Krajinou zkušenostně reflektivního učení
Transkript
Krajinou zkušenostně reflektivního učení Krajinou zkušenostně reflektivního učení Jennifer A. Moon • Michal Diviš Jan Kolář • Vít Dočekal Josef Valenta • Hana Kasíková Hana Horká • Veronika Rodriguezová Karla Brücknerová • Michal Dubec ISBN 978-80-210-6296-2 Masarykova univerzita, Brno 2013 Krajinou_Obálka_3.indd 1 04.11.13 11:46 Krajinou zkušenostně reflektivního učení Jennifer A. Moon Michal Diviš Jan Kolář Vít Dočekal Josef Valenta Hana Kasíková Hana Horká Veronika Rodriguezová Karla Brücknerová Michal Dubec Vydání této publikace bylo v souvislosti s realizací projektu „Zkušenostní a reflektivní učení – podpora profesní přípravy studentů“ (CZ.1.07/2.2.00/15.0202) podpořeno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Zvláštní poděkování patří kromě v tiráži uvedených kolegů také Daně Knotové, Kristýně Odvárkové a Petru Svojanovskému, kteří spolupracovali na koncepci publikace, ochotně opakovaně pročítali všechny texty a přicházeli s užitečnými náměty. Za organizační podporu pak patří velký dík Martině Sloukové. Recenzovali:prof. PhDr. Milan Pol, CSc. doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc. © 2013 Masarykova univerzita ISBN 978-80-210-6296-2 Obsah ÚVODEM . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 K TEORII A VÝZKUMU. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 1. Proč v procesu zkušenostního učení reflektovat? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 Jennifer A. Moon 2. Osobnostní a motivační činitelé lektora zkušenostně reflektivního učení. . . . . . . . . 15 Michal Diviš 3. Analýza průběhu skupinových reflektivních sezení vedených lektory osobnostně sociálního rozvoje. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 Jan Kolář 4. Zkušenostní učení a evaluace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 Vít Dočekal K MOŽNOSTEM APLIKACE. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 5. Ke specifice reflexí v edukačním dramatu. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 Josef Valenta 6. Zkušenostní učení v příběhovém dramatu a učitelské vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . 68 Hana Kasíková 7. Programy tematické kooperativní výuky jako příklad zkušenostně reflektivního učení?. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Hana Horká, Veronika Rodriguezová 8. Patero pro práci s estetickým zážitkem v rámci zkušenostně reflektivního učení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 Karla Brücknerová 9. Vedení žáků k sebeřízení na základě poznatků o fungování mozku. . . . . . . . . . . . . . . 98 Michal Dubec ZÁVĚREM. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104 SUMMARY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 LITERATURA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 O AUTORECH. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116 Úvodem Snad každý, kdo se někdy začal zabývat tématy zkušenostního, reflektivního, zkušenostně reflektivního či jinými ekvivalenty pojmenovaného učení, pravděpodobně brzy zjistil, že se ocitl v bludišti mnoha různých a ne vždy vzájemně slučitelných pohledů na věc. Člověk jako by putoval doširoka rozprostřenou krajinou – místy šlechtěnou a bohatě zalidněnou, a místy naopak nepřístupnou, zapomenutou, ponechanou vlastnímu osudu. Někde tam se nachází myšlenková stopa jednoho z „praotců“ zkušenostně reflektivního učení Johna Deweye či později dozrálé „plody“ známé koncepce cyklu zkušenostního učení Davida Kolba. Zůstaneme-li v rozpravě o zkušenostně reflektivním učení věrni metafoře krajiny, pak její další osídlování a zušlechťování pokračuje díky celé řadě aktivit mnoha angažovaných lidí, kteří se nezřídka věnují teorii i praxi zkušenostně reflektivního učení a snaží se myšlenkové zdroje přetavit ve smysluplný a pro okolí užitečný produkt. Ti čeští sice zůstávají poněkud ve stínu svých zahraničních kolegů (např. Schöna, Mezirowa, Bouda, Jarvise, Korthagena či Moon a mnoha dalších), nicméně zdá se, že řada z nich má již co nabídnout. Dokladem je i tato publikace. Na cestu po krajině zkušenostně reflektivního učení jsme se před časem vydali i my. V Akademickém centru osobnostního rozvoje, na pracovišti Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity (www.acor.cz), jsme se nejprve věnovali tématům spojeným s osobnostním rozvojem a v několika posledních letech jsme zaměřili pozornost především na zkušenostně reflektivní učení. Tato publikace je jedním z výsledků naší úzké spolupráce s řadou českých i zahraničních kolegů. Jejím cílem je nabídnout vybraná témata, která se ke zkušenostně reflektivnímu učení váží, poukázat na možná teoretickovýzkumná uchopení i širokou škálu možných praktických aplikací. Metaforicky řečeno: publikace není spojena s ambicí vytvořit přesnou a podrobnou mapu krajiny zkušenostně reflektivního učení, ale spíše upozornit na malebná či zatím málo prozkoumaná místa, která, alespoň podle našeho názoru, bezesporu stojí za povšimnutí. Monografii jsme rozdělili do dvou částí: v první z nich nabízíme texty teoretickovýzkumné, do druhé jsme zařadili texty věnující se aplikaci zkušenostně reflektivního učení v různých kontextech. V první kapitole uvádí čtenáře do problematiky zkušenostně reflektivního učení britská autorka Jennifer Moon, která poukazuje na rozmanitost pojetí 6 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ tohoto konceptu a zdůrazňuje význam toho, odkud, resp. s jakou zkušeností do reflektivního prostoru vstupujeme. Vytváří tak základní rámec celé knihy, skrze který lze následně nahlížet další pojednávaná témata. Michal Diviš věnuje ve druhé kapitole pozornost těm, kteří nás „krajinou“ zkušenostně reflektivního učení provázejí – tedy lektorům. V empiricky zakotvené sondě se zabývá modelem jejich osobnostní struktury a také motivací k výkonu lektorské profese. Není pochyb, že ke „královským disciplínám“ lektorů zkušenostně reflektivního učení patří umění podporovat reflexi učících se. A právě způsoby, kterými tak lektoři v praxi reálně činí, představuje v navazující výzkumné studii Jan Kolář. Na základě kvalitativní analýzy nabízí zcela nový pohled na situace a procesy, které se, mnohdy skrytě lidskému oku i uchu, odehrávají v průběhu vedení skupinových reflektivních sezení. První část publikace uzavírá zamyšlení Víta Dočekala nad možnostmi uplatnění Kirkpatrickova modelu evaluace při vyhodnocování účinnosti procesu zkušenostně reflektivního učení. Ve druhé části publikace uvádíme některé příklady, jakými lze principy zkušenostně reflektivního učení využívat v přípravě a realizaci širokého spektra aktivit či programů pro různé cílové skupiny, a (spolu)vytváříme tak představy o možném propojení světa teorie s bezprostřední praxí. Prvním textem v následující nabídce vybraných aplikací zkušenostně reflektivního učení uvádí Josef Valenta čtenáře do – jemu dobře známé – krajiny edukačního dramatu. Předkládá a popisuje celou řadu specifik reflexe ve zmíněné sféře jeho profesního zaměření. Na toto téma navazuje svým pojednáním Hana Kasíková, která směřuje svou pozornost k roli příběhového dramatu v reflektivně pojaté profesní přípravě učitelů. Ve svém textu se dělí o konkrétní náměty využitelné v programech primárního i dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Podobně i autorky následující kapitoly Hana Horká s Veronikou Rodriguezovou nabízejí inspirace z učitelské praxe využitelné pro didaktické uchopení vybraných témat a poukazují na zkušenostně reflektivní základ svého pojetí kooperativní výuky. Částečně didaktický charakter má i text Karly Brücknerové, která čtenáře uvádí do prostředí estetické výchovy. Estetický zážitek vzniká a rozvíjí se, podle ní, za spolupůsobení celé řady podmínek (bez nichž se očekávané „kouzlo“ nedostaví), kterým je v procesu zkušenostně reflektivního učení užitečné věnovat pozornost. V samém závěru publikace se pak Michal Dubec zamýšlí nad reflektivně vedeným způsobem (efektivního) rozhovoru (nejen) se žáky v kontextu přirozených procesů fungování lidského mozku. Publikace tak provází čtenáře řadou dosud neobjevených či jen málo kultivovaných míst krajiny zkušenostně reflektivního učení, nabízí prostor k zamyšlení, možnost inspirace i několik jasně formulovaných pokynů a návodů. Budeme rádi, přijmou-li naše pozvání k putování krajinou zkušenostně reflektivního učení lektoři, učitelé, badatelé i studenti. Přejeme všem šťastnou cestu a příjemné čtení. Úvodem 7 Literatura Alexander, R. (2006). Towards Dialogic Teaching: Rethinking Classroom Talk. Cambridge: Dialogos. Allman, P., & Mackie, K. J. (Eds). (1981). Towards a Developmental Theory of Andragogy. Nottingham: University of Nottingham. Bacon, J. (2006). The Feeling of the Experience: A Metodology for Performance Ethnography. In J. Ackroyd (Ed.), Research methodologies for drama education. Staffordshire: Trentham Books Limited. Bartoňková, H. (2010). Firemní vzdělávání. 1. vyd. Praha: Grada. Bass, B. M. (2011). Leadership and Performance Beyond Expectatio. In Z. Ali, N. Nisar, & A. Raza, Impact of Personality Traits on Leadership Styles of Secondary School Teachers, 3(3). Institute of Interdisciplinary Business Research. Beard, C., & Wilson, J. P. (2002). The Power of Experiential Learning: A Handbook for Trainers and Educators. London: Kogan Page Publishers. Bendl, S. (2001). Školní kázeň. Metody a strategie. Praha: ISV. Bendl, S. (2005). Ukázněná třída. Praha: ISV. Berger, P. L., & Luckmann, T. (1999). Sociální konstrukce reality. Brno: CDK. Bertrand, Y. (1998). Soudobé teorie vzdělávání. Praha: Portál. Best, D. (1992). The Racionality of Feeling. Understanding Art in Education. London: The Falmer Press. Broch, H. (2000). Několik poznámek k problému kýče. Labyrint revue, 7–8, 75–78. Brücknerová, K. (2008). Estetická výchova a osobnostně sociální rozvoj. Cizinci? Milenci? Sousedé? Přátelé?. In J. Kolář & B. Lazarová, K sobě, k druhým, k profesi: teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita. Brücknerová, K. (2011). Skici ze současné estetické výchovy. Brno: Masarykova univerzita. Cisovská, H. (2003). Možnosti dramatické výchovy v rozvoji osobnostně sociálních kompetencí budoucích učitelů. Ostrava: Ostravská univerzita. Cochran-Smith, S., & Lytle, S. L. (2009). Inquiry as Stance. Practicionar Research for the Next Generation. New York: Teacher College Press. 108 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ Csikszentmihályi, M. (1996). O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?. Praha: Lidové noviny. Culley, S., & Bond, T. (2008). Integrativní přístup v poradenství a psychoterapii. Praha: Portál. Deutsch, M. (1949). A Theory of Cooperation and Competition. Human Relations, 2. Dewey, J. (2005). Art as Experience. New York: Berkley Publishing Group. Dočekal, V. (2012). Prožitkové, zážitkové, nebo zkušenostní učení? E-pedagogium, 12(1), 9–17. Dostupné z http://www.pdf.upol.cz/fileadmin/user_upload/PdF/epedagogium/2012/E-pedagogium_I_-_2012.pdf Doubek, D. (1994). Začátek v profesi učitele a identita – symbolická inspirace. Pedagogika, XLIV(4), 360–367. Durieux, J. CH., & Besser, H. (2006). Développment personnel et professionnel. Issy les Moulineaux: ESF. Eco, U. (2000). Mysl a smysl. Sémiotický pohled na svět. Břeclav: Moraviapress. Edwards, J. B., & Cooper, K. (1996). Creating Roles to Facilitate Teacher Change. Research in Drama Education, (1), 51–64. Eisner, E. W. (1965). Children’s Creativity in Art: A Study of Types. American Educational Research Journal, 2(3), 125–136. Ejzenštejn, S. M. (1998). Umenie mizanscény. Bratislava: Národné divadelné centrum. Eraut, M. (1995). Schön Shock: a case for reframing reflection-in-action? Teachers and Teaching: Theory and Practice, 1(1), 9–22. Fond her: 52 nejlepších her z akcí a kurzů. (2007). Brno: Computer Press. Fullan, M. (2007). The New Meaning of Educational Change. Teachers College Press. Gans, J. S. (2010). Difficult Topics in Group Psychotherapy. London: Karnac Books. Giangreco, A., et al. (2009). Trainees’ Reactions to Training: An Analysis of the Factor Saffectin Goverall Satisfaction with Training. The International Journal of Human Resource Management, 20(1), 96–111. Goodman, N. (1996). Způsoby světatvorby. Bratislava: Archa. Gordon, E. (2011). Integrative Neuroscience and Personalized Medicine. USA: Oup. Guggenbühl-Craig, A. (2007). Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. Praha: Portál. Habermas, J. (1995). The Philosophical Discourse of Modernity. Twelve Lectures. Cambridge: Polity Press. Hanuš, R., & Chytilová, L. (2009). Zážitkově pedagogické učení. Praha: Grada. Heathcote, D. (1984). Drama as a Process for Change. In L. Johnson & C. O’Neill (Eds.), Dorothy Heathcote: Collective Writings on Education and Drama. London: Hutchinson. Hord, S., & Hirsh, S. (2008). Making the Promise a Reality. In A. Blankenstein, P. Houston, & R. Cole (Eds.), Sustaining Professional Learning Communities. (s. 23–40). Thousand Oaks, CA: Corwin. Literatura 109 Horká, H. (2005). Ekologická dimenze výchovy a vzdělávání ve škole 21. století. Brno: MSD. Hrkal, J., & Hanuš, R. (1998). Zlatý fond her. Praha: Portál. Hroch, J. (2004). Neopragmatismus a hermeneutika. Brno: Filozofická fakulta MU. Dostupné z http://www.phil.muni.cz/fil/texty/neopragmatismus.html Hughesová, C. (2007). Divadelní představení a mozkové funkce. Tvořivá dramatika, 18(1), 48–51. Chickering, A. (1976). Experience and Learning. New York: Change Magazine Press. Iqbal, M. Z., et al. (2011). An Empirical Analysis of the Relationship between Characteristics and Formative Evaluation of Training. International Business Research, 4(1), 273–286. Janík, T., & Slavík, J. (2009). Obsah, subjekt a intersubjektivita v oborových didaktikách. Pedagogika, 59(2), 116–135. Jefferson, G. (1989). On stepwise transition from talk about a trouble to inappropriately next positioned matters. In J. M. Atkinson & J. Heritage (Eds.), Structures of Social Action: Studies of Conversation Analysis. Cambridge: Cambridge University Press. Jennings, S. (1990). Dramatherapy with Families, Groups and Individuals – Waiting in the Wing. London: Jessica Kingsley. Jirásek, I. (2004). Vymezení pojmu zážitková pedagogika. Gymnasion, 1, 6–16. Johnson, D. W., & Johnson, R. T. (1989). Cooperation and Competition. Theory and Research Edina. MN: Interaction Book Company. Kasíková, H. (2003). Učitel na cestě inovací. Series Paedagogica, U8 (s. 55–71). Brno: MU v Brně. Kasíková, H. (2009). Kooperativní učení a vyučování. Teoretické a praktické problémy. Praha: Karolinum. Kasíková, H., & Dubec, M. (2009). Spolupráce učitelů: od větší k menší neznámé. Studia paedagogica, 14(1), 67–86. Kasíková, H. (2010). Edukační drama a profesní rozvoj učitele. In H. Krykorková & R. Váňová (Eds), Učitel v současné škole (s. 139–153). Praha: Karolinum. Kasíková, H. (2012). Stávat se učitelem. Jak může edukační drama napomoci? Tvořivá dramatika, XXIII(2), 1–8. King, P. M., & Kitchener, K. S. (1992). Developing Reflective Judgment. San Francisco: Jossey-Bass. Kirchner, J. (2009). Psychologie prožitku a dobrodružství. 1. vyd. Brno: Computer Press. Kirkpatrick, D. L., & Kirkpatrick J. D. (2006). Evaluating Training Programs: The Four Levels. San Francisco: Berret-Koehler. Korthagen, F., Kessels, J., Koster, B., Lagerwerf, B., &.Wubbels, T. (2011). Jak spojit praxi s teorií: Didaktika realistického vzdělávání učitelů. Brno: Paido. Kolář, J., Nehyba, J., & Lazarová, B. (2011). Osobnostně sociální rozvoj – o významu pojmu optikou pedagogického diskurzu. In T. Janík, P. Knecht, & S. Šebestová (Eds.), 110 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ Smíšený design v pedagogickém výzkumu: Sborník příspěvků z 19. výroční konference České asociace pedagogického výzkumu. Brno: Masarykova univerzita. Dostupný z http:// www.ped.muni.cz/capv2011/sbornikprispevku/kolarnehybalazarova.pdf Kolář, J., Nehyba, J., Lazarová, B., &Knotová, D. (2011). Zkušenostně reflektivní učení v přípravě sociálních pedagogů. In Sborník z konference Sociální pedagogika v souvislostech globální krize. Brno: Institut mezioborových studií. Kolář, J. (2012). Skupinová reflexe u lektorů osobnostně sociálního rozvoje. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita. Kolb, D. A. (1984). Experiential Learning. New Jersey: Prentice-Hall. Kovaliková, S. (1995). Integrovaná tematická výuka. Kroměříž: Spirála. Kožený, J., & Ganický, P. (1976). ICL – Dotazník interpersonální diagnózy. Příručka pro administraci, interpretaci a vyhodnocování testu. Zpracováno dle originálních materiálů (Leary, T., LaForge, R. L., & Suczek, R. F.). Bratislava: Psychodiagnostica. Kruse, S. D., Louis, K. S., & Bryk, A. (1995). An Emerging Framework for Analyzing School-based Professional Community. In K. S. Louis & S. Kruse, et al. (Eds.), Professionalism and Community: Perspectives on Reforming Urban Schools (s. 23–44). Long Oaks, CA: Corwin. Kuiken, D. (1998). Understanding the Depth Metaphor in Aesthetic Experience: Pressing the Limits of Psychological Inquiry. In W. Smythe (Ed.), Toward a Psychology of Persons. (s. 101–117). New York: Erlbaum. Kukleta, M., & Šulcová, A. (2003). Texty k přednáškám z neurověd. Brno: Lékařská fakulta MU. Lazarová, B., & Knotová, D. (2008). O čem, jak a s kým v osobnostním rozvoji. In J. Kolář & B. Lazarová (Eds.), K sobě, k druhým, k profesi: Teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita. Lieberman, M., & Eisenberger, N. (2008). The Pains and Pleasures of a Social Life: a Social Cognitive Neuroscience Approach. NeuroLeadrship Journal. Little, J. (1987). Teachers as Colleagues. In V. R. Koehler (Ed.), Educators’ Handbook. A Research Perspective (s. 491–518). New York: Longmann. Louis, K. S. (2008). Creating and Sustaining Professional Learning Communities. In A. Blankstein, P. Houston, & R. Cole (Eds.),. Sustaining Professional Learning Communities. (s. 21–57). Thousand Oaks, CA: Corwin. Ludvíkovský, J. (1978). Kristiánova legenda. Praha: Vyšehrad. Machková, E. (2004). Jak se učí dramatická výchova. Didaktika dramatické výchovy. Praha: AMU. Maňák, J., & Švec, V. (2003). Výukové metody. Brno: Paido. Mar, R. A., & Oatley, K. (2008). The Function of Fiction is the Abstraction and Simulation of Social Experience. Perspectives on Psychological Science, 3, 173–192. Mareš, J., et al. (1996). Učitelovo pojetí výuky. Brno: Masarykova univerzita. Mareš, J. (1998). Styly učení žáků a studentů. Praha: Portál. Literatura 111 Mareš, J. (1990–1991). Učitelovo pojetí výuky. Výchova a vzdělání, 1(2), 31–33, 3, 51–54. Marković, S. (2012). Components of Aesthetic Experience: Aesthetic Fascination, Aesthetic Appraisal and Aesthetic Emotion. i-Perception, 3, 1–17. Dostupné z http:// www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3485814/ Marković, S. (2011). Aesthetic Experience and the Emotional Content of Paintings. Psihologija, 44(3), 191–210. Marton, F., & Booth, S. A. (1997). Learning and Awareness. London: RoutledgeFalmer. Marušák, R., Králová, O., & Rodriguezová, V. (2008). Dramatická výchova v kurikulu současné školy, využití metod a technik. Praha: Portál. Matula, Z. (2013). Vedení lidí k sebeřízení na základě poznatků o fungování mozku. May, R. R. (2005). Terapie dneška. In J. K. Zeig (Eds), Umění psychoterapie. Praha: Portál. Mohauptová, E. (2009). Teambuilding. Praha: Portál. Moon, J. A. (1999). Reflection in Learning and Professional Development. London: Kogan Page. Moon, J. A. (2004). A Handbook of Reflective and Experiential Learning. London: RoutledgeFalmer. Moon, J. A. (2010). Using Story: In Higher Education and Professional Development. London: RoutledgeFalmer. Moon, J. (2013). Why Reflect in the Process of Learning (With Particular Reference to Experiential Learning)? Brno: ACOR. Dostupné z: http://www.acor.cz/acor/media/ content/Konference/Moon_Why-Reflect-in-the-Process-of-Learning_ut_str.pdf Morganová, N., & Saxtonová, J. (2001). Vyučování dramatu. Praha: Sdružení pro tvořivou dramatiku. Mužík, J. (2011). Řízení vzdělávacího procesu: Andragogická didaktika. Praha: Wolters Kluver ČR. Neelands, J., & Goode, T. (1990). Structuring Drama Work Cambridge: Cambridge University Press. Nehyba, J. (2011). Zkušenostně reflektivní učení a komfortní zóna. Pedagogická orientace, 21(3), 81–97. Nehyba, J. (2012). Tři inspirace od Petera Jarvise. Studia paedagogica, 17(1), 37–57. Brno: Masarykova univerzita. Osolsobě, I. (1974). Divadlo, které mluví, zpívá a tančí. Praha: Editio Supraphon. Owens, A., & Barber, K. (2000). Mapping Drama. Carlisle: Carel Press. Pasch, M. (1998). Od vzdělávacího programu k vyučovací hodině: jak pracovat s kurikulem. Praha: Portál. Pavíčková, J. (2011). Psychologické souvislosti zážitkově-pedagogického kurzu a procesu změny u jeho účastníků. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z http:// is.muni.cz/th/209845/ff_m/Pavickova_DP.pdf 112 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ Phillips, J. J. (2003). Return on Investment in Training and Performance Improvementprograms. London: Butterworth-Heinemann. Piaget, J., & Inhelderová, B. (2007). Psychologie dítěte. Praha: Portál. Plamínek, J. (2010). Vzdělávání dospělých. Praha: Grada. Pražák, J. M., Novotný, F., & Sedláček, J. (1948). Latinsko-český slovník. Praha: Česká grafická unie. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. (2010). Praha: Výzkumný ústav pedagogický. Richmond, V., & Roach, D. (1992). Power in the Classroom: Seminal Studies. In V. Richmond & J. McCroskey, Power in the Classroom: Communication, Control and Concern. Lawrence Erlbaum Associates: Incorporated. Ringer, T. M. (2002). Group Action: The Dynamics of Groups in Therapeutic, Educational and Corporate Settings. London: Jessica Kingsley. Rizzolatti, G., Fabbri-Destro, M., & Cattaneo, L. (2009). Mirror Neurons and Their Clinical Relevance. Nature Clinical Practice Neurology, 5(1), 24–34. Rock, D. (2009). Managing with the Brain in Mind. In Strategy and Bussines, Booz & Company. Rodriguezová, V. (2012a). Vzdělávací potenciál programů tematické kooperativní výuky v kontextu didaktiky dějepisu a dramatické výchovy. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z http://is.muni.cz/th/34241/pedf_d/ Rodriguezová, V. (2012b). Rozumět textu starému pět tisíc let (náměty pro práci s ikonickým textem). Komenský, 137(2), 47−52. Rogers, C. R., & Freiberg, H. R. (1998). Sloboda učiť sa, Modra: Persona. Rowling, J. K. (2000). Harry Potter and the Goblet of Fire. London: Bloomsbury. Sadler-Smith, E. (2006). Learning and Development for Managers: Perspectives from Research and Practice. Oxford: Blackwell. Senge, P. (1990). The Fifth Discipline: The Art and Practice of the Learning Organization. New York: Doubleday. Shulman, L. (1987). Knowledge and Teaching: Foundations of the New Reform. Harvard Educational Review, 57(1), 1–22. Schmidbauer, W. (2008). Syndrom pomocníka. Praha: Portál. Schön, D. A. (1983). The Reflective Practitioner. Basic Books: New York. Schön, D. A. (2003). The Reflective Practitioner: How Professionals Think in Action. Aldershot: Ashgate. Schulz von Thun, F. (2005). Jak spolu komunikujeme?: překonávání nesnází při dorozumívání. Praha: Grada. Sipe, L. R. (2000). The Construction of Literary Understanding by First and Second Graders in Oral Response to Picture Storybook Read-Alouds. Reading Research Quarterly, 35(2), 252–275. Literatura 113 Skalková, J. (2007). Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing. Slack, G. (2008). The Battle Over the Meaning of Everything: Evolution, Intelligent Design, and a School Board in Dover. San Francisco: John Wiley & Sons. Slavík, J. (1997). Od výrazu k dialogu ve výchově. Artefiletika. Praha: Karolinum. Slavík, J. (2005). Mezi osobitostí a normou: proměny české výtvarné výchovy na přelomu tisíciletí. In J. Slavík (Ed.), Obory ve škole – metaanalýza empirických poznatků oborových didaktik matematiky, chemie, výtvarné výchovy, hudební výchovy a výchovy ke zdraví. Praha: Univerzita Karlova – Pedagogická fakulta. Slavík, J. (2011). Umění zážitku, zážitek umění: teorie a praxe artefiletiky. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta. Slavík, J. (2011). K předmětu didaktik estetických vzdělávacích oborů. Pedagogická orientace, 21(2), 67–85. Slavík, J., Janík, T., Najvar, P., & Píšová, M. (2012). Mezi teorií a praxí v učitelském vzdělání. Pedagogická orientace, (3), 367–386. Slavík, J. (Ed.). (2013). Tvorba jako poznávání. Praha: Karolinum (v tisku). Sosik, J. J., Avolio, B. J., & Kahai, S. S. (1997). Effects of Leadership Style and Anonymity on Group Potency and Effectiveness in a Group Decision Support System. Environment Journal of Applied Psychology, 82(1), 89–103. Srb, V., et al. (2007). Jak na osobnostní a sociální výchovu? Praha: Projekt Odyssea. Sternberg, R. J., & Grigorenko, E. L. (2001). Practical Intelligence and the Principal. Publication Series, No. 2., Yale University. Dostupné z http://www.temple.edu/lss/ pdf/publications/pubs2001-2.pdf Stradling, R. (2003). Jak učit evropské dějiny 20. století. Praha: MŠMT. Stuchlíková, I. (2002). Základy psychologie emocí. Praha: Portál. Svatoš, V., & Lebeda, P. (2005). Outdoor trénink: pro manažery a firemní týmy. Praha: Grada. Sztompka, P. (2007). Vizuální sociologie. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON). Šeďová, K., Švaříček, R., & Šalamounová, Z. (2012). Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál. Šindler, J. (2004). Hledání paralel zážitkové pedagogiky a psychoterapie. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita. Dostupné z https://is.muni.cz/auth/th/14431/fss_m/scan.pdf Šíp, R. (2008). Kalokagathia jako informativní příklad osobnostního rozvoje člověka? In J. Kolář & B. Lazarová (Eds.), K sobě, k druhým, k profesi: Teorie, programy a metody osobnostního a sociálního rozvoje pedagogických pracovníků. Brno: Masarykova univerzita. Švaříček, R., & Šeďová, K., et al. (2007). Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál. Švaříček, R. (2009). Pomluvy jako mikropolitická strategie učitelů základních škol. Studia paedagogica, 14(1), 42–56. Švaříček, R. (2011). Funkce učitelských otázek ve výukové komunikaci. Studia paedagogica, 16(1), 9–46. 114 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ Švingalová, D. (2006). Stres a „vyhoření“ u profesionálů pracujících s lidmi. Liberec: Technická univerzita v Liberci. Thompson, J. B. (2004). Média a modernita. Praha: Karolinum. Třeštík, D. (1997). Počátky Přemyslovců. Praha: NLN. Tumin, M. (1976). Valid and Invalid Rationales. In M. T. Keeton Experiental Learning: Rationale, Characteristics and Assessment. San Francisco: Jossey-Bass. Turčová, I. (2007). Terminologická džungle – česká a anglická terminologie oblasti výchovy a aktivit v přírodě. Gymnasion, 8, 23–35. Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS. Valenta, T. (2010). Fenomén instruktorství v životní dráze člověka (prezentace výsledků výzkumu). Gymnos Akadémos, 1(1), 12–22. Vališová, A., et al. (1998). Autorita jako pedagogický problém. Praha: Nakladatelství Univerzity Karlovy. Vališová, A., et al. (1999). Autorita ve výchově. Praha: Karolinum. Valenta, J. (1995). Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Praha: Institut sociálních vztahů. Valenta, J. (1999). Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik – srovnání systémů. Praha: Institut sociálních vztahů. Valenta, J. (2003). Učit se být: témata a praktické metody pro osobnostní a sociální výchovu na ZŠ a SŠ. Praha: Agentura Strom. Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova a její cesty k žákovi. Kladno: AISIS. Valenta, J. (2007). Dramatická výchova a výchova osobnostní a sociální. Tvořivá dramatika, 1, 1–8. Valenta, J. (2008). Metody a techniky dramatické výchovy. Praha: Grada Publishing. Valenta, J. (2011). Scénologie (každodenního) chování. Praha: AMU–KANT. Valenta, J. (2013). Didaktika osobnostní a sociální výchovy. Praha: Grada Publishing (v tisku). Višňovský, Ľ., & Kočáni, V., et al. (2001). Základy školskej pedagogiky. Bratislava: Iris. Vodák, J., & Kucharčíková, A. (2007). Efektivní vzdělávání zaměstnanců. Praha: Grada. Vondráková, A. (2012) A pak že děti na jeviště nepatří. Hybris, 15, 39–41. Vostrý, J. (2006). Scéna a scéničnost v době všeobecné scénovanosti. Disk, 15, 6–18. Watson, E. (2007). Who or What Creates? A Conceptual Framework for Social Creativity. Human Resource Development Review, 6, 419–441. Dostupné z http://hrd.sagepub. com/cgi/content/abstract/6/4/419 Watzlawick, P., Bavelas, J. B., & Jackson, D. D. (1999). Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace. Watzlawick, P., Bavelas, J. B., & Jackson, D. D. (2011). Pragmatika mezilidské komunikace. Interakční vzorce, patologie, paradoxy. Brno: Newton Books. Yalom, I., Leszcz, M. (2007). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál. Zich, O. (1986). Estetika dramatického umění. Praha: Panorama. Zuska, V. (2001). Estetika: úvod do současnosti tradiční disciplíny. Praha: Triton. Literatura 115 O autorech Dr. Jennifer Moon pracuje v Centre for Excellence in Media Production na Univerzitě Bournemouth ve Velké Británii, kde se dlouhodobě zabývá problematikou zkušenostně reflektivního učení, kritické reflexe, kritického myšlení a storytellingu. Je autorkou několika známých knižních publikací a jako nezávislá expertka realizuje workshopy a různé další projekty z této oblasti téměř po celém světě. Kontakt: [email protected] Mgr. Michal Diviš, psycholog a psychoterapeut, vystudoval jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v současné době realizuje doktorské studium v oboru klinické psychologie. V praxi se věnuje především oblasti psychoterapie a krizové intervence, externě spolupracuje rovněž s Akademickým centrem osobnostního rozvoje. Řadu let se pohybuje mezi Instruktory Brno, pod jejichž hlavičkou uskutečnil celou řadu autorských kurzů. V poslední době se zajímá hlavně o vzdělávání lektorů zkušenostně reflektivního učení, práci se skupinou a osobnostní a sociální rozvoj. Kontakt: [email protected] Mgr. Jan Kolář, Ph.D., vystudoval obory pedagogika a sociální pedagogika a poradenství na Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, kde rovněž úspěšně dokončil doktorské studium. Je zakladatelem a vedoucím Akademického centra osobnostního rozvoje a působí také jako odborný asistent na Katedře pedagogiky sportu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity. K jeho odborným zájmům patří zejména problematika osobnostně sociálního rozvoje, skupinové práce a zkušenostně reflektivního učení. V posledních několika letech se stále intenzivněji zabývá rovněž supervizí. Kontakt: [email protected] Mgr. Vít Dočekal, Ph.D., vystudoval obory sociologie a andragogika – v andragogice absolvoval i své doktorské studium. Působí jako odborný asistent na Katedře sociologie, andragogiky a kulturní antropologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde se zaměřuje především na rozvoj obecné a integrální andragogiky a vzdělávání 116 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ dospělých. Podílí se také na organizaci Pampaedie – školy zájmového vzdělávání, mimo akademické prostředí se věnuje rovněž osobnostnímu a týmovému rozvoji a supervizi. Kontakt: [email protected] Doc. PhDr. Josef Valenta, CSc., vystudoval učitelství latiny a dějepisu a dále pedagogiku a rozšiřující studium aplikované sociální psychologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze (FF UK) a rovněž výchovnou dramatiku na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU), kde také získal docenturu v oboru edukačního dramatu. Pracuje na Katedře pedagogiky FF UK a na Katedře výchovné dramatiky DAMU (vč. výzkumných aktivit v rámci výzkumného Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU) v oblastech osobnostní a sociální výchovy a její didaktiky, pedagogiky a psychologie dramatické hry, didaktiky komunikace a rovněž sémiotiky a scénologie chování. V soukromé praxi se věnuje výuce tématům rétoriky, veřejného vystupování (nedivadelní performativní aktivity) a lektorské přípravy. Kontakty: [email protected]; [email protected] Doc. PhDr. Hana Kasíková, CSc., vystudovala obory pedagogika a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Vyučuje na Katedře pedagogiky téže fakulty a je odborným garantem učitelských programů na FF UK a PřF UK. Věnuje se především problematice výukových a učebních strategií, zejména těm založeným na spolupráci (kooperativní učení, dramaticko-výchovné postupy), a to jak ve výzkumu, tak ve vzdělávacích kurzech pro pedagogické pracovníky. Kontakt: [email protected] Doc. PaedDr. Hana Horká, CSc., vystudovala obory chemie a přírodopis na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde rovněž vykonala rigorózní zkoušku v oboru metodika vyučování chemie. Po ukončení studia učila na základní škole. Rozšiřující studium pedagogiky ukončila na Filozofické fakultě UJEP Brno. V oboru pedagogika obhájila na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity kandidátskou disertační práci a absolvovala habilitační řízení. Od roku 1983 působí na Pedagogické fakultě MU. Doménou odborného zájmu je teorie a metodika výchovy, zejména environmentální. Kontakt: [email protected] Mgr. Veronika Rodriguezová, Ph.D., vystudovala obor historie a archivnictví a specializaci dramatická výchova na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Po ukončení vysoké školy učila dějepis a dramatickou výchovu na brněnských středních školách, poté pracovala ve Středisku volného času Lužánky. Zde působila v oblasti dětského a studentského divadla a dále rozvíjela možnosti využití dramatické výchovy při výuce dějepisu. Od roku 2008 O autorech 117 působila v Ateliéru Divadlo a výchova na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. V současné době je členkou Katedry primární pedagogiky na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity. Je členkou redakční rady časopisu Tvořivá dramatika, časopisu Komenský a spoluautorkou publikace Dramatická výchova v kurikulu současné školy. Kontakt: [email protected] Mgr. Karla Brücknerová, Ph.D., se lektorsky, výzkumně i publikačně věnuje tématům spojujícím výchovu a umění (estetická výchova a její didaktika, galerijní pedagogika, rozvoj tvořivosti, tvůrčí psaní). V současné době pedagogicky působí na několika vysokoškolských pracovištích (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Janáčkova akademie múzických umění). Kontakt: [email protected] Mgr. Michal Dubec vystudoval obory pedagogika osobnostně sociálního rozvoje, školní pedagogika a didaktika na FF UK v Praze. Patří mezi zakladatele o. s. Projekt Odyssea, což je volné sdružení učitelů pomáhající školám při zavádění osobnostní a sociální výchovy do výuky. Profesně se věnuje psychologii komunikace, neurovědám, skupinové dynamice a třídnímu a školnímu managementu. Od roku 2007 přednáší na Katedře pedagogiky Západočeské univerzity v Plzni. Kontakt: [email protected] 118 KRAJINOU ZKUŠENOSTNĚ REFLEK TIVNÍHO UČENÍ Krajinou zkušenostně reflektivního učení Jennifer A. Moon, Michal Diviš, Jan Kolář, Vít Dočekal, Josef Valenta Hana Kasíková, Hana Horká, Veronika Rodriguezová, Karla Brücknerová Michal Dubec Vydala Masarykova univerzita roku 2013 Úvod a závěr: doc. PhDr. Bohumíra Lazarová, Ph.D., Mgr. Jan Nehyba Návrh obálky: MgA. Martin Hak Překlady: Mgr. Jan Mattuš Jazyková korektura: Ing. Vladimíra Kyjánková 1. vydání, 2013, náklad 400 výtisků Tisk: Tiskárna Didot, spol. s r.o. Trnkova 2944/119, 628 00 Brno ISBN 978-80-210-6296-2 120
Podobné dokumenty
faktory ovlivňující hodnotu value for money u ppp projektů, jejich vliv
vytvořit zobecněný seřazený seznam faktorů ovlivňujících VFM, který je následně komparován s faktory, které
jsou uvedeny v České metodice pro hodnocení PPP projektů. S ohledem na výsledky komparace...
METODIKA IV M - Kuželosečky
7) Najd te ohnisko, vrchol a ídicí p ímku paraboly, která je dána rovnicí x2 - 4x 4y + 12 = 0.
ešení: z vrcholové rovnice (x - 2)2 = 4(y - 2) ur íme sou adnice vrcholu V[2; 2],
ohnisko E má sou adn...
LIMITY ČESKÝCH I SVĚTOVÝCH MÉDIÍ Petr Dorůžka
setkání bývalého teamu časopisu Rock & Pop, které už řadu let probíhá
vždy v poledne na poslední prosincový den. V neustále proměňující se
sestavě dřívějších přispěvatelů či přispěvatelek a jejich ...
Zde - ACOR
může promítat minulá zkušenost a dokonce i kritické události v životě učitele. Jejich možnému vlivu umožňuje porozumět prostřednictvím svého textu Vladimír Smékal.
Prostřední část publikace je zamě...
Životopis prof. Smékala
Smékal, Vladimír. Křesťanský životní styl. Universum: revue České křesťanské
akademie, Praha : Portál, XVIII, 3s. 24-27. ISSN 0862-8238. 2008.
Smékal, Vladimír. Selfmanagement jako cesta k sobě a d...
tyto - Katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky
1.19. Schéma empirického výzkumu (indukce a dedukce, kvalitativní a kvantitativní přístup
k poznávání reality, survey, proměnná, znak, indikátor, validita a reliabilita).
1.20. Cílová populace a vý...
Práce s reflexí u lektorů osobnostně sociálního rozvoje
angažovanost v řešené problematice, ubráním zcela.
S výsledky své práce seznámím čtenáře v následující struktuře. V první kapitole se nejprve pokusím nastínit některé souvislosti spojené s užíváním...