Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů

Transkript

Divadlo Rokoko oslavilo 100 let!
1915
Výroční zpráva Městských divadel pražských 2015
2015
500. repríza Shirley Valentine
2 | výroční zpráva | Poslání
Poslání
Mise Městských divadel pražských
Městská divadla pražská se svými třemi sály
v divadlech ABC a Rokoko, s kapacitou 500, 200
a 60 míst, jsou tady pro všechny pražské diváky
– od dětí po seniory.
Zprostředkovávají jim kontakt s kvalitním činoherním divadlem a komunitou podobně smýšlejících lidí. Tím Městská divadla pražská významně
přispívají ke zlepšování kvality života městské
komunity.
Vize Městských divadel pražských
Tvoříme svět, ve kterém bude kvalitní činoherní divadlo a potkávání se v divadle
přirozenou součástí hlavního proudu moderního městského života.
Široký repertoár
V originálním dramaturgickém plánu se potkávají velké příběhy světové i české literatury, hudební komedie či autorské projekty.
Dotýkáme se i ve společnosti méně populárních,
ale podle nás důležitých témat, jako je stáří
a poslední věci člověka nebo kontroverzní rysy naší národní povahy. Zaměřujeme
se také na reflexi vážné nemoci dnešní doby
– na všeobecnou nadvládu konzumu a převahu materiálních hodnot nad hodnotami
duchovními.
Otevřený prostor
Městská divadla pražská jsou otevřeným prostorem, ve kterém mohou naši návštěvníci trávit
svůj volný čas kulturně. Pravidelně zařazujeme do programu prohlídky zákulisí, Soirée
s herci či představení s bonusovým programem,
jako například Představení pouze pro nezadané, Setkání s tvůrci po představení nebo
velmi oblíbené Herecké kurzy pro neherce.
Jestliže Národní divadlo patří národu, Městská divadla pražská patří městu a všem, kdo
v něm žijí. Svým širokospektrálním repertoárem
nepreferují vyhraněnou cílovou skupinu,
ale naopak spojují diváky všech sociálních, věkových i vzdělanostních skupin a nabízejí jim
možnost prožít společný kulturní zážitek.
Divadlo vnímáme jako součást veřejného prostoru moderní evropské metropole, spolupracujeme proto s dalšími veřejně činnými subjekty, jako jsou Centrum Paraple, občanské
sdružení Cesta domů, Klub mladých diváků,
a s množstvím pražských škol a gymnázií.
Jako páteřní divadlo pražské divadelní scény
otevíráme 6x týdně své sály pro více než 700
diváků, ročně nás tedy navštíví téměř 200 tisíc
lidí a každý si zde najde to své.
Prostřednictvím výstav, které pořádáme ve
foyer divadla i mimo něj, seznamujeme rezidenty i návštěvníky Prahy s velkými postavami českého divadla a s jeho bohatou historií.
Všechny tyto a další aktivity mají za cíl ukázat
divadlo jako nedílnou součást běžného života ve městě.
Dostupnost
Městská divadla pražská jsou Pražanům dostupná ve všech smyslech tohoto slova. Jsme
bezbariéroví, obě divadla navštěvují i vozíčkáři
a osoby se sníženou pohyblivostí. Zakládáme si
také na dostupnosti cenové – vstupenku si mohou dovolit i milovníci divadla s nižšími příjmy.
Poloha v centru Prahy nedaleko zastávek tramvaje a stanic metra všech tří linek umožňuje výbornou dopravní dostupnost.
Přátelský prostor
pro všechny pražské diváky
Městská divadla pražská jsou otevřeným přátelským prostorem, jenž nabízí inspirativní možnosti trávení volného času všem Pražanům.
Prostřednictvím našich inscenací i doplňkových
akcí chceme přispívat k dalšímu zlepšování kvality života běžných obyvatel Prahy.
Nejsme elitářští, svým repertoárem oslovujeme široké spektrum diváků. Naše ambice jsou
umělecké, edukativní a společensky transformativní. Divákům nabízíme nejen estetický zážitek,
ale také reflexi současného světa, která podněcuje k zamyšlení. A to se nám, soudě podle
diváckých ohlasů, daří.
Poslání | výroční zpráva | 3
Úvodní slovo ředitele Městských divadel pražských
Rok 2015 byl pro Městská divadla pražská jedním z nejrušnějších v poslední dekádě. A to hlavně z jednoho radostného důvodu. Divadlo Rokoko,
které je součástí svazku Městských divadel pražských od roku 1975, oslavilo 25. prosince 2015 sto let od svého vzniku. Naším úkolem však nebylo
pouze připomenout toto významné výročí, ale zároveň si položit otázku,
v čem tkví síla a životaschopnost tohoto prostoru. Doufám, že se alespoň
částečně podařilo najít odpověď v publikaci, kterou jsme u příležitosti stoletého výročí vydali. Celkový obrázek o nejvýznamnějších akcích k oslavě
jubilea si můžeme udělat stručnou citací výroční zprávy:
Za přispění Magistrátu hlavního města Prahy jsme v rámci oslav vydali unikátní publikaci, jež mapuje umělecké aktivity Divadla Rokoko od počátků
až po současnost, uspořádali putovní výstavu archivních fotografií, z nichž
některé byly k vidění úplně poprvé, připravili jsme různé kvízy a soutěže pro
návštěvníky Divadla Rokoko. Oslavy vyvrcholily v prosinci speciálním představením 100 let ve 100 minutách plným významných hostů. Součástí byla
také propagační kampaň, která si kladla za cíl zvýšit povědomí o Divadle
Rokoko mezi běžnými Pražany.
O pestré historii Divadla Rokoko dosud nebyla vydána žádná publikace. Proto se Městská divadla pražská rozhodla oslovit renomované divadelní historiky a připravila knihu, která popisuje nejvýznamnější éry tohoto kulturního
prostoru. Publikace je doplněna o unikátní fotografie ze sbírek Divadelního
oddělení Národního muzea, z Divadelního ústavu, dobového tisku a archivu
Městských divadel pražských.
Autory publikace jsou Pavel Bár, Alice Dubská, Vladimír Just, Justina Kašparová, Radka Potměšilová, Zuzana Sílová, Jana Soprová, Milan Šotek a Roman Vašek. Slavnostní křest proběhl 20. října v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí. Patronkou knihy se stala Marta Kubišová.
Vyvrcholením oslav byla dvě slavnostní představení, která se konala v sobotu 12. prosince od 15 a 19 hodin. Pod názvem 100 let ve 100 minutách
je připravili režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků. Na jevišti vystoupil
celý soubor Městských divadel pražských a popřát přišli i významní hosté
Soňa Červená, Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý.
4 | výroční zpráva | Slovo ředitele
Úvodní slovo ředitele Městských divadel pražských
Zbývá mi pouze poděkovat za nesmírné nasazení při realizaci oslav jubilea především naší archivářce Justině Kašparové a celému PR oddělení v čele
s Hanou Morávkovou.
V roce 2015 nabídla Městská divadla pražská svým divákům 515 představení odehraných vlastním souborem, z toho na scéně Divadla ABC 290 a na
scéně Divadla Rokoko 225. Navíc jsme uskutečnili celkem 37 zájezdů. Navštívilo nás dohromady 139 416 diváků, v Divadle ABC 103 365 a v Divadle
Rokoko 36 051. Návštěvnost činila 83 %. Městská divadla pražská hospodařila s vyrovnaným rozpočtem a soběstačností 36 %.
I když v sezoně 2014/15 vzniklo 6 nových inscenací – což je standardní počet – jednalo se do jisté míry o sezonu útlumovou. Provoz Městských divadel pražských bohužel determinuje nedostatek skladovacích prostor v zákulisí obou divadel. Už několikrát se tedy stalo, že jsme se museli rozloučit
s inscenací, která mohla být uváděna klidně ještě několik sezon, jen proto, aby mohly vzniknout inscenace nové. V sezoně 2014/15 je takových,
u kterých bychom museli přerušit jejich existenci v tzv. „nejproduktivnějším věku“, několik. Tím, že jsme zrealizovali pouze čtyři kmenové inscenace,
vznikla možnost některé jiné tituly alespoň částečně „vyhrát“. V roce 2015 tak vznikly čtyři nové inscenace plus dva atypické projekty, a to Tanec smrti
Augusta Strindberga na Malé scéně ABC a koprodukční komedie Vím, že víš, že vím...
Někdy je těžké dát výběru titulů jednotící myšlenku, ale o potenciálu her, jež se v našem divadle realizovaly v roce 2015, se dá tvrdit, že mohou otřást
vesmírem. V každém z textů se jedná o konkrétní vesmír spojený s osudem výjimečné osobnosti. Ve hře Romulus Veliký Friedricha Dürrenmatta hlavní
hrdina – poslední římský císař – obětuje doslova vše té nejvznešenější ideji, aby na prahu života zjistil, že jeho život je v troskách a jeho drastické snažení
vrcholí tragickou blamáží. V tragikomedii Happy End, dnes již zesnulé izraelské dramatičky Anat Gov, dává v závěru hry těžkou formou rakoviny postižená
hlavní hrdinka přednost důstojnému odchodu ze života před nadějí na vyléčení. V dramatu Ronalda Harwooda Na miskách vah si i my Češi můžeme najít
paralelu o vypořádávání se se zlotřilým režimem. A možná, že kdyby tento proces v našem národním podání nepostrádal trochu té americké akčnosti
a arogance, vesmíry některých našich spoluobčanů by se rozpadaly poněkud jinak, intenzivněji. Ve hře Hodina před svatbou, mladého a výjimečně nadaného španělského dramatika Pera Riery, se jeden rodinný vesmír rozpadá doslova a do písmene a zažitá agonie nás může přivést až někam k obrazu
prvotního hříchu Adama a Evy. A já doufám, že inscenace vzniklé z těchto inspirativních, propracovaných a hlubokých textů snad přivedou naše diváky
k některým znepokojivým vhledům.
Další klíčovou událostí roku 2015 je, že Městská divadla pražská mají konečně svoji zkušebnu. V minulé výroční zprávě jsem psal, že se podařilo vyřešit
problém s prostorami pro fundus kulis a rekvizit pronájmem sklepních prostor ve Vodičkově ulici a že je zde možnost zrekonstruovat jednu z místností
jako zkušebnu. Magistrát hl. m. Prahy na náš požadavek rekonstrukce velice pružně zareagoval, uvolnil z kapitálových výdajů odpovídající částku a na konci
tohoto roku došlo ke kolaudaci pro naše potřeby tak důležitého prostoru. Domnívám se však, že jeho potenciál a umístění jsou tak výjimečné, že bude
možné zúročit i komerční možnosti a dát ho částečně k dispozici pro volnočasové aktivity obyvatel centra a bližšího i vzdálenějšího okolí.
Ondřej Zajíc, ředitel Městských divadel pražských
Slovo ředitele | výroční zpráva | 5
6 | výroční zpráva | Název kapitoly
Organizační
struktura
Městských divadel pražských
Název kapitoly | výroční zpráva | 7
Organizační struktura
Ředitel
Umělecký šéf
Hlavní ekonom
Šéf výpravy
Manager provozu
Vedoucí produkce
Vedoucí obchod.
oddělení
PR a marketing
manager
Umělecký soubor
8 | výroční zpráva | Organizační struktura
Organizační struktura
Umělecký šéf
Herecký soubor
Dramaturgové
Lektor dramaturgie
Inspicienti + Nápověda
PR a marketing
manager
Podrobný soupis zaměstnanců v jednotlivých odděleních je uveden v organizačním řádu Městských divadel pražských.
Organizační struktura | výroční zpráva | 9
Soupis zaměstnanců
pozice
třída stupeň
úvazek
herec
10
12
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
admin. pracovník
8
10
0,20
herec
10
10
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
archivář
11
12
1,00
herec
10
12
0,50
jevištní technik
5
12
1,00
asistent řed.
8
12
1,00
herec
10
6
1,00
krejčová
7
12
1,00
asistent řed. - MD
8
6
0,00
herec
10
8
1,00
krejčová
7
11
1,00
dramaturg
11
11
1,00
herec
10
9
1,00
krejčová
7
12
1,00
dramaturg
11
12
1,00
herec
12
12
1,00
krejčová
7
12
1,00
elektroúdržbář
5
12
0,50
herec
10
10
1,00
krejčová
7
11
0,50
garderobiér
5
12
1,00
herec
10
12
1,00
majet. úč.
8
11
1,00
garderobiér
5
12
1,00
herec - MD
10
10
0,50
maskér
8
12
0,50
garderobiér
5
12
1,00
hl. ekonom
12
12
1,00
maskér
8
12
0,50
garderobiér
5
12
1,00
hl. účetní
10
12
1,00
maskér
8
12
0,50
garderobiérka
5
12
1,00
insp. hlediště
4
12
1,00
maskér
8
12
0,50
grafik PR
10
3
1,00
inspicient
6
12
1,00
maskér
7
12
1,00
grafik PR - MD
10
5
0,00
inspicient
7
12
1,00
maskér
8
12
1,00
herec
10
12
1,00
inspicient
7
12
1,00
maskér
8
12
0,50
herec
10
12
1,00
inspicient
6
12
1,00
maskér - MD
8
12
0,00
herec
10
12
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
mistr. v krejč.
7
12
1,00
herec
10
12
0,90
jevištní technik
5
12
1,00
nápověda
4
12
1,00
herec
10
8
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
nápověda
4
12
1,00
herec
10
12
0,90
jevištní technik
5
12
1,00
nápověda
4
12
1,00
herec
10
11
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
obch. referent
9
4
1,00
herec
10
11
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
obch. referent
8
6
1,00
herec
10
6
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
obch. referent
8
4
0,80
herec
10
6
1,00
jevištní technik
5
12
0,80
osvětlovač
8
12
1,00
herec
10
10
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
osvětlovač
6
12
1,00
herec
10
10
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
osvětlovač
6
12
0,50
herec
10
8
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
osvětlovač
8
12
1,00
herec
10
9
1,00
jevištní technik
5
12
1,00
osvětlovač
7
12
1,00
Soupis zaměstnanců
pozice
třída stupeň
úvazek
umělec. šéf
12
12
1,00
person. + mzd. úč.
10
11
1,00
ved. provozu
10
12
1,00
pokladník vstup.
4
12
0,75
ved. výpravy
13
9
1,00
pokladník vstup.
4
12
0,75
vedoucí obch. odd.
9
9
1,00
pokladník vstup.
4
12
0,75
vedoucí PR
11
6
1,00
pokladník vstup.
4
12
0,75
vrátná
1
12
1,00
pom. admin. síla
2
12
1,00
vrátný
1
12
1,00
produkční
9
12
1,00
vrátný
1
12
1,00
produkční
9
11
1,00
vrátný
4
12
1,00
produkční
9
11
0,50
vrátný
1
12
1,00
provozář
8
12
1,00
vrátný
1
12
1,00
ref. PR
10
4
1,00
vrátný
1
12
1,00
ref. HS
8
12
1,00
zvukař
7
12
1,00
ref. PR
10
4
1,00
zvukař
8
12
1,00
rekvizitář
5
12
1,00
zvukař
8
12
1,00
rekvizitář
5
12
1,00
rekvizitář
5
12
1,00
rekvizitář
5
12
1,00
rekvizitář
5
12
1,00
ředitel
12
7
1,00
skladník
6
12
1,00
pozice
statistik + poklad.
10
11
1,00
tajemnice
9
12
1,00
tajemnice
9
12
úč. metodik
11
účetní
Dohody o pracovní činnosti
a Dohody o provedení práce
počet
úvazek
Uvaděčky ABC + Rokoko
47
0,5
Požární dozor
20
0,5
1,00
Lékařský dozor
2
0,5
8
0,50
Distribuce časopisu MDP
1
0,5
10
9
1,00
Šéfredaktor časopisu MDP
1
0,5
uklízečka
2
12
1,00
Lektor dramaturgie
1
0,5
uklízečka
2
12
1,00
uklízečka
2
12
1,00
* Placení dle počtu odpracovaných představení nebo hodin
Soupis herců
Hlavní pracovní poměr
Batulková Dana
Bor Hanuš
Dolanský Zdeněk
Doulová Hana
Drábek-Hornáčková Henrieta
Dvořák Viktor
Fidlerová Radka
Fridrich Vasil
Hána Jiří
Jurek Lukáš
Juřica Pavel
Kalina Zbigniew
Kalvoda Radim
Klem Jiří
Klimeš Petr
Lehký Stanislav
Novotný Tomáš
Pacoláková Evellyn
Pernetová Lucie
Říčařová Zuzana
Smutná Jitka
Vencl Zdeněk
Vlach Jaroslav
Externí herci, hudebníci a tanečníci
Alán Jan
Badinková Michaela
Balcar Michal
Bartoška Petr
Bedáňová Veronika
Besta Petr
Borodin Alexander
Brabec Jaroslav
Brzobohatá Františka
Buble Jan
Budínská Ludmila
Bystroňová Antonie
Čelebič Vuk
Daňková Andrea
Daňková Tereza
Delišová Martina
Dolanská Petra
Drbohlav Jan
Drbohlavová Jana
Dušek Zdeněk
Dvořák Vojtěch
Dymková Šárka
Eichler Marek
Eichler Petr
Fialová Květa
Filčev Vojtěch
Fišer Stanislav
Friedl Jaroslav
Gajerová Veronika
Hájek Robert
Hámová Gabriela
Hanzl Jan
Hilgart Jiří
Hilšer Marek
Hlas Ivan
Hnilička Jan
Homola Lukáš
Hustoles Tomáš
Hykyšová Zuzana
Choděrová Daniela
Janatková Barbora
Janků Veronika
Jelínek Jiří
Jelínková Dana
Ježil Radek
Jiskra Filip
Jiskrová Jana
Jurkovič Marek
Kačmarčík Milan
Klapka Dalimil
Koreček Ivan
Koudelková Veronika
Kouklová Nikol
Krištůfek Ladislav
Krček Jaroslav
Krčmář Michal
Křepelková Amálie
Kříženecká Marie
Kubařová Veronika
Kubín Vít
Lambora Marek
Linka Miroslav
Lojdová Kateřina
Lorenc Josef
Lukešová Bára
Lžičař Pavel
Macháčková Kateřina
Marek Vladimír
Marková Dana
Marková Helena
Masáček Jiří
Mašek Jan
Mayerová Carmen
Meduna Jan
Milková Svatava
Milota Jiří
Mitrega Robert
Müller Richard
Nerušilová Věra
Novotný Jiří
Ornstová Eva
Pelikán Lukáš
Peroutka Pavel
Petráš Aleš
Plíšková Gabriela
Podhajský Ondřej
Poláčik Marek
Poláková Barbora
Pospíšil Jan
Procházková Marika
Rošetzký Marcel
Roznětínská Lucie
Sabadin Miroslav
Sekyrka Karel
Skála Pavel
Skořepová Luba
Slámová Eliška
Slánský Jaroslav
Součková Dagmar
Soukupová Patricie
Steigerwald David
Suchánková-Theimer Anna
Svojtková Veronika
Syslová Dana
Szymik Jan
Šindelářová Adéla
Šoltýsová Diana
Štefan Marek
Štěpán Stanislav
Štěpánková Julie
Šulcová Radka
Termerová Lenka
Tůma Martin
Valentová Barbora
Vančura Petr
Valenta Matyáš
Veckerová Kateřina
Velen Zdeněk
Večerka Miroslav
Vokurka Tomáš
Volek Vladimír
Vyhnánková Marie
Yasinski Alexander
Zbranková Lenka
Soupis hostujících umělců všech profesí
Režiséři
Choreografie
Čermáková Viktorie
Engelová Ludmila
Goldflam Arnošt
Hanuš Miroslav
Khek Pavel
Basák Karel
Hanušová Jana
Janatková Barbora
Kubín Vít
Pacek Martin
Výtvarníci /Kostýmy
Fotografové a grafici
Červenková Michaela
Goldflamová Štětinová Petra
Hájková Kateřina
Krištofovičová Daša
Milfajt Jaroslav
Rusín Tomáš
Syrový Michal
Zábrodská-Hávová Dana
Borecká Marianna
Houdková Martina
Hrbková Alena
Homolka Alan
Honzík Stanislav
Krištůfková Natálie
Kurečka Petr
Mach Tomáš
Macháček Jakub
Merunková Lucie
Makovská Eva
Pospíšil Bohumil
Tomeš Michael
Hudba
Fidler Luboš
Janouch Jiří
Nejedlý Vladimír
Potoček Milan
Wajsar Petr
Premiéry
roku 2015
Premiéry
Rodolfo Sonego, Renato Giordano
Vím, že víš, že vím…
Datum
premiéry
Počet
repríz
7. března
22
Friedrich Dürrenmatt
Romulus Veliký,
23. května
15
komedie antických rozměrů
Ronald Harwood
Na miskách vah
August Strindberg
Tanec smrti
Anat Gov
Happy End
Pere Riera
Hodina před svatbou
7. listopadu
8
Datum
premiéry
Počet
repríz
24. ledna
23
Datum
premiéry
Počet
repríz
28. března
22
14. listopadu
8
Hlavní
dramaturgické linie
Smyslem veřejnoprávního divadla je kultivovat veřejný prostor.
Městská divadla pražská to činí několika způsoby.
Jakožto scéna určená běžnému městskému publiku si klade za
cíl kultivovat a rozvíjet vkus a uvažování svých diváků. Činí tak
způsobem konsenzuálním. Příchozího vítáme jako očekávanou
a milou návštěvu, s níž chceme sdílet své vědomosti, obavy,
strasti i radosti. Náš dům je otevřen pro každého a naší snahou
je docílit, aby se zde navzájem ctili a respektovali i lidé, kteří se
mohou domnívat, že spolu nemají nic společného.
Na základě této premisy je repertoár volen tak, aby každá inscenace přinášela impulz k zamyšlení, novou, mírně či více provokativní
myšlenku, ale aby zároveň srozumitelně komunikovala.
Co se říká, je důležitější, než jak se to říká. Nechceme lacině
urážet ani šokovat, nechceme se arogantně povyšovat, nevytváříme umění pro úzkou elitu, ale nejsme ani divadlem lidovým.
Naše publikum očekává kultivovanou podívanou, nové impulzy
a profesionální kvalitu.
Rozvíjíme odkaz, jímž se cítíme být vázáni. Odkazujeme se především k tradici ředitele Oty Ornesta, tedy na dobu, kdy Městská
divadla pražská byla kultivovanou a inteligentní kulturní institucí
se silným hereckým souborem.
Vytváříme herecké příležitosti pro všechny věkové kategorie herců, jaké si nemůže dovolit žádné soukromé divadlo,
a podílíme se tak na udržování a rozvíjení té nejlepší tradice hereckého umění.
16 | výroční zpráva | Premiéry roku 2015
Premiéry
DRAMATURGIE SE NA ZÁKLADĚ TĚCHTO PREMIS REALIZUJE
V NĚKOLIKA DRAMATURGICKÝCH LINIÍCH:
1/ ČESKÁ OTÁZKA – jednou z priorit dramaturgie Městských divadel pražských je zkoumání
české identity. Zkoumání toho, co nás utváří a co způsobuje, kým jsme a kam směřujeme.
Součástí této cesty je i poměřování naší současnosti s díly a osobnostmi významných českých autorů, a to napříč žánry. V uplynulých sezonách to byla především díla, která vznikala
těsně před druhou světovou válkou, tedy v době mohutného rozmachu české kultury.
2/ VELKÉ TÉMA – konfrontovat dnešního člověka s hodnotami, které nás přesahují, které
platí od věků a od nichž se odvíjí naše velikost a před nimiž se odhaluje naše malost, je dalším z cílů, které si prostřednictvím děl velké klasické literatury klade dramaturgie Městských
divadel pražských.
3/ TĚŽKÉ ŽIVOTNÍ SITUACE – tato inscenační linka jde přímo proti trendům současné
popkultury, zdůrazňující laciné, zábavné a lehké stránky života a podává tak falešný, i když
dobře prodejný obraz světa. Městská divadla pražská se již řadu let zabývají ožehavými tématy. Zaznamenáváme v řadách diváků zejména střední generace jistou úlevu, že se zde
vyslovuje nevyslovitelné, že o těžkých věcech, o kterých se stalo zvykem v dobré společnosti nehovořit, o nemocech, smrti, stáří, postižení, lze mluvit nahlas, tónem jak vážným,
tak humorným.
4/ JEDINEČNOST, ODLIŠNOST, TOLERANCE SKUTEČNÁ I DOMNĚLÁ – řadu sezon se Městská divadla pražská věnují tolik skloňovanému tématu tolerance v současném
světě. Tolerancí se ohání od politiků až po opilce v hospodě kde kdo. Jak je tomu ale ve
skutečnosti? Jak se doopravdy vyrovnáváme s výjimečností, jinakostí, kde máme svoje
meze? Jak se žije lidem odlišným svým etnikem, svými postoji, názory či postiženým jakoukoli výjimečností nebo nedostatkem?
5/ HUDEBNĚ DRAMATICKÁ LINKA – specifikou Městských divadel pražských se
v posledních letech staly vyprofilované hudební komedie. Snažíme se, aby každý takto
uvedený titul měl jasné téma, vyjadřoval se – často hravým způsobem – k současnému
stavu světa a nestal se pouze zábavou pro zábavu. Rozhodně tedy není náhodou, že se
jedná o vysloveně autorské projekty, které buď zpracovávají literární předlohu, nebo jsou
zcela novými originálními díly. Pracovně jsme si tento žánr nazvali muzikál pro činoherce.
Tyto hry uvádíme takřka výlučně na jevišti Divadla ABC.
Premiéry roku 2015 | výroční zpráva | 17
Premiéry / Tanec smrti
August Strindberg
Tanec smrti
Premiéra 24. ledna 2015
Po delším čase ožívá opět Malá scéna ABC původním projektem Městských divadel pražských. Své vrcholné dílo Tanec smrti
napsal vynikající, leč kontroverzní švédský dramatik na počátku 20. století, těsně po rozchodu se svou druhou manželkou. Přestože dnes je Strindberg považován za největšího švédského dramatika, ve své době byl pokládán za skandalistu, neboť jeho
díla pronikala do hlubin lidské psychologie a odhalovala zejména nepříjemná zákoutí soužití mezi mužem a ženou s naprostou
nekompromisností a bez servítků. Tanec smrti je krutou i směšnou anatomií jedné lásky, milostným trojúhelníkem lidí již nemladých, kteří však časem nezmoudřeli a nedokázali ani otupit hroty své vášně, zloby a nenávisti. Muž, žena, milenec – trojice, která
nedokáže žít spolu ani bez sebe a která během plynutí času vypracovala strategii vzájemných podrazů, hru intrik a schopnost
jít si na nervy k neuvěřitelné virtuozitě, k bravurnímu tanci. Kdo bude mít poslední slovo? Smrt? Nenávist? Anebo láska, která
je počátkem i koncem všeho?
Strhující příběh, kde všechno je jinak než se zdá a který nedá divákovi vydechnout až do poslední chvíle, je vysněnou hereckou
příležitostí pro tři protagonisty v nejlepších letech.
Hrají Radka Fidlerová, Jiří Schwarz, Oldřich Vízner
Režie Viktorie Čermáková
Překlad Zbyněk Černík
Úprava a dramaturgie Věra Mašková
Scéna Adam Pitra
Kostýmy Daša Krištofovičová
Záměrem bylo nejen poskytnout hereckou příležitost hercům staršího věku, kteří tuto šanci beze zbytku využili, ale
vyzkoušet i velké drama v komorní formě. Netradičně pojatý prostor, který stírá hranici mezi přihlížejícími a účinkujícími, dává divákům nový druh prožitku, aktivizuje ho, zatahuje do samotného epicentra dění. Časový posun hry do
70. let 20. století rozeznívá klasickou hru novou aktuálností a jeho účinek zejména pro starší diváky je o to silnější
a autentičtější.
Premiéry / Vím, že víš, že vím…
Rodolfo Sonego, Renato Giordano
Vím, že víš, že vím…
Premiéra 7. března 2015
Původně úspěšný film byl před nedávnem adaptován pro divadlo. Lehká komedie závažného obsahu. Co se stane, když člověk
začne na svůj život pohlížet očima těch druhých? Na počátku je pouhý omyl. Soukromý detektiv si splete sledovanou osobu
a místo manželky prominentního politika začne sledovat úplně obyčejnou rodinu. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních
dní všedního manželského páru středních let? Mnoho všelijakých drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Vědět znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit. Zdá se to jednoduché?
Jenomže ve světě, kde se při prvním náznaku bolesti, nesnází a nepohody rovnou bere do zaječích, kde se vztahy rozpadají jak
na běžícím pásu bez jakéhokoli pokusu o nápravu či změnu, natož pak nějaké sebezpytování, je tahle několik desetiletí stará
komedie vítaným připomenutím hodnot, které považujeme za ztracené.
Hrají Simona Stašová, Michal Dlouhý, Andrea Daňková, Vasil Fridrich / Petr Vančura
Režie Vladimír Strnisko
Překlad Karina I. Havlů
Výprava Michaela Červenková
Hra byla nasazena jako velká herecká příležitost pro dvě stálice souboru Městských divadel pražských – Simonu Stašovou a Michala Dlouhého. Ve spolupráci s renomovaným režisérem Vladimírem Strniskem vytvořili velmi úspěšnou
podívanou, která se těší obrovskému diváckému zájmu.
Premiéry / Happy End
Anat Gov
Happy End
Premiéra 28. března 2015
Touto hrou chceme navázat na dramaturgickou linku „Těžké životní situace“. Jde o současnou izraelskou tragikomedii, ve které
se lehce a s nadhledem vypráví o velmi vážných věcech, konkrétně o rakovině. Autorka začala hru psát poté, co u ní lékaři tuto
nemoc objevili. Rozhodla se v ní o své chorobě hovořit naprosto otevřeně. I když se dotýká natolik závažných věcí, jakými jsou
nemoc a smrt, nechybí jí humor a nadhled. Tímhle neotřelým přístupem si hra získala srdce mnoha diváků a současně podpořila
prevenci v boji proti této záludné chorobě. Anat Gov přežila s rakovinou čtyři roky, během kterých, jak sama řekla v jednom
z posledních rozhovorů, bylo víc dobrých než špatných dní. Přestože jí nakonec v roce 2012 podlehla, poselství, které divákům
zanechala, totiž „Nikdy neztrácejte naději a berte si z života to nejlepší“, je stále živé. Tuto neotřelou tragikomedii, kterou jsme
objevili díky spolupráci se sdružením Cesta domů, uvádíme v české premiéře v překladu Šárky Doležalové a v režii Arnošta
Goldflama.
Hrají Dana Batulková, Radka Fidlerová, Jitka Smutná, Evellyn Pacoláková, Hana Doulová, Jiří Hána, Zdeněk Velen
Režie Arnošt Goldflam
Dramaturg Jiří Janků
Překlad Šárka Doležalová
Scéna Tomáš Rusín
Kostýmy Petra Goldflamová Štětinová
Hudba Milan Potoček
Choreografie Jana Hanušová
Ačkoliv jsme tuto originální hru nasazovali do našeho repertoáru s obavami o její divácké přijetí, ukazuje se, že vážné
téma přetavené do komediálního žánru publikum oslovuje. Je to zásluhou mnoha příznivých okolností, jež se při přípravě této inscenace sešly. Jednak je to kvalita textu, dále pak nadhled režijního vedení Arnošta Goldflama a v neposlední řadě také velmi kvalitní herecké výkony mnoha účinkujících. Jsme také rádi, že naše spolupráce se sdružením
Cesta domů úspěšně pokračuje, a bez zajímavosti není ani skutečnost, že jsme díky inscenaci navázali užší kontakt
s izraelským Divadelním institutem Hanocha Levina v Tel Avivu.
Premiéry / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů
Friedrich Dürrenmatt
Romulus Veliký, komedie antických rozměrů
Premiéra 23. května 2015
Německy píšící švýcarský autor Dürrenmatt, který zemřel r. 1990, patří dnes už k moderním klasikům. Začínal jako autor detektivek, k jejichž psaní se uchyloval z nouze do doby, než ho v padesátých letech proslavila Návštěva staré dámy po celém
světě. Jeho praxe autora kriminálních příběhů mu nejen vynesla jeden z nejslavnějších německy psaných románů Soudce
a jeho kat, ale pomohla mu i při konstruování důmyslných zápletek a nečekaných point jeho dramat. Komedie na antické téma
o posledním římském císaři patří k jeho raným dílům.
Mistr absurdního divadla před nás staví antihrdinu, světapána, který se ke svým vladařským povinnostem chová velmi podivně a laxně. Místo, aby řešil ohrožení vlasti cizími vojsky, stará se o svůj chov slepic, a není tedy divu, že na něho doma číhá
za každým závěsem nějaký ten vrah. Jsme svědky zániku říše, kterou spravuje šílenec, anebo se jedná o dobře promyšlenou
státnickou hru? A pokud ano, jaký je její smysl a cíl? Jedna nečekaná situace střídá druhou až k šokujícímu odhalení. Přestože
se příběh odehrává v době pádu Západořímské říše, postavy, situace a zápletky jsou ryze současné, velmi komické a, bohužel,
velmi aktuální.
Hrají Aleš Procházka, Martina Delišová, Nikol Kouklová, Zdeněk Dolanský, Viktor Dvořák, Petr Klimeš, Pavel
Juřica, Lukáš Jurek, Jiří Klem / Jan Vlasák ad.
Režie Ondřej Zajíc
Dramaturg Věra Mašková
Scéna Adam Pitra
Kostýmy Kateřina Hájková
Těžiště této hry leží na bedrech představitele hlavní postavy. Po Václavu Voskovi se této role zhostil přední herec
Městských divadel pražských Aleš Procházka. Jeho promyšlené precizní herectví a schopnost tematizovaného výkonu
patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co lze na pražských jevištích v současné chvíli vidět. Právě jeho výkon posouvá
inscenaci, která by mohla být lehkou komedií k výrazné existenciální výpovědi o bědném stavu současného světa.
Premiéry / Na miskách vah
Ronald Harwood
Na miskách vah
Premiéra 7. listopadu 2015
Harwoodova hra, inspirovaná skutečným příběhem geniálního dirigenta Berlínské filharmonie Wilhelma Furtwänglera, se vrací
k bolestivému tématu postavení umění a umělce v totalitní společnosti. Furtwängler byl po válce postaven před denacifikační
tribunál: hra se však zabývá šetřením, které předtím ve věci údajné dirigentovy nacistické minulosti vedl americký vyšetřovatel
major Steve Arnold. Arnold byl prý pro tento úkol vybrán proto, že nemá o hudbě ani ponětí – navíc jako člověk, který viděl při
osvobozování koncentračních táborů hrůzy nacismu na vlastní oči. Když písemné důkazy, jež by dirigentovu kolaboraci potvrzovaly, chybí, neváhá se Arnold spojit i s bývalým nacistickým fízlem, druhým houslistou filharmonie. Hra je „sporem“ bez vítězů
– záleží na divákovi, na čí stranu se postaví. Jedná se o velmi kvalitní text, který nabízí krásné herecké příležitosti a navazuje na
dlouhodobé směřování naší dramaturgie v linkách „Těžké životní situace“ i „Jedinečnost, odlišnost a tolerance“.
Hrají Vasil Fridrich, Jan Vlasák, Jiří Suchý z Tábora, Nina Horáková, Pavel Juřica, Veronika Janků
Režie Petr Svojtka
Dramaturg Jiří Janků
Překlad Julek Neumann
Výprava Jaroslav Milfajt
Hudba Vladimír Nejedlý
Inscenace byla do našeho repertoáru nasazena především pro nadčasovost hlavního tématu. Postavení umělce
v totalitní společnosti a jeho zodpovědnost za podporu nedemokratického režimu, to je problém, který se zdaleka
netýká pouze fašistického Německa. Velmi podobně tomu bylo i za komunistického režimu u nás a najít jednoznačné
odpovědi na to, co je a co není kolaborace, je velmi složité. To, že tyto otázky nebyly jednoznačně dořešeny, má svým
způsobem vliv na dění v dnešní společnosti, a proto považujeme za velmi důležité, aby se o těchto věcech mluvilo.
Nemalý přínos inscenace vidíme v tom, že poskytla velké herecké příležitosti, a nás velmi těší, že je všichni herci dokázali plně využít. Potěšitelné je i to, že se jednalo o první práci nové mladé členky hereckého souboru Niny Horákové,
která svým přístupem prokázala, že její angažování do řad Městských divadel pražských bylo dobrou volbou.
Premiéry / Hodina před svatbou
Pere Riera
Každá rodina je nemocná po svém...
Premiéra 14. listopadu 2015
Rodinné drama. Svatba jediné dcery bohatého podnikatele svede do jeho domu všechny jeho syny i jejich partnerky. Ukazuje
se, že den bude dramatičtější, než se původně očekávalo. Synové mají s otcovou firmou svoje záměry, kromě toho má každý
z nich svoje vlastní starosti. Mezi nejstarším Maxem a jeho bývalou ženou je divné napětí, prostřední Alex záměrně terorizuje
celou rodinu i svou novou přítelkyni, teta se pomalu, ale jistě opíjí, zahradou bloudí nezvaný host, bývalý zaměstnanec firmy,
který byl nedávno propuštěn. Nevěsta postupně zjišťuje, že její sňatek hraje nepěknou roli v intrikách jejích sourozenců, a pod
povrchem se skrývá děsivé rodinné tajemství, jehož nečekané odhalení přichází v závěru hry. Vyřizování rodinných účtů, v němž
dojde až na zbraně a ohrožení života, odhaluje nejen povahové rysy dětí z lepší rodiny, ale i jejich traumata z dětství a nejednoho kostlivce v rodinných skříních. Riera je mladý dramatik, režisér a dramaturg, jehož hry se úspěšně uvádějí především v Barceloně. Síla jeho talentu tkví nejen ve výborně psychologicky vykreslených postavách, ale i ve schopnosti postihnout současné
konflikty moderní doby. Hra Hodina před svatbou je postavena na střetu obchodních zájmů s nejprivátnější sférou lidského bytí.
Hrají Petr Štěpánek, Michaela Badinková / Barbora Valentová, Viktor Dvořák, Jiří Hána, Lukáš Jurek, Evellyn
Pacoláková, Dana Batulková, Máša Málková, Milan Kačmarčík
Režie Ondřej Zajíc
Dramaturg Věra Mašková
Překlad Romana Redlová
Úprava dialogů Ivana Slámová
Scéna Michal Syrový
Kostýmy Dana Hávová
Česká premiéra krutého rodinného dramatu poskytla souboru celou řadu skvělých hereckých možností. Inscenaci
dominuje výkon Petra Štěpánka, pro něhož se role Victora stala příležitostí rozehrát po čase svůj dramatický talent
a prokázat, že patří k nejlepším hercům své generace. Velmi zdatně mu sekunduje mladší část souboru, zejména
Jiří Hána, jehož Alex se z rodinného vtipálka odhaluje postupně až na dřeň hluboce pokřivené duše, či Michaela Badinková v roli jeho dcery, zdánlivě křehké krásky, pod jejímž okouzlujícím zevnějškem se skrývá zkažená egoistická
duše. V nečekané roli se objevuje Máša Málková, jedna z nejnadějnějších hereček své generace – role Sylvie, tajemné
a laskavé, je dokonalou protiváhou zla, které tryská z ostatních postav. Silné herecké výkony spolu se silným příběhem
jsou podstatou inscenace, která nikoho z diváků nenechá chladným.
Dramaturgický výhled na rok 2016
Louis Nowra / Noc bláznů
Premiéra: 12. března 2016
Komedie australského dramatika propojuje dvě prostředí – zákulisí divadla a psychiatrický ústav. V rámci art terapie má začínající režisér nastudovat
divadelní hru s pacienty léčebny. Je konec šedesátých let, venku probíhají demonstrace proti válce ve Vietnamu a uvnitř se pokouší skupina klientů
uskutečnit nemožné – nastudovat operu od Mozarta. Příležitost pro komedii vskutku bláznivou, ale také pro jímavý lidský příběh o sbližování dvou světů,
o poznání i sebepoznání a hledání skutečné hodnoty lidství. Mladý režisér Lewis přichází do polorozbořeného divadla plný pochyb, nejistoty, bez víry
v sebe i v ostatní. Odchází jako dospělý muž a hotový režisér, který se může pustit do křížku s celým světem, obdarován těmi, s nimiž svět nepočítá.
Po Důkazu a Molly Sweeney je to další text, který přivádí na jeviště odlišnost, jinakost na první pohled vnímanou většinovou společností jako handicap,
a nasvěcuje ji z nečekaných úhlů. Tentokrát v žánru veselohry, což umožňuje zapojení jiné části souboru, která s tímto tématem zatím nebyla konfrontována. Z hlediska diváckého by tato inscenace měla přispět k prohlubování vnímavosti a tolerance, jíž se nám často nedostává. Žánr pak umožňuje
seznámit se závažným tématem i tu část publika, která vážné hry nevyhledává.
Allan a Barbara Peaseovi, Miroslav Hanuš / Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
Premiéra: 19. března 2016
Hudební komedie, která poradí, jak předcházet partnerským krizím.
Knihy manželů Peaseových, jež zkoumají rozdíly mezi myšlením žen a mužů, se staly světovým bestsellerem. Autoři kvůli nim procestovali celý svět
a shromáždili nejnovější poznatky z oboru výzkumu mozku, z evoluční biologie, psychologie a sociologie. Čtenářům pak předkládají lehce kontroverzní
výsledek, který možná překvapivým, avšak humorným a čtivým způsobem vysvětluje důvod existence napětí a rozepří mezi příslušníky obou pohlaví
a pokouší se najít způsoby, jak se s nimi vypořádat. Režisér Miroslav Hanuš si jejich dílo vzal jako základ své hudební komedie, která vzniká takříkajíc
na míru našemu hereckému souboru. Originální nápady předlohy divadelně upravil a převedl do jevištního tvaru, ve kterém nebudou chybět písně,
živý orchestr a také spousta humoru, který se často dotýká věcí, jež ve skutečnosti příliš veselé nejsou. Světová premiéra této nové hry proběhne
19. března 2016 na jevišti Divadla ABC.
Anton Pavlovič Čechov / Strýček Váňa
Premiéra: 4. června 2016
Tragikomedie o nekonečné lidské duši a promarněných životech.
V dramatu Strýček Váňa, stejně jako v ostatních vrcholných hrách A. P. Čechova, jde o variaci na téma zmarněného života na ruské provincii konce
19. století. Konflikt mezi zidealizovaným a skutečným všedním životem, zklamané lásky, nenaplněné ambice, naděje v lepší budoucnost a rozčarování
z reality, to všechno jsou atributy, které ani během času neztratily na přesvědčivosti a jejichž prostřednictvím můžeme nahlédnout i dnešní společnost.
Hledání smyslu života a krize středního věku jsou dnes stejně palčivé jako před sto dvaceti lety, kdy byla hra napsána. A právě pro tuto nadčasovou
resonanci se Čechovovy hry neustále uvádějí na jevištích po celém světě. Do Divadla Rokoko se Čechov vrací po bezmála dvaceti letech, tentokrát
v režii Petra Svojtky.
24 | výroční zpráva | Dramaturgický výhled na rok 2016
Dramaturgický výhled na rok 2016
Alexandr Sergejevič Puškin / Evžen Oněgin
Premiéra: 11. června 2016
Cynismus, beznaděj, absence smyslu existence. Přežívání bez vzrušení, bez dobrodružství, bez opravdovosti. Náhražka života. To je to, co žene
Puškinova hrdinu z místa na místo, aniž by někde našel to, co hledá. Jevištní adaptace jednoho z nejvýznamnějších děl světové klasiky si klade za cíl
prostřednictvím romantického díla vystihnout palčivou otázku současné doby, která se v mnohém podobá té Puškinově. Život v dostatku, v pohodlí,
zdánlivě bez starostí, a přece tak marný a prázdný. Co je dnešní svatý grál, který může naplnit lidský život? Slavný milostný příběh o velkém minutí se
v čase a prostoru, protože skutečné věci se zdají tak obyčejné a banální, i o tom, že šumění andělských křídel je pomíjivá vteřina, kterou nelze vrátit,
ale i o nebezpečí přebujelého egoismu, by měl zazářit v novém lesku a promlouvat především k mladé generaci.
Urs Widmer / Top Dogs
Premiéra: 5. listopadu 2016
Originální komedie nás zavede do bizarního prostředí rekvalifikačních terapií pro propuštěné manažery ve vysokých funkcích – tzv. top dogs. Ti, co dříve
vedli a řídili velké koncerny a společnosti a vyhazovali z práce tisíce lidí, byli najednou sami vyhozeni. Ale společnost potřebuje především produktivní
členy. A vše je nakonec jen a jen business. Stačí dobrý nápad, a tak je pro tyto propuštěné zřízen kurz, v němž mají být hroutící se znovu postaveni na
nohy skrze nejrůznější psychoterapie, modelové situace a nácvik „správného chování“. Moderní švýcarská groteska byla původně napsána pouze pro
potřeby curyšského Neumarkt Theater, záhy však byla inscenována i v dalších divadlech po celé Evropě. Sám autor nabádá, aby s textem bylo zacházeno jako s pracovním materiálem – a byl tak přizpůsobován lokálnímu kontextu. Proto vám v Městských divadlech pražských nabídneme Top Dogs
à la Praha 2016. Inscenaci připravujeme pro Divadlo Rokoko v režii Petra Svojtky.
Pavel Kohout / August August, august
Premiéra: 12. listopadu 2016
Jedna z nejlepších her českého dramatika náležejícího již k moderním klasikům. Nádherný jazyk, básnivost a nespoutaná kreativita jsou základem
příběhu odehrávajícím se v cirkusové manéži. Klaun August August má velký sen, drezírovat bílé lipicány. Na půdoryse až pohádkovém se rozehrává
jeho zápas s ředitelem, který, jako každé personifikované zlo, tomuto snu staví do cesty nesplnitelné úkoly. Nesplnitelné pro klauna. Copak klauni mají
tradiční rodinu, tradiční obleky a tradiční způsoby? Ale August si poradí. Každý úkol splní díky své nespoutané fantazii, nekonvenčnosti, průzračnému
pohledu na svět. Zároveň je každý splněný úkol demaskováním prázdnoty, povrchnosti a jalovosti maloměšťáckého konformního světa a jeho zákonitostí. Před našima očima se manéž stává metaforou světa a August představitelem všeho tvůrčího, křehkého, krásně naivního, všech snů, tříštících se
o realitu počtářů, politikářů a přízemních pletichářů. Hra klade nároky na jiný druh herecké práce, než je standartní psychologické herectví a je výzvou
pro inscenátory po stránce výtvarné i pohybové.
Dramaturgický výhled na rok 2016 | výroční zpráva | 25
Reprízované
tituly
Reprízované tituly
Název titulu
Datum premiéry
Počet repríz
v roce 2015
Celkový počet repríz
včetně zájezdů
a veřejných generálek
Bedřich Smetana: The Greatest Hits
17.3.2012
19
92
Burundanga
14.6.2014
15
31
Bylo nás pět
22.3.2014
14
39
César a Drana
1.4.2007
3
175
České Vánoce
18.11.2006
9
79
Dobře rozehraná partie
19.1.2008
17
152
Drž mě pevně, miluj mě zlehka
8.6.2013
13
56
Důkaz
10.9.2011
13
84
Fialové Květy štěstí
14.11.2009
0
69
Holky z kalendáře
9.3.2011
13
96
Hráči
21.6.2008
14
179
Kancl
10.11.2012
20
69
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
15.3.2014
22
51
Král Lear
11.9.2010
9
73
Lakomá Barka
17.9.2006
6
113
Listopad
7.6.2014
33
54
Molly Sweeney
13.6.2013
15
48
Oddací list
18.10.1999
18
261
Pan Kaplan má třídu rád
24.1.2009
20
231
Sebevrah
16.6.2012
11
54
Sen čarovné noci
23.3.2013
13
55
Shirley Valentine
26.4.2008
27
280
Veterán
8.11.2014
17
26
V+W Revue
15.11.2014
31
39
Věštkyně, vraždy a jasnovidci
16.3.2013
22
72
Želary
10.3.2012
11
70
28 | výroční zpráva | Reprízované tituly
Reprízované tituly
Datum premiéry
Počet repríz
v roce 2015
Celkový počet repríz
včetně zájezdů
a veřejných generálek
A voda stoupá
9.11.2013
6
32
Markéta Lazarová
16.11.2013
5
30
Rváč
17.11.2012
5
38
Úsměv Dafné
1.2.2013
10
51
Vše o mé matce
20.2.2010
5
50
Derniéry 2015
Reprízované tituly | výroční zpráva | 29
Reprízované tituly / Česká linka
ČESKÁ LINKA
Jiří Janků / České Vánoce
Vánoční hry, to je naprosto specifická žánrová kategorie, která se táhne dějinami českého divadla od dob baroka. Vzešly přirozeně z církevního prostředí
a v nejrůznějších dobách v mnohých úpravách podávaly v adventním čase zprávu o blížícím se narození Ježíše Krista. Tuto tradici nepřerušilo ani čtyřicet
let naprosto ateistického komunistického vládnutí a s o to větší intenzitou se vánoční hry začaly uvádět po roce 1989. Naše hra na tuto zvyklost navazuje,
je ale v mnoha ohledech netradiční. České Vánoce nejsou vánoční hrou v klasickém slova smyslu, ale velmi svéráznou adaptací starého známého příběhu,
která je inspirována lidovým barokním divadlem, ladovskými jesličkami a také dnešní většinově ateistickou společností, která Vánoce již dávno nevnímá
jen jako svátky slavící Boží narození. V inscenaci nejde jen o zvěstování narození Božího syna, ale i o zkoumání paradoxů, které tato skutečnost nese, je-li
zasazena do českého prostředí. Vše je rozehráno v duchu velké nadsázky a příběh přináší nečekané a paradoxní situace. Jinými slovy, vedle oblíbených
i méně známých koled a vánoční atmosféry zde diváci najdou i komické situace a dialogy, které ukáží, jak to asi mohlo vypadat, když do nejmenované vsi
kdesi v České kotlině dorazila zpráva o narození Spasitele. Naši diváci tuto dvojlomnost vzali za svou a nás velmi těší, že zájem o inscenaci každým rokem
stoupá. Úspěch hry nás inspiroval k pořádání Vánočního festivalu, který pravidelně přiváží pražským divákům úspěšné adventní inscenace z celé republiky
i ze Slovenska.
Jan Werich, Gustav Skála / Lakomá Barka
Tato inscenace je pro naše divadlo důležitá v mnoha ohledech. Jednak jde o titul pro celou rodinu, který je určen malým i dospělým divákům, a pak se jedná o pohádku Jana Wericha, který je historicky s Divadlem ABC silně spjat. Velmi půvabně napsaný text předlohy je plný jedinečného humoru, jazykového
vtipu i moudrosti (to je ostatně typické pro všechny pohádky z knihy Fimfárum). Pohádka půvabně pranýřuje nechvalně známé lidské vlastnosti, jakými jsou
lakota, hamižnost a sobectví. V dramatizaci Gustava Skály a v režii Petra Svojtky se rozehrává příběh z vesnice Dejvice, jejíž obyvatelé ani trošku nedělají
čest jménu své obce. Žádný z nich nedává více a nejlakomější z nich je farská kuchařka Barka. Je nejen lakomá, ale také zvědavá, a proto se jí dostane
Reprízované tituly / Česká linka
odplaty. Trestu neujdou ani ostatní z vesnice, kteří šidí a podvádějí. Vše je inscenováno velmi nápaditě a s hravostí, která si nezadá s literární předlohou.
Pobavit se tak skutečně mohou jak malí, tak i dospělí diváci.
Květa Legátová / Želary
Jedná se o jednu z divácky i umělecky nejúspěšnějších inscenací Městských divadel pražských posledních let. Adaptace vrcholné současné české prózy,
která nejen nečekaným způsobem mapuje uzlové momenty českých dějin poloviny dvacátého století – německou okupaci, osvobození a nastolení socialismu – ale i etické problémy s tím spojené. Autorka dává zcela současné vidění světa do souvislostí s pradávnou, historickou duší české země. Tradiční,
staletími prověřené hodnoty se stávají tím, co vítězí nad běsněním jakéhokoli zla, jehož nadvláda může být vždy jen dočasná. Drsný i jímavý příběh ztvárnil
osobitým způsobem mladý režisér Pavel Khek, jehož výrazné režijní gesto přináší postmoderní divadelní jazyk, který dokáže strhnout a zaujmout nejen
výlučné, exkluzivní, ale i mainstreamové publikum. Vznikla tak inscenace, jež provokuje k bouřlivým diskusím středoškoláky i intelektuály, ale která má
obrovský ohlas i u zcela běžných diváků. Inscenace poskytla herecké příležitosti především střední a starší generaci herců, jejichž výkony jsou mimořádné.
Působivou složkou představení je vynikající hudba Davida Hlaváče, která čerpá z lidových kořenů, s nimiž pracuje velice nápaditým způsobem. Přestože
interpretace písní je náročná, soubor Městských divadel pražských zde prokazuje, že i tato stránka, která patří k tradici divadel ABC a Rokoko, je zde stále
na výši.
Reprízované tituly / Česká klasika
ČESKÁ KLASIKA NA JEVIŠTI MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH
Karel Poláček, Arnošt Goldflam / Bylo nás pět
Kniha, kterou údajně všichni známe. Ale opravdu jsme ji četli? Nebo jsme jen viděli v televizi seriál, který jako většina audiovizuálních děl, proklatě rychle stárne?
Goldflamův osobitý pohled na Poláčkův příběh, napsaný v jedné z nejtemnějších chvil autorova života i života naší země, v době nacistické okupace, je vystavěn na
nostalgii světa, který byl nenávratně rozvrácen bouřlivými dějinami dvacátého století a zároveň sněním o světě lepším, kde lze nejen přežít, ale i naplnit klukovské
sny, a který, jak Poláček netušil a Goldflam dobře ví, se nikdy tak úplně nesplní. Hravá inscenace nabízí jevištní metafory až kafkovské dimenze, zároveň se ale nesnaží
být nesrozumitelnou exkluzivní podívanou pro několik zasvěcených intelektuálů, ale nabízí inscenaci, která v několika svých plánech je srozumitelná komukoli. To je
ostatně podstatou Goldflamovy poetiky jevištní i literární – neexhibuje, neprezentuje v první řadě sebe, ale s pokorou přináší pohled na svět, který je vždy ukotven
v minulosti. Goldflam umělec pokaždé jako by promlouval za generace Židů, kterým byl hlas navždy odebrán, vědom si svých kořenů rodinných i historických. Neprezentuje žádnou sebelítost ani křivdu, jen nostalgii po zašlých časech a to nejlepší, co židovská komunita této zemi dala – vynikající kulturu a nenapodobitelný humor.
Divadlo ABC touto inscenací naplňuje ducha své tradice – hudební komedie, která není bezduchou zábavou, ale kulturním činem.
Karel Čapek, Arnošt Goldflam / Věštkyně, vraždy a jasnovidci
Poetika Arnošta Goldflama je jedním z významných obohacení repertoáru Městských divadel pražských. Opakovaně se zde prezentuje nejen jako výrazná režisérská osobnost, ale i jako svérázný dramatik. Předloh velkých spisovatelů se zmocňuje vždy s osobitou invencí, přetváří je ve svébytné divadelní hry, jež si v nabídce Městských divadel
pražských našly řadu příznivců mezi střední a starší generací, ale jsou s úspěchem nabízeny i rodinám s dětmi a jako školní představení. Pro první setkání s divadlem či
literárním velikánem jsou Goldflamovy vlídně nostalgické inscenace s výrazným humanistickým poselstvím ideální. Takové je i představení Věštkyně, vraždy a jasnovidci,
které vzniklo na motivy Čapkových Povídek z jedné a druhé kapsy. Goldflam se předlohy zmocňuje s lehkým nadhledem a humorem, jímž probleskuje smutek muže, který
už ví, že člověk může být mnohem horší, než dokonce i skeptik Čapek tušil. Trochu unavený Hospodin dává věčně nespokojenému lidstvu další a další šance, protože
„má pro lidi nějakou slabost“, a lidstvo je opět a opět proměňuje ve lži, malichernosti, hlouposti, ale sem tam i v něco skutečného, opravdového a snad pozoruhodného.
Inscenace Arnošta Goldflama jsou jedním z mála důkazů, že výsledky práce některých osobností nezávislých divadelních scén z osmdesátých a počátku devadesátých let
jsou úspěšně aplikovatelné i do mainstreamových divadel a že je možné z jejich zkušeností pozitivně čerpat.
Reprízované tituly / Velké téma
VELKÉ TÉMA
Nikolaj Vasiljevič Gogol / Hráči
Linie světové klasiky na jevišti Divadla Rokoko je od roku 2008 zastoupena inscenací hry N. V. Gogola Hráči. Jedná se o hru, která ani sto padesát let od
svého napsání nepřestala být aktuální. Odehrává se v atraktivním prostředí karetních hráčů. Hlavní hrdina Icharev v podání Michala Dlouhého je podvodník,
který se domnívá, že mu svět leží u nohou. Nakonec je oklamán skupinou zdánlivě prostých provinčních zlodějíčků, kteří jsou daleko nebezpečnější, než by
se mohlo zdát. I když se tato hra neobjevuje na našich jevištích tak často jako jiné Gogolovy opusy, je neméně nadčasová a má řadu přesahů do dnešní
doby. Režisér Petr Svojtka vsadil především na kolektivní souhru a kvalitní herecké výkony všech protagonistů. Nehledal zbytečné moderní aktualizace
a dal naplno zaznít kvalitám textu. Díky tomu vznikla nesmírně živá a dynamická inscenace, která byla velmi příznivě přijata. Svědčí o tom mimo jiné i to,
že inscenace je na repertoáru již osmou sezonu a stále se těší velké divácké návštěvnosti. Získala také cenu na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích.
William Shakespeare / Král Lear
Jedna z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara je příběhem o bolestném zmoudření panovačného, sobeckého a prchlivého starce, který tím, že ztrácí
vše a dostane se až na hranici šílenství, dospívá k poznání o skrytém smyslu všeho pozemského úsilí. Zcela záměrně jsme touto inscenací porušili jedno
historické tabu – jedná se o vůbec první Shakespearovskou tragédii uváděnou na prknech Divadla ABC. Vzhledem ke geniu loci tohoto sálu to byl krok
riskantní, a proto jsme od počátku vzniku inscenace pracovali s tím, aby byl výsledek co nejsdělnější a mohl oslovit i mladší divácké generace. Můžeme-li
hodnotit, zdá se, že se tento záměr naplnil. Už jenom skutečnost, že se inscenace drží na repertoáru již šestou sezonu, o tom svědčí. Zatímco Hamlet bývá
popisován jako tragédie nerozhodnosti, Othello jako tragédie žárlivosti a Macbeth bývá označován jako tragédie ctižádosti, u Krále Leara žádná taková
charakteristika není. Skličující drama starého krále a otce zkrátka nelze shrnout do žádné zjednodušené formulace či teze. Děj se rozvíjí do strašlivé vize
zobrazující hrůzy společnosti vyšinuté z tradičních kolejí slušných lidských vztahů, společnosti otřesené. Současně však přináší poselství o naději spatřované ve zmoudření a obrození. A snad právě v tom tkví její aktuálnost v dnešní době. Naše společnost totiž nemá daleko k předobrazu, který zde Shakespeare
načrtl. Inscenace Petra Svojtky se může opřít o nadprůměrné herecké výkony mnoha umělců. Za všechny jmenujme Jana Vlasáka v titulní roli. Nezanedbatelná není ani skutečnost, že se jedná o premiéru nového překladu hry z pera Jiřího Joska.
Reprízované tituly / Velké téma
William Shakespeare
/ Sen čarovné noci
Sen čarovné noci je jednou z nejznámějších Shakespearových komedií. Jde o divadelní metaforu věčně proměnlivého světa. Oblíbené autorovo téma, jímž
je protiklad života a divadla, skutečnosti a snu, v této hře dospělo ke své mistrovské podobě. V českých zemích znají tuto hru diváci především pod názvem
Sen noci svatojánské. Jiří Josek ve svém novém překladu volil název Sen čarovné noci.
Ve Snu čarovné noci se Shakespearovi podařilo spojit domácí folklorní tradici s antickou klasikou, dvorskou pastorálu s lidovou burleskou, nevázanou
legraci či duchaplný vtip s neodbytným vědomím konce lidské existence. Ze všech Shakespearových her je tato snad nejvíce založena na ozvucích anglického folkloru. Autorovi se tu podařilo skloubit zdánlivě neslučitelné. Vypráví souběžně tři příběhy, které by se za normálních okolností nikdy neprotnuly
a jejichž společným jmenovatelem je láska. Její různé podoby a projevy se vzájemně střetávají, zrcadlí a dodávají hře i přes veškerou její rozmanitost vnitřní jednotu. Naše inscenace se snaží tento světoznámý příběh přiblížit dnešním divákům a cílí přímo na mladší divácké generace. Text jsme aktualizovali
a z antických Athén jsme jej přenesli do dnešního Řecka. Řemeslníci v našem podání, to jsou nešťastníci, které semlela ekonomická krize a snaží se za
každou cenu sehnat práci. Dva milenecké páry řeší své strasti s nešťastnou láskou podobně jako dnešní náctiletí. Zdá se, že nám tento záměr vyšel, o čemž
svědčí nadprůměrný zájem škol a Klubu mladých diváků o tuto inscenaci.
Reprízované tituly / Těžké chvíle v životě člověka
TĚŽKÉ CHVÍLE V ŽIVOTĚ ČLOVĚKA
Jordi Galcerán / Burundanga
Dalším dramatickým jevem naší současnosti je všudypřítomný strach a pocit bezmoci vůči novodobým strašákům. Jednou z nejhorších hrozeb naší doby je
vidina terorismu. Můžeme jí čelit několika způsoby. Buď se aktivně bát, budovat ochranná opatření a celý život prožít v krytu, nebo hájit svoje vlastní právo
na plnohodnotný život tím, že ho prostě beze strachu budeme žít. To je cesta i mladého španělského dramatika, jehož hra je odvážným protiteroristickým
gestem. Bojuje způsobem divadlu vlastním – humorem. Bláznivá komedie o teroristické akci, kterou zmaří jedna blondýnka, unesený strýček a v neposlední
řadě též omezená mozková kapacita teroristické buňky, nejprve zaskočila soubor i diváky. Ještě premiéra působila poněkud rozpačitě. Hra si však záhy našla
svoje příznivce mezi mladým publikem, jež ji odměňuje souhlasnou reakcí, a dokáže strhnout i starší generace ke společnému zážitku a k poznání, že i tak
vážným věcem je možné se vysmát. Hra byla uvedena v české premiéře s podporou španělského velvyslanectví, jehož představitelé ocenili tuto inscenaci
i skutečnost, že se v repertoáru Městských divadel pražských objevují premiéry nových her z různých koutů Evropy.
Stefan Vögel / Dobře rozehraná partie
Problémy spojené se stářím, to je jedna z tematických linek, které se v Městských divadlech pražských průběžně věnujeme. Do této kategorie bezpochyby
zapadá i veselohra na neveselé téma Dobře rozehraná partie. Od důchodců se očekává, že nebudou svým dětem dělat potíže, budou se hezky držet stranou a spořádaně čekat na smrt. To je role, se kterou se žádný z obou protagonistů tohoto příběhu nehodlá smířit. Každý z nich čelí přicházejícímu stáří po
svém. A když se do příběhu zamíchá dáma, zjistí oba stárnoucí muži, že jejich věčně stejná šachová partie nabývá nečekané zajímavosti. Inscenace bravurní
komedie v pečlivé detailní režii Lídy Engelové, která už řadu let vyprodává hlediště Divadla ABC, nahlíží na ožehavý problém naší současnosti komediálním
prizmatem, nicméně její poselství je zřejmé – život člověka s přibývajícím věkem nepozbývá smyslu, zajímavosti ani významu. Pro tři hlavní představitele
Jitku Smutnou, Jana Vlasáka a Petra Štěpánka se tato inscenace stala beze zbytku využitou hereckou příležitostí, jakých se pro herce tohoto věku nenabízí
mnoho. Hru jsme uvedli v české premiéře. Není bez zajímavosti, že tato inscenace se těší zájmu nejen starších diváků, ale je vstřícně přijímána i diváky
střední generace a přispívá tak k mezigeneračnímu dialogu, který v naší společnosti občas dost drhne.
Tim Firth / Holky z kalendáře
Každoročně v den boje proti rakovině kupují lidé žluté květiny. Diváci Městských divadel pražských vědí proč. Na počátku této zvyklosti byla iniciativa
skutečných dam, o kterých pojednává tato hra. Iniciativa na památku Johna Clarka, který se ve skutečnosti nejmenoval John Clark. Autor mu dal jedno
z nejběžnějších jmen, aby zdůraznil jeho obyčejnost. Ano, John Clark nebyl vědec, umělec, nebyl celebrita. Byl to obyčejný venkovský hajný, jeho žena byla
obyčejná, bezvýznamná paní Clarková, která po jeho úmrtí na leukemii prožívala totéž, co prožívají miliony lidí, jejichž blízcí podlehli této zákeřné chorobě,
na níž není lék. Měla kolem sebe přátele. Semkla se kolem ní celá malá venkovská komunita rozhodnutá čelit bolesti, strachu a smrti humorem a udělat
něco, cokoli, co by v boji se zákeřnou nemocí alespoň trochu pomohlo. A tak se zrodila idea kalendáře aktů starých dam, která vzbudila obrovskou pozornost a jejímž symbolem se stala slunečnice, nejoblíbenější květina obyčejného pana Clarka. I když ony dámy dostaly posléze šanci stát se celebritami,
ikonami módního a reklamního byznysu, odmítly to a dodnes jsou obyčejnými paními Clarkovými, které vyslaly světu své poselství, že stáří, bezmoc, smrt
lze překonat lidskou solidaritou, přátelstvím, soudržností a láskou. Pak se znovu stáhly do svého ústraní, k vaření povidel a pletení čepic pro vnoučata.
Inscenace hry, kterou Městská divadla pražská uvedla v české premiéře, je neobyčejně úspěšná, rozhodně zábavná a vtipná, ale není to zábavnost laciná.
Jedinečnost této inscenace tkví také v tom, že poskytla vynikající herecké příležitosti plejádě významných českých hereček a možnost potkat se na jediném jevišti v jedinou chvíli. Herecké výkony těchto dam jsou skutečně mimořádné a energie i osobitost, s jakou se zmocňují svých rolí, dává této inscenaci
punc unikátnosti.
Edward Albee / Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Při výběru této hry nás oslovila kvalita scénáře a drobnohled, jakým se tu nahlížejí mezilidské vztahy. Jedná se bezesporu o jeden z nejpozoruhodnějších
textů, které americká dramatika druhé poloviny dvacátého století dala světu. Dá se říci, že toto komorní drama můžeme již dnes zařadit do kategorie „moderní klasika“. Soukromý večírek dvou manželských párů působících na malé americké univerzitě se mění v noční můru. Hra boří mýtus o tzv. americkém
snu, poklidný dialog se tu záhy změní v řadu vzájemných urážek, jízlivostí a „praní špinavého prádla“, které ukazují na vnitřní prázdnotu všech zúčastněných,
jejich traumata a také povrchnost a dutost vzájemných vztahů. Hra je plná nečekaných dramatických zvratů a od začátku až do konce nechává diváky
v napětí. Je pozoruhodné, že text, který vznikl v šedesátých letech minulého století jako absurdní drama, dnes zdaleka tolik absurdně nepůsobí. Co se dříve
jevilo jako nové a překvapivé – drásavý pohled na strukturu vztahů, kruté manželské hry, psychické i fyzické týrání – to dnes již dávno není na jevištích tabu.
V mnoha ohledech je aktuálnost této hry v českém prostředí daleko vyšší než před padesáti lety, kdy tu byla uvedena poprvé. Velkou zásluhu na tom má
nový překlad, který pro naše divadlo pořídil renomovaný překladatel Jiří Josek. Režie se tu nepouští do žádných výkladových krkolomností, v centru zájmu
byla práce s hercem. Skvělé výkony všech čtyř protagonistů – Veroniky Gajerové, Aleše Procházky, Veroniky Kubařové i Viktora Dvořáka dělají z inscenace
skutečný divácký zážitek. Svědčí o tom velmi dobré ohlasy laické i odborné veřejnosti.
Nikolaj Erdman / Sebevrah
Jinou variantou těžké chvíle může být také jev naší současnosti nikoli neznámý – nezaměstnanost. Existenční situace hlavního hrdiny Erdmanovy černé
komedie je tak nesnesitelná, že jediné východisko, které vidí, je dobrovolný odchod ze života. Svůj úmysl zveřejní a od toho okamžiku se rozjíždí kolotoč
bláznivých situací, jejichž podstatou je touha vytřískat ze smrti společenský, politický či obchodní kapitál. Když navíc ještě domnělý sebevrah svůj záměr
přehodnotí a do umírání se nijak nežene, je o řetěz absurdních situací, jež vyvolávají salvy smíchu i mrazení v zádech, postaráno. Městská divadla pražská
jako herecké divadlo nabízejí v některých svých inscenacích hercům poměrně výrazné a unikátní herecké příležitosti. Komedie Sebevrah, která se i v době
antiruských nálad těší divácké přízni, se stala hereckým koncertem Jiřího Hány, jednoho z nejvýraznějších herců Městských divadel pražských střední generace. Pod vedením ředitele divadla Ondřeje Zajíce podává Jiří Hána skutečně mimořádný herecký výkon, promyšlený, energický, s uměřenou dávkou emocionality, potřebným nadhledem a osobitou komediálností. Hereckých výkonů takovéto kvality není v českém divadle mnoho a jen animozita české kritiky
vůči Městským divadlům pražským zřejmě způsobila, že odbornou veřejností zůstala celá řada takovýchto výkonů v divadlech ABC a Rokoko opomenuta.
Naštěstí je však oceňují ti, jimž jsou určeny především – naši diváci
Willy Rusell / Shirley Valentine
Komedie o hledání vlastní identity z dílny známého britského komediografa Willyho Russella je současně úžasnou one woman show Simony Stašové. Hra
nahlíží zábavnou až modelovou formou na problém krize středního věku. Stárnoucí matka dospělých dětí a manželka nevšímavého manžela se vzbouří
proti životnímu stereotypu. Z výletu, který měl být první dovolenou v životě, se stává cesta k znovunalezení sebe sama, ale též toho, co je v životě podstatné. Simona Stašová v režii Zdeňka Kaloče vytváří působivou hereckou kreaci, která velmi silně rezonuje zejména s ženskou částí publika. Ztvárňuje
nejen hlavní hrdinku Shirley, ale zároveň všechny postavy jejího mikrosvěta. Neobyčejný příběh obyčejné ženy je kasovním hitem, o jakém se sní každému
divadelnímu řediteli, ale za který se, díky mimořádnému výkonu výrazné herecké osobnosti, nemusí stydět.
Reprízované tituly / Jedinečnost, odlišnost, tolerance
JEDINEČNOST, ODLIŠNOST, TOLERANCE
Isabelle Doré / César a Drana
Kanadské monodrama, které obletělo celý svět, uvedla Městská divadla pražská v české premiéře. Jímavý příběh romské ženy, která umírajícímu koni
Césarovi vypráví příběh svého života, jehož prostřednictvím nám dává nahlédnout do myšlenkového i emocionálního světa etnika, s nímž se těžko srovnáváme, napomáhá tolik potřebnému multikulturnímu dialogu. Nenásilnou, nedidaktickou formou odhaluje podstatu romské identity, její lesk i bídu, ale
i skutečnost, že v těch nejdůležitějších věcech života jsme všichni stejní – stejně milujeme, stejně trpíme, stejně pociťujeme štěstí, byť by vnější emocionální projevy byly jakkoli rozdílné. Tato velice užitečná hra je hereckým koncertem jedné z nejstarších hereček, s nimiž Městská divadla pražská spolupracují
– Luby Skořepové. Drana je její vysněnou rolí, v níž se jí podařilo zúročit letitou hereckou i životní zkušenost.
Daniel Auburn / Důkaz
Catherine, hlavní hrdinka nejúspěšnější americké hry posledních let, je dalším z řady nekonformních podivínů, kteří se na jevištích Městských divadel pražských v posledních letech objevili, a zároveň další obrovská herecká příležitost, tentokrát pro mladou herečku Veroniku Kubařovou. Dcera geniálního matematika, jehož genialita přerostla v duševní onemocnění, prožívá hrůzu z dědičné diagnózy a potýká se i s vlastním mimořádným matematickým objevem,
nedůvěrou okolí a skutečností, že i nejracionálnější z věd, matematika, nemůže poskytnout nezvratné důkazy tam, kde chybí důvěra a láska. Pro Veroniku
Kubařovou to byla první velká příležitost na pražském jevišti i šance potkat se s výjimečnou postavou. Její Catherine má v sobě křehkost a jímavost, ale
i zoufalství. Z osamělé bytosti, která se propadá do svého bezbřehého smutku, z něhož ji před úplnou zkázou zachraňuje jen matematika, se pod vlivem
otcova asistenta Hala stává sebevědomá mladá žena, která uvěří v sebe a svůj talent, aby se pod vlivem jeho selhání propadla ještě hlouběji do své hrůzy
z nemoci a osamění. V retrospektivních scénách rozehrává další polohu láskyplné a milující bytosti, jež se dokáže obětovat milovanému otci. Vsadit v této
roli na mladou herečku s malou divadelní zkušeností byl odvážný tah. Promyšlená důsledná režie, kvalitní výkony spoluherců a nevšední nasazení všech
zúčastněných, to vše napomohlo ke vzniku inscenace, která předčila očekávání, a ojedinělého hereckého výkonu, který opět zůstal odbornou veřejností
nepovšimnut. Inscenace svědčí mimo jiné o tom, že Městská divadla pražská naplňují svou roli kultivovat veřejný prostor i vyhledáváním a výchovou nových
hereckých osobností.
Ricky Gervais / Kancl
Divadelní pohled do zákulisí jedné zdánlivě obyčejné současné kanceláře, jehož předlohou se stal kultovní seriál BBC, který má po celém světě řadu nadšených ctitelů i fanklubů. Naše inscenace v Divadle Rokoko se stala celosvětově prvním uvedením tohoto díla na jevišti.
Moderní svět je krutý. Doby, kdy měl každý úředník zajištěno nadosmrti své teplé místečko, jsou nenávratně ty tam. Dnes se nad každičkou kanceláří permanentně vznáší hrozba propouštění. Kdokoliv může být ze dne na den shledán nadbytečným. Takové jsou základní situační okolnosti i v Kanclu Rickyho
Gervaise v režii Petra Svojtky. Své místo si tu hlídá bodrý a za každou cenu vtipný šéf a také řada podřízených, kteří si uvědomují jeho neschopnost, ale
musejí být loajálně servilní. To vše dohromady vytváří celou řadu humorných situací, které jsou dokonale odpozorované ze života a jdou až na samu dřeň
tématu i mezilidských vztahů. Vtipně a s nadsázkou se tu zkoumá každodenní život a také míra únosné trapnosti. Jde o humor, který mnohdy zamrazí.
Je postaven na velmi věrohodném pohledu na věc. Není náhodou, že divácká odezva je skutečně veliká. Je až s podivem, kolik diváků se s tímto prostředím identifikuje, jakoby snad každý druhý takového nesnesitelně trapného šéfa osobně znal. Na druhou stranu je to logické – Praha je městem kanceláří
a Městská divadla pražská tak oslovují poměrně silnou diváckou skupinu, která, jak se zdá podle návštěvnosti, o právě takové inscenace projevuje zájem.
David Mamet / Listopad
Hru jsme si vybrali proto, aby přinesla na jeviště Divadla ABC tolik oblíbený a neméně zrádný žánr politické frašky. Text jednoho z nejlepších současných
amerických autorů nás zavede do Bílého domu, kde se fiktivní americký prezident Charles Smith připravuje na novou prezidentskou volbu, ve které jsou
ovšem jeho šance na znovuzvolení stejně nízké jako „Ghándího cholesterol“. Nehodlá se však vzdát bez boje a svou chystanou kampaň opře o novou
interpretaci svátků Díkůvzdání, která by mu měla získat patřičný kapitál od „zainteresovaných“ kruhů. Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav
současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, se kterými se dnes a denně setkáváme. Ačkoliv je inscenace zasazena do amerického prostředí, její
vyznění silně rezonuje i v naší vlasti. Kontroverze současného prezidenta jsou bohužel permanentně ve středu našeho politického dění, a tak jsou paralely
mezi bláznivými nápady a bonmoty fiktivního politika Charlese Smithe a českou realitou více než nápadné. Přiznáme se, že mnohé z nich nebyly naším
inscenačním záměrem, ale diváci si, podobně jako v „předlistopadové době“, hledají mezi řádky replik jejich vlastní výklady, a o to více se baví. A přesně tak
by politická satira na jevišti měla fungovat. Z tohoto úhlu pohledu můžeme říci, že se dramaturgický záměr podařilo naplnit a paradoxně nás každá repríza
překvapuje nečekanými přesahy. Ještě zmiňme, že mezi skvěle odvedenými hereckými výkony se vyjímá Michal Dlouhý v roli Prezidenta. Inscenace získala
na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích cenu Komedie diváků a Michal Dlouhý obdržel Cenu za nejlepší mužský herecký výkon.
Brian Friel / Molly Sweeney
Hra nejlepšího žijícího irského dramatika Briana Friela, skvěle přeložená bývalým ředitelem Městských divadel pražských Otou Ornestem, staví inscenátory
před těžký úkol. Frielovy hry jsou nejen zajímavé svými nečekanými zápletkami, ale experimentují i s formální stránkou věci. Molly Sweeney je vystavěna
v monologické formě. Tři postavy vypráví, každá ze svého úhlu pohledu, příběh, který zásadně poznamenal jejich životy. Hra byla další mezní výzvou pro
tři herce střední generace. Výzvou, které se zhostili všichni tři mimořádně zdařile. Tento riskantní pokus ve vnějškově neefektní, citlivé, do nejmenších
detailů propracované režii Ondřeje Zajíce patří k nejzdařilejším inscenačním počinům Městských divadel pražských posledních let. Hra o slepé ženě, která
svým vnitřním zrakem vidí víc než ostatní vidoucí lidé, hra o naší neschopnosti přijímat jinakost, vyrovnat se s handicapem, hra o naší naivní víře ve všemohoucnost vědy, hra o ztrátě pokory je silným diváckým zážitkem a skutečným hereckým koncertem Aleše Procházky, Dany Batulkové a Vasila Fridricha.
Na přípravě inscenace se podíleli i nevidomí, kteří se také účastnili posledních zkoušek a obohacovali práci svými postřehy a zkušenostmi. Pro obě strany
a výsledně i pro diváky to byla nesmírně cenná zkušenost. Také tuto hru jsme uvedli v české premiéře.
Ephraim Kishon / Oddací list
Inscenace patří ke kmenovému repertoáru Divadla Rokoko, hraje se již přes dvacet let. Komedii o manželské krizi páru ve středním věku spouští ztracený
oddací list. Vynikající izraelský autor rozehrává nejen bláznivou honbu za ztraceným dokladem, ale i otázku po smyslu dlouhodobého partnerského soužití.
Pro děti, které se chystají teprve vkročit do vod manželství, je rodičovská bilance chvíli noční můrou, chvíli bizarní podívanou a nakonec poznáním, že
i přes všechny překážky dobrodružství zvané láska stojí za to. Nenápadná inscenace obyčejného příběhu obyčejných lidí v promyšlené, precizní režii Ondřeje
Zajíce a s vynikajícími hereckými výkony Jana Vlasáka a hostující Taťány Medvecké patří k unikátním divadelním záležitostem, protože je zřejmě jednou
z nejdéle reprízovaných her v Praze.
Marek Epstein / Veterán
Nejžhavější současnosti se dotýká novinka, jíž na divadle debutuje vynikající český scenárista a spisovatel Marek Epstein. V režii Pavla Kheka vznikla působivá inscenace, v níž je život běžného českého maloměšťáka relativizován pohledem člověka zvenčí. Česká varianta Zločinu a trestu teď a tady zkoumá
naše duše, klade otázku, jestli stále ještě je láska silnější než nenávist a zda skutečně může v naší kotlině zvítězit pravda nad lží a pokrytectvím. Strhující
napínavá story postupně odkrývaného dávného tajemství, odehrávající se ve scénografii připomínající boxerský ring stejně jako antický amfiteátr, klade naléhavé otázky o hodnotě současné morálky jazykem blízkým především mladé a střední generaci, s níž tato inscenace našla svou rezonanci. Zasahuje tedy
ty, kteří nesou nebo v blízké době ponesou morální i faktickou odpovědnost za naši zemi a utvářejí, či budou utvářet její duchovní klima. Upozorňování na
tyto hodnoty není vždy populární, proto jsme rádi, že inscenace, nesoucí silný morální apel, nacházejí u našeho publika oblibu a porozumění.
Reprízované tituly / Hudebně dramatická linka
HUDEBNĚ DRAMATICKÁ LINKA
Jiří Janků, Petr Svojtka / Bedřich Smetana: The Greatest Hits
Přiznáváme, že naším prvotním záměrem bylo ukázat úžasnou Smetanovu hudbu v novém světle a konfrontovat poněkud zkostnatělý operní svět s živější činohrou.
Později přibyl nápad ukázat divákům něco z divadelního zákulisí a přitom se i trošku vysmát formalismu spojenému s grantovým systémem dotování divadel, který
může za určitých okolností vést k tomu, že se kvůli penězům inscenují takové kusy, které by za normálních okolností nevznikly. Jsme rádi, že se nám vše podařilo
do inscenace vměstnat. Vznikla tak opravdu zábavná podívaná s živou kapelou, písničkami, tanci i šermy, jež vypráví o fiktivním divadelním souboru, který musí pro
finanční záchranu divadla urychleně nazkoušet nové představení sestavené ze všech devíti Smetanových oper. Vyhovět požadavku japonského grantu a poskládat
klasikovo dílo do jednoho velkolepého večera není však vůbec snadné... Děj představení se odehrává na několika divadelních zkouškách, a tak mají diváci jedinečnou
možnost nahlédnout pod pokličku tvůrčího divadelního procesu. Hudební stránky věci se ujali Ivan Hlas a Jiří Janouch a nutno říci, že jejich aranže známých árií i sborů
jsou velmi nápadité. Smetanovy skladby tak zní jednou jako reggae, jindy jako rock and roll, song á la Beatles nebo balada ve stylu skupiny Queen. Inscenace režiséra Petra Svojtky se opírá o velkou hereckou souhru a je mimo jiné důkazem toho, že herci Městských divadel pražských jsou skvěle hudebně a pohybově vybaveni.
Na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích v roce 2013 získala tato inscenace cenu Komedie diváků.
Robert Fulghum, Miroslav Hanuš / Drž mě pevně, miluj mě zlehka
Námětem pro další hudební inscenaci v Divadle ABC se stala jedna z posledních knih amerického spisovatele Roberta Fulghuma. Její děj se odehrává
v americké tančírně tanga, kde se setkávají lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání či sexuální orientace. Jedná se o zcela
zvláštní svět, to, co je důležité venku, zde není podstatné. Jde tu totiž o jediné – o tanec. Argentinské tango – krásné ženy, vysoké podpatky, odvážné
šaty, vášeň, slunce, temperament, anebo také obyčejní lidé, jak ve své knize říká Robert Fulghum: „Poutníci směřující k místu zasvěcenému potřebě lásky,
dotyku a objetí, které pohání hluboce lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby – obyčejná touha tancovat.“ Tango zde totiž není pouhým
tancem, ale životní cestou, novým způsobem vnímání sebe i světa kolem, otevřením dveří v pokoji života. Režisér a scenárista Miroslav Hanuš převedl tuto
impresivní látku na jeviště originálním způsobem. Pro každou z postav navštěvující kurzy tanga napsal píseň, která tu kterou figuru charakterizuje. Každý
z diváků se tak může identifikovat s jejich osudy, každý si může najít svého favorita. Inscenace pomohla prohloubit naše bádání o možnostech souboru
Reprízované tituly / Hudebně dramatická linka
v pohybové oblasti a přináší divákům zcela nečekaný a jistě i příjemný zážitek. Bylo pro nás velkou ctí, že se závěrečné fáze zkoušení i premiéry zúčastnil
autor předlohy Robert Fulghum osobně.
Leo Rosten, Miroslav Hanuš / Pan Kaplan má třídu rád
Zcela originální počin režiséra Miroslava Hanuše a jeho realizačního týmu, který převedl do jevištní podoby známý humoristický román Leo Rostena. Jde
o příběh o zdolávání neuvěřitelných zákrut cizího jazyka ve třídě plné lidí, kteří už dávno překročili školní léta. Jedinečný slovní humor se tu střídá se steskem po domově a vše je doplněno řadou písniček z celého světa. Stejně jako v předloze, se v inscenaci vše točí kolem slovních hříček plných zkomoleného
jazyka, které do češtiny originálně a hravě přeložil Pavel Eisner. Autor scénáře a režisér v jedné osobě ovšem inscenaci obohatil o dojemné příběhy žáků
večerní školy, kterými jsou vesměs židovští utečenci, kteří uprchli do Ameriky před nacistickým nebezpečím. Dosahuje tak zvláštního účinku komediální
inscenace, která dostává jedinečný protiválečný apel a tematický přesah. Ačkoli se vše točí kolem pana Kaplana v jedinečném podání Oldřicha Víznera, jedná se o kolektivní inscenaci plnou skvělých hereckých i pěveckých výkonů. Inscenace získala ocenění Komedie roku 2009 a cenu odborné poroty
na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích.
Jiří Janků, Petr Svojtka
/ V+W Revue
V tomto případě byl inscenační a dramaturgický záměr více než jasný. V roce 2015 uplynulo 110 let od narození dvou velikánů českého divadla, klaunů,
kteří se zapsali do srdcí mnoha diváckých generací, Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Protože dnešní Městská divadla pražská sídlí ve stejných prostorách
jako někdejší Osvobozené divadlo, tedy v sále domu U Nováků, chceme toto výročí připomenout a rozhodli jsme se připravit hudební komedii, ve které se
pokoušíme zmapovat předválečnou spolupráci této legendární dvojice. Inscenace Petra Svojtky vzdává hold jejich nespoutané hravosti, přibližuje dnešním
divákům principy a kořeny jejich tvorby a také vyvrací některé zažité představy o tom, jak Osvobozené divadlo fungovalo. To vše se odehrává formou revue,
tedy žánru, který byl dvojici V+W tolik vlastní. Nechtěli jsme být plagiátory jejich geniální tvorby, ale chtěli jsme jim vzdát upřímnou poctu. Byl to těžký
úkol, ale jak se zdá z diváckých reakcí, tento záměr nám vyšel. Diváci se na našem představení dozvědí leccos zajímavého o historii divadla, dostanou porci
specifického a snad i inteligentního humoru, uslyší řadu písní Jaroslava Ježka s živou kapelou a ve zcela nových aranžích Jiřího Janoucha a dočkají se
i tanečních výstupů, které ke každé revui neodmyslitelně patří. Jsme přesvědčeni, že i tady se dramaturgický záměr bezezbytku naplnil.
Derniéry 2015
Markéta Lazarová
44 | výroční zpráva | Derniéry 2015
Derniéry 2015
DERNIÉRY 2015
Peter Ustinov / A voda stoupá
Brilantní konverzační komedie, která je vystavěna jako modelová parafráze biblického příběhu o potopě světa. Zprostředkovávala divákům obrázek snobské
společnosti, která je schopná donekonečna řešit naprosto nepodstatné problémy, aniž by si uvědomovala reálné nebezpečí, které jí hrozí. A právě v tom
byla její velká nadčasovost a aktuálnost. Text nabídl spoustu překvapivých humorných situací a jeden velký apel: začněme se všichni chovat rozumně!
Vladislav Vančura / Markéta Lazarová
Jednalo se o jednu z nejkontroverznějších inscenací Divadla ABC. Částí publika nekompromisně odmítanou, částí zbožňovanou. S režisérem Pavlem Khekem a jeho odvážnou jevištní baladou zavál Divadlem ABC svěží vítr. Tíhu této inscenace nesla na svých bedrech především mladá herecká generace ve
zběsilém rytmu pohybu, zpěvu, voicebandů, soubojů, náročných choreografií a především Vančurova komplikovaného a překrásného jazyka. Inscenace byla
ambiciózním uměleckým počinem v tom nejvlastnějším slova smyslu.
Derniéry 2015 | výroční zpráva | 45
Derniéry 2015
Ivan Sergejevič Turgeněv, Antonín Máša / Rváč
Velká ruská klasika, adaptovaná mimořádným dramatikem Mášou, byla výzvou pro divadlo i diváky. Režisér Ondřej Zajíc vsadil v tomto případě na nejmladší hereckou generaci – Veroniku Kubařovou, Martina Písaříka a Tomáše Novotného – jako ústřední trojici, mezi níž se rozehrávala hra na život, lásku
a smrt. Opět se tu prokázala skutečnost, že Městská divadla pražská plní svou veřejnoprávní funkci a i za cenu vlastního rizika dávají v dramatických rolích
příležitosti začínajícím talentovaným hercům profesně růst. Přítomnost mladých interpretů činila náročnou dramatiku atraktivní pro mladé publikum, které
se přes výkony jim věkově blízkých aktérů dokázalo identifikovat s hrdiny příběhu a přistupovat k němu jako k živému poselství, nikoli jako k nudné školní
četbě.
Vittorio Franceschi / Úsměv Dafné
Hra o sourozenecké rivalitě, lásce stárnoucího profesora a mladé studentky a mimochodem také o euthanasii. Problém, kolem kterého se našlapuje po
špičkách, nicméně dříve či později si na něj musí udělat názor každý, protože konečnost lidského bytí je neměnným a nezpochybnitelným faktem. Současnou italskou tragikomedii, kterou inspirovala autorova osobní zkušenost, jsme uvedli v české premiéře. Inscenace Viktorie Čermákové, postavená na
precizních detailních mizanscénách, měla ještě tu zajímavost, že ženské role byly všechny alternovány, a to herečkami poměrně rozdílnými – Dana Syslová
se alternovala s Jitkou Smutnou a Evellyn Pacoláková s Mášou Málkovou. Vznikaly tak různé verze téže hry, neboť každá z hereček vnášela do role svou
osobitost a svůj autentický pohled na danou problematiku. Stejně tak byla pro inscenaci přínosem přítomnost stálého hosta Městských divadel pražských
Petra Štěpánka v roli profesora.
46 | výroční zpráva | Derniéry 2015
Derniéry 2015
Samuel Adamson podle Pedra Almodóvara / Vše o mé matce
Inscenace se držela na repertoáru Divadla ABC již řadu let a byla skutečným triumfem a jedním z vrcholů tematické linie „Jedinečnost, odlišnost, tolerance“. Drama Vše o mé matce kladlo otázku: Lze, nebo nelze odpustit tomu, kdo zapříčinil smrt vašeho dítěte? Rozuzlení bylo překvapivé stejně jako forma,
která z dramatu nenásilně přecházela do komedie. Skutečnost, že rozhřešení nese postava transvestity, ve vynikající interpretaci Vladimíra Marka, a že si
tato postava, navzdory své profesi pouliční děvky a slovníku tomu odpovídajícímu, dokázala získat srdce mainstreamového diváka a celá hra byla tímto
publikem akceptována, svědčí o tom, že postmoderní postupy jsou stravitelné i pro běžné publikum, pokud přinášejí zajímavé příběhy, zajímavá témata
a pokud skutečně chtějí diváka oslovit, a ne pouze prezentovat intelektuální a uměleckou úroveň tvůrců. Uvádět Almodóvara na jevišti Divadla ABC byl
nepochybně velmi riskantní pokus, získat licenci na tuto hru bylo velmi složité, ale její přínos byl neocenitelný. Naplnila beze zbytku poslání, které má veřejnoprávní divadlo našeho typu mít – posouvat hranice myšlení a vkusu běžného diváka.
Derniéry 2015 | výroční zpráva | 47
Ohlasy v tisku
Kompletní znění recenzí uveřejněných v hlavních denících,
týdenících zaměřených na kulturu, veřejnoprávních a odborných médiích
Ohlasy v tisku / Tanec smrti
TANEC SMRTI V DIVADLE ABC JE ZÁPASEM O HOLÝ ŽIVOT
Právo | 31. 1. 2015 | Rubrika: Praha - Střední Čechy | Strana: 16 | Autor: Jiří P. Kříž
Divadlo je živý organismus. Někdy se všechno postaví proti němu. V polovině zkoušení Tance smrti Augusta
Strindberga v pražském Divadle ABC onemocněla třetina obsazení – herec Vladimír Marek. Místo něho nastoupil do
role Kurta Oldřich Vízner. Aby toho nebylo málo, pracovitá režisérka Viktorie Čermáková si nemohla dovolit odložit
premiéru, i kdyby to v kolosu Městských divadel pražských možné bylo, protože týden po ní uvede ve Švandově divadle novinku jinou: autorskou fantasmagorii Putin a Biľak u trezoru.
Potíže s epoletami
Výsledek to samozřejmě ovlivnilo. Tanec smrti, v němž autor od kritického realismu a naturalismu začal klestit cestu
absurdnímu divadlu, byl hlavně velkým danse macabre Víznera s textem hry. Odpouští se, neboť slov je v roli Kurta
stejně velká suma jako pro Alici a Edgara, manželskou dvojici chystající se oslavit stříbrnou svatbu tancem únavy
a nenávisti. Budiž. Nutná byla přítomnost nápovědky Ivany Lupačové v první řadě mezi diváky Malé scény ABC. Zprvu
to dokonce vypadalo jako součást hry, nápověda z boží vůle pro obraz stárnoucího člověka, obyčejného, životem zklamaného, možná na počátku stařecké demence, olupovaného a ohlupovaného mezi sebou válčícími přáteli.
Jenomže Víznerova nejistota se přenesla i na zbývající dvě třetiny spoluaktérů. Tedy víc na Jiřího Schwarze v roli
Edgara, důstojníka, který to nikdy nedotáhl na majora, než na Radku Fidlerovou coby jeho manželku, frustrovanou
a nedoceněnou herečku Alici.
O konci vztahů
Nejlépe zvládla nástrahy inscenačního nedodělku Radka Fidlerová. Její Alice je přesným obrazem nenávidící, hysterické, jindy sebelítostivé dámy, jak ji napsal Strindberg.
Tanec smrti Viktorie Čermákové potřebuje ještě dvě tři reprízy, aby chytil dech. Pak bude příběhem o konci vztahů
mezi lidmi, jakých jsme svědky i v naší době.
50 | výroční zpráva | Ohlasy v tisku
ZATANČÍME SI?
studentpoint.cz | 8. 4. 2015 | Autor: Markéta Rizikyová
Malá scéna ABC uvádí od ledna letošního roku hru švédského dramatika Augusta Strindberga Tanec smrti. Bravurní
práci odvedla především dramaturgyně Věra Mašková, která původní verzi sestříhala do tří naprosto rovnocenných
partů, a umožnila tak hercům se plně projevit.
Tanec pro tři rozehrají už na začátku starší manželé, kteří nedokáží být spolu ani bez sebe. Vzájemné pošťuchování
je drží při životě. Zdá se, jako by jim ve své krutosti nezáleželo na ničem, natož pak jednomu na druhém. Celé první
dějství od začátku do konce herci na diváky valí divoké citové projevy. Tanec slov, ostrých dialogů, napjatých situací
opravdu nezůstává jen na malém jevišti.
Nejdynamičtější postavou je Alice (Radka Fidlerová), která spojuje dva naprosto odlišné muže. Pokryteckého manžela
Edgara (Jiří Schwarz) a dobrosrdečného Kurta (Oldřich Vízner), který si, jak se zdá, nechá všechny křivdy líbit. Herci
skvěle zvládají přechody mezi tématy, i když to není vůbec snadné.
Postavy se ocitají v ne zcela specifikované době. V prvním dějství ke komunikaci s okolím používají telegraf, ve druhém se nachází v poněkud modernějším prostředí, kdy se na scéně objevuje moderní stolek z průhledného plastu,
stejně tak plastové židle a televize. Scénograf Adam Pitra si zakládá na vkusně minimalistickém prostředí. Jinak by to
na Malé scéně ani nešlo. Po přestávce se navíc jeviště přesouvá doprostřed hlediště a mezi diváky, kteří teď sedí ze
dvou stran. Publikum je najednou ještě více součástí. Když si Jiří Schwarz coby lstivý Edgar pochutnává na bobulkách
hroznového vína, dokonce se s některými z hlediště podělí.
Režisérka Viktorie Čermáková hru staví na aktuálním politickém niveau. Celý děj se odehrává v rámci jednoho ostrova,
kde funguje svébytná a uzavřená komunita. Jak říká v rozhovoru pro StudentPoint Radka Fidlerová: „Každý každému
vidí až za polívku.“ Dodává, že celý Tanec smrti je postaven na intrikách, absenci sociálního cítění a emocionální
degeneraci.
Koho zničí divoký tanec vášní?
Ohlasy v tisku | výroční zpráva | 51
AŤ UŽ SE MILUJÍ NEBO NENÁVIDÍ, JEJICH TANEC SMRTI TENTOKRÁT ZA NIC MOC NESTOJÍ
kulturissimo.cz | 3. 2. 2015 | Autor: Magdalena Kodedová
Městská divadla pražská uvedla koncem ledna na Malé scéně ABC premiéru hry Augusta Strindberga Tanec smrti.
Komorní drama pro tři postavy zrežírovala Viktorie Čermáková, v hlavních rolích s Radkou Fidlerovou, Jiřím Schwarzem a Oldřichem Víznerem. Strindberg napsal jedno ze svých nejslavnějších dramat v roce 1900 a zachycuje v něm
nemilosrdný souboj postaršího manželského páru izolovaného na ostrově, stranou od okolního světa. Jejich vzájemná
nenávist a zloba prorůstá i bezvýznamnými každodenními úkony, navzájem se ničí, aby se pak nedokázali opustit –
a do této své nelítostné hry vtahují i okolní postavy (na scéně malého ABC je to fyzicky jedna postava, Kurt). Nadějná
inscenace však sestává ze dvou nekompatibilních částí, jedné hodinové a povedenější, druhé půlhodinové, a bohužel
i o poznání bezradnější a zmatenější.
Dle mediálních vyjádření dramaturgyně Věry Maškové přesadili tvůrci Strindbergův text, původně situovaný na počátek 20. století, do našich normalizačních osmdesátých let a do doby velkých změn, které nastaly těsně po listopadu
1989. Tato konkretizace však nijak explicitně z inscenace samotné nevyplývá a přiznejme si, pro celkové vyznění
tématu ani není podstatná. Hra sama o sobě opravu nabízí obecně platnou výpověď o jedincích i společnosti, která
se tedy může vztahovat i na naše lokální historické zlomové okamžiky, ne ovšem naopak.
Psychologicky laděné drama pro tři herce (nadto severské) přirozeně stojí a padá právě se svými představiteli, navíc
v takto těsném prostoru Malé scény ABC. Manželská dvojice Alice a Edgar (Radka Fidlerová a Jiří Schwarz) v první
části vcelku obstojně naplňují prototypy svých zvrácených a psychopaticky „požíravých“ postav, kterým se pod ruku
připlete dávný známý Kurt (Oldřich Vízner). Společně s ním, chtě nechtě, pak rozehrávají svůj danse macabre. Fidlerová, díky své neobyčejné fyziognomii uhrančivá, je nečitelným prototypem, démonem výtečně ladícím s předlohou.
Schwarz, i když o poznání mladší, umí svou postavu zpřítomnit věrohodně a se zápalem.
Za nimi pokulhává právě O. Vízner, kterému ovšem na obranu nutno přiznat, že se k projektu dostal se zpožděním jako
náhrada za Vladimíra Marka. Jejich vzájemná spojitost a sehranost tímto faktem asi hodně utrpěla, a možná i to je
důvodem, proč se druhé jednání skoro rozpadá na kousky v nastalém zmatku.
Scénografie vlastně naplňuje dramaturgickou linii, jakou se v tomto případě inscenátoři vydali – první jednání je
situováno do jakéhosi podzemního bytu (původně majáku), ve kterém jako v noře žijí své dusivé životy Alice s Edgarem, což je ztvárněno na klasickém (i když miniaturním) jevišti. Jejich společenský obrat a uvolnění má pak znázorňovat proměna sálu, při níž dojde k přepůlení místnosti na dvě části pro diváky, uprostřed kterých (v jakémsi vzdušněji
působícím prostoru) rozehrávají herci své závěrečné výstupy. Manipulace s diváky mezi jednotlivými částmi jen kvůli
slabé závěrečné půlhodince ale prostě není povedená a více opodstatněná, celkový spád hry zbytečně brzdí a naruší.
První polovina inscenace by při brilantní sehranosti všech tří herců rozhodně mohla temné vyznění předlohy skvěle
naplnit. Její vizuální i zvuková podoba (plechové údery telegrafu) vskutku trefně zprostředkovávají tísnivý pocit. Jenže
druhá část inscenace se, nutno přiznat, opravdu nepovedla. Scéna je opatřena rádoby moderním sofa, průhlednými
plastovými židlemi, videem a telefonem - prvky, které zřejmě mají poukázat na ony „zásadní“ společenské změny,
ale které jsou však vzhledem k síle textu nepotřebné. Nadto jejich nadbytečnost podtrhuje i zvláštně neuzpůsobená choreografie herců, kteří stále někam chodí (pro jednohubky, vodu, ven, dovnitř) a která působí tak nesehraným
dojmem, jakoby se herci setkávali s prostorem, a někdy i textem prvně. Takové nedostatky však negativně ovlivňují
celkové vyznění hry, která absolutně nedrží pohromadě a Strindbergově dílu tak prokazují pověstnou medvědí službu.
RECENZE NA I-DIVADLO.CZ
Jiří Landa 30 %
Inscenace, pro jejíž vznik asi nebyla dobrá konstelace. R. Fidlerová nepřesvědčila v žádné poloze své postavy, na
O. Víznerovi bylo znát, jak urputně se snaží rozpomínat na text a správně ho interpretovat, takže i přes značné nasazení J. Schwarze nakonec inscenace vyznívala dost nevěrohodně. Jistým dílem za to může i režie V. Čermákové, která
navíc nechala děj situovat snad do kajuty lodi (i když mně spíš evokovala zemljanku), do níž herci museli neustále
slézat po žebříku, což jim občas činilo potíže. Choreografie scén, v nichž se všechny tři postavy přetahují, působily
nechtěně úsměvně.
Helena Grégrová 30 %
Anotace silně přehání. Bravurní tanec? Nezáživný a povrchně plochý je v případě této inscenace výstižnější. Obdivuhodnému nasazení Jiřího Schwarze, který se očividně snažil vykreslit Edgara s empatií pro jeho ne právě jednoduchou
duši, tleskám o to víc, o co méně mu to herečtí kolegové usnadňovali. Radka Fidlerová se s Alicí, bohužel, více než
minula a Oldřich Vízner si opětovně vystačil s image znuděného a místy zpruzeného chlápka, kterou v poslední době
nasazuje role nerole.
Ohlasy v tisku / Vím, že víš, že vím…
A JE TO TADY ZASE: ZATLOUKAT A ZATLOUKAT
Právo + novinky.cz | 10. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: Jiří P. Kříž
Pravou italskou komedii si nadělila Simona Stašová v pražském Divadle ABC ke svým nadcházejícím šedesátinám.
Nicméně Vím, že víš, že vím... Rodolfa Sonega a Renata Giordana v prostořekém překladu Kariny I. Havlů není o životním bilancování, nýbrž o výseku výživnějším, než je onen pověstný nucený.
Vybrala si dobře, herečka nezaměnitelného hlasu, změkčených sykavek a nevyčerpatelného temperamentu.
Stejnojmenný film Alberta Sordiho z roku 1982, v němž jeho partnerkou nebyl nikdo menší než Monica Vittiová, se
úspěšně protáhl i dnes už zaniklou sítí českých kin. Kupodivu ho tenkrát distribuce charakterizovala jako sociální
drama.
K tomu má ale komedie Vladimíra Strniska v ABC naštěstí daleko. Bonettiovi si nežijou špatně a jejich oboustranné
nemanželské odskoky také nejsou výsledkem jejich sociální situace jako spíš toho, že jejich manželství a žití s dospívající adolescentní šestnáctiletou dcerou je už trochu – řekněme – unavené.
Možná je dramatické, že bydlí v nájmu v domu poslance, který jim neustále zvyšuje nájem. Nebo třeba to, že jejich
dcera Veronika kvůli nudě v rodině ochutnala drogy. Veroniku hraje v poloze bezelstného dospívajícího telete talentovaná Andrea Daňková.
Všecko doma i v Itálii běží podle Plzákovy zásady „zatloukat, zatloukat, zatloukat“. Ale jen do chvíle, než soukromý detektiv Cavalli (Vasil Fridrich nebo Petr Vančura), babral po italsku, místo poslancovy manželky šmíruje Livii
Bonettiovou, která své auto nabourala a od paní poslancové si její půjčila.
Vedle neodolatelné, do žádného kouta nezatlačitelné, vždy v pravý čas žensky útočné Livie Bonettiové Simony Stašové je dalším suverénem jeviště Michal Dlouhý v roli jejího podvádějícího a pak také podváděného manžela Fabia.
Simona Stašová bude své jubileum (na Josefa) s komedií Vím, že víš, že vím... oslavovat dlouho. Možná až do kulatin
příštích.
KAŽDÉ KOMEDII UŠKODÍ, KDYŽ SE PŘÍLIŠ TLAČÍ NA LIDOVOST ZÁBAVY
Mladá fronta DNES | 13. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: Tomáš Šťástka
Vím, že víš, že vím... 55 %
Městská divadla pražská připravila dramatizaci slavné italské komedie ze začátku osmdesátých let, ve které si vedle
režiséra Alberta Sordiho zahrála Monica Vitti. Českou verzi inscenoval pro Divadlo ABC režisér Vladimír Strnisko.
Ten obsadil do hry, která se dívá do útrob divoké italské domácnosti, Simonu Stašovou a Michala Dlouhého. Diváci
mohou prožívat příběh obyčejné rodiny, kterou omylem sleduje soukromý detektiv (Petr Vančura). Spletl si totiž manželku s partnerkou významného politika bydlící o patro výš.
Hra Vím, že víš, že vím... tak nabízí nepřeberně prostoru pro situační humor navázaný na jedné straně na příběh a na
druhé na klasické rodinné soužití páru po čtyřicítce s tradičními atributy plechovky piva, fotbalu v televizi či návštěv
kadeřníka.
Stašová s Dlouhým jsou pro takový prostor ideálními představiteli a dokonale plní úlohy uřvaných Italů. Zvláště Dlouhý
už od prvních momentů předvádí klasický archetyp brunátného manžela, který má rád svůj zatuchlý klid. A stejně tak
Stašová skvěle zvládá roli aktivní ženy stále toužící po troše romantiky, kterou kombinuje se silnou potřebou manželovu rodinnou zatuchlost občas provětrat nějakou solidní hádkou.
Oba herci se však svých ukřičených rolí drží možná až příliš důsledně. Rodinné vibrace totiž do diváků vpouštějí od
prvních minut s takovou intenzitou, že nemají po zbytek hry kam gradovat a relativně dlouhá hra se tak začíná už před
přestávkou trochu opakovat.
Úplně do ztracena pak vyznívá snaha o aktualizaci tématu na dnešní dobu, když například narážka na premiéra od
lokomotiv přichází s téměř desetiletým zpožděním. Zbytečně působí i přemíra sprostých slov a prvoplánových vulgarit. Strniskova hra si však v momentech věčných manželských půtek najde vděčné publikum, které se rádo zajde do
divadla zasmát karikatuře sebe sama. Obzvlášť když se ta karikatura může opřít o dva silné herce.
(zkráceno)
DIVADLO ABC VĚDĚLO, PROČ VSADIT NA VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM…
e-kultura.cz | 15. 3. 2015 | Autor: Markéta Texlerová
Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní nevšedního manželského páru? Vinou špatného pochopení okolí
dochází k vyzrazení věcí, jež měly zůstat navždy skryté a na povrch tak omylem vyvěrá mnoho drobných tajemství, která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení. Úspěšný filmový předobraz Alberta Sordiho z roku 1982,
v němž sám režisér stanul před kamerou po boku Moniky Vittiové, se nedávno dočkal i divadelního zpracování. Režisér
Vladimír Strnisko transformoval divokou italskou domácnost na prkna pražského Divadla ABC. V hlavních rolích zde
pak doslova září Michal Dlouhý a Simona Stašová.
Svůj neoddiskutovatelný komediální talent přednedávnem prokázal Michal Dlouhý ve hře Listopad. Také v představení Vím, že víš, že vím… opět používá celou škálou svého nezměrného hereckého arzenálu. Už od prvních momentů
inscenace předvádí klasický archetyp brunátného manžela, který má rád svůj zatuchlý klid, fotbal, pivínko a papučky
a dokáže se stejně rychle rozohnit nad neuvařenou večeří, tak i prožívat naprostou beznaděj a rozčarování nad údajnou nevěrou své milované ženy. Nutno podotknout, že nejnovější Strniskova inscenace jako by byla Dlouhému ušita
přímo na míru. Stejně skvělý výkon však podává i Simona Stašová v roli vášnivé italské manželky. Během více jak
dvouhodinového představení skvěle zvládá roli aktivní ženy, stále toužící po troše té romantiky, kterou kombinuje se
silnou potřebou tu a tam manželovu rodinnou zatuchlost provětrat nějakou tou solidní hádkou.
Vystihnout naturel temperamentní dámy středních let, která stále touží po plnohodnotném manželském životě se
vším všudy, se Simoně Stašové daří takřka dokonale. Žena nezaměnitelného hlasu, změkčených sykavek a nevyčerpatelného elánu je v roli znuděné, avšak stále oddané a milující manželky strhující. Nutno podotknout, že roli Livie
Bonettiové si Stašová nadělila ke svým kulatým 60. narozeninám. „Podívejte se, v 60 letech si strašně užívám, že
na mě žárlí o 14 let mladší Michal Dlouhý. Nejen že je geniální herec, on i dobře vypadá. A tím, že já jsem ten objekt
na žárlení, tak to je něco, co jsem si dala k narozeninám, k šedesátinám,“ říká s úsměvem Simona Stašová. A nutno
podotknout, že Stašová a Dlouhý vytvářejí na divadelních prknech pražského ABC skvělý tandem, který táhne už tak
dost silný příběh o lásce, žárlivosti a nedůvěře.
Inscenace Vím, že víš, že vím… je od své premiéry označována jako divadelní podoba úspěšného filmového předobrazu, jako lehká komedie závažného obsahu. Na počátku celého spletitého příběhu je pouhý omyl. Soukromý detektiv si
nedopatřením splete sledovanou osobu a místo movité manželky prominentního politika, bydlící o partaj výš, začne
sledovat obyčejnou rodinu zchudlého italského úředníčka. Co se skrývá pod pokličkou zdánlivě všedních dní, všedního
manželského páru středních let? V roli soukromého a trochu popleteného detektivního očka Cavalliho se na divadelních prknech střídá Petr Vančura a Vasil Fridrich. Postupem času najatý detektiv odhaluje mnoho drobných tajemství,
která vedou k nedorozumění a vzájemnému odcizení manželského páru. Co se stane, když člověk začne na svůj život
pohlížet očima těch druhých? Vědět, znamená pochopit a pochopit dává šanci napravit…
Krom výše zmíněných hereckých výkonů nutno vyzdvihnout i efektivní jevištní scénu. Na první pohled skromně zařízený italský byt pouze s postelí, stolkem, židlemi a okénkem představujícím sprchový kout se po celou dobu inscenace nemění. Nedochází tak zbytečně k hluchým místům a zdlouhavým úpravám jevištní scény. Jediné co stojí za
výraznější výtku, je značné množství vulgarismů, které v průběhu hry padnou a místy přílišné „přehrávání“ italského
temperamentu. Již od prvního okamžiku dávají Dlouhý a Stašová najevo nezkrotnou vášeň s takovou intenzitou, že
už ji není kam dále gradovat. Proto se i po přestávce další dialogy a jejich intenzita pouze opakují. V okamžiku, kdy
již herci nemohou zvyšovat intenzitu hlasu a hereckého projevu, přicházejí bohužel na řadu vulgarismy. Divák se tak
může ptát, zda-li je to nutné.
Famózní herecké výkony Simony Stašové a Michala Dlouhého jsou bezpochyby tahákem letošních jarních premiér
v Divadle ABC. Příběh sám o sobě jistě zajímavý, plný zvratů, avšak tu a tam mírně tápe a to především v okamžicích,
kdy se z úst hlavních hrdinů linou až příliš zbytečné a ostré vulgarismy. Nicméně i tak je komedie Vím, že víš, že vím…
víc než povedeným představením, které rozčeřilo poněkud stojaté vody pražského ABC.
„VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM…?“ JÁ VÁM NEVÍM…
kulturio.cz | 19. 3. 2015 | Autor: Soňa Hanušová
Začátkem března uvedlo Divadlo ABC adaptaci stejnojmenného italského filmu. Hlavní (a takřka jediné) role ztvárnili
Simona Stašová a Michal Dlouhý. Co se začne dít v obyčejné italské rodině, když se zjistí, že manželku po pět týdnů
sleduje soukromý detektiv, který si ji spletl s její sousedkou, manželkou vlivného politika?
Již několik dní sedím a přemýšlím, co o hře napsat. Ne, že by byla špatná. Po „depresivním“ klicperáckém Oněginovi,
kterého jsem viděla pár dní před tímto představením, šlo o vítanou oddechovku.
Nejsem si však jistá, zda to není vše, co lze o hře napsat. Silný umělecký prožitek se nedostavil. Přesto bych byla
pokrytecká, kdybych nepřiznala, že nejednou jsem se zasmála od srdce. Italská komedie staví na dvou výrazných hereckých osobnostech českého divadla – Simoně Stašové a Michalu Dlouhém. Ač má divák pocit, že ti dva od první
chvíle doopravdy přehrávají, kdo by nad tím nepřivřel oči. I já v druhé půlce shledala jejich výkon snesitelnější. Nejsem
si však jistá, zda již nešlo o zvyk.
Co zarazilo, byly nadměrné vulgarismy ve hře, zvláště pak slovo „píčovina“, které bylo opravdu zbytečné a ani netvořilo
onen pověstný cimrmanovský šrapnel. Nechápejte mě špatně, možná byste se divili, jak často je ono slovo součástí
mého slovníku, rozhodně tedy nejsem prudérní. Ale z výše naznačených důvodů se do kontextu opravdu nehodilo.
Je to velká škoda, neboť hra sama skýtá zajímavou zápletku. „Livie, ptám se tě, provedla jsi za posledních pět týdnů
něco, za co by ses měla stydět?“ Jak se dozvíme, Livii Bonettiové způsobí zpráva o zpackaném sledování šok ani ne
tak proto, že má sama co skrývat, ale proto, že nechce, aby manžel zjistil, co ví o něm.
Hru doplňují filmové dotáčky, které představují materiál nasbíraný soukromým detektivem Magickým Okem. Dotáčky
byly pořízeny v Římě, což nás sice u Simony Stašové nepřekvapí, přesto je to věc hodná ocenění.
Závěrem tedy shrňme, že inscenace Vím, že víš, že vím… je variantou pro večer, od kterého člověk nečeká žádný velký
intelektuální či umělecký zážitek. Nudit se ale během tohoto představení nebudete.
VÍM, ŽE VÍŠ, ŽE VÍM… PŘEDSTAVUJE NENÁROČNOU ODDECHOVKU
generace21.cz | 7. 5. 2015 | Autor: Barbora Švarcová
Komedie o rodinných vztazích už od března láká diváky do Městských divadel pražských.
Divadlo ABC vsadilo na Simonu Stašovou, skvělou herečku, jejíž one woman show Shirley Valentine je už od premiéry
snad pokaždé vyprodaná. Není divu, tato dáma srší energií a její schopnost propojit se s publikem je neuvěřitelná,
navíc komediální poloha jí vyloženě sedí.
Manželský pár pak doplnil Michal Dlouhý, který rozhodně za svou partnerkou ani o milimetr nezaostával. Ač k tomu
hra místy sváděla, nestal se jeho herecký výkon ani na minutu kýčovitým. Společně se Stašovou si podmanili publikum, ovládli jeviště během prvních několika minut a na své dva kolegy vrhli takový stín, že oba téměř zůstali bez
povšimnutí.
Slíbené zvraty
Je zvláštní začínat hodnocením hereckých výkonů, ale jsou to právě Stašová s Dlouhým, kteří celou hru drží na vyšší
úrovni. Jejich výraz, pohyb a celkové ztvárnění manželů Bonettiových jsou tím, co přitahuje divákovu pozornost po
celou dobu a co mu nabízí požitek ze hry.
Na hře Vím, že víš, že vím… je nejkomplikovanější její název. Pokud ho před začátkem představení zvládnete třikrát
za sebou zopakovat, prošli jste tou nejtěžší částí večera. Můžete se usadit do měkkých sedaček a nechat se unášet
komedií, jejíž průběh odhadnete již během prvních deseti minut. A to i přesto, že jste její filmovou předlohu nikdy
neviděli.
Ačkoliv si od komedie nelze slibovat komplikovaná témata k zamyšlení a převelice dramatické zvraty, chybělo mi
během představení nějaké odbočení z vyjetých kolejí, které se rýsovaly v dálce. Web divadla slibuje mnoho zvratů
a skutečně k několika menším zvratům dojde, ale opět – buď lze snadno odhadnout jejich podstatu, nebo aspoň to,
jak si s nimi hrdinové poradí.
Vím, že víš…
Režisér Vladimír Strnisko nechal hru dvě a půl hodiny běžet v až uspávací linii a spolehl se pouze na skvělé herecké
obsazení. Dovolím si tvrdit (a budu se tak opakovat), že pokud by hlavní role ztvárnila jiná herecká dvojice, hra by
rozhodně nemohla být tak úspěšná. Rozhodně ne tak, aby se dočkala závěrečného potlesku ve stoje, jako se tomu
stalo na mnou navštívené repríze.
Námět je slibný. Soukromý detektiv místo toho, aby hlídal manželku politika, který odjel na služební cestu, sleduje pět
týdnů manželku politikova souseda. Celých pět týdnů života paní Bonettiové je nyní uloženo na několika DVDčkách
a vychytralý detektiv by je rád prodal panu Bonettiovi, aby nakonec přece jen zpeněžil svůj omyl. Chce pan Bonetti
vědět, co jeho žena v prošlém měsíci a půl dělala, nebo ji zná a věří na tolik, že odmítne?
Z komedie se stalo velice nenáročné představení pro odlehčený večer, na jehož začátku by mohl každý divák režisérovi
říct – Vím, že vím, že vím, jak to asi dneska dopadne.
Ohlasy v tisku / Happy End
GOLDFLAM POJAL LÉČBU RAKOVINY JAKO KABARET
Divadlo Rokoko uvádí působivou hru z nemocničního prostředí Happy End. Hlavní roli hraje Dana Batulková.
Kontroverzní kus současné izraelské autorky Anat Gov připravil pro pražskou scénu režisér Arnošt Goldflam. Vypráví
náročný příběh o herečce, jež trpí těžkou formou rakoviny. Silné téma z nemocničního prostředí není prvoplánově
atraktivní a vzbudilo v zemi původu vlnu kritiky i diskusí. Autorka si klade i otázky, nakolik má být pacient o svém stavu
informován a zda má právo léčbu přerušit, aby si užil posledních momentů života. Hře však nechybí humor a nadhled.
Vedle Dany Batulkové v hlavní roli se před diváky objevuje trojice stejně nemocných žen v podání Radky Fidlerové,
Jitky Smutné, Evellyn Pacolákové. Každá z nich bere svůj zdravotní handicap jinak s ohledem na svou povahu. Scéna,
kdy všechny tři sundávají před nově příchozí paruky, patří k nejsilnějším momentům první půle hry.
Citlivý experiment
Vzhledem k tomu, že jde o hru částečně autobiografickou, jímá diváka až posvátná hrůza, takže se ptá, nakolik lze
s tak citlivým tématem experimentovat. Arnošt Goldflam si dovolil hru oživit kabaretními vstupy, které přerušují z větší
části konverzační dění v nemocničním pokoji. Rozhrnuté závěsy odhalí blyštivou scénu, kde jednotliví představitelé,
ať už pacienti či doktoři, tančí a zpívají v humorných, nikoli však sarkastických číslech.
Anat Gov stíhá uprostřed nemocničních sálů rozvíjet i náznak milostné romance. A právě tam, kde by kus nabíral
nádech televizního melodramatu a těžkl až příliš, neztrácí díky hudebním vstupům na švihu. Goldflam tím téma nijak
neznevažuje, hře naopak dodává na divadelnosti a posiluje její výpovědní hodnotu.
I když ne všichni účinkující podávají vyrovnané výkony, Divadlo Rokoko si zaslouží pochvalu za formu zpracování
a hlavně za odvahu zařadit kus s takovým tématem do své produkce. A diváci by se rozhodně neměli nechat odradit
nepříjemným námětem, i když zde pomyslný happy end přijde jen těžko.
NA ONKOLOGICKÉM ODDĚLENÍ
Divadelní noviny | 28. 4. 2015 | Rubrika: Kritika | Strana: 7 | Autor: Jan Kerbr
Prezentovat jako hlavní téma divadelního večera boj s rakovinou jistě nelze označit za komerční kalkul a nasazení hry
izraelské autorky Anat Gov Happy End dramaturgii Městských divadel pražských ctí. Na jevišti Rokoka text realizuje
Arnošt Goldflam a při hereckém zajištění rozprav mezi čtyřmi pacientkami onkologického oddělení měl šťastnou ruku.
Na uvolněné lůžko na nemocničním pokoji přibude známá herečka Talja (Dana Batulková). Jejími spolupacientkami
jsou hrdá Chajale (Radka Fidlerová), která přežila jako zázrakem koncentrační tábor coby novorozeně a nyní bojuje se
zákeřnou chorobou, osobitá Miki (Jitka Smutná), která se zajímá o kdejakou alternativní metodu léčby, a konečně ortodoxní židovskou víru prezentující Emunale (Evellyn Pacoláková). Rozpravy všech čtyř o vlastních osudech a přístupu
k chorobě doplňují svými vstupy věcná i empatická sestra Amalia (Hana Doulová), ředitel oddělení a v rámci omezených možností přiměřeně moudrý dr. Katz (Jiří Hána). Herečka Talja se od svých spolutrpitelek poněkud odlišuje – je
přece jen celebritou a kolektiv posílila později, hybnou silou dramatu se stává její spor s doktorem o přerušení léčby,
které by snad umožnilo dojít na konec života důstojněji.
Autorka psala z vlastní zkušenosti (sama rakovině v 59 letech podlehla). V programu k inscenaci se lze dočíst, že
v Izraeli měla hra fenomenální úspěch a zájem o představení byl obrovský a díky tomu se rozpoutala mohutná celonárodní diskuse o problémech, které hra zpracovává. Obávám se, že česká inscenace takovou silou disponovat nebude,
i když jí nelze upřít solidnost, poctivost a věrohodné herecké výkony. Text sám o sobě působí poněkud didakticky, takže i závažné problémy života a smrti a jejich drtivost poněkud oslabuje. Vylehčení tématu obstarávají komický výstup
s výrobcem paruk (Zdeněk Velen) a „muzikálová“ čísla jak vystřižená z pokleslých televizních show. S pacientkami
v nich zazpívají a zatančí zdatní členové minicompany, převlečení za zdravotníky, a inscenace využije jak pěveckého
umu Jitky Smutné, tak tanečních schopností Dany Batulkové. I tyto flitry a hrou světel blyštící se výjevy však paradoxně rozpravy pacientek o boji s nemocí zpomalují.
Inscenace, které k dokonalosti leccos chybí, ovšem stojí za zhlédnutí, zvláště máme-li vůli neuhýbat před reflexemi
o posledních věcech člověka.
JAK PŘIJMOUT NEPŘIJATELNÉ
Týdeník Rozhlas | 8. 6. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: Bronislav Pražan
Rakovina je mezi nemocemi něčím jako Macbeth mezi dramaty: také se o ní nejčastěji mluví jen nepřímo, jako o „té
nemoci“. Když jí izraelská dramatička, spisovatelka a zpěvačka Anat Gov ve svých pětapadesáti letech onemocněla,
začala o ní psát hru, a když na ni o čtyři léta později, roku 2012, zemřela, měl její Happy End již za sebou velký úspěch.
Nejen umělecký. Díky celospolečenské diskusi, kterou vyvolalo rozhodnutí hlavní hrdinky hry odmítnout léčbu, se
v Izraeli výrazně zlepšila paliativní péče o umírající.
Přes pochmurné téma má v sobě Happy End mnoho humoru, který dokázala česká premiéra této hry v Divadle Rokoko
naplno rozvinout – a to jak díky režiséru Arnoštu Goldflamovi, tak díky interpretkám ztělesňujícím pacientky onkologického oddělení, kde se příběh odehrává.
Každá z nich je charakterově jiná: učitelku Chajale představuje Radka Fidlerová jako racionalistku, jež si důsledky své
nemoci odmítá připustit stejně jako chlad a lhostejnost svých dětí. Jejím pravým opakem je v podání Jitky Smutné
zestárlá hipísačka Miky, zkoušející s pomocí své obětavé dcery všemožnou alternativní léčbu. Hlavní hrdince, herečce
Talje, dává Dana Batulková spontánní bezprostřednost, ale také rozhodnost, s níž odmítne chemoterapii, když zjistí,
že její nemoc je v konečném stadiu. Silným oponentem protagonistky je primář Dr. Katz, Jiří Hána ho interpretuje
v intencích textu trošku jako televizního Dr. House. Nejmladší z pacientek Emunale, ortodoxní židovka a matka mnoha
dětí, chce Talju z náboženských důvodů napodobit – když ji Bůh obdařil těžkou nemocí, je hříchem vzpírat se.
Souboj mezi Taljí a Emunale, kterou Evellyn Pacoláková obdařila půvabnou prostotou, vytváří další peripetii příběhu.
Nadreálnou dimenzi mu pak dávají revuální sekvence prostoupené hudbou Milana Potočka a zdařilými tanečními
i pěveckými kreacemi interpretů: zprostředkovávají divákům touhy a sny postav, zároveň ovšem činí celkové vyznění
inscenaci zřejmě o něco melodramatičtější, než bylo – soudě podle textu – záměrem dramatičky.
HAPPY END: O RAKOVINĚ S ÚSMĚVEM
informuji.cz | 7. 5. 2015 | Autor: Andrea Kondisová
Divadlo Rokoko uvedlo v březnu poprvé hru Happy End izraelské dramatičky Anat Gov, která vychází z osobní zkušenosti autorky s bojem s rakovinou. V dramatu s četnými komediálními prvky se v osudech čtyř hlavních postav mísí
citlivé uchopení otázky, jak si zachovat důstojnost, když víte, že naděje na úplné vyléčení je minimální, s obrazem
obdivuhodné síly a odhodláním nemoc porazit.
Navzdory tématu rozhodně nejde o drásavý nebo primárně smutný příběh. Na pokoji v jedné izraelské nemocnici se
v rámci chemoterapie sejdou čtyři ženy, každá z jiného prostředí, každá s odlišným životním příběhem, ale všechny,
zdá se, se stejným cílem – vyléčit se. Zatímco mladičká Emunale (Evellyn Pacoláková) nachází útěchu ve víře, Miki
(Jitka Smutná) se po vzoru hesla carpe diem nevyhýbá drogám a skutečně si užívá života plnými doušky. Chajale
(Radka Fidlerová) je zase bojovnice, podle níž na nemoc platí síla. Mezi tyto dámy přichází Talja (Dana Batulková),
známá herečka, která do prostředí nemocničního pokoje vnáší skepsi vůči bezmezné důvěře v moderní medicínu
a vlastně jakékoliv léčebné postupy.
Hra se dotýká řady témat a fenoménů, které se mnohdy mytizují nebo tabuizují. Autorka si dělá legraci z alternativních
léčebných metod, z neosobního přístupu lékaře k pacientovi, z nešťastného průvodního jevu chemoterapie – vypadávání vlasů, z rádoby moudrých článků, které doporučují různé zaručené potraviny nebo přípravky, které prodlužují
život... S lehkou ironií se vypořádává a konfrontuje diváka s nevyhnutelnými každodennostmi, s nimiž se nemocný
člověk setkává.
Režisér Arnošt Goldflam hru zinscenoval velmi citlivě. Díky skvělým hereckým výkonům navíc jak humor, tak závažnost
dramatu vyniká. Písničky, kterými je představení prokládáno, sice mohou působit jako příliš velká nadsázka, i díky
nim ale divák z Happy Endu neodejde s depresí. Kdo se nezalekne tématu, může se těšit na kvalitní hru s myšlenkou
a posláním, která pobaví a vlastně i potěší, jakkoli se to může s ohledem na její závažnost zdát nemožné.
HAPPY END: BOJ S RAKOVINOU PO IZRAELSKU
kulturio.cz | 20. 4. 2015 | Autor: Soňa Hanušová
Pražské Divadlo Rokoko uvedlo 28. března na scénu inscenaci izraelské dramatičky Anat Gov s názvem Happy End
(v originále Sof tov). Hra se do naší republiky dostala díky MUDr. Ireně Závadové, primářce hospice Cesty domů, která
ji objevila při své cestě do Izraele. Nad inscenací převzalo záštitu Izraelské velvyslanectví. Režie se ujal Arnošt Goldflam, v hlavní roli uvidíte Danu Batulkovou.
Než se pustíme do hry samotné, je třeba zmínit souvislosti, které nám pomůžou lépe celé představení pochopit. Inscenace Happy End je zčásti autobiografická. Anat Gov začala hru psát v roce 2008, poté, co u ní lékaři diagnostikovali
rakovinu.
Anat Gov se rozhodla o nemoci hovořit veřejně, otevřeně a s jistou mírou nadsázky. Ačkoli hra hovoří o závažných
a neoblíbených tématech – nemoci, umírání a smrti samotné, právě svou otevřeností a neotřelým přístupem si v Izraeli získala náklonnost publika. Hra měla neobvyklý úspěch a Anat Gov se tím podařilo podpořit kampaň za prevenci
proti rakovině. Díky hře vznikaly v Izraeli nové hospice, došlo k veřejné podpoře ústavů paliativní péče atd. Debatu
kolem inscenace by rádi otevřeli i čeští tvůrci. Smrt i civilizační nemoci, které jsou novodobým morem, jsou tabuizovány, často se k těmto tématům obracíme zády. Městská divadla pražská proto již poněkolikáté (kromě Happy Endu
jmenujme například Úsměv Dafné nebo Marvinův pokoj) přichází se svým příspěvkem do diskuze. Jak totiž řekl při
tiskové konferenci k připravovanému Happy Endu sám režisér Goldflam: „Toto téma není snadné pro nikoho z nás.
Každý jak tu sedíme, máme mezi blízkými nebo přáteli někoho, kdo rakovinu měl nebo má.“ „Nebo bude mít…“ dodala
hořce herečka Hana Doulová.
Nyní ke hře samotné. Hlavní hrdinka Talja (Dana Batulková) nastoupí na chemoterapii, ale během vizity se dozví, že
u ní rakovina dostoupila čtvrtého stupně. A pátý stupeň není. Talja se proto rozhodne léčbu ukončit. Zemře tak jako
tak, proč tedy prodlužovat utrpení a čelit nevolnostem z chemoterapie? Její názor se však střetává s názorem lékaře
Katze (Jiří Hána), jehož úkolem je léčit. Udržet a prodloužit život pacientů za každou cenu. Kde končí pravomoc lékaře
a nastupuje svobodná vůle pacienta? Má pacient právo rozhodovat o průběhu či ukončení léčby? Má člověk právo se
svobodně rozhodnout, jak zemře? Dosáhne Talja svého Happy Endu? A jak její rozhodnutí ovlivní ostatní pacientky?
To vše vám bude zodpovězeno, pokud se vydáte na představení do Rokoka.
Hra je divákům předkládána jako tragikomedie. Je jistě těžké vnést komično do tohoto tématu, a tak jako odlehčující
prvky působí hlavně hudební vsuvky, při nichž si divák odpočine od jinak mučivě se rozvíjejícího příběhu (je ale třeba
uznat, že – jak tvůrci slibovali ještě před premiérou – neupadá hra do zbytečného a přehnaného patosu). Jednou takovou vsuvkou, kterou stojí za to zmínit konkrétně, je taneční číslo Dany Batulkové a Jiřího Hány. Je znát, že Batulková
své zkušenosti, nabyté z televizní taneční soutěže, dokáže i dnes zúročit.
Představení jistě není kulturou pro páteční večer po náročném týdnu, ale své předsevzetí – vést diváka k zamyšlení
– inscenace beze zbytku splňuje.
Jiří Landa 70 %
65 % Nevěřil bych, že i přes velmi smutné téma může být sledování této inscenace tak zábavné, dojemné a nesentimentální. Na textu je patrné, že si autorka popisované situace sama prožila. Dokáže se na vše dívat s nadhledem
a s pořádnou dávkou černého humoru, jenž je v těchto chvílích nezbytností. Nejvíc zaujala D. Batulková, která věrohodně vytvořila postavu úspěšné ženy postavené před krutou pravdu, s níž se musí vyrovnat. K rolím výborně přistoupily i J. Smutná a R. Fidlerová. Celku by ale prospělo, kdyby byly odlehčující kabaretní výstupy pojaty méně efektně
a nebylo jich v inscenaci tolik.
65 % Emoční vyznění poměrně sdělné a silné reflexe posledních věcí člověčích se poněkud rozmělňuje vlivem kabaretních vstupů, jejichž odlehčovací funkci vítám, ctím a chápu, ale na místě režie bych s nimi přeci jen více šetřila.
Herecky působivé, největší tah na branku mého diváckého srdce měly Dana Batulková a Jitka Smutná. Laskavé
a úsměvné narážky na herecký svět jsou milým bonusem.
Michal Novák 50 %
Hodně bude záležet na rozpoložení každého diváka, jak se popasuje s tím morbidním tématem, načež z druhé strany
je atakován revuálním rámcem, který vyznění posouvá zas někam úplně jinam. Nestačila by střední cesta? Hra pojednává sice o rakovině a odvážném rozhodnutí hlavní hrdinky urychlit odchod ze scény, ale se vztyčenou hlavou... co to
vše doprovodit jen špílci a nenapodobitelným a hodně platným židovským humorem? Právě to mi na inscenaci přišlo
nejvíce životaschopné.
Ohlasy v tisku / Romulus Veliký, komedie antických rozměrů
ROMULUS V ROZVERNĚ „OMALOVÁNKOVÉM“ POJETÍ
Lidové noviny | 26. 5. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 6 | Autor: Martin J. Švejda
Městská divadla pražská se po padesáti letech vrátila ke hře švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta Romulus
Veliký, kterou tehdy uvedla na scéně Komorního divadla v režii Václava Hudečka s břitce intelektuálně ironickým Václavem Voskou v titulní roli.
Ostatně, Divadlo ABC, ve kterém se nyní hra uvádí, se v roce 1959, ještě za Werichova vedení, nastudováním Návštěvy staré dámy postaralo o vůbec prvý vstup Dürrenmattovy dramatiky na česká jeviště; dramatiky, která zde
byla v letech šedesátých dosti populární (aby se v následujícím normalizačním období ze strany režimu velké přízni
netěšila). Dnes už Dürrenmattovy hry tak svěže nepůsobí. „Nedoloženě historická komedie“ Romulus Veliký o zániku
západořímské říše, jejíž první verze byla napsaná již v roce 1948, je především autorovou průhlednou reakcí na dějiny nedávno minulé, druhou světovou válku. V postavě bláznovského, „vyšinutého“ císaře Romula, který tváří v tvář
nezadržitelnému ataku Germánů vědomě sleduje likvidaci vlastní říše, protože ta si vlastně ani nic jiného za všechno
to násilí, kterého se během své vlády nad světem dopouštěla, nezaslouží, Dürrenmatt dává průchod svému hořkému
a skeptickému postoji k válečnému dění, ke koloběhu dějin, jehož je (dle něj) člověk obětí, ať vládne jakýkoliv režim.
Hra je postavená na vyhrocených paradoxech, ironii, sytí se absurdním humorem – při vědomí zákrut dějin druhé poloviny 20. století a století stávajícího i různých stylových proměn dramatu za danou dobu však dnes působí již poněkud
vyvanule a „měkce“.
Protivný je i autorův humanismus akcentovaný v závěrečném dějství při „obyčejně lidském“ rozmlouvání Romula
s jeho válečnickým protějškem, Němcem Odoakerem. Text tudíž nedává – při případném vzdání se snahy o nějakou
výraznější úpravu – příliš možnost, aby silněji rezonoval s naší současností. Režisér Ondřej Zajíc se do žádných aktualizací hry nepouští – a jeho inscenace přesto nakonec, docela překvapivě, působí zdařile a poutavě. Jako základní
rastr, na jehož pozadí účinně vystupuje Romulova rouhačská ironie v suverénním (byť někdy zbytečně okatém) podání
Aleše Procházky, pro ni volí polohu rozverné komedie, mající charakter až jakési televizní pohádkové „omalovánky“
– tak je zde všechno komediálně nadsazené, malebné a kašírované (scéna Adama Pitry ostatně v řešení zadního prospektu vychází z kresby Josefa Lady).
Tuto nezávaznost se mu s postupujícím časem daří narušovat přiměřeně dávkovanými vážnými tóny – prostřednictvím hereckého pojetí císařovy dcery Rey (Nikol Kouklová) a válečného hrdiny Aemiliana (Viktor Dvořák) a zlověstně
znějící hudby. Aby v závěru třetího dějství, kdy Romulus snímá svou „masku“ a ostatním figurám, podléhajícím ještě
různým ideálům, vmete do tváře své filozofické přesvědčení plné skepse, děj umně vygradoval a závěrečnému, hořce smířlivému (či rezignujícímu) finále – čtvrtému dějství, při Romulově a Odoakerově rozmluvě, dal komorní, lidsky
dojemný ráz.
Ondřej Zajíc si zkrátka příliš nevymýšlel, poskytl vhodnými režijními prostředky textu „co jeho jest“ – a vyšlo to.
OSTATNĚ SOUDÍM, ŽE ŘÍM MUSÍ BÝT ZNIČEN
Divadelní noviny | 9. 6. 2015 | Rubrika: Kritika | Strana: 6 | Autor: Radmila Hrdinová
Dürrenmattovy hry mají jednu výhodu i nevýhodu zároveň: divák brzy prokoukne jejich modelovou konstrukci a pak –
podle toho, jak si režisér a herci s Dürrenmattem rozumějí – se buď nudí, anebo baví. Pro úplnost dodejme, že také
záleží na jisté inteligenci diváků.
Inscenace Romula Velikého, kterou v Divadle ABC nastudoval ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc, patří
naštěstí spíše do druhé, zábavné kategorie. Dramatik si v Romulovi pohrává s motivacemi, jež vedly k zániku římské
říše způsobem, který se s příznačnou dürrenmattovskou satirou strefuje do politiky a hlavně politiků 20. století. Díky
jeho myšlenkové brilantnosti na jedné a nepříliš utěšenému stavu evropské politiky na druhé straně je hra zábavná
i po více než půlstoletí od svého vzniku.
Nápad svěřit pád říše římské do rukou císaře Romula, který císařský trůn využil k tomu, aby říši definitivně zničil (za
pomoci Germánů v čele s Odoakerem), je sám o sobě skvostný, Dürrenmatt ho ale dovádí až k hořké pointě, kdy
místo naplánované hrdinské smrti, jíž by Romulus korunoval svůj dokonale vymyšlený plán, ho čeká přežití a potupný
důchod. Dnes by nejspíš skončil jako Odoakerův poradce.
Režírovat Dürrenmatta znamená především pozorně číst jeho text a respektovat ho. Přehnané režisérské ambice
se v tomto případě nevyplácejí. Je otázkou, do jaké míry toto Ondřej Zajíc pochopil, nebo zda jeho inscenace těží
spíše z toho, že v ní režie není moc znát. Dost popisně se tu pracuje se scénografií: fundusní antickou vznešenost
(včetně zdobných kostýmů) v pozadí ironicky rámuje ladovsky idylická krajinka s pasoucími se kravami a slovanskošvýcarsko-antickým seníkem. Nejvýraznějším prvkem scény jsou naddimenzované busty coby znak slavné minulosti –
a zároveň jediné, co lze ještě prodat, aby bylo na krmení pro císařovy milované slepice. Ty jsou na jevišti kupodivu
dost nenápadně umístěny v podobě malovaných siluet, které reklamním způsobem prolínají do chodeb a foyer Divadla ABC.
Aleš Procházka v titulní roli si s dürrenmattovskou ironií dost slušně rozumí, od počátku kreslí svého císaře jako lehce
pobaveného intelektuála, který svou okázale předváděnou bezstarostností kontrastuje se stejně okázale patetickým
a zároveň vypočítavě pragmatickým okolím. Zpočátku ale inscenace nabývá až nezávazně kabaretní ráz, kde Romulus
je hlavním komikem uplatňujícím Dürrenmattovy repliky jen jako dobře načasované bonmoty pro pobavení obecenstva. Že by právě to bylo záměrem režie?
Naštěstí je tu ale druhá polovina a s ní posílený motiv Romulovy dcery Rey (Nikol Kouklová) a jejího snoubence Aemiliana (Viktor Dvořák), který do povšechné, Dürrenmattovi vzdálené rozjuchanosti vnese kýžený, hořce temný tón.
Procházkův Romulus tak od nezávazné vtipnosti a proklamované cyničnosti vztahem k dceři zvážní a zniterní a jeho
repliky od pouhého žonglování se slovy nabudou víc na smyslu. Tato poloha Procházkovi zaplaťpánbůh vydrží až do
závěrečného dialogu s Odoakerem Milana Kačmarčíka, naplněného patřičnou skepsí i uvěřitelným lidským rozměrem
obou postav.
Z Romulova okolí jsou k pomilování oba přestárlí císařští komorníci Achilles v podání Jana Vlasáka (alternuje Jiří
Klem) a Pyramus Jaroslava Vlacha, karikatury servility balancující na hraně lidské důstojnosti a sebezáchovného pudu
všech služebných duchů.
Doufejme, že na reprízách už nebudou víc „tlačit na pilu“, jejich zábavnost je dostatečná.
Romulus Veliký není žádným zásadním dürrenmattovským počinem, ale vrací na scénu Divadla ABC švýcarského klasika 20. století v kompromisní, zábavně-kritické podobě, která ale slouží, nikoli posluhuje jak Dürrenmattově hře, tak
i divákům.
(Psáno z reprízy 25. května 2015.)
ROMULUS MĚL RADĚJI NEŽ TRŮN SLEPICE
Právo | 26. 6. 2015 | Rubrika: Praha - Střední Čechy | Strana: 12 | Autor: Jiří P. Kříž
Do Divadla ABC vstoupil s režisérem Ondřejem Zajícem a s Věrou Maškovou (dramaturgie) poslední císař Říma Romulus Augustus. Friedrich Dürrenmatt ho ironicky pasoval na náruživého pojídače vajec z vlastního slepičího chovu
a zároveň na Romula Velikého.
Barbarská vojska vedená Odoakerem v roce 476 dokončila rozpad západořímské říše. Začal středověk. A švýcarský
dramatik už v roce 1949 předpověděl, jaké to je, když primitivnější civilizace (germánská) pohlcuje vyspělejší (římskou) a problémem se v dekadenci končící epochy začnou obírat vypasení císařové, prezidenti, diktátoři. Dürrenmatt
si celý život stýskal, že na rozdíl od svého dědečka, který za jakési prostořeké satirické verše pykal v žaláři deset dnů,
on nikdy za ironie a sarkasmy žádný flastr nedostal. Zatímco se Romulův byzantský kolega, císař o něco věčnější říše
východořímské, Romulovi ministři, patricijové, prefekti, budoucí velkoprůmyslníci a obchodníci, ba dokonce i manželka a dcera obírají pateticky planými vlasteneckými hesly, Romulus Veliký je - pro ta vajíčka.
Cesta do pekla
Aleš Procházka (Romulus) je identickým panovníkem zanikající říše s duchovní krajinou Dürrenmattova „švýcarského
vězení“, rozumějme prokletí nehybné neutrality jeho vlasti. Zdeněk Dolanský, Pavel Juřica, Lukáš Jurek, Viktor Dvořák,
Jan Vlasák, Milan Kačmarčík a další hrají postavy kolem císaře s varovně vztyčeným prstem nabízejících se analogií.
KOMEDIE O PÁDU ŘÍŠÍ A SNŮŠCE SLEPIC
Silnou stránkou Friedricha Dürrenmatta je ratio. Efektní syžety jeho próz a dramat jsou postaveny na sofistikovaných
myšlenkových konstrukcích a obratných dialektických zvratech a jeho styl na břitkém vtipu a nečekaných pointách.
Režisér Ondřej Zajíc dokázal v nejnovější inscenaci Divadla ABC – Romulovi Velikém – přenést zmíněné klady dramatikova textu i na scénu. A to jednak díky tomu, že se ho nesnaží nijak násilně aktualizovat, a také proto, že klíčové
role obsadil dobrými interprety.
Scéna Adama Pitry evokuje dvůr posledního západořímského císaře dobovým interiérem a malovanými, takřka ladovskými kulisami, k nimž patří i venkovský seník. Kontrapunktem k obrovským „mramorovým“ hlavám předchozích
vládců říše jsou vyřezávané barevné slepice. Neboť právě ke slepicím a jejich snůšce se upírá veškerý císařův zájem.
Romulus Augustus Aleše Procházky je zpočátku vtipný a sarkastický glosátor všech snah manželky, komorníků, ministrů a vojáků přimět ho, aby konečně zasáhl proti Germánům. Teprve když nespokojenost přeroste ve spiknutí, odhalí
císař spolu se záměrem svého počínání i svůj břitký intelekt a morálku: vládcem se stal nikoli proto, aby západořímskou říši chránil a velebil, ale aby ji – jako instituci postavenou na násilí a hekatombách mrtvol – zničil. A to i za cenu
sebeobětování. Skvělými protihráči Procházky jsou představitelé císařových komorníků – Jaroslav Vlach a Jiří Klem
alternující s Janem Vlasákem.
Poslední dějství, v němž se císař setkává s vůdcem Germánů a očekává z jeho rukou smrt, pak korunuje celou inscenaci. Odoaker v podání Milana Kačmarčíka je stejně výraznou a bystrou osobností jako Romulus. Oba si rychle porozumí a jen se přou o to, kdo komu z nich se poddá. Ani jeden z nich o vládu nad světem nestojí. Historická skepse,
v níž Dürrenmatt nedlouho po ukončení druhé světové války v komické nadsázce ukázal, že pád žádné říše neodstraní
ze světa násilí a zlo, neboť na jejích troskách vykrystalizují říše nové, je hořce aktuální i dnes, kdy se sen o „říši dobra“
– spojené Evropě – hroutí spolu s jejími hranicemi dřív, než mohl být v dobrém či zlém naplněn.
Jiří Landa 40 %
45 % Dürrenmattovy hry jsou sice promyšlené a dokáží rezonovat s každou dobou, nicméně je zapotřebí, aby režisér
přišel s jasným výkladem a byl si vědom, proč je chce inscenovat. A právě to inscenace O. Zajíce postrádá. Na jevišti
Divadla ABC je tak k vidění realistické divadlo, které sleduje pouze první „příběhový“ plán, další vrstvy hry zůstaly
neodhaleny. Herecky zaujal jen A. Procházka, i když jeho snaha je spíš smutným obrazem toho, jaká šance zde byla
promarněna.
Pavel Širmer 30 %
Dürrenmatt s historickými fakty naložil velmi volně, aby v nadčasové variaci trefně vylíčil mocenské a politické principy a zároveň se jim s odstupem vysmál. V Městských divadlech pražských vybrali titul, který mohl rezonovat, ale
bohužel jeho inscenace je dramaturgicko-režijním selháním. Zjednodušené charaktery, tupě prezentovaný první plán
situací, autorovy myšlenky se ztrácely. Nezkoordinovaný soubor se ukázal ve špatném světle. Jednotlivci jakoby ani
nebyli vedeni, nepřizpůsobili se Dürrenmattovu stylu, často nevystihovali podstatu, nahodile předváděli odlišné žánry.
Marná snaha A. Procházky. Zapomenutelný počin.
Michal Novák 60 %
Od ironika Dürrenmatta se divákům dostalo pohledu na dobu úpadku Západořímské říše, přičemž ty principy defektů jsou nám blízké víc, než jsme si ochotni připustit. Romulus, tento „bratranec“ Hamleta či Kerženceva, rozehraje
podivnou státnickou hru... a analogie k dekadenci dneška funguje v celé šíři. Aleš Procházka v titulní roli odvádí svůj
vysoký herecký standard, přesto si myslím, že méně „blázna“ a více nejednoznačnosti či otazníků by celku dalo větší
náboj. Inscenace, která je skvělou dramaturgickou volbou, by si zasloužila i pevnější režijní vedení.
Ohlasy v tisku / Na miskách vah
POMSTA JMÉNEM SPRAVEDLNOST
Instinkt | 19. 11. 2015 | Strana: 56
(...) Touha po spravedlnosti se často mění v touhu po pomstě. Po porážce Hitlera se snaha odhalit a potrestat přisluhovače nacistů měnila až v posedlost. (...)
Osudy umělců si autoři vybrali nejen proto, že jsou atraktivní. Právě umělci patří v revolučních dobách k nejohroženějším druhům: masy, které je milovaly, si na nich po převratu výtečně zchladí žáhu.
Odvolání? Nemožné
Češi své miláčky v roce 1945 i lynčovali. V Německu o osudech podezřelých rozhodovali američtí vojáci, kteří nemuseli mít žádné právnické vzdělání (slavného dirigenta vyslýchali pojišťovák a absolvent dějin umění), v Československu
tribunály složené z jednoho soudce a přísedících, pro jejichž výběr byla rozhodující stranická příslušnost. Proti jejich
verdiktu nebylo odvolání.
Harwoodovo drama klade otázky, nakolik jsou politika a umění oddělené a zda je umělec vinen, pokud se nechá
režimem využít, byť se aktivně do politiky nezapojuje. Tedy otázky, které Češi řešili nejen po válce, ale i později.
A o odpovědích se hádají dodnes.
Osobnost vs. buran
Harwoodovo drama Na miskách vah má být především bravurním emocionálně vypjatým ping-pongem mezi americkým majorem a německým dirigentem a skladatelem Furtwänglerem. Kdysi oblíbencem nacistů, nyní obviněným
z kolaborace. Jenomže co se povedlo Miroslavu Donutilovi a Jiřímu Kodetovi v režii Iva Krobota v Národním divadle
v roce 1998 nebo ve filmovém zpracování Istvána Szabóa s Harveym Keitelem a Stellanem Skarsgardem, zůstává
v ABC na půl cesty.
Jan Vlasák předepsanou dávku arogance a výkyvy nálad význačného umělce zvládá bravurně. Ani zahnán do kouta
neuzná za vhodné „ponižovat se“ argumenty typu, kolik Židů zachránil. Zato Vasil Fridrich ani částečně neplní to,
o čem mluvil před premiérou: že major v jeho podání má sice velkou porci arogance, ale také talent geniální intuitivní
psychologie.
O psychologii může být řeč jen v případě jeho labilních protihráčů: paní Sachsové v podání Veroniky Janků nebo houslisty Rodeho, kterého hraje Pavel Juřica. Fridrich bohužel své postavě nenechává žádný prostor pro vývoj, naopak
předvádí stoprocentního burana od začátku do konce. Karty sympatií publika jsou tak brzy rozdané. A vyšetřování,
nakolik dirigent spolupracoval s režimem, vlastně zbytečné. Závěrečné majorovy repliky o tom, že člověk jako on nemůže pochopit důležitost umění a kultury vůbec, vyvolávají v hledišti smích.
Pro všestranný talent Jana Vlasáka je po titulní roli v Králi Learovi či komedii Dobře rozehraná partie dirigent
Furtwängler další velkou příležitostí.
Škoda, že podobné úkoly nedostává před kamerou, kde bývá spíš za komické figurky (Vratné lahve, Ordinace v růžové
zahradě) a policisty (Gangster Ka, Cesty domů). Na nezájem filmařů o výsostné divadelní herce mohou žehrat i opory
souboru Pavel Juřica (houslista Rode) a Veronika Janků (Tamara Sachsová). Debut v Městských divadlech pražských
se povedl dvěma nováčkům: Jiří Suchý z Tábora obdařil svého poručíka Willse přiměřenou dávkou patosu i emocí,
Nina Horáková jako Emmi Straubeová nabízí dramatický oblouk připomínající starou pravdu, že nic není černobílé.
Představení inspirované skutečnými událostmi má i sedm desetiletí po válce co říct a působí jako zvednutý prst proti
okamžitým řešením, která sice mohou přinést rychlé výsledky, ale o to nebezpečnější. (zkráceno)
V ABC VYVAŽUJÍ NA MISKÁCH VAH UMĚNÍ A POLITIKU
ct24.cz | 16. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: benediktovaj
V pražském Divadle ABC uvedli premiéru, o níž se bude mluvit. Moudrý text dramatika a scenáristy Ronalda Harwooda
Na miskách vah je totiž výtečně interpretován oběma hlavními představiteli, Janem Vlasákem i Vasilem Fridrichem.
Drama o procesu denacifikace obsahuje silné mravní poselství důvěrného vztahu umění a politiky.
Děj se odehrává v Berlíně a je vystavěn na základní ose výslechů oblíbeného hudebního génia, dirigenta Wilhelma
Furtwänglera (Jan Vlasák), nařčeného z aktivní spolupráce s totalitními vůdci. Jeho protihráčem je americký vyšetřovatel major Steve Arnold (Vasil Fridrich).
„Hra klade otázky, zda má umělec morální právo tvořit ‚pod hlavičkou‘ zločinného režimu, zda jsou politika a umění
oddělené... Ty otázky jdou na dřeň, přesahují do obecnějších rovin a přestávají se týkat jen umělců,“ říká režisér inscenace Petr Svojtka.
Autor proslulé hry Garderobiér a scénáře oscarového filmu Pianista vytvořil působivou syntézu historických zdrojů,
napínavosti, psychologičnosti i aktuálnosti směrem k totalitním zkušenostem jiných zemí.
Zlatým řezem kusu jsou otázky viny a svědomí v tom nejširším smyslu slova. Potřeba obrody po letech stísnění evokuje též naši polistopadovou situaci. V titulu Na miskách vah se ovšem i sebemenší politická nekorektnost váží velmi
důsledně. Pod světlem výslechu není tma a jeho účastníci postupně osvětlují svou privátní válečnou zónu a stranickou
angažovanost.
Lékárnické váhy pro sílu umění
V první části, zimě, proběhne výslech nesebevědomého symfonika Helmutha (Pavel Juřica), hráče na druhé housle,
a manželky židovského klavíristy, který zemřel v Osvětimi, Tamary (Veronika Janků). Zvuk psacího stroje zapisovatelky
Emmi (Nina Horáková) nikoho nešetří, budí respekt. Závažnost vyřčených informací doplňuje podkres klavírní skladby.
„Jak chcete zjistit pravdu? Čí pravdu?“ ptá se naléhavě Tamara. I slovní souboj majora s maestrem Furtwänglerem
pokračuje v jednoduché strategii dvou trefných otázek a čekání, s čím dalším se dotyčný sám svěří.
I přes ohromné množství textu drží příběh divákovu pozornost a s narůstajícím napětím vpluje do druhé, letní půle,
v níž se dozvídáme, že i dirigent je ve své podstatě diktátor a jeho taktovka leccos zmůže. „Umění je mým náboženstvím,“ hájí se muzikant, zatímco ego majora bublá. Scény podporuje velmi jemná a účinná hudba (Vladimír Nejedlý),
jdoucí subtilností proti stupňovaným problémům. Hru výrazů obličeje umocňuje podsvícení, sebejistý Steve připomene známé konstanty kolaborace: „starou dobrou nejistotu, strach a žárlivost“.
Precizní Vasil Fridrich, coby vyšetřující důstojník, umně přechází z intelektuálně přezíravé do vnímavě lidové polohy,
přisedá si k návštěvám a bezostyšně narušuje jejich intimní kruhy. Mladý kolega, poručík David (Jiří Suchý z Tábora),
zastupuje přirozenou ambici a nezkaženost. Působí trochu moc literárně, ale svou úlohu pečlivě plní. Síla umění se
houpe na druhé misce vah proti materiálnímu světu a osobní moci vlivných. Čeká, až ji někdo skutečně vyváží.
Za zmínku stojí ještě výprava (Jaroslav Milfajt), hlavní dekorace znázorňuje zničenou kopuli chrámu, svírající hákový
kříž ve svém těžišti. Z mohutných chapadel betonových pilířů hrozivě trčí dráty, takže ten bunkr nebude bezpečný...
DIVADLO PO OSVĚTIMI
Divadelní noviny | 22. 12. 2015 | Rubrika: Kritika | Strana: 6 | Autor: Dominik Melichar
Drama Na miskách vah britského dramatika Ronalda Harwooda, jež nyní v Městských divadlech pražských režíroval Petr
Svojtka, zavádí diváky do rozbořeného Berlína těsně po skončení války. Venku ruiny, v Norimberku soud s nacistickými
zločinci a tady – také soud. Denacifikační soud s umělci.
Hlavní přelíčení se chystá s jedním z největších německých a dost možná i světových dirigentů Wilhelmem Furtwänglerem
(Jan Vlasák). Nikdy neopustil Německo a jeho hudba byla výkladní skříní Hitlerova režimu, zároveň však pomohl desítkám
Židů z Říše utéct. Vyšetřovatelem je americký pojišťovací agent, toho času major americké armády, Steve Arnold (Vasil
Fridrich). Člověk, jemuž zcela chybí cit pro umění. Zato jeho kolegové – asistentka Emmi Straubeová (Nina Horáková)
a poručík David Wills (Jiří Suchý z Tábora) – tento cit nepostrádají a během vyšetřování se z nich stanou v podstatě Arnoldovi protivníci. Ani faktické usvědčení Furtwänglera jejich vírou v umění neotřese.
Slavná Adornova formulka, že po Osvětimi se umění stalo nemožným, jako by pečetila každou repliku aktérů. Děj, jenž se
zprvu jeví jako soudní tribunál posuzující, zda nějaký dirigent je přisluhovač nacismu, ústí v komorní monstrproces, který
ovšem, zdá se, nemá ani žalovaného, ani hájeného. Proto zdánlivě tak barvotiskové rozložení sil. Na jedné straně major
Arnold, typický Američan splňující všechny středostavovské americké stereotypy: uřvaný, arogantní, buranský, umělecký
barbar a ignorant. Na druhé straně dirigent Furtwängler, jemnocitný umělec, který se dušuje, že pro něj existuje pouze
umění, a v podstatě každou svou repliku korunuje výrokem obhajujícím sebe jako umělce… V zásadě tu spolu nebojují lidé
nebo postavy, nýbrž principy. A bojují skvěle.
Když pominu poněkud přehrávajícího (na to, jak málo měl prostoru, je to vlastně až obdivuhodné) Jiřího Suchého z Tábora
v roli lítostného poručíka Willse, vytvořili v Divadle ABC skutečně hereckou inscenaci. Nicméně o řád výš než ostatní stál
Vasil Fridrich v roli majora Arnolda. Nebylo příjemné ho poslouchat, ale nemohli jste z něho pustit oči. Dokonale ovládal
pocity – když usvědčoval Furtwänglera, že napsal telegram Hitlerovi k narozeninám, a ukázalo se, že ho nemá, bylo vám
trapně za něj. Když jako pominutý běhal po jevišti a vysmíval se umění, ale nejraději by pověsil hned na místě všechny zločince světa, museli jste mít pocit, že je to ten nejsprávnější člověk. Jeho antipod Furtwängler nezaostával, nicméně přece
jen mu nemusel Jan Vlasák vtělit až tak umocněný ukřivděný étos.
Aspoň trochu ducha lehkovážné zábavy splňovala postava Helmutha Rodeho v podání Pavla Juřici, druhých houslí ve
Furtwänglerově orchestru, antisemity a v podstatě komické figurky věčně zpoceného nešiky, který pod vidinou úniku trestu
začne majorovi na Furtwänglera donášet. Ale i jeho schopnost vnést do jinak pochmurného děje trochu humoru vyznívá
nakonec spíše děsivě. Trochu nepochopitelné jsou jakési předscény, kdy v předním plánu jeviště občas proběhnou postavy
Rodeho a jedné svědkyně, Tamary Sachsové (Veronika Janků), aniž by to mělo jakýkoli význam pro hlavní dějovou osu,
nicméně jinak se jednalo o strhující představení.
Jak je vidět, setkání výborného textu s výborným podáním se může odehrát i na nečekaných místech – ve vší úctě k Městským divadlům pražským.
HITLERŮV DIRIGENT ÚPÍ NA SCÉNĚ
Zadat, či nezadat si s režimem? A když nezadat, tak co to znamená? Nedívat se nalevo napravo a jen tak proplouvat diktaturou? Emigrovat? Aktivně bojovat?
Hra anglického dramatika Ronalda Harwooda Na miskách vah si přesně takové otázky klade prostřednictvím skutečného
osudu dirigenta Wilhelma Furtwänglera, který byl považován za Hitlerova chráněnce. Text pro pražské Divadlo ABC zrežíroval Petr Svojtka. Do role z kolaborace obviněného dirigenta obsadil Jana Vlasáka, jeho protipólem je americký vojenský
vyšetřovatel Steve Arnold v podání Vasila Fridricha. Právě ústřední dvojice hraje ve hře prim.
Dirigent versus major
Fridrich skvěle zvládá roli zemitého majora, který přisprostlými uřvanými vtipy zakrývá skutečnou inteligenci a touhu po
spravedlnosti. Vlasák pak spolehlivě vykresluje zprvu trpitelsky zlomeného, ale přece jen podezřelého stárnoucího dirigenta. Oba si své výkony šetří na druhou polovinu hry, která je v kontrastu s rozvláčným rozjezdem té první. Podobně jako
u Harwoodovy známější hry Garderobiér totiž text trpí přemírou postav. Nosnou osu, tedy střet mezi Fridrichem a Vlasákem,
by stačilo doplnit o zapisovatelku (Nina Horáková) a naivního důstojníka (Jiřího Suchého z Tábora). Ve hře vedle hereckých
výkonů zaujme minimalistická, ale trefná hudba a výrazná scéna, kterou shora obepíná zborcená železobetonová kopule
s hákovým křížem.
65 %. Otázky viny a neviny, osobní odpovědnosti a svědomí lidí vypořádávajících se s neblahými ozvěnami minulosti vyznívají v inscenaci nejzřetelněji především prostřednictvím pozoruhodných hereckých výkonů Vasila Fridricha a Jana Vlasáka.
Nezanedbatelným prvkem umocňujícím příběh je velmi zdařilá scéna Jaroslava Milfajta sugestivně evokující zruinovaná
chapadla moci rozpínavé fašistické „chobotnice“. V menší, nikoli však nepodstatné roli mě oslovila Nina Horáková.
Michal Novák 70 %
Harwoodovo drama zasazené do doby poválečné denacifikace nevyniká akčností, je založené na propracované struktuře, jejímž základním kamenem je nejednoznačnost, na mistrné psychologii a geniální syntéze historických reminiscencí
a mrazivé aktuálnosti všude tam, kde se společnosti nepodařilo vypořádat se s minulostí, politicky i morálně. Do rolí majora Arnolda a dirigenta Furtwänglera byli obsazeni Vasil Fridrich a Jan Vlasák, jejich výkony v tomto duelu jsou strhující
a v jistém smyslu nečekané. Precizní režie nebo scénografické řešení jsou dalšími důvody, proč tuto inscenaci nevynechat.
Jiří Koula 70 %
65 % Tato inscenace způsobila, že jsem hlavní sál Divadla ABC navštívil po 2 letech, 8 měsících a 13 dnech. A čekání se
vyplatilo, Harwoodův text zaobírající se otázkami viny a toho, kdo má koho právo soudit a jaké k tomu má motivy, rozhodně
stojí za pozornost. Působivá je scéna Jaroslava Milfajta, Vasil Fridrich mile překvapil ve vážné roli důstojníka, jenž má své
přesvědčení a pokyny, Jan Vlasák mu je zdatným soupeřem (byť jsem trochu postrádal právě tu noblesu, již zmiňuje Pavel
Širmer). Přesto mi přišlo, že celku chyběla jakási vnitřní dynamika, napětí udržující inscenaci v chodu.
Pavel Širmer 60 %
Výborné drama o nejednoznačné situaci kolem obvinění dirigenta Furtwänglera zaujalo už při české premiéře v roce 1998
v ND; inscenace nastavila vysokou laťku, které se těžko vyrovnává. V MDP se to nepodařilo. Komentáři M. Nováka lze
oponovat, co se týká preciznosti režijní práce. Významnými vadami na kráse jsou zbytečně ploché vyznění vedlejších charakterů (zejména Emmi) a místy přílišný důraz na první plán, což nevhodně umocňuje scénická hudba. Inscenaci dominuje
V. Fridrich; J. Vlasák ze sebe vydá hodně, ale někdo u něho může postrádat noblesu. Zaujme řešení scény. Slušný standard.
Ohlasy v tisku / Hodina před svatbou
Michal Novák 60 %
Svým vyzněním ambivalentní hra katalánského dramatika je v Rokoku inscenována, jako bychom si společensky už vážně
sáhli na dno a úpadek morálky, nad níž se vztyčila obluda Cynismus, dosáhl maxima. Model jedné příšerné rodiny zkažené
penězi a mocí je vykreslen způsobem, který nehladí a z něhož solidně mrazí. Jiří Hána vytvořil jednu z nejodpornějších
postav své herecké kariéry :) Přesto ve hře nacházíme záblesk naděje. Inscenace snad mohla lépe pracovat s nekonečnou
ubohostí figur, varovat se karikaturního či zjednodušujícího vyznění.
Ohlasy v tisku / V+W Revue
V ABC OPĚT JISKŘÍ OSVOBOZENÉ DIVADLO
Od založení Osvobozeného divadla uplyne příští rok devadesát let. A sto deset let od narození dvou výtečníků, kteří
do této divadelní sekce Devětsilu v roce 1927 pronikli a ovládli ji tak, že když se dnes zvolá Osvobozené divadlo,
ozvěna vrátí jejich značku: V+W. A protože v roce 2015 tomu zároveň bude osmdesát pět let, kdy Jiří Voskovec
a Jan Werich přestěhovali své divadlo do tehdy právě dostavěného Paláce U Nováků, není divu, že se Divadlo ABC, jak
se dnes tato scéna jmenuje, rozhodlo všechna uvedená výročí připomenout. A sice inscenací V+W Revue. Její autoři
Jiří Janků a Petr Svojtka v ní dokázali nejen přiblížit základní momenty historie Osvobozeného divadla, ale evokovat
i jeho uhrančivost.
Dějiny s fakty a daty má na scéně snahu školometsky traktovat Pavel Juřica. Protože je však, jak ostatní herci namítají, málo sexy, vždy ho rychle vyženou a sehrávají kabaretní scénky, jež jsou zvláště díky dámám, vystupujícím často
v krátkých černých sukýnkách, sexy podstatně více. Pěvecky a choreograficky perfektně připravená čísla Veroniky
Gajerové, Barbory Janatkové, Veroniky Janků, Lucie Pernetové a Veroniky Svojtkové strhují diváky k potlesku na
otevřené scéně. Ostatně píseň Na východě svítá interpretovaná a cappella, hudebně taneční kreace Tři četníci anebo z prvorepublikového sentimentu do současného rocku se lámající evergreen Život je jen náhoda skutečně náleží
k nejlepším momentům inscenace.
Její tvůrci se naštěstí nesnaží o rekonstrukci někdejší podoby známých etud a scén – a to ani když se na jevišti objeví
taková rarita, jakou je alegorická mapa Evropy, na níž ve třicátých letech Adolf Hoffmeister karikaturně znázornil fašistickou hrozbu. Textový a hudební materiál Osvobozeného divadla je přetavován do současného divadelního výrazu,
přičemž ho výtvarně „koření“ prvky dobového art deco.
Ty fenomény Osvobozeného divadla, jež rekonstruovat by bylo nemožné či trapné, se přibližují metaforami
a náznaky: V+W se na jevišti objeví v podobě loutek, ale když se Vasil Fridrich s Radimem Kalvodou snaží předvést, jak
asi vypadaly jejich pověstné forbíny, vyžene je duch ze scény; zvuk Ježkova orchestru je naznačen hrou na skleničky,
leč jeho melodie zdatně zvládnou i sami herci, sáhnou-li po klarinetu či akordeonu... A protože dam je méně, než
bývalo Jenčíkových girls, připojí se k nim do počtu klidně jeden z pánů v sukýnce.
Městská divadla pražská připravila inscenaci, která perlí jak šampaňské.
Ohlasy v tisku / Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny
PO POLSKU, PO ČESKU...
Naše rodina | 10. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: (jin)
S novou sezonou 2014/2015 připravila Městská divadla pražská pro své návštěvníky příjemnou novinku – pravidelná
divadelní setkávání – a nazvali je Soirée. Jedná se o večery pro radost a potěšení, ve kterých se herci Městských divadel
pražských představují v poněkud netradičnějších rolích. Nikoli jako herci-představitelé rolí, ale jako civilní postavy. Téma
daného večera je pouze na nich. Jsou si sami dramaturgy i režiséry a divákům představují to, co je jim blízké – ať už jde
o večer hudební, taneční, recitační nebo improvizační.
Lednový večer patřil výjimečně dvěma hercům – Janu Szymikovi a Zbigniewu Kalinovi. Jak jejich jména napovídají, využili
oba svého bilingvního rodinného zázemí a představili svůj kraj na česko-polském rozmezí. Své Polské soirée koncipovali
jako vyprávění o svých životech se zpěvem a šermem. Průvodci večera totiž studovali až do maturity v polštině, Jan Szymik
dokonce i část vysoké školy, aby se nakonec dostali do českého divadelního prostředí.
Během večera jsme měli možnost zjistit, že v kraji jejich dětství jsou některé rodiny nejen zeměpisně, ale i vnitřně „vyděděny“. Pro Čechy jsou Poláky, pro Poláky jsou Čechy, a pakliže ještě využívají místního nářečí, nikdo jim nerozumí ani jazykově.
Oba herci si pozvali několik hostů, kteří zazpívali především polské písničky (Renata Drössler) či přednesli krátké úryvky ze
svých knih (překladatelka, publicistka a básnířka Renata Putzlacher). Ústřední písní večera byla Těšínská od Jaromíra Nohavici, který s Radovanem Lipusem a právě Renatou Putzlacher připravili veleúspěšnou inscenaci Těšínské niebo – Czeszinske
nebe, ve kterém si zahrály obě scény Těšínského divadla (polská i česká). Večer připomenul i židovský vklad tohoto území
do kultury: vždyť tato zvláštní oblast přinesla české kultuře silné obohacení i o osobnosti jako je Czeslaw Walek.
Představení se velmi podařilo a je jen škoda, že šlo o premiéru a derniéru zároveň. Městská divadla pražská však pro své
příznivce přichystala alespoň audio záznam, který si můžete poslechnout na adrese: https://www.youtube.com/watch?vZ8XasjZvplzw.
TV
Divadlo Rokoko slaví 100. narozeniny
21. 1. 2015
TV Praha
Galavečer GRAND Festival smíchu
2. 2. 2015
ČT art
Dana Batulková ve Všechnopárty
13. 2. 2015
ČT 1
Soirée Henriety Hornáčkové
23. 2. 2015
VIP zprávy – TV Prima
Petr Svojtka hostem pořadu Exkluziv
28. 2. 2015
TV Barrandov
Reportáž ze Soirée Henriety Hornáčkové
2. 3. 2015
Simona Stašová promluvila nejen o svém italském manželství
12. 3. 2015
nova.cz
Simona Stašová 60
19. 3. 2015
Happy End v Událostech v kultuře
25. 3. 2015
ČT art
Simona Stašová a Michal Dlouhý hosty Sama doma
31. 1. 2015
ČT 1
Jiří Hána a Radka Fišarová hosty Sama doma
1. 4. 2015
ČT 1
Soirée Jiřího Hány
18. 4. 2015
bleskprozeny.cz
Romulus Veliký
23. 5. 2015
Události v kultuře / ČT art
Reportáž z focení vizuálu Hodina před svatbou a rozhovor s M. Badinkovou
3. 9. 2015
Reportáž z 500. reprízy Shirley Valentine
16. 9. 2015
Simona Stašová hostem Studia 6
26. 9. 2015
ČT – Studio 6 víkend
Reportáž z Dámské jízdy
13. 10. 2015
Top Star – TV Prima
Jan Vlasák Na miskách vah
5. 11. 2015
Top Star – TV Prima
Mapy bez bariér
2. 12. 2015
ČT 1 – Události
ROZHLAS / Rozhovory
Prahou křížem krážem – Zajímavosti a zákulisí Divadla ABC
5.–11. 1. 2015
ČRo Regina
Jan Szymik a Zbigniew Kalina hosty Mozaiky
16. 1. 2015
ČRo Vltava
Malá scéna ABC uvede premiéru Strindbergova dramatu Tanec smrti
24. 1. 2015
Radiožurnál – Zprávy
Tanec smrti bere do kola slabé i silné, dobré i zlé
23. 1. 2014
ČRo Vltava – Mozaika
Jiří Schwarz hostem Až na dřeň
1. 2. 2015
ČRo Regina
Rozhovor s Petrem Svojtkou k výročí Jana Wericha
6. 2. 2015
ČRo Radiožurnál
Půlrok věnovaný Janu Werichovi – Rozhovor s Petrem Svojtkou
6. 2. 2015
ČRo Radiožurnál
Viktorie Čermáková hostem S vámi v Praze
3. 2. 2015
ČRo Regina
Jiří Janků hostem S vámi v Praze
19. 2. 2015
ČRo Regina
Zbigniew Kalina hostem Nočního Mikrofóra
15. 2. 2015
ČRo Dvojka
Vím, že víš, že vím. Italské manželství předvedou Stašová a Dlouhý
7. 3. 2015
ČRo – regina.cz
Petr Svojtka v Tandemu
20. 3. 2015
ČRo Region, Středočeský kraj
Jiří Hána hostem pořadu Nezatloukat
21. 3. 2015
ČRo Dvojka
Host do domu – Michal Dlouhý
26. 3. 2015
ČRo Dvojka
Jiří Janků hostem Odpoledne s Dvojkou
31. 3. 2015
ČRo Dvojka
Jiří Hána hostem S vámi v Praze
30. 3. 2015
ČRo Regina
Jitka Smutná hostem S vámi v Praze
8. 4. 2015
ČRo Regina
Arnošt Goldflam hostem Až na dřeň
17. 5. 2015
ČRo Regina
Simona Stašová Host do domu
19. 5. 2015
ČRo Dvojka
Dana Batulková v Tandemu
5. 6. 2015
Večerní Host Radiožurnálu – Jan Vlasák
11. 6. 2015
ČRo Radiožurnál
Humor Voskovce a Wericha – Rozhovor s Petrem Svojtkou
19. 6. 2015
ČRo Plus
Arnošt Goldflam v Tandemu
21. 8. 2015
Petr Svojtka – Večerní Host Radiožurnálu
4. 9. 2015
ČRo Radiožurnál
Tobogan s Arnoštem Goldflamem
26. 9. 2015
ČRo Dvojka
Petr Svojtka a Roman Říčař hosty Nočního proudu
22. 10. 2015
ČRo Regina
Lucie Pernetová hostem Mozaiky
14. 10. 2015
ČRo Vltava
Noční Mikrofórum – Vasil Fridrich a Dana Batulková
5. 12. 2015
ČRo Dvojka
ROZHLAS / Tipy, šoty
110 let od narození Jana Wericha
6. 2. 2015
ČRo Plus
Happy End
28. 3. 2015
ČRO Radiožurnál
Divadlo Rokoko uvádí hru Happy End. Tématu rakoviny se věnuje s nadhledem
28. 3. 2015
ČRo - regina.cz
Tradiční den městské části Praha 1
13. 5. 2015
ČRo Regina
Romulus Veliký „za slepice a zemědělství“
22. 5. 2015
Půlrok s jubilujícími Voskovcem a Werichem vyvrcholí v červnu
19. 5. 2015
Radio Praha
Hra Friedricha Dürrenmatta Romulus Veliký
23. 5. 2015
ČRo Regina
Divadlo ABC křtí CD s písněmi V+W+J. Je na něm
i dobrácky hanlivá píseň na Wericha
25. 9. 2015
rozhlas.cz/zprávy
Na miskách vah, inscenace britského dramatika
Ronalda Harwooda v pražském Divadle ABC
4. 11. 2015
13. 11. 2015
Vánoční festival
3. 12. 2015
ČRo Dvojka – Dobré ráno
s Dvojkou
Na miskách vah
Romulus Veliký, komedie antických rozměrů
ČLÁNKY / pozvánky, zprávy a reportáže
LEDEN
Městská divadla pražská: Nechcete být na Valentýna sami?
Seznamte se v divadle!
parlamentnilisty.cz | 2. 1. 2015 | Rubrika: Tiskové zprávy
Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny v Divadle Rokoko
prazskypatriot.cz | 3. 1. 2015 | Rubrika: Pražská kultura
Odhalte s námi zajímavosti a zákulisí Divadla ABC
ČRo – regina.cz | 4. 1. 2015 | Rubrika: aktualne | Autor: Jan Zítka
V ABC opět jiskří Osvobozené divadlo
Týdeník Rozhlas | 5. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: Bronislav
Pražan
Jak si užít týden – Dámská jízda
Blesk pro ženy | 5. 1. 2015 | Strana: 54
Volný čas – Dámská jízda
Story | 5. 1. 2015 | Rubrika: Co letí | Strana: 64 | Autor: Hana Šperková
Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny
scena.cz | 5. 1. 2015 | Rubrika: Zveme
Inscenace roku Kdo se bojí Virginie Woolfové?
navržena M. Novákem a B. Pražanem
Divadelní noviny | 6. 1. 2015 | Rubrika: Kontext | Strana: 10
Alfréd Radok 100
Divadelní noviny | 6. 1. 2015 | Rubrika: Kontext | Strana: 10 | Autor: Jan Císař
Máša zve volné na rande
Metro | 6. 1. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 4
Stašová exceluje v monodrama
Jablonecký deník | 6. 1. 2015 | Rubrika: Jablonecko | Strana: 3 | Autor: (rud)
Téma Pardubického deníku: Patnáctý ročník Grand Festivalu smíchu Pardubický deník | 6. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3
Nahlédněte s námi do zákulisí Divadla ABC a připomeňte si jeho
historii a osobnosti
ČRo Regina.cz | 12. 1. 2015 | Autor: Jan Zítka
Kam vyrazit o víkendu? – Dámská jízda
ČRo - radiozurnal.cz | 9. 1. 2015 | Rubrika: víkend | Autor: Naděžda Hávová
Divadlo ABC si na Smetanu přizvalo Ivana Hlase
denik.cz | 13. 1. 2015 | Rubrika: Hudba
V W vařili dortík v české kotlině
Literární noviny | 15. 1. 2015 | Rubrika: Umění | Strana: 18 | Autor: Jiří P. Kříž
Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle
Naše Praha centrum | 16. 1. 2015 | Rubrika: Volný čas | Strana: 13 | Autor:
(pet)
Do Pardubic míří Festival smíchu
5plus2 | 16. 1. 2015 | Rubrika: Východní Čechy | Strana: 5 | Autor: Radek
Latislav
Krutá a směšná Strindbergova anatomie jedné lásky
Mladá fronta DNES | 17. 1. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 7
Divadlo ABC uvádí: Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce
Půlrok s V+W: Voskovec a Werich v Divadle ABC
Mladá fronta DNES | 20. 1. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 1 | Autor: (ČTK)
LEDEN
Začíná Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce
Deník | 20. 1. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 15 | Autor: (kul)
Tanec smrti. Krutá i směšná anatomie jedné lásky na Malé scéně
ABC
Představení pro nezadané
Svět Ženy | 22. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 97
V Divadle ABC je Listopad celý rok. A je to horký měsíc.
kulturio.cz | 23. 1. 2014
Souboj sedmi komedií: angličtina poráží ruštinu v poměru šest ku
jedné
Mladá fronta DNES | 23. 1. 2015 | Rubrika: Kraj Pardubický | Strana: 3 | Autor:
Gabriela Gregorová
Sedm komedií se od pondělí utká o titul Komedie roku
Pardubický deník | 23. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 2 | Autor: (pad)
Manželský tanec smrti v ABC
Ústecký deník | 24. 1. 2015 | Rubrika: kultura | Strana: 15 | Autor: (kul)
Nechcete být na Valentýna sami? Seznamte se v divadle!
nova.cz | 24. 1. 2015 | Rubrika: Doma.cz/Novinky/Láska
CO, KDY, KDE... – Výstava o Alfrédu Radokovi
TV Pohoda | 26. 1. 2015 | Strana: 11
Chacha, chichi, chocho. Pardubice jsou na smích grand
ct24.cz | 26. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: ČT24
Herečka Henrieta Hornáčková přivítá vítězný pár StarDance Danu
Batulkovou a Jana Ondera
prazskypatriot.cz | 27. 1. 2015
Arnošt Goldflam začal v Divadle Rokoko zkoušet českou premiéru
Happy End
Festival smíchu: Krocani i náčelník.
Fiktivní prezident plánuje kampaň
Mladá fronta DNES | 29. 1. 2015 | Rubrika: Kraj Pardubický | Strana: 4 | Autor:
(msu)
Do festivalu se dnes večer zapojí Listopad s Michalem Dlouhým
Pardubický deník | 29. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 | Autor: (dub)
Hercem snadno a rychle
marianne.cz | 29. 1. 2015 | Autor: Kristýna Mazánková
Stašová s Dlouhým na jevišti
Deník | 30. 1. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 17 | Autor: (kul)
Představení pro nezadané
CITY LIFE | 30. 1. 2015 | Rubrika: City mix | Strana: 19 | Autor: Debora Zvardon
Půlrok s V+W
Esquire | 30. 1. 2015 | Rubrika: MaDS - Kultura | Strana: 12 | Autor: Jiří Roth
Řádění prezidenta Dlouhého odnesli krocani i bránice diváků
Pardubický deník | 31. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 | Autor: Lukáš
Dubský
Dlouhý: „Důkladná příprava se vyplatila“
Pardubický deník | 31. 1. 2015 | Rubrika: Pardubicko | Strana: 3 | Autor: (td,
sejk)
ÚNOR
Henrieta Hornáčková přivítá vítězný pár StarDance Batulkovou a Ondera
topvip.cz | 1. 2. 2015 | Autor: Kateřina Kalivodová
Goldflam v Rokoku
E15 | 2. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: čtk
Goldflam chystá Happy End
Deník | 2. 2. 2015 | Rubrika: Kultura - zpravodajstvo | Strana: 10 |
Autor: (kul)
OBRAZEM: Werich u moře i v kočárku. Výstavou snímků začíná půlrok s V+W
zpravy.iDNES.cz | 2. 2. 2015 | Rubrika: Zprávy iDNES.cz / Divadlo |
Autor: iDNES.cz, Tomáš Šťástka
Michal Dlouhý a Listopad. Skvělý herecký výkon v politické frašce
Mladá fronta DNES | 3. 2. 2015 | Rubrika: Kraj Pardubický | Strana: 2
| Autor: Gabriela Gregorová
V+W se vrací na archivních snímcích
Mladá fronta DNES | 3. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor:
(ts)
Co se právě hraje – Veterán a Představení pro nezadané
Žena a život | 4. 2. 2015 | Strana: 106 | Autor: Martina Vlčková
Novinky v divadlech – Tanec smrti
Instinkt | 5. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 49
Jan Werich nadále baví a inspiruje
Právo | 6. 2. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 18 | Autor: František
Cinger
Najdi ježka. Chystají akce k 110. výročí narození V+W
Metro | 6. 2. 2015 | Rubrika: Domov | Strana: 9 | Autor: IBE
Nechcete být sami? Seznamte se a zamilujte se v divadle
Metro | 6. 2. 2015 | Rubrika: Víkend | Strana: 13 | Autor: Filip Jaroševský
Z Divadla ABC je zase Osvobozené, vzpomíná na W+V
Mladá fronta DNES | 7. 2. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 1
Tak trochu jiné divadlo – Soirée Henriety Hornáčkové
Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce
Deník | 13. 2. 2015 | Rubrika: Příloha - čtení na víkend | Strana: 51 |
Autor: Gabriela Kováříková
Simona Stašová v Římě vzpomínala na italskou lásku
revue.iDNES.cz | 17. 2. 2015 | Rubrika: Revue / Lidičky | Autor:
iDNES.cz, Nela Herrmannová
Jubilantka Stašová v nové roli
City Life | 27. 2. 2015 | Rubrika: News | Strana: 10 | Autor: Nela
Herrmannová
Za oponou: Vím, že víš, že vím…
i-divadlo.cz | 27. 2. 2015 | Autor: Michal Novák
Simona Stašová a Michal Dlouhý vědí, že víme, že vědí
Mladá fronta DNES | 28. 2. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 7
Happy End
BŘEZEN
Simona Stašová si vybrala komedii k narozeninám
Právo | 2. 3. 2015 | Rubrika: Koktejl | Strana: 14 | Autor: Anna Veškrnová
Klasika i současnost. ABC a Rokoko uvedou šest premiér
tyden.cz | 4. 3. 2015 | Rubrika: Divadlo | Autor: ČTK
ABC chystá Oněgina, Rokoko Strýčka Váňu
Mladá fronta DNES | 5. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: (kul)
Vtipné divadlo – Vím, že víš, že vím…
Blesk pro ženy | 9. 3. 2015 | Rubrika: Dům a zahrada | Strana: 55
Hra o lásce
Metro | 9. 3. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 2
Muzikál o rakovině Happy End. Batulkovou režíruje Goldflam
Happy End v Rokoku pro Danu Batulkovou
Deník | 10. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 6 | Autor: (čtk)
Nikdy neztrácejte naději... – Happy End
i-divadlo.cz | 15. 3. 2015 | Autor: Jan Novák
Pozvánky – Vím, že víš, že vím…
Euro | 16. 3. 2015 | Rubrika: Light | Strana: 66
Simona Stašová slaví šedesát, nadělila si novou roli
Deník | 17. 3. 2015 | Rubrika: Kultura - zábava | Strana: 15 | Autor: (čtk)
Novinky v divadlech vybral Tomáš Šťástka – Happy End
Mladá fronta DNES | 24. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10
Happy End. Režisér Goldflam nazkoušel v Divadle Rokoko nevšední
hru – o rakovině
Metro | 24. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 20 | Autor: MET
Hra o rakovině: End může být blízko, ale přesto happy
DUBEN
Tragikomedii na téma, z něhož mrazí, uvádí Divadlo Rokoko
City Life | 24. 4. 2015 | Rubrika: Móda / krása | Strana: 7 | Autor: Nela Herrmannová
Divadlo – Happy End
Svět Ženy | 23. 4. 2015 | Strana: 113
Komedie Oddací list oslaví 250. reprízu
Novinky v divadlech – Romulus Veliký
Instinkt | 30. 4. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 47
KVĚTEN
Jednička naplní pasáže a divadla
Pražský deník | 13. 5. 2015 | Rubrika: Z metropole | Strana: 2 | Autor: (ble)
Romulus Veliký v ABC
Euro | 18. 5. 2015 | Rubrika: Light | Strana: 66 | Autor: redakce
V+W. Půlrok na oslavu dvou velikánů vrcholí
Metro | 19. 5. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: MET
Voskovec a Werich v Divadle ABC
Deník | 20. 5. 2015 | Rubrika: Zpravodajství | Strana: 15 | Autor: (kul)
Když se bortil Řím, posledního císaře zajímala jen snáška slepic
Tomáš Šťástka
Kvo kvo quo vadis, Říme? Romulus vládne slepicím
Půlrok s V+W
Haló noviny | 25. 5. 2015 | Rubrika: kultura kina a divadla | Strana: 9 |
Autor: (the)
Doporučujeme! Divadelní tip: Romulus Veliký v Divadle ABC
žena-in.cz | 26. 5. 2015 | Rubrika: Společnost | Autor: Klára Wimmerová
ČERVEN
Rozloučení se sezonou: The Best of Soirée v Divadle Rokoko
prazskypatriot.cz | 9. 6. 2015 | Autor: red
Jsem herec, hledám práci
Mladá fronta DNES | 13. 6. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 5 | Autor:
Tomáš Šťástka
Pro Jiřího Voskovce
Deník | 16. 6. 2015 | Rubrika: Zpravodajství/inzerce | Strana: 12 | Autor:
(kul)
Divadlo ABC k výročí Jiřího Voskovce
novinky.cz | 17. 6. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: (rh)
ČERVENEC
Shakespeare pro neslyšící v Divadle ABC
GONG | 2. 7. 2015 | Rubrika: Kulturní mix | Strana: 3 | Autor: Filip Schauer
Sebevrah přijde na úvod večera pro nezadané gaye a lesby
prazskypatriot.cz | 29. 7. 2015 | Rubrika: Pražská kultura | Autor: red
ZÁŘÍ
Divadelní fanoušci se mohou těšit, přichází čas premiér
Metro | 3. 9. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 16 | Autor: Iveta Benáková
Simona Stašová zazáří po pětisté coby Shirley Valentine
Stašová slavila 500
Blesk | 17. 9. 2015 | Rubrika: Společnost | Strana: 13
Narození Jaroslava Ježka připomene V+W Revue
Mladá fronta DNES | 22. 9. 2015 | Rubrika: Ze světa | Strana: 9 | Autor:
(kul)
Večer pro skladatele Jaroslava Ježka
Divadlo ABC vydává CD s písněmi z inscenace V+W Revue
ceskenoviny.cz | 25. 9. 2015 | Rubrika: Styl | Autor: ČTK
ŘÍJEN
Dámská jízda v Rokoku
Dort pro Simonu Stašovou měl 500 svíček
Naše Praha | 2. 10. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 12 | Autor: (pet)
To budete koukat, kdo ty volby vyhraje
artikl.org | 3. 10. 2015 | Autor: Ondra Dominik Horník
Lucie Pernetová pořádá v Divadle Rokoko Soirée, mezi hosty bude
Ivana Chýlková
Shirley Valentine aneb návod jak překročit vlastní stín a žít život naplno nenudtese.cz | 13. 10. 2015 | Autor: Martina Doležalová
Listopad není o počasí
nezoufalky.cz | 19. 10. 2015 | Autor: Eva Houserová
Premiéry
Svět Ženy | 22. 10. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 106 | Autor: Jana
Žáčková
7 nejslibnějších divadelních premiér podzimu (Na miskách vah)
citybee.cz | 21. 10. 2015 | Autor: Jakub Jiřiště
Cosmopolitan | 27. 10. 2015 | Rubrika: Žhavé & horké | Strana: 14
Betynka | 30. 10. 2015 | Rubrika: Rodina | Strana: 120
Do divadla v noci
Naše Praha Centrum, Naše Praha 3 | 30. 10. 2015 | Rubrika: Kultura/volný
čas | Strana: 12 | Autor: (pet)
LISTOPAD
V premiérách Městských divadel pražských se představí Jan Vlasák
a Petr Štěpánek
blesk.cz | 4. 11. 2015
Střet nesmiřitelných soků v ABC
Kam na Mikuláše? Vánoční festival v divadlech ABC a Rokoko
parlamentnilisty.cz | 5.11.2015 | Rubrika: Tiskové zprávy
Na miskách vah
Týden | 9. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 79
Story | 9. 11. 2015 | Rubrika: Co letí | Strana: 78
Noc divadel: Party na jevišti Divadla ABC
Noc divadel láká pestrým programem, zapojí se 130 scén
V Divadle Rokoko bude svatba
divabaze.cz | 12. 11. 2015 | Autor: Věra Novotná
Sedm nejlepších komedií se utká na Grand Festivalu smíchu.
Předprodej začíná v pondělí
Hradecký deník | 13. 11. 2015 | Rubrika: Kultura Východní Čechy | Strana:
7 | Autor: Lukáš Dubský
Navzdory hrozbám vede Noc divadel diváky proti strachu
Mladá fronta DNES | 21. 11. 2015 | Rubrika: Scéna | Strana: 12 | Autor:
Tomáš Šťástka
Vánoční festival
Story | 23. 11. 2015 | Rubrika: Co letí | Strana: 79
Vánoční festival
Katka | 26. 11. 2015 | Strana: 4
Co pod stromeček? Divadlo
PROSINEC
Vánoční divadelní besídka
Tina | 2. 12. 2015 | Rubrika: Co Vás zajímá | Strana: 5
Tipy na víkend: Rohaté prohlídky nalákají pivaře, Mikulášská diskotéka
tanečníky
novinky.cz | 3. 12. 2015 | Rubrika: Cestování - Tipy na výlety | Autor: fis
Divadla budou hrát i o svátcích
Metro | 4. 12. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 4 | Autor: ČTK
České Vánoce a Mikuláš v Městských divadlech pražských
nenudtese.cz | 7. 12. 2015 | Autor: Martina Doležalová
Trochu netradiční Silvestr. Většina pražských divadel nabízí komedie
metro.cz | 11. 12. 2015 | Rubrika: Metro | Události | Autor: Metro.cz, ČTK
Do divadelního zákulisí
Mladá fronta DNES | 16. 12. 2015 | Rubrika: Příloha - City dnes - tipy
z metropole | Strana: 66 | Autor: Martin Bajtler
Tipy na dárky i pro volný čas
zena-in.cz | 17. 12. 2015 | Rubrika: Společnost
Silvestra lze tradičně začít slavit také v divadle
Právo | 31. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: (rh)
Silvestra lze tradičně začít slavit také v divadle
novinky.cz | 31. 12. 2015 | Rubrika: Kultura
ROZHOVORY
Jsem fotomodelka, co za to platí – Rozhovor s Mášou Málkovou
Story | 5. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 62 | Autor: Milan Ležák ml.
Člověk má jít za tím, kam ho to táhne – Rozhovor s Mášou Málkovou
TV magazín | 5. 1. 2015 | Strana: 4 | Autor: Helena Hejčová
Viktor Dvořák: Dotazník aneb Hledání divadelního času
Divadelní noviny | 6. 1. 2015 | Rubrika: Kronika | Strana: 2
Od mámy se mám pořád co učit – Rozhovor se Simonou Stašovou
Tina | 7. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor: Bohumil Brejžek
Před kým smeká Máša Málková
Magazín Práva | 10. 1. 2015 | Rubrika: Portrét | Strana: 24 | Autor: Lucie
Jandová
Osobnosti doporučují: Radka Fidlerová
cianews.cz | 12. 1. 2015
VIP na férovku – Veronika Kubařová
Katka | 15. 1. 2015 | Rubrika: Zajímavý svět | Strana: 5
Šoltýsová – nejkrásnější je, když si člověk plní sny
Naše rodina | 20. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Helena
Herynková
Radka Fidlerová: Strindbergovo misogynství a současně adorace ženství
studentpoint.cz | 21. 1. 2015 | Autor: Markéta Rizikyová
„Jak komedie, tak i tragédie jsou kořením života,“ prohlásil známý
herec Michal Dlouhý
Hradecký deník | 26. 1. 2015 | Rubrika: Rozhovor týdne | Strana: 7 | Autor:
(mue, mm)
SETKÁNÍ… s Danou Batulkovou
TV Pohoda | 26. 1. 2015 | Strana: 11
Máša Málková: Žijeme v úžasné době
novinky.cz | 28. 1. 2015 | Rubrika: Žena - Styl | Autor: Lucie Jandová
TV Svět – Setkání s Jiřím Klemem
TV Pohoda | 2. 2. 2015 | Strana: 11
Jan Vlasák: Jsem sám sobě překážkou
Divadelní noviny | 3. 2. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 8 | Autor: Marie
Reslová
NetHovor s Radkou Fidlerovou
scena.cz | 4. 2. 2015
Prezidentem? Jenom v divadle – Rozhovor s Michalem Dlouhým
Katka | 5. 2. 2015 | Rubrika: Hvězdná zpověď | Strana: 54 | Autor: Bohumil
Brejžek
Vyhovuje mi můj soukromý přístav – Rozhovor se Simonou Stašovou
Týdeník Květy | 5. 2. 2015 | Rubrika: Lidé | Strana: 58 | Autor: Jana Bednářová
VIP na férovku – Nikol Kouklová
Připadám si jako zajíc – Rozhovor se Simonou Stašovou
Téma | 20. 2. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 60 | Autor: Helena
Cejpová
Veronika Kubařová: Miluji barevné jídlo
Dieta | 24. 2. 2015 | Rubrika: rozhovor | Strana: 16 | Autor: Iveta
Vařečková
ROZHOVORY
Potměšilý vypravěč – Rozhovor s Arnoštem Goldflamem
Lidové noviny | 28. 2. 2015 | Rubrika: Relax - Rozhovor | Strana: 33 |
Autor: Josef Žídek
„Herečka si jako dárek nemůže přát nic lepšího než roli“ – Rozhovor
se Simonou Stašovou
Metro | 2. 3. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 10 | Autor: Iveta Benáková
VIP na férovku – Henrieta Hornáčková
Po Ordinaci se mi ulevilo – Rozhovor s Danou Batulkovou
Téma | 6. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 62 | Autor: Helena Cejpová
S Michalem Dlouhým v posteli? Věřte, že je to nebývalý pocit – Rozhovor se Simonou Stašovou
Pražský deník | 6. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor:
Michaela Rozšafná
Simona Stašová: Náhody neexistují
scena.cz | 9. 3. 2015 | Autor: Jana Soprová
Jsem plachá, ale přijímám výzvy. V tanci i v politice – Rozhovor s Danou Batulkovou
5plus2 | 13. 3. 2015 | Rubrika: Česká republika | Strana: 10 | Autor: Veronika Müllerová
Osobnosti doporučují: Arnošt Goldflam
cianews.cz | 16. 3. 2015
Simona Stašová: Nikdy jsem nebyla žádná Jelena překrásná
Právo | 16. 3. 2015 | Rubrika: Koktejl | Strana: 13 | Autor: Saša Šeflová
Být POCTIVÝ sám k sobě – Rozhovor se Simonou Stašovou
Šedesátiletá – Rozhovor se Simonou Stašovou
Magazín Mladé fronty DNES | 19. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 |
Autor: Jana Ciglerová
Simona Stašová: Vím, že víš, že vím je komedie potřebná pro dnešní
dobu
zena-in.cz | 19. 3. 2015 | Rubrika: Rozhovory | Autor: Marcela Macáková
Jsem zajícem mezi starejma – Rozhovor se Simonou Stašovou
Blesk | 23. 3. 2015 | Rubrika: Společnost | Strana: 14
Rozhovor s Danou Batulkovou
OK! Magazine | březen 2015 | Autor: Eva Karlasová
Velikonoce patří rodině – Rozhovor s Michalem Dlouhým
Tina | 1. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 42 | Autor: Libuše Večeřová,
M. Kubálková
V minulém životě jsem byla kočka v Itálii – Simona Stašová
Deník | 3. 4. 2015 | Rubrika: Příloha - čtení na víkend | Strana: 51 | Autor:
Karina Havlů
Dokud mám chuť vypovídat o něčem, co mezi lidmi rezonuje, je škoda,
abych se o to nepokusil – Rozhovor s Arnoštem Goldflamem
Pražský deník | 7. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 7 | Autor: Michaela
Rozšafná
Setkání s… Jitkou Smutnou
Zbigniew Kalina
Naše rodina | 21. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Helena
Herynková
ROZHOVORY
Online chat s Jitkou Smutnou
kultura21.cz | 23. 4. 2015
Vraťme se k příběhům – Rozhovor s Janem Vlasákem
Týdeník Rozhlas | 27. 4. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 12 | Autor:
Jana Podskalská
Máša Málková
Xantypa | 30. 4. 2015 | Rubrika: Abeceda | Strana: 112
Těžce jsem nesla, že už mi synové dospěli… – Rozhovor se Simonou
Stašovou
Překvapení | 4. 5. 2015 | Rubrika: Nejlepší recepty | Strana: 34
Online chat s Viktorem Dvořákem
kultura21.cz | 21. 5. 2015
Rozhovor s Veronikou Gajerovou
Revue 50plus | květen 2015
Jizvy po autonehodě mě dokreslily a zkrášlily. Nedala bych je pryč –
Rozhovor s Nikol Kouklovou
Pražský deník + denik.cz | 27. 5. 2015 | Rubrika: Z metropole | Strana: 2 |
Autor: Michaela Rozšafná
S věkem naštěstí přichází nadhled – Rozhovor s Danou Batulkovou
TV magazín | 1. 6. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 4 | Autor: Monika
Seidlová
Těším se na prázdniny – Rozhovor s Michalem Dlouhým
Týdeník Květy | 11. 6. 2015 | Rubrika: Lidé | Strana: 52
Henrieta Hornáčková: Blondýny jsou životní styl
STYL + novinky.cz | 14. 7. 2015 | Rubrika: Osobnost | Strana: 10 | Autor:
Martina Oplatková
Vratné lahve? Nikdy jsem je neviděl – Rozhovor s Janem Vlasákem
Chvilka pro tebe | 8. 7. 2015 | Rubrika: Chvilka na rozhovor | Strana: 18 |
Autor: Alida Horváthová
Doma jsem statkářka – Rozhovor s Danou Batulkovou
Ona DNES | 27. 7. 2015 | Rubrika: Rozhovor | Strana: 8 | Autor: Kristina
Komůrková
Když se řekne... – Rozhovor s Janem Vlasákem
Doma DNES | 26. 8. 2015 | Rubrika: Dotazník | Strana: 21
5+1 Nej Viktora Dvořáka
Ona DNES | 14. 9. 2015 | Rubrika: Muž nakonec | Strana: 38 | Autor: Eva
Tichá
Provokovat, dráždit – a uživit se! – Rozhovor s Ondřejem Zajícem
ego! | 18. 9. 2015 | Rubrika: Speciál Divadlo | Strana: 36 | Autor: Jana
Nekolová
Nethovor s Petrem Svojtkou
scena.cz | 21. 9. 2015
Ráda se nechám překvapovat – Rozhovor s Michaelou Badinkovou
TV Pohoda | 19. 10. 2015 | Strana: 7 | Autor: Markéta Čaňková
Online chat s Jiřím Suchým z Tábora
kultura21.cz | 16. 11. 2015
Přílišnému shánění dárku neholduju! – Rozhovor s Janem Vlasákem
Překvapení | 7. 12. 2015 | Rubrika: Setkání | Strana: 34
ROZHOVORY
Jsem přepečlivý tatínek – Rozhovor s Jiřím Hánou
Katka | 17. 12. 2015 | Rubrika: Hvězdná zpověď | Strana: 48 | Autor: Bohumil Brejžek
Petr Štěpánek: Když o vás nikdo neví, nejste nic
Skylink TV + skylink.cz | 21. 12. 2015 | Autor: Petra Vorelová
Holky jsou dračice – Rozhovor s Michaelou Badinkovou
Katka | 23. 12. 2015 | Rubrika: Hvězdná zpověď | Strana: 48 | Autor: Libuše Večeřová
Všude dobře, tak co doma! – rozhovor s Petrem Štěpánkem
TV Pohoda | 28. 12. 2015 | Strana: 7
100 let Divadla Rokoko
Divadlo Rokoko slaví 100 let
Listy Prahy 1 | 7. 1. 2015 | Strana: 3
i-divadlo.cz | 13. 1. 2015
Deník | 14. 1. 2015 | Rubrika: Kultura/zábava | Strana: 15 | Autor: (kul)
Rokoko slaví století od založení
E15 | 14. 1. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 14 | Autor: >čtk, sul
Pražské Divadlo Rokoko si letos připomene 100 let své existence
ČRo Regina | 19. 1. 2015 | 13:00 | Pořad: Události dne
Divadlo Rokoko slaví
Haló noviny | 29. 1. 2015 | Rubrika: Servis - tv programy | Strana: 10 |
Autor: (the)
Události v kultuře – Nová sezona, 100 let Divadla Rokoko
ČT art | 25. 8. 2015
Rokoko oslaví století ve sto dnech
Mladá fronta DNES | 26. 8. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 12 |
Autor: (ts)
Oslavy. Sto let Rokoka a šest premiér v centru
Metro | 31. 8. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 11 | Autor: PUR
Rokoko bude slavit
Rokoko slaví sto let
Naše Praha 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 + Naše Praha Centrum | 4. 9. 2015 |
Rubrika: Kultura | Volný čas | Strana: 13 | Autor: Petra Ďurčíková
Do Divadla Rokoko za stovku
scena.cz, informuji.cz, i-divadlo.cz ad. | 14. 9. 2015
100 let Rokoka
Svět Ženy | 24. 9. 2015 | Rubrika: Zábava | Strana: 108 | Autor: Jana
Žáčková
Jak šel čas v Rokoku
Divadelní noviny | 13. 10. 2015 | Rubrika: Paměti, reportáže, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová
Divadlo Rokoko stoleté
rozhlas.cz | 29. 9. 2015
ČRo Dvojka, Odpoledne s Dvojkou | 5. 10. 2015
Stoleté Rokoko na Vinohradské 12
Týdeník Rozhlas | 5. 10. 2015 | Rubrika: Aktuálně z Vinohradské | Strana:
6 | Autor: (zf)
Vernisáž výstavy 100 let Divadla Rokoko se povedla
rozhlas.cz | 2. 10. 2015
Publikaci 100 let Divadla Rokoko pokřtí Marta Kubišová
Petr Svojtka ve Třináctce
ČRo – Třináctka | 20. 10. 2015
Scéna, kde se Kubišová rozplakala, slaví sto let
Tomáš Šťástka
Sto let divadla Rokoko aneb Prošly tudy hvězdy
Právo Víkend | 23. 10. 2015 | Rubrika: Retro | Strana: 17 | Autor: Blanka
Kovaříková
Marta Kubišová pokřtila publikaci 100 let Divadla Rokoko
Divadlo Rokoko slaví 100 let od založení
Tina | 14. 10. 2015 | Rubrika: Co vás zajímá | Strana: 4
100 let na pražské kulturní scéně Divadlo Rokoko
ČT 1 | 24. 10. 2015 | 12:00 | Pořad: Z metropole
Divadelní noviny | 27. 10. 2015 | Rubrika: Paměti, záznamy, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová
Jak se rodily hvězdy českého šoubyznysu
RETRO | 27. 10. 2015 | Rubrika: Speciál | Strana: 18
Petr Svojtka a Jan Vlasák hosty Studia 6
ČT 24 | 10. 11. 2015
Divadelní noviny | 10. 11. 2015 | Rubrika: Paměti, záznamy, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová
Vernisáž v Galerii 1
Praha 1 TV | 11. 11. 2015
Rokoko. Sto let smíchu a potlesku
Mladá fronta DNES | 11. 11. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 17 | Autor: fil
Slavní herci slaví sto let Rokoka
Metro | 11. 11. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 5 | Autor: ČTK
Výstava 100 let Divadla Rokoko byla zahájena
Právo | 11. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 9 | Autor: (šíd)
Číslo dne 100
Pražský deník | 11. 11. 2015 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1
Výstava 100 let Divadla Rokoko byla zahájena
novinky.cz | 11. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: šíd
Století Divadla Rokoko připomíná v Praze výstava
Radio Praha | 11. 11. 2015 | Autor: Josef Kubeczka
Hašler, Burian, Werich, Kubišová... Divadlo Rokoko slaví sto let
ct24.cz | 12. 11. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: hridelj
Živé vysílání Mozaiky z Divadla Rokoko
ČRo Vltava | 19. 11. 2015
Divadelní noviny | 24. 11. 2015 | Rubrika: Paměti, reportáže, deníky | Strana: 16 | Autor: Jana Soprová
Listy Prahy 1 | 1. 12. 2015 | Strana: 4
Tobogan v pyžamu – z Divadla Rokoko
ČRo Dvojka | 5. 12. 2015
Česko – země neznámá – 100 let Divadla Rokoko
ČRo Region | 4. 12. 2015
Došlo do redakce – kniha 100 let Divadla Rokoko
Divadelní noviny | 8. 12. 2015 | Rubrika: Burza | Strana: 15
Pod vánoční stromeček patří knihy, hudební alba, DVD i výtvarné umění
– 100 let Divadla Rokoko
Právo | 10. 12. 2015 | Rubrika: Příloha - Café - Vánoční tipy | Strana: 2
Sto let Divadla Rokoko
ČT 1 | 12. 12. 2015 | 19:00 | Pořad: Události | Téma: Městská divadla
pražská
Sto let Divadla Rokoko
ČT art | 12. 12. 2015 | Události v kultuře
Rokoko prožilo 100 let ve 100 minutách
ct24.cz | 12. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Autor: hridelj
100 let ve 100 minutách
Právo | 12. 12. 2015 | Rubrika: Kultura | Strana: 22 | Autor: (rh)
Vzpomínání v Rokoku
scena.cz | 14. 12. 2015 | Autor: Jana Soprová
Číslo dne
Pražský deník | 14. 12. 2015 | Rubrika: Titulní strana | Strana: 1
Rokoko slaví stovku
Metro | 14. 12. 2015 | Rubrika: Domov | Strana: 2 | Autor: ČTK
Divadlo Rokoko oslavilo 100 let ve 100 minutách
scena.cz | 14. 12. 2015 | Autor: red
Sto let od prvního představení v Divadle Rokoko
denik.cz | 25. 12. 2015 | Rubrika: Divadlo
V Divadle Rokoko se hraje už sto let
Mladá fronta DNES | 28. 12. 2015 | Rubrika: Praha | Strana: 16 | Autor:
(ČTK)
Účast na
festivalech
v roce 2015
Ocenění a účast na festivalech v roce 2015
Městská divadla pražská hrají nejen v prostorách svých scén, v divadlech ABC a Rokoko, ale často také vyrážejí na zájezdy a festivaly.
Jako pravidelný host GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích získala
Městská divadla pražská již několik ocenění.
GRAND Festival smíchu
Inscenace Listopad získala cenu Komedie diváků za nejoblíbenější inscenaci publika
a představitel hlavní role Michal Dlouhý obdržel Cenu za nejlepší mužský herecký
výkon.
Hlasování Klubu mladých diváků
Představení V+W Revue vyhrálo cenu Nejúspěšnější inscenace sezony 2014/15.
Výroční anketa portálu i-divadlo.cz
Inscenace Kdo se bojí Virginie Woolfové? získala 2. místo v kategorii Nejlepší inscenace roku 2014. Kategorii Nejlepší ženský herecký výkon vyhrála Veronika Gajerová
za roli Marthy v téže inscenaci. V kategorii Nejlepší mužský herecký výkon 4. místo
obsadil Michal Dlouhý za roli Charlese Smithe v komedii Listopad a na 6. místo se
zařadil Aleš Procházka jako George z dramatu Kdo se bojí Virginie Woolfové?.
Listopad ve Vídni
5. května 2015 jsme vyjeli na zájezd do Vídně, kde jsme sehráli představení pro krajany.
Výstava V+W na Slovensku
O výstavu V+W, kterou jsme připravili v rámci projektu Od Wericha do Voskovce aneb
Půlrok s V+W ke 110. výročí narození J. Voskovce a J. Wericha, projevilo zájem bratislavské Studio L+S. Vystavena byla i na festivalu „Víkend atraktívného divadla“ ve
Zvoleně.
102 | výroční zpráva | Ocenění a účast na festivalech
Ocenění a účast na festivalech v roce 2015
Listopad
Ocenění a účast na festivalech | výroční zpráva | 103
Projekty
Projekty Městských divadel pražských
106 | výroční zpráva | Projekty Městských divadel pražských
Výstavy, eventy a speciální akce
Městských divadel pražských v roce 2015
V roce 2015 se Městská divadla pražská soustředila na dvě výročí významná nejen v rámci
jejich vlastní historie, ale i v kontextu české kultury a dějin. Jednalo se o 110. výročí narození
dvou velikánů českého divadla Jiřího Voskovce a Jana Wericha a o 100. výročí založení Divadla Rokoko. Oslavy obou jubileí zahrnovaly celou řadu akcí pro širokou veřejnost, jež měly
za cíl důstojně obě výročí připomenout.
Posláním Městských divadel pražských je být otevřeným prostorem, který je součástí proudu
moderního městského života. Cílem Městských divadel pražských je rovněž nabízet všem
Pražanům (od dětí po seniory) i další zajímavé možnosti, jak trávit smysluplně volný čas. Kromě oslavy dvou zmíněných jubileí jsme proto připravili pestrou škálu speciálních akcí, abychom oslovili diváky všech věkových i sociálních skupin a uspokojili jejich různorodé potřeby.
Dlouhodobě spolupracujeme se školami a Klubem mladých diváků a snažíme se dětem
i mládeži ukázat divadlo jako živou a zajímavou alternativu k televizi či počítači. Projekty typu
Herecké kurzy pro neherce přispívají k individuálnímu rozvoji a zároveň spojují diváky všech
generací, akce jako Dámská jízda k rozšiřování společenských vazeb apod. Všemi projekty se
snažíme oslovit nejen naše stálé diváky, ale i ty tzv. sváteční, kteří do divadla příliš nechodí.
V tomto směru se velmi osvědčily např. naše putovní výstavy.
Kromě akcí s dlouholetou tradicí připravujeme každým rokem i novinky, jež mají za cíl reagovat na aktuální dění a trendy, navrhovat nová témata ke společenské diskuzi, nebo vycházejí
ze spolupráce s našimi partnery. Jako příklad můžeme uvést Den Prahy 1, Noc divadel či
spolupráci s Galerií 1. Zejména výstavy ve foyer divadel ABC a Rokoko považujeme za významný dlouhodobý projekt, jímž se hlásíme k tradici Městských divadel pražských a kterým
vzdáváme hold významným osobnostem českého kulturního života.
Do našich projektů velmi rádi zapojujeme také občanská sdružení a neziskové organizace,
neboť i ony se významně podílejí na vytváření a rozvoji městské komunity. Jmenujme např.
Centrum Paraple, Cesta domů, ORBI PONTES ad.
Projekty Městských divadel pražských | výroční zpráva | 107
CHRONOLOGICKÝ PŘEHLED EVENTŮ A AKCÍ V ROCE 2015
LEDEN
10. 1. / Dámská jízda v Divadle Rokoko
10. 1. / Herecký kurz pro neherce II.
17. 1. / Polské soirée Jana Szymika a Zbigniewa Kaliny
ÚNOR
3. – 15. 2. / Výstava k výročí narození V+W v pasáži Lucerna
6. 2. / Zpívání Janu Werichovi v Divadle ABC
7. 2. / Herecký kurz pro neherce I.
14. 2. / Představení pouze pro nezadané v Divadle Rokoko
16. 2. – 2. 3. 2015 / Výstava k výročí narození V+W v pasáži U Nováků
28. 2. / Soirée Henriety Hornáčkové
BŘEZEN
14. 3. / Trampské soirée aneb Potlach v osadě ROK OKO
16. – 30. 3. / Výstava k výročí narození V+W v Centru Černý Most
20. 3. / Den učitelů
21. 3. / Narozeninové překvapení pro Simonu Stašovou
v rámci představení Shirley Valentine
27. 3. / Mezinárodní den divadla
31. 3. / Setkání s tvůrci po představení Kdo se bojí Virginie Woolfové?
DUBEN
7. 4. / Setkání s tvůrci po představení Happy End
9. 4. / Jarní trhy v Divadle ABC
11. 4. / Soirée Jiřího Hány
14. 4. / Ladies Movie Night v Lucerně
KVĚTEN
4. 5. – 30. 6. / Výstava k výročí narození V+W na Magistrátu hl. m. Prahy
16. 5. / Den Prahy 1
30. 5. / Soirée V+W aneb Co se do Revue nevešlo
ČERVEN
1. 6. / Setkání s tvůrci po představení Kancl
19. 6. / Zpívání Jiřímu Voskovcovi
20. 6. / The Best of Soirée
ZÁŘÍ
25. 9. / Křest CD V+W
29. 9. – 30. 10. / Vernisáž výstavy 100 let Divadla Rokoko
v Českém rozhlase
ŘÍJEN
7. 10. / Mezinárodní den seniorů
8. 10. / Světový den učitelů
17. 10. / Soirée Lucie Pernetové
20. 10. / Křest knihy 100 let Divadla Rokoko
LISTOPAD
2. 11. / Vernisáž výstavy V+W ve Zvoleni
10. 11. / Vernisáž výstavy 100 let Divadla Rokoko v Galerii 1
19. 11. / Živé vysílání z Divadla Rokoko, Mozaika
20. 11. / Setkání s diváky po představení Molly Sweeney
20. 11. / Tobogan k výročí Divadla Rokoko – natáčení
21. 11. / Noc divadel – Velké soirée v Divadle ABC
28. a 29. 11. / Pohádkový víkend v Lucerně
PROSINEC
5. 12. / Vánoční festival
12. 12. / Galavečer 100 let Divadla Rokoko
19. 12. / České Vánoce – Vánoční dílny
19. 12. / České Vánoce – zpívání na Václavském náměstí
31. 12. / Silvestr
V roce 2015 Divadlo Rokoko oslavilo 100. výročí založení. Je výjimečné,
že na tak exponovaném místě, jako je
Václavské náměstí, se po sto let udržel
prostor cele věnovaný umění. Divadlem
Rokoko prošly desítky významných
osobností českého společenského života, jež si zasloužily, aby se toto jubileum oslavilo důstojným způsobem
a aby se veřejnost měla možnost seznámit s historií divadla.
divadelní prostory.
Divadlo Rokoko nepatří mezi prestižní
jeho existence?
Je tedy pošetilé zamýšlet se nad sty lety
něco, co je na první
Prohlédneme-li si sál, uvidíme vskutku
„lóžičkami“ vyzdobepohled úsměvné. Malý sálek se třemi
andělíčků, jeviště
ný motivy rokokových siluet a komických
vyššího herce
na divadelní poměry nízké tak, že postavíte-li
kdy tu Karel Hašler
na židli, vidíte z něj pouze boty. V době,
o mnoho lepší.
začínal se svým kabaretem, to jistě nebylo
se narychlo
Vonělo to sice novotou, ale před představením
až v průběhu
zametalo a jeviště se dokončovalo dokonce
provozu. Psal se rok 1915…
První večer přibližuje Jiří Červený následovně:
vánoční roku 1915
„Zahajovací představení na Boží hod
což je stará a dosud vžidálo se v divadle dosud nehotovém,
poslední chvíli se odklítá tradice všech nových kabaretů. V
práce. Poněvadž
zely hobliny a Wenig dokončoval poslední
velmi moderně
šlo o sklepní podnik, byla ventilace zřízena
přestávce kabaretního
a s takovou účinností, že když o prvé
mocný tah vzduchu
programu byla uvedena v činnost, tu
a přisál mu ji
hlavy
s
paruku
návštěvníku
jednomu
vzal
jazykové tvrdili,
na skrytou ventilační plochu. Zlomyslní
že to byl nejlepší vtip premiéry.“
Oslavy 100. výročí Divadla Rokoko
Městská divadla pražská jubileum připomínala
už od ledna 2015 vyhlášením velké divácké soutěže, hlavní část oslav však probíhala od září do
prosince. Za přispění Magistrátu hlavního města
Prahy jsme v rámci oslav vydali unikátní publikaci, jež mapuje umělecké aktivity Divadla Rokoko
od počátků až po současnost, uspořádali putovní výstavu archivních fotografií, z nichž některé
byly k vidění úplně poprvé, připravili jsme různé
kvízy a soutěže pro návštěvníky Divadla Rokoko.
Oslavy vyvrcholily v prosinci speciálním představením 100 let ve 100 minutách plným významných hostů. Součástí byla také propagační
kampaň, která si kladla za cíl zvýšit povědomí
o divadle mezi Pražany.
Publikace 100 let Divadla Rokoko
O pestré historii Divadla
Rokoko dosud nebyla vydána žádná publikace. Proto
se Městská divadla pražská
rozhodla oslovit renomované divadelní historiky a k významnému jubileu připravila
knihu, která popisuje nejvýDivadla znamnější éry tohoto kulturRokoko
ního prostoru. Publikace je
doplněna o unikátní fotografie ze sbírek Divadelního oddělení Národního
muzea, z Divadelního ústavu, dobového tisku
a archivu Městských divadel pražských. Obsahuje rovněž kompletní soupis repertoáru od roku
1915 až do současnosti.
Autory publikace jsou Pavel Bár, Alice Dubská,
Vladimír Just, Justina Kašparová, Radka Potměšilová, Zuzana Sílová, Jana Soprová, Milan Šotek a Roman Vašek.
Můžeme považovat za zázrak, že na tak
exponovaném místě, jako je Václavské
náměstí, se po 100 let udržel prostor
cele věnovaný divadelnímu umění.
Divadlem Rokoko prošly desítky významných osobností českého kulturního života.
Prvním ředitelem se stal Karel Hašler, později ho vystřídali Eduard Bass
nebo Vlasta Burian. V roce 1935
se v Divadle Rokoko pod hlavičkou
Spoutaného divadla konala premiéra
divadelní hry Jiřího Voskovce a Jana
Wericha Balada z hadrů. V 60. letech
zde našel útočiště kabaretně revuální soubor Darka Vostřela a na jevišti
se tak objevila řada pěveckých hvězd,
Eva Pilarová, Hana Hegerová, Golden
Kids, Waldemar Matuška, Olympic
a další.
V polovině 70. let se Divadlo Rokoko
stalo součástí Městských divadel pražských a na jevišti vystupovali například Jaroslava Adamová, Eduard Cupák, Václav Voska, Svatopluk Beneš,
Stella Zázvorková, Boris Rösner nebo
Naďa Konvalinková.
V 90. letech zde krátce účinkoval divadelní spolek Kašpar Jakuba Špalka
či soubor Činoherního studia z Ústí
nad Labem. Poté vedl Divadlo Rokoko téměř po jednu celou dekádu režisér
Zdenek Potužil, kterého na dvě sezony
vystřídal režisér Tomáš Svoboda.
100 let
Od roku 2006 zde působí herecký
soubor Městských divadel pražských
pod vedením ředitele Ondřeje Zajíce
a uměleckého šéfa Petra Svojtky. Na
repertoáru se objevují velké příběhy
české i světové literatury, autorské projekty i komedie.
Jedinečné jubileum Divadla Rokoko
je výjimečnou příležitostí, jak se vůbec poprvé prostřednictvím publikace
celistvě seznámit s jeho historií a připomenout tak i méně známé, o to však
více překvapivé skutečnosti.
Doba se mění, Divadlo Rokoko zůstává. Už 100 let!
Slavnostní křest proběhl 20. října v Paláci knih
Luxor na Václavském náměstí. Patronkou knihy
se stala Marta Kubišová. Publikace je v prodeji
v Městských divadlech pražských a v běžné obchodní síti.
Putovní výstava
Při přípravě knihy o Divadle Rokoko jsme získali velké množství zajímavých materiálů, které
si zasluhují zveřejnění. Nejzajímavější fotografie
a obrazové materiály si návštěvníci mohli prohlédnout na putovní výstavě, další jsou ke
zhlédnutí v kavárně Divadla Rokoko nebo na
stránkách www.DivadloRokoko.cz.
Putovní výstava byla k vidění na následujících
místech:
1. – 30. října, Galerie Vinohradská 12, na slavnostní vernisáži 1. října promluvili autorka výstavy Justina Kašparová, ředitel Městských divadel
pražských Ondřej Zajíc, šéfredaktor ČRo Dvojka
Miroslav Dittrich a herec Jan Vlasák.
ských divadel pražských, novináři a nezapomněli
jsme ani na naše věrné diváky.
11. – 28. listopadu, Galerie 1, Štěpánská 47,
na slavnostní vernisáži 10. listopadu promluvili starosta Prahy 1 Oldřich Lomecký, umělecký
šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka,
autorka výstavy Justina Kašparová a teatrolog
Vladimír Just.
1. 12. 2015 – 29. 1. 2016, pasáž Paláce Rokoko
– výběr z výstavy.
V březnu 2016 bude výstava k vidění i v hlavní budově Magistrátu hlavního města Prahy. Od
16. října byla také v Ústřední knihovně MK v Praze k vidění výstava archivních dokumentů k 100.
výročí založení Divadla Rokoko.
Slavnostní večer
Spolu s účinkujícími se diváci vydali proti proudu času a připomněli si nejvýznamnější éry
a osobnosti Divadla Rokoko, mj. zlaté období Jiřího Šaška a Darka Vostřela, na které zavzpomínali Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý,
krátké působení Dřevěného divadla Jiřího Trnky, Spoutané divadlo Voskovce a Wericha nebo
slavné komiky Vlastu Buriana, Ference Futuristu
a Járu Kohouta. Mezi hosty vystoupila i Soňa
Červená, dcera Jiřího Červeného, který byl jedním z prvních umělců, jež v Kabaretu Rokoko
působili.
Vyvrcholením oslav byla dvě slavnostní představení, která se konala v sobotu 12. prosince.
Pod názvem 100 let ve 100 minutách je připravili režisér Petr Svojtka a dramaturg Jiří Janků.
Na jevišti Divadla Rokoko vystoupil celý soubor
Městských divadel pražských a popřát přišli i významní hosté Soňa Červená, Eva Pilarová, Václav Neckář a Karel Štědrý. Pozvání na slavnostní
večer přijali přední osobnosti kulturního a společenského života, pozváni byli též partneři Měst-
Akce a soutěže pro diváky
Tobogan v pyžamu
Od září do prosince bylo pro diváky přichystána
spousta zajímavých akcí a soutěží.
Živé vysílání Mozaiky z Divadla Rokoko
V sobotu 5. prosince 2015 se na ČRo Dvojka
vysílal speciální díl Toboganu v pyžamu, který se
natáčel v Divadle Rokoko. Hosty Aleše Cibulky
byli Eva Pilarová, Jan Vlasák, Ondřej Zajíc a Petr
Svojtka.
Velká divácká soutěž
Z představení vznikl záznam Českého rozhlasu
Ve čtvrtek 19. listopadu 2015 se z Divadla Rokoko živě vysílal speciální díl rozhlasového pořadu Mozaika věnovaný 100. výročí divadla. Hosty
byli Ondřej Zajíc, Petr Svojtka, Jana Soprová,
Veronika Gajerová a Jiří Janouch. Vysílání bylo
otevřené i pro veřejnost.
Od poloviny ledna do 30. listopadu 2015 mohli návštěvníci sbírat vstupenky, na jejichž zadní
straně byly fotografie některé z her uváděných
v Divadle Rokoko. Pokud nasbírali 10 různých
fotografií, byli zařazeni do slosování o vstupenky
na slavnostní večer 100 let ve 100 minutách.
Facebookové soutěže
Vždy 15. den v měsíci se na FB Městských divadel pražských zveřejnila soutěžní otázka vztahující se k Divadlu Rokoko.
1915
Noc divadel
V sobotu 21. listopadu se v rámci Noci divadel
promítala legendární inscenace Divadla Rokoko
Smutek sluší Elektře v režii Miroslava Macháčka.
Webová prezentace
www.DivadloRokoko.cz
Týden za 100 Kč
Od 17. do 23. září byly všechny vstupenky na
zářijová a říjnová představení Divadla Rokoko
v prodeji za 100 Kč.
Losování dárku na představení
Od 17. září losovali herci každý
čtvrtek před
představením
číslo sedadla,
držitel vstupenky
s tímto číslem
dostal dárek.
Městská divadla pražská připravila speciální webové stránky věnující se 100. výročí, kde
návštěvníci našli všechny informace o historii
divadla i akcích. Kromě toho zde byly zveřejněny historické fotografie, které se nevešly na výstavu, a také narozeninová přání Divadlu Rokoko od významných osobností, herců či režisérů,
za všechny jmenujme např. Arnošta Goldflama,
Vladimíra Justa, Annu Ferencovou, dceru Ference Futuristy, Martu Kubišovou, Evu Pilarovou,
Simonu Stašovou, Michala Dlouhého, Danu Batulkovou ad.
1968
1989
2015
Půlrok s V+W aneb
Od Wericha do Voskovce
V prvním pololetí roku 2015 uplynulo
110 let od narození Jana Wericha a Jiřího Voskovce. Divadlo ABC, které sídlí
v prostorách někdejšího Osvobozeného
divadla, tato významná výročí připomínalo celou řadou speciálních akcí. „Půlrok s V+W aneb Od Wericha do Voskovce“ odstartoval 6. února 2015 v den
110. výročí narození Jana Wericha, a to
představením V+W Revue s netradičním
překvapením pro diváky. Divadlo ABC
dále přichystalo putovní výstavu historických fotografií nejen z divadla, ale
i ze soukromého archivu Jana Wericha
a Jiřího Voskovce, soutěže o vstupenky,
speciální Soirée a 19. června pak další překvapení spojené se 110. výročím
narození Jiřího Voskovce. V září 2015
vydalo CD s písněmi z inscenace V+W
Revue.
Putovní výstava
Putovní výstava archivních fotografií nejen z divadla, ale i ze soukromého archivu Jiřího Voskovce a Jana Wericha byla k vidění od 3. do 16.
února v pasáži Lucerna, od 16. února do 3. března se přesunula do dvorany Paláce U Nováků,
poté byla do konce března vystavena v Centru
atraktívneho divadla, byla v Bratislavě vystavena
až do konce roku 2015.
Speciální představení k výročím Jana Wericha a Jiřího Voskovce
Akce Půlrok s V+W odstartovala 6. února, v den
výročí narození Jana Wericha, představením
V+W Revue, na kterém herci společně s diváky nazpívali píseň Ezop a brabenec. 19. června
uplynulo 110 let od narození Jiřího Voskovce,
i tentokrát bylo pro diváky připraveno překvapení, nazpívali spolu s herci další společnou píseň.
Obě nahrávky jsou umístěny jako bonus na CD
z inscenace V+W Revue.
Soirée V+W aneb Co se do Revue nevešlo
Černý Most. Od 24. dubna do 1. června ji mohli
zhlédnout návštěvníci Magistrátu hl. města Prahy a poté studenti ČVUT. Od 1. června výstava
zakotvila ve foyer Divadla ABC.
Výstava V+W v Bratislavě
Na základě spolupráce s Českým centrem byla
výstava k vidění rovněž v Divadle L+S v Bratislavě. Vernisáž se konala v den zahájení Festivalu českého divadla 2. listopadu 2015, výstavu zahájil obchodní rada Velvyslanectví ČR na
Slovensku Jaroslav Kalfiřt. Kromě období od 18.
do 22. 11., kdy putovala do Zvolena na Víkend
30. května se v Divadle Rokoko odehrálo Soirée
V+W aneb Co se do Revue nevešlo. Diváci se dozvěděli zajímavosti z historie Osvobozeného divadla a ze zákulisí úspěšné inscenace V+W Revue, poslechli si písně z pera Voskovce, Wericha
a Ježka v nečekaných aranžích Jiřího Janoucha.
Ze Soirée je k dispozici sestřih zvukového záznamu, který diváci najdou na webových stránkách Městských divadel pražských a na Youtube
kanálu ABCaRokoko.
V rámci propagace CD zazpívali herci Městských
divadel pražských na akci Válka s lidskou blbostí
pořádané spolkem Praha – Cáchy v Clam-Gallasově paláci.
CD V+W Revue
25. září si Divadlo ABC připomnělo výročí narození Jaroslava Ježka, který tvořil legendární trio
s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. V rámci
představení V+W Revue pokřtil speciální host
paralympionik Jiří Ježek nové CD V+W Revue.
CD obsahuje 14 písní v podání herců Městských
divadel pražských (např. Svítá, Klobouk ve křoví,
Ezop a brabenec, Život je jen náhoda) a bonusy,
na kterých se podíleli i diváci. Ti si spolu s herci
zazpívali na speciálních představeních k výročí
narození V+W.
Soutěž „Najdi ježka“
Diváci se také v rámci akce Půlrok s V+W na
každém představení V+W Revue měli možnost
zapojit do soutěže „Najdi ježka“. V Divadle ABC
mohli hledat obrázek ježka, a pokud ho našli,
vyfotili a fotku vložili na facebookovou stránku
Městských divadel pražských, získali poukázku na 1+1 vstupenku zdarma do divadel ABC
a Rokoko. Soutěž měla mezi návštěvníky velký
úspěch a zapojily se do ní desítky soutěžících.
mají možnost zeptat se herců a tvůrců na vše,
co je o právě zhlédnuté inscenaci zajímá, a dozví se i řadu zajímavostí o přípravě inscenace.
Na vybraná setkání zveme též zajímavé hosty,
např. na setkání po představení Happy End si
s diváky přišla popovídat i sestra ze sdružení
Cesta domů.
Soirée osobností Městských divadel
pražských
Další projekty roku 2015
Setkání s tvůrci po představení
Novinkou sezony 2014/15 jsou pravidelná setkání diváků s tvůrci po představení. Diváci tak
S tematickými večery našich herců jsme začali
již v minulé sezoně a s radostí konstatujeme,
že si v programu Divadla Rokoko našly své pravidelné místo. Soirée jsou především cílena
na naše nejvěrnější diváky, členy Klubu diváků
a předplatitele, kteří tak mají možnost setkat se
a živá komunikace. Účastníci se zabývají stavbou, principy a definicí dramatické situace, bez
které není žádného divadla. Dílna nestaví na
hereckém talentu účastníků, ale na jejich chuti
a odhodlání vyzkoušet si divadlo, je tudíž otevřena komukoliv v jakémkoliv věku. Součástí
hereckého kurzu je i návštěva divadelního představení a následná beseda s tvůrci. Herecké
kurzy jsou natolik oblíbené, že jsme v sezoně
2014/15 začali pořádat též navazující Herecké
kurzy pro neherce II.
neformálně s našimi herci, ale jsou samozřejmě
otevřena i všem ostatním. Jde o jakési večery
pro radost a potěšení jak herců, tak diváků, ve
kterých se umělci Městských divadel pražských
představují v poněkud netradičních rolích. Nevystupují zde totiž v divadelních inscenacích
a neprezentují pouze svůj činoherní talent, ale
představují se jako zpěváci, muzikanti, tanečníci
či recitátoři v komponovaných a mnohdy také
improvizovaných pořadech. Zároveň si herci
často zvou i zajímavé hosty, na jevišti Divadla
Rokoko tak vystoupila např. Eva Pilarová, Radka
Fišarová, Wabi Daněk, Renata Drössler, Czeslaw
Walek ad.
Herecké kurzy pro neherce
Další velmi oblíbenou akcí jsou Herecké kurzy
pro neherce. Jedná se o jednodenní praktickou
hereckou dílnu, která se zabývá základy a principy fungování divadla, účastníci formou praktických cvičení prozkoumávají úplnou prapodstatu
divadelního umění. Dalším tématem divadelních
cvičení je týmová spolupráce, vnímání partnera
Představení pouze pro nezadané
Představení pouze pro nezadané pořádáme v Divadle Rokoko již od roku 2010 a patří k akcím,
na něž jsme v programu opravdu pyšní. Večer
začíná vždy komediálním představením, po kterém následuje doprovodný program v divadelní
kavárně moderovaný herci Městských divadel
pražských. Součástí jsou také prohlídky zákulisí.
V dnešní odosobněné době nabízíme lidem
s kulturními zájmy najít příjemnou a nenásilnou
formou podobně smýšlející protějšek, což naši
diváci oceňují. Dokladem může být i dopis od
páru, který se na jedné z akcí seznámil:
Dobrý den,
rádi bychom pozdravili všechny organizátory
Představení pouze pro nezadané v Divadle Rokoko. Již několikrát jsme vám chtěli poděkovat,
že podobné akce pořádáte, protože v září 2013
jsme se díky vaší iniciativě na této akci seznámili. Stále vzpomínáme na hezky prožitý večer
– veselé divadelní představení, bohatý program
v divadelní kavárně a hlavně milé a vstřícné
moderátory. Rovněž chceme povzbudit budoucí
účastníky únorové akce. Žádáme vás proto, abyste jim laskavě předali tento náš vzkaz: „Nezáleží
na způsobu seznámení ani na místě, důležité je
dostat příležitost. Přejeme vám, abyste dnešní
večer využili stejně dobře jako my před dvěma
lety. Uprostřed svého života jsme zde potkali svého nového životního partnera, toho nejlepšího na
celém světě, třikrát lepšího, než jsme vůbec doufali :) Toto představení tak výrazně změnilo náš
následující život. Ten dostal znovu smysl a změnil
se v ráj na zemi. Každý náš den je od té doby
ten nejkrásnější. Rozhlédněte se teď kolem sebe
a buďte otevřeni novému začátku. Možná budete
na konci večera překvapeni a nadšeni stejně jako
my před dvěma lety.“
Srdečně vás všechny zdraví
Petr a Irena
Vánoční festival
ní atmosféru a odpočinout si od předvánočního shonu. Letos jsme do Prahy pozvali Divadlo
Andreja Bagara z Nitry, Divadlo Drak z Hradce
Králové a Divadlo loutek Ostrava. Pro děti jsme
v Divadle ABC připravili výtvarné dílničky vycházející z tradičních českých zvyků a Mikulášskou
besídku, dospělí si zatím mohli užít malé občerstvení v divadelním foyer.
Světový den učitelů
U příležitosti Světového dne učitelů nabízíme
pedagogům cenově zvýhodněné vstupenky na
vybrané představení. Pořádáme také malé setkání, během něhož představujeme učitelům
vhodné inscenace, které jejich žáky seznámí
s klasickými díly světové i české dramatiky
a s divadelními adaptacemi významných literárních děl. Pro zájemce jsme připravili i metodické
materiály k jednotlivým hrám, které by pedagogickým pracovníkům měli ulehčit následnou
diskuzi o představení. Podporujeme tak výchovu
a vzdělávání mladých diváků.
500. repríza inscenace Shirley Valentine
Vánoční festival se v letošním roce konal již po
páté. Diváci si opět mohli vybrat ze čtyř inscenací s vánoční tematikou, naladit se na advent-
One woman show Simony Stašové Shirley Valentine oslavila v úterý 15. září v Divadle ABC
500. reprízu. Bravurní komedie Willyho Russella
o hledání sebe sama měla premiéru v roce
2008, od té doby se stala jednou z nejoblíbenějších inscenací Městských divadel pražských
a navštívilo ji přibližně 250.000 diváků. Městská
divadla pražská připravila pro Simonu Stašovou
k 500. repríze speciální překvapení, poprosila
diváky, aby v jednu chvíli zapálili 500 zapalovačů
a vytvořili tak pomyslných 500 svíček na dortu.
Hosté divadla
v roce 2015
Hosté divadla
V roce 2015 jsme na jevištích divadel
ABC a Rokoko přivítali následující
hosty:
DIVADLO POD PALMOVKOU
Pozoruhodný amatérský soubor, který pravidelně vystupuje na Malé scéně ABC. Spolek působí
v Praze už od roku 1985 a připravuje nejméně jednu premiéru ročně. Většinou se jedná
o komorní projekty. Sumus má na kontě i řadu
ocenění z nejrůznějších přehlídek – za herecké
výkony, inscenační počiny, scénografii a choreografii.
AGENTURA FDA
– NÁVŠTĚVY U PANA GREENA
SKOŘEPINKY NA CIBULCE
Vtipný i dojemný příběh lásky a odpouštění, ve
kterém podávají skvělé herecké výkony Stanislav Zindulka a Matěj Hádek. Představení pravidelně hostuje v Divadle Rokoko.
Divadlu pod Palmovkou jsme jako naší sesterské
organizaci poskytli pomoc a útočiště po celou
dobu, kdy se divadlo rekonstruovalo. Do podzimu 2015 v prostorách Divadla ABC uvádělo inscenace Edith a Marlene, Králova řeč a Tramvaj
do stanice Touha.
AGENTURA FDA
– ROMANTICKÝ VÍKEND
PRAŽSKÝ DIVADELNÍ SPOLEK SUMUS
Pravidelný pořad herecké legendy Luby Skořepové a moderátora Aleše Cibulky se konal v kavárně Divadla ABC jednou měsíčně. Jednalo se
o částečně improvizované povídání, ve kterém
Luba Skořepová hovořila o své herecké profesi
a vzpomínala na slavné kolegy.
120 | výroční zpráva | Hosté divadla
Je to už dvacet tři let, co uznávaný dramatik napsal hořkosladkou komedii Romantický víkend,
a přesto se hraje dodnes. Představení pravidelně
hostuje v Divadle Rokoko.
Hosté divadla
AGENTURA HARLEKÝN
– FILUMENA MARTURANO
s mentálním postižením. Poskytuje kvalitní náplň volného času a umožňuje těmto lidem rozvinout své schopnosti, najít smysl své práce
a integrovat se do společnosti.
ČESKÁ OBEC SOKOLSKÁ
ZÁKLADNÍ UMĚLECKÁ ŠKOLA
JIŽNÍ MĚSTO
V tomto představení ztvárnila hlavní roli jedna
z největších hereckých osobností své generace
Simona Stašová, která k Městským divadlům
pražským neodmyslitelně patří. Jejím hereckým partnerem je Svatopluk Skopal. Představení
v roce 2015 hostovalo v Divadle ABC.
Po pěti letech, kdy se na různých místech republiky konala představení Prodané nevěsty
v nastudování sokolských souborů, se v neděli
4. října 2015 uskutečnila v téměř vyprodaném
pražském Divadle ABC derniéra.
STUDIO OÁZA
„Tančíme a dovádíme aneb Na prázdniny zálusk
máme“ 7. 6. 2015 v Divadle ABC. Svou činností se snažíme podporovat i možnost prezentace
žáků základních, středních a uměleckých škol.
Loni to byla právě ZUŠ Jižní Město.
Pravidelné každoroční vystoupení klientů Studia Oáza – neziskové organizace, která nabízí
kulturní, vzdělávací a umělecké aktivity pro lidi
Hosté divadla | výroční zpráva | 121
Výkonové
ukazatele
Návštěvnost a tržebnost, náklady na jednotlivé inscenace
Výkonové ukazatele / Divadlo ABC
Divadlo ABC
ukazatel
měrná
jednotka
plán
2015
skutečnost
k 31. 12. 2015
% plnění
srovnatelná skutečnost za stejné
období min. roku
index
2015/2014
Představení na vlastní scéně
počet
340
318
94 %
337
94 %
z toho: vlastním souborem
počet
290
290
100 %
289
100 %
počet
50
28
56 %
48
58 %
Představení na zájezdech
počet
20
26
130 %
16
163 %
Představení hostujících souborů
tj. pronájem divadla cizím subjektům
počet
-
-
-
-
-
Návštěvníci na vl. scéně celkem:
počet
120 000
113 872
95 %
120 017
95 %
počet
110 000
103 365
94 %
104 549
99 %
spolupořadatelství/hostování
počet
10 000
10 507
105 %
15 468
68 %
Tržby - výnosy z hl. činnosti celkem:
tis. Kč
25 000
29 664
119 %
25 196
118 %
z toho: ze vstupného na vl. scéně vl. souborem
tis. Kč
20 500
26 064
127 %
22 265
117 %
ze spolupořadatelství/koprodukce
tis. Kč
800
565
71 %
616
92 %
ze zájezdů
tis. Kč
1 400
2 022
144 %
1 316
154 %
ostatní výnosy
tis. Kč
2 300
1 013
44 %
999
101 %
Tržby - výnosy z doplň. činnosti celkem:
tis. Kč
2 250
1 154
51 %
786
147 %
z toho: za pronájmy divadel. sálu
tis. Kč
200
474
237 %
120
395 %
za pronájmy ostatních prostor
tis. Kč
600
608
101 %
599
102 %
ostatní výnosy z DČ
tis. Kč
1 450
72
5%
67
107 %
Doplatek hl. m. Prahy na 1 představení na vl. scéně
v Kč
10 1729
10 7719
106 %
97 389
111 %
Doplatek hl. m. Prahy na 1 návštěvníka na vl. scéně
v Kč
288
301
105 %
273
110 %
počet
143 700
136 700
95 %
14 3671
95 %
Návštěvnost na vl. scéně
%
84
83
99 %
84
99 %
Tržebnost na vl. scéně
%
65
76
117 %
61
125 %
Průměrná cena vstupenky
Kč
178
234
131 %
191
123 %
počet
3
4
133 %
3
133 %
Nabídnutá místa, kapacita divadla
Počet premiér
Procento návštěvnosti: poměr mezi skutečným počtem návštěvníků a počtem nabízených míst.
Procento tržebnosti: poměr skutečných tržeb a maximální ceny vstupného při vyprodaném představení.
124 | výroční zpráva | Výkonové ukazatele
Výkonové ukazatele / Divadlo Rokoko
Divadlo Rokoko
ukazatel
měrná
jednotka
plán
2015
skutečnost
k 31. 12. 2015
% plnění
srovnatelná skutečnost za stejné období
min. roku
index
2015/2014
počet
260
236
91 %
262
90 %
počet
250
225
90 %
250
90 %
počet
10
11
110 %
12
92 %
počet
10
11
110 %
12
92 %
počet
-
-
-
-
-
počet
45 000
38 284
85 %
43 623
88 %
počet
40 000
36 051
90 %
41 187
88 %
počet
5 000
2 233
45 %
2 436
92 %
spolupořadatelství/koprodukce
tis. Kč
10 650
6 903
65 %
7 140
97 %
tis. Kč
8 500
5 790
68 %
5 956
97 %
tis. Kč
150
176
117 %
160
110 %
ze zájezdů
tis. Kč
800
614
77 %
664
92 %
ostatní výnosy
tis. Kč
1 200
323
27 %
360
90 %
tis. Kč
50
58
116 %
79
73 %
tis. Kč
0
58
0%
79
73 %
tis. Kč
0
0
0%
0
0%
tis. Kč
50
0
0%
0
0%
v Kč
88 688
96 764
109 %
83 511
116 %
v Kč
512
596
116 %
502
119 %
počet
51 300
46 942
92 %
52 418
90 %
%
88
82
93 %
83
99 %
%
65
58
89 %
52
112 %
Kč
192
156
81 %
140
111 %
počet
3
2
67 %
3
67 %
Počet premiér
Výkonové ukazatele | výroční zpráva | 125
Výkonové ukazatele / Městská divadla pražská celkem
Městská divadla pražská celkem
ukazatel
měrná
jednotka
plán
2015
skutečnost
k 31. 12. 2015
% plnění
srovnatelná skutečnost za stejné
období min. roku
index
2015/2014
počet
600
554
92 %
599
92 %
počet
540
515
95 %
539
96 %
počet
60
39
65 %
60
65 %
počet
30
37
123 %
28
132 %
počet
-
-
-
-
-
počet
165 000
152 156
92 %
163 640
93 %
počet
150 000
139 416
93 %
145 736
96 %
počet
15 000
12 740
85 %
17 904
71 %
tis. Kč
35 650
39 614,2
111 %
35 416
112 %
tis. Kč
29 000
31 854,1
110 %
28 220
113 %
tis. Kč
950
740,5
78 %
776
95 %
ze zájezdů
tis. Kč
2 200
2 636,9
120 %
1 979
133 %
ostatní výnosy
tis. Kč
3 500
4 382,8
125 %
4 441
99 %
tis. Kč
2 200
2 872,9
131 %
2 502
115 %
tis. Kč
200
540,0
270 %
200
270 %
tis. Kč
600
624,1
104 %
599
104 %
tis. Kč
1 400
1 708,8
122 %
1 703
100 %
v Kč
96 078
10 3052
107 %
91 319
113 %
v Kč
349
375
107 %
334
112 %
počet
195 000
183 642
94 %
196 089
94 %
%
85
83
98 %
83
100 %
%
65
72
111 %
59
122 %
Kč
182
214
118 %
177
121 %
počet
6
6
100 %
6
100 %
Počet premiér
Výkonové ukazatele / Městská divadla pražská celkem
Tanec smrti
Tabulka nákladů / Divadlo ABC
Divadlo ABC
Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2015
Pořizovací náklady
Autorské honoráře
Náklady celkem
věcné
inscenátoři
hosté
tantiémy %
tantiémy (tis. Kč)
(tis. Kč)
César a Drana / od března pozastaveno
15 614
35 000
252 100
16
88
391
České Vánoce
90 161
43 000
1 202 767
13
435
1 771
Dobře rozehraná partie
206 498
196 500
759 825
16,8
1 405
2 568
Pan Kaplan má třídu rád
297 478
292 800
5 942 652
16
4 796
11 329
Král Lear
719 790
388 379
1 232 800
10
225
2 566
Holky z kalendáře
456 062
110 000
1 168 540
17,9
1 073
2 808
Bedřich Smetana: The Greatest Hits
364 188
297 270
2 517 750
16,5
723
3 902
Drž mě pevně, miluj mě zlehka
461 003
317 425
1 349 780
17,1
657
2 785
Sen čarovné noci
516 135
257 500
897 790
9,5
151
1 822
Bylo nás pět
333 975
264 110
638 580
17
260
1 497
Listopad
244 577
186 420
724 500
13
433
1 588
V+W Revue
567 446
316 990
839 650
18
471
2 195
Lakomá Barka
42 115
62 500
537 000
18,5
572
1 214
Shirley Valentine
117 392
15 600
4 073 040
15
4 791
8 997
Vše o mé matce
374 645
171 200
991 385
16
377
1 914
Rváč
227 272
115 000
453 780
9
58
854
Markéta Lazarová
351 950
252 500
373 800
7
46
1 024
Tanec smrti
122 064
55 500
93 500
7
8
279
Vím, že víš, že vím...
437 480
26 000
621 000
20
797
1 881
Derniéry Divadlo ABC
Premiéry Divadlo ABC
Romulus Veliký
743 721
201 690
220 200
14
63
1 229
Na miskách vah
470 884
216 480
44 000
15,2
18
749
Tabulka nákladů / Divadlo Rokoko
Divadlo Rokoko
Tabulka nákladů na jednotlivé inscenace k 31. 12. 2015
Pořizovací náklady
Autorské honoráře
Náklady celkem
věcné
inscenátoři
hosté
tantiémy %
tantiémy (tis. Kč)
(tis. Kč)
Oddací list
71 336
59 600
1 674 170
12,6
558
2 363
Hráči
129 348
118 900
2 975 350
9,5
525
3 749
Fialové Květy štěstí / pozastaveno od 2014
113 744
159 000
806 700
13,5
230
1 309
Důkaz
220 693
186 000
771 210
15,2
183
1 361
Želary
173 062
180 000
1 150 580
13,5
148
1 652
Sebevrah
144 934
62 788
658 045
9
70
936
Kancl
355 467
189 000
546 500
14
286
1 377
Věštkyně, vraždy a jasnovidci
279 602
228 000
500 600
9
121
1 129
Molly Sweeney
38 137
135 500
142 960
13,5
83
400
Kdo se bojí Virginie Woolfové?
249 956
191 500
436 320
15
172
1 050
Burundanga
359 337
211 050
0
12
72
642
Veterán
337 698
270 000
429 900
13
51
1 089
Úsměv Dafné
311 348
146 000
510 480
14
103
1 071
A voda stoupá
320 313
111 250
135 000
13
76
643
Happy End
355 804
241 000
143 500
14
66
806
338 116
90 500
84 600
13
17
530
Derniéry Divadlo Rokoko
Premiéry Divadlo Rokoko
Zpráva
o výsledku hospodaření
Zpráva o výsledku hospodaření
Zpráva o výsledku hospodaření Městských divadel pražských v plném znění tvoří druhou samostatnou část této Výroční zprávy. Zde uvádíme základní
ekonomické tabulky, které analyzují hospodaření Městských divadel pražských v hlavní činnosti (tabulka č. 1) a doplňkové činnosti (tabulka č. 2).
Rozbor hospodaření PO za rok 2015
Hlavní činnost (tabulka č. 1)
Schv. rozp.
2015
Uprav. rozp.
k 31. 12. 2015
Skutečnost
k 31. 12. 2015
% plnění
k UR
Skutečnost
k 31. 12. 2014
(v tis. Kč)
VÝNOSY celkem (mimo účet 672)
35 650,0
40 933,0
39 614,2
96,8 %
35 416,0
z toho: ze vstupného na vl. scéně
29 000,0
31 854,0
31 854,1
100,0 %
28 220,0
950,0
741,0
740,5
99,9 %
776,0
ze zájezdů
2 200,0
1 637,0
2 636,9
100,0 %
1 979,0
ostatní výnosy
3 500,0
5 701,0
4 382,8
76,9 %
4 441,0
93 297,0
100 732,1
96 705,0
96,0 %
90 116,0
ze spolupořadatelství
NÁKLADY celkem
z toho (vybrané položky):
Spotřebované nákupy
4 075,0
4 333,0
4 330,8
99,9 %
3 805,0
z toho: spotřeba materiálu (501)
1 825,0
2 546,0
2 544,8
100,0 %
1 758,0
2 250,0
1 787,0
1 786,0
99,9 %
2 047,0
31 381,0
37 422,0
34 732,6
92,8 %
32 841,0
z toho: opravy a udržování (511)
2 100,0
6 357,0
3 666,4
57,7 %
4 308,0
cestovné (512)
250,0
187,0
186,7
99,8 %
221,0
náklady na reprezentaci (513)
350,0
364,0
393,9
108,2 %
352,0
5 500,0
5 333,0
5 333,3
100,0 %
6 127,0
spotřeba energie (502)
Služby
nájemné a služby (nebyt. prost.) (518)
úklid (518)
100,0
208,0
207,6
99,8 %
661,0
výkony spojů (518)
330,0
324,0
323,6
99,9 %
192,0
honoráře exter. umělců (518)
10 211,0
9 982,0
9 982,3
100,0 %
10 264,0
tantiémy (518)
4 350,0
5 066,0
5 066,0
100,0 %
4 111,0
propagace (518)
2 500,0
3 558,0
3 557,3
100,0 %
2 381,0
132 | výroční zpráva | Zpráva o výsledku hospodaření
Hlavní činnost (tabulka č. 1)
Schv. rozp.
2015
Uprav. rozp.
k 31. 12. 2015
Skutečnost
k 31. 12. 2015
% plnění
k UR
Skutečnost
k 31. 12. 2014
(v tis. Kč)
Osobní náklady
46 881,0
47 032,1
45 952,2
97,7 %
43 718,0
z toho: mzdové náklady (521 030x)
32 181,0
32 294,5
31 228,5
96,7 %
29 437,0
ostatní osobní náklady (521 031x)
3 050,0
2 910,0
2 892,8
99,4 %
2 923,0
zákonné soc. pojištění (524)
11 150,0
11 332,6
11 319,5
99,9 %
10 753,0
320,0
313,0
312,5
99,8 %
473,0
30,0
22,0
22,0
100,0 %
38,0
230,0
206,0
203,0
98,5 %
293,0
z toho: sml. pokuty a úroky z prodlení (541)
0,0
1,0
0,8
80,0 %
0,0
jiné pokuty a penále (542)
0,0
1,0
1,0
100,0 %
4,0
zák. soc. náklady - FKSP (527 030x)
Daně a poplatky (53x)
Ostatní náklady
0,0
24,0
24,2
100,8 %
40,0
Odpisy dlouhodobého majetku
manka a škody (547)
7 870,0
7 870,0
7 617,8
96,8 %
6 942,0
z dotace hl. m. P. - zdroj 416 (551 03xx–08xx)
7 870,0
7 870,0
7 617,8
96,8 %
6 942,0
0,0
0,0
0,0
2 830,0
3 847,0
3 846,6
0,0
0,0
0,0
Hospodářský výsledek
-57 647,0
-59 799,1
-57 090,8
95,5 %
-54 700,0
Neinvestiční příspěvek
ze stát. dotace a zahraničí (551 09xx)
Drobný dlouhod. majetek (558)
Daň z příjmů (591)
0,0
100,0 %
2 479,0
0,0
57 647,0
59 799,1
59 799,1
100,0 %
58 891,0
Státní dotace
-
-
0,0
-
-
Ostatní (672)
-
-
0,0
-
-
0,0
0,0
2 708,3
-
4 191,0
Celkový výsledek hospodaření
*) Ve sloupci skutečnost uvádějte:
- v řádku neinvestiční příspěvek skutečně poskytnuté finanční prostředky v roce 2015 plus případný proúčtovaný odvod z fondu investic za současného zvýšení neinvestičního příspěvku
- v řádku státní dotace skutečně poskytnuté fin. prostředky ze státního rozpočtu prostřednictvím hl. m. Prahy
- v řádku ostatní proúčtované fin. prostředky na účtu 672, např. odpisy ze st. dotace, OPPK, dotace ze stát. fondů, MČ, Agentur atd.
Zpráva o výsledku hospodaření | výroční zpráva | 133
Doplňková činnost (tabulka č. 2)
Schv. rozpočet 2015
Skutečnost k 31. 12. 2015
% plnění (v tis. Kč)
VÝNOSY celkem
2 200,0
2 872,9
130,59 %
NÁKLADY celkem
z toho (vybrané položky):
1 100,0
1 149,5
104,50 %
Spotřebované nákupy
80,0
43,2
-
z toho: spotřeba materiálu
10,0
10,9
-
spotřeba energie
35,0
32,3
-
570,0
593,8
104,18 %
z toho: opravy a udržování
0,0
0,0
-
cestovné
0,0
0,0
-
nájemné a služby (nebyt. prost.)
160,0
158,7
-
úklid
10,0
0,0
-
výkony spojů
10,0
0,0
-
Osobní náklady
300,0
317,6
105,87 %
z toho: mzdové náklady (521 003x)
Služby
222,0
228,2
-
ostatní osobní náklady
0,0
87,2
-
zákonné soc. pojištění
75,0
0,0
-
zák. soc. náklady - FKSP
3,0
2,2
-
Daně a poplatky (53x)
0,0
0,0
0,00 %
Ostatní náklady
0,0
0,0
-
z toho: sml. pokuty a úroky z prodlení
-
0,0
-
jiné pokuty a penále
-
0,0
-
manka a škody
-
0,0
-
0,0
0,0
-
z toho: z budov a staveb (558)
-
0,0
-
zařízení (551)
-
0,0
-
Odpisy dlouhodobého majetku
134 | výroční zpráva | Zpráva o výsledku hospodaření
Drobný dlouhod. majetek (558)
Daň z příjmů (591)
Hospodářský výsledek
0,0
0,0
-
150,0
162,0
108,01 %
1 100,0
1 723,4
156,67 %
Zpráva o výsledku hospodaření | výroční zpráva | 135
Podporovatelé,
dárci, mecenáši, sponzoři
Podporovatelé
Vím, že víš, že vím...
138 | výroční zpráva | Podporovatelé
Podporovatelé
Významní partneři divadla
EVIONT
Pavel Parma
Podporovatelé | výroční zpráva | 139
OBSAH
dárci, mecenáši, sponzoři
100 let Divadla Rokoko, slavnostní večer
OBSAH
POSLÁNÍ 3
ÚVODNÍ SLOVO ŘEDITELE 4
ORGANIZAČNÍ STRUKTURA 7
Soupis zaměstnanců a spolupracovníků
Soupis hostujících umělců
PREMIÉRY ROKU 201514
Údaje o datu premiéry a počtu repríz v daném roce
Komentovaný dramaturgický záměr titulu
Dramaturgický výhled na následující rok
REPRÍZOVANÉ TITULY26
Údaje o datu premiéry, počtu repríz v daném roce, celkovém počtu repríz
Ohlasy v tisku
Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů48
ÚČAST NA FESTIVALECH V ROCE 2015
100
PROJEKTY MĚSTSKÝCH DIVADEL PRAŽSKÝCH
104
HOSTÉ DIVADLA 118
VÝKONOVÉ UKAZATELE
122
Tabulka návštěvnosti a tržebnosti, tabulka nákladů na jednotlivé inscenace
ZPRÁVA O VÝSLEDKU HOSPODAŘENÍ
PODPOROVATELÉ, DÁRCI, MECENÁŠI, SPONZOŘI
142 | výroční zpráva | OBSAH
131
137
Půlrok s V+W aneb od Wericha do Voskovce
OBSAH | výroční zpráva | 143

Soupis PR článků, TV a rozhlasových šotů

Transkript

Podobné dokumenty

výroční zpráva 2009