Prezentace

Transkript

Prezentace

Historie RL průzkumu
Konference PVO 2014
Ing. Petr Vobecký, Ph.D.
Počátky využití 3.rozměru válčiště
●
4.červen 1783 - 1.horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů
●
1793 první upoutaný balón u francouzské Severní armády
●
2. dubna 1794 vytvořena první rota aerostatierů
●
●
●
1799 - 13 velkých aerostatů (řečených 1. třídy) a 10
menších (2. třídy)
Později Francie vedla útočné války a balonářské jednotky
nestačily rychlým manévrům => zrušeny a balóny
rozprodány.
Další nasazení až během pruského obléhání Paříže v roce
1870 (66 letů s poštou a pro transport osob).
1.světová válka
●
●
●
●
Rozvoj letectva
Strach pozemních jednotek před
bombardováním
Budování PVO
První organizování průzkumu vzdušného
prostoru
Pozorovací pomůcky
●
Optické – dalekohledy
●
Akustické – naslouchací přístroje
Počátky vzniku radiolokace
●
●
●
●
1887 německý fyzik Heinrich Hertz objevil, že radiové vlny
mohou procházet přes některé typy materiálů a jiné je
odráží. Existence elektromagnetických vln předpověděl již
James Clerk Maxwell, ale první je úspěšně vyrobil a
detekoval Hertz.
1897 Alexander Stěpanovič Popov při pokusech
navazování spojení mezi loďmi v Baltickém moři objevil
odraz elektromagnetické energie od změny prostředí.
30. dubna 1904, Christian Hülsmeyer z Düsseldorfu,
Německo, získal patent pro svůj „telemobiloskop“ –
radiový detektor kovových předmětů, využívající jako VF
generátor jiskřiště, zjišťující lodě do 10 km.
Nikola Tesla v srpnu 1917, navrhl princip využití výkonové
impulzní VF energie pro jednoduchý radiolokační přístroj.
Telemobilskop
Historie magnetronu
●
●
●
●
●
●
1921 – Albert W. Hull (General Electric) – objevil pohyb elektronů v
cylindrické diodě umístěné v magnetickém poli, nazval tuto elektronku
„magnetron“;
1924 - německý fyzik Erich Habann z Jeny vyvinul dělený 2 dutinový
trubicový magnetron pracující do 100 MHz;
1924 – August Žáček z Prahy vyvinul dutinový magnetron s pevnou
cylindrickou anodou s frekvencí do 1 GHz;
1929 – K.Okabe z japonské Tokohu Univerzity v Sendai vyvinul
štěrbino-anodový magnetron pracující na 5,35 GHz;
27.11.1935 německý fyzik Dr. H. E. Hollmann (Telefunken) podává
patent na multidutinový magnetron v Německu a 1937 totéž v USA;
únor 1940 - J. Randall a H. Boot z Birminghamské University
podávají patent na výkonový multidutinový magnetron s chlazením
kapalným médiem.
Vznik radiolokátoru
●
●
●
Na podzim 1922 A. H. Taylor a L. C. Young z
Naval Research Laboratory v USA zaměřili
dřevěnou loď s použitím stálé vlny.
1926 využili princip radiolokace Breit a Tuve z
Carnegiova ústavu ve Washingtonu k měření
výšky ionosféry.
v 2.polovině 30.let se objevují nová zařízení pro
„radiové zjišťování a měření vzdáleností
letounů“, nazývaná „RADAR” z anglického
„RAdio Detection And Ranging” (radiové zjištění
a zaměřování).
První radiolokátory v Německu
●
●
●
Podzim roku 1934 - GEMA (pod vedením Dr.Hollmana) v Německu
postavila první radarový vysílač pro zjišťování lodí. Tento radar
pracoval na vlnové délce 50 cm a zjišťoval lodě do vzdálenosti kolem
10 km.
V létě 1935 GEMA vyvinula impulzní radar, který dokázal zaměřit loď
Königsberg na vzdálenost 8 km. Používal Braunschenovu trubici a
dosahoval přesnosti 50 m. Byl zkoušen i magnetron, avšak ten dosud
neměl dostatečně stabilní kmitočet. Radar pracoval na vlnové délce
60 - 80 cm a dokázal zachytit letoun na výšce 500 m na vzdálenosti
28 km. Byl to první funkční radiolokátor na světě. Na jeho základě
byly vyvinuty pozemní radary nazývané "Freya" a lodní radary
"Seetakt".
Telefunken postavila v roce 1936 radar "Darmstadt" (nazvaný podle
místa, kde Hollman studoval 9 let), který byl později přejmenován na
Würzburg.
První radiolokátory ve Velké Británii
●
●
V lednu 1935 oznámil M. E. Wimperis siru Watson-Wattovi, že
k zaměřování letadel mohou být využívány radiové vlny. Sir
Watson-Watt napsal memorandum podvýboru PVO Výboru
Obrany Impéria k podpoře vývoje RDF (Radio direction finding)
systému. Na základě tohoto dopisu a úsilí Henry Tizarda byl
zahájen soustředěný program vývoje radaru v Anglii.
V únoru 1935 první demonstrace schopností systému CH
(Chain Home) nedaleko Daventry s využitím krátkovlnných
rozhlasových vysílačů BBC
●
1936 - prvních pět stanic CH uvedeno do služby
●
Do vypuknutí války 1939 již bylo ve službě 21 stanic CH
●
Současně v r.1936 zahájen vývoj přehledových radarů CHL
(Chain Home Low), jež byly nasazeny do služby v r.1939.
První radiolokátory v USA
●
●
Vývoj přehledových radarů v USA byl zahájen v United States
Signal Corps kolem roku 1930. V roce 1935 byly prováděny
testy magnetronu fy RCA pracujícího na vlně 9 cm. První
funkční vzorek radaru byl postaven v roce 1937, na jehož
základě byly od roku 1940 stavěny radary řady SCR-270.
1934 a 1935 první experimenty s impulzním radarem v Naval
Research Laboratory v USA, v r. 1936 dosáhli dosahu až 38
mil. V prosinci 1938 při zkouškách radaru XAF na lodi USS New
York pracujícího na frekvenci 200 MHz dokázali zachytit letadla
na vzdálenost přes 100 mil. Na jeho základě byl vyvinut radar
CXAM, pracující na frekvenci 400 MHz (l = 75 cm). Firma RCA
(Radio Corporation of America) jich v roce 1940 postavila 20 ks.
První radiolokátory v Sovětském svazu
●
●
●
●
●
●
16 ledna 1934 Pavel Konratěvič Oščepkov na zasedání Akademie
věd představil svůj návrh radiolokační stanice a již v červenci byly
provedeny úspěsné zkoušky s radarem na vlně 5 m.
Koncem roku 1934 postaveny zkušební radary Vega a Konus
8.7.1937 Oščepkov zavřen v souvislosti s kauzou maršála Michajla
Ivanoviče Tuchačevského, odsouzen na 5 let, ale 17.12.1939
osvobozen, k vývoji RL se však už nevrátil, po návratu pracoval na
přístroji pro noční vidění.
V roce 1938 zahájena sériová výroba radarů RUS-1
(радиоулавливатель самолётов) Reveň (do války vyrobeno 45 ks)
1940 zahájena výroba RUS-2 Redut (1. impulzní radar) se 2
anténami (1940 a 41 vyrobeno 12 ks)
1941 zahájena výroba RUS-2 Pegmatit – jednoanténový radar
vyráběn v mobilní verzi (celkem 1941-1945 vyrobeno 132 ks) i ve
stacionární verzi RUS-2c (celkem 1941-1945 vyrobeno 463 ks)
Rozvoj radiolokace v průběhu
2.světové války
●
Přechod na kratší vlnové délky 10 a 3 cm
●
Zavedení rozpoznávacího zařízení IFF
●
Vývoj ochran proti pasivnímu rušení (SPC)
●
Ochrana proti aktivnímu rušení přeladěním
●
●
●
Mobilita radarů (vozidla, přívěsy, radarové
vlaky)
Zavedení 3D radarů s fázovanou anténou
(Německo – Mamut, Wasserman)
Vývoj 3D radarů s měřením výšky goniometrem
Budování PVO v Československu
●
●
●
●
Po válce čs. PVO budována podle vzoru
vítězných mocností.
K dispozici kořistní německé radary (RZ-III
Freya a RZ-IV Würzburg Riese) a radarový vlak
a několik amerických (SCR) z války.
Pro pozorování vzdušného prostoru vyhledány
body a provedena výstavba stanovišť PH, které
byly aktivovány podle potřeby na povel.
Až v roce 1950 zahájeno budování stálého
průzkumu vzdušného prostoru.
Organizace hlásné služby 1948-50
LOS
ÚHS
SHS
SHS
SHS
Až 7
SHS
SHS
SHS
Až 30
PH
LOS – Letecké operační středisko (Praha)
ÚHS – Ústředí hlásné služby (Praha)
SHS – Stanice hlásné služby
PH – Pozorovací hlásky
Výstavba PH
Organizace hlásné služby v létech
1950-55
VPLOSÚ
Obv. PLOSÚ
Čechy
158.hlpr Praha
RHS
PH
RHS
Obv. PLOSÚ
Morava
157.hlpr Olomouc
RHS
RHS
Obv. PLOSÚ
Slovensko
156.hlpr Zvolen
RHS
RHS
V roce 1952 byly hlásné prapory
reorganizovány na hlásné pluky.
Radarové vlaky
P-3A
Výzbroj 1950-55
P-20
P-8
Organizace RTV v letech 1956-60
VLPVOS
158.rtp Žatec
155.rtp České
Budějovice
157.rtp Brno
156.rtp Zvolen
Až 9 RTH
RTH
Až 15 PH
PH
V roce 1958 byl 155.rtp
redislokován z Českých
Budějovic do Bechyně.
Výzbroj 1956-60
P-15
P-10
P-30
Hl.správa
L a PVOS
7.aPVOS Praha
3.sPVOS Žatec
51.rtpr Chomutov
52.rtpr Dobřany
53.rtpr České Budějovice
54.rtpr Opatovice nad Labem
2.sPVOS Brno
61.rtpr Brno
62.rtpr Ostrava
63.rtpr Trnava (Hlohovec)
64.rtpr Zvolen
Až 5 RTH
U příhraničních RTH až 15 PH
Až 4 RTH
P-35
Výzbroj 1961-65
P-12
PRV-10
Výzbroj 1965-69
PRV-9A
PRV-11
P-14
Hl.správa
L a PVOS
3.dPVOS Žatec
Vel.PVOS
St.Boleslav
2.dPVOS Brno
51.rtpr Chomutov
61.rtpr Brno
(RTH: Lažany, Mikulášovice, Praha /Vidoule/,
Hájek /Jeneč/)
(Sokolnice, Mor.Budějovice /+o.s.Rancířov/,
Božice, Lavičky, Mor.Nová Ves)
52.rtpr Dobřany (od r.72 Stod)
62.rtpr Ostrava
(Stod, Poleň /k.Doubrava/, Zhůří, Katovice,
(Stará Ves /o.s.Studénka/, Chropyně,
Polička, Skalité, Starý Hrozenkov /Žítková/)
(Třeboň, Přední Výtoň /Sv.Tomáš/, Nová
Bystřice /Hůrky/)
63.rtpr Hlohovec
(? Hlohovec, Šurany, Mierovo, Zohor,
Rusovce)
(Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach)
64.rtpr Zvolen
55.rtpr Teplá u Mariánských Lázní
(Kříženec, Aš, Hřebečná /Albertamy/)
(? Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce,
Ožďany)
P-14F
Výzbroj 1969-77
P-12M
UNŽA-2
P15M
Hl.správa
L a PVOS
3.dPVOS Žatec
Vel.PVOS
St.Boleslav
2.dPVOS Brno
2.rtb Brno
3.rtb Chomutov
51.rtpr Lažany
61.rtpr Sokolnice
(rtr: Lažany, Mikulášovice, Matiněves,)
(Sokolnice, Mor. Budějovice /+o.s.Rancířov/,
Božice, Lavičky)
52.rtpr Stod
(Stod, Poleň /Doubrava/, Zhůří, Katovice)
62.rtpr Ostrava-Bělský Les
53.rtpr Třebotovice
(Stará Ves, Chropyně, Polička, Skalité)
(Třebotovice, Třeboň /Lomnice n.Lužnicí/, Přední
Výtoň /Svatý Tomáš/, Horní Vltavice, Nová
Bystřice /Hůrky/)
63.rtpr Hlohovec
(Hlohovec, Starý Hrozenkov /Žítková/, Šurany )
54.rtpr Nepolisy
(Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach, Chrudim)
(Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce,
Ožďany)
55.rtpr Planá u Mariánských Lázní
65.rtpr Mierovo
(Planá /Kříženec/, Aš, Hřebečná)
(Mierovo, Moravská Nová Ves, Zohor, Rusovce)
56.rtpr Praha-Zličín (od r. 85 Slaný-Podlešín)
U příhraničních rtr až 12 PH
(Vidoule /od r.85 Slaný-Drnov/, Jesenice, Vranov,
Ratiboř)
64.rtpr Zvolen
Celkem 44 rtr, z toho 33 v ČR.
Souvislé pokrytí od 300 m, kolem SH od 100 m výše.
Výzbroj 1977-91
P-37
K-66
PRV-17
PRV-13
RL-42
Oborona-14
RL-4AS
PRV-16
P-18
ST-68U
4.sPVO St.Boleslav
4.rtb Chomutov
4.rtp Brno
41.SkRLPzU Lažany
(StřRLPz=Lažany, Mikulášovice, Jesenice, Aš)
42.SkRLPzU Třebotovice
(Třebotovice, Ratiboř, Senožaty)
45.SkRLPzU Stod
43.SkRLPzU Sokolnice
(StřRLPz= Sokolnice, Moravské Budějovice, Božice)
44.SkRLPzU Stará Ves
(Stará Ves, Chropyně, Polička)
(Stod, Kříženec, Zhůří)
46.SkRLPzU Slaný
(Drnov, Martiněves, Adršpach, Nepolisy)
Pozorovací hlásky zrušeny
Celkem 20 stanovišť
Souvislé pokrytí od 300 m výše
Org.struktura listopad 1994-1995
4.sPVO St.Boleslav
41.rtb Chomutov
410.StřRLPz Lažany
42.rtb Č.Budějovice
43.rtb Brno
420.StřRLPz Třebotovice
430.StřRLPz Sokolnice
411.StřRLPz Mikulášovice
Odl.st.Svatý Tomáš
412.StřRLPz Adršpach
421.StřRLPz Stod
413.StřRLPz Nepolisy
422.StřRLPz Kříženec
414.StřRLPz Slaný
423.StřRLPz Senožaty
431.StřRLPz Božice
432.StřRLPz Moravské
Budějovice
433.StřRLPz Polička
434.StřRLPz Stará Ves
435.StřRLPz Chropyně
4.sPVO St.Boleslav
41.rtb Chomutov
43.rtb Brno
421.StřRLPz Stod
Budějovice
Org.struktura 1997-1999
Vel.VzS
Stará Boleslav
41. rtb Chomutov
42. smrtb
České Budějovice
43.rtb Brno
11.StřRLPz Lažany
41.rtpr variantních sil
42.rtpr REB
Budějovice
16.StřPPz Lažany
Souvislé pokrytí
od 1500 m výše
Od r.1998
36.StřPPz Sokolnice
Vel.VzS
Stará Boleslav
41. Sektor PzU
Chomutov
42.rtpr REB
České Budějovice
43. Sektor PzU
Brno
Do r. 2002
11.StřRLPz Lažany
Budějovice
16.StřPPz Lažany
Souvislé pokrytí
od 2000 m výše
Org.struktura od 1.1.2004
26.bVŘPz
Stará Boleslav
261. Středisko řízení a uvědomování CRC/ARS
262. Národní středisko velení a řízení ANCC
Odl.st.Polička
Odl.st.Mor.Budějovice
266. StřRLPz Třebotovice
Souvislé pokrytí
od 2000 m výše
269. Středisko přípravy specialistů (Větrušice)
Současná výzbroj
RAT-31DL
RL-4AS
PRV-17
ST-68
P-37
Nějaké dotazy?
Děkuji za pozornost.
Historie RL průzkumu
Konference PVO 2014
Ing. Petr Vobecký, Ph.D.
Dámy a pánové!
Dovolte mi abych ve svém vystoupení v krátkosti
pohovořil o historii radiololačního průzkumu v
Československu a České republice. Vzhledem k
tomu, že na své vystoupení mám k dispozici jen 20
minut, nemohu jít do větších podrobností, ale
zmíním se jen o hlavních důležitých faktech.
1
Počátky využití 3.rozměru válčiště
●
4.červen 1783 - 1.horkovzdušný balon bratrů Montgolfiérů
●
1793 první upoutaný balón u francouzské Severní armády
●
2. dubna 1794 vytvořena první rota aerostatierů
●
●
●
1799 - 13 velkých aerostatů (řečených 1. třídy) a 10
menších (2. třídy)
Později Francie vedla útočné války a balonářské jednotky
nestačily rychlým manévrům => zrušeny a balóny
rozprodány.
Další nasazení až během pruského obléhání Paříže v roce
1870 (66 letů s poštou a pro transport osob).
Průzkum vzdušného prostoru souvisí s počátky
využití 3.rozměru válčiště. Zde jsou uvedeny
počátky využití vzdušného prostoru k vedení bojové
činnosti.
Zpočátku to bylo k vedení průzkumu a řízení
dělostřelecké platby. Vzdušné prostředky na válčišti
poskytovaly výhodu.
Později to vedlo k použití 20 mm PL děl v PruskoFrancouzské válce vyrobených firmou Krupp.
2
1.světová válka
●
●
●
●
Rozvoj letectva
Strach pozemních jednotek před
bombardováním
Budování PVO
První organizování průzkumu vzdušného
prostoru
Hlavní nástup využití vzdušného prostoru k vedení
bojové činnosti spadá do období 1.světové války,
kdy došlo k rozvoji letectva. První zkušenosti s
využitím letectva k bojové činnosti pochází
z italsko-turecké (1911-1912) a balkánské války
(1912-1913). Proto už před začátkem 1.světové
války byly ve výzbroji jednotlivých armád PL kanóny
ráže 20 až 100 mm.
V souvislosti s využitím letectva k bombardovacím
účelům došlo k budováním PVO a organizování
průzkumu vzdušného prostoru za účelem výstrahy
a aktivace PVO.
V té době byly k dispozici jen optické a akustické
pomůcky.
3
Pozorovací pomůcky
●
Optické – dalekohledy
●
Akustické – naslouchací přístroje
Tyto prostředky však měly značnou nevýhodu –
závislost na okolním prostředí, tzn. na počasí,
denní době a okolním hluku. Mimo to byly omezeny
i malým dosahem.
Zde jsou uvedeny příklady akustických
naslouchacích prostředků, které byly ve výzbroji
armád v průběhu 1.světové války v meziválečném
období.
Na obrázku uprostřed jsou vidět i pozůstatky
britských akustických prostředků vybudovaných
před 2.světovou válkou.
4
Počátky vzniku radiolokace
●
●
●
●
1887 německý fyzik Heinrich Hertz objevil, že radiové vlny
mohou procházet přes některé typy materiálů a jiné je
odráží. Existence elektromagnetických vln předpověděl již
James Clerk Maxwell, ale první je úspěšně vyrobil a
detekoval Hertz.
1897 Alexander Stěpanovič Popov při pokusech
navazování spojení mezi loďmi v Baltickém moři objevil
odraz elektromagnetické energie od změny prostředí.
30. dubna 1904, Christian Hülsmeyer z Düsseldorfu,
Německo, získal patent pro svůj „telemobiloskop“ –
radiový detektor kovových předmětů, využívající jako VF
generátor jiskřiště, zjišťující lodě do 10 km.
Nikola Tesla v srpnu 1917, navrhl princip využití výkonové
impulzní VF energie pro jednoduchý radiolokační přístroj.
Vzhledem k uvedeným nedostatkům byly v období
mezi světovými válkami usilovně hledány možnosti
provádění průzkumu vzdušného prostoru, které by
nebyly přímo závislé na okolním prostředí
a na lidských smyslech. Takovým přístrojem se stal
v období mezi světovými válkami RADAR o němž
si pohovoříme později.
Na tomto obrázku jsou uvedeny hlavní mezníky
počátků vývoje radiolokace. Za povšimnutí stojí
Telemobilskop německého inženýra Christiana
Hülsmeyera z Düsseldorfu.
5
Telemobilskop
Tento přístroj byl konstruován jako antikolizní výstražné
zařízení pro lodě a pracoval velmi spolehlivě.
Hülsmeyerův zájem o takové zařízení byl motivován jeho
žalem nad tragickou smrtí jeho matky, která zahynula
při kolizi dvou lodí.
Jako VF generátor využil jiskřiště a vytvořené vlny
směroval pomocí trychtýřové směrové antény a odražený
signál přijímal dvěma směrovými anténami připojenými
k jednoduchému přijímači na bázi kohereru se
zvonkovým obvodem.
Když se přiblížila loď, systém vydal zvoněním poplašný
signál. Ačkoliv tento systém byl velmi jednoduchý, byl
schopen spolehlivě zjišťovat lodě zpočátku do
vzdálenosti 3 km. Později zvýšil dosah až na 10 km.
Tento systém pak patentoval 11. listopadu 1904 v Anglii.
Kdyby byl tento systém instalován na Titaniku, nemusel jít
o 8 let později ke dnu.
6
Historie magnetronu
●
●
●
●
●
●
1921 – Albert W. Hull (General Electric) – objevil pohyb elektronů v
cylindrické diodě umístěné v magnetickém poli, nazval tuto elektronku
„magnetron“;
1924 - německý fyzik Erich Habann z Jeny vyvinul dělený 2 dutinový
trubicový magnetron pracující do 100 MHz;
1924 – August Žáček z Prahy vyvinul dutinový magnetron s pevnou
cylindrickou anodou s frekvencí do 1 GHz;
1929 – K.Okabe z japonské Tokohu Univerzity v Sendai vyvinul
štěrbino-anodový magnetron pracující na 5,35 GHz;
27.11.1935 německý fyzik Dr. H. E. Hollmann (Telefunken) podává
patent na multidutinový magnetron v Německu a 1937 totéž v USA;
únor 1940 - J. Randall a H. Boot z Birminghamské University
podávají patent na výkonový multidutinový magnetron s chlazením
kapalným médiem.
Hlavní součástkou limitující dosah radiolokátorů byl
výkonový prvek vysílače, kterým se stal magnetron.
Na tomto obrázku jsou hlavní mezníky jeho vývoje.
Za povšimnutí stojí profesor August Žáček, který
byl po 2.světové válce rektorem Karlovy univerzity.
Po únoru 48 byl však „odejit“ a po něm trvalo řadu
let, než dorostli noví odborníci v oboru.
7
Vznik radiolokátoru
●
●
●
Na podzim 1922 A. H. Taylor a L. C. Young z
Naval Research Laboratory v USA zaměřili
dřevěnou loď s použitím stálé vlny.
1926 využili princip radiolokace Breit a Tuve z
Carnegiova ústavu ve Washingtonu k měření
výšky ionosféry.
v 2.polovině 30.let se objevují nová zařízení pro
„radiové zjišťování a měření vzdáleností
letounů“, nazývaná „RADAR” z anglického
„RAdio Detection And Ranging” (radiové zjištění
a zaměřování).
První pokusy s využitím radiových vln pro detekci
objektů a měření jejich vzdálenosti spadají do 30.
let.
Na snímku jsou uvedeny hlavní mezníky.
V 3. bodu je uveden i původ slova radar.
8
První radiolokátory v Německu
●
●
●
Podzim roku 1934 - GEMA (pod vedením Dr.Hollmana) v Německu
postavila první radarový vysílač pro zjišťování lodí. Tento radar
pracoval na vlnové délce 50 cm a zjišťoval lodě do vzdálenosti kolem
10 km.
V létě 1935 GEMA vyvinula impulzní radar, který dokázal zaměřit loď
Königsberg na vzdálenost 8 km. Používal Braunschenovu trubici a
dosahoval přesnosti 50 m. Byl zkoušen i magnetron, avšak ten dosud
neměl dostatečně stabilní kmitočet. Radar pracoval na vlnové délce
60 - 80 cm a dokázal zachytit letoun na výšce 500 m na vzdálenosti
28 km. Byl to první funkční radiolokátor na světě. Na jeho základě
byly vyvinuty pozemní radary nazývané "Freya" a lodní radary
"Seetakt".
Telefunken postavila v roce 1936 radar "Darmstadt" (nazvaný podle
místa, kde Hollman studoval 9 let), který byl později přejmenován na
Würzburg.
V Německu byl moderní radiolokátor vyvíjen
v letech 1928 až 1940. Vedoucí vývoje byl Dr. Hans
Erich Hollmann, nejlepší specialista na mikrovlnnou
technologii v tehdejším Německu. Soudobé radary
vychází z jeho prací, objevů, vynálezů
a demonstrací, při kterých ukázal zbytku světa
základy principu jejich činnosti.
Po válce odešel v rámci operace Paperclip do USA,
kde pracoval na vývoji vf tranzistorové techniky,
fotovoltaických článků, apod.
Podal na 300 patentů, z toho 76 v USA.
9
První radiolokátory ve Velké Británii
●
●
V lednu 1935 oznámil M. E. Wimperis siru Watson-Wattovi, že
k zaměřování letadel mohou být využívány radiové vlny. Sir
Watson-Watt napsal memorandum podvýboru PVO Výboru
Obrany Impéria k podpoře vývoje RDF (Radio direction finding)
systému. Na základě tohoto dopisu a úsilí Henry Tizarda byl
zahájen soustředěný program vývoje radaru v Anglii.
V únoru 1935 první demonstrace schopností systému CH
(Chain Home) nedaleko Daventry s využitím krátkovlnných
rozhlasových vysílačů BBC
●
1936 - prvních pět stanic CH uvedeno do služby
●
Do vypuknutí války 1939 již bylo ve službě 21 stanic CH
●
Současně v r.1936 zahájen vývoj přehledových radarů CHL
(Chain Home Low), jež byly nasazeny do služby v r.1939.
Britové si v polovině 30. let uvědomili, že pro případ
války potřebují vyvinout a rozvinout protiletecký
výstražný systém.
Proto zahájili urychlený vývoj takového zařízení z
dostupných prostředků. Tím se staly krátkovlnné
rozhlasové vysílače BBC. Již za rok byly do služby
zařazeny první stanice systému Chain Home, které
i přes své značné nedostatky (hlavně neschopnost
sledovat NLC), významně ovlivnily výsledky bitvy o
Británii.
Kompenzaci nedostatku vedení NLC vyřešil až
systém Chain Home Low.
10
První radiolokátory v USA
●
●
Vývoj přehledových radarů v USA byl zahájen v United States
Signal Corps kolem roku 1930. V roce 1935 byly prováděny
testy magnetronu fy RCA pracujícího na vlně 9 cm. První
funkční vzorek radaru byl postaven v roce 1937, na jehož
základě byly od roku 1940 stavěny radary řady SCR-270.
1934 a 1935 první experimenty s impulzním radarem v Naval
Research Laboratory v USA, v r. 1936 dosáhli dosahu až 38
mil. V prosinci 1938 při zkouškách radaru XAF na lodi USS New
York pracujícího na frekvenci 200 MHz dokázali zachytit letadla
na vzdálenost přes 100 mil. Na jeho základě byl vyvinut radar
CXAM, pracující na frekvenci 400 MHz (l = 75 cm). Firma RCA
(Radio Corporation of America) jich v roce 1940 postavila 20 ks.
Vývoj radarů v USA probíhal v námořních a
pozemních silách odděleně.
Vývoj přehledových radarů pro US Army byl
zahájen kolem roku 1930. Na základě výzkumu byl
později vyvíjen radar pod označením „Signal Corps
Radio 268“ (SCR-268), jehož prototyp byl
představen v listopadu 1938. Od roku 1940 vyráběli
novější typ SCR-270. Do června 1941 jich bylo
vyrobeno firmou Western Electric celkem 85
a do roku 1944 celkem 794.
U námořnictva začaly vývojové práce v „Naval
Research Laboratory“ testováním impulzního
radaru pro zjišťování letadel na vlnové délce 60 cm
v roce 1935. Na jeho základě byl vyvinut radar
CXAM. Firma RCA jich v roce 1940 postavila 20
a byly instalovány na bitevní lodě, křižníky
a zásobovací lodě. Tyto radary se v průběhu
2. světové války velmi osvědčily.
11
První radiolokátory v Sovětském svazu
●
●
●
●
●
●
16 ledna 1934 Pavel Konratěvič Oščepkov na zasedání Akademie
věd představil svůj návrh radiolokační stanice a již v červenci byly
provedeny úspěsné zkoušky s radarem na vlně 5 m.
Koncem roku 1934 postaveny zkušební radary Vega a Konus
8.7.1937 Oščepkov zavřen v souvislosti s kauzou maršála Michajla
Ivanoviče Tuchačevského, odsouzen na 5 let, ale 17.12.1939
osvobozen, k vývoji RL se však už nevrátil, po návratu pracoval na
přístroji pro noční vidění.
V roce 1938 zahájena sériová výroba radarů RUS-1
(радиоулавливатель самолётов) Reveň (do války vyrobeno 45 ks)
1940 zahájena výroba RUS-2 Redut (1. impulzní radar) se 2
anténami (1940 a 41 vyrobeno 12 ks)
1941 zahájena výroba RUS-2 Pegmatit – jednoanténový radar
vyráběn v mobilní verzi (celkem 1941-1945 vyrobeno 132 ks) i ve
stacionární verzi RUS-2c (celkem 1941-1945 vyrobeno 463 ks)
V Sovětském svazu probíhal vývoj pod vedením
Pavla Kondratěviče Oščepkova.
Tento vývoj byl v roce 1937 silně narušen
Stalinovými čistkami v armádě.
Výroba prvních radarů RUS-1 se rozběhla až v
roce 1938 na základě předchozího vývoje pod
vedením Oščepkova.
Vývoj dalšího typu RUS-2 se pozdržel a jeho
výroba byla zahájena až v roce 1940. Tento byl
vyráben ve dvou modifikacích, Redut a Pegmatit.
Druhá modifikace se stala základem pozdější řady
radiolokátorů Pegmatit P-3 až P-40.
Mimo uvedené probíhal úspěšný výzkum a vývoj
radarů v Itálii, Japonsku a Maďarsku.
12
Rozvoj radiolokace v průběhu
2.světové války
●
Přechod na kratší vlnové délky 10 a 3 cm
●
Zavedení rozpoznávacího zařízení IFF
●
Vývoj ochran proti pasivnímu rušení (SPC)
●
Ochrana proti aktivnímu rušení přeladěním
●
●
●
Mobilita radarů (vozidla, přívěsy, radarové
vlaky)
Zavedení 3D radarů s fázovanou anténou
(Německo – Mamut, Wasserman)
Vývoj 3D radarů s měřením výšky goniometrem
Rozvoji radiolokačního průzkumu byla v průběhu
2. světové války věnována velká pozornost u všech
válčících stran. K podcenění jeho významu došlo
jen v jediném případě a to v případě přepadení
Pearl Harbouru, kdy Američani nedůvěřovali
zprávám z místního radiolokátoru a výsledkem byla
ztráta tichomořské flotily.
Na obrázku jsou uvedeny hlavní cesty vývoje
radarů v průběhu války, které byly směřovány
především do oblastí REB v souvislosti s
používáním aktivního i pasivního rušení.
V souvislosti s vývojem techniky se rozvíjela i
taktika použití této techniky.
Na základě zkušeností z této války byla v
poválečném období budována PVO ve všech
armádách.
13
Budování PVO v Československu
●
●
●
●
Po válce čs. PVO budována podle vzoru
vítězných mocností.
K dispozici kořistní německé radary (RZ-III
Freya a RZ-IV Würzburg Riese) a radarový vlak
a několik amerických (SCR) z války.
Pro pozorování vzdušného prostoru vyhledány
body a provedena výstavba stanovišť PH, které
byly aktivovány podle potřeby na povel.
Až v roce 1950 zahájeno budování stálého
průzkumu vzdušného prostoru.
Naše země měla v poválečném období k dispozici
jen několik německých radarů Freya, které byly
zařazeny do služby pod označením RZ-III a
Würzburg Riese zařazených jako RZ-IV. Mimo to
zde bylo i několik amerických radarů SCR.
Tyto radary byly však zařazeny do letectva a hlavní
část průzkumu vzdušného prostoru byla
realizována vizuálním průzkumem. K tomu byly
vybrány pozorovací stanoviště, které se aktivovaly
až při uvádění do vyšších stupňů bojové
pohotovosti.
Po únoru 48 přineslo zhoršování mezinárodní
situace, americké balónové akce a jejich
ohrožování civilních letových koridorů potřebu
budování stálého průzkumu vzdušného prostoru,
který byl budován pomocí vidových hlásek.
14
Organizace hlásné služby 1948-50
LOS
ÚHS
SHS
SHS
SHS
Až 7
SHS
SHS
SHS
Až 30
PH
LOS – Letecké operační středisko (Praha)
ÚHS – Ústředí hlásné služby (Praha)
SHS – Stanice hlásné služby
PH – Pozorovací hlásky
Na obrázku je uvedena struktura hlásné služby
před rokem 1950. Státní území bylo organizačně
rozděleno na 4 hlás-né oblasti (Praha, České
Budějovice, Olomouc a Zvolen). Řídícím orgánem
hlásných oblastí bylo Ústředí hlásné služby (ÚHS),
zřízené u leteckého operačního sálu (LOS) v Praze. Hlásné oblasti se dělily na několik (6 až 7)
hlásných okrsků, v nichž byla výkon-ným orgánem
stanice hlásné služby (SHS). Každé stanici
hlásné služby byly podřízeny vidové hlásky, jejichž
počet se řídil velikostí okrsku (do 30 hlásek).
15
Výstavba PH
Na celém státním území byla průzkumem prověřena
nejvýhodnější stanoviště pro dostatečnou hustotu sítě
vidových hlásek. V té době byl hlavním pojítkem telefon,
proto se stanice hlásné služby plánovaly v blízkosti
telefonních zesilovacích stanic.
Tato síť měla být plně aktivována teprve v případě
potřeby, a to během několika hodin. Vojenské útvary
obsazovaly nejbližší určená pozorovací stanoviště
a u těchto útvarů byly uloženy hlásné soupravy, t.j. bedny
s potřebným vybavením pro zřízení vidové hlásky.
Náplň soupravy tvořily kurzový stolek, buzola, hodinky, telefonní přístroje,
telefonní kabel, ženijní nářadí apod. Pro každé pozorovací stanoviště
bylo také předem připravené telefonní vedení státní poštovní správy,
na které se hláska jednoduše připojila. V bedně byl uložen rovněž popis
stanoviště - podrobný náčrt jeho umístění s potřebnými údaji
pro zabezpečení života příslušníků hlásky: nejbližší poštovní úřad, lékař
a nemocnice, stanice SNB, nejbližší posádka, železniční nebo
autobusové spojení, místo SHS, způsob stravování, místo připojení
na stálé telefonní vedení, zdroj vody a jiné potřebné údaje.
16
Organizace hlásné služby v létech
1950-55
VPLOSÚ
Obv. PLOSÚ
Čechy
158.hlpr Praha
RHS
PH
RHS
Obv. PLOSÚ
Morava
157.hlpr Olomouc
RHS
RHS
Obv. PLOSÚ
Slovensko
156.hlpr Zvolen
RHS
RHS
V roce 1952 byly hlásné prapory
reorganizovány na hlásné pluky.
1. září 1950 v rámci protiletadlové obrany státního území
(PLOSÚ) byl vytvořen v Čechách první hlásný prapor se
2 stanicemi (rotami) hlásné služby a celkem 25 hláskami.
Stanoviště hlásek byla rozmístěna podél západní hranice.
U velitelství útvaru byla zřízena Ústředna hlásné služby
a propojena s leteckým operačním sálem. Rozhodnutím
ministra národní obrany bylo dnem 15.12.1950 zřízeno
Velitelství protiletadlové obrany státního území
(VPLOSÚ) a nově vytvořený hlásný prapor mu byl
podřízen. Velitelství bylo vytvořeno pro zabezpečení
jednotného velení vojskům, k zajištění jejich rychlé
výstavby a vybudování systému protiletecké obrany.
Zřízením hlásného praporu byla vidová hlásná služba
vyjmuta z letectva, které si ještě po určitou dobu
ponechalo její radarovou složku, tvořenou několika
trofejními (německými) přístroji a radarovým vlakem.
V roce 1951 byly zřízeny další dva hlásné prapory na Moravě a na Slovensku.
1.4.1952 byly hlásné prapory reorganizovány na hlásné
pluky.
17
Radarové vlaky
●
●
●
●
●
●
●
●
●
Po skončení 2.sv.války zůstalo v ČSR kolem 7 souprav
(Fernflugmelde-Meßzug) - Bubeneč, Kladno, Ostroměř,
Hluboká nad Vltavou, Jindřichův Hradec, Měšice u Kostelce
nad Labem a Postoloprty
Nejzachovalejší Raubvogel 1, který byl na konci války v
Ostroměři nedaleko Hradce Králové
Měl 2x FuMG 80 Freya a 2x FuMG 65 Würzburg Riese + VS
(Seeburg), spojovací část (2x radiostanice), dílny, EC a
ubytovací část s kuchyní – celkem 36 vagónů
1947 opraven ve Škodě Plzeň, zeštíhlen na 10 vagónů s 1x
RZ-III Freya a 1x RZ-IV Würzburg Riese
Operační nasazení na Moravě k ochraně státní hranice
1949 opět Škoda Plzeň generální oprava a přesun k 1.
leteckému operačnímu středisku v Praze, dislokován na
stanovišti v Horažďovicích
v srpnu 1951 se přemístil na Slovensko do svého nového
stanoviště v Komárně, přičemž byl podřízen 3. leteckému
operačnímu středisku v Hajníkách
v únoru 1954 vzhledem k značné opotřebovanosti zrušen
Radary RZ-III Freya a RZ-IV Würzburg Riese pak přestavěny
a používány na astronomické observatoři Ondřejov.
18
P-3A
Výzbroj 1950-55
P-20
P-8
V roce 1952 náš stát nakoupil na tehdejší dobu
velmi moderní proudové letouny sovětské výroby
Mig-15. Radiolokační zabezpečení jejich provozu si
nutně vyžádalo i novou radiolokační techniku.
Do výzbroje v letech 1950-55 byly zařazovány nové
sovětské radiolokátory P-3a, P-8 a P-20.
P-3a m, D=130 km. H=10 km. Vyráběn od r.1947
ve dvou verzích (a=stac., m=mobilní). První
nasazení v korejské válce.
P-8 m, D=150 km, H=10 km, vyráběn od 1950, s
goniometrem.
P-20 cm, D=250 km, H=18 km, vyráběn od 1949,
měření výšky pomocí charakteristiky typu „V“.
Parametry jsou na vikipedii.
19
VLPVOS
158.rtp Žatec
155.rtp České
Budějovice
157.rtp Brno
156.rtp Zvolen
Až 9 RTH
RTH
Až 15 PH
V roce 1958 byl 155.rtp
redislokován z Českých
Budějovic do Bechyně.
PH
Postupný přechod od vidového průzkumu k průzkumu
radiolokačnímu, postupně vedl k tomu, že se hlásné pluky
v roce 1955 přejmenovaly na radiotechnické pluky. Stanice
hlásné služby se postupně zrušily a ponechaly se pouze
hlásky na západní hranici jako doplněk radiolokačního
průzkumu.
V dobách hlásné služby se na velitelských stanovištích
(VS) vzdušná situace zakreslovala na vodorovných
vyhodnocovacích stolech jednoduchými značkami do mapy se čtvercovou sítí. Se zavedením radiolokátorù se
na VS zavedly svislé planšety, na kterých se vzdušná
situace zakreslovala zrcadlovým zpùsobem.
V roce 1956 došlo v rámci zdokonalování systému PVO
ke spojení SL, PL dělostřelectva a RTV v jeden celek.
Velitelství PLOSÚ bylo transformováno na Velitelství
letectva a PVOS. RTV přebralo plnění úkolů jednotného
RL zabezpečení. Byly vytvořeny radiotechnické pluky
a v rámci nich radiotechnické hlásky (RTH).
20
Výzbroj 1956-60
P-15
P-10
P-30
V druhé polovině 50-tých let byly postupně
zasazovány do používání novější typy radiolokátorů
P-10, P-15 a P-30
P-10 = m, D=180-200 km, H=16 km, s
goniometrem, výroba od 1953.
P-15 = dm malovýškový, D=140 km, H=6 km
výroba od 1955,
P-30 = cm, D=180 km, H=12 km, s charakteristikou
„V“, výroba od 1955.
21
Hl.správa
L a PVOS
7.aPVOS Praha
3.sPVOS Žatec
51.rtpr Chomutov
52.rtpr Dobřany
2.sPVOS Brno
61.rtpr Brno
62.rtpr Ostrava
63.rtpr Trnava (Hlohovec)
64.rtpr Zvolen
Až 5 RTH
Až 4 RTH
V roce 1961 pod vlivem narůstání leteckého
provozu a vzniku PLRV dochází v PVOS, i u RTV
k další reorganizaci. Byly vytvořeny 2 sbory PVOS
a samostatné radiotechnické prapory, které byly
z bojového hlediska mobilnější a vzhledem
k promyšlené dislokaci již byly schopné vytvořit
souvislé RL pole nad celým územím republiky.
Rostoucí požadavky na zabezpečení bojové
činnosti PLRV a SL a zkrácení doby zpracování
a přenosu radiolokační informace přinesly nutnost
automatizace vedení bojové činnosti.
22
P-35
Výzbroj 1961-65
P-12
PRV-10
V průběhu 60-tých let jsou zasazovány další typy
RLV: P-35, P-12, P-14 a radiolokační výškoměry
PRV-10, PRV-9A a PRV-11.
P-35, cm 2D, D=350 km, H=25 km, vyráběn od
1958. Pracoval v kombinaci s výškoměrem PRV10, PRV-11.
PRV-10 cm, D=200 km, H=80 km, vyráběn od
1956.
P-12 m s goniometrem, D=200 km, H=25 km,
vyráběn od 1956.
K automatizaci byl zaváděn systém V-1p, který
pracoval převážně na elektromechanickém
principu. Polohy cílů, povely i hlášení v něm byly
zadávány ručně.
23
Výzbroj 1965-69
PRV-9A
PRV-11
P-14
PRV-11 cm, D=210 km, H=84, vyráběn od 1960.
P-14 m, D=400 km, H=30 (spodní) /65 (horní) km,
vyráběn od 1959. Zasazován v kombinaci s 2xPRV11. P-14 byla stac.verze, později P-14F mobilní.
PRV-9 cm, D=150 km, H=45 km, vyráběn od 1960,
zasazován v kombinaci s P-15.
24
Hl.správa
L a PVOS
3.dPVOS Žatec
Vel.PVOS
St.Boleslav
2.dPVOS Brno
51.rtpr Chomutov
61.rtpr Brno
(RTH: Lažany, Mikulášovice, Praha /Vidoule/,
Hájek /Jeneč/)
(Sokolnice, Mor.Budějovice /+o.s.Rancířov/,
Božice, Lavičky, Mor.Nová Ves)
52.rtpr Dobřany (od r.72 Stod)
62.rtpr Ostrava
(Stod, Poleň /k.Doubrava/, Zhůří, Katovice,
(Stará Ves /o.s.Studénka/, Chropyně,
Polička, Skalité, Starý Hrozenkov /Žítková/)
(Třeboň, Přední Výtoň /Sv.Tomáš/, Nová
Bystřice /Hůrky/)
63.rtpr Hlohovec
(Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach)
55.rtpr Teplá u Mariánských Lázní
(Kříženec, Aš, Hřebečná /Albertamy/)
(? Hlohovec, Šurany, Mierovo, Zohor,
Rusovce)
64.rtpr Zvolen
(? Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce,
Ožďany)
Novému ASV typu V-1p se přizpůsobila i
organizační struktura. Přešlo se na divizní systém
organizace PVOS. Radiotechnické hlásky se
transformovaly na radiotechnické roty, do kterých
byly zaváděny objekty VP-02U systému V-1p. Na
VS rtpr byly zasazovány objekty VP-03U a objekty
VP-11. Na VS dPVOS byly zasazeny objekty VP04U. K systému patřilo i automatizované NS v
objektu VP-11 Kaskád se dvěma analogovými
počítači (řešily navedení 2 stíhačů na 2 cíle) a
přenosovou aparaturou LAZUR (přenos povelů na
palubu stíhače) se 3-mi vstupy (ze dvou Kaskádů)
a VS PLRV tvořené objektem ASURK.
25
P-14F
Výzbroj 1969-77
P-12M
UNŽA-2
P15M
V uvedeném období byly zasahovány
modernizované verze P-12, P-15 a novější verze P14F.
K malovýškovým P-15 byly dodávány antény
UNŽA-2, které výrazně prodlužovaly dosah na
malých výškách.
26
Hl.správa
L a PVOS
3.dPVOS Žatec
Vel.PVOS
St.Boleslav
2.dPVOS Brno
2.rtb Brno
3.rtb Chomutov
51.rtpr Lažany
61.rtpr Sokolnice
(rtr: Lažany, Mikulášovice, Matiněves,)
52.rtpr Stod
(Sokolnice, Mor. Budějovice /+o.s.Rancířov/,
Božice, Lavičky)
53.rtpr Třebotovice
(Stará Ves, Chropyně, Polička, Skalité)
(Stod, Poleň /Doubrava/, Zhůří, Katovice)
(Třebotovice, Třeboň /Lomnice n.Lužnicí/, Přední
Výtoň /Svatý Tomáš/, Horní Vltavice, Nová
Bystřice /Hůrky/)
54.rtpr Nepolisy
62.rtpr Ostrava-Bělský Les
63.rtpr Hlohovec
(Hlohovec, Starý Hrozenkov /Žítková/, Šurany )
64.rtpr Zvolen
(Nepolisy, Chrášťany, Senožaty, Adršpach, Chrudim)
(Močiar, Cerovo, Veľká Ida, Michalovce,
Ožďany)
55.rtpr Planá u Mariánských Lázní
65.rtpr Mierovo
(Planá /Kříženec/, Aš, Hřebečná)
(Mierovo, Moravská Nová Ves, Zohor, Rusovce)
56.rtpr Praha-Zličín (od r. 85 Slaný-Podlešín)
(Vidoule /od r.85 Slaný-Drnov/, Jesenice, Vranov,
Ratiboř)
U příhraničních rtr až 12 PH
Celkem 44 rtr, z toho 33 v ČR.
Souvislé pokrytí od 300 m, kolem SH od 100 m výše.
V září 1977 došlo k další reorganizaci RTV. V Brně
a v Chomutově byla vytvořena velitelství
radiotechnických brigád, byly vytvořeny další dva
radiotechnické a dva provozní prapory. Proběhla
redislokace všech štábů rtpr tak, aby bylo možno
lépe plnit normy zaujímání VS bojovými směnami.
Reorganizací se podařilo zvýšit počet bojových
radiotechnických jednotek.
Reorganizací však byly sníženy počty příslušníků
velitelství rtpr. Tehdy radiotechnické prapory
fakticky ztratily status samostatných praporů.
V důsledku rušení skladů, snižování počtů
příslušníků inženýrsko-technické a automobilní
služby i opravárenských zařízení a omezení
jednotlivých druhů zabezpečení života vojsk
způsobilo, že rtpr ztrácejí schopnost samostatné
existence i samostatného vedení bojové činnosti.
27
Výzbroj 1977-91
P-37
K-66
PRV-17
PRV-13
RL-42
V průběhu 70.let byly do výzbroje zasazovány další
RL.
RL-42 vycházel z civilní verze RL-41 Komár. Jeho
výrobcem byla Tesla HTT Pardubice. Na rozdíl od
RL-41 měl i sekundární radar. cm pásmo, D=120
km, H=7 km. Vyráběn od 1980.
K-66 cm D=380 km H=54 km vyráběn od 1971. V
kombinaci s 4xPRV-17.
P-37 cm, D=250 km, H=25 km, vybaven SPC.
PRV-13 cm, D=310 km, vybaven SPC.
PRV-17 cm, D=300 km, vybaven ochranami proti
pasivnímu i aktivnímu rušení a proti
samonaváděcím střelám.
28
Oborona-14
RL-4AS
PRV-16
P-18
Oborona-14 – modernizovaný P-14F s mobilní
anténou. Vyráběn od 1974.
PRV-16 cm modernizace PRV-9
P-18 m RL bez goniometru, zvýšen dosah na 260
km. Vyráběn od 1971.
RL-4AS tuzemský cm RL (Tesla Pardubice),
D=120km, H=12 km. Vyráběn v převozné a mobilní
verzi.
V tomto období byl u chomutovské brigády a
později i u rtpr Mierovo zaveden i modernizovaný
ASV V-1M, tvořený rotními objekty VP-01M,
praporními objekty VP-02M a PORI a brigádním a
divizním objektem VS-11. Objekt VP-15M
vyhodnocoval polohy rušičů. Systém byl vybaven
jednoúčelovými počítači. Prvotní polohy od RL byly
zadávány ručně, na vyšších stanovištích byly
zpracovávány už automaticky.
K systému patřil i ASV pro VS PLRV Seněž-1ME.
29
ST-68U
Koncem 80.let byly do výzbroje zařazovány nové
3D radary ST-68U s číslicovým výstupem, schopné
automaticky předávat do ASV Osnova-Pole 32 cílů.
ST-68U byl 3D radar, D=150 km a H=20km,
vyráběn od r.1982, export od 1987. Dodáván i jako
součást kompletů S-300.
Koncem 80.let byl u Sokolnického rtpr zaveden
ASV Osnova-Pole.
Pole-E byl ASV rtr, 30 cílů od 3 dálkoměrů a 2
výškoměrů.
Osnova-1E rtpr, schopen přijmout do zpracování
512 cílů, zpracovat a předat 120 cílů, z toho
15 rušičů. K objektu bylo možno připojit ASV
nadřízeného, ASV PLRV (SENĚŽ), 5 podřízených
zdrojů RLI (POLE, VP-01M - ty max.3), 3 vlastní RL
z místní jednotky a 2 součinnostní zdroje RLI
(OSNOVA, PORI, VP-02M)
30
4.sPVO St.Boleslav
4.rtb Chomutov
4.rtp Brno
41.SkRLPzU Lažany
(StřRLPz=Lažany, Mikulášovice, Jesenice, Aš)
42.SkRLPzU Třebotovice
(Třebotovice, Ratiboř, Senožaty)
45.SkRLPzU Stod
43.SkRLPzU Sokolnice
(StřRLPz= Sokolnice, Moravské Budějovice, Božice)
44.SkRLPzU Stará Ves
(Stará Ves, Chropyně, Polička)
(Stod, Kříženec, Zhůří)
46.SkRLPzU Slaný
(Drnov, Martiněves, Adršpach, Nepolisy)
Pozorovací hlásky zrušeny
V roce 1991 v souvislosti s rozpadem
Československa byla rozdělena brněnská rtb na rtp
složený z rtpr dislokovaných na Moravě
a slovenskou rtb ze slovenských rtpr. Po rozpadu
ČSFR zůstala v ČR rtb v Chomutově a rtp v Brně.
Zároveň byly rtpr transformovány na skupiny RL
průzkumu a uvědomování (SkRLPzU), a rtr
na střediska RL průzkumu (StřRLPz). Vidové
hlásky na státní hranici byly zrušeny.
Na VS byl dodán systém Letvis a do radiolokátorů
začaly postupně být montovány extraktory pro
automatizaci zpracování a předávání RL informace.
31
4.sPVO St.Boleslav
41.rtb Chomutov
43.rtb Brno
421.StřRLPz Stod
414.StřRLPz Slaný
423.StřRLPz Senožaty
431.StřRLPz Božice
Budějovice
Závěrem roku 1994 v rámci snižování počtů
v armádě došlo k dalším organizačním změnám.
Byly zrušeny Skupiny radiolokačního průzkumu
a uvědomování a Střediska radiolokačního
průzkumu byla přímo podřízena radiotechnickým
brigádám. Ty byly vytvořeny v Chomutově,
Českých Budějovicích a v Brně. Pro zabezpečení
štábu a VS rtb byl u každé rtb vytvořen prapor
zabezpečení velení a pro logistické zabezpečení
byl vytvořen prapor zabezpečení. U vybraných
středisek RL průzkumu byly vybudovány roty
variantních sil, do nichž byla soustředěna mobilní
RLV, která nebyla vybavena extraktory a proto
nebyla schopna pracovat do systému Letvis.
32
4.sPVO St.Boleslav
41.rtb Chomutov
43.rtb Brno
421.StřRLPz Stod
Budějovice
V listopadu 1995 zrušena střediska Slaný,
Senožaty a Božice.
ASV V-1M i Osnova-Pole zrušeny a plně nahrazeny
systémem Letvis v konfiguraci Sektor-VS.
33
Vel.VzS
Stará Boleslav
41. rtb Chomutov
42. smrtb
České Budějovice
43.rtb Brno
11.StřRLPz Lažany
41.rtpr variantních sil
42.rtpr REB
Budějovice
16.StřPPz Lažany
Souvislé pokrytí
od 1500 m výše
Od r.1998
V roce 1997 byla 42.rtb reorganizována na smrtb a
do ní soustředěny mobilní RL a prostředky REB.
Zrušeny střediska Adršpach, Stod a odloučené
stanoviště Svatý Tomáš.
Od roku 1998 byly do sestavy rtb začleněny pasivní
sledovací systémy do StřPPz.
34
Vel.VzS
Stará Boleslav
41. Sektor PzU
Chomutov
42.rtpr REB
České Budějovice
43. Sektor PzU
Brno
Do r. 2002
11.StřRLPz Lažany
Budějovice
Souvislé pokrytí
od 2000 m výše
16.StřPPz Lažany
Koncem r.1999 byla zrušena smrtb Č.Budějovice,
ST-68 přemístěny k ostatním střediskům, ostatní
mobilní RL zrušeny.
Zrušeno bylo i středisko Chropyně.
K 1.10.2000 byly rtb Chomutov a Brno
reorganizovány na Sektory VŘPz.
V roce 2002 byl 42.rtpr REB zrušen.
35
Org.struktura od 1.1.2004
26.bVŘPz
Stará Boleslav
261. Středisko řízení a uvědomování CRC/ARS
262. Národní středisko velení a řízení ANCC
Odl.st.Polička
Odl.st.Mor.Budějovice
266. StřRLPz Třebotovice
Souvislé pokrytí
od 2000 m výše
269. Středisko přípravy specialistů (Větrušice)
V roce 2004 zrušeno středisko Mikulášovice a
vznikla 26.bVŘPz Stará Boleslav.
36
Současná výzbroj
RAT-31DL
RL-4AS
PRV-17
ST-68
P-37
Ve výzbroji zůstaly jen prostředky s Extraktorem na
výstupu a možností připojení do systému Letvis –
Sektor-VS.
37
Nějaké dotazy?
38
Děkuji za pozornost.
39

Prezentace

Transkript

Podobné dokumenty

Technologie radaru

Stáhnout zde - Svobodné noviny na internetu

12.02.1985 KVS Ústí n/L 016659 11.4.1988, 766

ČESKOSLOVENSKÁ ARMÁDA V PRVNÍM

Měření příčné relaxaxace metodami spinového echa

Bez lavinového vyhledávače, sondy a lopaty nelez do závěje!

LABORATORNÍ MODULY – katedra fyziky FEL ČVUT v

soubor - Opatovice nad Labem