Snímek 1

LLP IP Erasmus No. 11203-1660/KOSICE03
VEGETAČNÍ DOPROVOD
VODNÍCH TOKŮ A NÁDRŽÍ
Doc. Dr. Ing. Miloslav Šlezingr
ZÁKLADNÍ FUNKCE VEGETAČNÍHO
DOPROVODU
 Funkce protierozní, protiabrazní ( krajinotvornýúčinek
proudící vody, ledochod, vlnobití, atd.)
 Funkce protideflační ( působení větru – zanášení koryta,
plavba, atd.)
 Funkce ochrany před zarůstáním koryta ( zastínění,
zamezuje růstu vodní flóry, sedimentaci )
 Funkce kvality vody ( podpora samočistících procesů, aj.)
 Útočiště fauny ( úkryt, sídliště predátorů, aj.)
 Funkce estetická ( krajinotvorný prvek )
 Funkce produkční ( zásoba dřevní hmoty cca 2 mil. m3 )
 Funkce přirozeného biokoridoru ( migrační cesta mezi
biocentry )
 Funkce rekreační ( klidové zóny, vodní sporty, rybolov, aj.)
 Funkce hygienická ( zachycení prachových částic, pylů,
protihluková bariéra, atd.)
Zarůstání pobřežní mělčiny rákosinami
Vhodně přirozeně
stabilizovaný břeh,
dřeviny a travní koberec
Nezastíněné, eutrofizované potoční koryto zarůstá buření
Nedostatečná výsadba
vegetačního doprovodu
(alejovitá, jednostranná,
bez podrostu)
Velmi kvalitní vegetační doprovod
Velmi kvalitní vegetační doprovod
Hráze bez porostů
hrana kynety osazena
břehovými porosty
ZÁKLADNÍ POJMY
• autochtonní – původní
• autotrofní (organismus) – jako potravu přijímá minerální
látky, je to primární producent organické hmoty
• biocenóza - společenstvo rostlinných krajinných
segmentů, umožňující dlouhodobou existenci
původních rostlinných a živočišných společenství a
živočišných organismů žijících v určitém společném
prostoru
• biocentrum – biocenóza včetně okolního prostředí
• biokoridor – prostor propojující biocentra a
umožňující migraci
• břehové porosty – porosty břehů koryt a nádrží,
jejichž hlavní funkce je stabilizace břehů
• doprovodné porosty – porosty v okolí vodních toků s
celou řadou funkcí (rotideflační, estetická,zastínění
hladiny, aj.)
• ekosystém – funkční soustava živých a neživých složek
životního prostředí a jeho nejbližšího okolí
• ekologie – nauka zabývající se vztahem organismů ke
svému prostředí
• ekologická stabilita – prostředí, jež jsou navzájem
spojeny výměnou látek, tokem eneheterotrofnírgie a
předáváním informací, a které se vzájemně ovlivňují a
vyvíjejí se v určitém prostoru a čase
• eutrofizace – obohacení živinami
• fytocenóza – rostlinná složka biocenózy
• heterotrofní (organismy) – odkázané výživou na
organické látky
• revitalizace – obnova životně důležitých funkcí, návrat
do stavu blízkému tomu, v jakém se systém nacházel
před antropickými zásahy
• sukcese – spontánní střídání rostlinných společenstev
• zoocenóza – živočišná složka biocenózy
METODA HODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU
VEGETAČNÍHO DOPROVODU VODNÍHO TOKU
ČI NÁDRŽE
KRITÉRIUM
HODNOCENÍ
A. % poškozených
či nevhodných
dřevin
B. počet
vegetačních pater
C. šířka
vegetačního pásma
(od přibližné úrovně
Qa)
D. druhová
rozmanitost dřevin
E. relativní hustota
porostu
POČET BODŮ
do 30%
1
do 60%
2
nad 60%
3
1. veg. patro
3
2. veg. patro
2
3. veg. Patro
1
do 7m
3
7 - 10 m
2
nad 10m
1
do 3. druhů
3
4 - 6 druhů
2
7 a více druhů
1
souvislý porost s místními
průhledy na hladinu
1
střední a velké skupiny porostů
2
bez porostů, malé skupiny,
solitery
3
Hodnotíme každý břeh zvlášť, zájmové území rozdělíme
na úseky o délce cca 50 – 200m s přihlédnutím k místním
zvláštnostem, konfiguraci, terénu aj.
Po ohodnocení každého úseku provedeme bodový součet
a hodnocený úsek začleníme dle součtu získaných bodů
do kategorie.
5 - 6 bodů
vegetační doprovod v
dobrém stavu
kategorie I.
7 - 8 bodů
v úseku jsou nutné úpravy,
dosadby
kategorie II.
9 a více bodů
nutné rozsáhlé zásahy,
případně celková obnova
kategorie III.
Součástí hodnocení je i zpracování fotodokumentace
posuzovaných úseků sledovaného pobřežního území.
SCHÉMA ROZMÍSTĚNÍ BŘEHOVÉ VEGETACE
– ROZDĚLENÍ DO ZÓN
Q1
Q 150 d Q 355 d
Q 364 d
SUPRALITORÁLNÍ
EULITORÁLNÍ
SUBLITORÁLNÍ
PROFUNDÁLNÍ
NÁVRH BŘEHOVÝCH POROSTŮ
 Dřeviny rostoucí uvnitř průtočného profilu musí být
upraveny jako kmenové porosty (nikoli pařezina), s
korunou nad úrovní břehové hrany.
 Pro opevnění nejníže položených částí svahu koryta, je
optimální umístit stromy ve výšce 0.6 až 1.1 m nad Qa
hladinou průměrných průtoků vody ve vegetačním období.
 Aby ochranné břehové porosty plnily zdárně svou funkci,
musí být provedena souvislá výsadba.
 Na konkávním břehu, v příliš zakřivených obloucích je
doporučována vzdálenost mezi jednotlivými dřevinami 1.3
až 1.7 m, u oblouků s malou křivostí 2 m.
 V přímých úsecích je vhodná vzdálenost 2 m. V
konvexách oblouků pak 2 m i více, dle místních
podmínek. průhledy na volnou hladinu
 Při výsadbě topolů je to ve všech částech koryta 4 m, s
mezisadbou jiných dřevin.
 Podstatná je tedy především ochrana konkávních
břehů.
 Z krajinotvorného a estetického hlediska je však
důležité ponechat průhledy, přístup k toku (Rozpor z
požadavkem souvislé výsadby)
 Při výsadbě keřů je nutná výsadba maximálně ve
skupinkách, střídavě po obou stranách toku. (nikoli
souvislý pás po obou stranách)
 Nutná je soustavná a pravidelná údržba, výchova
porostů.
 Koryto, navržené k této úpravě by mělo mít šířku dna
kynety alespoň 4 m, vhodná je šířka berem více jak
10 m.
 Břehové porosty užších říček a potoků upravujeme z
ohledem na větší možnost zárůstu průtočného profilu i
větší možnost zachycení se případných splavenin na
těchto porostech. Takto zachycené splaveniny mohou
být příčinou místního zahrazení průtočného profilu i
příčinou místního rozlivu.
 Sklon svahů je vhodné volit 1 : 2, případně až 1 : 1.5,
což vyhovuje nejlépe tvaru kořenových systémů, jež se
vyvíjejí ve sklonu 1 : 1, až 1 : 1.5.
 Břehový porost je nejvhodnějším doplňkem kamenné, či
jiné patky zajišťující ochranu paty svahu.
 Je vhodné upozornit, že pro umístění do průtočného
profilu není nejvhodnější vrba (především
tzv."smuteční"), jejíž splývavá koruna nepříznivě
usměrňuje vodní proud, což vede k poškození břehů
koryta.
 Otázky spojené s návrhem vegetačního opevnění musí
být řešeny při tvorbě koncepce úpravy toku a nikoli jako
doplněk technického řešení.
DOPROVODNÝ POROST
 Preferujeme návrh tříetážového porostu s využitím
travního, keřového a stromového patra.
 Důležitý je návrh minimálně dvouřadého
doprovodného porostu. (od tohoto neustoupit)
 Ve všech úsecích, kde to využití pozemků, či
konfigurace terénu dovolí navrhujeme, byť i místní,
plošné rozšíření porostů.
 Základem doprovodného porostu by měly být stromy
dosahující výšky 20 a více metrů.
 Pokud jsme nuceni navrhnout pouze jednořadou
(alejovou) výsadbu, volit raději jen jeden druh dřevin.
Záleží však na okolnostech, není to podmínkou.
 Podél toku nevysazovat ovocné dřeviny.
 Větší mezery mezi vzrostlými skupinami stromů
vhodně prokládat solitery, nebo menšími skupinkami
nižších stromů a keřů.
 Při výsadbě doprovodných porostů nutno dbát na to,
aby nepůsobily negativně na růst zemědělských
plodin. Keře vysazujeme od hranice sousedního
pozemku minimálně 1 m, stromy 3 m.
 Vždy je vhodná konzultace s dendrology, botaniky i
odborníky jiných profesí, aby výsledek činnosti byl co
nejlepší. Jedná se tedy o týmovou práci.
 Nevhodné umístění dřevin v patě břehu
Vegetační ochranné pásmo
(obr. - rozorání
na břehovou
Hranu)
 Jednostranná úprava toku
 Změna poměru hloubky ku šířce toku
 Ochranné pásmo
toku
 Na směrové stabilitě toku spolupůsobí i břehová vegetace
OBECNÁ DOPORUČENÍ
1.
Pro docílení kvalitního břehového, či doprovodného
porostu je vhodné ponechat část původních, třeba i
méně vhodných porostů, nejlépe skupiny vzrostlých
dřevin a novou výsadbu provádět ve vazbě na ně a
pod jejich ochranou.
2.
Pro novou výsadbu vybíráme dřeviny s ohledem na
jejich budoucí převládající funkci,
3.
Doprovodný porost, (výsadba za břehovou hranou
koryta, maximálně na svazích berem),
4.
Porost břehový (výsadba v rámci stabilizace koryta a
vytvoření přímé vazby mezi porostem a vodním
tokem uvnitř průtočného profilu, na svazích koryta).
Případně, a to především u menších toků, se bude
jednat o kombinaci obou.
3.
Jednořadá, v podstatě alejová výsadba, není z
ekologického, ani krajinářského hlediska
nejvhodnějším řešením a hodnota takovýchto
porostů tvořících vegetační porostů tvořících
vegetační doprovod je malá.
4.
V tomto případě sázíme dřeviny na té straně toku,
na které mohou částečně zastiňovat koryto a
snažíme se dle možností využít ladem ležících i
velmi malých ploch přiléhajících k toku k dosadbám,
jež zvýší hodnotu vegetačního doprovodu.
5.
V rámci návrhu dřevinné skladby vegetačního
doprovodu nezapomínejme na keře, které zde mají
své nezastupitelné místo.
5.
Navrhujeme především autochtonní dřeviny, jiné jen
ve zvláštních a zdůvodněných případech. Výsadba
fytocenologicky a krajinářsky nevhodných dřevin
( exoty, dřeviny se spíše sbírkovým významem...)
může působit značně rušivě v okolní krajině.
6.
Při návrhu především břehových porostů je nutné si
uvědomit nízký zpevňovací účinek mladých
porostů.(toto do značné míry odpadá u výmladků)
7.
Přestárlé dřeviny, vývraty, proschlé dřeviny,
případně dřeviny z jiných důvodů určené k likvidaci
je nutno odstranit před zahájením výsadby nově
navržených dřevin, abychom následně nepoškodili
nové sazenice.
8.
Při nově zakládaných břeh. porostech upraveného
koryta vysazujeme sazenice nad úroveň cca Q150 (oblast eulitorálního pásma, pásma měkkých
dřevin).
DĚKUJI ZA POZORNOST