14. ARCHITEKTURA 1. POL. 20.STOL. Architektura

14. ARCHITEKTURA 1. POL. 20.STOL.
(KUBISMUS, FUTURISMUS, DYNAMISMUS, EXPRESIONOSMUS, INDIVIDUALISTICKÁ MODERNA,
NEOPLASTICIZMUS, PURISMUS, KONSTRUKTIVISMUS, BAUHAUS, FUNKCIONALISMUS,
TRADICIONALISMUS)
Architektura českého kubismu
nonkonformismus – nepřizpůsobivost – vyhrocení vztahu umělce a publika – důležitý je proces um.tvorby, není svázán
vkusem diváka – volnost výrazových prostředků – cesta proti secesi – vznik mnoha směrů, programů – tzv. –ismů
moderní psychoanalýza – Freud – hledání cest vycházejících z nitra umělce
-
nejvýraznější ismus – kubismus
počátek 1906-8, teoretik umění Louis Vangzelles – hodnotil negativně Braqueovy obrazy jako kubické bizarnosti ->
název „kubismus“
vnímání světa z jednoho bodu je nesmyslné – snahy o zobrazení skutečnosti na 2 rozměrné plátno (problém)
obraz Slečny z Avignonu – Picasso – snaha zobrazit z více pohledů jednu věc (také vliv afrických masek)
kubistické obrazy nejsou abstrakce, jde o snahu zobrazit vnější reálný svět (kubistickou metodou)
Analytický kubismus – láme předmět do jednotlivých částí
České země – 1911 -1. z kubistických výstav (hl. francouz. malíři)
od 1907 skupina Osma (Kubišta, Filla, Procházka, Gutfreund, Špála, ...) – ne přímo kubisté, ale počátky
České země – spojení kubismu a architektury – experiment včlenění do architektury, ovšem pouze dekorativismus na
fasádě – vnitřní prostory, půdorysy, objemy zůstaly kubismem nedotčeny.
Alois Riegel 1893 – časopis Stilfrangen – napsal, že arch. forma vzniká pouze z uměleckého chtění, tedy ne
konstrukce, provozu, materiálu
mluvčí českého kubismu: Pavel Janák
kolem 1900 – přestavby nájemních domů v Pelhřimově
pražský hradní architekt (tradicionální)
pro náš kubismus – doména Čech jsou lomené oblouky, ostré hrany, gotika – zdroje i pro kubismus
1913 – studie interiéru
- přestavby měšťanských domů v Pelhřimově – úpravy štítů, portálů – v plasticitě
Petr Kropáček – arch., básník, spisovatel
1913-14 – Pelhřimov – studie štítu spořitelny – reakce na tamější prostředí (pozdní renesance, mázhauzy, sklípkové
klenby)
Vratislav Hoffmann - 1913 – pouliční lampa na Jugmannově náměstí v Praze (dole na Václaváku)
Dům u Černé matky boží 1911-12, název odvozen z bývalého domu a sošky, která byla v jeho výklenku)
Josef Gočár – z počátků jeho tvorby, horlivý zastánce kubizující architektury, později rondokubismu, Hradec Králové
– funkcionalismus
obytný dům v pražské ul. Tycho de Brahe + plot, vstupní branka
lázně Bohdaneč – lázeňský dům – dostavba staroměstské radnice v Praze 1909 – kubistický návrh „věže“, výrazná
vstupní hmota
Josef Chochol – 1913-3 – 3 domy v Praze pod Vyšehradem, bohatá plasticita
Jiří Kroha – kubistické počátky tj. asi 1915-17
- plzeňský rodák, studoval v Praze
jeho kubistické počátky – malířské kresby – ve 20. letech tvoří i ve scénografii i v ND – propagoval velké scény
v terénu – velkolepá hra Husité (až 3000 komparsistů) – projekt skončil špatně – stěhuje se do Mladé Boleslavi, ů
Kosmonosy – zde jakýmsi městským architektem – profesura na FA VUT
mnoho kreseb (A4 pastelem), výrazné skici
1918 – studie kostela
architektonická struktura s prorostlou zelení – projekt na Hanácké divadlo v Olomouci
kubistická vila pro Kroměříž
návrh na interiér krematoria – motiv kosočtverce, který použil několikrát (i na svém náhrobku) – čtverec – v pohledu
shora je to kříž
kabaret Montmartre 1918 – interiér i plastika Evy
Kroha – kubistická forma nejen dekorací, šel více do hloubky – prostor, arch. obsah
Kroha spojuje kubismus s dalšími ismy – kubofuturimus, kubodynamismus, kubodynamofuturismus
1
Rondokubismus, obloučkový, kruhový
- až po 1.sv. válce, kosé úhly vyměněny za válcové plochy, kruhy
- dekorativismus, tradicionalismus (období mezi válkami)
absolutně dokonalý detail – dekorativní umění – art deco, zdroje lidové, slovanské, historizující (Egypt, Byzanc)
Krematorium v Pardubicích – Josip Plečnik
Pražská pojišťovna – Pavel Janák + Josef Zasche
bývalá banka čs. legií v Pze – Gočár – záliba v hodnotnějších materiálech, fasáda – Otto Gutfreund + Jan Štursa,
interiérově „těžká barevná skladba“
Futurismus, dynamismus, expresionismus
1909 – Phillipo Marinetti – 1. manifest futurismu
Významným mezníkem v evropském umění v posymbolickém a poimpresionistickém období se stal futurismus. Od něho
vedly přímo nebo zprostředkovaně cesty k různým dalším moderním směrům. Některé umělecké zásady futurismu se projevily
u nás v Neumannově civilismu, staly se jedním z pramenů českého poetismu a francouzského surrealismu, jeho vlivem prošli
také kubističtí umělci. Prvky futurismu jsou obsaženy i ve stavitelském slohu dvacátých let - konstruktivismu. Výbušná vlna
futurismu, která se zvedla už před první světovou válkou v Itálii, je vysvětlitelná jeho základními východisky. Byl obrácen k
přítomnosti a budoucnosti. Zavrhoval všechny historické tradice, akademismus a strnulé návyky v myšlení, v uměleckých
postupech a prostředcích, odmítal také psychologický zřetel ve starší literatuře. Moderní život 20. století se svou
velkoměstskou civilizací a technikou měl podle mínění jeho propagátorů proniknout do umění, přenést je do nových poloh a
setřít hranice mezi jednotlivými uměleckými druhy (např. mezi literaturou a malířstvím). Stoupenci futurismu odmítli jak
realismus, tak romantismus. Futurismus se ohlásil roku 1908 manifestem, jehož autorem byl italský básník Filippo Tommaso
Marinetti (1876-1944). Program futurismu shrnul do několika požadavků: krása neklidu, rychlosti a boje, poezie odvahy a
revolty. Příznačný byl zejména závěrečný bod manifestu: "Budeme opěvovat obrovské zástupy vyburcované prací, radostí
nebo vzpourou; budeme opěvovat mnohobarevné a polyfonní příboje revolucí v moderním velkoměstě; budeme opěvovat
tetelivý noční žár zbrojnic a loděnic pod jejich prudkými elektrickými lunami; žravá nádraží; továrny, mosty, lokomotivy s
mohutnou hrudí, klouzavý let aeroplánů." Základem futuristické poetiky byl dynamismus, projevující se jednak výrazovou
zkratkovitostí, jednak mnohotvárností a proměnlivostí básnického rytmu. Odrážel snahu o umělecký ekvivalent pohybu a
rychlosti jako typických znaků života 20. století. Druhým podstatným rysem byla jednota předmětu, prostředí a atmosféry
transformovaná do uměleckého obrazu, prolínání rovin. Aby futurismus mohl uskutečnit své záměry v praxi, provedl
obsahovou a syntaktickou destrukci věty a vytvořil teorii osvobozených slov. Slova se ve větě nebo ve verši skládala bez
ohledu na logické vazby a pravidla syntaxe. Byla odstraněna kompoziční vázanost, oslabená již předtím v impresionismu,
uvolněná grafická podoba verše (např. ve schůdkovitě psaných verších) a zrušena interpunkce. Experimentální charakter
futurismu pokračoval také odstraňováním hranic mezi uměním slovesným a hudebním nebo výtvarným. Ideologicky byl
futurismus nejednotný, a to i uvnitř samé Itálie. Připojovali se k němu umělci z řad anarchistů, syndikalisté a později také
komunisté, ale stejně tak i nacionalisté. Za první světové války sehrála kladnou roli futuristická družstva a časopis Roma
futurista, zahroceně a aktivně vystupující proti Rakousko-Uhersku. Sílící nacionalismus, předznamenaný v prvním manifestu
Marinettiho, svedl však italský futurismus na scestí. Marinetti, u něhož se projevily kromě uměleckých ambic také ambice
politické, vstoupil roku 1921 do voleb, spřátelil se s Mussolinim a roku 1924 na kongresu futuristů proklamoval futuristickofašistické souručenství. To pak dovršil ve třicátých letech při vpádu Itálie do Habeše, který ospravedlňoval, propagoval, a
dokonce básnicky oslavil. Zcela jinou podobu měl futurismus v Rusku, které se stalo jeho druhým významným centrem. Zde
se futurismus ideově spojil s proticarským a protiválečným, demokraticky naladěným hnutím a v osobě Vladimira
Majakovského (1893-1930) nalezl svého předního básníka. Majakovskij roku 1923 ve stati Futurismus dnes zásadně rozlišil
italský a ruský futurismus, konstatoval jeho příbuznost v oblasti formy, ale zásadní odlišnost v názorové rovině. V rukou
Majakovského se stal graficky výrazný verš nosnou konstrukcí sociálně pronikavých básnických, myšlenek, polemik a výzev.
Sloučil formální výboje futurismu s revolučními cíli v dílech 150 000 000, V. I. Lenin, Správná věc a stal se jedním z básníků
spoluurčujících vývoj moderní poezie. Vynikl i jako dramatik zdařilým pokusem o masový scénický projev v dramatu
Mysteria buffa a divadelními satirami Štěnice a Ledová sprcha. Originálním ruským futuristou byl básník Velemir Chlebnikov
(1885-1922), jehož Majakovskij vysoko cenil jako experimentátora, který ve své tvorbě odkryl netušené možnosti ruského
jazyka a verše (Víla a skřítek, Válka v pasti, Noc před sověty).
Futuristé byli anarchističtí bourači konvencí, vyznavači pohybu, techniky a rychlosti. Absolutně se distancovali od minulosti a
likvidovali poklidnou harmonii umění. Našli nový výraz pro pohyb rozložením předmětu na jednotlivé fáze dynamickým
opakováním. Jejich mluvčí, italský básník Filippo Marinetti, shrnul jejich postoje v Manifestu futurismu uveřejněním v roce
1909: Prohlašujeme, že se nádhera světa obohatila o novou krásu - o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou
ozdobenou velkými rourami podobnými hadům s výbušným dechem. Řvoucí automobil, jenž jako by se řítil po dělových
nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky. Musíme se osvobodit od svých starých formulí! Musíme zničit vše, co je v nás
ještě statického, klidného, včerejšího!
Výňatky z Manifestu futuristických malířù (napsaného koncem února 1910) a z Technického manifestu (napsaného 11.4.
1910)
2
CHCEME
1. zničit kult minulosti, posedlost starobylostí, pedantství a akademický formalismus
2. hluboce pohrdat všemi formami napodobování
3. velebit všechny formy originality, byť by byly sebetroufalejší a sebeagresivnìjší
4. čerpat odvahu a pýchu v nicotném nařčení z bláznovství, jímž šlehají a umlčují novátory
5. považovat umělecké kritiky za zbytečné a škodlivé
6. povstat proti tyranii slov ‚harmonie' a ‚dobrý vkus', výrazù natolik pružných, že jimi lze snadno ztrhat díla Rembrandtova i
Goyova
7. vymést z ideálního pole umění všechny již otřepané motivy a náměty
8. vyjádřit a oslavit dnešní život, neustále a bouřlivě přetvářený vítěznou vědou
PROHLAŠUJEME
1. že v malířství je naprostou nutností vrozený komplementarismus, tak jako v poezii volný verš a v hudbě polyfonie
2. že je nezbytno obecnou dynamičnost vyjadřovat jako dynamický pocit
3. že ke znázornění přírody je zapotřebí upřímnosti a panenské čistoty
4. že pohyb a světlo narušují hmotnost těles
BOJUJEME
1. proti patině a glazurám, jež mají dodat obrazùm starobylý vzhled
2. proti povrchnímu a elementárnímu archaismu, který se zakládá na vybarvování ploch a který redukuje malířství na
nemohoucí, dětinskou a groteskní syntézu
3. proti klamnému futurismu secesionistù a nezávislých, z nichž se ve všech zemích stali představitelé nového akademismu
4. proti aktu v malířství, právě tak odpornému a skličujícímu jako cizoložství v literatuře
Výňatek z Manifestu futurismu uveřejnìného v pařížském Figaru 20. února 1909:
1. Chceme opěvovat lásku k nebezpečí, návyk na energii a smělost.
2. Hlavními prvky naší poezie budou odvaha, statečnost a revolta.
3. Literatura až dosud velebila pasivní rozjímání, extázi a spánek, my chceme oslavovat výbojný pohyb, horečnatou nespavost,
poklus, salto mortale, facku, úder pěstí.
4. Prohlašujeme, že se nádhera světa obohatila o novou krásu: o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou
ozdobenou velkými rourami podobnými hadùm s výbušným dechem. Řvoucí automobil, jenž jako by se řítil po dělových
nábojích, je krásnější než Nike ze Samothraky.
5. Chceme opěvovat člověka držícího volant, jehož ideální osa prochází Zemí vrženou na okruh oběžné dráhy.
6. Básník se musí vybít vášnivě, břeskně a marnotratně, chce-li znásobit nadšené zanícení pro prvotní živly.
7. Krása je už jenom v boji. Neexistuje mistrovské dílo bez známek útočnosti. Poezie musí být prudkým útokem proti
neznámým silám, výzvou, aby se podrobily člověku.
8. Jsme na nejzazším mysu staletí. Proč se ohlížet zpět, když máme vyrazit temné dveře Nemožného? Čas a Prostor včera
zemřely. Žijeme už v absolutnu, neboť jsme již stvořili věčnou, všudypřítomnou rychlost.
9. Chceme oslavovat válku - jedinou hygienu světa - militarismus, patriotismus, destruktivní čin anarchistù, krásné myšlenky,
které zabíjejí, a pohrdání ženou.
10. Chceme bořit muzea, knihovny, potírat moralismus, feminismus a všechny oportunistické a utilitární ničemnosti...
Považujte nás za blázny. Jsme však primitivové s novou, zcela proměněnou sensibilitou. Mimo prostředí, v němž žijeme,
vládne jen tma. My futuristé stoupáme k nejvyšším a nejzářivìjším vrcholkům a prohlašujeme se za pány Světla, neboť pijeme
již z pramenù Slunce.
1913 – 14 Antonio Saint Elia – studie měst budoucnosti, koncentrace do polyfunkčního celku – křížení dopravy, hluboce
promyšlené, rozvíjení těchto myšlenek po 2SV v 60.letech 20.stol – skupina Archigram
3
vyjádření pohybu doby, rytmu moderní civilizace, uvolnění fantazie, budoucnost – futuristé se dostali do smyčky – současnost
je ihned minulostí, tudíž ztrácí význam
Umberto Boccioni – 1910 – Město se probouzí, Elastičnost
(1882 - Reggio Calabria, Itálie - 1916 - Sorte, Itálie)
Italský sochař futurismu Umberto Boccioni se zabýval zachycením pohybu. Ve svých sochách lidí nezobrazoval ani tak
postavu samotnou, jako spíše vzdušnou turbulenci, která postavy pomyslně oklopovala. Oblé a zaostřené tvary Boccioniho děl
svým podáním jen podporují dojem dynamického smyslu síly.
O svém umění a idejích futurismu Boccioni napsal: "Chceme ukázat živé předměty v jejich dynamickém růstu... všechny již
užité předměty musí být zavrhnuty, aby daly prostor našemu vířivému životu z oceli, pýchy, horečnatosti a rychlosti..."
Boccioniho slibná kariéra umělce byla zastavena v roce 1916, když byl ve svých 34 letech zabit v první světové válce.
Giacomo Balla – 1912 Automobil v plné rychlosti, Pes na šňůře, snaha o rozfázování pohybu – blízko k filmu
(1871 - Turín, Itálie - 1958 - Řím, Itálie)
Syn fotografa, Giacomo Balla, se zpočátku zabýval výhradně litografií, malování se začal věnovat až později. Prostřednictvím
svého umění se sblížil s Umbertem Boccionim, Carlem Carrou a Ginem Severinim a stal se tak jedním ze zakladatelů
futurismu, jehož manifest podepsal v březnu roku 1910. Toto hnutí prosazovalo pocit pohybu v umění jakožto hlavního
aspektu moderního věku a Ballovy práce samozřejmě tyto prvky obsahovalo. Po roce 1931 se Balla od futurismu odvrátil a
začal se věnovat malbě ve figurativním stylu. Působil také jako sochař a navrhl mnoho kusů nábytku a podílel se na navrhování
interiérů.
4
Expresionismus
– počátek v Německu 1905-6, 2 skupiny – Die Brücke, Der blaue Reiter
- pohled do lidského nitra, vnitřní emoce
- architektura antického Řecka byla pro ně zastaralou, dávno zaniklou
- inspirace v pravěku, Africe (rituální motivy)
- Ernst Kirschner: Umělec a model (1907) – tvrdá realita, ostré přechody drsných barev – tvrdé barevné
plochy bez přechodů
- Edvard Munch – Tanec života, Výkřik
- zájem o pohyb, dynamiku
- kresba tzv. křišťálového domu od Bruno Tauta – Swis RE (Foster)
- Alpine Architektur – tendence k arch. vizi která má základ v přírodě
- Skleněný dům (výstava Werkbundu 1914)
-ŽB centrální hmota s vloženým schodištěm + lehká kovová kce parabolického zakončení (skleněnákupole)
- Erich Mendelsohn 1887 – 1953
k arch. se dostal přes expresionistické malíře – i jeho tvorba
vychází z expresionisticky pojatých skic (neobsahují půdorys, jedná se o objemy)
železárny, hutě, většinou tovární objekty
- často používá motiv křivky (v nároží)
- obchodní dům ve Stuttgartu (1927-8)
- obchodní dům Schocken v Chemnitz
- obchodní d. Bachner v Ostravě
- Einsteinova věž v Postupimi 1920-1
cihel. kce, plastické prvky jsou sádrové)
- Hans Poelzig – Velké divadlo v Berlíně 1919
- Michel de Clerk – v Holandsku, režné zdivo, různé druhy skladeb zdiva + různé tvary, zaoblení
Architektura individualistické moderny
předstupněm moderních směrů, individuální přístupy architektů, které jsou později potlačeny
Holandská moderna: Hendrik Petrus Berlage – žák G.Sempera, režné zdivo, Burza v Amsterodamu 1897-1903 –
kovová střešní kce, zajímavá vnitřní hala
Francouz Toni Garnier (urbanista) – otázky oddělení průmyslu a bydlení, Lyon – nemocnice, stadion, jatka
Německo: Josef Maria Olbrich - * Opava 1867, + 1908
Secession – Vídeň – secesní stavba
Darmstadt 1908 – Kolonie pro výtvarníky – výstavní prostory, místo pro hromadnou tvorbu výtvarníků –
nefungovalo
Peter Behrens – původně malíř, 1903 – ředitel UMPRUM v Düsseldorfu, 1907 – zaměstnanec elektrárenského
podniku AEG – umělecký poradce, navrhuje množství věcí (vypínače, turbínové komponenty, pouliční osvětlení, ...)
založil ateliér specializovaný na průmysl
- budova firmy Mannesmann – Düsseldorf
- Německé vyslanectví v Petrohradě 1911-13
- 1908 – Berlín Turbínová hala
Vídeň: Karl Fischel – Nájemní dům 1909
Josef Hofmann * Brtnice u Jihlavy 1870 – 1956, Sanatorium v Purkersdorfu, Stocletův palác v Bruselu, autor mnoha
nábytkových souborů, př. křeslo „Mašina“, Velké Losiny 1920 – přestavba Zotavovny (hrázděné zdivo, stavba
připomínající něm arch. 19. stol.)
Otakar Novotný – generačně náleží Kotěrovi, Štencův dům v Pze, 1911 – režné zdivo, jednoduchá fasáda
5
Josef Gočár – Wenkův obchodní dům v Jaroměři – výrazný posun v Gočárově tvorbě, interiér – dobové
cítění, vztah ke kci, otevření vnitřního prostoru, dekorativní detaily – řešení stropu, osvětlení, ...
Hradec Králové – soubor škol, 1925 – regulační plán HK – dopravní řešení, hist. jádro – výstavba okolo, dodnes
aktuální, nadčasové
Alois Špalek – Halvsův ústav Praha
Bedřich Feuerstein (významný scénograf) + Bohumil Sláma – 1922 Krematorium v Nymburku
Jan Víšek – 1923 interiér pavilonu zemědělského muzea
Jiří Kroha – Mladá Boleslav, Kosmonosy
Průmyslová škola (M.B.) – expresionistická stavba, podobně expresionistický je Hotel na nám. v M.B.
Architekt Adolf Loos
10. 12. 1870 - Brno, Česká republika
23. 8. 1933 - Kalksburg, Rakousko
1870 - 10. prosince se narodil v Brně v rodině kamenosochaře
1885-89 - studuje Královskou státní průmyslovou školu v Liberci, 1887 se vrací do Brna, kde studuje na Německé průmyslové
škole s Josefem Hoffmannem
1889-90 - studuje na univerzitě v Drážďanech - vyhozen
1893-96 - cestuje po USA, návštěva Philadelphie, Světové výstavy v Chicagu
1896 - návrat do Brna, později odchod do Vídně
1908 - stať Ornament a zločin (vykytuje se také ve sborníku Řeči do prázdna)
1921-24 - hlavní architekt bytové správy hlavního města Vídně
1925 - po řadě realizací a zakázek odchod do Paříže
1928 - návrat do Vídně, zklamán
1928 - zatčen policií kvůli zneužívání mladých dívek
1933 - umírá 23. srpna v nervovém sanatoriu v Kalksburgu u Vídně (autor Josef Hoffmann)
přednášky Vývoj architektury III.
Realizace a projekty:
 obchod pro Goldman & Salatsch, Graben,
Vídeň, 1899
 Café Museum, Operngasse a Friedrichgasse,
Vídeň, 1899
 Byt Leopolda Langra, Vídeň, 1901
 Vlastní byt, Vídeň, 1903
 Vila Karma, Montreux, Švýcarsko, 1903-06
 Steinerovo klenotnictví, Kartnerstrasse, Vídeň,
1907
 Salon Kníže a spol., Graben, Vídeň
 Obchodní dům Goldman & Salatsch,
Michaelerplatz, Vídeň, 1909-11
 Vila Kühner, Paierbach, Dolní Rakousko
 Dům Spanner, Vídeň
 Dům Steiner, Vídeň, 1910
 Scheův dům, Vídeň, 1912
 Cukrovar, Hrušovany u Brna, 1915
 Vila majitele cukrovaru, Hrušovany u Brna,
1917
 Vila Ruffer, Vídeň, 1922
 Chicago Tribune, soutěžní projekt, 1922
 Dům Tristana Tzary, Paříž, 1926
 Vila Moller, Pötzleinsdorf, 1927-28
 Müllerova vila, Praha, 1930
Goldman & Salatsch (Looshaus)
Autor:
Adolf Loos
Místo:
Michaelerplatz 3, Vídeň, Rakousko
Realizace:
1909-11
Jedna z mála větších realizací, ve které mohl otec moderní architektury Adolf Loos představit své nadčasové
myšlení o architektuře, stojí v centru Vídně na Michaelském náměstí přímo naproti Hofburgu, vládního centra
tehdejší rakousko-uherské monarchie. Právě tato situace probudila živou diskusi o stavu architektury na počátku
tohoto století.
Roku 1908 publikoval Loos svou stať Ornament a zločin. Hlavní dogmata představená v tomto díle zhmotnil do
pevného skupenství právě v obchodním domě pro krejčovskou firmu Goldman & Salatsch. Obchodní piano
nobile domu je v exteriéru obloženo mramorem a již na kompozici okenních otvorů můžeme sledovat Loosův
raumplan. Horní patra jsou pojednána v čistě bílé omítce, jejíž prolamování okny připomíná oblíbené přirovnání
"kanálové mříže", kterou můžeme mimojiné vidět i na sídle DPmB v Brně na Novobranské. Kvalitní volba
materiálů, prostorový koncept obchodních prostor, nadčasová fasáda a duchové oko velkého mistra zapsaly tento
dům do análů světové architektury. Pravda vítězí...
6
Místo:
Larochegasse 3, Vídeň, Rakousko
Realizace: 1912
Jedna z prvních obytných realizací mistra prostoru Adolfa Loose ve Vídni. Až nezvykle modulový dům velmi
dobře využívá pochozích teras, které významnou měrou rozšiřují obytný prostor a poskytují další příklad
propojení exteriéru s interiérem.
Jasný dispoziční koncept se promítá i na fasádu - vertikála schodiště a jednotlivá patra jsou ústředním konceptem
domu. Modul 4x4 je místy patrný i na kompozici okenních otvorů. V nejvyšším podlaží se nachází samostatný
byt. I přesto, že stavebník nerealizoval všechny mistrovy prostorové objevy (různé výšky místností, vertikální
kontinuální prostory, systémy schodišť aj.) lze Scheův dům zařadit ke klasickým ukázkám Loosových
moderních vil, které až nepříjemně znepokojují myšlení architektů i po 90 letech...
Müllerova vila
Autor:
Adolf Loos
Místo:
Nad hradním vodojemem 14, Praha, Česká republika
Realizace:
1928-30
Müllerova vila v Praze-Střešovicích v ulici Nad hradním vodojemem 14, dílo architektů Adolfa Loose a Karla
Lhoty z let 1928-1930, patří nepochybně k nejvýznamnějším památkám moderní architektury ve střední Evropě.
Vyvrcholila v ní Loosova koncepce Raumplanu; architektovy dovednosti uvidět nejprve prostor "duchovým
okem", jak to Loos vyjádřil v roce 1898 v eseji "Das Prinzip der Bekleidung", a umět přitom hrát šachy v
trojrozměrné prostorové šachovnici - jak o tom psal přímo v průběhu prací na Müllerově vile, v roce 1929, v
nekrologu vídeňského truhláře Josefa Veillicha. Vynikající architekturu by Loos ani Lhota nevytvořili bez
mimořádného souznění se svými klienty, bohatým stavebním podnikatelem Františkem Müllerem a jeho chotí
Miladou. Müllera jeho nové sídlo tolik nadchlo, že dokonce zamýšlel napsat o Loosovi knihu, na které se měli
podílet ještě historik umění Antonín Matějček a spisovatel Bohumil Markalous-John.
Osudy vily po politickém převratu v roce 1948 nebyly šťastné. Zabavil ji stát. František Müller (+1951) a paní
Milada (+1968) mohli nadále užívat jen několik místností. V padesátých letech dům sloužil jako depozitář
pražského Uměleckoprůmyslového muzea. Později v něm sídlilo Státní pedagogické nakladatelství a od roku
1976 archív Ústavu marxismu-leninismu ÚV KSČ. Velkou část Loosova mobiliáře tehdy zachránilo
Uměleckoprůmyslové muzeum, Národní galerie, Západočeská galerie v Plzni a zaměstnanci Pražského ústavu
památkové péče.
Prostor vily po roce 1976 zaplnily skříně a regály. Nevhodnou adaptací prošly místnosti pod střechou.
Konstrukce domu, obklady stěn a stropů, tapety i velké soubory vestavěného nábytku sice pomalu chátraly, ale
naštěstí většinou zůstaly nedotčené. Mnozí čeští architekti, památkáři i historici umění si uvědomovali velkou
hodnotu Loosova a Lhotova díla a vytrvale na ni upozorňovali. V době, kdy brněnský architekt František
Kalivoda pronesl výzvu k rekonstrukci vily Tugendhat od Ludwiga Miese van der Rohe, vystoupila pražská
historička architektury Marie Benešová s požadavkem, aby také Müllerova vila byla upravena "do původního
stavu", včetně nábytku a obrazů ze sbírky bývalého vlastníka (1969) . Rovněž stát tehdy prohlásil Müllerovu vilu
za kulturní památku. Trvalo však dalších třicet let, než změněné politické poměry dovolily ideu obnovy
uskutečnit. Spoluvlastník vily, město Praha, odkoupil v roce 1995 zbývající díl domu od dcery paní Müllerové.
Obnovou Loosovy a Lhotovy stavby pak město pověřilo Muzeum hlavního města Prahy. V roce 1997 toto
muzeum vypsalo soutěž na projekt rekonstrukce domu, ve které zvítězil pražský ateliér Václava Girsy.
Rostislav Švácha, psáno pro časopis Stavba
7
Haus Steiner
Autor:
Adolf Loos
Místo:
St. Veit-Gasse 10, Vídeň, Rakousko
Realizace:
1910
Rakouská malířka Lilly Steiner si nechala navrhnout svou vídeňskou vilu výstředním Adolfem Loosem. Jako
jedna z prvních tak mohla okusit mistrův Raumplan. Dům se sice tváří do ulice jako dvoupatrový, pohled ze
zahrady nám však poodhalí ještě jedno "podkrovní" patro. Střecha domu je segmentová (rok 1910 !!!) krytá
plechovou krytinou (rok 1910 !!!). Okenní otvory jsou navrženy nikoli podle vnějšího působení, nýbrž dle
nároků vnitřního provozu (rok 1910 !!!).
V současnosti slouží vila svému účelu, tedy bydlení. Narozdíl od brněnské vily Tugendhat nebo Müllerovy vily
v Praze není přístupná veřejnosti, což je škoda. Každopádně je ale skvělé, že ve své době výstřední dům, na který
se někteří lidé dívali skrz prsty,
je schopen i po 100 letech plnit svou funkci. Tady se prostě ukazuje, že Loos nebyl žádný béčko a viděl pravdu.
Jan Kotěra, význam a architektonické dílo
Benátkách (1910), v Římě (1911) a v Mnichově
(1913). Pro český zemský výbor pracuje v l. 191021 jako regulační expert. Roku 1907 zakládá
časopis pro moderní architekturu Styl, r. 1914
zakládá Svaz českého díla. V roce 1926 se koná v
Mánesu jeho souborná posmrtná výstava.
Jan Kotěra byl architektem mezinárodního
významu, vůdčí osobností české moderní
architektury. Jeho rané stavby mají secesní
charakter s ornamentálním, často folklórním
dekorem. Pozdější Kotěrovy stavby již sledují ryzí
účelnost, mají však vždy vysokou výtvarnou kvalitu
s rysy vznosnosti až monumentality. Ve svých
veřejných i bytových stavbách spojoval výtvarná
umění (sochařství, malířství, design) s architekturou
v nedílný celek, v němž architektura vždy hrála
vedoucí uměleckou roli. Kotěrovy stavby mají
čistou přehlednou dispozici, tvarovou pestrost,
výtvarnou logiku a vždy velkou a neotřelou
nápaditost. Většina jeho budov se vyznačuje
asymetrickou
leč
vyváženou
kompozicí,
18. 12. 1871 - Brno
17. 4. 1923 - Praha
V letech 1897-90 studium
stavitelství
na
německé
průmyslové škole v Plzni, v l.
1890-94 stavitelská praxe, 189497 studuje architekturu na
Akademii výtvarných umění ve
Vídni u O. Wagnera. Na základě
získání Římské ceny cestuje po
Itálii, kresby z cesty poté vystavuje u Topiče v
Praze v roce 1898. Nadále žije a pracuje v Praze.
Od r. 1898 učí jako zástupce prof. B. Ohmanna ve
speciální
škole
pro
architekturu
na
Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde je r. 1899
jmenovám profesorem. Roku 1910 odchází na
pražskou Akademii výtvarných umění, kde působí
jako profesor architektury až do své smrti (v letech
1912-13, 1914-16 a 1920-22 jako rektor). Je též
generálním komisařem uměleckých výstav v
8
 Hotel Grand, dnes Bystrica v Hradci Králové,
1911
 kiosky na Pražském mostě v Hradci Králové,
1912
 Banka Slavie, Sarajevo, 1911-12
 Urbánkův dům zv. Mozarteum, Praha,
Jungmannova čp. 748, 1911-13 - plastiky J. Štursa
 býv. Všeobecný penzijní ústav, Praha, Rašínovo
nábř., 1912-13 - s J. Zaschem
 Lambergerův palác, Vídeň, 1913-15
 škola architektury AVU, Praha-Holešovice,
1919-21 - s J. Gočárem
 Státní vědecká knihovna, čp. 626 na nábřeží v
Hradci Králové, 1922-23
 Dům Báňské a hutní společnosti, Praha, ul.
Politických vězňů čp. 1419, 1923-24
 právnická fakulta Univerzity Karlovy, Praha,
nám. Curieových (podle Kotěrova projektu
z r. 1914 realizoval L. Machoň v l. 1924-27) jako
součást Kotěrova monumentálního projektu pražské
univerzity na Starém Městě, na kterém pracoval od
r. 1907 až do smrti - nerealizováno
 řada interiérů, hrobek, uměleckoprůmyslových
výtvorů (mj. též salónní vůz Elektrických podniků
hl. m. Prahy z r. 1895)
zvýrazněnou
tektonikou
a
využíváním
neomítnutého režného zdiva. Kotěra spojoval ve
své osobě schopnosti výborného stavitele a
vynikajícího architekta - výtvarníka. Též jako
kreslíř, grafik, akvarelista a uměleckoprůmyslový
výtvarník byl nenapodobitelný; jeho projekty samy
o sobě jsou nádhernými výtvarnými díly. Konečně
nelze opomenout, že jako vlivný pedagog i
projektant vychoval celou generaci našich
špičkových architektů.
 přestavba zámku v Červeném Hrádku u Sedlčan
v duchu pozdní gotiky, 1894-95
 Peterkův dům, Václavské nám. čp. 777 v Praze,
1899-1900 - ve slohu rané secese
 instalace výstav: Rodin v Praze, 1902, České
umění na Světové výstavě v St. Louis, 1904
 secesní býv. Okresní dům, dnes součást hotelu
Bystrica, Hradec Králové, 1903-05
 Národní dům, Prostějov, 1905-07
 secesní fasáda dvojdomu čp. 86-87, náměstí v
Jindřichově Hradci
 Vodárna s věží, Praha-Michle, Baarova ul.,
1906-07
 Obdobná vodárna s věží, Třeboň na Kopečku,
1909
 Pavilon obchodu na Jubilejní výstavě obchodní a
živnostenské komory, Praha, 1908
 vily:
 Trmalova v Praze-Strašnicích, ul. Vilová čp. 91,
1902-04
 Suchardova v Praze-Bubenči, Slavíčkova čp.
248, 1905-07
 Tondrova v St. Gilgenu, 1905-06
 vila Klaus v Praze-Bubenči, Sibiřské nám. 5, čp
280, 1907
 v Holoubkově čp. 123, 1907- 09
 vlastní Kotěrova vila v Praze-Vinohradech,
Hradešínská ul. 6, čp. 1542 - výborný příklad
českého raného funkcionalismu, 1908-09
 dvě vily v Černošicích u Prahy, 1902; 1908-10
 Máchova v Bechyni, 1910; ve Vysokém Mýtu,
Rokycanova čp. 247, 1910
 U Rýdlů v Dobrušce, 1917-18
 Štencova ve Všenorech, 1921
 dům E. Vanického v Kostelci nad Orlicí, 1921
 rodinný dvojdům J. Groha a O. Borůvky v
Praze-Hradčanech,
Mockiewiczova 13-15, čp. 236
 vily v Chrustenicích, Sadské, Turnově, Zlíně a
další
 Městské muzeum, Hradec Králové, 1908-12 stavba, která vstoupila do dějin světové architektury
 Laichterův bytový dům, Praha-Vinohrady,
Chopinova čp. 1543, 1908-09
 dělnické a úřednické kolonie bytových domů:
 Louny, 1909-11
 Praha-Záběhlice, 1914-15
 Zlín, 1918
 Králův Dvůr u Berouna, 1920
9
Holandský neoplasticismus
období od roku 1916, v holanské Leydenu se Jacobus Johannes Pieter Oud setkal a vytvarníkem Theem van
Doesburgem -> 1917 vzniká sdružení malířů, sochařů a architektů DE STILJ (končí 1931)
1918 – 1.manifest – hlásá nové výtvarné umění – skupina vychází z pozitivního mysticismu (M.H.J. Schoenmakers:
„pravda znamená redukovat relativitu přirozených skutečností na absolutno, abychom absolutno nalézali v přirozených
skutečnostech“
W. Huzsár – maďarský výtvarník, titulní list časopisu Style (černobílá grafická podoba)
Trust Schröderová 1924 si nechala postavit dům od Rietvelda v Utrechtu – barevný interiér, i navenek
Theo van Doesburg – zábavní podnik Aubette ve Štrasburku
Piet Mondrian: Dominující vztah v přírodě je vztah jednoho extrému ke druhému a tento extrémní se nejlépe
vyjadřuje v protikladu, daném pravým úhlem. Obraz kompozice – redukovat redukci na minimum
snaha převést projev přírody a života na horizontálu a vertikálu, na přímou čáru a rovinnou plochu, na elementární
barvy nepestré (černá a bílá) a pestré (žlutá, červená, modrá)
vznik abstraktní kompozice
v arch. soustavy ploch k sobě kolmých napojených , vždy H/V
1924 – nástup diagonály, která výrazně oživila malířský repertoár - Antikompozice
kompoziční zásady (Doesburghem shrnuté do 16 bodů) mají velký význam pro architekturu
arch. má být ekonomická (odmítnutí předem dané formy)
opuštění symetrie
volná vzdušná skladba zdí nespoutávající vnitřní prostor
uvážený proporcionální rozvrh průčelí – velmi málo realizovaných budov
Paul Klee – městská perspektiva – H/V, rovina -> prostor
v architektuře omezování + prolínání prostorů, pronikání ven a dovnitř
J.J.P.Oud – kavárna Unie v Rotterdamu 1925, kontrast světlé a tmavé plochy, použití typografie – výrazné texty
Josef Kranz – kavárna Era v Brně Černých Polích 1928
vliv – Mies Van Der Rohe 1923 – návrh vily
Purismus, Le Corbusier a vliv na čs. Architekturu
Le Corbusier 1887-1965
V roce 1900 se CharIes Edouard Jeanneret-Gris začal učit rytectví a cizelérství u Charlese I'Eplattaniera na
uměleckoprůmyslové škole ve svém rodišti La Chaux-de-Fonds ve Švýcarsku. Již v roce 1905 tam realizoval své první
architektonické dílo, vilu Vallet Poté, co navštívil Itálii, Budapešf a Vídeň, se v letech 1908-1909 seznamoval u Augusta
Perreta v Paříži s možnostmi železobetonových konstrukcí a v letech 1910 -1911 získával další zkušenosti u Petera Behrense v
Berlíně- K jeho raným pracím patří koncept Dom-ino z let 1914-1915, stavební systém sériové průmyslové výroby domků ze
železobetonu, a dále vila Schwob v la Choux-de-Fonds (1916), železobetonová stavba v klasicistním hávu. V roce 1917 se
přestěhoval do Paříže a změnil si jméno na Le Corbusier. Seznámil se zde také s malířem Amédéem Ozenfantem, s kterým
zveřejnil manifest ,Aprés le cubisme" (1918) a od roku 1920 vydával časopis ,L'Esprit Nouveau" Mezi lety 1920-1922 vyvíjel
typové rodinné domky Citrohan,krabicové stavby s nosnými stěnami na podélných stranách, které byly ve drahé verzi
vyzvednuty na nosnících. V roce 1922 se spojil se svým bratrancem Pierrem Jeanneretem, pracoval na Ozenfantově vile v
Paříži a vypracoval koncept města pro tři miliony obyvatel. V roce 1923 publikoval veškeré své články z revue "L'Esprit
Nouveau" v knize pod názvem Vers une Architecture'-V následující době postavil například dvojdům La Roche a Jeanneret v
Auteuil (1923), sídliště v Pessacu (1925), dům Cook v Boulogne-sur-Seine (1926) a vilu Stein v Garches (1927). Jeho pavilon
L'Esprit Nouveau na pařížské mezinárodní výstavě dekorativních umění v roce 1925 představoval modelový stavební základ
velkého obytného bloku. Jeho návrhu na velkorysou přestavbu Paříže nazvaného Plan Voisin z roku 1925 dominovaly nakonec
výškové budovy. V roce 1927 se zúčastnil soutěže na projekt ženevského paláce Společnosti národů a výstavy Werkbundu ve
Stuttgartu- Weissenhofu se dvěma obytnými domy, na které se pokusil aplikovat svůj pětibodový program nové, současné
architektury, dům na pilotech,rovná střecha se zahradou, volný půdorys, horizontální pásová okna a volné průčelí. O rok
později se le Corbusier stal zakládajícím členem Congrés Internationaux d'Archltecture Moderne (CIAM). V letech 1929-1931
postavil vilu Savoyev Poissy, bílý hranol na štíhlých sloupech s rampami a překvapujícími průhledy ve vnitřním prostoru.
Následovalo Cité de Refuge Armády spásy v Paříži (1929-1932) a pavilon Cité Universitaire v Paříži (1930-1932). Pro Palác
sovětů v Moskvě (1931 navrhl halu, zavěšenou na širokém parabolickém oblouku.V roce 1935 navštívil poprvé USA a vytvořil
10
další koncept plánování města pod názvem La Ville radieuse (Zářící město). Jeho plány na ministerskou budovu pro Rio de
Janeiro a centrálu Spojených národů v New Yorku byly nakonec provedeny Costou, Niemeyerem a Reidym, resp. Harrisonem
a Abramowitzem. První přípravné práce k Moduloru, Le Corbusierem vyvinuté měrné soustavy na základě zlatého řezu a
proporci lidského těla, vznikly v roce 1942 V roce 1944 zveřejnila Athénská charta úvahy a požadavky k soudobému
funkčnímu městu. které CIAM sestavil v roce 1933, a které v roce 1941 Le Corbusier dále rozvinul. Významný experiment v
masové bytové výstavbě představoval Unité d'Habitation v Marseille (1945 1952), komplexní výškový dům na masivních
pilotech s 337 bytovými jednotkami, obchodní ulicí, s vybavením pro volný čas a komunikací. Stavby dalších Unités
pokračovaly v Nantes-Rezé (1952-1957), v Berlíně (1956-1957) a Meaux (1957-1959).K pozdějším Le Corbusierovým dílům,
expresivně tvarovaným skulpturálním stavbám, které už také neměly prototypické znaky jeho předválečných staveb, patří
poutní kople Notre Dame du-Haut v Ronchamp (1950-1954), dominikánský klášter Sainte-Marie-de-la Tourette v Evreux-surL'Arbresle (1957-1960) a rovněž budova Nejvyššího soudu v indickém Čandígarhu (1950-1956). V letech 1950-1951 pracoval
s Maxwellem Fryem a Jane Drewovou na plánu využití volných stavebních ploch v tomto městě. V Americe postavil jen
Centrum výtvarného umění v Cambridgi v Massachusetts, jež bylo dokončeno v roce 1964. Le Corbusier nepatří jen k
nejvýznamnějším architektům 20. století byl také vynikajícím teoretikem a malířem.
Bauhaus / škola a představitelé /
1906 – 1933
učilištěm a střediskem moderní výtvarné práce
kořeny: 1906 UMPRUV ve Výmaru – Henry Van De Velde – jeho nástupcem Walter Gropius – sloučil Van De
Veldovu školu a výmarskou akademii VU – Bauhaus; výrazně levicový charakter
program z roku 1919 – Konečný cíl vší výtvarné činnosti je stavba. Architekti, sochaři, malíři, všichni se
musíme vrátit k řemeslu. vyučení se řemeslu je základem výuky Bauhausu
1.období 1919 - 1923 – silný vliv expresionismu, Výmar
2.období 1924 – 1932 – Desava – nový školní areál, rozčleněn na fční celky (W.G.) + domky pro učitele
3.období 1932 – 1933 – Berlín > soukromá škola, rozpuštěna po nástupu fašismu
metoda Vorkurs, výuka, přispěl k formulaci a šíření nových výtvarných koncepcí
cíl: spojit možnosti průmyslové a uměleckořemeslné
ředitelé: W.Gropius, H.Meyer, L.M.v.d.Rohe
Walter Gropius (1883 – 1969)
- nejvýznamnější, arch.
- * Berlín, otec architekt, VUT v Mnichově, Berlíně, v ateliéru P.Behrense, do 1923 spolupracoval s A.Meyerem
- důkladně promyšlený program industr. stavebnictví na základě prefabrikovaných dílců
- spolu s A.Meyerem – Továrna Faguswerk v Alfeldu (1911-16)
továrna na kopyta, 1.důsledně moderní stavba, skelet (předznamenání závěsových stěn), max.
prosvětlení velkými okny, vzdušné, čistě účelové
- + A.Meyerem: Vzorová továrna na výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem
- po válce se ujímá budování a řízení Bauhausu
- Nová budova školy v Dessau – ztělesněním ideálů moderní architektury, vše řešeno z hlediska praktické potřeby +
domky pro učitele + jeho vlastní vila
- výstavba sídliště Törten v Dessau – vyzkoušel typizaci
- 1934 – emigroval do Anglie – 1937 profesor na americké univerzitě
- v Americe – dělnická sídliště, urban. koncepce (okrsky, společné centrum)
- 1937 – vl. dům
- 1939 – Chamberlainův dům
Hannes Meyer (1889 – 1954)
- 1 z hl. představitelů f.
- * Basilej, tvoří v Německu, v Basileji
- škola V Bernau u Berlína – ŽB, pavilónová struktura
- projekt pro školu sv. Petra v Basileji
- od 1928 2.ředitelem Bauhausu
- 1930 prof. v Moskvě
- sídliště Friedhof
Marcel Breuer
- moderní funkcionalistické interiéry (ve vile W.G.)
detaily (příbory, svítidla, nádobí) nábytek
11
Ludwig Mies Van Der Rohe
(1886 – 1969)
-
* Cáchy, syn kameníka, samouk
1905 do Berlína (u arch. Bruna Paula)
pak u P.Behrense – zde poznává moderní techniku, účelové řešení průmyslových staveb
1911 Perslův dům – zcela v duchu klasicismu
1920-21 projekt skleněného mrakodrapu, princip kost a kůže
vliv de STILJ, Wrighta, 20.léta funkc.
výstavba sídliště Weissenhof v Stuttgartu
Německý pavilon na mezinárodní výstavě v Barceloně
„tok prostorů“
vila Tugendhat (1929-30) - působení prostoru, ušlechtilé materiály
1930-33 ředitel Bauhausu
1938 – Amerika – většinou kovové stavby – mrakodrapy
návrh správní budovy podniku Bacardi v Santiagu de Cuba, 1958
Konstruktivismus
ke konci carského Ruska – architektura ve znamení historismu, secese a moderny jako v jiných evropských zemích
-
1917 VŘSR – touha po novém stylu architektury a soužití
projekty zpočátku jen vize, problémy s klimatem – inspirace mezinárodním funkcionalismem – potřeba nalezení
kompromisu
umění pro masy pracujících
vize měst-satelitů kolem země, doprava osob v kapkách
velká pozornost věnována kolektivním obytným domům (inspirace Le C.)
Vladimir Tatlin
1920 – pomník III. internacionály – nosná kce – dvojitý spirálový plášť v 1 směru svislý, v 2. nakloněný, nesl by 3
skleněná rotující tělesa – spodní krychle (zákonodár. shromáždění), Jehlan (výkonné orgány), nahoře Válec (info büro) –
arch. jako pohybující se stroj
Kazimir S. Malevič – názory podobné de STILJ, malíř suprematismu, 1913 – Černý čtverec na bílém pozadí
tvořil tzv. ARCHITEKTONY – původem abstraktní a bezúčel. kompoziční studie (pak chápal jako studie arch.), modely,
kresby, zařazuje ho to po bok holandských neoplast.
Elieser Markovič Lysický (El Lysickij)
Byl v kontaktu s Ev. – studoval architekturu v německém Darmstadtu
po návratu 1917 – VCHUTEMAS – moskevská avantgar. škola
1922-26 žil v Německu, Přednášel na Bauhausu, kontakty s DE STILJ – přes něj novinky do Ruska a naopak
1930 – kniha Rusland v Němčině – popularizace Ruska
oleje na plátně – Prouny (Proun 1, Proun 2, ...)
horizontální mrakodrapy – žehličky mraků
1932 – nosný směr ruské arch. – soc. realismus
1933 – Hitler u moci v Německu
Viktor a Alexandr Vesninové
- návrh na nejvyšší komisariát do Moskvy na Rudé náměstí – celá Moskva se pod tím ztrácí
- návrh na Palác práce v Moskvě – lana, technicistní prvky
- návrh budovy Leningradské Pravdy v Moskvě (vydavatelství novin) – 1924, kovová kce s velkými skleněnými
plochami, demonstrování pohybu, ruchu a času, manifestace strojové estetiky v arch., výtahy na fasádě, texty,
desková časomíra, reflektor na střeše, (předpověděli tím plno věcí)
Černikov
vize blízké funkcionalismu
lanové struktury, stožáry
Leonidov
návrh Leninova institutu v Moskvě
Melnikov – 1925 – sovětský pavilon na výstavě v Paříži, klub Rusakovových závodů v Moskvě - ŽB
12
Architektura funkcionalismu – konstrukce, teorie, programy
Frank Lloyd Wright 1867-1959
Roku 1887 získal titul inženýra na Wisconsinské univerzitě v Madisonu. Mimo to pracoval u D. Conovera a Josepha L
Silsbeea, dříve než v roce 1888 vstoupil do ateliéru Dankmara Adlera a Louise Sullivana, kde pracoval především na
projektech obytných domů. Brzy samostatně projektoval. Již v roce 1889 si zařídil na předměstí Chicaga „Oak Park" studio. V
roce 1893 se stal na přechodnou dobu spolupracovníkem Cecila Corwina, než si konečně roku 1896 otevřel vlastní ateliér. V
roce 1894 začal pracovat na prvním z řady tzv. prériových domů - na Winslow House v River Forest v Illinois. V článku
nazvaném Domov v městě prérie v časopise Ladies' Home Journal z roku 1900 prezentoval jejich typické znaky: volné
včlenění do prostředí, daleko přesahující střechy, horizontální okenní pásy a volně utvářený půdorys kolem centrálního krbu.
Patří mezi ně Willitts House v Highland Parku v Illinois (1901 -1902) a Martin House v Buffalu nedaleko New Yorku (1904)
Zde postavil také plně klimatizovanou správní budovu Larkin Building (1904-1905) s otevřenou dvoranou a galeriemi kolem
vysoké centrální haly. Poté následovala železobetonová stavba kostela unitářů v Oak Park u Chicaga (1904). Mistrovská díla
prériových domů představují Robie House v Chicagu (1906-1910) s rytmem horizontálně přečnívajících tenkých střešních
desek a Coonley House v Riverside v Illinois (1907-1908). V roce 1909 opustil rodinu a odcestoval do Evropy, kde se jeho
dosavadní tvorba na výstavě v Berlíně (1910) spolu s publikací nazvanou Provedené práce a návrhy Franka Lloyda Wrighta
stala snad nejdůležitějším impulsem pro evropskou architekturu. V Americe uvedl v život roku 1911 asociaci Spring Green ve
Wisconsinu a postavil tam dům nazvaný Taliesin, který během let třikrát vyhořel, Wright ho ovšem vždy znovu postavil. V
letech 1915-1922 vystavěl s Antonínem Raymondem za použití nového, vůči zemětřesení odolného konstrukčního systému
hotel Imperial v Tokiu. V letech 1917-1920 postavil Wright v Los Angeles robustní, do sebe uzavřený Barnsdallův dům, jehož
ornamentální motivy odvodil z mayské kultury. Uplatnil zde prefabrikované „textilní bloky" z betonu, které zde vyvinul a
později užil na Millardově domě v Pasadeně (1921 -1923). V období, kdy neměl dostatek zakázek, soustředil svou pozornost
k urbanismu a pod názvem Broadacre City (1932) představil model rozptýleného města, založeného na automobilové dopravě.
K jeho nejgeniálnějším pracím bezesporu patří dům Fallingwater v Pensylvánii (1935-1939), který byl postaven na skalách
přímo nad vodopádem. V období světové hospodářské krize vyvinul Wright nový typ domu, tzv. Usonian House, nepříliš
nákladný plochý dům pro jednotlivce, který mohl být proveden v mnohočetných variantách. Usonia bylo Wrightovo osobní
synonymum pro Ameriku. Pro chemický podnik S. C. Johnson & Son vytvořil v Racine ve Wisconsinu v letech 1936-1950
správní budovu, navenek uzavřenou, s hřibovitými železobetonovými sloupy ve vnitřním prostoru a rovněž laboratoř se
skleněným obložením (1944-1950). Poté postavil Price Tower v Bartlesvillu v Oklahomě (1953-1956), svou jedinou výškovou
budovu. Neobyčejné tvary užil u spirálovitého Guggenheimova muzea v New Yorku (1956-1959) a u ocelové, skleněné a
plastové konstrukce synagogy Beth Sholom v Elkins Parku u Filadelfie (1958-1959). Wright navrhl přes 800 staveb a v
četných článcích a knihách formuloval své teze o organickém stavebním umění v demokratické Americe, například v časopise
Architectural Record pod názvem In the Cause of Architecture, rovněž v publikacích When Democracy Builds (1945), v The
Future of Architecture (1953) a The Living City (1958).
Architektura funkcionalismu – architekti, evropské příklady
Ludwig Mies van der Rohe 1886-1969
Po absolutoriu Domschule a průmyslové školy v Cáchách (1899-1900] navrhoval mladý Mies štukové ornamenty pro továrnu
na interiérové dekorace. V roce 1905 odešel do Berlína, kde byl zaměstnán nejdříve u Bruna Paula a pak u Petera Behrense
(1908-1911). U posledně jmenovaného pracoval tehdy také Walter Gropius a Le Corbusier. V roce 1911 převzal vedení stavby
německého vyslanectví v Petrohradě. V témže roce se přestěhoval do Haagu a přijal zakázku na venkovský dům pro
manželský pár Kröller-Müller, který ovšem nebyl postaven. V Nizozemsku poznal také Hendrika Berlageho. V roce 1913 se
vrátil zpět do Berlína, otevřel si vlastní ateliér, ale během války ho okolnosti zavedly do Rumunska. Pro soutěž na věžový dům
v Berlíně v roce 1921 vypracoval programový návrh skleněného domu, který měl v půdorysu přibližně tříboká křídla, umístěná
kolem kruhové zásobovací šachty, železobetonovou konstrukci s plně prosklenými vnějšími stěnami a byl bez jakéhokoliv
výškového členění. Bezprostředně poté následoval model třicetipatrového skleněného domu na nepravidelném, zatočeném
půdorysu, a návrhy na kancelářskou budovu z železobetonu, kterou kolem dokola obtáčela pásová okna. V roce 1922 se stal
členem Novembergruppe a začal užívat jméno Mies van der Rohe. Společně s Theo van Doesburgem, EI Lisickým a
Richterem vydával v roce 1923 časopis „G" a zabýval se návrhy na dva londýnské domy z pálených cihel, jejichž daleko
vybíhající zdi a volné půdorysy pronikavě změnily bytovou typologii. V roce 1926 se stal viceprezidentem německého
Werkbundu, převzal vedení výstavy ve Stuttgartu-Weissenhofu a v roce 1927 tam postavil obytný blok s železobetonovou
konstrukcí. Pro továrníka s hedvábím Hermanna Langeho postavil v letech 1927-1930 vilu v Krefeldu a ve stejné době
německý pavilon pro mezinárodní výstavu v Barceloně (1929); kontinuální prostor tvořený chladnými materiály, mramorem,
travertinem, sklem a ocelí. V roce 1930 postavil vilu Tugendhat v Brně, u které - poprvé v případě obytného domu - použil
řešení volného prostoru po vzoru barcelonského pavilonu. Stejně jako na výstavě ve Stuttgartu a v Barceloně doplnil vzhled
domu nábytkem z ocelových trubek a ocelových pásů, podle svého vlastního návrhu. Od roku 1930 vedl v Desavě Bauhaus až
do jeho uzavření v říjnu 1932. Pokusy vést dále tuto instituci v Berlíně ztroskotaly. V roce 1938 emigroval do USA a stal se
ředitelem architektonického oddělení na pozdějším Illinoiském technologickém institutu v Chicagu. Pro nový kampus tohoto
institutu vypracoval v roce 1940 komplexní plán výstavby s přísně pojatými jednotlivými objekty pro výuku a výzkum, které
byly dokončeny na konci padesátých let: budova ústavu pro výzkum minerálů a kovů je z roku 1943, ústav chemie a Alumni
13
Memorial Hall z roku 1945 a Crown Hall, centrum a završení komplexu, pochází z roku 1956. Víkendový dům pro Edith
Farnsworthovou v Planu v Illinois z let 1946-1951 koncipoval jako celý ze skla; terasové, podlahové a stropní desky drží bílé
podpěry a dům se tak jakoby vznáší nad zemí. K dalším návrhům skleněných budov patří dům Caine (1950) a kvádrový dům
„50 krát 50" (1950-1951 j. Současně vznikly i mrakodrapy z oceli a skla, známá dvojice výškových obytných domů na Lake
Shore Drive v Chicagu s rastrovanými zavěšenými fasádami, poté následoval obytný výškový dům na Commonwealth
Promenade a dům 900-Esplanade-Apartments. K nejvýznamnějším pracím Miese van der Rohe dále patří budova Seagram v
New Yorku (1954-1958), kterou postavil společně s Philipem Johnsonem, a Nová národní galerie v Berlíně (1962-1967).
Architektura funkcionalismu v Čechách
- rychle a hodně se u na rozšířil, vysoká úroveň
- 4 hlavní střediska moderní architektury: Praha, Hradec Králové, Brno, Zlín
- Karlova univerzita na Albertově – Budova patologického ústavu – 1920 – Alois Špalek – přešel od purismu
k funkcionalismu
-
Oldřich Tyl (1883 – 1939)
1 z průkopníků
Internátní budova na Žižkově – jeden z prvních ŽB skeletů u nás
+ Josef Fuchs – Veletržní palác v Praze (1925-28) – užití pásových oken
-
Jan E.Koula – propagace naší arch. v zahraničí
publikace: Obytný dům dneška (1931), Nová česká architektura 1940
-
Josef Havlíček – 1899 – 1961
+ K.Honzíkem, budova všeobecného penzijního ústavu v Pze na Žižkově
Josef Kittrich – OD Bílá Labuť
Max Urban – filmové ateliéry na Barrandově
Jaroslav Fragner – budova pojišťovny Merkur
Josef Gočár 1880-1945
- období kubismu, moderny, funkcionalismu
- Kostel sv. Václava v Praze Vršovicích, tvořil hlavně v HK – meziválečná výstavba (školy, budova ředitelství
státních drah)
Jiří Kroha
- v Brně, období kubismu a purismu, obytné stavby + výstavní objekty – architektura sekce Levá fronta
-
Jindřich Kumpošt
Brno – Komplex Nemocenské pojišťovny na Veveří
obytné domy v Brně – Táboře
-
Otto Eisler
budova bývalé pojišťovny Fénix na Běhounské
-
Bohuslav Fuchs 1895-1972
Kotěrův žák
Brno, krátké období moderny -> funkcionalismus
hotel Avion
budova Moravské banky
lázně v Zábrdovicích
nádražní pošta
-
Josef Polášek
soubory obytných domů na Vranovské ulici, Táboře
Hviezdoslavova škola na Křídlovické
-
Mojmír Kyselka st.
školy na Zemědělské
-
Bedřich Rozehnal
zdravotnické stavby
dětská fakultní nemocnice v Brně
14
-
Josef Kranz
kavárna ERA
kino Avia (Slovan)
Architektura funkcionalismu na Moravě
Brno – Žákova vila – v Masarykově čtvrti
Zlín – architektura určená užitím jednotného modulu (vyžadován ze strany Baťových závodů)
celá výstavba – 1 stavebník – místy až příliš jednotný charakter
František L. Gahura
1.zákl. 9tiletá škola, Velké kino a Dům Umění 1933
Vladimír Karfík
spolupráce s Wrightem
Společenský dům
výškové administrativní budovy, OD
Tradicionální architektura 20. století v Evropě, USA a českých zemích mezi světovými válkami
- odpor k secesi, obnovení historických koncepcí, výrazné zjednodušení forem
- proti „levné“ moderní architektuře bez dekoru, upřednosťnoval tradiční materiály, zdání honosnosti, stálosti a
solidnosti (banky, admistr., vily, ...)
- nový historismus v USA – 1893 se v Chicagu konala světová výstava – Kolubijská expozice – Daniel H.Burnham
(FlatIron Building v NY) se oportunisticky přizpůsobil vkusu New Yorku a řídil výstavbu za účasti a v duchu
pařížských architektů, rozsáhlý komplex rovzžen podle pravidel klasicistní výstavby, obrovský ohlas výstavy –
Američané okouzleni tím co bylo v Evropě zcela běžné, vybudované dlouhou historií, jevilo se jim to jako ztělesněná
krása. Do 30.let zůstala americká architektura konzervativní a bezvýznamná.
- v Evropě od roku 1905 taktéž veřejné budovy stavěny v klasicistním pojetí
Palác Společnosti Národů v Ženevě (Nénot, Flugheimer)
Francie
- Auguste Perret
Rusko
- 1924 Leninovo Mauzoleum v Moskvě, původně dřevěné, potom přestavěno do kamene
- 1934 Divadlo Rudé Armády
- 1935 památník Palác Sovětů – Jovan, Ščukov, Gelfreich – měl být 320 m vysoký, socha Lenina 60m
-
Německo
u moci Hitler
upřednosťnoval tradiční materály i formy, inspirace německým klasicismem
přestavba Berlína – nové říšské kancléřství + říšský sněm – 2 hlavní body
260 m kupole parlamentu
1936 – Mnichov – Hnědý dům (dnes Hitlerův)
-
Stadion strany NSDAP v Norimberku
motiv osvětlené architektury, vlajky celoplošně přes sténu, reflektory, oheň, filmové experimenty
světová výstava v Paříži 1937, v tradičním prostředí kolem Eiffelovy věže – Český pavilon – Jaromír Krejcar
Hlavní výstavní pavilon – Auberte
Německý výstavní pavilon – Speer
Pavilon SSSR – Boris Bofan
Italský výstavní pavilon
v Itálii – od 1924 – moderní funkcionalistická architektura, ovšem úzce spojena s fašismem, postupně se stává
tradicionálnější
Terragni (Casa del Fascio)
EUR
15