Stáhnout v PDF
Transkript
economix MAGAZÍN PRO STUDENTY VŠE ŘÍJEN 2010 ČÍSLO 4 ZDARMA Paul Wolfowitz / 18 Topolánek na VŠE / 14 Ing. Miroslav Singer, PhD. Mladý a úspěšný Jan Kubík / 28 Finanční stabilita v ČR, bankovní regulace a zavedení eura Ekofórum 2. 11. 2010, 19.30 hodin Vencovského aula VŠE / 9 a 20 Jiří X. Doležal / 26 Milan Fridrich – Nová média v nové době / 10 Forum 2000 / 16 Ekofórum – soutěž s Českými drahami /3 Jan Svěrák na VŠE / 38 Zahraniční studentka Munkhtuya Tseveenbayarová / 30 2 obsah economix – 4 / 2010 Editorial Začnu pozitivně. MŠMT (zkratka úřadu hned v druhé větě lehce vyvrací předsevzetí z věty první) deklarovalo ve svém dlouhodobém záměru plán zvyšovat kvalitu vysokoškolského vzdělávání. Zatím dobrý. Ovšem menší zádrhel nastal při volbě jednoho z nástrojů, kterými má být kýženého výsledku dosaženo. Ministerstvo totiž stanovilo kvóty pro počty přijatých uchazečů na magisterské navazující studium na vysokých školách. V následujících letech plánuje pouštět na magisterské programy pouze polovinu absolventů bakalářského stupně. Nicméně základní předpoklad, že snížením počtu studentů se vydáme směrem od kvantity ke kvalitě, nemusí být nutně správný. Celoplošné úřední rozhodnutí nezohledňuje úroveň výuky na jednotlivých vysokých školách, nepřihlíží k nadanosti a píli samotných studentů a nezohledňuje poptávku trhu práce po absolventech žádaných oborů. Rovněž lze namítnout, že stanovení maximálního počtu studentů zrovna nepřispěje ke snaze zpřístupňovat vysokoškolské vzdělání co nejširšímu okruhu lidí. Vzdělání pro všechny, tedy, oprava, jen pro prvních deset. To se Evropské unii nebude ale vůbec líbit (i když kvóty rozhodně nezavrhuje, rovné příležitosti cení nade vše). Podle všeho se změny dotknou pouze veřejných vysokých škol, což vyvolává otázku, zda ministerstvo sleduje přijetím opatření skutečně zkvalitnění výuky anebo jde „jen“ o peníze a o nemožnost nadále financovat velkorysý systém českého terciárního vzdělávání. Z tohoto pohledu není možné řešení považovat za systémové, mění se pouze nastavení parametrů, nikoli kvalita. S byrokracií to bývá na dlouhé lokty. Jiří X. Doležal, reportér časopisu Reflex, řekl v rozhovoru pro Economix, že by odstátnil všechno, snad kromě represivních složek. Aktuálně zbrojí proti veřejnoprávní televizi s novým projektem nesoucím název Zrušme Českou televizi. Před několika lety rozpoutal celospolečenskou debatu o dekriminalizaci marihuany a ono to vyšlo. Ne zrovna pozitivně se o veřejném sektoru vyjádřil i bývalý premiér Mirek Topolánek na ekonomickém panelu mezinárodní konference Forum 2000. Doslova řekl: „Neviditelnou ruku trhu vystřídala hrabivá ruka úředníka.“ Naši redaktoři vám přinášejí reportáž z diskuse, ba co víc, vyzpovídali exkluzivně pro vás bývalého šéfa Světové banky a náměstka ministra obrany USA Paula Wolfowitze a šéfredaktora magazínu Russia in Global Affairs Fyodora Lukyanova. Nenechte si rozhovory s nimi ujít. Před rozmáhající se státní regulací finančních trhů varoval Miroslav Singer ve své přednášce pro studenty VŠE. Z povídání s guvernérem ČNB se mimo jiné dozvíte, jak odešel studovat na vlastní pěst s pověstnými sto dolary v kapse do USA a čím se odlišuje práce pro veřejný a soukromý sektor. Pokud guvernéra Singera budete chtít vidět a slyšet na vlastní oči ještě jednou, případně se ho na něco zeptat, přijďte na Ekofórum 2. listopadu od 19.30 do Vencovského auly VŠE na Žižkově, kde vystoupí se svou přednáškou na téma Finanční stabilita v ČR, bankovní regulace a zavedení eura. Kromě stálých rubrik najdete v tomto vydání i rubriku novou: z druhé strany, v níž (jak sám autor říká) promlouvá srdce učitelovo. Pro tentokrát o nástrahách číhajících na pedagogy při výuce základních kurzů ekonomie. A že jich je. Konzervativec Roman Joch v rozhovoru uvedl, že dělat správné věci z donucení nemá žádný šarm. Ještě bych doplnila, že dělat jakékoli věci z donucení bývá otrava. Tak věřím, že Economix si přečtete i dobrovolně. A s šarmem. Zuzana Žiačiková, šéfredaktorka economix Slavnostní zahájení akademického roku na NF VŠE / 3 Soutěž o stáž v Českých drahách / 3 Aktuality / 4 FPH VŠE se díky magisterským programům dočkala mezinárodního uznání / 5 Mezinárodní hodnocení webových stránek: vzestup i propad pro VŠE / 5 Mistrovství ČR v Cashflow 101 / 6 Model United Nations Klub na VŠE / 6 Globální makroekonomický výhled aneb Jak investovat v nejbližším půlroce / 7 Kamberský a Honzejk: TOP 09 nemá velkou budoucnost (Debatní klub KHD) / 8 iKnow Club představí Sešit bez sešitu / 8 Guvernér ČNB Singer: Druhé V by nemuselo být tak dramatické / 9 Nová média v nové době: Milan Fridrich z ČT / 10 Studenti VŠE se v Google Online Marketing Challenge umístili v první stovce / 11 Nové obory na Fakultě statistiky a informatiky VŠE / 12 Studuj v Americe / 12 Grow international! Magisterské programy v angličtině na VŠE / 13 Ekonomie veřejného sektoru trochu jinak. S Topolánkem. / 14 55 milionů pro fakulty VŠE z programu OPPA / 15 Neviditelnou ruku trhu vystřídala hrabivá ruka úředníka, zaznělo na letošním Foru 2000 / 16 Fjodor Lukjanov: „Rusko je otrávené z politické spolupráce s EU.“ / 16 Paul Wolfowitz: „Potřebujeme, aby Číňané kupovali naše dluhopisy, Číňané zase potřebují americký trh.“ / 18 Miroslav Singer: „Práce v centrální bance má vyšší výšky a nižší spodky než v soukromém sektoru.“ / 20 Professor Emeritus Jan Kmenta / 22 Absolventi.cz / 22 Sloupek Ing. Adama Kováře (toho, co tepe ekonomy) / 23 Konzervativec Roman Joch / 24 Sloupek Tomáše Vorla jr. / 25 Na baru s Jiřím X. Doležalem: „Kromě represivních složek bych odstátnil všechno.“ / 26 Mladý a úspěšný Jan Kubík / 28 Zahraniční studentka Munkhtuya Tseveenbayarová / 30 Vědecká konference doktorandů a mladých vědeckých pracovníků na FM VŠE / 32 Kurz veřejného vystupování zdarma na FM VŠE / 32 Co děláme, když neděláme... / 32 Agentura tlumočí neslyšícím ve dne i v noci / 33 Je studium na vysoké škole přístupné i zdravotně postiženým? / 33 Badmintonistka Monika Erbenová sbírá zlato pro VŠE / 34 Aktuality ze sportu / 34 Co jsou to vůbec zájmové kurzy? / 35 Konec front – přihlašování do zájmových kurzů jde už i přes ISIS / 35 Z akademické půdy na půdu lesní / 33 Lima – město králů, slumů, lásky, zlodějů i naděje / 36 Divadelníci zavlečou na VŠE rybí angínu / 38 Filmový klub VŠE a EKONOM zvou na promítání filmů / 38 Recenze filmu Bibliotheque Pascal / 39 Recenze filmu Biomanželka / 39 Šéfredaktorka: Zuzana Žiačiková. Zástupce šéfredaktorky: Štěpán Mejzlík. Redaktoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková, Jan Horák, Stanislav Janeček, Michaela Kalátová, Michal Kľučár, Lucie Kozáková, Lucie Kubečková, Hana Kubovcová, Dana Odvodyová, Anna Stejkozová, Vladimír Štípek, Lucie Váchová, Jaromír Valeš, Lenka Vebrová, Veronika Zelená a další; Fotografie: Andrea Chovanová, Petr Kolařík, Janusz Konieczny, Vojtěch Polák, Tereza Syrová, Jaroslav Šícha.; Editor: Jan Jaroš; Design a sazba: Pavel Vodička; Tisk: Tiskárna Gemmapress, spol. s r.o.X E-mail Economixu: [email protected]; Vydal: Ekonom - sdružení studentů ekonomie; Evidenční číslo: MK ČR E 17789. 3 zpravodajství Slavnostní zahájení akademického roku na Národohospodářské fakultě VŠE Národohospodářská fakulta VŠE (NF) již potřetí slavnostně přivítala nový akademický rok na Terase Jízdárny Pražského hradu. Mezi studenty prvních ročníků, kterým byla tato akce především určena, vedení fakulty a pedagogický sbor NF letos zavítal také prezident Václav Klaus. Ve svém krátkém projevu především varoval před rostoucím počtem vysokoškoláků a vysokých škol, který vnímá jako příčinu „chřadnoucího školství“ a upadající kvality vzdělání. Přítomné také potěšil, když prozradil úryvek z rozhovoru s manželkou, v němž přiznal, že zahajuje akademický rok s NF, protože k ní cítí náklonnost, nikoli z nějakých formálních důvodů. V následujících minutách si pak slovo vzal nový děkan NF Miroslav Ševčík, po něm promluvili ke studentům jednotliví proděkani, sponzoři a studentská tajemnice. Po ukončení oficiální části završil společné dopoledne přípitek. Studenti tak měli možnost se seznámit nejen se svými vyučujícími a kolegy ze studijního kruhu, ale také s tutory těchto kruhů – doktorandy, kteří jim budou v prvním roce studia k dispozici a pomohou jim s rychlejší orientací. Nikdo se však na místě příliš dlouho nezdržoval, odpoledne totiž probíhala výuka standardně jako v kterýkoli běžný den semestru. Autor: Anna Stejkozová Soutěž o stáž v Českých drahách Více informací o podmínkách soutěže najdete po jejím vyhlášení na www.economix.cz. Autor: Martin Steiner economix Vítěz či vítězové se tak budou podílet na různých projektech ČD, které jsou součástí Transformačního programu VIZE 2012 a projektů, jejichž cílem je zefektivnění hospodaření Českých drah, ale také se budou zabývat komplexním dotačním managementem, systémovou implementací železniční interoperability a využitím evropských fondů. Pokud se studenti osvědčí, mohou očekávat kariérní růst za zajímavých podmínek. Soutěž vyhlásí předseda představenstva a generální ředitel Českých drah Ing. Petr Žaluda na Ekofóru konaném v úterý 30. listopadu 2010 v 16.30 v Likešově aule VŠE na Žižkově, kde vystoupí se svou přednáškou na téma Způsob financování Českých drah. – 4 / 2010 Studentské sdružení EKONOM připravilo ve spolupráci s Českými drahami (ČD) pro studenty VŠE soutěž o velmi zajímavé ceny. Tou hlavní bude placená jednoměsíční stáž studenta nebo týmu studentů v projektovém oddělení Českých drah. 4 economix – 4 / 2010 LIS TOPADOVÁ EKOFÓRA – MIROSLAV SINGER, MARTIN PECINA, PETR ŽALUDA Na prvním Ekofóru aktuálního semestru, které se uskuteční 2. listopadu od 19.30 ve Vencovského aule, vystoupí guvernér ČNB Miroslav Singer s přednáškou na téma Finanční stabilita v ČR, bankovní regulace a zavedení eura. Dalším hostem Ekofóra bude 15. listopadu v 19.30 ve Vencovského aule bývalý předseda ÚOHS a ministr vnitra Martin Pecina se svou přednáškou na téma Role a činnost ÚOHS. Letošní cyklus Ekofór uzavře 30. listopadu od 16.30 v Likešově aule generální ředitel Českých drah Petr Žaluda s přednáškou Způsob financování Českých drah. Na tomto Ekofóru ředitel Žaluda vyhlásí soutěž o placenou stáž v projektovém oddělení ČD pro studenty VŠE (více na str. 3). Ekofóra pořádá studentské sdružení EKONOM. Více na www.economix.cz. MENZA ITALSKÁ POZMĚNILA CENY JÍDEL I INTERIÉR Menza Italská (Sodexo) prošla přes léto několika změnami – upravil se nejen interiér jídelny, ale také ceník. Od 1. září funguje v menze nový systém cenové diferenciace jídel, který nahradil dosavadní systém jednotné ceny (39 Kč) za polévku a hlavní jídlo. Nyní si studenti mohou vybrat z pěti cenových kategorií A–E. Ceny menu se pohybují od 28 korun za bezmasé jídlo v kategorii D po 42 korun za aktuality jídlo v kategorii A, nadstandardní menu nabízí kategorie E za 71 korun. V ceně menu není zahrnuta polévka, za kterou studenti zaplatí 5,50 nebo 7,50 Kč. PODZIMNÍ VELETRH PRACOVNÍCH PŘÍLEŽITOS TÍ ŠANCE Podzimní Šance proběhne v úterý 9. a ve středu 10. listopadu vždy od 9.00 do 17.00 v atriu Rajské budovy VŠE na Žižkově. Rozvojové a poradenské centrum (RPC) naplánovalo tentokrát pro studenty novinky v podobě panelových diskusí se zaměřením na uplatnění absolventů VŠE a vlastních prezentací a workshopů vystavujících firem. Organizátoři připraví i místnost pro individuální pohovory zájemců z řad studentů a firemních specialistů. Počítejte také s novým uspořádáním jednotlivých stánků. Seznam vystavujících a další informace najdete na stránkách rpc.vse.cz. magisterského programu CEMS – International Management pro akademický rok 2011/12. Příjem přihlášek bude uzavřen 7. ledna 2011. V prvním kole přijímacího řízení musí uchazeči doložit znalosti angličtiny na základě certifikátů TOEFL 600/250/100, IELTS 7.0, nebo CAE B. Více na cemsmim.vse.cz. ZKUŠEBNÍ PŘÍS TUP DO INFORMAČNÍHO ZDROJE INFORMS Do konce letošního roku mají všichni uživatelé VŠE možnost využít zkušební přístup do informačního zdroje INFORMS, který zpřístupňuje plné texty z dvanácti odborných časopisů z tematických oblastí management, marketing, operační výzkum a počítačová věda. DALŠÍ ROČNÍK ÚSPĚŠNÉ SOUTĚŽE DEN S VŠE Vysoká škola ekonomická připravila pro své bývalé studenty další ročník akce zvané Den s VŠE. Neformální setkání absolventů se bude konat v sobotu 20. listopadu 2010 od 15 do 22 hodin v prostorách VŠE na Žižkově. Pro účastníky organizátoři připravili bohatý program odborného i kulturního charakteru. Na „sjezdu“ vystoupí mimo jiné Orchestr VŠE a divadelní ochotnický soubor S bojkou v zádech. ZAČÁTEK PŘIJÍMÁNÍ PŘIHLÁŠEK DO PROGRAMU CEMS Od pondělí 22. listopadu 2010 je možné podávat přihlášky do economix S TARTUP ROKU Do 5. listopadu 2010 probíhá přihlašování do již čtvrtého ročníku studentské soutěže Startup roku. Zájemci tak mohou učinit na webových stránkách www.startuproku.cz. Startup nabízí soutěžícím příležitost zrealizovat svůj podnikatelský nápad: výherce získá investiční prostředky ve výši tří milionů korun. Podmínkou přihlášení je věk pod 27 let a status studenta vysoké nebo vyšší odborné školy. Zapojit se mohou také libovolně velké týmy. I díky soutěži se rozběhl například dobře známý projekt bezrealitky.cz – výherce prvního ročníku. FAIR TRADE COFFEE BREAK Studentská organizace Oikos Praha ve spolupráci se Společností pro Fair Trade a kavárnami Starbucks a Mamacoffee uspořádala 13. října přednášku a diskusi na téma Fair Trade. Návštěvníci se na přednášce mohli dozvědět, jaké jsou výhody a nevýhody konceptu Fair Trade a také ochutnat fairtradovou kávu od specialistů ze Starbucks a Mamacoffee. PRVNÍ PART YPLES SPORŤÁKŮ A SPORŤAČEK Partystudent.cz a VŠ LIGA pořádají 1. partyples sporťáků a sporťaček, který proběhne ve čtvrtek 4. listopadu 2010 od 20.00 v prostorách hudebního klubu P. M. Připraven bude bohatý program: Partyband, DJ Windsand, vicemistr světa v beatboxu Nasty, tanec u tyče Pole dance, barmanská Flair Fireshow, pokerové turnaje a další. Vstupenky jsou v prodeji na www.vsliga.cz za 190 Kč. TRADIČNÍ KONCERT ONDŘEJE HAVELKY A MELODY MAKERS NA VŠE Ondřej Havelka přednese v doprovodu svých Melody Makers na půdě Vysoké školy ekonomické zbrusu novou koncertní přednášku na téma Písně krásné až k nesnešení. Koncert se bude konat ve středu 10. listopadu 2010 od 20.30 ve Vencovského aule. Více informací na havelkanavse.kvalitne. cz. Autoři: Helena Kováčová, Zuzana Žiačiková Hledáme nové redaktor(k)y a fotograf(k)y! [email protected] Všechna vydaná čísla Economixu jsou k dispozici ve formátu PDF na webových stránkách studentského sdružení Ekonom www.economix.cz 5 zpravodajství Podnikohospodářská fakulta VŠE se díky magisterským programům dočkala mezinárodního uznání Proslulý britský hospodářský deník Financial Times již pošesté hodnotil magisterské programy v oblasti managementu. Výsledky hodnocení byly publikovány ve vydání z 20. září 2010. Podnikohospodářské fakultě VŠE přineslo zveřejnění výsledků povzbuzující úspěch. Její magisterský program Podniková ekonomika a management se totiž umístil na 58. pozici. V současnosti je posuzováno několik tisíc magisterských programů zaměřených na management. Velký vliv na úspěch fakulty mělo bezesporu poměrně intenzivní prohlubování internacionalizace projevující se mimo jiné tak, že fakulta nabízí studium řady kurzů v cizím jazyce pod vedením zahraničních hostujících učitelů. Zvyšuje se i počet studentů vyjíždějících na studijní výměnné pobyty. FPH se svým dílem přičinila i o umístění společného evropského programu CEMS Masters in International Management na druhé příčce. V loňském roce CEMS MIM obsadil pozici první. V žebříčku lze nalézt především evropské ekonomické a obchodní školy, ale také univerzity z Tchaj-wanu nebo Číny. Hlavními kritérii při hodnocení jsou fak- tory zahrnující pracovní pozici a její růst v období tří let po ukončení studia, dále pak charakteristiky, které posuzují úroveň internacionalizace jednotlivých fakult, jako jsou například mezinárodní rozměr výuky, rozsah výuky v cizích jazycích, podíl zahraničních studentů atd. Svou roli hraje i množství žen zastoupených mezi vyučujícími, ve vědecké radě a mezi studenty. Data pro analýzu jsou získávána jednak přímo z univerzit, jednak od jejich absolventů, kteří ukončili studium před třemi lety, a měli tedy již možnost prokázat svou odbornou způsobilost. Autor: Michaela Kalátová Mezinárodní hodnocení webových stránek: vzestup i propad pro VŠE předstihla Univerzita Karlova (1.), Masarykova univerzita (4.), České vysoké učení technické (6.), Západočeská univerzita (11.) a Vysoké učení technické v Brně (13.). Do evropského žebříčku prvního sta škol se VŠE nezařadila. Z ČR se prosadily pouze Karlova (26.) a Masarykova univerzita (56.). V celosvětovém hodnocení se VŠE umístila na 738. místě, což představuje propad o 33 příček ve srovnání s lednovým výsledkem. Přehled prvních 12 000 škol v čele s Harvard University najdete na www.webometrics.info/top12000. asp. Autor: Michaela Kalátová – 4 / 2010 Hlavním ukazatelem, který se bere v potaz při vytváření žebříčku, je celkové množství unikátních externích odkazů do sledované domény. Váha tohoto kritéria byla oproti loňskému roku posílena na současných 50 % z celkového hodnocení. Dalšími kritérii jsou velikost webu (měřeno počtem stránek indexovaných ve čtyřech největších světových vyhledávačích (Google, Yahoo, Live Search, Exalead) a počet dostupných PDF souborů v doméně. Zde Vysoké škole ekonomické v Praze výrazně pomáhá jak publikování plných textů vědeckých časopisů (Prague Economic Papers, Politická ekonomie, Acta Oeconomica Pragensia), tak například digitalizace vzácných tisků (takzvaný Zlatý fond českého ekonomického myšlení) a dále také počet článků zveřejněných od roku 2001 a dostupných prostřednictvím databáze Google Scholar. VŠE si v této kritice oproti poslednímu hodnocení o něco polepšila a z minulého 7. místa mezi business školami v Evropě se posunula až na pomyslné stupně vítězů, konkrétně na 2. místo. V celosvětovém hodnocení ekonomických škol pak skončila na 6. místě, tedy jen čtyři místa za americkou Harvard Business School. Všechny tři nejlepší pozice ostatně obsadily školy působící na území USA v čele s The Wharton School of the University of Pennsylvania. V hodnocení nejen ekonomických univerzit (Ranking Web of World Universities) už situace nevypadá tak slavně. V oblasti střední a východní Evropy skončila VŠE na 24. místě. Z českých vysokých škol a univerzit nás economix Již podruhé v tomto roce sestavoval španělský výzkumný ústav Cybermetrics Lab žebříček, ve kterém hodnotil webové stránky světových ekonomických škol zvaný Ranking Web of World Business School. Ústav Cybermetrics Lab funguje v rámci rady Consejo Superior de Investigaciones Científicas (CSIC), která ve Španělsku zastřešuje více než 120 výzkumných center a institutů. Projekt Webometrics podporuje snahu o dobrou nalezitelnost depozitářů a webových stránek sledovaných univerzit a vysokých škol. 6 zpravodajství Mistrovství ČR v Cashflow 101 Studentská organizace Cashflow klub VŠE uspořádala již druhý ročník Mistrovství ČR ve společenské hře Cashflow 101. Finále turnaje se konalo 16. října v Akademickém klubu VŠE v Praze. Do finále postoupili hráči ze tří semifinálových kol v Ostravě, Brně a Praze. První dvě příčky obsadily dívky. Monika Sárkoziová se po vítězství v pražském semifinále stala i absolutní vítězkou. Na druhém místě skončila vítězka ostravského semifinále Jaroslava Mocová a třetí skončil pražský semifinalista Adam Kheil. Vítězové semifinále a finále získali hodnotné ceny v podobě notebooků. Podle Davida Rektoryse z Cashflow klubu VŠE je hlavním cílem soutěže zvýšit finanční gramotnost studentů i nestudentů: „Všichni jsme zjistili, jak jednoduše jsme v tržní ekonomice nahraditelní a postradatelní, což otevřelo oči hlavně mladým lidem a studentům. Přesvědčilo je to, aby se začali věnovat své schopnosti efektivně spravovat své finance.“ Do soutěže se mohli zapojit všichni zájemci nad osmnáct let. Znalost herních pravidel nebyla podmínkou. Hru Cashflow 101 vymyslel Robert Kiyosaki – autor motivačních knih Bohatý táta, chudý táta, Cashflow kvadrant a jiných. Cashflow klub VŠE se schází každé pondělí od 18.00 na VŠE na Žižkově v místnosti RB 336. Do klubu může přijít kdokoli a kromě hraní hry Cashflow 101 se můžete zúčastnit i přednášek s odborníky v oblasti investování a podnikání. Více informací najdete na stránkách klubu www.cashflowturnaj.cz. Autor: Zuzana Žiačiková economix – 4 / 2010 Model United Nations Klub na VŠE Při Vysoké škole ekonomické v Praze vznikla nová studentská organizace Model United Nations Klub. Každoročně proběhne na různých místech celého světa kolem čtyř set konferencí Modelů OSN. A právě pořádání těchto konferencí a účast na nich je cílem studentských organizací Model United Nations Club a Model United Nations Class, které fungují na veřejných i soukromých univerzitách po celém světě. Model United Nations Klub při VŠE se tak zařadil po bok klubů na prestižních University of Oxford, University of Cambridge, Stanford University, Yale University a mnoha dalších. Model United Nations Klub je příležitostí zapojit se na mezinárodních konferencích do diskusí na aktuální globální témata nejen se studenty z celého světa, ale i s mnoha odborníky, seznámit se s novými zeměmi a kulturami, na simulovaných zasedáních OSN si v roli delegátů jednotlivých členských zemí vyzkoušet diplomatická vyjednávání nebo přípravu návrhů rezolucí a zjistit, jak vlastně mezinárodní společenství pracuje. Model United Nations Klub by tak měl zaujmout především ty studenty, kteří by rádi poznali fungování OSN, naučili se základní principy mezinárodního vyjednávání, zjistili, jak by v mezinárodní konkurenci v debatách a vyjednávání obstáli, a v neposlední řadě prověřili a prohloubili svoji znalost angličtiny. Autor: Betka Kuchařová 7 zpravodajství Ve středu 13. října 2010 navštívil Klub investorů (KI) první host zimního semestru a byla to velká událost. Ne snad, že by do jejich řad potajmu zavítal věhlasný Warren Buffett, ale nebyl to nikdo menší než jeden ze zakládajících členů KI Jan Kaška, který v současné době pracuje jako analytik hedgeového fondu Atwel Global Macro. Pro mnohé členy tak bylo setkání i jakýmsi pohledem do budoucna na to, kam až mohou členové klubu dojít. Na rozdíl od některých setkání, jež jsou relativně úzce specializovaná a nemusí být tím pravým „šálkem kávy“ pro každého, bylo toto setkání výjimečné. Kaška se věnoval globální ekonomické situaci ze všech možných úhlů. Počínaje probíhajícími politicko-hospodářskými reformami přes nadcházející volby v USA až po morální stránku investování. Mnozí účastníci také získali zcela nový pohled na asijské ekonomiky, trh s dluhopisy nebo měnové páry. To vše doplněné o praktické příklady toho, jak investovat. Přínosné pak bylo zejména srovnání severních a jižních států Evropy. Globální makroekonomický výhled aneb Jak investovat v nejbližším půlroce Mám-li říci, co mi skutečně utkvělo v paměti, nemohu nezmínit odpověď na otázku jedné z účastnic týkající se investování do zlata. Kaška vetoval otázku s tím, že investice do zlata sice může být výnosná, avšak jako taková netvoří žádný reálný produkt, a to je pro něj osobně ve světě, v němž dvě miliardy lidí trpí hladem, naprosto nepřípustné. Mnozí zůstali takovou odpovědí udiveni, protože právě morálka a etika jsou něčím, s čím se ve světě velkých peněz často nesetkáváme. Více informací stejně jako kalendář nadcházejících akcí najdete na adrese www. klubinvestoru.com. Autor: Adam Brtník inzerce Staňte se předplatiteli CEPu Díky předplatnému tak budete získávat publikace s ekonomickými, politologickými a dalšími společenskovědními tématy. Předplatné je možné objednat na stránkách www.cepin.cz v sekci předplatné, případně zasláním e-mailu na adresu [email protected]. Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) je institut (think tank), jehož cílem je šíření a podpora idejí svobodné společnosti a tržního hospodářství a šíření a podpora myšlenek velkých osobností liberálního myšlení. economix Předplatné zahrnuje pravidelný Newsletter, veškeré vydávané publikace a pozvánky na semináře. – 4 / 2010 na rok 2011 už nyní a jako dárek obdržíte předplatné na listopad a prosinec 2010 zdarma. Cena studentského předplatného činí 330,- Kč (což je 50 % standardní ceny). 8 zpravodajství Kamberský a Honzejk: TOP 09 nemá velkou budou ucnost (DEBATNÍ KLUB KHD) První beseda Debatního klubu KHD v aktuálním semestru se uskutečnila v úterý 19. října v přednáškové místnosti C. Krátce před osmou vystoupil před posluchače organizátor těchto besed Ladislav Tajovský z katedry hospodářských dějin Národohospodářské fakulty (KHD NF) a představil své hosty: šéfkomentátora Hospodářských novin Petra Honzejka a – dle slov Tajovského – nejdrzejšího z českých seriózních novinářů, Petra Kamberského z Lidových novin. Témata večera se točila kolem proběhnuvších voleb. Jako první přednesl svůj pohled na věc Petr Kamberský. Zatím úspěšné existování dvou velkých pravicových stran vedle sebe na politické scéně zhodnotil jako jev nevídaný, jistým způsobem unikátní. Rovněž pozitivně ocenil vznik konkurence v pravé části politického spektra. Ve svém vyprávění se zaměřil i na analýzu fungování ČSSD v budoucnosti. Pro sociální demokracii vidí Kamberský tři možné cesty: nést se na vlně populismu, modernizovat stranu a nabídnout „svěžího“ lídra nebo rozštěpení a vznik nové strany vlevo. Po autorovi rubriky Chlívek v LN převzal slovo Petr Honzejk z Hospodářských novin. Svou pozornost věnoval mimo jiné prognóze budoucího vývoje strany TOP 09. Honzejk předpovídá straně knížete a Kalouska zánik v horizontu jednoho volebního období. Podle jeho názoru TOP 09 nemůže dlouhodobě existovat z prostého důvodu, že jde o stranu založenou z protestu (proti ODS) a protestní partaj, všeobecně, nemá zrovna velkou šanci na přežití. Jak to tak už při rozpravách o české politické scéně bývá, debata se zvrtla k tématu Klaus versus Havel. Oba komentátoři se více méně shodli po zapáleném hodnocení politických výšek a pádů českých prezidentů, že je jisté črty pojí: oba pěstují image státníka nad politikou, provokujícího intelektuála a oba rozehrávají velké politické hry. Jejich zapamatovatelnost v mezinárodním měřítku nemá, při pohledu na hlavy států z okolních zemí, obdoby. Na závěr následoval prostor pro dotazy studentů a rozvinula se diskuse. Debatní klub KHD se bude scházet pravidelně jednou za měsíc. Další beseda je naplánována na 23. listopad. Jména hostů budou upřesněna. Sdružení Euthanasie připravuje pro (nejen) studenty také cestovatelské besedy a filmový klub. Promítání utajovaného titulu se bude konat 9. listopadu. V listopadu se také můžete těšit na cestovatelské zážitky z Mexika, Namibie a Kanady. Termíny a bližší informace k akcím najdete na www.euthanasia.cz. Autor: Zuzana Žiačiková economix – 4 / 2010 iKnow Club představí Sešit bez sešitu Po úspěšné sérii přednášek s názvem Výkvět s Petrem Márou, kterou v minulém semestru navštívilo celkově přes pět set studentů VŠE, přináší iKnow Club další střípek do mozaiky zábavně-vzdělávacích workshopů. Tentokrát se posluchači budou moci seznámit s webovou aplikací Školní sešit. cz. Projekt, na jehož začátku stál sedmnáctiletý student Soukromé střední školy výpočetní techniky Jakub Rož, který bude také celou přednáškou provázet, nabízí studentům naprosto unikátní webovou platformu pro organizování a sdílení vlastních poznámek. Školní sešit.cz ovšem není jen velmi užitečnou studentskou aplikací, která vám pomůže sjednotit, setřídit a zorganizovat vaše zápisky. Je to rovněž velmi ambiciózní projekt skupiny mladých studentů, jejichž úspěch přímo souvisí s marketingovou komunikací a strategií začínající společnosti. I těmto tématům se bude věnovat přednáška Sešit bez sešitu, na kterou jste srdečně zváni ve středu 10. listopadu od 19.40 do místnosti RB 210. Pro posluchače je navíc připraven malý dárek v podobě možnosti volného stažení aplikace Školní sešit.cz na iPad. Autor: Martin Bernátek 9 zpravodajství Guvernér ČNB Singer: Druhé V by nemuselo být tak dramatické NESMYSLNÉ VOLÁNÍ PO REGULACI Po přednášce následovala diskuse, v níž guvernér Singer vyslovil nedůvěru vůči tvořícím se měnověpolitickým a bankovním regulátorům, které prosazují zejména ti, kteří vznik finanční krize způsobili – voláním po chybějící regulaci totiž skrývají selhání vlastních dohledů nad finančním sektorem. Dále došlo na obligátní téma: euro. Otázka vstupu České republiky do eurozóny ale podle Singera není aktuální a ani opodstatněná – nedávná doba ukázala, že eurozóna ve svém současném formátu nemůže dále existovat, proto musí projít zásadními změnami. Jaké to budou změny, dnes ovšem nikdo netuší. Navíc Česká republika v současnosti ani nesplňuje podmínky pro vstup do eurozóny. A zda by nám euro během krize pomohlo? Nikoliv, protože koruna by podle odhadu pana guvernéra a dle příkladu Slovenska byla zafixována na zhruba 22 Kč za euro, tedy hluboko pod současným měnovým kurzem, což by tuzemským exportérům významně přitížilo. SINGER VYS TOUPÍ I NA EKOFÓRU Guvernér Miroslav Singer bude v úterý 2. listopadu 2010 v 19.30 ve Vencovského aule VŠE na Žižkově dalším hostem Ekofóra pořádaného studentským sdružením EKONOM. Vystoupí zde se svou přednáškou na téma Finanční stabilita v ČR, bankovní regulace a zavedení eura. Ekofórum je jako vždy volně přístupné všem studentům VŠE. Všichni jsou srdečně zváni. Autor: Stanislav Janeček – 4 / 2010 Předpoklady se potvrdily, účast na přednášce byla skutečně vysoká, což pana guvernéra překvapilo o to víc, že na jeho kurz Ekonomie informačních produktů (5EN426) dochází mnohdy i jednociferný počet posluchačů (kapacita kurzu je 30 lidí). Miroslav Singer své povídání začal ohlédnutím za hlavními událostmi, které zapříčinily vznik finanční krize. Ta zprvu vypadala jako pouhá nehoda v jednom tržním segmentu – trhu s bydlením. Za ní stálo udržování příliš nízkých úrokových měr. Zásadní událostí byl poté pád významné americké investiční banky Lehman Brothers. To, že americká vláda nechala takto velký bankovní dům ČESKÁ EKONOMIKA: RYCHLEJŠÍ Z POMALEJŠÍCH Česká republika, i přes vysokou exportní závislost, krizí příliš postižena nebyla. To si Singer vysvětluje vestavěnými stabilizátory, deficitním rozpočtem, jenž určitý hospodářský růst dokázal udržet, a také otrlým podnikovým sektorem, který stát ponechal napospas tržním silám již v krátké recesi 1997–1999 a v období rapidního posilování koruny v letech 2001 a 2002. Tuzemská ekonomika se do růstu dostává nejen v závislosti na lepšící se kondici svých zahraničních obchodních partnerů, ale i díky investicím. Dochází k dramatickému oživení průmyslu, jež dosahuje dvouciferného zlepšení (je ale nutné připomenout, že tomuto růstu předcházel dvouciferný propad). Přibývají úvěry nefinančním podnikům, protože důvěra bank opět roste, ačkoliv úvěry domácnostem jsou stále na nízké úrovni – podle Singera je tomu tak proto, že samy domácnosti ztratily zájem zadlužovat se. Čistý export dosahuje historicky nejvyšších hodnot v éře samostatného státu. To je jen několik ukazatelů, které guvernér vyzdvihl jako fakta hodná naděje a optimismu. Ačkoliv, jak poznamenal, Česká republika je jednou z rychleji rostoucích ekonomik té bohužel pomaleji rostoucí části světa. economix Ekonomický klub občanského sdružení Mladá občanská platforma uspořádal v úterý 12. října 2010 přednášku nového guvernéra České národní banky Miroslava Singera nazvanou Česká ekonomika na cestě z krize. To, že zájem o tento večer bude mimořádně velký, naznačovalo množství potvrzených účastí na sociálních sítích i četné povědomí studentů o této atraktivní události. Vencovského aula VŠE by předpokládaný zájem kapacitně uspokojit nedokázala, proto byla přednáška obrazově a zvukově přenášena i do poslucháren A, B a D. padnout, označil Singer za pozitivní krok. V zrcadle této události pak o to méně nadšeně hledí na často až stoprocentní jištění vkladů, které později zavedly některé evropské státy. Singer optimisticky poznamenal, že to nejhorší je již za námi. Přitom ještě před půl rokem byla prý rizika opětovného hlubokého propadu poměrně vysoká. To platí ovšem spíše pro Evropu, protože v USA Singer očekává ještě druhou vlnu poklesu cen nemovitostí – Spojené státy se tak staly podle jeho názoru nejslabším článkem „globální“ ekonomiky. Obrazotvorně tuto situaci demonstroval na písmenu W, které hrozí právě USA, zatímco pro Evropu by dno druhého V nemělo být tak hluboké. 10 zpravodajství Nová média v nové době Přednáška Milana Fridricha z České televize na téma Nový televizní věk Výkonného ředitele divize Nová média v České televizi Milana Fridricha, kterého mimo jiné můžete znát z televizního pořadu Postřehy odjinud, pozval na VŠE Business IT Club. Dne 4. října vystoupil před studenty s přednáškou na téma Nový televizní věk aneb Média ve věku aktivního občana, sociálních sítí a mobilních platforem. V jakém mediálním věku žijeme, co od něj můžeme očekávat a co bychom od něj mohli žádat – tak zněly hlavní otázky večera. přát. Televize budoucnosti musí být především zodpovědná – musí pěstovat novinářské řemeslo, profesionální sběr a analýzu zpráv. Musí pomáhat ostatním médiím, aby sama přežila. A také musí udržet odstup redakcí a vedení od neúměrných komerčních a politických tlaků. Ve Spojených státech již začala veřejná debata o smyslu a financování profesionální novinařiny a brzy začne i u nás. „Považuji za nesmírně důležité, aby novináři dostávali odpovídající ohodnocení za zodpovědnou a plodnou práci,“ zdůraznil Fridrich. Dnes žijeme v postinformačním věku, kdy všichni víme tak nějak všechno, započal přednášku Milan Fridrich. Zahlcuje nás nepřeberné množství informací od ekonomických zpráv, dění v Indii přes reklamy na podprsenky až k počasí. Člověk v 15. století zkonzumoval za život tolik informací, co my dnes vstřebáme za jeden den. Je těžké se tedy rozhodovat, kterou informaci chceme a potřebujeme a kterou ne. Co se změnilo v mediální realitě? Počet médií je stotisíckrát vyšší než před sto padesáti lety, zajisté se změnila i pestrost způsobu přenosu dat. V současné době média formuje snaha o maximální se přizpůsobení uživateli, dát mu možnost výběru – tlačítko volby – dnes tlačítko líbí se mi. Pokud přijdete s unikátním výrobkem podporujícím pouze jedno médium, tak neobstojíte a můžete ho rovnou spláchnout, konstatoval Fridrich. V postinformačním věku uspějí pouze multifunkční média. ZA SOCIÁLNÍ SÍTĚ NIKDO NERUČÍ. V TOM SPOČÍVÁ JEJICH KOUZLO. A jak jsou na tom dnes média s kvalitou a jakou kvalitu požadují diváci? V Avatarovi chtějí nejlepší 3D efekty, ale v reality show jim postačí roztřepaná kamera. Hlavně, že vidí akci. Jde o samotnou surovost okamžiku. ČT 24 tento moment využila například v případě povodní. Přes sociální sítě se ozvalo se svými příspěvky 24 tisíc lidí. Sítě dokážou v unikátních okamžicích spojovat informace a posunout je k médiím a nikomu nevadí, že jde o nekvalitní nahrávku z mobilního telefonu. Vyvstává tu ale otázka, kdo ručí za takovéto informace. Jako amatéři za ně neručíme, i kdybychom zveřejnili nahrávku záplav zpřed šesti lety. Za síť nikdo neručí a v tom spočívá její kouzlo. Naproti tomu médium zodpovídá za uveřejněný obsah. Proto by média měla zřetelně říct, proč tu vlastně jsou. Udělali to tak představitelé největší komerční televize u nás, když řekli, že Nova je tu pro zábavu. Česká televize ale usiluje o pravdu ve svém vysílání. A pokud udělá chybu, tak se omluví. Kdyby přišla o jméno, je to pro ni horší, než kdyby o něj přišel Blesk, ten totiž žádné jméno nemá. economix – 4 / 2010 TELEVIZE BUDOUCNOS TI JAKO HYBRIDNÍ 3D PŘÍS TROJ Položme si jednoduchou otázku, nadhodil host: Co je televize? Zdánlivě triviální otázka, ovšem přesnou definici televize najdete jen stěží. Vždyť dnes můžete klidně sledovat svůj oblíbený televizní program i přes mobil. „Musím souhlasit s výrokem Vladimíra Železného z 90. let: ,Televize je v první řadě zábava, která je člověku nejpřirozenější a nejpříjemnější.‘ Až pak televize plní funkci informačního zdroje, multimediální platformy, komunikačního uzlu či dvousměrné mediální dálnice. Poslední jmenovaná představuje fenomén současných dní – aktivně do vysílání vstupujeme, vybíráme a vytváříme jeho obsah. Představte si televizi budoucnosti jako hybridní 3D přístroj, který se stane centrem zábavy a informací pro domácnost,“ sdělil Fridrich posluchačům svou vizi. Počítat můžete i s interaktivní reklamou. Jako příklad uvedl reklamu na automobil: přírodou se projíždí nablýskané auto a vás zrovna zajímají parametry jeho motoru. Jedním klikem se před vámi odhalí kapota, válce a další detaily. Po prohlídce se opět přesunete k aktuálnímu televiznímu vysílání anebo si ho pustíte až pak, se zpožděním. Jak si jen budete ZÁNIK NOVIN A MAGAZÍNŮ NEHROZÍ O budoucnost médií se bát nemusíme, noviny zůstanou centrem seriózních informací a internet se stane úložištěm. Jak sám Milan Fridrich řekl: „Noviny jsou divadlem budoucnosti, mohu vás uklidnit, noviny a magazíny nezaniknou. Zato sociální sítě jsou média, o kterých se velmi mluví, ale jejich užitečnost je sporná, za deset let uvidíme, zda sociální média byla jen trendem anebo fenoménem, který se bude dál vyvíjet. To zatím nemůže nikdo vědět.“ Autor: Lucie Cepáková 11 zpravodajství Studentské týmy VŠE se v celosvětové soutěži GOOGLE ONLINE MARKETING CHALLENGE umístily v první stovce Studenti Vysoké školy ekonomické navázali na úspěchy svých předchůdců a již potřetí obstáli v celosvětové soutěži Google Online Marketing Challenge. Hned čtyři týmy složené ze studentů VŠE postoupily do semifinále, čímž se v konkurenci více než 3000 týmů ze 73 zemí světa zařadily mezi sto nejúspěšnějších. Zadaný soutěžní úkol byl vytvořit a spravovat po dobu tří týdnů efektivní internetovou reklamní kampaň pro místní firmu a poté vyhodnotit její výsledky a doporučit další postup. To vše s rozpočtem 200 dolarů. Za Vysokou školu ekono- mickou se do soutěže zapojily týmy složené ze studentů předmětu Marketing na internetu (3MG436). „Soutěž je vítaným oživením výuky, ale především velmi zajímavou příležitostí, kdy mohou studenti získat cenné praktické zkušenosti v oblasti internetové reklamy a osobně si tak vyzkoušet probíranou látku,“ komentoval účast v soutěži garant a vyučující kurzu Václav Stříteský. Naši studenti ze čtyř týmů se soustředili na kampaň pro elektronický obchod Rocknroll. cz, Cesketabory.cz, Xmode.cz a Bydlenisnu.cz. Podrobnější informace o soutěži najdete na adrese www.google.com/onlinechallenge/. Autor: Michaela Kalátová inzerce Vítězky marketingové soutěže BRANDSTORM bojovaly v Paříži Jak jste projekt pojaly? Snažily jsme se co nejvíc ztotožnit se značkou Diesel. Nejdříve jsme udělaly analýzu trhu, zkoumaly positioning, cílovou skupinu a „ducha“ značky. Věnovaly jsme se hlavně prvoplánovému významu slova Diesel a celý koncept jsme vytvořily v duchu benzínu a benzínové stanice. Vytvořily jsme produktovou řadu o třech výrobcích – PUMP (tělové mléko), TANK (sprchový gel) a BARREL (vosk na vlasy). Proč si myslíte, že vyhrál zrovna váš tým? Díky komplexnosti naší strategie a ztotožněním se se značkou Diesel, ale určitě v tom sehrálo i roli, že jsme byly výborný tým. Nová online hra, v níž můžeš odhalit svůj potenciál a ještě k tomu vyhrát! 1. 10. – 30. 11. 2010 www.reveal-thegame. com/CzechSlovak – 4 / 2010 Vítězky pak měly možnost v červnu bojovat v mezinárodní konkurenci 43 zemí na centrále v Paříži. To, jak celou zkušenost hodnotí a jaké jsou jejich zážitky, přináší následující rozhovor. Co vám tato zkušenost přinesla? Velmi mnoho. Měly jsme možnost vyzkoušet si, co to obnáší vymyslet nový produkt a uvést ho na trh. Tedy jak teorie získaná ve škole funguje v praxi. Také zlepšení prezentačních schopností v angličtině a odolnost vůči stresu. economix Společnost L‘Oréal pořádala letos již 18. ročník marketingové soutěže pro studenty magisterského studia Brandstorm. Možnost se měli přihlásit studenti všech vysokých škol v České republice a na Slovensku. Tříčlenné týmy se snažily zaujmout porotu svými koncepty na kosmetickou řadu pro muže značky Diesel. Vítězný tým KTL4DIESEL se skládal ze tří studentek Vysoké školy ekonomické, které jsou původem ze Slovenska – Katarína Jevičová, Tatiana Kočerginová a Lenka Derenčényiová (na fotce zleva). 12 vzdělávání Nové obory na Fakultě statistiky a informatiky VŠE Proč V červnu 2010 schválila Akreditační komise výuku dvou nových oborů na Fakultě statistiky a informatiky (FIS): bakalářský obor Multimédia v ekonomické praxi a magisterský obor Ekonomická demografie. Pro studenty se otevřou příští akademický rok, tedy od září 2011. economix – 4 / 2010 MULTIMÉDIA V EKONOMICKÉ PRAXI V dnešní době jsou multimédia všeobecně využívána. Používají se ve škole, firmách, veřejné správě, ale i doma a na veřejnosti, dalo by se říci – kdekoli. Jen zlomek lidí ovšem ví, jak média správně využívat a jak s nimi zacházet. FIS otevírá nový bakalářský obor Multimédia v ekonomické praxi pro šedesát studentů od akademického roku 2011/12. Studenti se budou učit klasické předměty jako ekonomii, právo, management, marketing atd. Jejich hlavní předměty však budou zaměřeny na média, například na digitální fotografii, počítačovou typografii, grafiku a animaci, web-design a další. Ekonomický základ a oborové předměty budou povinné, ovšem studenti si mohou vybrat z široké nabídky volitelných předmětů. Hlavní cíl oboru spočívá v propojení teorie a praxe, tudíž budou studenti již během studia pracovat na reálných produktech formou laboratorních prací, které budou převážně vytvářet v Grafické a multimediální laboratoři (GML), jež disponuje vybavením pro videostřih, grafiku, fotografování, natáčení atd. Absolventi oboru Multimédia v ekonomické praxi by měli umět propojit ekonomické znalosti s technickými a kreativními dovednostmi z oblasti multimédií. Naučí se ovládat celý produkční řetězec multimediálního produktu od počáteční fáze přes jeho vypracování v multimediální laboratoři až po uplatnění na trhu. Dnes je běžné, že umělci (herci, zpěváci) umějí dělat „pouze“ umění, ale již je pro ně obtížnější plánování financí, shánění sponzorů, zpracování videí, zvuku, fotografií či filmu. Z nového oboru vzejdou odborníci, kteří nebudou pouze umělecky zaměřeni, ale budou schopni využít média pro běžné hospodářské účely ať už ve veřejném či soukromém sektoru. V dnešní době „on-line“ světa je potřebné umět využít multimédia na internetu. Studenti z oboru multimédií budou na trhu velmi uplatnitelní ve firmách v oblasti PR, reklamy, webu, designu, prostě a jednoduše pro jakékoli kreativní využití. Absolvent tohoto oboru bude spíše fungovat jako „multimediální“ poradce než jako specialista, například grafik nebo zvukař. EKONOMICKÁ DEMOGRAFIE Příští akademický rok se na FIS spustí i výuka dvouletého magisterského oboru Ekonomická demografie. Studenti se naučí využívat pokročilé demografické a statistické modely a metody a uchopí problematiku vývoje společnosti a ekonomiky pohledem demografa. Náplň výuky se rovněž zaměřuje na oddělené zkoumání obyvatelstva jednak jako spotřebitele, jednak jako tvůrce celkového produktu. Další nosnou problematikou, se kterou se zájemci o studium Ekonomické demografie setkají, je koncept lidského kapitálu. Absolventi oboru by se měli stát odborníky například ve státní správě a samosprávě, ve státní statistické službě, v soukromém sektoru (průzkum trhu, propagace), v ekonomické sféře (analýza nezaměstnanosti, analýza důsledků stárnutí pracovní síly), ve zdravotnictví (zdravotnická statistika, analýza úmrtnosti a příčin úmrtí) nebo také například ve vědecko-pedagogické činnosti. Více se o oboru dozvíte na webových stránkách katedry demografie FIS: http://kdem.vse. cz/pro-studenty-oboru-socialneekonomicka-demografie/novymagistersky-obor/. Na další podrobnosti o magisterském oboru Ekonomická demografie jsme se zeptali vedoucí katedry demografie doc. Jitky Langhamrové. jste se rozhodli akreditovat právě tento obor? To je vcelku jednoduché. Katedra demografie má v současné době studenty bakalářského oboru Sociálně-ekonomická demografie v pátém semestru studia, a proto jsme se snažili připravit navazující magisterský obor, ve kterém by mohli studenti pokračovat. Obor Ekonomická demografie považujeme za velice aktuální. Význam demografických znalostí v současné době roste především v souvislosti se stárnutím populace. Demografický vývoj ovlivňuje ekonomiku a ekonomická situace má zpětný vliv na demografické chování populace. Při řízení a rozhodování na celostátní i regionální úrovni jsou potřeba právě odborníci, kteří mají znalosti ekonomické i znalosti z oblasti statistiky a demografie. V čem podle vás bude největší přednost absolventů tohoto studia? Absolventi budou interdisciplinárně vzdělanými odborníky s dobrou znalostí pokročilých demografických a statistických metod a modelů. Své vědomosti dobře využijí při hodnocení údajů o populační a ekonomické situaci a při řešení praktických otázek na různých úrovních řízení hospodářství a společnosti, a to na úrovni regionální, národní i mezinárodní. Autoři: Stanislava Černovská, Kateřina Dvořáková Studuj v Americe a Praze. Dny studia v Americe se budou konat od 4. do 12. listopadu 2010. Fulbrightova komise připravila pro zájemce o studium na amerických univerzitách informační schůzky v Olomouci, Brně Při příležitosti oslav Týdne mezinárodního vzdělávání, který tradičně vyhlašuje americký prezident na třetí týden v listopadu, se studenti mohou seznámit s možnostmi financování studia ve Spojených státech z prostředků česko-americké mezivládní organizace – Komise J. W. Fulbrighta. O své zkušenosti z výměnného vzdělávacího pobytu se podělí i absolventi stipendijních programů. Na veletrhu také vystoupí deset zástupců z přijímacích komisí amerických škol. Vstup pro zájemce je zdarma. Podrobný program Dnů studia v Americe najdete na stránkách www.studujvamerice.cz a o fungování komise se dozvíte na www.fulbright.cz. Autor: Zuzana Žiačiková 13 vzdělávání Jde o speciální magisterský program Fakulty financí a účetnictví VŠE. Kromě VŠE je do programu zapojena Rotterdam Business School (Nizozemsko), Univerza v Ljubljani (Slovinsko) a Univerzita Mateja Bela v Banské Bystrici (Slovensko). Program se studuje dva roky, z čehož minimálně šest měsíců studenti stráví na zahraničních univerzitách. Kromě povinných a volitelných kurzů a diplomové práce je součástí výuky i program osobnostního rozvoje a tři výzkumné projekty. Absolventi tohoto programu budou špičkovými odborníky na podnikové finance s důrazem na mezinárodní přesah svých znalostí a dovedností. Pro přijetí je nutné složit přijímací zkoušky v anglickém jazyce a doložit úroveň angličtiny certifikátem. Výše poplatku za celé studium je 3200 eur. Při studiu v zahraničí je možné klasicky čerpat peníze z programu Erasmus. Více informací na f1.vse.cz. Fakulta mezinárodních vztahů VŠE nabízí v angličtině hned tři programy: INTERNATIONAL BUSINESS: CENTRAL EUROPEAN BUSINESS REALITIES ze zahraničí. Za studium se platí školné ve výši 1800 eur za semestr, ovšem je třeba dodat, že existuje možnost stipendia například z Visegrádského fondu. Více informací na http://ib.vse.cz/. EITEI – ECONOMICS OF INTERNATIONAL TRADE AND EUROPEAN INTEGRATION Program zajišťovaný sedmi evropskými univerzitami zahrnuje studium teoretické a aplikované ekonomie na pokročilé úrovni, a to zejména ve vztahu k problematice mezinárodního obchodu a evropské hospodářské integrace. Výuka je rozdělena do čtyř trimestrů. První probíhá na Staffordshire University nebo Université des Sciences et Technologies de Lille, druhý na Universiteit Antwerpen a třetí a čtvrtý trimestr se studuje na VŠE, přičemž poslední trimestr slouží k psaní diplomové práce. EITEI je zařazen mezi programy Erasmus Mundus, takže spolu se studenty zemí EU studují i studenti z takzvaných třetích zemí. Pro přijetí je třeba složit přijímací zkoušku v anglickém jazyce, znalost jazyka není potřeba dokládat certifikátem. Výše poplatku za celé studium činí 3300 eur. Více informací na http://eitei.vse.cz/. IDS – INTERNATIONAL AND DIPLOMATIC S TUDIES Program připravuje své studenty na práci v multikulturním podnikatelském prostředí. Dává studentům přehled o světové ekonomice a seznamuje je se specifiky středoevropského prostředí. Studenti mohou část studia strávit na University of Lyon Business & Management School (Francie), University of Applied Science in Mainz (Německo), Management Center Innsbruck (Rakousko) nebo na International University Geneva (Švýcarsko). Získávají pak takzvaný double degree, tedy titul jak z VŠE, tak z partnerské zahraniční školy. V Praze se program pyšní vysokým počtem studentů Program se zaměřuje na mezinárodní politiku, ekonomii, právo a diplomacii. Nabízí širokou škálu volitelných předmětů a každý jeho účastník je poslán na jeden semestr na zahraniční univerzitu. Absolventi jsou připraveni na diplomatickou kariéru či na práci v mezinárodně orientovaných organizacích. Uchazeči o studium musí mít ukončeno minimálně bakalářské vzdělání, také je třeba doložit znalost angličtiny a dalšího světového jazyka. Školné je 1800 eur za semestr. Více informací najdete na http://ids.vse.cz/. INTERNATIONAL MANAGEMENT Nedílnou součástí tohoto programu Fakulty podnikohospodářské VŠE je od roku 2008 mezinárodně uznávaný program CEMS MIM. Je určen talentovaným studentům s výbornou znalostí anglického jazyka, velmi dobrou znalostí dalšího cizího jazyka a se zájmem o mezinárodní podnikatelské prostředí. Program kombinuje akademické vzdělání a úzkou spolupráci s partnery z podnikové praxe. Studium je poměrně pestré. Kromě povinných a volitelných předmětů zahrnuje jeden semestr na zahraniční partnerské CEMS univerzitě, intenzivní týdenní blokový seminář, prakticky zaměřené skill semináře, studenti vypracovávají ve spolupráci s partnerskými firmami takzvaný Business project a důležitou součástí studia je i desetitýdenní stáž v zahraniční firmě. Do aliance CEMS je zapojeno 27 prestižních škol a univerzit a více než 60 partnerských firem, převážně velkých mezinárodních společností. Z každé země může být členem pouze jedna vysoká škola – za Českou republiku je jí právě VŠE. Pro přijetí do programu je třeba projít tříkolovým přijímacím řízením, jehož součástí je test manažerských předpokladů formou takzvaných Assessment Centre. Školné je ve výši 1400 eur ročně. Více informací najdete cemsmim.vse.cz. ECONOMIC AND REGIONAL S TUDIES OF LATIN AMERICA Program výzkumného centra CLAS (Center for Latin American Studies) Národohospodářské fakulty VŠE vychovává experty na sociální a ekonomické systémy států Latinské Ameriky. Studenti mohou dokončit svůj druhý rok studia na jedné z prestižních škol Latinské Ameriky a získat tak takzvaný double degree, tedy titul jak z VŠE, tak z partnerské univerzity. Zatím jsou v nabídce školy v Bolívii, Argentině a Chile. Brzy má přibýt Brazílie, Mexiko, Peru, Uruguay a Venezuela. CLAS nabízí pro své studenty vedlejší specializace, rovněž v anglickém jazyce: European Regional and Economic Studies a Central European Regional and Economic Studies. Program přijímá uchazeče z celého světa, součástí přihlášky je motivační dopis, doklad o znalosti anglického jazyka a dvě doporučení. Poplatek za studium je 1800 eur na semestr. Více informací najdete na clas.vse.cz. Zbylé fakulty VŠE, Fakulta informatiky a statistiky a Fakulta managementu, žádný program v angličtině nenabízejí. Autor: Štěpán Mejzlík – 4 / 2010 FINAC – FINANCE AND ACCOUNTING FOR COMMON EUROPE Grow international! Magisterské programy v angličtině na VŠE economix Nabídka magisterských oborů na VŠE je nesmírně pestrá. V tomto článku se zaměříme na programy vyučované v anglickém jazyce. Každý je jiný – jeden z vás vychová diplomata, druhý experta na Latinskou Ameriku a další špičkového manažera. Mají však i něco společného – mezinárodní prostředí a punc jisté výjimečnosti. Pojďme si je jeden po druhém projít. 14 vzdělávání Ekonomie veřejného sektoru trochu jinak. S Topolánkem. economix – 4 / 2010 Navštívit aulu přecpanou k prasknutí není na VŠE tak překvapivé, a to zejména při Ekofórech, na kterých vystoupilo již mnoho významných osobností z ekonomického a politického života. Nenajít ale místo k sezení na povinné přednášce mě poněkud zaskočilo. Není se ovšem čemu divit, protože tento semestr přednáší Ekonomii veřejného sektoru (5EN302) na Národohospodářské fakultě VŠE expremiér Mirek Topolánek. Kurz vyučuje společně s bývalým děkanem a členem NERV Jiřím Schwarzem a výkonným ředitelem Centra pro ekonomiku a politiku (CEP) Janem Skopečkem. Podle slov samotných vyučujících má netradiční forma přednášky (na české poměry) přinést do výuky oživení. Jak sami přiznávají, inspiraci načerpali ze zahraničních univerzit. Zda se novinka ujme, můžeme zhodnotit až na konci semestru, ale prozatím o oživení opravdu jde. Topolánek působí jako zručný řečník a chrlí ze sebe jednu historku za druhou. Neupadající docházka do středečního přednáškového dvojbloku svědčí o vysokém zájmu studentů spatřit jak bývalého předsedu vlády před tabulí, tak přednášející v tandemu. Někoho možná zarazí skutečnost, že politik s neekonomickým vzděláním přednáší zmiňovaný kurz. Je však nutné podotknout, že jde o ekonomii veřejného sektoru a kdo jiný než bývalý premiér by měl na toto téma budoucím ekonomům přednášet? Jak sám řekl: „Abych řekl pravdu, ve vládě jsme si žádné grafy blahobytu nekreslili...“ Ovšem nadšení ve vyprávění mu nechybí: studenti si píší zápisky jako o život a sotva stíhají. Na to ho musel upozornit doc. Schwarz: „Musíš pomaleji, Mirku, studenti nestíhají a pak neudělají zkoušku.“ Topolánek neváhal a k pobavení celé auly odvětil: „Já jsem z Ostravy, tam musíme robit, to je jak kulomet.“ I když jsou studenti většinou s přednáškami spokojeni, občas v aule zaslechneme i nějakou tu poznámku na Topolánkovu adresu. Například při předná- šení přerozdělování na názorné ukázce pomerančů Robinsona a Pátka: Robinson drží více pomerančů, tedy vyvstává potřeba statky „spravedlivě“ přerozdělit. Ovšem při redistribuci dojde ke ztrátě jednoho z pomerančů. A expremiér se obrátí do sálu a dotazuje se: „Kam se poděl ten jeden pomeranč?“ Nejmenovaný student utrousil: „Za to se staví chatky v Itálii...“ „Neviditelná ruka trhu je nahrazena hrabivou rukou úředníků a politiků,“ zaznělo z úst Mirka Topolánka na čtvrté přednášce, jejíž téma se točilo kolem byrokracie. Podle jednoho z Parkinsonových závěrů se všichni zaměstnanci postupem času dopracují na funkci, na kterou osobnostně, odborně či jinak už nestačí. A tak to pak dopadá, že na úřadě nikdo na nic nemá. S byrokracií je to na dlouhé lokty, konstatoval přednášející. Topolánek se dostal do prvního kontaktu s veřejnou správou až na postu premiéra, a aby se vyhnul zdlouhavým byrokratickým procesům, používal, jak se nám svěřil, metodu poněkud jinou, což okomentoval slovy: „Dovoluji si říci, že jsem problém posunul hned o tři milimetry dál. Ale přiznávám se, že jsem byl na úředníky občas dost hnusný.“ Tak doufejme, že na nás takový nebude a jeho přednášky se budou nadále těšit velké návštěvnosti. A kdo to ještě nevíte, přednášky Ekonomie veřejného sektoru se konají ve středu od 12.45 v NB A. Autor: Lucie Cepáková 15 granty 55 milionů pro fakulty VŠE z programu OPPA Dne 16. září 2010 schválilo Zastupitelstvo hlavního města Prahy vybrané projekty pro 3. výzvu Operačního programu Praha – Adaptabilita (OPPA). Jde o jeden z grantových programů Evropského sociálního fondu, jejž řídí Magistrát hlavního města Prahy a rozhoduje o příjemcích finanční podpory. Těmi jsou nejrůznější subjekty – od základních až po vysoké školy, nemocnice, městské části, ale i podniky téměř libovolného zaměření. Pro schválení podpory z OPPA je nutné sídlo v Praze a zaměření předložených projektů buď na podporu znalostní ekonomiky (takzvaná prioritní osa 1), na podporu vstupu na trh práce (prioritní osa 2) nebo na modernizaci počátečního vzdělávání (prioritní osa 3). Vysoká škola ekonomická své projekty cílí zejména na prioritní osu 3, ze které během dosavadních tří výzev získala nebo získá finanční podporu až 50 milionů korun. OPPA představuje jeden ze tří programů Evropského sociálního fondu (dalším je Ope- rační program Lidské zdroje a zaměstnanost, jehož řídícím orgánem je Ministerstvo práce a sociálních věcí, a posledním je Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, který je v gesci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy) a je jako jediný určen výhradně pro Prahu. Magistrát hl. m. Prahy vyhlašuje takzvané výzvy od roku 2008 pravidelně a ta nynější je již třetí. Zatímco v první výzvě získala VŠE z OPPA pouze jednu finanční podporu (jde o stále běžící projekt Certifikace a prohloubení znalostí studentů a vyučujících VŠE v oblasti IT, maximální podpora činí 3 280 454,28 Kč), ve druhé výzvě získala již pět podpor (v celkové výši 22 443 826,20 Kč) a v právě schválené třetí výzvě dokonce sedm podpor (v celkové výši 25 621 254,94 Kč). Finanční prostředky jsou čerpány z vymezeného objemu 108,39 milionu eur, které jsou pro období 2007–2010 vyčleněny z fondů Evropské unie. Těchto v přepočtu 2,7 miliardy korun tvoří 0,41 % veškerých prostředků z fondů EU určených pro Českou republiku. To, zda byly miliony korun z fondů Evropské unie vynaloženy efektivně a zda bude mít jejich užití viditelné výsledky, se dozvíme až v průběhu několika málo dalších let. Příjemci mají totiž na realizaci projektu vyhrazeno 30 měsíců a všechny z OPPA podporované projekty na VŠE stále běží nebo v příštích měsících startují. Autor: Stanislav Janeček Příjemce grantu na VŠE Schválená maximální podpora FPH VŠE 3 280 454,28 Kč FPH VŠE 3 182 578,00 Kč NF VŠE 7 252 794,40 Kč FFÚ VŠE 4 759 322,24 Kč FPH VŠE 4 715 801,36 Kč FFÚ VŠE 2 533 330,20 Kč FPH VŠE 3 184 980,48 Kč NF VŠE 6 925 316,00 Kč FPH VŠE 1 089 706,40 Kč FPH VŠE 2 943 868,60 Kč FPH VŠE 3 609 153,90 Kč Otevřeme studentům svět aneb s VŠE do světa! FPH VŠE 4 813 281,54 Kč Učme se od učící se organizace - zavedení systému dalšího profesního vzdělávání na NF VŠE v Praze NF VŠE 4 410 640,08 Kč Inovace výuky managementu: vstříc změnám FPH VŠE 3 054 948,02 Kč Certifikace a prohloubení znalostí studentů a vyučujících VŠE v oblasti IT Rozvoj a podpora vzdělávání mladých vědeckých pracovníků Fakulty podnikohospodářské, VŠE v Praze Kvalitní vzdělání je efektivní investice do lidského kapitálu – cesta k uplatnění absolventů VŠE na trhu práce Inovace studijních oborů se zaměřením na adaptibilitu a styk s praxí Rozvoj znalostí a kompetencí studentů a vyučujících VŠE v oblasti řízení projektů a jejich certifikace Příprava a zavedení nového oboru „Finanční inženýrství“ Student podnikatel - Program inovace kurzů zaměřených na trénink podnikatelské činnosti a zvýšení předpokladů k úspěšnému podnikání u studentů VŠE v Praze Inovace studijního programu Ekonomie a hospodářská správa s akcentem na internacionalizaci výuky, individuální práci se studenty a praxi Nové předměty pro lepší uplatnění studentů VŠE na trhu práce Management v praxi aneb zvyšování pracovních kompetencí studentů VŠE v Praze spoluprací s podniky Moderní metody řízení kvality, štíhlé výroby a služeb pro studenty a vyučující VŠE v Praze Celkem 55 756 175,50 Kč Zdroj: http://www.prahafondy.eu/cz/oppa/projekty economix Název projektu – 4 / 2010 KOMPLETNÍ PŘEHLED SCHVÁLENÝCH PROJEK TŮ ZA DOSAVADNÍ TŘI VÝZVY OPPA: 16 zpravodajství Neviditelnou ruku trhu vystřídala hrabivá ruka úředníka, zaznělo na letošním Foru 2000 economix – 4 / 2010 Ve dnech 10.–12. října 2010 se v Praze uskutečnil již 14. ročník konference Forum 2000. Fórum vzniklo na podnět tehdejšího prezidenta Václava Havla. Na konferenci probíhají přednášky a diskuse na aktuální témata z oblasti ekonomiky a obchodu, politiky, kultury, životního prostředí či náboženství. Na Forum 2000 se každoročně sjíždějí odborníci a osobnosti z celého světa. My vám přinášíme reportáž ze stěžejního diskusního panelu druhého dne konference Ekonomika jako nástroj, ne cíl (Economy as a Tool, not an Objective). V rámci panelu postupně vystoupili Tomáš Sedláček, Mirek Topolánek, Peter Eigen a Peter Thum. V úvodní řeči zdůraznil Tomáš Sedláček, makroekonomický stratég ČSOB, požadavek na snižování ekonomického růstu i spotřeby. Uvedl, že během let 2007 a 2008 Česká republika zažila takový ekonomický růst, se kterým se do té doby nesetkala, a nyní nastal čas zpomalit. Fiskální politiku přirovnal k pití alkoholu. Člověk má v týdnu konstantní energii, ale v pátek večer se jde bavit, pije alkohol a důsledky se projeví až v sobotu ráno. „Současný svět má určitou kocovinu,“ řekl Sedláček a dále uvedl: „Co se s námi stane, až bude zase pátek večer? Uděláme stejné chyby jako v minulosti. Večer opět někam vyrazíme.“ Na závěr Sedláček nabídl svůj recept na řešení situace: „Měli bychom zpomalit ekonomický růst, snížit deficit a zadlužování. To ale nestačí. V době ekonomické krize bychom měli mít přebytek státního rozpočtu.“ Vystoupil i bývalý předseda vlády ČR Mirek Topolánek. Snažil se zodpovědět otázku, zda je ekonomika prostředkem či cílem. Topolánek tvrdí, že ekonomika není prostředkem, nýbrž cílem. Jediný nástroj představuje politika s cílem udržení politické moci. Doslova řekl: „Neviditelná ruka trhu byla vystřídána hrabivou rukou úředníků a politiků. Tuto roli si pro sebe, a vím přesně, o čem mluvím, uzurpovala politická moc. Demokracie v tomto modelu selhává. Ve snaze si politickou moc uchovat vnucuje občanům nebezpečnou iluzi bezpracného zisku.“ Dále uvedl, že veřejnost věří více politické moci než ekonomice. Vzrůstající vliv politiky nad ekonomikou vysvětlil rostoucí mocí státu. K posilování státní moci začalo docházet zejména po druhé světové válce (program F. D. Roosevelta New Deal). Občané, kteří v budoucnosti zaplatí zásahy vlád, tak přicházejí o svobodu. Děje se tak navzdory tomu, jak uvedl Topolánek, že ekonomickým a politickým cílem není nic jiného než svoboda, právo a pořádek. „Moderní stát blahobytu vsadil na rostoucí konzum za každou cenu, bez ohledu na naše potomky a na budoucnost,“ uzavřel Topolánek. S dalším příspěvkem do debaty se představil Peter Eigen. Kdysi pracoval pro Světovou banku na postu ředitele pro programy na pomoc Africe a Latinské Americe. Když pochopil, že zmiňovanou instituci nahlodává korupce, odešel a založil Transparency International. Hned v úvodu se ohradil vůči Topolánkovým názorům. Podle Eigena současné státy potřebují dohled politiky nad ekonomikou, dobrou správu a řízení. Jako příklad uvedl sociálně tržní hospodářství, které ochraňuje a zároveň koriguje trh. Peter Eigen vidí budoucnost lidstva v započetí nové vývojové fáze státu – takzvaného „státu občanské společnosti“, v němž občanská společnost funguje jako rovnocenný partner vlády a firem. „Pokud bude mít občanská společnost větší moc, mohla by vyřešit problémy dnešního světa,“ uvedl na závěr Eigen. Jako poslední navázal se svým vystoupením Peter Thum, zakladatel společnosti Ethos Water, která zabezpečuje distribuci čisté vody v Africe. V závěru dostali přítomní možnost položit řečníkům své dotazy. FORUM 2000 Mezinárodní konferenci Forum 2000 založili v roce 1996 Václav Havel s japonským filantropem Johejem Sasakawou a laureátem Nobelovy ceny za mír Eliem Wieselem. První oficiální Forum 2000 se konalo v roce 1997. Nosná myšlenka konference spočívá v diskusích a přednáškách významných osobností z celého světa na aktuální, ale i nadčasová témata ze života společnosti. Na letošním 14. ročníku participovalo více než 3000 účastníků. Mezi nejsledovanější témata patřily: ekonomika a obchod, vztah mezi Evropskou unií a Ruskem, limity urbanizace, chudoba a sociální vyloučení, nedostatek pitné vody, zelená energie, náboženství, lidská práva a jiné. Všechny debaty probíhaly v anglickém jazyce, na vybraných panelech byl zajištěn simultánní překlad. Videozáznamy z konference najdete na: http:// www.forum2000.cz/en/projects/forum-2000conferences/2010/video-recordings/. Autor: Stanislava Černovská Fjodor Lukjanov: „Rusko je otrávené z politické spolupráce s EU.“ Fjodor Lukjanov, šéfredaktor časopisu Russia in Global Affairs, přednesl svoje příspěvky na mezinárodní konferenci Forum 2000 v panelových diskusích Vztah EU a Ruska: je možná strategická spolupráce a Teritorium a náboženství. Lukjanov vede dvojjazyčný časopis se zaměřením na mezinárodní vztahy od jeho založení v roce 2002. Russia in Global Affairs patří k nejuznávanějším názorotvorným magazínům v Rusku. Lukjanov píše sloupky pro The Moscow Times a ruskou mutaci magazínu Forbes. Ještě před jeho vystoupením jsme mu položili několik otázek. Co si myslíte o rusko-evropské spolupráci? Je možná shoda obou velmocí? Nemyslím si, že by se schylovalo k velké dohodě. Osobně se domnívám, že čas pro takovou dohodu již vypršel. Nyní platná dohoda o spolupráci z let 1994 a 1997 se zakládala na předpokladu, že Rusko bude postupně směřovat k evropskému modelu, tedy nebude členem EU, ale bude jí blíže. To se nyní změnilo. Evropané začali být z Ruska unavení. Navíc, EU se sama trochu zasekla v institucionálních reformách a ve vlastním rozšiřování a s tím spojené byrokracii. Nyní se zdá, že se Rusko vrací k bilaterálním jednáním, tedy k jednáním s jednotlivými evropskými státy odděleně. To se považuje za staromódní a Evropa vyčítá Rusku, že tím udělalo krok zpět a že nadešel čas začít jednat s Unií jako celkem. To by byla pravda, pokud by EU skutečně vystupovala tak, jak se od ní očekává. EU se ale zmítá ve vnitřních rozporech a snaze to, aby se taková situace už neopakovala. Může se to opakovat s Běloruskem (v červnu 2010 Rusko snížilo dodávky plynu Bělorusku na základě nesplacených dluhů – pozn. red.), ovšem Bělorusko není tak zásadní jako Ukrajina. Všeobecně si myslím, že Rusko se postupně naučí hrát podle ekonomických pravidel. Předpokládám více pragmatičnosti v jeho konání. Lze tedy říci, že se Rusko i Ukrajina poučily z plynové krize v tom smyslu, že se jim pro příště nevyplatí opět zastavit dodávky plynu? Odpovím krátce: ano, samozřejmě. Velmi utrpěla důvěryhodnost Ruska jako spolehlivého dodavatele a stejně tak utrpěla pověst Ukrajiny jako spolehlivé tranzitní země. Obě strany se jistě poučily. Rusko rozhodně nemůže konkurovat Číně. Ruští výrobci se obávají, že neustojí zahraniční konkurenci. Krátce řečeno, připojení k Světové obchodní organizaci nemá v Rusku širokou podporu. Ovšem prezident Medveděv se ke vstupu přiklání. Četla jsem váš článek Paving the way for visa-free regime with EU o omezení vízové povinnosti mezi Ruskem a zeměmi EU. V jaké fázi je dohoda o bezvízovém styku dnes? Nic nového se neděje. V červnu tohoto roku představilo Rusko svůj návrh, jak by měl takový bezvízový styk vypadat, ale od té doby ještě nepřišla reakce. Evropská komise totiž teď nedokáže přijmout jiné návrhy než ty, které sama napsala. Po technické stránce je bezvízový režim velmi Rusko jednoduchý a všechny problémy jsou snadno řešitelné. Nyní ruští občané dostávají biometrické pasy. Biometrický pas je vlastně takové vízum, na základě kterého jste evidováni v počítači navždy. Pokud v nějaké zemi v Schengenském prostoru něco provedete, příště vás tam už nepustí. Biometriku totiž nezměníte. Takže vízum představuje jenom takový symbol. Samozřejmě, že probíhají technické přípravy k bezvízovému režimu a ověřuje se, jestli ruské biometrické pasy splňují mezinárodní kritéria. Jde vesměs o problémy technického rázu a s trochou politické vůle se dají vyřešit. A právě politická vůle tu chybí. Evropská unie uvádí mnoho důvodů, proč není možné bezvízový styk zavést. Jeden z argumentů, který mně osobně přijde dost podivný, mluví o tom, že přece není možné zavést jej dříve s Ruskem než s Ukrajinou, Moldavskem a Běloruskem. Jak může EU politicky upřednostnit Rusko před zmiňovanými zeměmi. usiluje o přijetí do WTO od roku 1993. Přiblížilo se Rusko vstupu do WTO v roce 2010? Těžko říct. Všude okolo slyšíme optimistické zprávy o tom, že Rusko do WTO vstoupí tento či příští rok. Je to takový nekonečný příběh. Nyní se zdá, že vyjednávání s hlavními aktéry, kteří rozhodují o vstupu, skončila. Naposledy se jednalo s USA. Zdálo by se, že vstupu nic nebrání, je zde ovšem jedna významná překážka a tou je Gruzie – člen WTO. A Gruzie, která má pochopitelně jinak velmi málo nástrojů jak na Rusko působit, může vstup Ruska do WTO využít k prosazení svých zájmů, například k uznání suverenity. Což je pro Rusko politicky nepřijatelné. Takže to může zase způsobit zdržení. Navíc ruská veřejnost z připojení k WTO není zrovna nadšená. Ruská ekonomika je založená na surovinách a WTO trh s ropou, plynem a dalšími nerostnými surovinami nereguluje. V případě výrobního průmyslu a služeb Myslím si, že o této otázce se bude ještě pár let diskutovat a jsem si jistý tím, že se EU a Rusko dohodnou, protože obě strany potřebují zintenzivnit vzájemný obchod a stimulovat ekonomiku, takže dříve nebo později ekonomický zájem převáží. Odhaduji, že to nebude trvat déle než pět let. Nedávno jsme byli svědky otevření nového ropovodu mezi Čínou a Ruskem. Jde o nový trend? Zaměřuje se Rusko na nové trhy v odvětví ropy a plynu? Víte, Rusko se musí zaměřit na nové trhy v Asii. EU nemá monopol na ruské zdroje. Je sice největším spotřebitelem ruské ropy a Rusko v žádném případě nechce EU diskriminovat, ale je zcela nelogické, aby se země, která se ze dvou třetin nachází v Asii, v podstatě vůbec nepodílela na energetické spolupráci v tomto regionu. Podíl ruského plynu na celkovém objemu plynu obchodovaného v Asii představuje pouze 0,002 %. A to je naprosto neuvěřitelné. Rusko se musí soustředit na rozvíjení spolupráce nejen s Čínou, ale i s ostatními asijskými zeměmi – Japonskem, Koreou, Singapurem a dalšími. Zaprvé kvůli novým trhům a zadruhé proto, že Rusko potřebuje vybudovat infrastrukturu na Sibiři a na východě země. To může do této oblasti přilákat investory nejen z Číny, ale i z USA, Japonska a samozřejmě z Evropy. Evropští politici také neustále opakují požadavek na diverzifikaci – snížit podíl ruského plynu a ruské ropy na evropském trhu a najít jiné zdroje. Takže ať už z důvodů politických, ekonomických nebo z důvodů souvisejících s globálním oteplováním se Evropa bude snažit omezit spotřebu, tedy omezit poptávku. Rusko si tedy logicky potřebuje najít nové odběratele. To je zkrátka byznys, nic osobního. Myslím, že Rusko potřebuje jít na východ, kde je ovšem situace hodně jiná než v Evropě. Uvedu malý příklad: po jednání s Číňany ohledně dodávek plynu se novináři ptali místopředsedy vlády pro energetiku, jak jednání dopadlo. A dostalo se jim této odpovědi: „Jednání šlo výborně! Vý-bor-ně! Shodli jsme se na všem kromě ceny.“ Autor: Stanislava Černovská Foto: Pavel Cízner economix reformovat instituce. Podívejte se jen na Lisabonskou smlouvu, která měla EU sjednotit. Výsledek je opačný. V tomto stavu jsou pro Rusko, stejně jako pro ostatní státy mimo EU, výhodnější dvoustranné dohody se státy, které mají o spolupráci zájem. Když se podíváte na dvoustranné smlouvy, nejen s tradičními partnery, jako je Německo, Francie nebo Itálie, ale i se středně velkými evropskými státy, existuje tam prostor pro rozšiřování spolupráce. A rozhodně to není přes EU. Rusko potřebuje s Evropou spolupracovat, jelikož, jak řekl prezident Medveděv, evropské technologie a management vždycky přispívaly k modernizaci Ruska. Ale znovu říkám, že se tu bavíme o jednáních s konkrétními zeměmi, ne s EU jako celkem. Myslíte si, že obchodování a vztahy mezi Ruskem a Českou republikou jsou v současné době intenzivnější? Všeobecně jsou teď vztahy mezi ČR a Ruskem více méně dobré. Samozřejmě zde existuje vysoká míra nedůvěry, což je částečně dáno historicky a částečně to souvisí s nedávnou energetickou krizí. Válka s plynem ovlivnila jak Českou republiku, tak celou Evropskou unii, kterou v tom momentě zastupoval Mirek Topolánek jako premiér předsedající země. A jak jsem pochopil, jeho zkušenosti z vyjednávání s ruskou stranou nebyly zrovna pozitivní. Celkově pramení tahle nedůvěra z různých politických vlivů, které ale postupně vymizí, jelikož celá politická mapa se mění. Když už jsme nakousli téma energetické krize, máme se do budoucna obávat nového přerušení dodávek? Ne, není potřeba se obávat. Většinou se z přerušení dodávek plynu v roce 2009 viní Rusko. Ale v tomto konkrétním případě si myslím, že zodpovědnost by měla být minimálně rovnoměrně rozdělena mezi Moskvu a Kyjev. Důvody byly tehdy čistě politické. Nyní se situace změnila. Juščenko již skončil, a byť si nemyslím, že Rusko bude mít se současnou ukrajinskou vládou nějak excelentní vztahy – Janukovyč není zase tak proruský, jak spousta lidí na Západě říká –, jsem si jistý, že Rusko ani Ukrajina nechtějí přicházet o peníze. Obě země udělají všechno pro – 4 / 2010 17 rozhovor 18 rozhovor Paul Wolfowitz: „Potřebujeme, aby Číňané kupovali naše dluhopisy, Číňané zase potřebují americký trh.“ Světově uznávaný ekonom Paul Wolfowitz se účastnil konference Forum 2000 v Praze a souhlasil, že poskytne časopisu Economix rozhovor. Jeho program byl však tak nabitý, že se rozhovor nakonec uskutečnil až na poslední chvíli v kavárně odletové haly Terminálu 2 na pražském ruzyňském letišti. Paul Wolfowitz působil na mnoha velmi významných postech. V letech 2001–2005 byl náměstkem ministra obrany USA Donalda Rumsfelda a v období 2005 až 2007 byl prezidentem Světové banky. Byl také velvyslancem USA v Indonésii a zvláštním asistentem pro jednání o omezení strategických zbraní. Působil jako děkan na Johns Hopkins University a učil na Yale University. Vystudoval matematiku na Cornell University a doktorát z politologie získal na University of Chicago. V současnosti působí jako Visiting Scholar v American Enterprise Institute for Public Policy Research a od roku 2008 se stal předsedou Americkotchajwanské obchodní komory. Pane Wolfowitzi, když vezmu v úvahu všechny pozice, které jste zastával, napadá mě ohromná spousta otázek. Ale raději začněme něčím jednoduchým. Jak jste si užil pobyt v Praze? Praha je úžasné a krásné město, je v ní tolik kultury, tolik historie. A měl jsem také štěstí na počasí. Takže jsem si to moc užil. Byla to vaše první návštěva Prahy? Ne, byl jsem tu na konferenci Forum 2000 již v roce 2007. Byl jsem v Praze i v roce 2006, když Česká republika graduovala ze Světové banky (ČR přestala být příjemcem mezinárodní pomoci, pozn. red.). A úplně poprvé jsem tu byl v roce 1991, kdy prezident Václav Havel a generální tajemník NATO Manfred Wörner zorganizovali první a poslední setkání zemí Varšavské smlouvy a zemí NATO. To musela být dost zvláštní schůzka. Bylo to opravdu pozoruhodné. Proces rozpuštění Varšavské smlouvy ještě nebyl tehdy úplně dokončen a nesovětští členové Varšavské smlouvy byli na sovětské představitele o hodně tvrdší, než jsme byli my, jako zástupci NATO. Také jsme tam tehdy poprvé mluvili o rozšíření NATO a o tom, jak přiblížit Československo k NATO. economix – 4 / 2010 Jaká byla tehdy vaše pozice? Byl jsem muž číslo tři na ministerstvu obrany pod Dickem Cheneyem. Můžete nějak porovnat tehdejší Prahu s tou, kterou jste viděl dnes? Dřív byla taková pochmurnější, člověk měl pocit, jako by bylo časně ráno a Praha se právě probudila ze snu a ještě byla hodně rozespalá. Domy byly krásné, ale nebyly tak dobře udržované. Také si pamatuji na setkání s panem Dubčekem. Myslel jsem si, že bude mít alespoň radost z toho, jak se věci změnily. Ale byl tak smutný z toho, jak byl jeho život promarněný. V zásadě to bylo velmi smutné. Máte polské kořeny. Jste spokojený s tím, jak se střední Evropa vyvíjí? Celkově ano, ale jak mi tu někdo říkal, zabere hodně času, než se země zotaví z padesáti let nacismu a komunismu. Řekněme to ale takhle: myslím si, že v roce 1991 by jen málo lidí věřilo, že se dnes bude střední Evropě dařit tak dobře, jak se jí daří. To není důvod k sebeuspokojení, ale rozhodně je to důvod k radosti. 19 Neříkáte tedy, že by měly americké jednotky v Iráku zůstat trvale, aby zajistily stabilitu tak, jako je to nyní na Korejském poloostrově? Nejde vstoupit dvakrát do jedné řeky. Dokud nás Iráčané chtějí, je pravděpodobně v našem zájmu tam být. Může to být dlouhá doba, může to být krátká doba. Já doufám, a je to možná trochu moc optimistické, že Írán se zase vrátí mezi normální země a region bude stabilnější a o naši přítomnost už nebude zájem. Taková situace by mi absolutně vyhovovala. Souhlasíte se současnou strategií prezidenta Obamy v Afghánistánu? V zásadě ano, ovšem ten problém je velmi složitý. Myslím si, že se ukáže, že to bude náročnější než v Iráku. Je tam obtížný terén, obtížná práce s lidmi, země v podstatě nikdy ve své historii neměla centrální vládu. Říkáme Obamova strategie, ale ani on sám si není jistý, co bude dělat za půl roku. V zásadě to ale, myslím, dělají dobře. Na konferenci Forum 2000 jste vystupoval v panelu, ve kterém se hovořilo o jaderném odzbrojení. Jaké šance má podle vás „Svět bez jaderných zbraní“, o kterém mluvil při svém projevu přibližně před rokem v Praze Barack Obama? Nechci říkat, jestli to je vůbec z principu možné, ale určitě to není možné v blízké budoucnosti. Musíme se na ten problém dívat realisticky a hodně přemýšlet. Jednoduše říct, že nemáme rádi nukleární zbraně, je velmi jednoduché a všichni se na té větě shodneme. Tím, že ale řekneme, že chceme svět bez jaderných zbraní, se tomu světu neblížíme, ba naopak, možná si tu cestu komplikujeme, protože lidé tak tráví čas něčím, co není realistické. Nechci dělat nějaké unáhlené závěry, protože ten problém je velice složitý, a nemyslím si, že bych znal řešení, ale řekněme to takhle: pokud někdo dokáže zařídit, aby Írán ukončil své snahy o získání jaderné zbraně, přiblíží nás světu bez jaderných zbraní více než patnáct rezolucí OSN. Má tedy dohoda podepsaná v Praze prezidenty Obamou a Medveděvem nějaký reálný dopad? Trošku ano, je to další dohoda mezi USA a Ruskem směřující ke snížení jaderného arzenálu. Pravděpodobně se však blížíme k bodu, kdy již tyto dvě země nebudou dělat více, pokud nebudou stejné kroky činit i ostatní země. Svět se ohromně změnil. Do roku 1989 byla největší hrozbou pro mír a bezpečnost ve světě jaderná válka mezi USA a Sovětským svazem. A tahle hrozba dnes zcela zmizela. Takže co je dnes ta velká hrozba? Těžko říct. V Americe je jeden baseballista, který řekl: „Je velmi nebezpečné dělat předpovědi, zejména ty do budoucnosti.” Myslím, že v tuto chvíli je terorismus pod kontrolou, alespoň z větší části. Ačkoli se bojím, že pokud někdy teroristé dostanou do ruky jadernou nebo biologickou zbraň, svět se navždy změní. Další nebezpečí vidím v trochu vzdálenější budoucnosti. Již dlouho si užíváme dobu jistého klidu, kdy se velké země ani nepřiblížily vzájemnému válečnému konfliktu. Neříkám, že se k tomu schyluje, ale za nějakých deset nebo dvacet let může být ta obava opodstatněná. Před sto lety vypadal svět poměrně mírumilovně. Pak přišly události roku 1914 a všechno bylo jinak. Takže to nejhorší, co by se mohlo stát, je, že by spolu začaly válčit velké země. Vy jste učil na univerzitě – Yale a Johns Hopkins. Z toho, co jste viděl u svých studentů, čeká nás světlá budoucnost? Myslím, že dnes mají studenti výborné příležitosti. Občas zaslechnu pesimistické hlasy, jak naše děti nemají naději žít si tak dobře, jak si žijeme my teď. To je věta vycházející z nějakých ekonomických ukazatelů. Ale my teď žijeme v úžasné době, která dává všem obrovskou příležitost něco nového vytvářet. Chtěl byste dnes být studentem? Všichni bychom chtěli být mladší. Víte, ona pravda je taková, že když jsem já byl studentem, svět nevypadal moc radostně. Dokončil jsem Cornell University v roce 1965, takže během karibské krize jsem byl v druhém ročníku. A to jsme si nebyli jistí, jestli se dožijeme třetího ročníku, ba ani dalšího týdne. Pak byla válka ve Vietnamu. Takže celkově se děla spousta špatných věcí. Ta doba ze mě možná udělala příliš velkého optimistu, ale myslím si, že lidé mají dost velké slovo v tom, jaký bude svět, který vytvářejí. Pesimisté vytvoří pochmurný a neradostný svět, ale pokud si udržíte optimismus, příležitosti jsou ohromné. Mezi svými studenty jste viděl pesimisty nebo optimisty? Když jsem učil v devadesátých letech, setkával jsem se spíš s optimismem. Teď nejsem se studenty dost v kontaktu, takže nevím, jestli se to nějak změnilo, ale doufám, že ne. Chcete ještě něco sdělit čtenářům Economixu? Snad jen, že Praha je nejen geografickým centrem Evropy, ale svého času bývala i jejím kulturním a politickým centrem. Česká republika je malá země, ale má velký vliv. Pokud zařídíte, aby prosperovala, pomůžete tím všem. Autor: Štěpán Mejzlík Foto: Archiv – 4 / 2010 V jednom z vašich článků pro New York Times ze srpna 2010 porovnáváte současnou situaci v Iráku se situací na Korejském poloostrově po válce v padesátých letech. Myslíte si, že nejlepší strategií pro mír a stabilitu v regionu je stálá americká vojenská přítomnost? V tom článku jsem říkal, že ať tak či tak jsme zavázáni stáhnout všechny naše vojáky do konce příštího roku. Ale pokud se Iráčané vyjádří v tom smyslu, že by si jistou naši přítomnost ve své zemi přáli, myslím, že by o tom měly Spojené státy seriózně uvažovat. Myslím, že by Iráčané nepožadovali, abychom se přímo podíleli na udržování pořádku v zemi. Od toho tam jsou oni. Ale zkrátka žijí v nebezpečné oblasti, jsou mezi Sýrií a Íránem. Možná řeknou, že by přivítali jistou záruku bezpečnosti plynoucí z americké přítomnosti. Myslím, že by to bylo oboustranně výhodné. Dotkněme se teď trošku Asie. Nedávno se rozvířila debata o tom, že Číňané mohou použít své americké dluhopisy jako zbraň proti Spojeným státům. Myslíte si, že je ta obava opodstatněná? Já se domnívám, že jsme na sobě příliš závislí, a to platí oboustranně. My potřebujeme, aby Číňané nadále kupovali naše dluhopisy, Číňané potřebují bezpečný instrument, kam svoje peníze ukládat. A nejdůležitější je, že potřebují americký trh. Pokud o tom pochybujete, podívejte se, co řekl čínský premiér v Bruselu. Řekl: „Pokud dovolíme, aby naše měna posilovala, povede to v Číně k masivní nezaměstnanosti a nestabilitě.“ Tím v podstatě říká: „Nemůžeme dále pokračovat s naší exportně orientovanou ekonomikou, máme problém.“ Takže Číňané potřebují přijít na to, jak snížit závislost na exportu, my zase potřebujeme snížit naši závislost na importu. Obě země jsou na jedné lodi. economix rozhovor 20 rozhovor Miroslav Singer: „Práce v centrální bance má vyšší výšky a nižší spodky než v soukromém sektoru.“ ...a Miroslav Singer je absolventem VŠE, v roce 1991 získal stipendium na doktorské studium v USA. Krátce po návratu do stále se transformující České republiky se stal v roce 1995 hlavním ekonomem Expandia Finance. V roce 2001 nastoupil jako ředitel do skupiny služeb podnikům společnosti PricewaterhouseCoopers ČR. Členem bankovní rady a viceguvernérem České národní banky se Miroslav Singer stal v únoru 2005. S platností od 1. července 2010 ho prezident republiky Václav Klaus jmenoval guvernérem ČNB. economix – 4 / 2010 Pane guvernére, nedávno jste v České televizi hovořil o tom, že centrální banka už není „tak klidnej byznys“. Jaký byznys to je dnes? Je mnohem méně klidný než v době, kdy jsem začínal. Ale mnohem klidnější než na podzim roku 2008. Teď už to není o nějakém vzrušení ohledně finančního sektoru jako takového, ale spíše ohledně institucionálních změn, které finanční sektor prodělává. Ve vašem životopise čtu: „Po ukončení studia na VŠE jste v roce 1991 získal stipendium na doktorandském studiu na University of Pittsburgh.“ Dnes nám to možná nepřijde tak dobrodružné, ale v roce 1991 to musel být tvrdý náraz na realitu... Já se nemohu ubránit dojmu, že tak hrozné to nebylo. Hrozné to bylo v tom, dostat se tam. Na letenku jsem tehdy neměl ani já, ani moje rodina, pokud si pamatuji. Takže jsem v podstatě „žebral“, psal jsem nadacím. Nakonec se našla jedna, které jsem dříve pomáhal, a ta mi zaplatila jednosměrnou letenku do Pittsburghu. ...kde jste zůstal další čtyři roky... Ano, asi tři a půl roku. Vzdělanostně to nebylo tak těžké. Na VŠE jsem dělal matematické metody v ekonomii. Myslím si, že z ekonomky tehdy nebyl lepší směr, ze kterého se dostat na doktorát do Pittsburghu. Teď by to asi bylo těžší. Pokud vím, tak na VŠE se začínají omezovat věci, které tvoří kurikulum, které by měl vysokoškolský student se zájmem o ekonomii umět – to znamená hlavně matematika. Navíc některé fakulty si začínají samy vyučovat ekonomii, protože ta od Národohospodářské fakulty jim přijde moc těžká. O vašem pobytu v USA jsem četl dost šílené historky. Jak jste bydlel v černošské čtvrti, jak jste přežíval s dolarem a devatenácti centy na den... Ano, to byl s kolegou náš osobní měsíční rekord, co se týče útraty. Víte, na té historce není nic tak šíleného. Máte nějakých 950 dolarů ze stipendia, z toho potřebujete ušetřit na letenku do Prahy, kam chcete letět na Vánoce, protože tam máte přítelkyni. Musíte si ušetřit na učebnice, na nájem, zaplatit daně. Takže na život vám už tak ohromné peníze nezbývají. O čem jste psal doktorskou práci, kterou jste v Pittsburghu obhajoval? Dal jsem dohromady tři články, z nichž dva už v té době byly publikovány v solidních časopisech. Všechny byly svázány tématem přechodu na volný trh a tehdejšího vývoje korporátního světa v Československu. Jak se vytváří poptávka po práci, jaká je její pružnost vůči mzdám, daním, nabídce práce. Šlo i o to, kdo, jak a proč měl zájem koupit firmy v kuponové privatizaci. Co bylo po návratu do vlasti? Nejdříve jsem zůstal rok v Akademii věd ČR a dělal Honzovi Švejnarovi zástupce ředitele na CERGE. Tam jsem se snažil získávat granty pro výzkum. Na půl úvazku jsem ještě dělal v Národohospodářském ústavu. ve dvaceti sedmi letech jste se pak stal hlavním ekonomem Expandia Finance. Předtím jsem byl v dozorčí radě a posléze v představenstvu České pojišťovny. Pak jsem dostal nabídku od skupiny Expandia, která mi připadala zajímavá. V sedmadvaceti je to dost brzy, nemyslíte? Víte, tehdy byla úplně jiná doba. Nezapomeňte, že jsem byl první, kdo se vrátil s doktorátem, takže už tehdy jsem byl poměrně vidět. Všechno také probíhalo mnohem méně formálně než dnes. Přišli za mnou majitelé Expandie a ptali se, co si myslím o kurzu koruny a o polské kuponové knížce. I na základě mých výpočtů pak začali do polské kuponové knížky investovat a mezi tím mi nabídli, abych k nim šel. To zní skutečně jako jiná doba. Dnes je pro vás možná šokující, že někdo žil v polorozpadlém domě za dolar devatenáct, ale na druhou stranu ta doba přinášela příležitosti pro lidi, kteří byli ochotní to udělat. Všichni, které jsem na těch zahraničních školách potkal, jsou dnes na vysokých pozicích a daří se jim. Ono je to logické, zafungoval self-selection. A při vší skromnosti, to nebyl vzorek průměrných lidí. To byli lidé, kteří byli ochotni riskovat. Sám učíte na vysoké škole, je to dnes jiné? Vy máte mnohem lepší materiální zabezpečení a možnost vyjet ven. Špatný zpětný efekt je, že vás to méně tlačí do toho dobrodružství. Proč riskovat všechno? Já jsem letěl do USA s příslovečnými sto dolary v kapse. To jsou samozřejmě velká dobrodružství, když se na to díváme teď zpětně, ale člověk k nim byl tažen tím, že cítil nějakou velkou příležitost. Pro vás jsou ty příležitosti relativně menší. Tady stojí za to si přečíst Adamsovy knížky o Dilbertovi. Říká tam, že pobídka do práce 21 Já jsem vždy říkal, že ten projekt musí být dobře řízený a musí získat celospolečenský konsenzus. Praha by to asi musela vzít z trošku jiného konce po manažerské stránce. Vedení města by se tomu muselo soustavně věnovat. To nejde někomu nechat. Je podle vás tedy reálné, aby Praha v horizontu nějakých deseti, dvaceti let olympiádu uspořádala? Praha by zvládla malou olympiádu, která by vyhrála proto, že znuděnost monstrózními olympiádami stoupá. Peking byl vrchol, co už chcete mít většího? Teď bude Londýn, další velké soustředěné centrum ve městě, které se samo tím pádem do her ani moc nezapojí. Město pak olympiádou nežije. Naopak když jsem byl v Turíně, atmosféra v ulicích tam byla lidsky strašně příjemná. Nebo Německo skvěle zvládlo mistrovství světa ve fotbale. Byl jsem na zápase ve městě, jehož jméno si dnes už nevybavuji, a to město žilo. Bylo cítit, že lidi tomu dali všechno. Jak vás poslouchám, vypadáte jako nadšený sportovní fanoušek... V nějakých třiceti letech jsem zjistil, že je pro mě velký odpočinek jít na fotbal nebo na hokej. A když byla výluka NHL a bylo možné tady vidět ty úplné mistry, řekl jsem si, že by byla škoda to propásnout. A tak jsem začal chodit. Máte jeden tým, kterému fandíte? Jasně, Sparta. Půjdete se podívat na zahájení NHL? Ne, teď mám období sklizně. (Miroslav Singer je vášnivý vinař a rozhovor proběhl na konci září 2010, pozn. red.) Pokud o víkendu necestuji, tak sklízím. Jaká bude letos úroda? Vypadá to dobře, chtělo by to ještě sluníčko. Abychom dokončili váš profil: Jak jste se z byznysu dostal do centrální banky? Dostal jsem nabídku stát se viceguvernérem, kterou jsem přijal. Na zbytek byste se asi měl ptát mého předchůdce. On moje jmenování minimálně dost zrychlil. Baví vás práce v centrální bance víc než v soukromém sektoru? Ta práce má vyšší výšky a nižší spodky. Mě baví pracovat s lidmi, kteří jsou vážně velmi dobří. Je úžasné potkávat se se skutečnou elitou ekonomie. Je u toho ale také spousta schůzek o ničem, snahy řešit problémy tím, že vznikne nový úřad tu či onde, u nás nebo v Evropě. Při vší úctě k nim, některé vrstvy ve státní sféře nemají kvalitu, na kterou jsem si zvykl ať už ve financích nebo v PricewaterhouseCoopers. A jaké to bylo v soukromém sektoru? Já jsem se v PricewaterhouseCoopers hodně bavil. Jednak byl člověk jasně odpovědný a mělo to jasné výstupy, ale také to byla velmi různorodá práce. Třeba jsem v jednu chvíli pracoval na prodeji portfolia pohledávek, které už nechtěl prodávat ani konkurzní správce, do toho jsem zároveň řešil průmyslový konglomerát, k tomu tam v tu samou chvíli byla olympijská studie. To byla prostě zábava. Je krásné slyšet, že v PricewaterhouseCoopers může být zábava... Tak pozor! V různých částech PricewaterhouseCoopers ji musíte čerpat z různých činností. Je charakteristické, že v restrukturalizacích byli trochu jiní lidé než ti, co dělali daně nebo audit. Každopádně to, co jsem dělal já, byla zábava. Kde se vidíte za nějakých patnáct, dvacet let? Nevím, nikdy jsem o tom nepotřeboval přemýšlet. Nepřemýšlel jsem o tom, že chci dostat nabídku do ČNB, ani o tom, že chci k PricewaterhouseCoopers nebo do Expandie. Věděl jsem, že udělat si rychle kvalitní ekonomické vzdělání bude přínosné pro můj život. Ale pak už ty nabídky vlastně přicházely. Měl jsem jednoho předchůdce, který říkal, že jedinou konstantou jeho života je změna. Nebýt toho, že pozice v ČNB mě vede k loajalitě, tak bych se k těm změnám hlásil i dnes. Ale zpětně o tom nepřemýšlím. Pokud jde o budoucnost, nechám se překvapit. Jaký jste byl žák na základní a střední škole? Říkali vám, že to někam dotáhnete? Myslím, že jsem byl vnímán jako poměrně chytrý a dost nedisciplinovaný. Já jsem se ve škole nudil, což jsem řešil třeba tím, že jsem si četl pod lavicí. Už tehdy to byly ekonomické spisy? V té době mnoho ekonomických spisů nebylo. Leda Marx. Toho jsem přečetl na vysoké škole, už proto, že nás pořád učitelé kritizovali, že neznáme ty citáty, které jsme měli umět na seminář, tak jsem si tehdy přečetl Kapitál, což je výkon, který bych dnes nepovažoval za nutný pro někoho, kdo se chce živit ekonomií, ale tehdy jsem to udělal. Ale že bych si pod lavicí v sedmé třídě četl ekonomické spisy, to ne. Taky jsem se radši jako jeden z prvních naučil programovat. Pokud jde o čtení, co by dnes podle vás měli studenti číst? Doporučenou literaturu. Anglicky. Vzpomínám si, že Jan Švejnar při své kandidatuře na prezidenta hovořil o nutnosti strategie, kterou by si měla Česká republika zvolit. Kde je podle vás místo České republiky v dnešním globalizovaném světě? Já si myslím, že je to hrozná fráze. Představa, že si tržní ekonomika volí strategie, kam se chce dostat, s výjimkou, že si řekne rozpočtové priority a že se jí podaří dosáhnout konsenzu na několik volebních období, tak všechno nad to je iluze. Realita ukazuje, že plánování nefunguje. Kdyby fungovalo, tak já bych nešel studovat do Spojených států a dneska bychom řešili boj o zrno a ne, kam máte vyjet z vysoké školy a jaké jazyky se učit. Autor: Štěpán Mejzlík – 4 / 2010 na Divokém západě v 19. století být sněden kojotem nebo nebýt sněden kojotem je mnohem vyšší než pobídka do práce dnes na základě změny mezi jezdit hyundaiem nebo jezdit porschem. Jak se tedy nenechat ukolébat materiálním zabezpečením, o kterém mluvíte? Pořád byste se měli snažit dostat ven a vystavit se situacím, v nichž sami získáte sebedůvěru tím, že jste schopní přežít a nakonec se tam „promlátit“ a vyznat. Dokonce bych řekl, že to totiž činí lidi zaměstnatelnějšími a kariéra jim přichází rychleji. Když jsem najímal lidi, tak mě vždycky zajímalo, jestli ten člověk vyjel ven. Je to dnes ještě pořád Amerika, kam se vydat? To vystavení se novému prostředí je dobré. Dobrodružnější povahy bych však posílal do Asie. Nebo do Ruska. Když jste pracoval v PricewaterhouseCoopers, mimo jiné jste vedl projekt Marketingové a finanční studie potenciálního uspořádání olympijských her v Praze. Jak vidíte možnost uspořádání olympiády v Praze dnes? Víte, z planetárního hlediska je subvence olympijských her nesmysl. Ale do pořadatelské země, i za cenu toho, že do toho vrazí peníze stát, to přinese spoustu peněz, které by tam jinak nepřitekly. Metodika je na tohle docela dobře vyvinutá a u mnoha států to i vyšlo. Například Sydney dodnes vnímá svou olympiádu z hlediska rozpočtu jako pozitivní věc. Korea si ze své vzala taky hodně. Pomohla jí zlomit image země, která umí jen levné plastové hračky a mizerná auta. Vyšlo by to v případě Prahy? economix rozhovor 22 r o z h ovo r, z p r a vo d a j s t v í Professor Emeritus Jan Kmenta Jméno Jan Kmenta se v české společnosti příliš neskloňuje. Jen zasvěcení vědí, že jde o světově uznávaného ekonoma, přesněji ekonometra. Jeho kniha Elements of Econometrics patří ve Spojených státech a v Austrálii k základní literatuře každého studenta daného oboru. Krátce po nastolení komunistického režimu v Československu emigroval přes Německo do Austrálie, kde vystudoval bakaláře. Doktorát z ekonomie získal na Stanford University. Dnes působí na University of Michigan jako emeritní profesor a hostuje na CERGE-EI v Praze. A to zdaleka není kompletní výčet jeho bohaté a úspěšné akademické kariéry. Ekonometrie je považována za vědeckou disciplínu nacházející se na pomezí matematiky, statistiky a ekonomie. Za její cíl je považováno ověření ekonomických teorií pomocí pozorovatelných dat či odhalení nových kvantitativních vztahů mezi ekonomickými procesy. Je přípustné, že mohou existovat ekonomické jevy, které nelze ekonometrií ověřit? Samozřejmě, že existují ekonomické jevy, které nemohou býti statisticky testovány. Výborným příkladem je jev „ekonomické integrity“, tedy důvěry a spolehlivosti ekonomických činitelů. (Viz rozhovor s Annou Bernasek uveřejněný v Hospodářských novinách 20. 9. 2010 o její knize Economics of Integrity, pozn. Jana Kmenty). Integrita se prostě nedá měřit! Existuje pro vás v oblasti ekonometrie nějaký známý vědecký vzor, jehož práce a závěry jsou vám blízké? Pro mě je vedoucím principem zásada filosofa vědy Karla Poppera týkající se vědeckého výzkumu. Podle Poppera není „vědeckým“ jakýkoliv teoretický výzkum, který není doprovázen popisem možného pozorování, které by mohlo teoreticky výsledek vyvrátit. V nedávném rozhovoru pro Hospodářské noviny jste uvedl, že: „Nejenže by každý ekonom měl být schopen používat ekonometrické modelování, ale každý ekonometr by měl rozumět ekonomickým teoriím.” Myslíte, že budoucí vývoj ekonomie a ekonometrie se tímto bude řídit? Pokud nebude ekonomický výzkum spojen s empirickými či experimentálními jevy, budou výsledky bádání silně omezeny. Zda se bude ekonomický a ekonometrický výzkum ubírat touto cestou, je stále otevřená otázka. Studentům navštěvujícím semináře s teoretickým zaměřením doporučuji, aby se vždy na konci přednášky zeptali, jaké jsou empirické implementace dosažených výsledků. Žijete střídavě v Austrálii, USA a České republice. Jak se tyto tři země liší přístupem k vědě a výzkumu obecně? Přístup k vědě je jednoznačně nejlepší v USA, jak dosvědčuje jeho napodobování na nových a částečně i starých evropských univerzitách. V tomto směru je Austrálie poněkud pozadu, ale ubírá se správným směrem. V České republice jsou, podle ruského vzoru, vědecký výzkum a vědecká výuka rozděleny mezi akademii a univerzity. Je těžké si představit velký pokrok bez spojení výzkumu s výukou, jak je to běžné v Americe. Příležitostně přednášíte také na pražském institutu CERGE-EI. Můžete nějakým způsobem porovnat mentalitu českých, australských a amerických studentů? Mezi americkými a australskými studenty nejsou velké rozdíly, kromě vyššího ocenění univerzitního vzdělání, v čemž USA dominuje. Studenti CERGE pocházejí nejen z Česka, ale i z mnoha zemí bývalého Sovětského svazu. Tito studenti jsou typicky silnější v matematice, ale slabší ve znalosti tržního hospodářství než studenti v USA. A také se snad občas odlišují v tendenci opisovat jeden od druhého, což je v USA absolutně nepřijatelné. Autor: Lucie Kubečková Foto: převzaté z ihned.cz Absolventi.cz economix – 4 / 2010 Nová sociální síť pro studenty, absolventy a zaměstnavatele aneb Školou to nekončí Dne 29. září 2010 představila Asociace Studentů a Absolventů (ASA) na tiskové konferenci informační platformu pro komunikaci se studenty, absolventy a zaměstnavateli. Nový portál s názvem Absolventi.cz má již nyní přímou podporu šestnácti vysokých a dvaceti osmi středních a vyšších odborných škol. Patří proto mezi největší projekty svého druhu v České republice. Projekt školám umožní získat aktuální kontakty na své absolventy i dlouho po ukončení jejich studia, rovněž zde mohou umisťovat veškeré informace o aktuálním dění na fakultách, dosažených úspěších ve vědě a výzkumu a zajistit si tak efektivní a dostupnou propagaci vůči případným zájemcům o studium či spolupráci. Studenti zase ocení především informace, které jim pomohou lépe a jednodušeji zvládnout nástrahy studia a také příležitost k udržení kontaktů s bývalými spolužáky po skončení studia. Firmám projekt nabízí možnost efektivně oslovit velké množství studentů, kteří spadají do jejich cílové skupiny. Nezanedbatelný je i ekologický rozměr projektu: postupné nahrazování klasických nástěnek plných papírů na chodbách škol nástěnkami elektronickými na webu. Celý nápad je zajímavý také tím, že vznikl v hlavách studentů z několika různých vysokých škol, kterým shodně vadila obtížnost propagace studentských aktivit na jednotlivých školách. Proto se rozhodli vytvořit jednotné médium pro vysokoškoláky, kde by studenti nebo studentské organizace mohli přehledně inzerovat svoje aktivity. „Po čase se k této myšlence přidal absolventský rozměr. Stále jsme studenti, ale za několik let budeme všichni absolventi a stále budeme chtít zůstat v kontaktu s univerzitou a svými spolužáky,“ řekl ke vzniku tohoto nápadu Daniel Novák, ředitel projektu Absolventi.cz. Projekt počítá se zapojením co nejširšího spektra vzdělávacích institucí, a to od základních až po vysoké školy. Iniciátoři celého nápadu mají zároveň v plánu navazovat partnerství, která by měla rozvoji projektu pomoci. Příkladem mohou být již uzavřené dohody s projekty Česká hlava nebo Junior Achievement. Autor: Michaela Kalátová 23 názor Když se dnes ekonom zapojuje do výuky, řeší mnoho paradoxů, kterými by se ještě před půlgenerací nemusel zabývat. Učící ekonom je zvyklý na to, že svět kolem nás nemusí fungovat vždy tak jednoduše, jak je popsáno v jakékoli základní učebnici oboru (a věřte, základní učebnice se tak moc neliší v tom, co o ekonomii říkají). Upozorňuje vždy, že reální lidé nemusí být kupříkladu tak jasnozřiví jako jejich učebnicový model, že to ale není vůbec vada na kráse toho základního, nejjednoduššího přístupu v učebnici, která musí začít od toho nejjednoduššího předpokladu o lidských schopnostech a motivacích, než je bude moci začít upravovat ve vyšších kurzech. Proto až zase uslyšíte nějakého věhlasného mediálního ekonoma prohlašovat, že to či ono hned vyvrací základní ekonomickou premisu racionálně se chovajícího člověka, nedívejte se na něj jako na spasitele, který „konečně otvírá ekonomům oči“, nýbrž jako na člověka, který se moc nedostal za tu základní učebnici ekonomie. Snad nejčastěji bývá jako důkaz toho, že „ekonomové jsou mimo“, ze základních učebnic vytažen koncept „dokonalé konkurence“. Student si vezme těch pět šest základních předpokladů modelu, koukne na svět kolem sebe, a ihned usoudí, že prostě model nemůže fungovat, protože nejsou splněny předpoklady. Ono upřímně řečeno není třeba chodit daleko, on už takový samotný předpoklad „na trhu je nekonečný počet výrobců“ stačí, aby začal pochybovat o tom, že se narodil s autorem na stejné planetě (či dokonce ve stejném kosmu). Někdy by mě moc zajímalo, co si v první chvíli takový čtenář myslí (já už si svoje pocity nepamatuji). Vážně si myslíte, že jsme jako přednášející natolik uvězněni ve slonovinové věži a chceme vám věšet na vaše nosy bulíky – samozřejmě zcela homogenní, vyrobené nekonečnem malých firem se stejnou technologií výroby bulíků? Ve víme, že dokonalá konkurence v normálním životě samozřejmě neexistuje.“ „Vážně? A co rohlíky?“ Některé základní pravdy z úvodních kurzů ekonomie však dnes skutečně padají a tlačí vaše vyučující (alespoň marginálně) do rukou psychiatrů. Vezměme si třeba tu snad nejzákladnější poučku o roli centrální banky v hospodářské politice. V každé učebnici budete mít napsáno (a každý přednášející vám bude vysvětlovat) něco v tom smyslu, že „kdyby centrální banka kupo- skutečnosti existují tyto extrémní předpoklady jen díky matematické jednoduchosti – stejně dobře může dokonalá konkurence fungovat i s předpoklady z reálného světa bez nekonečen. Vezměte si třeba pana Bertranda, tomu stačí dvě firmy. Jen je k tomu potřeba trošinku více logiky v šatech matematiky; a kdy vám ta naposled potřísnila stránky vaší základní učebnice? Na druhou stranu je vlastně dobře, že přistupujete kriticky k psanému textu, jen nesmíte, jak říkají Angličané (a blbí otročtí překladatelé hollywoodských filmů), s vaničkou vylít i dítě. V rámci tradice vám tímto předávám štafetový kolík otázky, které se kdysi dostalo mně od jednoho profesora, kterému jsem tehdy, jako vy, tvrdil: „... ale všichni vala přímo dluhopisy od vlády, docházelo by přímo k takzvané monetizaci dluhu a skrze zvýšení peněžní zásoby pak přímo k inflaci“. A to jen v první větě, než bychom uvažovali další možné následky. Bylo to vždy něco jako pevný bod, na kterém se mohou shodnout téměř všichni ekonomové. A učebnice i přednášející pak dále pokračují něčím ve stylu „No a protože centrální bankéři toto vědí, tak vládní dluhopisy takto nevykupují“. Student (tedy ten, který zrovna není na facebooku) si to v přednášce zapíše (pardon, jsem nemoderní: naťuká), případně v knížce zažlutí zvýrazňovačem (ech, opět: zažlutí myší, v souboru otazky_k_bakalarce(vseborec.cz -j8ke7).doc). Když v ten moment někdo vyskočíte z lavice a nastavíte své(mu) přednášející(mu) zrcadlo, odvrátí své oči i celý rychle rudnoucí obličej. (Schválně, empiricky ověřte a napište výzkumnou zprávu do Economixu; jako experimentální ekonomové budete mezi svými přáteli děsně moderní.) Uvědomí si totiž, že jste prokoukli jeho/její poslední naději na záchranu tváře. Že jste si vyhledali, že to, co se dnes eufemisticky nazývá po celém světě „kvantitativním uvolňováním“ (quantitative easing) není většinou nic jiného než prachsprostá monetizace dluhu, i když se centrální bankéři účetními triky snaží alespoň trochu omezit ty učebnicové následky. I takový profesor ekonomie si pak večer, když jede tramvají (jsme v Česku) domů, říká, co jen se to s tím světem děje, když guvernéři zapomínají na to, co se učili v prváku. Ve skutečnosti však guvernéři nezapomínají, jen jsou k tomu tlačeni silou, které je v reálu těžké odolat. Když vám (podle zákulisních zpráv) jako guvernérovi ECB začne malý francouzský Napoleon na špičkách vyhrožovat fyzickým násilím, řva přitom z plna hrdla, zapomenete i vy na prvák. (Naštěstí tady na vás nikdo u bakalářky řvát nebude, zvláště na progresivních pracovištích opustivších přežitek ústních zkoušek.) Zákulisní zprávy samozřejmě nemohu nijak dokázat, proto jim ani nevěřte; tragické je, že je to jediné možné vysvětlení. Když je „krize“, prosadí se cokoli. Občas to může být i konstruktivní – zvláště pro vnitrofiremní očisty bývají hospodářské poklesy užitečné. Důležité je, aby se výjimka nestala pravidlem. Vzhledem k tomu, že dnes všeobecně trhy jenom čekají, kdy Bernanke v listopadu opět rozjede jím samým slíbené rotačky, mám strach o duševní zdraví makroekonomických přednášejících nejen na našem ústavu. Buďte k nim proto, alespoň v kapitolách o monetární politice, shovívaví. Budou vám vděčni. Autor: Ing. Adam Kovář economix Dosti již promlouvalo na stránkách Economixu pouze srdce studentovo. Tento sloupek bude odkrývat něco z toho, co má „druhá strana barikády“ na srdci; budiž zde ukazováno, že i vyučující mají svá dilemata a své nejistoty, že nejsou jen roboti na odříkávání přednášek a že jejich srdce tepou pro to, abyste je vy, studenti, brali tak, jako oni nazývají vás – tím prastarým vysokoškolským „kolego“. – 4 / 2010 Sloupek Ing. Adama Kováře (toho, co tepe ekonomy) 24 rozhovor Konzervativec Roman Joch Osobnost Romana Jocha vzbudila mediální pozornost v souvislosti s jeho jmenováním do funkce poradce premiéra Nečase pro oblast lidských práv. Různí aktivisté i média řediteli Občanského institutu připisovali třeba přívlastky kontroverzní či radikální. Vystudoval medicínu, ale jak sám říká, svedla ho politická filosofie. K politice, konzervativismu i homosexualitě se pro Economix vyjádřil Roman Joch. POLITIKA srpnu 2010 si vás vybral premiér Petr Nečas za svého poradce v oblasti zahraniční politiky a lidských práv. V čem spočívá vaše práce zejména ve jmenované oblasti lidských práv? Především v podávání analýz a stanovisek k návrhům nových zákonů, jež se týkají lidských práv. Můj názor je, že lidská práva, správně chápaná, jsou svobody osob, nikoli skupinová privilegia. Jsou chráněnou sférou kolem člověka, do které by stát měl zasahovat co nejméně; nikoli statky, jež stát z peněz všech daňových poplatníků přiděluje jen některým. Lidská práva nejsou záležitostí jen menšin – menšin také, zajisté – ale i většin(y), prostě všech osob. Česká republika má deset milionů obyvatel a agenda lidských práv se tedy musí vztahovat na všech deset milionů, nikoli jen na zlomek populace. Kromě toho jsem panu premiérovi navrhl rekonstrukci – či rekonstituci – Úřadu zmocněnce pro lidská práva: sloučení či redukci některých stávajících rad a výborů pod něj spadajících, ale i vytvoření či založení rad a výborů nových tak, aby odrážely práva, svobody, potřeby a zájmy všech deseti milionů obyvatel. Vystudoval jste medicínu na Univerzitě Karlově. Proč jste se již dále nevěnoval studovanému oboru? Byl jsem sveden. Sveden politickou filosofií. Platón tvrdil, že filosofie je erotická v doslovném významu tohoto slova. U mě to economix – 4 / 2010 V platilo v případě filosofie politické. Mimochodem, někdy mě, především novináři, označují za politologa, kterým však nejsem a ani jsem nikdy nebyl. Jsem však studentem politické filosofie. Existuje nějaký rozdíl v přístupu ke konzervativismu v České republice a na Slovensku? Konzervativismus je ze všech politických a myšlenkových směrů nejrůznorodější. V rámci různých konzervativních postojů je taková variabilita, jakou nenajdete u ideologií jiných. Všichni komunisté si myslí víceméně to samé, taktéž všichni fašisté, nacisté, anarchisté, socialisté, libertariáni atd. Tyto ideologie jsou oproti konzervativismu strašně monolitní a monolineární, tudíž předvídatelné a nudné. Když však na druhé straně naleznete nějakou skupinku konzervativců, zjistíte, že jejich názory na různé otázky se velice různí. V tomto smyslu je konzervativismus velice pestrý, a proto zajímavý. Jeden bonmot dokonce říká, že konzervativismů je tolik, kolik je konzervativců – co konzervativec, to jiný konzervativismus. Rozdíl mezi konservativismem v Česku a na Slovensku je ten, že ten druhý je více tradiční, zatímco ten první více intelektuální. KONZERVATIVISMUS jednom ze svých článků s názvem Proč nejsem socialistou jste uvedl, že: „Socialisté se pyšní tím, že socialismus je morálnější a spravedlivější než svobodná společnost. ,Sociální spravedlnost‘ a ,solidarita‘ – tak tomu říkají. Avšak to V právě socialismus je vrcholně nemorální.“ Co je tak nemorálního na tom, že princip solidarity reflektuje ve své podstatě to, že schopnosti, vlastnosti a vybavenost jednotlivců ve společnosti jsou odlišné, tudíž by tato nerovnost měla jít ruku v ruce právě se solidaritou jedinců „silnějších“? Děláte si ze mne legraci, nebo mě jen tak přátelsky popichujete? Evidentně jste ten esej četla, když z něj citujete. Pak tedy víte, že následně obsahuje i odpověď na vaši otázku: Solidaritou je, když s někým soucítíte a chcete mu pomoci. S někým trpícím, v nouzi. Pokud mu pomůžete, pokud mu osobně přispějete na zlepšení jeho údělu, to je solidarita. Je to ctnost vycházející z lásky k bližnímu. Je solidární a morální, pokud na pomoc lidem v nouzi vynakládáte své peníze. Pomoci lidem v nouzi jest obdivuhodné, pokud dáváte ze svého. Nikoli, když dáváte z cizího. To je případ toho, čemu se eufemisticky říká „solidarita“ a „sociální spravedlnost“. Jde vlastně o prostý politický kšeft: lidé A, socialističtí politici, zdaní lidi B, nás, daňové poplatníky, a naše peníze přerozdělí lidem C, klientele socialistického státu a voličům socialistických politiků. Na oplátku za to lidé A očekávají, že je lidé C budou volit. Kde je v tom solidarita? Jinými slovy, dělat správné věci z donucení nemá žádný šarm. Když vám někdo přiloží ke spánku revolver a přinutí vás udělat dobrou věc, neznamená to, že on nebo vy jste morální. Morální je, když tu správnou věc uděláte sama od sebe, dobrovolně a pro dobro věci samé. Americký pravicový komentátor Glenn Beck si jednou pozval do studia komunistu. Ten komunista hlásal otřepanou marx-leninskou linii o znárodnění výrobních prostředků. A pak přišla řeč na charitu: Beck se ho zeptal, kolik procent svého příjmu na charitu dává. Vysvitlo, že nic. Že komunista chudým ze svého nedával nic. Milionář Beck 20 % svého příjmu rozdává chudým. Kdo z nich je více solidární – ten kdo, ze svých mnohamilionových příjmů dává 20 % na charitu, anebo ten, kdo chce všem lidem, celé společnosti, jejich majetek ukrást (tj. „zestátnit“)? V jednom ze svých článků jste popsal, že konzervativismus je filosofií společenské změny – říká, že „pokud není nutné měnit, je nutné neměnit“, že účelem změny je zachování (konzervace); správná změna je ta, která zachovává to nejlepší ze stávajícího stavu. Změna nemá být činěna pouze pro změnu; nemá být nikdy rychlá, náhlá, radikální nebo dalekosáhlá; naopak, změny mají být pozvolné, postupné, aby si na ně lidé mohli zvyknout, aby je mohli „strávit“ a „vstřebat“. Není právě z těchto důvodů konzervativismus postojem, který je neslučitelný s dnešní rychlou, uspěchanou a neustále se měnící dobou? Ano, naprosto, konzervativismus je neslučitelný s dnešní rychlou, uspěchanou a neustále se měnící dobou. Právě proto je tak potřebný a správný, neboť dnešní rychlá, uspěchaná a neustále se měnící doba se mýlí, zatímco konzervativismus má pravdu! Jak to vysvětlit dětem moderní doby? Snad nejlépe lyricky či poeticky. Hanka Zagorová v písni Maluj zase obrázky zpívá: „Měli jsme dva hrníčky, čtyři talíře / vyzdobené sluníčky přímo od malíře / Cukru na pět hromádek, čtyři knížky pohádek / dva prstýnky na splátky, prázdné přihrádky / Maloval jsi obrázky dlaní horkou od lásky / Chroupali jsme oblázky jako oplatky / Žádné auto v garáži, jenom pevná zem / Stávali jsme 25 HOMOSEXUALITA Jedním z kontroverzních té- mat ve společnosti je otázka registrovaných partnerství a výchovy potomků v homosexuálních svazcích. Co si myslíte o výchově dětí homosexuálními rodiči? Kdyby homosexuální páry byly naprosto věrné a loajální vůči své orientaci, přirozeně by žádné děti neměly a „homosexuální rodiče“ by byli contradictio in adiecto. Když však lidé s homosexuální orientací (orientace je orientací, nikoli nutností) mají své vlastní děti – jakkoli –, mají je právo vychovávat jako ostatní rodiče. Nikdo však nemá automatické právo na děti, jež jeho vlastní nejsou, proto bych byl proti adopcím dětí homosexuálními páry. S dětmi se prostě experimentovat nemá. Za ideální považuji, když dítě v rodině poznává jak mužský (otcovský) vzor chování a jednání, tak i vzor ženský (mateřský). Oba vzory nejsou identické, nýbrž jsou komplementární. Lidská sexualita má podle vás dvě funkce či dva cíle: funkci pojivovou (udržení a prohloubení pouta mezi partnery, jejich náklonnosti a lásky) a funkci plodivou (schopnost dát vznik novým generacím). Pokud jedna z těchto funkcí či cílů sexuality není naplněna či je blokována, jde o odklon od přirozenosti, o deviaci... Homosexuální vztahy nejsou stejně normální a přirozené jako vztahy heterosexuální. Domníváte se, že ani vámi zmiňovaná funkce pojivá nemůže být v rámci homosexuálního svazku naplněna? Samozřejmě pojivová funkce může být naplněna dokonale (dvě osoby stejného pohlaví a homosexuální orientace mohou nepochybně mít láskyplný, emotivně uspokojivý vztah), o tom nikdy spor nebyl. Nemůže však být přirozenou cestou naplněna funkce plodivá. Sexuální orientaci považuji za věc osobní a soukromou, vůbec ne za otázku politickou. Soukromí a svoboda každého dospělého člověka mají být ve spravedlivé společnosti respektovány a činit ze sexuální orientace politickou kauzu je nesprávné. Není to prostě věc politická, a kdo se z toho snaží věc politickou dělat, nemá cit pro soukromí, dekorum a diskrétnost. Autor: Lucie Kubečková Sloupek Tomáše Vorla jr. Anglicky se učím už 21 let. Začal jsem ve školce slovíčky, která jsme měli napsaná na dřevěných kostkách. Z jedné strany anglicky, z druhé česky. Chodil jsem na soukromé kurzy, na základní škole a gymnáziu do povinných hodin. Jezdil jsem do zahraničí, chodil na jazykovku, nakonec jsem absolvoval půl roku pomaturitního denního studia angličtiny. Čtu knížky, články, koukám na anglická videa na internetu a anglicky mluvené filmy s anglickými titulky. Přesto přese všechno v angličtině nevynikám. Nemyslím si, že bych byl na jazyky dřevo. Jen někde v tom studiu nastala chyba. Totiž ta, že jsem neměl ve svém raném mládí možnost angličtinu slyšet, protože veškerá televizní tvorba byla dabována do češtiny. Ministerstvo školství nyní přichází s revoluční vizí, ve které doporučuje českým televizím snížit počet pořadů s českým dabingem a upřednostňovat u těch zahraničních titulkování. Z mého pohledu věc jednoznačně pozitivní, leč přicházející pozdě. V dobách diktatury byl dabing jednou z metod, jak uvádět zahraniční filmy tak, aby vyhovovaly tehdejším politickým nárokům. Tato potřeba už naštěstí odpadla. Dabing se ale stal tak běžnou složkou televizního vysílání, že jen těžko budou dramaturgové našich televizí usilovat o jeho redukci. Je sice pravda, že český dabing dosáhl v porovnání se světem výjimečné kvality. Na druhou stranu přechod k digitálnímu vysílání znásobil počty televizních kanálů, pročež stoupl počet (zejména zahraničních) pořadů a s tím i poptávka po dabérech. S kvantitou ovšem klesá kvalita a argument, že u nás ta tradice je velká, tak ztrácí na váze. Ze zkušeností jak ze školy, tak ze zaměstnání pro mě vychází jedna stále se opakující zkušenost. Vždy mě udivuje, s jakou lehkostí anglicky konverzují lidé třeba z Rumunska, Chorvatska, Slovinska nebo i z Maďarska. Když se jich nakonec zeptám, kde se to v nich rodí, všichni bez výjimky odvětí, že díky filmům či pohádkám, které už odmalička sledují v originálním znění. Jistě to není jediný důvod, ale troufám si říct, že české školství za těmi z výše uvedených zemí jistě nezaostává. Tedy zde problém nebude. Bohužel, líný český divák toto zcela ignoruje. Nejenže nechápe výukovou složku při poslechu původního znění, ale stejně tak odmítá problém se ztrátou autenticity uměleckého díla. Šéfové největších českých televizí tak oprávněně argumentují, že by jim klesla divácká sledovanost, která je (zejména u komerčních televizí) jedinou, pro jejich chod, zásadní veličinou. Přinutit televize k jinému chování nelze, jedině snad změnou zákona. To je ale v příštích pár letech zřejmě nepravděpodobné. Bohužel, jednou ale někdo bude muset přijít, aby zjistil, že angličtina dnes není cizím jazykem v pravém slova smyslu, ale univerzálním dorozumívacím prostředkem, který bude v budoucnu muset ovládat každý bez výjimky. Tak jen doufám, že to u nás nebude moc pozdě. Autor: Tomáš Vorel jr. – 4 / 2010 v pasáži frontu na podnájem / Chodili jsme do Šárky, kupovali polárky / šetřili jsme na dárky malé jako svět / Svoji lásku na klíčky zamkli jsme si za víčky / nosila jsem střevíčky sedm krásných let / Přešla léta talířků, přišlo stoupání / bylo více halířků, méně milování / učil jsi mě uhýbat, příliš často nelíbat / já jsem chtěla kolíbat, tys chtěl dobýt svět / Maloval jsi obrázky, krásně, ale bez lásky / bez pláče a nadsázky, studily jak led / Krásné auto v garáži, přepychový byt / dovolené na pláži, touha mít a dobýt / lůžko v bílém empíru, všechny šaty na míru / úspěch výšky Pamíru, dobře jíst a pít / V noci dlouhé čekání na něžnost a vyznání / Láska není k dostání, láska musí žít. / Já vím, teď mi řekneš, že se vůbec nic nezměnilo / že prostě přišlo to, co jsme si kdysi dávno vysnili / Ale to ne! Tohle jsme přece nechtěli! / Vždyť my vlastně tu naši lásku / den po dni prodáváme za úspěch / za nový koberec do předsíně / za novou značku auta / Za exotické diapozitivy naší báječné dovolené. / Proč mi někdy nekoupíš třeba polárku. / Nač je lásce velký sál, slavné mávání / Když nám v dlaních nezůstal klíček k milování / čím jsou šaty z brokátů proti vůni akátu / čím jsou barvy plakátů proti sněženkám / Maluj zase obrázky dlaní horkou od lásky / Ať jsou radši oblázky z toho, co teď mám. / Ať si auto z garáží kdo chce odnese / Ať jsme místo na pláži v Šárce nebo v lese / Ať mám zase hrníčky vyzdobené sluníčky / Ať nás nesou koníčky, kam, to dobře víš / Ať se naše prstýnky nepřemění v vzpomínky / Ať máš v očích plamínky, když mě políbíš.“ Dnešní rychlá, uspěchaná a neustále se měnící doba je o novém koberci do předsíně, o nové značce auta, o exotických diapozitivech z „báječné“ dovolené, o šatech z brokátu, o barvách plakátů. Konzervativismus je o dortu-polárce, o vůni akátu, sněženkách a plamíncích v očích při polibcích. Moderní doba je o věcech, jež jsou pomíjivě vzácné; konzervativismus je o věcech, jež jsou vzácné trvale. economix rozhovor 26 na baru s... Jiří X. Doležal: „Kromě represivních složek bych odstátnil všechno.“ Jiří X. Doležal je jedním z nejvýraznějších novinářů na české scéně. Vystudoval psychologii a od roku 1991 píše do časopisu Reflex, přičemž čtenářskou obec dělí na dvě poloviny – jednu jeho otevřené chování pobuřuje, druhá v něm nachází zalíbení. V 90. letech zahájil debatu o socializaci konopí ve společnosti, od roku 2004 pořádá soutěž Reflex Cannabis Cup. Věnuje se problematice krajně pravicových extremistických skupin, známá je jeho kritika českých zákonů omezujících obchod s ohroženými plazy či kritika operačního systému Linux. Příznivcům opakovaně umožňuje nahlédnout do svého soukromí, naposledy umožnil on-line přenos svého sňatku se spisovatelkou a psycholožkou Alex Doležalovou Hrouzkovou. Nový projekt Jiřího X. Doležala má název Zrušme veřejnoprávní televizi a jeho cílem je ukázat, „že v době Internetu už není proč, aby stát nějakým krkolomným mechanismem typu ,veřejné služby‘ a koncesionářskými poplatky financoval obří a z podstaty veřejnoprávnosti méně efektivní televizi.“ economix – 4 / 2010 Mohl byste spontánně odpovědět, co vás nejvíc štve? Blbci. 70 % až 80 % populace jsou zamindrákovaní idioti, kteří něco předstírají a na něco si hrají. Vytvářejí pro normálního člověka a pro normální chod společnosti nesmyslný vopruzy a překážky, který jsou zcela zbytečný. Chcete příklad? Sbírám trilobity a v sobotu jsem byl kopat. Přišel jsem na jámu, kde byla skupinka tří sběratelů, kopou, kopou, až vykopou krásného sedmicentimetrového trilobita. 520 milionů let byl v zemi a čekal, aby teď přišel sběratel, který ho vykope, vezme kladivo a začne oklepávat ten zbytečný kámen, až toho trilobita rozmlátí. Tohle jsem teď viděl a fakt jsem musel odejít, abych toho člověka neuhodil. Váš nejaktuálnější projekt má název Zrušme veřejnoprávní televizi. Kolik lidí je v současné chvíli pod peticí podepsáno? Když jsem odcházel od počítače, tak tam bylo 1370 podpisů. To, že jich tam není mnohem více, je důsledkem mé dovolené, nejsem v Reflexu a nemohl jsem protlačit článek do časopisu (rozhovor se odehrál 13. 10., pozn. red.). Přijde mi, že ten projekt má hodně ma- lou propagaci. Musí to zahájit Reflex a ten to, přestože to bylo slíbeno, dosud nezahájil. Protože mám 14 dní dovolenou a jako v každém jiném konkurenčním systému, když prostě za tím článkem nestojíte a nestrkáte ho dopředu, tak nevyjde. Ale v pondělí jsem objednán k šéfredaktorovi a budu dělat hysterickou scénu. Vidíte reálně šanci, že by se poslanci touto věcí zabývali? Zrušením České televize jako takové ne, ale výrazným omezením její činnosti ano. To zrušení je maximalistický požadavek, který já kladu částečně řečnicky. Já vím, že toho asi nelze dosáhnout. Ale k zahájení vážné debaty o omezení zábavní funkce české veřejnoprávní televize by to vést mohlo. A to já považuji za nejdůležitější. Já navrhuji, aby ČT24 spadala pod ČTZK, vysílala by jenom po internetu a běžela za pět procent současného rozpočtu České televize. Mně jde o to, aby se v té televizi přestaly vyhazovat peníze. Zrušení instituce veřejné služby by bylo asi nejjednodušší, ale alespoň nějaké okleštění by mi udělalo radost. A k tomu by to mohlo směřovat. Byl byste i pro privatizaci dalších institucí ve státním vlastnictví? Kromě represivních složek bych odstátnil všechno. Jenom tu represivní funkci by měl vykonávat stát, tu privatizovat nejde podle mého přesvědčení. V Americe to vidí jinak, tam mají i privátní věznice, ale to já nepovažuji za dobré. Domnívám se, že i z filozofického hlediska by si tohle měl skutečně ponechávat jenom stát. Privátní institut nemá právo druhého člověka k něčemu nutit nebo ho nějak omezovat. Věříte tomu, že je nějaká větší privatizace v dohledné době možná? Ne, nevěřím. Domnívám se, že k nějaké masivní privatizaci institucí dojde po nějaké stejně masivní krizi v rámci EU, která je podle mého názoru docela socialistickou institucí a spěje k prodělku a krachu. Takže až přijde průser na téhle úrovni, zase si vzpomeneme, že není možné všechno regulovat, že trh si to většinou zařídí sám, že lidi jsou dostatečně chytří a stát jim nemusí všechno předepisovat. Věřím, že potom by mohlo dojít k nějaké větší vlně privatizace podobné třeba té po revoluci v roce 1989. V době internetu jdou do pozadí kromě televize také tištěná média. Nemáte strach také o časopis Reflex? Já se neztotožňuji s tezí, že tištěná média jdou do pozadí. Tištěné médium je trochu něco jiného než internetová média. Tištěné médium, jako třeba Reflex, je nejen zdroj informací, ale také a především zdroj zábavy, navíc je to stylotvorný prvek. Člověk si chce ten časopis brát do ruky, listovat v něm, dělat si do něj poznámky, vytrhávat z něj. Trochu se bojím o tištěné deníky, to ano. Pokud se budou chtít udržet, budou muset přenést většinu pozornosti na psaní komentářů, protože informace čtenář rychleji získá ze zpravodajských serverů na internetu. Ale jinak se o tištěné médium nebojím. Přesto hypoteticky; dokážete si představit, čím byste se živil, kdyby Reflex zanikl? Nebo kdyby mě šéf vyrazil. Kdyby nastala nějaká taková situace, že bych nemohl do Reflexu dál psát, tak bych – byť je to hypotéza – se pokusil vrátit k řemeslu a neucházel se o místo píšícího novináře v jiném médiu. Ne proto, že bych byl tak fixovaný na Reflex, ale protože v České republice jiné médium, které by mělo takovou úctu k mojí práci, není. Šéfredaktor Reflexu je katolický intelektuál a v řadě věcí spolu opravdu nesouhlasíme. V praxi to je tak, že já napíšu článek A, on napíše článek non A a dá se to do jednoho čísla. A já se domnívám, že to je jediné médium, kde je něco takového možné. Jakou úlohu vůbec přisuzujete v dnešní době tištěným a digitálním médiím? Informace, vzdělání a účelový přenos myšlenek se podle mě v průběhu deseti let zcela digitalizuje. Zábavní, stylotvorná, estetická a lingvistická funkce tištěného média zůstane zachována, ale vesměs to budou knihy pro zábavu. Takže časopisy typu Reflex, časopisy o umění a podobně zůstanou zachovány. Stejně tak jako se v době reprodukované hudby stále chodí na koncerty. Je to jen aktivnější druh zábavy. Pro širokou veřejnost jste známý zejména dlouholetou snahou legalizovat s debilama a se sviněma. Opravdu ne. Já si myslím, že novinář, který píše jako já a pro médium, jako je Reflex, v té politice de facto je. Stačí mi to, jsem spokojený a nemám žádné další politické ambice. Nemrzí vás, že je o vás v poslední době slyšet zejména díky vašemu sňatku a jsou opomíjeny projekty a problémy, kterými jste se zabýval? Nemyslíte, že jste zbulvárněl? Já o tom sňatku nepíšu, já jsem nezbulvárněl. A to, že na mojí svatbě bylo hodně lidí a psalo se o ní, to mně dělá dobře. My máme se ženou v počítači složku Svatba, ta má snad 40 GB a jsme spokojení. Kdybyste se zeptala jinak, tak mě mrzí to, že média věnují tak malou pozornost tomu projektu o zrušení ČT. Ale to, co dělala média kolem naší svatby, mi nevadilo. Zpočátku jsem to považoval za úplnou blbost, byl to nápad Marka Stoniše a Bohouše Pečínky z redakce Reflexu a já jsem jim říkal, že to je kravina a že to nebude nikoho zajímat. Když jsme pak měli při on-line přenosu 44 000 připojených, říkal jsem si, že měli pravdu. Kdybych takovou pozornost médií měl jindy, tak by mě to asi trochu obtěžovalo, ale na té svatbě jsem si to užil. Ale ohledně té petice nejsem spokojený, že se o tom nepíše. Ale vzhledem k tomu, že o tom ještě nenapsal Reflex, není všem dnům konec. Někde jsem se dočetla, že píšete, protože chcete poučovat lidi. Od koho se necháte poučovat vy? Od každého, který o oboru, co mě zajímá nebo ho momentálně zkoumám, ví víc než já. Včera naposledy mě poučoval zakladatel a bývalý šéfredaktor časopisu Koktejl o neolitických hrobech a keramice a já jsem si nadšeně dělal poznámky. Předně vyhledávám paleontology a nechávám se poučovat o trilobitech, a dokonce je za to ještě uplácím lahvemi alkoholu. Dovolím si ještě jednu vaši citaci: „Humanitní vzdělání je cesta, jak se naučit myslet. Když se nenaučíme myslet, tak v nejlepším případě skončíme jako Ing. nebo MBA.“ Trochu se mě to dotýká, protože k titulu Ing. směřuji. Kde berete opodstatnění k tomuto závěru, dle mého názoru předsudku? Já si myslím, že to zas takový předsudek není. Ta ekonomie je věda, to ano. Ale to, že získáte titul Ing., je trochu kravina a měla byste mít normálně titul PhD. jako jinde ve světě. Člověk, který se na vysoké škole naučí úplně všechno o ozubeném kolečku, se tím nenaučí myslet. Na to, abyste se naučila myslet, se musíte učit nějaký ucelený, vzájemně provázaný systém, abyste pochopila nějakou hlubší strukturu. Je vcelku jedno, jestli je to matematika, latina, psychologie, filozofie, ale nemůže to být technologie. Tím si osvojíte dovednost, ale velmi těžko tím dospějete k nějaké moudrosti. To je můj názor. Na vašich stránkách jsem koukala na podrobný rodokmen a genealogické testy. Co to pro vás znamená? Snažíte se ve svém původu něco najít? Vedly mě k tomu dva faktory. Ten první, že v rodině, kde jsem byl vychován, se mi nikdy nezmínili o židovském původu. Já jsem vyrůstal bez otce a má matka ani matčina matka mi o tom nic neřekly, přestože můj vzhled sám o sobě stačil, abych od začátku své novinářské kariéry byl terčem otevřených antisemitistických útoků. Zajímalo mě to asi patnáct let a pak, když jsem psal článek o genealogii, tak jsem zájem o své předky s tímto článkem provázal. Potom už to jelo samo, začali se mi sami ozývat lidi, že dohledají v matrice původ a dohledali mi ho až do požáru v Horní Cerekvi v roce 1693, pokud si dobře pamatuji, kdy shořely matriky. Ale praktické dopady to žádné nemělo, že bych začal chodit do synagogy nebo něco takového. A to náboženství, ten judaismus, je mi skoro stejně nesympatické jako katolictví. A vůbec všechny monoteismy. Autor: Hana Kubovcová Foto: archiv Jiřího X. Doležala economix marihuanu. Vidíte za těch skoro dvacet let nějaký pokrok? Něco, co si troufáte označit za svůj podíl? Tady došlo k dekriminalizaci, ke které jsem vyzýval dvacet let. V roce 1990, když vyšel první článek o legalizaci, tam byly požadavky, které jsou dneska de facto téměř naplněny. Já jsem navrhoval jako nejpragmatičtější řešení, aby stát toleroval pěstování dvanácti rostlin outdoor. V praxi je to dneska tak, že dekriminalizoval – ne zlegalizoval, stále to chápe jako přestupek, ale ne tedy jako trestný čin – pěstování pěti kytek. Ale nevěnuje se tomu přestupku velká pozornost. V tom je podle mě změna zcela zásadní. Ale jaký na tom mám já podíl, to nechávám historikům, pokud to někdy někoho bude zajímat. Sám nevím. Jak vidíte další vývoj? Já si myslím, že další krok k úplné socializaci konopí ve společnosti by měl být na evropské úrovni a mělo by jít o vyškrtnutí konopí ze seznamu omamných látek. Mělo by se vyškrtnout ze seznamu drog, proti kterým jsme podepsali mezinárodní konvence. S konopím by se mělo zacházet jako s léčivou rostlinou v trochu zvláštním režimu. Myslím si, že Evropa k tomu směřuje. Nejenom Evropa, ale i Amerika. Kalifornie dekriminalizovala marihuanu minulý týden. Úplná legalizace se bude v referendu rozhodovat někdy do konce roku. Takže ten vývoj jde tímto směrem. U nás je obrovské štěstí, že se racionální přístup ke konopí vyvinul, aniž bychom museli projít nějakým obdobím drogové války, kdy by se ničili gymnazisti proto, že vykouřili jointa. Politické spektrum se rozrostlo o několik politických stran, mezi nimi i o Pirátskou stranu, která má k legalizaci konopí také kladný postoj. Chyběla vám tu podobná strana? Víte, levičáků, jako je Pirátská strana, je tady dost. Akorát ostatní levičáci nemluví o konopí. Jejich zájem o marihuanu já považuji za zcela kontraproduktivní. Já si myslím, že ty lidi jsou kokoti, protože když mi někdo vykládá, že pět let po tom, co napíšu knížku, bych na ni neměl mít autorská práva, tak já nevím, co mu mám říct. To je prostě komunista. Větší radost by mi udělalo, kdyby ta Pirátská strana vznikla, ale nezabývala by se konopím. Mě potěšilo, když se racionální protidrogovou politikou zabýval Ivan Langer z ODS a dělal parlamentní semináře o racionální drogové politice a o léčebném využití konopí. To má nějaký smysl. Ale ti piráti, kteří jednou rukou mluví o legalizaci konopí a druhou rukou, že zavedou nějaký internetový komunismus, spíše té socializaci marihuany škodí. Nepřemýšlel jste o aktivní účasti v politice? Ne. Mně je 45 let, takže už tady dlouho nebudu, jsem za polovinou života a nehodlám ten čas, co mi zbývá, strávit komunikací – 4 / 2010 27 na baru s... 28 mladý a úspěšný Mladý a úspěšný Jan Kubík Rusko, Balkán, Turecko a Izrael. V podstatě jsem tak přešel od podpory klientů do prodeje. Nedávno jsem byl potvrzen pro HiPo 2011. Vysokou školu ekonomickou dokončil Jan Kubík v roce 2008. Ve firmě Thomson Reuters pracoval již při studiu, od roku 2006 na plný úvazek. Záhy ho společnost zařadila do programu HiPo – High Potential employee a jeho kariéra roste vzhůru. Začínal na helpdesku, momentálně zastává pozici Client Specialist Business Development (Investment Banking pro region CEE, Balkán, Turecko a Izrael). Kromě toho vykonává funkci prezidenta CEMS Alumni Association Prague, tedy asociace absolventů programu CEMS v ČR. Povídali jsme si o věrnosti jedné firmě, seberealizaci i o tom, jak se dostal k jachtingu. economix – 4 / 2010 Z letmého pohledu na vaši pracovní historii se zdá, že zůstáváte věrný firmě Thomson Reuters. Čím to je? Bude to asi tím, že Thomson Reuters mi stále nabízí prostor pro rozvoj a neustále se zde objevují nové výzvy. Ale ne jen to, kdykoliv jsem přišel s nějakým rozumným nápadem, dostal jsem šanci ho realizovat. Důvodem jsou samozřejmě i kolegové, se kterými si rozumím nejen v práci, ale i mimo ni. Měl jsem již možnost odejít jinam, ale nevyužil jsem jí. Ptám se proto, že většina absolventů projde několika pozicemi, než se usadí a začne se jim dařit. Vy jste podle všeho přeskočil tu dobu hledání... Fáze hledání byla sice krátká, ale přece jen byla. Po asi čtyřměsíční zkušenosti s Thomson Reuters jsem odešel studovat na semestr na HEC Paris v rámci programu CEMS. Součástí studia byl také takzvaný Business Project s jednou francouzskou společností. Kontrast mezi těmito dvěma pracovními zkušenostmi byl tak propastný, že ihned po návratu jsem navštívil kolegy v Thomson Reuters a zeptal se, jestli náhodou někoho nehledají. Řekli, že ano. Neváhal jsem ani minutu. V čem spočívá práce, kterou děláte dnes? Dnes mám na starosti prodej pro klienty v oblasti investičního bankovnictví a private equity. Moje práce je dostat naše služby tam, kde je ještě nevyužívají, nebo jejich využívání zvýšit. V podstatě jsou to prezentace, diskuse, dojednávání smluv. Co vlastně Thomson Reuters dělá? Většina z nás zná nejspíš jen tiskovou agenturu Reuters... Tohle je otázka, kterou mi pokládá hodně lidí. Je to ta tisková agentura? Ty jsi novinář? Thomson Reuters je poskytovatel služeb v oblasti informací pro profesionály v různých oborech, jako jsou finance, výzkum, právo, účetnictví, daně a tak dále. V podstatě přinášíme lidem informace, které potřebují pro svou práci. A zprávy od našich novinářů tvoří jejich důležitou součást. Představte si například obchodníka s komoditami, třeba s ropou. Takový člověk potřebuje mít přístup ke zprávám, cenám, grafům, analýzám a mnoha dalším nástrojům. A to mu právě Thomson Reuters dodává prostřednictvím svých aplikací. Jakými jste prošel ve firmě pozicemi? Začínal jsem na helpdesku. Řešil jsem problémy českých klientů, kteří například nevěděli, kde najít nějaký instrument nebo jak udělat nějakou analýzu. Hodně jsem spolupracoval s týmem Client Training, který v podstatě učil klienty tyto aplikace používat. Nakonec jsem přešel mezi ně. Nikdy mě nenapadlo, že mě bude bavit práce s lidmi a nakonec právě to mě baví nejvíce. V roce 2009 mě zařadili do programu HiPo 2010 (program společnosti Thomson Reuters pro zaměstnance s potenciálem dalšího kariérního růstu, pozn. red.). Na jaře mě povýšili do funkce Senior Client Training Executive a před měsícem jsem přešel na pozici Client Specialist Business Development – Investment Banking pro region CEE, A když ještě zavzpomínáte na začátek, jak vypadal váš přechod z VŠE do firmy Thomson Reuters? Byl to šok? Prvních pár měsíců jsem jen zapisoval otázky klientů a ptal se kolegů na odpovědi, které jsem pak volal zpátky. Občas jsem třeba zapomněl zapsat jméno volajícího, jen společnost, a pak museli kolegové volat lidem, které tam dobře znali, a zjišťovat, kdo se to vlastně ptal. Během prvního roku jsem se toho hodně naučil o fungování finančních trhů a propojil si teoretické znalosti ze školy s praxí. V tomto směru si myslím, že VŠE měla a má co dohánět. Člověk znal teorii, ale využít v praxi ji neuměl. Co pro vás byla zásadní zkušenost na VŠE, která ovlivnila, jakým směrem se vydáte ve své kariéře? Rozhodně to byl program CEMS, který mi již mnohokrát otevřel dveře. Nejen že se výuka primárně opírala o praxi, ale celkově mi umožnila setkání s mnoha zajímavými lidmi. Síla networkingu je úžasná a škola by ji měla podporovat, což CEMS dělá. Jedním z korporátních partnerů CEMS je i Thomson Reuters, a tak jsem se na jedné korporátní akci dozvěděl o tom, že hledají studenta na helpdesk. A tím to tenkrát všechno začalo. CEMS mi toho již přinesl mnoho, a tak se mu část snažím vrátit i tím, že jsem již rok prezidentem asociace absolventů v České republice – CEMS Alumni Association Prague. 29 Ve vašem profilu rovněž čtu, že rád lezete po skalách, hrajete golf a provozujete jachting. Proč zrovna tyhle koníčky? S lezením jsem začal na VŠE v Oddílu moderních sportů v přírodě, přezdívaném Outdoor. Než jsem začal pracovat, tak jsem lezl třeba i třikrát týdně. Je to sport, u kterého si člověk perfektně vyčistí hlavu a zpevní tělo i mysl, která při lezení hraje významnou roli. Poslední dobou jsem ale musel lezení ze skal přesunout na překližku. Golf přišel s prací, kde se tato příjemná nutnost ukázala jako zajímavá aktivita na čerstvém vzduchu. Osobně nepatřím mezi velké fanoušky posiloven a dávám přednost venkovním aktivitám, samozřejmě pokud je to možné. K jachtingu mě přivedla rodina mojí snoubenky a já jsem okamžitě propadl jeho kráse. Navíc, když člověk tráví velkou část svého času obklopen informacemi, je úžasné být týden na jachtě v podstatě odříznutý od všeho dění, bez počítače, bez novin a televize, s telefonem zavřeným někde v podpalubí. Cítíte, že vás vaše úspěšná kariéra o něco ochuzuje? Z mého pohledu pracujete na poklidné pozici, žádné deadliny, které je potřeba stíhat... Je to tak, nebo se mýlím? Myslím, že každá práce přináší stres v nějaké formě, ať už to jsou deadliny, cíle nebo rozpočty. Jako Client Trainer jsem měl deadliny a teď mám rozpočty a cíle. Důležité je naučit se výsledný stres odbourávat a k tomu mi pomáhají moje koníčky, kamarádi a samozřejmě rodina. Bohužel na tyto aktivity mi času moc nezbývá, a tak se teď učím vybírat si a odmítat aktivity, které jsou pro mě méně důležité. Kdykoliv jdu lézt, říkám si, že bych měl zase začít chodit na stěnu pravidelně, alespoň jednou za týden, ale pak se tam nedostanu zase měsíc nebo dva. Naštěstí rád cestuji a objevuji nové země, což je to, co mě teď s novou pozicí čeká, takže doufám, že to ten stres vyváží. Autor: Štěpán Mejzlík – 4 / 2010 Na vašem profilu na Linkedin čtu, že vašimi přednostmi jsou prezentační dovednosti, training, coaching, team building. Není někdy u těchto profesí překážkou váš věk? Přece jenom máte jistě klienty, kteří jsou starší než vy. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem u starších klientů získal důvěru, ale když už ji jednou získáte, tak věkový rozdíl již problém není. Důležitým krokem pro mě bylo naučit se říci, že nevím. Pokud jednáte s někým, kdo dané věci rozumí víc než vy, a snažíte se z problému vybruslit, tak to pozná a uvědomí si, že pro něj kontakt s vámi nepřináší žádnou přidanou hodnotu. Když naopak přiznáte, že nevíte, ale ještě ten den se mu znovu ozvete s řešením, tak si takového člověka získáte. Je to přesný opak toho, co člověka učí české školství. economix mladý a úspěšný 30 zahraniční studentka na VŠE Čeština byla asi na začátku hodně těžká, co? Dost, v Mongolsku mi lidi říkali, že je hodně podobná ruštině. Já jsem chodila do ruské třídy, tak jsem si myslela, že se do měsíce naučím česky a bude to v pohodě. Přijela jsem sem, zapnula televizi a nerozuměla ani slovo. Nejtěžší byla gramatika. Jak vypadá studium v Mongolsku? Máme dvanáctiletou základní a střední školu najednou – prvních devět let je povinných. Vysokoškolské studium je rozděleno na bakalářské, to trvá čtyři roky, a magisterské. Systém kolejí je podobný jako tady v Praze, ubytování se poskytuje studentům žijícím mimo Ulánbátar. Proč ses rozhodla pro studium na VŠE? Poslala jsem přihlášku na MatFyz, ČVUT – na FEL – a na VŠE. Přijali mě všude, ale máma mi říkala: Co ženská a matematika? Představila jsem si, že bych celý den seděla za počítačem a programovala, a vůbec mi to ke mně nešlo. Já potřebuji být mezi lidmi, byla to tedy asi dobrá volba. A studijní náplň podnikohospodářské fakulty mi přišla nejuniverzálnější. economix – 4 / 2010 Munkhtuya Tseveenbayarová z Ulánbátaru, jednoduše Mugi Mugi je sympatická, přátelská a inteligentní dívka, která pochází z mongolského Ulánbátaru. Studuje pátým rokem na Fakultě podnikohospodářské VŠE a baví ji předměty jako manažerské účetnictví a controlling, čte Máchův Máj a hovoří anglicky, německy a trochu rusky. Přesto se v naší společnosti občas nevyhne rasismu. Proč jste s rodinou přijeli zrovna do Č České republiky? Táta dostal nabídku od své firmy, jestli ji nechce zastupovat ve střední a východní Evropě, tak jsme té nabídky využili a přijeli sem. Už je to dvanáct let. Jsi ráda, že zrovna sem? Takhle jsem nad tím nikdy neuvažovala, prostě jsme sem přijeli a začala jsem navštěvovat českou školu. Jaké byly začátky na VŠE? Dobré, jen byla škoda, když nás rozdělili do skupin s pevnými rozvrhy, ocitla jsem se ve skupině cizinců, většinou rusky mluvících. Asi jen dvě jsme dělaly maturitu z českého jazyka. Přišlo mi zbytečné nás separovat, hůř se nám včleňuje do čessepa ké společnosti. Nemůže se pak nikdo divit, spole že se se selektují komunitní skupinky podle národností. národno Měla jsi js oblíbený předmět? Budeš se asi divit, ale asi nejvíc ve Bude mně zů zůstala Ekonomie z prvního ročníku, hhlavně mikro s panem Dobrylovráda předměty, kdy spojuješ ským. Mám M znalosti z různých předmětů a dáváš je souvislostí, přemýšlíš nad tím. Takodo souv vý byl Dynamic Balance Scorecard, kde pracovali s pojmy, které čteš v učebjsme pra nicích (úvěry, výsledovka, cash flow), aplikovali to na různých simulacích na a apliko počítači... A i proto jsem si zvolila vedlejšpočítači Controlling. ku Cont Co ti na Češích přijde zvláštní? Po tě těch dvanácti letech jsem svůj pohled na Čechy dost změnila. Myslím, že jejich chování víc chápu. Připadá mi, že když něco potřebuji, musím za tím člověkem přijít a říct si. Oni by se zeptat nepřišli. Každý se tu kamarádí se svými. Třeba když se na něco zeptám na přednášce, každý mi odpoví, ale sám si se mnou povídat většinou nezačne. Navíc mám poslední dobou už tak specializované předměty, že se na hodinách se svými kamarády skoro nepotkávám. zahraniční studentka na VŠE 31 Jaký byl tvůj příjezd do Prahy? Byl to velký šok? Docela jo, člověk když vidí v televizi americký film, tak si říká: Evropa, to bude něco podobného. A ono ne. Nepředstavovala jsem si centrum Prahy plné starých krásných budov. Mám Prahu moc ráda, je to kouzelné město. Když jedu z domu a přejíždím most přes Vltavu, dívám se na nábřeží, Pražský hrad – ten pohled miluji. Nechtěla bych bydlet v centru, aby mi ten pohled nezevšedněl. Jsi ve styku s přáteli z Ulánbátaru? Jsem, s kamarády ze školy, oni už dostudovali a pracují a jsem v kontaktu se svou rodinou – rodiče většinu času tráví v Mongolsku, kde se věnují svým projektům. Já domů létám jednou za rok nebo za dva, většinou v létě. Scházejí se pravidelně někde v Praze lidé z Mongolska? Jestli myslíš místo, tak ne, ale třeba o velikonočních prázdninách jsme slavili mongolské jaro, máme sportovní soutěže, každé městečko má svůj tým. Soutěžíme ve volejbale, šachách, stolním tenisu a podobně. Co děláš, když nestuduješ? Ve volném čase se ráda scházím s kamarády, překládám, když je něco potřeba, a teď, když jsou rodiče pryč, se starám o své dva bratry. Spíš o toho mladšího, studuje francouzské gymnázium, takže i s angličtinou umí čtyři jazyky. Když mi nadává, tak francouzsky, abych tomu nerozuměla. Starší studuje FEL. V Mongolsku drží rodina hodně pohromadě. Tady když se řekne rodina, myslíš většinou rodiče a sourozence. U nás je to maminka, strýček, babička a tak dál. To jsou pak ohromné rodinné oslavy. Třeba sto lidí v jednom domě. Maminka je učitelka na vysoké škole v Mongolsku, matematička. Naši kladou hodně velký důraz na vzdělání. Jsme vychovaní v tom, abychom se vzdělávali. Jiným dětem rodiče říkají, aby si našli partnera a měli děti, naši zase: Dokud to jde, tak se vzdělávej. Vzdělání je v Mongolsku pro sehnání dobře placené práce hodně důležité. Jak se ti čte v češtině? Když čtu odborné knihy, tak mi to samozřejmě trvá o něco déle než beletrie, ale nemám s tím problém. Ráda čtu české knížky. Naposledy jsem četla Hrdého Budžese a Máj Karla Hynka Máchy. U nás doma najdeš víc českých než mongolských knížek. Slavíš české svátky? U nás se říká: „Jestli piješ vodu té země, dodržuj i její tradice.“ Mongolové jsou buddhisté, lidé na severu země vyznávají šamanismus. Mám ráda Vánoce, ale spíš je bereme jako prázdniny. Malý bratr se dopředu ptá, co dostane k Vánocům. K večeři míváme bramborový salát, ale kapra ne. Buď dělám mongolské maso, nebo kuřecí řízky. Ale hlavně ty dárky pod stromečkem. Pak slavíme mongolský Nový rok. Je to podobné jako čínský nový rok, mladí jdou za starými. Teď máme rok Tygra. Jaké je typické jídlo v Mongolsku? Maso. Mongolové jedí hodně masa – skopové, hovězí. Ať už samotné nebo se zeleninou. Typický je třeba buuz – mleté maso zabalené v těstě vařené ve vodní páře. V Mongolsku nemáme žádný nadnárodní fastfoodový řetězec, jsou hodně drahé, stěží by se dostaly na cenovou úroveň místních stánků s hamburgry a našimi jídly. Ale asi je to stejně jen otázka času. Když jdeš do menzy, dáš si třeba knedlíky? Já miluji česká jídla! Ale když je jím každý den, tak přibírám. Jediné, co nemusím, jsou luštěniny. Ale jinak cokoliv. Třeba takové tvarohové ovocné knedlíky... Jaké jsou tvé plány do budoucna? Plánuješ návrat nebo se z tebe stala Češka? Jsem Mongolka. Ještě nevím, kde budu v budoucnu. Kdyby ses mě zeptala před rokem, odpověděla bych ti jinak. Chtěla bych tu minimálně dva roky pracovat, nejlépe v controllingu, a pak se uvidí. Autor: Dana Odvodyová – 4 / 2010 Když jsme u té práce, je velký problém být v Mongolsku nezaměstnaný? U nás si zajdeš na úřad práce, zaregistruješ se, ale žádné velké peníze nedostaneš. Váš systém je hodně štědrý. Než jsem začala studovat VŠE, tak jsem si říkala, jak je to u vás suprově řešený. Pak mi začaly docházet všechny souvislosti, jak je ten systém špatně řešený a demotivující. Je něco, co ti tu chybí? Asi bych neřekla „chybí“, je to spíš něco úplně jiného, tam jsem doma. Ale jo, chybí mi rušnost. Tady bydlím v Řepích a v Praze je mimo centrum klid. V Ulánbátaru slyším ruch ulice i doma, pořád. Možná žijeme ve stresu, ale je to takové víc adrenalinové. Především když přijedu z Mongolska, musím si na ten klidnější režim trošku zvyknout. economix Setkala ses tu s rasismem? Stává se to, občas. Přijde mi, že teď, v době krize, je to častější. V televizi běžely zprávy – až kampaň: „Cizinci nám berou práci, měli by jet domů“. Dřív to bylo tak jednou za tři měsíce, že někdo něco zamumlal, jedna ženská v tramvaji na mě vyjela, co tam vůbec lezu, že jim beru práci. Nechala jsem to být, stejně jí to nevysvětlím. U starších lidí to chápu, mají konzervatismus v sobě, ale do mladých lidí bych to neřekla. Nejhorší byla asi hláška: Všechny by vás měli znásilnit a poslat zpátky. Na to nemáte co říct. Přišlo mi to hodně líto. 32 Jindřichův Hradec Vědecká konference doktorandů a mladých vědeckých pracovníků na FM VŠE Oddělení vědy a výzkumu a doktorských studií Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci pořádá 12. listopadu 2010 již pátý ročník Vědecké konference doktorandů a mladých vědeckých pracovníků. Od letošního ročníku mohou na konferenci vystoupit se svým pří- spěvkem i studenti magisterského studijního programu, obzvláště ti, kteří mají zájem pokračovat ve studiu na fakultě v rámci doktorského studijního programu. Cílem konference je odborné setkání doktorandů, studentů magisterského studia a mladých vědeckých pracovníků, výměna zkušeností a poznatků a prezentace výsledků jejich vědecké práce. Více informací je možné získat na webových stránkách konference http:// phd-konference.fm.vse.cz. Autor: Lucie Váchová Kurz veřejného vystupování zdarma na FM VŠE V zimním semestru letošního roku budou moci studenti Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci navštěvovat bezplatný kurz veřejného vystupování. Nápad na uspořádání tohoto kurzu vzešel z hlav studentů fakulty a ti také tento kurz povedou. Přestože je kurz primárně určen pro studenty prvního ročníku prezenčního studia, mohou se ho účastnit i zástupci vyšších ročníků. Cílem je pomoci studentům přenést se přes obavy veřejně vystupovat, zlepšit techniku prezentace a v neposlední řadě také rozšířit si slovní zásobu. Zkušenosti zde získané pak mohou studenti dále uplatnit nejen při prezentacích, které jsou nedílnou součástí studia na fakultě, ale také později v profesním i soukromém životě. Více informací o času a místě konání najdete na www.fm.vse. cz/bezplatny-kurz-verejnehovystupovani/. Autor: Lucie Váchová Co děláme, když neděláme... economix – 4 / 2010 V úterý 26. října 2010 v 17.00 byla v prostorách Knihovnického a informačního centra Fakulty managementu VŠE v Jindřichově Hradci zahájena výstava s názvem Co děláme, když neděláme... aneb volný čas pedagogů a zaměstnanců FM VŠE. Mezi třiadvaceti aktéry výstavy, kteří se rozhodli poodhalit návštěvníkům, jak tráví svůj čas mimo fakultu, se najdou malíři, fotografové, hudebníci, básníci, sportovci, sběratelé i kutilové. Výstava, která je rozdělena do dvou částí, bude umístěna v obou patrech studovny. V prvním patře se objeví díla dodaná pedagogy a zaměstnanci fakulty. Ve druhém patře pak bude k vidění fotografická část výstavy – ta bude obsahovat fotografie, na kterých svým objektivem zachytil pedagogy a zaměstnance vyučující Ing. Tomáš Kincl. Zároveň zde budou umístěna i díla, jejichž autorem je profesor Pavel Pudil. Kolektiv autorů výstavy si přeje, aby ji návštěvníci vnímali všemi svými smysly. K vidění tak bude například kopie barokního obrazu či autoportrét profesora Pavla Dvořáka. Zájemci si budou moci přivonět k bylinkám Aleny Bindrové a ochutnat čaje z nich připravené. Součástí pohoštění při otevření výstavy budou i speciality z kuchyně zaměstnankyň fakulty. Návštěvníci mohou také využít možnost vyzkoušet si práci s korálky a pletení. V neposlední řadě je třeba zmínit účast fakultní kapely, která zahraje právě na slavnostním otevření výstavy. Přijďte se podívat a poznejte tak pedagogy a zaměstnance Fakulty managementu i z jiného úhlu než z jejich akademického a profesního působení. Do budoucna se již uvažuje o podobné výstavě, kde by se v hlavních rolích představili zájemci z řad studentů fakulty. Autor: Lucie Váchová 33 handicapovaní studenti Agentura tlumočí neslyšícím ve dne i v noci Co když v noci uváznete ve výtahu? Jistě nepříjemný zážitek, ale žádná katastrofa, jednoduše zavoláte na servisní linku a její pracovníci vás dříve či později vysvobodí. Ale co v takovém případě udělá neslyšící? Zavolá na tlumočnickou pohotovost Agentury profesního poradenství pro neslyšící. Tuto službu agentura nabízí od března letošního roku, ale zatím jde pouze o zkušební provoz. Neslyšící může pohotovost využívat od osmi hodin večer do čtyř hodin ráno a měl by tak činit pouze ve vážných případech, jejichž řešení nesnese odkladu. Typickým příkladem takové krizové situace je právě ono zmiňované uváznutí ve výtahu nebo havárie vody či plynu. Pracovníci agentury se snaží, aby se neslyšícímu dostalo rychlé a účinné pomoci, problém však může nastat se zneužíváním této služby. pouze přes SMS. Tlumočník situaci vyhodnotí, přetlumočí hovor, případně na místo dojede, což je však možné zatím pouze po Praze. Jak vlastně pohotovost funguje? Ve výše zmiňovaných hodinách je k dispozici tlumočník vybavený mobilním telefonem, telefonem se sluchátky, webkamerou a autem. Neslyšící, který se dostane do potíží, nejprve zašle SMS (na číslo 739 245 164) s popisem události, která se stala, místem, na kterém k ní došlo, a problémem, se kterým může tlumočník pomoci. Pak se, v případě, že tuto možnost postižený má, spojí s tlumočníkem přes webkameru přes Skype nebo ooVoo. Pokud spojení není možné, komunikují spolu On-line tlumočení (nejen) pro neslyšící Co když podobná situace nastane ve dne a neslyšící má potíže se dorozumět? Tehdy může využít další službu nabízenou Agenturou profesního poradenství pro neslyšící – tlumočnickou službu on-line. Ta je od března 2010 také ve zkušebním provozu, který je však natolik úspěšný, že se tento měsíc služba rozšiřuje a k dispozici bude další tlumočník. Podobně jako tlumočnická pohotovost i on-line tlumočení může být využíváno pro řešení nenadálých situací, jako například objednávka k zubaři s bolavým zubem, vyřízení hovoru s úřadem apod. Na rozdíl od pohotovosti ji však neslyšící může využít i k hovoru se slyšícími kamarády, hovoru se šéfem nebo potřebuje-li pomoci s psaným textem, kterému nemůže zcela porozumět. Služba je poskytována zdarma každý pracovní den od 9 do 17 hodin. Agenturní služby nejsou určeny pouze pro osoby neslyšící. Využívají je i osoby slyšící, které se s neslyšícími potřebují dorozumět. Agentura spolupracuje se společnostmi, které neslyšící zaměstnávají, nebo s úřady. Zavolat na její linku nebo spojit se s jejími pracovníky přes Skype však může každý, kdo se bude potřebovat s neslyšícím dorozumět, ale jehož znalosti na to nebudou postačovat. Autor: Tereza Voborníková Cílem této akce bylo upozornit na možnosti studia a problémy spojené s vysokoškolským studiem, které trápí osoby se zdravotním postižením. Česká republika je vázaná při vytváření instituci- onálního prostředí v této oblasti Úmluvou o právech osob se zdravotním postižením, která vyžaduje systémové řešení této problematiky. To v překladu znamená zajištění přístupu k vysokoškolskému vzdělání bez ohledu na zdravotní stav. Splnění cíle vyžaduje určité legislativní změny, ale i změny v systému financování, účast poradenského systému a hlavně participaci studentů na řešení konkrétních problémů. Konferenci zahájil svým příspěvkem předseda vlády Petr Nečas, který současně zastává i funkci předsedy Vládního výboru pro zdravotně postižené. Dále v plénu zazněly odborné příspěvky, ale i zkušenosti studentů a absolventů trpících těžkým postižením zraku, sluchu (ti měli na konferenci k dispozici simultánní přepis mluvené řeči a tlumočení do znakového jazyka), pohybových funkcí nebo specifických poruch učení. Pokud vás zajímají jednotlivé přednesené příspěvky, najdete jejich přepis ve sborníku, který bude k příležitosti konference vydán koncem letošního roku. Autor: Tereza Voborníková economix Tímto tématem se zabývali účastníci konference Přístupnost vysokoškolského vzdělávání v kontextu zdravotního postižení, která se uskutečnila 12. října 2010 v Lichtenštejnském paláci v Praze. Konferenci pořádal Vládní výbor pro zdravotně postižené občany a zúčastnil se jí nejen premiér Petr Nečas, ale i další poslanci, senátoři, zástupci vybraných ministerstev, vysokých a středních škol, občanských sdružení, ale hlavně handicapovaní studenti a absolventi. – 4 / 2010 Je studium na vysoké škole přístupné i zdravotně postiženým? 34 sport na VŠE Badmintonistka Monika Erbenová sbírá zlato pro VŠE Možná jste i ve svém okolí zaregistrovali zvyšující se oblibu badmintonu. Možná blízko vašeho domu vznikla nová badmintonová hala nebo vídáte na hodinách spolužáky s raketou. A možná vám stejně jako mně vrtá hlavou, čím tato hra zaujala tolik mladých lidí. Kdo by to měl vědět lépe než osoba, která pro naši školu získala zlato na Akademických hrách 2007 a 2008 právě v badmintonu? Požádala jsem studentku Fakulty mezinárodních vztahů Moniku Erbenovou, aby se stala mým průvodcem světem badmintonu. Čím se badminton liší od jiných raketových sportů? Badminton je vůbec nejrychlejším raketovým sportem, nedávno byla naměřena nová nejvyšší rychlost míče – 400 km za hodinu, měřeno v momentu odletu od rakety. Tenis je proti badmintonu dvakrát pomalejší. Kdo ho chce hrát, musí mít nejen dobrý postřeh, ale i výbornou kondici. Během jednoho zápasu může totiž hráč naběhat až čtyři kilometry. Není proto divu, že ti nejlepší se při tréninku zaměřují nejen na údery, ale i na běžeckou zdatnost. Slyšela jsem, že badminton má velmi zajímavou historii. Ano, to je pravda, badminton patří mezi nejstarší sporty na světě. První doložené záznamy o hře, při níž se odbíjel opeřený míček, pocházejí už ze staré Číny. Novodobý badminton pak vznikl ze hry nazvané poona, podle indického města Puna, kde si jej všimli britští vojáci. Ti pak tento sport přivezli do anglického hrabství Badminton, jehož jméno dnes hra nese. Dalším důležitým mezníkem pro badminton byl rok 1992, kdy byl zařazen mezi olympijské sporty. Jak se vůbec badminton hraje? Cílem této hry je umístit míček přes síť do pole tak, aby jej soupeř nezasáhl. Zápas se hraje na dva vítězné sety do 21 bodů a hráč, který vyhrál výměnu, dostává vždy jeden bod. Nově bylo opuštěno hraní na takzvané ztráty. Za stavu 20:20 by se pokračovalo dál, dokud by jeden z hráčů nezískal dva body po sobě, maximálně však do stavu 29:30. Síť je umístěna ve výšce očí, 1,5 metru nad zemí. Je v tomto sportu u nás velká konkurence nebo jde o rozvíjející se sport, který zatím nehraje tolik lidí? Závodně nás hraje málo, okolo dvou stovek žen a čtyř stovek mužů. Ještě v mladších soutěžních kategoriích bývá počet holek a kluků zhruba stejný, ale dívky pak s věkem odpadnou. V poslední době se rozšířil hlavně komerční badminton mezi rekreanty. Není to i proto, že jde o relativně levný sport? Hráči stačí raketa a tenisky. Je to hlavně moderní sport, loni u nás oslavil 50 let, a tak láká mnoho mladých lidí. Pokud chce mít člověk dobré vybavení, tak to až zas tak levná záležitost není. Je samozřejmě možné koupit v supermarketu raketu za několik stovek, ale i často hrající rekreant by měl uvažovat o raketě střední třídy s kvalitnějším výpletem. Rekreant dále musí platit hřiště. Ceny se pohybují okolo 150–300 Kč za hodinu, záleží na lokalitě. Jak je v ČR badminton organizovaný? Existuje nějaká federace a kluby? Za jaký tým hraješ? Existuje Český badmintonový svaz a pak jednotlivé týmy, v Praze je jich asi pět. Já hraji za Kladno a jsem tam velmi spokojená, protože mi poskytují dobré podmínky pro tréninky i pro závodní hraní. Trochu mne ale mrzí, že badminton u nás na škole nemá zastoupení v rámci tělocviku. Na VŠE je však možné se zapojit do VŠ ligy, která údajně funguje velmi dobře a má dobrou organizaci. Oficiální podpora ale chybí. Jediné spojení badmintonu a VŠE byly Akademické hry, kterých se je ale těžké zúčastnit, protože jsou pořádány ve zkouškovém období. Zatím je vás asi málo na to, abyste měli samostatný školní oddíl. Asi ano, hráče bych na téhle škole mohla spočítat na prstech jedné ruky. V tomhle je badminton skoro „rodinným sportem“, znají se všichni napříč republikou, dokonce se někdy pořádají i společná soustředění několika týmů. Je to nejspíš dáno i tím, že badminton je u nás zatím dost neprofesionální. Autor: Tereza Voborníková economix – 4 / 2010 Aktuality ze sportu VOLEJBALIS TÉ USPĚLI NA AKADEMICKÝCH HRÁCH Přestože se České akademické hry konají ve zkouškovém období (červen), našli si sportovci z naší školy čas se jich zúčastnit. A dobře udělali. Mužský tým volejbalistů ve složení Petr Boula, Miloslav Marel, Jan Sedlář, Daniel Kohlmann, Radek Svoboda, Stanislav Vachoušek, Jan Břicháček a Petr Minařík získal kov nejcennější. Tím si naši spolužáci zajistili nejen titul akademických mistrů ČR, ale i postup na mistrovství Evropy univerzit v Srbsku. DAŘILO SE I PŘI PLÁŽOVÉM VOLEJBALU V této disciplíně zvítězila volejbalistka a studentka naší školy Anna Šulcová společně se spoluhráčkou z Univerzity Karlovy. Třetí místo vybojovala Tereza Náglová (spoluhráčku měla z MU Brno). Z mužů studujících VŠE byl nejlepší Petr Sedláček na třetím místě a Čestmír Rybka, který společně se Stanislavem Vachouškem vybojoval čtvrté místo. NOVÝ BASKETBALOVÝ TÝM NA VŠE Na VŠE vznikl nový ženský basketbalový tým. Vede jej odborný asistent CTVS Radek Fiala společně s bývalou reprezentantkou Martinou Balaštíkovou. Hráčky můžete podpořit při zápasech I. ligy, které hrají v hale Na Třebešíně. SOBOTA S TAIČI Pokud chcete strávit sobotní dopoledne 6. listopadu a 4. prosince v pohybu, můžete se zúčastnit takzvané taiči soboty. Cvičení probíhá od 9.30 do 12.00, je vhodné pro začátečníky i pokročilé a poplatek pro studenty činí 50 Kč. Přihlášky se přijímají na [email protected]. NEBO SNAD RADĚJI AEROBIK? Nejbližší aerobiková sobota proběhne 13. listopadu 2010. Další informace k této akci budou zveřejněny dva až tři týdny před jejím konáním, proto pečlivě sledujte nástěnku a stránky CTVS. Autor: Tereza Voborníková 35 sport na VŠE Co jsou to vůbec zájmové kurzy? Přestože se nabídka zájmových kurzů na naší škole rozšiřuje a zájem o ně roste, stále se setkávám se spolužáky, kteří se podiveně ptají, na jaké cvičení spěchám z přednášky končící o půl osmé. „To je ještě večer nějaký tělocvik?“ A přesto, že by v pátém ročníku měli být ostřílenými mazáky, při pojmu zájmový kurz jen nechápavě „valí oči“. Zájmové kurzy jsou aktivity, které CTVS připravilo pro všechny sportovní nadšence, kteří již nepotřebují získat zápočet, ale chtějí si zpříjemnit den pohybem za rozumnou cenu. Za zájmové kurzy se platí 400 Kč za semestr. „Permice“ je přenosná, takže ji v případě nemoci, učebního nebo pracovního vytížení může využít některý z kamarádů. Předcvičují většinou studentky z naší školy, a i když se to někdy podle názvu nezdá, sporty jsou otevřeny zájemcům z mužských i ženských řad. Kurzy si můžete vybrat ze seznamu aktivit zveřejňovaných na stránkách ctvs.vse.cz, kde se také dozvíte, zda ve vámi vybraném kurzu ještě zbývají volná místa (CTVS seznam pravidelně aktualizuje). Ze široké nabídky namátkou pro představu vybírám několik zástupců: zacvičit si můžete bosu, zumbu, jógu (power nebo vinyása flow) či aerobik, zatancovat jazz dance a modern dance, zklidnit se při taiči či vytvarovat tělo na bodyformu. Speciálním zájmovým kurzem jsou pak hodiny tenisu, které jsou bezplatné, ale mají kapacitu omezenou na dvacet míst. Ve škole můžete navštěvovat i školní posilovny – ve Staré budově i „nad menzou“. Přihlašování probíhá stejně jako na ostatní zájmové kurzy, ale cvičit můžete chodit i do jiného kurzu, než který jste si zapsali. Platba za posilovnu je poněkud komplikovanější – stejně jako u ostatních kurzů dostanete permanentku, ale z té se při každé návštěvě odečítají body. Vstup do posilovny ve Staré budově je za 1 bod, „nad menzou“ zaplatíte dva body. Když vyčerpáte dvacet bodů, tedy jednu permanentku, která stojí 400 Kč pro muže a 250 Kč pro ženy, je možné zakoupit další permanentku za zvýhodněnou cenu. Případně se dají dokoupit i jednotlivé body nebo jednorázové vstupy do posilovny. Autor: Tereza Voborníková Konec front – přihlašování do zájmových kurzů jde už i přes ISIS Už jste si chystali kempové křesílko, svačinu, knížku, aby vám opět čas ve frontě na zápis do zájmového kurzu lépe utekl? Pak jste možná byli příjemně překvapeni novinkou, kterou pro nás CTVS připravilo na začátku zimního semestru. Zápis na zájmové kurzy je od tohoto semestru možné absolvovat v teple domova – přes ISIS. Bohužel i přes včasné oznámení na stránkách CTVS spousta cvičenců změnu nezaregistrovala a přišla tak o místo na svém oblíbeném kurzu. Protože úspěšné zdolání nástrah ISISu je nutnou podmínkou dalšího sportovního vyžití, přinášíme krátkou radu, jak napříště správně postupovat. V den, kdy začíná přihlašování na zájmové kurzy – aktuální datum najdete vždy v Harmonogramu akademického roku CTVS na stránkách ctvs.vse.cz –, se v ISISu objeví pod sekcí Osobní management nová položka Přihlašování do kurzů. Po otevření se zobrazí seznam sportů, které je možné si zapsat. Až si vyberete z nabídky kurzů, je nutné ještě zvolit studijní program Zájmové kurzy, zkontrolovat osobní údaje a kliknout na tlačítko Přihlásit se do kurzu. Kontrolu správnosti svého zápisu provedete jednoduše tak, že se podíváte, zda se vám v sekci Portál studenta objevilo pod vaším studijním oborem další studium – Zájmové kurzy. Pokud si ani po této malé nápovědě nejste jistí, kompletní postup i s obrázky najdete na wiki.vse.cz. Autor: Tereza Voborníková VŠESPORTOVNÍ PORADNA Máte nějaký dotaz týkající se povinného nebo zájmového tělocviku? Chcete se přihlásit do nějakého oddílu a nevíte jak? Chcete dát spolužákům vědět o amatérském či profesionálním závodě, který pro ně pořádáte? Dotazy podněty přijímáme na redakčním e-mailu [email protected]. Obec Srbsko čítá necelých 500 obyvatel a její geografická poloha v chráněné krajinné Skupinová fotografie pořízená u jeskyně Koda při „putování“ lesem do Tetína. KHD od loňského roku nabízí magisterský studijní program s názvem Hospodářské a politické dějiny, případně vedlejší specializaci Novodobé hospodářské dějiny. O výuce KHD a pořádaných akcích se více dozvíte na khd.vse.cz. Autor: Tereza Syrová economix oblasti Český kras, nedaleko hradu Karlštejn, přímo vybízí k pořádání vycházek. V oblasti jsou vápencové jeskyně, největší se jmenuje Barrandova. Ve dnech 17. a 18. září se vydali studenti a učitelé z katedry hospodářských dějin (KHD) Národohospodářské fakulty VŠE na víkendový výlet do okolí obce Srbsko v okrese Beroun. Akce s bohatým denním i večerním programem se těšila vysoké účasti z řad studentů i vyučujících. – 4 / 2010 Z akademické půdy na půdu lesní 36 cestopis LIMA – město králů, slumů, lásky, zlodějů i naděje BEZ ZELENĚ I když je toto velkoměsto hlučné, špinavé, přelidněné, šedivé, téměř bez zeleně (nejen kvůli tomu, že zde celoročně spadne pouze 20 mm srážek), v období místní zimy (červen až září) plné smogu a přízemního oparu, plné nekonečných dopravních zácp a troubících aut v nejrůznějším technickém stavu, přesto rozhodně nesouhlasím s autorem knížky Inca Kola Matthewem Parrisem, že Lima je ohavná. Je prostě jiná, svoje, má jedinečnou atmosféru, je snem mnoha obyvatel vzdálených vesnic zapadlých vysoko v horách, kteří economix – 4 / 2010 Lima je hlavním a zároveň nejlidnatějším městem Peru. Rozprostírá se téměř na pobřeží Tichého oceánu v náplavové rovině ústí řek Chillón, Rímac a Lurín. V roce 1535 ji založil španělský conquistador Francisco Pizarro jako La Ciudad de los Reyes (Město králů). Město se později stalo hlavním sídlem španělské inkvizice. Důležitost Limy tím výrazně stoupla, toto slavné období však skončilo v roce 1746, kdy Město králů zasáhlo obrovské zemětřesení a jeho převážná část byla zničena. Po válce o nezávislost, konkrétně hned v roce 1821, se Lima stala hlavním městem Peru. V současnosti žije v Limě více než třetina populace Peru, přibližně deset milionů obyvatel. Toto číslo je však jen přibližné, protože určit počet obyvatel rozvojových velkoměst je téměř nemožné. Hranice města nejsou většinou jasně dané a mnoho lidí žije bez jakékoli registrace, bez trvalé adresy, často bez jakéhokoli obydlí či přístřeší. Největší přísun migrantů přicházejících do hlavního města Peru zajišťují chudé indiánské vesnice ležící v Andách. Většina tamních lidí vidí Limu jako novou a mnohonásobně lepší příležitost pro svůj život, vidí v ní lepší možnost obživy, bydlení, radosti. Podobně je tomu u většiny světových rozvojových velkoměst. Většinou ale nedochází k naplnění snů obyvatelstva, které do velkoměsta směřuje. V naprosté většině končí v chudinských čtvrtích, v Jižní Americe takzvaných barrios (v portugalsky hovořících městech se jim říká favelas), bez práce a bez naděje na jakoukoli změnu. Přesto se již migranti vrátit nechtějí. A tak tito noví přistěhovalci a postupně pak i dlouhodobí obyvatelé žijí ze dne na den v chatrčích, často bez elektřiny, vody či lékařské péče v rozlehlých chudinských čtvrtích Limy. V posledních desetiletích se tak Lima rozrostla a rozprostírá se na území o rozloze neuvěřitelných šedesáti kilometrů ze severu na jih a na třiceti kilometrech ze západu na východ. se do ní nikdy nepodívají nebo v ní skončí navždy. Lima pro nás byla spíše jen odpočinkovým bodem na dlouhé cestě ze severu. Proto jsme se ubytovali co nejvíce v centru, v levném hostelu asi tři bloky od Plaza Mayor, abychom měli vše na dosah. Hlavní náměstí ve čtvrti Lima Centro je častěji nazýváno Plaza de Armas (Náměstí zbraní). Náměstí s tímto názvem najdete snad v každém jihoamerickém městě, což je především vzpomínkou na období bojů za nezávislost na Španělech. Na náměstí se nachází katedrála (původně zde 37 BEZCENNÉ TUNY ZLATA Chtěli jsme se spíše brouzdat ulicemi a nasávat atmosféru velkoměsta než se honit za památkami, kostely, navštěvovat jedno muzeum za druhým a dělat si čárky. Přesto jsme neodolali muzeu zlata a kostelu a klášteru San Francisco. Ten patří k největším barokním stavbám Limy, které přežily ničivé zemětřesení v roce 1746. V klášteře je knihovna a obrazárna a také zde najdete Muzeum katakomb. Museo de Oro del Perú (Muzeum zlata) se nachází v okrajové čtvrti Limy. I když trochu sarkasticky a přehnaně, přece jen podle mě asi nejlépe toto muzeum vystihuje citát Matthewa Parrise, autora knihy Inca Kola: „Zlato – na první pohled se zdálo, že ho jsou tuny, zbraně a ozdoby – vypadalo jak mosaz. Zanechalo v nás dojem, že jde o mizerný kov, beznadějně měkký, na který se tamní národy tolik spoléhaly jen proto, že neměly ocel. Naprosto jsme nesdíleli úžas dobyvatelů, že indiáni neměli ani zdání o hodnotě zlata, spíš jsme začínali rozumět, proč indiáni žasli nad tím, jak jsou jejich dobyvatelé tím mizerným žlutým kovem posedlí, když přitom sami mají železo!“ PŘE O MALÉHO PTÁČKA Večer jsme zakončili v příjemném baru asi pěti koktejly pisco sour. To je vynikající koktejl, jehož základem je alkohol pisco, něco jako místní brandy. Jméno pisco znamená v kečuánštině „malý ptáček“. Tento ptáček hnízdil převážně v peruánském regionu Ica, v údolí, které později podle něj získalo jméno Pisco. Tamějším obyvatelům se začalo říkat Piskos a jednou z jejich hlavních činností byla výroba nádob na uchovávání nápojů, pro změnu také piskos. Nápoj, který se v těchto nádobách uchovával, byla pálenka z hroznů, a tak byl pro ni název pisco nasnadě. Dále se do koktejlu dává citronová šťáva, syrový bílek, cukrový sirup a angustura (nebo špetka skořice). O původ samotného piska se přou Chile a Peru. Chcete-li si v Peru okamžitě získat číšníka i celou hospodu na svou stranu, objednejte si pisco sour a nahlas s nimi polemizujte a souhlaste, že nápoj je rozhodně jejich původu a ne těch zatracených Chilanů. Rázem budete „jejich“. V PRACHU A ŠPÍNĚ BARRIOS POBRES Jako správný geograf jsem se chtěla podívat do chudinských čtvrtí. Věděla jsem však, že s fotoaparátem a nejspíše i bez něj to na první vyvýšeniny And, které se prudce zvedaly z pobřežní roviny. Chudinské čtvrti i z dálky vypadaly opravdu drsně a... prostě chudě. Malinké šedé domečky s pobořenými a chatrnými plochými střechami byly doslova nalepeny jeden na druhém. Pouze občasná ulice dávala tušit konec obytných prostor. Domečky doslova obtékaly jakékoli vyvýšeniny, skály či bloky kamenů. Oproti údajům v knihách a průvodcích jsem ale všude viděla sloupy elektrického vedení – že by přece jen nějaký pokrok? Jediný závan jiné barvy než šedé byl, kromě zřídkakdy namalovaných zdí domku, v podobě sušícího se prádla na rozpadajících se plechových střechách. I to bylo ale značně zašedlé. V prachu a špíně barrios pobres (chudých čtvrtí) se nebylo čemu divit. K obrovskému kříži na kopci San Cristóbal, který zde byl postaven v roce 1928, se denně chodí modlit desítky místních. Bohužel musím uznat, že mají za co. Snad jim bude pomoženo. Autor: Jana Troupová – 4 / 2010 stál chrám zasvěcený božstvu Pumy), která se zrovna opravovala. Dělníci seděli přímo na vysokých římsách, nedbale přivázaní jedním špagátem, a odpočívali. Před vládní budovou Palacio de Gobierno probíhala jedna přehlídka vojenské síly a okázalosti za druhou. Vítězné a oslavné melodie se linuly z nablýskaných trubek a dalších nástrojů armádní kapely, vojáci pochodovali na koních i pěšky a na vše z dálky dohlíželo několik obrněných transportérů. Lidi okolo to ani moc nevzrušovalo. Na chvíli jsme si poslechli i národní hymnu („Jsme svobodní, kéž je to tak navždy! Spíš popřete, že slunce svítí, než byste popřeli toto...“) a šli pomalu dál. Široká a rušná ulice Jirón de la Unión je pojítkem s náměstím Plaza San Martín, modernějším a živějším centrem. Z bankomatu jsem si tam vybrala nějaké soles, tento zdroj snad bude bezpečný a bankovky budou pravé. není zrovna bezpečné. Obohacena (spíš ochuzena) o zkušenost s krádeží hodinek, jednu rvačku ve dvoře a ignoranci policie jsem pro poznávání chudinských barrios navrhla kompromis. Necháme se autobusem vyvézt na Cerro San Cristóbal, 409 metrů vysoký kopec nad městem. Alespoň při cestě tam budu moci z okénka autobusu trochu nahlédnout do života nejchudších obyvatel Limy. Při cestě jsme si museli zavřít okénka, všichni, bezpodmínečně. Připadala jsem si jako v ozbrojeném konvoji a bylo mi velmi nepříjemně. A myslím, že jsme nakonec ani neprojížděli opravdu chudými čtvrtěmi. Každopádně z vrchu kopce se nám nabídl dech beroucí pohled na celou Limu. Rozhodnutí a kompromisu jsem tak rozhodně nelitovala. Co bylo k vidění? Neskutečně rozlehlá šedivá zastavěná placka bez zeleně, táhnoucí se téměř od oceánu. Především pak na jihu a na severu nebyl vůbec vidět konec města. A to dodávám, že viditelnost ten den byla výborná. Na východě se chudinské čtvrti již lepily economix cestopis 38 kultura Divadelníci zavlečou na VŠE rybí angínu Hledají vhodné kandidáty na pozice ministra, jeho sekretářky, energické ředitelky a k tomu ještě dva manažery. Ne, nejde o nabídku práce. To jen na VŠE vznikl další divadelní spolek Comica Economica a obsazuje svou novou hru Úřad a rybí angína. O čem je nová hra Úřad a rybí angína? Jak jsem pochopil, bude to satira... Tak nějak. Děj probíhá ve dvou rovinách. Ministerstvo má být zrušeno, a tak si vymyslí, že nám všem hrozí rybí angína. Druhá rovina je vztah ministra a jeho sekretářky Moniky. Bývalý prezident Bill Clinton by řekl, že jde o nesprávný vztah, i když z právního hlediska je vše v pořádku. Monika si na začátku hry řekne o ředitelskou funkci a v závěru o pozici náměstka ministra. Protikladem rafinované Moniky je energická a arogantní Ivana, která psychicky terorizuje svoje okolí, tak jak to s oblibou dělají některé ženy. Vypravili jsme se za zakladatelem spolku a režisérem v jedné osobě RNDr. Bohumírem Štědroněm z katedry marketingu FPH a zeptali se ho, na co se můžeme těšit. Proč nové divadlo na VŠE? Vysoká škola ekonomická v Praze je elitní škola. Dala veřejné správě i soukromému sektoru prezidenta, pět předsedů vlád, víc než stovku ministrů a náměstků a tisíce generálních ředitelů a manažerů. Ale satirické divadlo, které je běžné na elitních zahraničních univerzitách, zde dosud chybělo. Přál bych si, aby studenti sami vymýšleli svoje ekonomické hry a režírovali je. Takže chcete studenty zapojovat nejen jako herce? Ano, při divadle vznikla rovněž manažerská a mediální skupina a budou vypsána témata na bakalářské a diplomové práce, která budou s činností divadla úzce souviset. A jak vidíte budoucnost spolku? V příštím roce bychom již chtěli hrát v anglickém jazyce. Připravíme dvě nové hry: ENRON Enron Sci-fi, kde v závěru hry je zakladatel firmy zákonem prohlášen za nejlepšího manažera všech dob a jeho cadillac zvolen do Senátu. Dalším připravovaným kusem je Globální slavnost. Jde o parodii na Zahradní slavnost Václava Havla. Autor: Štěpán Mejzlík Filmový klub VŠE a EKONOM zvou na promítání filmů PROGRAM FK VŠE: 9. 11. 2010, 19.45 ČT YŘI LVI Režie: Christopher Morris, 2009, 94 min., Velká Británie economix – 4 / 2010 Filmový klub i sdružení EKONOM přinášejí divákům na VŠE neobyčejné filmy. Filmový klub VŠE promítá každý týden české i cizí filmy, které projdou náročným dramaturgickým výběrem organizátorů. Promítání probíhá v Likešově aule. Za vstupenku na kvalitní film zaplatíte jen 50 Kč. Více na http://filmacek.net. Studentské sdružení EKONOM pořádá dvakrát za semestr promítání výhradně českých filmů s následnou diskusí s jejich režiséry. Jde hlavně o filmy netypické a málo dostupné. Vstup je zdarma. Nejbližší promítání proběhne 3. listopadu od 19.30 v Likešově aule. Hostem bude Jan Svěrák se svými filmy Vesmírná odysea II a Ropáci. Více na www.economix.cz. 16. 11. 2010, 19.45 BIBLIOTHÉQUE PASCAL Režie: Szabolcs Hajdu, 2010, 105 min., Maďarsko, Německo, Velká Británie 23. 11. 2010, 19.45 ČESKÝ MÍR Režie: Vít Klusák, Filip Remunda, 2010, 108 min., Česká republika 30. 11. 2010, 19.45 SUBMARINO Režie: Thomas Vinterberg, 2010, 110 min., Dánsko 7. 12. 2010, 19.45 MUZIKA Režie: Juraj Nvota, 2007, 99 min., Slovensko Autor: Vladimír Štípek 39 recenze Bibliotheque Pascal: surrealistická prostituce Nový maďarský film odhaluje téma, jež bylo předlohou pro řadu snímků – problematiku obchodu s bílým masem. Pojetím a zpracováním se však Bibliotheque Pascal zcela odlišuje. Hlavní hrdinka Mona se snaží získat zpět do péče svou dceru, kterou zanechala vzdálené příbuzné, zatímco ona jela do Německa s nemocným otcem, který tam má podstoupit operaci. Záhy se však ukáže, že výlet do západní Evropy není tak jednoznačný. Monu unesou a převezou do Velké Británie, kde ji donutí pracovat ve velice bizarním pánském klubu pojmenovaném Pascalova knihovna. Režisér Szabolcs Hajdu pojal celé vyprávění jako povídkový film, jehož jednotlivé části mají svou vlastní atmosféru a stupeň imaginace. Mona popisuje úředníkovi na sociálce jednotlivé epizody svého života. Dozvídáme se tak, jak poznala u Černého moře trestance Viorela, který si ji na útěku bere za rukojmí, stráví spolu jednu noc a zplodí dcerku Vioricu. S Viorelem to však nedopadne dobře a Mona živí dceru sama loutkovými představeními. Již v těchto dvou částech nám Hajdu dokazuje, proč patří k předním maďarským režisérům a proč se stal Bibliotheque Pascal nejlepším maďarským filmem roku. Promyšlené scény doplněné úchvatnou kamerou udržují plnou pozornost diváka, kterému mohou až oči přecházet z nápaditých detailů, jako je vynoření Viorela z písku či scéna loutkového divadla. Chytře vymyšlený scénář podporuje kamera, která hojně využívá jízdy, a její širokoúhlé záběry vytvářejí úžasné obrazy. Povídky z první části trochu limituje jejich stopáž. Nenabízí se zde příliš velký prostor pro rozehrávání děje. Tento handicap však režisér odstraňuje v nejdelší epizodě, která se plně epicky rozvíjí a vytváří nosný děj: Monino působení ve Velké Británii, kde z donucení pracuje pro pasáka Pascala. Jeho intelektuální literární klub skrývá místnosti pro uspokojování nejzvrhlejších přání svých bohatých zákazníků. Dochází zde k prolínání snových scén s reálným životem, vzniká prostor pro syrové zobrazení prostituce včetně drog i násilí. Szabolcs Hajdu vykresluje silné charaktery, které doplňuje surrealistickou krásou. V bordelu patří jednotlivé místnosti konkrétním literárním charakterům a jim i odpovídají extravagantní interiéry. Jsou tu Othello, Johanka z Arku, Lolita či Dorian Gray. Jejich pokoje zdobí různé falické symboly, které by jim mohli závidět i v Brně na náměstí. Vedle nich je tu však i zcela vyprázdněná a sterilní místnost patřící Desdemoně, jejíž osud je předem zpečetěn. Bibliotheque Pascal je možná jedním z nejoriginálnějších filmů roku. Dokazuje kvalitu maďarské kinematografie, která dokáže překračovat hranice vlastního státu. Nejde pouze o ocenění nejlepšího maďarského filmu, uspěl též v kategoriích technických, získal nominaci na prestižní cenu Evropského parlamentu LUX a bodoval i na zahraničních festivalech. (Je velká škoda, že český film se neumí více profilovat a ve velkém vznikají vzájemně si podobné melodramatické snímky se stejným typem humoru i charaktery.) Bibliotheque Pascal je zcela jiný, originální, propracovaný a nespletete si ho s jiným filmem. Ano, i zde by se dalo najít několik drobných nedostatků, ale není možné vytknout žánrovost, kterou nabízí. No uznejte sami, koho by napadlo spojovat krásnou literaturu s prostitucí... Film Bibliotheque Pascal můžete zhlédnout 16. listopadu ve Filmovém klubu VŠE. Více informací na www.filmacek.net. Autor: Martin Doležal Knihy spisovatele Michala Viewegha se dočkaly již sedmi filmových zpracování, kniha nesoucí název Biomanželka možná bude osmým zfilmovaným dílem. Biomanželka ve zkratce vypráví příběh o bohatém spisovateli, který potkal chudou knihovnici doslova na peronu, pojal ji za manželku a splnil jí veškerá přání, která, jak se domníval, jako tradiční žena měla. Těmito přáními byly svatba, dům a děti. Ovšem tradiční manželka se ale dle vyprávění postupem let „přeměňuje“ z této ženy, u které je vždy na prvním místě spokojený manžel, na ženu, která postupem času začne inklinovat k feng shuej, biostravě a charitativním činnostem. Manžel se tak postupně dostává na stále nižší a nižší pozici v žebříčku manželčiných hodnot. Profil popisované biomanželky je téměř totožný s profilem manželky Michala Viewegha Veroniky Vieweghové, alespoň co se týká faktických údajů. Nutno podotknout, že kniha je vyprávěním duly („dula“ je starý řecký název, který se dnes používá pro speciálně vyškolenou ženu, jež poskytuje především psychickou, ale i fyzickou oporu nově rodící matce a přispívá k dobrému startu celé nové rodiny, pozn. red.), která v rodině zůstala od porodu dětí Sáry a Báry (jména dětí jsou v knize rovněž totožná se jmény dětí Michala Viewegha). Knize nelze odepřít její autentičnost. V mnoha případech autor zabíhá do detailů, které by se velice těžko popisovaly, kdyby je skutečně nezažil. Trochu nekonzistentně se v knize jeví vyprávění duly, které je střídavě propojené s popisováním v erformě v případě, kdy je autor mimo dosah duly. Přesto je kniha čtivá, řádkování a okraje tradičně tak široké, že čtenář přelouská dvě stě stran přibližně za dva dny při přesouvání se tramvají. Po přečtení knihy však ve čtenáři nezůstane vůbec nic. Možná trochu zapřemýšlí, kdo je vůbec Vieweghovou cílovou skupinou čtenářů, protože pro ženy je příliš vulgární, ač nutno přiznat, že si tradiční ženy zcela jistě hned několikrát při čtení této knihy řeknou, že jim autor bere slova z úst. Pro muže je autor zase moc ženský a plytký. Celá Vieweghova kniha je jednou velkou stížností ješitného muže. Muže, který neustále lavíruje, jak se posouvá níž a níž na žebříčku hodnot své manželky, ale není schopen s tím nic udělat. Vlastně ani nechce, protože žena, kterou si vybral a kterou miluje, byla vždycky taková, jaká je, jen si toho nějak na začátku nevšiml. Dále podstatným nedostatkem prózy Biomanželka je skutečnost, že kniha nedisponuje žádnou dějovou zápletkou ani dějovou kolizí. Samotný závěr knihy je pak více než úsměvný. Čtenář si tak po přečtení Vieweghovy nové knihy říká, že moudrý byl ten, kdo prohlásil, že člověk, který si vcelku běžné věci týkající se jeho života dokáže zformulovat a pojmenovat, nemá důvod knihy Michala Viewegha číst, případně po otevření dočítat. Přesto se najde několik desítek tisíc čtenářů, kteří si Biomanželku přečtou, a také určitě mnoho takových, kteří budou mít pocit, že jim spisovatel prozradil něco podstatného o jejich životě. Autor: Lucie Kubečková Autor: Michal Viewegh Rozsah: 165 stran Rok vydání:2010 Hodnocení: 3 economix Podzim spisovatele Michala Viewegha byl poměrně nabitý. Na knižní trh, jak je tomu ostatně každý rok, zamířila jeho nová kniha s názvem Biomanželka. V kinech mohou zase návštěvníci zhlédnout filmovou adaptaci Románu pro muže, k níž Michal Viewegh podle vlastní prózy napsal scénář. – 4 / 2010 Recenze knihy: Biomanželka České dráhy, firma otevřená mladým České dráhy, Váš osobní dopravce d www.ceskedrahy.cz/kariera \ 840 112 113
Podobné dokumenty
22 Pospisil.indd
ztrácí u Viewegha – stejně jako v postmoderním světě vůbec – smysl a hodnotu.
Příběh spisovatele, z něhož se vyklubal
běžný žárlivec, který detektiva dává sám
sledovat – tedy tuctový příběh o něco ...
Veřejná vyhláška
U; E I n E $ e EE ? l = EgEEi;$sii fitt;EE*p:l$a
$tE;q$frHiF
-I$E
g:E
H
J 'q"fi,u;ElE ; E *cs$ !':qI i E a F; i e ; ; E t E;;;:i E C
POCHODUJÍ. ALE NEVYCVIČÍTE JE!
lidí zaujaly, a tak jsem se pomalu stal profíkem. Nikdy jsem neuvažoval o tom, že
bych měl dělat něco jiného.
Jak důležité je pro vás vítězství v sekci Un certain regard na letošním festivalu v Can...
aneb Hodnocení projevu dabérů
dabovali více různých sérií, pro testování však byla vybrána vždy pouze
jedna.8 Ve výchozím souboru se vyčlenily dvě skupiny dokumentů – ty,
u nichž byly uvedeny podrobnější údaje k výrobě českého ...