19. prosince 73 let. ● Štěpán Rozehnal ve Valašském Meziříčí se dožívá 19. prosince 89 let. ● V Praze oslaví 76. narozeniny také 19. prosince Vít Záhora. ● 19. prosince oslaví 81. narozeniny Josef Cichra z Jindřichova Hradce. ● 89 let se dožívá 20. prosince Pavel Bachorik z Prahy. ● Karel Mevald, novinář a fotograf, předseda revizní komise SV ČR z Prahy se dožívá 83 let 21. prosince. ● V Jirkově oslaví 70. narozeniny 23. prosince Václav Čermák. ● Milan Zelenka z Postoloprt oslaví 25. prosince 79. narozeniny. ● V Praze se dožívá 84. narozenin 26. prosince Milada Hnátková. ● Zdeňka Lejhancová se dožívá v Plzni 28. prosince krásných 93 let. ● Zuzana Morganová z Kaplic oslaví 28. prosince 56. narozeniny. ● V Brně se dožívá 82 let dne 29. prosince Josef Kuta. ● Vlasta Babovcová, aktivistka SV ČR, distributora Slovanské vzájemnosti a členka Celostátní rady SV ČR, oslaví ve Vsetíně 74. narozeniny dne 30. prosince. Všem jmenovaným i těm nejmenovaným oslavencům redakce blahopřeje! Fejeton Nabádají mě přátelé, abych ve svých fejetonech méně citoval a raději je prošpikoval vlastní moudrostí. Musím je zklamat. Nejde to. Kdykoli se o něco takového pokouším, zjišťuji, že to někde bylo už dávno napsáno. Veliký Goethe kdysi napsal, že všechno moudré bylo už dávno řečeno a že zbývá jen říkat to znova. Proto budu ve svém stylu pokračovat. Mimochodem, připomínám si Jana Nerudu, který v jednom ze svých fejetonů citoval také jednoho německého profesora, který o fejetonistech napsal: Musí být přiměřeně moudrý, ne však přespříliš. Srdce moudrého člověka se zřídka rozveselí. (Mässig weise muss der Mann sein, aber nicht allzu weise…) Francouzský spisovatel André Maurois také radí: Nestačí mít ducha, je ještě třeba mít ho dost, abychom se vyhnuli tomu, mít ho příliš. Z německých myslitelů bylo by jistě záhodno citovat J. W. Goetha, kterého Ferdinand Peroutka ve svých Vzpomínkách nazval „učitelem života“. Přesto však poznamenal: „Já bych dost nerad četl ještě jednou jeho romány, to se mi tenkrát zdálo nudné a dneska by to bylo také nudné.“ Peroutka oceňoval spíše Heinricha Heine. Toho často rád cituji, protože jeho verše jsou výstižné i pro naši dobu. Například: Když nakláním se nad květem,/ tu musím plakat nad světem,/ jenž byl pln slunce, krásný, milý /a z něhož mi jen slzy zbyly… Ovšemže rád cituji i naše české autory. Například Františka Ladislava Čelakovského: Mluv vždycky pravdu a koukej, kudy utečeš. MIROSLA KUBÍN, Chlum u Třeboně V‰e pro popularitu Domníval jsem se, že Marek Taclík je slušný herec. Až do okamžiku jeho extempore v taneční soutěži ČT StarDance. Zde hrdě prohlásil, že tancuje lépe než chodí prezident. „Kavárna“ jistě zajásala. V rodině Taclíků i ve škole asi vynechali poučení o taktnosti a hulvátství. Inu, co nešlo na parketu nohama, nahradily kecy. Učili mě, že taneční a tanec zušlechťují. Tady se to nepovedlo. Ale nikdo z nás neví, co nám chystá budoucnost. (pn) Dcera ãlovûka Ke vzpomínce 120. výročí narození armádního generála a prezidenta Československé socialistické republiky Ludvíka Svobody připojíme gratulaci k 90. narozeninám jeho dceři Ing. Zoe Klusákové-Svobodové, CSc., profesorce ekonomie. Paní Zoe Klusáková-Svobodová se narodila 4. 12. 1925 v Užhorodě štábnímu kpt. Ludvíku Svobodovi a jeho manželce Ireně, rozené Stratilové. Vyrůstala se starším bratrem Miroslavem, který se narodil 15. května 1924. Jako většina dětí důstojníků vystřídaly i děti Svobodovy několik obecných škol: v Užhorodě, Uherském Brodě, v Hranicích a Kroměříži. Studium na gymnáziu přerušila válka. V českém pohraničí se začali roztahovat henleinovci. Děti byly doma vedeny k vlastenectví, každý večer s nimi rodiče při poslechu rádia probírali mezinárodní situaci. Vliv na vlastenecké cítění mělo i členství v Sokole a Junáku. Čím víc se stahovala nad naší republikou válečná mračna, tím víc byla narušována rodinná pohoda. Zoe i Mirek chápali, že tatínek je profesionální voják, jehož úkolem je bránit vlast a bude muset jít do boje. Neměl již tolik času se jim věnovat, většinu dne pobýval v ka- sárnách. Maminka chodila do kurzů pro zdravotní sestry. VÁLKA Přišel rok 1938, mobilizace, na to Mnichov. Následoval 15. březen – okupace. Němci projížděli Kroměříží a aby budili dojem, že je jich hodně, projížděli městem opakovaně. „My studenti, stejně jako profesoři, jsme měli ponurou náladu, slzy na krajíčku a v duši vzdor… A to jsme ještě nevěděli, co všechno tito nezvaní hosté v příštích dnech a letech pro nás připraví,“ vzpomíná paní Zoe. Pocit jednoty a vzájemného porozumění, atmosféra důvěry ve společném neštěstí však nevydržely dlouho. Najednou se někteří spolužáci hlásili k německé národnosti. Nebylo jich mnoho, ale byli. Už to nebyli kamarádi, ale nadřazená rasa. Na druhé straně se objevily žluté židovské hvězdy na oděvech dalších spolužáků. „Do tohoto nového období jsme vstupovali – Mirek patnáctiletý a já třináct a půl. Vlivem okolností jsme začali dospívat hodně rychle. Tatínek emigroval do Polska v prvních dnech června roku 1939. Stal se tam velitelem organizující se československé vojenské jednotky. I když fyzicky z našeho života zmizel, o to více byl přítomen jako neviditelný arbitr našeho jednání. Za dva roky nato maminka poskytla azyl skupině čtyř čs. parašutistů i s vysílačkou v našem domě. To nás oba zapojilo do spolupráce s nimi. Zažili jsme hodně dramatických situací. Po prozrazení této paraskupiny jsme unikly s maminkou a začaly se skrývat před zatčením gestapa, co trvalo tři a půl roku. Mezi tím bohužel Němci zatkli a popravili bratra Miroslava, bylo mu 17 let, oba bratry maminky, bratránka a na konci války i babičku, maminčinu maminku ve věku 62 let v koncentračním táboře Ravensbrücku. Od léta 1942 bylo 15 členů rodiny tatínka a maminky vězněno v koncentračním táboře Svatobořicích jako „rukojmí“ v akci Emigranten.“ Pokračování příště NATAŠA WEBEROVÁ SLOVANSKÁ VZÁJEMNOST č. 193/2015, cena 10 Kč. Zakladatel: prof. Ing. Břetislav Chvála, DrSc. Vydavatel: Slovanský výbor ČR. Řídí redakční rada: šéfredaktor Pavel Novák, Karel Dostál, Eva Holečková, Zdeněk Hoření, Stanislav Hrzina, Jan Jelínek, Mirko Svoboda, Nataša Weberová. Distribuci vede Alexandr Pospíšil. Redakce a administrace: Slovanský výbor ČR, Politických vězňů 9, 111 21 Praha 1, III. patro, kabinet č. 147, tel./fax: 222 897 261, internetová adresa: www.slovanskyvyborcr.cz (jejím redaktorem je Václav Špíral). Adresa e-mail: [email protected]. Příspěvky zaslané redakci nemusí vždy vyjadřovat její stanovisko. Redakce si vyhrazuje právo úpravy příspěvku. Uzávěrka čísla dne 16. 11. 2015. Časopis registrován na MK ČR pod reg. č. 8038.ISSN-1212-3315.
Podobné dokumenty
stáhnout - Slovanský výbor ČR
Po zániku Československa tak máme nový státní svátek – Den obnovy samostatného českého státu, když Česká republika
vznikla 1. ledna 1993 rozdělením na dva samostatné státy. Pocit sounáležitosti Čechů
stáhnout - Slovanský výbor ČR
postavení ve srovnání s muži – zejména jejich platovou diskriminací, nižším zastoupením žen v mocenských orgánech a na klíčových rozhodovacích pozicích, bývají
oběťmi domácího násilí. A podobně se ...
Jaro - Dobřichovice
o nich určitě pomlčí a myslím si, že ani ve
volební kampani, kterou letos budeme muset přežít, o nich nic neuslyšíme.
Proč bychom si ale na takové polozapomenuté a dnešní době tak vzdálené událost...
1) Úvod do poznávání rostlin Stránka 1 ČÍSLO/NUMBER OBRÁZEK
Peat Harvester at Ryeflat Moss - geograph.org.uk
James T M Towill
stáhnout - Slovanský výbor ČR
NEPŘEPISUJTE DĚJINY, BRAŇME PRAVDU. BENEŠOVY DEKRETY – TRVALÁ PLATNOST. JEN ZŮSTANE-LI NAŠE POHRANIČÍ ČESKÉ, ZŮSTANE ČESKOU I CELÁ NAŠE VLAST. Tyto nápisy na transparentech promlouvaly nad hlavami ...
Ukázková kapitola
Ïe doufá, Ïe se budu o své vûci pûknû starat, a já jsem pfiik˘vl, Ïe ano. A je
to pravda, já o své vûci váÏnû peãuju, i kdyÏ se ofiezávátko rozbilo uÏ pfied
veãefií, kdyÏ jsem s ním bombardoval my‰, a ...