LIKOSÁČEK

2 2015 Ročník XVIII.
LIKOSÁČEK
Časopis
pro zaměstnance
a přátele společnosti
LIKO-S
Budujeme happy and green company®
ŠKOLENÍ, KTERÉ NÁS
BAVÍ
BIO JABLKA A SMARTISOL®
NA STARTOVNÍ ČÁŘE
LIKOSÁČEK
společnosti LIKO-S
a partnery
pro zaměstnance
Budujeme
happy and green company®
Časopis
0
14 Ročník XVII.
2
RODINNÁ FIRMA
ROKU
2014
MOJE CESTA
NAŠÍ FIRMOU
S VŮNÍ PĚNY  PŘÍBĚH NAŠICH KRAJANŮ V USA  SPOJENÍ PŘÍČKY A PODHLEDU 
NAPSALI O NÁS  BUĎME ZDRAVÍ!
NAŠI LIDÉ
NA STARTOVNÍ ČÁŘE
Každému našemu novému kolegovi či
kolegyni se snažíme věnovat od prvního dne
nástupu maximální péči a pozornost. Každý
nový kolega má přesně na tělo vypracovaný
adaptační plán, za který zodpovídají jeho
mentor a garant, kteří ho společně adaptačním
procesem provádí. Součástí zaškolení nových
Likosáků jsou i základy firemní filozofie.
V úterý 17. února strávil téměř celý den s našimi 35 novými kolegy předseda představenstva
Libor Musil a se svým nadšením předával
principy filozofie naší firmy. Společně s ním
také mluvili s novými kolegy předseda dozorčí
rady Martin Coufal, který zdůraznil důležitost
detailů, a ředitel divize Energy Martin Diviš,
který naváděl nováčky k denním inovacím.
držala v strehu a stále prinášala nové,
pre mňa zaujímavé poznatky a myšlienky. Pan Musil je veľký rečník a má môj
obdiv. Najviac ma zaujal a inšpiroval blok
č. 5 o inováciach, prednášaný p. Divišom,
a konkrétne návod na to, ako pracovat a od
malých krokov sa dopracovať k veľkým
výsledkom.
Adam Pospíšil:
Přednáška Orraina Williamse. Poslouchat to, jak jinde člověk musí zapracovat
na 150%, aby něco dokázal, dostal příležitost a vydělal si na školu. Ve Spojených státech ten systém podle mě funguje správně,
aby si člověk svého vzdělání opravdu vážil.
Na druhou stranu jsem se také dozvěděl,
Martin Diviš - inovace každý den!
POSTŘEHY NAŠICH KOLEGŮ
Katarina - Praha, Matej - Bratislava,
Adam - Slavkov u Brna
1. Který blok prezentovaný na školení Vás
nejvíce zaujal a čím?
Katarina Dorociaková:
Nevím, jestli dokážu vyčlenit jednu část,
celé školení mělo návaznost a bylo sestavené, aby dávalo smysl. Mně blízké je přemýšlení nad detaily, protože vím, že detail
je tím, čím se odlišuje průměrnost od výjimečnosti - ať už jde o dobře padnoucí košili
nebo napojení profilů.
Matej Knebl:
Dovolím si povedať, že celé školenie alebo přednáška bola prezentovaná s veľkým
úsilím, nasadením a emóciami. Pripravená
bola vo vysokom štandarde. Poslucháča
2
jedná o budování společnosti nebo naše
malé každodenní boje. Stačí jen chtít.
Matej Knebl:
Myšlienok bolo povedaných naozaj veľa.
Ale to motto, ktoré som si zapamatal a stále mi rezonuje v ušiach, je „víťaz nikdy
nepodvádza“. Takéhoto hesla sa držím sám
a som rád, že je veľa ďalsích ľudí, ktorí si
na tom zakladajú tiež. To ma podporuje
s vedomím, ze nie som sám a to čo robím
a ako to robím, je dobrá cesta.
Adam Pospíšil:
Nestát se realistou. Optimismus podávaný v malých dávkách, neškodí v jakémkoli
množství.
Jan Lucký a Hana Hasincová
že na to, jak si nevážím českého školství,
tak si tady můžeme vážit aspoň toho, že
můžeme být občas nemocní (což v žádném
případě ale nemyslím jako chválu českého
zdravotnictví).
2. Vzpomenete si na nějakou myšlenku
či větu, která Vám ze školení utkvěla
v paměti a mohla by pro Vás být přínosná
v životě?
Katarina Dorociaková:
Od chvíle kdy jsem slyšela, „neměli jsme
vůbec nic a v bankách úvěr na 70 milionů“,
přemýšlím, co je to za sílu, která člověka
nutí zvednout se a jít dál ve chvíli, kdy je
mnohem jednodušší se vzdát. Zpětně se
o tom určitě hezky vypráví a dává za příklad, ale jsem si jistá, že jsou to velmi těžké momenty. Tedy tou myšlenkou, která
mi zůstala je, že žádná překážka není tak
vysoká, aby se nedala překonat, ať už se
Při workshopu, zleva Sofia Tóthová, Karel Fejfar,
Štepán Daňek, Eva Tabačková a Martin Jelínek.
NAŠI LIDÉ
3. Jaká prezentovaná doporučení Vás mohou posunout a pomoci se zlepšit v práci?
Katarina Dorociaková:
Pan Musil citoval Theodora Roosevelta,
čímž mě velmi mile překvapil. Každý by se
měl hýbat, přemýšlet nad tím, co dělá a učit
se sebereflexi - k tomu, jak už bylo řečeno, je
dobré mít mentora, který vás k těmto otázkám navede. Skončím tedy také jeho slovy,
která nás mohou posunout ke zlepšení nejen
v pracovním životě: „Nejdůležitější přísadou
receptu na úspěch je umění vycházet s lidmi“. A to všichni víme, že je občas těžší, než se
může zdát. Hodně štěstí!
Matej Knebl:
Celková firemná filozofia a jej všetkých sedem bodov, z ktorých každý je poslavený tak,
že samotný posúva člověka vpred a pomáha
mu sa zlepšovať každým dňom.
Adam Pospíšil:
Inovace i za cenu chyb. Jak říkal můj dědeček: „Chybama se člověk učí.“
Hana Williams
členka představenstva a HR manager
Orraine Williams srovnává život v USA
a České republice.
Příběhy Libora Musila.
Prokop Havlen a Karel Fejfar - hledání společných odpovědí na otázky firemní filozofie.
Josef Tůma, Zdeněk Loudát, Tomáš Pixa, Katarína Dorociaková a Martin Suchý.
3
NOVÝ SERIÁL
MOJE CESTA NAŠÍ
FIRMOU
V TOMTO ČÍSLE PŘINÁŠÍME PRVNÍ DÍL SERIÁLU PŘÍBĚHŮ NAŠICH KOLEGŮ,
KTEŘÍ SVOU PRACOVITOSTÍ DOSÁHLI ÚSPĚCHU A RESPEKTU A MOHOU TAK
BÝT PRO NÁS INSPIRACÍ.
PETR HRABOVSKÝ: PRACOVALI ZDE TÁTA,
MÁMA I BRATŘI
Vzpomínám si, když jsem na podzim 1992
po vojně nastoupil do bývalé firmy AUDO,
právě se ukončovala výroba ocelových
konstrukcí ve staré hale. To ještě dělal mistra můj táta Josef. V nové výrobní hale,
která byla postavená na bývalých kalových
polích cukrovaru, se tehdy rozjížděla kovovýroba LIKO-S, do které jsem přešel. Veškerá výroba, hydraulické nůžky, ohraňovací
lis, pilky, obrobna i lakovna, byla v jedné
pracoval jako elektroúdržbář a postupně
jsem si vyzkoušel i lakování. Nebyla ještě
postavena lakovna, tak se vždy odpoledne
vyklidila celá výrobní hala a lakovalo se.
Ráno se všechno uklidilo a zase vyrábělo.
Vzpomínám si, jak celá hala byla vždycky
úplně modrá.
V této době pracovala ve firmě LIKO-S na
výrobě AIS až do svého odchodu do důchodu i moje máma a později i moji dva bratři
- Milan a Martin. Po nějaké době jsme koupili hydraulický ohraňovací lis, který jsem
Petr Hrabovský: Osm let jsem ohýbal na hydraulickém ohraňovacím lisu (foto z roku 2008).
hale. V každém rohu stála teplovzdušná
kamna na uhlí a já jsem chodil na 5. hodinu
a zatopil jsem, aby se od šesti mohlo pracovat. Když se pak vybudovalo plynové topení, to byla pro nás celkem převratná věc.
V té době začala spolupráce s firmou Junker, od které jsme se tehdy naučili spoustu
nových věcí. Němci nám dávali dobrou
profesionální školu, pro nás hodně důležitou. Tehdy k nám jezdili němečtí svářecí
technologové a ti nás naučili dělat čistou
a precizní práci. Vlastně hodně dobrých
řemeslníků, které nyní máme, jsou vychovaní v tehdejší „škole“ Junkru. Jezdili
k nám i němečtí přejímací technici, protože každá zakázka se přejímala ve Slavkově.
To bylo od roku 1994 a odborná spolupráce
pokračuje až do současnosti. Potom jsem
4
zprovoznil a rovnou jsem se zapracoval.
Ohýbal jsem na něm dalších 8 roků. Když
jsme zrekonstruovali kovovýrobu, přistavěli vzadu novou loď a dílnu vybavovali
novými technologiemi, pracovní podmínky se výrazně změnily. Koupili jsme i nový
ohraňovací CNC lis, na kterém jsem ještě
2 roky pracoval. Když bylo potřeba, vypomohl jsem také jako svářeč.
V roce 2009 jsem přešel na pozici mistra a později vedoucího výroby. Přechod
na tuto pozici pro mě znamenal ukončení
mé první životní etapy a začala mi etapa
nová, kdy pracuji jako technik. Tato práce
je pro mě hodně zajímavá, protože práce
s lidmi mě baví a mám možnost rozhodovat
o směru, kterým se bude kovovýroba ubírat. Velkou výhodou pro mě je, že jsem za
15 let prošel všemi pracovišti a mám o výrobě celkem dokonalý přehled. Vždycky jsem
se učil od starších a zkušenějších kolegů, ať
už vedoucích výroby pana Zelinky a pana
Plachého nebo i technického ředitele pana
Šroma, kteří mi byli dobrým příkladem.
Petr Hrabovský
vedoucí provozu kovovýroba
Ještě poslední úpravy a vibrační dopravník
může k zákazníkovi (2011).
Petr Hrabovský dnes se „svými“ zkušenými profesionály, zleva Petr Nováček, Jaroslav Zourek
a Vladimír Novotný.
NÁŠ PARTNER
BIO JABLKA A SMARTISOL®
VE DNECH 12. AŽ 15. ÚNORA JSME
SE ZÚČASTNILI STAVEBNÍHO
VELETRHU BAUEN UND ENERGIE
2015 VE VÍDNI, NA KTERÉM JSME
OPĚT PŘEDSTAVOVALI STŘÍKANOU
TEPELNOU IZOLACI SMARTISOL® –
ICYNENE®, ALE TENTOKRÁT JSME
PRO NÁVŠTEVNÍKY MĚLI I BIO
JABLKA. PROČ, TO NÁM PROZRADIL
NÁŠ RAKOUSKÝ PARTNER PAN
ERNST STOCKER.
Pane Stockere, jaký byl letošní vídeňský veletrh?
Z mého pohledu přišlo letos méně návštěvníků. Pozitivní změnou ovšem bylo to, že již
nejsme na této akci za „nováčky“. Naše dobré
jméno je podpořeno spoustou zrealizovaných
zakázek a získanými referencemi. Specifickým územím ale pro nás zůstává samotná
Vídeň, kde se neustále setkáváme s otázkami
typu, zda máme veškerá povolení potřebná pro
náš systém zateplování.
Na jaké dotazy jste museli nejčastěji odpovídat?
Nejčastější dotazy se týkaly srovnání s běžnými systémy zateplení, jako je minerální
vata nebo foukané izolace. Samostatnou kapitolou jsou otázky: „Ist das giftig?“ (Je to jedovaté? – pozn. autora) a „Jak moc je to jedovaté?“
K vyvrácení všech pochybností nám pomáhá
certifikace týkající se hygieny, historie našeho
kanadského partnera a již několikrát zmiňovaná realizace v Biohof Adamah (v Rakousku
velmi populární bio farma - pozn. autora). V letošním roce jsme toto spojení ještě podpořili
tím, že jsme našim zákazníkům nabízeli bio
jablka právě z Biohofu Adamah: Adamah vám
přináší bio kvalitu, náš systém Smartisol®
Vám nabízí dokonalé zateplení.
Jaké cíle jste si stanovil pro letošní rok?
Plán je jasný! Sehnat tady v Rakousku další
partnery hlavně pro vzdálenější regiony, jako
jsou Steiermark, Oberöstereich, Tirol. Se dvěma potencionálními partnery již intenzivně
jednáme. I kvůli tomu jsem se po konzultaci
s naší marketingovou agenturou rozhodl zakoupit doménu www.wärmedämmung.at.
(v překladu do češtiny to znamená „ zateplení“ či
„izolace“ – pozn. autora). Když se někdo rozhodne zateplovat či sanovat dům, pravidelně hledá
právě klíčové slovo Wärmedämmung.
Vašek Pěnička a zvědaví rakouští návštěvníci v expozici Smartisol®…
Jaký potenciál vidíte v segmentu zateplení
obvodových stěn?
Tady skutečně cítím velký potenciál i díky
tomu, že se moje firma pohybuje dlouhá léta
právě v segmentu zateplování fasád. Doposud
jsme využívali jen kontaktní zateplovací systémy a nyní díky naší pěně Icynene® můžeme
nabídnout a zrealizovat odvětrávané případně difuzně otevřené skladby, a to v kombinaci s nejmodernějšími kryty, které splňují i ty nejnáročnější požadavky zákazníků
na funkčnost i design.
Podařilo se Vám během veletrhu uzavřít
nějakou zakázku?
To by bylo úžasné, ale uzavření zakázky vždy
předchází tvrdá práce v terénu. Se získanými
kontakty musíme efektivně a systematicky
pracovat a výsledek se dostaví. Během veletrhu
jsem měl možnost s jednat si konkrétní schůzky na nejbližší období. Čeká mne například
schůzka na vídeňském magistrátu ve věci doplnění a aktualizování některých certifikátů
a dále velmi zajímavé jednání přímo na Vídeňské technické univerzitě s člověkem, který se
zabývá stavební fyzikou. Může nám to velmi
pomoci v segmentu sanování objektů, což je
nejvyšší úroveň zateplování v Rakousku.
o
Ernst Stocker (vpravo) doporučuje „perfekte
Wärmedämmung“, které dokáže jen Smartisol®.
Když se ve vaší mysli vrátíte zpět do doby,
když jste se rozhodl stát se prvním partnerem
naší divize Icynene® v Rakousku, rozhodl
byste se dnes stejně?
Určitě! Svého rozhodnutí absolutně nelituji. V tomto odvětví zateplování a možnostech
Smartisolu® cítím obrovský potenciál.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji hodně
úspěchů...
Václav Pěnička
vedoucí prodeje stříkané tepelné
izolace Icynene®
Není nad názornou ukázku zateplení.
5
DIVIZE ENERGY
LEDNOVÉ SETKÁNÍ S VŮNÍ PĚNY
KVALITNÍ A STÁLÉ VZDĚLÁVÁNÍ NAŠICH ZAMĚSTNANCŮ JE JEDNÍM ZE ZÁKLADNÍCH PŘEDPOKLADŮ ÚSPĚCHU.
PROTO 29. LEDNA PROBĚHLO V ZÁZEMÍ FIRMY LIKO- S VE SLAVKOVĚ U BRNA PRAVIDELNÉ ŠKOLENÍ APLIKÁTORŮ
DIVIZE CHYTRÉ IZOLACE® I APLIKÁTORŮ DISTRIBUTORSKÝCH FIREM - MUSIL, ZDENĚK HAVLÍČEK, ZAIZOL, KP IZOL
A DOM MONT. TENTOKRÁT SE JEJ POPRVÉ ZÚČASTNILI I ZAHRANIČNÍ PARTNEŘI - PRO RAKOUSKÝ TRH ERNST
STOCKER A PRO ITALSKÝ TRH FIRMA FASTISOL, KTEROU ZASTUPUJÍ OTEC A SYN GIULIANO A DANIELE GUALENI .
ŠKOLENÍ JSME ROZDĚLILI DO DVOU BLOKŮ – TEORETICKOU A PRAKTICKOU ČÁST.
Dopoledne proběhla teoretická část. Prostřednictvím prezentací jednotliví pracovníci
divize Energy představili technické parametry naší stříkané tepelné izolace. Prošli jsme si
technologické postupy, které je potřeba dodržet při aplikacích na různé povrchy a za určitých podmínek. Zopakovali jsme si, jak důležitá je kvalitně odvedená práce a individuální
přístup k zákazníkům. Účastníci se také seznámili se zásadami dodržování bezpečnosti
práce na pracovišti. Velký časový prostor
byl určen k živé diskusi a výměně zkušeností, které aplikátoři nasbírali v průběhu
roku 2014. Z teoretické části si všichni účastníci odnesli technické podklady a manuály.
Odpoledne měli aplikátoři možnost předvést svou znalost aplikace stříkané tepelné
Chytré izolace® v praxi. Pod zkušeným dohledem našeho kolegy Pavla Flusse a technického ředitele Lukáše Kovaříka proběhly
praktické zkoušky a vyhodnocení aplikátorů. Ti, kteří úspěšně teoretické i praktické
zkoušky splnili, dostali certifikát.
Po tomto oficiálním programu jsme se přesunuli do vinného sklepa hotelu Albor v Čejkovicích. Zde pro nás majitel vinařství připravil za zvuku cimbálové muziky řízenou
degustaci vína, raut a dokonce jsme měli možnost prohlédnout si zázemí vinařství. Proběhlo vyhodnocení aplikátorů. V průběhu večera
jsme pokračovali v neformální diskusi, která
spočívala hlavně ve vzájemném předávání
zkušeností a rad.
Rok 2014 hodnotí ředitel subdivize Chytrá izolace® Jan Vimr.
Do živé diskuze se zapojili i zahraniční partneři Ernst Stocker, Giuliano a Daniele Gualeni.
Závěrem bych ráda poděkovala všem našim
aplikátorům divize Chytré izolace®, autorizovaným distributorům a jejich zaměstnancům
za dobře odvedenou práci a osobní přístup
nejen při aplikaci. Výsledný dojem a spokojenost zákazníka totiž netvoří jen samotný
produkt, ale i způsob jednání a profesionální přístup při samotné realizaci. Všichni
se těšíme na další spokojené zákazníky, protože tento přístup je pro zástupce naší firmy
samozřejmostí.
Za tým Chytré izolace®
Jana Vránová,
asistentka divize Energy
6
Odborníci s odborníkem při večerní degustaci vína.
DIVIZE ENERGY
Italové přivezli ukázat unikátně sestavenou technologii.
Společná fotografie účastníků školení.
Pavel Fluss dohlíží na kvalitu a správný
technologický postup při práci.
Hodnotili jsme i znalost aplikace pěny na
různé povrchy.
Potlesk si za svůj styl aplikace zasloužil
rakouský partner Ernst Stocker.
7
DIVIZE INTERIORS
ŠKOLENÍ, KTERÉ
NÁS BAVÍ
V ÚTERÝ 10. ÚNORA PROBĚHLO VE SLAVKOVĚ U BRNA PRAVIDELNÉ
SETKÁNÍ TECHNIKŮ DIVIZE INTERIORS. NAŠI KOLEGOVÉ OCEŇUJÍ, ŽE MAJÍ
ZDE MOŽNOST SE VZÁJEMNĚ INSPIROVAT.
LADISLAV RAVAS
TECHNICKÝ ŘEDITEL A LEKTOR ŠKOLENÍ
Hlavním posláním školení je, aby se technici vzájemně poznali mezi sebou, protože jsou
tady kolegové ze Slavkova, z Prahy i z Bratislavy, aby se potkali se svými dodavateli. Tím je
pro ně zejména tým Supportu - Tomáš Sedláček, Aleš Spálovský, Jirka Dufek - a pro Bratislavu Iva Kuncová. Je hodně důležité, aby všichni
viděli, s kým profesně komunikují, aby se tady
poznali osobně a věděli, jak fungují a reagují,
protože klademe velký důraz na neformální
komunikaci.
Máme ustálený program našich setkávání, kdy jedním z důležitých bodů je představení jednotlivých projektů a řešení.
Díky tomu se mohou inspirovat, mohou se
poučit a vyměnit si zkušenosti.
Na většinu těchto setkání jsou přizváni naši
dodavatelé, tentokrát Eva Paučíková z Building
Plastics, což jsou naši dodavatelé lakovaných
profilů. Vysvětlila nám hlavní rozdíl mezi provedením elox a komaxitováním, sdělila jejich
možnosti a limity. Bavili jsme se hlavně o prostředí, kam se jaké materiály dají používat. To
je pro nás velmi důležité, když děláme třeba
projekty v Indii či Dubaji, kde jsou jiné požadavky na povrchovou úpravu. Například do
100 km od moře musí být povrchová úprava
jiná, než ve vnitrozemí. Tyto informace jsou
pro export.
V rámci našeho setkání také vystoupil ředitel divize Josef Tůma a představil všem technikům plány divize pro rok 2015, kritéria, která
se týkají všech týmů, kritéria obratu, počtu
zakázek, a zopakoval zásady firemní filosofie.
TOMÁŠ PŘIBILÍK
TECHNICKÝ SPECIALISTA DIVIZE
INTERIORS, SLAVKOV U BRNA
Každý technik si nachystal prezentaci zajímavých realizací, které dělal v poslední
době, řekl své zkušenosti, co bylo v pořádku,
co je potřeba zlepšit, na co si dávat pozor.
Toto je důležité zejména pro nováčky, kteří
si rádi vyslechnou zkušenosti starších techniků, i pro zákazníka, protože kvalita musí
vždy vzejít už od technika.
Technici jsou tak prací ostatních kolegů
inspirováni a tyto poznatky mohou následně
využít v dalších projektech, mohou využít
řešení, která už někdo dělal. Jsou to pěkné
zakázky a realizace, proč se o ně nepodělit!!
Přínosné jsou i prezentace našich dodavatelů, které nám také pomohou v další práci.
MARTIN SUCHÝ
TECHNICKÝ SPECIALISTA POBOČKY
BRATISLAVA
Školenie bolo skvelé. Dozvedeli sme sa opäť
niečo nové, človek sa učí celý život. Je skvelé
vždy po nejakom čase opäť stretnúť kolegov
technikov z iných pobočiek a vidieť, čo zaujímavé vytvorili, a vymeniť si skúsenosti.
Taktiež je skvelé vidieť blacklist Michala
Jelínka, pretože tak ako sa človek musí poučiť z vlastných chýb, tak by to mal dvojnásobne spraviť z cudzích.
Skvelá nová interaktívna technológia
SMART-i-WALL® ma očarila a musím pove-
Technici ze Slavkova a Prahy...
Tomáš Přibilík představuje na nové interaktivní tabuli
netradiční řešení bezrámové příčky, zamyšleně ho
sledují Radovan Cek, Michal Jelínek a Laďa Ravas.
...vývojové oddělení a Support pozorně naslouchají přednášce Ing. Evy Paučíkové z firmy
Building Plastics, která nás zasvětila do tajů eloxování a lakování profilů.
8
Kolegové ze slovenské pobočky a exportu.
DIVIZE PRODUCION
dať, že som rád, že pracujem v spoločnosti,
ktorá stále napreduje ďalej a nebojí sa inovovať. Inovácie nás posúvajú ďalej do vyšších
dimenzií a dúfam, že aj ja sa budem neustále
vyvíjať ku lepšiemu. Takéto školenia k tomu
prispievajú.
KATARÍNA DOROCIAKOVÁ
TECHNICKÝ SPECIALISTA KANCELÁŘE
PRAHA
Pro nás techniky má školení jednak lidský
význam, protože vidíme naše spolupracovníky, setkáme se s nimi osobně a osobní kontakt s lidmi je vždy příjemný.
Podíváme se do výroby, můžeme dokomunikovat to, co nám chybí k zakázkám,
což jsem právě dnes také udělala. A potom
vidíme prezentace ostatních, vidíme projekty, projednávají se věci, které by mohly být
problémové, abychom se jim v budoucnosti
vyhnuli na našich zakázkách. Je príma vidět,
jak lidé do vývoje zasahují a přemýšlí nad
řešením.
Líbil se mi v podstatě celý program, protože byl užitečný a přínosný. Jsem ráda, že velmi dobře vycházíme se Supportem, nebyly
žádné problémy. Probírali jsme konstrukce
vestavků, což se nám bude velmi hodit.
Dlouhodobě nás čeká doladění FARplanu,
na to se musíme všichni připravit. A příště
zase budou nové zakázky, nové detaily, které
předtím nikdo nedělal, nové realizace a nová
inspirace. Na to se už těším!
Láďa Ravas ve svém bloku zvolil k prezentaci
svých myšlenek tradičnější vizuální prostředky.
NOVÁ TECHNOLOGIE
ČTYŘVÁLCOVÁ HYDRAULICKÁ
ZAKRUŽOVAČKA PLECHU
Karel Fejfar s Tomášem Šťastným, který ovládá novou zakružovačkou.
Naše Kovovýroba stále rozšiřuje svoje
technologické vybavení podle potřeb
a požadavků zákazníků. Posledním lednovým
přírůstkem je čtyřválcová hydraulická
zakružovačka plechu, která z plechu dokáže
nejen zakružit (svinout) klasické válce, ale umí
ohnout a zakružit i různé další tvary jako je
obdélník, trojúhelník a podobně. Tyto tvary se
dají jednoduchým způsobem zadat a vyrobit.
Čtyřválcová zakružovačka plechu v současné
době představuje ze všech dostupných strojů
pro zakružování nejpřesnější, nejrychlejší
a k obsluze nejpřívětivější způsob.
Karel Fejfar,
technický specialista divize Production
Technická data:
Délka pracovního válce: 2 600 mm
Průměr vyměnitelného horního válce: 220 a 175 mm
Maximální tloušťka zakružovaného plechu: 10 mm
Max. šířka plechu: 2 600 mm
Rychlost zakružování: 5 m za min.
Dokáže zakružit válec od průměru 180 mm až do průměru 3 m.
9
ROZHOVOR
PŘÍBĚH NAŠICH KRAJANŮ V USA
Každý musí být „flexible and adaptable“, to znamená, že je třeba své práci něco obětovat.
BĚHEM SVÉHO POBYTU NA FLORIDĚ JSEM SE SEZNÁMIL S JIŘINKOU A PAVLEM PAŘÍZKOVÝMI, KTEŘÍ SE PŘED
ČTYŘICETI PĚTI LETY ROZHODLI ODEJÍT ZA SVOBODOU DO SPOJENÝCH STÁTŮ AMERICKÝCH. O JEJICH ŽIVOTĚ,
STRASTECH I VÍTĚZSTVÍCH JSEM SI S NIMI POVÍDAL PŘI JEJICH NÁVŠTĚVĚ V NAŠÍ FIRMĚ...
Jiřinka a Pavel Pařízkovi v rozhovoru s Liborem Musilem: „ Začátky byly hodně těžké, ale všechno jsme společně zvládli.“
Pavle, nejprve se tě zeptám, kde momentálně
žijete?
Teď bydlíme už 14 let na Floridě, je to taková
rozkvetlá zahrada a naše zázemí na odpočinek.
Před tím jsme žili 32 let v New York City, kde to
zdaleka tak krásné nebylo.
Ve kterém roce jste odešli do Ameriky?
V roce 1969. Viděli jsme, jak přichází ruská
armáda v osmašedesátém a začínala stavět ne
stany, ale permanentní bydliště, a to nám úplně
stačilo k myšlence utéct. Řekl jsem rodině, že to
už lepší v životě nebude. Rozhodnutí bylo skutečně jen proto, že přišla invaze ruské armády.
Mysleli jsme si, že už se to nikdy nezmění.
To znamená, že to byl útěk za svobodou, jelikož jste se tu necítili bezpečně?
Samozřejmě, že ano.
Jaké byly podmínky emigrace, jak to celé
prakticky probíhalo?
Emigrovali jsme na podzim, myslím, že někdy v září - to byla poslední šance. Na týden
jsme odjeli na dovolenou do Rakouska a ten
jeden týden se potom protáhl na nekonečnou
řadu týdnů. Po roce čekání jsme pak dostali
kvótu do Ameriky.
Já bych tě přerušil, kolik ti bylo let, když jsi
odcházel - to je poměrně důležitý okamžik?
Dvacet devět tuším - to už byl poměrně pozdní odchod ze země.
10
Když jsi odcházel, tak jsi tu nechal celou
rodinu?
Ano. Matku, otce i sestru. Bylo to hrozné.
Manželka se do Československa dostala poprvé až po patnácti letech, u příležitosti smrti
její matky. Museli jsme osobně pro vízum na
československé velvyslanectví do Washingtonu. Mně to vízum nedali, protože říkali, že nemám s její rodinou nic společného, zkrátka, že
nejsem příbuzný. Jiřině tehdy dali milostivě
vízum na pět dní, a když potom přijela do Prahy, přišla na policii, to se muselo hlásit, tak jí
říkali: „My vám to prodloužíme, na jak dlouho
chcete…“. Byli tehdy na rozdíl od pracovníků
našeho velvyslanectví velice milí. Já jsem se
dostal do Československa až v roce 1988.
Jak dlouho jste zůstali v Rakousku a co jsi
tam dělal? Jak rychle jsi tu práci dostal?
Jeden rok a pracoval jsem u vzduchotechnické firmy jako projektant elektro. Skoro
hned, protože tam byla konjunktura - hodně
práce. Mohli jsme tam i zůstat, ovšem to jsem
nechtěl.
Přestěhovali jste se z Rakouska do Spojených
států. Jak to probíhalo?
V Rakousku byla organizace AFCE - americká organizace pro uprchlíky. Ta byla takovým naším „garantorem“. Lidé mohli cestovat
do Ameriky, když tam měli nějaké příbuzné,
a tahle organizace umožňovala skupinám lidí
odcestovat.
Jaký jsi měl pocit, když jste přistávali na
letišti v Americe s vědomím, že tam nikoho
neznáš?
Na letišti na mě čekal můj blízký přítel, odvezl nás k nim domů, kde jsme mohli strávit,
měsíc, než jsme si našli vlastní bydlení. Pomohl
nám najít na ulici starou matraci a na té jsme
spali na zemi - takhle to prostě bylo. První rok
v New Yorku se nám vůbec nelíbil. Všude nepořádek, byl to šok. Dnešní New York a jaký byl
tehdy - to se nedá vůbec srovnávat. Když jsem
v New Yorku začínal, ještě jsem neuměl anglicky, tak mi přítel sehnal práci u firmy, která
byla zaměřena na elektriku a mechaniku a projektovala různé budovy. Dokonce mou první
prací, ještě jako kreslíře, bylo Světové obchodní centrum v New Yorku. To byl kontrakt pro
mého šéfa - obrovská zakázka!
Co jste na té zakázce dělali?
Tam se montovaly příčky, podobné, jaké
máte tady ve firmě, a my jsme museli do plánů
vymyslet, kde budou rozvody, světla, zásuvky
a podobně. Vše se muselo konzultovat s architekty. Jsem sice svou profesí elektroinženýr se
zaměřením na silnoproud, ale nějak jsem musel začít.
Jaký byl tvůj plat?
Můj týdenní plat byl 90 dolarů. Ovšem tenkrát měl dolar ještě jinou cenu, ale stejně to
bylo málo. Byla však možnost pracovat přesčas,
takže se stávalo, že jsem nejmíň třikrát, čtyři-
ROZHOVOR
krát za týden pracoval ještě další 3 hodiny po
práci navíc. Vracel jsem se podzemní dráhou
domů v osm nebo devět hodin večer, ale začínalo se pracovat později - mám pocit, že od devíti
nebo deseti hodin.
Kde jste bydleli?
V Jamajka Queens. Tam jsme měli první byt,
ve kterém byl dokonce doorman, muž, který
otvírá dveře, ale bylo tam neskutečně hodně
švábů. V New Yorku jsou švábi všude, to je úplně běžná věc. Veřejně se o tom sice nemluví, ale
hodně se prodává prostředků na hubení švábů.
Jaké byly další milníky v tvém životě v Americe, když jste si třeba zařizovali byt, kupovali
auto …, jak to probíhalo?
První milník byl jasný, protože za jeden a půl
roku u firmy mě propustili. Důvod byl jednoduchý - jsme mezi projekty a nemáme práci.
Byl jsem nezaměstnaný tak měsíc a půl. Našel jsem si novou práci u elektrárenské firmy
a dostával jsem dvaapůlkrát větší plat - to pak
bylo daleko lepší! V této newyorské firmě jsem
strávil dalších deset let. Pak přišla horší doba,
kdy nebylo moc práce, tak jsem byl zase nezaměstnaný. Firma, u které jsem pracoval, se přestěhovala do Ohia. Neměl jsem peníze, byl jsem
zoufalý, tak jsem do Ohia zavolal. Řekli mi, že
můžu kdykoliv přijít, tak jsem se tam přestěhoval. Žil jsem sám a manželka za mnou létala
každých 14 dní. Měl jsem pronajatý byt v Ohiu
a jeden jsme vlastnili v New Yorku.
Jaké bylo to cestování, Jiřinko?
Náročné. Odpracovala jsem sedm „dvanáctek“, abych mohla mít volno. Vždycky jsem si
v letadle dala cedulku na prsa „NEBUĎTE MĚ
- NO DRINK“. Pavel však byl spokojen, protože pracoval. Muži nesmíte vzít jeho práci,
ale výsledek, že bychom vydělali něco navíc,
nebyl valný. Měli jsme dva byty plus to věčné
cestování … Avšak za rok a půl se Pavel vrátil
zpátky do New Yorku.
Pavel: Našel jsem si práci u elektrárenské
firmy v New Jersey, kde jsem strávil 5 let, než
mě zase propustili. Ono to vždycky šlo v takových pětiletých periodách. Nastupoval jsem,
když nabírali lidi do práce, a po pěti letech
už bylo zase práce méně, tak propouštěli… Já
jsem jim to ale neměl za zlé. Byla to ohromná
firma, kde se ke mně bezvadně chovali...
Jiřinka: Každé propuštění ovšem znamenalo, že si najdete práci pravděpodobně za
víc peněz, tím pádem člověk neustále postupoval výš a výš. Já jsem pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v New Yorku. Nikdy
jsem práci neztratila, protože zdravotní sestry byly a jsou potřeba. Dvacet pět let jsem
pracovala až do penze v jedné nemocnici.
Jednou se nás ptali, kdo chce dobrovolně do
penze, tak jsem se přihlásila. To se jim potom
ovšem moc nelíbilo, protože nebyly kvalifikované sestry a vzalo jim hodně času další
vyškolit. Ale když ta možnost byla, tak jsem
šla do penze ve svých padesáti třech a půl
letech. Pracovala jsem ještě prostřednictvím
agentury, než mohl do penze i Pavel. Pak jsme
se přestěhovali na Floridu a spokojeně si tam
žijeme až do teď…
Kolik činí penze v USA?
Každý bereme asi 1440 dolarů - to jsou peníze od státu. Jiřina má ještě penzi od špitálu, kde
pracovala. A máme samozřejmě svoje úspory.
To nejde jenom tak všechno utratit - my jsme si
celý život šetřili peníze, a to pilně! Nám to teď
stačí, žijeme si pohodlně, ale museli jsme šetřit.
Jak jste se vy dva vlastně potkali?
Když jsme zůstali v Rakousku, tak jsme byli
svobodní. Chodili jsme spolu jeden a půl roku,
a když jsme se rozhodli jet do Ameriky, řekli
nám, že se musíme vzít vzhledem k nábožensky
založeným Američanům, tak jsme se ve vzali.
Dokázali jsme se
přizpůsobit, naučit se
nové věci a všechno
zvládnout. Tak to
musí v životě být!
V USA jste tedy byli od začátku spolu, tak to
určitě usnadnilo mnoho věcí…
Pavel: To určitě usnadnilo, byl to těžký
život…
Jiřina: Ano, těžký život... Ale ani tady v Česku to nemají lidé růžové. Nakonec jsme spokojeni, že jsme odešli, a nelitujeme toho. Dalo
nám to možnost naučit se anglicky, máme spokojený život, můžeme cestovat, s rodinou jsme
v neustálém kontaktu přes Skype nebo po telefonu a navštěvujeme Česko a Slovensko skoro
každý rok. Rodina nám teď zas tak moc nechybí
- moji příbuzní byli v Americe, i Pavlovi rodiče
… Všechny jsme k nám samozřejmě pozvali…
Jak byste porovnali život zaměstnanců
v Americe a tady v Česku?
Pavel: Porovnat jej můžu s českým standardem, jací jsou tu zaměstnanci. V Americe se
musí pracovat - na všechno je „dead line“. Stanoví se termín a musí to být hotové. Když to
není hotové, tak se musí vysvětlit, z jakého důvodu se to nestihlo, a to někdy může mít za následek i vyhazov. V Americe je propouštění ze
zaměstnání snadné. Občas se stalo, že už hořel
termín, byla nervozita, pracovalo se přes oběd
a bez jakýchkoliv placených přesčasů tak, aby
to bylo hotové v termínu.
Jaké byly vztahy na pracovištích v Americe?
Pavel: V kancelářích sedíš s lidmi a nevíš,
kdo kolik bere - to je největší tajemství, nikdo
ti to neřekne - to je mezi tebou a tvým bossem.
Nikdo se o penězích nebaví, to je soukromá
věc. Můžou tam být někdy i špatné vztahy mezi
lidmi a může se stát, že když si dva nerozumí,
jeden z nich jde prostě pryč - dá výpověď. Samozřejmě je tam i respekt.
Jiřinka: Já jsem pracovala pro New York City
v nemocnici, kde byla snůška všech možných
národů - hodně Filipínek, které jsou velice dobře vzdělané, přátelské, hodné - měla jsem s nimi
tu nejlepší zkušenost. Dodnes jsem s nimi ve
styku, máme spolu přátelský vztah. Naším pojítkem byla angličtina, také nás spojovalo to, že
jsme byly každá z jiné země. Pomáhaly jsme si
v práci, trávily jsme společně volný čas…
Jak vidíte možnosti uplatnění Čechů v Americe?
Pavel: Neznám Čecha, kterému by se v Americe vedlo nějak špatně. Každý to prostě někam
dotáhne, když se snaží. Když jsme emigrovali
v devětašedesátém, tak každý v životě nějak
uspěl, nikdo nestrádal - i s těmi periodami
nezaměstnanosti. Každý to nějak překlenul
a dožil velice dobře. Například můj kamarád,
který je dneska milionář, skupoval kostry vyhořelých domů. Všichni se mu tenkrát smáli,
ale dnes je vlastníkem asi pěti domů a žije
z nájemného.
Jiřina: Já jsem musela v nemocnici udělat
státní zkoušku. Kdybych ji neudělala, tak bych
měla o polovinu menší plat. Někteří lidé, třeba
i doktoři, kteří neuspěli u státní zkoušky, museli dělat třeba něco úplně jiného, než co vystudovali. Záleželo to na schopnostech člověka.
Každopádně, v našem okruhu, kde jsme se znali, byl každý úspěšný. V poslední době Amerika
nové imigranty moc nepřijímá. Češi tam pracují většinou načerno a dělají spíše podřadnější
práce, proto to většinou nikam nedotáhnou.
Pavle, řekni nám nějakou zprávu - message
- pro současné třicátníky, lidi, kteří už za
sebou mají nějakou kariéru, jsou na prahu
třicátého věku, žijí ve svobodné zemi, nic
je nenutí někam utíkat, nejsou tu žádné
tanky, žádná nouze. Jsme na tom v podstatě
podobně, jako jsou na tom Američani. Co bys
jim poradil, když se podíváš na to, jak žijí lidé
v Americe a jak žijí tady, aby prožili svůj život
stejně zajímavě a kvalitně jako vy.
To je velice těžká otázka, jak na to odpovědět
… Nejdůležitější je zdokonalovat se ve svém
oboru. Já jsem se musel neustále zdokonalovat
a lidé v Americe říkají, že každý musí být „flexible and adaptable“ - to znamená, že je potřeba
své práci něco obětovat. Já jsem jezdíval tisíce
mil do Ohia, protože žádné jiné východisko
nebylo. Když třeba dostaneš nějakou novou
zakázku, musíš se přizpůsobit a ne říct: “ Já to
nebudu dělat!“ My jsme pracovali na atomové
elektrárně, nikdo o tom nic nevěděl - včetně mě
a mého šéfa, ale dokázali jsme se přizpůsobit,
naučit se nové věci a všechno zvládnout. Tak to
musí v životě být!
Děkuji vám za rozhovor a cenné životní
zkušenosti…
Libor Musil,
předseda představenstva
11
NAPSALI O NÁS
ZAČÍNAL S PILOU A SVÁŘEČKOU, DNES
MONTUJE HALY PO CELÉM SVĚTĚ
MÁ POBOČKY V NĚKOLIKA ZEMÍCH SVĚTA, DVĚ STĚ ZAMĚSTNANCŮ, PRESTIŽNÍ ZAKÁZKY. PODNIKÁNÍ LIBORA
MUSILA, SE KTERÝM ZAČAL PŘED 25 LETY V OPUŠTĚNÉM CUKROVARU, SE ROZROSTLO DO VELKÝCH ROZMĚRŮ.
DAŘÍ SE MU JAK U ZÁKAZNÍKŮ, TAK U ODBORNÉ VEŘEJNOSTI. TA PROHLÁSILA JEHO SPOLEČNOST LIKO-S ZA
RODINNOU FIRMU ROKU. PŘÍBĚH LIBORA MUSILA JE TROCHU JAKO Z POHÁDKY. DO PODNIKÁNÍ SE PUSTIL
HNED PO REVOLUCI SE SVÝM TCHÁNEM. OPUSTIL DOBRÉ MÍSTO TECHNOLOGA VÝROBY VE STÁTNÍ FABRICE NA
ELEKTROMOTORY A VRHL SE DO STAVĚNÍ HAL V TEHDEJŠÍM ČESKOSLOVENSKU A V NĚMECKU. BYLO MU 26 LET
A CHTĚL PRACOVAT SVOBODNĚ A NA SVÉM.
Jak vzpomínáte na začátky podnikání
v 90. letech?
Na tu dobu moc rád vzpomínám, i když
si už nyní nedovedu představit, jak jsme
to vůbec zvládli. Naše první technologické
vybavení byla svářečka, kterou jsem vzal
z domu společně s nářadím, vypůjčená
strojní pila na profily s autogenem a to vše
umístěné v nezateplené hale ve zkrachovalém cukrovaru.
K mému manažerskému vybavení patřil
stolní telefon, kterému se ve vymrzlé kanceláři nevracel číselník do původní polohy,
obstarožní psací stroj a od tchána vypůjčená Škoda 120. S manželkou, která se také
pustila v té době do podnikání, jsme na konci měsíce vraceli flašky od nápojů, abychom
měli peníze na jídlo pro nás a malou dcerku.
Ale po čase se podnikání začalo rozjíždět,
že?
Naším zákazníkem byl každý, kdo chtěl
něco postavit. Ale v té době u nás takových
investorů nebylo mnoho. Každý čekal, co
vlastně bude. Byla to překotná léta. Pak ale
přišla první zakázka, hala pro státní podnik
Ferona v Brně. Ta hala tam slouží dodnes.
Chtěl jsem už od začátku pracovat i pro
zahraniční partnery. Tak jsem bez znalosti
jazyka vyrazil obchodovat do Německa. Po
mnoha patáliích jsem časem získal první zakázky na haly ve východní části země a také
kontrakt na dodávky stolků na tapetování
pro síť hobby marketů v západní části Německa. Takže místo cukru, odjížděly celé
dva roky ze slavkovského cukrovaru kamiony plné tapetovacích stolků za německými
kutily.
Půjčil jste si peníze do začátku?
V úplných počátcích jsme měli pouze pár
tisícovek, které poskytl tchán. Já neměl ani
vindru, a tak nezbylo než požádat dodavatele o delší splatnosti a zákazníky, aby
platili dopředu. Jednoduchá matematika.
Později se nám na provoz podařilo získat
úvěr u okresní banky. To v té době nebyl
tak velký problém, i když úroky byly přes
10 procent.
12
Ve společnosti LIKO-S pracuje celá rodina. Manželé Musilovi, jejich syn Jan, dcera Hana a zeť
Orraine.
Jak se firma postupně rozšiřovala?
Najednou jsme rostli přímo raketově, takže jsme měli do tří let 300 zaměstnanců. Bylo
to neuvěřitelné, zakázky se jen hrnuly. Tenkrát jsme udělali za týden tolik práce, kolik
nyní udělám za půl roku. Nebyly mobily ani
fax, takže jsme všude museli být osobně a já
najezdil ve škodovkách po Evropě ročně 200
tisíc kilometrů.
Nevím, na jaký pohon jsme to tenkrát jeli,
ale myslím, že to byla výbušná směs radosti ze svobody, víry v krásnou budoucnost
a chuti něco rychle dokázat. V rozkvětu
nám ze začátku pomohly zakázky v rekonstruované východní části Německa a záhy
zastupování špičkových západních firem ve
střední Evropě. Hodně jsme se od nich naučili a brzy jsme je také přerostli.
Dnes jste se „ustálili“ na dvou stech
zaměstnanců. Máte problém stejně jako
řada podniků najít vhodné lidi?
Lidi nenabíráme, ale pečlivě vybíráme.
Na jedné straně je důležitá jejich odbornost, ale na druhé straně musejí mít osobní
předpoklady, aby se sžili s naší firemní filo-
zofií, a to je pro některé lidi příliš náročné.
Pokud chceme pracovat na špičce v oboru,
tak si všichni musíme uvědomit, že tam
fouká.
Lovit v dnešní zhýčkané a špatně vzdělané populaci houževnaté odborníky do
obchodu, do přípravy projektů, do výroby
a na montáže, je opravdu potíž. Výběr, dovzdělání a výchova nového pracovníka nás
stojí mnoho peněz. Tím se zdražuje naše
práce. Částečně tento problém řešíme svým
vlastním systémem vzdělávání. Ale je potřeba, aby se tímto zabývali lidé zodpovědní
za vzdělávání v naší zemi a placení z našich
daní.
Když už jsme se dostali k té firemní filozofii, viděla jsem, že vydáváte pro zaměstnance vlastní firemní časopis. To je zajímavý nápad.
Vydáváme ho už sedmnáctým rokem a od
běžných časopisů se liší tím, že autory příspěvků jsou naši kolegové nebo blízcí spolupracovníci. Pomáhá v komunikaci, která je
jedním z pilířů naší firemní strategie. Lidé
si tak každý měsíc mohou přečíst aktuál-
ZDRAVÍ LIDÉ - ZDRAVÁ FIRMA
ní informace ze života společnosti a jejích
zaměstnanců.
A zaměstnancům šijete oblečení.
Chceme být identifikovatelní. Uvnitř i navenek. Oblečením i chováním, na které klademe velký důraz. K image moderní firmy
prostě patří i firemní oblečení. A máme nejenom účelné, ale i slušivé modely. Nejenom
pro zaměstnance ve výrobě, ale i na administrativních a manažerských pozicích. A oceňují to nejenom zaměstnanci, ale i partneři
a spolupracovníci firmy. Zaměstnanec i zákazník je pro nás partnerem, který zasluhuje být v centru pozornosti. Přesně v duchu
baťovských tradic, v duchu poctivého a společensky přínosného podnikání.
Říkal jste, že jste vždy chtěl spolupracovat se zahraničními partnery. Dnes máte
pobočky v mnoha zemích včetně Indie.
Jaký je objem vašeho exportu?
Firma má tři divize a každá má svůj export. Takže vývoz příček představuje 40 %
z obratu divize Interiéry, vývoz Chytré izolace a Živých staveb je 20 % pro divizi Energy
a nejlépe je na tom Kovovýroba, která vyváží
95 % svých technologických linek z nerezových ocelí. Výrobky ze stavebních divizí jdou
především do západní Evropy, kovovýroba
vyváží do celého světa.
Získali jste titul Rodinná firma roku. Kolik
členů rodiny v LIKO-Su pracuje?
Ve firmě pracuji s manželkou téměř od
začátku. Po dokončení vzdělání v Anglii se
k nám připojil syn Jan a potom také dcera se
svým manželem z USA. Naše děti žily s firmou od malička, protože jsme firemní věci
museli řešit i před nimi a hodně věcí jsme
jim vysvětlovali. Vyrůstali v takovém podnikatelském inkubátoru a nyní z nich máme
radost, když je vidíme při práci. Snažíme se
věci řešit v klidu, ale ne vždy to v dnešním
byznysu jde. Někdy je třeba dát prostor emocím. Naše rodina se každý den učí při práci
spolu pěkně a efektivně komunikovat a nevyhýbáme se tomu ani při rodinných akcích.
Není možné mít na jedné straně výhody plynoucí z vlastnictví firmy a na druhé straně
tomu něco neobětovat. Jsme s manželkou
velmi rádi, že se naše děti rozhodly pracovat
v naší rodinné firmě.
Jaké máte plány do budoucna?
Nyní nechceme společnost příliš rozšiřovat. Chceme zůstat střední firmou zaměřenou na dokonalý servis pro naše zákazníky.
Ale vedle toho chceme, aby naše podnikání
bylo i intelektuálním dobrodružstvím pro
členy naší rodiny a naše zaměstnance. Z toho
důvodu investujeme mnoho peněz do vývoje
nových produktů, do nových trhů, kde se stále máme co učit.
Autor: Kateřina Hovorková
BUĎME ZDRAVÍ!
CIBULE A ZÁZVOR
Přemýšlíte, jak se v tomto ročním období
nepřidat k velké části národa, která
nevyjde z domu bez kapesníků, případně
nevyjde, kvůli nachlazení nebo chřipce,
vůbec? Mám pro vás pár ověřených tipů
a rad.
Za přírodní antibiotika a antivirotika jsou
považována česnek a cibule. Potlačují množení
bakterií, zásobují tělo vitamíny a ulehčují odkašlávání. Při nachlazení jsou levnou a účinnou
pomocí, kterou máme obvykle hned při ruce.
Cibule obsahuje nejen velké množství
vitamínu C, který je nezbytný pro dobrou obranyschopnost organismu, ale i vitamíny skupiny
B, které udržují zdravý nervový systém, kůži
i sliznice, což je důležité zejména při zánětech
nosohltanu. Součástí jsou také flavonoidy,
které působí v těle jako antioxidanty, které
organismus potřebuje pro zachování zdraví,
a zmírňují projevy alergií.
Další důležitou složkou jsou sirné sloučeniny,
které působí jako přírodní dezinfekce a antibiotikum. Potlačují množení bakterií a plísní, díky
Očištěný zázvor nakrájíme nadrobno. Citron
zbavíme kůry a odstraníme i jeho bílou část.
Pokud použijeme bio citron bez chemických
postřiků, stačí, když ho důkladně omyjeme horkou vodou a kůru můžeme ponechat. Bio citron
s kůrou nebo oloupaný citron nakrájíme. Do
sklenice vložíme nakrájený zázvor s citronem
a zalijeme medem. Medu nedáváme úplně
do plna, protože citron pustí šťávu. Sklenici
uzavřeme a dáme na 2 týdny do lednice.
Zázvorový sirup s medem dáme po 2 lžičkách do poháru na čaj, zalijeme horkým čajem
a můžeme pít. Jakmile vidíme, že nám sirup
dochází, stačí jen doplnit med do stejné sklenice a máme sirup stále v zásobě. Med je dobrý
konzervační prostředek, takže takto připravený
lék nám vydrží v lednici i 2 - 3 měsíce.
Hodně zdraví!
Dagmar Burdová
asistentka divize Interiors
MODERNÍ RECEPT NA ZÁVĚR
Zelené potraviny - Mladý
ječmen, Chlorella a Spirulina
Zelené potraviny jsou vitamínovou bombou,
významnými zdroji aminokyselin, enzymů,
minerálů a stopových prvků. Posilují imunitní
systém, mají silné protizánětlivé a dezinfekční
účinky a působí proti virovým infekcím. Tyto
potraviny, ať už ve formě tablet (Chlorella
a Spirulina) nebo nápoje (Mladý ječmen), jsou
skvělou prevencí chřipek, nachlazení a celkově pomáhají zvýšit odolnost organismu.
Lenka Doležalová
asistentka divize Energy
Dáša Burdová právě připravuje za
nemalé podpory Lukáška a Davídka
zázvorový sirup.
čemuž cibule pomáhá jak při infekcích horních
cest dýchacích, tak při infekcích střevních.
A jak poznáte opravdu zdraví prospěšnou
cibuli? Čím více vás její příprava rozpláče, tím
více prospěšných látek pro organismus obsahuje. Tato léčba však zřejmě nebude oblíbená
u vašich kolegů, se kterými trávíte celé dny
v jedné kanceláři.
Mám pro vás tedy další tip a tím je zázvor.
Zdraví prospěšné účinky zázvoru jsou
pověstné. Naložený zázvor v medu pomáhá
proti bolestem hlavy, infekcím horních cest
dýchacích, nevolnostem (zejména v těhotenství), nadýmání, pálení žáhy nebo průjmovým
onemocněním.
Jak si tento levný lék připravit?
Potřebujeme sklenici s uzávěrem, citron,
zázvor a med.
Ať slouží!
Převzato z portálu iDNES 30.1.2015
13
AKTUÁLNĚ
REVOLUČNÉ
MATERIÁLY PRE DESIGN
A ARCHITEKTÚRU
pre použitie inovatívnych materiálov, ktoré sú v dnešnej dobe veľmi
trendy. Kniha zároveň ponúka systematický prehľad aktuálne dostupných udržateľných materiálov a poskytuje čitateľovi o nich informácie.
Skúma prírodné a biologicky rozložiteľné materiály, pričom takisto
predstavuje materiály s multifunkčnými vlastnosťami a potenciálom pre
zníženie energetických potrieb.
Kniha je rozdelená na osem kapitol:
Izolácia a obalový materiál z mycélia húb, rám bicykla z bambusu,
snowboard z ligninu, mozaika z kokosových orechov domy z textílií to sú
len niektoré z materiálov, ktoré sú obsiahnuté v knihe MATERIAL REVOLUTION od Sascha Peters. Jedná sa o knihu kde je systematický prehľad
zo sveta udržateľných materiálov, čo tieto materiály môžu dosiahnuť,
voľba materiálu ako nástroj pre architektov a dizajnérov, ciele a rozsah
pôsobnosti.
Už teraz je jasné, že mnohé suroviny budú pre nás k dispozícií len
v obmedzenom množstve a vedci v tomto smere vykonávajú intenzívny
výskum možných alternatív. Udržateľnost je magické slovo pre lepšiu
budúcnosť v politike a priemysle.
Designéri a architekti majú v tomto smere osobitú zodpovednosť a úlohu. Práve oni rozhodujú aké materiály a technológie použijú do svojich projektov a preto majú enormný vplyv na udržateľnosť našeho
„produktového sveta“. V knihe je veľa nových materiálov, ktoré čakajú
na svoje využitie a nakladanie s nimi, knihu odporúčam ako inšpiráciu
1. Základné BIO materiály,
2. Biorozložiteľné materiály,
3. Recyklované materiály,
4. Izolačné materiály a ľahké
konštrukcie,
5. Materiály meniace tvar,
6. Multifunkčné materiály,
7. Energiugenerujúce materiály
a svetlom ovlivňované materiály
8. Udržateľné výrobné procesy.
Prajem príjemnú inšpiráciu.
Eva Tabačková
asistentka marketing a propagace
BLAHOPŘEJEME
OSLAVENCŮM
7
Jaroslav KUČERŇÁK
pracovník výroby AIS
8
Antonín ŘIČÁNEK
projekt manažer divize
Interiors
9
Roman MACKO
ředitel pobočky
Slovensko
9
Matěj PIATNICA
technický specialista/
konstruktér kanceláře
Praha
Patrik ŠKULTÉTY
pracovník výroby AIS
ÚNOR
ÚNOR
28
Luděk REJDA
obchodní manažer
subdivize Chytrá
izolace®
28
Matěj KNEBL
technický specialista/
konstruktér kanceláře
Praha
28
Jiří TOUŽÍN
pracovník výroby AIS
ÚNOR
15
Renáta PIRNÍKOVÁ
asistentka/koordinátorka
pobočky Slovensko
17
Pavol ŽÁK
projekt manažer
pobočky Slovensko
ÚNOR
14
26
Lukáš ŠIMKA
technický specialista/
konstruktér kanceláře
Praha
ÚNOR
ÚNOR
ÚNOR
22
Pavel PAVLÍK
vedoucí realizačního
týmu divize Interiors
ÚNOR
ÚNOR
11
21
Petr HRABOVSKÝ
vedoucí provozu
kovovýroby
ÚNOR
ÚNOR
ÚNOR
18
Tomáš PIXA
technický specialista/
konstruktér kanceláře
Praha
ÚNOR
ÚNOR
VÝROČÍ U FIRMY
LIKO-S TEAM ANNIVERSARY
ÚNOR
Petr Hrabovský
1. 2. 1995
20 let
Jaroslav Zourek
1. 2. 1995
20 let
vedoucí provozu
kovovýroby
zámečník/svářeč
vedoucí pracovní skupiny
Dalibor Kučera
1. 2. 1996
19 let
pracovník výroby AIS
Stanislav Dvoran
18. 2. 2002
13 let
zámečník/svářeč
Antonín Řičánek
1. 2. 2005
10 let
projekt manažer divize
Interiors
22. 2. 2006
9 let
specialista výroby AIS
Milan Florian
1. 2. 2008
7 let
technický specialista/
konstruktér divize
Production
Dalibor Pospíšil
1. 2. 2008
7 let
pracovník výroby AIS
Antonín Aujezdský
1. 2. 2012
3 roky
zámečník/svářeč
22. 2. 2012
3 roky
technický ředitel divize
Energy
Agnieszka
Chovancová
4. 2. 2013
2 roky
asistentka marketingu
a propagace na MD
Martin Víšek
1. 2. 2014
1 rok
Jana Vránová
1. 2. 2014
1 rok
vedoucí nákupu divize
Support
asistentka subdivize
Lucie Krutílková
19. 2. 2014
1 rok
technický specialista/
konstruktér divize Energy
Michal Prát
28. 2. 2014
1 rok
zámečník/svářeč
Aleš Spálovský
Lukáš Kovařík
Chytrá izolace®
BLAHOPŘEJEME
OSLAVENCŮM
1
Jan VIMR
ředitel subdivize Chytrá
izolace®
Leona ŠVANDOVÁ
asistentka divize
Interiors
BŘEZEN
1
BŘEZEN
1
Dalibor POSPÍŠIL
pracovník výroby AIS
Michal ŘIČÁNEK
pracovník výroby AIS
Jakub UHERKA
zámečník/svářeč
Luboš ŠENKYŘÍK
vedoucí skladu
17
28
Ivo ROD
aplikátor/izolatér
subdivize Chytrá
izolace®
28
Jaroslav ZOUREK
zámečník/svářeč
vedoucí pracovní
skupiny
Michal RYZÍ
obráběč CNC
30
ÚČETNÍ
CNC FRÉZAŘ
SVÁŘEČ
PROJEKTOVÝ MANAŽER kanceláře Praha
PROJEKTOVÝ MANAŽER divize Interiors
APLIKÁTOR / IZOLATÉR
OBCHODNÍ MANAŽÉR CHYTRÉ IZOLACE – Plzeňský,
Karlovarský a Moravskoslezský kraj
ASISTENT REALIZACÍ DIVIZE ENERGY
ASISTENTKA PERSONÁLNÍHO ODDĚLENÍ
Více info: www.zivestavby.cz/KARIÉRA
BŘEZEN
Petr PERNICA
člen dozorčí rady
TECHNIK VÝVOJE
MISTR VÝROBY
Lukáš SMOLÍK
aplikátor/izolatér
subdivize Chytrá
izolace®
30
BŘEZEN
10
OFFICE MANAGER PRO EXPORT
16
BŘEZEN
BŘEZEN
10
Lubomír NOVOTNÝ
controller
BŘEZEN
BŘEZEN
9
TECHNICKÝ SPECIALISTA / KONSTRUKTÉR kanceláře
Praha
BŘEZEN
BŘEZEN
5
16
Karel FEJFAR
technický specialista/
konstruktér divize
Production
BŘEZEN
BŘEZEN
2
12
BŘEZEN
Pavel DVOŘÁK
pracovník výroby AIS
ROZŠIŘUJEME ŘADY
LIKOSÁKŮ
Dalibor SKÁCEL
obchodní asistent Chytré
izolace®
BŘEZEN
BŘEZEN
1
AKTUÁLNĚ
Martin VIKTORÝN
pracovník výroby AIS
BŘEZEN
Peter ŠINAL
montér divize Interiors
BŘEZEN
VÝROČÍ U FIRMY
LIKO-S TEAM ANNIVERSARY
BŘEZEN
Milan Moric
1. 3. 2001
14 let
Martin Diviš
3. 3. 2008
7 let
ředitel divize Energy
Jaroslav Svědík
29. 3. 2009
6 let
montér divize Interiors
Filip Kadeřávek
1. 3. 2012
3 roky
provozní ředitel divize
Production
12. 3. 2012
3 roky
obchodní manažer
Svatopluk Kalvostr
1. 3. 2013
2 roky
aplikátor/izolatér
Jan Šmíd
4. 3. 2013
2 roky
zámečník/svářeč
Jana Matyášová
1. 3. 2014
1 rok
vedoucí kantýny
Adam Střapec
7. 3. 2014
1 rok
10. 3. 2014
1 rok
Martin Aľušík
Karel Hudec
zámečník/svářeč
Krásné jaro v jarní kolekci LIKO-Style přejí všem našim
čtenářům Tereza Lánová, Ondrěj Jaroš a Tomáš Přibilík.
pobočky Slovensko
technický specialista/
konstruktér divize
Production
technický specialista/
konstruktér Export
LIKOSÁČEK, MĚSÍČNÍK PRO ZAMĚSTNANCE
A OBCHODNÍ PARTNERY SPOLEČNOSTI LIKO-S XVIII. ročník, MK ČR E 17446,
vydáno ve Slavkově u Brna 27. 2. 2015.
VYDAVATEL:
LIKO-S, a.s., U Splavu 1419,
684 01 Slavkov u Brna, IČ 60734795,
e-mail: [email protected].
REDAKČNÍ RADA:
Jiří Stratil, Dagmar Burdová, Lenka Doležalová, Martina
Drápalová, Světlana Honsová, Martina Polová, Jana Vránová.
sazba a zlom: Eva Tabačková
Několik posledních čísel Likosáčku
najdete na:
www.liko-s.cz
15
Pro malé Likosáčky
PŘIPRAVILA A NAKRESLILA HANKA MICHALKIEWICZOVÁ, CUSTOMER SERVICE DIVIZE PRODUCTION
CAP
[ KEP ]
SKI
GLOVE
[ GLAV ]
ICE SKATE
[ SKI ]
[ AJS SKEJT ]
POMÍCHALA SE NÁM PÍSMENKA
U OBRÁZKŮ NAHOŘE
SNOWMAN
[ SNOUMEN ]
SCARF
[ SKARF ]
VYMALUJTE SI OBRÁZKY
[ ZOPAKUJ SI ANGLICKA SLOVÍČKA ]
1. KIS
2. APC
3. OLGEV
5. CEI ATEKS
6. WOASNNM
DOPLŇTE SI PÍSMENKA DO TAJENKY
ICE C
REAM
4. FRCSA