E - Technical University of Liberec
Transkript
Textilní zkušebnictví část IV b Jiří Militký Snímky s červenou hlavičkou jsou pouze pro doplnění (nezkouší se) Mechanické vlastnosti Ultimativní vlastnosti Časově závislé vlastnosti Mechanické testy Jednoosá deformace (tahová, tlaková) víceosá deformace (kroucení, ohyb). Prostá deformace (bez cyklů) Cyklická deformace Statická (časově nezávislá) deformace Dynamická (časově závislá) deformace Rázová(extrémně krátké časy) deformace Ultimativní deformace (přetrh) Nedestruktivní deformace Izotermní deformace Neizotermní deformace Existuje tedy velké spektrum různých způsobů namáhání, které poskytují různé informace o mechanických projevech. Deformační módy Komplikace oblast platnosti zákonů lineární viskoelasticity je tak omezená (deformační limit je nižší než 1%), že ji prakticky všechny experimenty přesahují. Pak již nelze korektně uvažovat určené parametry za materiálové konstanty a neplatí Boltzmanův superpoziční zákon. působením vnějších sil dochází ve vláknech k trvalým strukturním změnám, které se projevují nejen změnou orientace, ale často změnou zastoupení různých fází (krystalická fáze, fáze napjatých vazných řetězců). Tyto strukturní změny působí pochopitelně na změny mechanických projevů (viz např. deformační zpevnění atd.). Polymerní vlákna mají za sebou výraznou deformačně teplotní historii, která se díky „paměťovému efektu― do jisté míry projeví při mechanických experimentech. Řadu změn struktury, které se promítají do mechanických (viskoelastických) projevů vláken, není přímo experimentálně stanovitelná Napětí S F Napětí je vnitřní odpor materiálu proti působení vnějšího zatížení. Celokvý odpor je roven externímu zatížení. Tento odpor se označuje jako napětí (stress). Napětí () je rovno externímu zatížení (F) vztaženému na jednotku plochy příčného řezu (S) kolmého na působící sílu. F S = napětí [ Pa] t.j. Pascal = Newton na m2; resp. [psi] = lbs síly na inch.2) F = použité zatížení [Newton] nebo [lbs síly] S = plocha příčného řezu [ m2] nebo [inch2] Relativní zatížení Relativní zatížení (Fr) je zatížení (F) na jednotku jemnosti (T) vlákna nebo příze o F F Fr T S* T = jemnost [Tex] = hustota [ kg m-3] lo l F Vztahy: Fr * Fr = / [MPa] [N/tex]*[kg/m3 ] [N/tex] [MPa]/[kg/m3 ] Typy napětí Tahové napětí je napětí při kterém se dvě části materiálu na obou stranách roviny napětí vzájemně vzdalují (protažení) Kompresivní napětí je reverzní k tahovému napětí. Dvě části materiálu na obou stranách roviny napětí se vzájemně přibližujíí (stlačení) Smykové napětí vzniká pokud dvě části materiálu se vzájemně posunují (smyk) vlivem síly která působí paralelně se smykovou rovinou. Deformace Pokud na materiál působí napětí dochází k rozměrovým změnám resp. přetvoření. Tyto rozměrové změny resp. přetvoření (intenzita nebo stupeň přetvoření) se označují jako deformace () (strain). Při jednoosém namáhání jde o celkovou změnu délky (l) vztaženou na původní délku. = deformace [-] l= celkové protažní [m] nebo [inch] lo = původní délka [m] nebo [inch] l l lo lo lo Alternativní definice deformace Dloužící poměr l 1 lo dl d l dl = differenciální protažení Pravá deformace * * Vztahy: ln ( ) ln ( 1) * l ln ( ) lo * Pravá deformace je vždy menší než deformace G > 0, > -1 Poissonův poměr I příčné zkrácení T podélné prodloužení S So kde T K > 0, < 1/2 So Pomocí Poissonova poměru lze určit změnu objemu původního vlákna Vo na objem deformovaného vlákna V. V (1 * ) 2 * (1 ) (1 2 ) * Vo Pro V/Vo=1 je 0,5 To je případ kaučuku a kapalin. Pro V >Vo je 0,5 objem při deformaci roste a materiál se více natáhne než zúží. Pro většinu textilních vláken je . 0,2 0,45 Poissonův poměr souvisí s počatečním modulem v tahu E, a smykovým modulem G podle vztahu E = 2G(1 + ) Poissonův poměr II Po případ, kdy se objem při deformaci nemění se plocha příčného zkracuje řezu podle vztahu A lo 1 ( 1 0.5 )2 Ao l 1 V 2 ( 1 ) (1 ) Objem se obecně při deformaci mění V o 1 0.96 1 0.5 0.94 0.92 1 0.999 2 0.998 0.9 V/Vo A/Ao 1.001 1 / 1 0.98 0.88 0.86 0.997 0.996 0.995 0.84 0.994 0.82 0.993 0.8 0 0.02 0.04 0.06 0.08 0.1 epsilon 0.12 0.14 0.16 0.18 0.2 0.992 0 0.01 0.02 0.03 0.04 0.05 epsilon 0.06 0.07 0.08 0.09 0.1 Auxetické materiály Objemový kompresivní modul (K) Smykový modul (G) Počáteční modul v tahu (E) Mají negativní Poissonův poměr E K 3(1 2 * ) E G 2(1 ) E 1 2G o Pravé napětí lo l F σ Pravé napětí σ t je σt 2 A 1 - V praktických aplikacích se často předpokládá, že objem se při deformaci nemění ( zůstává zachován ). Pravé napětí σt =σ 1+ε σ = E ln 1+ε / 1+ε σ E 1 - ln 1 F 40 35 Poisson ratio 0.2 30 25 Poisson ratio 0.4 20 15 10 5 0 0 0.1 0.2 Pro konstantní Poissonův poměr při deformaci je 2 45 sigma Pro lineární závislost pravého napětí na deformaci σt =E εt a nestlačitelný materiál je 0.3 0.4 0.5 epsilon 0.6 0.7 0.8 0.9 1 Elastická deformace Elastická deformace je vratná změna rozměrů způsobená vnějším napětím.Po odstranění vnějšího napětí dochází k úplnému návratu do původního stavu. Hookeův zákon Superelasticita E E= elastický modul (charakterizuje tuhost) Deformační energie do přetrhu (Ue) U e 0.5 E b 2 (chrakterizuje houževnatost) Počáteční modul (resp. elastický modul) E je definován jako derivace pracovního diagramu v počátku. Jde o směrnici tečny v počátku k pracovnímu diagramu vláken. Modul E souvisí pro isotropní materiály se smykovým modulem G a kompresním modulem při všestranném stlačení K podle vztahů E K 3(1 2 * ) E G 2(1 ) napeti Počáteční modul E = tg deformace E 1 2G Kapalina: vo d / dt y Smykový Modul Smykový modul G (modul tuhosti -rigidity) je definován jako poměr smykového napětí a smykové deformace ve smykové rovině : xy G kde: xy = smykové napětí = smyková deformace z t g( ) xy F Ao F Ao Neutrální osa Ohybová tuhost I Ohybová tuhost — ovlivňuje zejména omak, komfort a splývavost textilií. Nejdůležitější vlivy na ohybovou tuhost jsou: tvar vlákna a jeho plocha příčného řezu S , počáteční modul v tahu E, jemnost T a hustota vlaken . Obecně platí, že vyšší ohybová tuhost je pro hrubší vlákna,s vyšším modulem a nižší hustotou. Příklady: polyester má vyšší modul než polyamis a má vyšší ohybovou tuhost. Při stejně geometrii vláken má polypropylén s nižší hustotou vyšší ohybovou tuhost. Kruhová vlákna S=1 Ohybová tuhost r FR [N mm2] je síla potřebná k ohybu vlákna kolem neutrální osy o jednotku křivosti (r = l ) 103 S E T 2 FR 4 Ohybová tuhost II Monofily mají vyšší ohybovou tuhost než multifiy. Při stejné geometrii je ohybová tuhost monofilu jemnosti T přibližně n krát vyšší než tuhost multifilu s n filamenty s jemnostmi T/n. Použití multifilových přízí nebo jemějších vláken tedy vede ke snižování ohybové tuhosti a tím běžně ke zlepšení komfortu. S 4 k2 / A S souvisí s poloměrem gyrace (rotace) k příčného řezu vláken (plocha příčného řezu A) kolem obybové osy. Anizotropie Pravidlo 1:2 (teplotní roztažnost, vodivost..) Po vlastnost izotropního materiálu Index R .. rovnoběžně s osou řetězců Index K .. kolmo na osu řetězců PR 2 PK 3P0 Pro modul pružnosti v tahu Orientované vlákna 1 2 3 ER EK E0 1 1 ln( ) E Eiso 1.65 * Eiso Kt Moduly při 25oC Ka materiál Poissonův poměr E [GPa] G [GPa] K [GPa] voda 0,50 0 0 2 pryž 0,49 0,001 0,0003 2 PA 6 0,44 1,9 0,7 5 sklo 0,23 60 25 37 ocel 0,28 390 150 300 PP 0,47 0,2 0,7 3,8 PES 0,44 2,1 1,1 4 Polymerní sítě Modul nezbobtnalé sítě RT 2 * 1 3 E MC R universální plynová konstanta T teplota Mc molekulová hmotnost řetězců L dloužicí poměr Zbotnalá síť L0 objemový podíl zbotnání RT1 / 3 2 * 1 3 E MC Vs V0 Termodynamika deformace F Deformační energie U vnitřní energie S entropie T teplota f síla dS df f a * T b a dl dT Kaučuková elasticita Elastomerní sítě Mooney Rivlin Deformace v tahu Nejčastěji měřená mechanická charakteristika materiálů je odezva na deformaci v tahu Pracovní křivka (křivka napětí deformace) je závislost napětí na tahové deformaci až do bodu přetrhu Osa x: Protažení l cm deformace dloužicí poměr (l l0 ) / l0 l / l0 (1 ) pravá deformace * l d l ln l l0 l0 l Osa y: zatížení F [N] napětí [N m -2 = Pa] = F/S Relativní zatížení Fr [N tex -1 ] = F/T Pracovní křivky I Limita elastického chování je pod 1 % Pracovní křivky II Analýza pracovních křivek FP resp B Počáteční modul E Mez kluzu B Mez kluzu Mez přetváření polymerní struktury Ultimativní W charakteristiky Pracovní faktor F W FP P Pevnost se definuje buď jako relativní síla (síla do přetrhu) Fr [N/tex] nebo jako napětí do přetrhu p [GPa]. WF Tažnost je deformace do přetrhu P [%]. Relativní pevnost Fr = FP/T [N/tex]. Pro běžná vlákna vycházejí pevnosti řádově v jednotkách [cN·dtex-1] = [g·tex-1] Tržná délka lT - délka [m], při níž by vlákno prasklo vlastní vahou. Fp je síla do přetrhu F p lT * * S p lT * l T 1000 * Fr Deformační práce W [J] Deformační energie UD lp W F dl Vo U D 0 p U D d 0 Spec. práce do přetrhu W WS T l0 tažnost [%] pevnost mokrá [%] ze suché tažnost mokrá [%] ze suché 1–2 20–40 80–90 25–50 bavlna 2.7–4.3 3–10 100–110 3.6–12 viskoza 2–3 15–30 44–72 20–40 acetát 1.3 20–45 60–70 30–50 PA 6 3.7–5.2 25–40 85–90 20–50 PA 6.6 3.7–5.4 25–40 85–90 20–50 PES 4.1–4.5 19–23 100 19–23 PP 2.7–6.3 25–75 100 25–75 PAN 2.0–2.9 20–28 80–90 26–34 Kevlar 19 4 100 4 vlákno pevnost [cN·dtex1] vlna Pevnost I V malých objemech V je malé F(V) tj. pravděpodobnost výskytu kritického defektu je malá. Tedy: pevnost má tendenci být vysoká (za předpokladu že pevnost koreluje s výskytem defektů…) 1.0 Pevnost materiálů je běžně více ovlivněna defekty než pevností mezimolekulových vazeb. Pravděpodobnost výskytu kritického defektu v pevném materiálu daného objemu V (relativní bezrozměrná veličina) souvisí s jejich koncentrací (počtem) a velikostí-geometrií materiálu (délkou, plochou, objemem) (Freudenthal): 0.8 PROBABILITY, F(V) 0.6 0.4 V0=1 0.2 0 1 2 3 4 VOLUME, V Napětí zvyšuje počet defektů kde V0 je průměrný objem obsahující F(V) = 1 – exp[-V (/A)C] defekty (1/V0 je průměrná ( Weibullovo rozdělení) koncentrace defektů). F(V) = 1 – exp[-(V/V0)] a = parametr měřítka C = parametr tvaru V= objem [-] 5 Distribuční funkce pevnosti Polyesterových vláken Pevnost II Tří parametrové Weibullovo rozdělení distribuční funkce f B F f 1 exp A Střední hodnota C Rozptyl 2 2 1 D( f ) A 1 1 C C 2 1 E ( f ) B A 1 C Pro C > 3 nebo C ≈ 1 je přibližně 1 ( x) je Gama funkce. a E ( f ) A ( x ) 1 1 C Jak roste C distribuční funkce se zužuje a přibližuje se k normálnímu rozdělení (Gausovu). Pokud je parametr C veliký: 0.577 2 / 6 0.333 2 E ( f ) B 1 D( f ) 2 C 2C 6C 2 B O R O N 1600 F I L A M E N T S 1400 Number of tests 1200 Pevnost III 1000 800 600 400 200 0 2.6 2.8 3.0 3.2 3.4 3.6 3.8 4.0 4.2 Tensile strength (GPa) Variační koeficient CV je pro případy kdy B = 0 funkcí pouze parametru C 1 Pro malá C platí 2 1 2 1 1 D( f ) C C CV 1 E ( f ) 2 1 C 2 CV C 0.92 pro 0.05 C 0.5 Pro velká CV při C<1 je C 1.283 / CV Hrubé odhady parametrů tří parametrového Weibullova rozdělení lze určit metodou momentů: mr jsou specialní Weibullovy ln (2) ˆC = výběrové momenty ln ( m1 - m2 ) - ln ( m2 - m4 ) N-1 2 m m m 1 4 2 ˆ = B m1 m4 2m2 ˆ m1 - B ˆA = ˆ ) ( 1+ 1 / C mr = r [ x(i+1) - x(i) ] ( 1 i/N) i=0 Pro i = 0 je fromálně x(0) = 0 Q-Q graf Vliv délky I „Size effect―– větší délka vzorku L vede ke snížení pevnosti x C Q-Q graf F ( x) 1 exp L x A a ln ln 1 F C ln ln( L) A Změna délky se projeví vertikálním posunem v Q-Q grafech 1 EL [ x] AL 1 C 1 C 1 1 ln( EL [ x]) ln( L) ln( A 1 ) C C Vliv délky II C 5 10 1 L L = 10 L = 100 0.63 0.4 0.79 0.63 0.91 0.83 C 25 Čím kratší vzorek L , tím větší průměrná pevnost. Menší C má silnější vliv na průměrnou pevnost. CV as a function of Weibull shape Pokud je C velmi vysoké parameter (two approximations) dochází k potlačení vlivu L na 0.6 pevnost. Pak je E(x) = A, a 0.5 variabilita zmizí : CV = 0. CV Pokud platí Weibullův model pro daný případ nemá délka vzorku vliv na variační koeficient pevnosti (CV). Parametr C je nezávislý na délce L. 0.4 CV 0.3 b 6 1.283 b 0.2 0.1 CV b 0.92 0 0 3 6 9 C b 12 15 Vliv rychlosti zatěžování vz Rychlost zatěžování zvyšuje počáteční modul zvyšuje napětí na mezi kluzu snižuje tažnost zvyšuje pevnost Při velké rychlosti deformace je materiál tuhý a pevnější. Lze tedy přenášet větší síly: d l / l0 d l vz v • Zatkávání útku do dt l0 dt l0 osnovy (prošlup) • Namáhání šicí nitě Rychlost deformace = deformace/čas při šití – frekvence až Rychlost deformace = rychlost zatěžování/upínací délka 100 Hz Rychlost zatěžování = protažení/čas Vliv teploty Růst teploty snižuje zvyšuje snižuje snižuje počáteční modul napětí na mezi kluzu tažnost pevnost T.S. Carswell and J.K. Nason, 'Effect of Environmental Conditions on the Mechanical Properties of Organic Plastics", Symposium on Plastics, American Society for Testing and Materials, Philadelphia, PA, 1944 Experiment Mechanismus porušení Pro vlákna ve skelném stavu, vlákna keramická a skleněná je typický křehký lom U většiny syntetických vláken zvlákňovaných z taveniny dochází k houževnatému lomu U vysoce pevných vláken typu aromatických polyamidů PBO atd. jde o axiálnímu štěpení. U vláken zvlákňovaných z roztoku a vláken mikroporézních (obsahujících síť mikro dutin) je typický granulární lom Teplotní závislost pevnosti I 1. Při dostatečně nízkých teplotách T< 0,8 Tg se vlákna porušují křehkým lomem, který nastává v místech lokálních poruch vláken. Tvar pracovní křivky (závislosti napětí na deformaci ) je lineární. Pro pevnost při křehkém lomu platí empirický vztah P 30 * E 3 2 Vlákna jsou ve sklovitém stavu, kdy polymerní segmenty pouze vibrují kolem středních poloh. 2. Při teplotě T = 0,8*Tg již dochází k počátku plastických deformací a pracovní křivka má konkávní ohyb. Při porušení vláken již dochází ke vzniku trhlin. Vlákna jsou v přechodové oblasti, kde již dochází k difúznímu pohybu polymerních segmentů malého dosahu. Teplotní závislost pevnosti II 1 2 3 4 3. Při teplotě zeskelnění Tg již dochází k výrazným plastickým deformacím resp. vzniku krčkového dloužení a pracovní křivka má typický sigmoidální charakter s oblastí kluzu. Tato teplota je typickou pro charakterizaci bodu, kdy již je segmentální pohyblivost polymerních řetězců tak vysoká, že dochází k tvorbě lokálních volných objemů umožňujících např. difúzi penetrantů hmotou vlákna. 4. Při teplotách dostatečně nad Tg dochází již ke kvazi viskóznímu toku a charakter porušení odpovídá plastickému porušení Vlákno se bud nachází v kaučukovité oblasti (kaučukovitá – entropická deformace) nebo v oblasti pružného tečení. Související pevnosti Relativní pevnost ve smyčce: fS FSM 2 FP Relativní pevnost v uzlu: fU FU FP FSM zatížení do přetržení smyčky FU zatížení do přetržení uzlu Hodnoty relativních pevností ve smyčce a v uzlu jsou vždy menší než 1. Typy dynamometrů I A. KONSTANTNÍ RYCHLOST POSUNU ČELISTI CRS Spodní čelist se pohybuje dolů konstantní rychlostí v. F r M g x M g sin() Svazková pevnost PRESLEY: Uspořádání ve speciálních čelistech. Nulová upínací délka. Po utržení se váží W mg . B - vozík s brzdou PI zatížení [lbf] /W [mg] Svazková pevnost FS g tex 1 5.36 PI dF M g cos r d Stelometer (Strength Elongation Meter) protažení závisí na rychlosti zatěžování, zatížení F se mění upínací délka: 1/8 inch periodicky. F E ( X x) Pro X x je F E X a jde o konstantní rychlost zatěžování. Typy dynamometrů II B. KONSTANTNÍ RYCHLOST ZATÍŽENÍ: CRL Nakloněná rovina Voda Leonardo da Vinci Řetězy F M g sin( ) CD konst. sin( ) ED Pružina: Velké protažení pružiny vůči protažení textilie INSTRON: možno B resp. C Typy dynamometrů III C. KONSTANTNÍ RYCHLOST DEFORMACE CRE napěťová cela Nepohyblivá horní čelist Příze: CRE systematicky nižší pevnost CRS ........... 96 % CRL .......... 116 % CRE .......... 100 % Porovnání CRL a CRE Normované podmínky pro příze a nitě Klimatické podmínky (norma: 20 °C ± 2 °C, φ= 65 % ± 2 % RH) Upínací délka l0 – pro příze a nitě l0 = 500 mm Rychlost zatěžování podle normy je rychlost zatěžování 100 – 500 mm/min Svazková pevnost I pevnost b f fb tažnost Přetrh prvního vlákna b f fb f – pevnost vlákna [N/tex] b– pevnost svazku [N/tex] fb – využití vláken ve svazku Svazková pevnost ideálně pružná vlákna Svazková pevnost závisí na variačním koeficientu tažnosti ve* : v * 20 % v * 30 40 %příze vlákna e e Vákna ve svazku tažnost ei * modul Ei (i = 1, ... N). A. Při stejném e* = ei* (i = 1, ... N). Vlákna praskají současně E ... průměrný modul vláken F (e* ) f i (e* ) E e* (i ) F (e* ) ... pevnost svazku B. Při známé distribuci tažnosti vyjádřené hustotou pravděpodobnosti p(e). Počet nepřetržených vláken při deformaci e: n(e) N p(e* ) de* Zatížení při e: e F (e) f i (e) e E n(e) N e E p(e* ) de* Funkce přežití Q(e) P * p(e ) de e * Q( e ) 1 F ( e) . N E e e Predikce svazkové pevnosti * * Podmínka maxima: F (e ) max F , d F (e) 0 e* de d F ( e) N E Q( e ) E e N p ( ) E e N p ( e) 0 de Load [N] 1 p( ) 0 3 * * * Q(e ) e p(e ) Svazková pevnost: * *2 F N e E p( e * ) Průměrné zatížení do přetrhu vláken = E e N Využití pevnosti: *2 e p(e* ) 1, e 5 2 0.6 0.8 4 Elongatio n [m] Predikce pevnosti vlákna ze svazkové pevnosti a) prasklá vlákna nic nepřenášejí Předpoklady : b) zbylá vlákna přenášejí stejné zatížení Pevnosti vláken f (1) f ( 2) ... f ( N ) F ( e) N E Q( e ) Svazkové zatížení: e F (e) Pro e 0 Q(e) 1, NE lim e0 e TS tex N TV tex Průměrná tažnost 1 F ( e) P e e p(e) de Q(e) de de NE e NE * Průměrná pevnost vlákna f * Ee * Predikce svazkové pevnosti Pan Pevnost vlákna Weibull F 1 exp l y y b y v f l y y s f 1 by by 1 1 b 1 y Danielsova aproximace Velký svazek 1 by 2 y b 1 1 b 1 fb b y b exp / 1 f by 1 by y Z hodnot průměrné pevnosti vláken a rozptylu se určí parametry y by v f s f f 2 1 b l y y b y exp by b 1 1 1 s l y y b y exp 1 exp n by by 2 2 1 b y v 1 2 1 1 by H s exp s 2s 2s s 2 s s 1 2 1 2 b y 1 1 2 1 b y Využití pevnosti vláken ve svazku Využití pevnosti vláken ve svazku Aproximace Strength utilization Pan Neckář u 1 vs exp u / 1 u u u exp u / 1 u u u=0,909 v y variation coefficient Pevnosti bavln vlákna/svazky HVI [N/tex] = 0,114011+0,92897vibro [N/tex] HVI [N/tex] = 0,092268+0,488713PSI [N/tex] HVI [N/tex] = 1,4256 stelo [N/tex] – 0,1135 fiber bundle tenacity [N/tex] 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 HVI Pressley predicted bundle tenacity Vibrodyn and PAN Lineární (HVI) Lineární (predicted bundle tenacity Vibrodyn and PAN) y = 1,8944x + 0,0396 Lineární (Pressley) 2 R = 0,8572 y = 0,8722x + 0,1229 2 R = 0,7622 y = 0,6763x + 0,0257 R2 = 0,9622 0,2 0,1 0 0,15 0,17 0,19 0,21 0,23 0,25 0,27 0,29 0,31 0,33 0,35 one-fiber tenacity Vbrodyne [N/tex] Krupincová, G.: Relations between single fiber strength and bundle strength. Research center Textile. Textile Faculty Technical University of Liberec 2004. Rychlost při přetrhu v2 2 W g Rázová pevnost (ISO 13937-1) Elmendorf Charpyho kladivo Absorbovaná energie K se počítá z úhlu kladiva ve výchozí () a konečné (β) pozici. Hmotnost kladiva W, délka ramene L. Výška kladiva nad základnou ve výchozí pozici je h1 a v konečné pozici h2 gravitační zrychlení g h1 L 1 cos h2 L 1 cos b kladivo Absorbovaná energie K W g h1 h2 K W g L cos( ) cos( b ) v y vzorek Rázová pevnost: K N m tex 1 FR T Pevnost v protržení Speciálně pro pleteniny, kde je velká deformabilita. Textilie upnutá v kruhové čelisti je deformována buď tlakem kapaliny nebo vzduchu. Deformace je dána vztahem čelisti p r Gumová diafragma Manometr 1 r 2 h2 h arctg r r r h Síla vyvolaná tlakem p h2 r 2 FP p 1 4h Norma: Hydraulic method for determination of bursting strength and bursting distension (ISO 13938-1) Fx Smyk v ploše Textilie upnutá do speciálního rámu se upevní do čelistí dynamometru a deformuje Smyková síla Fs se počítá z měřené síly ve směru posuvu horní čelisti Fx Fx Smykový úhel 2 cos / 22 X 1 arc cos 2 L 2 X.. Posun horní čelisti L.. Vzdálenost mezi stranami rámu Smyková síla FS Smykový úhel Cyklické namáhání AC APl Ac Al Ac d Elastické zotavení l Zl c A Zotavovací práce WZ l Podíl plastické deformace Ac P DP c Viskoelastické zotavení V ZV c Al C 1 Opakované cyklování zlepšuje chování Roste napětí na mezi kluzu Roste počáteční modul Klesá tažnost Mírně roste pevnost sigma Pružná deformace I Deformace valenčních úhlů a epsilon meziatomových vzdáleností. (přechodem spirálovité gauche konformace do cik — cak přímé trans konformace dochází k vratnému protažení až o 15%). Pružná deformace se modeluje Hookeovskou pružinou charakterizovanou modulem pružnosti E. Pro pružnou deformaci pak platí, že . E * Pružná deformace II Deformační práce spotřebovaná na převedení ideálně pružného tělesa z nedeformovaného do deformovaného stavu se v tělese ukládá jako potenciální deformační energie. Při přechodu zpět do nedeformovaného stavu se tato energie uvolní (spotřebuje). Odlehčení tedy vede k samovolnému návratu do původního stavu. Deformační práce W [J] je dána vztahem l W F dl Vo U D Pro deformační energii UD platí Pro ideálně pružné těleso je dodaná energie 0 1 U D d 0 U D 0.5 E 2 1 Plastická deformace I ´ Je způsobena nevratnými prokluzy segmentů makromolekul. Modeluje se obyčejně jako píst s viskózní kapalinou charakterizovaný viskozitou d dt Pro plastickou deformaci platí, že rychlost deformace je úměrná působícímu napětí sigma Plastická deformace II 2 Při zatěžování konstantní rychlostí deformace 1 epsilon d / dt k je závislost mezi napětím a deformací konstanta (křivka 1). Při zatěžování konstantní rychlostí zatěžování d / dt k vyjde pro pracovní křivku ideálně plastického tělesa vztah (křivka 2). 2 * k * * Viskoelastická deformace I (částečně vratná), která je časově závislá. Modeluje se jako kombinace pružných a plastických členů A a B. Typická křivka zatížení/odlehčení s tím, že v odlehčeném stavu je sledován další vývoj deformace. e3 e2 e1 je celková deformace, e3 je plastická e1 deformace, (e1-e2) je elastická deformace epsilon a (e2-e3) je viskoelastická deformace. sigma Viskoelastická deformace II Plastická deformace je často doprovázena částečnou elastickou deformací (visko elasticita) resp. elastická deformace je doprovázena částečně plastickou deformací (visko plasticita). Tyto jevy se modelují kombinací pružných elementů a kataraktů (pístů) Lineární viskoelasticita V ideálním případě tzv. lineární viskoelasticity se pak vztah mezi napětím, deformací a časem popisuje jako lineární diferenciální rovnice n-tého řádu s konstantními koeficienty (odpovídá kombinacím pružin a pístů). d d n d d m a0 a1 ... an b0 b1 ... bm n dt dt dt dt m kde ai a bi jsou koeficienty souvisejícími s moduly E a viskozitami Boltzmanova superpozice Teplotní závislost relaxačního modulu Vliv stavu polymeru A krystalický B zesítěný C amorfní Viskoelastické vlastnosti Typické pro polymery jsou časově závislé mechanické projevy. Napětí a deformace indukované zatížením jsou funkcí času. Napěťově-deformačně-časové odezvy se často hodnotí z experimentů kdy se provádí zatížení konstantní silou (kríp) nebo se sleduje změna napětí při konstantní deformaci (relaxace napětí ). Je možné také sledovat izochronní křivky jako je závislost napětí na deformaci při konstantním čase. Typy viskoelasticity Lineární viskoelasticita – chování matriálu je nezávislé na úrovní napětí a času. Vztah mezi napětím a deformací je lineární. Nelineární viskoelasticita – chování materiálů se neřídí lineárním vztahem mezi napětím a deformací. Přechod mezi lineárním a nelineárním viskoelastickým chováním je v oblasti nízkých napětí. Odpovídající deformace je často kolem 0.5 % Časově závislé odezvy Křivka zatížení – čas Viskoelastická odezva Pružná odezva Plastická odezva Relaxace napětí deformation e e0 de 0 dt t [s] time stress Závislost napětí na čase při konstantní deformaci F [N] time 0 d 0 dt time deformation Závislost deformace na časepři konstantním zatížení stress Kríp time Dynamická analýza 0 / 2 Obyčejně se sleduje odezva materiálu na periodickou sinusoidální deformaci (tahovou) s frekvencí .Cyklická deformace (závislá na čase t) je definována vztahy: sin(t ) d / dt cos(t ) 0 0 Pružné těleso (bez posunu fáze) (t ) E (t ) (t ) E 0 sin( t ) 0 sin( t ) Newtonská kapalina (posun fáze 90 o) (t ) * d (t ) / dt (t ) 0 cos( t ) 0 sin( t / 2) (t ) 0 sin( t / 2) 0 ( t ) ( D 'sin(t ) D ''cos(t )) Viskoelastické těleso (posun ) (t ) 0 sin( t ) (t ) 0 ( E 'sin(t ) E ''cos(t )) Dynamické moduly I Elastický ' V cos '' komplexní V Plastický '' V sin Časově závislé projevy materiálu se charakterizují reálným modulem E´ a ztrátovým modulem E”, resp. odpovídajícími poddajnostmi D´ a D” E / ( / ) cos( ) E '' '' / 0 ( 0 / 0 )sin( ) ' ' 0 0 0 D' ( 0 / 0 ) cos( ) D'' ( 0 / 0 )sin( ) Pro anizotropní materiály jsou tyto veličiny směrově závislé. Je vhodné zavést komplexní modul E* a komplexní poddajnost D*. Platí jednoduché vztahy E* V / 0 E ' iE '' D* D' iD'' ' Dynamické moduly II skelný Reálný modul je roven reálné části a ztrátový modul imaginární části komplexního modulu. To samé platí pro poddajnosti. Elastická část (reálný modul E’) je úměrná energii která je v jednom cyklu deformace plně vratná. Imaginární část E’’ je úměrná energii, která se v jednom cyklu rozptyluje ve formě tepla. Dynamický reálný modul E’ je složka, která je ve fázi s použitou deformací a E’’ je složka posunutá o 90o od fáze deformace. kaučukovitý Ztrátový faktor Tangenta fázového úhlu tg (ztrátový faktor, tlumící faktor) je definován vztahem tg E '' / E ' tg D'' / D' Pro čistě elastická tělesa je tg roven nule. Materiály s nízkým útlumem jako jsou kovy a křemík mají ztrátový úhel blízký ideálně elastickým tělesům. Polymery mají ztrátový úhel řádově v několika stupních. Z vyjádření komplexního modulu v komplexní rovině plyne, že E E E E '' * '2 2 E ' E* cos E '' E* sin = * Měřítkem rozptýlené energie je ztrátový faktor tg /E kde η* je viskozita tělesa a ω je frekvence cyklického zatěžování. * ' Viskoelastický model Standardní lineární viskoelastické těleso E2 E1 Standardní lineární viskoelastické těleso (SLVT) je tří elementový model složený z jedné pružiny paralelně spojené s Maxwellovým elemente (sériově uspořádaná pružina a píst). Relaxace napětí tohoto tělesa má tvar E (t ) E ( E0 E ) exp(t / ) E je rovnovážný modul , Eo je počáteční modul a na sinusovou tahovou deformací má tvar E ( ) ' E E0 ( ) 2 1 ( ) 2 je relaxační čas. Odezva ( ) ( E0 E ) tg ( ) ( ) ( E0 E ) E ( ) 2 2 E E ( ) 0 1 ( ) '' tg a E tvoří pík při jisté frekvenci (frekvenční závislost je zvonovitá) frekvenční závislost modulu E je sigmoidální Odolnost v oděru příze Oděrací element Odolnost v oděru je důležitá pro kladky situace, kdy s o sebe vzájemně odírají vlákna, příze resp. plošné textilie. Obecně se požaduje vysoká odolnost v oděru. Odolnost textilií v oděru závisí na několika faktorech: Jemnost vlákna resp. příze (čím je nižší jemnost tím je nižší odolnost v oděru). Počet zákrutů přízí of twist, který zajišťuje soudržnost vláken (nižší zákrut vede k nižší odolnosti v oděru). Orientace makromolekul ve vláknech (větší orientace vede běžně k nižší odolnosti v oděru). Koeficient povrchového tření (vyšší tření vede ke snížení odolnosti v oděru).
Podobné dokumenty
dokument PDF - Výzkumné centrum TEXTIL II
Výzkumné centrum Textil, Sekce B – Textilní materiály a konstrukce textilních výrobků
tel.: +420 48 5353209, fax: +420 48 5353542, http://www.ft.vslib.cz
01. základní pojmy
poskytují novou funkci nad rámec základních
nezávisle na okolních podmínkách
Program of the Conference
14:00 – 14:15 MONITORING OF THE EFFECT OF CHANGES IN SOME PARAMETERS
ON THE OPERATION OF FUNCTIONAL MODEL OF THE TANGENTIAL
WEFT PICK
DOPROVODNÝ TEXT K III. VÝUKOVÉMU KURZU
Inovace Ph.D. studia
pro biotechnologické aplikace
Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/15.0272
zde.
2 generace – funkce integrovány do textilie (textilní display, …)
3 generace – vlákna s integrovanou µelektronikou – vize – výzkum
Studijní plán Bc - Nanomateriály
6) Základní typy vazeb. Vazebné parametry.
7) Nevazebné interakce.Souvislosti mezi strukturou látek a jejich vlastnostmi.
Systém projektování textilních struktur
Proběhly práce na vizualici příčného řezu a podélného pohledu na přízi dle
vypočtených parametrů [1.2.1], [1.2.17] a [1.2.19].
1.2 Modelování pevnosti a hmotné stejnoměrnosti přízí - řešitel TUL a ...
05. smart textilie
částice špíny nemonou přilnout * reálný povrch
výhody textilií – omak, drsnost, porozita (dýchání,
izolace…)
drsný povrch – lépe smáčen než hladký