Biopsie číslo: 22 654/10
Transkript
Případ č. 7 Žena, 78 let Klinické údaje : Ložiskové postižení pleury s maximem paramediastinálně, objemný pravostranný fluidothorax. Makroskopicky: K histologickému vyšetření byl zaslán materiál z parietální části pleury. Jednalo se o několik fragmentů tkáně do průměru 15 mm, jeden křehký bělavý do průměru 10mm. Mikroskopicky: Histologicky byl nález ve většině částic podobný, lišily se pouze stupněm prokrvácení materiálu. Jednalo se o fragmenty krevních koagul, hustého kolagenního vaziva a vysoce buněčné tkáně, která je místy protkána hustým kolagenním vazivem, místy vytváří naznačeně cystické prostory. Buněčné partie jsou tvořeny směsí větších buněk s jádry se světlým chromatinem, někdy s jadérky a dále malých buněk vzhledu malých lymfocytů. Poměr těchto elementů se v různých místech tumoru liší, místy výrazně převažují větší buňky. Imunohistochemie: Popisované větší buňky byly pozitivní při průkazu směsi cytokeratinů, průkaz c-kit a antigenu CD5 byl negativní. Malé buňky exprimovaly CD1a, vimentin, TdT a byly pozitivní při průkazu antigenů CD3, CD5 a CD99. Na ojedinělých buňkách byl pozitivní antigen CD20. Nebyla prokázána exprese antigenů CD30, HMB45, melan-A, desminu a WT1. Exprese CD34 a CD31 zastižena na cévních elementech. Exprese S100 proteinu přítomna na ojedinělých buňkách. Při vyšetření LCA byla patrná slabá pozitiva na ojedinělých buňkách. Cílené doplnění kliniky: Dohledány snímky z CT vyšetření hrudníku, kde patrná velká expanze v předním mediastinu, objemný fluidothorax a s předním mediastinem nesouvisející ložiska na pleuře dorsálně. Diagnóza: Thymom typ B3 – rozsev po pleuře (tj. Masaoka stádium IV) Komentář: Tumory thymu jsou vzácné nádory tvořící méně něž 1% všech nádorových onemocnění, jejich roční incidence se pohybuje celosvětově kolem 3 případů na milion lidí. Na druhou stranu však thymomy představují nejčastější novotvary předního mediastina dospělých, tvoří až 50% všech tumorů této oblasti. Vyskytnout se mohou v jakémkoli věku, zejména to však bývá mezi 55.-65. rokem života. Jejich etiologie je doposud neznámá. Častěji se vyskytují u pacientů s MEN1 syndromem. Asi třetina všech thymomů je asymptomatická a je diagnostikována obvykle náhodně při zobrazovacím vyšetření hrudníku indikovaném ze zcela jiného důvodu. Třetina těchto nádorů se projevuje lokálními příznaky způsobenými tlakem tumorózní masy v mediastinu (kašel, dušnost, bolest na hrudi, dysfagie, syndrom horní duté žíly). Zbylá třetina se manifestuje autoimunitními chorobami (myastenia gravis, aplastická anémie, získaná hypogamaglobulinémie či SLE aj.). V našem případě se jednalo o thymom typu B3, v klasifikaci dle Masaoka stádium IV (rozsev nádoru po pleuře). B3 thymomy tvoří asi 7-25% všech thymomů, postihují obvykle osoby mezi 45. a 50. rokem. Ve starších klasifikacích byly označovány jako epiteliální thymomy či dobře diferencované thymické karcinomy. Vytváří typicky organoidně uspořádané struktury z velkých oválných až polygonálních buněk, které mohou vykazovat lehké atypie. Mezi epiteliálními buňkami tvořícími plachtovité formace je rozptýleno malé množství intraepiteliálních lymfocytů. Klinickou manifestací B3 thymomu bývá velmi často myastenia gravis (30-77%) a příznaky lokálního útlaku v oblasti předního mediastina. B3 thymomy bývají obvykle neopouzdřené, tvoří šedobělavé nádorové uzle oddělené fibrózními septy, relativně často v nich můžeme zastihnout regresivní změny. Diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit jiné afekce pleury, a to lymfom, desmoplastic small round cell tumor pleury či PNET, z thymických lézí pak kromě naší diagnózy ještě rozsev thymického dlaždicobuněčného karcinomu po pleuře. Lymfomy pleury: Kromě rozsevu známého lymfomu po pleuře existují i primární lymfomy pleury. Představují vzácné afekce, většinou jsou tvořeny velkými B buňkami, které mají charakter imunoblastů či plasmoblastických elementů, vyskytnout se mohou ale i varianty lymfomů původem z T lymfocytární řady. Rozlišují se dva hlavní typy, kdy jeden je asociovaný se serózními výpotky (PEL - primary effusion lymphoma), tento však netvoří solidní tumorózní masy, jednotlivé nádorové buňky zde adherují k pleuře či invadují do pleury. Imunohistochemicky bývá v nádorových buňkách pozitivní průkaz CD45 (LCA) a CD 30 naopak negativní CD19, CD20 a CD79a. Druhý typ (PAL - pyothorax associated lymphoma) se charakteristicky projevuje pleurální nádorovou masou s tendencí přímé invaze do okolních tkání a orgánů a nebývá spojován s výpotky. Nádorové buňky typicky exprimují CD79a, CD20, pozitivní mohou být i při průkazu CD30. Průkaz cytokeratinu by byl pochopitelně v lymfomech negativní. Dále byl zmiňován desmoplastic small round cell tumor pleury, nádor tvořený nepravidelnými ostrůvky a většími plachtami nádorových buněk v buněčném desmoplastickém stromatu. Imunohistochemicky nádorové buňky exprimují CK, EMA, vimentin, desmin, NSE a bývá jaderná pozitivita WT1. Eventuelně by k vyloučení připadal i raritní měkkotkáňový PNET, ve kterém mohou mít nádorové buňky vřetenitou morfologii. Imunohistochemicky nádorové buňky exprimují téměř ve všech případech CD 99, často vimentin, NSE a v některých případech i keratin. Z tumorů thymu, které se mohou šířit na pleuru by připadal v úvahu kromě thymomu B3 nejspíše už pouze thymický dlaždicobuněčný karcinom, který by vykazoval výraznější epidermoidní diferenciaci, obvykle s detekovatelnými intracelulárními můstky. Nádorové buňky (s četnějšími, výraznějšími atypiemi a vyšší mitotickou aktivitou) tvoří solidní partie, ve kterých se nenacházejí nevyzrálé intraepiteliální lymfocyty. Epiteliální nádorové buňky vykazují membránovou pozitivitu při průkazu CD5 a c-kit. Popsány byly i ojedinělé případy primárních thymomů pleury. V našem případě se tedy jednalo o rozsev thymomu typu B3 s primárním nádorovým ložiskem v předním mediastinu po pleuře. Prognóza thymomů zavisí zejména na stádiu tumoru (Masaoka stage), histologickém typu (WHO klasifikace) a kompletnosti resekce. Typy A a AB jsou typicky diagnostikovány ve stádiu I a II, mají obvykle dobrou prognózu. Typ B1 má velmi nízký maligní potenciál, je také nejčastěji diagnostikován v I. či II. stádiu. Velmi vzácně dochází k lokální recidivě či se objeví pozdní metastázy. Typy B2 a B3 bývají diagnostikované obvykle v pokročilejších stádiích (II a III), tyto mají tendenci k lokální invazi, k pleurálnímu rozsevu a vzácně i k systémovému metastazování. Negativně prognózu ovlivňuje též nemožnost nádor kompletně odstranit a velikost tumoru. Literatura: Travis W.D., Brambilla E., Hermelink - Muller H.K., Harris C.C. (Eds.): World health organization classification of tumours. Pathology and genetics of tumours of the lung, pleura, thymus and heart. IARC Press: Lyon 2004; 137-186. Association of directors of anatomic and surgical pathology: Recommendations for the reporting of surgically resected thymic epithelial tumors. Am J Clin Pathol 2009; 132:10-15. Moran C.A., Suster S.: The world health organization (WHO) histologic classification of thymomas: A reanalysis. Current treatment options in oncology. 2008; 9:288-299. Rossi G., Constantini M., Tagliavini E., et al: Thymoma classification: does it matter?. Histopathology 2008; 53 (4), 483-4. Kim H. K., Choi Y. S., Kim J., et al: Type B thymoma: Is prognosis predicted only by World Health Organization classification? J Thorac Cardiovasc Surg 2010; 139:1431-5. Ruffini E., Filosso P. L., Mossetti C., et al: Thymoma: inter-relationships among World Health Organization histology, Masaoka staging and myasthenia gravis and their independent prognostic significance: a single-centre experience. Eur J Cardithorac Surg 2010. (article in press) Fletcher C. D. M.: Diagnostic Histopathology of Tumours. Volume 2. 2nd Edition, Churchille Livingstone, 2000; 1270-1291. Histologická klasifikace thymických lézí WHO klasifikace (2004)/ Suster-Moranovo(SM) zjednodušené schéma (1999) Thymom, typ A (WHO) Thymom, typ AB (WHO) Thymom, typ B1 (WHO) Thymom, typ B2 (WHO) Thymom, typ B3 (WHO) Thymický karcinom tumor z vřetenitých epiteliálních nádorových buněk bez atypií s mírnou příměsí nenádorových lymfocytů; tumor kde jsou oblasti typu A a jinde oblasti bohaté na lymfocyty; Thymom tumor připomínající normální thymus tvořený malými thymickými lymfocyty (cortical-like) s jednotlivými thymickými epiteliálními buňkami; (SM) CK+; CD5,c-kit -; lymfocyty CD1a, TdT + tumor s převahou malých nenádorových lymfocytů s větším množstvím nádorových epiteliálních buněk s širokou cytoplazmou a výraznými jadérky, které tvoří jemnou síť (netvoří skupiny), mohou perivaskulárně palisádovat; CK+; CD5,c-kit -; lymfocyty CD1a, TdT + tumor skládající se převážně z organoidně uspořádaných epiteliálních Atypický buněk okrouhlého nebo polygonálního tvaru s mírnými atypiemi thymom prostoupený nečetnými nenádorovými lymfocyty; (SM) CK+ síťka; CD5, ckit -; lymfocyty CD1a, TdT + tumor s jednoznačnými cytologickými atypiemi charakteru karcinomu Thymický (dlaždicobuněčný karcinomy, adenokarcinomy, nediferencované karcinom karcinomy, neuroendokrinní karcinomy (NEC)); CD5, c-kit + (non-NEC) Masaoka stage Stage I kompletně opouzdřený tumor s maximálně netransmurální invazí do pouzdra Stage II kompletní transkapsulární invaze; IIA: mikroskopická IIB: makroskopická invaze do okolních měkkých tkání nebo adheze na pleurální či perikardiální povrch bez invaze skrz tyto struktury Stage III makroskopická invaze do sousedních orgánů; IIIA: invaze nepostihuje velké cévy IIIB: invaze zahrnuje i velké cévy Stage IV ložiskové postižení hrudníku či metastazování; IVA: pleurální nebo perikardiální diseminace IVB: lymfovaskulární metastazování
Podobné dokumenty
Patologie prsu
– prsy – tříslo – vulva)
– 1-6% dospělých žen, u mužů méně
– nejč. unilaterální v axile
KLlN|CKA BIOCHEMlE A METABOL|SMUS
pacientů s mírnými serózními záněty CNS neinfekční imunitního dozoru v |ikvorovém komparlmentu.
etiologie (MZ), pacientů se serózními zánéIy CNS inPočet lmunokompetentních buněl< v CSF pacienfekční...
Piťha J. Myasthenia gravis na prahu 3. tisícíletí. Postgrad Med 2012
MG slouží experimentální model onemocnění – experimentální MG (EAMG).
Imunizací experimentálních zvířat nativním purifikovaným AChR, pocházejícím
z elektrického orgánu rejnoka Torpedo
californica,...
Poster: Publikace 2009
11. Kacerovská D, Sokol L, Michal M, Kazakov DV. Primary cutaneous signet-ring cell melanoma with pseudoglandular features,
spindle cells and oncocytoid changes. Am J Dermatopathol: 2009: 31: 81-8...
Tymektomie
Není každá patologie předního
mediastina procesem tymickým.
Rozvaha o povaze procesu je proto
více než významná a to nejenom v
ambulanci neurologa, či operujícího
chirurga, ale i při hodnocení
náho...
PDF verze - Farmakoterapie v praxi
na povrchu buněk zdravých i nádorových. Mimoto má také
účinky antiproliferační.3 Používá se k léčbě NSCLC, je účinný
po perorálním podání a užívá se v dávce 150 mg jedenkrát
denně ráno nalačno. Nej...
Novinky a miniinvazivní techniky v hrudní chirurgii, kardiochirurgii a
hrudní dutiny po uzavření hrudníku (interpleurálně) nebo znecitlivěním interkostálního nervu (např. rozděleně aplikovat bupivacain dorzálně a ventrálně do
incidovaného interkostálního prostoru a do...
Prognostické faktory myastenie Kdy selhává terapie?
Romi F, Gilhus NE, Aarli JA. Myasthenia gravis: disease severity and prognosis. Acta Neurol Scand
2006: 113 (Suppl. 183): 24–
www.ssoar.info Prostorová analýza českého stranického systému
kvůli poválečné proměně společenské struktury pohraničí. Vysídlení německého a dosídlení (z velké části) českého obyvatelstva po roce 1945 zde vytvořilo
podmínky pro specifický společenský vývoj odl...