Akce hvězdárna Školící středisko jaderné energetiky

Akce hvězdárna Školící středisko jaderné energetiky

Chcete vědět, co je nového na chemické průmyslovce?
Čtěte
Ročník XI.
Číslo 2
Vážené dámy, vážení pánové,
milé studentky, studenti,
blíží se konec školního roku. Rád bych Vám
jménem vedení školy poděkoval za spolupráci a
současně popřál příjemně prožité dny během
dovolených a prázdnin. Užijte si krásné slunečné
dny, bezstarostné pobyty v plánovaných místech,
kam se těšíte a současně ať načerpáte dostatek sil
pro nový školní rok.
Těšíme se na setkání a spolupráci ve školním
roce 2007/2008.
Mějte se krásně, ještě jednou děkujeme a
s přáním všeho dobrého
za vedení školy
Vilém Koutník
Akce hvězdárna
Na této planetě neexistuje jediné místo, kam by
se člověk před nimi schoval. Řeč je o tajných sa­
telitních družicích, které používají americké a
ruské tajné služby již po desetiletí ke špionážním
akcím. Satelitní družice jsou velmi diskutabilní
téma. A právě na hvězdárně v Brně naše super
třída byla na představení s tajuplným názvem
Vesmírní špioni.
Satelitní družice pořizují satelitní snímky po­
vrchu země téměř v reálném čase a jsou to na­
prosté technické unikáty. Jejich vývoj roste rake­
tovým tempem až do teď, kdy jsou snímky z
těchto vesmírných družic natolik dokonalé a
přesné, že pomocí nich mohou tajné služby pře­
číst titulek novin, které si čte někdo v parku. Je
diskutabilní jestli nedochází k porušování sou­
kromí.
Toto představení bylo velice poučné. Po­
jednávalo nejen o družicích, ale i o biologických
a jaderných zbraních, které by mohly vyhubit lidstvo
během velmi krátké doby. Tato projekce byla do­
provázena velice pěknou hudbou, která dělala
22.června 2007
kově bych tuto exkurzi ohodnotil známkou jed­
na, protože byla úchvatná a poodhalila nám
tajemství, které tajné služby ukrývají před námi
smrtelníky. Nejsou vidět, nikdo se před nimi ne­
schová, a přesto někde nad hlavami létají tyto
družice, které nikdo a nic nezastaví.
KUKLÍNEK Aleš 3.a
Školící středisko jaderné energetiky
V úterý 27. března jsme se vydali na přednášku
spojenou s demonstrací systému jaderných elek­
tráren. Školící středisko se nacházelo v Brně
v městské části Lesná. Dle našich informací jsme
měli být na této akci poučeni o bezpečnosti a zá­
ludnosti jaderné energetiky. Stalo se tak?
Kolem deváté hodiny ráno se nás ujali dva pá­
nové, chcete-li kvalifikovaní pracovníci českého
energetického závodu (ČEZ). Naše první cesta
vedla do posluchárny, kde jsme si poslechli
úvodní řeč a plán programu.
Ze začátku jsme byli evidentně nervózní a vůbec
nám nebylo do zpěvu. Při otázce, jestli má někdo
nějaké dotazy, nastala minuta ticha a poté or­
ganizátoři uznali, že bude lepší, když pustí tři
připravená videa – ukázky (princip jaderné ener­
gie, úložiště odpadu a jaderná elektrárna Du­
kovany). Všichni napínavě sledovali krátká videa
a pak to začalo. Najednou pravice několika
spolužáků mávaly ve vzduchu a na přítomné
pořadatele se valila jedna otázka za druhou. Ko­
nečně se projevila naše touha klást přednášejícím
záludné a zapeklité otázky. Osobně jsem se ze­
ptal, proč lidé jsou nejistí v jaderné energetice,
proč se neustále preferují elektrárny na fosilní
paliva, co dokáží rakouští demonstranti svými
blokádami českých hranic, apod. Kolegové se
třeba dotazovali, co dělá radioaktivita s lidským
tělem, jestli jsou vynalezeny nové principy výro­
by elektřiny pomocí jaderné energetiky, atp.
Jakmile padla poslední otázka či dokonce připo­
mínka, následovala prohlídka školícího centra.
Jen jsme se museli rozdělit do dvou skupin, je­
likož bychom se neposkládali do místností, kde
na nás čekaly modely daných zařízení. Já a moje
„grupa“ jsme navštívili dvě identické makety ja­
derné elektrárny Temelín a Dukovany. Všude pří­
tomný pracovník školicího střediska nám předve­
dl funkční systémy obou elektráren, kde se na­
cházela různá zařízení, jaderné bloky, chemické
laboratoře, odvodňovací kanály, atd.
Celkově jsem z této akce velice nadšen, protože
jsem fanouškem a zastáncem jaderné energetiky.
Kapku nechápu politickou stranu Stranu ze­
lených a už vůbec ne rakouské obyvatele, kteří
neustále vidí záporné aspekty v naší chloubě stá­
tu. Jestli nám někdo závidí, že máme výborně
konstruované a postavené elektrárny a z toho
plynoucí levnou elektřinu, tak ať si vyhlídne
někde plácek a za svoje finance si postaví svojí
dominantu. Jen malý dodatek. Jeden blok jaderné
elektrárny vyjde asi na šedesát milionů dolarů…
Ivan FIKER 3.a
Bärnkopf
In den Tagen vom zweiundzwanzigsten bis acht­
undzwanzigstem April nahmen wir zusammen
mit dem Ersten deutschen Landesgymnasium
von Brünn an einem Sprachkurs in Bärnkopf
teil. Wir waren in Heim untergebrachten, wo wir
Frühstücken, Mittag und Abendessen aßen. In
Heim hatten wir auch den Unterricht, der in zwei
Lektionen täglich geteilt wurde und jede Lektion
dauerte eine eineinhalbe Stunde. Die Lektionen
waren sehr interessant und vor allem auf die
Konversation gerichtet. Der Inhalt der letzten
Lektionen war die Ausarbeitung verschiedener
Projekte. Außer den Deutschlektionen konnten
wir auf einem Spielplatz gleich bei Heim Beach­
volleyball spielen. Wir spielten auch Fußball,
wir Chemiker gegen die Gymnasialschüler und
die bezogen immer einen schönen Prügel. Und
auch Tennis auf den nahe gelegenen Courten.
Und der Schluss? Eine tolle Aktion, die wir fest
genossen und brachten viele Erfahrungen von
dort mit.
Jakub Čermák, 3.C/ß
Ondřej Kalus, 3.C/α
Městské kolo turnaje v malé kopané.
Letos uplynulo pět let od našeho vítězství
v městském kole v malé kopané.
V následujících letech se nám už nikdy nepodaři­
lo tento úspěch zopakovat.
Až letos se ve škole opět našlo několik dobrých
fotbalistů, kteří jsou i schopni přidat k fotbalovému umu obětavost, bojovnost a vůli po vítěz­
ství.
Na losování jsme odcházeli s určitými nadějemi,
ale los nám moc nepřál.
Ve skupině jsme měli těžké soupeře: SPŠ
stavební, SOU Bosonohy a SOU Charbulova –
loňského vítěze, v jejichž řadách hrálo několik
prvoligových dorostenců. Po velice bojovném
výkonu jsme vyhráli nad prvním soupeřem 1:0 a
ve druhém pak dokonce 2:0.
S SOU Charbulova nám k postupu stačila re­
míza a to se nám nakonec i podařilo.
Po urputném boji a remíze 1:1 jsme postoupili do
finálové skupiny.
Na finálový turnaj jsme odcházeli oslabeni o
žáky 4.B, kteří měli ten den důležité maturitní
předměty, a nemohli proto ve škole chybět. Mu­
seli jsme celý finálový turnaj odehrát pouze se
dvěmi hráči na střídání. Opět se projevil bojovný
duch našeho týmu a po výborných výkonech
jsme postupně zvítězili nad ISŠ – COP Olo­
moucká ( 3:0 ), OA Kotlářská ( 3:0 ) a ve finále
celého turnaje pak nad SPŠS Sokolská 3:1.
Družstvo školy hrálo ve složení :
-brankáři : L.Svoboda 2.C a J.Válka 1.C
-hráči v poli : M.Pernica 3.B ( nejlepší hráč
turnaje ), J.Nedělník 3.B, L.Jurča 3.C, O.Kalus
3.C,
Z.Koláčný 3.C a L.Pernica 2.A.
V základní skupině pak hráli ještě žáci 4.B
R. Karafiát a J.Mádl.
Všem hráčům chci poděkovat za výbornou spor­
tovní reprezentaci naší školy.
J.Pavlíček
SVĚTLO VE TMĚ
Zamyslel se někdy člověk, který vidí, nad tím, jaké to je
nevidět? Já osobně jsem si tuto otázku položila
mnohokrát. Většině lidí přijde normální a naprosto
všední, když se ráno probudí, rozhlédne se po svém
pokoji, vidí stěny, nábytek a paprsky ranního slunce
pomalu prostupující skrz bílé záclony. Může se
rozhlédnout po ulici, vnímá všechna nebezpečí i krásy
světa, lesy, modravou oblohu i oblohu plnou tmavých
mraků před letní bouřkou. Může na noční obloze
sledovat magicky shlížející Měsíc obklopený zářivými
hvězdami. Ale když nevidí,
má před očima temnou noc bez lesku hvězd. Ráno,
když se probudí a otevře oči, nic se nezmění. Spánek a
bdělost se od sebe takřka neliší. Já si myslím, že tito
lidé mají šanci vidět, ale trošku jinak. Mají šanci vidět
svým srdcem, do kterého můžeme my vidící dodat svět­
lo přátelství a hlavně ochotu otevřít se a naslouchat.
Někomu by se mohla zdát tato věc zbytečná, může si
říct, že mají svůj svět, vždyť mají hůl a někteří i psa.
To přece musí stačit. Ale věřte mi, nestačí to! Nechci
moralizovat a ani přednášet o tom, jak by se každý
z nás měl chovat, ale jen poslat odkaz k zamyšlení.
Každý z nás reaguje jinak, když zpozoruje nevidomého
člověka, jak tápe v cizím prostředí, nebo je mu ubli­
žováno. Někteří se odvrací a nechtějí s tím mít nic
společného. Pokusme se zamyslet a dát nejen těmto li­
dem, ale i jejich psím pomocníkům, trochu ze sebe.
Ukázat jim něco pozitivního. Nechovejme se odměřeně,
když jsou nám nablízku. Když uslyší vřelé lidské slovo,
které je pohladí na duši, když jim bude dopřáno přátel­
ství pejska, který jim bude věrným přítelem a bude je
chránit, bude jim lépe. I když jsou se svým osudem smí­
řeni, mají právo dostat mnohem víc lásky. Zaslouží si
to, tak jako všichni ostatní.
Vykoupilová Alžběta 2.d
Jaderná energie – ano nebo ne?
V dnešní době se vede řada sporů týkajících se
životního prostředí. Jaderná energie není vý­
jimkou. Stále častěji se ozývají protesty z Ra­
kouska, které nesouhlasí s výrobou jaderné
energie v elektrárně Temelín. Ale tyto protesty
vycházejí i od nás. Jako u všech důležitých
rozhodnutí je i naše země rozdělena do dvou
táborů.
Ochránci životního prostředí jsou tvrdě proti.
Ale musíme vzít v úvahu to, že ochránci jsou
většinou proti všemu a proti všem. Odsuzují
hodně věcí, které pro nás byly přirozené. Jako
třeba topení uhlím. Tolik let to bylo naprosto
přirozenou věcí. Možná bychom si tedy měli
zvykat i na jadernou energii. Já osobně s výro­
bou jaderné energie u nás souhlasím, protože
energetické, vodní i přírodní zdroje jsou lehce
vyčerpatelné a těžko obnovitelné.
A myslím, že příroda se s tím jen těžko vy­
pořádává. Ostatně to, jak se člověk k přírodě
bezohledně chová, podle mě nezůstane bez
odezvy. Příroda na to bude reagovat. Připadá
mi, jako by byla příroda nakažená nějakým vi­
rem. A tím virem je člověk.Vůbec bych se ne­
divila, kdyby se o tohle příroda postarala
po svém. Jestli člověk v brzké době nezmění
svoje chování a nestane se méně bezo­
hledným, postihne svět další velká kata­
strofa. V dnešní době snad už nehrozí pande­
mie moru nebo černých neštovic, ale vzhle­
dem k měnícím se klimatickým podmínkám
nám hrozí epidemie malárie, která dokáže
být stejně zlá jako mor.
Myslím, že by naši poslanci mohli zapřemýš­
let a vzít si příklad z našich jižních sousedů a
postavit větrné a vodní elektrárny. To by bylo
asi úplně nejlepší, jenomže to by na to musely
být peníze. Nemuseli bychom si pronajímat
drahé stíhačky, které máme mimochodem
opravdu jen na okrasu.
Dalším důvodem, proč jsou lidé proti ja­
derným elektrárnám u nás, jsou vzpomínky
na výbuch jaderné elektrárny Černobyl.
Nejhorší je, že při výbuchu a tedy i ná­
sledné rychlé smrti sice zahynulo jen pár
lidí, ale stovky lidí byly při výbuchu ozáře­
ny a umíraly dlouhou a pomalou smrtí na
rakovinu. Přitom za tuto havárii byl zodpo­
vědný jen jeden jediný člověk, kterému se
naneštěstí nic nestalo. Opravdu pevně vě­
řím, že ani on nezemřel lehce, protože si za
takovou nezodpovědnost zaslouží peklo.
Jak je vůbec možné, že si dovolil neupo­
slechnout rady mnohem zkušenějších věd­
ců, mimochodem sám vědcem vůbec
nebyl? Snad kvůli osobní prestiži.
Závěrem je, že jaderná energie má do bu­
doucna dosti důležitou úlohu. Bez ní se asi
jen těžko obejdeme. Energii sice budeme
mít, ale co s jaderným odpadem? To je stále
nezodpovězená otázka. Nejde jen tak ho
vzít a zakopat do země, i když se k tomuto
řešení stále uchylujeme.
A vyvážet ho do cizích zemí taky nemů­
žem. Snad se to tedy v budoucnu vyřeší
k úplné spokojenosti ochránců životního
prostředí i státu. Doufejme, že to příroda
ještě nějaký ten rok vydrží a nebude konec
světa ani druhá doba ledová. I když už teď
můžeme pozorovat degenerativní změny
v přírodě. Komár Anopheles už se pomalu
v letadlech stěhuje do Evropy a začíná se
vytvářet nová zmutovaná forma, ve Švéd­
sku vypukla zhruba před dvaceti lety mo­
rová nákaza a kojící matky stále ještě pře­
dávají svým dětem DDT. Takže pevně
doufám, že budeme opatrní, a že to i s ja­
dernou energií nepřeženem. Pokrok jde
neustále opředu, vyvíjejí se nové techno­
logie od počítačů až po nejjemnější elektro­
niku. Ale je to dobře? Člověk má tendence
usnadnit si život, až jednou nedokáže ani po­
hnout prstem.Však čas nám ukáže všechny naše
omyly. Otázkou zůstává, jestli se z nich dokáže­
me poučit nebo budeme své chyby neustále opa­
kovat. Planeta na to bude vždy reagovat. Jak?
Budou další tsunami, výbuchy sopek, zemětře­
sení??
Veronika Žilková 3.a
Den chemie 2007 na Vysokém
učení technickém
Ve čtvrtek 1. 3. 2007 jsme měli možnost
podívat se na Chemickou fakultu VUT v Brně,
která ve spolupráci s naší školou pořádala Den
chemie za účelem seznámení veřejnosti s touto
mnohdy obávanou vědní disciplínou a při­
lákání nových studentů na tuto velice moderní
a vybavenou školu. Podobná akce se již konala
v září minulého roku a byla nazvána Noc věd­
ců.
Hned při vstupu jsme dostali kvíz, který
jsme po shlédnutí a splnění úkolů snadno zod­
pověděli. Úkoly byly zaměřeny na naše smysly
jako je chuť, čich a zrak. Nejdříve jsme měli
poznat 4 základní chutě - sladkou, slanou, ky­
selou a hořkou. Za druhé jsme měli podle vůně
určit zda se jedná o hořké mandle, vanilku,
skořici, pepř, kmín nebo jahodu. Třetí úkol byl
o rozpoznání sytosti barev. A čtvrtý opět na vů­
ně. Tajenka nám vyšla, chemie může vonět i
chutnat, což jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži.
Měli jsme také možnost prohlédnout si ukázku
zajištění stop přímo na „místě vraždy“. Ze tří
potencionálních vražedných zbraní jsme měli
určit tu pravou pomocí zkoušky fenolftaleinem
v upraveném prostředí. Zkouška u středověké
zbraně prokázala, že je na ní krev, tím, že se
objevilo fialové zbarvení. Vrah také nechal na
podlaze krvavý otisk své podrážky a my jsme
zjišťovali, zda potencionální vrah má na své
podrážce také krev. Měli jsme otisk jeho boty
na kusu látky a zkouškou na luminol jsme zjiš­
ťovali, zda je na ni krev. Luminol reaguje
s trojmocným železem obsaženým v krevním
barvivu hemoglobinu a vzniká tzv. chemilumi­
niscence čili světélkování. Na kusu látky bylo
toto světélkování jasně vidět a tím jsme odhali­
li vraha. Vše bylo podáno zábavnou a zají­
mavou formou, takže i žáci ze základních škol
a děti s maminkami se určitě dobře bavili. Byly
zde k vidění i ukázky chemických pokusů a fir­
my zabývající se chemickým průmyslem,
jako je například LACHEMA, Natur produkt
a mnohé další. Tyto firmy se zde prezen­
tovaly a ukázaly uplatnění absolventů VUT a
naší školy v praxi. Jen mě mrzí, že jsme ne­
viděli hasičskou show a nebyli na prohlídce
školou, což je také nabízeno v programu této
akce.
Tato fakulta nabízí studijní programy
Chemie a chemické technologie, Chemie a
technologie potravin a Ochrana obyvatelstva.
Ale co mě dost překvapilo je reálná šance na
přijetí a absolvování této školy. V letáku o
chemické fakultě jsem se dočetla, že za po­
slední tři roky se na tuto školu hlásilo 768
uchazečů, minulý rok bylo přijato 450
uchazečů a za poslední tři roky absolvovalo
tuto školu pouze 102 studentů. To svědčí o
tom, jak je tato škola žádaná, ale zároveň i
velmi těžká.
Myslím, že to byla dobrá příležitost
podívat se jak vypadá studium na vysoké
škole a jaké máme možnosti uplatnění v prá­
ci, což nám pomůže v rozhodování co chce­
me dělat po absolvování naší školy. Odnesla
jsem si odtud spoustu zajímavých zážitků a
poznatků. Takové akce by se rozhodně měly
konat častěji a také na jiných vysokých ško­
lách.
Barbora Křivová, 3.a
Na téma kouření jsem se rozhodl okomentovat
pár nápisů co jsou k vidění na krabičkách od cigaret:
Kouření vážně škodí Vám i lidem ve Vašem okolí!
To že kuřákům nevadí, že si ubližují a poškozují si or­
ganismus,, už jsem si zvykl. Ale že škodí i nám ne­
kuřákům, to je čilá sprostota a s trochou nad nadsázky
by se to dalo nazvat „porušování lidských práv“.
- Kouření může zabíjet!
Každý kuřák to ví, nemyslete, že ne. Ale proč přestávat
s tak „příjemnou“ věcí, že?
- Chraňte děti: nenuťte je vdechovat Váš kouř!
Jak by Vám bylo, kdyby Vám jako např.šestiletému dí­
těti nějaký milovník cigaret vdýchl kouř „dýmové natě“
do obličeje? Blbě, myslely by jste si, že je nelida, ba i
něco horšího. Prosím kuřáci aspoň na naše malé
spoluobčany berte ohled.
- Kvůli kouření umírá na celém světě denně
13 500 lidí!
A teď něco pro milovníky matematiky. Když denně ze­
mře 13,5 tisíce lidí, ročně to je 4,9275 milionů (necelá
polovina ČR). Není to nějak moc, ne? To bych řekl. Tak
co s těma tzv. sebevraždami skončit.
Dalo by se pokračovat ještě dál, protože těch
nápisů je docela „hafec“, věřte mi. Ale na konec ještě
přidám jednu větu: Stop kouření!!!!
XXXX
Vtipy o kouření
1) Žena křičí na muže:,,Dušane, kolikrát sem tě prosila, abys nekouřil v posteli, víš že propálíš peřinu!",,Peřina,Peřina!"-říká muž ,,Ale že já si ničím zdraví, to ti je fuk!"
2) „Přestávám s kouřením, tak jsem přešel na kusovky,” vypráví kamarádovi Radim.
A hned mu to musí ukázat, tak jde do obchodu a povídá: „Jako včera, padesát kusovek...”
3) Šedá obloha
Venku se zatáhlo a starý kuřák se zděsil: „Tolik jsem jich snad nevykouřil?!”
4) Kuřácké peklo
Umře vyhulenec a přijde do pekla. Objeví se na obrovském poli konopí a kouká, že na kraji sedí Bob
Marley s nádherně ubaleným jointem. Přijde k němu a Bob Marley se ho ptá: „Máš zapalovač?”
„Nemám,” povzdechne si hulič.
Bobby říká: „To je peklo, co?”
5) Jistá smrt
Co vás zabije, když ne kouření?
Ceny tabáku.
6) Zaručený způsob
Chcete co nejrychleji skončit s kouřením?
Zapalte si u benzinové pumpy!
7) Ať dělám, co dělám, nemohu odvyknout kouření! A zkusil jsi už žvýkačku? Zkusil, ale nepodařilo
se mi ji zapálit.
8) Přijde chlápek do trafiky pro cigára, trafikant mu je prodá a borec čte varování: Kouření způsobuje
impotenci. Chvilku přemýšlí a pak povídá: "Prosím vás, nemáte ty s tou rakovinou?"
9)V poslední době čtu všude tak špatné věci o kouření, tak jsem se tedy rozhodl, že PŘESTANU
ČÍST!!!
Na závěr bych přidal odkaz na vtipné video zaměřené proti kouření s názvem: Smoke Kills
http://www.antimult.ru/antimults/antitoons/001smokekills/antimult011-smokekills.swf
XXX
Vyhodnocení soutěže
V minulém čísle našeho časopisu byla vyhlášena soutěž na téma „Kouření“. Příspěvků jsme dostali
mnoho a z těch jsme vybrali ty nejlepší. To jsou ty, které jste zrovna dočetli. Tyto uveřejněné příspěvky
budou odměněny kvalitními cenami, které budou předány dne 29.června tohoto roku.
redakce
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ V ANGLICKÉM JAZYCE
V letošním školním roce opět proběhl již 14. ročník celostátní Literární soutěže Vzdělávacího střediska
SPUSA (Společnost přátel USA). Soutěž je podporována Ministerstvem zahraničních věcí, Americkou ambasádou
a MŠMT. Do této soutěže poslalo své práce 18 našich studentů. Jako každý rok byly všechny práce hodnoceny veli­
ce pečlivě komisí lektorů pod patronací spisovatele Arnošta Lustiga. Každá práce byla zkopírována, jména autorů
byla nahrazena čísly, aby byla zabezpečena objektivita soutěže. Jednotlivé práce četli třikrát vybraní lektoři a ti také
rozhodli o účastnících postupujících do finálového kola, které proběhlo v centru Vzdělávacího střediska SPUSA
v Praze ve dnech 7., 9. a 10. května 2007.
Finálové kolo je rozděleno na tři věkové kategorie (kategorie nejstarších 19-26, kategorie mladších 16-18
a kategorie nejmladších do 15 let). Do každé kategorie se probojuje nejvýše 12 účastníků soutěže z celé republiky.
Je velkým úspěchem, že se do finálového kola dostali tito naši studenti: Michal Mikeš, Ondřej Malíček, Jitka Pe­
chová a Michaela Staňková z 2.D, Hana Gruberová z 2.A, Andrea Honková a Jakub Pouč z 3.B a Iveta Baráková z
3.D. Všichni si zaslouží poděkování, že tak dobře reprezentují SPŠ chemickou v tak prestižní soutěži. Od
Společnosti SPUSA obdrží hodnotné ceny (MP3 přehrávače, knihy, slovníky apod.) včetně členství v Literárním
klubu SPUSA. Výsledky finálového kola budou vyhlášeny koncem letošního školního roku. Přejeme našim studen­
tům hodně úspěchů a doufáme, že jeden z nich zvítězí. Nabízíme čtenářům našeho „Občasníku“ seznámení s někte­
rými vybranými pracemi, které se dostaly do finálového kola.
Ing. Mgr. Eva Ellederová
SILENCE
by Andrea Honková, 3.B
I am talking to you but there is silence. No response. I am sitting beside you and I am drowning in my own
thoughts. The silence around drives me mad, which is worse than torture. I am sitting, keeping silent and listening.
I am listening to the silence which scares me every day, the silence I am afraid of from the very beginning. The si­
lence of the cemetery. This silence surrounds me. What I can only hear is whispering of trees in the light wind, a si­
lent cry of those who stay alone suffering from the loss of their close friends, and their silent conversations about
somebody they hope to hear of. And then there is absolute silence again. The silence which is shattered by flying
grains of sand which are looking for their destination to strike against and fly to all parts.
Suddenly everything dies away again and I am absorbed in a wave of anxiety; the anxiety I will cope with
till the end of my life. In the silence I can hear my own thoughts that attack me with words: “It is too late, you can
never take it back.” And the silence is disturbed for the second time by my own crying. Every tear still reminds me
that I will never hear your derisive laughter that surrounded us day by day, your advice that encouraged us, and
your ideas that energized us. I want to bring it back. I want to hear everything again. However, only the silence is
my answer. Why do we all have to live on with wounds that will never heal up? Why do we all have to live with
compunctions about what we didn´t cause? Still no answer, only the silence. It is said that the silence helps us not
to lose our belief, yet it will still remind me that I did not find the right words that could save you.
Suddenly I hear a noise. The noise that gives me shivers. The noise meaning your angelic presence, which
makes me believe you will be with me till the end of my life. It is like your whisper in my ears. And the infinite si­
lence again. Now I can perceive my quick breath and my heartbeat which is settling into its regular rhythm.
I become aware that you have chosen your death as a rescue. And this is what I am sorry most. Tears gather
in my eyes again. But your choice was not right. Unfortunately, you did not realize it in time. We offered you dif­
ferent possibilities but you chose other way. The way of death.
Mysterious silence is suddenly broken by a sound. The sound quite unnatural for the cemetery. At that very
moment I start to feel sunbeams. All of a sudden I wake up. It was just a dream. I take a breath. I am surrounded by
a silence. But this time a beautiful silence. The silence which gives me the feeling of consolation and forgiveness. It
helps me to find the right choice to help a human who needs it most. The human who was and still is hurt. The
cruel silence of sadness and anxiety which I experienced a short while ago in my dream was the flame of despair.
The flame you can never extinguish.
SILENCE
by Hana Abigail Gruberová, 2.A
What is silence for me? I don´t like silence. I like music, loud music. I like listening to techno, disco and
dance music. I like dancing and enjoying myself. Music means joy to me. Silence is sad, empty, cold and depress­
ive for me. I fear of silence. It feels like being alone.
But there is also a silence I like. It is the silence of the forest, the silence full of sounds. When I ride on my
horse in the forest I can hear a lot of sounds, such as the sound of a small stream, leaves rustling in the wind and
ringing the horse-shoes. Such silence is healing. A man feels like in the paradise. He can relax and get rid of stress.
Silence can evoke different tones. The first one is quiet, the second is fizzling of water and rustling of wind,
and the third tone is in our classroom. The last tone was a joke because there is silence in our class only when we
are away.
People are exposed to terrible noise every day. It causes headaches. Big noise influences their mental
health. People are used to the noise in the cities. They do not hear this noise. They don´t know what bird singing is
like. They only know the drone of engines. They do not miss bird singing. They don´t know what beauty is listen­
ing to birds. They only listen to terrible noises.
Many people search silence in a church. There is big silence there. They can listen to silence and wonder
about God and their lives. Some people want to hide from the outside noisy world and enjoy silence and calm there.
I wonder if people like silence more than noise. Some people like listening to music. They go to dis­
cotheques, parties and clubs. They dance, speak with their friends and meet new people. But other people like si­
lence. They go to cafés, parks, museums, and for walks. Sometimes they go to discotheques but then they suffer
from headache.
Big noise can destroy our hearing permanently. Young people don´t know what noise can cause. It is a big
problem. When they grow old their hearing will be badly damaged. Some people go to parties. It is another prob­
lem. People want to dance all night and so they dope.
Those who like silence are wild animals, which are very shy and untamed. They are afraid of everything
that is strange and dangerous. Animals can hear very well even though there is a silence. They have a very good
sense of hearing and as soon as they hear some unknown noise they try to run away. But when there is silence they
feel safe and graze on a meadow.
I am sorry for the people who are deaf and hear no sounds. I am sorry for them because they must live their
lives in silence. It must be sad and very depressing. Instead of sound we can give them a piece of white paper to
represent silence with a lot of different colours representing sounds. Light colours would be high tones and dark
colours would be deep tones.
Songs sang by Enya and Adiemus evoke feelings of silence as well. These songs evoke an atmosphere of a
calm and silent wood. A man can also find silence in such compositions as "Air" by Bach.
I´m thinking about what I have written about silence. I have tried my best and I hope you will enjoy read­
ing it. I hope that it is interesting and that it shows my opinion of silence in ordinary life.
Prací mánie
Zdravím tě čtenáři, mám na tebe dotaz. Také rád pereš prádlo? Ne ? Určitě? No, v našem paneláku žije
žena, která pere každý druhý den. Mohlo by to být k smíchu nebo k pláči, ale jak každý ví, nic se nemá
přehánět.
Jednou jejich rodina odjela na návštěvu k příbuzným a pračku tu nechali samotnou. Po nějakém čase se
začali ztrácet kočky a hafani. Toho si moc ale lidé nevšímali. Horší to bylo, když začaly znenadání
mizet děti. To se hned mluvilo o mafii, nebo že Vietnamcům už nestačí do jídla kočky a krysy. Brrr.
Samozřejmě hned byla přivolaná policie, ale myslím, že všichni známe naše policejní důstojníky a
hlavně teď, když u přijímaček na policejní školu snížili požadavky (zase).
Takže nikoho nepřekvapilo, že pátrali, pátrali a nic nevypátrali. Za dva týdny už se báli chodit i k nám
na sídliště, kdy jeden rozhořčený rodič napadl policejního důstojníka kartónem cigaret. Ještě chvilku a
fakt by mu ublížil. Po tomto incidentu, i když si toho nikdo moc nevšímal, se začal případ ztracených
dětí pomalu a sám od sebe řešit (bez přispění Policie ČR).
Prvně se vrátily kočky a za pár dnů se objevili psi. Nemusím říkat, že když si skoro nikdo nevšiml jejich
ztráty, ani jejich návrat nebyl nijak oslavovaný. Kdyby však lidé věnovali tomuto návratu více času,
všimli by si, že tato mlčenlivá stvoření jsou nějak podezřele čistá. Ale jak už to u zvířátek bývá tato, čis­
tota zmizela první volností, která se jim po 3 týdnech věznění dostala.
V tuto dobu už se k Brnu blížilo auto, které vezlo domů naši rodinku z návštěvy u příbuzných.
Jaké bylo jejich překvapení, když vešli do bytu a našli zde pět dětí, dvě kočky a jednoho mývala. První
zareagovala hlava rodiny (manželka) a to jekotem o tolika decibelech, že porušila většinu norem EU.
Další reakce přišla od manžela, který začal lovit kočky a hlavně mývala usídleného v jeho oblíbeném
křesle (teda z toho co z křesla zbylo). Jediné co je napadlo bylo, že se jedná o pomstu nějakého souseda,
a proto rychle volali policii. Další překvapení pro ně bylo, když je policie zatkla pro únos dětí a or­
ganizace pro ochranu zvířat na ně podala trestní oznámení pro týrání zvířat (hlavně toho mývala, pro­
tože koček je dost).
Trvalo pár dnů než policii vysvětlili, že nemohli nikoho unést, vždyť tu přece nebyli, že někdo využil
jejich nepřítomnosti a přivlastnil si jejich byt. Po několika ponižujících osobních prohlídkách byli pro­
puštění z vazby se slovy, že je trestné přivést policii v omyl a ať už to nikdy nedělají.
Návrat domů nebyl také nijak slavný hlavně při představě co zbylo z jejich bytu. Hlava rodiny se po ná­
vratu hned hrnula do koupelny a s úlevou zjistila, že i když je byt skoro celý zdemolovaný, její pračka to
přežila bez úhony. Konečně mohla zase prát.
,,Néééééééééééééé! Pračka nepere! Musíme zavolat opraváře.“
Po zdlouhavé opravě opravář konečně našel důvod proč pračka nemůže prát. Ten, kdo měl někdy zácpu,
pochopí, že když je to ucpané, tak to prostě nejde. A ani pračka, která měla ve vývodní hadici několik
chuchvalců zvířecích chlupů, prostě prát nebude. Radši Ti čtenáři nebudu říkat, kolik si ten zloděj (teda
opravář) za opravu řekl, protože další řev tato povídka už nesnese.
A i když by tato nejmenovaná rodina určitě měla nárok na náhradu škody od pojišťovny, znamenalo by
to zase volat policii a při vzpomínce na osobní prohlídku se smířili s tím, že to všechno radši zaplatí sa­
mi. Což je pro naši povídku škoda, protože si musíme závěr domyslet sami, ale takový už je život.
Děti byly v bezpečí u svých rodičů, kteří byli rádi, že se vrátily v pořádku a čisté. Jen se od té doby velmi
zajímaly o praní a rodiče je několikrát přistihli, jak se mazlí s pracím práškem, ale na to si časem zvykli.
Nikoho teda nepřekvapí, že tyto děti se v dospělosti věnovaly profesím souvisejícím s praním prádla,
nebo výrobou prášků na praní a mýdla. Také pro to měly všechny předpoklady, které získaly studiem na
střední průmyslové škole chemické v Brně.
Všechna zvířata se také vzpamatovala, i když už nikdy nebyla tak čistá. Ještě tu bylo to oznámení od or­
ganizace pro ochranu zvířat, kterou nezajímalo, že byli pryč. Jednou to byl jejich byt, tak nesou odpo­
vědnost. Po prohraném soudu zaplatili vysokou pokutu a mýval bude až do konce svého života dostávat
bolestné (křeslo dostal taky).
Naše rodinka se po rodinné poradě rozhodla, že už nikdy nikam nepojedou a tak byla šťastná i pračka,
která už nikdy nebyla sama a mohla stále prát.
Tady náš příběh končí s poučením: „Nezlobte svoje pračky!“
Hilda
Trochu humoru na závěr :
Vydává Střední průmyslová škola chemická Brno, Vranovská 65. tel. 545 544 411, http: //www. spschbr.cz/ •
Ediční rada: Ing. Vilém Koutník, Csc. – ředitel školy, RNDr. Jarmila Pospíšilová , Ing.Jaromír Votroubek, Ing.Zdenka Kučerová a
Ing.Tomáš Buriánek
Toto číslo vyšlo 2007 nákladem 500 výtisků.