docOd starookcitánštiny k novookcitánštině
download 
Stížnost Transkript
Od starookcitánštiny k novookcitánštině
Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Bakalářská diplomová práce 2014 Ondřej Pazdı́rek Masarykova univerzita Filosofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Obecná jazykověda Ondřej Pazdı́rek Od starookcitánštiny k novookcitánšitně Bakalářská diplomová práce Vedoucı́ práce: Prof. RNDr. Václav Blažek, CSc. 2014 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně s využitı́m uvedených pramenů a literatury. ...................................................... Ondřej Pazdı́rek Non etenim ammiramur, si extimationes hominum, qui parum distant a brutis, putant eandem civitatem sub invariabili semper civicasse sermone, cum sermonis variatio civitatis eiusdem non sine longissima temporum successione paulatim contingat, et hominum vita sit etiam ipsa sua natura brevissima. Proto nenı́ divu, jestliže se lidé, kteřı́ se schopnostı́ úsudku jen nepatrně lišı́ od zvı́řat, domnı́vajı́, že se ve stejném městě užı́valo stále téhož neměnného jazyka. k proměně jazyka téže obce totiž docházı́ pozvolna, v průběhu velmi dlouhého obdobı́, zatı́mco lidský život je sám o sobě kratičký. Dante Alighieri: De vulgari eloquentia I,9,9 přeložil Richard Psı́k Obsah Úvod 6 1 Mı́stnı́ a historický kontext 1.1 Mı́stnı́ vymezenı́ Okcitánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 1.2 Nástin dějin Okcitánie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 7 9 2 Referenčnı́ texty 12 2.1 Lo Donatz proensals . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 2.2 Dı́lo Frédérica Mistrala . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 3 Přehled historické fonetiky okcitánštiny 16 3.1 Od latiny po starookcitánštinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 3.2 Od starookcitánštiny k novookcitánštině . . . . . . . . . . . . 20 4 Vývoj okcitánské morfologie 22 4.1 Morfologie jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 4.2 Morfologie zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 4.3 Morfologie slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 5 Vývoj neohebných 5.1 Čı́slovky . . . . 5.2 Předložky . . . 5.3 Spojky . . . . . slovnı́ch druhů 34 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 6 Závěry 40 Resumé 41 Summary 42 Seznam zkratek 43 Prameny 44 Úvod Ve své bakalářské práci bych se rád pokusil o porovnánı́ fonologie a morfologie okcitánštiny dvou normativnı́ch etapách vývoje tohoto jazyka: v obdobı́ klasické starookcitánštiny třináctého stoletı́, jazyka nesmı́rně bohaté a vytřı́bené dvorské kultury trobadorské, a poté v obdobı́ prvnı́ho vzmachu nové literárnı́ okcitánštiny, v obdobı́ félibrige v druhé polovině stoletı́ devatenáctého. Chtěl bych přitom netoliko popsat stav v obou etapách a stanovit nejdůležitějšı́ rozdı́ly mezi oběma literárnı́mi jazyky, ale také určit hlavnı́ směřovánı́ vývoje a v porovnánı́ s ostatnı́mi románskými jazyky zjistit jejich motivace. Jako referenčnı́ body pro srovnánı́ volı́m dva momenty stěžejnı́ pro kodifikaci okcitánštiny: pro starookcitánštinu gramatiku Lo Donatz proensals, vzniklou v prvnı́ polovině 13. stoletı́, pro novookcitánštinu pak jazyk největšı́ho z felibrů a vlastnı́ho kodifikátora modernı́ okcitánštiny Frédérica Mistrala. Vzhledem k tomu, že félibrige přes rozsah a mnohotvárnost svého působenı́ nevytvořila normativnı́ gramatiku, budu při popisu tohoto stavu vycházet předevšı́m z vlastnı́ excerpce Mistralových děl, zvláště jeho biblických překladů a eposu Mirèio. Při popisu novookcitánské gramatiky výběrově uvádı́m jako doklady přı́mé citáty ze zkoumaných textů. Citáty z Mirèio a Calendau jsou uvedeny ve formátu Mi. II, xvi, 3, respektive Ca. II, xvi, 3, kde Mi. a Ca. znamená dı́lo, velká řı́mská čı́slice zpěv, malá řı́mská čı́slice strofu ve zpěvu a arabská čı́slice verš ve strofě. Citáty z Pı́sma svatého (vesměs z knihy Genesis) jsou uvedeny způsobem v českém prostředı́ obvyklým, přičemž je vždy mı́něn Mistralův překlad. Nenı́-li důvod k dalšı́m úpravám a doplněnı́m (jako tomu je napřı́klad při výkladu neurčitého členu), přejı́mám systém okcitánské gramatiky, v jakém jazyk vykládá autor Lo Donatz proensals, a jazyk, který tento autor normuje, porovnávám v jednotlivých bodech se stavem mistralovské novookcitánštiny. Vzhledem k rozkolı́sané a sporné terminologii se zdá vhodným připomenout, že jazyk, o němž se hovořı́, nazývám v celé práci okcitánštinou, jak to činı́ i Mistral a většina okcitánských filologů 20. a 21. stoletı́, osobnı́ jména a pojmy specifické pro okcitánskou kulturu (félibrige, trobador ) uvádı́m okcitánsky, mı́stnı́ jména však francouzsky, italsky či španělsky, podle státu, na jehož územı́ se daná mı́sta nacházı́. Je mou milou povinnostı́ poděkovat předevšı́m profesoru Václavu Blažkovi, nejen za to, že jsem měl tu čest pokusit se pod jeho vedenı́m o napsánı́ tohoto textu, ale neméně též za velmi inspirativnı́ a přı́nosné pedagogické působenı́ po celou dobu mého dosavadnı́ho studia, a dále pak své rodině za všestrannou podporu a pomoc. 6 1 Mı́stnı́ a historický kontext 1.1 Mı́stnı́ vymezenı́ Okcitánie Okcitánština je jako jazyk definována isoglosou, kterou k rozlišenı́ románských jazyků navrhl již Dante Alighieri, totiž etymologiı́ přitakacı́ částice: některé románské jazyky využı́vajı́ k přitakánı́ částice etymologicky vzešlé z latinského sit (italština, španělština, portugalština), některé románské jazyky částice vzešlé z latinského hoc (okcitánština) a některé jazyky částice vzešlé z latinského hoc ille (francouzština). Jižnı́ hranici, tedy hranici mezi okcitánštinou, italštinou, katalánštinou a španělštinou 1 , definuje isoglosa oc : si, severnı́ hranici, tedy hranici mezi okcitánštinou a francouzštinou, definuje isoglosa oc : oı̈l. Isoglosa oc : si, kterou se okcitánština odlišuje od italštiny a katalánštiny, podle Bèca vı́ceméně sleduje přı́rodnı́ hranice: na západě hřeben Pyrenejı́, na východě pak údolı́ Rhôny. Údolı́ Rhôny představuje jistě jakousi přı́rodnı́ dominantu této hraničnı́ oblasti, za hranici je však pokládat nelze – hranice okcitánského územı́ jsou poněkud vı́ce na západ a zhruba odpovı́dajı́ francouzsko-italské státnı́ hranici, na italské straně ovšem existuje mnoho okcitánsky hovořı́cı́ch enkláv, zvláště v odlehlých horských údolı́ch Piemontu. Zřejmě nejvzdálenějšı́ okcitánskou enklávou na italském územı́ je obec Guardia Piemontese v Kalábrii, kolonizovaná kolem roku 1400, kde se navzdory názvu dodnes hovořı́ okcitánsky. Isoglosu oc : oil, která jako jediná nemá alespoň přibližnou oporu v politických hranicı́ch, definuje Pèire Bèc nejsložitěji, a to přibližně body: Bordeaux – Libourne - Guitres – Ribérac – Chalais – Angouleme – Montbron – Confolens – Civray - Bellac – Le Dorat – Bénévent - La Souterraine – Pontarion – Guéret – Jarnages - Châtelus-Malvaleix - Évaux-les-Bains – Gannat – Escurolles – Chateldon – Cusset. Dále hranice pokračuje mezi Roanne a Thiers, severně od Saint-Étienne, Valence a Grenoblu, dokud nedosahuje italské hranice. V bodech od Chateldon na západ hraničı́ okcitánština s francouzštinou, v bodech od Chateldon na východ pak se skupinou francouzských dialektů, která se označuje jako frankoprovensálština. Jde o jazyky, jimiž se hovořı́ v oblasti tzv. Arpitánie, do nı́ž patřı́ města jako Lyon, Grenoble nebo Ženeva. Jde o francouzská nářečı́ okcitánštině velice blı́zká, užı́vajı́cı́ však k přitakánı́ částici vzniklou z latinského hoc ille a tedy nespadajı́cı́ do definitoricky ok1 Dlužno připomenout, že existenci iberorománských (a dákorománských) jazyků nebere Dante Alighieri vůbec v úvahu a soudı́, že ti, kteřı́ vyslovujı́ oc, obývajı́ západnı́ část jižnı́ ” Evropy, počı́naje janovskými hranicemi.“ (De vulgari eloquentia I,8,7) Pro definici hranic okcitánštiny by toto rozlišenı́ ostatně nehrálo roli. 7 citánského kontinua. Jsou to vesměs pouhé dialekty bez bohatšı́ literárnı́ tradice. Podle Bèca jde o francouzštinu druhotně pozměněnou okcitánským vlivem, která s vývojem okcitánštiny historicky nesouvisı́. Pro pomeznı́ oblast mezi francouzskými a okcitánskými nářečı́mi, která odpovı́dá starým předrevolučnı́m provinciı́m Angoumois (hl. m. Angouleme), Poitou (Poitiers), Berry (Bourges), Marche (Guéret), Auvergne (ClermontFerrand) a Bourbonnais (Moulins), se v okcitánské filologii ujal název Croissant, tedy Půlměsı́c“. ” Okcitánské jazykové kontinuum lze rozdělit do třı́ hlavnı́ch nářečnı́ch skupin, na nářečı́ severookcitánská, jihookcitánská a gaskoňská. Charakteristickým rysem severookcitánštiny, který se objevoval již v trobadorských textech, je to, že podobně jako francouzština palatalizuje ca-, gana cha-, ja- (např. lat. cantare, jihookc. cantar, severookc. chantar, franc. chanter ). k jejı́m dalšı́m charakteristickým rysům patřı́ zánik závěrečných konsonant, vokalizace koncového –l na –u a změna l > r v určitých kontextech. Tato skupina zahrnuje dialekty limousinské, auvergnatské a vivaroalpinské, velmi blı́zká je jı́ také frankoprovensálština. Právě limousinský dialekt sloužil za základ jazyka trobadorů (v důsledku čehož se starookcitánština někdy označovala jako lemosı́nština). Jihookcitánština se dále dělı́ na languedočtinu a provensálštinu (senso strictu). Jejı́ hlavnı́ rys, zachovávánı́ počátečnı́ho ca-, ga-, je již vyjádřen opozicı́ vůči severookcitánským dialektům. Languedočtina, nejkonzervativnějšı́ z okcitánských dialektů, se vyznačuje zachovávánı́m plurálového –s a koncového –l, rušı́ však koncové –ne ve slovech jako pane, bene (languedocky pa, be), provensálština, východisko jazyka Frédérica Mistrala, vokalizuje koncové –l a vynechává koncové souhlásky. Gaskoňština se od ostatnı́ch okcitánských dialektů lišı́ poměrně dramaticky, dokonce ani nebyla ve středověku vnı́mána jako součást okcitánského jazykového kontinua, ale jako samostatný jazyk od okcitánštiny odlišný 2 Za tradičnı́ hranice Gaskoňska se pokládajı́ řeka Garonne, Pyreneje a Atlantský oceán. k nejvýraznějšı́m rysům gaskoňštiny patřı́ změna iniciálnı́ho f- na h- (např. flor > hlor ), zánik intervokalického –n- (např. luna > lua) a změna l > r v intervokalické pozici (např. bela > bera) a l > th na konci slova (např. bel > beth). 2 Důkazem tohoto vnı́mánı́ jsou tzv. descorty ( nesoulady“), tedy básně, v nichž básnı́k, ” aby prokázal rozpolcenost své duše i svůj veršový um, pı́še každou strofu v jiném jazyce; mezi těmito jazyky je pravidelně uváděna i gaskoňština jako jazyk odlišný od okcitánštiny. 8 1.2 Nástin dějin Okcitánie Etnická a jazyková odlišnost Okcitánie je prastarého původu: protože je toto územı́ odděleno Alpami od poloostrova Apeninského, Pyrenejemi od poloostrova Iberského a Francouzským středohořı́m od severnı́ části Francie, nemohlo tomu ani být jinak. Autochtonı́m obyvatelstvem Okcitánie byl zřejmě lid megalitické kultury, přı́buzný dnešnı́m Baskům, od desátého stoletı́ před Kristem obývali tuto oblast indoevropštı́, leč nekeltštı́ Ligurové, asi od šestého stoletı́ před Kristem pak Keltové, kteřı́ do Okcitánie přinesli železo. v 6. – 3. stoletı́ před Kristem vznikaly na okcitánském územı́, zvláště v dnešnı́ Marseille, četné řecké osady. V průběhu druhého stoletı́ před Kristem začali do Okcitánie, pronikat Řı́mané, kteřı́ zdejšı́ galské a ligurské obyvatelstvo intenzivně romanizovali. Podle Bèca byly vlny romanizace dvě – jižnı́ a západnı́ části Okcitánie přijaly archaičtějšı́ vrstvu latiny z Hispánie po řekách Garonne a Loire, východnı́ a severnı́ části pak modernějšı́ latinu Apeninského poloostrova. Okcitánie byla tedy romanizována asi o sto let dřı́ve než severnı́ část Francie a mı́ra romanizace zde byla i vzhledem ke geografické blı́zkosti řı́mskému centru mnohem intenzivnějšı́. Tyto rozdı́ly se, spolu s odlišným charakterem germánského superstrátu a snad i keltského substrátu, odrazily v odlišnosti okcitánštiny od jazyka severnı́ch částı́ Francie. Od pátého stoletı́ po Kristu pak Okcitánii začali osidlovat Vizigóti, jejichž jazyk hrál při utvářenı́ okcitánštiny roli superstrátu. Zlatým věkem starookcitánské literatury je 12. a 13. stoletı́, obdobı́, vymezené dvěma výjimečnými literárnı́mi osobnostmi: prvnı́m trobadorem“, ” akvitánským vévodou Vilémem IX. (1071-1127) a poslednı́m trobadorem“ ” Guirautem Riquierem (1230-1292). Je to obdobı́ nesmı́rně bohaté literárnı́ tvorby, zaměřené převážně na kurtoaznı́ lyriku. Jejı́ motivy, tématika i do té doby neslýchaná rozmanitost okcitánské versifikace představovaly vzor pro literaturu celé Evropy. Jazyk této literatury byl v podstatě jednotný, založený na limousinském dialektu, v běžně mluvené řeči však zřejmě existovaly nářečnı́ rozdı́ly. Za svůj literárnı́ jazyk si jej zvolila i řada básnı́ků neokcitánského původu, zvláště Italové (Sordel de Goit) a Katalánci (Raimon Vidal). Právě z tohoto faktu zřejmě vyplynula nutnost dát mu jako vůbec prvnı́mu neklasickému jazyku Evropy spisovný standard: v prvnı́ polovině 13. stoletı́ tak na italské půdě vzniká prvnı́ okcitánská gramatika, Lo Donatz proensals, krátce poté pı́še svou gramaticko-poetickou přı́ručku pod názvem Razos de trobar Katalánec Raimon Vidal. S koncem 13. stoletı́ nastává postupná dekadence trobadorské kultury. Kromě důvodů vnitřnı́ch, totiž tematického vyčerpánı́ a ad absurdum doháněného 9 formálnı́ho manýrismu, který znesnadňoval či znemožňoval dalšı́ pokusy o serióznı́ literárnı́ tvorbu, hrály roli i faktory vnějšı́, předevšı́m vylidněnı́ Provence a zničenı́ tamnı́ho šlechtického – trobadorům vlastnı́ho – prostředı́ po křı́žových výpravách proti katarům. Ze šlechtického prostředı́ tedy muselo to, co zbylo z trobadorské kultury, přejı́t do prostředı́ měšt’anského. v roce 1323 vzniká v Toulouse básnická akademie, nazývaná Consistori del Gai Saber, uskupenı́ básnı́ků měšt’anského původu, kteřı́ se snažı́ navázat na původnı́ dı́la trobadorů. Nevznikajı́ zde ale žádná dı́la, která by snesla srovnánı́ se svými vzory, jde o pouhé epigonstvı́. Jejich zásluhou však po dalšı́ch dvě stě let (roku 1513 Consistori po určité přechodné fázi definitivně přešla na francouzštinu) vznikala básnická i odborná dı́la v okcitánštině, i když silně galicizujı́cı́. Vedle krásné literatury se okcitánština udržuje také v administrativnı́m styku; i v něm je jazyk vı́ceméně jednotný a poněkud odlišný od jazyka trobadorské poesie – vycházı́ z administrativnı́ho centra Okcitánie, kterým bylo Toulouse. i tato administrativnı́ tradice byla přerušena v roce 1539, kdy bylo ediktem z Villers-Cotterets kromě jiného nařı́zeno výhradnı́ užı́vánı́ francouzského jazyka ve všech oficiálnı́ch dokumentech. Ačkoli bylo toto ustanovenı́ namı́řeno primárně proti užı́vánı́ latiny, jeho důsledkem byla i likvidace tradice okcitánštiny jako administrativnı́ho jazyka. Lepšı́ situace byla v Gaskoňsku, kde se gaskoňština jako administrativnı́ jazyk udržela až do poloviny sedmnáctého stoletı́. Přes tato opatřenı́ si Okcitánie v běžné komunikaci uchovala dvojjazyčnost až do revolučnı́ho obdobı́. Přetrvávala také jistá tradice literárnı́ tvorby v okcitánštině: v šestnáctém stoletı́ se o literárnı́ tvorbu ve své mateřštině v duchu francouzského petrarkismu pokoušejı́ Gaskoňec Pey de Garros, Provensálec Louis Belland de la Bellaudiere a Languedočan Auger Galhard, relativně nejvýraznějšı́ osobnostı́ tohoto obdobı́ byl Toulousan Peire Godolin (15801649). Srovnánı́ s klasickým obdobı́m či s literaturou 19. stoletı́ však tvorba autorů prvnı́ renesance“, jak toto obdobı́ vzletně nazývá Bèc, po jazykové ” ani umělecké stránce nesnese, nesrovnatelně chudšı́ je i veršová stránka textů, v nı́ž v této době dominuje relativně primitivnı́ forma znělky. Osmnácté stoletı́ je dobou prvnı́ch nesmělých pokusů o vědecký výzkum okcitánského jazyka z francouzské i italské strany (Dictionnaire provençal et françois Sauveura-André Pellase z roku 1723, italsky psaná Crusca Provenzale katalánského učence Antoni de Bastera z roku 1724, Dictionnaire de la Provence et du Comtat Venaissin Claude-Françoise Acharda z roku 1787). Proudy obnovy okcitánštiny v 19. stoletı́ rozděluje Bèc do třı́ proudů: dělnického, učeneckého a měšt’ansko-estétského. Proud dělnický, motivovaný dobovou a na Okcitánii se neomezujı́cı́ snahou o literárnı́ tvorbu v hovorové řeči, nenı́ přı́liš zajı́mavý a nenı́ třeba mu věnovat vı́ce pozornosti. 10 Motivace proudu učeneckého spočı́vá předevšı́m v rostoucı́m zájmu o trobadorskou kulturu: v jeho rámci vzniká prvnı́ antologie trobadorské poesie (Parnasse Occitanien, 1819) i velmi obsáhlý a dodnes vydávaný slovnı́k starookcitánštiny z pera Françoise Raynouarda (vzniklý v letech 1816-1821). Měšt’ansko-estétský proud reprezentujı́ předevšı́m pokusy o překlad latinské anakreónské a bukolické poesie do okcitánského jazyka. Jako symbolický letopočet obnovy okcitánského jazyka lze uvést rok 1854, kdy sedm mladých okcitánských básnı́ků, Frédéric Mistral, Joseph Roumanille, Théodore Aubanel, Anselme Mathieu, Alphonse Tavan, Paul Giéra a Jean Brunel založili organizaci Félibrige. Tı́mto okamžikem vznikla pro okcitánštinu jazyková autorita, odvozená ovšem předevšı́m od osobnı́ autority všestranného a nesmı́rně činorodého Mistrala, jehož epos Mirèio (1859) se stal vzorem nové okcitánštiny. Mistral také vytvořil fonetický pravopis, reflektujı́cı́ zvláštnosti okcitánského jazyka, a vydal doposud nejrozsáhlejšı́ okcitánský slovnı́k. Félibrige ovšem měla i své odpůrce, hlavnı́m bodem kritiky bylo to, že Mistral vycházel ze svého vlastnı́ho nářečı́, totiž provensálštiny senso strictu, což bylo jednak projevem diskontinuity vůči trobadorské tradici (jejı́ž koiné byl zušlechtěný limousinský dialekt), jednak to neodpovı́dalo politickým poměrům nové Okcitánie, nebot’ politickým a kulturnı́m centrem se stalo Marseille. Druhá skupina tedy usilovala o většı́ návaznost na trobadorskou tradici a s tı́m souvisejı́cı́ udrženı́ limousinského nářečı́ jakožto prestižnı́ho kódu. Duchovnı́m vůdcem tohoto schizmatického“ hnutı́ byl katolický kněz a básnı́k P. Joseph ” Roux. Jeho pravopis se od mistralovského lišı́ hlavně ve dvou bodech, totiž v psanı́ koncové nepřı́zvučné samohlásky etymologicky jako ¡a¿ namı́sto fonetického ¡o¿ a v psanı́ fonému [u] opět etymologicky jako <o> oproti mistralovskému z francouzštiny převzatému digrafu <ou>. Rouxovskou variantu novookcitánštiny reprezentovala institucionálně Escola occitana, založená 1919 v Avignonu, jejı́m publikačnı́m fórem byl časopis Lo Gai Saber. O kompromis mezi dvěma variantami se pokusil lingvista Louis Alibert, který v roce 1935 vydal prvnı́ vědeckou gramatiku novookcitánštiny. Alibert prosazoval jakožto prestižnı́ nářečı́ dialekt languedocký. v roce 1945 byl založen Institut d’Etudes Occitanes, který na základě Alibertova kompromisnı́ho pravopisu vytvořil pravopis, který se nejvı́ce užı́vá dodnes, spory o preferovanou variantu však neslábnou. 11 2 2.1 Referenčnı́ texty Lo Donatz proensals Jako referenčnı́ text a zároveň hlavnı́ pramen pro starou okcitánštinu byl zvolen spis Lo Donatz proensals (Provensálský Donát). Tato nejstaršı́ doložená okcitánská gramatika a zároveň prvnı́ doložená gramatika neklasického jazyka vznikla v prvnı́ polovině 13. stoletı́ v Itálii. Obě tyto informace máme z latinsky psaného explicitu, ve kterém se autor označuje jménem Ugo (okcitánsky Ucs), k tomuto jménu připojuje slůvko Faidit (lze přeložit jako vyhnanec“, jde o označenı́ pro šlechtice zbaveného svého panstvı́), což je ” ovšem pravděpodobně pouze senal a ne skutečné jméno. Někteřı́ autoři ztotožňujı́ tohoto Uga Faidita s trobadorem Ucem de Sant Circ, který žil zhruba mezi lety 1200-1250 a působil předevšı́m v Itálii. Kromě časové i mı́stnı́ shody by podpůrnou indiciı́ mohlo být také to, že Ucs de Saint Circ mimo vlastnı́ poesie psal také vidas, tedy životopisy trobadorů, což svědčı́ o tom, že se neomezoval pouze na vlastnı́ tvorbu, ale usiloval i o jakousi reflexi trobadorstvı́ a trobadorského jazyka, zcela jistý důvod k takovému ztotožněnı́ ale nemáme. Ugo věnuje své dı́lo dvěma italským velmožům Jacopovi de Mora a Corradu Zucchimu di Sterleto, což byli velmoži působı́cı́ při dvoře Fridricha II., kteřı́ byli popraveni po spiknutı́ v Capacciu v roce 1246, tento rok představuje tedy terminus ante quem vzniku Donáta. Autor svůj spis napsal ad dandam doctrinam vulgaris Provincialis et ad discernendum verum a falso in dicto vulgare ( k naučenı́ lidové provensálštině ” a k rozlišovánı́ pravého od falešného v lidové řeči“). Hlavnı́ cı́l jeho práce je tedy didaktický - měla sloužit Italům se zájmem o trobadorskou kulturu ke studiu jejı́ho jazyka a přı́padně jako referenčnı́ gramatika při vlastnı́ch literárnch pokusech. Tomuto určenı́ odpovı́dá i strukutra spisu, a také to, že Ucs mı́sty (ale ve srovnánı́ s autorem jiného podobného traktátu, Raimonem Vidalem, poměrně střı́dmě) upozorňuje na některé obvyklé chyby. Gramatika je psána z většı́ části v okcitánštině (kterou autor charakterizuje jako vulgar proensals, tedy lidovou provensálštinu“), autor na některých ” mı́stech přecházı́ do latiny a k okcitánským tvarům a slovům obvykle přidává latinské ekvivalenty. Velice brzy však vznikl také čistě latinský překlad, který snad pořı́dil Ucs samotný. Jak už název napovı́dá, Ucs svým pojetı́m jazyka, terminologiı́ i strukturou své práce sleduje latinské gramatiky Aelia Donata, zvláště jeho Ars Minor, která tehdy byla všeobecně rozšı́řena. To mu umožňuje užı́vat některé pojmy jako obecně známé, na druhou stranu jej to, jak uvidı́me, značně omezuje v možnostech výkladu tam, kde je okcitánština strukturálně odlišná od la12 tiny. Gramatika je po donátovském vzoru uspořádána podle slovnı́ch druhů, kterých se vypočı́tává osm: jméno, zájmeno, sloveso, přı́slovce, přı́čestı́, spojka, předložka a citoslovce. Výklad začı́ná jmény, jejichž morfologii popisuje Ucs čistě na latinském základě, když pomocı́ latinského pádového systému (vypočı́tává nominativ, genitiv, dativ, akuzativ a vokativ (ablativ se ve výčtu objevuje, ale autor s nı́m v praxi pracuje pouze na jednom mı́stě u zájmen, kde lišı́ dativnı́ a lui a ablativnı́ ab lui )) popisuje již silně analytický systém okcitánštiny takto: pád nominativ genitif dativ akuzativ singulár le reis del rei al rei lo rei plurál li rei deis reis all’reis los reis Z dnešnı́ho hlediska se tento výklad může jevit jako primitivnı́ adaptace latinského pádového systému, ve skutečnosti mu však nechybı́ důmysl: určitý člen, pro který by neměl v Donátovi terminologickou oporu, pojı́má Ucs vlastně jako pádovou předložku“ nominativu v kontextu předložkových pádů. ” Neurčitý člen, ačkoli se v okcitánštině běžně použı́val, však Ucs opomı́jı́. Dělenı́ na substantiva a adjektiva pojı́má Ucs jako druhotné v rámci kategorie nomen a dále se mu nevěnuje. Po jménech popisuje také zájmena, ovšem pouhým výčtem s latinskými ekvivalenty, jejich systémem se nijak hlouběji nezabývá. Sloveso definuje čistě morfologicky - má tvary podle způsobu (v textu se vyskytuje jak latinský termı́n modus, tak okcitánský výraz maneira), osoby, čı́sla (forma) a času (temps). Po vysvětlenı́ základnı́ch pojmů následuje slovesných tvarů, k nimž jsou připojeny výčty přı́kladových sloves podle konjugacı́ s latinskými ekvivalenty. k výkladu o slovese je připojen slovnı́k asi osmi set slovesných tvarů uspořádaný podle konjugace, očividně se zřetelem k potřebám rýmovánı́. Adverbia, jejichž popis následuje, se dělı́ na odvozená (koncovkou -men) a prvotnı́. V závěru hovořı́ o participiı́ch, jeho výklad je ale poměrně chudý, nezabývá se ani jejich tvorbou, ani vlastnostmi, jen uvádı́ základnı́ definici a několik přı́kladů. s pojmem participia Ucs ve výkladu nepracuje, a to ani u složených slovesných tvarů, kde by to výklad mohlo značně zjednodušit. Spojky uvádı́ opět taxativně s latinskými ekvivalenty, usiluje však i o jakousi formu klasifikace. 13 V závěru gramatiky je připojen okcitánsko-latinský slovnı́k, obsahujı́cı́ asi patnáct set podstatných jmen uspořádaných podle rýmů (analogicky uspořádaný slovnı́k sloves obsahuje asi osm set lexémů, dohromady je tedy slovnı́ zásoba zachycená touto mluvnicı́ asi dva tisı́ce tři sta slov), který plnı́ zároveň funkce překladového slovnı́ku i rýmovnı́ku, což odpovı́dá literárnı́mu zaměřenı́ gramatiky. Zajı́mavé je, že přestože nenı́ rozlišeno graficky, autor tohoto slovnı́ku si je vědom rozdı́lu mezi otevřeným a zavřeným e a o a výslovně na něj upozorňuje (a odděluje ve slovnı́ku rýmy s otevřenými a zavenými variantami těchto hlásek do samostatných hesel). 2.2 Dı́lo Frédérica Mistrala Za vůdčı́ osobnost okcitánského národnı́ho obrozenı́ se tradičně považuje Frédéric Mistral. Je samozřejmé, že nebyl prvnı́m modernı́m literátem, který psal v okcitánštině: okcitánská literárnı́ tradice existovala od středověku nepřerušená, Mistralovo dı́lo však okcitánštinu vyvedlo z oblasti marginálnı́ nářečnı́ literatury zpět mezi respektované literárnı́ jazyky. Již v 18. stoletı́ a na počátku 19. stoletı́ existovaly dva proudy okcitánsky pı́šı́cı́ch autorů: učenecký“ směr, inspirujı́cı́ se nedostižným trobadorským dědictvı́m jak ve ” filologické činnosti, tak ve vlastnı́ tvorbě, a měšt’anský“ směr, který nahlı́žel ” na živý okcitánský jazyk a lidovou poesii psanou v tomto nářečı́“ a na” podoboval ji - převážně v dı́lech bukolického laděnı́, oslavujı́cı́ch okcitánský venkov. Jistým vyvrcholenı́m tohoto měšt’anského“ hnutı́ byl pozdějšı́ Mis” tralův učitel a výrazný představitel félibrige, Joseph Roumanille. V tomto prostředı́ vstoupil Frédéric Mistral, syn statkáře z Maillane a vystudovaný právnı́k, do literatury: zajı́mal se jak o nářečnı́“ poesii, která mu byla ” jazykově blı́zká, ale i o klasickou literaturu trobadorskou. Félibrige, sdruženı́ sedmi okcitánských básnı́ků vzniklé předevšı́m z Mistralovy iniciativy 21. května 1854, představovalo jakousi syntézu těchto tradic. Mistral na jednu stranu vycházı́ z živého okcitánského jazyka a nebránı́ se vlivu a tématice dosavadnı́ okcitánské literatury, na druhou stranu velmi plamenně zdůrazňuje trobadorskou tradici. Téhož roku byl vydán prvnı́ sbornı́k novookcitánské literatury, nazvaný Li Prouvençalo. Mistralovým stěžejnı́m dı́lem je jeho bukolický epos“ Mirèio, vydaný v roce ” 1859. Epos je vydán v okcitánštině se zrcadlovým francouzským překladem a obsáhlými komentáři, v nichž Mistral mimo jiné nastiňuje pravidla okcitánské výslovnosti a pravopisu. Tato skladba byla mı́něna a přijı́mána jako lei, zákon - jazykový vzor okcitánské literárnı́ tvorby. Mistral napsal ještě celou řadu dalšı́ch literárnı́ch děl (Calendau, Nerto, Lou pouemo dóu Rose, La Reino Jano, Lis Isclo d’or, Lis Óulivado), věnoval se však také filologii: vytvořil monumentálnı́ okcitánsko-francouzský slovnı́k 14 Lou Tresor dóu Félibrige, který zahrnoval nejen slovnı́ zásobu jeho vlastnı́ kodifikované normy, ale také nespočet slov nářečnı́ch a trobadorské lexikum. Svou literárnı́ tvorbu završil okcitánským překladem knihy Genesis (vydáno posmrtně s latinským originálem a francouzským překladem). Filologická i básnická činnost, jak je ve zdůvodněnı́ výslovně zdůrazněno, byly v roce 1904 oceněny Nobelovou cenou za literaturu. Zemřel v roce 1914. Rozsáhlejšı́ mluvnickou práci však Mistral ani jinı́ členové félibrige nevytvořili, předevšı́m proto, že neexistovala potřeba takové normativnı́ mluvnice, v rámci návaznosti na trobadory se totiž užı́vala starookcitánská gramatika Raynouardova, přestože zachycuje zcela jiný jazykový stav, který mistralovskému přı́liš neodpovı́dá. Důsledkem toho bylo, že okcitánský jazyk byl definován nikoli prostřednictvı́m jazykových norem popsaných metajazykem lingvistiky, ale prostřednictvı́m jazykových vzorů. V důsledku toho nebylo možné v následujı́cı́ch kapitolách při srovnávánı́ dvou klı́čových norem okcitánštiny srovnávat gramatiku s gramatikou a teorii s teoriı́, nýbrž popis s pouhou realizacı́, teorii s modelem. Popis novookcitánského jazykového stavu v následujı́cı́ch kapitolách tedy vycházı́ předevšı́m z vlastnı́ excerpce, zdrojem výpisků byly předevšı́m prvnı́ a poslednı́ - a zároveň po jazykové stránce nejambicióznějšı́ - Mistralovy práce, tedy jeho epos Mirèio a jeho překlad knihy Genesis. 15 3 3.1 Přehled historické fonetiky okcitánštiny Od latiny po starookcitánštinu Během vývoje mezi lidovou latinou a starou okcitánštinou došlo k četným změnám ve vokalismu i v konsonantismu. Lidovělatinské samohlásky se ve starookcitánštině zachovaly pouze v iniciálnı́ch a přı́zvučných slabikách, v ostatnı́ch, nepřı́zvučných slabikách, byly všechny samohlásky kromě -a- vesměs elidovány (civitatem > ciutat, verecundia > vergonha, fragilem > fragel, juvenem > jove, debitum > deute, dicere > dizer, ale mirabilia > miravilha, bona > bona). Koncové -i, -u se mohlo zachovat a vytvořit s předcházejı́cı́ samohláskou diftong (rivum > riu, ego > eu). Vývoj samohlásek v iniciálnı́ch slabikách vypadal následovně: latinský stav a ae, oe e i o u au starookcitánský stav a e e e o o au latinský přı́klad amicum aequalem meliorem fingere solatium subinde audire starookcitánský přı́klad amic egal melhor fenher solatz soven auzir Vývoj samohlásek v přı́zvučných slabikách potom probı́hal takto: latinský stav a -arium ´ē ´ǐ oe ´ě ae ´ě(i, u, c, lh, r) starookcitánský stav a -ier e. e. e. e e ie latinský přı́klad amare celarium deb´ēre f´ǐdēs foenum d´ěcem caelum Deus 16 starookcitánský přı́klad amar celiers deve.r fe. fe. detz cel Dieus ´ī iu ´ō ´ ǔ ´ǒ ´ǒ(u, c, lh, r) ´ ū au i ieu o. o. o ue u au d´īcere captivum fl´ōrem ´lam gǔ c´ǒr focum nudus causa dizer catieu flo.r go.la cors fuec nutz causa Ve vývoji souhlásek nedocházı́ k tak velikému počtu změn. Obecně docházı́ k zániku latinské labioveláry /qu/ a jejı́mu nahrazenı́ za prosté /c/ (např. quare ¿ car ) a rozlišenı́ výslovnosti latinského /c/ před přednı́mi a zadnı́mi > vokály, kdy se před přednı́mi vokály vyslovovalo [ts] (podle jiných výkladů jen [s] , např. cera), zatı́mco v jiných pozicı́ch [k] (např. cavaliers). Grafika tento rozdı́l ve výslovnosti nezachycuje. Tento hláskový vývoj se však netýkal slov nelatinského původu (germánské riqueza). K podobné změně docházı́ také u latinského /g/, kdy se před přednı́mi vokály vyslovovalo [dZ] (např. gentil ) a v jiné pozici [g] (např. gotar ), zde se však rozlišenı́ týkalo i nelatinských slov (giga). V iniciálnı́ pozici docházı́ ke vzniku protetického e- před s impurum (scala > escala, scribere > escriure, spina > espina, stare > estar ). K zajı́mavému posunu docházı́ u konsonant v intervokalické pozici. Neznělé souhlásky se v této pozici sonorizujı́: latinský stav p t f c(a, o, u) c(e, i) cr3 pl pr Vti qu 3 starookcitánský stav b d v g z gr bl br z g latinský přı́klad sapere servitorem Stephanum precare avicellum sacrare copula capra rationem aequalem Pouze tehdy, pokud je tato skupina původnı́ latinská. 17 starookcitánský přı́klad saber servidor Esteve pregar auzel sagrar cobla cabra razo egal Znělé samohlásky naproti tomu často zanikajı́ (Provincia > Proensa, regalem > reiau, probare > probar ), intervokalické -d- se často měnı́ na -z- (audire > auzir ). Při vývoji některých souhláskových skupin může hrát roli původ skupiny. Skupina -cr- se sice, jak již bylo uvedeno, měnı́ na -gr-, ale pouze tehdy, je-li původnı́ latinská, pokud vznikla elizı́, měnı́ se na -ir- (např. dicere > dire). Skupina -cl- se nijak neměnı́, pokud je původnı́ latinská (declinare > declinar ), vznikla-li ale elizı́, měnı́ se na -lh- pokud byla elidována zadnı́ samohláska (oculum > olh), ale na -il-, pokud byla elidována přednı́ samohláska (gracilem > graile). Na -lh- se měnı́ také elizı́ vzniklé -gl- (vigilare > velhar ). Skupiny -dr- a -tr- ale bez ohledu na původ dávajı́ -ir- (quadrum > caire, Petrum > Peire) K dalšı́m změnám docházı́ zvláště v souhláskových skupinách: latinský stav gn di gi -l bl br ml mr bui, vui, dui, gui Vlu Vru Vpu Vtu -ticum starookcitánský stav nh i i -u ul ur mbl mbr g latinský přı́klad pugnum adiutare cogitare aprilem tabula bibere similare numerum habuissem starookcitánský přı́klad ponh aidar cuidar abriu taula biure semblar nombre agues lg rg ub g -ge valuissem meruit sapuisset potuit *boscaticum valgues merc saubes poc boscatge 18 Výsledný hláskový stav ve staré okcitánštině (podle Anglada) takto: pravděpodobná výslovnost vok. kon. okl. frik. [a] bil. [p]/ [f]/ 4 [b] [v] [e] alv. [t]/ [s]/ [d] [z] [E] pal. [o] vel. afr. ltr. vib. apr. [n] > [ts] [l] [r] [j] [ñ] > [tS]/ > [dZ] [L] <r> <i> [k]/ [g] [O] [y] [i] obvyklá grafika <a> <p>/ <b> <e> <t>/ <d> <e> <o> naz. [m] <f>/ <v> <s>/ <z>, <s> <m> <n> <c>5 , <l> <tz> <nh> <ch>/ <lh> <g>6 , <j> <c>7 / <g> <o> <u> <i> 4 Grandgent rekonstruuje tuto hlásku jako [B], jako je to v languedockém dialektu novookcitánštiny. 5 Před přednı́mi samohláskami. Někteřı́ autoři rekonstruujı́ hlásku odpovı́dajı́cı́ tomuto grafému jako [s], jako je tomu ve francouzštině a v modernı́ okcitánštně. Zdá se, že vzhledem k tomu, že latinské <c> před apokopovaným e dává ve starookcitánštině na konci slova <tz> (např. decem > detz, je pravděpodobnějšı́ uvažovat spı́še o afrikátnı́ výslovnosti. Ani výslovnost s jednoduchou frikativou však nenı́ zcela bez opory v historické fonologii, svědčil by pro ni napřı́klad vývoj placeat > plassa. 6 Před přednı́mi samohláskami. 7 Před zadnı́mi samohláskami. 19 Uvedený zápis se mohl poměrně výrazně měnit, okcitánský pravopis byl jako všechny středověké pravopisy velmi rozkolı́saný. 3.2 Od starookcitánštiny k novookcitánštině Výslovnost okcitánštiny popisuje v porovnánı́ s francouzštinou Frédéric Mistral v doslovu ke své básni Mirèio; je to nejpodrobnějšı́ popis fonetiky soudobé okcitánštiny, jaký v dané době vznikl. Převedena do dnešnı́ terminologie by fonologie tehdejšı́ okcitánštiny vypadala asi takto: výslovnost vok. kon. [a] bil. [e] alv. [E] pal. [u] vel. [O] [y] [i] grafika <a> <e> okl. [p]/ [b] [t]/ [d] naz. [m] afr. [n] [ñ] ltr. vib. apr. [l] [r] [j] <l> <r> <i> > [tS]/ > [dZ] [k]/ [g] <p>/ <b> <t>/ <d> <e> <ou> frik. [f]/ [v] [s]/ [z] <f>/ <m> <v> <s>, <n> <c>8 , <ç> <gn> <ch>/ <j>, <g>9 <c>/ <g>10 <o> <u> <i> <h>11 8 Před přednı́mi samohláskami. Před přednı́mi samohláskami. 10 Před zadnı́mi samohláskami. 11 Němé. 9 20 Hlavnı́ hláskové změny mezi starookcitánštinou a novookcitánštinou můžeme zapsat následovně: starookcitánský stav a -a e i o u o. f v p b m t d r s -s n c(a) c(e) -ce c(o) l VlC -tz -tznh g(e) g(a) lh 12 novookcitánský stav a -o e i o u ou f v p b m t d r s 0 n cha c -ço c l VuC -s -ggn g g h12 starookcitánský přı́klad amar terra tretze cinq cors una amor fes meravelha Proensa albre meravelha terra dotze meravelha casca terras cent casca cent Proensa cors lenga albre aviatz tretze vergonha gens gais meravelha novookcitánský přı́klad amar terro trege cinq cors uno amour fen mereviho Prouvènço aubre mereviho terro douge mereviho chasco terro cènt chasco cènt Prouvènço cors lengo aubre avias trege vergougno gènt gai mereviho Toto <h> je ovšem němé. Jinde se měnı́ na nulu, např. vielhs > vièi. 21 4 Vývoj okcitánské morfologie 4.1 Morfologie jména Starookcitánština zčásti zachovávala latinský pádový systém: jednotlivé pády nebyly rozlišeny pouze předložkami, ale také koncovkou -s. Faidit rozděluje okcitánská jména do třı́ deklinacı́, odpovı́dajı́cı́ch prvnı́m třem deklinacı́m latinským: • I. deklinace jsou feminina, která jsou v singuláru zakončena na -a a v plurálu na -as, např. domna (maskulina zakončená na -a typu propheta se skloňujı́ podle II. deklinace) • II. deklinace jsou slova (bez ohledu na rod), která v nominativu plurálu a v genitivu, dativu a akuzativu singuláru nemajı́ koncové -s, ale v ostatnı́ch pádech ano, • III. deklinace jsou participia, která končı́ na -ans, -ens a feminina, která končı́ na -atz, jako je bontatz, beutatz a dalšı́. Ucs Faidit rozlišuje čtyři pády odlišené jednak předložkami (jak už bylo zmı́něno, určitý člen považuje vlastně za deklinačnı́ předložku nominativu), jednak sufixem (vypočı́tává jich šest podle latiny, ale vokativ je totožný s nominativem13 a ablativ rozlišuje pouze teoreticky, v praxi s nı́m nepracuje). Tabulka deklinace by vypadala takto: I. deklinace pád singulár nominativ la terra genitiv de la terra dativ a la terra akuzativ la terra II. deklinace pád singulár nominativ lo reis genitiv del rei dativ al rei akuzativ lo rei III. deklinace pád singulár nominativ la clartatz 13 plurál las terras de las terras a las terras las terras plurál li rei dels reis als reis los reis plurál las clartatz Užı́valy se ale i akuzativnı́ formy, zvláště v plurálu. 22 genitiv dativ akuzativ de la clartat a la clartat la clartat de las clartatz a las clartatz las clartatz Ucs navı́c upozorňuje na celou řadu nepravidelnostı́ a také na existenci mnoha nesklonných slov. Ucův popis, jehož svébytnost je motivována potřebou zachovat model jazyka reprezentovaný donátvovskou gramatikou, má celou řadu nedostatků, v deklinaci jména je největšı́m problémem to, že mu chápánı́ určitého členu jako deklinačnı́ předložky zabraňuje popsat člen neurčitý, přestože ten ve starookcitánštině existoval (maskulinum un či uns podle pádu, femininum una) a běžně se použı́val. Pokud bychom však tento model gramatiky staré okcitánštiny aplikovali na okcitánštinu novou, reprezentovanou dı́lem Frédérica Mistrala, dostali bychom vzhledem ke změnám, k nimž v jazyce mezitı́m došlo (jako je změna koncového -a a odpadnutı́ koncového -s) takovýto systém. I. deklinace (feminina) pád singulár plurál nominativ la terro li terro14 genitiv de la terro di terro15 dativ a la terro i terro16 akuzativ la terro li terro17 II. deklinace (maskulina) pád singulár plurál nominativ lou rei li rei18 19 genitiv dóu rei di rei20 dativ au rei i rei21 akuzativ lou rei 22 li rei23 14 Viz např. li figo se fan maduro Mi. I, iii, 6. v přı́padě, že následujı́cı́ slovo začı́ná na samohlásku, měnı́ se tvar na lis, např. lis amour, Mi. I, i, 2. 15 Viz např. E sort di rasin negre..., Mi., I, xviii, 7. k připojovánı́ -s před samohláskou docházı́ i zde: Liuen dis oundo, plan-plan venié s’empresi, Mi. VII, iii, 7. 16 Viz např. Vos ana i vèspro à Sant-Treufme?, Mi. VI, xliv, 6. 17 Viz např. Lou majourau virè li ciho, Mi. VII, xxx, 6. 18 Viz např. Tu qu’ispirant li dous troubaire, Ca. I, iii, 6. 19 Viz např. Au bon dóu jour, Ca. I, vi, 1. 20 Viz např. Ie van di dènt, ie van dis ounglo, Mi. V, xl, 5. 21 Viz např. Pendoulon cènt eissame i grand falabreguié. Mi. I, xiii, 7 22 Viz např. Paire, diguè Vincèn, espinchas lou soulèu!, Mi. I, vii, 3. 23 Viz např. Se vèi ansin li flour negado, Mi. IV, xlv, 1. 23 Třetı́ deklinace přestala být od prvnı́ch dvou morfologicky odlišena a jednotlivá slova se skloňovala nadále podle rodu. Pokud jde o neurčitý člen v novookcitánštině, měl podle pravidelných hláskových změn tvary un pro maskulinum a uno pro femininum). Jak vidno, došlo v novookcitánštině v důsledku hláskových změn k úplnému zrušenı́ pádových sufixů, rozdı́l mezi jednotlivými pády je v nové okcitánštině dán toliko tvarem členu a přı́padně předložkou. 4.2 Morfologie zájmena Jak už bylo řečeno, Donatz proensals zájmena vypočı́tává pouze taxativně a popisuje pouze latinskými ekvivalenty. Pro zájmena osobnı́ rozlišuje na základě stejného systému užı́vánı́ pádů následujı́cı́ tabulku: zájmeno 1. os. sg. 2. os. sg. 3. os. sg. mask. 3. os. sg. fem.24 1. os. pl. 2. os. pl. 3. os. pl. mask. 3. os. pl. fem. nominativ eu tu el ela nos vos ill elas genitiv de me de te de lui li de nos de vos dels las dativ a me a te a lui la a nos a vos aels a las akuzativ me te lui ela nos vos los elas (ablativ) (a me) (a te) ab lui (a la) a nos a vos a los a las k těmto osobnı́m zájmenům připočı́tává řadu zájmen ukazovacı́ch: aicel, aquel, aquest, el meçeismes, el esteus, el eis (ovšem uvádı́ pouze latinské ekvivalenty, nepopisuje jejich význam) a připojuje také zájmena přivlastňovacı́, opět bez uvedenı́ feminina: odpovı́dajı́cı́ osobnı́ zájmeno eu tu el, ilh nos 24 maskulinum femininum plurál maskulina plurál feminina meus teus seus nostre miei tiei sei nostres mias toas soas nostras ma ta sa nostra Ucs tvary ženského rodu neuvádı́, zde jsou uvedeny podle Anglada. 24 vos ilh, elas25 vostre lor vostra lor vostres lor vostras lor Existovaly také nepřı́zvučné tvary osobnı́ch i přivlastňovacı́ch zájmen, kterými se však Ucs nezabývá. Zájmena mistralovské novookcitánštiny uspořádaná podle stejného systému by vypadala takto: zájmeno 1. os. sg. 2. os. sg. 3. os. sg. mask. 3. os. sg. fem. 1. os. pl. 2. os. pl. 3. os. pl. nominativ iéu26 tu éu27 elo32 nous vous éli35 genitiv de me de te de lou28 de la de nous de vous de li dativ a me a te 29 ié , à-n-éu ié33 a nous a vous ié 36 odpovı́dajı́cı́ maskulinum femininum osobnı́ zájmeno iéu moun ma tu toun ta 25 30 akuzativ me tu lou 31 la 34 nous vous éli plurál maskulina plurál feminina mi37 tis mi ti Ucs tento tvar neuvádı́, obecně se však v trobadorské poesii použı́vá. Méně častá je grafická varianta lur. Tvary singuláru (od seus) se takto v trobadorských textech neužı́vajı́. 26 Varianta iéu existovala již ve starookcitánštině, Ucs de Sant-Circ ji použı́vá ve svých básnı́ch. v Donatz proensals je však užı́vána výhradně varianta eu. Mistral naopak užı́vá pouze iéu, zřejmě pro rozlišenı́ s éu. 27 Viz např. ...souto lou poudé de toun ome saras, e éu te douminara. (Gn 3,16). 28 Viz např. De lou subi, me desonoure! (Ca. II, lxi, 5) 29 Viz např. La femo ié respoundeguè... (totiž hadovi, Gn 3,2). 30 Viz např. E aquelo venguè à-n-éu lou vèspre (totiž holubice k Noemovi, Gn 8,11). 31 Viz např. Remete-me-lou en man e te lou restituı̈rai. (Gn 42,37) 32 Viz např. Elo, emé ’no courdello blanco, Mi. VIII, x,1. 33 Viz např. E Adam, à sa mouié, ié dounè lou noum d’Èvo... (Gn 3,20) 34 Viz např. ... à soun ome la baiè pèr femo. (Gn 16,3, tj. Saraj dala Abramovi otrokyni Hagar). 35 Viz např. Soun, éli tres, li gouvernaire, soun, éli tres, priéu e menaire di Jo, Ca. X, viii, 1-3 36 Viz napřı́klad Adounc ié dounè ’n bèu festin... (Gn 26,30) 37 Před samohláskou mis, viz např. ...à la flour de mis an. Mi. III, lviii, 7. Podobně i tis, sis, nostis, vostis. 25 éu, elo nous vous éli soun noste voste soun sa nosto vosto sa sis nosti vosti sis si nosti vosti si Jak vidno, zájmena prvnı́ a druhé osoby neprošla mezi starookcitánštinou a novookcitánštinou žádnými výraznějšı́mi změnami, které by nebyly vyplývaly z regulérnı́ho hláskového vývoje. Rozdı́ly v zájmenech třetı́ osoby jsou zřejmě dány odlišnými výchozı́mi dialekty obou kodifikátorů (pokud jde o zájmena třetı́ osoby, existuje již ve starookcitánštině velká mı́ra variant a odchylek). Hlavnı́m strukturálnı́m rozdı́lem je synkretismus singuláru a plurálu ve třetı́ osobě, který kupodivu nemůže být francouzským (leur, leurs), italským (loro) ani katalánským (llur, llurs) vlivem. k podobnému jevu však docházı́ ve španělštině (suyo). 4.3 Morfologie slovesa Morfologie sloves zaujı́má největšı́ část Ucovy gramatiky, je doprovázena také slovnı́kem slovesných tvarů podle rýmů, ale s latinskými ekvivalenty. z hlediska výkladového systému vycházı́ bez podstatných modifikacı́ z Donátovy Ars minor, jednotlivá paradigmata však obvykle jenom vypočı́tává (důsledně s uvedenı́m latinských ekvivalentů ke všem tvarům) a kromě latinského překladu neposkytuje žádnou dalšı́ reflexi těchto gramatických kategoriı́. Nijak nepracuje ani s faktem, že v okcitánštině je stejně jako ve všech románských jazycı́ch většina slovesných tvarů tvořena analyticky. Slovesa dělı́ Donatz proensals do třı́ kategoriı́ podle koncovky infinitivu: I. -ar II. -er III. - ire, -endre IV. -ir Výklad je rozdělen podle jednotlivých konjugacı́, ke každé jsou uvedeny všechny gramatické tvary. V morfologii rozlišuje pět způsobů (indikativ, imperativ, optativ, konjunktiv a infinitiv), tři osoby, dvě čı́sla, pět časů (imperfektum, perfektum, plusquamperfektum, prézens a futurum) a dva slovesné rody. Mezi optativem a konjunktivem existuje značný synkretismus, Ucs je však přı́sně rozlišuje na základě sémanticko-syntaktického kritéria: Obtatius es quar desira, si cum: ’eu uolria amar’. Coniunctius es quar aiusta doas razos ensens, si cum en aquest loc ’cum eu amei fortamen, torz es si no sui amatz’. ( Optativ je ” [tak pojmenován], protože toužı́, jako: ’chtěl bych milovat’, konjunktiv je, 26 protože spojuje dvě slova k sobě, jako tady: ’když velmi miluji, je nespravedlivé, abych nebyl milován’.“) Morfologie starookcitánského slovesa, jak ji popisuje Ucs, vypadá přepsána do tabulky asi takto: Indikativy eu tu cel nos vos celh aktivum indikativ ami amas ama amam amatz amen, prézentu amon indikativ amava amavas amava amavam amavatz amaven, imperamavon fekta indikativ amei amest amet amem ametz ameren, perfekta amaron indikativ avia avias avia aviam aviatz avien, plusamatz amatz amatz amat amat avion quamamat perfekta indikativ amarai amaras amara amarem amarez amaran futura pasivum indikativ sui es es sem est amat sun prézentu amatz amatz amatz amat amatz indikativ era eras era eram eratz eren, imperamatz amatz amatz amat amat eron fekta amat indikativ fui fust fo fom soz foren, perfekta amatz amatz amatz amat amat foron amat indikativ avia avias avia aviam aviatz avien, plusestat estat estat estat estat avion quamamatz amatz amatz amat amat estat perfekta amat indikativ serai seratz sera serem seres seran futura amatz amatz amatz amat amat amat 27 aktivum optativ prézentu optativ perfekta optativ plusquamperfekta optativ futura pasivum optativ prézentu optativ plusquamperfekta optativ futura aktivum konjunktiv prézentu konjunktiv imperfekta konjunktiv plusquamperfekta eu tu Optativy cel nos amaria amarias amera amaran ames amasses amasset agues amatz aguesset amatz ame vos celh amassem amaratz, amariatz amasses amaren, amarien amassen agues amatz aguissem amat avesset amat avesson amat ames ame amem ametz amen, amon seria, fora amatz fos estat amat serias, foras amatz fosses estat amat seria, fora amatz fos estat amat seriam amat serias amat serian amat fossem estat amat fosses estat amat fossem estat amat sia amatz sias amatz sia amatz siam amat siatz amat siem, sion amat vos celh Konjunktivy cel nos eu tu ame ames ame amem ametz amen, amon aia amat aias amat aia amat aiam amat aiatz amat aien, aion amat agues amatz aguesset amatz agues amatz aguissem amat avesset amat avesson amat 28 konjunktiv perfekta konjunktiv futura pasivum konjunktiv prézentu konjunktiv imperfekta konjunktiv plusquamperfekta konjunktiv perfekta aia amat aias amat aia amat aiam amat aiatz amat aurai amat auras amat aura amat aurem amat auretz amat sia amatz sias amatz sia amatz siam amat siatz amat agues amatz aguesses amatz agues amatz fos estat amat fosses estat amat fos estat amat fossem estat amat fosses estat amat fossem estat amat aia estat amatz aias estat amatz aia estat amatz aiam estat amat aiatz estat amat aien, aion estat amat tu ama Ostatnı́ cel ame nos amem vos amatz celh amen sias tu amatz sia cel amatz sian nos amat sian vos amat sien, sion celh amat eu imperativ infinitiv amar prézentu infinitiv aver amat imperfekta pasivnı́ imperativ aien, aion amat auran, auron amat siem, sion amat aguessem aguessetz aguessem/ amat amat aguesson amat Infinitivy pasivnı́ dle Uca v okcitánštině neexistujı́. Pokud bychom na základě téhož systému rozčlenili tvary novookcitánské, dospěli bychom asi k takovému výsledku: 29 aktivum indikativ prézentu indikativ imperfekta indikativ plusquamperfekta indikativ perfekta indikativ futura pasivum indikativ prézentu indikativ imperfekta indikativ perfekta indikativ plusquamperfekta indikativ futura aktivum optativ prézentu Indikativy éu nous iéu tu vous éli ame ames amo aman amas amon amave amavas amavo amavian amavias amavon aviéu ama/ amada38 aviés ama / amada avié ama/ amada avian ama/ amada avias ama/ amada avien ama/amada amere ameres ame amerian amerias ameron amarai amaras amara amaren amarés amaran siéu ama es ama ei ama sian ama sias ama ere ama eres ama ero ama eian ama eias ama soun ama eron ama fuguere ama aviéu esta ama fugueres ama aviés esta ama fugue ama avié esta ama fuguerian ama avian esta ama fugueriaz ama avias esta ama fugueron ama avien esta ama sarai ama saras ama sara ama saren ama sares ama saran ama vous éli amarias amarien iéu tu Optativy éu nous amariéu amariés amarié 38 amarian Ama je tvar maskulina, amado je femininum (singuláru i plurálu). u ostatnı́ch budou uváděny pouze maskulinnı́ tvary. 30 optativ perfekta optativ plusquamperfekta optativ futura pasivum optativ prézentu optativ plusquamperfekta optativ futura aktivum konjunktiv prézentu konjunktiv perfekta konjunktiv plusquamperfekta konjunktiv imperfekta konjunktiv futura amesse amesses amesse amessian amessias amésson agué ama aguesses ama agué ama aguessian aguessias ama ama aguesson ama ame ames ame amen amés amon seriéu ama fuguesse esta ama seriés ama fuguesses esta ama serié ama fuguesse esta ama serian ama fuguessian esta ama serias ama fuguessias esta ama serien ama fuguesson esta ama siegue ama siegues ama siegue ama siguen ama sigués ama siegon ama vous éli Konjunktivy éu nous iéu tu ame ames ame amen amés amon agui ama agues ama ague ama aguen ama agués ama agon ama agué ama aguesses ama agué ama aguessian aguessias ama ama aguesson ama agui ama agues ama ague ama aguen ama agués ama agon ama aurai ama auras ama aura ama auren ama aurés ama auran ama 31 pasivum konjunktiv prézentu konjunktiv plusquamperfekta konjunktiv perfekta konjunktiv imperfekta siegue ama siegues ama siegue ama siguen ama fuguesse ama fuguesses ama fuguesse ama fuguessian fuguessias fuguesson ama ama ama agui esta ama agues esta ama ague esta ama aguen esta ama agué ama aguesses ama agué ama aguessian aguessias ama ama aguesson ama tu amo Ostatnı́ éu ame nous amen vous amas éli amon sigues ama sigue ama siguen ama sigues ama sigon ama iéu imperativ aktivnı́ imperativ pasivnı́ infinitiv amar prézentu infinitiv aver ama imperfekta sigués ama agués esta ama siegon ama agon ama Ucs ve své gramatice vůbec neuvádı́ složené perfektum, přestože se tento čas ve staré okcitánštině běžně vyskytoval (i když méně často než v okcitánštině nové). To nenı́ překvapivé, vzhledem k tomu, že mu k tomuto tvaru jeho donátovský model jazyka nedává teoretický podklad. Jeho tvary jsou: starookcitánština 1. os. sg. ai amat 2. os. sg. as amat 3. os. sg. a amat 32 1. os. pl. avém amatz 2. os. pl. avétz amatz 3. os. pl. an amatz novookcitánština ai ama as ama a ama avian ama aves ama an ama Ve slovesném systému nedošlo k žádným zásadnı́m změnám v sémantice jednotlivých časů a způsobů, ze slovesných tvarů byl pak jediný, který zásadně změnil způsob svého tvořenı́, minulý čas prostý (jakož i časy odvozené od jeho tvarů), a to zřejmě analogicky k tvarům optativu prézentu. 33 5 Vývoj neohebných slovnı́ch druhů 5.1 Čı́slovky Ačkoli se Ucs čı́slovkami ve staré okcitánštině nezabývá, můžeme jejich systém rekonstruovat na základě starookcitánských textů (starookcitánské tvary jsou podle Anglada): 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Čı́slovky základnı́ +0 +10 x10 un onze détz dui dotze vint trei tretze trenta quatre quatorze quaranta cinq quinze cinquanta seis setze seissanta set detz e set setanta ueg detz e ueg quatre vint nou detz e nou nonanta détz vint cent U čı́slovek uns a doi se zachovala plná flexe: pád singulár plurál maskulinum nominativ uns un genitiv un uns dativ un uns akuzativ un uns femininum nominativ una unas genitiv una unas dativ una unas akuzativ una unas 34 U čı́slovky doi samozřejmě neexistuje singulár: pád nominativ genitiv dativ akuzativ maskulinum dui dos dos dos femininum doas doas doas doas Jednoduchou pádovou flexi má i čı́slovka trei, která má v genitivu, dativu a akuzativu tres, neměnı́ se však již ani podle rodu. Čı́slovky řadové majı́ v okcitánštině vždy mužský a ženský rod, pracuje se s nimi jako s běžnými adjektivy (tj. maskulina se skloňujı́ podle druhé deklinace, feminina podle prvnı́). Čı́slovky řadové +10 onzens, onzena 2 3 4 +0 premiers, premiera segons, segonda tertz, tersa quartz, quarta 5 quintz, quinta dotzens, dotzena tretzens, tretzena quatorzens, quatorzena quinzens, quinzena 6 sest, sesta setzens, setzena 7 setens, setena 8 ochens, ochena 9 novens, novena 10 detzens, zena detz e setens, detz e setena detz e ochens, detz e ochena detz e novens, detz e novena vintens, vintena 1 det- x10 detzens, detzena vintens, vintena trentens, trentena quarentens, quarentena cinquantens, cinquantena seissantens, seissantena setantens, setantena quatre vintens, quatre vintena nonantens, nonantena centens, centena Čı́slovky násobné se tvořı́ podobně jako v jiných románských jazycı́ch spojenı́m řadové čı́slovky se slovem vetz, tedy např. tres vetz ( třikrát“). ” 1 Čı́slovky základnı́ +0 +10 x10 un, uno vounge dès 35 2 3 4 5 6 7 8 9 10 dous, dos tres quatre cinq sièis sèt vue nòu dès douge trege quatorge quinge sege dès-e-sèt dès-e-vue dès-e-nòu vint vint trento quaranto cinquanto seissanto setanto vuetanto nounanto cènt Prvnı́ dvě základnı́ a tři řadové čı́slovky majı́ rozdı́lné tvary pro maskulinum a femininum, u ostatnı́ch čı́slovek se tyto tvary v referenčnı́ch textech nepodařilo doložit. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Čı́slovky řadové +0 +10 proumié, primo voungen segound, segoundo dougen tresen, tresenco tregen quatren quatourgen cinquen quingen sieisen segen seten dès-e-sèten vuechen dès-e-vuechen nouven dès-e-nouven desen vinten x10 desen vinten trenten quaranten cinquanten seissanten setanten vuetanten nounanten centen Starookcitánština tedy podobně jako francouzština zachovává stopy dvacı́tkového systému (quatre vint), proniknuvšı́ho do románského jazyka snad vlivem keltského substrátu. Mistralovská okcitánština má však pravidelné tvary: vuetanto 39 . Podobně i u odvozených tvarů: 79 je setanto-nòu (cf. francouzské soixante-dix-neuf ). v tomto ohledu tedy došlo naopak ke vzdálenı́ se francouzštině. 5.2 Předložky S výjimkou předložek de a a ve Ucs předložkami své gramatice nezabývá, dokonce ani taxativně, proto budeme při jejich popisu vycházet předevšı́m 39 Viz např. Matiéussala, à cènt vuetanto-sèt an, engendrè Lamèc., Gn 6,26. 36 z Angladovy gramatiky, která se však nesoustřed’uje na stejný dialekt starookcitánštiny. Následujı́cı́ výklad si tedy nečinı́ nárok na úplnost, pouze se pokoušı́ podat určité tendence, kterými se starookcitánština lišı́ od novookcitánštiny. Anglade uvádı́ ve své gramatice tyto předložky (vynecháváme neobvyklé formy): starookcitánsky a abans ab contra dins en entro fors lonc per pois segon sens sotz vers latinsky ad ab ante apud contra de intus in intro foris longe per post secundum sine subtus versus Pokud jde o předložky de a a, novookcitánština se od starookcitánštiny nijak výrazně nelišı́, i zde docházı́ ke spojovánı́ předložek s určitým členem, jak bylo uvedeno výše. Totéž platı́ pro předložky dins (v mı́stnı́m významu obvykle v“, v časovém za“) a en ( v“). ” ” ” Ani předložky per ( pro“) a sens ( bez“ se nezměnily, jejich grafika je však ” ” v mistralovské okcitánštině pèr, respektive sèns. Předložka pois ( po“) se v novookcitánštině změnila na pièi, abans na avans. ” Předložky contra ( proti“), sotz ( pod“) a segon ( podle“) se hláskově změnily ” ” ” na contro, sus a segoun. Předložka entro ( mezi“) se změnila na entre, předložka lonc na liuen. ” Předložka ab, kterou lze ve starookcitánských textech obvykle přeložit českým s“, byla vesměs v novookcitánštině nahrazena předložkou emé, vyvinuvšı́ se ” zřejmě z jejı́ nazalizované varianty ambé. Předložka fors (mimo) se změnila na foro, jejı́ varianta defors na deforo (cf. francouzské dehors). 37 5.3 Spojky Provensálskými spojkami se autor Donáta zabývá pouze velmi okrajově, nepodává ani pravidla jejich použitı́, podává pouze výčet s latinskými ekvivalenty. Podle svého latinského vzoruju je členı́ na: • spojky slučovacı́ (coniunctios copulatiuas) - e, latinsky et, a“, ” • spojky řadı́cı́ (coniunctios ordinatiuas)40 - derenan, lat. de cetero ( od” nynějška“), daqui enan, lat. idem, zároveň“, daqui en reire, lat.olim, ” kdysi“, ” • spojky přirovnávajı́cı́ (coniunctios asimilativas) - atresi, lat. sicut, jako“, ” aici cum, lat. sic ut, tak jako“, si cum, lat. verbi gratia, napřı́klad“, ” ” quais, lat. quasi, jakoby“, ” • spojky expletivnı́ (expletiuas) - siuals, lat. saltem, alespoň“, zo es a sa” ber, lat. videlicet, totiž“, sitot, lat. quamvis, ačkoliv“, ” ” • spojky vylučovacı́ (coniunctios disiunctiuas) - o, lat. vel, nebo“, ni, ” lat. neque, ani“, ” • spojky důvodové (coniunctios racionals) - si, neis, cora, quar, lat. quando, pokud“, quar, lat. quia, protože“, mas, ale“ 41 entretan, ” ” ” lat. interea, zatı́mco“, esters aico, lat. preterea, nadto“. ” ” Od svého latinského vzoru se Ucs poněkud lišı́, např. napřı́klad spojky přı́činné (causales) a důvodové (rationales), ale i zařazenı́m některých spojek. Slučovacı́ spojka e se v novookcitánštině nikterak nezměnila. Z takzvaných spojek řadı́cı́ch (které bychom dnes zřejmě považovali za adverbia) je v novookcitánštině ve významu odnynějška“ desenant (ve sta” rookcitánštině existuje také varianta deserenan, z latinského de ex hora in ante), zároveň“ je nejčastěji vyjádřeno slovem enterim (z latinského interim, ” ve starookcitánštině se však výraz s tı́mto etymonem neužı́val), pro pojem kdysi“ obvykle výraz autre-tèms (cf. francouzské autrefois). ” Ze spojek přirovnávajı́cı́ch spojky atresi (poněkud častějšı́ grafika byla atressi ), aici cum a dalšı́ v novookcitánštině zcela vytlačila spojka coume. Pojmu jakoby“ v novookcitánštině odpovı́dalo etymologicky přı́buzné quàsi ” 40 Donát tuto kategorii nemá. V rukopise nenı́ latinský ekvivalent uveden, mas jakoby bylo připojeno k následujı́cı́mu interea, které má ale poněkud odlišný význam. Etymonem okcitánského tvaru je ovšem latinské magis, významovým ekvivalentem pak např. sed. 41 38 nebo quasimen 42 . Ze spojek, které Ucs řad mezi expletivnı́, by starookcitánskému siuals zřejmě nejlépe odpovı́dalo au mens (cf. francouzské au moins) či dóu mens, starookcitánskému sitot zřejmě novookcitánské bèn que. Starookcitánská vylučovacı́ spojka o zůstává v novookcitánštině stejná, podobně i párová spojka ni (ačkoli tu bychom pravděpodobně neřadili k vylučovacı́m spojkám). Důvodová spojka si má v novookcitánštině tvar se, ostatnı́ spojky se v novookcitánštině užı́vajı́ velice málo. Ve významu protože“ se v novookcitánštině ” použı́vá tatáž spojka, ovšem s jinou grafikou, totiž car (cf. francouzské car ). Starookcitánské mas ( ale“) má v novookcitánštině tvar mai. ” 42 V Mirèio převládá quasimen, v Calendau zase quàsi. 39 6 Závěry Během vývoje okcitánského jazyka mezi jeho prvnı́ středověkou a jeho nejvýraznějšı́ modernı́ kodifikacı́ došlo okcitánské morfologii k mnoha závažným změnám, které nejsou dány pouze historickým vývojem fonetiky jednotlivých slov, ale i změnou mluvnické struktury okcitánštiny. K nejrozsáhlejšı́m změnám, způsobeným však pouze hláskovým vývojem, došlo v pádovém systému; zatı́mco jmenná morfologie starookcitánštiny zčásti zachovávala sufixy, opı́rá se jmenná deklinace nové okcitánštiny pouze o členy a předložky, přičemž sufigacı́ nenı́ rozlišen již ani singulár a plurál (stejně jako u většiny slov v mluvené francouzštině), důsledkem toho byl také zánik třetı́ deklinace, která přestala být morfologicky odlišena od druhé. Feminina prvnı́ deklinace také měnı́ svou typickou koncovku -a na -o. V morfologii osobnı́ch zájmen docházı́ k nejvýraznějšı́m odlišnostem ve třetı́ osobě jednotného i množného čı́sla, pravděpodobně v důsledku rozdı́lného dialektu, ze kterého autoři obou kodifikacı́ vycházeli. v morfologii přivlastňovacı́ch zájmen je pak hlavnı́ rozdı́l v tom, že v novookcitánštině docházı́ k synkretismu přivlastňovacı́ho zájmena jednotného a množného čı́sla třetı́ osoby, které bylo ve starookcitánštině rozlišené (seus / lor ). Výrazným rozdı́lem ve slovesném systému je změna ve způsobu tvorby prostého perfekta, které pod vlivem analogie s optativem přijalo jinou koncovku. Novookcitánština je tedy jazyk od starookcitánštiny znatelně odlišný a oba jazyky nelze ztotožňovat. Změny však nejsou nijak mimo rámec obvyklého vývoje jazyka v tak dlouhém časovém obdobı́. Přı́činu některých změn je možné vidět ve vlivu francouzštiny, který je vzhledem k intenzivnı́mu jazykovému kontaktu zřejmě nevyhnutelný ([o] > [u], zánik koncových souhlásek a s tı́m souvisejı́cı́ změny ve jmenné morfologii), jiné změny však tomuto vlivu přičı́st nelze a je nutné je považovat za původnı́ vývoj (synkretismus singuláru a plurálu u zájmen třetı́ osoby, změna způsobu tvořenı́ perfekta prostého). 40 Resumé Tato práce se pokoušı́ popsat vývoj okcitánského jazyka od okamžiku jeho prvnı́ho mluvnického popisu ve spise Lo Donatz proensals po jeho novodobé obnovenı́ v dı́lech Frédérica Mistrala. Po prvnı́ch dvou kapitolách, které se zabývajı́ stručným geografickým a historickým vymezenı́m Okcitánie a zvolenými referenčnı́mi body jejı́ho vývoje jsou popsány různé mluvnické rysy staré i nové okcitánštiny, jednak hlavnı́ body fonologického vývoje od latiny ke starookcitánštině a od starookcitánštiny k novookcitánštině a jednak hlavnı́ rozdı́ly v morfologii různých slovnı́ch druhů. Starookcitánština je popsána na základě své historicky prvnı́ gramatiky, novookcitánština podle úzu samotného Mistrala. Summary The present thesis aims to describe the development of Occitan language from the point of its first grammatical description in Lo Donatz proensals to its modern revival in the works of Frédéric Mistral. After the first two chapters briefly introducing to the geography and history of Occitania and the reference points of its development the various features of Old and Modern Occitan grammar are examined, firstly the main elements of phonological development from Latin to Old Occitan and from Old Occitan to Modern Occitan, then the most important differences in the morphology of various parts of speech. Old Occitan language is described according to its first grammar, Modern (Mistralian) Occitan according to the usage of Mistral himself. Seznam zkratek afr. - afrikáty alv. - alveolárnı́ apr. aproximanty bil. - bilabiálnı́ frik. - frikativy jihookc. - jihookcitánsky kon. - konsonanty lat. - latinsky ltr. - laterály naz. - nazály okl. - okluzivy pal. - palatálnı́ severookc. - severookcitánsky vel. - velárnı́ vib. - vibranty vok. - vokály Prameny ALIGHIERI, Dante. O rodném jazyce. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2004, 213 s. ISBN 8072981188. ANGLADE, Joseph. Grammaire de l’ancien provençal ou ancienne langue d’oc. Paris: L. Klincjwick, 1921. 448 s. BEC, Pierre. La langue occitane. 5. vyd. Paris: Presses universitaires de France, 1986, 127 s. ISBN 21-303-9639-9. ČERNÝ, Václav. Vzdálený slavı́kův zpěv: výbor z poezie trobadorů. 1. vyd. Praha: Státnı́ nakladatelstvı́ krásné literatury a uměnı́, 1963, 289 s. GRANDGENT, C. H. An Outline of the phonology and morphology of old Provençal, 1. vyd. Boston: D. C. Heath, 1905, 159 s. HOLTZ, Louis. Donat et la tradition de l’enseignement grammatical: Étude sur l’Ars Donati et sa diffusion (IVe-IXe siècle) et édition critique. Paris: Centre national de la recherche scientifique, 1981. 750 s. Chini, M. Mistral, Frederic. In Enciclopedia Italiana di scienze, lettere ed arti. Milano, 1935. MISTRAL, Frederi. La genèsi traducho en provençau pèr Frederi Mistral, emé lou latin de la Vulgato vis à vis e lou francés en dessouto pèr le Maistre de Sacy. Paris: H. Champion, 1910. 303 p. MISTRAL, Frédéric. Calendau, pouèmo nouvèu. Avignon: J. Roumanille, 1867. 538 p. MISTRAL, Frédéric. Mireille: poème provençal. Paris: J. de Bonnot, 1982, 379 s. MISTRAL, Frédéric. Lou tresor dóu felibrige: dictionnaire provençal-français. Pau: Princi negue. 2003, 2 sv. Přátelé, přiléhavý složı́m vers: pı́sně okcitánských trubadúrů. 1. vyd. Praha: Argo, 2001, 279 s. ISBN 807203409x. STENGEL, Edmund: Die beiden ältesten provenzalischen Grammatiken: ”lo donatz proensals”und ”las rasos de trobar”, nebst einem provenzalisch-italienischen Glossar... Marburg: N. G. Elwert, 1878, 204 s. Zničilas všechno, mé srdce znič: okcitánská milostná poezie 16. a 17. stoletı́. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2005, 96 s. ISBN 8073630532.
