Logistika v praxi

Plánování v˘roby zaloÏené na teorii
omezení
Teorie omezení (Theory of constraints) je rozpracována v publikacích Eliahu
M. Goldratta (The Goal, The Race, It Is Not Luck a dalších). Některé z nich
byly vydány také v českém překladu (Cíl, Kritický řetěz). V naší odborné praxi
jsou tyto myšlenky uváděny také pod názvem teorie úzkých míst.
Úzké místo
Teorie omezení vychází z toho, že jakýkoli systém (a tedy i systém výrobní)
nebude nikdy v měnícím se prostředí tak vyvážený, aby v něm nebylo úzké
místo. Úzké místo (anglicky bottle-neck) je nejslabším článkem, který určuje
celkový výkon systému. Je proto potřeba zajistit, aby bylo plně využito. Na
druhé straně nemá smysl zatěžovat neúzkoprofilová pracoviště většími objemy
výroby, než pojme úzké místo. To, že neúzké místo je v činnosti, nelze ztotožňovat s jeho účelným využitím a může být dokonce nositelem ztráty (neboť vyrábí do zásob, které nelze zpracovat). Nemusí jít jen o kapacitní úzké místo. Úzkým místem může být nevhodná motivace, nevhodný styl řízení apod.
Základními tezemi teorie omezení jsou:
• Suma jednotlivých optim (ve smyslu co největšího výkonu každého pracoviště) není rovna celkovému optimu.
• Hodina kapacity ztracená na úzkém místě znamená ztrátu hodiny pro celý
systém.
• Hodina získaná na pracovišti, které není úzkým místem, je bezvýznamná.
• Úzká místa určují jak průběh procesů, tak i zásobu.
Práce s úzkými místy
Vyhledávání úzkých míst a soustředění se na ně při řízení se musí stát nepřetržitým procesem. Má probíhat v těchto krocích:
1. Identifikuj úzké místo systému.
2. Rozhodni, jak využít úzké místo.
3. Podřiď vše ostatní výše uvedenému rozhodnutí.
4. Nejsou-li kroky 2 a 3 řešením, pozvedni výkon úzkého místa zásadnějšími
opatřeními.
5. Je-li vyřešeno úzké místo, vrať se zpět ke kroku 1. Nedovol, aby se úzkým
místem stala tvá netečnost!
V uvedených pěti krocích je skryta závažná myšlenka: po identifikaci úzkého
místa se snažíme nejprve (v kroku 2) nalézt a uplatnit jednoduchá opatření k jeho
lepšímu využití. Znamená to zejména:
• přisouvat meziprodukty k úzkému místu s potřebným předstihem (vytvářet
„časové zásobníky“),