sylabus_2016_08 (922476) - Petra Marikova Vlckova

Západočeská univerzita v Plzni – Univerzita třetího věku – ak. rok 2015/2016
Úvod do zahraničních vztahů starověkého Egypta – druhá polovina 2. tisíciletí.
Ramessovské období (19. a 20. dynastie)
Petra Maříková Vlčková
10.05.2016
RAMESSOVCI – 19.-20. DYNASTIE:
19. dynastie: 1295-1186 BC: Ramesse I., Seti I., Ramesse II., Merenptah, pozdní 19.
Dynastie (Amenmesse, Seti II., Siptah, královna Tausret, )
20. dynastie: 1186-1069 BC: Setnacht, Ramesse III.-XI. Nástupnictví po Ramessi III.:
jeho rodinná linie. Vzor vlády: Ramesse II.
Vztahy Egypta a Předního východu v ramessovském období (19. dynastie:
Ramesse II. (od 4. výpravy) a další): Ramesse II.: 67 let vlády. Rozsáhlý stavební
program: záznam úspěchů jeho vlády: Karnak, Luxor, Abydos, Abů Simbel, Ramesseum
apod.
Výpravy:. Po Kadeši: neklid v J Levantě a v Zajordánsku: vznik samostatných států Moab
a Edom. Obr. 1, 2
4. výprava v 8./9. RV: zisk přístavů Akra (S Palestina), Tyr, Sidon, Byblos, měst Irqata a
Simyra (Libanon) a Tunip (Sýrie) – tj. dočasně vliv na oblast Kadeše a S Amurru. Chetité
nereaguji kvůli vnějším a vnitřním problémům jejich říše: spory Muršiliho III. (původním
jménem Urchi-tešub) a Chattušiliho III.
Nelegitimní syn krále Muvatalliho II. Urchi-tešub se chopil trůnu jako Muršili III.
(1272/1271-1265 BC). Asyřané definitivně dobili říši Mitanni (Hanigalbat v
chetitštině) – oslabení pozice Muršiliho III. V 7. RV ho svrhla revolta vedená jeho
strýcem, budoucím králem Chattušilem III. Urchi-tešub je vyhoštěn do S Sýrie X
plánuje revoltu za pomoci Asýrie.
5. výprava v 10. RV: vítězné tažení do Sýrie, město Tunip
16.-18. RV: nárůst nepřátelství mezi Egyptem a říší Chatti: eskalace mocenských
bojů mezi Muršillim III. (Urchi-Tešub) a Chattušilem III. 16. RV R-II: Urchi-tešub
vyhoštěn asi na Kypr, následně utíká do Egypta (v 18. RV R-II, 1262 BC) a
Chattušili III. žádá R-II o jeho extradici. R-II v dopise uvádí, že o pohybu Urchitešuba v Egyptě nemá žádné povědomí – zhoršení vztahů mezi Egyptem a Chatti.
Státy se dostávají na práh války.
Odvrácení egyptsko-chetitské války: 18. RV R-II: asyrský král Salmanasar I. kompletně
dobývá Naharin, původní Mitanni – spojence Chetitů = Chetité chápou nutnost uzavřít
spojenectví s Egyptem.
21. RV: uzavření mírové smlouvy mezi Egyptem a říší Chatti. 1259 BC: uzavření
smlouvy inicioval Chattušili III.: nárůst hrozby ze strany Asýrie. Body: Uzavření trvalého
míru; Vzájemné respektování území; Vzájemná vojenská pomoc; Vzájemná pomoc při
vnitřních problémech – povstání; Vzájemná extradice uprchlíků; Zajištění královského
následnictví v Chatii; Seznam egyptských a chetitských božstev, která dohlížela nad
přípravou smlouvy; Kletby tomu, kdo ji poruší; Požehnání všem, co ji dodrží; Popis
chetitské královské pečetě.
1
Stabilizace situace podpořila vzájemnou a častou korespondenci (Chattušili III. a jeho
žena královna Puduchepa), výměnu darů, diplomatické sňatky, královské návštěvy a
další formy kontaktů mezi královskými rodinami Egypta a Chatti. 36. RV: návštěva
chetitského korunního prince Hišmi-šarumi v Egyptě. Možná: 40. RV: samotný Chattušili
III. do Egypta.
Chetitská královská svatba: Obr. 6. 33./34. RV: chetitská princezna, dcera Chattušiliho
III. a královny Puduchepy a sestra budoucího chetitského krále Tutchalíji IV. se stala
velkou královskou manželkou Maathorneferure (Ta, jež vidí Hora, neviditelná krása Rea).
Původní chetitské jméno není známo. Sňatek: dokončení mírového procesu započatého
uzavřením mírové smlouvy v roce 21. Vyobrazení: tzv. stéla sňatku. 2. chetitský
královský sňatek: 40./45. RV
Merenptah: 13. syn R-II., cca 1213-1203 BC. Hranice: Egypt X Chatti: na spojnici Byblos
– Damašek. Pomoc Chatti (lodě s obilím): neúroda a hladomory. 5. RV: výprava do
Palestiny: zničení měst Aškelonu, Gezeru a Janoamu: tzv. Izraelská stéla/ Vítězná stéla
krále Merenptaha. Obr. 4. Popis bojů s libyjskými kmeny a jejich spojenci – mořskými
národy. Poslední 3 řádky: boje v Kanaánu: nejstarší zmínka o Izraeli – země (kmene)
Izraelitů (y-s-ra-il). Jeden ze 4 starověkých dokladů pro toto označení: stéla krále Meši z
Moabu, stéla z Tel Danu, tzv. monolit z Kurchu. Nález: 1896 v Thébách Williamem M.
Flinders Petriem: vysoká přes 3 m
Boje s libyjskými kmeny: 5. RV.: boje s libyjskými kmeny (kmeny Libu) a jejich spojenci –
Mešveš, Ekweš, Šekeleš a Tereš: následně jsou tyto kmeny označeny jako příslušníci
tzv. mořských národů. Boje trvaly celý měsíc. Pobito 6000 lib. vojáků, 9000 zajato.
Jiholibyjské kmeny: podnítily revoltu v Núbii X rychle potlačena.
Závěr 19. dynastie: Období politického neklidu a ekonomického úpadku: boje mezi
různými větvemi královské rodiny: Amenmesse (původ neznámý) X Seti II. (syn a dědic
Merenptaha). Seti II.: uklidnění situace. Siptah (syn Setiho II.) a jeho matka královna
Tausret. Samostatná vláda Tausret – za pomoci syrského kancléře Báje (Obr. 5).
Žádné doklady vojenských aktivit v Kanaánu X Egypt ovládá Kanaán. Jména panovníků
na lokalitách v Kanaánu a doklady těžby mědi Serábit el-Chádimu a Timně.
20. DYNASTIE
Ramesse III.: Postupný nárůst neklidu ve Středozemí a Libyi. Obr. 3, 7
5. RV: koalice libyjských kmenů (Libyjci, Mešveš, Sepedové) napadá Z deltu. Údajný
důvod: R-III dosazuje jako náčelníka kmene Cemehu dítě. R-III uvádí úplné vítězství
8. RV: tato hrozba zasáhla celé východní Středomoří. Pohyb obyvatel: ca. Kolem 1200
BC, délka trvání ca. 50 let. Důvody: klimatické (sucha), hladomory, tlak a pohyb nomádů
v JV Evropě uvedl do pohybu obyvatele Egejdy – lavinový efekt
Tzv. mořské národy: noví nepřátelé (Peleseté/Filištíni, Cekkerové, Veševešové), staří
nepřátelé (Šardané/Šardana, Terešové, Šeklešové, Déniové)
Původ: Filištíni: Anatolie/Egejda; Cekkerové: SZ Anatolie; Vešveš: Anatolie. Šardana: S
Sýrie (následně odcházejí na Sardinii); Tereš: Lýdie (Z Anatolie), Šekleš: J Itálie?
(následně na Sicílii) a Dénia: Danaoi (známí z Illiady?) – Kilíkie (SV Anatolie).
Šardané a Déniové: známí již ve 14. st. BC; Tereš a Šekleš: doba vlády Merenptaha.
2
Další problematické skupiny X nejsou v textech R-III zmíněni: Lukkové (Lýkie v SZ
Anatolii) a Ekvešové (Z Anatolie).
Rozvrácení Chatti: Šuppiluliuma II. bojuje s nájezdníky z Kypru a zároveň je na souši
napaden konfederaci mořských národů.
Důvody rozpadu Chatti: narůstající tlak nepřátelských Assyřanů v S Iráku; občanské
nepokoje ve V Anatolii; rebelie v Z Anatolii; nepřátelství a nájezdy severních kmenů
Kaška; vnitřní nepokoje v rámci vlastní Chatti; pobřežní nájezdy konfederace mořských
národů = narušení vratké rovnováhy a rozvrácení
Bitva u Djahi: R-III. zastavil invazi mořských národů na souši i na moři. Vyobrazení:
vozy tažené voli, s ženami dětmi a majetkem = masová migrace uprchlíků a osadníků
spíše než nájezdníci (Obr. 8). Bitva u Djahi: kdesi v Palestině – zastavení postupu po
souši.
Námořní bitva: Obr. 9. Opevnění ústí nilských ramen – odražení nepřátel. Vítězství:
připsáno Amonreovi. Vyobrazení: zádušní chrám R-III v Medínit Habu. Výsledek: R-III
umožnil části Filištínců a Cekkerů usadit se na pobřeží Palestiny (J od Megidda)
Druhá libyjská invaze: 11. RV: koalice kmenů Libu, Mešveš a pěti dalších (včetně
Sepedů). Libyjci vnikli do Z delty X eg. armáda je vyhnala a na Z cípu delty je porazila –
výrazné zapojení pevností podél Z hranice delty (obr. 12). Zajat velitel Mešvešů: Mešer
Přes údajné vítězství Egypťanů během následujících 17 let Libyjci opakovaně pronikají
až k Thébám: ostraka z Dér el-Medíny – dělníci zastavují práce na královských
hrobkách.
Další výpravy R-III.: Eg. panství v Levantě: oslabeno X v podstatě nedotknuté. Malá
výprava proti Edomu: ochrana eg. zájmů v oblasti těžby mědi. Sinaj: chrám a těžba v
Serábit el-Chádimu, Timně (J Negev, Izrael – Eilat; chrám bohyně Hathory: obr. 11)
Vyslána výprava do Puntu přes Východní poušť
POZDNÍ RAMESSOVSKÉ OBDOBÍ (20. DYNASTIE): Velmi málo informací o vztazích k
okolním oblastem: postupný úpadek moci Egypta.
Ramesse IV.: vojenské aktivity na Sinaji na v Palestině; Núbie: těžba v oblasti 2.
kataraktu u Buhénu
Ramesse VI.: poslední NK panovník výrazněji doložen ve východním Středomoří. Vyslal
poslední známou expedici do Serábit el-Chádimu, Sinaj (Obr. 13). Núbie: jeho nápisy i J
od 3. kataraktu
Ramesse IX.: Alespoň určitá stabilizace: PV: obchod s cedrovým dřevem a lapisem
lazuli. Núbie: uznáván jako vládce minimálně k 3. kataraktu. Opakované nájezdy
libyjských kmenů
Ramesse X.: Poslední panovník uznávaný jako vládce Núbie
Ramesse XI.: Boje mezi panovníkem, Amonovými velekněžími a královským synem z
Kuše (Panehesi). Jeho vláda končí de facto rozdělením Egypta na Severní (centrum
Tanis, sídlo 21. dynastie) a Jižní (sídlo v Thébách) království a začíná Třetí přechodné
období.
VENAMONOVA CESTA DO FÉNÍCIE: Obr. 10. Datace: cca 1077-1070 BC, tj. těsně
před závěr NK: 23. RV Ramesse XI. Vyprávění o cestě thébského hodnostáře
Venamona do Byblu, kde má získat cedrové dřevo na opravu posvátné bárky boha
3
Amona. Zastávky: přístavy Tanis, Dor, Tyr a Byblos. Text není dochován kompletní:
končí vyloděním Venamona na Kypru… Fikce nebo skutečnost?
Význam: eg. vnímání vztahů s Levantou před koncem NK: nadvláda kultu boha Amona,
ztráta prestiže Egypta v dané oblasti, neschopnost Egypta uskutečnit dálkovou plavbu na
vlastních lodích.
Kontrolní otázky:
Jak se vyvíjely vzájemné kontakty mezi Egyptem a říší Chatti v době vlády Ramesse II.?
Jak vypadala situace ve východním Středomoří v době příchodu tzv. mořských národů?
O čem vypovídá Venamonova cesta do Fénície?
Bárta, M.: Sinuhetův útěk z Egypta. Egypt a Syropalestina v době Abrahámově. SetOut
1999.
Baines, J. – Málek, J.: Svět starověkého Egypta. Praha: Knižní klub 1996.
Maříková Vlčková, P. (ed.): Hroby, hrobky a pohřebiště starých Egypťanů. Praha: Libri
2009.
Shaw, I.: Dějiny starověkého Egypta. Praha: BB Art 2003.
Trigger, B.G. – Kemp, B.J. – O’Connor, D.O. – Lloyd, A.B.: Starověký Egypt. Dějiny
společnosti. Praha: Vox Globator 2004.
Verner, M. – Bareš, L. – Vachala, B.: Encyklopedie starověkého Egypta. Praha: Libri
2007. (mapa a jednotlivá hesla).
Více na: http://petra-marikova-vlckova.webnode.cz/
Srovnávací chronologie největších států druhé poloviny 2. tisíciletí
Datace
1500
1450
1400
Mitanni
Parrattarna
Babylonie
Asýrie
Chetité
Egypt
Amenhotep I
Thutmose III
Amenhotep III
Aššur-uballit I
Achnaton
Artatama I
KadašmanEnlil I
1350
Tušratta
Burnaburiáš II
Šattivaza
Šuppiluliuma I
Muršili II
Kirigalzu II
1300
Adad-nárárí I
Muvatalli I
ELAM
1250
Kadašman-Enlil
II
Salmanasar I
Kaštiliaš IV
TukultíNinurta I
Untaš-Napiriša
1200
Muvatalli II
Ramesse II
Chattušili III
Tutchalija IV
Šuppililiuma II
Merenptah
Šutruk-Nahhunte
Kutir-Nahhunte
1150
Ramesse III
4
Šilhak-Inšušinak
Aššur-réša-iši I
Nabukadnezar I
1100
Tiglatpilesar I
1. Obchodní kontakty Egypta Nové říši.
2. Přední východ za vlády Ramessovců.
3. Postup tzv. mořských národů za vlády Ramesse III. východním Středomořím
5
4. Vítězná stéla
panovníka
Merenptaha
5. Reliéf zobrazující
klečícího kancléře Báje.
6. Tzv. stéla sňatku z 33./34. RV
Ramesse II.
7. Místa ve východním Středomoří, která byla poničena přibližně
kolem r. 1200 BC, tj. v souvislosti s nájezdy tzv. mořských národů
8. Příklad vozu
Filištínů
9. Vyobrazení (z
Medínit Habu)
námořní bitvy
Ramesse III.
s mořskými
národy v ústí Nilu.
6
10. Trasa
Venomonova
putování z Tanidy
přes Dor, Tyr do
Byblu na
následně na
Kypr.
11. Rekonstrukce svatyně Hathory
v Timně, Izrael
12. Ramessovské pevnosti podél
Z hranice delty Egypta.
13. Půdorys
chrámu v Serábit
el-Chádimu, Sinaj
– zdroj mědi.
7